Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Katedra podnikového a evropského práva Hlavní specializace: Komerční právo
Diplomová práce
Překážky volného pohybu pracovníků v judikatuře Evropského soudního dvora
Vypracovala: Eva Čamrová Vedoucí diplomové práce: JUDr. Nicole Grmelová
Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma: „Překážky volného pohybu pracovníků v judikatuře Evropského soudního dvora“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 10. dubna 2007
Podpis:
OBSAH 1.
ÚVOD
5
2.
VOLNÝ POHYB PRACOVNÍKŮ
7
2.1.
PRACOVNÍK
7
2.1.1.
ÚPRAVA VOLNÉHO POHYBU PRACOVNÍKŮ
7
2.1.2.
POJEM „PRACOVNÍK“
8
2.1.3.
OPRÁVNĚNÍ PRACOVNÍKŮ
8
3.
OMEZENÍ VOLNÉHO POHYBU
11
3.1.
VEŘEJNÝ POŘÁDEK, VEŘEJNÁ BEZPEČNOST A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ
11
3.2.
ZAMĚSTNÁVÁNÍ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
12
3.3.
PŘECHODNÉ OBDOBÍ PRO NOVÉ ČLENSKÉ STÁTY
12
3.4.
JAZYKOVÉ BARIÉRY A VOLNÝ POHYB OSOB
15
4.
SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ
18
4.1.
DÁVKY V NEZAMĚSTNANOSTI
19
4.2.
DŮCHODY
19
4.3.
EVROPSKÉ FORMULÁŘE
20
4.4.
ČESKÁ REPUBLIKA
20
5.
VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ
22
5.1.
PROFESNÍ UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ
22
5.2.
AKADEMICKÉ UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ
23
5.3.
REGULOVANÉ POVOLÁNÍ
23
5.4.
POSTUP OBČANŮ ČR PŘI ŽÁDOSTI O ZAMĚSTNÁNÍ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ
24
5.5.
SMĚRNICE O UZNÁVÁNÍ ODBORNÝCH KVALIFIKACÍ
26
5.5.1.
OBOROVÉ SMĚRNICE
26
5.5.2.
SMĚRNICE OBECNÉHO SYSTÉMU
27
6.
EUROPASS
31
7.
ROZSUDKY ESD
33
7.1.
ROZHODOVACÍ PROCES ESD
34
7.1.1.
ŘÍZENÍ O PŘEDBĚŽNÉ OTÁZCE
35
7.1.2.
ŽALOBA PRO PORUŠENÍ SMLOUVY
36
8.
KONKRÉTNÍ PŘÍPADY
8.1.
VEŘEJNÝ POŘÁDEK
41
42
8.1.1.
ROZSUDEK ESD 41/74 VAN DUYN V. HOME OFFICE SBSD 1337
42
8.1.2.
ROZSUDEK ESD ROLAND RUTILI PROTI MINISTRE DE L´INTÉRIEUR, 36/75 SBSD 1291
44
8.2.
STÁTNÍ SLUŽBA:
46
8.2.1.
ROZSUDEK ESD KOMISE V. BELGIE 149/79
46
8.2.2.
ROZHODNUTÍ ESD PILLAR ALLUÉ A CARMEL MARY COONAN V. UNIVERSITA DEGLI STUDI
DI VENEZIA 33/88 , SBSD 1591
49
8.3.
52
ZNALOST JAZYKA
8.3.1.
379/87 ANITA GROENER V. MINISTER FOR EDUCATION A CITY OF DUBLIN VOCATIONAL
EDUCATION COMMITTEEE SBSD 3967
52
8.4.
54
UZNÁNÍ KVALIFIKACE V HOSTITELSKÉM STÁTĚ
8.4.1.
222/86 UNION NATIONALE DES ENTRAINEURS ET CADRES TECHNIQUES PROFESSIONNELS
DU FOOTBALL (UNECTEF) V. GEORGES HEYLENS A DALŠÍ SBSD 4097
54
8.4.2.
56
9.
19/92 DIETER KRAUS V. LAND BADEN-WÜRTTEMBERG SBSD 1663
ZÁVĚR
60
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
61
SEZNAM PŘÍLOH
63
1. Úvod Dne 16. dubna 2003 byla podepsáním Přístupové smlouvy v Aténách úspěšně zakončena jednání České republiky o přistoupení k Evropské unii. Možnost hledat práci v členských zemích EU a pak ji vykonávat má v rámci čtyř základních svobod1 (právo vyplývající ze zásady volného pohybu osob) každý občan EU a jeho rodinní příslušníci bez ohledu na jejich státní příslušnost. Pravidla volného pohybu osob neplatí jen v rámci Evropské unie, ale také v rámci Evropského hospodářského prostoru(dále již EHP) a Švýcarska.2 Evropská komise vyhlásila rok 2006 Evropským rokem pracovní mobility. Navzdory tomu však právě v oblasti volného pohybu pracovních sil nadále přetrvávají restriktivní opatření uplatňovaná ze strany většiny starých členských zemí vůči občanům z nových členských států ze střední a východní Evropy. Zkušenosti Velké Británie, Irska a Švédska, které své pracovní trhy občanům z nových zemí otevřely, však ukazují, že obavy z masivního přílivu pracovních sil nejsou opodstatněné.3 K 12.12.2006 byla společností PricewaterhouseCoopers vypracována studie „Řízení mobility 2006“, které se zúčastnilo 445 zaměstnavatelů ze 14 zemí. Z průzkumu vyplývá, že mobilita pracovních sil v Evropě je stále velmi nízká (pouze 13% společností se snaží získat informace, jak získat pracovníky z jiných členských zemí).4 Překážky, které většímu pohybu evropských pracovníků stojí v cestě, jsem se v této diplomové práci pokusila znázornit jak v první teoretické, tak druhé analytické části. V teoretické části seznamuji s následujícími pojmy: pracovník; veřejný pořádek, veřejná bezpečnost, veřejné zdraví; zaměstnání ve veřejné správě; přechodné období; jazykové bariéry; sociální zabezpečení; vzájemné uznávání kvalifikací a europass. Následuje část analytická, ve které se zabývám rozsudky Evropského soudního dvora (dále již ESD). V první části seznamuji čtenáře s jednotlivými pojmy a statistikami a v další části již rozborem jednotlivých 1
Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rozhovory-s/rozhovor-s-michalem-medunou-reditelem/1000563/15302/ 3 http://www.liborroucek.cz/article.php?show=9 4 http://www.euroskop.cz/19961710/clanek-zpravodajstvi/kvalifikovani-evropsti-pracovnici-se-boji-za-praci-do-ciziny/
2
-5-
rozsudků týkajících se překážek volného pohybu pracovníků, které jsou pojmově rozebrány v části teoretické. Cílem mé diplomové práce je seznámit zájemce o tuto problematiku s jednotlivými překážkami volného pohybu pracovníků, jejich právní úpravou a aplikovat jednotlivá témata na praxi ESD.
-6-
2. Volný pohyb pracovníků Volný pohyb pracovníků představuje jednu ze základních svobod, které jsou zaručeny komunitárním právem. Lze říci, že toto právo je patrně nejdůležitější právo evropské legislativy udělené jednotlivcům a současně představuje podstatný prvek evropského občanství5. Pro pracovníky tato svoboda existuje již od samého počátku existence Evropských společenství v roce 1957. Opírá se o článek 39 Smlouvy o evropském společenství (dále již SES), který upravuje:6 •
právo hledat práci v jiném členském státě,
•
právo pracovat v jiném členském státě,
•
právo pobývat zde z důvodu pracovní aktivity,
•
právo zůstat zde z důvodu práce,
•
právo na rovné zacházení s ohledem na přístup k zaměstnanosti, pracovní podmínky a všechny další výhody, které by napomohly usnadnění integrace pracovníků v hostitelském členském státě. Zde je pro některé členské státy, které vstoupily do EU v květnu 2004, aplikace principu rovného zacházení podřízena přechodnému období.7
2.1.
Pracovník
2.1.1. Úprava volného pohybu pracovníků Úpravu volného pohybu pracovníků nalezneme v oblasti: •
primárního práva - v článcích 39-42 SES8
•
sekundární legislativy9 - směrnice č. 2004/38, která nahrazuje mezi jinými také směrnici
64/221 upravující výjimky ze zákazu omezování volného pohybu osob 5
Zavedeno Maastrichskou smlouvou v r. 1992 (právo na svobodný pohyb a pobyt na území členských států) Hakenberg, W., Základy evropského práva, Praha, C.H.Beck, 2.aktualizované vydání, 2005, str. 121 7 Volný pohyb pracovníků: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikatelske-prostredi/volny-pohyb-eu-princip-rovnehozachazeni/1000520/41735/ 8 Příloha č. 1 9 Outlá, V., Hamerník, P. a kolektiv, Praktikum práva evropské unie, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o, 2005, str. 127 6
-7-
- směrnice č. 68/360, která upravuje právo na vstup a na pobyt na území členského státu - nařízení č. 1612/68 upravující přístup k zaměstnání a jeho podmínky - nařízení č. 1251/70 upravující právo zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání •
judikatury Evropského soudního dvora
2.1.2. Pojem „Pracovník“ Na základě rozhodnutí ESD se mimo jiné podařilo vymezit pojem „pracovník“. Dle tohoto rozhodnutí10 jsou pracovníci osoby, které: •
po určitou dobu vykonávají práci pro jiného, a to dle jeho pokynů a jsou za tuto práci odměňováni
•
jde o nesamostatnou činnost, která tvoří součást hospodářského života v dané zemi a je úplatná
•
za pracovníka se považuje rovněž osoba, která práci skutečně hledá (přechodně nezaměstnaná osoba)
•
Pojem pracovník tedy odpovídá českému pojmu "zaměstnanec" s tím, že zahrnuje i osoby nezaměstnané, avšak zaměstnání hledající
2.1.3. Oprávnění pracovníků Primární oprávnění se týká pouze samotných pracovníků a představuje právo vyhledávat práci, uzavírat pracovní poměr, vykonávat práci za odměnu, a to za stejných podmínek jako příslušníci státu, ve kterém tak činí (čl. 39 odst. 2 SES). Je zde zakázána jak přímá, tak nepřímá diskriminace ve srovnání s vlastními státními příslušníky, která se vztahuje nejen na přístup k pracovnímu poměru, ale také na jeho obsah. Osoba hledající práci může podle ESD zůstat v hostitelském členském státě po období, které je „dostatečné, aby této osobě umožnilo vyhodnotit nabídky zaměstnání a přijmout nezbytné kroky pro její pracovní angažování". Po uplynutí 10
Rozh. ESD 66/85 Lawrie Blum
-8-
tohoto období nemůže být tato osoba vypovězena z hostitelské země, pokud prokáže, že pokračuje v hledání zaměstnání a že má skutečné šance, aby byla angažována. Informace o pracovních příležitostech a souvisejících podmínkách v případě práce v jiné členské zemi EU, resp. celém Evropském hospodářském prostoru, jsou k dispozici například na Evropských službách zaměstnanosti EURES.11 Získávání a nábor pracovníků, jež jsou občany EU, nesmí být omezován co se počtu či procent týče, ani nesmí záviset na kritériích, která jsou diskriminující v porovnání s těmi, která se vztahují na občany domácí země. Výjimka se vztahuje na jazykové znalosti (určitá úroveň jazykové znalosti může být vyžadována pro výkon určité práce, za předpokladu, že je tento požadavek oprávněný a nutný). Zatímco zaměstnavatelé (lhostejno, zda privátní či veřejní) mohou požadovat, aby uchazeč o práci vykazoval určitou úroveň schopnosti hovořit požadovaným jazykem, nemohou požadovat pouze jakousi specifickou kvalifikaci jako měřítko přijetí. Pozice Evropské komise rovněž spočívá v tom, že zaměstnavatelé nemohou podřizovat nábor kandidátů požadavku mateřského jazyka. Co se pracovních podmínek týče, občan EU, který pracuje v jiném členském státě, musí být považován a posuzován zcela stejnými měřítky jako jeho kolegové, kteří jsou občany tohoto státu (například mzdy a úroveň odměňování, propouštění, převedení na jinou práci, apod.). Pracovník rovněž nesmí být diskriminován v oblasti rovného přístupu k odbornému školení a vzdělávání. Sekundární oprávnění, která se již vztahují nejen na pracovníky, ale i na sekundární benificienty (rodinné příslušníky), jsou těsně spojena s primárními oprávněními a umožňují jejich výkon. Jde o právo vstupu a pobytu na území jiného členského státu opět za stejných podmínek jako pro domácí příslušníky (čl. 39 odst. 3 SES). Sekundární benificienti mají bez ohledu na státní příslušnost právo pobývat s pracovníkem v hostitelském členském státě. Za sekundární benificienty se považují:12 11
Informace o práci v EU: http://ec.europa.eu/eures/home.jsp?lang=cs Sekundární benificienti: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikatelske-prostredi/volny-pohyb-eu-princip-rovnehozachazeni/1000520/41735/#a6
12
-9-
•
manžel/manželka;
•
partner/partnerka,
s
nímž
má
pracovník
uzavřeno
registrované
partnerství v členském státě, ale pouze pokud legislativa hostitelského členského státu považuje registrované partnerství jako ekvivalent manželského
svazku
a
v
souladu
s
podmínkami
stanovenými
hostitelským členským státem; •
potomci pracovníka a potomci jeho manžela nebo registrovaného partnera, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou závislí na pracovníkovi;
•
závislí příbuzní pracovníka v přímé linii a tito příbuzní pracovníkova manžela nebo registrovaného partnera.
Členské státy rovněž musejí usnadnit vstup a pobyt pro: •
ostatní rodinné příslušníky, kteří jsou na pracovníkovi závislí nebo členy jeho domácnosti a ty osoby, které vyžadují jeho osobní péči vzhledem k vážným zdravotním důvodům;
•
partnera, s nímž má pracovník dlouhodobý či trvalý vztah.
Komplementární oprávnění rovněž garantovaná jak pracovníkům, tak i jejich rodinným příslušníkům, pak představují právo na vzdělání, bydlení, sociální zabezpečení, kolektivní vyjednávání, odborové sdružování pracovníků apod.
- 10 -
3. Omezení volného pohybu
13
Členské státy mohou přijmout a použít národní předpisy, které svobodu pohybu zaměstnanců omezují jen v té míře, v jaké to připouští právo ES. Úpravu nalezneme v čl. 39 odst. 3 a čl. 46 SES. Provedena byla směrnicí č. 2004/38, která stanoví podrobnější úpravu. Smlouva obsahuje dvě možná omezení volného pohybu pracovníků. Členské státy mohou přijmout omezující opatření týkající se práva pobytu na svém území z důvodů veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku a veřejného zdraví. Zároveň se ustanovení o volném pohybu pracovníků nepoužijí na zaměstnávání ve veřejné správě – např. policie, armáda, soudy, diplomatické služby.
3.1.
Veřejný pořádek, veřejná bezpečnost a veřejné zdraví
Tyto výjimky se uplatní pouze ve vztahu k právu na vstup a pobyt ve státě výkonu povolání. Nelze je již použít k ospravedlnění diskriminačních opatření ve vztahu k přístupu k povolání a pracovním podmínkám. Účelem těchto výjimek je dát členským státům možnost zabránit vstupu a pobytu na svém území takovým osobám, jejichž vstup a pobyt znamená ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Dle judikatury ESD se může členský stát dovolávat veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti pouze v případě, pokud přítomnost a chování pracovníka představuje skutečné a dostatečně závažné ohrožení veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku z důvodů spočívajících konkrétně v jeho osobě. Menší prohřešky (např. přestupky, krádež v obchodě apod.) omezení práva vstupu a pobytu na území členského státu neospravedlňují, stejně tak jako např. záznam v trestním rejstříku. Dále jsou nepřípustná omezení práva na vstup a pobyt v jiném členském státě, pokud tento v obdobných případech nezasahuje proti vlastním státním příslušníkům (např. prostitutka, která je v členském státě zaměstnána jako servírka 13
Omezení volného pohybu: http://pravniradce.ihned.cz/index.php?p=F00000_d&article[id]=14535250
- 11 -
a tudíž se na ni vztahují ustanovení o volném pohybu pracovníků, nemůže být kvůli prostituci vyhoštěna z členského státu, pokud tento členský stát nezasahuje proti prostituci, provozované jeho vlastními státními příslušníky)14
3.2.
