Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Sociálně-ekonomická demografie

Hlavní trendy vnitřní migrace v ČR

Autor bakalářské práce: Eva Zahrádková Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petra Dotlačilová

Školní rok 2013/2014

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Hlavní trendy vnitřní migrace v ČR vypracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité zdroje a literaturu, ze kterých jsem čerpala.

V Praze dne: ………………………… podpis

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Petře Dotlačilové, za ochotu, konzultace a poskytnuté užitečné rady, které mi byly uděleny. Zároveň bych ráda poděkovala celé své rodině za vynaloženou podporu při mém dosavadním studiu.

Abstrakt Cílem této bakalářské práce je objasnit trendy vnitřní migrace České republiky, projevující se v rozmezí let 2000 až 2011. V teoretické části jsou vysvětleny základní pojmy a charakteristiky, spolu s ukazateli, které se používají pro analýzu migrace. Analytická část zkoumá vývoj migrace mezi 14 kraji a 76 okresy ve vztahu k vybraným ukazatelům, kterými jsou objem vnitřní migrace, obrat a saldo vnitřní migrace, spolu s indexem efektivnosti migrace. Zároveň je prováděna analýza podle kategorií, mezi které patří: pohlaví, věk, rodinný stav, vzdělání, důvod stěhování a měsíc stěhování. V závěru jsou shrnuty nejpodstatnější výsledky, jež byly v průběhu studie zjištěny.

Klíčová slova migrace, vnitřní migrace, kraj, okres, míra nezaměstnanosti, migrační atraktivita

Abstract The aim of my bachelor’s thesis is to clarify prevailing trends at the domestic migration of the Czech Republic from 2000 to 2011. The first part of my thesis is theoretical, explaining basic concepts, characteristics and indicators used to analyze migration. Second part is analytical showing development of migration among 14 regions and 76 districts in association to selected indicators which are extent, balance and effectivity index of domestic migration. In the same time analysis according to categories is done. Those categories are gender, age, marital status, education, motives and period of migration. In the conclusion is the summary of substantial information which were discovered during the study.

Key words migration, domestic migration, region, district, unemployment rate, migration attractiveness

OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................... 6 1.

VYMEZENÍ POJMŮ .......................................................................................... 8 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

2.

VÝVOJ VYBRANÝCH UKAZATELŮ PRO OBDOBÍ 2000–2011 ............... 21 2.1 2.2 2.3 2.4

3.

MIGRACE ............................................................................................................... 8 ČLENĚNÍ MIGRACE .............................................................................................. 9 METODIKA A SBĚR DAT.....................................................................................10 UKAZATELE MIGRACE .......................................................................................12 MIGRAČNÍ MODELY ...........................................................................................14 MIGRACE - SLOŽKA DEMOGRAFICKÝCH PROGNÓZ ....................................16 ZMĚNY V ÚZEMNÍM ČLENĚNÍ ČESKÉ REPUBLIKY .......................................17 ANALÝZA OBJEMU VNITŘNÍ MIGRACE ..........................................................21 ANALÝZA OBRATU VNITŘNÍ MIGRACE..........................................................25 ANALÝZA SALDA VNITŘNÍ MIGRACE.............................................................34 ANALÝZA INDEXU EFEKTIVNOSTI MIGRACE ...............................................45

ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ ........ 50 3.1 3.2 3.3 3.4

ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE RODINNÉHO STAVU ........................50 ANALÝZY VNITŘNÍ MIGRACE PODLE DŮVODU STĚHOVÁNÍ .....................52 ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE VZDĚLÁNÍ .........................................54 ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE MĚSÍCE STĚHOVÁNÍ .......................56

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 59 LITERATURA .......................................................................................................... 63 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................... 69 SEZNAM TABULEK ............................................................................................... 70 PŘÍLOHY ................................................................................................................. 74

ÚVOD Ve statistických analýzách, zejména v těch, které se týkají obyvatelstva, je zkoumáno mnoho údajů, dat, která jsou publikována v demografických ročenkách (dříve pohyb obyvatelstva). Každé ze zpracovávaných témat je ze své podstaty důležité a diskutované, ať už se jedná o stárnutí populace, které souvisí s poklesem úrovně plodnosti nebo snižováním intenzity úmrtnosti, čímž se prodlužuje naděje dožití. Do obsahu demografických ročenek také patří sňatky či rozvody, s nimiž více méně souvisí také migrace. U migrace, především zahraniční, se setkáváme s otázkami, zda může příliv imigrantů ovlivnit právě již zmíněné stárnutí obyvatelstva. Vyvstává zde také otázka ekonomických a sociálních problémů vznikajících vlivem migrace. Všechna témata souvisejí se změnou struktury a rozmístěním obyvatelstva, a právě migrací se zabývá tato bakalářská práce. Cílem této práce je analýza vnitřní migrace ČR, především zaměřená na mezikrajské a meziokresní stěhování během let 2000 až 2011. Celá studie je rozdělena do tří kapitol, ta první je založena na vymezení pojmů, které souvisí s migrací. Obsahuje třídění migrace z různých pohledů, metodiku a sběr dat, v níž je také popsána od roku 2000 fungující evropská klasifikace územních statistických jednotek NUTS. Zároveň zahrnuje vysvětlení všech podstatných ukazatelů, které se v rámci stěhování obyvatelstva používají. Nedílnou součástí první kapitoly jsou migrační modely, migrace jako součást demografických prognóz, ale také územní změny, které nastaly v průběhu zkoumaného období. Druhá kapitola je rozčleněna na čtyři podkapitoly, každá z těchto podkapitol se zaobírá jedním ukazatelem, jenž analyzuje každý kraj a také okresy, které jsou součástí zkoumaných krajů. Z důvodu nedostatku dat, v této práci není zahrnuta analýza vnitrookresní migrace, tedy stěhování z obce do obce v rámci určitého okresu. Mezi tyto ukazatele patří objem vnitřní migrace, obrat a saldo vnitřní migrace a v poslední řadě také analýza indexu efektivnosti vnitřní migrace. Analýza ukazatele objem vnitřní migrace je zároveň provedena zvlášť pro muže a pro ženy a také s ohledem na věkovou strukturu populace. Tento oddíl se také zabývá ekonomickými, sociálními a geografickými charakteristikami jednotlivých oblastí, tudíž je zde zmiňována i míra nezaměstnanosti, která je v textu definována v souvislosti s migrační atraktivitou. Poslední část popisuje vnitřní migraci podle čtyř kategorií. Je zde zahrnuta analýza vnitřní migrace podle rodinného stavu, důvodu stěhování, nejvyššího dosaženého vzdělání 6

a měsíce, ve kterém stěhování proběhlo. I v této části bakalářské práce je analýza provedena podle typu stěhování,

tedy rozčleněna na mezikrajské,

meziokresní

a vnitrookresní stěhování. V závěru jsou shrnuty výsledky a poznatky, ke kterým v průběhu celkové analýzy docházelo. Pro lepší přehlednost jsou v textu uváděny pouze významné grafy a tabulky, ale popsány a odůvodněny jsou všechny i ty, které jsou vloženy v přílohách. Všechna data, která sloužila ke zpracování této bakalářské práce, pochází ze stránek Českého statistického úřadu.

7

1. VYMEZENÍ POJMŮ Změny stavu obyvatelstva související s jeho rozmístěním se označují jako pohyb neboli měna obyvatelstva. Tyto změny lze vymezit podle příčin pohybu obyvatelstva na přirozený, sociální a mechanický pohyb. Přirozený pohyb vychází z reprodukce obyvatelstva, jež je dána přirozenou obnovou obyvatelstva, tedy výměnou generací narozených a zemřelých. V širším pohledu se v této skupině objevuje i sňatečnost či rozvodovost. Sociální pohyb souvisí se změnami v sociální struktuře populace, dané sociální příslušností, povoláním, rodinným stavem. Tato práce je zaměřena hlavně na poslední druh pohybu – tedy mechanický pohyb obyvatelstva, jenž se týká prostorového stěhování. Je třeba rozlišovat různé formy prostorového pohybu, jež mohou být, jak dočasné, tak trvalé. Hovoří se tedy o mobilitě (hybnosti). „Pojem mobilita zahrnuje všechny druhy prostorových pohybů, včetně přechodných, pohybů s různou periodicitou, za různým účelem, v různých směrech a na různé vzdálenosti“ (Roubíček, str. 257, [1]).

1.1 MIGRACE Migrace neboli stěhování, je užší forma prostorové mobility. V České republice je definována jako pohyb přes hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce, při němž se změní trvalý pobyt osoby. „Osoba, která ve sledovaném časovém intervalu změnila místo pobytu, tj. vymezenou administrativní jednotku, se nazývá migrant. Za migranta se tedy považuje osoba, která měla alespoň jedno předchozí trvalé bydliště v jiné územní jednotce než je její současné bydliště“ (Pavlík a Kalibová, str. 104, [2]). Vymezení migrace je v jednotlivých zemích odlišné, jelikož je na přestěhování obecně pohlíženo jako na změnu trvalého či obvyklého místa pobytu, jenž souvisí s vybudováním nového života, tedy s vybudováním nových vztahů, společenských a pracovních vazeb. Zároveň je v některých zemích trvalý pobyt spojen s podmínkou minimální doby pobytu, což může ovlivnit definici stěhování. Ve skutečnosti je velmi složité odlišit migranty a návštěvníky (cestovatele). „Toto rozlišování může být založeno na době (délce) pobytu v novém bydlišti nebo na právním podkladě v souladu s klasifikací jednotlivých osob jako usedlíků či návštěvníků, prováděnou příslušnými úřady. Pojem

8

migrace je použitelný jen v případě relativně usedlého obyvatelstva“ (Roubíček, str. 75, [3]).

1.2 ČLENĚNÍ MIGRACE Migraci lze členit do několika kategorií. Tou první je stěhování přes hranice státu, které je nazýváno mezinárodní migrací neboli vnější migrací. Migrace v rámci území jednoho státu je migrací vnitřní. Do vnitřní migrace lze zahrnout z hlediska vzdálenosti migraci

vnitrookresní

–

stěhování

z obce

do

obce

uvnitř

jednoho

okresu,

meziokresní – pohyb mezi okresy v rámci kraje a mezikrajskou – tedy pohyb obyvatel mezi jednotlivými kraji na určitém území jednoho státu. Efekt, jenž je tvořen vnitřní migrací, se vyznačuje rozmístěním a ovlivňováním struktury obyvatelstva tohoto území, ne reprodukcí. Výsledek mezinárodní migrace je spojen i s možnou změnou počtu a struktury obyvatelstva daného státu. Mezi důvody vnitřní migrace patří především lepší pracovní podmínky, vzdělávání, atraktivnost pracovních nabídek, míra nezaměstnanosti nebo kvalita života (Klufová a Poláková, [4]). Migrace se také rozlišuje podle směru pohybu. Pokud dochází ke stěhování směrem do populace, jedná se o imigraci. V případě, že jde o vystěhování z populace, lze mluvit o emigraci. Dále lze migraci členit na dobrovolnou a nedobrovolnou. „Dobrovolná (též chtěná) migrace je takové stěhování, které vyplývá z vlastní iniciativy migranta. Protiproudem emigrace – obvykle slabším – je reemigrace, kdy se dřívější emigranti po určité době nepřítomnosti vracejí do své mateřské země. Pokud je taková akce organizována státní mocí, mluví se obvykle o repatriaci. Opakem dobrovolné migrace je nedobrovolná (násilná, vynucená) migrace, kdy jsou jednotlivci donucováni ke stěhování veřejnou mocí ať přímo či nepřímo. Jedním z typů nedobrovolné migrace je vyhoštění, kdy jednotlivec, či skupina osob je donucena opustit místo dosavadního pobytu. Dalším typem může být například evakuace (vyklizení), tento termín se užívá pro označení plánovitého vysídlení všeho obyvatelstva určité oblasti s cílem uchránit je před důsledky nějaké přírodní katastrofy nebo válečných událostí“ (Roubíček, str. 262-263, [1]). Jako další lze uvést členění migrace z hlediska počtů migrantů. Jedná se o migraci individuální, založenou na rozhodnutí samotného jedince. Druhým typem je migrace kolektivní, při větším počtu nazývaná hromadnou nebo masovou, kdy se stěhují skupiny 9

jednotlivců, nebo rodin společně. Útěk neboli exodus, se používá k označení náhlých hromadných

migrací,

vyvolaných

neočekávanými

přírodními

katastrofami,

nebo i válečnými událostmi (Roubíček, [1]). Odlišným tříděním migrace je rozdělení na krátkodobou a dlouhodobou. Za dlouhodobou migraci je považována trvalá změna stálého bydliště. Krátkodobá obsahuje specifické formy prostorové pohyblivosti obyvatelstva. Do této skupiny řadíme sezonní migraci, dojížďku a vyjížďku, kyvadlovou migraci a cestování. Za sezónní migraci

lze považovat

tzn., že kyvadlová

prostorové pohyby zejména zemědělských pracovníků,

migrace

souvisí

s pravidelnou

denní

či

týdenní

dojížďkou

za zaměstnáním, do škol, ale i občasnou dojížďkou a vyjížďkou za službami, kulturou nebo zábavou. Dojížďka a vyjížďka popisuje spádové obyvatelstvo, které závažným způsobem ovlivňuje rozdíl mezi tzv. nočním a denním obyvatelstvem určitých území či obcí. Tyto pohyby jsou důležitým zdrojem pro budování dopravní sítě. Demografické prameny dat neskýtají žádné informace o cestování (Roubíček, [1]). Cestování se tedy ověřuje velmi obtížně, obvykle v rámci pravidelného zjišťování cenzu obyvatelstva – možnosti rekreace,

vlastnictví

chaty,

chalupy,

resp.

správy

cestovních

kanceláří

(Klufová a Poláková, [4]).

1.3 METODIKA A SBĚR DAT „Evidence přestěhování v mnoha zemích neexistuje (například ve Spojeném království se rozsah stěhování odhaduje na základě lékařské evidence – předpokládá se, že se změnou bydliště se člověk přihlásí k jinému lékaři). U nás existuje evidence od roku 1949, kdy bylo zákonem z 23. II. zavedeno povinné hlášení pobytu“ (Koschin, str. 15, [5]). V rámci České republiky, Český statistický úřad (ČSÚ) rozlišuje vnitřní migraci na tři druhy stěhování, stěhování mezi obcemi v rámci okresu, stěhování mezi okresy v rámci kraje a stěhování mezikrajské. Do případů vnitřního stěhování není zahrnuto stěhování mezi urbanistickými obvody hlavního města Prahy. Data o stěhování byla v letech 2001–2004 získávána z Hlášení o stěhování (zpravodajskou jednotkou byly ohlašovny pobytu a okresní úřadovny pobytu a okresní úřady cizinecké a pohraniční policie ČR). Od roku 2005 přebírá ČSÚ soubory dat z Ministerstva vnitra a Ředitelství služby cizinecké policie. 10

Pro účely demografické statistiky jsou migranti charakterizováni věkem, rodinným stavem a občanstvím. Samotná migrace je určena datem stěhování, předchozím a novým bydlištěm. Do roku 2004 byl zjišťován také důvod migrace (ČSÚ, [6]). ČSÚ nevede evidenci počtu stěhujících se osob, ale počet případů stěhování. Množství osob, jež ve skutečnosti změní místo trvalého bydliště, může být tedy o něco nižší než uvedené údaje, jelikož se za uvedené období může osoba přestěhovat vícekrát. „Přesnost získaných údajů závisí na způsobu získávání dat a použitých metodách, v řadě zemí je však migrační statistika založena spíše na přibližných údajích a odhadech než na přesném zjišťování. Nejúplnější migrační statistiky jsou odvozeny z populačních registrů, které zaznamenávají všechny změny bydliště. Údaje vyplývající z registrů jsou postačující pouze pro vnitřní migraci, ale k hodnocení mezinárodní migrace jsou méně vhodné. V zemích, kde populační registry nejsou zavedeny, se za účelem zjištění rozsahu migrace používají některé vybrané administrativní záznamy, které však obvykle nezahrnují celou populaci, jako tomu je u seznamu voličů, daňových poplatníků nebo u záznamů sociální péče“ (Pavlík a Kalibová, str. 107, [2]). Zároveň je velmi obtížné sledovat migraci, neboť přináší jisté nepřesnosti. Určité seskupení populace bydlí obvykle jinde, než je jejich trvalé bydliště, jak je tomu například u studentů. Kdyby migrace byla vymezena jako změna skutečného místa bydliště, výsledky by byly jiné a přesnější, než-li je tomu u trvalého bydliště. V roce 2011 se poprvé objevila ve Sčítání lidu, domů a bytů kolonka „bydliště v rozhodný okamžik“. Tento pojem udává místo, kde sčítaná osoba dlouhodobě fakticky žije a kde má svou domácnost, případně rodinu. Není přitom rozhodující, kde je osoba přihlášena k trvalému pobytu nebo zda například z důvodu práce nebo studia tráví větší část týdne v jiném místě (Sčítání lidu, domů a bytů, [7]). V České republice byla v roce 2000 zavedena evropská klasifikace územních statistických jednotek NUTS (Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques), které jsou určeny pro analytické a statistické potřeby a pro potřeby Evropské unie (EU). Tato klasifikace je závazná od roku 2004 pro všechny členské státy EU. Slouží převážně pro získávání ekonomických informací o území na srovnatelné bázi a umožňuje jednotným způsobem pracovat s daty všech členských zemí EU.

11

Území České republiky je členěno dle NUTS jako: 

NUTS 0 – stát – Česká republika jako administrativní jednotka,



NUTS 1 – území – území celé České republiky,



NUTS 2 – oblast – sdružené kraje neboli regiony soudržnosti,



NUTS 3 – kraj – kraje jako administrativní jednotky,



LAU 1 (NUTS 4) – okresy (77 jednotek),



LUA 2 (NUTS 5) – obce (cca 6250 jednotek).

Kraje se sdružují do regionů NUTS 2 takto: 

NUTS 2 Praha – je tvořen územím hl. m. Prahy,



NUTS 2 Střední Čechy – je tvořen územím Středočeského kraje,



NUTS 2 Jihozápad – je tvořen územím krajů Jihočeského a Plzeňského,



NUTS 2 Severozápad – je tvořen územím krajů Karlovarského a Ústeckého,



NUTS 2 Severovýchod – je tvořen územím krajů Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického,



NUTS 2 Jihovýchod – je tvořen územím krajů Vysočina a Jihomoravského,



NUTS 2 Střední Morava – je tvořen územím krajů Olomouckého a Zlínského,



NUTS 2 Moravskoslezsko – je tvořen územím kraje Moravskoslezského. Za sdružené kraje jsou považovány základní regiony pro aplikaci regionální

politiky a pro čerpání podpory ze strukturálních fondů EU. Až do roku 2008 byly okresy klasifikovány jako NUTS 4 a obce jako NUTS 5, od tohoto roku byl zaveden systém LAU (Local Administrative Units) pro specifické potřeby administrativy a statistiky, zároveň je systém kompatibilní s NUTS (ČSÚ, [8]). V průběhu let docházelo ke změnám v územním členění státu. Data o migraci jsou vždy vztaženy k danému územnímu celku, který se však během sledovaných let měnil. Tyto územní změny jsou uvedeny v kapitole 1.7.

1.4 UKAZATELE MIGRACE Migraci lze sledovat pomocí řady ukazatelů. V praxi jsou využívány jednak ukazatele absolutní, tedy vyjádřené v celých číslech, dále pak ukazatelé relativní, vztažené k určité skupině obyvatelstva (např. na 1000 obyvatel středního stavu dané územní jednotky). Je zřejmé, že proces migrace sestává ze dvou hlavních procesů, jednak 12

je to imigrace a jednak emigrace (Koschin, [9]). Za základní analytické ukazatele lze považovat obrat migrace, neboli hrubou migraci, migrační saldo – čistá migrace a index efektivnosti migrace. Obrat migrace je definován jako celkový počet migrantů, je to tedy úhrn přistěhovalých do určité oblasti i (hrubá imigrace I ti ) a vystěhovalých z regionu i (hrubá emigrace E ti ) za určitý časový interval t. Součet těchto ukazatelů je považován za hrubou migraci. V případě mezinárodní migrace oblast i je tvořena celým státem. Někdy se do obratu stěhování určité oblasti započítává i vnitřní obrat stěhování této oblasti. V případě vnitřní migrace oblasti i je např. kraj, okres nebo obec, tedy nižší územní jednotka. Hrubá migrace:

I

i t

 Eti



(1. 1)

Objem vnitřní migrace za vyšší územní jednotku v daném období, je tvořen součtem objemu stěhování za nižší územní celky plus stěhování mezi těmito nižšími územními celky (ČSÚ, [10]). Objem vnitřní migrace ČR by se tedy spočítal jako součet všech případů stěhování mezi kraji, okresy v daných krajích a mezi obcemi daných okresů. Výsledek rozdílu mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých v daném regionu i, za daný časový interval t, se nazývá migrační saldo (migrační přírůstek, přírůstek stěhováním, čistá migrace). Jestliže je výsledkem kladné migrační saldo, lze hovořit o čisté imigraci, je-li záporné, jedná se o čistou emigraci (migrační úbytek). Migrační saldo:

I

i t

 Eti



(1. 2)

Index efektivnosti migrace neboli index migračního salda, charakterizuje efektivnost migrace určité oblasti i. Je dán poměrem migračního salda a obratu migrace dané oblasti i v časovém intervalu t (Langhamrová a Kačerová, [11]). Index efektivnosti migrace:

iem

i t

I  I

i t i t

 Eti  Eti

 

(1. 3)

Hodnoty tohoto ukazatele se pohybují v rozhraní od 0 do 1. Znamená to tedy, že při nulové hodnotě se nikdo nepřestěhuje, v případě 1 migrace probíhá pouze jedním směrem – dochází pouze k emigraci nebo imigraci (Pavlík a Kalibová, [2]).

13

1.5 MIGRAČNÍ MODELY Migrační modely lze dle Pavlíka (Pavlík a Kalibová, [2]) rozdělit na dvě kategorie. Tu první tvoří migrační proudy, druhou pak stochastické modely. Stochastické modely se vztahují spíše k jednotlivcům nežli k populacím a aplikují pravděpodobnost stěhování k určitému počtu osobních charakteristik, jako např. věk, rodinný stav nebo ekonomická aktivita. Migrační proudy mezi dvěma územními celky jsou dávány do vztahu spolu s ekonomickými, sociálními a demografickými proměnnými. Tyto proměnné jsou nazývány vytlačujícími (push factors), přitahujícími faktory (pull factors) a mezilehlými překážkami mezi dvěma regiony. Vytlačující faktory zahrnují důvody odchodu ze země původu, mohou jimi být např. nízká kvalita života, vysoká míra nezaměstnanosti, rasová diskriminace apod. Naopak přitahující faktory se vyznačují atraktivností cílové oblasti, tedy atraktivními pracovními příležitostmi, možností seberealizace, svobodou apod. Studování

těchto

proudů

znamená

zkoumat

je

jako

migrační

toky

(soubory migrantů), jež vychází vždy z výchozí (zdrojové) oblasti i, ze které odcházejí pozorované soubory migrantů, a svoji příchozí (cílovou) oblast j, do které směřují. Rozsah migračního

toku

z oblasti

Lze uvažovat migrační proud

i

do

oblasti

j

je

dán

počtem

migrantů

i

Mj.

 M  , jenž z hlediska velikosti bývá silnějším a tok, naopak i

j

slabší, který je orientovaný opačným směrem, tedy migrační protiproud  j M i  . Úhrn migračních proudů směřujících z výchozího regionu i je značen jako i M , zatímco úhrn migračních proudů směřovaných do příchozího regionu j lze označit symbolem M j . V případě že se analýza týká dvou územních jednotek, spojených migračními proudy, lze nazvat hrubou výměnou (hrubým migračním tokem) součet celkové velikosti proudu a protiproudu. Rozdíl mezi těmito toky (tj. jejich vzájemné migrační saldo) lze nazvat čistým tokem neboli čistou výměnou mezi oblastmi. Protiproudem je ten tok ve směru, jehož čistý migrační tok je záporný.

