Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Sociálně-ekonomická demografie

Autor bakalářské práce: Richard Novák Vedoucí bakalářské práce: Ing. Kristýna Vltavská, Ph.D

ANALÝZA VÝVOJE OBJEMU A STRUKTURY VÝDAJŮ NA KONEČNOU SPOTŘEBU V ČESKÉ REPUBLICE

školní rok 2012/2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpal.

V Praze dne ………………………………. podpis

Poděkování

Touto cestou bych rád poděkoval Ing. Kristýně Vltavské, Ph.D za podnětné připomínky při vypracovávání práce a za její trpělivost. Dále bych rád poděkoval Anně Bajzíkové za psychickou podporu.

Abstrakt Cílem bakalářské práce je poukázat na trendy ve vývoji celkových výdajů na konečnou spotřebu domácností, vlády a neziskových organizací a ve vývoji podílu výdajů jednotlivých sektorů na celkových výdajích na konečnou spotřebu. Teoretická část práce je zaměřena na popis Evropského systému účtů, konečné spotřeby a institucionálních jednotek, sektorů a subsektorů. Dále je tato práce snahou o uvedení čtenáře do problematiky ekonomicko-statistických termínů. Závěr práce je věnován analýze spotřebních výdajů, zejména pak domácností, analýze struktury výdajů domácností, analýze vývoje čistého disponibilního důchodu a vývoje úspor domácností. Klíčová slova: Institucionální jednotky, Výdaje na konečnou spotřebu, Domácnosti, Disponibilní důchod, Klasifikace individuální spotřeby podle účelu.

Abstract The object of this thesis is to show the trends in total final consumption expenditure by households, governments and non-profit organizations and in the development of expenditures of each sector in total expenditure on final consumption. The theoretical part is focused on the description of the European System of Accounts, final consumption and institutional units, sectors and subsectors. Furthermore, this work is an effort to introduce issues of economic and statistical terms to readers. The conclusion is devoted to the analysis of consumer spending, especially households, analysis of the structure of household expenditures, analysis of net disposable income and the development of household savings. Keywords: Institutional units, Final consumption expenditure, Households, Disposable income, Classification of individual consumption according to purpose.

Obsah 1 ÚVOD................................................................................................................................. 6 2 METODICKÉ VYMEZENÍ KONEČNÉ SPOTŘEBY ..................................................... 7 2.1 Evropský systém účtů .................................................................................................. 7 2.2 Konečná spotřeba ......................................................................................................... 7 2.2.1 Výdaje na konečnou spotřebu ............................................................................... 8 2.2.2 Skutečná konečná spotřeba ................................................................................... 9 2.2.3 Jednotlivé složky výdajů na konečnou spotřebu sektoru domácností, vládních institucí a NISD ............................................................................................................ 11 2.3 Institucionální jednotky a sektory .............................................................................. 12 2.3.1 Institucionální jednotky ....................................................................................... 12 2.3.2 Institucionální sektory ......................................................................................... 13 2.3.3 Nefinanční podniky ............................................................................................. 16 2.3.4 Finanční instituce ................................................................................................ 17 2.3.5 Vládní instituce ................................................................................................... 17 2.3.6 Domácnosti.......................................................................................................... 18 2.3.7 Neziskové instituce sloužící domácnostem (dále jen NISD) .............................. 18 2.3.8 Nerezidenti .......................................................................................................... 19 3 ANALÝZA STRUKTURY VÝDAJŮ NA KONEČNOU SPOTŘEBU ......................... 20 3.1 Hrubý domácí produkt ............................................................................................... 20 3.1.1 Výdajová metoda................................................................................................. 20 3.1 2 Hrubý národní důchod ......................................................................................... 21 3.1.3 Vývoj výdajů na konečnou spotřebu a vývoj HDP v ČR.................................... 22 3.1.4 Porovnání let 1990 a 2003 ................................................................................... 23 4 ANALÝZA VÝDAJŮ NA KONEČNOU SPOTŘEBU DOMÁCNOSTÍ....................... 30 4.1 Vývoj výdajů na konečnou spotřebu domácností ...................................................... 30 5 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 35 6 CITACE ............................................................................................................................ 36 7 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ.................................................................................... 38