Zaměstnávání ve veřejné správě15
Podle odst. 4 článku 39 SES se ustanovení o volném pohybu pracovníků neuplatní pro zaměstnávání ve veřejné správě. Příslušníci jiných členských států tedy mohou být vyloučeni z výkonu povolání ve veřejné správě z důvodu své státní příslušnosti. Účelem je zachovat tato místa, jejichž výkon je spojen s určitým zvláštním vztahem důvěry, vlastním státním příslušníkům. Pojem "veřejná správa" je však třeba vykládat ve smyslu práva ES a nikoliv ve smyslu vnitrostátního práva. ESD pojem státní moci vyložil tak, že sem spadají místa, která s sebou přinášejí přímou nebo nepřímou účast na výkonu výsostných oprávnění a na plnění úkolů, zaměřených na hájení všeobecných zájmů státu nebo jiných korporací16
3.3.
Přechodné období pro nové členské státy
Co se České republiky, Estonska, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Polska, Slovinska a Slovenska (EU-8) týče, neplatí ustanovení o volném pohybu pracovníků trhu zcela. Existují zde přechodná období „starých členských států (EU15)“, která mohou trvat až 7 let. Toto sedmileté období je rozděleno na 3 části podle pravidla 2 + 3 + 2 roky. První dva roky po přistoupení (1. květen 2004 – 30.duben 2006) mohly členské státy aplikovat své vnitrostátní právo a nové členské státy mohly přijmout reciprocitní opatření v tomto smyslu. V praxi to znamená, že pracovník z jedné z nových členských zemí EU-8 potřebuje k práci v zemích EU-15 pracovní povolení.
14
rozh. ESD 116/81 Adoui http://pravniradce.ihned.cz/index.php?p=F00000_d&article[id]=14535250 16 rozh. ESD 149/79 Komise v. Belgie 15
- 12 -
Pouze tři členské země EU-15 - Irsko, Švédsko a Velká Británie 1. května 2004 zcela uvolnily přístup na své trhy práce podle jejich vlastního vnitrostátního práva. Ve Velké Británii bylo nicméně osvojeno schéma registrace pracovníků. V rámci tohoto schématu se musí pracovníci ze zemí EU-8 registrovat na britském ministerstvu vnitra do 30 dnů od započetí jejich zaměstnání ve Velké Británii. Zbývající země EU-15 zachovaly své systémy pracovního povolení bez ohledu na určité modifikace, jež jsou občas kombinované se systémem kvót. Například Dánsko vydávalo pracovní povolení pro pracovníky ze zemí EU za podmínky, že jejich práce byla na plný úvazek a v souladu s kolektivní smlouvou nebo obvyklými standardy pro daný sektor nebo profesi. Pracovní povolení byla vydávána bez předchozího zkoumání situace na trhu práce, ale uchazeči potřebovali mít povolení k pobytu před tím, než začali vykonávat své zaměstnání. Nizozemsko osvojilo dvousložkovou proceduru. Tradiční plnohodnotný systém pracovního povolení (včetně testu pracovního trhu) byl aplikován pro většinu sektorů, ale některé sektory a některá povolání byla přechodně vyčleněna z tohoto testu trhu práce. Když je uplatňováno toto vyčlenění, pracovní povolení může být uděleno během dvou týdnů. Seznam vyčlenění byl aktualizován vládou každé tři měsíce. Francie rozhodla o udržení tradičního systému pracovního povolení, s určitými výjimkami například pro práci ve výzkumném sektoru. Belgie, Finsko, Řecko, Lucembursko a Portugalsko
rovněž
ponechaly
požadavek
pracovního
povolení.
Systém
pracovního povolení s určitými modifikacemi je také aplikován v Německu a Rakousku. Tyto dvě země navíc uplatňovaly restrikce na obsazování pracovníků v jistých citlivých sektorech. Itálie kombinovala systém pracovního povolení se speciální vstupní kvótou pro pracovníky ze států EU-8. Také legislativa v Portugalsku upravovala systém kvót. Tři státy EU-8 (Polsko, Slovinsko a Maďarsko) uplatňovaly reciprocitu vůči těm zemím EU-15, které přijaly restrikce vůči nim samým. Žádná ze zemí EU-8 neuplatňovala povolení pro restriktivní přístup pro pracovníky z jiných zemí EU-8. Malta využila opatření ve Smlouvě o přistoupení, jež umožnilo vydávání pracovních povolení automaticky a pro monitorovací účely.
- 13 -
Národní opatření mohl jakýkoliv stát EU-15 rozšířit na období dalších tří let (1. květen 2006 - 30. duben 2009), za předpokladu, že před Evropskou komisí obhájí, že by mu uvolnění pohybu pracovníků narušilo pracovní trh. Po tomto období je oprávněn pokračovat v uplatňování těchto národních opatření po dobu dalších dvou let, avšak pouze za předpokladu, že má zkušenosti s vážným porušením svého trhu práce. Jak vyžaduje Smlouva o přistoupení, Evropská komise předložila zprávu o první fázi přechodných opatření. Tato zpráva byla předložena Radě EU 8. února 2006. Následně poté, co Rada prostudovala zprávu Komise, země EU-15 musely do 30. dubna 2006 oznámit Evropské komisi jejich úmysly pro nadcházející fázi trvání přechodných opatření (1. květen 2006 - 30. duben 2009). Situace druhé fáze je následující. Zpočátku sedm států EU-15 otevřelo své trhy práce zcela (vedle zemí, které to již učinily v předchozí fázi - Británie, Švédska a Irska, přibyly Španělsko, Finsko, Řecko a Portugalsko). Od konce července 2006je pak těchto zemí již osm, neboť stejný přístup zvolila i Itálie. Velká Británie pokračuje ve svém závazném registračním systému, Finsko aplikuje registrační a monitorovací schéma. Některé ze států EU-15 zveřejnily zjednodušení svého existujícího národního přístupu a režimů v různých stupních a úrovních. Takovými členskými zeměmi jsou například Belgie, Francie, Lucembursko, či Nizozemsko. Dánsko rovněž oznámilo Evropské komisi, že udrží restrikce během druhé fáze, ale že zjednoduší jejich procedury. Královský dekret byl přijat v Belgii a zajišťuje, že by restrikce mohly být odstraněny před formálním ukončením této fáze, při splnění určitých podmínek. V případě Nizozemska byl v období 1. květen 2006 - 31. prosinec 2006 přístup do určitých sektorů a profesí usnadněn (pracovní povolení bez testu trhu práce) trvale. Nizozemský parlament v listopadu 2006 přehodnotil přechodné opatření, jehož výsledkem je úplná liberalizace přístupu na nizozemský trh práce od 1. ledna 2007. Německo a Rakousko oznámily Evropské komisi, že udrží národní opatření v průběhu druhé fáze, včetně vztahu k přeshraničnímu zajišťování služeb. A
- 14 -
konečně, Maďarsko a Polsko indikovaly aplikaci recipročních opatření. Na straně druhé Slovinsko rozhodlo, že již nebude dále aplikovat princip reciprocity. I nadále je uplatňována praxe, že žádná ze zemí EU-8 neuplatňuje vůči jakékoliv jiné zemi z této skupiny restriktivní opatření. Přechodná opatření nemohou přesáhnout absolutní maximální lhůtu sedmi let a tudíž definitivně skončí v dubnu 2011. Po tomto sedmiletém období nastane úplná svoboda volného pohybu osob. Na straně druhé však pracovníkům z EU-8 musí být dána přednost před pracovníky ze třetích zemí a jestliže již tento pracovník dostal přístup na pracovní trh v EU-15, musí s ním být nakládáno dle principu rovného zacházení. Členské státy EU-8 mohou uvalit stejné restrikce vůči tomu státu EU-15, který tyto restrikce proti němu sám uplatňuje. Co se Kypru týče, dohoda o přistoupení neobsahuje žádné restrikce na volný pohyb pracovníků a v případě Malty je zde pouze možnost zavedení (využití) ochranného dodatku. Z hodnotící zprávy Evropské komise vychází, že během první fáze (1. květen 2004 – 30. duben 2006) nedošlo k příliš velkému nárůstu počtu pracovníků z nových členských zemí. Nejvíce pracovníci vyhledávali trhy Irska, Velké Británie a Rakouska.
3.4.
Jazykové bariéry a volný pohyb osob
Jazykovou otázku spojenou s evropskou integrací lze shrnout do tří oblastí. První je konflikt jazykové politiky jednotlivých členských států (jako je zajištění hlavní pozice úředního jazyka nebo naopak podpora menšinových jazyků) s trendem evropské integrace odbourávat překážky komunikace a obchodu mezi členskými státy. K této oblasti orgány Evropské unie přistupují spíš zdrženlivě a respektují citlivost národních jazykových politik a jejich úzký vztah k národní identitě a státní suverenitě. O poznání tvrději se evropské právo chová k rozporům mezi požadavky vnitrostátní legislativy, jejichž cílem je například ochrana spotřebitele, ochrana zdraví či zajištění kvality lékařské péče (což není přímou součástí jazykové politiky státu), a volným pohybem zboží, pracovníků a služeb vyžadovaným evropským právem. Zde jsou evropské orgány (především ESD) - 15 -
ochotné tolerovat omezení pouze tehdy, pokud jsou přiměřená plánovanému cíli a neslouží jako záminka k ekonomicky zaměřené ochraně vnitřního trhu. Třetí jazykovou otázkou v rámci Evropské unie je jazykový režim evropských institucí. Ten je výlučně v kompetenci členských států. Zapojení evropských orgánů se tak omezuje na pouhá doporučení ke zvýšení efektivity systému a na (formální i neformální) úpravu vnitřního jazykového režimu institucí.17 Princip zákazu diskriminace vylučuje jak diskriminaci přímou, tak nepřímou. O přímou diskriminaci se bude jednat tehdy, pokud by se na pracovníky z jiných zemí EU uplatňovaly přísnější předpisy než na pracovníky domácí. O nepřímou diskriminaci pak půjde, pokud se pro domácí i zahraniční pracovníky použijí formálně stejná pravidla, ale jejich dopad bude na zahraniční pracovníky nepoměrně přísnější než na domácí. Názorným příkladem nepřímé diskriminace spojené s jazykem byl případ italských univerzit, které zaměstnávaly lektory cizích jazyků převážně na dobu určitou, zatímco ostatní přednášející měli pracovní smlouvy na dobu neurčitou. ESD prohlásil toto jednání za nepřímou diskriminaci, i když se dočasné úvazky uplatňovaly i u lektorů, kteří byli Italové.18 Určitou formou nepřímé diskriminace je pochopitelně i požadavek znalosti řeči, kdy pro rodilého mluvčího je ovládání jazyka snazší než pro člověka, který se ho musí naučit. Tento způsob diskriminace však evropskému právu neodporuje, což potvrdila judikatura ESD19 i sekundární právo (například čl. 3 nařízení 1612/68)20, a tak mohou jednotlivé země požadovat určitou znalost jazyka pro výkon některých povolání. Požadovaná jazyková vybavenost musí být adekvátní povaze profese. Těžko bychom si uměli představit lékaře neovládajícího jazyk svých pacientů nebo pilota, který nerozumí příkazům z řídící věže. Evropské právo nikde nezakazuje ani neupravuje diskriminaci na základě jazykové vybavenosti. V základě je diskriminace z jazykových příčin dovolena, a tak může být pracovníkovi, který neovládá vyžadovaný jazyk, v souladu s evropským právem odepřen přístup k místům vyhrazeným pro osoby s lepší jazykovou vybaveností. Evropské právo však zakazuje srovnávat státní příslušnost 17
http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=501 Rozh. ESD 259/91, 331/91, 332/91 19 Rozh. ESD 379/87 20 Nařízení Rady (EHS) 1612/68: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3468/ehs_1612_68.pdf 18
- 16 -
a
jazykovou
vybavenost.
Například
italské
pracovní
právo
tedy
nesmí
předpokládat, že pouze Italové mluví řádně italsky, a tak vymezit místa s vysokými jazykovými nároky pouze pro Italy. Jazykové schopnosti a znalosti musí být posuzovány podle znalostí konkrétního jednotlivce. Například u prodavače v obchodě postačí pochopit běžnou konverzaci a pro jiné povolání (administrativní práce) získat v testu TOEFL vyžadovaný počet bodů. Způsob zjišťování jazykové vybavenosti musí být přiměřený konkrétnímu případu a nesmí bý komplikovaný jako například požadavek absolvování jazykového kurzu v dané zemi a lokalitě.
- 17 -
4. Sociální zabezpečení Koordinace systémů sociálního zabezpečení je nezbytnou podmínkou výkonu práva volného pohybu. Článek 42 SES ukládá Radě, aby postupem podle článku 251 přijímala v oblasti sociálního zabezpečení opatření, která by zaručila "pro účely vzniku a trvání nároků na dávky, jakož i pro výpočet jejich výše, započítání všech dob splněných podle práva členských států". Dávkou, které se článek týkal nejvíce, byl nárok na vyplácení starobního důchodu. Bylo třeba zajistit, aby se do výpočtu doby odvodů zahrnula i léta strávená v jiných členských státech.21 Sociální zabezpečení je upraveno nařízením 883/2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení, které nahradilo pro většinu případů nařízení 1408/71. Jeho smyslem je zajistit, aby migrující osoba pracující ve více zemích neztratila své nároky na sociální dávky z důvodu jiného občanství, bydliště, či proto, že v žádné z nich nesplnila potřebnou dobu pojištění stanovenou předpisy té které země. Základními principy této oblasti, které nařízení koordinuje, jsou:22 •
princip stejného zacházení - zakazuje diskriminaci z důvodu státní příslušnosti. Státy nemohou poskytovat výhody plynoucí ze sociálního zabezpečení pouze svým vlastním občanům, ale musí je rozšířit i na ostatní občany unie. Výše dávek nesmí záviset na státní příslušnosti.
•
princip sčítání dob rozhodných pro vznik a trvání nároků - zaručuje, že členské státy uznají při posouzení nároku a výpočtu výše dávek i dobu strávenou i v jiných členských státech
Zaručeno je vyplácení dávek bez ohledu na bydliště (odstraňuje dřívější praxi, kdy státy poskytovaly sociální zabezpečení pouze v rámci svého území a nevyplácely dávky do zahraničí) a nároky občana EU jsou určeny vždy právem jediného státu - jde o stát, kde vykonává pracovní činnost. Nařízení upravuje dávky v nemoci, v mateřství, rovnocenné otcovské dávky, dávky ve stáří, v invaliditě, pozůstalostní dávky, dávky při pracovních úrazech a 21
Sociální zabezpečení migrujících občanů EU: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/jednotny-vnitrni-trh-volnypohyb-osob/1000521/10927/#volny 22 Svoboda, P., Úvod do evropského práva, Praha, C.H.Beck, 1.vydání, 2004, str. 159
- 18 -
nemocech z povolání, pohřebné, dávky v nezaměstnanosti, předdůchodové dávky a rodinné dávky.
4.1.
Dávky v nezaměstnanosti
Princip, který zaručuje vyplácení dávek bez ohledu na bydliště, je v případě těchto dávek omezen. Podpora je do jiné členské země zasílána po maximální dobu tří měsíců a její vyplácení je podmíněno splněním určitých požadavků. Mezi nejdůležitější patří nutnost zapsat se na pracovním úřadě hostitelské země a podrobit se jeho kontrolám, které ověřují skutečný zájem hledat práci.
4.2.
Důchody
Nařízení upravuje postup při vyplácení důchodů u občanů EU, kteří by v průběhu své pracovní aktivity spadali do působnosti práva důchodového zabezpečení dvou a více členských států. Při výpočtu nároků jsou uplatňovány výše uvedené základní principy. Tyto osoby získají důchod, jehož části budou vypočteny v závislosti na době, během níž byly pojištěny alespoň jeden rok při pobytu v jednotlivých státech, například státech A a B. Výpočet podílu státu A (nebo B) se řídí předpisy důchodového zabezpečení, které jsou v tomto státě platné. Doba odchodu do důchodu tak nemusí být v obou zemích stejná. Jestliže je odchod do důchodu stanoven ve státě A na 67 let a ve státě B na 60, musí oprávněný občan EU dosáhnout 67 let, aby mu byl podíl státu A vyplacen. Nepostačuje-li doba odvodů ve státě B k nároku na vyplacení důchodu, berou se v souladu s principem sčítání dob v úvahu i rozhodné lhůty nabyté ve státě A. Princip vyplácení dávek bez ohledu na bydliště umožňuje vyplacení důchodu v kterémkoli členském státě EU nebo státech patřících do EHP.23
23
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/jednotny-vnitrni-trh-volny-pohyb-osob/1000521/10927/#volny
- 19 -
4.3.