Mi 

(1. 4)

 j Mi 

(1. 5)

Hrubý migrační tok:

i M j 

Čistý migrační tok:

M i

j

j

14

Index efektivnosti migračního toku určuje účelnost migračního proudu, a zároveň je analogií již výše zmíněného indexu efektivnosti migrace. Index efektivnosti migračního proudu je dán poměrem čistého migračního proudu a hrubého migračního proudu. Analogický index pro protiproud je v absolutní hodnotě stejný, má však opačné znaménko. Index efektivnosti migračního proudu:

i

iemp j 

M M i

j

i

j

 j Mi 

 j Mi 

(1. 6)

Vzhledem k tomu, že migrační akty znamenají vždy i nutnost překonat určitou vzdálenost mezi výchozí a příchozí oblastí, může se tedy stát kritériem pro hodnocení migrační atraktivnosti (přitažlivosti) či naopak „odpudivosti“ zúčastněných oblastí.

d i  ,

Souhrnnou charakteristikou může být průměrná vzdálenost

jež překonávají

emigranti ze zdrojové oblasti i, resp. průměrná vzdálenost d j  , kterou překonávají imigranti do cílové oblasti j.

di

d  

dj

d  

j

Průměrná vzdálenost ze zdrojové oblasti i:

ij

j

iM j

i

Průměrná vzdálenost ze zdrojové oblasti j:

i M j

 Mi

ij j

i

j

Mi

(1. 7)

(1. 8)

Tato vzdálenost nemusí být nutně kilometrickou vzdáleností, nýbrž lze použít i vzdálenost silniční či traťovou, případně i tarifní. Mírou překonávané vzdálenosti mohou být i různé formy „sociální“ vzdálenosti jako jsou např. rozdíly v životních nákladech obou míst, rozdíly v reálných mzdách. Výsledky vypočtených průměrů popisují spíše průměrné „zisky“, nežli průměrné „náklady“, jež vyplývají ze stěhování. Nejznámější konstrukcí rozboru migračních proudů je srovnání skutečné a teoretické velikosti migračních proudů pomocí preferenčního a gravitačního modelu. V preferenčním modelu si migranti volí svůj migrační cíl nezávisle na oblasti zdrojové, kterou opouštějí, vychází tedy z modelu migračního proudu. Symbol

i

M

označuje počet migrantů opouštějících výchozí oblast i. Podíl těchto migrantů z celkového počtu migrantů celkem M je vyjádřen poměrem

i

M M . Počet migrantů, směřujících

do cílové oblasti j se označí M j , jejich podíl z celkového počtu všech migrantů celkem je vyjádřen vzorcem M j M . Celkový počet migrantů, opouštějící zdrojovou oblast 15

i a směřující do cílové oblasti j se značí symbolem i M j . Jejich podíl z celkového počtu všech migrantů celkem lze vyjádřit jako

i

M j M . Veškeré podíly lze interpretovat jako

pravděpodobnost stěhování migrantů v uvedených směrech. Index preference migračního směru z i do j:

Index preference migračního směru z j do i:

i

j

Ij  Ii 

i

M j M

i

M M j

j

Mi  M

j

M  Mi

(1. 9)

(1. 10)

Ze vzorce lze vyvodit podmínku pro hodnocení nezávislosti volby migračního směru. Pokud výsledek indexu bude roven jedné, je možno tvrdit, že volba migračního směru je skutečně nezávislá. Takové splnění podmínky nezávislosti není obvyklé, častěji vychází hodnota větší než jedna, tzn., že migranti volí daný směr častěji, než odpovídá náhodná volba – migranti dávají danému směru přednost. Pokud výsledkem je číslo menší než jedna, znamená to, že migranti volí směr méně často, než odpovídá náhodná volba – migranti tento směr odmítají. Mluví se tedy někdy o preferenci či depreferenci (Roubíček, [12]). Nejjednodušším z modelů je gravitační model migrace. Tento model vychází z předpokladu úměrnosti skutečného migračního proudu z i do j potenciálu mezi i a j

M  i

j

a gravitačního

 G . „Proudy mezi dvěma oblastmi jsou přímo úměrné početní i

j

velikosti jejich populace a inverzně proporcionální jejich vzájemné vzdálenosti, která vyvolává jejich sílu. Ostatní modely předpokládají, že proudy jsou proporcionální k příležitostem cílové oblasti a inverzně proporcionální k rozdílu poskytovaných příležití mezi výchozí a cílovou oblastí“ (Pavlík a Kalibová, str. 110, [2]). Všechny výše zmíněné metody analýzy migračních proudů se hodí pro případy stěhování mezi oblastmi nikoliv pro případy stěhování uvnitř oblasti. Výjimku tvoří pouze preferenční model, jehož lze použít i pro tento druh pohybu (Roubíček, [12]).

1.6 MIGRACE − SLOŽKA DEMOGRAFICKÝCH PROGNÓZ Demografické prognózy nám říkají, jaké by mohlo být složení populace, a to jak věkové tak pohlavní. Jsou obvykle počítány komponentní metodou, přičemž komponentami

jsou

tři

složky

reprodukce

obyvatelstva:

úmrtnost - vymírání,

porodnost – tedy rozmnožování populace, migrace. Migrace by měla být rozdělena na dvě složky – emigraci, změna způsobená stěhováním z populace a imigraci, stěhování směrem 16

do populace. Bohužel migrace obvykle nevykazuje žádné jasné tendence. Bývá hlavně ovlivňována momentální situací na trhu práce a bydlení, která se může rychle měnit. Z údajů tedy žádnou tendenci nelze vyčíst, ale poskytnou přinejmenším základní představu o jejich rozsahu. K tomu pochopitelně stačí relativně krátká, např. 10letá časová řada. Při konstrukci modelu se rozhoduje o sestavení prognózy bez migrace, nebo s migrací. Pokud se jedná o prognózu s migrací, určuje se, jak bude migrace zahrnuta. Při projekci (tj. promítnutí nějakých předpokladů do budoucna, označuje tedy technickou stránku prognózy) komponentní metody s migrací, nastává nutnost rozlišovat emigranty a imigranty. Migranty lze do projekce zahrnout dvojím způsobem. Prvním postupem je jednotlivě provedena projekce přirozenou měnou a projekce migrace (a všechny jsou nakonec sečteny). U tohoto způsobu je za výhodu považováno, že imigrantům lze přisoudit specifické demografické chování. U druhého postupu jsou migranti přičteny a odečteny v každém kroku projekce, u imigrantů dochází k jejich okamžité „demografické asimilaci“. Imigrantů ovšem nebývá zase tolik, aby jejich trochu odlišné demografické chování ovlivnilo výsledky prognózy, tudíž druhý postup je ve většině případů běžný. Technicky jsou ale oba způsoby stejné. Migrace se na rozdíl od prvních dvou složek obvykle nezadává pomocí specifických měr (u imigrace nemají rozumnou interpretaci), ale jako absolutní počty imigrantů a emigrantů podle věku. V praxi se imigranti a emigranti započtou na konci období

a

nepočítá

se

s jejich

úmrtností,

jako

kdyby

migrovali

výhradně

přes hranice na konci jednotlivých kroků. Vzhledem ke kvalitě odhadu budoucí migrace je chyba způsobená touto nekorektností přijatelná. ČSÚ, co se týká prognóz, bilancuje věkovou a pohlavní strukturu populace i za menší územní celky, ale pro její nespolehlivost není publikována, neboť menší územní celky budou zatíženy relativně velkou náhodnou chybou.

1.7 ZMĚNY V ÚZEMNÍM ČLENĚNÍ ČESKÉ REPUBLIKY Česká republika je rozčleněna do 14 krajů a 77 okresů. V průběhu let zkoumaného období (2000–2011) docházelo k procesům, jež mají vliv na změny v územním členění České republiky, tyto změny jsou vyjmenovány v této podkapitole. Údaje byly zjišťovány z publikací

Českého

statistického

úřadu,

jimiž

jsou

Statistický

lexikon

obcí

17

České republiky 2005 (ČSÚ, [13]) a Statistický lexikon obcí České republiky 2013 (ČSÚ, [14]). K 1. 1. 2000 nově vznikla obec Újezd u Boskovic, jež dříve byla částí obce Boskovice v okrese Blansko (Jihomoravský kraj), v témže kraji vznikla obec Mouřínov, která byla oddělena od obce Bučovice v okrese Vyškov, stejným způsobem byla vytvořena samostatná obec Ropice oddělením od obce Třinec (okres Frýdek-Místek, kraj Moravskoslezský). Také v okrese Karlovy Vary (Karlovarský kraj) došlo ke vzniku nové obce Pila, jež byla odtržena od obce Kolová. Ve Středočeském kraji, okrese Mladá Boleslav, došlo ke vzniku samostatné obce Skorkov, jež byla oddělena od obce Sojovice. Ke stejnému datu vznikla také obec Rokytnice, která byla dříve součástí obce Slavičín v okrese Zlín (Zlínský kraj). V průběhu prvního roku zkoumání došlo také k územní změně, která se týká okresu Praha-východ, z něhož byla obec Sázava přeřazena do okresu Benešov ve Středočeském Kraji, tato změna nastala 12. 11. 2000. 9 změn bylo zaznamenáno k 1. 1. 2001, v okrese Frýdek-Místek (Moravskoslezský kraj) byla nově vytvořena samostatná obec Písečná z části obce Jablunkov, v okrese Jeseník (Olomoucký kraj) vznikla nově samostatná obec Kobylá nad Vidnavkou odtržením od obce Žulová. Obec Šelešovice vznikla oddělením od obce Kroměříž ve stejnojmenném okrese Kroměříž (Zlínský kraj), stejným způsobem vznikla obec Pavlovice u Kojetína v okrese Prostějov (Olomoucký kraj), jež byla oddělena od obce Mořice, obec Sytno byla osamostatněna od obce Stříbro v okrese Tachov (Plzeňský kraj). Opačným způsobem, tedy sloučením, zanikla obec Savín, která byla sloučena s obcí Litovel v okrese Olomouc (Olomoucký kraj). V okrese Zlín (Zlínský kraj) došlo ke zbývajícím třem změnám v územním členění, obec Bohuslavice nad Vláří byla osamostatněna od obce Slavičín, část obce Fryšták byla oddělena od obce Lukoveček a stala se tak samostatnou, Ostrata byla poslední obcí okresu Zlín, která byla osamostatněna od obce Zlín. V průběhu roku 2002 došlo k 5 územním změnám, ve všech případech docházelo k slučování obcí. 3 z těchto změn se týkaly okresu Klatovy (Plzeňský kraj) a obce Švihov, do které byly začleněny obce Jíno, Kaliště, Stropčice. Obec Prosatín byla sloučena s obcí Kuřimská Nová Ves v okrese Žďár nad Sázavou (kraj Vysočina) a obec Hostokryje byla sloučena s obcí Senomaty v okrese Rakovník (Středočeský kraj). V roce 2003 nastaly 4 změny, při nichž se 4 obce staly částmi jiných obcí. Mezi ně patřila obec Zahořany, která byla sloučena s obcí Králův Dvůr v okrese Beroun (Středočeský kraj), obec Lhota 18

se stala součástí obce Plzeň v okrese Plzeň-jih (Plzeňský kraj), v tomtéž kraji byla připojena obec Malesice k obci Plzeň (okres Plzeň-sever). Obec Domoradice byla připojena k obci Vysoké Mýto v okrese Ústí nad Orlicí (Pardubický kraj). K 1. 1. 2005 bylo zákonem č. 387/2004 Sb., o změnách hranic krajů, přeřazeno celkem 29 obcí, z nichž 25 obcí bylo z kraje Vysočina (24 obcí z okresu Žďár nad Sázavou, 1 obce z okresu Třebíč) převedeno do okresu Brno-venkov Jihomoravského kraje, těmito obcemi jsou: Borač, Borovník, Černvír, Dolní Loučky, Doubravník, Drahonín, Horní Loučky, Kaly, Katov, Křižínkov, Kuřimská Nová Ves, Kuřimské Jestřabí, Lubné, Nedvědice, Níhov, Olší, Pernštejnské Jestřábí, Rojetín, Řikonín, Senorady (z okresu Třebíč), Skryje, Tišnovská Nová Ves, Újezd u Tišnova, Vratislávka a Žďárec. Obce Huzová, Norberčany a Moravský Beroun byly převedeny z Moravskoslezského kraje (Okres Bruntál) do Olomouckého kraje (okres Olomouc), a poslední změna se týkala obce Častolovice, jež byla sloučena s obcí Česká Lípa ve stejnojmenném okrese v Libereckém kraji (MVČR, [15]). V průběhu roku 2006 došlo pouze k několika změnám, první z nich bylo vytvoření nové samostatné obce Ladná z části obce Břeclav v okrese Břeclav (Jihomoravský kraj) k 1. 7. 2006. Ke stejnému datu vznikla obec Držovice osamostatněním od obce Prostějov v okrese Prostějov (Olomoucký kraj). 20. 10. 2006 byla obec Hostovice připojena k obci Pardubice v okrese Pardubice (Pardubický kraj). K 1. 1. 2007 došlo k nejrozsáhlejší reorganizaci hranic okresů, která se týkala celkem 119 obcí, z nichž 36 obcí spadá pod Středočeský kraj. Tyto obce, jejichž okresní příslušnost byla změněna, spadaly pod obec s rozšířenou působností v jiném okrese, než se samy nacházely. 23 obcí se přemístilo do okresu Praha-východ, především z okresu Kolín (14 obcí), Mělník (6 obcí) a v poslední řadě také z okresu Mladá Boleslav (3 obce). Naopak z okresu Praha-východ byly přesunuty obce zejména do okresu Mělník (3 obce), ale také do okresu Benešov (1 obce).

Z okresu Praha-západ byla převedena 1 obec

do okresu Mělník. Do okresu Kolín byly přesunuty 4 obce pouze z okresu Nymburk, v opačném směru to byla pouze 1 obec. Do regionu Kladno byla převedena 1 obec z okresu Rakovník, naopak z okresu Kladno byla změněna příslušnost jedné obce do okresu Mělník, a stejně tak byla přemístěna 1 obec z okresu Benešov, do okresu Příbram. V Jihomoravském kraji došlo ke změně obecní spádovosti, která se týkala 26 obcí. Brno-venkov se zvětšil o 25 obcí, a to o 14 obcí z okresu Blansko, 7 obcí z okresu Břeclav 19

a 4 z okresu Znojmo, do okresu Hodonín přibyla pouze jedna obec z okresu Vyškov (ČSÚ, [16]). Další rozsáhlejší transformace hranic okresů se týká Plzeňského kraje, v němž se uskutečnilo 17 převodů obcí. 14 obcí bylo převedeno do okresu Plzeň-město, z okresu Plzeň-jih se jich uskutečnilo 11, zbylé 3 byly z okresu Plzeň-sever. Z okresu Domažlice byla přesunuta obec Černíkov do okresu Klatovy. Naopak z okresu Klatovy byly přesunuty 2 obce do okresu Plzeň-jih. Změn týkajících se Moravskoslezského kraje, bylo hned několik, obec Sosnová (okres Bruntál) byla převedena do okresu Opava. Z okresu Frýdek-Místek bylo převedeno celkem 5 obcí, 4 z nich do okresu Ostrava-město a jedna do okresu Karviná. Do okresu Ostrava-město byly dále přesunuty 4 obce z okresu Opava a 4 obce z okresu Nový Jičín. Ve Zlínském kraji došlo k přesunu obce Bělov z okresu Kroměříž do okresu Zlín, a stejně tomu bylo i v Olomouckém kraji, v němž se jednalo pouze o převod obce Lipinka z okresu Šumperk do okresu Olomouc. V Libereckém kraji došlo k přesunu dvou obcí z okresu Česká Lípa do okresu Liberec. Do okresu České Budějovice (Jihočeský kraj) byly převedeny 2 obce, z nichž jedna byla z okresu Tábor, druhá pak z okresu Písek. U kraje Vysočina nastalo 6 změn, z okresu Třebíč byly přesunuty 3 obce do okresu Jihlava, z Jihlavy byla přesunuta 1 obec do okresu Žďár nad Sázavou a do téhož okresu byly převedeny 2 obce z okresu Třebíč. 7 obcí bylo přesunuto do okresu Ústí nad Orlicí (Pardubický kraj), 5 obcí z okresu Chrudim, 2 obce z okresu Pardubice a 3 obce byly převedeny z okresu Ústí nad Orlicí do okresu

Svitavy.

V

Královéhradecký

kraj

byly

převedeny

3

obce

z Rychnova nad Kněžnou do okresu Hradec Králové. Z okresu Karlovy Vary byla přesunuta obec Teplá do okresu Cheb (Karlovarský kraj). Pouze v Ústeckém kraji v tomto období nedošlo ke změnám hranic okresů. V roce 2009 se obec Nemíž stala součástí obce Tehov, jež leží v okrese Benešov ve Středočeském kraji. V témže roce došlo k odtržení části obce Zlín v okrese Zlín, z níž se stala samostatná obec s názvem Želechovice nad Dřevnicí (Zlínský kraj). V následujících letech nastalo několik změn, jednou z nich bylo 1. 1. 2010 vytvoření obce Petrov nad Desnou oddělením dvou částí (Petrov nad Desnou a Terezín) od obce Sobotín v okrese Šumperk (Olomoucký kraj). 1. ledna 2011 došlo k osamostatnění obce Libhošť od města Nový Jičín (okres Nový Jičín, Moravskoslezský kraj). V roce 2013 došlo, z důvodu referenda, k odtržení dvou obcí od Valašského Meziříčí (okres Vsetín, Zlínský kraj), těmito obcemi byly obce Krhová a Poličná. 20

2. VÝVOJ VYBRANÝCH UKAZATELŮ PRO OBDOBÍ 2000–2011 Jak již bylo uvedeno výše, vnitřní migraci v České republice lze rozdělit do tří prostorových typů ve vztahu k územně správnímu členění, a to na stěhování vnitrookresní,

meziokresní

a

mezikrajské.

Ve

sledovaném

období

2000–2011

je do případů stěhování z obce do obce zahrnuta i migrace mezi urbanistickými obvody Hlavního města Prahy, i když se jedná o stěhování uvnitř obce.

2.1 ANALÝZA OBJEMU VNITŘNÍ MIGRACE Z grafu 2.1, který znázorňuje podíl jednotlivých druhů stěhování na vnitřní migraci v ČR mezi lety 2000–2011, vyplývá, že v roce 2011 bylo téměř 64 % migrace realizováno v rámci jednoho kraje (součet vnitrookresního a meziokresního stěhování), přes hranici kraje se stěhovalo zbylých 36 % stěhujících se v ČR. Je tedy zřejmé, že stěhování na krátké vzdálenosti (z obce do obce) během této časové řady převládá, nicméně tento podíl se až do roku 2009 stále snižoval ve prospěch stěhování mezi kraji. Od roku 2009 se tato situace obrátila a podíl vnitrookresní migrace opět narůstá. Oproti těmto typům migrace, podíl meziokresního stěhování se v průběhu sledovaného období výrazně neměnil. Graf 2.1 Vnitřní migrace podle typu stěhování v ČR v letech 2000–2011 (v %) 100% 90% 80%

Podíl v %

70% 60% 50%

mezikrajské

40%

meziokresní vnitrookresní

30% 20% 10% 0%

Rok

Zdroj dat: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [17])

21

Do této časové řady je zahrnut i rok 2000, přestože čtyři vyšší územní samosprávné celky byly s účinností od 31. května 2001, ústavním zákonem č. 176/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, přejmenovány. Přejmenován byl Budějovický kraj na Jihočeský kraj, dále Jihlavský kraj na kraj Vysočina, Brněnský kraj na Jihomoravský kraj a Ostravský kraj na Moravskoslezský kraj (MVČR, [18]). Zároveň od roku 2001 vnitřní migrace ČR zahrnuje vedle stěhování všech osob včetně cizinců s místem trvalého pobytu v ČR, i cizince s uděleným vízem s délkou trvání nad 90 dní, jejichž délka pobytu na území ČR je delší než 1 rok, a cizince s uděleným azylem (ČSÚ, [19]). V textu je používán „Kraj Vysočina“ pod názvem kraj „Vysočina“, jelikož ke změně došlo až v průběhu roku 2011, kdy byl přejmenován ústavním zákonem č. 135/2011 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb. (MVČR, [18]). Graf 2.2: Objem vnitřní migrace podle pohlaví v ČR v letech 2000–2011 140 000

Počet případů stěhování

120 000 100 000 80 000 muži

60 000

ženy

40 000 20 000 0

Rok

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Z grafu 2.2 je patrné, že v roce 2007 objem vnitřní migrace dosáhl nejvyššího počtu případů stěhování (255 989). Nejspíše důsledkem změn v roce 2001 popsaných výše, nejnižší počet nastal v roce 2000 (199 716). Z grafu také vyplývá, že podíl žen a mužů na celkovém objemu vnitřní migrace je poměrně vyrovnaný a to v podstatě 22

ve všech jednotlivých letech. V každém roce převyšuje počet případů migrace žen, jejichž podíl převládá i na celkovém počtu obyvatelstva, zároveň lze brát v úvahu faktor zakládání rodiny, kdy se žena stěhuje k muži, který je „živitelem rodiny“. Ale i přesto, lze pozorovat ve struktuře migrantů určité rozdíly. Graf 2.3: Věková struktura vnitřní migrace ČR v letech 2001 a 2011 85+ 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4

ženy 2001 muži 2001 ženy 2011 muži 2011

20 000

15 000

10 000

5 000

0

5 000

10 000

15 000

20 000

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Tyto rozdíly jsou znázorněny v grafu 2.3, jenž porovnává věkovou strukturu počtu případů vnitřní migrace ČR v roce 2001 a 2011. Na začátku sledovaného období 2001 převládal počet případů vnitřní migrace u žen ve věkových intervalech 15–29, dále pak ve věkové skupině 70+ docházelo k opětovnému navyšování objemu migrace u žen. Ve věkové skupině 55–69 byly hodnoty přibližně shodné jak u žen, tak i u mužů. V ostatních věkových intervalech převládali počty případů přestěhování u mužů. V druhém sledovaném roce 2011 byly ve věkovém intervalu 10–14 naprosto shodné hodnoty u obou pohlaví. Od této věkové skupiny až do intervalu 30–34 opět dominovalo vnitřní stěhování žen. V intervalu 55–69 dochází znovu k přibližnému vyrovnání hodnot, avšak od této věkové skupiny dochází ke stejnému jevu jako je tomu v roce 2001. Vedle těchto vyjmenovaných změn, jež se týkají pohlavní struktury migrujících osob, ve sledovaných letech docházelo k nárůstu počtu případů stěhování. V roce 2011 oproti roku 2001 téměř ve všech případech přestěhování došlo k navýšení celkového počtu přestěhování, výjimku tvoří pouze tři věkové intervaly: 15–29, 70–79 a 85+. V některých případech došlo až k 40% navýšení počtu případů přestěhování a to ve věkových 23

skupinách 0–4, 35–39 a 60–64. Nejvyšší procentní změna počtu případů byla zaznamenána právě v posledním uvedeném věkovém intervalu 60–64, a činila 44,66 %. Naopak k nejmenšímu nárůstu došlo ve věkovém intervalu 10–14 a to přibližně o 1,9 %. Nejvýznamnější pokles počtu přestěhování byl zaregistrován ve věkové skupině 20–24 o téměř 39 %. Graf 2.4: Věková struktura v roce 2001 a 2011 podle typu stěhování v ČR 85+ 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4

vnitrookresní 2001 meziokresní 2001 mezikrajské 2001 vnitrookresní 2011 meziokresní 2011 mezikrajské 2011

20 000

15 000

10 000

5 000

0

5 000

10 000

15 000

Rok 2011

Rok 2001

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) V grafu 2.4 je aplikována věková struktura na každý typ vnitřního stěhování v letech 2001 a 2011. Z grafu lze vyčíst, že vnitrookresní stěhování dominuje v každé věkové struktuře v obou sledovaných letech. Nejvyšší hodnota vnitrookresního stěhování byla pro rok 2001 ve věkovém intervalu 25–29, v němž dosahuje 18 000 případů stěhování, hned následuje věkový interval předcházející (20–24) s počtem téměř 17 000 přestěhování. Naopak v roce 2011 ve věkovém intervalu 25–29 převažuje mezikrajská migrace s počtem 13 000 případů změn trvalého bydliště. Ve věkové skupině 30–34 dochází

ke

shodě

v počtu

případů

přestěhování

jak

v mezikrajské

migraci,

tak ve vnitrookresní. Z grafu jasně vyplývá, že nejnižší počet změn trvalého bydliště dosahuje migrace meziokresní a to v celé věkové struktuře v obou sledovaných letech.