1 ÚVOD Každé domácnosti se týká problematika vynakládání určité části příjmů na uspokojování potřeb, za účelem zvelebování domovů, zvyšování komfortu či společenské prestiže. Neméně důležité jsou však také výdaje subjektů s komplexnějšími výdaji, jimiž jsou neziskové organizace a stát. Na toto téma je možné se dívat z mnoha směrů a je v něm prostor pro nespočet seminárních, bakalářských, diplomových a jiných prací. Jeden ze zajímavých pohledů je vývoj objemu, jednotlivých složek a struktury výdajů. V tomto směru je třeba se věnovat také cenovému vývoji. Toto jsou pojmy, které je třeba připomenout, více či méně analyzovat a s výdaji porovnávat. Vývoj zmíněných veličin nám s přibývající datovou základnou poskytuje kvalitnější, směrodatnější a celkově zajímavější porovnání. Za velmi zajímavé porovnání je pokládáno období minulého režimu, které končí spolu s rokem 1989. Z důvodu nedostatku potřebných dat z tohoto období je na následujících stranách rozebíráno zejména časové období od roku 1990 do roku 2011. Především na makroúrovni zapříčiňují strukturální a objemové změny události charakteru ekonomických změn státu jako celku, tzn. změna z plánovaného hospodářství na tržní hospodářství nebo vstupu státu do určitého obchodního spolku či unie, pro jejíž členy platí pravidla volného obchodu (tedy menší nebo žádná cla, větší nebo žádné kvóty a podobně). Na úrovni domácností má největší vliv na změnu charakteru výdajů především změna cen, které jsou do určité míry také ovlivněny výhodnějšími podmínkami při mezinárodní směně, vliv má také postupné plnění trhu výrobci (respektive poskytovateli služeb) a s tím související pokles cen. Široká veřejnost často zaměňuje pojmy, jako jsou hrubý domácí produkt a hrubý národní produkt, výdaje na konečnou spotřebu a skutečnou konečnou spotřebu, čistý disponibilní důchod a hrubý disponibilní důchod nebo například rozdělení důchodů a konečné rozdělení důchodů. Protože je třeba tyto termíny stále objasňovat a souvisí s problematikou spotřeby, jsou také v následujících stranách zahrnuty. Je potřeba rozšiřovat povědomí o základních ekonomických procesech a zejména takových, které se týkají každé domácnosti. Tato práce mimo jiné vznikla za účelem vytvoření alespoň drobného argumentu zastávajícího názor, že dříve nebylo lépe než v současnosti.

6

2 METODICKÉ VYMEZENÍ KONEČNÉ SPOTŘEBY 2.1 Evropský systém účtů Evropský systém národních a regionálních účtů (European System of Accounts) ESA 95 představuje účetní rámec pro systematický a detailní popis hospodářství země či daného regionu, který je mezinárodně porovnatelný. Systém ESA 95 nahradil Evropský standard integrovaných ekonomických účtů z roku 1978. Standard národních účtů (SNA 93) obsahuje celosvětově užívané pravidla pro národní účetnictví a ESA 95 je s nimi plně v souladu. Na vývoji těchto pravidel se podílela Organizace spojených národů, Mezinárodní měnový fondu, Komise evropských společenství, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světové banky. SNA 93 i ESA 95 je sladěn s klasifikací používanou v mnoha zemích a statistikách. V rámci Evropské unie (EU) se více uplatňuje ESA 95. Obsahem ESA 95 jsou především tyto dva soubory tabulek: a) sektorové účty; b) účty podle odvětví a input-output tabulky. V sektorových účtech jsou k dispozici systematické popisy různých stádií ekonomického procesu. Jedná se zejména o výrobu, tvorbu důchodů, užití důchodů a nefinanční a finanční přerozdělovávání prostředků. Odvětvové účty a input-output tabulky detailně zachycují toky výrobků a služeb a výrobní proces (vytvořený důchod, náklady a jejich strukturu a zaměstnanost). Systém ESA 95 se používá především pro analýzu a zhodnocení: a) b) c) d)

vývoje celého národního hospodářství z časového hlediska; struktury národního hospodářství jako celku; určitých úseků nebo pohledů na celé národní hospodářství; národního hospodářství ve vztahu k hospodářství jiných zemí.