Evropské formuláře
Pro zajištění rychlé a účinné komunikace mezi institucemi sociálního zabezpečení, na něž se vztahují ustanovení Společenství se používají tzv. evropské formuláře (E-formuláře). Tyto formuláře vypracovává Administrativní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků a obsahují všechny informace, které jsou třeba pro prokázání nároku a stanovení dávek ve všech členských státech. Jsou k dispozici ve všech oficiálních jazycích členských států. Občané, kteří cestují z nejrůznějších důvodů na území jiného členského státu (pracovat, studovat, jako turisté apod.), by se měli před odjezdem informovat u kompetentní instituce o tom, jaké E-formuláře na cestu potřebují. Pokud si je zapomenou vyžádat, mohou sice uplatnit v zahraničí nárok na dávku, ale musí počítat s tím, že to způsobí rozhodování instituce o nároku. E-formuláře vydává občanovi kompetentní instituce buď přímo nebo na základě předložené žádosti. Některé E-formuláře jsou určeny pouze pro výměnu informací mezi institucemi různých států.24
4.4.
Česká republika
Česká republika aplikuje v oblasti sociálního zabezpečení výše zmíněné Nařízení Rady a další složky komunitárního práva, zejména judikáty ESD. Nařízení Rady se aplikují přímo a nevyžadují inkorporaci do práva národního. Nařízení jsou nadřazena nejen právu vnitrostátnímu, ale i mezinárodním smlouvám o sociálním zabezpečení. Stávající platné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení sice nepozbudou platnosti, ale aplikovat se budou pouze ta ustanovení, která nejsou v rozporu s koordinačními nařízeními a smluvní státy je uvedou do Příloh nařízení a nebo ta ustanovení, jejichž věcný nebo osobní rozsah přesahuje koordinační nařízení. V oblasti sociálního zabezpečení vykonává v České republice působnost Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ).
24
http://www.cssz.cz/evropska_unie/soc_zab_eu/formulare.asp
- 20 -
ČSSZ vykonává podle Koordinačních nařízení působnost (s výjimkou resortů obrany, vnitra, spravedlnosti a financí) vůči členským státům jako kompetentní instituce pro: •
důchody
•
peněžité dávky v nemoci a mateřství
•
peněžité dávky nemocenského pojištění vyplácené při pracovních úrazech a nemocích z povolání
•
určování příslušnosti k právním předpisům, včetně vysílání pracovníků
Z hlediska působnosti ČSSZ je při cestách do zahraničí třeba rozlišit, zda se jedná o běžnou turistiku a nebo jiný typ migrace. V případě, že občané cestují do zahraničí jako turisté, nevystavuje ČSSZ žádné formuláře (na rozdíl od zdravotních pojišťoven). V případech, kdy budou občané migrovat za účelem výkonu práce nebo činnosti do jiného členského státu, je nutné kontaktovat příslušnou správu sociálního zabezpečení . Při nedodržení těchto postupů se český občan pracující v jiném členském státě vystavuje nebezpečí, že nesplní řádně své povinnosti vůči příslušnému nositeli pojištění v ČR nebo v cizině. Totéž platí i v případě, že je na území ČR nebo českou organizací (nebo její organizační složkou) zaměstnáván občan jiného členského státu.25 Tiskopisy žádostí o vystavení E-formulářů, které se týkají příslušnosti k právním předpisům a vysílání pracovníků, naleznou klienti na webových stránkách ČSSZ (Žádost zaměstnavatele o vystavení E 101 za účelem vyslání zaměstnance; Žádost zaměstnance o vystavení formuláře E 101 při současném výkonu práce ve dvou nebo více členských státech EU/EHP nebo Švýcarsku). Bez koordinace systémů sociálního zabezpečení by právo volného pohybu ztratilo velkou část své náplně, neboť odchod za prací nebo studiem do jiného členského státu by se stal velmi nevýhodný. Došlo by totiž k narušení, znehodnocení nebo dokonce zániku nároků na mnoho dávek.
25
http://www.cssz.cz/evropska_unie/soc_zab_eu/formulare.asp
- 21 -
5. Vzájemné uznávání kvalifikací Problematika vzájemného uznávání není v rámci EU řešena Smlouvou ani zákonem, ale souborem různých směrnic, které, podle oboru kvalifikací, stanoví způsob nostrifikace (uznávání) kvalifikačních dokladů mezi členskými státy. Tyto principy jsou pak členské státy povinny ve svém právu řádně provést v rámci národní legislativy. Česká Republika reaguje na uvedený problém přijetím zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, který nabyl účinnosti dnem vstupu České republiky do EU, tedy 1. května 2004. Tento zákon určuje, jak občané smluvních států EU mohou dosáhnout nostrifikace svých kvalifikačních dokladů. Tato úprava ovšem není a nemůže být pokládána za komplexní – pro určité profese totiž platí zvláštní předpisy obsahující speciální požadavky na nostrifikaci, respektive přísnější požadavky pro to, aby příslušníci určitých profesí mohli vykonávat svou činnost na území jiných než domovských států v rámci EU (advokáti…). Z hlediska vzájemného uznávání odborných kvalifikací je proto nutné rozlišit některé důležité pojmy, a to: profesní uznávání, akademické uznávání, regulované povolání, neregulované povolání, oborové směrnice a směrnice obecného systému. Protože se cíl profesního a akademického uznávání liší, bude se lišit i postup jejich uznávání.
5.1.
Profesní uznávání kvalifikací
Profesní uznávání se zaměřuje na posouzení znalostí a schopností konkrétní osoby. Tyto znalosti a schopnosti se prokazují dokladem o vzdělání a odborné přípravě, dokladem o skutečném výkonu dané činnosti (dokladem o praxi) nebo jinými doklady. Na konci postupu profesního uznávání je rozhodnutí, zda má dotyčná osoba dostatečné znalosti a schopnosti, aby mohla vykonávat konkrétní povolání. Součástí rozhodnutí může být i uznání titulu nebo profesního označení. Smlouva o založení ES umožňuje vydávat směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci.26 26
www.evropska-unie.cz
- 22 -
5.2.
Akademické uznávání kvalifikací
Akademické uznávání je uznávání diplomů, kvalifikací nebo částí studijních programů jednoho (domácího nebo cizího) vzdělávacího zařízení jiným zařízením za účelem přijetí do dalšího studia (např. uznání maturity jako předpokladu pro přijetí ke studiu na vysoké škole). Součástí akademického uznání může být uznání akademické hodnosti nebo titulu. V rámci akademického uznávání se často podrobně porovnávají studijní programy. SES oblast akademického uznávání neupravuje, pouze v článku, který se věnuje oblastí vzdělávání, říká mimo jiné, že činnost EU: ,,je zaměřena na podporu mobility studentů a učitelů, mezi jinými podporou uznávání akademických diplomů a započtení doby studia.“ Zároveň však říká, že EU respektuje odpovědnost členských států za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů. Akademické uznávání je tak ponecháno v rukou jednotlivých členských států a neexistuje ,,evropský“ systém akademického uznávání.27 V České republice je uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání upraveno v Zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (§ 89 a §90). Uznávání (nostrifikaci) však nepodléhají odborné kurzy (např. kosmetička), jelikož neurčují stupeň dosaženého vzdělání.
5.3.
Regulované povolání
Regulovaným povoláním nebo činností (dále jenom ,,regulované povolání“) se rozumí taková činnost, pro jejichž výkon jsou právními předpisy členského státu EU předepsány určité požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání vykonávat (např. stupeň a obor vzdělání, praxe, bezúhonnost, zdravotní způsobilost). Která povolání jsou regulovaná v jednotlivých členských státech, si stanovují tyto státy samy. Proto také každý členský stát reguluje jiný počet, má jiný rozsah této regulace a u každého povolání se požadavky liší. Např. skandinávské státy regulují velmi malé množství povolání, naopak další skupina států, kam patří Německo, Rakousko i Česká republika regulují velké množství povolání (několik stovek). Naprostá většina členských států reguluje zdravotnická povolání, 27
www.evropska-unie.cz
- 23 -
pedagogická povolání a povolání v technické oblasti. V ČR se např. regulují činnosti v oblasti dopravy, zdravotnické činnosti, pedagogická povolání, povolání rostlinolékaře a další činnosti v zemědělství a ochraně životního prostředí, všechny živnosti, činnost patentového zástupce, provádění obnovy kulturních památek, povolání zprostředkovatele práce, topiče, odpalovače ohňostrojů atd. Přehled regulovaných povolání a činností v ČR nalezneme na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.28 Pokud by neexistoval mechanismus, který by umožňoval státnímu příslušníku jednoho členského státu (plně kvalifikovanému oprávněnému) pro výkon regulovaného povolání či činnosti ve svém domovském státě vykonávat toto povolání či činnost v jiném členském státě (při splnění určitých podmínek), znamenalo by to porušení jedné ze základních svobod, na kterých je EU založena – volného pohybu osob v členských státech EU. Pro zmírnění, resp. odstranění výše uvedeného důsledku byly postupně přijímány tzv. sektorové směrnice a směrnice obecného systému vzájemného uznávání odborné kvalifikace.29
5.4.
Postup občanů ČR při žádosti o zaměstnání v jiném
členském státě Občané ČR, kteří chtějí vykonávat regulované povolání v jiném členském státě než je ČR, by se měli obracet prostřednictvím národních koordinátorů jednotlivých členských států na příslušné uznávací orgány v těchto státech.. Na ně se lze obracet s konkrétními dotazy na možnost uznání odborné kvalifikace pro konkrétní povolání v daném členském státě EU. Před tím si však žadatel musí zodpovědět následující otázky: do jakého členského státu chce a jaké povolání hodlá vykonávat. S pomocí národního koordinátora ve vybraném členském státě (nebo jím doporučeného úřadu) zjistí, zda je toto povolání v členském státě regulované či není. Není-li regulované, může toto povolání vykonávat bez dalších oprávnění (stejně jako státní příslušníci daného členského státu). Zda bude toto povolání vykonávat, závisí však na ochotě 28 29
http://uok.msmt.cz/ru_list.php www.pedf.cuni.cz
- 24 -
potenciálního zaměstnavatele ho zaměstnat. Je-li regulované a jde o povolání podle oborových směrnic (tj. lékař, zubní lékař…), musí požádat o uznání své odborné kvalifikace příslušný uznávací orgán. Kvalifikace se mu automaticky uzná. U advokátů je situace jiná: zahraniční advokát je oprávněn poskytovat právní služby jen v oblasti práva státu, kde získal oprávnění k poskytování právních služeb a v mezinárodním právu.30 Je-li regulované a nejde-li o povolání podle oborových směrnic, musí požádat o uznání své odborné kvalifikace. Při podávání žádosti o uznání odborné kvalifikace a při určení relevantního uznávacího orgánu pomůže národní koordinátor v dotčeném členském státě. Žadatel podá svou žádost31 o uznání odborné kvalifikace pro výkon konkrétního regulovaného povolání v hostitelském členském státě. Tuto žádost doplní požadovanými přílohami (originály nebo kopiemi dokladů o vzdělání, praxi, výpisem z rejstříku trestů a jejich překlady, živnostenským oprávněním atd.). Rozsah a obsah příloh se může stát od státu a povolání od povolání lišit. Žádost podá u příslušného uznávacího orgánu. Uznávací orgán zkontroluje, zda je žádost kompletní. Pokud není, požádá o doplnění. Od okamžiku podání kompletní žádosti běží lhůta pro její vyřízení, která může být maximálně 120 dní (tj. 4 měsíce). Uznávací orgán v této lhůtě buď: uzná odbornou kvalifikaci žadatele nebo před uznáním odborné kvalifikace požádá žadatele, aby předložil doklad o praxi v určité délce nebo podstoupil rozdílovou zkoušku či adaptační období nebo žádost o uznání odborné kvalifikace zamítne (např. v případě, že žadatel neprokázal, že může dotčenou činnost vykonávat ve svém domovském členském státě). Proti všem rozhodnutím uznávacího orgánu je možné podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolací orgán se stát od státu liší. Za žádost o uznání odborné kvalifikace může uznávací orgán vybírat poplatky, jejichž výše však musí odpovídat vykonané práci uznávacího orgánu. Uznání odborné kvalifikace žadatele nezakládá právní nárok na zaměstnání. Záleží na konkrétní situaci na trhu práce a na ochotě potenciálního zaměstnavatele jej zaměstnat.
30 31
www.evropska-unie.cz Příloha č. 2
- 25 -
Funkci informačního místa pro obecný systém uznávání odborné kvalifikace, a to jak pro české státní příslušníky, kteří mají zájem o uznání své odborné kvalifikace v jiném členském státě, tak pro občany členských států, kteří chtějí svou odbornou kvalifikaci uznat v ČR plní Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
5.5.