24

2.2 ANALÝZA OBRATU VNITŘNÍ MIGRACE Výpočet tohoto ukazatele je zmíněn v kapitole 1.6 a v příloze 2 lze pozorovat vývoj obratu vnitřní migrace pro jednotlivé roky v období od roku 2000 až po rok 2011. Z této tabulky je zřejmé, že nejvyšších hodnot obratu vnitřního stěhování mezi kraji, dosahuje Hlavní město Praha po celé sledované období, následuje pak Středočeský kraj, jenž první zmíněnou oblast obklopuje. Naopak nejnižší hodnoty lze sledovat po celé zkoumané období v Karlovarském kraji, výjimku tvoří pouze rok 2009, v němž lze nejnižší číselný údaj nalézt u Zlínského kraje. Z celkového počtu zkoumaných územních celků lze shledat, že nejvyšších hodnot bylo dosaženo v letech 2007–2008, devět ze čtrnácti krajů ČR má nejvýraznější hodnotu ukazatele v roce 2007, zbylé kraje pak ve druhém, již zmíněném roce. V následujících letech dochází ke klesání úhrnu stěhování v jednotlivých krajích, které v podstatě odpovídá

průběhu

sledovaného

ukazatele

objemu

vnitřního

stěhování

v ČR,

jenž je znázorněn v příloze 1. Graf 2.5: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi Středočeským krajem a Hlavním městem Prahou v letech 2000–2011 50 000

Úhrn případů stěhování

45 000

40 000 35 000 Hlavní město Praha 30 000

Středočeský kraj

25 000 20 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Z grafu 2.5 vyplývá, že Středočeský kraj téměř kopíruje Hlavní město Prahu, s rozdílem jejich hodnot, přičemž tento graf je vytvořen na základě tabulky uvedené v příloze 2. Oba regiony svého vrcholu dosahují v roce 2008, přičemž Středočeský kraj zaostává pouze o 6 301 případů stěhování. Nejnižší rozdíl mezi těmito oblastmi je v prvním roce zkoumaného období, tento rozdíl činil 1 659 případů, naopak nejvyššího 25

rozdílu bylo dosaženo v roce 2007, v němž se hodnoty lišily o 6 837 uskutečněných případů přestěhování. V průběhu sledované časové řady doházelo v Hlavním městě Praze téměř ve většině případů k vyššímu počtu vystěhování, naopak ve Středočeském kraji je zaznamenán v každém roce vyšší počet přistěhování. Průměrná hrubá měsíční mzda 1 v roce 2010 regionu Hlavní město Praha činila 36 124 Kč, což bylo o necelých 10 000 Kč více, než činil celorepublikový průměr (ČSÚ, [22]). Tento indikátor lze považovat za jeden z hlavních důvodů migrační atraktivity zmíněné oblasti. Naopak jako důvod emigrace z tohoto kraje lze přisoudit drahému bydlení, s pravděpodobností, že lidé dávají přednost spíše dojíždění před koupí nemovitosti, jelikož kupní cena bytů za 1 m2 v období 2009−2011 dosahovala téměř 46 000 Kč, přičemž ve Středočeském kraji byla tato hodnota více jak o polovinu nižší (22 316 za m2), (ČSÚ, [23]). Velmi blízké hodnoty obratu vnitřní migrace je možno nalézt mezi Ústeckým a Jihomoravským krajem, v nichž v jednotlivých letech docházelo spíše k emigraci v obou krajích. Nejnižší obrat emigrantů a imigrantů se ve sledované časové řadě objevuje v Karlovarském kraji, což lze vyvodit z přílohy 3. Vývoj ukazatele obratu vnitřní migrace za okresy je zobrazen v přílohách 4–17, pokaždé za jednotlivé kraje. Výjimku tvoří pouze území Hl. m. Prahy, které do obratu vnitřní migrace mezi okresy není zahrnut, i přesto, že obvody jsou rovnocenné okresům a jsou zahrnuty do vnitrookresní migrace. V příloze 4 lze pozorovat vývoj ukazatele obratu vnitřní migrace mezi okresy Středočeského kraje, ve kterém většina okresů dosahuje podobných hodnot, co se týká úhrnu počtu přistěhovalých a vystěhovalých do jednotlivých okresů. Z 12 okresů výjimku tvoří pouze okresy Praha-východ a Praha-západ, v nichž ve všech letech časové řady převládá vyšší počet přistěhovalých, což může být způsobeno tím, že oba zmíněné okresy tvoří tzv. zázemí2 Hlavního města Prahy. Praha-východ dosahuje nejvyšších hodnot od roku 2007 a svého maxima tento okres dosáhl v roce 2008, od tohoto roku do konce sledovaného období hodnota poklesla 1

Průměrná hrubá měsíční mzda – ve strukturální statistice mezd zaměstnanců je průměrná hrubá mzda

zaměstnance v daném roce vypočtena poměřením s jeho placenou dobou, tedy počtem měsíců, za které mzdu či náhradu mzdy skutečně pobíral, odečtena je tedy doba nemocí a dalších neplacených nepřítomností v práci za daný rok (ČSÚ, [21]). 2

Zázemí – označení pro okrajové části aglomerací, charakteristické těsnými vazbami na jádrové město

(Suburbanizace, [24]).

26

o necelých 1 400 přistěhovalých a vystěhovalých celkem. Okres Praha-západ převyšuje svými hodnotami okres Praha-východ pouze ve 4 letech celého zkoumaného období, těmito roky jsou rok 2000, 2001, 2005 a rok 2006. Přestože maxima ukazatele obrat vnitřní migrace pro okres Praha-západ bylo dosaženo ve stejném roce jako pro okres Praha-východ, poprvé v celém zkoumaném období se projevil výraznější rozdíl mezi zmíněnými regiony, tento rozdíl dosáhl 1 598 případů stěhování. Hodnoty obou okresů se nejvíce lišily v roce 2010 a to o 2 631 přistěhovalých a vystěhovalých. Nejvyšších hodnot obratu vnitřní migrace mezi okresy u Jihočeského kraje (příloha 5) dosahuje okres České Budějovice, naopak nejnižší četnost úhrnu emigrantů a imigrantů se objevuje u okresu Prachatice. Ve většině případů v druhém zmiňovaném okrese se jednalo o převyšující počet vystěhování, pouze v letech 2000 a 2003 docházelo k opačnému efektu. Důvodem převažující imigrace do okresu České Budějovice může být nejnižší míra registrované nezaměstnanosti3 v % mezi všemi okresy Jihočeského kraje, která v roce 2010 dosahovala 6,47 % (ČSÚ, [26]), v ekonomické oblasti se také projevuje vliv Českých Budějovic jako územně správního centra kraje (ČSÚ, [27]). V Plzeňském kraji (příloha 6) vyniká svým obratem vnitřní migrace okres Plzeň-město, který ve svém vrcholu v roce 2008 dosahuje necelých 8 500 případů stěhování, naopak nejnižší četnosti případů dosahuje téměř v celém sledovaném období okres Domažlice. Ostatní okresy v rámci tohoto kraje nabývají podobných hodnot. V regionu Plzeň-město dochází takřka ve všech případech k vystěhování, přestože míra registrované nezaměstnanosti v tomto okrese dosahuje nejnižší hodnoty 6,44 % (ČSÚ, [22]) v rámci okresů Plzeňského kraje. Problémem tohoto okresu může být životní prostředí, Plzeň a její okolí patří k nejvíce zatíženým oblastem, především je zatíženo vysokou koncentrací škodlivých látek z průmyslových aktivit a silniční dopravy. Měrné emise zjištěné ve zmíněném okrese několikanásobně převyšují význam měrných emisí v celé ČR (ČSÚ, [28]). V regionu Domažlice nastává opačný jev, převládá zde imigrace. Tento okres se stal členem euroregionu Šumava, činnost tohoto zájmového sdružení je zaměřena 3

Míra registrované nezaměstnanosti – vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných registrovaných úřady práce

na disponibilní pracovní síle (pro větší územní jednotky (okresy, kraje, oblasti, atd.) je disponibilní pracovní síla tvořena tzv. pracovní silou, tj. počtem zaměstnaných z VŠPS + počtem zaměstnaných občanů EU (EHP) + počtem pracujících cizinců ze třetích zemí s platným povolením k zaměstnání či živnostenským oprávněním + počtem dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání (ČSÚ, [25]).

27

zejména na zlepšení životních podmínek v oblasti euroregionu, rozvoj ekonomiky a výstavbu infrastruktury. Zdravotně nezávadné životní prostředí přispívá k rozvoji rekreace a cestovnímu ruchu. Výhody okresu spočívají v relativně nízké nezaměstnanosti, kterou ovlivňuje přísun zahraničního kapitálu při vytváření nových pracovních míst, možnost spolupráce se zahraničím při realizaci některých investic a nižší nemocnost vlivem zdravějšího životního prostředí (ČSÚ, [29]). V příloze 7 je zobrazen průběh obratu vnitřní migrace mezi třemi okresy Karlovarského kraje. Nejvyšší četnosti případů vystěhovalých a přistěhovalých dosahuje okres Karlovy Vary, ačkoliv ve všech případech dochází k většímu počtu případů vystěhování, stejně tak je tomu i v ostatních dvou okresech. Za posledních deset let se okres Karlovy Vary posunul v ukazateli míry nezaměstnanosti z 2. místa na 43. místo ze všech 77 okresů. Míra registrované nezaměstnanosti činila v roce 2010 10,9 % (ČSÚ, [22]). Celkově komplikovaná ekonomická situace v okrese má i negativní vliv na počet investorů, kteří zde pořizují nové dlouhodobé nehmotné i hmotné investice, ale ne v takové míře jako v předchozích letech. V roce 2005 dochází k průlomu, ve kterém okres Cheb získává větší počet případů emigrace a imigrace, oproti okresu Sokolov a to o necelých 80 případů. Nejvyšší míra nezaměstnanosti se nachází v okrese Sokolov, v roce 2010 činila 14,1 % (ČSÚ, [22]). Životní prostředí tohoto okresu je nejhorší v kraji, na jeho kvalitu negativně působí rozsáhlá průmyslová činnost, zejména těžba a následné zpracování hnědého uhlí, všechny škodlivé látky jdoucí do ovzduší výrazně znehodnocují životní prostředí. Důlní činnost má i negativní vliv na okolní krajinu, vytěžené lokality nelze uvést do původního stavu ihned po skončení důlní činnosti. Narušené životní prostředí není ani příliš vhodné k rekreaci. V Ústeckém kraji (příloha 8) lze pozorovat nejvyšší obrat v okrese Litoměřice, který dosahuje svého vrcholu v roce 2007, po tomto roce docházelo k pozvolnému snižování hodnoty tohoto ukazatele, v posledním roce sledované časové řady došlo bezmála k vyrovnání hodnot s okresem Ústí nad Labem. Nejnižší počet případů vystěhování a přistěhování lze pozorovat v okrese Louny. U obou okresů v jednotlivých letech převládá počet případů vystěhování. Míra nezaměstnanosti v okrese Litoměřice činila v roce 2010 11,48 % (ČSÚ, [22]), čímž ji lze řadit k nejnižším v rámci kraje, ale v porovnání s celorepublikovým průměrem 9,57 % (ČSÚ, [22]) byla výrazně vyšší a zařadila tak okres mezi okresy s nejvyšší mírou nezaměstnanosti. Litoměřicko patří 28

zároveň k nevětším a nejzatíženějším okresům Ústeckého kraje, díky své rozloze a husté silniční síti (Policie ČR, [30]). V posledních letech dochází ke zlepšování životního prostředí zmíněného okresu, což je způsobeno zrušením nevyhovujících provozů, zavedením nových technologií, snižováním škodlivin v ovzduší a snižováním zdrojů znečišťujících vodu (ČSÚ, [31]). Co se týká okresů v Libereckém kraji (příloha 9), nejvyšších hodnot dosahuje okres Liberec, naproti tomu nejnižší hodnoty lze vypozorovat v okrese Semily. U okresu Liberec se jedná ve většině let sledovaného období o vyšší počet případů přistěhování, naopak u okresu Semily se jedná o převažující počet vystěhování. Ze čtyř okresů Libereckého kraje, okres Liberec v roce 2010 měl po okresu Česká lípa nejvyšší míru nezaměstnanosti 10,12 %, oproti tomu v okrese Semily byla nejnižší míra nezaměstnanosti 9,65 % ve stejném roce (ČSÚ, [22]), v tomto regionu je zároveň nejnižší počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání4 v rámci kraje (3 906 uchazečů). V okrese Liberec je nejnižší počet uchazečů na 1 volné pracovní místo5 (13,8 uchazečů), přestože je druhým největším okresem Libereckého kraje (ČSÚ. [34]). V posledních letech dochází ke snižování míry nezaměstnanosti ve všech okresech Libereckého kraje, výjimku tvoří pouze okres Semily, v němž došlo ke zvýšení tohoto ukazatele o 0,4 %. V okrese Liberec je rozšířena průmyslová výroba, mezi nejdůležitější odvětví patří výroba kovodělných výrobků, strojů a zařízení, výrobků pro automobilový průmysl a plastikářský průmysl. Právě v Libereckém kraji sídlí mnoho subdodavatelů především pro společnost Škoda Auto a.s. sídlící v Mladé Boleslavi (ČSÚ, [35]). Z přílohy 10 lze shledat, že z 5 okresů Královéhradeckého kraje vyniká svými hodnotami obratu vnitřní migrace okres Hradec Králové, který ve svém vrcholu v roce 2007 dosahuje téměř 4 400 případů přestěhování, do roku 2009 se jednalo o převyšující počet případů vystěhování, od tohoto roku je to naopak. V okrese Trutnov a Náchod v každém roce sledované časové řady počet vystěhování předčil počet přistěhování. Okres Rychnov nad Kněžnou kopíruje svým průběhem okres Náchod s rozdílem jejich hodnot. 4

Počet neumístěných uchazečů o zaměstnání - dosažitelní uchazeči: Jedná se o uchazeče o zaměstnání, kteří

mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa, tj. evidovaní nezaměstnaní, kteří nemají žádnou objektivní překážku pro přijetí zaměstnání (ČSÚ, [32]). 5

Podíl uchazečů na 1 volné pracovní místo: Podíl počtu registrovaných neumístěných uchazečů

o zaměstnání a počtu volných pracovních míst (ČSÚ, [33]).

29

Okres Hradec Králové v roce 2010 má druhou nejnižší míru nezaměstnanosti 7,4 % po okresu Rychnov nad Kněžnou, jehož míra nezaměstnanosti činí 7,2 % (ČSÚ, [22]), ale počet uchazečů o zaměstnání v prvém zmíněném okrese je ze všech okresů nejvyšší. Průmyslové zóny, jež se nacházejí v Královéhradeckém kraji, výrazně ovlivňují míru nezaměstnanosti vytvořením vysokého počtu pracovních míst, zároveň mají také vliv na ekonomický

potenciál

kraje,

jednou

z nich

je

průmyslová

zóna

Kvasiny,

která se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou (Královéhradecký kraj, [36]). Co se týká Pardubického kraje (příloha 11) a jeho čtyř okresů, nejvyšší četnost případů migrace se nachází v Pardubickém okrese, ve kterém během celé časové řady převyšuje počet imigrace nad emigrací. Naproti tomu v okrese Svitavy v průběhu sledovaných let pouze ve dvou letech převyšoval počet případů přistěhování nad vystěhováním. V roce 2010 v okrese Pardubice, který je nejmenším okresem v kraji, ale hustota zalidnění je nejvyšší, dosahovala míra nezaměstnanosti 7,0 % (ČSÚ, [22]), což byla nejnižší naměřená hodnota v celém kraji a od druhé nejnižší hodnoty se lišila o celé 3 procentní body (okres Ústí nad Orlicí). Pardubický okres má výhodnou polohu z hlediska dopravního spojení, jeho územím prochází celostátně nejvýznamnější železniční trať a letiště v Pardubicích umožňuje smíšený vojenský a civilní provoz. Pardubický okres má nejvyšší zastoupení ekonomicky aktivních obyvatel v oblasti obchodu a služeb ve srovnání s ostatními okresy Pardubického kraje, zároveň je v zázemí krajského

města a v Přelouči soustředěna průmyslová

výroba (ČSÚ, [37]).

Jen v Pardubicích se nachází několik firem, které mají vliv na nízkou míru nezaměstnanosti, mezi ně patří např. společnost FOXCONN CZ s.r.o. (výrobce osobních počítačů),

Synthesia a.s.

(chemický průmysl),

Panasonic

Automotive Systems

Czech, s.r.o. (výrobce telekomunikační techniky a automobilové audiotechniky), Ronal CR, s.r.o., KYB Manufacturing Czech, s.r.o., JTEKT Automotive Czech Pardubice, s.r.o. (automobilový průmysl). V druhém zmíněném okrese, který je naopak největším ve sledovaném kraji, byla míra nezaměstnanosti nejvyšší v celém sledovaném regionu. Průmysl v okrese Svitavy je zastoupen poměrně širokou strukturou odvětví. V posledních letech upadá význam textilního průmyslu, ale v předchozích letech měl rozhodující vliv, oproti tomu významné zastoupení v tomto okrese zastává kovovýroba, výroba dopravních prostředků a strojírenský průmysl, zároveň roste podíl výroby skleněných vláken. Zaměstnanost v zemědělství tohoto okresu sice klesá, přesto zůstává podíl primárního sektoru na celkové 30

zaměstnanosti vyšší než v ostatních okresech kraje. Okres, patřící již od roku 1999 mezi regiony se soustředěnou podporu státu, byl pro období 2010 až 2013 přesunut z kategorie hospodářsky slabých do kategorie regionů s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností (ČSÚ, [38]). Zbylé dva okresy vykazují velmi podobný průběh obratu vnitřní migrace. Okres Pelhřimov demonstruje zcela ojedinělý průběh obratu vnitřní migrace mezi okresy kraje Vysočina (příloha 12). Ze všech okresů má v každém sledovaném roce nejnižší hodnoty tohoto ukazatele a převládá zde téměř ve všech případech proces vystěhování nad přistěhováním. I když v tomto okrese byla nejnižší míra nezaměstnanosti 7,78 % v roce 2010 (ČSÚ, [22]), ale i přesto, že se zde 15,3 osob uchází o jedno pracovní místo a tento ukazatel v posledních letech rostl (ČSÚ, [39]). Rozlohou se tento okres řadí na třetí místo v kraji ovšem vzhledem k nejnižšímu počtu obyvatel má zdaleka nejmenší hustotu obyvatelstva ze všech pěti okresů kraje. Zbylé čtyři okresy se vyznačují velmi podobným průběhem, výjimkou je okres Jihlava, ve kterém v roce 2005 oproti roku 2004 narostl počet případů přestěhování o necelých 900, i přesto zde dominuje počet vystěhování nad přistěhováním. Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Jihomoravského kraje je rozdělen do dvou příloh (přílohy 13–14). V příloze 13 lze pozorovat okresy Brno-město a Brno-venkov, oba dva okresy dosahují nejvyšší četnosti pozorovaného ukazatele mezi okresy daného kraje, přestože v okrese Brno-město docházelo v průběhu časové řady k vyššímu počtu vystěhování, než byl počet přistěhování a u okresu Brno-venkov tomu bylo právě naopak. Z grafu vyplývá velmi podobný průběh analyzovaného ukazatele v časové řadě, s rozdílem hodnot obou okresů. Zároveň oba regiony dosahují v rámci kraje nejnižších hodnot míry registrované nezaměstnanosti, přičemž okres Brno-město dosahuje v roce 2010 hodnoty 8,56 % a okres Brno-venkov hodnoty 8,86 % (ČSÚ, [22]), což lze přisoudit vlivu nabídky pracovních příležitostí zejména v Brně. Vliv na převyšující počet případů přistěhování do okresu Brno-venkov, mají migranti z okresu Brno-město, kteří využívají výhodné podmínky k výstavbě nových domů a bytů právě v tomto regionu, jež má poměrně dobré dopravní napojení na město Brno, současně svou polohou, v níž se kříží silniční i železniční trasy, kladně ovlivňuje hospodářství a rozvoj podnikatelských aktivit (ČSÚ, [40]). Z přílohy 14 je zřejmé, že z ostatních okresů zde dominuje okres Vyškov, který dosahoval svého vrcholu v počtu případů přestěhování v roce 2007 a jeho počet se navýšil oproti předchozímu roku zhruba o 500 případů. Tendence vývoje ukazatele 31

u ostatních okresů je velmi podobná, výjimkou je okres Hodonín, v němž ve všech případech převládá počet vystěhování, jako je tomu u okresu Brno-město, v ostatních regionech naopak převládá počet případů přistěhování. Právě ve zmíněném okrese Hodonín se v roce 2010 vyskytla nejvyšší míra registrované zaměstnanosti 16,35 % (ČSÚ, [22]) v rámci Jihomoravského kraje, což mohlo být způsobeno zánikem případně transformací velkých průmyslových podniků, jež dříve zaměstnávaly vysoké počty obyvatel tohoto okresu. Na zlepšení zaměstnanosti neměl vliv ani vznik menších průmyslových či zemědělských podniků (ČSÚ, [41]). Z následující přílohy 15 je viditelný průběh ukazatele obratu vnitřní migrace v jednotlivých okresech Olomouckého kraje. Nejvyšší počet případů úhrnu přestěhování připadá na okres Olomouc, který je centrálním a největším z pěti okresů Olomouckého kraje, jehož míra nezaměstnanosti je oproti již dříve zmiňovaným okresům na vysoké úrovni 11,17 %. Nejvyšší míru nezaměstnanosti daného kraje zaznamenal okres Jeseník 19,7 %, ve kterém se v celé sledované časové řadě jednalo o významnější převyšující počet vystěhování nad počtem přistěhování. Velmi podobný průběh daného ukazatele lze vypozorovat u okresů Šumperk a Prostějov. Tento druhý zmíněný okres se vyznačuje nejnižší mírou nezaměstnanosti mezi okresy Olomouckého kraje, která činila v roce 2010 11,07 % a také zde převládá, ve všech zkoumaných letech, počet případů přistěhování (ČSÚ, [22]). Okresy Olomouc a Prostějov, jejichž migrační atraktivita může být způsobena jak vyšší intenzitou výstavby, než je tomu v ostatních okresech daného kraje, a rozmanitostí průmyslové výroby v obou okresech, tak také tím, že oba regiony nebyly zařazeny mezi regiony se soustředěnou podporou státu (Olomoucký kraj, [42]). Vysokou míru nezaměstnanosti v okrese Jeseník lze odůvodnit poměrně nižší kvalifikací pracovní síly, nízkou průměrnou mzdou, což souvisí také s nízkou ochotou zaměstnavatelů platit vyšší mzdy kvalifikovanějším pracovníkům, přičemž všechny tyto faktory mohou mít vliv na emigraci z tohoto regionu (Kovalčík a Laštovica, [43]). V okresech Zlínského kraje (příloha 16) je stejně tak, jako u výše zmíněného Olomouckého kraje, zřetelný průběh ukazatele u každého okresu. Nejvyšší četnost případů u analyzovaného ukazatele se objevuje u okresu Zlín, ve kterém po celou časovou řadu převažuje počet případů vystěhování nad počtem případů přistěhování. Naopak nejnižší hodnoty ukazatele lze sledovat u okresu Vsetín, u kterého stejně jako u prve zmíněného okresu dominuje počet případů vystěhování, přičemž míra nezaměstnanosti v okrese Vsetín, která v roce 2010 činila 11,65 % (ČSÚ, [22]), může být hlavním důvodem 32

stěhování z tohoto regionu, jelikož v průběhu celého sledovaného období patřila mezi nejvyšší v kraji. Zvláštností je, že u okresu Zlín je nejnižší míra nezaměstnanosti 9,47 % v rámci kraje (ČSÚ, [22]), ale zároveň je zde nejvyšší počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání 9 586 osob (ČSÚ. [44]), ze všech okresů Zlínského kraje. U zbylých dvou okresů docházelo z počátku sledovaného období k převyšující imigraci, ačkoliv postupem času v nich převládla emigrace, tudíž lze Olomoucký kraj považovat za převážně emigrační. Posledním krajem, ve kterém je prováděna analýza obratu vnitřní migrace mezi okresy, je kraj Moravskoslezský. V příloze 17 lze pozorovat vývoj tohoto ukazatele, z něhož vyplývá, že nejvyšších hodnot dosahuje okres Ostrava-město, u kterého se jedná převážně o převyšující počet případů vystěhování po celé sledované období. Ostrava je jedním z významných sídelních, průmyslových a intelektuálních center v ČR. Podle počtu obyvatel i rozlohy je třetím největším městem ČR a zároveň největším městem Moravskoslezského kraje, na dynamice rozvoje města Ostravy je do značné míry závislá dynamika rozvoje celého regionu. Okres Ostrava-město je svou rozlohou nejmenším okresem v kraji a třetím nejmenším v celé republice, i přesto je druhým nejlidnatějším okresem v ČR a nejlidnatějším v kraji. Ekonomická struktura okresu Ostrava-město je ještě stále charakterizována vysokým podílem těch odvětví, jejichž účinky na životní prostředí nejsou dobré. Projevují se zde všechny negativní důsledky typické pro celou aglomeraci, jako je deformace ekonomické struktury, sociální struktury i struktury osídlení a další. Státní dotace jsou směrovány na rekvalifikaci, formou přeškolování v kursech organizovaných úřady práce, tyto aktivity jsou ale stále nedostačující (ČSÚ, [45]). V tomto okrese se od roku 2005 míra nezaměstnanosti do roku 2009 snížila o 3,53 %, ale v roce 2010 začala opět narůstat na hodnotu 11,98 % (ČSÚ, [22]). V okrese Frýdek Místek docházelo po celou dobu k převažujícímu počtu případů přistěhování, důvodem může být nejnižší míra nezaměstnanosti mezi okresy v celém kraji, která v roce 2010 činila 9,51 % (ČSÚ, [22]). Dále lze pozorovat nejnižší četnost případů sledovaného ukazatele během zkoumaného období u okresu Bruntál, u nějž po celou dobu převažoval počet případů vystěhování nad počet případů přistěhování. Obrat tohoto okresu pouze ve dvou letech přesáhl hranici 2 000 případů přestěhování, přestože je to největší okres v rámci Moravskoslezského kraje, ale jeho míra nezaměstnanosti v roce 2010 byla 33

nejvyšší v daném kraji a dosahovala hodnoty 17,9 % (ČSÚ, [22]), tento nárůst může být zapříčiněn změnami v organizační a vlastnické struktuře ekonomiky okresu, útlumem neefektivních výrob, konkurenčním prostředím a dalšími vlivy (ČSÚ, [46]).