2.2 Konečná spotřeba V případě konečné spotřeby je definováno dvojí pojetí: (ESA 95, str. 75, odst. 3.74.) a) výdaje na konečnou spotřebu b) skutečná konečná spotřeba Výdaje na konečnou spotřebu jsou pojetím, které se vztahuje na výdaje sektoru na spotřebu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba naopak ukazuje, kdo výrobky a služby pro spotřebu získal. Rozdíl mezi oběma koncepcemi spočívá v přístupu k některým druhým výrobkům a službám, které jsou financovány vládou nebo NISD, ale poskytovány jsou domácnostem jako naturální sociální transfer.

7

2.2.1 Výdaje na konečnou spotřebu Výdaji na konečnou spotřebu se rozumí veškeré výdaje vynaložené rezidentskými institucionálními jednotkami na výrobky a služby sloužící k uspokojení individuálních či kolektivních potřeb členů společnosti. Výdaje domácností na konečnou spotřebu se rozlišují na následující body: a) služby bydlení poskytované vlastníky obydlí, kteří v nich bydlí; b) naturální příjmy: 1. výrobky a služby poskytnuté zaměstnancům formou naturálního příjmu; 2. výrobky a služby vyprodukované nesdruženými podniky ve vlastnictví domácností ponechané pro vlastní spotřebu. Zejména potraviny a ostatní zemědělské produkty, služby pro bydlení ve vlastních domech a domácí služby poskytované zaměstnáváním placeného personálu (kuchařů, zahradníků, chův, apod.); c) položky, které se nepovažují za mezispotřebu: 1. materiál pro malé opravy a vnitřní vymalování obydlí, které jsou zpravidla prováděny samotnými nájemníky, ale i vlastníky; 2. materiál pro opravy a údržbu předmětů dlouhodobé spotřeby; d) položky, které se nepovažují za tvorbu kapitálu, zejména předměty dlouhodobé spotřeby, plnící svůj předmět účelu v průběhu několika účetních období; včetně transakcí s použitými výrobky, jako je převod vlastnictví k předmětům dlouhodobé spotřeby z podniku na domácnost; e) přímo účtované finanční služby f) služby pojišťoven ve výši implicitního poplatku za danou službu; g) služby penzijních fondů ve výši implicitního poplatku za službu; h) platby domácností za doklady, osvědčení, licence, povolení, aj., považující se za nákup služby; i) nákupy produkce za ekonomicky nevýznamné ceny, jako například parkovné, vstupné, apod. Výdaje na konečnou spotřebu domácností nezahrnují: (ESA 95, str. 76, odst. 3.77.) a) naturální sociální transfery; zejména výdaje prvotně vynaložené domácnostmi, ale následně však uhrazené ze sociálního zabezpečení, např. některé zdravotní výdaje; b) položky, které jsou považovány za mezispotřebu nebo hrubou tvorbu kapitálu: 1. výdaje domácností, které vlastní nesdružené podniky, určené k podnikatelským účelům, např. výdaje na předměty dlouhodobé spotřeby, jako jsou elektrická zařízení (hrubá tvorba fixního kapitálu), nábytek, a také na předměty krátkodobé spotřeby, jako jsou pohonné hmoty (mezispotřeba) 2. výdaje, které bydlící vlastníci vynaloží na malování, údržbu a opravu obydlí a které nejsou obvykle prováděny nájemníky (tyto výdaje se považují za mezispotřebu produkce bydlení);

8

c) d) e) f)

3. nákupy domů a bytů (tyto výdaje se považují za hrubou tvorbu fixního kapitálu); 4. výdaje na cennosti (tyto výdaje se považují za hrubou tvorbu fixního kapitálu). položky, které jsou považované za pořízení nevyráběných aktiv (především nákup půdy); všechny platby domácností, považované za daně, např. platby za technický průkaz, rybářský lístek, lovecký lístek, apod.; předplatné a příspěvky či poplatky, které jsou placené domácnostmi NISD (odborům, církvím, sportovním klubům, aj.) dobrovolné dary charitativním a podpůrným organizacím a organizacím první pomoci.

