Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci

Diplomová práce

Jana Šnajdrová 2008

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu Jindřichův Hradec

Diplomová práce

Jana Šnajdrová 2008

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Katedra managementu veřejného sektoru

Hodnotící metody a jejich využití pro hodnocení veřejných projektů

Vypracovala: Jana Šnajdrová

Vedoucí diplomové práce: Ing. Martin Musil

Prachatice, červen 2008

Prohlášení

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma » Hodnotící metody a jejich využití pro hodnocení veřejných projektů« jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

Prachatice, červen 2008

podpis studenta

Anotace

Hodnotící metody a jejich využití pro hodnocení veřejných projektů Práce analyzuje vhodnost použití různých metod pro hodnocení veřejných projektů, ukáže pozitiva a negativa vybraných v praxi používaných metod, příp. navrhne vhodné metody pro různé typy veřejných projektů

červen 2008

Poděkování

Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěl poděkovat Ing. Martinu Musilovi z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci.

Obsah Úvod...................................................................................................................................... 1 1

Veřejný sektor, veřejné výdaje, veřejné projekty......................................................... 3 1.1 Veřejný sektor a veřejné výdaje 3 1.2 Definice a dělení veřejných projektů 8 1.3 Historie analýz veřejných projektů 11 1.4 Kritéria hodnocení veřejných projektů 11 1.5 Závěr první kapitoly 12

2

Metody hodnocení veřejných projektů....................................................................... 13 2.1

Metody nákladově výstupové 2.1.1 Jednokriteriální metody 2.1.2 Vícekriteriální metody

13 13 21

2.2

Systémy plánování, programování a rozpočtování

22

2.3

Metoda WTP a WTA

22

2.4

Metody peněžního hodnocení investic

23

2.4.1

Metoda rentability investic

23

2.4.2

Metoda doby návratnosti investic

24

2.4.3

Metoda čisté současné hodnoty

24

2.4.4

Metoda vnitřního výnosového procenta

25

2.5

2.6

3

Použití stupnic a vah k ohodnocování veřejných projektů

26

2.5.1

Nominální (binární) stupnice

26

2.5.2

Ordinální stupnice

27

2.5.3

Kardinální stupnice

29

2.5.4

Párové srovnání kritérií

29

2.5.5

Metody postupů stanovení vah kritérií

30

Vybrané metody manažerské vědy

33

2.6.1

Metoda lineárního programování

33

2.6.2

Metoda simulace

34

2.6.3

Metoda síťové analýzy

35

2.7

Techniky hodnocení v podmínkách neurčitosti

38

2.8

Závěr druhé kapitoly

39

Hodnocení projektů v praxi ........................................................................................ 40 3.1 Úvod 40 3.2 Hodnocení projektů v rámci Operačního programu rozvoj lidských zdrojů 40 3.2.1

Popis programu

40

3.2.2

Postup hodnocení a výběru projektů v OP RLZ

41

3.2.3

Popis hodnocení konkrétních projektů

47

3.3

3.4

3.2.4

Pozitiva a negativa použité metody

51

3.2.5

Návrh vhodné metody a postupu hodnocení

54

Hodnocení projektů v rámci Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Jihozápad 3.3.1 Popis programu 3.3.2 Postup hodnocení a výběru projektů ROP NUTS II JZ 3.3.3 Popis hodnocení konkrétních projektů 3.3.4 Pozitiva a negativa v praxi používané metody 3.3.5 Návrh vhodné metody a postupu hodnocení

56 56 57 64 66 68

Závěrečné shrnutí

69

Závěr................................................................................................................................... 71 Seznam tabulek, grafů a obrázků ...................................................................................... 75 Přílohy ................................................................................................................................ 77

Úvod V důsledku růstu velikosti veřejného sektoru a vlivem zvyšování výdajů ve veřejném sektoru je vyvolána potřeba zvyšovat efektivnost fungování sektoru jako celku. Neméně důležité je zabezpečit účelné a hospodárné využívání společných finančních zdrojů. Jedním z možných způsobů zvyšování efektivnosti je provádění důsledných analýz před poskytnutím veřejných prostředků. Analýza by se měla týkat jak zjišťování potřeb a preferencí občanů, tak také hospodárnosti vynakládaných veřejných financí. Jednou z možných cest pro dosažení co možná nejvyšší efektivnosti výdajů je poskytovat veřejné prostředky pomocí veřejných programů a projektů. Tyto projekty a programy je nutné předem důkladně posoudit, vybrat a následně realizovat pouze ty nejlepší. Pro výběr nejvhodnějších projektů je používáno celé řady metod hodnocení a výběru. Právě popis metod hodnocení veřejných projektů je předmětem této práce. Cílem mé práce je popsat konkrétní postupy a metody hodnocení, které lze použít při hodnocení veřejných projektů. Proto budu uvádět metody a postupy hodnocení, které jsou v odborné literatuře doporučené jako vhodné pro hodnocení projektů. V další části práce analyzuji postupy hodnocení projektů realizovaných v rámci dvou operačních programů. Práce bude rozdělena do tří částí. V první a druhé části budu čerpat především z informací získaných studiem literatury, třetí část práce bude vycházet z praxe, informace budu sbírat u dvou konkrétních institucí, které provádí hodnocení projektů. V první části práce nastíním v obecnější rovině problematiku a definici veřejného sektoru, následně i veřejných financí a veřejných projektů. V této části také stručně popíšu historii vzniku hodnocení veřejných projektů. V druhé části práce popíšu vhodné metody a postupy hodnocení veřejných projektů, tak jak jsou charakterizovány v odborné literatuře. Uvedeny budou metody určené pro veřejný (neziskový) sektor, tak i metody a ukazatele využívané v ziskovém sektoru. V praktické části popíšu konkrétní postup hodnocení a výběru projektů. V práci se budu zabývat dvěma operačními programy, v rámci kterých jsou žadateli předkládány jednotlivé projekty. Operační programy proto budu nejprve stručně charakterizovat. Potom u obou programů popíšu obecný postup hodnocení a výběru projektů, výběrová kritéria a podmínky, které musí projekt splňovat, aby mohl být vybrán k realizaci. Dále se budu zabývat projekty, předloženými na základě výzvy. Nejprve popíšu výzvy, jejich obsah a podmínky pro

Strana 1

předložení projektů. Právě výzva nejpřesněji určuje okruh a typ předkládaných projektů. V práci uvedu, kolik projektů bylo v rámci výzvy předloženo, kolik jich úspěšně prošlo jednotlivými fázemi hodnocení, bodové ohodnocení, výši požadovaných prostředků v předložených projektech a konečnou výši přidělených financí na schválené projekty. Dále se budu zabývat těmito otázkami: Která pozitiva a jaká negativa má zvolený postup a metoda hodnocení? Lze nějak vylepšit uvedený postup? Lze vybrat lepší metodu hodnocení či metodu hodnocení doplnit? Na tyto otázky se pokusím (u každého operačního programu zvlášť) odpovědět a nalézt lepší řešení hodnocení.

Ve své práci budu používat především následující metody – metodu deskripce, analýzy a komparace. Metodu deskripce použiji zejména při definování pojmu veřejný sektor, veřejné finance a veřejný projekt. Dále budu metodu deskripce používat při popisu jednotlivých metod hodnocení veřejných projektů. Metoda deskripce bude také použita v praktické části práce při charakterizování obsahu a popisu hodnoceného programu. V práci se budu zabývat dvěma programy, budu je charakterizovat, uvedu jejich implementační strukturu a priority a oblasti podpory, které jsou v rámci programu uskutečňovány. U těchto dvou konkrétních programů a projektů, které jsou v rámci programů hodnoceny, použiji v práci společně s metodou deskripce také metodu analýzy. Napřed budu sbírat data o postupech hodnocení, pak provedu setřídění sebraných dat, která budu následně interpretovat. Provedu analýzu předložených projektů, počtu přijatých žádostí, počtu projektů, které úspěšně prošly hodnocením a byly doporučeny k realizaci. Následně se budu zabývat pozitivy a negativy zvolené metody hodnocení. Poslední z použitých metod, metodu komparace, použiji především při přirovnání metody používané pro hodnocení konkrétních projektů v rámci popisovaných programů s metodou či metodami teoretickými, které jsou uváděny v odborné literatuře.

Strana 2

1 Veřejný

sektor,

veřejné

výdaje,

veřejné projekty V práci se budu zabývat veřejnými projekty, o jejichž realizaci se rozhoduje ve veřejném sektoru a jsou financovány z veřejných výdajů. Cílem této kapitoly je popsat důvody vzniku veřejného sektoru a definovat pojem veřejný sektor. Dále budu charakterizovat veřejné výdaje (finance), jejich funkci, příčiny růstu a potřebu efektivního vynakládání. Součástí veřejných výdajů jsou i výdaje na veřejné projekty a proto popíšu, co rozumíme pojmem veřejný projekt, dělení a klasifikaci veřejných projektů. V kapitole bude také stručný popis historie vzniku hodnocení veřejných projektů.

1.1 Veřejný sektor a veřejné výdaje Ekonomické prostředí součastných států tvoří ziskový, neboli tržní, a neziskový sektor, neboli netržní, sektor. Ekonomika, která obsahuje oba sektory, se nazývá smíšená ekonomika. Neziskový sektor je dále členěn na veřejný sektor, soukromý sektor a sektor domácností. Veřejný sektor je tudíž součástí národního hospodářství a spolupodílí se na výkonu ekonomiky. Tržní sektor v podmínkách dokonalé konkurence poskytuje výstup zboží a služeb za ceny, které jsou stanoveny konkurencí na trhu na základě preferencí a důchodů spotřebitelů. Takový výstup je Pareto efektivní a při nezměněných podmínkách nemůže realokace výstupu obohatit jednoho člověka bez současného ochuzení jiného. V reálných podmínkách ovšem dochází k tržnímu selhání a tržní výstup není efektivní. Pokud je trh ponechán bez zásahů, bude mít tendenci vytvářet některé druhu statků v nadbytečném množství, kdežto v případě jiných statků jich bude produkovat nedostatečné množství. Za podstatu tržního selhání lze považovat neschopnost jednotlivců jednat koordinovaně. K faktorům, které způsobují tržní selhání, patří existence veřejných statků a externalit, nedokonalost konkurence (např. existence přirozeného monopolu), neúplné informace a nejistota. Za původ tržního selhání lze označit tzv. transakční náklady. Do transakčních nákladů jsou zahrnovány náklady na rozhodování, informace, na vyjednávání a na právní asistenci při formulování smluv. Vysoké transakční náklady pak mohou způsobit, že v nejistých podmínkách určité trhy zaniknou či

Strana 3

vůbec nevzniknou. Státní zásahy jsou uskutečňovány pro plnění jistých úloh, těmito funkcemi dle R.A. Musgrave jsou alokační, distribuční a stabilizační úlohu státu. [3] Alokační úloha státu spočívá v intervencích státu do alokační funkce trhu nebo v zavedení takových opatření, která kompenzují účinky alokace. Nedokonalá alokace výstupu trhu může být způsobena společným vlastnictvím některých komodit (u těchto komodit nejsou vyhrazena vlastnická práva), dále existencí veřejných statků a externalit. Distribuční úloha spočívá ve zkoumání rovnosti a spravedlnosti při rozdělování důchodů a blahobytu. Pokud trh nezabezpečuje společensky únosnou spravedlnost při rozdělení důchodů, tak zasahuje stát svými opatřeními a upraví distribuci důchodů způsobem, který považuje za spravedlivý. Poslední úloha, stabilizační, souvisí s výkyvy ve výkonnosti ekonomiky. Při realizaci stabilizační úlohy jsou přijímána a uplatňována taková opatření z oblasti fiskální a monetární politiky, která přispívají především ke stabilizaci cenové hladiny, růstu ekonomiky a zaměstnanosti. [3] Rozsah zásahů státu do ekonomických aktivit se v průběhu let měnil. Šestnácté a osmnácté století bylo obdobím nacionalismu a sjednocování. Toto období tzv. merkantilismu bylo charakteristické regulací produkce a obchodu. V osmnáctém a devatenáctém století naopak bylo upřednostňováno liberalistické pojetí, které se vyznačuje minimálními státními zásahy do ekonomiky. K výraznému rozvoji státních zásahů do domácí ekonomiky došlo až ve dvacátých letech 20. století při světové depresi, tzv. Velké hospodářské krizi. K dalšímu rozšíření státních intervencí došlo ve čtyřicátých letech po ukončení světové války. Státy začaly poskytovat čím dál větší rozsah sociálních služeb. Trend zvyšování intenzity státních zásahů do ekonomiky a rozšiřování poskytovaných služeb trvá ve většině států dosud. [3] Státní zásahy do hospodářství jsou v ekonomikách uskutečňovány prostřednictvím veřejného sektoru. Proto považuji za vhodné uvést několik možných definic veřejného sektoru, tak jak je definován v odborné literatuře. Veřejný sektor tvoří významnou část národního hospodářství. Je důsledkem selhání trhu. Vztah mezi veřejným sektorem a soukromým sektorem je charakteristický vzájemnou symbiózou, vzájemně prospěšným soužitím v tzv. smíšené ekonomice. Soukromý (ziskový) a veřejný (neziskový) sektor se vzájemně doplňují a podmiňují. Pokud dojde k selhání jednoho sektoru, snaží se jeho selhání napravit druhý. Selhání tržního sektoru tedy vede k rozvoji veřejného. [12]

Strana 4

Na veřejný sektor se můžeme dívat jako na tu část národního hospodářství, kde jsou realizovány veřejné služby a to ve veřejném zájmu. Veřejný sektor je financován v převážné části z veřejných rozpočtů, řízen a spravován je veřejnou správou a rozhoduje se v něm na základě veřejné volby. Veřejný sektor také podléhá veřejné kontrole. [13] Veřejný sektor tvoří významnou součást vyspělých demokratických ekonomik. Ve veřejném sektoru jsou uskutečňovány činnosti a vztahy mezi různými subjekty, v těchto činnostech a vztazích má významnou úlohu stát se svými orgány. Veřejný sektor se řídí specifickými pravidly a principy rozhodování, které jsou podmíněny zásadami veřejné volby a kolektivního vyjednávání občanů. Veřejný sektor je především nedílnou součástí smíšené ekonomiky. Smíšená ekonomika je kompromisem mezi ortodoxním pojením úlohy tržní regulace a tržního mechanismu, a objektivní potřebou určité korekce různých tržních selhání. Tyto korekce provádí stát prostřednictvím svých orgánů. [1] Jak je patrné z výše uvedených definic, veřejný sektor je úzce spjat s tržním prostředím, které ovlivňuje a současně je jím ovlivňován. Dalším znakem je úloha státu a používání veřejných (státních) financí na ovlivňování ekonomického prostředí státu. Do struktury veřejného sektoru patří především veřejná správa, která veřejný sektor řídí, dále obrana, justice, policie, školství, tělesná kultura, zdravotnictví, sociální služby, politika bydlení, hromadná doprava, ochrana životního prostředí atd. Na veřejný sektor lze pohlížet také podle funkcí, které plní. Veřejný sektor plní funkci ekonomickou, sociální a politickou, někdy se doplňuje ještě funkce etická. Funkce veřejného sektoru jsou naplňovány prostřednictvím různých činností např. tím, že zabezpečují veřejné statky, vytváří podmínky pro fungování soukromého sektoru (výstavba infrastruktury, tvorba legislativy), přispívá k ekonomickému růstu např. vytvářením podmínek pro vyšší zaměstnanost a zkvalitnění lidského života. Další činností veřejného sektoru je tvorba podmínek pro zajištění větší spravedlnosti v rozdělování. [12] Velikost veřejného sektoru je ovlivněna různými faktory, které mohou být povahy ekonomické, historické a geopolitické, demografické, kulturně náboženské a politické. Velikost veřejného sektoru se neustále zvětšuje. Rozsah veřejného sektoru v ekonomice lze zjistit pomocí různých ukazatelů. Pro vývoj velikosti sektoru se používá ukazatel podílu výdajů veřejného sektoru k hrubému domácímu produktu, tento ukazatel se vyjadřuje v procentech. Kromě tohoto ukazatele se provádí i strukturální analýza, která umožňuje analyzovat podíl jednotlivých resortů veřejného sektoru na hrubém domácím produktu.

Strana 5

Významným ukazatelem změny velikosti veřejného sektoru je pak ukazatel elasticity (pružnosti) veřejných výdajů, který vyjadřuje změnu velikosti veřejných výdajů ke změně hrubého domácího produktu mezi jednotlivými obdobími (stejně lze zjistit i strukturální elasticitu výdajů jednotlivých resortů veřejného sektoru). [12] S veřejným sektorem úzce souvisí také pojem veřejné výdaje. To jsou takové výdaje, pomocí kterých je financována činnost institucí veřejné správy, tyto instituce pak zabezpečují poskytování veřejných potřeb, které jsou taktéž financovány z veřejných financí. Veřejné výdaje lze rozdělit na dvě skupiny. První skupinu plateb tvoří výdaje na financování činností veřejné správy, v tomto případě se jedná především o platby na služby, materiální výdaje, platy zaměstnanců veřejné správy, povinné pojištění. Druhou skupinu výdajů tvoří transferové platby, do kterých jsou zahrnovány např. výplaty důchodů, podpor v nezaměstnanosti, nemocenských dávek apod. S růstem velikosti veřejného sektoru souvisí i růst veřejných výdajů. Příčiny růstu veřejných výdajů mohou být povahy ekonomické, demografické, politické či sociální. Příčinami růstu veřejných výdajů mohou být následující faktory: -

růst výdajů na zboží a služby, které mohou být vyvolány růstem důchodu na hlavu, technologickými změnami, demografickými změnami v populaci, relativními náklady veřejných služeb;

-

vývoj transferů, především růst počtu poskytovaných dávek a zvyšování jejich výše;

-

politické a sociální změny, které v průběhu minulého století významně ovlivnily sociální filozofii ve společnosti a přispěly ke snaze zvýšit sociální rovnosti ve společnosti. [6]

Růst veřejných výdajů je v literatuře vysvětlován pomocí modelů. Tyto modely lze rozdělit na makromodely a mikromodely veřejných výdajů. Mikromodely zkoumají síly, které ovlivňují poptávku po veřejných statcích a službách. Růst veřejných výdajů vysvětlují pomocí změn v preferencích po vstupech veřejného sektoru. Růst veřejných výdajů v dlouhém období je vysvětlován pomocí makromodelů, ke kterým patří např. Vývojový model růstu veřejných výdajů, Wagnerův zákon, který souvisí s expanzí veřejného sektoru, a Peacockův a Wisemanův klasický model růstu veřejných výdajů. [3] Jak již bylo uvedla dříve, stát svými zásahy do ekonomiky uskutečňuje alokační, stabilizační a distribuční úlohu. Stejné úlohy resp. funkce lze přiřadit také veřejným výdajům. Financováním veřejných statků a realizací výdajů na nákup zboží a služeb prostřednictvím

Strana 6

veřejného sektoru se naplňuje alokační funkce veřejných výdajů. V případě přerozdělování prostředků státního rozpočtu se uskutečňuje distribuční či redistribuční funkce veřejných výdajů. Pomocí prostředků získaných z daní na příjmové straně rozpočtu jsou na výdajové straně financovány peněžní transfery, především sociální dávky, čímž má být přispěno k spravedlivějšímu rozdělení důchodů a majetku ve společnosti. Stabilizační funkce veřejných výdajů se týká především takových výdajů, jejichž cílem je ovlivnit agregátní poptávku. A to buď přímo prostřednictvím zvyšování nákupů statků a služeb pro veřejný sektor, nebo změnou úrovně transferových plateb, která ovlivňuje koupěschopnost obyvatelstva. [11] Vzhledem k růstu objemu veřejných výdajů je stále naléhavější zabývat se jejich efektivností. Finance je nutné vynakládat hospodárně, tzn. s co nejnižšími náklady (hospodárnost představuje stranu vstupu), a účelně, tzn. co nejlépe plnit vytčené cíle a přinést maximální užitek obyvatelstvu (jedná se o stranu výstupu). Výsledkem nejvyšší možné hospodárnosti a účelnosti je efektivnost. [11] Zvýšení efektivnost veřejných výdajů lze dosáhnout prostřednictvím cílených veřejných výdajových programu a veřejných projektů, které se týkají především financováním veřejných statků a služeb v dlouhodobém a střednědobém časovém horizontu. Společným rysem projektů a programů je naplnění konkrétních cílů, dále to, že jsou financovány po delší časové období než jeden rok. Těmito cíly mohou být produkce specifických statků a služeb nebo jsou vytvořeny cíle k dosažení spravedlivějšího rozdělení ve společnosti. Veřejný výdajový program je obsáhlejší termín než veřejný projekt. Veřejný projekt má konkrétní věcnou podobu, časový a finanční plán, a slouží především k vytváření a poskytování veřejných statků. Naproti tomu veřejný výdajový program neslouží pouze k vytváření veřejných statků, ale jeho cílem je i naplňování stabilizačních a redistribučních funkcí ekonomiky. Součástí veřejného výdajového programu může být více veřejných projektů. Společné pro veřejné programy i projekty je to, že před realizací je nutné provést jejich analýzu. Analýza by měla identifikovat potřeby programu či projektu (musí mít jasný cíl), příčiny selhání trhu, dále by měla obsahovat posouzení alternativních řešení a rozbor jednotlivých variant, posouzení společenských a politických souvislostí programu. Cílem provedené analýzy je vybrat takový program či projekt, který bude nejlépe naplňovat vytčené cíle, bude přinášet nejvyšší možný užitek, a současně musí být prostředky na jeho realizaci vynaloženy co nejhospodárněji. [11] Při hodnocení je nutné vycházet z toho, že projekty a programy mohou mít různou podobu užitků, z nichž některé nejsou na první pohled zřetelné. Při analyzování je nutné brát do úvahy všechny užitky. Užitky mohou mít podobu reálnou a peněžní. Reálné užitky mohou

Strana 7

dále být přímé nebo nepřímé, hmotné nebo nehmotné, konečné nebo meziprodukt a vnitřní nebo vnější. [6] Při výběru vhodných veřejných výdajových programů a veřejných projektů je používáno různých metod hodnocení. Většinu metod lze použít jak pro programy, tak projekty. Některé z metod byly vytřeny přímo pro hodnocení programů a projektů veřejného sektoru, některé byly převzaty z hodnocení jednotlivých variant investičních projektů realizovaných v soukromém sektoru. Jednotlivé metody hodnocení budou podrobně popsány v kapitole č. 2.