2.3 ANALÝZA SALDA VNITŘNÍ MIGRACE Většina výše uvedených komentářů je založena na základě další analýzy, která se týká migračního salda v rámci krajů a okresů mezi lety 2000–2010. Výpočet salda vnitřní migrace, jak bylo již uvedeno v kapitole 1.4 Ukazatele migrace, lze provádět, jako rozdíl mezi imigrací a emigrací. Graf 2.6: Vývoj salda vnitřní migrace mezi Středočeským krajem a Hlavním městem Prahou mezi lety 2000–2010 16 000

Saldo vnitřní migrace

12 000

8 000

4 000 Hlavní město Praha Středočeský kraj

0

-4 000

-8 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Ve výše uvedeném grafu 2.6 lze zpozorovat, že oproti již zmíněnému vývoji obratu vnitřní migrace (graf 2.5), ve kterém se oblasti navzájem kopírují, zde se hodnoty značně liší. Na rozdíl od Středočeského kraje, Hlavní město Praha vykazuje obvykle záporné hodnoty, což nazýváme čistou emigrací. Výjimku tvoří pouze tři roky a to: 2002, 2003 a 2007, u nichž se počet případů imigrace pohybuje nepatrně nad nulou. Znamená to, že v této oblasti emigrace převyšuje imigraci. Naopak Středočeský kraj prokazuje v každém sledovaném roce čistou imigraci neboli migrační přírůstek. Pouze v polovině okresů tohoto kraje se v některých letech 34

objevuje záporná hodnota, nikde však není zásadní, což lze vypozorovat v příloze 18. Za možný důvod pro vysoký počet migračního přírůstku v každém roce, lze považovat rozvoj regionu se silnými vazbami a vzájemně výhodnými vztahy s hlavním městem. V této oblasti se nachází různorodost ekologických a přírodních podmínek jednotlivých částí kraje a zároveň se kraj stává urbanizovanou příměstskou i venkovskou oblastí. Graf 2.7: Vývoj salda vnitřní migrace mezi kraji ČR, bez Středočeského kraje a Hlavního města Prahy, v letech 2000–2010 3 000

2 000

Saldo vnitřní migrace

Jihočeský kraj 1 000

Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj

0

Liberecký kraj Královéhradecký kraj

-1 000

Pardubický kraj Vysočina

-2 000

Jihomoravský kraj Olomoucký kraj

-3 000

Zlínský kraj Moravskoslezský

-4 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Z grafu 2.7, který je vytvořen na základě tabulky v příloze 19, lze vypozorovat, že pouze 2 kraje jsou převážně imigrační, jsou jimi Jihočeský a Plzeňský kraj. Oba kraje dosahují záporné hodnoty každý pouze v jednom roce, u Jihočeského kraje je tomu v roce 2005, kde saldo vnitřní migrace dosahuje čísla – 38, u Plzeňského kraje v roce 2010 je to – 990. Potvrzují to i přílohy 19 – 27, v nichž se nachází hodnoty salda vnitřní migrace pro všechny kraje České republiky, červená čísla znázorňují migrační úbytek, zelená pak migrační přírůstek. Příloha

20

znázorňuje

saldo

vnitřní

migrace

u

Jihočeského

kraje,

který lze považovat, jak již bylo řečeno, za imigrační region, přestože jsou některé okresy migračně ztrátové. Mezi silné stránky Jihočeského kraje patří: ekonomicky stabilní 35

prostředí,

potenciál

cestovního

ruchu,

výhodná

geografická

poloha

s ohledem

na sousedství s ekonomicky silným Bavorskem a Horním Rakouskem a v neposlední řadě přítomnost spádovostně silných Českých Budějovic (MasterCard Worldwide 2009, [47]). Což potvrzuje již zmíněná příloha, ze které vyplývá, že jediným čistě imigračním okresem tohoto prostoru je okres České Budějovice. Podle centra rozvoje patří mezi silné stránky Českých Budějovic např. nadprůměrná a zvyšující se vzdělanostní struktura obyvatel, situace na trhu práce, tj. dlouhodobě nízká míra nezaměstnanosti, dostatek pracovních míst, přítomnost institucí terciárního vzdělání a výzkumných institucí.

Lze tedy

předpokládat, že důvodem pro dominantní postavení okresu jsou nejen ekonomické aspekty ale i geografická poloha. V roce 2002–2003 byla do provozu uvedena Temelínská atomová elektrárna, jež s sebou přinesla nové pracovní příležitosti (Atlas Česka, [48]). Vnitrostátní migrace vykazuje stabilní růst migračního salda ve prospěch Plzeňského kraje (příloha 22). Důležitým rozvojovým faktorem Plzeňského kraje je jeho atraktivní poloha při jihozápadní hranici České republiky s Německem. Dominantním pólem ekonomického růstu Plzeňského kraje zůstává Plzeň, která leží na křižovatce všech významných dopravních propojení Praha − Německo a soustřeďuje nejvýznamnější ekonomické a sociální kapacity kraje. Rozvoj centrální části kraje a území kolem hlavních dopravních tras zvyšuje ekonomickou atraktivitu kraje jako celku, ale prohlubuje vnitrokrajské

rozdíly.

Významný

rozvojový

potenciál

existuje

kolem

dálnice

(Nová Hospoda, Mýto) a dálničních přivaděčů a další atraktivní rozvojové plochy vznikají i v těsné blízkosti Plzně (Nýřany, Úherce). Územní rozdíly v migraci jsou v Plzeňském kraji značné, většina území vykazuje přírůstek migrací. Pouze okresy Tachov a Plzeň-město trpí migračním úbytkem, v případě Plzně je to projev suburbanizačních procesů, Plzeň trvale ztrácí ve prospěch svého okolí (okresy Plzeň-jih a Plzeň-sever). Hlavním urbanizovaným prostorem kraje je Plzeňská aglomerace, kterou tvoří Plzeň a přibližně 50 měst a obcí v jejím zázemí, zde jsou soustředěny ekonomické aktivity kraje. S tím je doposud spojená poměrně vysoká koncentrace průmyslu (podnik Škoda Plzeň, v některých nevyužívaných průmyslových areálech probíhají nebo se připravují projekty revitalizace) a nadměrná silniční doprava s negativním vlivem na životní prostředí (Plzeňský kraj, [49]). Z přílohy 19 také vyplývá, že Moravskoslezský kraj a Vysočina jsou čistě emigrační regiony, tzn., že v každém sledovaném roce regiony vykazují migrační úbytek, 36

přičemž Moravskoslezský kraj včetně svých okresů je analyzován v příloze 31. „Od 19. století Moravskoslezský kraj patřil, a také v současnosti patří, mezi nejdůležitější průmyslové regiony střední Evropy. Jeho zaměření hospodářské činnosti však dnes přináší nemalé problémy související s restrukturalizací tohoto regionu, s řešením sociálních problémů zejména spojených s výší nezaměstnanosti. Od počátku devadesátých let dochází k podstatnému zlepšení stavu životního prostředí vlivem poklesu průmyslové výroby, používání šetrnějších technologií a značným investicím do ekologických opatření. I přes tato uvedená zlepšení patří kraj nadále mezi nejzatíženější oblasti v České republice, neboť v minulosti byly znečištěny všechny složky životního prostředí. Dnes se jako nejzávažnější jeví kontaminace půdy a podzemních vod v důsledku průmyslové činnosti, důlní poklesy a znečištění povrchových vod a ovzduší. Přírodní charakter a odlišný ekonomický vývoj se podílejí na rozdílech v kvalitě životního prostředí jednotlivých oblastí kraje. Nejzávažnější dopady na životní prostředí se koncentrují do střední a severovýchodní části kraje (Ostravsko, Karvinsko a Třinecko)“ (ČSÚ, [50]). Celková charakteristika uvedená ve Statistické ročence Moravskoslezského kraje 2012, může mít vliv na zjištěné výsledky salda vnitřní migrace. „K dalším příčinám lze přiřadit i zahájení transformace ekonomiky a silný útlum těžkého průmyslu po roce 1989 v důsledku snížené poptávky po uhlí, což způsobilo rapidní pokles počtu pracovních míst na Ostravsku. Do popředí také vstoupila otázka zdravotní a sociální problematiky, neboť docházelo ke značnému výskytu nemocí z povolání. Výsledek znamenal stanovení počtu odpracovaných let a měsíců pod zemí, které ze zákona nebylo možné překročit, což vedlo k rychlému a velkému úbytku kvalifikovaných horníků, kteří přesáhli tuto stanovenou dobu. Během dvou etap útlumu těžby uhlí tak byly do roku 1994 uzavřeny všechny doly v ostravské části revíru“ (Tlašková, [51]). V současné době je společnost OKD jediným producentem černého uhlí v České republice. V ostravsko-karvinském revíru se nachází pět hlubinných závodů: Závod Důl Karviná (lokalita ČSA a Lazy), Závod Důl ČSM, Závod Důl Darkov, Závod Důl Paskov, Důl Frenštát, z nichž první čtyři uvedené jsou aktivní, Důl Frenštát je v konzervačním režimu (OKD, [52]). Každý region patřící do Moravskoslezského kraje má odlišnou sídelní hierarchii, ačkoliv okresy Opava, Karviná, Frýdek-Místek a Nový Jičín mají sídelní strukturu podobnou. V rámci tohoto kraje jsou pouze dva okresy specifické, jsou jimi městský okres 37

Ostrava a okres Bruntál, jehož odlišnost od ostatních okresů je dána zejména výrazně rozsáhlejším zastoupením obcí s velikostí do 499 obyvatel (Šotkovský a Tvrdý, [53]). Čistě imigračním prostorem v rámci tohoto kraje je pouze okres Frýdek-Místek, čemuž nasvědčuje příloha 31. Průmyslová část okresu je představována především Frýdkem-Místkem, Třincem a Paskovem, jež tvoří součást ostravské průmyslové aglomerace. Mohutný vývoj těžkého průmyslu (hutnictví a na něj navazující strojírenství) v okrese je historicky dán bohatými ložisky černého uhlí. Z hlediska širších vztahů zde převládají jednoznačně vazby na Ostravu, která je jednak zdrojem pracovních příležitostí, a jednak centrem občanské vybavenosti vyššího významu. Růst počtu obyvatel tohoto okresu je především dán růstem počtu nových obyvatel, kteří do okresu přesídlují, přirozený přírůstek obyvatel je stále záporný. V minulosti byla oblast poznamenána ve vývoji počtu obyvatel zásadními vlivy, jakými jsou: výhodná dopravní poloha, jedno z center Ostravské sídelní aglomerace, dobré podmínky pro rekreaci, region trpěl důsledky intenzivní činnosti průmyslu a dopravy – snížená atraktivita bydlení, což se změnilo v roce 2008 kdy potřeba bydlení ve městě Frýdek-Místek a okolí rostla z důvodu výstavby automobilky Hyundai v nedaleké obci Nošovice a potřeby ubytování zaměstnanců této automobilky. Frýdek-Místek je moderní průmyslové město s bohatou bytovou výstavbou, umístěné mezi průmyslovým centrem severní Moravy a podhůřím Moravskoslezských Beskyd. Frýdek-Místek pro obyvatele Ostravy představuje jednu z nejbližších rekreačních oblastí. Nabízí mnoho možností kulturního a sportovního využití a jeho okolí láká ke sportovním a turistickým pobytům. Stávající potenciál města a jeho výhodná poloha nabízí mnoho příležitostí k dalšímu rozvoji, zároveň je důležitým dopravním uzlem, prochází jím mezinárodní silniční tah Vídeň – Brno – Krakov do Polska a také důležitý silniční spoj na Slovensko, územím vede i železniční trať Ostrava – Valašské Meziříčí (Integrovaný plán rozvoje, [54]). Jak bylo zmíněno, kraj Vysočina (příloha 27) také patří mezi čistě emigrační regiony, což je možno zdůvodnit nízkým stupněm urbanizace, přičemž podíl obyvatel bydlících ve městech je druhý nejnižší mezi kraji ČR, dochází k vylidňování venkovských obcí, což má negativní důsledky na demografickou a sociální strukturu, především ve věkové a vzdělanostní struktuře obyvatelstva, dále špatné dopravní propojení okresních měst s krajským městem, nízká intenzita soukromého podnikání ve srovnání s ostatními kraji ČR, vysoké zastoupení nezaměstnaných absolventů škol ve všech okresech kraje 38

Vysočina ve srovnání s průměrem ČR a nízký počet volných pracovních míst pro tuto rizikovou skupinu obyvatel. Migrační atraktivita tohoto kraje by mohla být ovlivněna například bytovou výstavbou, zvýšením dostupnosti bydlení, vytvořením nových pracovních míst v kraji, rozvoj podnikání a služeb vázaných na cestovní ruch nebo provázaností sféry vzdělání a trhu práce (Kraj Vysočina, [55]). Další dva kraje, kde se výrazněji objevuje migrační úbytek, jsou sousedící Ústecký kraj (příloha 23) a Karlovarský kraj (příloha 21). V Ústeckém kraji se ve sledovaném období migrační úbytek zvyšoval, pouze v letech 2002 a 2003 se jedná o kladné migrační saldo, od roku 2005 se saldo nedostalo pod hranici – 1 000, právě naopak obvykle osciloval kolem hodnoty – 2 000. V posledních dvou letech sledovaného období se migrační úbytek snižuje ve prospěch vyššího počtu případů přistěhování, lze tedy předpokládat, že pomalé snižování migračního úbytku bude pokračovat i v dalších letech a může vést až ke kladnému migračnímu saldu. „Restrukturalizace ekonomické základny byla spojena s výrazným vzestupem nezaměstnanosti, která se stala značným sociálně ekonomickým problémem. Z tohoto hlediska patří Ústecký kraj k nejproblémovějším regionům ČR. V posledních letech dochází ke zřetelnému poklesu nezaměstnanosti v kraji, a to především v těch oblastech, kde je míra nezaměstnanosti nejvyšší. Přesto má Ústecký kraj stále nejvyšší míru nezaměstnanosti mezi všemi českými kraji. Průměrná mzda byla v druhé polovině devadesátých let v kontextu mzdové hladiny v ČR relativně vysoká, k čemuž přispěly vyšší mzdy v odvětví těžby paliv a v energetice, nyní patří průměrné mzdy k průměru v rámci ČR. Území kraje bylo dlouhodobě značně poznamenáno znečištěním ovzduší, hlavně oxidy síry z elektráren. Emise síry se v posledních letech velmi podstatně snížily, poškození lesních porostů v Krušnohoří je však stále rozsáhlé.

Vedle ekologicky rozsáhle narušených pánevních prostorů

se na území kraje nacházejí naopak přírodně velmi cenné oblasti s poměrně intenzivním cestovním ruchem, což zvyšuje krajinnou rozmanitost kraje“ (Program rozvoje Ústeckého kraje, [56]). Druhý, Karlovarský kraj, je tvořen pouze třemi okresy, a to okresy Karlovy Vary, Sokolov a

Cheb.

„Mezi

jednotlivými okresy existuje

značný rozdíl

v míře

nezaměstnanosti. Prohlubuje se odlišnost venkovského prostředí komparativně nevýhodně vůči prostředí městskému. Území Karlovarského kraje je tvořeno lázeňskými oblastmi na jedné straně a oblastmi výrazně postiženými těžební činností a restrukturalizací průmyslu, jako je Sokolovsko, na straně druhé. Z toho plyne i rozdílné hospodářské 39

zaměření jednotlivých okresů Karlovarského kraje – karlovarský a chebský okres je zaměřen převážně na cestovní ruch, lázeňství a lehký průmysl, sokolovský okres je orientován na těžbu hnědého uhlí, výrobu energií a chemický průmysl“ (Program rozvoje Karlovarského kraje, [57]). Podle SWOT analýzy Karlovarského kraje, lze mezi slabé stránky zařadit také „nedostatečně kvalitní dopravní propojení se sousedními kraji a s hlavním městem, zanedbaný stav dopravní infrastruktury, nízkou míru stability vzdělaného a kvalifikovaného obyvatelstva a s tím spjatá jeho nedostatečná identifikace s krajem a nízkou ekonomickou a sociální soudržnost kraje“ (MasterCard Worldwide 2009, [58]). Liberecký kraj, jenž je zobrazen v příloze 24, vykazuje v průběhu sledovaného období převážně emigrační charakter, pouze z počátku zkoumání (rok 2000 až 2002) dosahuje kladných hodnot. Přestože je tento region převážně průmyslovým, došlo k útlumu v textilním průmyslu, avšak výroba bižuterie a skla, stále funguje, stejně tak se do popředí dostává automobilový průmysl, především výroba dílů a autopříslušenství, s čímž souvisí rozvoj zmíněných odvětví, ale také nízká diverzifikace průmyslové výroby, kterou je nutné nadále podporovat. Co se týká zemědělství, dochází k poklesu investic, proto tvoří převážně komplementární funkci. V Libereckém kraji se nachází vysoký počet nefunkčních a nevyužívaných oblastí, tzv. brownfields, které jsou zasaženy ekologickými zátěžemi, jejichž revitalizace či likvidace je velmi finančně nákladná. V souvislosti se snižující se migrační atraktivitou tohoto kraje, lze zmínit také zestárlý bytový fond, nedostatek prostředků na modernizaci či rekonstrukci bytů, rostoucí znečistění ovzduší a zatížení hlukem. Liberecký kraj je součástí Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa, který vytváří mezinárodní spolupráci (česko-německo-polskou), která by měla být příslibem do budoucna pro postupné překonávání ekonomických, ekologických i společenských problémů ve vzájemné spolupráci (Program rozvoje Libereckého kraje, [59]). Královéhradecký kraj (příloha 25) má charakter zemědělsko-průmyslového regionu, v němž je průmysl zastoupen především zpracovatelským oděvním, textilním, papírenským, elektrotechnickým a také strojírenským odvětvím. Naopak těžký průmysl se v této oblasti vůbec nevyskytuje. Nachází se zde hned několik průmyslových zón, které jsou prostorem pro vytváření nových pracovních míst, rozvoj technologií a také příliv kapitálu. Kvalita a velikost bytového a domovního fondu se na Královéhradecku stále zvětšuje, přesto však patří k nejstarším domovním fondům mezi kraji v České republice, jež je ovlivněn mnoha faktory, především ekonomickým, demografickým, ale také 40

dopravními

podmínkami

a

Královéhradeckého kraje, [60]).

kvalitou

životního

prostředí

(Strategie

rozvoje

Přes všechny faktory, které se jeví jako migračně

atraktivní, je tento kraj převážně emigrační, z hlediska okresů nevyniká žádný jako čistě imigrační. V Pardubickém kraji (příloha 26) dominuje především imigrační trend do okresu Pardubice a Chrudim, přestože poškození životního prostředí převládá obzvláště v těchto regionech, v nichž se vyskytuje mnoho průmyslových zón s výrobními podniky, zejména zaměřených na chemický a energetický průmysl (Synthesia, Paramo, elektrárny Opatovice a Chvaletice). Tento region získává na migrační atraktivitě zejména z důvodu nabídky pracovních příležitostí, s čímž souvisí také atraktivita tohoto prostoru pro zahraniční investory, dále také dopravní propojeností s důležitými evropskými centry, ale také propojeností kraje s Hlavním městem Prahou, k čemuž slouží několik moderních železničních koridorů. Mezi další faktory atraktivnosti lze zařadit např. nízkou kriminalitu, pořádané sportovní a kulturní akce a volné plochy pro podnikání (Program rozvoje Pardubického kraje, [61]) Příloha 28 znázorňuje průběh salda migrace v Jihomoravském kraji a jeho příslušných okresech, a přestože 5 z přilehlých okresů vykazuje imigrační charakter, lze tento kraj označit jako emigrační. Ačkoliv město Brno je druhým nejsilnějším centrem v ČR, je to právě okres Brno-město, jež dosahuje nejvyšších emigračních hodnot. Jelikož město Brno je nejen centrem pracovních příležitostí, ale také má významné postavení v systému vysokého školství, s čímž souvisí uplatnění absolventů vysokých škol v místě, v němž vystudovali, měl by se tento region stát atraktivní pro budoucí zaměstnavatele vysokoškolsky kvalifikovaných pracovních sil. Brno je velice dobře dopravně dostupné, proto dochází v průběhu let ke vzrůstající emigraci z okresu Brno-město do obklopujících okresů, čímž součastně roste počet dojíždějících lidí za pracovními příležitostmi do tohoto centra. Tento kraj má průmyslový charakter (zpracovatelský, stavebnictví), ale je také znám pro svou vinařskou tradici, přestože zemědělství v tomto prostoru postupně ztrácí na své významnosti, rozvíjející vinařská turistika může tento kraj zařadit mezi nejatraktivnější regiony v Evropě. Mezi největší zdroje pracovních míst v Jihomoravském kraji patří Fakultní nemocnice Brno, Masarykova univerzita Brno, Vysoké učení technické Brno, ale také odvětví veřejné správy jako je Policie ČR (Program rozvoje Jihomoravského kraje, [62]). 41

Olomoucký kraj (příloha 29) je stejně jako předešlý migračně ztrátový, jediným ziskovým okresem, který přísluší danému regionu, je okres Prostějov. Celý tento kraj je považován za dlouhodobě zaostávající, jelikož patří k ekonomicky slabším krajům a vyskytuje se zde jedna z nejvyšších měr registrované nezaměstnanosti, která v roce 2010 činila 12,48 %, pouze kraj Ústecký měl tuto hodnotu vyšší o 1,42 % (ČSÚ, [22]), s čímž souvisí také velmi nízký příjem domácnosti na osobu a nízký výskyt velkých firem v tomto regionu, které by poskytovaly nové pracovní příležitosti pro obyvatele. Stav životního prostředí v Olomouckém kraji se stále zlepšuje, emise do ovzduší zásadně poklesly, pouze v některých lokalitách je nadlimitní zatížení z důvodu intenzivního využívání dopravy, což souvisí se zhoršenou dostupností severní části kraje a také jeho špatného napojení na sousední regiony, jimiž jsou Pardubický a Královéhradecký kraj. Celková nízká migrační atraktivita má vliv na nepříznivou demografickou situaci v kraji, která souvisí s nízkým růstem počtu obyvatel, stárnutím populace a nízkou ekonomickou aktivitou obyvatel (Socio-ekonomická analýza Olomouckého kraje, [63]). Poslední příloha, která se zabývá vývojem salda vnitřní migrace, je příloha 30, jež znázorňuje tento ukazatel v okresech Zlínského kraje.