Výdaje na konečnou spotřebu NISD se rozlišují na dvě kategorie: a) hodnota výrobků a služeb vyprodukovaných NISD, které nejsou určeny pro investice ve vlastní režii a nejsou výdaji domácností nebo ostatních jednotek; b) výdaje NISD za výrobky a služby vyprodukované tržními výrobci, dodávány domácnostem jako naturální sociální transfer, a to bez jakékoliv změny. Výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí, stejně jako u NISD, zahrnují dvě kategorie výdajů: a) hodnota výrobků a služeb, které jsou vyprodukované vládními institucemi, jiných než na tvorbu kapitálu ve vlastní režii či na prodej; b) výdaje vládních institucí na nákupy výrobků a služeb tržních výrobců, bez jakékoliv změny jsou poskytovány domácnostem jako naturální sociální transfer. Tímto způsobem jsou výrobky a služby prodávané domácnostem hrazeny státem. Výdaje na konečnou spotřebu se netýkají nefinančních podniku a finančních institucí. Výdaje těchto subjektů na nákupy stejného druhu výrobků a služeb, které využívají domácnosti na konečnou spotřebu, jsou buď mezispotřebou, nebo je obdrží zaměstnanci jako naturální náhradu. Je tomu i v případě, kdy financují individuální spotřebu prostřednictvím reklamy a podobně, jsou tyto výdaje považovány za mezispotřebu. 2.2.2 Skutečná konečná spotřeba Skutečná konečná spotřeba je složena z výrobků a služeb, které rezidentské institucionální jednotky získaly pro přímé uspokojení individuálních nebo kolektivních lidských potřeb. Individuální výrobky a služby jsou popsány následujícími charakteristikami: a) musí být prokazatelné získání takového výrobku a služby každou domácností či jejím členem. Stejně tak musí být prokazatelná také doba, kdy nabytí došlo; b) s poskytnutím každého takového výrobku či služby musí daná domácnost souhlasit a vykonat nezbytné úkony spotřebu umožňující, např. návštěva školy

9

c) výrobek či služby musí mít charakter ten, že využití jednou jednotkou brání získání výrobku či služby jinou domácností, osobou, nebo malou skupinou osob. Kolektivní služby jsou poskytovány více jednotkám najednou (například v určitém regionu). Tyto služby mají následující charakter: a) mohou být poskytovány více či všem členům společnosti nebo nějaké specifické části společnosti, která je vymezena například územní lokalitou b) na rozdíl od individuálních se u kolektivních služeb nevyžaduje vyjádření souhlasu ani aktivním podílení se jednotlivců stejné populace. Dalším rozdílem je fakt, že se užíváním těchto služeb jejich objem nesnižuje. Veškeré výdaje domácností na konečnou spotřebu jsou individuální. Z úmluvy vyplývá, že veškeré výdaje na konečnou spotřebu vlády, které patří do některé z následovně vypsaných položek, by měly být považovány za výdaje na individuální spotřebu služeb. U každé kategorie tvoří výjimku výdaje na správu, výzkum, řízení, apod.: a) b) c) d) e)

Vzdělání; Zdraví; Sociální zabezpečení a sociální péče; Sport a rekreace; Kultura.

Za individuální má být považována také část výdajů uvedených v následujícím seznamu: a) poskytování bydlení; b) odvoz domovního odpadu; c) provoz dopravního standardu. Za výdaje na kolektivní spotřebu jsou pak považovány zbývající výdaje na konečnou spotřebu vlády. Především obsahují následující složky: a) b) c) d) e) f) g)

řízení a regulaci společnosti; zabezpečení bezpečnosti a obrany; dodržování zákonů a pořádku, legislativy a nařízení; starost o veřejné zdraví; ochranu životního prostředí; vědu a výzkum; rozvoj infrastruktury a ekonomiky.