1.2 Definice a dělení veřejných projektů V práci se dále budu zabývat hodnocením veřejných projektů, proto nejdříve vymezím pojem veřejný projekt, následně uvedu, které charakteristiky tento pojem obsahuje. Existuje širší pojetí pojmu veřejný projekt, který je definován takto: veřejný projekt zahrnuje veškeré aktivity, činnosti a úkoly, které probíhají ve veřejném sektoru a při kterých jsou použity veřejné výdaje. [4] Na veřejný projekt můžeme hledět jako na systémový návrh alokace veřejných zdrojů, který má většinou formu investiční akce. Z věcného hlediska se jedná o materiální nebo duchovní formu projektu (veřejného statku), který má předem zadány společenské cíle, přínosy a očekávání. [7] Projekt označujeme za veřejný, pokud splňuje alespoň jednu z následujících charakteristik: •

podstatná část zdrojů projektu je financována z veřejných prostředků (ze státního rozpočtu nebo formou daňových úlev);

•

při realizaci projektu jsou využívány jiné nástroje hospodářské politiky (např. státní regulace cen, znárodnění…);

•

z realizace projektu plynou významné externatility (např. změny právní úpravy – zákaz výroby freonů, administrativní překážky vstupu na trh apod.). [4]

Veřejné projekty lze také dělit podle různých hledisek a charakteristik, která mohou mít významný vliv na způsob hodnocení projektu a pravidla rozhodování. Veřejné projekty mohou být dělitelné a nedělitelné. Dalším hlediskem je pak objem rozpočtu, zda je fixní (pevně daný a nelze jej měnit) nebo zda je variabilní (měnící se). Základní vlastností dělitelných projektů je, že lze rozsah jejich realizace částečně měnit – zmenšit nebo zvětšit. Je-li objem rozpočtu fixní, budeme alokovat zdroje tak, abychom získali co největší užitek při daném rozpočtu. V případě variabilního rozpočtu musíme stanovit také optimální velikost Strana 8

rozpočtu, na základě vhodného rozdělení zdrojů mezi soukromé a veřejné užití. Nedělitelné projekty nemohou být zvětšeny či zmenšeny, musí být realizovány jako celek, jinak jsou nefunkční. Při fixním rozpočtu se můžeme rozhodnout pro projekt podle následujících metod: •

seřadíme projekty podle jejich poměru užitku a nákladů a budeme je vybírat k realizaci až do výše fixního rozpočtu;

•

budeme realizovat projekty, které přinášejí největší čistý užitek při daném rozpočtovém omezení;

•

budeme minimalizovat nespotřebovanou část rozpočtu (budeme realizovat pouze projekty, které jsou efektivní).

Při variabilní výši rozpočtu můžeme realizovat všechny projekty, které jsou efektivní (mají vyšší užitky než náklady). [6] Subjekt, který rozhoduje, zda se bude určitý projekt realizovat, vyhodnocuje možnosti realizace projektu. Při rozhodování poměřuje náklady spojené s realizací projektu s užitky, které projekt přináší. Vyhodnocování efektivnosti se uskutečňuje jak u soukromých tak i veřejných projektů. Veřejné projekty mají ovšem oproti soukromým některá specifika. Například. osoby rozhodující o veřejném projektu, nevkládají osobní (vlastní) finanční prostředky, nýbrž finance veřejné. Musí být na druhé straně schopni, svůj projekt obhájit před mnohem širším okruhem osob. Pro kvalifikované a správné rozhodování o tom, jak a zda projekt realizovat, je vhodné využít metody pro hodnocení veřejných projektů.

Při hodnocení lze použít různých metod

hodnocení. Těmito metodami jsou např. metody nákladově užitkové analýzy, metody použití stupnic, metody váženého měření užitečnosti, metody modelování (metoda lineárního programování a metoda simulace), metody rozhodování za rizika a nejistoty. Popis postupu provádění jednotlivých metod je uveden v kapitole č. 2. Klíčový význam pro správné vyhodnocení projektu má volba hodnotící metody. Nevhodný výběr hodnotící metody může vést při hodnocení k chybným závěrům. Varianta určená jako nejvhodnější při nevhodně zvolené metodě nemusí být nejefektivnější, nejhospodárnější a nejúčelnější. Při výběru nejvhodnější metody musí nejprve posuzovatel přesně definovat předmět projektu, tzn. čeho má být realizací projektu dosaženo. Účel projektu by měl být v souladu s veřejnými potřebami. Dále je nutné definovat cíle projektu. Cílem projektu rozumíme očekávaný budoucí stav, tedy to, čeho má být realizací projektu dosaženo. V návaznosti na stanovené cíle projektu rozhodneme:

Strana 9

•

kolik kritérií použijeme pro hodnocení projektu (zda budeme hodnotit pomocí jednoho kritéria a použijeme jednokriteriální metody nebo zda budeme hodnotit více kritérií a použijeme vícekriteriálních metod);

•

jestli pro hodnocení použijeme peněžní nebo nepeněžní metodu hodnocení.

Dále vybereme konkrétní hodnotící metodu. Pro usnadnění výběru hodnotící metody existují v odborné literatuře přehledy použití vhodných metod jednotlivých typů projektu. [10] Tabulka č. 1: Klasifikace evaluačních metod veřejných zakázek Třída metod

Příklady metod

Doporučené použití

Nákladově výstupové

CMA, CBA, CEA, CUA

Při jednokriteriálním rozhodování

Obecně finanční

PV, ROI, IRR, metoda doby U investičních projektu, kde lze vyjádřit

metody

návratnosti investice, nákladová výstupy peněžně. metoda

Podpůrné rozhodovací Metody manažerské vědy (metoda Pro podpůrnou analýzu konečného metody

výpočtu kritické cesty, lineární rozhodnutí programování,

při

výběru

projektů

dynamické s ohledem na hledisko času (CMP),

programování, číselná simulace předpokládané důsledky (simulace) atd. atd.) Metody jiných disciplín

Benchmarking, Balanced

Při reorganizaci veřejné správy, při

Scorecard

hodnocení výkonu veřejných institucí

Zdroj: Ochrana,F.: Veřejné zakázky. Ekopress, Praha 2004, str. 61 [10]

Při hodnocení veřejných projektů se poměřují náklady projektu a jeho užitky resp. přínosy resp. výnosy. Při hodnocení projektů analyzujeme jejich efektivnost tzn. zkoumáme vztah mezi vstupy a výstupy projektu. Cílem hodnocení je výběr toho projektu, který přináší společnosti nejvyšší efekt. Analýzy nezaručí výběr nejoptimálnější varianty, ovšem měly by přispět ke snížení nebezpečí výběru nevhodné varianty. Při ekonomické analýze v podstatě porovnáváme náklady a důsledky jednotlivých alternativních řešení. U zvažovaných variant musíme identifikovat, změřit, ocenit a porovnat jejich náklady a důsledky. [4] Ocenění výstupů u veřejných projektů je velmi těžké a do jisté míry neobjektivní, poněvadž u části (v některých projektů i většiny či všech) výstupů veřejných subjektů neexistuje jejich tržní cena. Cílem veřejných projektů také není dosahování zisku, ale širší cíle např. sociální, ekologické a politické. Strana 10

1.3 Historie analýz veřejných projektů Celá tato kapitola vychází z knihy I. Mališové a I. Malého. [4] Počátek zpracování analýz veřejných projektů je datován na počátek minulého století. Roku 1902 vstoupil v USA v platnost zákon „River and Barbor Act“, který upravoval povinnost státu vyhodnocovat náklady a užitky říčních a přístavních zařízení projektovaných tzv. Sborem inženýrů. V tomto období byly v USA stanoveny metody, pomocí niž byly hodnoceny rozsáhlé veřejné projekty, především vodohospodářská díla s vícenásobnými cíly. V roce 1950 byly zásady pro hodnocení projektů vodních nádrží zakotveny v „Zelené knize“. Tyto zásady byly dále standardizovány a doplňovány teoretickými základy. Po válce se obdobné studie rozvíjeli také ve Velké Británii a ve Francii. Projekty ve Velké Británii byly zaměřeny především na dopravu, urbanistiku a elektroenergetiku. Ve Francii se týkaly velkých energetických znárodněných podniků a dopravy. V roce 1961 byl ve Spojených státech na ministerstvu obrany vytvořen systém plánování programování rozpočtování (PPBS), který byl později rozšířen na další federální ministerstva a úřady. V roce 1967 byl podobný systém hodnocení vytvořen ve Francii, avšak používat tento systém nebylo povinné, proto nedošlo k jeho rozšíření. Oblast aplikace analýzy veřejných projektů se v historii rozšiřovala následovně. 1. nejprve se analýzy týkaly velkých veřejných investic, v oblasti infrastruktury dopravy (mosty, kanály, přístavy, silnice, železnice, letiště) a vodohospodářských zařízení; 2. dále se projekty rozšířily v oblasti výroby energie; 3. následovaly projekty s dopadem na životní prostředí a urbanismus a projekty výrobního rázu rozvojových zemích. Teprve v nedávné době se studie rozšířily na veřejné netržní sektory (národní obrana, vzdělávání, zdravotnictví, soudnictví, policie atd.), na problémy reglementace a veřejných zásahů nebo naopak dereglementace.

1.4 Kritéria hodnocení veřejných projektů Výběr vhodných kritérií je jedním z nejdůležitějších kroků při hodnocení projektu. Hodnotící kritéria vycházejí z cílů projektu, který má tento plnit. Slouží k ohodnocování jednotlivých variant projektů. Kritéria jsou měřítkem k určení budoucích očekávaných efektů v případě realizace projektu. Pro hodnocení variant lze v zásadě využít dvou druhů kritérií, a to

Strana 11

kvantitativní a kvalitativní kritéria. Kvantitativní kritéria přímo ohodnocují užitné vlastnosti projektu. U kvalitativních kritérií se používá převodu kvalitativních stavů na kvantifikované veličiny. Ohodnocovaná kritéria jsou používána proto, aby bylo možné určit náklady a užitky projektů. [10]

1.5 Závěr první kapitoly V úvodní kapitole jsou definovány základní pojmy, definován je veřejný sektor a veřejné finance. Dále je vysvětlen pojem veřejný projekt. V kapitole je také uvedeno základní dělení veřejných projektů, přehled základních metod používaných při hodnocení veřejných projektů a kritéria hodnocení projektů. Popsány jsou také počátky a historie hodnocení veřejných projektů.

Strana 12

2 Metody hodnocení veřejných projektů Obsahem kapitoly je popis jednotlivých metod hodnocení veřejných projektů, tak jak jsou uvedeny v odborné literatuře. Výběr vhodné metody hodnocení je jednou z nejdůležitějších fází rozhodování o výběru vhodné varianty projektu. Postup výběru konkrétní metody by měl obsahovat následující kroky: •

analýzu rámcových podmínek,

•

stanovení cílů,

•

určení strategie k dosažení cílů,

•

zpracování variant,

•

stanovení kritérií pro hodnocení variant,

•

porovnání variant,

•

výběr varianty, její doporučení k realizaci,

•

realizaci vybraného projektu. [7]

2.1 Metody nákladově výstupové První skupinou metod hodnocení, které bude v práci popisovat jsou nákladově výstupové metody. Tyto postupy posuzování jsou takovým druhem ekonomických analýz, kdy zkoumáme vztah mezi náklady a užitky projektu. Pojem užitek vyjadřuje uspokojení spotřebitele ze spotřeby poskytovaných výstupů plynoucích z veřejného programu či veřejné služby. Metody pro hodnocení ekonomických analýz lze rozdělit podle počtu používaných kritérií do dvou skupin - na jednokriteriální a vícekriteriální metody.

2.1.1 Jednokriteriální metody Jsou používány v těch případech, kdy existuje jedno dominantní kritérium, na které je možné převést ostatní kritéria a to buď ordinálně nebo kardinálně. Metody hodnocení rozdělujeme podle těchto dvou podmínek: •

zda jsou porovnávány alespoň dvě varianty

•

zda jsou hodnoceny náklady i důsledky programu.

Podle toho zda metody splňují jednu nebo obě výše uvedené podmínky rozeznáváme metody částečného hodnocení (splňují pouze jednu z podmínek) a metody plných hodnocení, které splňují obě podmínky. Při aplikaci metod plného hodnocení se poměřují jak náklady, tak důsledky programů. [4] V praxi se pro hodnocení používá více metod, které se liší používanými technikami hodnocení, podle těchto technik rozlišujeme čtyři základní typy ekonomických analýz: •

analýza minimalizace nákladů (Cost-minimilization analysis - CMA)

•

analýza účinnosti nákladů (Cost-effectiveness analysis – CEA)

•

analýza nákladů a užitečnosti (Cost-utility analysis – CUA)

•

analýza nákladů a přínosů (Cost-benefit analysis – CBA)

V následující tabulce je uvedena stručná charakteristika metod jednokriteriálního hodnocení. Tabulka č. 2: Jednokriteriální metody a přehled jejich využití Metoda CMA

Mření výstupů Neměří se

Kritérium výběru

Příklad použití -

- minimalizace nákladů

fáze programování v systémech programové alokace zdrojů

-

měření výdajů podpůrných analogických prvků

-

výběr alternativ při reorganizaci pracovišť

CBA

Peněžní jednotky

-

alternativa poměrem

CUA

Naturální jednotky

Užitečnost

přínosů

-

při hodnocení staveních projektů (výstavba infrastruktury)

a resp.

-

ekologické projekty

s nejvyšším čistým užitkem

-

profesionální armáda

(B-C)

-

protidrogové programy

nákladů

CEA

s nejnižším

(B/C)

- nejlepší relace nákladů na

- logistické projekty

jednotku výstupu

- vzdělávací a proškolovaní programy

- nabídka, která přináší

- hodnocení zdravotních programů

největší uspokojení

- hodnocení veřejných zakázek u

s ohledem na cíle zakázky nepředpokládané výdaje

zakázek s technickými parametry - analýza efektivnosti podpůrných prvků

Pramen: Malý, I., Pavlík, M.: Tvorba a implementace veřejné politiky. MU, Brno 2004, str. 51 [5]

Strana 14

Analýza minimalizace nákladů (CMA) Tato metoda je relativně nejjednodušší z nákladově výstupových metod, použije se v případě, kdy výsledky projektů jsou ekvivalentní ve zvolených parametrech. Používá se v těch případech, kdy porovnáváme více variant, které jsou rovnocenné co do druhu a rozsahu, v opačném případě je nutné použít jinou metodu, neboť by mohlo dojít k nepřesným závěrům. Nejvhodnější z hledaných variant je ta, která má nejnižší náklady. Jediným výběrovým kritériem metody je cena projektu. Přitom musí projekt splňovat určité, předem určené, užitné vlastnosti. Pokud by varianta s nejnižšími náklady nezaručovala stanovený užitek projektu je nutné ji z hodnocení vyřadit. Úroveň užitku je nutné dopředu určit např. při zadání výběrového řízení. Pokud při minimální ceně není dosaženo užitných vlastností projektu je vhodné pro hodnocení variant použít jinou hodnotící metodu. [10] Jediným výběrovým kritériem metody je cena projektu. Při zajištění požadovaného užitku je pak cena jediným hodnoceným kritériem. Cenou projektu nerozumíme jen pořizovací cenu projektu, ale také náklady na jeho udržení po dobu životnosti. Pro ohodnocení nákladů projektu se používá různých metod. K základním metodám patří metoda průmyslově inženýrská a parametrický odhad nákladů. Průmyslově inženýrská metoda je metoda aditivně analytická. Základem metody je sumarizace dílčích nákladů jednotlivých činností veřejného projektu. Výhodou metody je transparentnost, relativní spolehlivost a přesnost ohodnocení nákladů. Nevýhodou je problematické získání potřebných informací a rozčlenění projektu na jednotlivé nákladové činnosti. Metoda parametrických nákladů je metodou syntetickou. Při její aplikaci se hledají funkční vztahy mezi celkovými náklady a mezi jejími parametry. Parametry mohou vyjadřovat dílčí náklady projektu. Jednotlivé dílčí náklady sečteme, čímž získáme celkovou hodnotu projektu. Parametry lze ohodnotit např. dle existujících expertních odhadů, katalogových cen a technicko-finančních standardů. [7] Pokud o projektu uvažujeme z hlediska toků v čase, je nutné kalkulovat do celkových nákladů náklady na pořízení, ale i provozní náklady (těmi jsou např. náklady na spotřebu energií, náklady na běžné opravy a údržbu), které budou vynaloženy po dobu existence (životnosti) projektu. Pokud bychom při výběru nehodnotili tyto běžné provozní náklady, pak se při výběru nejvhodnější varianty můžeme dopustit chyby. Nevybrali bychom s minimálními náklady, ale pouze s minimálními pořizovacími náklady.

Strana 15

projekt

Pro porovnání

jednotlivých variant je nutné kalkulované pořizovací i provozní náklady převést na současnou hodnotu. [7] Analýza účinnosti nákladů (CEA) Podstatou této hodnotící metody,

je hledání varianty s nejnižšími náklady na jednotku

výstupu. Metoda se používá především v případech, kdy jednotlivé programy mají výstupy jiné kvantity, ale stejné povahy. Vstupy (náklady) projektu jsou vyjadřovány v peněžních jednotkách, ale jejích výsledky jsou uváděny v naturálních a fyzikálních jednotkách (např. ušetřené kilometry, zvýšení počtu studentů atd.). Hodnota ani cena efektů se nezjišťuje. Při hodnocení metodou CEA se neoceňují nehmotné položky. Nepoužívá se oceňování všech položek, což je největší výhodou této metody, neboť oceňování netržních položek je velmi pracné a ne vždy zcela objektivní. Pro vhodnost použití této metody musí být splněny určité předpoklady. Těmito předpoklady je, že vstupy jsou ocenitelné v penězích, výstupy jednotlivých projektů jsou hmotné a homogenní, účel projektů je určený v nákladech na jednotku výstupu. Pořadí alternativ můžeme stanovit následujícími způsoby: •

stanovením nákladů na jednotku výstupu;

•

pořadí stanovit na základě sestupné efektivnosti pro stejné náklady, varianty řadíme od nejlepší po nejhorší s ohledem na počet jednotek výstupu, přičemž musí být splněný předpoklad, že porovnáváme alternativy se stejnými náklady;

•

sestupné pořadí se zřetelem na rostoucí náklady při zachování stejné efektivnosti; základem je porovnání různých nákladů, kterými dosahujeme stejné množství jednotek výstupu. [10]

Při použití jednotlivých forem stanovení pořadí je třeba vycházet z tzv. garantovaného výběru na bázi CEA. Účelem tohoto garantovaného výběru je

vybrat variantu s náklady, která

splňuje požadovanou kvalitu výstupu. Nejvhodnější variantou nemusí být ta s nejnižšími náklady, protože již nemusí splnit předem vytýčené cíle. Tato metoda je nejčastěji využívána při hodnocení projektů národní obrany, vnitřní bezpečnosti, zdravotnictví atd. Dále je vhodné metodu použít u institucí, které pracují v systému hromadné obsluhy. Těmi mohou být logistická zařízení, vzdělávací instituce, finanční úřady, zdravotnická zařízení. Peněžní ocenění účinků u těchto institucí je komplikované. [8] Analýza nákladů a užitečnosti (CUA) Analýza vychází z teorie užitku (utility). Podle této teorie je užitek definován jako souhrn preferencí jednotlivců nebo společnosti vzhledem k výstupu. Pokud statek A přináší více

Strana 16

užitku než statek B, preferuje spotřebitel spotřebu statku A před statkem B. Preference jednotlivých variant jsou podstatou metody CUA. Analýza CUA původně vznikla z analýzy nákladů a přínosů při provádění ekonomické analýzy zdraví, jako reakce na to, jak ocenit výstupy, které není možné ani vhodné oceňovat peněžně. [10] Metoda poměřuje důsledky jednotlivých programů podle jejich vážené užitečnosti. Poměřuje kromě kvantitativní i kvalitativní stránku výstupů. Této metody se nejvíce používá v oblasti zdravotnictví, ale použita může být i v jiných oblastech. Užitek může být chápán jako subjektivní vnímání uspokojení potřeb z projektu. Problémem je stanovení užitku, resp. jeho změření. Při hodnocení jednotlivých alternativ musíme kromě užitku zohlednit současně i náklady na jeho dosažení. Úpravou metody CUA vznikla metoda QALY. Metoda QALY je používána především ve zdravotnictví k vyjádření užitku jednotlivých zdravotnických programů. U zdravotnických programů je zjišťována míra uspokojení pacienta, tzn. vychází z kvality přepočtených let života vzniklých z léčebných programů. Náklady zdravotnických projektů se porovnávají s inkrementálními náklady zlepšení zdraví. K měření se používají různé techniky. Například lze použít výpověď člověka o preferenci určité délky života v kvalitě X (např. 10 let v naprostém zdraví) v porovnání s délkou života 20 let o kvalitě Y. Rok života ve stavu Y má určenou hodnotu 0,5 života ve zdraví. Váha jednoho prožitého roku při zdravotním stavu zdravotním stavu Y je 0,5. Toto je jen příklad, existují další metody měření QALY. [7] Analýza nákladů a přínosů (CBA) Při této metodě oceňujeme náklady a přínosy projektu v peněžních jednotkách.

Je nej-

komplexnější jednokriteriální metodou, protože jako jediná nákladově výstupová metoda měří vstupy i výstupy v peněžních jednotkách. Používá se především pro hodnocení projektů veřejné sféry. Náklady a užitky plynoucí z projektu lze rozdělit na přímé a nepřímé, a na tržní a netržní. Přímé náklady a užitky získají subjekty, které jsou přímo spojené s realizací projektu. Nepřímé náklady a užitky působí na ostatní subjekty, jichž se projekt přímo nedotýká. Tržní náklady a užitky jsou ty, jejichž cenu je možné zjistit na trhu. U netržních taková cena neexistuje a pro jejich ocenění se používají jiné metody. [6] Rozlišujeme dva základní typy analýzy CBA – užší a širší variantu.

Strana 17

Tabulka č. 3: Klasifikace CBA Typy CBA

Druhy CBA

Obvyklé termínované označení

„užší“ CBA

nemá

analýza nákladů a přínosů

„širší“ CBA

neredukovaná

analýza společenských nákladů a

redukovaná

společenských přínosů

Zdroj: Ochrana, F.: Hodnocení veřejných projektů a veřejných zakázek. ASPI Publishing, Praha 2004, str. 40 [7]

Při hodnocení pomocí typu „užší“ CBA jsou oceňovány pouze přímé náklady a přímé přínosy, které se bezprostředně vztahují k danému projektu, a které plynou cílové skupině. Náklady souvisejí přímo s hodnocenou investiční akcí, přínosy (vyjádřené v peněžních jednotkách) přináší užitek cílové skupině příjemců výstupů projektu. Náklady a přínosy lze relativně snadno určit, náklady jsou přímo vynaložené náklady na investiční akci, a přínosy se týkají cílů projektu a cílové skupiny. Druhým typem je tzv. „širší“ CBA – analýza společenských nákladů a společenských přínosů. Její podstatou je kalkulace společenských nákladů a přínosů, kalkulujeme jak přímé náklady a výnosy, tak i nepřímé náklady a nepřímé výnosy, které souvisejí s pozitivními nebo negativními externalitami. Vlastností společenských nákladů a přínosů je, že se týkají společnosti jako celku. Analýza společenských nákladů a společenských přínosů může mít podobu redukovanou či neredukovanou. [7] Pro tzv. „širší“ CBA používáme označení „analýza společenských nákladů a společenských přínosů“. V tomto případě kalkulujeme i náklady obětované příležitosti a na straně přínosů i dopady, které veřejný projekt způsobuje potenciálně všem členům společnosti bez ohledu na cílovou skupinu. Zohledňujeme i nemateriální újmy, jako je v případě výstavby dálnice hluk a sním spjatá újma na zdraví obyvatelům. To jsou „nepřímé“ (indukované) náklady, které se potenciálně týkají každého člena společnosti. Vedle toho takový projekt může přinášet i pozitivní efekty, k nimž patří například ušetření času ze snížené doby průjezdnosti. To vše jsou nemateriální efekty, které mají nepřímý charakter. Protože potenciálním příjemcem užitků i adresátem negativních dopadů může být společnost jako celek, hovoříme o analýze společenských nákladů a společenských přínosů. Přínosem se rozumí každé zvýšení užitku, nákladem jeho snížení. Snížení užitku je měřeno náklady příležitosti vyhodnocovaného projektu, jimiž se rozumí hodnota obětované alternativní akce. Tato skutečnost vyplývá z omezenosti zdrojů. [7]

Strana 18

Z hlediska druhů (jak je uvedeno v tabulce č. 3) dělíme analýzy společenských nákladů a společenských přínosů na tzv. neredukovanou formu a redukovanou formu. Při neredukované formě analýzy společenských nákladů a společenských přínosů jsou ohodnocovány veškeré společenské přínosy a veškeré společenské náklady. Při hodnocení projektu musíme vymezit všechny relevantní náklady a užitky, tedy takové, které ovlivňují efektivitu daného projektu. V praxi je však téměř nemožné určit a ocenit veškeré společenské přínosy a náklady v peněžním vyjádření. Proto je používána tzv. redukovaná forma analýzy společenských nákladů a společenských přínosů. Při použití této redukované formy oceňujeme ty náklady a přínosy, které lze poměrně dobře a přesně peněžně ocenit. Naopak položky, které je těžko (resp. nepřesně) peněžně ocenit popíšeme slovně. Praktické provedení analýzy CBA lze provést podle následujícího postupu: 1. vymezení struktury beneficientů 2. popsání rozdílů mezi nulovou a investiční variantou 3. určení, kvalifikování a členění všech relevantních nákladů a přínosů pro všechny životní fáze projektu 4. vyčlenění doplňkových „neocenitelných“ nákladů a přínosů a jejich popis 5. převedení „ocenitelných“ nákladů a přínosů na hotovostní toky 6. stanovení diskontní sazby 7. výpočet kriteriálních ukazatelů 8. provedení citlivostní analýzy 9. rozhodnutí o přijatelnosti a financování investice. [5] Protože přínosy a výdaje plynou v čase, je potřebné stanovit současnou hodnotu nákladů a přínosů. Tohoto dosáhneme diskontováním nákladů a užitků budoucích let. ad 1) Definování podstaty problému Nejprve vymezíme předmět, kterým se budeme zabývat. Definování podstaty problému určuje, co je předmětem projektu, jak se bude realizovat, kde se bude realizovat, které služby nebo produkty bude zajišťovat atd. ad 2) Vymezení struktury beneficientů Druhým krokem je vymezení subjektů, kterých se projekt dotýká. Jedná se o tzv. beneficienty a právě jich se projekt reálně dotkne. Tyto subjekty jsou relevantní pro investora. Beneficienti jsou relevantní pro investora a současně existuje předpoklad, že je projekt ovlivní.