Tento kraj, je stejně jako

předešlý migračně ztrátový, jediné dva příslušné okresy, které zpočátku sledovaného období byly ziskové, jsou okres Uherské Hradiště a okres Kroměříž. Mezi hlavní charakteristiky Zlínského kraje patří silná podnikatelská základna tvořená malými a středními firmami, přičemž je zde absence velkých podniků a zároveň zde chybí funkční využití průmyslové zóny. Tento region ztratil svou silnou pozici v jistých odvětvích zpracovatelského průmyslu, především v textilním a kožedělným průmyslu, přesto v poslední době dochází k rozvoji a růstu počtu podnikatelských subjektů ve stavebnictví a službách, v souvislosti s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti v tomto regionu, právě rozvoj těchto odvětví může vést k podpoře zaměstnanosti a vytváření nových pracovních míst v těchto oborech. Příznivým vlivem je rozšiřování dopravní sítě, především dálničních a rychlostních komunikací, které slouží k napojení regionu na celostátní a mezinárodní dopravní síť (Strategie rozvoje Zlínského kraje, [64]). Z následující tabulky 2.1 je patrné, že největší pohyb (obrat) u mezikrajského stěhování se vyskytuje mezi Středočeským krajem a Hl. městem Prahou (207 tis. osob), druhým největším přesunem se jeví pohyb mezi Ústeckým krajem a Prahou, který je nižší než první zmíněný o téměř 172 tis. osob, Následující pohyby jsou značně menší, než je tomu u Středočeského kraje a Hlavního města Prahy. Jedná se o migraci mezi 42

Ústeckým a Středočeským krajem (28 tis. osob), Jihočeským krajem a Hlavním městem Prahou (21 tis. osob) a Jihomoravským krajem a Hlavním městem Prahou (20 tis. osob), Jihomoravským krajem a Vysočinou (19 tis. osob), Moravskoslezským a Olomouckým krajem (18 tis. osob). Naopak nejnižší hodnoty případů stěhování lze pozorovat mezi Zlínským krajem a kraji Karlovarským (775) a Plzeňským (899), dále také mezi Olomouckým a Karlovarským krajem (896). Tabulka 2.1: Obrat a saldo mezikrajské migrace v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat PHA PHA STČ JHČ PLK KVK ULK LBK HKK

x 206 907 21 389 17 235 12 591 34 938 15 757 17 325

STČ

JHČ

-69 555 2 041 x 14 100

PLK

12 947 7 219

10 782 2 043 14 349 2 195

LBK

HKK

PAK

VYS

JHM

OLK

ZLK

MSK

8 118 2 297

3 691 2 786

3 455

9 541

5 350

3 732 10 019

13 1 295

2 674 1 127

2 053 1 413

1 839

3 090

2 507

1 581

5 950

-107 x

7 999 2 718 11 284 27 958 5 644

ULK

2 047 4 523

868 x

KVK

638

1 278

173

111

-247

809

295

303

301

1 163

3 468

1 731

310

264

39

345

706

272

115

827

x

-1 053

-351

-159

-222

-247

-305

-90

-111

157

x

-692

-1 452

-477

-42

-10

89

-90

692

49

33

89

117

249

14

725

-862

148

-100

386

-70

853

x

663

149

466

137

1 018

-260

-27

-37

660

1 234

1 138

4 493

x

-405

3 360

x

2 453

7 485 8 953

1 896 1 767 15 658 1 936 1 335

x

6 082 9 383

x

PAK

12 438

10 835 2 419

1 565 1 056

3 505 2 577 18 240

VYS

12 575

9 483 8 575

1 801 1 081

2 898 1 511

2 580 5 737

JHM

19 887

10 326 5 139

3 850 2 603

5 238 2 753

3 958 8 201 18 846

OLK

9 942

5 661 1 983

1 452

896

2 739 1 465

2 642 5 132

2 101 15 002

ZLK

7 440

4 293 1 401

899

775

1 794 1 042

1 290 1 557

1 539 16 086 11 531

MSK

16 471

10 324 3 049

2 411 1 761

4 324 2 125

2 919 3 030

2 474 13 503 17 720 11 167

x

x

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Na základě přílohy 32 lze potvrdit, jak již bylo výše uvedeno, že největší migrace je mezi Hl. městem Prahou a okresy Praha-východ (56 tis. osob) a Praha-západ (53 tis. osob). Při celkovém náhledu na tuto tabulku lze vypozorovat, že největší migrační pohyb se jeví mezi Hl. městem Prahou a všemi znázorněnými okresy Středočeského kraje. Nejnižší pohyb byl zaznamenán mezi již zmíněnou metropolí Hl. městem Prahou a okresem Rakovník (4 875 osob). Jestliže by tabulka nezahrnovala Hl. město Prahu, ale pouze okresy Středočeského kraje, obrat těchto okresů bude výrazně nižší. Nejvyšší obrat se jeví mezi okresy Nymburk a Kolín, okresy Kladno a Rakovník (4 tis. osob). Hodnoty obratu oscilující okolo 3 tis. osob se pohybuje mezi okresy Praha-východ a Mělník, Kutná Hora a Kolín. Naopak nejnižší hodnota byla naměřena mezi okresy Rakovník a Kutná Hora, pouhých 91 osob. 43

V rámci Jihočeského kraje, který je uveden v příloze 33, vyčnívá pohyb mezi okresy České Budějovice a Český Krumlov (8 tis. osob), tato hodnota je téměř o polovinu vyšší než druhá nejvyšší hodnota, která se nachází u okresů České Budějovice a Jindřichův Hradec (4 263 osob). Okres České Budějovice má skoro ve všech případech meziokresní migrace nejvyšší hodnoty, což může souviset také s tím, že sousedí se všemi okresy Jihočeského kraje, jedinou výjimku tvoří okres Strakonice, který dosahuje nejvýznamnější hodnoty s okresem Prachatice. Naopak nejnižší migrační pohyb se jeví mezi okresy Jindřichův Hradec a Písek (272 osob). V Plzeňském kraji (příloha 34) opět vyniká migrační pohyb mezi okresy Plzeň-město a Plzeň-sever (16 tis. osob), Plzeň-město a Plzeň-jih (11 tis. osob). Zbylé přemisťování osob je výrazně nižší, četnost těchto případů se pohybuje mezi 1 tis. až 3 tis. osob. Nejnižší pohyb byl zaznamenán mezi okresy Domažlice a Rokycany, což lze přisoudit

velké vzdálenosti mezi těmito oblastmi.

Karlovarský kraj

(příloha 35) zahrnuje pouze 3 okresy, nejvýznamnější hodnoty dosahuje pohyb mezi okresem Karlovy Vary a okresem Sokolov (8 tis. osob), četnost meziokresní migrace mezi ostatními oblastmi je méně významná, ale i tak osciluje kolem 3 tis. osob. Okresy Teplice a Ústí nad Labem vykazují nejvyšší hodnoty (5 475 osob) v rámci Ústeckého kraje (příloha 36). Podobných hodnot dosahuje migrace mezi okresy Ústí nad Labem a Děčín, okresy Louny a Most a okresy Most a Teplice. Oproti tomu nejmenší počet migrantů se nachází mezi okresy Děčín a Louny (500). U přílohy 37, která se týká Libereckého kraje, vyčnívá migrační pohyb mezi okresy Jablonec nad Nisou a Liberec (7 tis. osob), o 3 tis. migrantů méně se pohybuje mezi okresy Česká Lípa a Liberec. Třetí největší pohyb je v rámci okresů Liberec a Semily (3 tis.). Naopak nejnižší počet migrujících osob je mezi oblastmi Česká lípa a Semily (445). U Královéhradeckého kraje (příloha 38) se veškeré migrační pohyby vyskytují mezi okresem Hradec Králové, ve kterém se nachází krajské město, a ostatními okresy. Nejvýznamnější přesun migrantů se ovšem nachází mezi okresy Trutnov a Náchod (4 tis. osob), oproti tomu nejnižší hodnoty se nacházejí u okresů Jičín a Rychnov nad Kněžnou (258). Okresy Pardubice a Chrudim, patřící do Pardubického kraje v příloze 39, dosahují nejvyšší hodnoty (8 tis. osob), druhou nejvyšší hodnotou je pohyb mezi okresy Ústí nad Orlicí a Svitavy, který je o polovinu nižší, než první zmíněný. Nejmenší obratem se jeví pohyb mezi okresy Pardubice a Svitavy. 44

Co se týká Vysočiny (příloha 40), žádná z hodnot zde výrazně nevyčnívá, jediné dva migrační pohyby, které přesahují 2 tis. osob, jsou mezi okresy Jihlava a Havlíčkův Brod a Jihlava a Třebíč. Nejméně migrujících osob se vyskytuje mezi okresy Pelhřimov a Žďár nad Sázavou. V Jihomoravském kraji (příloha 41) se podle očekávání a již dříve zjištěných údajů potvrdilo, že nejvýznamnější obrat se nachází mezi okresy Brno-město a Brno-venkov, který činí 44 tis. případů stěhování. Zbylé hodnoty, oproti první zmíněné, lze pokládat za méně významné, jelikož druhá nejvyšší hodnota činí pouze necelých 8 tis. osob. Tento pohyb se nachází mezi okresy Blansko a Brno-město. Nejnižší hodnotou u Jihomoravského kraje je hodnota 322, kterou lze nalézt mezi okresy Hodonín a Blansko. V příloze 42 – Olomoucký kraj – je za nejvyšší hodnotu označen pohyb mezi okresem Prostějov a Olomouc (6 tis. osob), další největší počet případů stěhování (5 438) se nachází mezi oblastmi Přerova a Olomouce. Nejnižšími hodnotami jsou 219 osob a 250 osob, první zmíněná hodnota je mezi okresy Jeseník a Přerov, druhá mezi okresy Jeseník a Prostějov. U Zlínského kraje (příloha 43) se největší migrační pohyby objevují u okresu Zlín a ostatními okresy. Největší z nich je mezi okresy Zlín a Uherské Hradiště (5 641). Nejnižší se objevuje mezi okresy Uherské Hradiště a Vsetín (462), které jsou od sebe geograficky nejvíce vzdálené. Posledním sledovaným krajem je kraj Moravskoslezský (příloha 44), ve kterém se vyskytují čtyři výrazné hodnoty. První z nich je hodnota 15 391, která se nachází mezi okresy Karviná a Ostrava-město, druhou (14 229) je hodnota mezi okresy Frýdek-Místek a Ostrava-město, třetí (13 038) je pohyb mezi okresy Opava a Ostrava-město a posledním, neméně významným, je pohyb mezi okresy Frýdek-Místek a Karviná. Naopak nejnižší četnost případů stěhování je pohyb mezi okresy Bruntál a Frýdek-Místek.

2.4 ANALÝZA INDEXU EFEKTIVNOSTI MIGRACE Jak bylo řečeno již v kapitole 1.4 Ukazatele migrace, index efektivnosti migrace vyjadřuje poměr salda migrace k obratu migrace. V následující tabulce 2.2 lze pozorovat hodnoty indexu efektivnosti mezikrajské migrace, hodnocené podle škály uvedené níže. Nejvyšší hodnota, která je nejblíže k 1, vyobrazuje blízkost jednosměrné migrace buď imigrace, nebo emigrace. Podle stupnice jsou nejvýznamnější hodnoty označeny tmavou barvou (fialová, modrá) a nacházejí se v Hl. městě Praze a, samozřejmě v opačné hodnotě, v Moravskoslezském kraji.

V prvním případě se jedná o kladné hodnoty (0,61),

což znamená, že počet případů stěhování z Moravskoslezského kraje do Hl. města Prahy 45

zcela převyšuje stěhování v opačném směru. Ne jinak je tomu u krajů Jihomoravského, Olomouckého a Zlínského, z kterých směřovaly migrační toky právě do zmíněného Hl. města Prahy, kde hodnoty podle uvedené stupnice dosahují hodnot 0,40 až 0,59. Tabulka 2.2: Index efektivnosti migrace mezikrajského stěhování v součtu mezi lety 2000 –2011 Kraj přistěhování PHA

STČ

JHČ

PLK

x

-0,34

0,10

0,12

0,36

0,23

0,15

0,21

0,22

0,27

0,48

0,54

0,50

0,61

0,34

x

0,06

0,00

0,16

0,10

0,10

0,14

0,11

0,15

0,30

0,25

0,21

0,36

x

-0,01

0,23

0,23

0,08

0,05 -0,10

0,09

0,06

0,15

0,21

0,38

0,01

x

0,31

0,23

0,16

0,14

0,19

0,18

0,19

0,13

0,34

-0,12 -0,20 -0,12 -0,21 -0,23 -0,12 -0,10 -0,14

0,09

PHA STČ JHČ

Kraj vystěhování

-0,10 -0,06

PLK

-0,12

KVK ULK

0,00

-0,36 -0,16 -0,23 -0,31 -0,23 -0,10 -0,23 -0,23

KVK ULK LBK HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK

x 0,12

x

0,02

-0,04 -0,24 -0,14 -0,01

LBK

-0,15 -0,10 -0,08 -0,16

0,20

0,04

0,01

0,01

HKK

-0,21 -0,14 -0,05 -0,14

0,12

0,24 -0,01

x

-0,05

PAK

-0,22 -0,11

0,21

0,14 -0,01

0,05

x

VYS JHM OLK

0,10 -0,02

-0,27 -0,15 -0,09 -0,19 -0,48 -0,30 -0,06 -0,18 -0,54 -0,25 -0,15 -0,19

0,23 0,12

x

0,01 -0,06 -0,06 -0,12 0,00 -0,04

0,03 -0,02

0,10 -0,03 -0,17 -0,15 -0,09

0,06

0,00

0,03 -0,05

0,16

0,04

0,17

0,01

0,34

0,06 -0,03

0,15 -0,05

0,29

0,12

0,09

0,09

0,34

-0,01 -0,01 -0,02

0,05

x 0,01

0,02

x

0,01 -0,08

0,08

0,07

0,33

x

-0,04

0,19

0,04

x

0,22

ZLK

-0,50 -0,21 -0,21 -0,13

MSK

-0,61 -0,36 -0,38 -0,34 -0,09 -0,16 -0,34 -0,29 -0,34 -0,05 -0,33 -0,19 -0,22

stupnice

< -0,60

-0,59 až - 0,40

-0,39 až -0,20

0,14

0,05 -0,01

-0,19 až -0,01

0,05 -0,09

0 až 0,19

0,02 -0,07

0,20 až 0,39

0,40 až 0,59

x

> 0,60

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Středočeský kraj má kladnou efektivnost se všemi kraji České Republiky, zatímco Moravskoslezský kraj naopak dosahuje vysokých záporných hodnot u většiny krajů, výjimku tvoří pouze Vysočina, u níž dosahuje hodnoty -0,05. Hodnoty blízké nule, jak je tomu u stěhování mezi Středočeským a Plzeňským krajem nebo Jihomoravským a Ústeckým krajem, naznačují, že v těchto oblastech je efektivnost migrace vyrovnaná, tedy nepřevažuje imigrace ani emigrace v rámci dvou určených oblastí. Příloha 45, v níž má Hl. město Praha záporné hodnoty téměř u všech okresů Středočeského kraje, vykazuje, že zde převládá emigrace do přilehlých okresů, nejvyšší popř. nejnižší hodnoty indikátoru indexu efektivnosti jsou u okresů Beroun (-0,45), Praha-západ (-0,55) a Praha-východ (0,51). Liší se pouze okres Kutná hora, v němž je migrace mezi tímto okresem a Hl. m. Prahou vyrovnaná. Naopak migrační proud směrem do Hl. m. Prahy plyne z okresů Mělník a Rakovník. Pokud se budou brát v úvahu 46

pouze okresy Středočeského kraje, výraznější hodnoty nalezneme u okresu Kladno, z něhož migrační toky směřovaly převážně do okresů Beroun, Kolín, Praha-východ a Rakovník, naopak kladnou bilanci má s okresy Praha-západ a Mělník. Již zmíněný okres Beroun má vysokou efektivnost s okresy Kladno, Mělník, a Praha-západ, v podstatě je ztrátový, pouze s okresem Praha-východ, kde i přes mírný protiproud, lze označit tento pohyb za vyrovnaný (-0,06). Okres České Budějovice (příloha 46) je efektivní v rámci všech okresů Jihočeského kraje, nejvýraznější toky do tohoto okresu jsou z oblastí Strakonice a Prachatice. Dalším okresem, který je téměř ziskový ze všech okresů je Písek, jedinou anomálii zde tvoří okres České Budějovice, u kterého lze pozorovat zápornou hodnotu. V Plzeňském kraji (příloha 47) vyniká okres Tachov, jež dosahuje vysokých záporných hodnot především s okresy Rokycany (-0,3), Plzeň-město (-0,25), Plzeň-jih (-0,23) a stejně tak s okresem Domažlice (-0,23). Dále lze vypozorovat, že dochází k migračnímu toku z okresu Plzeň-město do okresů Plzeň-jih (0,27) a Plzeň-sever (-0,35), což lze přisuzovat suburbanizačním procesům. Tabulka 2.3: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Ústeckého kraje v součtu za roky 2000 – 2011 Okres přistěhování DC CV LT LN MO TP UL

Okres vystěhování DC x -0,01 0,09 0,00 -0,05 0,70 0,04

CV 0,01 x 0,05 0,01 -0,07 0,06 0,20

LT

LN

MO

TP

UL

-0,09

0,00

0,05

-0,70

-0,04

-0,05

-0,01

0,07

-0,06

-0,20

x

-0,03

0,13

-0,06

0,04

0,04

0,06

0,01

-0,04

-0,05

0,03 -0,13 0,06 -0,04

x -0,04 -0,06 -0,01

x 0,04 0,05

x -0,13

0,13 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Tabulka 2.3 vystihuje index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Ústeckého kraje, v němž nejdůležitějším zjištěním je číselný údaj -0,70 (tmavě modrá barva), který značí vysoký odliv obyvatel z okresu Děčín do okresu Teplice. Oba tyto okresy sousedí s okresem Ústí nad Labem, ve kterém leží krajské město. V Děčíně se nachází několik sociálně vyloučených lokalit, ve kterých je vyšší nezaměstnanost, podmíněná závislostí na sociálních dávkách, materiální chudoba či nízká vzdělanost obyvatel (Děčín, [65]). Druhou vyznačenou hodnotou je 0,20 u okresu Ústí nad Labem, jež je doprovázena opačnou hodnotou u okresu Chomutov. V přílohách 48, 49, 50, 51 47

nejsou podle stupnice označeny žádné výraznější přesuny obyvatel mezi jednotlivými oblastmi. U Karlovarského kraje je příznivě migračně ovlivňován hlavně okres Cheb, nejvíce ze strany okresu Karlovy Vary (0,16). V Libereckém kraji se jedná spíše o vyrovnaný přesun obyvatelstva, významnější hodnota vyčnívá pouze u okresu Česká Lípa, který se svými číselnými údaji řadí mezi slabě migračně ztrátový, až na přesun obyvatel do okresu Liberec. Královéhradecký kraj vyniká právě okresem Hradec Králové, v němž se nachází krajské město téhož názvu, a u něhož dochází k přesunu obyvatelstva do okresu Rychnov nad Kněžnou (-0,12), a ve stejné hodnotě, ale záporného znaménka, k přílivu osob z okresu Trutnov. Ostatní migrační toky mezi jednotlivými oblastmi jsou téměř vyvážené. Co se týká posledního kraje z výše vytčených příloh, tedy Pardubického kraje, opět byly zjištěny rovnoměrné přesuny mezi okresy tohoto kraje. Jediné výjimky jsou opět u okresu krajského města, v němž dochází k migračnímu nárůstu ze dvou okresů, prvním je Ústí nad Orlicí (0,15) a druhým je okres Svitavy (0,13). V příloze 52, se nachází analýza indexu efektivnosti migrace kraje Vysočiny, v němž jedinou vyznačenou hodnotou podle stupnice je číslo 0,22, které značí pohyb obyvatelstva zejména z okresu Třebíč do okresu Havlíčkův Brod. Naopak nejnižší, téměř rovnoměrný pohyb nastává mezi okresy Havlíčkův Brod a Jihlava, u nichž se hodnota blíží nule. U přílohy 53 – Jihomoravský kraj – jsou vyznačeny tři číselné údaje, z nichž první nejvyšší téměř dosahuje druhé nejtmavší barevné škály (0,39), tento údaj se týká okresů Brno-venkov a Brno-město, což lze přisoudit opět suburbanizačním záměrům. Z okresu Brno-město probíhají migrační pohyby směrem do okresů Blansko a Vyškov. Nulová hodnota mezi okresy Hodonín a Břeclav nevypovídá o prostorovém přerozdělování obyvatelstva, tedy migrační proudy jsou v obou směrech vyrovnané. Velmi podobných výsledků dosahují i okresy u Olomouckého kraje (příloha 54), především stěhování z okresu Jeseník do okresu Olomouc (-0,39). Okres Jeseník je, v případě ukazatele indexu efektivnosti meziokresní migrace, deficitní, opačným případem je zde okres Pelhřimov, do kterého se stěhují osoby i z okresu Olomouc (0,22) a v téže hodnotě i z okresu Šumperk. Ve Zlínském kraji (příloha 55) nevyniká zjištěnými údaji žádný ze zkoumaných okresů. Barevné škále neodpovídá žádná hodnota, tudíž vypočítané údaje nejsou zvýrazněny. Stupnice ukazatele v rámci tohoto kraje se pohybuje mezi 0,06 až 0,15, samozřejmě i s opačnými znaménky. 48

Tabulka 2.4: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Moravskoslezského kraje v součtu za roky 2000 – 2011 Okres přistěhování BR FM KI NJ OP OV

Okres vystěhování BR x -0,01 -0,20 -0,03 -0,08 -0,11

FM 0,01 x -0,25 0,01 -0,05 -0,34

KI

NJ

OP

OV

0,20

0,03

0,08

0,11

0,25

-0,01

0,05

0,34

-0,25

-0,18

0,00

0,02

0,22

x 0,25 0,18 0,00

x -0,02 -0,22

x -0,19

0,19 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Posledním zkoumaným územím je Moravskoslezský kraj (tabulka 2.4), u něhož se vyskytuje více zvýrazněných migračních přesunů. Tyto vyznačené pohyby převládají jednoznačně u okresu Karviná, u kterého lze konstatovat, že zde převažují především migrační toky z toho okresu do okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Nový Jičín a Opava. Jedinými okresy, u kterých nepřevládá tok jedním směrem, je pohyb mezi oblastmi Karviná a Ostrava-město. Stejné výsledky se projevily i u okresu Ostrava-město, čímž lze usoudit, že situace v obou okresech je na podobné úrovni. Jedinou oblastí, jejíž přínos je zcela opačný než u okresu Karviná, je okres Bruntál, jak lze pozorovat výše, všechny jeho vypočtené hodnoty jsou kladné. Největším přínosem z pohledu migrace mezi okresy, je přínos z okresu Karviná. Pokud jde o okres Nový Jičín, zde se nachází hodnoty velmi blízké nule, odchylku tvoří pouze hodnoty spojené s již uvedenými okresy Karviná a Ostrava-město.

49

3. ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ V neposlední

řadě,

se

tato

práce

zabývá

jednotlivými

skupinami,

které lze v rámci migrace, sledovat. Těmito kategoriemi jsou: pohlaví, věk, rodinný stav, důvod migrace, stěhování podle nejvyššího dosaženého vzdělání a jako poslední, měsíc, ve kterém stěhování proběhlo. První dvě zmíněné kategorie byly zkoumány již v kapitole 2. 1, tudíž tato část práce zkoumá pouze zbylé skupiny. Z důvodu „změny obsahu souborů stěhování,

přebíraných

od

Ředitelství

služby

cizinecké

a pohraniční

policie

a od Ministerstva vnitra ČR“ (ČSÚ, [66]), zanikly původní tabulky potřebné k získání údajů k analýze vnitřní migrace podle důvodu stěhování a nejvyššího dosaženého vzdělání. Následkem toho, je analýza prováděna pouze pro období 2000–2004.

