Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Semestrální práce – kurz 3PA545 Rozvoj zaměstnanců v organizaci
Ročník
: 2. ročník
Akademický rok
: 2013/2014
Autor
: Bc. Petr Loderer
Xname
: xlodp00
Obor
: N-AI Podniková informatika [dist.]
Kurz
: 3PA545 Rozvoj zaměstnanců v organizaci
Jméno vyučujícího
: doc. Ing. Otakar Němec, CSc.
Sebevzdělávání manažerů
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................................ 3
2
Sebevzdělávání ................................................................................................................................ 4 2.1
Prostředky sebevzdělávání ....................................................................................................... 6
2.1.1
Internet ........................................................................... Chyba! Záložka není definována.
2.1.2
Tištěné zdroje informací................................................... Chyba! Záložka není definována.
3
Závěr ................................................................................................................................................ 8
4
Zdroje .............................................................................................................................................. 9
1 Úvod Fenomén sebevzdělávání je dnes velmi módní a popularizovaný. Setkáváme se s ním především u dospělých. Většina povolání vyžaduje neustálé obměňování a rozšiřování vědomostí, získávání aktuálních poznatků a interakci s ostatními pracovníky v daném oboru. Podle nového konceptu veřejného vzdělávání by veškerá výchova měla směřovat od direktivní školní výuky k autoedukaci. Sebevzdělávání se tak stává poměrně frekventovaným termínem i v pedagogice a aplikovaných oborech psychologie (pedagogická, školní, poradenská).[1]
Při sebevzdělávání si jedinec sám stanovuje cíle, kterých chce dosáhnout, vytyčuje si metody postupu, motivuje se, řídí a usměrňuje svoji činnost. Na počátku zájmu o fenomén sebevzdělávání vznikla tato definice: „Sebevzdělávání není věc jednotlivcova nadání a píle. Je k němu potřeba spolupráce celé řady lidí: čtenářů a odběratelů knih i spisovatelů, nakladatelů, knihkupců, knihovníků i redaktorů a recensentů v časopisech. Jeden každý z těchto činitelů bez druhých pořídí málo“ (Macek, 1943, s. 91).[1]
Sebevzdělávání je celoživotní, neukončený, neustále se transformující proces. „Sebevzdělávání je výrazným průvodním fenoménem tzv. znalostní společnosti neboli společnosti informačních sítí, protože celoživotní učení, zahrnující vzdělávání formální, neformální i informální se stává stále víc vysoce účinným produkčním faktorem vedle práce a kapitálu“ (Maňák, Švec, 2003, s. 158).[1]
3
2 Role manažerů Manažerské funkce, resp. činnosti představují asi nejklasičtější způsob klasifikace práce manažerů. Řídící práce se podle tohoto pojetí dělí na jednotlivé funkce, resp. činnosti. Klasifikace dle autorů - Heinz Weihrich a Harold Koontz: •
Plánování - stanovení cílů, určení variant, určení termínů
•
Organizování - stanovení úkolů jednotlivým lidem a určování pravomocí, odpovědnost, organizační struktura
•
Personalistika
•
Vedení - ovlivňování a motivování lidí, usměrňování a odměňování
•
Kontrola - zjišťování odchylek, hledání příčin a způsobů nápravy
3 Sebevzdělávání Sebevzdělávání je vždy svázáno s konkrétními podmínkami, za nichž lze navodit změny ve smýšlení a chování subjektů, ať už záměrně vedených učitelem, či se orientujících na autoedukaci. Mezi takové podmínky patří příslušnost k určité věkové kategorii. Už J. A. Komenský proklamoval: „Všecko učení má býti rozměřeno podle stupňů věku; tak aby se nic nepředkládalo k učení, co nepřipouští chápavost“ (1948, s. 103). [1]
Vzdělávání by nemělo být nucené, protože pak se ani nedá nazvat vzděláváním. Sebevzdělávání klíčí ze zvědavosti, touhy pochopit jak věci fungují, ať už se jedná o hračku, primitivní bakterii nebo celý vesmír. Dobrá škola se ve vás pokusí probudit to semínko zvědavosti, které vás pak bude vést na cestě za sebevzděláváním a zkoumáním všeho, co vás zajímá.[2]
Jedinec věnující se sebevzdělávání se projevuje svědomitostí a vytrvalostí, je schopen kooperace, altruismu. Nacházíme u něj i další příznivé vlastnosti. „U takových osob zjišťujeme některé z následujících vnitřních momentů: •
Silnou vnitřní motivaci, zejména potřebu činnosti, zvídavost, uspokojení z viditelných výsledků vlastního působení, touhu po dosažení cíle a uspokojení již z přibližování se k němu, zvláště z překonání překážek na cestě k cíli apod. 4
•
Živý, sangvinický temperament, živý projev emocí, a to převážně kladných emocí směřujících ke spolupráci a afiliaci
•
Návyk zabrat se v zátěžové situaci do činnosti, zvládat zátěž tím, že se uchýlím do horlivé realizace činnosti, která je pro mne obvyklá, ať je to hra, zájmová činnost práce či studium“ (Čáp, in Čáp, Mareš, 2007, s. 298).