Strana 19

ad 3) Popsání rozdílů mezi nulovou a investiční variantou Pokud je investice pořízena, pak je realizována investiční varianta. Nulová varianta nastává v situaci, pokud se projekt nerealizuje. Při stanovení všech nákladů a přínosů investice nemůžeme zahrnout příjmy a výdaje, které budou beneficienti realizovat v případě uskutečnění investiční varianty, ale jen ty, které by se v případě nulové varianty nerealizovali. ad 4) Určení, kvalifikování a členění všech relevantních nákladů a přínosů pro všechny životní fáze projektu Cílem této fáze je určit dopady financované akce tj. veškeré náklady a přínosy projektu. Některé z nákladů a přínosů nesmí být kalkulovány za předpokladu jednoho možného vývoje a jiné za odlišných předpokladů. ad 5) Vyčlenění doplňkových „neocenitelných“ nákladů a přínosů pro jejich popis Při této činnosti převedeme zásadní náklady a výnosy na jednotnou formu vyjádření, kterou jsou hotovostní toky. V případě zanedbatelných a obtížně finančně ocenitelných nákladů a přínosů je popíšeme slovně. ad 6) Převedení „ocenitelných“ nákladů a přínosů na hotovostní toky Většinu nákladů a výnosů vyjádříme v peněžních jednotkách. V případě, že v peněžních jednotkách uvedeny nejsou, použijeme stínové ceny nebo je oceníme pomocí náhražkové ceny. ad 7) Stanovení diskontní sazby Diskontní sazba se používá k převedení budoucí hodnoty finančních toků na současnou hodnotu. Úkolem diskontování je aktualizace cen. Znamená to, že veškeré náklady a užitky převedeme na hodnotu, která odpovídá určitému datu (např. zahájení realizace, ukončení realizace projektu). U diskontování je důležité stanovit, jakou diskontní sazbu použijeme. Nutné je stanovení objektivní míry aktualizace cen. ad 8) Výpočet kriteriálních ukazatelů Pro zhodnocení efektivnosti projektu pomocí metody CBA se používá především ukazatele podíl přínosů a nákladů resp. rozdíl přínosů a nákladů.i

i

náklady a přínosy jsou v diskontním vyjádření budoucích let

Strana 20

Zhodnocení efektivnosti projektu lze provést pomocí ukazatelů peněžního hodnocení investic. K těmto ukazatelům patří např.: současná hodnota, čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, doba návratnosti, index rentability a podíl výnosů a nákladů projektu. Postup výpočtu a charakteristika těchto ukazatelů je uvedena v kapitole č. 2.4. Podíl nákladů a výnosů (B/C) tedy, podíl součtu všech výnosů a nákladů plynoucích z projektu. Udává, kolik jednotek kumulovaných příjmů připadá na jednotku kumulovaných výdajů. Projekt je ziskový, pokud hodnota podílu je větší než 1, tzn. současná hodnota přínosů projektu je větší než současná hodnota nákladů v daném období. Pokud je poměr roven 1, projekt není ziskový ani ztrátový. Rozdíl nákladů a výnosů (B-C) – projekt je přijatelný, pokud rozdíl mezi celkovými náklady a celkovými přínosy je větší než 0. V případě, že rozdíl je roven 0 není projekt ani ziskový ani ztrátový, pokud je rozdíl menší než 0 je projekt ztrátový. ad 9) Provedení citlivostní analýzy Citlivostní analýza zkoumá proměnlivé a nejisté předpoklady projektu a především vliv jejich změn na výsledný ukazatel. Postup může probíhat takto – vyjádříme zásadní předpoklady daného předpokládaného hotovostního toku na jednotlivé roky. Pak změníme všechny tyto předpoklady např. o 1 % a pro každou změnu vypočteme opět hodnoty rozhodujících ukazatelů. Nakonec pro všechny změněné předpoklady vypočítáme procentní změnu výsledných kriteriálních ukazatelů. ad 10) Rozhodnutí o přijatelnosti a financování investice Pokud jsou hodnoty kriteriálních ukazatelů (B/C resp. B-C) projektu dostatečně vysoké, lze projekt považovat za užitečný a přínosný. Je naplněna podmínka, že projekt přináší více než bere.

2.1.2 Vícekriteriální metody [4] Mezi vícekriteriální metody patří metoda lexografického uspořádání a metoda Electra. Vícekriteriální metody se použijí, jestliže jsou cíle jednotlivých variant nesrovnatelné nebo jsou odvozeny od různých kritérií. Metoda lexografického uspořádání – uspořádává kritéria podle důležitosti, od nejdůležitějšího k méně důležitému. Cílem metody je setřídit posuzované projekty. Pro hodnocení je třeba nalézt nezávislá a objektivní kritéria. Všechny projekty jsou nejprve

Strana 21

posuzované podle prvního, nejdůležitějšího kritéria. Projekty splňující první kritérium nejsou již posuzovány druhým kritériem. Ostatní projekty jsou posuzovány druhým kritériem, vítězné projekty podle druhého kritéria, již nejsou posuzovány podle třetího kritéria atd. Metoda Electra – porovnává jednotlivá třídění, která jsou získávána pomocí různých kritérií, s cílem zjistit stupeň jejich shody. Každé kritérium má vlastní stupnici souměřitelnou s ostatními. Určí se indexy shody, jinak řečeno, určí se, jestli byla nalezena shoda – pokud například mají projekty shodné oznámkování na stupnici nebo se liší jejich hodnocení o jeden stupeň. V ostatních případech se jedná o neshodu. Nevýhodou vícekriteriálních metod je, že určují pouze dílčí pořadí. Výhodou je to, že se nesnaží peněžně vyjádřit kritéria, u kterých neexistuje tržní hodnota.

2.2 Systémy plánování, programování a rozpočtování [3] Metoda plánování, programování a rozpočtování (PPBS) je v podstatě účetním systém řízení. Pomocí této techniky, kdy identifikujeme náklady na určité výstupy, můžeme rozhodnout o tom, kam by mělo být alokováno více a kam méně zdrojů. Při použití metody PPBS lze funkčně rozpočtovat podle jednotlivých programů či projektů. Tyto metody se snaží nalézt vztahy mezi vstupy a výstupy. Při použití programového rozpočtu se stanovují informace, které následně pomáhají při: -

definování cílů;

-

poskytování informací o tom, jak jsou v současné době využívány zdroje;

-

vyhodnocování efektivnosti;

-

ohodnocení alternativních prostředků k dosažení cílů (např. použitím CBA);

-

přezkoumávání stávajících projektů, provedení nových analýz a vyhodnocení.

Cílem použité metody je zdokonalení rozhodování při alokací zdrojů na jednotlivé projekty.

2.3 Metoda WTP a WTA [7] Metoda

ochoty platit

(WTP – willingness to pay) a metoda ochoty přijmout (WTA –

willingness to akcept) hodnotí stejný problém, jednou však z pozice užitku jednotlivce z výstupu (metoda WTP) a podruhé z pozice nákladů jednotlivce na výstup (WTA). Jsou založeny na hledání odpovědí pomocí dotazníkových metod. U těchto metod hledáme odpověď na dvě základní otázky.

Strana 22

U metody WTP hledáme odpověď na otázku „Kolik jste ochoten zaplatit za užitné vlastnosti určitého projektu, na jaké části nákladů projektu jste ochoten se podílet?“ Metoda WTA se zabývá otázkou „Jakou ztrátu jste z realizovaného programu ochoten přijmout?“ Uživatelské preference se zkoumají pomocí reprezentativních dotazníkových šetření. V praxi bývají často obě metody používány současně. Lze vyslovit hypotézu,“že obě funkce, funkce pro očekávané přínosy spjatá s ochotou platit, a funkce pro očekávané ztráty, vyjádřená očekávanou ztrátou (ochotou přijmout), jsou asymetrické. Ukazuje se, že lidé jinak peněžně hodnotí tentýž výstup z projektu, ve srovnání s týmž případným odejmutím výstupu z projektu. Znamená to, že lze očekávat, že lidé budou očekávat (požadovat) větší náhradu za odejmutí téže jednotky statků (výstupu z projektu), než-li budou ochotni platit za stejný výstup. Lidé požadují za stejný výstup z projektu vyšší náhrady z očekávané ztráty, než při spolufinancování projektu. Tedy ochota platit je menší než ochota přijmout.“

2.4 Metody peněžního hodnocení investic Vedle výše popsaných nákladově výstupových metod, vč. metod WTA a WTP, jsou pro hodnocení veřejných projektů a zakázek používané i některé metody typické pro ziskový sektor. Pro hodnocení veřejných projektů a zakázek se používají zřídka, pokud se použijí tak v upravené podobě. Používají se v těch případech, kdy je vhodné náklady a výnosy projektů hodnotit v peněžních jednotkách. K těmto metodám patří: •

metoda rentability investic (Return of Investment),

•

metoda výpočtu doby návratnosti investic (Playback Method),

•

metoda čisté současné hodnoty (Net Present Value of Investment),

•

metoda vnitřního výnosového procenta (Internal Rate of Return),

•

metoda nákladová. [7]

2.4.1 Metoda rentability investic Rentabilita investice resp. investičního projektu je vyjádřena ukazatelem index rentability (NPV/I) udává, jaká částka čistého diskontovaného přínosu připadá na jednu investovanou korunu, tedy v podstatě procento ziskovosti měřené čistou současnou hodnotou. Vyjadřuje procentuální podíl ročního zisku z vložené investice. Metodu je vhodné použít v případě, kde je možné stanovit výstupy projektu v peněžním vyjádření. Rentabilita investic je dána vzorcem:

Strana 23

NPV/I = Σ(CFt / (1 + r)t) / ( - CF0) Kde: NPV je čistá současná hodnota investice PV je současná hodnota investice I je velikost investičních výdajů v nultém období CFt je hotovostní tok plynoucí z investice v období t CF0 je hotovostní tok plynoucí z investice v období 0 (obvykle rok pořízení investice) r je diskontní sazba t je období (rok) od 0 do n. [19] Vztah vyjadřuje, jak velký je čistý diskontovaný přínos z projektu na jednotku investičních nákladů. Čím je hodnota rentability investic vyšší, tím je projekt ekonomicky výhodnější a naopak. [7]

2.4.2 Metoda doby návratnosti investic Metoda bývá nazývána také „metoda doby splácení investic“, udává za jakou dobu se příjmy plynoucí z investice vyrovnají výši nákladů na investici tj. počet let, který je zapotřebí k tomu, aby se hotovostní roky vyrovnaly počáteční investici. Pokud je tok příjmů po dobu životnosti investice rovnoměrný, lze dobu návratnosti investice vypočíst podle vztahu: T = CI / CFY Kde: T je doba splácení investice CI jsou náklady na investici CFY je roční tok čistých peněžních příjmů. [10]

2.4.3 Metoda čisté současné hodnoty [19] Současná hodnota (PV) je hodnota, která udává součet všech budoucích toků z projektu převedených na jejich současnou hodnotu, tedy převod budoucí částky na cenu, kterou má dnes. Vzorec pro výpočet současné hodnoty projektu je: PVt = Σ (CFt / (1 + r)t ) Kde: PVt je současná hodnota všech hotovostních toků vyplývajících z projektu od období 1 až n r je diskontní sazba

Strana 24

t je symbol konkrétního období I je hodnota investice provedené v nultém období. Pokud je PV větší nebo rovno I je projekt přijatelný, pokud je PV menší než I je projekt nepřijatelný. Výsledné PV lze interpretovat jako maximálně přijatelnou cenu projektu. Ukazatel čistá současná hodnota slouží k ohodnocení efektivnosti veřejného projektu, vyjadřuje součty hodnot plynoucích z investice po dobu její realizace. Hotovostní tok příjmů je vyjádřen v nultém roce. Nultým rokem je rok pořízení investice. Čistá současná hodnota se vypočte jako: NPV = PV – I Kde: NPV je čistá současná hodnota investice PV je současná hodnota investice I je velikost investičních výdajů v nultém období. Pokud čistá současná hodnota investice nabývá kladných hodnot, je projekt přijatelný a bude (za jinak stejných podmínek) ziskový. Pokud hodnota NPV se rovná nule, pak diskontované příjmy z investice se rovnají nákladům na tuto investici a projekt je indiferentní. Pokud naopak čistá současná hodnota nabývá záporných hodnot, je projekt ztrátový a měl by být odmítnut.

2.4.4 Metoda vnitřního výnosového procenta Vnitřní výnosové procento (IRR) znázorňuje takovou výši diskontní sazby, při které bude čistá hodnota toků plynoucích z investic rovna nule. Vzorec pro výpočet vnitřního výnosového procenta je následující: 0 = Σ ( CFt / (1 + IRR )t) Kde: IRR je vnitřní výnosové procento CFt je hotovostní tok plynoucí z investice v období t r je diskontní sazba t je období (rok) od 0 do n. [28] Při výpočtu vnitřního výnosového procenta (IRR) hledáme takovou výši diskontní sazby, při které je hodnota současné investice rovna nule, tzn. hotovostní příjmy toků plynoucí z investice se při dané diskontní sazbě rovnají nákladům na investici. Pokud je hodnota Strana 25

vnitřního výnosového procenta vyšší než předpokládaná diskontní sazba, je projekt přijatelný a bude ziskový. Pokud je naopak vypočtená hodnota nižší než diskontní sazba bude projekt ztrátový a neměl by být realizován. Při interpretaci hodnoty vnitřního výnosového procenta můžeme narazit na několik problémů. „Ukazatel je sice v procentech, ale dané procento není podílem k celkové investici. Z konstrukce ukazatele IRR vyplývá několik pastí. První z nich je past spočívající v podstatě hotovostních toků, kdy porovnávané projekty mohou mít stejné vnitřní výnosové procento, ale odlišnou čistou současnou hodnotu. Druhá past vypovídá o tom, že projekt může mít více výnosových měr. Pak není jednoduché určit, kterou výslednou IRR určit jako základ pro porovnání s IRR ostatních projektů. Může se stát, že nelze nalézt žádné IRR. Pak nelze provést srovnání. Třetí past může vzniknout tehdy, jestliže při výpočtu čisté současné hodnoty musíme použít více diskontních sazeb (např. pro každé období). V tomto případě se dostáváme do problému, s jakou sazbou IRR porovnat“. [7]

2.5 Použití stupnic a vah k ohodnocování veřejných projektů Další skupinou metod, které je možné a vhodné pro hodnocení veřejných projektů použít, jsou metody stupnic. V případě různé důležitosti jednotlivých hodnocených kritérií i metody stanovení vah. K těmto metodám patří: •

nominální stupnice

•

ordinální klasifikační stupnice

•

ordinální bodovací stupnice

•

kardinální číselná stupnice

•

párové srovnání významu kritérií

•

postup při stanovení váhy. [7]

2.5.1 Nominální (binární) stupnice Použití této metody je relativně jednoduché. Binární stupnice patří k základním

a

elementárním typům stupnic. Při této metodě se nejdříve určí kritéria pro hodnocený projekt. Kritéria jsou potom ohodnocena pomocí binárních kódů 1 a 0. Tato metoda se použije v případě, pokud pro výběr je postačující přítomnost kritéria. Kritériem bývá určitá vlastnost projektu resp. její přítomnost či nepřítomnost. Pokud projekt vlastnost má je označena kódem „1“, pokud projekt danou vlastnost nemá přidělíme hodnotu „0“. Přítomé vlastnosti (hodnoty

Strana 26

„1“) se sečtou a stanoví se pořadí jednotlivých variant. Nejvýhodnější varianta je varianta s nejvyšším součtem. [7] Tabulka č. 4: Hodnocení pomocí binární stupnice Kritérium

Varianta 1

Varianta 2

Varianta 3

Výkon motoru min. 75 kw

1

1

1

Cena

1

0

0

Spotřeba na 100 km

0

0

1

Termín dodání

1

0

0

Σ

3

1

2

Pořadí

1.

3.

2.

Zdroj: vlastní

2.5.2 Ordinální stupnice Ordinální, nebo-li uspořádávající, klasifikační stupnice patří k vyšším typům stupnic. Existují dva základní druhy ordinální stupnice, a to ordinální klasifikační stupnice a ordinální bodovací stupnice. Jednotlivá kritéria posuzovaných projektů uspořádáváme podle určité vlastnosti. Ordinální klasifikační stupnice je také někdy nazývána pořadová. Ordinální stupnice se definuje pomocí dvou základních druhů operací - rovností a nerovností. Kritérium pak v ordinální stupnici měříme za předpokladu, že projekty lze uspořádat na základě kritéria (na bázi přiřazení čísel). Z preference jednotlivých kritérií pak plyne i preference celého projektu. Přičemž je nutné brát v úvahu, že čísla udávají pouze poradí projektů a nejsou ukazatelem intenzity preferencí. [7] Předpokladem použití ordinální stupnice je, že lze jednotlivé projekty uspořádat z hlediska určité vlastnosti. Při hodnocení projektů se postupujeme tak, že jednotlivá užitná kritéria ohodnocujeme klasifikační stupnicí (např. shodnou se školním známkováním). Bodové ohodnocení jednotlivých kritérií dané varianty sečteme a vypočteme průměrnou veličinu. Nejvýhodnější varianta je ta s nejnižším průměrným hodnocením.

Strana 27

Tabulka č. 5: Ordinální klasifikační stupnice Kritérium

Varianta 1

Varianta 2

Varianta 3


2

3

2

Cena

1

3

1

Spotřeba na 100 km

2

2

3

Termín dodání

1

4

2

6 / 1,5

12 / 3

10 / 2,5

1.

3.

2.

Σ / Průměr Pořadí Zdroj: vlastní

Podstatou ordinální bodovací stupnice je, že jednotlivé varianty jsou ohodnoceny bodovací škálou. Bodovací škála je předem definována v určitém intervalu (např. 1 – 10 bodů). Bodové hodnoty vyjadřují o kolik je užitek jednotlivých variant vyšší/nižší než u ostatních variant. Pomocí bodovací škály určíme velikost rozpětí užitku jednotlivých hodnocených variant. Každé kritérium je nutné slovně pojmenovat z hlediska cílů, které jsou účelem projektu. [7] Tabulka č. 6: Ordinální bodovací stupnice Kritérium

Varianta 1

Varianta 2

Varianta 3


7

5

6

Cena

9

6

7

Spotřeba na 100 km

5

5

4

Termín dodání

9

6

7

30 / 7,5

22 / 5,5

24 / 6

1.

3.

2.

Σ / Průměr Pořadí Zdroj: vlastní

Varianta, která získá nejvyšší počet bodů je nejvýhodnější alternativou, proto by měla být realizována.

Strana 28

2.5.3 Kardinální stupnice Další skupinou bodovacích stupnic hodnocení projektů jsou kardinální stupnice. Kardinální stupnice je nejvyšším stupněm měření kritérií. Kardinální stupnice se používá ve dvou modifikacích, a to jako kardinální stupnice intervalová a kardinální stupnice poměrová. Pomocí intervalové stupnice se měží vzdálenost mezi dvěma variantami z hlediska konkrétního kritéria, určujeme tedy, o kolik je jeden objekt větší či menší než druhý při dané jednotce měření. Vzdáleností je určena velikost preference. Poměrová stupnice pak pomůže určit, kolikrát je daná varianta větší či menší (v konkrétním kritériu) než druhá varianta. Předpokladem stupnic je určení jednotek měření a počátku. U intervalové stupnice je určíme arbitrárně. U poměrové stupnice musíme nalézt a určit přirozený počátek, který vyplývá z vlastností posuzovaného kritéria. S pomocí kardinální stupnice měříme kvantitativní kritéria, proto se kvantitativní kritéria označujeme také za kritéria kardinální. [2] Intervalová stupnice se používá pro hodnocení projektů pomocí kvantitativních kritérií. Základními operacemi při posuzování jednotlivých kritérií je shoda (=) a různost (≤ resp. ≥), dále musíme určit měřící jednotky a počátek. Pokud použijeme při hodnocení projektů intervalovou stupnici, je možné z rozdílu hodnot dvou variant posoudit velikost preference. U poměrové stupnice je počátek vlastnosti dán přirozeným počátkem měřené veličiny. [7] Tabulka č. 7: Kardinální číselná stupnice Kritérium

Varianta 1

Varianta 2

Varianta 3


90

82

80

Cena v tis. Kč

400

410

405

Spotřeba na 100 km

6,8

6,5

6,3

Termín dodání (ve dnech)

10

30

20

506,8

528,5

511,3

1.

3.

2.

Σ Pořadí Zdroj: vlastní

2.5.4 Párové srovnání kritérií Podstatou metody párového srovnání kritérií je vzájemné porovnání jednotlivých kritérií podle významu. Porovnáváme význam jednotlivých kritérií a preference zapisujeme.

Strana 29

Výsledky preferencí jednotlivých variant je možno zapsat do tabulky či matice. Po provedení párového srovnání jednotlivých kritérií stanovíme počet jejich preferencí. V matici párově porovnáváme jednotlivé dvojice kritérií. Pokud preferujeme kritérium v řádku před kritériem ve sloupci, zapíšeme jedničku. V případě, že preferujeme kritérium ve sloupci před kritériem v řádku, zapíšeme nulu. Počet preferencí daného kritéria zjistíme tak, že sečteme počet jedniček v řádku a počet nul ve sloupci. [8] Tabulka č. 8: Párové srovnání významu kritérií Číslo kritéria

1.