3.1 ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE RODINNÉHO STAVU V rámci této analýzy Český statistický úřad rozlišuje čtyři typy rodinného stavu, a to: svobodný/svobodná, ženatý/vdaná, rozvedený/rozvedená, ovdovělý/ovdovělá. V roce 2004 byla zavedena kolonka i pro nezjištěný stav, která se do této doby nevyskytovala. Graf 3.1 znázorňuje podíl všech druhů rodinného stavu na celkovém objemu vnitřní migrace. Graf 3.1: Analýza vnitřní migrace podle rodinného stavu v letech 2000–2011 (v %) 55

svobodný, svobodná

50 ženatý, vdaná

45

rozvedený, rozvedená

40

Procento

35

ovdovělý, ovdovělá

30 25

nezjištěný

20

Lineární (svobodný, svobodná)

15

Lineární (ženatý, vdaná)

10

Lineární (rozvedený, rozvedená)

5 0

Lineární (ovdovělý, ovdovělá) Rok

Lineární (nezjištěný)

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

50

Všechny řady jsou proložené lineárním trendem, lze tedy vypozorovat, že téměř všechny roky u zjišťovaných druhů rodinného stavu, kopírují lineární trend. Výjimku tvoří pouze podíl svobodných a podíl ženatých či vdaných. Oba tyto typy dosahují procentuálně nejvyšších hodnot, ale u podílu svobodných se tyto hodnoty zvyšují, u podílu ženatých je tomu právě naopak, ten od roku 2007 stále klesá. Tento fakt lze podpořit i rostoucím trendem „singles“, tedy že mladí lidé preferují kariéru či samostatné či společné soužití, před vstupem do svazku manželského. U podílu rozvedených lze sledovat téměř konstantní průběh, pouze v posledních dvou letech je vidět nepatrné navýšení. U podílu ovdovělých se projevuje postupný pokles, pouze u posledních dvou let je trend stejný jako u podílu rozvedených. Posledním zjišťovaným údajem je podíl nezjištěných, který se pohybuje v nízkých procentních bodech. Graf 3.2: Analýza vnitřní migrace podle rodinného stavu podle typu stěhování v letech 2000–2011 (v %)

100% 90% 80%

Procento

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní mezikrajské meziokresní vnitrookresní

0%

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Rok svobodný, svobodná

ženatý, vdaná

rozvedený, rozvedená

ovdovělý, ovdovělá

nezjištěný

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Jak bylo již řečeno, nejvyšší procentuální podíl na celkovém objemu vnitřní migrace zaujímali svobodní, stejně tak je tomu u grafu 3.2, kde nejvyšší podíl svobodných 51

je u mezikrajské migrace v jednotlivých letech, i když v posledních sledovaných letech se tento podíl u jednotlivých typů (meziokresním a vnitrookresním) stěhování vyrovnává. V roce 2000 podíl svobodných v mezikrajském stěhování převládá nad meziokresním i vnitrookresním. Podíl svobodných se v každém roce zvyšuje na úkor ženatých mužů a vdaných žen. Podíl ženatých a vdaných převažuje v každém roce vždy u vnitrookresní migrace, nejvyšší byl však u vnitrookresní migrace v roce 2002. U mezikrajského stěhování u ženatých a vdaných docházelo od začátku sledovaného období k růstu podílu, zlom nastal v roce 2008, kdy se tento podíl začal snižovat. U podílu rozvedených převládá opět vnitrookresní migrace, následována mezikrajskou a jako poslední opět zůstává migrace mezi okresy. Podíl ovdovělých převažoval opět u migrace mezi obcemi, ale od roku 2009 dochází k vyrovnávání všech typů stěhování (mezikrajské, meziokresní, vnitrookresní).

3.2 ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE DŮVODU STĚHOVÁNÍ V rámci této kategorie jsou vymezeny různé důvody migrace. Mezi ty, které jsou zjišťovány Českým statistickým úřadem, patří: změna pracoviště, přiblížení k pracovišti, učení (studium), zdravotní důvody, sňatek, rozvod, bytové důvody, následování rodinných příslušníků a jiné důvody. Jak již bylo řečeno, takto kategorie je sledována pouze pro období 2000–2004. V posledním roce byla zjišťována kategorie „nezjištěný“, který nelze porovnávat, jelikož není sledován pro delší analyzované období. Z vyobrazeného grafu 3.3 lze pozorovat, že nejnižšího počtu, z uvedených důvodů, dosáhla kategorie učení, studium. Data pro tuto kategorii se v jednotlivých letech příliš neliší, tudíž se výrazně nezvyšuje či neklesá. Většina studentů při studiu jak na vysoké škole tak střední škole, nemění své trvalé bydliště, i přes bydlení na kolejích či ubytovnách. Změna pracoviště, či přiblížení k pracovišti, mají stejný charakter vývoje jako kategorie učení, studium. Z toho vyplývá, že lidé nejsou ochotni stěhovat se za prací, je tudíž možno se domnívat, že lidé preferují dojíždění za prací, nevadí jim tedy trávení svého času v dopravním prostředku na úkor volného času. Zdravotní důvody vykazují od začátku sledovaného období mírný pokles, nejvyšší hodnoty dosahují právě v prvním roce. Sňatek bývá rok od roku méně významným důvodem pro stěhování, což může souviset již se zmíněným pojmem „singles“, kdy mladí lidé spolu žijí, aniž by byli manželé. Pokud se rozhodnou vstoupit do manželství, stěhování v tomto případě již není nutné. 52

Graf 3.3: Analýza vnitřní migrace podle důvodu stěhování v letech 2000–2004 70 000 65 000 60 000

Objem případů stěhování

55 000 změna pracoviště

50 000

přiblížení k pracovišti

45 000

učení, studium

40 000

zdravotní důvody

35 000

sňatek

30 000

rozvod

25 000

bytové důvody

20 000

následování rod. přísl.

15 000

jiné důvody

10 000

nezjištěný

5 000 0 2000

2001

2002

2003

2004

Rok

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Naopak, nejvyšších hodnot dosahuje v každém roce kategorie bytové důvody, která je v rámci změny bydliště, velice široká. Může zahrnovat jak změnu trvalého bydliště z důvodu nevyhovující velikosti bytu, z důvodů finančních, či přechodu z pronájmu do vlastního bydlení. Poslední dvě kategorie, které dosahují vysokých hodnot, jsou kategorie: následování rodinných příslušníků a jiné důvody, kde jiné důvody oproti roku 2000 předčily v následujících letech kategorii následování rodinných příslušníků. Za důvod pro stěhování z důvodu následování rodinného příslušníka lze považovat stěhování jednoho příslušníka rodiny, s čímž souvisí následování jeho příbuzných. Pokud však jeden z partnerů má trvalé bydliště v jiném místě než druhý z partnerů a rozhodne se přestěhovat po svatbě, lze považovat i tento druh migrace za následování rodinného příslušníka. Kategorie jiné důvody je univerzální důvod stěhování. Především u všech uvedených důvodů záleží na uvážení samotné osoby, která se právě stěhuje, který důvod je podle ní právě ten nejdůležitější.

53

Graf 3.4: Analýza vnitřní migrace podle důvodu stěhování podle typu stěhování v letech 2000–2011 (v %) 40 35

Procento

30

přiblížení k pracovišti

25

změna pracoviště

20

učení, studium

15

zdravotní důvody sňatek

10

rozvod

5 bytové důvody

2000

2001

2002

2003

2004

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

0

následování rod. přísl. jiné důvody nezjištěný

Rok

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Z grafu 3.4 lze potvrdit předchozí odstavec, který se věnuje bytovým důvodům. Nejvýznamnějších hodnot dosahují právě při vnitrookresní migraci, přičemž každý rok jejich podíl roste, tudíž nejvyšší podíl je právě v roce 2004 (36 %). V mezikrajském stěhování převládají jiné důvody, které dosahují svého procentního vrcholu v roce 2003 (33,75 %) a v roce 2004 klesly o 4,7 %. V prvním sledovaném roce, tedy v roce 2000, je následování rodinného příslušníka téměř na stejné úrovni jako jiné důvody. Následování rodinného příslušníka dosahuje po celé sledované období velmi podobných procentních bodů ve všech typech stěhování. Nejnižších hodnot opět dosahuje jako důvod stěhování učení a studium, v tomto případě dosahuje maximálně 1,5 %.

3.3 ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE VZDĚLÁNÍ Stejně jak tomu bylo u předchozí kategorie, kategorie vzdělání je analyzována pouze pro období 2000–2004, pro následující roky nejsou data dostupná. Tato kategorie se týká osob, které změnily trvalé bydliště, a byly starší patnácti let. Do této kategorie spadají čtyři stupně vzdělání: základní, střední bez maturity, střední s maturitou 54

a v neposlední řadě také vysokoškolské. V posledním roce sledování byla opět zahrnuta další kategorie: nezjištěné. Z celkového objemu migrujících osob v roce 2004 spadá do podkategorie nezjištěné pouhých 5 000 migrantů, proto v tomto případě není do následujícího grafu začleněna. Graf 3.5: Analýza vnitřní migrace podle vzdělání v letech 2000−2004 70 000

Objem případů stěhování

60 000 základní

50 000

střed. bez maturity 40 000

střední s maturitou vysokoškolské

30 000

Lineární (základní) Lineární (střed. bez maturity)

20 000

Lineární (střední s maturitou) 10 000

Lineární (vysokoškolské)

0 2000

2001

2002

2003

2004

Rok

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Všechny sledované údaje jsou opět proloženy lineárním trendem (graf 3.5), přičemž jedinou kategorií, která téměř kopíruje lineární trend, jsou vysokoškoláci, ačkoliv počet těchto migrantů je nejnižší ze všech kategorií. Od roku 2003 počet stěhujících se přibývá, lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat i pro následující roky, jelikož počet vysokoškolsky vzdělaných osob přibývá.

Zbývající kategorie mají vrchol

ve stejném roce, jímž je rok 2002, přičemž nejvyšší počet 65 150 dosahuje obyvatelstvo s nejvyšším dosaženým vzděláním, kterým je střední škola bez maturity. Počet těchto obyvatel od zmíněného roku klesá. Stěhující se osoby se středním vzděláním s maturitou dosahují v každém roce o 7 000 případů méně, výjimku tvoří pouze poslední rok, ve kterém se počet stěhujících se zvyšuje, tudíž se rozdíl mezi středoškoláky snižuje. Z grafu vyplývá, že osob se základním vzděláním je více než osob s vysokoškolským vzděláním, přestože tento rozdíl se snižuje, stejně jako u středoškoláků. Nicméně nelze opomenout, že i studující středoškoláci mají nejvyšší dokončené vzdělání základní školu, stejně tomu je i u vysokoškoláků, u nichž nejvyšším dosaženým vzděláním je střední škola. 55

Graf 3.6: Analýza vnitřní migrace podle vzdělání podle typu stěhování v letech 2000−2004 35 000

Objem případů stěhování (ve věku 15+)

30 000 25 000 20 000 15 000

základní střed. bez maturity

10 000

střední s maturitou vysokoškolské

5 000

2000

2001

2002

2003

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

vnitrookresní

meziokresní

mezikrajské

0

2004

Rok

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) V případě vnitrookresní migrace dominují téměř všechny kategorie vzdělání (graf 3.6), výjimku tvoří pouze vysokoškoláci, kteří nejvyšších hodnot dosahují u mezikrajské migrace. Nejnižších hodnot ze všech typů stěhování lze pozorovat u migrace mezi okresy v rámci jednoho kraje. Opět ve všech typech stěhování dominují středoškoláci.

3.4 ANALÝZA VNITŘNÍ MIGRACE PODLE MĚSÍCE STĚHOVÁNÍ Poslední analyzovaná kategorie se zabývá vnitřní migrací ve sledovaném období mezi roky 2000−2011 podle kalendářních měsíců. Z dat poskytnutých Českým statistickým úřadem byl vytvořen následující paprskový graf, ve kterém lze nejlépe vypozorovat rozdíly mezi jednotlivými měsíci stěhování.

56

Graf 3.7: Analýza vnitřní migrace podle měsíce stěhování mezi roky 2000−2011

2000 28 000 2011

26 000

2001

24 000 leden

22 000 2010

únor

2002

20 000

březen

18 000

duben 16 000

květen

14 000 2009

červen 2003

12 000

červenec srpen září říjen

2008

2004

listopad prosinec

2007

2005 2006

Zdroj: vlastní zpracování grafu, (ČSÚ [20]) Z grafu 3.7 jsou patrné vysoké hodnoty charakteristické pro měsíc leden, který vyniká téměř ve všech letech, kromě let 2004, 2005, 2006 a 2010, a svého maxima dosahuje v roce 2008, jehož hodnota byla přes 27 000, oproti měsíci prosinec, který má nízké hodnoty během celého sledovaného období, výjimku tvoří pouze rok 2007, ve kterém počet stěhujících se přesáhl 22 000. Lze tedy usuzovat, že lidé preferují trávení Vánočních svátků ve starém bytě či domě, před stěhováním se do nového bydliště. Přechod zimních měsíců na jarní je migračně také nevýznamný, oproti tomu měsíce srpen, září a říjen jsou migračně efektivnější. Důvodem může být začátek školního roku, kdy se rodiny stěhují do měst, ve kterých je větší výběr škol, pokud upřednostňují stěhování před denním dojížděním. Pokud se jedná o studenty vysokých škol, chodí na vysoké školy v místě bydliště, nebo se ubytovávají na kolejích či privátech, tudíž se do vnitřní migrace nezapočítávají. Samozřejmě s analýzou migrace podle měsíce souvisí i datum nahlášení změny bydliště, protože ne každý stěhující se nahlásí změnu svého trvalého pobytu v ten samý 57

měsíc, v němž se stěhuje. U této jediné kategorie není provedena analýza vnitřní migrace podle měsíce stěhování a podle typu migrace, důvodem je velké množství dat a zmatečnost, ke které by mohlo dojít. Na základě předcházejících propočtů a schémat lze usuzovat, že k nejnižšímu počtu případů stěhování docházelo opět při stěhování mezi jednotlivými okresy jednoho kraje.

58

ZÁVĚR Cílem této práce byla analýza vnitřní migrace v České republice a zjištění, jaké trendy zde převládají během sledovaného období mezi lety 2000−2011. V průběhu prvních propočtů vyplývá, že během celého období převládá stěhování v rámci jednotlivých krajů, především vynikal typ vnitrookresního stěhování. Druhým nejčastějším typem bylo mezikrajské stěhování, a nejméně případů stěhování se projevilo v meziokresním stěhování, ve kterém v průběhu sledovaného období nedocházelo k žádným výrazným výkyvům. Podíl mužů a žen na celkovém objemu vnitřní migrace je vyrovnaný, s nepatrnými rozdíly, v nichž převyšuje počet případů stěhování žen, což odpovídá pohlavní struktuře populace České republiky, v níž je počet žen vyšší než počet mužů. V případě zakládání rodiny lze předpokládat, že většina žen se bude stěhovat právě k muži, který je v roli „živitele rodiny“. V průběhu zkoumaného období se rozdíly mezi počty stěhujících se můžu a žen příliš neměnili a zůstávali na stejné úrovni. V celkovém objemu vnitřní migrace se počet případů stěhování zvyšoval. Svého vrcholu dosáhl v roce 2007, kdy se uskutečnilo 255 989 případů stěhování. Od počátku sledovaného období v roce 2000, se do roku 2011, počet případů stěhování navýšil o 13,8 %. Věková struktura vnitřní migrace byla porovnávána v letech 2001 a 2011 podle pohlaví. V počátečním roce ženy dominovaly zejména ve věkovém intervalu 15−29 a poté v intervalu 70+. Vyrovnaných hodnot dosahovala pouze věková skupina 55−69. Ve zbylých věkových skupinách převažovali především muži. Stejná struktura se projevila i u druhého porovnávaného roku, s tím rozdílem, že došlo až k 40% navýšení, zejména u věkové kategorie 0−4, 35−39 a 60−64. Nejpodstatnější snížení se projevilo u počtu případů stěhujících se ve věkovém intervalu 20−24, ve kterém došlo k poklesu o 39 %. V prvním roce sledování převažovalo především vnitrookresní stěhování, naopak ve druhém roce docházelo ke stěhování mezi kraji. Zatímco meziokresní stěhování dosahovalo ve všech případech nejnižších hodnot. Co se týká jednotlivých krajů a zkoumaných okresů těchto krajů ČR, lze konstatovat, že významný vliv na imigraci či emigraci do regionů nebo z regionů má ekonomická situace určitého regionu, především nízká míra nezaměstnanosti, nabídka pracovních míst, zda je to oblast s významnými průmyslovými a rekreačními oblastmi. Naopak negativní vliv má znečištěné životní prostředí či vysoká míra nezaměstnanosti. 59

Co se týká směru migrace, zda docházelo k imigraci nebo emigraci, ve většině případů se projevovaly znaky suburbanizace. V případě Hlavního města Prahy, je zřejmé, že dochází k odlivu obyvatelstva směrem do zázemí, tedy do oblastí Praha-východ a Praha-západ ve Středočeském kraji, který má silné vazby na hlavní město. Stejně tomu bylo u okresů Plzeň-jih a Plzeň-sever, do kterých se stěhující se obyvatelé stěhovali především z okresu Plzeň-město, který vlivem průmyslových aktivit a silniční dopravy patří mezi nejzatíženější regiony v České republice. Stejný jev nastává i u Jihomoravského kraje, v němž z okresu Brno-město převládá počet případů vystěhování právě do obklopujícího regionu Brno-venkov. Z provedené celkové analýzy lze usuzovat, že lidé se stěhují především do krajských měst či do jejich zázemí, kde probíhá nová bytová výstavba, je zde lepší dostupnost do škol, ať středních či vysokých, ale také lepší pracovní příležitosti. Otázkou však zůstává, zda lidé budou nadále preferovat dojíždění za prací, před stěhováním se do měst, v nichž se nachází větší možnost výběru kulturních, sociálních a obchodních služeb. Za jednoznačně imigrační prostor lze považovat Středočeský kraj, přestože míra nezaměstnanosti v tomto kraji zaostává za Hlavním městem Prahou, dopravní dostupnost a blízkost hlavního města je natolik atraktivní, že obyvatelé upřednostňují dojíždění, před stěhováním do oblasti s nejvyššími kupními cenami bytů v ČR. Dále za migračně ziskové lze považovat Jihočeský, a Plzeňský kraj, u nichž lze za migrační atraktivitu považovat nejen ekonomické aspekty, ale také výhodnou geografickou polohu. U Pardubického kraje se saldo vnitřní migrace pohybuje v nízkých hodnotách, tudíž ho nelze jednoznačně považovat za imigrační ani za emigrační region, přestože tato oblast nabízí mnoho pracovních příležitostí a velmi důležité dopravní uzly. Vysoce emigrační oblastí je Moravskoslezský kraj, přestože v něm dochází ke zlepšování stavu životního prostředí, poklesu průmyslové výroby a značným investicím, nadále tento kraj patří mezi nejzatíženější oblasti v České republice, v němž se projevuje deformace ekonomické, sociální a sídelní struktury. Velmi podobný charakter je také u Karlovarského a Ústeckého kraje, které patří k nejproblémovějším krajům, a to jak z hlediska míry nezaměstnanosti, tak také z důvodu znečištění životního prostředí. Ostatní analyzované kraje České republiky vykazují velmi podobný charakter, a přestože negativní faktory ovlivňující migrační atraktivitu nejsou příliš výrazné a některé z příslušných okresů těchto krajů vykazují imigrační charakter, celkově je lze označit za migračně ztrátové, tedy emigrační. 60

Z hlediska zkoumání jednotlivých kategorií migrujících osob bylo zjištěno, že na celkovém objemu případů stěhování mají největší podíl svobodní, což lze přisoudit stále více projevujícímu se trendu „singles“. Tento pojem souvisí s rostoucí preferencí žít samostatně nebo se společným soužitím dvou partnerů bez vstupu do manželství, dále s upřednostňováním budování kariéry před rodičovstvím. Na začátku sledovaného období převažovalo mezikrajské stěhování ale ke konci období docházelo k vyrovnání jednotlivých typů stěhování. Opačný jev se nachází u ženatých mužů a vdaných žen, kde došlo ke snížení od roku 2000 do roku 2011 o necelých 19 %, stejně tak zde převládalo vnitrookresní stěhování. Pro období 2000 až 2004, jako důvod stěhování nejméně lidé označují učení či studium, většina studentů středních a vysokých škol si jako formu bydlení vybere kolej či privát. Při tomto druhu bydlení není nutné měnit trvalé místo bydliště, ačkoliv převážnou část měsíce tráví právě ve městě, kde sídlí škola. Naopak nejvyšších hodnot dosahují na prvním místě bytové důvody, na druhém se nacházejí jiné důvody a na třetím, nikoliv méně významném, je následování rodinného příslušníka. Bytové důvody vynikají ve vnitrookresním stěhování, kdežto jiné důvody naopak v mezikrajském stěhování. Problémem této kategorie je subjektivita. Každý stěhující se osobně posoudí, jaký je pro něj hlavní důvod stěhování, může zde docházet ke kombinaci několika příčin migrace. Při zkoumání nejvyššího dosaženého vzdělání se stěhuje, v období mezi lety 2000 až 2004, nejvíce osob se středoškolským vzděláním bez maturity, zároveň dominují ve všech typech stěhování. Stěhující se s vysokoškolským vzděláním v posledních letech přibývá, především v mezikrajském a vnitrookresním typu stěhování. Zároveň nelze opomenout, že studenti střední školy mají jako nejvyšší dosažené vzdělání základní školu, podobě tomu je u studentů vysoké školy. Pro měsíc prosinec byl zjištěn nejnižší počet případů stěhování pro téměř celé zkoumané období, výjimkou byl pouze rok 2007, v němž dosáhl hodnoty přes 22 000 případů přestěhování, a skončil tak jako pátý v pořadí mezi měsíci. Opačně tomu bylo v lednu, srpnu, září a říjnu, v nichž docházelo nejčastěji k pohybu obyvatelstva, především měsíc leden vynikal svými hodnotami. Výčet měsíců, v nichž nejčastěji docházelo k případům

stěhování,

mohl

být

ovlivněn například

začátkem školního

roku

nebo upřednostňování strávení Vánočních svátků ve starém bydlišti, před stresujícím se stěhováním do nového domu či bytu. Problémem této kategorie je datum nahlášení 61

změny trvalého místa bydliště, jelikož ne všichni stěhující se osoby oznámí tuto událost ve stejném měsíci, ve kterém k ní došlo. Vnitřní migrace způsobuje pouze změnu v rozmístění obyvatelstva, nepřispívá tedy ke zvětšení či zmenšení populace, jak je tomu u zahraniční migrace. I přesto je zřejmé, že lidé mění své trvalé bydliště, nikoliv pouze v případě mladých lidí, kteří se chtějí osamostatnit, ale také pro jiné důvody, ať už je to poklidné stáří na venkově, nová pracovní příležitost či finanční situace. Lze tedy předpokládat, že počet případů stěhování bude i nadále přibývat, i z důvodu změny preferencí od dojíždění k šetření volného času.

62

LITERATURA [1]

Roubíček, Vladimír. Úvod do demografie. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 352 s. ISBN 80-85963-43-4

[2]

Pavlík, Zdeněk – Kalibová, Květa. Mnohojazyčný demografický slovník, český svazek. 2. vyd. Praha: Česká demografická společnost, 2005. 184 s. ISBN 80-239-4864-4

[3]

Roubíček, Vladimír. Vybrané kapitoly z demografie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 306 s. IN-ISBN - (Brož.)

[4]

Klufová, Renata - Poláková, Zuzana. Demografické metody analýzy: demografie české a slovenské populace. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 308 s. ISBN 97880-7357-546-5

[5]

Koschin, Felix. Demografie poprvé. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2005. 122 s. ISBN 80-245-0859-1

[6]

ČSÚ. Pohyb obyvatelstva – Metodika. Stěhování (přistěhovalí, vystěhovalí) [online]. 2013 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/ redakce.nsf/i/pohyb_obyvatelstva

[7]

Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Sčítací list osoby [online]. 2009 - 2013, [cit. 201303-01]. Dostupné z: http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/scitaci_list _osoby_interaktivn%C3%AD_formular

[8]

ČSÚ. Vymezení územních jednotek NUTS v ČR pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby EU [online]. 2002 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/cisla/kartog/nuts/nuts.htm

[9]

Koschin, Felix. Kapitoly z ekonomické demografie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2005. 52 s. ISBN 80-245-0959-8.