Podíl na sebevzdělávání má aktuální i dlouhodobý psychofyziologický stav. V neposlední řadě je třeba zmínit aktivnost-pasivnost osobnosti, zvláště motivační a charakterovou.
Autoregulační mechanismy, tedy motivaci a volní charakteristiku, považujeme za základní podmínky sebevzdělávání, proto se nyní zaměříme na jejich psychologickou charakteristiku.[1]
Dobrá škola by vás v podstatě měla učit se učit, protože vzdělávání dokončením (či opuštěním) školy nekončí, nebo přesněji by končit nemělo. Pokud si myslíte, že vše co si pamatujete za školy vám postačí po zbytek života, tak možná máte pravdu, ale za cenu, že se moc daleko nedostanete. Svět se neustále vyvíjí a mění a schopnost potýkat se s novými problémy, i takové, se kterými se nikdo ještě nikdy nepotýkal, se velmi hodí. A abyste byli něčeho takového schopni, tak se musíte naučit to, co vás ve škole neučili. Živost je o neustálém poznávání a zkoumání, takže vzdělávání by mělo jeho nedílnou součástí, nikoliv fází, kterou si odbudete a zapomenete na ni.[2]
Při sebevzdělávání si jedinec sám stanovuje: •
Cíle – Co se chci naučit?
•
Studijní materiály – Z čeho se budu učit?
•
Metody postupu – Jak se budu učit?
•
Motivaci – Proč se budu učit
5
3.1 Prostředky sebevzdělávání Každé sebevzdělávání a sebevýchovu je třeba zajistit materiálně (dostatek literatury, učebnic atd.). Mezi informační zdroje, které jsou využívány, můžeme zařadit informace získané prostřednictvím médií (internet, televize, rádio) nebo informace získané tzv. komorním způsobem – tedy přes své známé, kamarády, přátelé, zdroje z knihoven, seminářů, kurzů apod. Fyzické činitele a prostředky sebevzdělání představují média. V 21. století se hojně rozšířila masmédia jako významný komunikátor, ale také agitátor a manipulátor naší společnosti. Prostřednictvím médii prezentované kultury, norem, hodnot, postojů, ale i stereotypů se utváří všeobecné povědomí lidí. Dochází tedy k výraznému formování, psychické stránky pubescentů – nepřímému, popř. přímému sebevzdělávání.
Mezi hojně používaná média k zisku informací patří zejména internet. Tento fenomén pochází z počátku 50. let minulého století, kdy byla vyvinuta první internetová síť. Z prvotního záměru využívat této nové komunikace pouze pro vědecké účely se postupem času stal komunikační prostředek spojující lidi na celém světě. „Internet je multijevištěm paralelismu, souběhu dat, faktů, let, letopočtů, který v mnoha směrech ruší cit pro chronologii, nebo ho i zcela převrací“ (Vybíral, 2009, s. 283). Vliv internetu na lidskou komunikaci může být dvojího typu, přínosný i neblahý. Přínosem je umožnění informační dostupnosti a prostupnosti, interaktivnosti při výměně zpráv a vysoká rychlost při zprostředkování kontaktu. Nevýhodou může být nepřirozená disinhibice, odložení zábran, odvázanost vedoucí k disociálnímu, popř. asociálnímu chování (Vybíral, 2009).