2.

3.

4.

5.

Počet preferencí

1.

-

1

1

1

1

4

-

1

1

1

3

-

1

1

2

-

0

0

-

1

2. 3. 4. 5.


Pro kontrolu počtu preferencí je vhodné provést kontrolní součet. Ten vypočteme podle následujícího vzorce: n* (n – 1) / 2 Kde: n = počet kritérií. [7]

2.5.5 Metody postupů stanovení vah kritérií Metody stanovení vah kritérií vycházejí z toho, že význam jednotlivých kritérií není stejný. Proto jsou jednotlivým kritériím stanoveny váhy. Metody lze rozdělit na přímé, které přidělují nenormované váhy jednotlivým kritériím, a na metody nepřímé, kde se váhy normují. K nepřímým metodám patří např. Saatyho metoda a metoda párového srovnání. Normování vah se vypočte podle následujícího vzorce: Ki Vi = ___________ n

Σ Kj j=1

Strana 30

Kde: Vi je normovaná váha i-tého kritéria Kj je nenormovaná váha i-tého kritéria n je počet kritérií. [8] Saatyho metoda [2] Váhy kritérií lze stanovit pomocí Saatyho metody. První část postupu je shodná s metodou párového srovnání, provedeme tady preferenční vztahy vždy mezi dvěma kritérii a zaznamenáme je do tabulky. V dalším kroku určíme ještě intenzitu preference, kterou vyjádříme na základě bodovací stupnice. Saatym je doporučeno využít pro určení preferencí bodovou stupnici vyjádřenou následujícím slovním popisem. Počet bodů: Deskriptor: 1

Kritéria jsou stejně významná

3

První kritérium je slabě významnější než druhé.

5

První kritérium je dosti významnější než druhé.

7

První kritérium je prokazatelně významnější než druhé.

9

První kritérium je absolutně významnější než druhé.

Vzhledem k tomu, že význam jednotlivých deskriptorů může být zavádějící, je doporučen následující postup: •

seřadit kritéria podle jejich významů od nejdůležitějšího k nejméně důležitému,

•

určit rozpětí stupnice (rozpětí nemusí být celočíselné),

•

stanovit preference pomocí upravené stupnice.

Metoda vážené užitnosti jednotlivých veřejných projektů [7] Při této metodě stanovujeme celkové vážené významnosti jednotlivých variant. Postup je takový, že nejdříve určíme neváženou významnost jednotlivých variant, která se váže k danému kritériu. Váženou užitečnost pak získáme vynásobením váhy s neváženou užitečností kritéria.

Strana 31

Tabulka č. 9: Stanovení celkové vážené užitečnosti užitnosti variant V1

V1

V2

V2

V3

V3

Kritéria

Váha

UNV1

UVV1

UNV2

UVV2

UNV3

UVV3

1

5

81,2

406

89,1

455,5

100

500

2

4

100

400

84,6

338,4

71

284

3

3

81,1

243,3

100

300

93

279

4

1

93,8

93,8

84,7

84,7

100

100

5

2

77,8

155,6

66,7

133,4

100

200

Σ

15

433,9

1298,7

425,1

1312

464

1363

Pořadí

3

2

1


Legenda: V1, V2, V3….. varianta prvá, druhá a třetí VN…………..užitečnost nevážená UV…………..užitečnost vážená Metoda postupného rozvrhu vah [2] Metoda se použije, pokud je soubor hodnotících kritérií projektu příliš rozsáhlý (větší než deset kritérií). Proto je vhodnější využít tzv. strom kritérií, nebo-li metodu postupného rozvrhu vah. Tato metoda je založena na seskupení souboru kritérií do dílčích skupin podle jejich přibližného věcného významu. Váhy jednotlivých kritérií se určí tímto postupem: •

nejprve se stanoví váhy jednotlivých skupin kritérií (s využitím některé z výše popsaných metod), váhy skupin kritérií musí být normovány

•

dále se stanoví váhy každého kritéria v jednotlivých skupinách; opět tyto váhy musí být normovány

•

výsledné váhy kritérií se stanoví vždy pronásobením váhy kritéria v jeho skupině s váhou této skupiny kritérií.

Tato metoda má určité výhody, k nimž patří snížení náročnosti na hodnotitele a dodržení stanovených relací mezi skupinami kritérií.

Strana 32

2.6 Vybrané metody manažerské vědy Pro hodnocení přijatelnosti veřejných projektů je možné používat také některé z metod a technik manažerské vědy. Manažerská věda používá pro hodnocení projektů vědecké metody, které jsou zaměřeny na přípravu a přijetí konečného rozhodnutí. V práci budou popsány pouze některé z metod, které lze použít pro řešení projektů veřejného sektoru: •

možnosti použití metody lineárního programování pro výběr veřejných projektů,

•

metoda výpočtu kritické cesty,

•

metoda stimulace. [7]

2.6.1 Metoda lineárního programování Metodu lineárního programování je vhodné použít v při hodnocení veřejných projektů, které mají určité omezovací podmínky a předpoklady (nejčastěji rozpočtové omezení). V rámci daných omezení se proto snažíme nalézt nejoptimálnější variantu. Právě z těchto důvodů, je vhodné použít metodu lineárního programování. Použití lineárního programování má určité předpoklady, těmi jsou linearita (nebo-li proporcionalita), dělitelnost tzn. spojitý charakter proměnných (proměnné nemají diskrétní charakter). Oba předpoklady nemusí být v praxi splněny, např. pokud jsou výstupy projektu v celých číslech (počty pacientů, počty studentů atd.). Dalšími předpoklady jsou určitost a jediný cíl veřejného projektu. Stanovení jediného cíle veřejného projektu je nutné k vytvoření kriteriální funkce. [7] Při lineárním programování můžeme postupovat podle následujících kroků: •

převedeme ekonomický problém do matematické metody – transformace má tři části: identifikujeme omezující podmínky, provádíme jejich matematický zápis a definujeme cílovou (kriteriální) funkci

•

zapíšeme totální tvar modelu lineárního programování

•

provádíme řešení

•

získáme optimální řešení

•

podle potřeby provádíme analýzu citlivosti typu – „co se stane, když?“. [2]

Obecný matematický model lineárního programování má tvar: [7] Maximalizovat

c1x1 + c2x2 +………cnxn

ve vztahu k omezením

a11x1 + a12x2 +……+ a1nxn ≤ b1

Strana 33

a21x1 + a22x2 +……+ a2nxn ≤ b2 …………………. …………………. am1 x1 + am2x2 +……+ amnxn ≤ bm x1 ≥ 0, x2 ≥ 0,…., xn ≥ 0

a současně

Matematická formulace konkrétního problému, kterému vyhovuje tento model, je problémem lineárního programování.

Metoda simulace [7]

2.6.2 Metodu

simulace

použijeme

pokud

jsme

nuceni

z časových,

nákladových

nebo

bezpečnostních důvodů napodobit rozhodovací problém na výpočetním zařízení. Veřejnými projekty, které vyžadují použít metodu simulace jsou projekty vojenských operací, řízení letového provozu, projekty prevence šíření chorob a ochrany proti nim atd. Simulaci začínáme vývojem simulačního modelu, v němž zobrazíme vlastnosti simulovaných dějů a jejich vzájemné vlivy. Simulaci dělíme na dvě třídy - deterministickou a stochastickou. U deterministické simulace jsou veškeré veličiny (které se simulaci zúčastňují), definované exaktně pomocí matematických vztahů. Stochastická simulace používá v modelu náhodné veličiny. Pro využití metody simulace při hodnocení veřejných projektů existuje několik důvodů. Obecné implementační důvody pro použití metody simulace jsou následující: •

experimentování s reálným systémem je buď prakticky nemožné (viz. např. problém jaderných reakcí a sledování „chování“ elementárních částic) nebo ekonomicky značně nevýhodné (vysoké náklady)

•

reálný systém je příliš komplikovaný na to, aby mohl být matematicky modelován jinými metodami.

Ve vztahu k veřejným projektům lze diskrétní číslicovou simulaci uplatit zejména: •

ve zdravotnictví k predikci efektivního využití zdrojů zdravotnických zařízení (např. nemocničních lůžek) v závislosti na složení specialistů (odborných lékařů)

•

na úrovní městských zastupitelstev k rozmisťování policejních stanic, k vytváření systému sběru odpadků, způsobu řešení sněhové kalamity

•

ve vojenství k řešení logistických problémů a strategických a taktických operací

Strana 34

•

v oblasti veřejných financí k finančnímu plánování a rozpočtování

•

v oblasti dopravní politiky státu k systémovému řešení její realizace

•

v sociální sféře pro simulování důsledků zavádění nového systému sociálního k zabezpečení provozu výkonných pracovišť.

Matematické souvislosti a podstatu diskrétní číslicové simulace vypočteme pomocí určitého integrálu pro danou funkci resp. znázorníme geometrickou interpretací – grafem.

2.6.3 Metoda síťové analýzy [7] Veřejné projekty v praxi často představují soubor vzájemně propojených činností, které na sebe navazují v určitém časovém sledu. Přičemž platí, že splnění jedné činnosti je předpokladem k zahájení realizace navazující činnosti. U každé z činnosti lze určit časové trvání, ohodnotit ji nákladově, určit personální požadavky atd. Konečnou podobou je vyjádření nároků projektu na veřejné finance. Pro ohodnocení nároků veřejných projektů se často uplatňuje metoda CPA. Metoda CPA (CPA - Critical Path Analysis čili analýza kritické cesty) je jednou z metod síťové analýzy. CPA se vyskytuje v různých modifikacích. Těmito modifikacemi jsou např.: deterministické metody (CPM a MPM) a stochastická metoda (PERT). Dále budou popsány některé z metod síťové analýzy. •

CPM (Critical Path Method), CPM/TIME je základní deterministickou metodou, která slouží pro časový rozbor projektu. Je zobrazeno pomocí hranově definovaného grafu viz. následující obrázek.

Obr. č. 1: CPM metoda

F

3

B

5

6

2

1 4

C 2

A

E

4

G 10

D

4

2 8


Strana 35

•

Pomocí grafického vyjádření se zobrazuje kritická cesta, která označuje cestu s nejdelším trváním (viz. např. kritická cesta vede přes uzly 1-2-4-5)

Obr. č. 2: Kritická cesta

F

3

B

5

6

2

1 4

C 2

E

A

4

G 10

D

4

2 8

Zdroj: Ochrana, F.: Hodnocení veřejných projektů a veřejných zakázek. ASPI Publishing, Praha 2004, str. 130. [7]

•

CPM/COST je modifikací metody kritické cesty. Jedná se o variantu rozšířenou o nákladovou analýzu.

•

MPM (Metra Potencial Method) patří k základním deterministickým metodám. Slouží k časovému rozboru projektu. Zobrazuje se uzlově definovaným síťovým grafem.

•

PERT (Program Evaluation and Review Technique) je základní stochastickou metodou, jejíž použití je vhodné pro časový rozbor projektu.

•

TONZ (Terminplanung ohne Netzgraph) vyjadřuje časové plánování bez síťového grafu. Tímto pojmem se vyjadřuje zadání síťového grafu.

•

Uzlově definovaný síťový graf označuje činnosti, které jsou znázorněny pomocí uzlů.

Obr. č. 3: Uzlový síťový graf F

B C

∆

A

D

G

∆

E Zdroj: Ochrana, F.: Hodnocení veřejných projektů a veřejných zakázek. ASPI Publishing, Praha 2004, str. 131. [7]

Strana 36

Postup konstrukce síťového grafu Síťový graf je zobrazen pomocí množiny uzlů a množiny hran. Hrany představují činnosti a uzly určují zahájení resp. ukončení činnosti, které ohodnocují dobu jejích trvání. Před vlastní analýzou je potřebné provést následující kroky: •

rozčlenit projekt na jednotlivé činnosti

•

odhadnout dobu trvání realizace jednotlivých činností

•

určit, které činnosti musí být dokončeny před realizací ostatních činností

•

sestavit síťový graf.

Metoda PERT Předpokladem metody CPM je, že doba trvání jednotlivých činností je pevně stanovena. Naproti tomu metoda PERT předpokládá, že doba činnosti je náhodná veličina, která je definována v intervalu , kde: ai……nejkratší předpokládaná doba (optimistický odhad) bi……nejdelší uvažovaná doba (pesimistický odhad) Nejkratší a nejdelší doba se určuje pro každou činnost. Mimo to musíme určit také třetí veličinu. Třetí veličina určije nejpravděpodobnější dobu realizace činnosti (mi). Všechny tři časové odhady se použijí k definování rozložení pravděpodobnosti doby každé činnosti. Metoda PERT používá k zobrazení téměř výlučně tzv. b-rozložení. B-rozložení má konečné rozpětí a nemusí být symetrické. Metoda CPM/Cost V praktickém životě je nutné a žádoucí časovou analýzu projektu doplnit také analýzou nákladovou. V takovém případě mluvíme o metodě CPM/Cost. K jednotlivým činnostem veřejného projektu jsou stanoveny náklady jednotlivých činnosti po celou dobu jeho realizace. K nákladovému ohodnocení jsou používány kalkulační vzorce nebo některé z výše uvedených metod ohodnocení nákladů veřejného projektu. Dále je některým z analytických postupů stanovena výše nároků jednotlivých činností na náklady. Náklady jsou považovány za tzv. uchovatelný zdroj, jejich sumarizací je vyhodnocen nárok veřejného projektu na náklady při fixním umístění činností.

Po zjištění intenzity potřeby veřejného projektu na zdroje

vypočteme kumulativní čáru nákladů. Kumulativní čáru nákladů porovnáme s čárou disponibilních zdrojů, čímž sledujeme alokaci veřejných zdrojů na realizaci projektu.

Strana 37

Výsledkem tohoto postupu je nalezení nejoptimálnějšího časového průběhu realizace projektu z hlediska nákladů na projekt. Předpokladem tohoto analytického postupu je, že některé činnosti lze redukovat, a že je známa nákladová funkce činnosti (tj. závislosti nákladů) nij na realizaci činností v závislosti na době trvání tij v intervalu: od minimálního trvání činnosti tij,min do normálního trvání činnosti tij,norm. Zkrácení činností si vyžádá dodatečné náklady, proto je nákladová funkce klesající (nelineární a s předpokladem konvexnosti). Nákladová funkce aproximuje lineární závislosti s konstantním přírůstkem nákladů cij (nákladový sklon činnosti) na zkrácení trvání činnosti o jednotku času. Lineární nákladová funkce činnosti (i, j) vyjadřuje následující vztah: nij (tij) = -cij tij + dij;

tij ε

Normální dobu trvání projektu lze zkrátit při normálním trvání činností tak, že budeme zkracovat ty činnosti, u kterých je možná jejich redukce. Nejdříve provedeme redukci činností na kritické cestě. Čímž dojde k přeměně kritických činností na činnosti nekritické a naopak (z nekritických činností se stávají resp. mohou stát činnosti kritické). Zkrácení doby realizace projektu vede k růstu nákladů na projekt. Z tohoto důvodu budeme z možných alternativ hledat takový případ činností, při kterém budou náklady minimalizovány. Průběh nákladů projektu je zobrazen pomocí nákladové funkce, která je za uvedených předpokladů funkcí klesající a konvexní. Nákladová funkce projektu je definována v intervalu mezi normálním trváním projektu Tnorm (tzn. doba trvání všech redukovaných činností) a minimálním trváním projektu Tmin.

2.7 Techniky hodnocení v podmínkách neurčitosti Při rozhodování o vhodnosti realizace veřejného projektu se můžeme setkat s problémem neurčitosti. Neurčitost při rozhodování znamená, že nelze přesně předpokládat výsledky rozhodování. Každý projekt může tvořit určitý počet reálných stavů, které mohou v budoucnosti nastat. Pro rozhodování v podmínkách neurčitosti existuje několik technik a metod. Dále budou popsány následující metody: rozhodovací strom, kritérium maximax a kritérium maximin. Rozhodovací strom Metodu rozhodovacího stromu použijeme v případě, že můžeme stanovit náklady a výnosy veřejného projektu. Rozhodovací strom použijeme v případě, když je nutné zobrazit posloupnosti jednotlivých na sebe navazujících dílčích rozhodnutí. Při konstrukci

Strana 38

rozhodovacího stromu zakreslujeme jednotlivé varianty veřejného projektu a určujeme pravděpodobnosti ekonomické životnosti investice. Rozhodovací strom znázorňujeme graficky pomocí dvou druhů uzlů – rozhodovacích (značených čtverečkem) a situačních (zobrazení ve formě kroužku). Hrany rozhodovacího stromu vyjadřují větvené rozhodovací a situační možnosti. Při ohodnocování stromu určíme pravděpodobnosti jednotlivých variant, ohodnotíme jednotlivé uzly a nakonec vypočteme hodnotu očekávaného výnosu. [8] Kritérium maximax Jedná se o optimistický předpoklad při rozhodování o volbě variant. Jednotlivé varianty a situace, které mohou nastat zaznamenáme do tabulky. V řádcích jsou jednotlivé varianty a ve sloupcích možné varianty. Podle pravidla maximax stanovíme nejprve maxima v jednotlivých řádcích a z řádkových maxim vybereme ještě maximální variantu. Rozhodovatel postupující podle kritéria maximax vybírá variantu s maximálním ekonomickým efektem. [7] Kritérium maximin Naproti tomu metoda maximin je založena na pesimistickém předpokladu. Při konstrukci rozhodovací matice postupujeme stejně jako u metody maximax, v řádcích však označujeme varianty s nejnižšími hodnotami, které následně ještě uspořádáme sestupně podle řádkových minim. Vybranou variantou je pak varianta, která nabývá v řádkových minimech maximální hodnoty. [7]

2.8 Závěr druhé kapitoly V druhé kapitole práce jsou uvedeny jednotlivé druhy hodnotících metod. A to jak metod, které jsou vypracovány pro hodnocení veřejných projektů – nákladově výstupové metody (CMA, CUA, CBA a CEA) , metody ochoty platit (WTP) a ochoty přijmout (WTA), ale i metody hodnocení vhodnosti projektů a investic užívané především v ziskovém sektoru. Popsanými skupinami metod používaných při hodnocení v soukromém sektoru jsou metody peněžního hodnocení investic, metody stupnic a vah a vybrané metody manažerské vědy – metoda lineárního programování, metoda simulace a metoda síťové analýzy. Dále jsou také popsány metody hodnocení projektů v podmínkách neurčitosti tj. pokud nemůžeme přesně předpokládat výsledky rozhodování, protože existuje větší počet možných reálných stavů.

Strana 39

3 Hodnocení projektů v praxi 3.1 Úvod V této části budou analyzovány dva rozdílné postupy při hodnocení projektů. Nejdříve bude popsán postup hodnocení projektů v rámci Operačního programu rozvoj lidských zdrojů, který je součástí Evropského sociálního fondu. V druhé části se zabývám hodnocením projektů v rámci Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Jihozápad. První program se týká minulého programovacího období Evropské unie, tedy let 2000-2006, přičemž Česká republika začala realizovat program až po vstupu do unie v roce 2004. V druhé části je popisován postup hodnocení projektů v rámci Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Jihozápad, který je realizován v současném programovacím období, tedy v letech 2007-2013. V dalším textu bude pod pojmem projekt označována konkrétní žádost, která je předkládána konkrétní osobou (fyzickou či právnickou), a na kterou má být poskytnuta finanční podpora. Pojem program bude používán pro oblast podpory, která vykazuje podobné charakteristiky (např. je zaměřen na zvyšování konkurenceschopnosti na trhu práce viz. další text), v rámci těchto programů jsou pak předkládány jednotlivé konkrétní projekty. V projektech je popsána konkrétní činnost – přínosy projektu např. na určitém území nebo pro určitou skupinu osob. Dále projekt obsahuje časový a finanční plán realizace a realizátora projektu.

3.2 Hodnocení projektů v rámci Operačního programu rozvoj lidských zdrojů 3.2.1 Popis programu Evropský sociální fond (dále ESF) je jedním ze čtyř strukturálních fondů, je finančním nástrojem na podporu zaměstnanosti v členských státech Evropské unie. Jeho hlavní poslání je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Řídícím orgánem v České republice (dále ČR) je Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále MPSV). V letech 2004-2006 (minulé programovací období EU) byly v ČR v rámci ESF realizovány čtyři programy:

Strana 40

-

Operační program Rozvoj lidských zdrojů (dále OP RLZ)

-

Jednotný programový dokument pro Cíl 3 pro Prahu

-

Program Iniciativy společenství EQUAL

-

Společný regionální operační program (dále SROP). [20]

Pro národní strategii v oblasti zaměstnanosti byl vypracován Operační program Rozvoj lidských zdrojů realizovaný v letech 2004-2006. Globálním cílem OP RLZ bylo dosažení vysoké a stabilní úrovně zaměstnanosti, které je založené na kvalifikované a flexibilní síle, integraci sociálně vyloučených skupin obyvatelstva a konkurenceschopnosti podniků při respektování principů udržitelného rozvoje. Součástí operačního programu byly čtyři priority a deset opatření, jejich struktura je uvedena v příloze č. 1. [21] Realizace a řízení probíhalo dle implementační struktury (schéma Implementační struktury je uvedeno v příloze č. 2). Řídícím orgánem (dále ŘO) bylo MPSV, jemu byly podřízeny Zprostředkující subjekty (dále ZS), kterými byly Správa služeb zaměstnanosti MPSV, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy a Nadace rozvoje občanské společnosti. Další článek implementační struktury tvoří tzv. Koneční příjemci (dále KP), kteří realizovali jednotlivé projekty ESF (vypisování grantů, shromažďování projektů, vyplácení finančních prostředků atd.). Poslední článkem struktury byli Koneční uživatelé (dále KU), jež byli příjemci finanční pomoci.

3.2.2 Postup hodnocení a výběru projektů v OP RLZ Podle níže popsaného postupu byly hodnoceny projekty spadající do OP RLZ, ty mohou mít formu systémových a národních projektů a projektů předkládaných v rámci grantových schémat. Za proces vyhodnocování žádostí v rámci grantových schémat je odpovědný KP, ve vymezených případech může být vyhodnocování žádostí koordinováno ZS. Hodnocení systémových a národních projektů provádí ZS nebo ŘO. Rozhodnutí o tom, zda se bude projekt finančně podporovat, probíhá ve dvou fázích. V první fázi se provádí hodnocení projektu, ve druhé fázi probíhá proces výběru projektu. Fáze hodnocení projektu má tři etapy. První dvě etapy hodnocení byly prováděny konečným příjemcem projektu (úřadem práce), v třetí etapě projekt posuzovali individuální hodnotitelé. Konečný výběr projektů k realizaci, druhá fáze výběru projektů, prováděla výběrová komise.