Směrnice o uznávání odborných kvalifikací
Směrnice o uznávání odborných kvalifikací jsou uplatňovány na státní příslušníky členských států EU a EHP. To znamená, že se vztahují i na státní příslušníky Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Od června 2002 se vztahují také na Švýcary, a to na základě samostatné smlouvy o volném pohybu osob mezi ES a Švýcarskou konfederací. Tyto směrnice se vztahují na činnost oprávněných osob, které působí jako osoby samostatně výdělečně činné nebo jako zaměstnanci a jsou státními příslušníky členských států a jejich kvalifikace je doložena doklady vydanými oprávněnými orgány členských států. Nevztahují se však na činnosti ve veřejné správě, které jsou spojeny s ochranou obecných zájmů členského státu (např. soudní a daňová správa, armáda, policie). 5.5.1. Oborové směrnice Na základě článků 40, 47 a 55 SES byly vydány tzv. oborové (sektorové) směrnice pro povolání lékař32, farmaceut33, veterinární lékař34, zubní lékař35, všeobecná zdravotní sestra36, porodní asistentka37, architekt38, auditor a advokát39. Společným rysem většiny (výjimkou jsou směrnice pro povolání architekta a 32 Viz směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci 33 Viz směrnice Rady 85/432/EHS o koordinaci právních a správních předpisů ohledně některých činností v oblasti farmacie a dále směrnice Rady 85/433/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru farmacie obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování v určitých činnostech v oboru farmacie 34 Viz směrnice Rady 78/1026/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci veterinárních lékařů obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb 35 Viz směrnice Rady 78/686/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zubních lékaů obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb 36 Viz směrnice Rady 77/452/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, obsahující opatření pro usnadnění určitého výkonu páva usazování a volného pohybu služeb 37 Viz směrnice Rady 80/154/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci pordních asistentek a o opatřeních pro usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb 38 Viz směrnice Rady 85/384/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných o dosažené kvalifikaci v oboru architektury obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu osob 39 Viz směrnice Rady 77/249/EHS o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace
- 26 -
právníka) těchto směrnic je harmonizace minimálního obsahu studia (obsah a délka studia), která umožňuje prakticky automatické vzájemné uznávání diplomů, osvědčeních a dokladů o vzdělání. Jestliže vzdělání připravující pro výše uvedená povolání splňuje podmínky stanovené v dané směrnici, je název diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o ukončení takového vzdělání vložen do textu této směrnice. Pro držitele takového dokladu o vzdělání to znamená, že se jeho kvalifikace automaticky uznává. Musí však o toto uznání požádat. Specifické postavení mají směrnice pro právnická povolání. Za oborové směrnice jsou obecně odpovědné ty resorty, které regulují jednotlivá povolání, tj.:40 •
Za právnická povolání Ministerstvo spravedlnosti
•
Za architekty Ministerstvo pro místní rozvoj
•
Za lékaře, zubního lékaře, porodní asistentky, všeobecné zdravotní sestry, farmaceuta Ministerstvo zdravotnictví
•
Za veterinárního lékaře Ministerstvo zemědělství
•
v některých státech, kde mají profesní organizace silné postavení (např. Velká Británie nebo Irsko), je tímto odpovědným orgánem právě příslušná profesní organizace
5.5.2. Směrnice obecného systému41 Směrnice obecného systému vzájemného uznávání odborných kvalifikací se vztahují na ta regulovaná povolání, která nejsou pokryta jinými směrnicemi. Účelem obecného systému vzájemného uznávání profesních kvalifikací není harmonizovat kvalifikační požadavky pro jednotlivá povolání jednotlivých členských států a na rozdíl od oborových směrnic neharmonizují ani vzdělávání a odbornou přípravu pro povolání. Proto si např. členský stát může stanovit jiné a přísnější kvalifikační požadavky u určitého povolání než jiné členské státy, jestliže tu takovou potřebu cítí. Obecný system zásadně stanovuje povinnost takového členského státu uznat kvalifikaci žadatele o výkon tohoto přísněji regulovaného povolání, jestliže je pro stejné povolání (byť mírněji regulované) kvalifikován v jiném členském státě nebo ho zde vykonával. Pro výraznější rozdíly 40 41
http://www.msmt.cz/vzdelavani/oborove-sektorove-smernice-pro-regulovana-povolani http://www.msmt.cz/eu/obecny-system-vzajemneho-uznavani-odbornych-kvalifikaci
- 27 -
v požadované kvalifikaci a v kvalifikaci, kterou žadatel má, existují v rámci obecného
systému
vyrovnávací mechanismy (adaptační období,
zkouška
způsobilosti, nutnost doložit odbornou praxi), o kterých je pojednáno níže. Systém je tvořen třemi základními směrnicemi: •
Směrnice
Rady
89/48/EHS
o
obecné
úpravě
pro
uznávání
vysokoškolských diplomů udělených po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělání, •
Směrnice Rady 92/51/EHS o druhém obecném systému uznávání odborného vzdělávání, která doplňuje směrnici 89/48/EHS a
•
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 99/42/ES
týkající se
odborného vzdělání potřebného pro samostatně výdělečnou činnost, výkonu zaměstnání a doplňující obecné systémy pro uznávání kvalifikací. Obecné směrnice společně s oborovými směrnicemi budou dne 20.10.2007 podle článku 62 směrnice 2005/36/ES, o uznávání odborných kvalifikací42, ze dne 6.7.2005 nahrazeny právě touto směrnicí, která system vzájemného uznávání kvalifikací zjednodušuje a modernizuje. Uznávání v rámci obecného systému je možno označit za poloautomatické, neboť zásadou je uznávat vzdělání a praxi, pokud se činnost, kterou chce oprávněná osoba provozovat, shoduje s činností, kterou je oprávněna provozovat ve svém domovském členském státě, a vzdělání a praxe se podstatně neliší. Podstatou obecného systému
vzájemného uznávání profesních kvalifikací je
vzájemná důvěra, neboť tento systém požaduje po členských státech, aby uznávaly kvalifikace, které se vzděláním a praxí podstatně neodlišují od národních požadavků - tj. aby důvěřovaly členskému státu, kde dotyčná osoba získala kvalifikaci a byla tím oprávněná vykonávat určité regulované povolání, v tom, že by nestanovil příliš měkké podmínky a nedopustil, aby regulované povolání vykonávala osoba nedostatečně kvalifikovaná, která by mohla způsobit výkonem povolání škody (ať již zdravotní, bezpečnostní nebo na životním prostředí). Obecný systém vzájemného uznávání kvalifikací se uplatní pouze tehdy, je-li uchazeč plně 42
Úplné znění směrnice 2005/36/ES: http://osha.mpsv.cz/legislation/files/CS-2005_36_ES.pdf
- 28 -
kvalifikován vykonávat dotčené regulované povolání nebo činnost ve svém domovském státě nebo ve státě, odkud přichází, nebo jestliže už tam toto povolání vykonával (a je jedno, zda šlo o regulované neb neregulované povolání). Pokud chce žadatel vykonávat povolání, které je v hostitelském členském státě regulované, ale v domovském státě žadatele regulované nebylo (tj. každý jej může vykonávat volně), může uznávací orgán požadovat, aby žadatel prokázal, že předmětné povolání vykonával nejméně dva roky v předchozích deseti letech. Jestliže existují podstatnější rozdíly mezi kvalifikací získanou v jednom členském státě a požadavky jiného členského státu, stanovuje obecný systém vzájemného uznávání profesních kvalifikací možnost předepsat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti. Žadatel má právo vybrat si mezi těmito dvěma možnostmi (mechanizmus kompenzací): předložit doklad o odborné zkušenosti (praxi) v určité délce •
pokud je vzdělání nebo příprava žadatele o minimálně 1 rok kratší než je požadováno v hostitelském členském státě
podstoupit rozdílovou zkoušku nebo adaptační období •
pokud existují podstatné rozdíly ve vzdělání,
•
v naprosté většině případů má žadatel právo vybrat si mezi složením rozdílové zkoušky a provedením adaptačního období; výjimky z tohoto práva musí členské státy projednat s Evropskou komisí a teprve po souhlasu Evropské komise je lze uplatnit
Rozdílová zkouška nebo také zkouška způsobilosti hodnotí odborné znalosti žadatele. Rozsah zkoušky musí zohledňovat, že žadatel je odborník ve svém domovském státě. Zkouška se skládá z předmětů vybraných ze seznamu, jejichž znalost vyžaduje povolání v hostitelském státě a jejichž znalost není doložena žádným dokladem o kvalifikaci žadatele. Seznam těchto předmětů vypracuje odpovědný orgán na základě srovnání požadovaného vzdělání a vzdělání, které má žadatel. Zkouška hodnotí schopnosti žadatele a jeho kompetenci vykonávat určité povolání. Adaptační období znamená výkon regulovaného povolání v hostitelském členském státě pod dohledem odpovědné osoby, která je sama plně kvalifikována - 29 -
pro výkon tohoto povolání. Na závěr adaptačního období odpovědná osoba zhodnotí jeho průběh. Na základě směrnic obecného systému jmenuje každý členský stát osobu – národního koordinátora, který je členem koordinační skupiny, v jejímž čele stojí zástupce Evropské komise. Koordinátor podporuje jednotné použití obecného systému vzájemného uznávání odborných kvalifikací pro všechna dotčená povolání ve svém členském státě. Koordinační skupina dbá na uspokojivé uplatňování směrnic a projednává a řeší praktické problémy při její aplikaci.
- 30 -
6. Europass Europass je souborem dokumentů, které jednotnou formou pro celou EU popisují vzdělání a dosaženou kvalifikaci jejich vlastníka. Jeho cílem je podporovat mobilitu studentů a pracovníků v EU. Mimo životopisu (jádro Europassu) tento nástroj jednotným způsobem popisuje jazykovou vybavenost majitele, jeho zkušenosti se stážemi a prací v zahraničí a v neposlední řadě znázorňuje dosažené vzdělání. Zatímco z výučního listu nebo vysvědčení se potenciální zahraniční zaměstnavatel nebo
škola
příliš
informací nedozví,
Europass
představuje dosaženou kvalifikaci tak, aby bylo jasné, jakými znalostmi a vědomostmi absolvent oboru disponuje. A právě tuto vlastnost lze využít při žádosti o uznání kvalifikace v zahraničí.43 Europass tvoří 5 dokumentů:44 Životopis45 - formulář je dostupný na internetu i k vyzvednutí v Národním centru Europassu (NCE). Vyplňuje si jej sám žadatel v libovolném jazyce a není úředně potvrzován. Jazykový pas - stejný princip. Žadatel si na základě jasných pravidel a připojené tabulky sám zhodnotí svou jazykovou vybavenost. Mobilita - dokládá a popisuje absolvování nějakého druhu pracovní nebo studijní stáže v zahraničí. Potvrzuje jej vysílající i hostitelská instituce. Dodatek k diplomu - podrobně popisuje obsah a průběh studia. Je automatickou přílohou vysokoškolského diplomu. Dodatek k osvědčení46 - připojuje se k vysvědčení o závěrečné zkoušce, vysvědčení-výučnímu listu nebo vysvědčení o maturitní zkoušce. Popisuje a rozvádí informace o kvalifikaci držitele. Vystavuje Národní ústav odborného vzdělávání v češtině a dalším jazyce.
43 44
http://www.profit.cz/clanek.php?iArt=20964&iSearch=europass http://www.profit.cz/clanek.php?iArt=20964&iSearch=europass
- 31 -
Všechny tyto dokumenty jsou dostupné v již výše zmíněném Národním cetnru Europass Česká republika (NCE)47, které bylo zřízeno na základě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2241/2004/ES ze dne 15. prosince 2004 o jednotném rámci Společenství pro průhlednost v oblasti kvalifikací a schopností a oficiálně svou činnost zahájilo 30.3.2005 na konferenci NCE Česká republika. NCE je součástí evropské sítě národních center Europassu, jejichž činnost koordinuje Evropská komise a Cedefop (Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání). Zaštiťuje veškeré činnosti související s Europassem, poskytuje poradenství a konzultace českým i zahraničním zájemcům a podílí se na evropské informační síti národních center. Sídlo NCE Česká republika najdeme v Národním ústavu odborného vzdělávání - Národní centrum Europass ČR, ve Weilově ulici 1271/6 v Praze 10. Návrh tohoto dokumentu byl předložen Evropskou komisí v prosinci roku 2003. Evropský parlament spolu s Radou EU ho 15. prosince 2004 přijal. Podle údajů českého centra roste počet zájemců a povědomost o tomto dokladu velmi rychle, přesto se s ním v některých zemích stale ještě nemusíme setkat. Užívání jednotlivých dokumentů Europassu funguje na dobrovolné bázi, a tak se každý může rozhodnout, kterou část použije a kterou ne. Kromě členských zemí EU se s Europassem můžeme setkat také v zemích ESVO/EHP (Švýcarsko, Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a kandidátských zemích (Chorvatsko, Turecko). Také příslušníci 3. zemí s bydlištěm v EU si jej mohou pořídit.
47
NCE ČR: http://www.europass.cz/index.php?page=onas&subpage=subpage_kontakty
- 32 -
7. Rozsudky ESD Úkolem soudní moci Společenství je především dbát na dodržování komunitárního práva, kontrolovat zákonnost jednání Společenství a zajišťovat účinnou ochranu práv jednotlivců. Nadto je ESD nadán i pravomocí dotvářet svou rozhodovací činností právní řád Společenství.48. Tento soud existuje již od roku 1952 se sídlem v Lucembursku, v čele stojí předseda, v současnosti je jím Řek Vassilios Skouris (obměna na základě rotace každé 3 roky). V rozhodnutích ESD nalezneme mimo jiné, pro nás nyní nejvíce důležité, pravidla pro odstraňování překážek volného pohybu pracovníků. Podrobné statistiky o činnosti ESD můžeme vyčíst z Výročních zpráv ESD. Za důležité považuji znázornit, jak se vyvíjí činnost ESD dle počtu jím vydaných rozsudků a dále poukázat, jakou část těchto rozsudků tvoří právě rozsudky týkající se volného pohybu osob (statistiky týkající se pouze volného pohybu pracovníků nejsou ve statistikách ESD zpracovány). Za období jsem si zvolila roky 2001 – 2006.
48
Outlá, V. a kol., Právo Evropské unie, Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 65 s.
- 33 -
Tabulka č. 1: Rozsudky ESD 2001 - 2006 Rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Počet rozsudků
503
360
378
526
466
436
Volný pohyb osob
13
10
11
23
17
4
Zdroj: http://curia.europa.eu/en/instit/presentationfr/rapport/stat/06_cour_stat.pdf
Rozsudky ESD 2001 - 2006 600 500 400 počet rozsudků
300
volný pohyb osob
200 100 0 2001
2002
2003
2004
2005
2006
rok
Jak z tabulky, tak z grafu můžeme vyčíst, že podíl rozsudků týkajících se volného pohybu osob není příliš velký. O jejich významnosti však není pochyb a pro nás jako občany EU patří tyto rozsudky mezi nejzajímavější. Větší část v každoročním rozhodování ESD tvoří např. zemědělství, životní prostředí či rozhodování v oblasti sbližování práva.49
7.1.
Rozhodovací proces ESD
Základní pravomocí ESD je zajišťování dodržování práva při výkladu a provádění Smlouvy o založení ES, ale také právních předpisů přijatých orgány Společenství.50 49 50
Statistiky ESD: http://curia.eu.int Týč, V., Základy práva evropských společenství pro ekonomy, Praha, Linde Praha, a.s., 2004, str. 39
- 34 -
ESD je příslušný k rozhodování u 2 typů případů: buď jde o řízení o předběžné otázce nebo se jedná o přímou žalobu, kam patří: •
řízení o porušení Smlouvy
•
žaloba na neplatnost právního aktu
•
žaloba na nečinnost
•
žaloba na náhradu škody
Jednotlivé rozsudky, kterými se zabývám v další části této práce se týkají převážně řízení o předběžné otázce, 1 rozsudek je věnován žalobě pro porušení Smlouvy. Proto nyní blíže uvedu právě tyto 2 druhy řízení. 7.1.1. Řízení o předběžné otázce Řízení o předběžné otázce je stěžejním bodem komunitárního soudnictví. ESD jeho prostřednictvím zajišťuje jednotu celého právního řádu EU a dále jej rozvíjí. Převážná většina zásadních rozhodnutí byla vydána v rámci této formy řízení. Řízení o předběžné otázce je jediné nesporné řízení, které probíhá před ESD. Rozhodování o předběžných otázkách pro oblast komunitárního práva, tj. I. pilíře EU upravuje článek 234 SES51. Výjimky z obecné pravomoci ESD rozhodovat o předběžných otázkách stanovuje čl. 68 SES ve vztahu k oblasti vízové, azylové a přistěhovalecké politiky. O tuto otázku mohou požádat soudy či tribunály z členských států, když k vydání svého rozhodnutí potřebují rozhodnutí v otázce týkající se práva Společenství. ESD má pravomoc rozhodovat pouze v záležitostech práva Společenství. Poté co ESD rozhodne, je příslušný národní soud vázán, aby při svém vlastním rozhodování uplatnil principy práva Společenství, tak jak mu byly předloženy ESD.52
51
Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se: a)výkladu smlouvy, b)platnosti a výkladu aktů přijatých orgány Společenství a ECB, c)výkladu statutů subjektů zřízených aktem Rady pokud tak tyto statuty stanoví. Vyvstane-li otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této otázce. Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátt se na Soudní dvůr. 52 Řízení o předběžné otázce: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/evropsky-soudni-dvur/1000723/7836/
- 35 -
Hlavním cílem řízení je zajištění jednoty výkladu a aplikace komunitárního práva. Komunitární právo je aplikováno především orgány členských států, mezi kterými hrají hlavní roli soudy. Národní soudy vycházejí při aplikaci komunitárního práva převážně z národních procesních předpisů a kontextu národního práva. Vytvoření a zachování vnitřního trhu však vyžaduje jednotný výklad a aplikaci komunitárního práva všemi soudy členských států. Zajištění této jednoty je právě funkcí řízení o předběžné otázce.53 Průběh řízení:Vnitrostátní soud může podat ESD žádost o rozhodnutí o předběžné otázce hned, jakmile zjistí, že rozhodnutí o otázce nebo otázkách výkladu nebo platnosti je nezbytné k tomu, aby mohl být vydán jeho rozsudek. Je to vnitrostátní soud, který může nejlépe posoudit, v jakém stadiu řízení je takovouto žádost třeba podat. Tedy poté, co vnitrostátní soud zahájí řízení (posoudí skutkový stav, identifikuje právní předpisy, které je zapotřebí aplikovat, vznese otázku výkladu/platnosti předpisu práva ES), předá předběžné otázky do Lucemburku a nastává druhá faze řízení, která se odehrává přímo před ESD. Celý proces se pak ve 3. fázi vrací před národní soud. Ten má povinnost po obdržení odpovědi od ESD aplikovat toto rozhodnutí na právní situaci v původním sporu. ESD užívá stejný jazyk jako národní soud, který o rozhodnutí požádal. Může tak být použit kterýkoli z jazyků Společenství. Význam řízení o předběžné otázce pro české soudce je podtržen skutečností, že tento druh řízení je jediným typem řízení, ve kterém budou české soudy (stejně jako soudy ostatních členských států) přicházet do styku přímo s ESD. Rozhodnutí o předběžné otázce má účinky pravomocného závazného rozhodnutí, a to jak pro vnitrostátní soud, který ESD požádal, tak pro všechny soudy, které by v této věci rozhodovaly. 7.1.2. Žaloba pro porušení Smlouvy54 Tuto žalobu může podat Komise proti členskému státu nebo jeden členský stát proti jinému členskému státu. Je upravena v čl. 22755 a 22856 SES.