Na následující tabulce jsou přehledně zpracované vztahy mezi jednotlivými sektory:

10

Tabulka č.1: Vztahy mezi sektory a druhy spotřeby Sektor vynakládající výdaje Druh spotřeby

Celkem získáno Vláda

Individuální spotřeba

X

Kolektivní spotřeba

Celkem

X

NISD

X

0

Výdaje na konečnou Výdaje na konečnou spotřebu vládních spotřebu NISD institucí

Domácnosti

X

Skutečná individuální konečná spotřeba domácností

0

Skutečná kolektivní konečná soptřeba vládních institucí

Výdaje na konečnou spotřebu domácností

Skutečná konečná spotřeba = Výdaje na konečnou spotřebu celkem

Pozn.: X=Sociální naturální transfer Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Výdaje na konečnou spotřebu NISD jsou individuálními výdaji. Z toho vyplývá, že celková skutečná konečná spotřeba je součtem skutečné spotřeby domácností a skutečné konečné spotřeby vlády. Dále je třeba poznamenat, že dle úmluvy neexistují mezinárodní naturální sociální transfery. A to i přes to, že v peněžním vyjádření takové transfery existují. Z toho vyplývá, že celková skutečná konečná spotřeba se rovná úhrnu výdajů na konečnou spotřebu. Následující části této práce jsou zaměřeny na výdaje na konečnou spotřebu. 2.2.3 Jednotlivé složky výdajů na konečnou spotřebu sektoru domácností, vládních institucí a NISD Celkové výdaje na konečnou spotřebu NISD jsou součtem výdajů na následující položky: a) b) c) d) e) f)

Bydlení Zdraví Rekreace a kultura Vzdělání Sociální péče Ostatní služby

U vládních institucí jsou výdaje rozdělovány následovně: a) Individuální spotřeba 1. Bydlení 2. Zdraví 11

3. Rekreace a kultura 4. Vzdělání 5. Sociální péče b) Kolektivní spotřeba 1. Veřejná správa obrana a bezpečnost 2. Doprava 3. Odstraňování odpadu a čištění města 4. Ostatní Výdaje domácností, kterým bude věnován prostor v závěru této práce, se třídí na základě klasifikace COICOP (Classification of Individual Consumption According to Purpose), tedy klasifikace individuální spotřeby podle účelu: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k) l)

Potraviny, nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácností Zdraví Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace, kultura a sport Vzdělávání Stravovací, ubytovací služby Ostatní zboží a služby

2.3 Institucionální jednotky a sektory 2.3.1 Institucionální jednotky Dle definice je institucionální jednotka (dále jen IJ) centrem základního ekonomického rozhodování, přičemž se předpokládá jednotnost chování a samostatnost v rozhodování. Pro rezidentskou IJ platí, že je samostatná při rozhodování v její základní funkci a vede úplnou sestavu účtů. Samostatnost v rozhodování v základní funkci IJ je podmíněna třemi kritérii: a) musí být schopna transakcí s jinými IJ a proto musí mít právo vlastnit výrobky nebo aktiva; b) musí být zodpovědná za svá ekonomická rozhodnutí; c) musí být s to nabývat závazky vlastním jménem, uzavírat smlouvy a brát na sebe jiné povinnosti či vcházet v další závazky. Jednotka vede úplnou sestavu účtu právě tehdy, jestliže vede účetní záznamy, pokrývající všechny ekonomické a finanční transakce jednotky prováděné v účetním období a rozvahu aktiv a závazků. 12