3.2 Vzdělávání manažerů Forma dalšího vzdělávání pro specifickou skupinu pracovníků, která může rozhodujícím způsobem ovlivnit úroveň, konkurenceschopnost a rozvoj firmy.
Jedná se o skupinu pracovníků, která musí ovládat celou řadu odborných disciplín a navíc jejich schopnosti, vědomosti a dovednosti prochází neustálou konfrontací s rozvojem vědy a techniky, se situací uvnitř firmy i proměnlivou situací v okolí systému. Navíc pojem manažer je mnohoznačný (od mistra k prezidentovi společnosti). Proto je základní třídění ve vzdělávání manažerů tříděním podle diferenciace nároků na výkon manažerské profese a požadavků na kvalifikaci.
6
Z tohoto pohledu se liší vzdělávání manažerů na nejnižší úrovni, manažerů střední úrovně a manažerů vrcholové úrovně (top manažerů). Kromě tohoto třídění je možno vzdělávání manažerů třídit i podle dalších kritérií:
•
vzdělávání v závislosti na profesní kompetenci (v závislosti na postavení v hierarchii organizace - v organizační pyramidě - proto často pyramidální členění vzdělávání);
•
vzdělávání v závislosti na podnikovém rozvoji (vzdělávání manažerů je často vzhledem k jeho nákladnosti součástí plánované kariérové dráhy postavené na podnikových potřebách);
•
vzdělávání v závislosti na rozvoji poznání v oblasti organizace a řízení (management jako vědní disciplína se mění stejně rychle jako ostatní obory vědy a techniky, tyto změny jsou navíc umocňovány zcela pragmaticky vývojem na světových i národních trzích, vývojem na trhu práce, změnami chování spotřebitele a dalšími vlivy).
Podle dnešního chápání managementu se nároky na kvalifikaci manažera přesouvají z požadavku na vysokou znalost oboru na schopnost práce s lidmi a vytváření kooperační kultury. Za nejúčinnější formy se považují výcvikové semináře s týmovou prací a maximálním množstvím praktických aplikací (modelových situací, případových studií), dále pak zahraniční stáže a diskuse se zkušenými praktiky.[3]
7
4 Závěr Sebevzdělávání je moderní fenomén, ke kterému směřuje současná koncepce školství. Zároveň pokrývá oblast, ve které nacházejí své teoretické i praktické uplatnění aplikované obory psychologie. Mezi prostředky přímého sebevzdělávání můžeme zahrnout autonomně zvolený socio-kulturní kontext (např. zájmový oddíl, referenční skupina), ve kterém se jedinec nachází. Materiální část je tvořena zejména informačními médii. Primární volbu k zisku informací představuje internet, dále rozhlas a televize, v neposlední řadě i tiskoviny. Sebevzdělávání je dnes mocným nástrojem konkurenční výhody, jelikož nikdo se nemůže spolehnout na to, že znalosti, které se má naučit “k němu přijdou“. Speciálně pro manažery, kteří jsou odpovědní nejen za sebe, ale i za své zaměstnance v podniku je zisk konkurenční výhody nezbytný prostředek, jak se sunout vpřed.
8
5 Zdroje [1] BAZALOVÁ, Kateřina. Sebevzdělávání žáků druhého stupně základního vzdělávání. Brmo, 2010. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/174236/ff_m/diplomova_prace.txt. DIPLOMOVÁ PRÁCE. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. [2] MARIANČÍK, Tomáš. Svoboda učení. Sebevzdělávání - nejužitečnější schopnost, kterou můžete mít [online]. 2013 [cit. 2014-05-11]. Dostupné z: http://www.svobodauceni.cz/clanek/sebevzdelavani [3] PALÁN, Zdeněk. Vzdělávání manažerů. Andromedia.cz [online]. 2014 [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/vzdelavani-manazeru
9