[10]

ČSÚ. Pohyb obyvatelstva – Metodika. Objem vnitřního stěhování [online]. 2013 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/pohyb _obyvatelstva

[11]

Langhamrová, Jitka – Kačerová, Eva. Demografie: materiály ke cvičením. 3. vyd. Praha: Oeconomica, 2008. 95 s. ISBN 978-80-245-1389-8

[12]

Roubíček, Vladimír. Základní problémy obecné a ekonomické demografie. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1996. 271 s. ISBN 80-7079-188-8

[13]

ČSÚ. Statistický lexikon obcí České republiky 2005: Podle správního rozdělení k 1. 1. 2005 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 1. březnu 2001. Praha: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 2005, 1358 s. ISBN 80-7360-287-3.

[14]

ČSÚ. Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR. Statistický lexikon obcí České republiky 2013: Podle správního rozdělení k 1. 1. 2013 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 26. březnu 2011. Praha: Český statistický úřad, 2013. 856 s. ISBN 978-80-250-2394-5. 63

[15]

MVČR. Ministerstvo vnitra České republiky. Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv. [online]. 2010 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx?q=2004&typeLaw=za kon&what=Rok&stranka=11

[16]

ČSÚ. Krajská správa ČSÚ v Brně. Územní změny. Sídelní struktura Jihomoravského kraje (od roku 200) [online]. 2013 [cit. 2014-01-08]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/uzemní_zmeny

[17]

ČSÚ. Demografická příručka 2011. 9-1 Vnitřní stěhování podle typů stěhování v letech 1960 – 2011. [online]. 2012 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/4032-12

[18]

MVČR. Ministerstvo vnitra České republiky. Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv. [online]. 2010 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=2001&typeLaw=zakon &what=Rok&stranka=12

[19]

ČSÚ. Demografická příručka. Metodické poznámky [online]. 2005 [cit. 2013-0405]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/o/4032-05-2004metodicke_poznamky

[20]

ČSÚ. Demografické ročenky (pramenná díla) 2000–2011. H. Stěhování [online]. 2012 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ casova_rada_demografie

[21]

ČSÚ. Metainformace k ukazateli [online]. 2011 [cit. 2014-01-03]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/mi/mi_ukazatel.jsp?kodukaz=3968&kodjaz=203 &app=vdb

[22]

ČSÚ. Veřejná databáze. Průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců podle pohlaví v krajích. [online]. 2010 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://vdb.c zso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?vo=null&cislotab=PRA0031PU_KR&kapitola_id=15& voa=tabulka&go_zobraz=1&aktualizuj=Aktualizovat&cas_2_29=2010

[23]

ČSÚ. Veřejná databáze. Průměrné ceny nemovitosti v krajích. [online]. 2009−2011 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?vo= tabulka&cislotab=CEN0160PU_KR&kapitola_id=823&voa=tabulka&go_zobraz= 1&childsel0=2

[24]

Suburbanizace – Česká republika [online]. UK PřF - katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2008–2012. ISSN 1803-8239. Dostupné z: http://www. suburbanizace.cz/index.htm

[25]

ČSÚ. Metainformace k ukazateli [online]. 2002 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/mi/mi_ukazatel.jsp?kodukaz=5805&kodjaz=203&app=v db

64

[26]

ČSÚ. Veřejná databáze. Počet uchazečů o zaměstnání a míra nezaměstnanosti v okresech vybraného kraje – Jihočeský kraj [online]. 2002 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?vo=tabulka&cislotab=PRA504 2PU_OK&voa=tabulka&go_zobraz=1&aktualizuj=Aktualizovat&cas_1_96=2010 1231

[27]

ČSÚ. Charakteristika okresu České Budějovice [online]. 2013 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xc/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_cb

[28]

ČSÚ. Charakteristika okresu Plzeň-město [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xp/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_plzen _mesto

[29]

ČSÚ. Charakteristika okresu Domažlice [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xp/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_domazlice

[30]

Policie ČR. KŘP Ústeckého kraje. Charakteristika litoměřického okresu [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/charakteristi ka-litomerickeho-okresu.aspx

[31]

ČSÚ. Charakteristika okresu Litoměřice [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xu/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_litomerice

[32]

ČSÚ. Metainformace k ukazateli [online]. 2004 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/mi/mi_ukazatel.jsp?kodukaz=6245

[33]

ČSÚ. Metainformace k ukazateli [online]. 2004 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/mi/mi_ukazatel.jsp?kodukaz=6246

[34]

ČSÚ. Veřejná databáze. Počet uchazečů o zaměstnání a míra nezaměstnanosti v okresech vybraného kraje – Liberecký kraj [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?cislotab=TPR6010PU_OK1.5 &kapitola_id=15&voa=tabulka&go_zobraz=1&verze=0&cas_3_9=20101231&akt ualizuj=Aktualizovat

[35]

ČSÚ. Charakteristika okresu Liberec. Domažlice [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xl/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_lb

[36]

Královéhradecký kraj. Průmyslové zóny. [online]. 2010 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/rozvoj-kraje/prumyslove-zony18803/

[37]

ČSÚ. Charakteristika okresu Pardubice. [online]. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xe/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_pardubice

[38]

ČSÚ. Charakteristika okresu Svitavy. [online]. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xe/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_svitavy

[39]

ČSÚ. Veřejná databáze. Počet uchazečů o zaměstnání a míra nezaměstnanosti v okresech vybraného kraje – Kraj Vysočina [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?cislotab=TPR6010PU_OK1. 12&kapitola_id=15&voa=tabulka&go_zobraz=1&aktualizuj=Aktualizovat&verze =0&cas_3_9=20101231 65

[40]

ČSÚ. Charakteristika okresu Brno-venkov. [online]. 2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_brno _venkov

[41]

ČSÚ. Charakteristika okresu Hodonín. [online]. 2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_hodonin

[42]

Olomoucký kraj. Socio-ekonomická analýza Olomouckého kraje. Analýza území Olomouckého kraje s výraznými rozdíly v socio-ekonomickém vývoji. [online]. 2010 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z: http://www.kr-olomoucky.cz/clanky/doku menty/1350/priloha-2-se-analyzy-olk-uzemni-diferenciace-final.pdf

[43]

Kovalčík, Bc. Jiří a Laštovica, Petr. Sociálně demografická analýza okresu Jeseník. In: Bělá pod Pradědem [online]. 2006 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://bela.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=176&id_dokumenty= 1269

[44]

ČSÚ. Veřejná databáze. Počty uchazečů o zaměstnání a podíl nezaměstnaných osob v okresech ČR [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?cislotab=PRA0100PU_OK&kapitola_id=92 4&voa=tabulka&go_zobraz=1&aktualizuj=Aktualizovat&cas_3_47=20101231

[45]

ČSÚ. Charakteristika okresu Ostrava-město [online]. 2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_ostrava_ mesto

[46]

ČSÚ. Charakteristika okresu Bruntál [online]. 2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_bruntal

[47]

MasterCard Worldwide 2009 česká centra rozvoje: Jihočeský kraj. In: Výsledky 2009 [online]. 2009 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.centrarozvoje.cz/ dokument/Brozury/jiznicechy.pdf

[48]

Atlas Česka: Atomová elektrárna Temelín [online]. 2007-2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.atlasceska.cz/jihocesky-kraj/atomova-elektrarna-temelin/

[49]

Plzeňský kraj nejlepší místo pro život: Aktualizace Programu rozvoje Plzeňského kraje [online]. 2008 [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://www.plzenskykraj.cz /cs/article/aktualizace-programu-rozvoje-plzenskeho-kraje

[50]

ČSÚ. Statistická ročenka Moravskoslezského kraje 2012: Charakteristika Moravskoslezského kraje [online]. 2012, 28. 12. 2012 [cit. 2013-10-28]. Dostupné z:http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/AA003E4C13/$File/ 80101112chcz.pdf

[51]

Tlašková, Eva. Migrace jako zásadní fenomén vývoje Ostravska. Migraceonline.cz [online]. 2007 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.migraceonline.cz/cz/eknihovna/migrace-jako-zasadni-fenomen-vyvoje-ostravska

[52]

OKD. O nás [online]. 2012 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.okd.cz/ cs/o-nas

66

[53]

Šotkovský, Ivo a Lubor Tvrdý. Vývoj přirozeného a migračního přírůstku v obcích Moravskoslezského kraje v letech 1992 až 2001. Demografie: revue pro výzkum populačního vývoje. 2004, č. 1, 33−46.

[54]

Integrovaný plán rozvoje statutárního města Frýdek-Místek – přitažlivé město [online]. 2008 [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://www.frydekmistek.cz/ prilohy/Zpravy/64924/20090107_01_IPRM.pdf

[55]

Kraj Vysočina. Swot analýza [online]. 2004 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://extranet.kr-vysocina.cz/download/orr/PRK/swot.pdf

[56]

Program rozvoje Ústeckého kraje 2008-2013. In: Databáze strategií: Kraj Ústecký [online]. 2008 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z: http://dataplan.info/img_upload/7bdb 1584e3b8a53d337518d988763f8d/080414_PRUK.pdf

[57]

Program rozvoje Karlovarského kraje 2007 - 2013: Strategická část. Aktualizace 2010. In: Databáze strategií: Kraj Karlovarský [online]. 2007 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z: http://databaze-strategie.cz/cz/kvk/strategie

[58]

MasterCard Worldwide 2009 česká centra rozvoje: Karlovarský kraj. In: Výsledky 2008 [online]. 2008 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z: http://centrarozvoje.cz/ dokument/Karlovarsko.pdf

[59]

Program rozvoje Libereckého kraje 2007-2013. In: Liberecký kraj: Odbor regionálního rozvoje a evropských projektů [online]. 2008 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: http://www.kraj-lbc.cz/public/orlk/prlk_cerven2007_146dfbf98b.pdf

[60]

Analytická část Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje. In: Královéhradecký kraj [online]. 2006 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www.kr-kralovehra decky.cz/file/rozvoj/analyticka_cast_strategie_rozvoje.pdf

[61]

Program rozvoje Pardubického kraje. In: Pardubický kraj: Region budoucnosti 2014/2015 [online]. 2011 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://www.pardubicky kraj.cz/rozvoj-kraje

[62]

Program rozvoje Jihomoravského kraje. In: Jihomoravský kraj: Program rozvoje Jihomoravského kraje na období 2010–2013 [online]. 2010 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=118768&TypeID=2

[63]

Socio-ekonomická analýza Olomouckého kraje. In: Olomoucký kraj: Socioekonomická analýza Olomouckého kraje [online]. 2010 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.kr-olomoucky.cz/clanky/dokumenty/1350/se-analyzaolomouckeho-kraje-final-revised.pdf

[64]

Strategie rozvoje Zlínského kraje 2009 - 2020. In: Zlínský kraj: Strategie rozvoje Zlínského kraje 2009 – 2020 (SRZK) [online]. 2009 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.kr-zlinsky.cz/strategie-rozvoje-zlinskeho-kraje-2009-2020-srzk--cl680. html

[65]

Děčín: Situační analýzy v lokalitách vybraných v roce 2011 [online]. Praha, 2011 [cit. 2013-12-19]. Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/ dokumenty-pro-lokalitu-decin/situacni-analyza-decin-gac-2011/details

67

[66]

ČSÚ. Demografické ročenky (pramenná díla) 2000–2011. Metodické poznámky Demografické ročenky České republiky 2005, H. Stěhování [online]. 2012 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z:http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/casova_rada_demo grafie

68

SEZNAM GRAFŮ Graf 2.1 Vnitřní migrace podle typu stěhování v ČR v letech 2000–2011 (v %)................... 21 Graf 2.2: Objem vnitřní migrace podle pohlaví v ČR v letech 2000–2011............................ 22 Graf 2.3: Věková struktura vnitřní migrace ČR v letech 2001 a 2011................................... 23 Graf 2.4: Věková struktura v roce 2001 a 2011 podle typu stěhování v ČR .......................... 24 Graf 2.5: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi Středočeským krajem a Hlavním městem Prahou v letech 2000–2011.................................................................................................. 25 Graf 2.6: Vývoj salda vnitřní migrace mezi Středočeským krajem a Hlavním městem Prahou mezi lety 2000–2010 ................................................................. 34 Graf 2.7: Vývoj salda vnitřní migrace mezi kraji ČR, bez Středočeského kraje a Hlavního města Prahy, v letech 2000–2010....................................................................... 35 Graf 3.1: Analýza vnitřní migrace podle rodinného stavu v letech 2000–2011 (v %) ........... 50 Graf 3.2: Analýza vnitřní migrace podle rodinného stavu podle typu stěhování v letech 2000–2011 (v %) .................................................................................................... 51 Graf 3.3: Analýza vnitřní migrace podle důvodu stěhování v letech 2000–2004 .................. 53 Graf 3.4: Analýza vnitřní migrace podle důvodu stěhování podle typu stěhování v letech 2000–2011 (v %) .................................................................................................... 54 Graf 3.5: Analýza vnitřní migrace podle vzdělání v letech 2000−2004 ................................ 55 Graf 3.6: Analýza vnitřní migrace podle vzdělání podle typu stěhování v letech 2000−2004 ............................................................................................................. 56 Graf 3.7: Analýza vnitřní migrace podle měsíce stěhování mezi roky 2000−2011 ................ 57

69

SEZNAM TABULEK Tabulka 2.1: Obrat a saldo mezikrajské migrace v součtu za roky 2000–2011 ..................... 43 Tabulka 2.2: Index efektivnosti migrace mezikrajského stěhování v součtu mezi lety 2000 –2011 .......................................................................................................... 46 Tabulka 2.3: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Ústeckého kraje v součtu za roky 2000 – 2011 ............................................................................................................ 47 Tabulka 2.4: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Moravskoslezského kraje v součtu za roky 2000 – 2011 .............................................................................................. 49

70

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Objem vnitřní migrace v ČR podle typu přestěhování v letech 2000–2011 .......... 74 Příloha 2: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi kraji ČR v letech 2000–2011 ......................... 74 Příloha 3: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi kraji v ČR, bez Středočeského kraje a Hlavního města Prahy, v letech 2000–2011....................................................................... 75 Příloha 4: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Středočeského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 75 Příloha 5: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Jihočeského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 76 Příloha 6: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Plzeňského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 76 Příloha 7: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Karlovarského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 77 Příloha 8: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Ústeckého kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 77 Příloha 9: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Libereckého kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 78 Příloha 10: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy Královéhradeckého kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 78 Příloha 11: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Pardubického kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................ 79 Příloha 12: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci kraje Vysočina v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 79 Příloha 13: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy Brno-město a Brno-venkov v rámci Jihomoravského kraje v letech 2000–2011 .............................................................. 80 Příloha 14: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy Jihomoravského kraje, bez okresu Brno-město a Brno-venkov v letech 2000–2011 ................................................. 80 Příloha 15: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Olomouckého kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 81 Příloha 16: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Zlínského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 81 Příloha 17: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Moravskoslezského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 82 Příloha 18: Vývoj salda vnitřní migrace mezi okresy Středočeského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 82 Příloha 19: Vývoj salda vnitřní migrace mezi kraji ČR v letech 2000–2011 ......................... 83 Příloha 20: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Jihočeského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 83 Příloha 21: vývoj salda vnitřní migrace v okresech Karlovarského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................ 83 Příloha 22: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Plzeňského kraje .................................. 84 Příloha 23: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Ústeckého kraje ................................... 84 71

Příloha 24: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Libereckého kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 84 Příloha 25: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Královéhradeckého kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 85 Příloha 26: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Pardubického kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 85 Příloha 27: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Vysočiny v letech 2000–2011 .............. 85 Příloha 28: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Jihomoravského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 86 Příloha 29: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Olomouckého kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 86 Příloha 30: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Zlínského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 86 Příloha 31: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Moravskoslezského kraje v letech 2000–2011 ............................................................................................................. 87 Příloha 32: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Středočeského kraje a Hl. m. Prahy v součtu za roky 2000–2011 ......................................................................... 87 Příloha 33: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Jihočeského kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 88 Příloha 34: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Plzeňského kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 88 Příloha 35: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Karlovarského kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 88 Příloha 36: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Ústeckého kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 89 Příloha 37: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Libereckého kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 89 Příloha 38: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Královéhradeckého kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 89 Příloha 39: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Pardubického kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 90 Příloha 40: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Vysočiny v součtu za roky 2000–2011 .............................................................................................................. 90 Příloha 41: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Jihomoravského kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 90 Příloha 42: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Olomouckého kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 91 Příloha 43: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Zlínského kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 91 Příloha 44: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Moravskoslezského kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 91

72

Příloha 45: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Středočeského kraje a Hl. města Prahy v součtu za roky 2000–2011 .................................................................... 92 Příloha 46: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Jihočeského kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 92 Příloha 47: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Plzeňského kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 93 Příloha 48: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Karlovarského kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 93 Příloha 49: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Libereckého kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 93 Příloha 50: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Královéhradeckého kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 94 Příloha 51: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Pardubického kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 94 Příloha 52: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Vysočiny v součtu za roky 2000–2011 .............................................................................................................. 94 Příloha 53: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Jihomoravského kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 95 Příloha 54: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Olomouckého kraje v součtu za roky 2000–2011 ................................................................................................ 95 Příloha 55: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Zlínského kraje v součtu za roky 2000–2011 ............................................................................................... 95 Příloha 56: Seznam použitých zkratek okresů ČR, uspořádaných podle abecedy.................. 96 Příloha 57: Seznam použitých zkratek krajů ČR, uspořádaných podle abecedy .................... 97

73

PŘÍLOHY Příloha 1: Objem vnitřní migrace v ČR podle typu přestěhování v letech 2000–2011 300 000

Počet případů stěhování

250 000

200 000

150 000

mezikrajské meziokresní

100 000

vnitrookresní

50 000

0

Rok

Zdroj: vlastní zpracování grafu, data (ČSÚ, [20]) Příloha 2: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi kraji ČR v letech 2000–2011 Obrat

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

PHA

21 996 25 809 30 916 29 180 29 271 32 995 37 462 48 171 48 393 45 428 45 803 40 797

STČ

20 337 22 951 25 291 24 738 25 908 30 521 32 966 41 334 42 092 39 180 38 971 35 996

JHČ

5 934

6 526

7 061

6 452

6 501

6 856

7 170

7 786

8 035

7 557

7 561

7 214

PLK

4 628

4 973

5 822

5 006

5 170

5 878

6 266

8 198

8 699

8 087

5 846

6 755

KVK

3 645

4 008

5 054

4 286

4 154

4 629

4 698

5 723

5 777

5 680

4 974

4 409

ULK

8 893

9 536 10 289 10 582 10 365 10 900 12 009 14 246 13 516 12 895 12 638 11 257

LBK

5 689

5 982

6 445

5 960

5 838

6 349

6 703

8 118

7 508

7 590

7 283

6 835

HKK

6 026

6 037

6 864

6 641

6 539

7 498

7 950

9 352

9 026

8 428

8 481

7 728

PAK

5 656

5 716

6 541

6 327

6 312

6 927

7 167

8 213

8 087

7 625

7 409

6 910

VYS

5 437

5 600

6 255

5 928

5 933

6 606

6 646

7 606

7 542

6 858

6 787

6 265

JHM

8 065

8 776 10 795

9 873 10 042 11 299 11 915 13 710 13 652 12 627 13 248 11 662

OLK

6 032

6 337

6 889

6 263

6 519

6 948

7 526

8 648

7 974

7 195

7 541

7 078

ZLK

5 002

5 081

5 599

5 081

5 032

5 431

5 627

6 161

6 008

5 650

5 826

5 533

MSK

7 326

7 854

8 021

7 556

7 774

8 501

8 611

9 540

9 519

8 930

9 148

8 677

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

74

Příloha 3: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi kraji v ČR, bez Středočeského kraje a Hlavního města Prahy, v letech 2000–2011 15 000 Jihočeský kraj

Úhrn případů stěhování

13 000

Plzeňský kraj Karlovarský kraj

11 000 Ústecký kraj Liberecký kraj

9 000

Královéhradecký kraj 7 000

Pardubický kraj Vysočina

5 000 Jihomoravský kraj Olomoucký kraj

3 000

Zlínský kraj Rok

Moravskoslezský kraj

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 4: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Středočeského kraje v letech 2000–2011 12 000

Benešov Beroun

Úhrn případů stěhování

10 000

Kladno 8 000

Kolín Kutná Hora

6 000 Mělník Mladá Boleslav

4 000

Nymburk 2 000

Praha-východ Praha-západ

0 Příbram Rok

Rakovník

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

75

Příloha 5: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Jihočeského kraje v letech 2000–2011 4 000

Úhrn případů stěhování

3 500

3 000

České Budějovice Český Krumlov

2 500

Jindřichův Hradec Písek Prachatice

2 000

Strakonice Tábor 1 500

1 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 6: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Plzeňského kraje v letech 2000–2011 8 000

Úhrn případů stěhování

7 000 6 000 Domažlice 5 000

Klatovy

4 000

Plzeň-město

3 000

Plzeň-jih Plzeň-sever

2 000

Rokycany

1 000

Tachov

0 Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

76

Příloha 7: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Karlovarského kraje v letech 2000–2011 4 000

Úhrn případů stěhování

3 500

3 000

2 500

Cheb Karlovy Vary

2 000

Sokolov

1 500

1 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 8: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Ústeckého kraje v letech 2000–2011 5 000

Úhr případů stěhování

4 500

4 000

Děčín Chomutov

3 500

Litoměřice Louny

3 000

Most

Teplice Ústí nad Labem

2 500

2 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

77

Příloha 9: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Libereckého kraje v letech 2000–2011 4 500

Úhrn případů stěhování

4 000 3 500 3 000

Česká Lípa Jablonec nad Nisou

2 500

Liberec

2 000

Semily

1 500 1 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 10: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy Královéhradeckého kraje v letech 2000–2011 4 500

Úhrn případů stěhování

4 000 3 500 Hradec Králové

3 000

Jičín 2 500

Náchod Rychnov nad Kněžnou

2 000

Trutnov 1 500 1 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

78

Příloha 11: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Pardubického kraje v letech 2000–2011 5 000

4 500

Úhrn případů stěhování

4 000 3 500 Chrudim

3 000

Pardubice 2 500

Svitavy Ústí nad Orlicí

2 000 1 500 1 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 12: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci kraje Vysočina v letech 2000–2011 2 600

Úhrn případů stěhování

2 400 2 200 2 000 Havlíčkův Brod 1 800

Jihlava Pelhřimov

1 600

Třebíč Žďár nad Sázavou

1 400 1 200 1 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) 79

Příloha 13: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy Brno-město a Brno-venkov v rámci Jihomoravského kraje v letech 2000–2011 15 000

Úhrn případů stěhování

13 000

11 000

9 000 Brno-město Brno-venkov

7 000

5 000

3 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 14: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy Jihomoravského kraje, bez okresu Brno-město a Brno-venkov v letech 2000–2011 2 800

2 600

Úhrn případů stěhování

2 400

Blansko

2 200

Břeclav Hodonín

2 000

Vyškov Znojmo

1 800

1 600

1 400 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

80

Příloha 15: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Olomouckého kraje v letech 2000–2011 4 500 4 000

Úhrn případů stěhování

3 500 3 000 Jeseník 2 500

Olomouc Prostějov

2 000

Přerov Šumperk

1 500 1 000 500 Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 16: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Zlínského kraje

v letech 2000–2011 3 100

Úhrn případů stěhování

2 900 2 700 2 500 Kroměříž

2 300

Uherské Hradiště Vsetín

2 100

Zlín 1 900 1 700 1 500

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

81

Příloha 17: Vývoj obratu vnitřní migrace mezi okresy v rámci Moravskoslezského kraje v letech 2000–2011 9 000

8 000

Úhrn případů stěhování

7 000 6 000

Bruntál Frýdek-Místek

5 000

Karviná Nový Jičín

4 000

Opava 3 000

Ostrava-město

2 000 1 000

Rok

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování grafu, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 18: Vývoj salda vnitřní migrace mezi okresy Středočeského kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace PHA