53
Předběžná otázka v komunitráním právu: Bobek, M., Komárek, J., Pazder, J.M., Gillis M.: Předběžná otázka v komunitárním právu, Linde Praha, a.s., 2005, 5 s. 54 Tichý,L., Arnold,R., Svoboda, P., Zemánek,J., Král,R., Evropské právo 2. vydání, Praha, C.H.Beck, 2004, str. 354
- 36 -
V praxi se mnohem častěji setkáme se žalobami podanými Komisí než se žalobami podané státem proti státu. Komise žalobu podá, pokud členský stát poruší povinnost podle práva ES tím, že se nepodrobí Komisi odůvodněnému stanovisku. Nesplní-li členský stát povinnost např. tím, že neimplementuje řádně a včas směrnici do svého právního řádu, uplatní se nejdřívě čl. 226 a násl. SES, Komise vydá (v případě přesvědčení, že k porušení práva došlo) odůvodněné stanovisko (právně nezávazný akt) a pokud by členský stát toto stanovisko nerespektoval, může Komise na tento členský stát podat žalobu k ESD na neplnění povinnosti. Tutéž žalobu může za stejných podmínek podat členský stát. V případě nerespektování rozsudku ESD členským státem Komise vydá nové odůvodněné stanovisko (dle čl. 228 SES) a pokud by nadále nebylo respektováno, navrhne ESD sankci v podobě jednorázové nebo periodické pokuty57 (není příliš časté, státy rozhodnutí ESD respektují). S tímto druhem žaloby se můžeme setkat poměrně často, v nejvíce případech půjde o nedostatečné zapracování směrnic. V případě přímé žaloby si jazyk, ve kterém se případ projednává, vybírá navrhovatel. Po skončení písemné fáze obvykle nastupuje veřejné líčení, kdy je záležitost projednána ústně. Po skončení slyšení pokračuje veřejné líčení s výstupem generálního advokáta, který přednese svůj nestranný a nezávislý názor na předložené argumenty a na výklad příslušných pravidel. Poté generální advokát ESD přednese své doporučení a ačkoli není názor generálního advokáta pro ESD závazný, má toto doporučení velkou váhu a ESD ho ve většině případů vyslyší. Soudci každý případ posuzují nejdříve na uzavřeném jednání, teprve pak výsledný rozsudek vynesou při veřejném líčení. Text rozsudku obsahuje i odůvodnění, na 55
Čl. 227 SES: “Má-li členský stát za to, že jiný členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá z této smlouvy, může věc předložit soudnímu dvoru. Dříve než členský stát podá proti jinému členskému státu žalobu pro údajné nesplnění povinností, která pro něj vyplývá z této smlouvy, předloží věc Komisi. Komise vydá odůvodněné stanovisko poté, co umožní zúčastněným státům, aby si navzájem předložily písemná i ústní vyjádření. Nevydá-li Komise takové stanovisko ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jí věc byla předložena, může být věc předložena Soudnímu dvoru i bez stanoviska Komise.” 56 Čl. 228 SES: “ Shledá-li Soudní dvůr, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá z této smlouvy, je tento stát povinnen přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora. Má-li Komise za to, že dytyčný členský stát takováto opatření nepřijal, vydá poté, co poskytla státu příležitost se vyjádřit, odůvodněné stanovisko upřesňující body, v nichž dotyčný členský stát nevyhověl rozsudku Soudního dvora. Nepřijme-li dotyčný členský stát opatření, která vyplývají z rozsudku, ve lhůtě stanovené Komisí, může Komise věc předložit Soudnímu dvoru. V takovém případě navrhne paušální částku nebo penále, již je členský stát povinen zaplatit, ve výši, kteoru považuje za přiměřenou okolnostem. Shledá-li Soudní dvůr, že dotyčný členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále. 57 Uplatnění pokuty: rozh. ESD 387/97 Chania II
- 37 -
kterém je založen. Kopie rozsudku jsou k dispozici ve všech 11 úředních jazycích EU. Od roku 1954 ESD obdržel již téměř 10 000 podání a vynesl celkem 4 507 rozsudků
Tabulka č. 2: Vývoj práce ESD v letech 2001-2006 (předběžné otázky, přímé žaloby) Rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Předběžné otázky
237
216
210
249
221
251
Přímé žaloby
187
204
278
220
179
201
Zdroj: http://curia.europa.eu/en/instit/presentationfr/rapport/stat/06_cour_stat.pdf
Vývoj práce ESD v letech 2001-2006 (předběžné otázky, přímé žaloby) 300 250 200 předběžné otázky
150
přímé žaloby
100 50 0 2001
2002
2003
2004
2005
2006
rok
Jak z tabulky, tak grafu vidíme, že od roku 2001 do roku 2006 jak počet řízeních v oblasti předběžných otázek, tak počet přímých žalob ESD kolísá každoročně okolo 200 případů. Počet rozhodnutí v rámci řízení o předběžné otázce se od roku 1961, kdy byl vydán historicky první rozsudek58 v této formě řízení, vyšplhal na celkový počet
58
Rozh. ESD 13/61 De Geus en Uidenbogerd v. Robert Bosch GmbH
- 38 -
5765 a celkový počet přímých žalob od roku 1953 (vydány první rozsudky) na 7908.59 Můžeme říci, že přestože celkový počet podaných přímých žalob převyšuje celkový počet podaných předběžných otázek, trend v posledních letech vykazuje (jak je z tabulky i grafu patrné) převis počtu řízeních o předběžných otázkách nad přímými žalobami. Řízení před ESD mají však i svou negativní stránku, kterou je především délka trvání, viz následující tabulka.
Tabulka č. 3: Délka trvání řízení před ESD v měsících (předběžné otázky, přímé žaloby): Rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Předběžné otázky
22,7
24,1
25,5
23,5
20,4
19,8
přímé žaloby
23,1
24,3
24,7
20,2
21,3
20
Zdroj: http://curia.europa.eu/en/instit/presentationfr/rapport/stat/06_cour_stat.pdf
Délka trvání řízení před ESD v měsících (předběžné otázky, přímé žaloby) 30 25 20 Předběžné otázky
15
přímé žaloby
10 5 0 2001
2002
2003
2004
2005
rok
59
http://curia.europa.eu/en/instit/presentationfr/rapport/stat/06_cour_stat.pdf
- 39 -
2006
Jak je z tabulky a grafu patrné, délka trvání jednání před ESD od roku 2001 každoročně osciluje okolo 20 měsíců. Pozitivní je, že se každým rokem tato délka zkracuje.
- 40 -
8. Konkrétní případy Tato část je zaměřena na rozsudky ESD. Pokusila jsem se zaměřit na judikaturu, kterou považuji za stěžejní, co se jednotlivých problematik týče, protože právě tam ESD výslovně formuloval některé zásadní vlastnosti komunitárního práva, mezi které patří právě principy vztahující se k jednotlivým svobodám, tudíž i k volnému pohybu pracovníků, na nichž je vnitřní trh EU založen. Zabývat se budu judikaturou týkající se překážek volného pohybu pracovníků, konkrétně se bude jednat o veřejný pořádek, zaměstnání ve státní službě, jazykové požadavky a uznávání kvalifikací. Kritériem pro výběr rozsudků, kterými se dále budu zabývat, je jejich význam a přínos pro odstraňování překážek volného pohybu pracovníků. Pokusila jsem se vybrat ty nejdůležitější, které významným způsobem ovlivnily jednotlivé sektory této problematiky. Přehled rozsudků: Veřejný pořádek 41/74 Van Duyn v. Home Office 36/75 Roland Rutili v. Ministre de l´intérieur Státní služba 149/79 Komise v. Belgie 33/88 Pillar Allué a Carmel Mary Coonan v. Universita degli studi di Venezia Znalost jazyka -
379/87 Anita Groener v. Minister for Education a City of Dublin
Vocational Education Committeee Uznávání kvalifikace - 222/86 Union nationale des entraineurs et cadres techniques professionnels du football (Unectef) v. Georges Heylens a další -
19/92 Dieter Kraus v. Land Baden-Württemberg
- 41 -
8.1.
Veřejný pořádek
8.1.1. Rozsudek ESD 41/74 Van Duyn v. Home Office SbSD 1337 Právní problematika: Výjimky ze zákazu omezování volného pohybu pracovníků, veřejný pořádek Řízení o předběžné otázce: High Court of Justice, Chancery Division – Spojené království (GB) Předmět: Výklad čl. 48 (nyní čl. 39 SES) a čl. 3/1 směrnice 64/221 (o koordinaci zvláštních opatření, týkajících se pobytu cizích státních příslušníků, která jsou odůvodněná veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví) Skutkový stav: Paní Van Duyn holandského původu chtěla odjet pracovat do GB jako sekretářka Scientologické církve. V té době nebyla tato církev ve GB ilegální, ale byla vládou považována za společensky škodlivou a za odporující veřejnému pořádku. Paní Van Duyn byla na hranici vrácena, protože posilování personálu nebezpečné sekty nechtěla GB připustit. Paní Van Duyn napadla rozhodnutí ministerstva vnitra GB s odkazem na článek 48 (nyní čl. 39 SES) a článek 3/1 směrnice 64/221. Domáhala se tedy ustanovení o volném pohybu osob. Předběžnými otázkami byly především, zda má článek 48 (nyní čl.39) SES a směrnice 64/221 bezprostřední účinek, tzn., zda zakládá subjektivní práva uplatnitelná jednotlivci před soudy členských států. Další předběžnou otázkou, která zde vyvstala bylo, zda je členský stat oprávněn vzít v úvahu jako věc osobního chování skutečnost, že jednotlivec je nebo byl spjat s orgánem či organizací, dle členského státu odporující veřejným zájmům (nikoliv však nezákonnou), přestože vůči vlastním občanům neuplaňuje u takových institucí žádná omezení. Rozhodnutí ESD a zhodnocení: Ustanovení čl. 48 (nyní čl.39) SES a čl. 3/1 směrnice Rady č. 64/221 ukládají členským státům jasnou povinnost, která není ničím podmíněna, nevyžaduje žádná upřesnění a neponechávají členským státům a institucím žádnou volnost uvážení.
- 42 -
Čl. 48 SES (nyní čl. 39) má přímý účinek v právních řádech členských států a přiznává jednotlivcům práva, která musejí národní soudy chránit. Stejně tak čl. 3/1 směrnice Rady č. 64/221 přiznává jednotlivcům práva, která jsou jimi vynutitelná u národních soudů členského státu a ty je musí chránit. Co se otázky osobního chování týče, zde je nezbytné nejdříve posoudit, zda spjatost s určitým orgánem nebo organizací může sama o sobě představovat osobní chování ve smyslu čl. 3/1 směrncie 64/221. ESD zde rozhodl, že čl. 48 (nyní čl. 39) SES a čl. 3/1 směrnice 64/221 musejí být vykládány tak, že členský stát je oprávněn při ukládání omezení ospravedlnitelných na základě veřejného pořádku vzít v úvahu jako otázku osobního chování dotčeného jednotlivce skutečnost, že tento jednotlivec je spojen s nějakým orgánem nebo organizací, jejichž činnost členský stát považuje za společensky nebezpečnou, ale které nejsou v tomto státě nelegální, a to i přes ten fakt, že toto omezení neuvalí svým státním příslušníkům, kteří se chtějí nechat zaměstnat u toho samého orgánu nebo organizace. V této souvislosti Smlouva ES tedy (i přes zásadu volného pohybu pracovníků bez jakékoliv diskriminace založené na státní příslušnosti) připouští v čl. 48 (nyní čl.39) odst. 3 SES omezení odůvodněná veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví. Těmto omezením podléhá právo ucházet se o zaměstnání, právo pohybovat se za tím účelem na území členského státu a právo pobytu v členském státu za účelem výkonu zaměstnání. Účinkem těchto omezení je, že členský stat může odmítnout vstup a pobyt na území členského státu cizímu příslušníkovi. Naproti tomu však na základě zásady mezinárodního práva, kterou Smlouva ES musí brat v potaz co se vztahů mezi členskými státy týče, nemůže práva na vstup a na pobyt zbavit svého občana. Tento rozsudek je významný jak z hlediska výjimek z volného pohybu pracovníků, tak pro otázku bezprostředního účinku práva ES. Vykládá zásadní pojmy z oblasti překážek volného pohybu pracovníků, především tedy “veřejný pořádek”. Podstatným prvkem je odpověď na otázku, zda členský stat z důvodu veřejného pořádku může omezit volný pohyb jiných státních příslušníků ES,
- 43 -
přestože vlastním občanům žádná omezení neukládá. V případě ochrany veřejného pořádku tak učinit může, jak také zněla odpověď ESD. 8.1.2. Rozsudek ESD Roland Rutili proti Ministre de l´intérieur,
36/75 SbSD 1291 Právní problematika: Výjimky ze zákazu omezování volného pohybu pracovníků, veřejný pořádek Řízení o předběžné otázce: Tribunal administrative de Paris-Francie Předmět: Výklad čl. 48 (nyní čl. 39) SES Skutkový stav: R. Rutili, italský státní příslušník, narozený dne 27. dubna 1940 v Loudun (Vienne), bydlící ve Francii od svého narození, ženatý s Francouzskou, byl až do roku 1968 držitelem povolení k pobytu privilegovaného rezidenta a měl trvalé bydliště v Audun-le-Tiche (departement Meurthe-et-Moselle), kde pracoval a vykonával odborovou činnost. Francouzské orgány přikázaly panu Rutili, aby žil pouze v určených francouzských regionech, s odkazem na to, že narušuje veřejný pořádek. Přítomnost pana Rutili v okresech regionu Lorraine byla totiž ministerstvem vnitra považována za pravděbodobný zdroj porušení veřejného pořádku, a to z toho důvodu, že proti osobě pana Rutili existovali stížnosti vzhledem k některým činnostem, které údajně spočívaly v politických akcích po dobu parlamentních voleb v březnu roku 1967, v událostech v květnu a červnu roku 1968 a dále v jeho účasti na demostraci v době oslav dne 14. července 1968 v Audum-le-Tiche. Oprávněnost těchto stížností se však zpochybňovala. Zákaz pobytu měl ve 4 okresech, včetně toho okresu, ve kterém obvykle pobýval a ve kterém zůstala žít jeho rodina. Žalobce Pan Rutili protestoval proti tomu, že by nějakým způsobem veřejný pořádek narušoval a požádal o zrušení tohoto rozhodnutí. Během řízení se objevily otázky související s právem ES. Šlo o zásady svobody pohybu a rovnosti zacházení s pracovníky členských států. Tribunal
- 44 -
administratif předložil ESD dvě otázky, aby se zjistil přesný význam “s výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem”, která je uvedená v čl. 48 (nyní čl. 39) SES. Cílem první otázky bylo zjistit, zda tento výraz postihuje výlučně správní rozhodnutí, která se rozhodl přijmout každý členský stát ES pro omezení volného pobytu a pobytu státních příslušníků ostatních členských států na svém území nebo zda se týká také individuálních rozhodnutí. Cílem
druhé
otázky
bylo
zjistit
přesný
význam
připisovaný
slovu
“odůvodněný” ve výraze “s výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem” uvedený v odstavci 3 čl. 48 (nyní čl. 39) SES. Rozhodnutí ESD a zhodnocení: Na první položenou otázku ESD dne 16. prosince 1964 odpověděl takto: výraz „s výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem“ v čl. 48 (nyní čl.39) SES se netýká pouze správních předpisů, které přijal každý členský stát pro omezení svobody pohybu a pobytu státních příslušníků ostatních členských států na svém území, ale týká se také jednotlivých rozhodnutí přijatých při aplikaci těchto právních opatření. Na druhou otázku týkající se “odůvodněnosti” opatření navrhnutých pro ochranu veřejného pořádku rozhodl ESD takto: při vyhodnocování, zda opatření přijatá za účelem ochrany veřejného pořádku jsou “odůvodněná”, se musí vzít v úvahu všechna ustanovení komunitárního práva, jejichž předmětem je na jedné straně omezit právo uvážení členských států v tomto ohledu a na druhé straně zajistit, že práva osob, které podléhají omezujícím opatřením, jsou chráněna. Tato omezení a ochrana vzniká zejména z povinnosti uložené členským státům založit přijatá opatření výhradně na osobním chování dotčených jednotlivců, zdržet se přijímání jakýchkoli opatření v tomto ohledu, které slouží cílům, které nejsou spojeny s požadavky veřejného pořádku nebo které negativně ovlivňují výkon odborových práv a konečně, pokud to není v rozporu se zájmy bezpečnosti dotčeného státu, okamžitě informovat jakoukoli osobu, vůči které byla přijata omezující opatření, o důvodech, ze kterých bylo rozhodnutí přijato, což této osobě umožní využít právní náhrady. Zejména opatření, která omezují právo na pobyt a
- 45 -
která jsou omezena pouze na určitou část území, mohou být uvalena členským státem na příslušníky jiných členských států, kteří jsou subjekty ustanovení Smlouvy pouze v takových případech a za takových okolností, za kterých jsou tato opatření aplikována na příslušníky dotčeného státu.60 Z uvedeného vyplývá, že na státní příslušníky jiných členských států, kteří podléhají ustanovením Smlouvy, nesmí žádný členský stát uplatnit opatření omezující právo pobytu ve vyhrazených částech území států, pokud nejde o případy a okolnosti, za kterých může takové opatření uplatnit i na vlastní státní příslušníky.61
8.2.