Strana 41

První fáze - hodnocení projektu Etapy hodnocení: a) posouzení formálních náležitostí b) posouzení přijatelnosti c) věcné hodnocení projektu. První dvě etapy hodnocení, posouzení formálních náležitostí a posouzení přijatelnosti, probíhá současně. Obě tato hodnocení je prováděna administrativními pracovníky konečného příjemce. [17] Ad a) Posouzení formálních náležitostí [17] Tato fáze posuzování je spojena s kontrolou administrativního souladu, formy žádosti a formálních náležitostí. Při kontrole se posuzuje zda: •

žádost byla dodána v elektronické podobě ve formuláři odpovídajícímu dané výzvě;

•

žádost je dodána v tištěné podobě ve třech vyhotoveních;

•

verze elektronické a tištěné žádosti jsou (dle kontrolního znaku) shodné;

•

v žádosti jsou vyplněny všechny předepsané údaje;

•

všechny povinné přílohy jsou dodány ve třech pare (1 originál/úředně ověřená kopie a 2 kopie);

•

počet stránek jednotlivých příloh odpovídá počtu stran uvedenému na Seznamu příloh;

•

jsou dodány všechny požadované doklady o právní subjektivitě žadatele;

•

je dodáno Prohlášení o bezdlužnosti;

•

je dodáno Prohlášení o partnerství (za každého partnera, pokud je v projektu partner zapojen);

•

je dodáno Prohlášení o velikosti podniku (pokud je žadatelem malý střední podnik);

•

je dodán Přehled ekonomické a finanční situace (pokud je žadatelem podnikatelský subjekt);

•

jsou dodány všechny specifické přílohy požadované pro hodnocení kritéria Specifické požadavky);

•

nechybí žádný z požadovaných podpisů oprávněných osob (v žádosti, seznamu příloh a jednotlivých přílohách).

Formální kritéria jsou hodnocena pouze odpověďmi ANO/NE. Při nesplnění některého z kritérií je žadatel vyzván k doplnění formálního nedostatku.

Strana 42

ad b) Posouzení přijatelnosti [17] Při posuzování přijatelnosti se zkoumá soulad projektu a žadatele se základními podmínkami programu, dále finanční a legislativní podmínky a soulad s principy strukturální politiky EU. Pro splnění přijatelnosti projektu, musí být splněny následující podmínky: •

žadatel splňuje definici pro Konečného uživatele uvedeného v daném grantovém schématu (programu podpory);

•

žadatel má sídlo na území České republiky (právnické osoby) nebo musí být občanem ČR s trvalým pobytem na území České republiky (fyzické osoby);

•

partner je právnická nebo fyzická osoba se sídlem v České republice;

•

projekt bude mít dopad na cílové skupiny na území České republiky, resp. na území příslušného regionu pro který je regionální grantové schéma vyhlášeno mimo území hlavního města Prahy;

•

podporované aktivity a cílové skupiny projektu jsou v souladu s danou výzvou;

•

doba trvání projektu není delší než 24 měsíců, realizace projektu musí být ukončena nejpozději do 31.12.2008;ii

•

podpora z OP RLZ požadovaná pro realizaci projektu není nižší než minimum, resp. není vyšší než maximum stanovené KP v daném grantovém schématu (programu podpory);

•

podpora OP RLZ není plánovaná pro jiné než uznatelné náklady ve stanovené struktuře;

•

v rozpočtu jsou uvedeny vlastní zdroje žadatele (pouze v případě kdy je vyžadováno spolufinancování);

•

požadovaná veřejná podpora není vyšší než veřejná podpora povolená Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (pouze v případě kdy se jedná o veřejnou podporu).

Při nesplnění libovolného kritéria je projekt vyřazen z dalšího hodnocení. Pouze při nesplnění posledních tří kritérií může (ale nemusí) být žadatel vyzván k předložení opravené žádosti. Pokud je zvolena možnost opravy, musí být uplatněna vůči všem žadatelům v dané výzvě. ad c) Věcné hodnocení projektu Každý projekt je posuzován souborem 6 kritérií, která se dále člení na subkritéria. Projekt je hodnocen na základě údajů uvedených v žádosti. Každé kritérium (přesněji subkritérium) má předem určenou výši bodování. Součet bodů za celý projekt je maximálně 100. Hodnocení

ii

realizací k 31.12.2008 se rozumí nejužší termín poskytování finančních prostředků na projekty realizované v rámci tohoto operačního programu

Strana 43

provádějí individuální externí hodnotitelé nebo hodnotící komise. Výběr hodnotitele pro hodnocení konkrétního projektu provádí KP. Hodnotitel musí splňovat určité kvalifikační předpoklady – mít minimálně pětiletou praxi v oboru, který je podobný zaměření hodnoceného projektu, další podmínkou je absolvování střední nebo vysoké školy, znalost českého jazyka, úspěšné absolvování školení pro hodnotitele a musí být zaregistrován v Centrální databázi hodnotitelů pro OP RLZ a JPD 3. Každý projekt hodnotí nejprve dva na sobě nezávislí hodnotitelé, tak že individuálně ohodnotí všechna subkritéria. K hodnotící tabulce připojí svůj komentář, který obsahuje posouzení přiměřenosti a hospodárnosti rozpočtu projektu. Dále uvede připomínky k projektu, označí silné a slabé stránky, popř. další skutečnosti, které mají vliv na přijetí projektu k realizaci. Výsledné hodnocení projektu je průměrem počtu bodů hodnotících tabulek dvou hodnotitelů. Pokud se počet bodů za projekt obou hodnotitelů výrazně liší, provede zhodnocení projektu další hodnotitel. Výrazně odlišné hodnocení je takové, kdy je rozdíl v počtu přidělených bodů větší než 20 a pokud jeden hodnotitel doporučí projekt přijmout a druhý ne. O hodnocení dalším hodnotitelem rozhoduje KP, pro zhodnocení projektu jsou vybrána dvě bodově si bližší hodnocení, extrémně odlišné se vyřazuje. Tabulka č. 10: Hodnotící kritéria věcného hodnocení Kritérium

1. zdůvodnění projektu

2. cílová skupina 3. realizace projektu

Subkritérium

Maximální počet bodů Subkritérium

Kritérium

1.1. zdůvodnění záměru

12

30

1.2. vazba na strategické dokumenty

12

1.3. přínos pro cílovou skupinu

6

2.1. přiměřenost cílových skupin

10

2.2. zapojení cílových skupin

5

3.1. klíčové aktivity a stádia realizace

5

3.2. monitorování projektu

3

3.3. předchozí zkušenosti žadatele s řízením

2

obdobných projektů 3.4. publicita

3

Strana 44

15

16

4. výsledky a výstupy 5. horizontální témata

6. specifické

3.5. udržitelnost projektu

3

4.1. kvantifikace výsledků a výstupů

10

4.2. zajištění výsledků a výstupů

4

5.1. rovné příležitosti

4

5.2. udržitelný rozvoj

2

5.3. informační společnost

2

5.4. místní iniciativy

2

6.1. – 6.5 specifické požadavky

požadavky

Celkem 15

14

10

15

bodů dle zadání vyhlašovatele

Celkem

x

100

100

Zdroj: vlastní

Stručná charakteristika jednotlivých subkritérií je uvedena v příloze č. 3. Kromě bodových hodnot jednotlivých subkritérií vyplňují hodnotitelé ještě komentáře. Stručný komentář je zapsán ke každému kritériu. Kromě těchto stručných komentářů je komentován celý projekt, kde jsou shrnuty nejslabší a nejsilnější stránky projektu a doporučení k realizovatelnosti či nerealizovatelnosti projektu. Hodnotitel dále uvádí přiměřenost a hospodárnost projektu vzhledem k plánovaným aktivitám a plánovaným výstupům a výsledkům. Hodnotící tabulky předává individuální hodnotitel příslušnému pracovníkovi KP. Porovná se hodnocení dvou individuálních hodnotitelů a pakliže dojde k extrémním rozdílům v hodnocení je vyzván k ohodnocení třetí hodnotitel. Poté je zpracován výstup „Shrnutí věcného hodnocení a doporučení žádosti o finanční podporu z OP RLZ“, které obsahuje již jen průměrné hodnoty jednotlivých hodnocení, ale oba komentáře. Tento výstup je podkladem pro jednání výběrové komise. Výběrové komisi

jsou předloženy projekty, které získaly minimálně 65 bodů. Druhou

podmínkou je zisk alespoň 10 bodů v subkritériu 1.2. Vazba na strategické dokumenty, který představuje soulad s vládní strategií. Může nastat situace, že projekt získá 65 bodů, ale hodnotitelé jej nedoporučí k realizaci. To nastává v případě, kdy hodnotitel uvede v Strana 45

komentáři, že projekt má negativní dopad na některé z horizontálních témat, nebo považuje rozpočet projektu za nehospodárný a nepřiměřený, pokud není jasná role partnera v projektu (resp. je partner skrytým dodavatelem žadatele). Takto nedoporučená žádost je předána výběrové komisi k výběru, komise musí posoudit názor hodnotitele a zaujmout k němu stanovisko. V případě, že projekt nezískal 65 bodů, je vyřazen z dalšího hodnocení. O této skutečnosti je písemně informován žadatel formou rozhodnutí o vyřazení žádosti o finanční podporu, součástí rozhodnutí je i poskytnutí informace o věcném hodnocení projektu. V případě, že projekt získal minimálně 65 bodů a projekt je dále vybírán, se informace o hodnocení projektu žadateli neposkytuje. Druhá fáze – výběr projektu [18] Druhou fázi představuje výběr projektů výběrovou komisí, která musí mít nejméně 9 hlasujících členů, složení komise určuje ŘO. V komisi jsou přítomni zástupci regionálních orgánů, sociální partneři, neziskové organizace a nezávislí odborníci. Činnost komise se řídí Statutem a Jednacím řádem. Výběrová komise se rozhoduje podle podkladových tabulek, ve kterých jsou projekty seřazeny podle výše bodového ohodnocení. Výběrová komise při svém rozhodování respektuje pořadí vzniklé na základě bodového ohodnocení projektů při věcném hodnocení. Komise může rozhodnout jinak a neschválit projekty doporučené k poskytnutí finanční podpory. Důvody neschválení projektu mohou být např. následující: -

je více projektů zaměřených na stejnou cílovou skupina nad absorpční schopnosti regionu,

-

existují vážné a odůvodněné důvody o schopnosti projektového týmu projekt zdárně realizovat,

-

zbývající prostředky podpory neumožní projekt podpořit v dostatečném rozsahu a překračují možnosti navýšit částku pro danou výzvu (max. 5 mil. Kč),

-

projekt je z hlediska rozvoje lidských zdrojů na území daného regionu méně potřebný,

-

v uveřejněné výzvě jsou uvedeny další limity (např. podíl financí určený pro jednu skupinu subjektů) či další podmínky podpory.

Výběrová komise stanoví seznam podpořených projektů, jejich pořadí (dle bodového věcného bodového ohodnocení) a výši poskytnuté finanční podpory. Žádosti, které byly výběrovou komisí vybrány, ale na které již nezbyly finanční prostředky, jsou uloženy do tzv. zásobníku projektů. Pokud dojde k uvolnění finančních prostředků (např. z důvodu odstoupení některého

Strana 46

žadatele od podpořeného projektu) jsou projekty uložené v zásobníku finančně podpořeny. Ze zásobníku jsou uvolňovány podle pořadí, v jakém do něj byly dle rozhodnutí výběrové komise vloženy.

3.2.3 Popis hodnocení konkrétních projektů [23] Jedná se o popis hodnocení projektů, které byly předloženy KP v rámci jedné výzvy OP RLZ. Vyhlašovatelem výzvy a konečným příjemcem je Úřad práce v Českých Budějovicích. Výzva je součástí priority 4, opatření 4.1, název grantového schématu: Adaptabilita a podpora konkurenceschopnosti podniků a organizací. Grantové projekty je možné KP předkládat na základě vyhlášené výzvy, kde se uvede, ke kterému operačnímu programu, prioritě a opatření se výzva váže. Dále se uvede číslo a název grantového schématu a jeho popis. Žádosti o finanční podporu, předkládané na základě výzvy vyhlášené dne 17.10.2005, jsou zaměřeny na následující cílové skupiny – zaměstnance (jedná se o velmi rozmanitou cílovou skupinu a zahrnuje jak zaměstnance v dělnických profesích, technicko-hospodářských, tak i střední a vrcholový management), zaměstnavatele a zájemce o zahájení podnikání. Finanční prostředky jsou uvolněny na podporu těchto činností: A) vzdělávání – zabezpečované zaměstnavateli; odborné vzdělávání zaměstnanců a zaměstnavatelů, zaměřené na doplňování, rozšiřování a zvyšování kvalifikace, včetně vzdělávacích aktivit v oblasti informačních a komunikačních technologií; vzdělávání na doplňování, rozšiřování, zvyšování znalostí a jejich uplatnění v oblasti podpory ochrany zdraví a bezpečnosti práce na pracovišti; B) pracovní místa, organizace práce - aplikování moderních forem a metod vzdělávání; vytváření nových a udržení stávajících pracovních míst; uplatňování pružných forem organizace práce; C) sebezaměstnávání - prostřednictvím vzdělávání a podpůrných služeb (např. informativních, poradenských, analytických atd.); vzdělávání zájemců o zahájení podnikání zaměřené na doplňování, rozšiřování, zvyšování znalostí a jejich uplatnění v oblasti podpory ochrany zdraví a bezpečnosti práce na pracovišti s důrazem na prevenci pracovních úrazů a nemocí z povolání; D) moderní management - zavedení koncepčních moderních způsobů řízení organizací, včetně řízení lidských zdrojů; zvyšování konkurenceschopnosti zaváděním systémů řízení jakosti a standardů kvality, a dále bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Strana 47

Ve výzvě jsou dále vymezeny subjekty, které mohou být žadateli o finanční podporu, minimální a maximální výše podpory na jeden projekt, míra podpory. Součástí výzvy je i nastínění způsobu hodnocení předkládaných projektů. Uvedena jsou hodnotící kritéria a blíže jsou popsány specifické požadavky (specifická kritéria) na projekt, současně je uvedeno bodové hodnocení při jejich splnění.

Subkritérium 6.1 Projekt je zaměřený na cílové skupiny z okresu, který má míru nezaměstnanosti vyšší než 6 % (k poslednímu dni v měsíci předcházejícímu dni vyhlášení výzvy)

6 bodů

Tabulka č. 11: Bodové ohodnocení subkritéria 6.1 Podíl finančních prostředků určených pro účastníky s bydlištěm

Počet přidělených bodů

v okrese s mírou nezaměstnanosti vyšší než 6 % 25 % a více

6

24-15 %

3

14 % a méně

0

Zdroj: ESF. On-line [23]

Subkritérium 6.2 Projekt je zaměřen na podporu účastníků aktivit projektu nad 45 let věku

4 body

Tabulka č. 12: Bodové ohodnocení subkritéria 6.2 Podíl účastníků aktivit projektu nad 45 let věku


50 % a více

4

25-49 %

2

24 % a méně

0


Subkritérium 6.3 Projekt je zaměřen na účastníky aktivit projektu s nižší kvalifikací Strana 48

3 body

Tabulka č.13: Bodové ohodnocení subkritéria 6.3 Podíl účastníků aktivit projektu s nižší kvalifikací


50 % a více

3

49 % a méně

0


Subkritérium 6.4 Projekt je zaměřen na podporu žen jako účastnic aktivit projektu

2 body

Tabulka č. 14: Bodové ohodnocení subkritéria 6.4 Podíl žen jako účastnic aktivit projektu


50 % a více

2

49 % a méně

0


Výzva dále specifikuje místo realizace regionálního projektu, formu podpory, dobu trvání projektu, jeho uznatelné náklady, způsoby monitorování. Dále je uveden termín zveřejnění výzvy a termín příjmu žádostí a ostatní informace pro žadatele (účast v dalších programech, způsob předložení žádosti), povinné specifické přílohy žádosti a označení vyhlašovatele a kontaktní osoby. Na základě výzvy bylo předloženo celkem 50 projektů. Celková alokace prostředků výzvy činila 38 944 015 Kč, v žádostech bylo požadováno celkem o 119 883 876 Kč. Projekty byly následně formálně hodnoceny, zhodnocena byla přijatelnost projektu a poté následovalo věcné hodnocení. [24] Tabulka č. 15: Výsledky hodnocení Etapa hodnocení

Počet hodnocených žádostí

Počet vyřazených žádostí

Formální hodnocení

50

0

Hodnocení přijatelnosti

50

17

Věcné hodnocení

33

8

Zdroj: vlastní

Strana 49

Z údajů v tabulce vyplývá, že formální podmínky splnilo všech 50 projektů. Kritéria přijatelnosti projektu z 50 projektů nesplnilo 17, což představuje 34 % nevyhovujících žádostí. K věcnému hodnocení bylo předáno 33 žádostí o finanční pomoc. Na základě věcného hodnocení bylo vyřazeno 8 žádostí, výběrové komisi bylo k realizaci doporučeno 25 žádostí. Po věcné stránce tudíž nevyhovovalo 24 % žádostí. Věcnou stránku projektů hodnotilo 19 individuálních hodnotitelů, každý projekt hodnotili dva hodnotitelé. Hodnotitel posoudil v průměru 3,5 projektu. Ve skutečnosti se počet hodnocených projektů jedním hodnotitelem pohyboval mezi 2-5 projekty. Nejvyšší bodové hodnocení bylo 81,5 bodů z maximálně možných 100 bodů. Nejnižší bodové ohodnocení bylo 65 bodů (tedy minimum pro splnění podmínek bodového hodnocení). Průměrně činilo bodové ohodnocení projektů (splňujících kritéria věcného hodnocení) 72,1 bodů. Všechny projekty, které vyhověly v první fázi výběru, byly předloženy výběrové komisi. Komise posuzovala 25 projektů s celkovou požadovanou výší finanční podpory 46 694 149 Kč. Maximální výše alokovaných prostředků na tuto výzvu však činila 38 944 015 Kč. Úkolem výběrové komise bylo posoudit jednotlivé projekty a vybrat ty, jejichž realizace bude finančně podpořena. Výběrová komise při svém jednání z 25 předložených projektů k realizaci doporučila 22 projektů, zbývající 3 projekty byly uloženy do zásobníku projektů. Celková požadovaná podpora 22 vybraných projektů činila 40 666 194 Kč, proto byla upravena výše podpory u projektu, který byl na 22. místě. Požadovaná výše podpory žadatelem byla 5 438 100 Kč a komise na tento projekt přidělila 3 715 921 Kč. V zásobníku projektu byly ponechány 3 projekty s celkovou požadovanou výší podpory 5 937 946 Kč. Všechny tři projekty, které byly ponechány v zásobníku projektů, dosáhly při věcném hodnocení 65 bodů. S klesajícím počtem vyhovujících žádostí, poklesla i výše požadovaných finančních prostředků. Tabulka č. 16: Výše požadovaných prostředků Počet žádostí

Finanční prostředky

Podané projekty

50

119 883 876 Kč

1. fáze výběru

25

46 604 140 Kč

2. fáze výběru

22

38 944 015 Kč

Zdroj: vlastní

Strana 50

Graf č. 1: Výše požadovaných prostředků 120000000

100000000

80000000

60000000

40000000

20000000

0 podané projekty

1. fáze výběru

2. fáze výběru

Zdroj: vlastní

Průměrná výše uvedená v žádosti o finanční podporu všech podaných projektů činila 2 397 677,52 Kč. Průměrná výše finanční podpory poskytnutá na 1 podpořený projekt činila 1 770 182,50 Kč.

3.2.4 Pozitiva a negativa použité metody Při hodnocení projektů v rámci programu OP RLZ je používána metoda stupnic, přesněji jedná se o ordinální bodovací stupnici. Jednotlivá subkritéria mají předem stanoveny maximální bodové hodnoty. Úkolem hodnotitele je porovnat jednotlivé projekty a ohodnotit subkritéria počtem bodů v předem stanoveném bodovém intervalu. Následně je proveden součet bodového hodnocení a stanoveno pořadí projektů. Na prvním místě je projekt s nejvyšším bodovým ohodnocením. Negativy a pozitivy se nebudu zabývat u formálního hodnocení a hodnocení přijatelnosti, neboť v této části je hodnocena v podstatě pouze administrativní správnost projektu. Nezahrnuje kvalitu, přínos, efektivnost a podobné požadavky na projekt.

Strana 51

Pozitiva Jak již bylo dříve uvedeno, podle tohoto postupu byly hodnoceny všechny projekty v rámci operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Je vhodné použít pro jeden operační program, který zahrnuje jednu oblast problému se společným posláním, shodný postup hodnocení? I když je pro projekty celého operačního programu zvolena jedna metoda hodnocení, existuje možnost diferenciace hodnocených aspektů a to pomocí specifických kritérií. Tato kritéria zveřejňuje vyhlašovatel ve výzvě. Pomocí nich pak hodnotí způsob řešení specifických problémů regionu, skupin nezaměstnaných atd. Vážená hodnota tohoto kritéria je 15 %, za přínos ve specifických problémech může žadatel získat až 15 bodů, což je podle mého názoru dostatečně vysoké ohodnocení. Dalším pozitivem v hodnocení je, že individuální hodnotitelé provádí hodnocení ve vlastním prostředí. Od KP obdrží projekt, KP stanoví lhůtu, do kdy musí hodnocení provést. Pracují tedy v domácích podmínkách, projekt si mohou v klidu pročíst a sami si určí vhodný čas, kdy se projektem zabývají. Mohou použít veřejně dostupné zdroje (např. internet) pro možnost srovnání s údaji uvedenými v projektu. Negativa K negativním aspektům způsobu hodnocení patří příliš vysoký počet hodnotitelů, kteří se účastní věcného hodnocení. Věcné hodnocení 33 projektů provedlo 19 individuálních hodnotitelů, přičemž každý z hodnotitelů hodnotil 2-5 projektů. Velký počet hodnotitelů znamená přílišnou nejednotnost v hodnocení. Každý hodnotitel přenáší do hodnocení své subjektivní znalosti, zkušenosti a názory. Výsledné hodnocení pak není zcela objektivní. Vhodnější by bylo, aby každý hodnotitel hodnotil přibližně 7-10 projektů. V tomto případě by k zhodnocení výzvy bylo zapotřebí asi 8 hodnotitelů. Hodnocení by se stalo objektivnější, neboť hodnotitelé by porovnávali úroveň více projektů najednou. Přínosem by bylo také získání bohatších zkušeností hodnotitele s hodnocením projektů. Vyžádání třetího hodnotitele až při 20. bodovém rozdílu v bodování je, podle mého názoru, příliš vysoký rozdíl. Posudek zpracovaný dalším hodnotitelem by měl být proveden už při rozdílu 10 bodů v hodnocení. Pokud např. první hodnotitel hodnotí projekt 90 body a druhý 71 body, není další posudek vyžadován. Přitom se tito dva hodnotitelé v ohodnocení posudku rozešli o 27 %, což je podstatný rozdíl v posouzení kvality projektu. Dalším negativem je absence určitých standardů, kritérií efektivity a hospodárnosti projektu (subkritérium 4.1). Hodnocen je vztah mezi vstupy a výstupy, tedy např. počet osob

Strana 52

získajících kvalifikaci a náklady na ní. Při neexistenci standardů nákladů na získání dané kvalifikace posuzuje hodnotitel efektivnost i hospodárnost na základě vlastních zkušeností, což může způsobit značnou neobjektivnost. Další nedostatek vidím v podílu váhy jednotlivých kritérií, nejvyšší bodový podíl má zdůvodnění projektu (zdůvodnění záměru, vazba na strategické dokumenty a přínos pro cílovou skupinu), v této části jsou uvedeny potřeby a problémy cílové skupiny, regionu a očekávaný přínos aktivit pro cílovou skupinu. Toto kritérium je hodnoceno maximálně 30 body, tedy téměř 1/3 všech možných bodů. Naproti tomu za kritérium výsledky a výstupy lze získat pouze 14 bodů a za kritérium cílová skupina 15 bodů. Dohromady za tato dvě kritéria lze získat celkem 29 bodů. Celková váha těchto kritérií mi připadá podhodnocena, neboť tato kritéria tvoří podstatu celého projektu, tedy komu je projekt určen, jaký je výsledek a efektivnost projektu. Podíl kritérií by mi připadal vyváženější, pokud by za zdůvodnění projektu bylo možno získat maximálně 20 bodů, za kritéria cílová skupina a výsledky a výstupy dohromady 39 bodů. Porovnání výše jednotlivých kritérií, stávající a navrhované, je znázorněno v grafu č. 2. Graf č. 2: Podíl jednotlivých kritérií 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% zdůvodnění projektu

cílová skupina

realizace projektu

Původní hodnota kritérial

výsledky a výstupy

horizontální témata

specifické požadavky

Navržená hodnota kritéria

Zdroj: vlastní

Nedostatek vidím také v neznalosti prostředí a osoby žadatele projektu. Součástí hodnocení není žádná kontrola v místě žadatele. V průběhu celého hodnocení a výběru Strana 53

projektu, od přijetí žádosti do podpisu smlouvy, neexistuje osobní kontakt s žadatelem. Hodnotitelé i výběrová komise posuzují vlastního žadatele na základě předložených údajů, neznají však prostředí, ve kterém se bude např. vzdělávací aktivita uskutečňovat.