2000

2001

2002

-3 602 -2 023 1 086

2003

2004

484 -2 209

2005

2006

-2 437

-396

2007 297

2008

2009

2010

2011

-6 811

-2 474

-3 969

-2 833

STČ

5 841

BE

278

135

362

195

141

321

501

634

564

525

525

565

BN

245

474

385

557

784

761

760

881

894

774

1 059

970

KD

577

165

239

-74

-32

384

327

164

537

393

656

499

KO

334

165

77

125

221

1 089

405

862

485

500

372

521

KH

-56

63

123

67

34

20

130

-316

-34

-2

146

152

ME

223

162

5

-83

-53

111

-8

-320

805

540

953

-7

MB

238

116

-203

224

264

332

249

-523

92

-257

-5

369

NB

530

537

483

387

710

684

699

485

601

705

778

667

PY

1 359

1 319 1 524 1 589

2 628

2 895 2 814

3 958

6 094

4 064

3 742

3 393

PZ

2 022

1 967 1 971 1 710

2 578

3 264 3 644

4 024

4 420

3 465

3 199

2 757

PB

-7

80

-60

-43

-32

156

114

210

289

328

462

448

RA

98

158

159

194

157

146

211

181

265

153

514

-20

5 341 5 065 4 848

7 400 10 163 9 846 10 240 15 012 11 188 12 401 10 314

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

82

Příloha 19: Vývoj salda vnitřní migrace mezi kraji ČR v letech 2000–2011 Saldo migrace PHA

2000

2001

2002

2003

-3 602 -2 023

1 086

2004

2005

484 -2 209

2006

-2 437

2007

-396

297

2008

2009

2010

2011

-6 811

-2 474

-3 969

-2 833

STČ

5 841

5 341

5 065

4 848

JHČ

266

456

141

114

239

-38

104

84

177

173

433

104

PLK

200

337

340

419

582

514

426

1 704

2 383

621

-990

255

KVK

-625

-626 -1 604 -1 262 -1 222

-1 543 -1 318

-1 139

-2 065

-1 922

-1 046

-1 117

ULK

-11

-260

275

30

-469

-1 026 -1 973

-1 934

-1 650

-1 911

-1 774

-1 411

LBK

309

32

107

-232

-82

-77

-79

-300

-362

-160

-131

-183

HKK

-254

-223

-610

-297

-423

-208

-686

-1 486

-780

-358

93

-630

PAK

134

100

-79

47

54

-107

209

233

199

-281

121

-116

VYS

-287

-236

-677

-498

-493

-370

-762

-1 158

-1 088

-1 164

-797

-567

JHM

157

-612

-833

-571

-174

-873 -1 151

-1 296

-244

483

-60

168

OLK

20

-85

-661

-479

-497

-786

-778

-1 584

-1 392

-1 001

-685

-348

ZLK

138

171

-235

-421

-322

-449

-545

-563

-568

-440

-646

-645

-2 763 -2 897

-3 098

-2 811

-2 754

-2 950

-2 991

MSK

7 400 10 163

-2 286 -2 372 -2 315 -2 182 -2 384

9 846 10 240 15 012 11 188 12 401 10 314

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 20: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Jihočeského kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 JHČ

266

456

141

114

239

-38

104

84

177

173

433

104

CB

261

402

114

269

400

204

511

672

765

732

633

577

CK

-82

-11

7

-88

-3

20

-188

-440

-350

-176

-178

-290

JH

-51

-22

123

-71

-36

39

-169

-165

-51

-78

-20

-167

PI

-8

24

35

-11

50

-65

63

-106

41

42

96

121

PT

21

-18

-36

55

-15

-32

-144

-94

-107

-127

-181

-142

ST

-22

4

-95

-24

-110

-28

40

55

-152

-328

64

-82

TA

147

77

-7

-16

-47

-176

-9

162

31

108

19

87

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 21: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Karlovarského kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 KVK

-625

CH

-121

KV SO

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

-626 -1 604 -1 262 -1 222 -1 543 -1 318 -1 139 -2 065 -1 922 -1 046 -1 117 -72

-273

-358

-290

-359

-264

-137

-590

-280

-319

-248

-254 -1 078

-912

-805

-927

-596

-558 -1 035 -1 012

-508

-534

-256

-300

8

-127

-257

-458

-444

-258

-264

-253

-650

-380

-320

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

83

Příloha 22: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Plzeňského kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

2008

2009

2010

2011

PLK

200

337

340

419

582

514

426 1 704 2 383

621

-990

255

DO

55

35

129

70

148

100

192

268

194

198

84

92

KT

2

179

-53

42

-32

-45

100

-13

-17

10

-87

-117

PM

-401

-653

-398

-728

-819

-97

-490

-517 -1 448

-268

PJ

478

476

404

500

556

239

276

348

371

514

PS

225

416

457

486

764

477

581

625

653

RO

6

113

-108

113

108

60

49

338

221

TC

-165

-229

-91

-64

-143

-220

-282

-201

-111

339 1 072

135

185

641

585

526

14

-105

92

-239

-154

-255

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 23: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Ústeckého kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

ULK

-11

-260

275

30

DC

-118

-155

-155

-142

-257

-255

-303

-139

-500

-381

-403

-346

CV

-47

-222

-249

-123

29

-183

-268

-526

-415

-278

92

-432

LT

322

299

251

136

-62

-41 -1 084

-637

52

-499

-331

17

LN

131

0

157

-4

-73

-14

89

-38

15

-134

-125

311

MO

-325

-105

-113

79

-25

-209

-229

-466

-238

-259

-719

-324

TP

244

206

507

415

177

-47

41

-72

-304

-284

-253

-35

UL

-218

-283

-123

-331

-258

-277

-219

-56

-260

-76

-35

-602

-469 -1 026 -1 973 -1 934 -1 650 -1 911 -1 774 -1 411

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 24: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Libereckého kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 LBK

309

32

107

-232

-82

-77

-79

-300

-362

-160

-131

-183

CL

251

168

34

-143

-156

-96

-162

-124

-102

-249

-129

-364

JN

59

34

117

-73

24

-5

0

-192

-102

84

-32

7

LI

8

-153

10

53

91

128

112

76

-15

56

41

149

SM

-9

-17

-54

-69

-41

-104

-29

-60

-143

-51

-11

25

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

84

Příloha 25: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Královéhradeckého kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

2007

2008 2009 2010 2011

HKK

-254

-223

-610

-297

-423

-208

-686 -1 486

-780

-358

93

-630

HK

-128

-228

-337

-75

-52

-106

-335

-406

-174

144

15

3

JC

5

149

20

-108

-39

132

6

-464

75

-99

415

-181

NA

-9

-59

-37

-4

-286

-178

-232

-261

-314

-165

-105

-208

RK

7

1

1

14

22

20

-41

-22

-72

1

-39

-75

TU

-129

-86

-257

-124

-68

-76

-84

-333

-295

-239

-193

-169

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 26: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Pardubického kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 PAK

134

100

-79

47

54

-107

209

233

199

-281

121

-116

CR

69

112

-73

-261

-3

-197

48

91

80

-70

34

-89

PU

159

286

203

118

124

515

416

365

480

118

522

119

SY

-27

-112

-146

44

-96

-113

-11

-143

-80

42

-114

-54

UO

-67

-186

-63

146

29

-312

-244

-80

-281

-371

-321

-92

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 27: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Vysočiny v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 VYS

-287

HB JI

-236

-677

-90

66

-74

-66

PE

-42

TR ZR

2007

2008

2009

2010 2011

-498

-493

-370

-762 -1 158 -1 088 -1 164

-797

-567

-55

65

-209

-163

-153

-142

-161

-302

-282

-85

-32

-91

-31

461

-11

-437

-194

-52

34

5

-135

-109

-57

-63

-24

-168

90

-80

-132

-72

45

-4

82

-201

-180

-144

-418

-215

-272

-406

-241

-232

-355

-77

-183

-280

-235

-46

-226

-215

-397

-247

-437

-245

-177

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

85

Příloha 28: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Jihomoravského kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 JHM BK BM BI BV HO VY ZN

2001

2002

2003

2004

157

-612

-833

-571

-174

182

10

106

113

142

2005

2007

2008

-873 -1 151 -1 296

-244

483

-60

168

74

129

184

361

171

2006

182

84

2009

2010

2011

-889 -2 236 -2 600 -1 863 -1 764 -1 866 -2 222 -2 211 -1 716 -1 701 -2 076 -2 619 719

1 307

1 483

1 047

1 401

933

742

1 326

1 221

1 733

1 693

2 074

33

108

-73

66

-52

56

-30

-44

-5

60

92

200

-93

-121

-95

-190

-170

-271

-211

-337

-223

-239

-256

-226

159

180

268

220

139

135

300

-52

249

328

292

356

46

140

78

36

130

-31

88

-62

156

173

11

22

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 29: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Olomouckého kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

2007

2008

2009

2010 2011

OLK

20

-85

-661

-479

-497

-786

-778 -1 584 -1 392 -1 001

-685

-348

JE

-24

-16

-152

-143

-128

-146

-240

-401

-255

-224

-191

-180

OC

61

124

4

-45

73

-325

-201

-323

-224

-169

-26

167

PV

157

270

-14

134

66

192

135

105

22

55

88

109

PR

-85

-319

-285

-275

-226

-161

-78

-594

-721

-417

-403

-261

SU

-89

-144

-214

-150

-282

-346

-394

-371

-214

-246

-153

-183

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 30: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Zlínského kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 ZLK

138

171

-235

-421

-322

-449

-545

-563

-568

-440

-646

-645

KM

128

149

109

181

149

57

92

-16

-26

131

-9

-124

UH

138

103

7

-3

-4

46

75

68

29

-109

-104

-182

VS

-20

-25

-142

-248

-126

-134

-210

-211

-216

-205

-194

-167

ZL

-108

-56

-209

-351

-341

-418

-502

-404

-355

-257

-339

-172

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

86

Příloha 31: Vývoj salda vnitřní migrace v okresech Moravskoslezského kraje v letech 2000–2011 Saldo migrace MSK

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

-2 286 -2 372 -2 315 -2 182 -2 384 -2 763 -2 897 -3 098 -2 811 -2 754 -2 950 -2 991

BR

-241

-385

-347

-301

-348

-405

-346

-213

-290

-317

-247

-232

FM

52

259

235

345

494

499

400

372

317

388

506

557

-1 078 -1 026

-952

-870

-784 -1 116 -1 127

-992

-964 -1 071 -1 313 -1 616

KI NJ

-71

-194

-145

-128

-81

9

-49

-136

-202

-122

-157

-55

OP

-62

-149

-218

39

-84

-142

1

-81

51

-102

187

39

OV

-886

-877

-888 -1 267 -1 581 -1 608 -1 776 -2 048 -1 723 -1 530 -1 926 -1 684

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 32: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Středočeského kraje a Hl. m. Prahy v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Středočeský

Obrat Hl. m. Praha BN Hl. m. Praha BN BE KD KO KH

x

BE

KD

KO

KH

-3 775 -5 585 -4 138 -3 211

11 907 12 291 18 734 11 735 5 479

x

-17

243

x

427 594 1 104

1 083 217 130

3 -2 509

73

95

-15

229

98

34

33

-8

102

10

15

-27

340

x

-85

-12

87

-58

-74

-207

156

417

x

-198

86

8

-417

205

-3

-14

-36

3 344

x

-19

-22

-25

-100

-77

-1

3

348 2 005

462

192

412

498

NB

14 589

317

213

426

4 045

589

1 650

384 -3 143 -28 530 -29 631 -2 014 -741 143

326

1 047

RA

-53

171

53 439

PB

9

353

475

PZ

21

9 452

1 503

PY

38

18 591

55 580

NB

-64

MB

PZ

MB

3

ME

PY

ME

1 045 2 732

2 107 577

-70 -917

409

x

-243

-74

94

41

-5

-5

284

1 549

x

-123

19

3

-38

-26

540

30

44

10

578

71

-8

-234

33

648 255

696 2 383 3 388 1 443 1 105

351

x 2 616 542

x 2 520

PB

9 958

1 175

1 586

586

226

147

321

248

272

501

RA

4 875

129

664

3 953

164

91

289

182

126

336

x 1 504 411

x

-17

231

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

87

Příloha 33: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Jihočeského kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování

Obrat CB CB

CK

x

JH

PI

1104

PT

ST

314

529

415

326

-20

-41

-82

-89

-33

-60

21

-20

-83

95

64

5

-150

-20

CK

7 922

JH

4 263

876

PI

1 798

365

272

PT

2 653

1 146

379

643

ST

1 961

383

334

2 212

2 574

TA

2 622

477

1 647

1 445

366

x

TA

697

x x

x x

-34 354

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 34: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Plzeňského kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování

Obrat DO DO KT PM

KT

x

PM 98

1 568 2 213

PS 47

135

-6

309

-127

-23

-4

53

x

-2 827

-5 565

-176

681

x

1

163

-84

82

1 449

1 925

10 649

PS

865

697

16 079

2 176

RO

228

316

4 334

937

1 337

TC

153

PJ

TC

RO

-163

x 3 355

PJ

485

2 709

202

711

x 1 010 1 172

x

100 338

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 35: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Karlovarského kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování

Obrat CH CH

KV

x

SO 456

KV

2 918

SO

3 216

378

x

-547 7 995

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

88

Příloha 36: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Ústeckého kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat DC DC

7 715

498

MO

UL

935 1 992

LN

3 780

-1 395

-163

-30

-44

238

-70

-177

-30

172

-125

197

183

88

6

-178

-59

4 499

x

1 292

1 272

x

4 457

2 011

903

UL

49

1 176

3 626

TP

0

x

654

MO

-131

x

1 483

LN

TP

LT

x

CV LT

CV

1 400

4 721

x

4 364

716

1 099

5 475

691 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 37: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Libereckého kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat CL CL

JN

x

LI -24

JN

784

x

LI

3 937

7 018

SM

445

2 637

SM -585

-21

542

-161

x

150 x

2 932

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 38: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Královéhradeckého kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat HK HK JC NA RK TU

JC

x

NA 54

2 962 3 772 3 671 2 439

x 549 258 1 910

RK

TU

42

-441

281

15

-14

96

-99

-69

x 2 527 3 823

x

118 682

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

89

Příloha 39: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Pardubického kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat CR CR

PU

x

SY 530

PU

x

8 264

SY

1 146

1 104

UO

1 486

2 535

UO -56

-58

142

381

x

15 x

4 081

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 40: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Vysočiny v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat HB HB JI PE

PE

x

-14 2 210 1 217

TR ZR

JI

267 1 188

x 1 969

TR -89

59

162

39

288

154

16

14

x

2 712

230

1 494

ZR

170

x

-46 1 220

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 41: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Jihomoravského kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat BK BK

BM

x

1 807

BM

7 757

x

BI

3 205

43 895

BV HO VY ZN

BI

529 322 1 087 451

5 710 3 617 8 702 4 189

BV

HO

VY

ZN

77

63

-14

-11

-35

-17 013

-686

367

-2 558

-387

-273

183

-366

-210

-3

60

-133

60

-38

x 3 395 1 243 3 132 2 500

x 2 673 646 1 331

x 1 158 418

x

28 402

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

90

Příloha 42: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Olomouckého kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat JE JE

OC

x

PR

-345

OC

881

PV

x

250

PR

-48

-21

-42

-1 329

114

310

154

123

5 438

1 176

SU

x

5 977

219

SU

PV

1 668

4 570

x

-24

551

544

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 43: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Zlínského kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat KM KM UH VS ZL

UH

VS

x

54 942 887

4 835

ZL 131

483

54

865

x x

462 5 641

-277

2 641

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 44: Obrat a saldo meziokresní migrace v rámci Moravskoslezského kraje v součtu za roky 2000–2011 Saldo stěhování Obrat BR BR FM KI NJ OP OV

FM

x

KI 4

576 1 239 675 3 234 2 907

x 11 652 3 369 1 096 14 229

NJ

OP

OV

245

19

260

329

2 968

-27

58

4 875

-424

-351

-19

32

1 893

x 1 698 1 983 15 391

x 1 986 8 463

x 13 038

2 488 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

91

Příloha 45: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Středočeského kraje a Hl. města Prahy v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování Hl. m. Praha BN BE KD KO KH ME

Okres vystěhování Hl. m. Praha x 0,32 0,45 0,22 0,27 0,00 0,13

BN

BE

KD

KO

-0,32

-0,45

-0,22

-0,27

0,00

-0,13

-0,07

0,01

-0,11

0,03

0,21

0,15 -0,20

x 0,07 -0,01 0,11 -0,03 -0,06

x

x

-0,21 -0,15

x

0,20

0,06

0,03

-0,31

-0,04

KH

NB

PY

PZ

PB

RA

0,04

-0,22

-0,51

-0,55

-0,20

-0,15

0,06

0,05

-0,17

0,10

0,07

0,08

-0,12

-0,06

0,31

0,05

0,07

-0,06

0,21

0,06

0,05

-0,03

0,04

-0,14

-0,17

-0,20

0,06

-0,12

-0,23

-0,06

0,19

0,02

-0,10

0,10

-0,01

-0,06

-0,22

-0,05

-0,08

-0,04

-0,15

-0,30

-0,01

0,03

-0,16

-0,11

0,03

0,04

-0,02

-0,02

-0,05

0,01

0,01

-0,15

-0,14

0,21

0,06

0,16

0,08

x

0,23

0,14

-0,02

-0,16

0,08

x

0,06 -0,19

0,05

ME

MB

x

MB

-0,04

-0,05

-0,05

0,14

-0,02

0,08

0,16

x

NB

0,22

0,17

-0,07

0,17

0,10

0,04

0,11

0,05

PY PZ

0,51 0,55

-0,10 -0,07

0,06

0,20

-0,21

-0,10

-0,06

0,01

0,15 0,30

-0,03 -0,04

x

-0,01

-0,21

-0,01

-0,06

-0,23

x

PB

0,20

-0,08

-0,06

0,12

0,06

0,01

0,02

0,15

-0,16

-0,14

0,16

RA

0,15

0,12

-0,05

0,23

0,22

-0,03

0,02

0,14

-0,08

0,02

-0,08

x 0,07

-0,07 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 46: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Jihočeského kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování CB CK

Okres vystěhování CB

CK

JH

PI

PT

ST

TA

x

0,14

0,16

0,17

0,20

0,21

0,12

-0,14

x

-0,02

-0,11

-0,07

-0,23

-0,07

x

-0,22

0,06

-0,06

-0,05

x

0,15

0,03

0,00

-0,06

-0,05

x

-0,10

JH

-0,16

0,02

PI

-0,17

0,11

0,22

PT

-0,20

0,07

-0,06

-0,15

x

ST

-0,21

0,23

0,06

-0,03

0,06

TA

-0,12

0,07

0,05

0,00

0,05

0,10

x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

92

Příloha 47: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Plzeňského kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování

Okres vystěhování DO

DO

x

KT

-0,06

PM PJ PS RO TC

KT

PM

0,06 x

-0,07

0,05

-0,03

0,07

-0,16 0,03 -0,23

TC

-0,03

0,23

-0,05

-0,07

-0,03

-0,01

0,11

x

-0,27

-0,35

-0,04

0,25

0,09

0,00

0,23

-0,08

0,07

0,04

-0,11

RO

0,16

0,35

0,01

PS

0,03

0,27

0,03

PJ

0,07

-0,25

x -0,09 0,00 -0,23

x 0,08 -0,07

x -0,30

0,30 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 48: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Karlovarského kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování

Okres vystěhování CH

CH

x

KV

-0,16

SO

-0,12

KV 0,16 x 0,07

SO 0,12 -0,07 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 49: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Libereckého kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování CL JN LI SM

Okres vystěhování CL x 0,03 0,15 0,05

JN -0,03 x -0,08 0,06

LI

SM

-0,15

-0,05

0,08

-0,06

x -0,05

0,05 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

93

Příloha 50: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Královéhradeckého kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres vystěhování

Okres přistěhování

HK

HK

JC

x

JC

0,02 x

-0,02

NA

-0,01

RK

0,05

-0,12

RK -0,12

0,12

0,03

-0,05

0,05

-0,04

-0,02

x

0,04

-0,05

TU

0,01

x

-0,03

0,12

TU

NA

0,02

0,17 x

-0,17

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 51: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Pardubického kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres vystěhování

Okres přistěhování

CR

PU

CR

x

0,06

PU

-0,06

SY

0,05

UO

0,04

SY

UO

-0,05

-0,04

x

0,13

0,15

-0,13

x

0,00

0,00

x

-0,15

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 52: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Vysočiny v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování HB JI

Okres vystěhování HB x 0,01

JI -0,01 x

PE

TR

ZR

-0,07

0,22

0,14

0,02

0,11

0,10

PE

0,07

-0,02

x

TR

-0,22

-0,11

-0,07

ZR

-0,14

-0,10

-0,08

0,07 x 0,04

0,08 -0,04 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

94

Příloha 53: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Jihomoravského kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování BK BM BI BV HO VY ZN

Okres vystěhování BK

BM

x

0,23 x

-0,23 -0,02

0,39

-0,12

0,12

0,04

-0,10

0,01

0,29

0,08

-0,09

BI

BV

HO

VY

ZN

0,02

0,12

-0,04

-0,01

-0,08

-0,39

-0,12

0,10

-0,29

0,09

x

-0,08

0,15

-0,12

-0,08

0,00

0,09

-0,10

0,05

-0,09

x

0,08 -0,15

0,00

0,12

-0,09

0,08

0,10

x -0,05 0,09

x -0,07

0,07 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 54: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Olomouckého kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování JE OC PV

Okres vystěhování JE

OC

x 0,39 0,19

PV

PR

SU

-0,39

-0,19

-0,10

-0,04

x

-0,22

0,02

0,07

0,09

0,22

0,22

x

PR

0,10

-0,02

-0,09

SU

0,04

-0,07

-0,22

x 0,04

-0,04 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20]) Příloha 55: Index efektivnosti meziokresní migrace v rámci Zlínského kraje v součtu za roky 2000–2011 Okres přistěhování

Okres vystěhování KM

KM

x

UH

-0,06

UH 0,06 x

VS

-0,15

-0,12

ZL

-0,10

-0,15

VS

ZL

0,15

0,10

0,12

0,15

x 0,10

-0,10 x

Zdroj: vlastní výpočty a zpracování tabulky, data ČSÚ (ČSÚ, [20])

95

Příloha 56: Seznam použitých zkratek okresů ČR, uspořádaných podle abecedy Zkratka Okres Zkratka Okres BE Benešov NB Nymburk BI Brno-venkov NJ Nový Jičín BK Blansko OC Olomouc BM Brno-město OP Opava BN Beroun OV Ostrava-město BR Bruntál PB Příbram BV Břeclav PE Pelhřimov CB České Budějovice PI Písek CH Cheb PJ Plzeň-jih CK Český Krumlov PM Plzeň- město CL Česká Lípa PR Přerov CR Chrudim PS Plzeň-sever CV Chomutov PT Prachatice DC Děčín PU Pardubice DO Domažlice PV Prostějov FM Frýdek-Místek PY Praha-východ HB Havlíčkův Brod PZ Praha-západ HK Hradec Králové RA Rakovník HO Hodonín RK Rychnov nad Kněžnou JC Jičín RO Rokycany JE Jeseník SM Semily JH Jindřichův Hradec SO Sokolov JI Jihlava ST Strakonice JN Jablonec nad Nisou SU Šumperk KD Kladno SY Svitavy KH Kutná Hora TA Tábor KI Karviná TC Tachov KM Kroměříž TP Teplice KO Kolín TR Třebíč KT Klatovy TU Trutnov KV Karlovy Vary UH Uherské Hradiště LI Liberec UL Ústí nad Labem LN Louny UO Ústí nad Orlicí LT Litoměřice VS Vsetín MB Mladá Boleslav VY Vyškov ME Mělník ZL Zlín MO Most ZN Znojmo NA Náchod ZR Žďár nad Sázavou Zdroj: vlastní zpracování tabulky, (ČSÚ, [20])

96

Příloha 57: Seznam použitých zkratek krajů ČR, uspořádaných podle abecedy Zkratka Kraj HKK Královéhradecký kraj JHČ Jihočeský kraj JHM Jihomoravský kraj KVK Karlovarský kraj LBK Liberecký kraj MSK Moravskoslezský kraj OLK Olomoucký kraj PAK Pardubický kraj PHA Hlavní město Praha PLK Plzeňský kraj STČ Středočeský kraj ULK Ústecký kraj VYS Vysočina ZLK Zlínský kraj Zdroj: vlastní zpracování tabulky, (ČSÚ, [20])

97