Státní služba:
8.2.1. Rozsudek ESD Komise v. Belgie 149/79 Právní problematika Volný pohyb pracovníků, požadavek státní příslušnosti Řízení na porušení smlouvy - čl. 226 SES (ex-čl. 169 SES) Předmět: Výklad čl. 48 odst. 4 (nyní čl. 39) SES Skutkový stav: Návrhem doručeným kanceláři Soudního dvora dne 28. září 1979 podala Komise na základě článku 169 SES žalobu, kterou se domáhala určení, že Belgické království tím, že podmínilo nebo umožnilo podmínit belgickou státní příslušností přístup k zaměstnáním nespadajícím pod čl. 48 odst. 4 (nyní čl. 39)SES, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 48 (nyní čl. 39)SES a z nařízení (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství.62 Ve svém odůvodněném stanovisku a ve svém návrhu se Komise odvolávala všeobecně na různé nabídky zaměstnání, např. u Société nationale des chemins 60
Outlá, V., Hamerník, P., Bambas, J., Judikatura Evropského soudního dvora, Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, 164 s. Pro zájemce o bližší seznámení s touto problematikou, tedy s výjimkami z důvodu veřejného pořádku: rozh. 115 a 116/81 Adoui a Cornuaille, 157/79 Pieck, 98/79 Pecastaining, 44/72 Marsman a další. 62 Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15 61
- 46 -
de fer belges – SNCB (Belgické státní železniční dráhy) nebo u Société nationale des chemins de fer vicinaux – SBCV (Belgické místní železniční dráhy), týkající se nekvalifikovaných pozic (dělníci...) a další. Díky informacím předložených vládou Belgického království a Komisí, které si ESD v průběhu řízení vyžádal, se podařilo vypracovat přesný seznam sporných zaměstnání. Dotčená místa se týkala pozic pomocný strojvedoucí, nakládač, pokládač kolejí, vedoucí dozoru technické kanceláře, hlavní dozorce, dozroce prací, skladový kontrolor, seřazovač vagónů, ošetřovatelka, dětská sestra, noční hlídač, instalatér, truhlář, elektrikář, architekt a dalších. Nicméně ani pomocí těchto informací si nebylo možné učinit přesnou představu o povaze úkolů vykonávaných v rámci výše uvedených zaměstnání. Společným rysem těchto institucí však bylo, že si pro přijetí pracovníka do pracovního poměru podmínily povinnost mít belgickou státní příslušnost. Na to zareagovala Komise s tím, že tato politika je neslučitelná s čl. 48 (nyní čl. 39)SES a s ustanoveními nařízení EHS č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství a zahájila tak vůči Belgickému království řízení podle čl. 169 SES. Belgie
argumentovala
čl.
6
(2)
belgické
ústavy,
kde
se
uvádí,
že
“pouze....Belgičané mohou být přijímáni do civilních i vojenských zaměstnání, až na výjimky, které mohou být stanoveny zákonem pro zvláštní případy“. Samotná belgická vláda prohlásila, že nezpochybňuje, že „norma Společenství má přednost před normou vnitrostátní“, je však toho názoru, že konvergence ústavního práva těchto členských států by měla sloužit jako prostředek výkladu, který by měl vnést světlo do významu odst. 4 čl. 48 (nyní čl. 39)SES, a vyloučit výklad, jež tomuto ustanovení dala Komise, který by vedl ke vzniku střetů s ústavními texty, na něž bylo odkazováno.63 Komise však tuto argumentaci nepřijala a vydala odůvodněné stanovisko, kde stálo, že možnost dovolávání se na čl. 6 odst. 2 ústavy není přípustné a že ustanovení o výjimce obsažené v čl. 48 odst. 4 (nyní čl. 39)SES se dotýká pouze těch zaměstnání, které představují přímou účast na veřejné moci (zaměstnání spojená s rozhodovací pravomocí vůči jednotlivcům či týkajících se národních zájmů jako je např. bezpečnost státu) a že podmínky pro použití
63
http://curia.europa.eu/arrets/TRA-DOC-CS-ARRET-C-0149-1979-200406996-05_00.html
- 47 -
ustanovení o výjimce nejsou u výše uvedených zaměstnání splněny. Belgické království odůvodněnému stanovisku nevyhovělo, a tak Komise podala žalobu. Rozhodnutí a zhodnocení případu: ESD rozhodl, že ustanovení článku je třeba vykládat restriktivně a došel k závěru, že zaměstnání ve veřejné správě ve smyslu čl. 48/4 (nyní čl. 39) SES jsou pouze ta, která "obsahují přímou nebo nepřímou účast na výkonu veřejné moci a na funkcích, jež mají za cíl chránit obecné zájmy státu nebo jiných územněsprávních celků" a že se tedy vztahuje jen na zaměstnance zajišťující obecné zájmy státu. Proto mohou státy princip zákazu diskriminace uplatnit pouze v případech, kdy je obsahem zaměstnání podíl na donucovací moci veřejné správy nebo na zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti státu. Belgie tedy v tomto sporu se svými argumenty neobstála. Soud judikoval, že tím, že Belgie požadovala nebo nechala požadovat belgickou příslušnost jako podmínku pro zaměstnání na místech v případu stanovených, kromě vedoucího dozoru technické kanceláře, hlavního dozorce, dozorce prací, skladového kontrolora a nočního vrátného u samosprávy Bruselu a architekta u samosprávy v Bruselu, porušila povinnosti stanovené ve Smlouvě. Dále ESD zdůraznil, že omezení dosahu ustanovení práva Společenství odvoláním se na ustanovení vnitrostátního právního řádu by mělo za následek narušení jednoty a účinnosti tohoto práva a proto nemůže být připuštěno. Další argument belgické vlády, že vyloučení zahraničních pracovníků ze zaměstnání, která zpočátku nezahrnují účast na výkonu veřejné moci, se ukazuje nezbytným zejména v případě, kdy pracovníci v rámci služebního postupu mohou být povýšeni na místa spojená s funkcemi a odpovědností, které jsou vlastní veřejné moci.
Tato námitka však nebere v úvahu skutečnost, že čl. 48 odst. 4
(nyní čl. 39) SES odkazuje na zaměstnání, která jsou spjata s výkonem veřejné moci a s přidělením odpovědností za ochranu obecných zájmů státu, a tím umožňuje členským státům, aby prostřednictvím vhodných právních úprav vyhradily přístup k zaměstnáním spojeným s výkonem takovéto moci a s takovou odpovědností v rámci stejné služební kariéry, stejného útvaru nebo stejné kategorie pro své vlastní státní příslušníky.
- 48 -
Kritérium “obecných zájmů státu” z důvodu jeho obecnosti však nestačilo k vyčlenění povolání, které mohou být obsazována státními příslušníky jiných členských států, přestože má pracovník statut veřejného zaměstnance. V pozdějších rozsudcích, z nichž některé byly přijaty teprve v nedávné době, tak soud explicitně rozšířil zákaz diskriminace i na oblast dopravy, zdravotnictví64, vědy a výzkumu65, televizního a rozhlasového vysílání, distribuce vody, plynu, elektrické energie66, bezpečnostní podniky67 a školství, jehož oblastí se zabývám v následujícím rozsudku. 8.2.2. Rozhodnutí ESD Pillar Allué a Carmel Mary Coonan v.
Universita degli studi di Venezia 33/88 , SbSD 1591 Právní problematika: Volný pohyb pracovníků, asistenti cizího jazyka, zaměstnání ve státní správě Řízení o předběžné otázce: Pretura unificata di Venezia-Itálie Předmět: Výklad čl. 48 odst. 4 (nyní čl. 39) SES; čl. 48 odst. 2 SES a Nařízení ES 1408/71 Skutkový stav: Paní Allué, španělská občanka, a paní Coonan, občanka Spojeného království, pracovaly po dobu 6 let (od roku 1980 do roku 1986) jako asistentky cizích jazyků na Univerzitě v Benátkách. Na počátku roku 1987 je univerzita informovala, že nemůže nadále prodloužit jejich smlouvy vzhledem k ustanovení čl. 28 Dekretu Prezidenta republiky č. 382 ze dne 11. července 1980. Třetí odstavec čl. 28 říká: „Smlouvy patřící do třetího odstavce (Smlouvy týkající se zaměstnání lektorů cizích jazyků), nemusí být prodloužené po akademickém roce, na který byly uzavřené a mohou být obnovené každý rok po dobu maximálně pěti let.“
64
Rozh. ESD 307/84 Komise v. Francie Rozh. ESD 225/85 Komise v. Itálie 66 Rozh. ESD 173/94 Komise v. Belgie ; Rozh. ESD 290/94 Komise v. Řecko 67 Rozh. ESD114/97 Komise v. Španělsko 65
- 49 -
V žalobách, které podaly proti rozhodnutím o ukončení jejich pracovních smluv, žalobkyně v podstatě požádaly vnitrostátní soud, aby vyhlásil, že jejich pracovní vztahy se řídí soukromým právem, aby univerzitě nařídil zaplatit rozdíl mezi platem, který dostaly a platem, který by měly dostat podle platové tabulky lektora podlo smlouvy na dobu neurčitou a také aby uznal, že měly nárok na povinné sociální zabezpečení a pojištění od data, kdy jim vznikl zaměstnanecký poměr. Dále požadovaly, aby soud vyhlásil, že smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou na dobu neurčitou a aby následně vyhlásil zrušení datumu ukončení její platnosti a přikázal univerzitě zaplatit jim mzdu za období ode dne, kdy skončily jejich smlouvy. Dalším požadavkem bylo zjistit, zda 3. odstavec čl. 28 Prezdidentského dekretu nebyl prostiústavní. Národní soud se rozhodl jednání zastavit, a to do té doby, než ESD vydá předběžné rozhodnutí na 3 otázky, a to, zda má být zaměstnání asistenta cizích jazyků na univerzitě považováno za zaměstnání ve veřejné správě ve smyslu ustanovení čl. 48(4) (nyní čl. 39)SES, dále zda vylučuje čl. 48(2) (nyní čl. 39) SES aplikaci ustanovení národního práva, které omezuje trvání zaměstanteckého vztahu mezi univerzitami a asistenty cizích jazyků, pokud takové omezení ve vztahu k ostatním pracovníkům neexistuje a zda je zapotřebí ustanovení nařízení ES 1408/71 o aplikaci systému sociálního zabezpečení vůči zaměstnancům vykládat tak, že zakazuje v zaměstnaneckých smlouvách mezi univerzitami členských států a asistenty pro cizí jazyky ustanovení zbavující dotčené osoby práva na úhradu sociálního zabezpečení ze strany zaměstnavatele, přičemž tato úhrada je poskytována ostatním pracovníkům. Rozhodnutí a zhodnocení případu V první otázce týkající se čl. 48/4 (nyní čl. 39) SES ESD připomenul případ 66/85 Lawrie-Blum vs. Spolková republika Baden-Württemberg (1986), kde mimo jiné uvedl, ze učitelé nevykonávají funkci, jejímž účelem je ochrana všeobecných státních zájmů. Odpověd na tuto otázku tedy musí být taková, že zaměstnání učitele obecně a asistenta cizích jazyků na univerzitě obzvláště, není zaměstnáním ve veřejné správě ve smyslu ustanovení čl. 48/4 (nyní čl. 39 SES). Navíc Soud podotkl, že “i když by o zaměstnání ve veřejné správě ve smyslu článku 48(4) šlo,
- 50 -
tak by toto ustanovení neospravedlňovalo diskriminační opatření ohledně odměňování nebo jiných podmínek zaměstnávání pracovníků z jiných členských států, jakmile již na místo ve veřejné správě byli přijati”.68 ESD v druhé otázce rozhodl, že čl. 48 odst. 2 (nyní čl. 39)SES vylučuje uplatnění ustanovení vnitrostátního práva (v tomto případě 3. odstavec čl. 28 prezidentského dekretu Italské republiky č. 382/1980), pokud omezuje délku smlouvy upravenou soukromým právem na 1 rok (s možností obnovení max. Na 5 let), přičemž ostatní pracovníci tohoto členského státu mají zpravidla zaručené stálé zaměstnání zákonem č. 230 z 18.dubna 1962. Podle ESD princip rovného zacházení, kterého ztělesněním je právě čl. 48 odst. 2 (nyní čl. 39)SES, zakazuje nejen otevřenou diskriminaci na základě státní příslušnosti, ale také všechny skryté formy diskriminace, které prostřednictvím jiných rozlišujících kritérií v podstatě dosahují stejného výsledku.69 Co se třetí otázky ohledně Nařízení 1408/71 týče, zde postačí konstatovat, že systém sociálního zabezpečení musí respektovat princip rovného zacházení výslovně v tomto Nařízení uvedeného. Tento princip není respektován, pokud daná kategorie pracovníků, většinou občanů jiných členských států, je vyloučená ze systému sociálního zabezpečení členskéo státu, která je však dostupná ostatním pracovníkům členského státu. Odpoveď ESD je tedy zřejmá. Čl. 3 Nařízení 1408/71 o aplikaci systému sociálního zabezpečení zakazuje výhrady v zaměstnaneckých smlouvách s asistenty cizích jazyků na univerzitě členského státu, kterými je upřeno sociální zabezpečení, které je obecně přístupné pro jiné pracovníky tohoto státu.
68 69
Rozh.ESD 225/85 Sotgiu Rozh. ESD 41/84 Pinna vs.Caisse d´allocations familiales de la Savoie
- 51 -
8.3.