3.2.5 Návrh vhodné metody a postupu hodnocení Postup hodnocení obsahuje při hodnocení kritéria výsledky a výstupy analýzu účinnosti nákladů, neboť hodnotí vztah mezi velikostí finančních vstupů a jednotek výstupů, porovnán je podíl výše výdajů na projekt a počet výstupů (naturální efekt) projektu. Výstupem projektu jsou počty rekvalifikovaných osob, počet osob získajících zaměstnání atd. Podle doporučené metodiky hodnocení získá nejvíce bodů projekt s nejnižšími náklady na jednotku vstupu (problémem zůstává současná neexistence standardů výše výdajů na jednotku výstupu). Metoda by byla použita správně, pokud by existovaly standardy výdajů na jednotku vstupu a tomu odpovídající bodové hodnocení, pak by nejvíce bodů získal projekt s nejnižšími náklady na jednotku vstupu. Pokud neexistují, a navíc hodnocení projektů v rámci výzvy provádí více hodnotitelů, může být přiřazená výše bodů neobjektivní. Projekty se stejnými jednicovými náklady na jednotku výstupu mohou získat rozdílné bodové ohodnocení v tomto kritériu. Další možností objektivního posouzení efektivnosti projektu je přidělování počtu bodů až v druhé fázi hodnocení projektů – účinnost nákladů projektu by hodnotila výběrová komise, která má k dispozici všechny projekty a je schopna objektivněji porovnat úroveň nákladovosti projektů na jednotku výstupu. Problémem ovšem je, že jednotky výstupu nejsou stejnorodé, v rámci projektu je podpořeno vzdělávání, vytváření nových míst a udržení stávajících, zavádění systémů řízení jakosti a standardů atd. Vzhledem k tomu, bych doporučila použít jinou metodu hodnocení efektivnosti projektu např. analýzu nákladů a přínosů. Pro projekty tohoto typu by bylo zřejmě dostačující provést „užší“ analýzu nákladů a přínosů, kdy se oceňují pouze náklady, které se týkají projektu po dobu jeho financování, a přínosy, které se bezprostředně týkají cílové skupiny, pro kterou je projekt realizován. Výše bodového hodnocení by pak byla přidělena na základě hodnoty vypočtených ukazatelů, tedy buď podle podílu přínosů a nákladů (B/C) nebo jejich rozdílu (B-C). Nejvyšší bodové ohodnocení by získal projekt, který dosahuje nejvyšší kladné hodnoty o podílu B/C resp., který dosahuje nejvyšší čisté současné hodnoty v případě rozdílu B-C. Ostatní nákladově výstupové metody – CMA a CUA bych pro hodnocení těchto projektů nedoporučila. Metodu CMA nelze použít především proto, že projekty popisované v této

Strana 54

kapitole nejsou stejného rozsahu a stejného druhu. Výběr projektu jen podle výše nákladů by vedl k chybným závěrům a zřejmě by nedocházelo k naplnění cílů programu. Předpokladem použití metody CUA je porovnání užitků plynoucích z projektů. Určení užitků a jejich následné porovnání u projektů OP RLZ je téměř nemožné, neboť se jedná o rozdílné projekty. Je těžké určit zda vyšší užitek přinese vytvoření nového místa či získání nové kvalifikace, zda má vyšší užitek zaměstnání osoby se zdravotním postižením či osoby s nižním vzděláním atd. Pro projekty předkládané v rámci OP RLZ nelze v podstatě použít metod resp. ukazatelů peněžního hodnocení investic (doby návratnosti, současné hodnoty, vnitřního výnosového procenta apod.). Tyto projekty se netýkají investic, pro které jsou tyto ukazatele určeny. Navíc jsou u těchto projektů obtížně identifikovatelné a vyčíslitelné veškeré výnosy a přínosy projektu, které je nutné ocenit pro výpočet těchto ukazatelů. V kapitole pozitiva a negativa jsem jako nevhodné uváděla, že projekty hodnotí mnoho hodnotitelů, což přispívá k neobjektivnosti v počtu přidělených bodů. Možností jak zvýšit objektivnost hodnocení projektů by bylo, že dva hodnotitelé zhodnotí pouze jedno kritérium, ale u všech projektů. V praxi by to vypadalo tak, že dva individuální hodnotitelé by v projektu ohodnotili zdůvodnění projektu, další dva hodnotitelé kritérium cílové skupiny atd. Podle mého názoru by došlo k objektivnějšímu zhodnocení projektů, neboť hodnotitelé by znaly všechny projekty a měly by možnost je vzájemně porovnávat. Problémem je ovšem zvýšení administrativní náročnosti při předávání projektů mezi hodnotiteli (vše by muselo probíhat přes KP) a také k prodloužení doby hodnocení projektů. Pokud by byl použit postup, kdy hodnotitelé hodnotí pouze jedno kritérium u všech projektů, doporučovala bych použít pro porovnání jednotlivých projektů některou z metod stupnic. U projektů, které jsou stejně zaměřené a mají shodné výstupy a požadavky na projekt (např. počet rekvalifikovaných osob, počet zaměstnaných osob se zdravotním postižením) bych doporučila použít ordinální klasifikační stupnici. Pomocí této metody lze celkem objektivně porovnat shodná kritériaiii u jednotlivých předložených hodnocených projektů a určit pořadí projektů. Na základě tohoto srovnání by individuální hodnotitel určil pořadí v jednotlivých kritériích, následně určil celkové pořadí projektů. Nejvíce bodů by získal projekt na prvním

iii

dále je v odstavci myšleno kritériem požadavek či výstup projektu – např. počet rekvalifikovaných osob, ne hodnotící kritérium – zdůvodnění projektu, cílová skupina atd.

Strana 55

místě, nejméně na posledním místě. Ovšem v rámci výzvy jsou předkládány projekty s různým zaměřením (na získání vzdělání, rozšíření vzdělání, vytvoření pracovních míst atd.) a proto nelze vždy ordinální stupnice použít, protože je obtížné stanovit hodnotící kritéria adekvátní pro všechny přeložené projekty.

3.3 Hodnocení projektů v rámci Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Jihozápad 3.3.1 Popis programu Regionální operační program regionu soudržnosti Jihozápad je zaměřen na rozvoj regionu Jihozápad, který zahrnuje území Plzeňského a Jihočeského kraje. Cílem regionálních operačních programů (dále ROP) je rozvoj daného území. Programy jsou financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj. V programovacím období 2007-2013 existuje v ČR sedm ROP pro jednotlivé regiony soudržnosti NUTS II. Regionální operační program NUTS II Jihozápad

(dále ROP NUTS II JZ) je určen především na zlepšení dopravní

obslužnosti regionu, na modernizaci prostředků veřejné dopravy, na rozvoj infrastruktury a služeb cestovního ruchu. Dále na přípravu podnikatelských ploch, zlepšení životních podmínek v obcích a venkově. Toho chce dosáhnout prostřednictvím změny vzdělávací, sociální a zdravotnické infrastruktury. ROP NUTS II JZ spadá do cíle Konvergence, obsahuje 4 prioritní osy, které jsou dály rozčleněny na tzv. oblasti podpory. Oblasti podpory specifikují, jaké typy projektů lze podporovat v rámci prioritní osy. Jednotlivé prioritní osy a oblasti podpory ROP NUTS II JZ jsou uvedeny v příloze č. 4. Implementační strukturu ROP tvoří Regionální rada regionu soudržnosti NUTS II Jihozápad, která je řídícím orgánem programu, regionální rada nese odpovědnost za realizaci programu ROP NUTS II JZ. Platebním a certifikačním orgánem je Ministerstvo financí, odbor Národního fondu, auditním orgánem je Ministerstvo financí, odbor Centrální harmonizační jednotky. Kontrolní funkci ve vztahu k implementaci ROP NUTS II JZ vykonává monitorovací výbor, který přezkoumává a schvaluje výroční a závěrečnou zprávu o provádění programu, současně schvaluje soubor hodnotících a výběrových kritérií. Hlavním úkolem regionální rady, jako ŘO, je administrovat finanční prostředky ze strukturálních fondů. Regionální rada má tři orgány, těmi jsou: -

Předseda Regionální rady, který je statutárním orgánem.

Strana 56

-

Výbor Regionální rady – má 16 zástupců (8 z Jihočeského kraje a 8 z Plzeňského kraje), kteří schvalují výběr projektů.

-

Úřad Regionální rady - je výkonným orgánem, který plní a administruje všechny odborné, organizační a technické činnosti spojené s funkcí ŘO. Tento úřad mimo jiné organizuje výzvy předkládání projektů, přijímá žádosti, posuzuje přijatelnost, úplnost a formální náležitosti předkládaných projektů a zajišťuje kvalitu hodnocení projektů.

3.3.2 Postup hodnocení a výběru projektů ROP NUTS II JZ Evidenci žádostí o podporu z ROP NUTS II JZ provádí pověření pracovníci příslušného oddělení administrace. Proces hodnocení má dvě fáze. První fáze je rozdělena na dva stupně posuzování vhodnosti projektu. V prvním stupni jsou posouzeny formální náležitosti a přijatelnost projektu, v druhém probíhá technické a ekonomické hodnocení projektů. V druhé fázi následuje rozhodnutí o udělení dotace, nejprve dochází ke schválení doporučených projektů, poté následuje závěrečný stupeň hodnocení, tj. hodnocení rizik a kontrola ex-ante. První fáze – hodnocení projektu Etapy hodnocení: a) I. stupeň hodnocení – hodnocení formálních náležitostí, přijatelnosti b) II. stupeň hodnocení – technické a ekonomické hodnocení projektů Ad. a) Hodnocení formálních náležitostí a přijatelnosti [14] Hodnocení formálních náležitostí a přijatelnosti provádí dva pracovníci oddělení administrace nezávisle na sobě. V žádosti musí být splněna všechna kritéria formálních náležitostí a přijatelnosti. Kontrola formálních náležitostí projektu je zaměřena na splnění technických a formálních požadavků, které jsou zveřejněny v příslušné výzvě. Kontrola přijatelnosti projektů posuzuje soulad projektu se základními podmínkami podpory z ROP NUTS II JZ v rámci dané výzvy. Hodnocená kritéria pro ověření formálních náležitostí projektu: •

žádost v tištěné podobě je dodána v požadovaném počtu dvou vyhotovení, z nichž alespoň jedno je originálem nebo úředně ověřenou kopií

•

verze tištěné a elektronické žádosti jsou dle unikátního klíče shodné

•

žádost je řádně vyplněna – jsou vyplněny všechny předepsané údaje

Strana 57

•

k tištěné verzi jsou doloženy všechny povinné přílohy včetně stanoveného počtu jejich vyhotovení, přílohy obsahově, rozsahem a formou odpovídají popisu uvedeném v Příručce pro žadatele a seznamu příloh

•

všechny přílohy jsou očíslovány podle podepsaného seznamu příloh a podle něj jsou seřazeny

•

žádost a přílohy, u kterých je to vyžadováno, jsou řádně podepsány statutárním zástupcem; v případě, že jsou podepsány jinou osobou než statutárním zástupcem žadatele, je k žádosti přiložen příslušný doklad prokazující oprávnění této osoby jednat v této záležitosti za žadatele.

V případě, že jsou zjištěny formální nedostatky žádosti, je žadatel vyzván k jejich odstranění a předložení či doplnění požadovaných dokladů. Současně je mu sdělena doba, do kdy tak musí učinit. Kontrola přijatelnosti projektů: •

soulad projektu s oprávněnými aktivitami oblasti podpory

•

projekt se vztahuje pouze na oblast podpory

•

realizace projektu na území definovaném v příslušné výzvě pro předkládání projektů

•

projekt není ve zjevném rozporu s legislativou ČR a EU (ochrana hospodářské soutěže, vliv na životní prostředí apod.)

•

žadatel splňuje definici oprávněného příjemce podpory uvedenou v Příručce pro žadatele a zároveň v aktuální výzvě

•

je dodržen formální soulad finančního a ekonomického hodnocení projektu se závaznou osnovou

•

doba realizace projektu nepřesahuje povolené období uvedené v příslušné výzvě pro předkládání projektů

•

požadovaný příspěvek splňuje minimální a nepřesahuje maximální hranici celkových způsobilých výdajů projektu uvedenou v příslušné výzvě pro předkládání projektů

•

požadovaný příspěvek neobsahuje procentuální výši dotace z celkových očekávaných způsobilých výdajů uvedenou v příslušné výzvě

•

projekt nemá prokazatelně negativní vliv na žádné z horizontálních témat ROP NUTS II JZ

•

struktura způsobilých výdajů neporušuje limity pro jednotlivé skupiny výdajů stanovených v Příručce pro žadatele a zároveň v aktuální výzvě

Strana 58

•

na daný projekt, respektive aktivity řešené projektem předkládaným do ROP NUTS II JZ nebyl přidělen finanční příspěvek z jiného dotačního programu ČR ani z jiného programu financovaného EU.

Při neprokázání přijatelnosti žádosti je žadatel vyzván k dodání potřebných dokladů nebo k poskytnutí vysvětlení. Součástí výzvy je termín, dokdy musí žadatel podklady předložit. Pokud žádost nesplňuje všechna kritéria formální správnosti a kritéria přijatelnosti, je vyřazena z dalšího hodnocení. O vyřazení žádosti je žadatel informován pomocí oznámení o vyřazení žádosti o podporu z důvodu formálních nedostatků či nepřijatelnosti. Ad b) II. stupeň hodnocení – technické a ekonomické hodnocení projektů Pokud jsou splněna kritéria I. stupně hodnocení, následuje druhý stupeň hodnocení, při kterém jsou posuzovány technické a ekonomické parametry projektu. Druhý stupeň hodnocení provádí dva pracovníci oddělení administrace žádosti, které může být v případě potřeby doplněno hodnocením externích expertů. Technické a ekonomické hodnocení je založeno na systému čtyř kritérií. Posuzovanými kritérii jsou předkladatel, kvalita projektu, význam projektu a horizontální témata. Váha jednotlivých kritérií je uvedena v grafu č. 3. Tato kritéria jsou dále členěna na subkritéria, která se dále dělí na další posuzované aspekty. [14] Graf č. 3: Váha kritérií

horizontální témata; 10%

předkladatel; 10%

význam projektu; 40%

kvalita projektu; 40%

Zdroj: vlastní

Pro jednotlivé oblasti podpory jsou vytvořeny soubory subkritérií, některá subkritéria jsou dělena ještě na další aspekty, kterým je rovněž přiřazena váha a bodové ohodnocení. Kritéria,

Strana 59

vč. jejich vah, jsou pro všechny oblasti podpory shodná, ovšem jednotlivá subkritéria se mohou lišit. Každému subkritériu je stanovena váha, za každé subkritérium je při hodnocení možné dosáhnout maximálně 100 bodů. Váha všech subkritérií daného kritéria se rovná 1 resp. 100 %. Stejný princip je stanoven u kritérií, za každé kritérium lze dosáhnout maximálně 100 bodů, každé kritérium má svoji váhu, podle kterého je přepočítán konečný počet bodů projektu tak, že projekt může získat v konečném bodování maximálně 100 bodů. Například v oblasti podpory 1.1 existují čtyři základní kritéria s předem danou váhou – viz. graf č. 3.

Tato se dále člení na subkritéria. Kritérium kvalita projektu se dělí na tato

subkritéria: realizovatelnost projektu, věcný a technický popis projektu, udržitelnost a řízení rizik. Subkritérium realizovatelnost projektu se člení na aspekty: aktivity projektu a harmonogram, provázanost žádosti, detailní položkový rozpočet a aspekt veřejné zakázky, výběr dodavatelů. V části kvalita projektu jsou posuzovány věcné a technické parametry projektu, a dále finanční a ekonomická kritéria projektu. Přílohou předkládané žádosti o finanční podporu je vypracovaný dokument pro ekonomické hodnocení projektu. Tento dokument musí být zpracován podle závazné osnovy. Osnova se liší podle výše celkových způsobilých výdajů do tří kategorií, pro každou kategorii je pak stanovena závazná struktura (uvedena v příloze č. 5). Způsob rozlišení na jednotlivé kategorie je uveden v následující tabulce. [14] Tabulka č. 17: Rozlišení závazné osnovy finančního a ekonomického hodnocení projektu I.

Projekty s celkovými způsobilými náklady do 1 mil. Kč a Věcný a technický veškeré projekty předkládané v rámci oblasti podpory 1.1 popis projektu Modernizace regionální silniční sítě a 1.5 Rozvoj místních komunikací

II.

Projekty s celkovými způsobilými náklady vyššími než 1 Zjednodušené finanční mil. Kč a menšími než 30 mil. Kč mimo projekty uvedenými a ekonomické v I.

hodnocení projektu

III. Projekty s celkovými způsobilými náklady rovny nebo větší Finanční a ekonomické než 30 mil. Kč mimo projekty uvedenými v I.

hodnocení projektu

Zdroj: ROP NUTS II JZ. Příloha č. 1 Závazné osnovy finančního a ekonomického hodnocení projektu. str. 4 [15]

Strana 60

V případě předkládání projektu s celkovými náklady do 1 mil. Kč a v případě projektů, které se týkají oblasti podpory 1.1 a 1.5, je přílohou žádosti Věcný a technický popis projektu. Z hlediska možnosti ekonomického hodnocení projektu jsou popsány a vyčísleny hlavní přínosy projektu. V předloženém projektu musí být popsán očekávaný stav po realizaci projektu, stručný popis výsledků, výstupů a přínosů projektu. Stanoveny jsou indikátory, pomocí kterých se sleduje úspěšnost projektu, stanoví se cílová hodnota, které má být projektem dosaženo. Dále je uveden podrobný rozpočet projektu, udržitelnost projektu po ukončení realizace tzn. zabezpečení finanční, personální a technické. K projektům uvedených v kategorii II. je nutné doložit popis nulové varianty projektu a další uvažované varianty řešení problému, očekávaný stav po realizaci projektu, popis výsledků, výstupů, dopadů a stanovení indikátorů úspěšnosti projektu. Plán průběhu nákladů a výnosů, ve kterém jsou uvedeny výsledky kalkulace nákladů ve všech fázích projektu, a plán cash flow. Pro možnost vyhodnocení finanční efektivity jsou vypočteny ukazatele finanční analýzy kalkulovaných finančních toků (resp. nákladů a přínosů) - Čistá současná hodnota (NPV), Vnitřní výnosové procento (IRR), Index ziskovosti (NPV/I) a Doba návratnosti. ŘO pro výpočet těchto ukazatelů stanovuje jednotnou diskontní sazbu, která v současnosti činí 5 %, ovšem může být změněna na základě makroekonomického vývoje. U projektů s celkovými výdaji 30 mil. Kč a více (mimo oblasti podpory 1.1 a 1.5) je, kromě podkladů předkládaných u projektů II. kategorie, provedeno také vymezení hlavních socioekonomických nákladů a přínosů, převedení ocenitelných nákladů a přínosů na finanční toky a popis způsobu jejich převodu či uvedení neocenitelných nákladů a přínosů. Pomocí ukazatelů ekonomické analýzy - Čisté současné hodnoty (NPV), Vnitřního výnosového procenta (IRR), Indexu ziskovosti (NPV/I) a Doby návratnosti se vyhodnotí efektivnost projektu. Pro tyto ukazatele je také platná diskontní sazba 5 %. V rámci ROP NUTS II JZ v programovacím období 2007-2013 byla dosud vypsána dvě kola výzev. V 1.výzvě byly předkládány projekty pro tři oblasti podpory:

1.1 Modernizace

regionální silniční sítě, 4.1 Podpora řídících, implementačních a kontrolních úkolů řídícího orgánu a 4.2 Podpora zvyšování absorpční kapacity regionu. U projektů vypracovaných na základě těchto výzev proběhlo jejich hodnocení. Druhé kolo výzev bylo vyhlášeno koncem roku 2007, kdy bylo zveřejněno celkem 11 výzev v rámci těchto oblastí podpory. [27]

Strana 61

Tabulka č. 18: Oblasti podpory v rámci 2. výzev Prioritní osa

Oblast podpory

1 – Dostupnost

1.1 Modernizace regionální silniční sítě

center

1.2 Rozvoj infrastruktury pro veřejnou dopravu 1.5 Rozvoj místních komunikací

2 – Stabilizace a rozvoj měst a obcí

2.2 Rozvojové projekty spádových center 2.3 Revitalizace částí měst a obcí 2.4 Rozvoj infrastruktury základního, středního a vyššího odborného školství 2.5 Rozvoj infrastruktury pro sociální integraci 2.6 Rozvoj zdravotnické péče

3 – Rozvoj

3.1 Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu

cestovního ruchu

3.2 Revitalizace památek a využití kulturního dědictví v rozvoji cestovního ruchu 3.3 Rozvoj služeb cestovního ruchu, marketingu a produktů cestovního ruchu

Zdroj: vlastní

Projekty v rámci druhého kola výzev byly předkládány do 14.3.2008. Předběžné ukončení výběru a vyhodnocení projektů je stanoveno na konec I. poloviny roku 2008. Vzhledem ke skutečnosti, že dosud nebylo ukončeno hodnocení 2. kol výzev, bude v práci využito projektů předložených v 1. výzvě, konkrétně projektů z oblasti podpory 1.1 Modernizace regionální silniční sítě. Věcné a ekonomické hodnocení projektů v rámci této oblasti podpory bylo provedeno podle následujících kritérií. Tabulka č. 19: Kritéria věcného a ekonomického hodnocení projektů oblasti podpory 1.1 Základní

skupiny Subkritéria

Váha

kritérií

Subkritéria

Skupiny kritérií

1. Předkladatel

1.1 Finanční zdraví předkladatele

30 %

1.2 Kompetence a zkušenosti

60 %

1.3 Formální zpracování

10 %

Strana 62

10 %

2. Kvalita projektu

3. Význam projektu

2.1 Realizovatelnost projektu

35 %

2.2 Věcný a technický popis projektu

35 %

2.3 Udržitelnost

15 %

2.4 Řízení rizik

15 %

3.1 Naplňování indikátorů programu

25 %

40 %

40 %

3.2 Soulad projektu s rozvojovými dokumenty a 10 % rozvojovými záměry

4. Horizontální témata

3.3 Specifika území

10 %

3.4 Bodové závady

25 %

3.5 Význam komunikace a bodových závad

30 %

4.1 Udržitelný rozvoj

50 %

4.2 Rovné příležitosti

50 %

10 %

Zdroj: vlastní

Některá z kritérií jsou ještě blíže specifikovaná a je u nich určen počet bodů, které při naplnění specifikace lze dosáhnout. Charakteristika subkritérií je uvedena v příloze č. 6. Druhá fáze – rozhodování o udělování dotace [14] Etapy rozhodování: a) Proces schvalování doporučených projektů b) Závěrečný stupeň hodnocení – hodnocení rizik a kontrola ex-ante Ad a) Proces schvalování doporučených projektů Projekty, které jsou hodnotiteli doporučeny k realizaci, schvaluje Výbor regionální rady. Výbor na svém zasedání rozhoduje o výběru projektů a o alokované částce na projekt. V případě poslední výzvy v rámci dané oblasti podpory jsou určeny náhradní projekty k financování. Seznam projednaných projektů je zveřejněn na internetových stránkách. Ad b) Hodnocení rizik a kontrola ex-ante Tato etapa je provedena po schválení projektů k realizaci a před uzavřením smlouvy o poskytnutí dotace na projekt. U projektů je provedena analýza rizik. Následně je provedena kontrola ex-ante v sídle žadatele a na místě realizace projektu. Pokud na základě výsledků

Strana 63

analýzy dojde ke změně v seznamu projektů doporučených k financování je Výboru regionální rady předložen návrh k přehodnocení seznamu doporučených projektů.

3.3.3 Popis hodnocení konkrétních projektů [27] Pomocí výše popsaného postupu jsou hodnoceny výzvy v ROP NUTS II JZ, které se týkají dostupnosti center (prioritní osa 1) a rámci oblasti podpory 1.1 Modernizace regionální silniční sítě. Na projekty podpořené v rámci výzvy je alokováno 703 894 601 Kč, přičemž minimální částka na způsobilé výdaje jednoho projektu je 5 mil. Kč a maximální přípustná částka není stanovena. Z regionálního programu je možné platit maximálně 92,5 % způsobilých výdajů projektu a ostatní prostředky ve výši 7,5 % tvoří vlastní zdroje žadatele. Doba realizace projektu je stanovena nejdéle do 30.6.2010. Žádosti o podporu je možné předkládat od 24.9.2007 a nejpozději dne 23.11.2007. Způsobilými žadateli o podporu jsou: •

kraj podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) ve znění pozdějších předpisů

•

organizace zřizované nebo zakládané kraji podle § 23 a dalších zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů.

Specifickým cílem této výzvy je zlepšení propojení center a jejich napojení na nadřazenou silniční síť, dále napojení rozvojových ploch na nadřazenou silniční síť, zlepšení napojení venkovských a příhraničních oblastí na centra, zlepšení dostupnosti hraničních přechodů a snížení negativních vlivů dopravy na obyvatelstvo (bezpečnost, emise a hluk). V rámci oblasti podpory 1.1 mohou být podpořeny projekty zaměřené na následující aktivity: •

Rekonstrukce a modernizace, popř. výstavba souvislých úseků silnic II. a III. třídy pro zlepšení dostupnosti center a jejich napojení na nadřazenou silniční síť.

•

Rekonstrukce a modernizace, popř. výstavba silnic II. a III. třídy k hraničním přechodům.

•

Odstraňování bodových závad na silnicích II. a III. třídy (křižovatky, přejezdy atd.)

•

Výstavba nových silnic II. a III. třídy vyvolaná modernizací nadřazené silniční sítě.

•

Výstavba, rekonstrukce nebo modernizace silnic II. a III. třídy pro napojení nových rozvojových ploch.

•

Modernizace frekventovaných silnic II., popř. III. třídy v blízkosti sídel za účelem snížení negativních vlivů dopravy na obyvatelstvo (obchvaty apod.).

Strana 64

Na základě výzvy bylo předloženo 5 projektů. Dva projekty předložil Jihočeský kraj, (modernizace silnic II. třídy). Další tři projekty se týkaly silnic III. třídy, které byly předloženy organizacemi Správa a údržba silnic Klatovy, Správa a údržba silnic Starý Plzenec a Správa a údržba silnic Domažlice. Celková částka způsobilých výdajů předložených projektů činila 789 mil. Kč. [26] Všechny projekty byly zařazeny k hodnocení a úspěšně prošly oběma etapami. Všech 5 projektů bylo doporučeno k realizaci a byl jim poskytnut finanční příspěvek. Rozpětí bodového hodnocení projektů bylo velmi nízké, maximální bodové ohodnocení projektu činilo 79,86 bodů a nejnižší 71,92. Průměrná výše bodů dosažených při technickém a ekonomickém hodnocení činila 76,31. Čtyřem žadatelům byla ze zdrojů regionu rozvoje poskytnuta podpora ve výši 92,5 %. U pátého projektu, který obdržel nejnižší bodové hodnocení, bylo ze zdrojů regionu rozvoje poskytnuto pouze 77,4 % uznatelných výdajů. Seznam schválených projektů vč. bodového hodnocení a celkového příspěvku z ROP NUTS II JZ je uveden v následující tabulce. [28] Tabulka č. 20: Schválené projekty Žadatel

Název projektu

Správa a údržba Přeložka komunikace II/196 v silnic Domažlice

Poběžovicích

Jihočeský kraj

Silnice II/145 Husinec – Běleč

Správa a údržba Přeložka silnice II/190 Železná silnic Klatovy

Ruda – Špičák

Jihočeský kraj

Silnice II/145 u Kratochvíle

Správa a údržba Silnice silnic

III.

třídy

Oselce

-

Celkové

Celkový

Bodové

způsobilé

příspěvek

hodnocení

výdaje v Kč

v Kč

projektu

122 120 000

112 961 000

79,86

329 700 000

304 972 500

78,70

105 499 850

97 573 111

77,38

57 300 000

53 002 500

73,67

174 919 500

135 385 486

71,92

789 539 350

703 894 597

x

Starý Chanovice

Plzenec Celkem

x

Zdroj: vlastní

Strana 65

Průměrná výše požadovaných prostředků na jeden projekt činí 157 97 870 Kč a skutečná průměrná výše poskytnutého příspěvku je 140 778 919 Kč.

3.3.4 Pozitiva a negativa v praxi používané metody Hodnocení projektů v rámci programu ROP NUTS II JZ je použito několik z metod popsaných v kapitole č. 2. Především je použita metoda postupného rozvrhu vah pro ohodnocení jednotlivých aspektů, subkritérií a základních kritérií. Přijatelnost projektu je posuzována také pomocí metod (ukazatelů) peněžního ohodnocení investic, které jsou podle finanční náročnosti projektu vypočítány buď z finančních toků nebo z ekonomických toků. Pro hodnocení projektů je použita metoda postupného rozvrhu vah. Při hodnocení je nejprve bodově ohodnoceno každé subkritérium (v rámci subkritéria jsou hodnoceny ještě aspekt), kdy maximální možný počet dosažených bodů je 100. Každé kritérium v rámci dané skupiny kritérií je dále ohodnoceno příslušnou normovanou váhou (součet vah v rámci skupiny kritérií se rovná 100 %). Váha je přiřazena následně každé skupině kritérií, součet vah skupin kritérií je také 100 %. Počet získaných bodů za každé kritérium je přepočteno nejprve podle váhy daného kritéria a následně podle váhy subkritéria. Výsledný počet bodů je dán součtem přepočtených bodů za jednotlivé skupiny kritérií. Pozitiva Kladem zvoleného způsobu hodnocení je posouzení projektu na základě vypočtených ukazatelů ekonomické analýzy (čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, index ziskovosti a doba návratnosti). U projektů do částky 30 mil. Kč způsobilých výdajů se tyto ukazatele počítají s finančních toků. Ovšem u projektů se způsobilými výdaji nad 30 mil. Kč jsou vypočteny z tzv. ekonomických toků, ve kterých je nutno vyčíslit veškeré přínosy a náklady, tedy hmotné i nehmotné povahy. U nehmotných nákladů a přínosů, které jsou převedeny na finanční toky, je uveden způsob jejich převodu na finance. V případě neocenitelných nákladů a přínosů je uveden jejich slovní popis. Takto oceněné projekty by pak měly pravdivě ukázat svoji realizovatelnost a efektivnost. Součástí předkládaného projektu je i provedená analýza trhu, poptávky a marketingové analýzy. Z provedených analýz by mělo vyplynout, že projekt je přínosný pro cílové skupiny a uživatelé o něj jeví skutečně zájem. Současně provedená analýza by měla být zárukou životaschopnosti projektu.

Strana 66

Dalším pozitivem zvoleného způsobu hodnocení je použití rozdílných subkritérií pro jednotlivé oblasti podpory u kritéria význam projektu. Subkritéria či subkritérium mohou být rozdílná u jednotlivých oblastí podpory (některé jsou shodná – naplňování indikátorů a cílů programu, soulad projektu s rozvojovými dokumenty a záměry). Rozdílná subkritéria pomohou lépe zhodnotit specifičnost zaměření jednotlivých oblastí podpory. Např. u oblasti podpory 1.2 Rozvoj infrastruktury pro veřejnou dopravu jsou hodnocena kritéria – naplňování cílů programu – rozvoj integrované dopravy a specifika území. U oblasti podpory 2.2 Rozvojové projekty spádových center jsou posuzovány – životní podmínky obyvatel a atraktivita území a význam projektu pro spádovou oblast. Projekty v rámci oblasti podpory 3.1 Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu mají subkritéria: zvyšování konkurenceschopnosti cestovního ruchu, prodloužení sezóny. Za vhodné považuji rovněž provedení analýzy rizik z pohledu poskytovatele dotace na projekt, který může být odlišný od pohledu zpracovatele projektu a žadatele. Také provedení kontroly na budoucím místě realizace projektu a v sídle žadatele pokládám za pozitivum. Negativa V projektu by mělo být uvedeno (a následně hodnoceno) zda se jedná o dělitelný projekt. Jak naplní projekt cíle, pokud se bude realizovat pouze část, či zda má projekt smysl pokud se realizuje pouze jako celek. Pokud se jedná o dělitelný projekt, měly by být uvedeny jednotlivé fáze „dělitelnosti“ projektu. Vysoký počet subkritérií představuje náročnost při hodnocení projektu. Vysoké nároky klade na hodnotitele projektů, protože musí bodově ohodnotit velké množství kritérií. S rozsáhlým počtem subkritérií, a v rámci subkritérií ještě dalších hodnocených aspektů stoupá i časová náročnost hodnocení. Podíl váhy jednotlivých skupin kritérií považuji za vhodný, ale u podílu jednotlivých subkritérií na celkovém možném bodovém ohodnocení vidím určité nedostatky. Nejvyšší podíl počtu bodů lze získat za význam a za kvalitu projektu. Váha těchto dvou skupin kritérií je 80 %. Za subkritérium

kvalita projektu lze získat 40 %, v rámci této skupiny jsou

hodnoceny předpoklady věcné a technické realizovatelnosti projektu, a současně obsahuje ohodnocení provedené ekonomické analýzy projektu. Za ekonomické ukazatele získá projekt v rámci této skupiny kritérií maximálně 35 %, což ovšem představuje pouhých 14 % z celkového možného počtu získaných bodů za projekt. Podle mého názoru by váha ekonomické efektivnosti projektu měla činit minimálně 20 %.

Strana 67

3.3.5 Návrh vhodné metody a postupu hodnocení Jak již bylo popsáno, v předkládaných projektech se žadatel o příspěvek zabývá přínosy a náklady projektu. U projektů v kategorii I. (viz. tabulka č. 17) jsou popsány a vyčísleny pouze hlavní přínosy projektu. Nejsou vypočteny žádné kriteriální ukazatele. Doporučovala bych i u této kategorie projektů použít metodu CBA alespoň v její „užší“

variantě. V projektu

vyčíslit hlavní náklady a přínosy projektu, následně provést výpočet podílu nákladů a přínosů (B/C) resp. rozdíl nákladů a přínosů (B-C). V projektu současně popsat veškeré náklady a přínosy projektu. I v rámci této kategorie projektů jsou předkládány vysoce finančně náročné projekty (u projektů popisovaných v práci činí průměrná výše příspěvku 140 778 919 Kč), proto považuji za nutné zabývat se veškerými přínosy a náklady projektu. Vzhledem k tomu, že nejsou vyčísleny všechny relevantní náklady a přínosy projektu, nedoporučuji hodnotit ukazatele peněžního hodnocení investic – rentabilitu, dobu návratnosti apod. Pokud nejsou ohodnoceny veškeré náklady a přínosy nemá výpočet těchto ukazatelů zásadní význam. Pro projekty související s oblastí podpory 1.1 bych nedoporučovala použít žádnou z dalších nákladově výstupových metod – CMA, CEA a CUA. V rámci této oblasti podpory jsou předkládány projekty sice s podobným obsahem, ale s rozdílným rozsahem, proto nelze použít metodu CMA. Metodu by bylo vhodné použít pokud by pro jeden úsek silnice bylo předloženo více projektů, které by měly stejné řešení a rozdíl by byl pouze v nákladech na projekt.

Pokud použijeme metodu CEA, pak posuzujeme náklady na jednotku výstupu.

Jednotku výstupu lze lehce určit (např. 1 km silnice II. třídy), ovšem vzhledem k tomu, že jsou hodnoceny nehomogenní úseky silnic, není použití této metody relevantní. Stejně tak je obtížné určit užitek jednotlivých projektů pro možnost použití metody CUA. Uspokojení potřeb z realizace projektu v případě rekonstrukce silnic je obtížně vyčíslitelné. V projektech lze přesně stanovit náklady projektu, ale obtížně výstupy a jejich užitek. V projektech by bylo možné použít metodu WTA resp. WTP. Tyto metody bych nedoporučila pro ekonomické vyhodnocení projektu, ale pro analýzu potřebnosti projektu. Pomocí dotazníkových šetření provést průzkum, zda uživatelé považují výstup projektu za vhodné řešení a jsou za něj ochotni zaplatit, či zda navrhovaný projekt neodpovídá jejich požadavkům na řešení dopravní situace a nejsou za něj danou částku ochotni zaplatit. Jak jsem uvedla v předchozí části práce, vidím určité nedostatky v podílu jednotlivých subkritérií na celkovém počtu bodů. Pro přehodnocení podílu subkritérií bych použila metodu párového srovnání kritérií. Jednotlivá subkritéria bych vypsala do matice a provedla jejich

Strana 68

vzájemné párové porovnání, preferované subkritérium se označuje jedničkou a nepreferované nulou. Podle počtu přidělených preferencí, tedy součtu jedniček, jednotlivým subkritériím bych stanovila jejich váhu. Součtem vah jednotlivých subkritérií bych získala váhu skupiny kritérií. Určitý problém nastává v tom, že pro jednotlivé oblasti podpory nejsou všechna subkritéria shodná a není shodný ani jejich počet. V případě použití metody párového srovnání kritérií by nebyla uplatněna shodná váha základních kritérií u všech oblastí podpory. Dále bych doporučila snížit počet posuzovaných aspektů projektů. Hodnoceny jsou nejdříve aspekty, kterých je u oblasti podpory 1.1 celkem 42, tento počet je příliš vysoký a nadměrně zatěžuje hodnotitele projektů. Počet subkritérií (v počtu 14) a základních skupin kritérií (v počtu 4) bych neměnila. Především ve fázi zpracování projektu považuji za vhodné využít některou z metod síťové analýzy. Tuto metodu použít pro vytvoření následností aktivit a etap projektu (popis aktivit a etap je součástí předkládaných projektů II. a III. typu). Metoda síťové analýzy pomůže popsat jednotlivé aktivity a etapy, ale především jejich návaznost a dobu trvání. Pomocí této metody by bylo možné určit fáze dělitelnosti projektu. Zda je možné (např. v důsledku nenadálých a nepředvídatelných událostí) ukončit projekt v některé dílčí části a výstup projektu je použitelný, či zda je nutné provést realizaci celého projektu, aby měl smysl a výstup byl použitelný.

3.4 Závěrečné shrnutí U obou programů probíhá hodnocení obdobným postupem. Proces probíhá v několika fázích – v první fázi jsou nejprve posouzeny formální náležitosti a přijatelnost projektu, následně probíhá věcné resp. technické a ekonomické hodnocení projektu. Ve druhé fázi probíhá (u pozitivně vyhodnocených projektů) shodně u obou programů výběr projektů, které jsou následně doporučeny k realizaci a je na ně poskytnut finanční příspěvek. Jak jsem uvedla postup hodnocení je více méně shodný, liší se obsah hodnocení. Lze říci, že velikost projektu (velikost je daná výší výdajů) a zvolený způsob hodnocení projektů spolu souvisí. Pro projekty realizované v rámci OP RLZ (s průměrnou výší podpory projektu 1,8 mil. Kč) nejsou provedeny žádné ekonomické analýzy. Naopak u projektů (většiny) financovaných z ROP NUTS II Jihozápad je vyžadováno provést výpočet ukazatelů finanční analýzy a vymezení nákladů a přínosů projektů. Současně je provedena analýza poptávky,

Strana 69

trhu apod. U projektů OP RLZ, oproti druhému popisovanému operačnímu programu, není provedena také žádná předběžná kontrola. Za největší nedostatek u hodnocení projektů v rámci OP RLZ považuji to, že u předkládaných projektů není provedena řádná ekonomická analýza. Podle výsledků ekonomické analýzy by bylo možné lépe ohodnotit efektivnost a hospodárnost projektu. Použita je částečně metoda CEA – hodnoceny jsou náklady na jednotku výstupu. Ovšem posuzovány jsou projekty s rozdílnou povahou výstupů, navíc neexistují standardy, které by pro jednotlivé homogenní skupiny výstupů umožnily objektivně přidělovat počet bodů. Nejlépe hodnotím použití souboru specifických kritérií, které jsou vyhlašovány ve výzvě. Pomocí specifických kritérií vyhlašovatel ovlivní obsah a zaměření projektů, které pomohou řešit „nejtíživější“ problémy. Možné zlepšení hodnocení projektů vidím v použití některé z metod ekonomické analýzy, doporučuji použít CBA analýzu - vzhledem k povaze a rozsahu projektů v její „užší“ variantě. Postup hodnocení projektů v rámci oblasti podpory 1.1 programu ROP NUTS II JZ má také svá pozitiva, negativa a nedostatky. U těchto projektů bych především vyžadovala popisovat „dělitelnost“ projektu. Projekty se snažit vypracovat a přizpůsobit tak, aby jej bylo provést celý či ukončit realizaci po etapách. Za velmi pozitivní hodnotím provádění různých analýz např. trhu, poptávky a marketingu, tyto analýzy mají vypovídací schopnost především pokud jsou vypracovány odborníky a experty. V rámci daného postupu hodnocení bych doporučila snížit počet hodnocených elementů projektu – subkritérií a aspektů.

Strana 70

Závěr Ve své diplomové práce jsem se zabývala problematikou hodnocení veřejných projektů. Touto problematikou jsem se zabývala nejprve z hlediska teorie a následně i praxe. Teoretická část byla zaměřena především na popis jednotlivých metod určených k hodnocení veřejných projektů uvedených v odborné literatuře. V praktické části práce jsem pracovala s konkrétními projekty uplatněnými v rámci dvou operačních programů, zejména jsem se zabývala metodou a postupem hodnocení těchto projektů. V úvodní kapitole jsem se zabývala obecnějšími pojmy souvisejícími s veřejnými projekty. Popisovala jsem důvody vzniku veřejného sektoru, historii vývoje tohoto sektoru a uvedla jsem také některé z definic veřejného sektoru, které lze nalézt v odborné literatuře. Za důležité jsem považovala popsat také funkce, které sektor plní, faktory ovlivňující růst a velikost veřejného sektoru. V kapitole se dále zabývám veřejnými financemi resp. veřejnými výdaji, především jsem se zajímala o příčiny růstu veřejných výdajů. Růst výdajů je popisován pomocí modelů, v práci se podrobně těmito modely nezabývám, uvádím pouze jejich rozdělení (jedno z možných) na mikromodely a makromodely, jejich typy a velmi stručnou charakteristiku. Dále se zaměřuji na efektivnost veřejných výdajů, především na tu část zvyšování efektivnosti, která se týká veřejných programů a veřejných projektů. Nejprve charakterizuji pojem veřejný projekt, co vše lze za veřejný projekt považovat a stručný výčet jednotlivých metod hodnocení projektů. Podrobně se jednotlivými metodami budu zabývat v druhé části práce. Součástí této první kapitoly je také krátký popis vzniku a historie hodnocení veřejných projektů. Druhá kapitola je zaměřena na popis jednotlivých metod hodnocení veřejných projektů. Podklady pro zpracování této kapitoly jsem získala studiem odborné literatury. Při studiu jsem zjistila, že některé z metod byly zpracovány přímo pro veřejné projekty, ovšem pro posouzení veřejného projektu lze použít i metody běžně používané pro hodnocení ziskových projektů a investic. Jednotlivé metody jsem rozdělila do několika skupin, těmito skupinami jsou metody nákladově výstupové, systém plánování-programování a rozpočtování, metody ochoty platit a přijmout, další skupinou jsou metody peněžního hodnocení investic, metody stupnic a vah, dále uvádím několik z metod manažerské vědy. V práci je také stručný popis, charakteristika a postup jednotlivých metod v rámci těchto skupin. U některých z metod jsem uvedla také jejich výhody a nevýhody.

Strana 71

ZÁVĚR

Ve třetí části práce, která je části aplikační, jsem se zabývala konkrétními dvěma typy operačních programů a projekty, týkajících se těchto programů. V práci jsem popisovala Operační program Rozvoj lidských zdrojů, který byl realizován v minulém programovacím období Evropské unie (v letošním roce dochází pouze k dofinancování posledních realizovaných projektů) a Regionální operační program regionu soudržnosti Jihozápad, který se týká současného programovacího období, tedy let 2007-2013. Rozdíl mezi operačními programy je také v jejich zaměření. OP RLZ se je typem tzv. „měkkých projektů“. Projekty uskutečňovány v tomto programu jsou zaměřeny na podporu zaměstnávání lidských zdrojů, jejich další vzdělávání a rekvalifikace atd. Naopak druhý program ROP NUTS II Jihozápad je zaměřen především na větší investiční projekty. V oblasti podpory, kterou jsem se v práci zabývala, Modernizace regionální silniční sítě jsou realizovány projekty jejichž výdaje se pohybují ve stovkách mil. Kč. S výší finanční náročnosti projektů souvisí složitost předkládaných projektů a množství hodnocených kritérií. Nelze ovšem jednoznačně říci, že s vyšším počtem posuzovaných kritérií roste kvalita hodnocení projektů. Postup a metody hodnocení projektů programu ROP NUTS II JZ považuji za propracovanější. To může být způsobeno také tím, že v práci je popisován postup hodnocení v současném programovacím období, kdežto popisovaný postup programu OP RLZ se týkal minulého období. Do hodnocení ROP NUTS II JZ se jistě projevily nedostatky a zkušenosti získané při hodnocení projektů v minulém období a byly promítnuty do současně používaných postupů. Předpokládám,

že

v dalších obdobích bude

docházet

k dalším změnám a větší

propracovanosti postupů a metod hodnocení projektů. Ovšem toto „vylepšování“ by nemělo být extenzivního charakteru (ve větším rozsahu předkládaných projektů, vyšším počtu hodnocených kritérií a subkritérií atd.), ale charakteru intenzivního. Pozitivním vylepšením by bylo snižovat rozsah projektů, ale projekty by byli věcnější a popisnější, v projektu by byly obsaženy pouze pro hodnocení důležité informace, ovšem byly by podloženy provedenými řádnými analýzami a posudky. U obou postupů a metod spatřuji určité nedostatky a můžu říci, že oba postupy by bylo možné zlepšit a tím přispět k výběru kvalitnějších, potřebnějších a efektivnějších projektů. A tím následně přispět také k efektivnějšímu využívání veřejných financí.