Znalost jazyka
8.3.1. 379/87 Anita Groener v. Minister for Education a City of
Dublin Vocational Education Committeee SbSD 3967 Právní problematika: Volný pohyb osob, znalost úředního jazyka hostitelské země Řízení o předběžné otázce: High Court – Irsko Přemět: Výklad nařízení Rady 1612/68 Skutkový stav: Paní Groener, holandská občanka, chtěla pracovat na Dublinské univerzitě v Irsku jako učitelka umění na plný úvazek. Bohužel však nesplnila test znalosti irského jazyka a proto byla její žádost zamítnuta. Na základě toho paní Groener napadla praxi irských orgánů. Argumentovala tím, že se s irštinou běhěm své univerzitní praxe nikdy nesetkala (přednášela anglickou literaturu a humanitní obory a absolutní většina obyvatel Dublinu mluví anglicky), a proto prohlašovala, že irský požadavek znalosti irštiny u všech univerzitních profesorů s plným úvazkem je nepřiměřený. 1. záři 1974 vstoupila v platnost Memorandum V7, které stanovilo nemožnost zaměstnání osoby na plný úvazek v některých oblastech učitelství, zahrnujíc především umění, a to v tom případě, že daná osoba nevlastní jistý certifikát prokazující dokonalou znalost irského jazyka (Ceard-Teastas Gaeilge) nebo neprokáže obdobnou kvalifikaci uznanou ministerstvem. Jedinou výjimkou, stanovenou v tomto memorandu, kdy občané jiné země než Irsko, nemusí dokonale ovládat irský jazyk je případ, kdy neexistují plně kvalifikovaní kandidáti ucházející se o danou pozici. Nadto 26. června 1979 vydal ministr oběžník 28/79, na základě kterého byl taktéž vyžadován Ceard-Teastas Gaeilge, avšak dále stanovil, že ti kandidátí, kteří tento certifikát nevlastní, mohou podstoupit speciální ústní zkoušku z irského jazyka. Bez této zkoušky nemohou vykonávat práci na plný úvazek, a to ani
- 52 -
dočasně. Čl. 5 tohoto oběžníku potvrzuje, že ustanovení Memoranda V7 týkající se výjimky znalosti irského jazyka v případě neexistence plně kvalifikovaného kandidáta platí. Paní Groener nevlastnící Certifikát se pokusila v roce 1984 složit ústní zkoušku z irského jazyka, avšak neúspěšně. Jí požadovanou práci tudíž nedostala a podala žalobu k nejvyššímu soudu v Irsku s tím, že Memorandum V7 a Oběžník 28/79 odporují čl. 48 SES a Nařízení č. 1612/68. Ten podal předběžnou otázku týkající se Nařízení 1612/68. Rozhodnutí ESD a zhodnocení případu: Ke správnému porozumění této problematiky je třeba porozumět jazykové situaci v Irsku. Podle čl. 8 Irské ústavy je irský jazyk jako národní jazyk prvním oficiálním jazykem; anglický jazyk je uznáván jako druhý oficiální jazyk. Irská politika se snaží již po mnoho let o zachování a rozšiřování irského jazyka jako výrazu národní identity a kultury. SES tuto politiku nezakazuje v případě, že daný jazyk je jak jazykem národním, tak prvním oficiálním a za žádných podmínek tato politika nazakládá diskriminaci vůči občanům jiných zemí. Jelikož učitelé hrají důležitou roli co se výuky a kontaktu se žáky týče, není zde bezdůvodné vyžadovat znalost prvního oficiálního jazyka. To také stanovuje Nařízení č. 1612/68 včetně výjimky v případě absence plně kvalifikovaného uchazeče o danou pozici a možnosti opakování ústní jazykové zkoušky v případě neúspěchu a opětovného ucházení se o pozici lektora. ESD tak judikoval, že stalé místo učitele na plný úvazek ve veřejné odborné vzdělávací instituci je pozicí s takovou povahou, která ospravedlňuje požadavek jazykové znalosti ve smyslu posledního pododstavce čl. 3/1 nařízení Rady 1612/68, za předpokladu, že tento jazykový požadavek je vyžadován jako součást politiky propagování národního jazyka, který je současně prvním oficiálním jazykem a tento požadavek je aplikován přiměřeným a nediskriminujícím způsobem. ESD v tomto případu zaujal poměrně restriktivní přístup (co se volného pohybu osob týče) a přiklonil se k argumentaci irského státu, který prohlásil požadavek znalosti irštiny u přednášejících na univerzitách za součást dlouhodobé
- 53 -
strategie podpory irštiny (irština je podle ústavy prvním úředním jazykem Irska, angličtina až druhým). Podle ESD tak může být odůvodněním specifických jazykových požadavků nejen ryze praktický význam znalosti jazyka pro výkon profese, ale i širší kontext jazykové politiky.
8.4.
Uznání kvalifikace v hostitelském státě
8.4.1. 222/86
Union
nationale
des
entraineurs
et
cadres
techniques professionnels du football (Unectef) v. Georges Heylens a další SbSD 4097 Právní problematika: Volný pohyb osob, uznávání kvalifikací Řízení o předběžné otázce: Tribunal de grande instance de Lille-France Předmět: Výklad čl. 48 (nyní čl. 39) SES Skutkový stav: Pan George Heylens, belgický občan a držitel belgického trenérského diplomu, byl zaměstnán akciovou společností „Lille Olympic Sporting Club“ pro sportovní sezónu 1984-85 jako trenér profesionálního fotbalového družstva tohoto klubu.
Výkonný ředitel akciové společnosti „Lille Olympic Sporting Club“ požádal
ministra mládeže a sportu o uznání rovnocennosti belgického diplomu s diplomem francouzským. Ten však žádost o uznání zamítl a na odůvodnění odkázal na nepříznivé stanovisko zvláštní komise, které samo nebylo odůvodněno. Navíc vyzval pana Heylense k ukončení výuky na území Francie a předvolal jej společně s jeho spolupachateli k trestnímu soudu v Lille pro porušení čl. 43 Zákona 84-610 z roku 1984 a článku 259 Trestního zákoníku o neoprávněném užívání titulu. Vzhledem k tomu, že si soud v Lille nebyl jist, zda je francouzská úprava slučitelná s ustanoveními práva Společenství, přerušil rozsudkem z 4. července 1986 řízení, a to do doby, než ESD vydá rozhodnutí o předběžné otázce.
- 54 -
Neexistence směrnice použitelné na toto povolání, neodůvodněné stanovisko Komise, rozhodnutí Komise, proti jejímž není stanoven žádný opravný prostředek vyvolaly
otázku,
zda
vyžadování
francouzského
diplomu
nebo
diplomu
zahraničního uznaného komisí za rovnocenný představuje omezení volného pohybu pracovníků dle čl. 48 SES až 51 SES. (nyní čl. 39-42) SES. Za neexistence harmonizace podmínek přístupu k povolání mají členské státy právo vymezit znalosti a kvalifikace nezbytné k výkonu tohoto povolání a požadovat předložení diplomu, který osvědčuje, že jeho držitel má tyto znalosti a kvalifikaci. Jak nicméně Soudní dvůr v rozsudku ze dne 28. června 1977 ve věci 11/77 Hichard Hugh Patrick rozhodl, oprávněný požadavek v různých členských státech, týkající se držení diplomů pro přístup k některým povoláním, představuje překážku skutečného výkonu svobody zaručené Smlouvou, přičemž odstranění překážky by mělo být usnadněno směrnicemi o vzájemném uznávání diplomů, certifikátů a jiných listin. Jak také Soudní dvůr rozhodl v uvedeném rozsudku, skutečnost, že tyto směrnice nebyly dosud vydány neopravňuje členské státy k odepření skutečného prospěchu z této svobody osobě, která spadá do práva Společenství, jestliže tato svoboda může být v tomto členském státu zajištěna, zejména umožňují-li jeho právní předpisy uznávat rovnocenné zahraniční diplomy.70 Protože volný přístup k zaměstnání je základním právem, které Smlouva přiznává jednotlivě každému pracovníku ve Společenství, je existence soudního opravného prostředku vůči rozhodnutí národních orgánů, který odmítne požívání tohoto práva, nutná pro zajištění účinné ochrany práv jednotlivce. Jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 15. května 1986 ve věci 222/84 Johnston, tento požadavek odráží obecný princip právního řádu Společenství, který vyplývá z ústavních tradic společných členským státům a je zakotven v čl. 6 a 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. V důsledku toho je třeba na otázku položenou tribunal de grande instance v Lille odpovědět, že pokud členský stat podmíní přístup k povolání zaměstnané 70
Rozh. ESD 222/86: http://isap.vlada.cz/Dul/JUDIKATY.nsf/4e08b61a80b80fecc12571e30042bd0d/4ef31cfefc92a129c1256439001727c8?OpenD ocument
- 55 -
osoby za odměnu držením vnitrostátního diplomu nebo zahraničního diplomu uznaného za ekvivalent vnitrostátního diplomu, vyžaduje zásada volného pohybu pracovníků v čl. 48 (nyní čl. 39) SES, aby bylo možné napadnout rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto uznání rovnocennosti diplomu získaného pracovníkem, který je státním příslušníkem jiného členského státu, v tomto členském, v soudním řízení, ve kterém může být přezkoumána legalita tohoto rozhodnutí podle práva Společenství a aby dotčená osoba mohla zjistit důvody pro vydání rozhodnutí. 8.4.2. 19/92 Dieter Kraus v. Land Baden-Württemberg SbSD 1663 Právní problematika Volný pohyb osob, uznávání kvalifikací Řízení o předběžné otázce: Verwatlungsgericht Stuttgart – Německo Předmět: Výklad čl. 48 (nyní čl. 39) a čl. 52 (nyní čl. 43)SES Skutkový stav: Pan Kraus, německý občan, získal postgraduální akademický titul ve Spojeném království. Aby mohl tento titul používat v Německu, bylo podle německých právních předpisů nutné, aby podal individuální žádost o toto uznání. Správní soud Stuttgart postoupil k rozhodnutí ESD otázku ve věci výkladu čl. 48 a 52 (nyní čl. 39 a 43)SES s cílem stanovit slučitelnost legislativy členského státu vyžadující předchozí povolení pro používání postgraduálního akademického titulu v jiném členském státě s právem ES. Spisy předložené ESD prokazují, že německý zákon ze 7. června 1939 týkající se používání akademických titulů (Reichsgesetzblatt 1939 I, s. 985) upravuje, že osoby, které jsou držiteli vysokoškolských diplomů udělených některou německou vyšší vzdělávací institucí, můžou tyto tituly používat na území Německa bez individuálního povolení. Naopak němečtí státní příslušníci, kteří získali akademický titul v zahraničí, musí za účelem jeho používání v Německu požádat o povolení příslušné ministerstvo v konkrétní spolkové republice ( ve spolkové republice Baden-Württemberg musí též zaplatit správní poplatek, v této době 130 DEM). Podle německého trestního zákoníku je
- 56 -
používání akademického titulu uděleného v zahraničí bez povolení trestným činem, u kterého hrozí odnětí svobody do jednoho roku nebo pokuta. Pan Kraus po odpovědi ministerstva, že musí podat individuální úřední žádost o povolení toto odmítl s tím, že tato žádost představuje překážku volného pohybu osob a diskriminaci (jelikož toto povolení se nevyžaduje pro používání diplomů udělených německými institucemi), která je SES zakázána. Verwaltungsgericht Stuttgart postoupil ESD přeběžnou otázku týkající se čl. 48 a 52 SES ESD. Rozhodnutí ESD a zhodnocení: Úkolem ESD bylo zjistit, zda čl. 48 a 52 (nyní čl. 39 a 43)SES zabraňuje členskému státu, aby zakázal jednomu z jeho státních příslušníků, který je držitelem postgraduálního akademického titulu uděleného v jiném členském státě, používat tento titul na jeho území bez správního povolení. Směrnice Rady 92/51/EHS o všeobecném systému uznávání odborného vzdělání a přípravy, kterou se doplňuje směrnice 89/48/EHS, rozšiřuje systém uznávání diplomů osvědčující ukončení studia v trvání minimálně jednoho roku (směrnice 89/48/EHS upravuje tento systém pouze v případě ukončení odborného vzdělání v délce min. 3 let), avšak přijata byla až po vzniku okolností, které podnítily hlavní konání a doba předepsaná pro její implementaci do vnitrostátního práva ještě neuplynula. Pokud nejsou sladěné podmínky, na základě kterých tento titul daná osoba v členském státě (udělený mimo něj) může používat, je v zásadě v kompetenci tohoto členského státu stanovit podrobné předpisy upravující používání titulů na jeho území. Zde je však třeba zdůraznit, že právo ES určuje členskému státu omezení na vykonávání těchto pravomocí v tom smyslu, že ustanovení vnitrostátního práva přijaté v této souvislosti nesmí představovat překážku účinného vykonávání základních svobod zaručených v čl. 48 a 52(nyní čl. 39 a 43) SES71. Skutečnost, že tato opatření se ještě nepřijala, neopravňuje členský stát odepřít osobě podléhající právu ES praktický prospěch plynoucí ze svobod garantovaných Smlouvou. Kromě toho musí členské státy v souladu s čl. 5 SES přijmout veškerá vhodná opatření všeobecné nebo individuální povahy na zabezpečení plnění povinností vyplývajících ze Smlouvy a zdržet se jakýchkoli 71
Rozh. ESD 222/86 UNECTEF/Heylens
- 57 -
opatření, která by mohla ohrozit dosáhnutí cílů Smlouvy. Na základě toho, čl. 48 (nyní čl. 39) brání jakémukoli vnitrostátnímu opatření upravující podmínky, podle kterých se akademické tituly získané v jiném členském státě můžou používat, pokud toto opatření, i když se může uplatňovat bez diskriminace z důvodu státní příslušnosti, může omezit nebo stížit občanům ES uplatňování základních svobod zaručených Smlouvou. Situace by byla jiná jen tehdy, kdyby takové opatření sledovalo legitimní cíl slučitelný se Smlouvou a byl odůvodněný naléhavými důvody vyplývajícími z veřejného zájmu.72 I v tomto případě by však bylo nevyhnutelné, aby bylo aplikování vnitrostátních předpisů přiměřené dosáhnutí cíle, který sledují.73 Je třeba poznamenat, že jak poukázala ve svých zdůvodněních spolková republika BadenWürttemberg, její vnitrostátní legislativa je zaměřená na ochranu veřejnosti, která si vždy nemusí být vědomá zneužívání akademických titulů, které nebyly udělené podle předpisů stanovených ve státě, ve kterém ho chce držitel titulu používat a představuje tak legitimní zájem na odůvodněném omezení základních svobod zaručených Smlouvou ze strany předmětného členského státu. Z toho vyplývá, že skutečnost, že členský stát vytváří postup pro vydání správních povolení, která se musí získat před používáním postgraduálního akademického titulu uděleného v jiném státě a uděluje za nedodržení tohoto postupu postihy, není samo o sobě v rozporu s požadavky práva Společenství, avšak musí splnit určité jím stanovené podmínky s ohledem na princip proporcionality. Proto musí být povolovací postup v první řadě zaměřený pouze na ověření toho, či postgraduální akademický titul získaný v jiném členském státě byl řádně udělený a dotyčná vzdělávací instituce byla způsobilá ho udělit a dále musí být tento postup zainteresovaným stranám lehko dostupný a nepodmíněný zaplacením nepřiměřeného správního poplatku. Dále musí existovat možnost soudního přezkoumání, které posoudí zákonnost zamítnutého povolení v rámci práva ES a dotčená osoba musí mít možnost zjistit důvody rozhodnutí, které byly vůči její osobě přijaté.74
72
Rozh. ESD 71/76 Thieffry/Conseil de l’Ordre des Avocats à la Cour de Paris Rozh. ESD 106/91, Ramrath/Ministre de la Justice 74 Viz rozh. ESD 340/89, Vlassopoulou/Ministerium für Justiz, Bundes-und Europaangelegenheiten Baden Württemberg a další 73
- 58 -
Z rozhodnutí ESD tedy vyplývá následující. Čl. 48 a 52 (nyní čl. 39 a 43) SES nebrání členskému státu, aby zakázal jednomu ze svých vlastních příslušníků, který získal postgraduální akademický titul v jiném členském státě, používat tento titul na jeho území bez získání správního potvrzení pro tyto účely za předpokladu, že tato potvrzovací procedura má za cíl pouze ověření, zda byl postraduální akademický titul řádně udělen, že tato procedura je snadno dostupná a nepřináší nadměrné správní poplatky, že odmítnutí potvrzení je soudně přezkoumatelné, že dotčená osoba má možnost dozvědět se o důvodech pro toto rozhodnutí, a že sankce za nedodržení této procedury nejsou nepřiměřené vážnosti přestupku.
V této analytické části jsem se zabývala 7 rozsudky (6 rozsudků týkajících se řízení o předběžné otázce a 1 rozsudek z obasti porušení Smlouvy). Důraz na rozhodnutí o předběžných otázkách jsem kladla převážně z toho důvodu, že tato rozhodnutí tvoří dominantní součást komunitárního soudnictví, posilují pravomoc EU na úkor členských států a zajišťují jednotu právního řádu EU. První dva rozsudky se týkaly veřejného pořádku, další 2 zaměstnání ve státní službě, 3. rozsudek požadavku jazyka a poslední 2 rozsudky uznávání kvalifikace. Všechny tyto rozsudky významným způsobem ovlivnily jak další rozhodovací soudní praxi, tak práva a povinnosti občanů.