Cíle mé práce, tak jak jsem si je vytýčila v úvodní části, se podařilo v teoretické i praktické části naplnit.

Strana 72

Literatura [1] Duben, R.: Ekonomie veřejného sektoru. 1. vydání, Praha, VŠE, 2000. ISBN 80-2450049-3. [2] FOTR, J., ŠVECOVÁ, L., DĚDINA, J., HRŮZOVÁ, H., RICHTER, J.: Manažerské rozhodování, postupy, metody a nástroje. 1. vydání. Praha, Ekopress, 2006. ISBN 8086929-15-9. [3] Jackson, P.M., Brown, C.V.: Ekonomie veřejného sektoru. 1. vydání, Praha, EUROLEX BOHEMIA, 2003. ISBN 80-86432-09-2. [4] MALIŠOVÁ, I. MALÝ, I.: Hodnocení veřejných projektů. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1591-8. [5] MALÝ, I. PAVLÍK, M.: Tvorba a implementace veřejné politiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3562-5. [6] MUSGRAVE, R., MUSGRAVEOVÁ, P.: Veřejné finance v teorii a praxi.1. vyd. Praha: Management Press, 1994. ISBN 80-85603-76-4. [7] OCHRANA, F.: Hodnocení veřejných projektů a veřejných zakázek. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI Publishing, 2004. ISBN 80-7357-033-5. [8] OCHRANA, F.: Manažerské metody ve veřejném sektoru. 2. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o. 2007. ISBN 80-86929-23-X. [9] OCHRANA, F.: Nákladově užitkové metody ve veřejném sektoru. 1. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o. 2005. ISBN 80-86119-96-3. [10] OCHRANA, F.: Veřejné zakázky. 1. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o. 2004. ISBN 8086119-79-3. [11] Peková, J.: Veřejné finance úvod do problematiky: 3. přepracované vydání, Praha, ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. [12] Peková, J., Pilný, J., Jetmar, M.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání, Praha, ASPI, 2005. ISBN 80-7357-052-1. [13] REKTOŘÍK, J. a kol.: Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 1. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2002. ISBN 80-86119-60-2.

[14] ROP NUTS II. JZ: Příručka pro žadatele ROP NUTS II. Jihozápad. Září 2007. Interní dokument.

[15] ROP NUTS II JZ: Příloha č. 1 Závazné osnovy finančního a ekonomického hodnocení projektu. září 2007. Interní dokument. [16] ROP NUTS II JZ. Příloha č. 2 k Příručce pro žadatele ROP NUTS II Jihozápad. Září 2007. Interní dokument. [17] ŘO OP RLZ: Příručka pro hodnotitele projektů Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. 2006. Identifikační číslo: MAD 30. Interní dokument [18] ŘO OP RLZ: Příručka pro postup při výběru grantových projektů OP RLZ. 2005. Identifikační číslo: MAD 79. Interní dokument. [19] SIEBER, P.: Metodická příručka, Analýza nákladů a přínosů. Ministerstvo pro místní rozvoj 2004, verze 1.3. Interní dokument.

[20] ESF. Charakteristika ESF. [on-line]. 6.10.2007. URL: [cit. 19.3.2008]. [21] ESF. Charakteristika OP RLZ. [on-line]. 25.10.2005. URL: [cit. 19.3.2008]. [22] ESF. Struktura OP RLZ. [on-line]. 25.10.2005. URL: [cit. 19.3.2008]. [23] ESF. Výzva k předkládání grantových projektů. [on-line]. 6.4.2006. URL: [cit. 19.3.2008]. [24] ESF. Zpráva o výsledcích výběrového procesu. [on-line]. 6.4.2006. URL: [cit. 19.3.2008]. [25] ROP NUTS II JZ: Informační leták. [on-line]. URL: < http://www.rrjihozapad.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.aspx?id_org=200047&id_dokumenty=12 93> [cit. 3.4.2008]. [26] ROP NUTS II JZ. Seznam přijatých žádosti. [on-line]. URL: [cit. 3.4.2008]. [27] ROP NUTS II JZ.Vyhlášení výzvy. [on-line]. URL: < http://www.rrjihozapad.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.aspx?id_org=200047&id_dokumenty=11 50> [cit. 3.4.2008]. [28] ROP NUTS II JZ. Výsledky výzvy. [on-line]. URL: < http://www.rrjihozapad.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.aspx?id_org=200047&id_dokumenty=13 81> [cit. 3.4.2008].

Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulky Tabulka č. 1: Klasifikace evaluačních metod veřejných zakázek Tabulka č. 2: Jednokriteriální metody a přehled jejich využití Tabulka č. 3: Klasifikace CBA Tabulka č. 4: Hodnocení pomocí binární stupnice Tabulka č. 5: Ordinální klasifikační stupnice Tabulka č. 6: Ordinální bodovací stupnice Tabulka č. 7: Kardinální číselná stupnice Tabulka č. 8: Párové srovnání významu kritérií Tabulka č. 9: Stanovení celkové vážené užitečnosti užitnosti variant Tabulka č. 10: Hodnotící kritéria věcného hodnocení Tabulka č. 11: Bodové ohodnocení subkritéria 6.1 Tabulka č. 12: Bodové ohodnocení subkritéria 6.2 Tabulka č. 13: Bodové ohodnocení subkritéria 6.3 Tabulka č. 14: Bodové ohodnocení subkritéria 6.4 Tabulka č. 15: Výsledky hodnocení Tabulka č. 16: Výše požadovaných prostředků Tabulka č. 17: Rozlišení závazné osnovy finančního a ekonomického hodnocení projektu Tabulka č. 18: Oblasti podpory v rámci 2. výzev Tabulka č. 19: Kritéria věcného a ekonomického hodnocení projektů oblasti podpory 1.1 Tabulka č. 20: Schválené projekty

Grafy Graf č. 1: Výše požadovaných prostředků

Graf č. 2: Podíl jednotlivých kritérií Graf č. 3: Váha kritérií

Obrázky Obrázek č. 1: CPM metoda Obrázek č. 2: Kritická cesta Obrázek č. 3: Uzlový síťový graf

Přílohy Příloha č. 1: Priority a opatření OP RLZ Příloha č. 2: Implementační struktura OP RLZ Příloha č. 3: Charakteristika subkritérií OP RLZ Příloha č. 4: Prioritní osy a oblasti podpory ROP NUTS II JZ Příloha č. 5: Závazná struktura osnov finančního a ekonomického hodnocení projektu Příloha č. 6: Charakteristika subkritérií oblasti podpory 1.1

Příloha č. 1 Priority a opatření OP RZL § Priorita 1 – Aktivní politika zaměstnanosti o

Opatření 1.1 – Posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání

o

Opatření 1.2 – Modernizace veřejných služeb zaměstnanosti

§ Priorita 2 – Sociální integrace o

Opatření 2.1 – Integrace specifických skupin obyvatelstva a ohrožených sociální exkluzí

o

Opatření 2.2 – Rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce

o

Opatření 2.3 – Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb

§ Priorita 3 – Rozvoj celoživotního vzdělávání o

Opatření 3.1 – Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání

o

Opatření 3.2 – Podpora terciárního vzdělávání, výzkumu a vývoje

o

Opatření 3.3 – Rozvoj dalšího profesního vzdělávání

§ Priorita 4 – Adaptabilita a podnikání o

Opatření 4.1 – Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti

o

Opatření 4.2 – Specifické vzdělávání

zdroj: ESF. On-line < http://www.esfcr.cz/clanek.php?lg=1&id=403> [21]

Příloha č. 2 Implementační struktura OP RLZ


Příloha č. 3 Charakteristika subkritérií OP RLZ Zdůvodnění záměru 1.1 - Subkritérium hodnotí vhodnost realizace projektu vzhledem k potřebám cílové skupiny. Zohledňovány jsou provedená šetření, výzkumy, konzultace atd. o cílových skupinách. Vazba na strategické dokumenty 1.2 - V této části je hodnocena míra souladu projektu s vládní strategií, politikou a programy v příslušených oblastech OP RLZ vč. politiky ESF. Přínos pro cílovou skupinu 1.3 – Zohledňuje se jak projekt zapůsobí na problémy cílové skupiny, jaký bude mít skutečný dopad. Přiměřenost cílových skupin 2.1 - Vyjadřuje se reálnost projektu vzhledem k velikosti cílových skupin. Počty příjemců výstupů projektu musí odpovídat kapacitním možnostem žadatele. Zapojení cílových skupin 2.2 - Posuzován je způsob získání a výběru účastníků projektu. Upoutání pozornosti cílové skupiny, která musí být adekvátní k možnostem skupiny. Klíčové aktivity a stádia realizace 3.1 - Hodnoceny jsou klíčové aktivity a jednotlivé fáze, dále plánování a realizace, inovativnost projektu, rozvíjení nových metod, postupů nebo nové pojetí cílové skupiny. Monitorování projektu 3.2 - Hodnotí se způsob monitorování a hodnocení v průběhu realizace projektu i po jeho skončení. Stanovení ukazatelů, které má projekt splnit, způsob hodnocení projektu v průběhu trvání a vyhodnocení po dokončení. Předchozí zkušenosti žadatele s řízením obdobných projektů 3.3 - Posuzovány jsou zkušenosti žadatele s realizací podobných projektů. Publicita 3.4 - Odpovídající způsob propagace projektu, informování o jeho průběhu, způsob využívání loga ESF a jak bude po ukončení dál šířen. Udržitelnost projektu 3.5 - Hledisko hodnotí, zda je projekt životaschopný i po ukončení financování z ESF, soběstačnost projektu v budoucnosti, posuzovány jsou i další zdroje financování, jejich reálnost a dosažitelnost. Kvantifikace výsledků a výstupů 4.1 - Hodnoceny jsou počty osob účastnící se projektu, zvýšení zaměstnanosti nebo zaměstnanost cílové skupiny a zda má projekt multiplikační efekt. Při posuzování tohoto kritéria se hodnotí především efektivita a hospodárnost projektu.

Zajištění výsledků a výstupů 4.2 - Posouzeny jsou kroky, kterými se dosáhne výsledků resp. výstupů, existence náhradního plánu pro případ, že projekt nedosáhne předpokládaných výsledků/výstupů, způsob zabezpečení předcházení problémů při realizaci projektu. Rovné příležitosti 5.1 - Subkritérium je hodnoceno podle dopadu na muže a ženy, etnické skupiny, osoby se zdravotním postižením a další skupiny ohrožené vyloučením ze společnosti, jak projekt propaguje rovné příležitosti, zda aktivity zajistí rovné příležitosti. Udržitelný rozvoj 5.2 - Hodnotí se environmentální dopad projektu, vztah k životnímu prostředí, uvážlivé používání přírodních zdrojů. Informační společnost 5.3 - Hledisko hodnotí způsob použití informačních technologií, především jejich přiměřenost vzhledem ke znalostem cílových skupin apod. Místní iniciativy 5.4 - Hodnoceno je zapojení místních partnerů do plánování a realizace projektu, podpora místních iniciativ a jak projekt reflektuje místní potřeby. Specifické požadavky 6. - Kritérium hodnotí způsob naplnění specifických požadavků na projekt, které jsou zadány vyhlašovatelem projektu ve výzvě k podání projektů. Vyhlašovatel také stanoví počet bodů za jednotlivá specifická subkritéria.

Zdroj: ŘO OP RLZ. Příručka pro hodnotitele projektů Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. [17]

Příloha č. 4 Prioritní osy a oblasti podpory ROP NUTS II JZ § Prioritní osa 1 - Dostupnost center o

Oblast podpory 1.1 – Modernizace regionální silniční sítě

o

Oblast podpory 1.2 – Rozvoj infrastruktury pro veřejnou dopravu

o

Oblast podpory 1.3 – Modernizace vozového parku veřejné dopravy

o

Oblast podpory 1.4 – Rozvoj regionálních letišť

o

Oblast podpory 1.5 – Rozvoj místních komunikací

§ Prioritní osa 2 – Stabilizace a rozvoj měst a obcí o

Oblast podpory 2.1 – Integrované projekty rozvojových center

o

Oblast podpory 2.2 – Rozvojové projekty spádových center

o

Oblast podpory 2.3 – Revitalizace částí měst a obcí

o

Oblast podpory 2.4 – Rozvoj infrastruktury základního, středního a vyššího odborného školství

o

Oblast podpory 2.5 – Rozvoj infrastruktury pro sociální integraci

o

Oblast podpory 2.6 – Rozvoj zdravotnické péče

§ Prioritní osa 3 – Rozvoj cestovního ruchu o

Oblast podpory 3.1 – Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu

o

Oblast podpory 3.2 – Revitalizace památek a využití kulturního dědictví v cestovním ruchu

o

Oblast podpory 3.3 – Rozvoj služeb cestovního ruchu, marketingu a produktů cestovního ruchu

§ Prioritní osa 4 – Technická pomoc o

Oblast podpory 4.1 – Podpora řídících, implementačních a kontrolních úkolů řídícího orgánu

o

Oblast podpory 4.2 - Podpora zvyšování absorpční kapacity regionu

Zdroj: ROP NUTS II JZ. On-line [25]

Příloha č. 5 Závazná struktura osnov finančního a ekonomického hodnocení projektu I.

Věcný a technický popis projektu 1. Obsah 2. Úvodní informace 2.1

Základní údaje o projektu

2.2

Základní informace o žadateli

2.3

Zkušenosti s realizací projektu

3. Popis projektu 3.1

Lokalizace a širší územní kontext projektu

3.2

Popis výchozí situace projektu

3.3

Cíle projektu v návaznosti na definovaný problém

3.4

Popis navrhovaného řešení projektu

3.5

Logický rámec projektu

4. Management projektu 5. Rozpočet a orientační harmonogram projektu 6. Rámcové vymezení a vyčíslení hlavních přínosů projektu 7. Rizika projektu 8. Udržitelnost projektu 9. Závěrečné shrnutí projektu II.

Zjednodušené finanční a ekonomické hodnocení projektu 1 Obsah 2 Úvodní informace 2.1


2.2


2.3

Základní informace o zpracovateli dokumentace

2.4

Účel zpracování dokumentace

3 Stručné shrnutí projektu 3.1

Smysl, zaměření, účel projektu, jaký problém řeší

3.2

Významná specifika projektu

3.3

Výsledky finančního a ekonomického hodnocení projektu

3.4

Výsledky analýzy rizik, citlivostní analýza

3.5


4 Stručný popis podstaty projektu a jeho etap 4.1

Základní údaje o žadateli, historie dosavadních příprav a realizace projektu

4.2

Výchozí situace projektu, definování problému, který projekt řeší, důvody přeložení

4.3

Nulová varianta projektu

4.4

Cíle projektu, očekávaný stav po realizaci

4.5

Naplňování cílů ROP NUTS II Jihozápad

4.6

Soulad s rozvojovými strategiemi

4.7

Lokalizace projektu a širší územní kontext projektu

4.8

Popis projektu, aktivity, etapy projektu

4.9

Cílové skupiny projektu

4.10 Výstupy, poskytované služby, očekávané přínosy projektu 5 Analýza trhu, poptávky, marketingová strategie 5.1

Analýza trhu a odhad poptávky

5.2

Marketingová strategie

6 Management projektu a jeho zkušenosti 6.1

Organizační zajištění projektu

6.2

Zkušenosti realizačního týmu projektu

6.3

Zkušenosti žadatele

6.4

Partnerství v rámci realizace projektu

6.5

Tvorba pracovních míst v souvislosti s projektem

6.6

Veřejné zakázky

7 Technické a technologické řešení projektu 7.1

Technické a technologické řešení projektu, použitá technologie

7.2

Potřebné materiálové a energetické toky

8 Dopad projektu na životní prostředí 8.1

Popis kladných a negativních vlivů na životní prostředí, které plynou z realizace projektu v jeho etapách

9 Zajištění dlouhodobého a oběžného majetku 9.1

Vymezení struktury dlouhodobého majetku

9.2

Vymezení struktury a velikosti (navýšení) oběžného majetku

9.3

Určení výše investičních nákladů

10 Finanční plán a analýza projektu 10.1 Plán průběhu nákladů a výnosů

10.2 Plánované stavy majetku a zdrojů krytí 10.3 Plán cash flow (příjmů a výdajů) 11 Hodnocení efektivity a udržitelnosti 11.1 Vyhodnocení projektu pomocí kriteriálních ukazatelů finanční analýzy kalkulovaných z finančních toků (resp. nákladů, výnosů) 12 Harmonogram projektu 13 Matice rizik 14 Podrobné závěrečné hodnocení projektu III. Finanční a ekonomické hodnocení projektu 1 Obsah 2 Úvodní informace 2.1


2.2


2.3

Základní informace o zpracovateli dokumentace

2.4

Účel zpracování dokumentace

3 Stručné shrnutí projektu 3.1

Smysl, zaměření, účel projektu, jaký problém řeší

3.2

Významná specifika projektu

3.3

Výsledky finančního a ekonomického hodnocení projektu

3.4

Výsledky analýzy rizik, citlivostní analýza

3.5


4 Stručný popis podstaty projektu a jeho etap 4.1

Základní údaje o žadateli, historie dosavadních příprav a realizace projektu

4.2

Výchozí situace projektu, definování problému, který projekt řeší, důvody přeložení

4.3

Nulová varianta projektu

4.4

Cíle projektu, očekávaný stav po realizaci

4.5

Naplňování cílů ROP NUTS II Jihozápad

4.6

Soulad s rozvojovými strategiemi

4.7

Lokalizace projektu a širší územní kontext projektu

4.8

Popis projektu, aktivity, etapy projektu

4.9

Cílové skupiny projektu

4.10 Výstupy, poskytované služby, očekávané přínosy projektu

5 Analýza trhu, poptávky, marketingová strategie 5.1

Analýza trhu a odhad poptávky

5.2

SWOT analýza

5.3

Marketingová strategie

5.4

Marketingový mix

6 Management projektu a jeho zkušenosti 6.1

Organizační zajištění projektu

6.2

Zkušenosti realizačního týmu projektu

6.3

Zkušenosti žadatele

6.4

Partnerství v rámci realizace projektu

6.5

Tvorba pracovních míst v souvislosti s projektem

6.6

Veřejné zakázky

7 Technické a technologické řešení projektu 7.1

Technické a technologické řešení projektu, použitá technologie

7.2

Potřebné materiálové a energetické toky

7.3

Životnost zařízení, nároky a náklady údržby

8 Dopad projektu na životní prostředí 8.1

Popis kladných a negativních vlivů na životní prostředí, které plynou z realizace projektu v jeho etapách

9 Zajištění dlouhodobého a oběžného majetku 9.1

Vymezení struktury dlouhodobého majetku

9.2

Vymezení struktury a velikosti (navýšení) oběžného majetku

9.3

Vyčíslení potřeby pracovního kapitálu projektu v provozní fázi

9.4

Určení výše investičních výdajů

9.5

Servisní podmínky, odpisy

10 Finanční plán a analýza projektu 10.1 Plán průběhu nákladů a výnosů 10.2 Plánované stavy majetku a zdrojů krytí 10.3 Plán cash flow (příjmů a výdajů) 11 Hodnocení efektivity a udržitelnosti 11.1 Vyhodnocení projektu pomocí kriteriálních ukazatelů finanční analýzy kalkulovaných z finančních toků (resp. nákladů, výnosů) 11.2 Ohodnocení socioekonomických efektů a vyhodnocení projektu pomocí kriteriálních ukazatelů ekonomické analýzy

12 Harmonogram projektu 13 Matice rizik 14 Podrobné závěrečné hodnocení projektu Zdroj: ROP NUTS II JZ. Příloha č. 1 Závazné osnovy finančního a ekonomického hodnocení projektu. [15]

Příloha č. 6 Charakteristika subkritérií oblastí podpory 1.1

Finanční zdraví předkladatele 1.1 - V tomto kritériu jsou hodnoceny podle rozdílných hledisek kraje a organizace zřizované a zakládané kraji. U krajů jsou posuzovány ukazatele zadluženosti, podílu pohledávek na rozpočtu, podílu závazků na rozpočtu, zastaveného majetku na celkovém majetku a ukazatel dluhové služby. U organizací zřizovaných a zakládaných kraji se hodnotí rentabilita, zadluženost a běžná likvidita. Kompetence a zkušenosti 1.2 - Posuzovány jsou zkušenosti projektového týmu s realizací projektů např. organizační a projektové zajištění realizace, minulé zkušenosti týmu, kvalifikační skladba a zkušenosti členů s podobnými projekty, zapojení partnerů. Realizovatelnost projektu 2.1 - Realizovatelnost projektu zahrnuje především aktivity projektu, jejich logickou vázanost a reálnost. Při posouzení realizovatelnosti projektu jsou hodnoceny také předpokládané veřejné zakázky. Věcný a technický popis projektu 2.2 - Hodnocena je analýza výchozí situace projektu, specifikace cílů projektu, cílové skupiny a jejich potřeby, výchozí stav a stav po dokončení projektu, výstupy a přínosy, dlouhodobé dopady a zajištění poptávky po výstupech projektu. Udržitelnost 2.3 - Projekt musí mít finančně zajištěnou provozní a institucionální udržitelnost po dokončení projektu. Řízení rizik 2.4 - Posouzeny jsou identifikovaná a popsaná hlavní rizika projektu, jejich pravděpodobnost a dopad, způsob eliminace hlavních rizik. Naplnění indikátorů programu 3.1 - Hodnocena je míra splnění indikátorů ROP vzhledem k výši požadované dotace. Hodnotitelé znají optimální částky dotace na jednici identifikátorů výstupu a na základě toho je kumulativně stanovena optimální velikost projektu na, v žádosti uvedené, hodnoty indikátorů. Soulad projektu s rozvojovými dokumenty a rozvojovými záměry 3.2 - Zkoumán je soulad s koncepcí rozvoje Jihočeského či Plzeňského kraje, s plány rozvoje dotčeného města či mikroregionu a bezprostřední vazba na rozvojový plán rozvoje města nebo jinými individuálními projekty.

Specifika území 3.3 - Porovnána je roční míra nezaměstnanosti v místě realizace a míra nezaměstnanosti v NUTS nebo umístění na území, které je hospodářsky slabou oblastí. Bodové závady 3.4 - Hodnoceno je řešení bodových závad komunikace a v případě realizace jejich odstranění a tím podstatné snížení bezpečnostních rizik dopravy a zvýšení plynulosti. Význam komunikace a bodových závad 3.5 - Posouzeno je napojení komunikace na silniční síť TENT, napojení na rychlostí komunikace a silnice I. třídy, zlepšení napojení významných center na páteřní silniční síť apod. Udržitelný rozvoj 4.1 - Hodnotí se zvyšování plynulosti dopravy spojené se snížením negativních vlivů dopravy na životní prostředí, environmentálně šetrné formy dopravy a optimalizace dopravní infrastruktury s pozitivním dopadem na fragmentaci krajiny. Rovné příležitosti 4.2 - Zhodnoceno je zlepšení dostupnosti venkovských regionů a zajištění specifických potřeb znevýhodněných osob – handicapovaných, starších či rodičů s dětmi. Zdroj: ROP NUTS II JZ. Příloha č. 2 k Příručce pro žadatele ROP NUTS II Jihozápad [16]

Vysoká škola ekonomická v Praze

Recommend Documents