- 59 -
9. Závěr V mé diplomové práci jsem se převážně zabývala jednotlivými překážkami volného pohybu pracovníků, a to jak po stránce teoretické, tak po stránce analytické, s cílem provázat teorii s praxí. Čtenáře jsem seznámila s pojmy týkajícími se problematiky volného pohybu pracovníků, představila jsem jeho jednotlivé překážky, se kterými se v praxi můžeme setkat a v analytické části jsem rozebrala rozsudky ESD, které jsem v daných oblastech považovala za stěžejní. Integrace
poskytuje
zaměstnavatelům
lepší
možnost
výběru
svého
zaměstnance, lidem migrujícím za prací naopak více pracovních nabídek a efektivnější využití svých kvalit. Mobilita napomáhá vyrovnávání mzdové úrovně, přílivem pracovníků dochází ke zvyšování HDP, odlivem může být vyřešen problém nezaměstnanosti atd. Celkový dopad volného pohybu pracovních sil má dle mého nározu převážně pozitivní důsledky, avšak aby mohlo dojít k jeho úplné svobodě, je stále třeba pracovat na odstraňování jednotlivých překážek, jejichž většinu jsem uvedla v mé diplomové práci. Jako negativní důsledky zvyšující se migrace pracovníků bych uvedla především možné zvyšování se nezaměstnanosti ve státech s příliš velkým přílivem osob hledající práci a z opačné strany vzato vylidňování určitých oblastí. Již v úvodu zmíněná studie Pricewaterhousecoopers ukázala, že české firmy čelí velkým výzvám v řízení mobility pracovníků. V případě kvalitního odborného personálu české firmy uvádějí, že je velice těžké najít takové pracovní síly, které by byly připraveny pohybovat se v rámci EU. Hlavními překážkami jsou jazykové schopnosti, pracovní příležitosti pro partnery zaměstnanců a penzijní záležitosti. Více než 90% českých respondentů v tomto průzkumu však uvedlo, že mezinárodní mobilita je pozitivní jak pro jednotlivce, tak pro hospodářství jako celek a zhruba polovina očekává do roku 2011 mnohem větší potřebu mobility pracovníků.
- 60 -
Seznam použité literatury BOBEK, M., KOMÁREK, J., PAZDER J.M., GILLIS, M.: Předběžná otázka v komunitárním právu, Praha, Linde a.s., 2005
HAKENBERG, W.: Základy evropského práva, Praha, C.H.Beck, 2. aktualizované vydání, 2005
OUTLÁ, V. a kolektiv: Právo evropské unie, Plzeň, vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005
OUTLÁ, V., HAMERNÍK P. a kolektiv: Praktikum práva Evropské unie, Plzeň, vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005
OUTLÁ, V., HAMERNÍK, P., BAMBAS, J.: Judikatura Evropského soudního dvora, Plzeň, vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o, 2005
SVOBODA, P.: Úvod do evropského práva, Praha, C.H.Beck, 1. vydání, 2004
TICHÝ, L., ARNOLD, R., SVOBODA, P., ZEMÁNEK, J., KRÁL R.: Evropské právo 2. vydání, Praha, C.H.Beck, 2004
TÝČ, V.: Základy práva Evropských společenství pro ekonomy, Praha, Linde Praha a.s., 2004
Internetové zdroje: Portál pro podnikání a export: www.businessinfo.cz
Česká správa sociálního zabezpečení: www.cssz.cz
- 61 -
Evropský soudní dvůr: http://curia.eu.int
Evropská komise: http://ec.europa.eu
Institut pro evropskou politiku: www.europeum.org
Europass: www.europass.cz
Vše o evropské unii: www.euroskop.cz
Zastoupení Evropské komise v ČR: www.evropska-unie.cz
Informační systém pro aproximaci práva: http://isap.vlada.cz
Libor Rouček, poslanec Evropského parlamentu: www.liborroucek.cz
Evropská
agentura
pro
bezpečnost
a
ochranu
zdraví
při
práci
http://osha.mpsv.cz
Právní rádce, Hospodářské noviny: http://pravniradce.ihned.cz
Podnikatelský týdeník Profit: www.profit.cz
Uznávání odborných kvalifikací, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: http://uok.msmt.cz
- 62 -
Seznam příloh 1. Čl. 39 – 42 SES 2. Vzor žádosti o uznání odborné kvalifikace 3. Přehled zaměstnanosti občanů států ČR na území států EU/EHP a Švýcarska v r. 2005 a přehled zaměstnanosti občanů států EU na území ČR v letech 1993-2005
- 63 -
Příloha č. 1 Čl. 39 – 42 SES
Článek 39
1. Je zajištěn volný pohyb pracovníků ve Společenství. 2. Volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.
3. S výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví zahrnuje právo: a) ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa; b) pohybovat se za tím účelem volně na území členských států;
c) pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků; d) zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání za podmínek, které budou předmětem prováděcích Nařízení vydaných Komisí.
4. Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě. Článek 40
Rada přijímá postupem podle čl. 251 po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem prostřednictvím směrnic nebo nařízení opatření potřebná k zavedení volného pohybu pracovníků tak, jak je vymezen v článku 39, a to zejména tím, že:
a) zajistí úzkou spolupráci mezi vnitrostátními úřady práce;
b) odstraní ty administrativní postupy a praxi, jakož i lhůty pro přístup pracovníků k volným pracovním místům, vyplývající buď z vnitrostátních právních předpisů, nebo z dohod dříve uzavřených mezi členskými státy, jejichž zachování by bylo překážkou liberalizace pohybu pracovníků;
c) odstraní všechny takové lhůty a jiná omezení stanovená vnitrostátními předpisy nebo dohodami dříve uzavřenými mezi členskými státy, které kladou pro pracovníky jiných členských států jiné podmínky svobodné volby pracovního místa než pro vlastní pracovníky; d) vytvoří vhodný mechanismus, jenž by umožňoval propojení mezi nabídkou a poptávkou na trhu pracovních sil a usnadňoval jejich vyrovnávání způsobem, který by vylučoval vážné ohrožení životní úrovně a zaměstnanosti v různých regionech a odvětvích průmyslu. Článek 41
Členské státy budou v rámci společného programu podporovat výměnu mladých pracovníků.
Článek 42
Rada přijme postupem podle článku 251 v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků; za tímto účelem Rada vytvoří systém, který migrujícím pracovníkům a oprávněným příslušníkům jejich rodin zajistí:
a) započtení všech dob získaných podle různých vnitrostátních právních předpisů pro účely vzniku a zachování nároků na dávky, jakož i pro výpočet jejich výše; b) vyplácení dávek osobám s bydlištěm na území členských států. Rada rozhoduje jednomyslně postupem podle článku 251.
Příloha č. 2 Vzor žádosti o uznání odborné kvalifikace
ŽÁDOST o uznání odborné kvalifikace75) - odborné kvalifikace a jiné způsobilosti1)
Název regulované činnosti: …………………………………………................................... ……………………………………………………………………………………………… …………
Zamýšlená forma výkonu regulované činnosti:76) jako zaměstnanec nebo v obdobném vztahu jako odpovědný zástupce držitele živnostenského oprávnění jako podnikatel ve formě živnosti jako jiná osoba samostatně výdělečně činná
Je činnost regulovaná ve Vašem státě původu/ve státě odkud přicházíte: ano ne
Údaje o žadateli: Jméno: ……………………………………………………………………………………………….. Příjmení: ……………………………………………………………………………………………... Pohlaví:1) muž žena Datum narození: ……………………………………………………………………………………. Stát a místo narození:………………………………………………………………………………. Státní příslušnost: …………………………………………………………………………………... Adresa bydliště: …………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… …………
75
) Nehodící se škrtněte. ) Správný údaj označte v rámečku křížkem.
76
……………………………………………………………………………………………… ………… Adresa pro doručování písemností:77) ………………………………………………..……........... ……………………………………………………………………………………………… ………… ……………………………………………………………………………………………… ………… Telefon domů: ………………………………………………………………………………………. Mobilní telefon: ……………………………………………………………………………………… Fax: ……………………………………………………………………………………………… …... Email: ……………………………………………………………………………………………… …
Osobní údaje o rodinném příslušníku žadatele:78) Rodinný vztah k žadateli: ………………………………………………………………………….. Jméno: ……………………………………………………………………………………………….. Příjmení: ……………………………………………………………………………………………... Pohlaví:1) muž žena Datum narození: ……………………………………………………………………………………. Stát a místo narození: ……………………………………………………………………………… Státní příslušnost: …………………………………………………………………………………...
Údaje o zplnomocněném zástupci žadatele:79) Jméno: ……………………………………………………………………………………………….. Příjmení: ……………………………………………………………………………………………... Adresa: ……………………………………………………………………………………………….
77
) Vyplnit jen v případě, že je odlišná od adresy bydliště. ) Vyplní jen ten, kdo není státním příslušníkem členského státu EU, EHP a Švýcarska, ale je osobou, která je rodinným příslušníkem státního příslušníka členského státu EU, EHP a Švýcarska. 79 ) Vyplní jen ten, kdo je v řízení zastoupen jinou osobou na základě plné moci.
78
Telefon: …………………………………………………………………………………………….... Mobilní telefon: ……………………………………………………………………………………… Fax: ……………………………………………………………………………………………… …... Email: ……………………………………………………………………………………………… …
Údaje o dokladu o odborné kvalifikaci (diplom, osvědčení nebo jiný doklad):
Typ diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu:80) ………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………… Číslo dokladu o odborné kvalifikaci: …………………………………………...…………………. Datum vydání dokladu o odborné kvalifikaci: …..……………………………………………….. Název, adresa a stát vzdělávacího zařízení: ……………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… ………… ……………………………………………………………………………………………… ………… Doba trvání studia:……………………………………..………………………měsíců1) – let1)
Údaje o odborné praxi – předchozí výkon povolání/předmětné činnosti žadatelem:2) ne ano v závislém postavení: na plný úvazek: od……………..do…….…..……;celkem………...…...měsíců1) – let1) na částečný úvazek: od…….……….do……….……;celkem…...…....měsíců1) – let1)
v nezávislém nebo vedoucím postavení: od……………….…….do…………….………; celkem………………..….……. měsíců1) – let1) 80
) Diplom, osvědčení nebo jiný doklad získaný na základě absolvování vzdělání (vysokoškolského, vyššího odborného, středoškolského, ……) a odborné přípravy.
Název, adresa a stát zaměstnavatele:81) ..………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………… ……………………………………………………………………………………………… ………… ……………………………………………………………………………………………… ………… ……………………………………………………………………………………………… ………… ……………………………………………………………………………………………… ………… ……………………………………………………………………………………………… ………… ……………………………………………………………………………………………… …………
Doklady přiložené žadatelem k žádosti:2) A. Doklady prokazující totožnost žadatele: průkaz totožnosti doklad osvědčující státní příslušnost plná moc pro osobu zastupující žadatele5) B. Doklady prokazující odbornou kvalifikaci: diplom, osvědčení nebo jiný doklad popis rozsahu a obsahu studia doklad o odborné praxi potvrzení uznávacího orgánu země původu o odborné kvalifikaci žadatele82) C. Doklady prokazující jinou způsobilost: bezúhonnost, nebo skutečnost, že na majetek uchazeče nebyl prohlášen konkurs, nebo skutečnost, že uchazeč vykonával činnost s péčí řádného hospodáře jako prokurista nebo jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu právnické osoby, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, nebo skutečnost, že uchazeč nebyl postižen za správní delikt nebo za disciplinární nebo kárné provinění (např. v souvislosti s výkonem předmětné činnosti), nebo zdravotní způsobilost uchazeče, nebo finanční způsobilost pro výkon regulované činnosti uchazeče, nebo
81
) V případě více zaměstnavatelů uvést všechny. ) Doložit jen v případě, že je povolání regulováno ve státě původu.
82
pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem (při výkonu) předmětné činnosti V ………………………………. dne ……………………………
…………………………………………………… podpis žadatele
Informace pro žadatele: Průkaz totožnosti, doklad osvědčující státní příslušnost, doklad o odborné kvalifikaci a doklady o jiné způsobilosti se předkládají v originále nebo v kopii. Doklad o odborné kvalifikaci a doklady o jiné způsobilosti musí být přeložen do českého jazyka (pokud v něm není vydán nebo pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak). Doklady o jiné způsobilosti, s výjimkou dokladu o finanční způsobilosti, nesmí být starší než 3 měsíce. Uznání odborné kvalifikace podléhá zpoplatnění; správní poplatek za vydání rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace činí dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích 2.000,- Kč. Pokud jsou uznávacím orgánem profesní komory, je stanovena výše poplatku za uznání odborné kvalifikace předpisem této komory.
Příloha č. 3 Přehled zaměstnanosti občanů států ČR na území států EU/EHP a Švýcarska v r. 2005 a přehled zaměstnanosti občanů států EU na území ČR v letech 1993-2005
Tab. 1: Přehled zaměstnanosti občanů států ČR na území států EU/EHP a Švýcarska v roce 2005 dle informací, které má MPSV k dispozici Státy EU rok 2005 1. Spojené království 17 600 2. Irsko 5 761 3. Německo (roční i sezónní) 2 010 4. Slovensko 814 5. Norsko 284 6. Švédsko 152 7. Slovinsko 128 8. Francie 99 9. Švýcarsko 31 10. Malta 12 11. Finsko 11 12. Belgie * 13. Dánsko * 14. Estonsko * 15. Itálie * 16. Island * 17. Kypr * 18. Lichtenštejnsko * 19. Litva * 20. Lotyšsko * 21. Lucembursko * 22. Maďarsko 115 23. Nizozemsko * 24. Polsko * 25. Portugalsko * 26. Rakousko * 27. Řecko * 28. Španělsko * Celkem ČR 27 017 * počet občanů ČR ve sledovaném období není k dispozici Zdroj: http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6220709:
Tab. 2: Přehled zaměstnanosti občanů států EU na území ČR v letech 1993--2005 Státy EU
1993
1. Slovensko
23 367 39 209 59 323 72 244 69 723 61 320 53 154 63 567 63 555 56 558 58 053 59 818 75 297
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2. Polsko
10 559 8 719
12 071 12 843 13 665 9 941
6 880
7 679
6 661
7 338
7 403
8 882
12 635
3. Německo
660
1 143
1 462
1 457
1 536
1 545
1 466
1 452
1 218
1 306
1 412
1 303
1 743
4. Spojené království
885
1 096
1 224
1 233
1 252
1 207
1 129
1 112
989
1 005
1 018
741
1 119 671
5. Francie
219
299
391
457
470
540
585
621
613
702
727
509
6. Rakousko
309
381
434
449
475
455
421
384
396
432
502
390
474
7. Litva
*
10
39
70
137
92
26
59
42
40
40
142
353
8. Itálie
79
117
146
209
245
242
235
243
230
250
296
202
287
9. Nizozemsko
108
155
223
243
276
329
303
332
285
242
227
179
275
10. Maďarsko
33
36
37
79
73
75
66
72
73
100
75
131
165
11. Španělsko
55
52
69
80
84
86
83
95
91
84
77
78
128
12. Belgie
35
72
86
90
86
104
111
120
106
107
102
93
117
14. Irsko
75
92
127
124
99
89
72
74
65
84
83
67
108
13. Švédsko
63
68
90
141
125
138
118
138
93
92
84
63
90
15. Dánsko
28
35
50
55
37
55
60
69
73
74
64
46
77
16. Řecko
11
6
13
16
17
19
27
21
21
23
25
30
59
17. Finsko
4
11
22
32
57
62
68
76
59
59
38
32
46
18. Slovinsko
*
*
51
36
28
26
24
24
24
32
38
29
43
19. Portugalsko
5
6
8
8
7
3
10
17
15
49
16
13
30
20. Lotyšsko
*
8
14
19
25
16
15
19
19
26
23
9
14
21. Estonsko
*
5
11
10
16
8
11
8
7
13
10
3
9
22. Kypr
5
1
2
3
5
8
6
6
6
9
7
6
8
23. Malta
*
2
0
3
6
7
5
8
7
8
7
4
7
24. Lucembursko
0
0
0
2
3
2
3
3
3
5
7
5
7
Státy EU celkem
36 500 51 523 75 893 89 903 88 447 76 369 64 878 76 199 74 651 68 638 70 334 72 775 93 762
Ostatní státy
15 085 20 557 35 966 53 343 42 320 34 878 28 588 27 448 29 001 32 541 35 404 35 209 57 964
Celkem ČR
51 585 72 080
111 859
143 246
130 767
* počet občanů EU ve sledovaném období není k dispozici. Zdroj: http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6220709
111 247
93 466
103 647
103 652
101 179
105 738
107 984
151 726