Dále rozlišujeme fiktivní rezidentské jednotky. Tyto jednotky mají dvojí definici: a) určité části nerezidentských jednotek, které své ekonomické úsilí směřují na ekonomické území země; b) nerezidentské jednotky, jejíchž vlastníci mají postavení na ekonomickém území země (týká se pouze transakcí s půdou nebo s budovami). I přes to, že vedou jen částečné účty a vždy nejsou samostatné v rozhodování, se fiktivní rezidentské jednotky považují za institucionální jednotky. Institucionálními jednotkami se tedy rozumí: (ESA 95, str. 30, odst. 2.16.) a) jednotky mající úplnou soustavu účtů a samostatnost v rozhodování: 1. soukromé a veřejné společnosti; 2. někteří veřejní výrobci, kteří se považují za nezávislé právnické osoby; 3. nezávislé právnické osoby, jimiž jsou různá družstva či společenství; 4. některé neziskové instituce, které jsou uznané za nezávislé právnické osoby; 5. vládní orgány; b) jednotky, u kterých se předpokládá samostatnost v rozhodování a existence úplné sestavy účtů (kvazispolečnosti); c) jednotky, u kterých se předpokládá samostatnost v rozhodování, ale které nutně nemusí vést úplnou sestavu účtů: 1. fiktivní rezidentské jednotky; 2. domácnosti. 2.3.2 Institucionální sektory Institucionální jednotky není možné posuzovat jednotlivě. Některé IJ jsou rozděleny ještě podrobněji do tzv. subsektorů. Jednotlivé IJ jednoho sektoru mají podobné ekonomické chování. Seskupení do sektorů je prováděno na základě typu výrobce, své základní činnosti a funkce pro jejich ekonomické chování. Přesnější popis ekonomického chování jednotek umožňuje rozdělení do subsektorů podle kritéria vhodného pro daný sektor.

13

Tabulka č.2: Sektory a subsektory Kód Sektor a subsektor Veřejný Nefinanční podniky

S.11

Finanční instituce

S12

Soukromý veřejný

Pod zahraniční kontrolou

S.11001

S.11002

S.11003

Ústřední banka

S.121

Ostatní měnové finanční instituce

S.122

S.12201

S.12202

S.12203

Ostatní finanční zprostředkovatelé

S.123

S.12301

S.12302

S.12303

Pomocné finanční instituce

S.124

S.12401

S.12402

S.12403

Pojišťovací společnosti a penzijní fondy

S.125

S.12501

S.12502

S.12503

Vládní instituce

S.13

Ústřední vládní instituce

S.1311

Národní vládní instituce

S.1312

Místní vládní instituce

S.1313

Fondy sociálního zabezpečení

S.1314

Domácnosti Zaměstnavatelé (zahrnuje samostatně výdělečně činné)

S.14 i

osoby

S.141+S.142

Zaměstnanci

S.143

Příjemci důchodů z vlastnictví

S.1441

Příjemci dávek důchodového zabezpečení

S.1442

Příjemci ostatních transferových důchodů

S.1443

Ostatní domácnosti

S.145

Neziskové instituce sloužící domácnostem

S.15

Nerezidenti

S.2

Evropská unie

S.21

Členské země EU

S.211

Instituce EU

S.212

Ostatní země a mezinárodní instituce

S.22

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Pokud je základní funkcí IJ výroba výrobků a služeb, musí se při zařazování do některého ze sektorů rozlišit, k jakému typu výrobců patří. Standard ESA 95 rozlišuje tyto typy výrobců:

14

a) soukromí a veřejní tržní výrobci b) soukromí výrobci výrobků a služeb pro vlastní konečné užití c) ostatní netržní soukromí a veřejní výrobci Institucionální jednotky, které jsou tržními výrobci se zařazují do sektoru nefinančních podniků, finančních institucí či do sektoru domácností. Institucionální jednotky, které jsou soukromými výrobci a vyrobené výrobky a služby sami konečně užijí, se zařazují do sektoru domácností. Do sektoru domácností se také zařazují nesdružené podniky (ve vlastnictví domácností). Konečně IJ, patřící mezi ostatní netržní výrobce, jsou zařazeny do sektoru vládní institucí nebo do sektoru NISD. Nerezidenty rozumíme seskupení IJ, které nemají stejné cíle a typy chování. Patří sem nerezidentské IJ (dále jen NIJ), které provádějí transakce s rezidentskými IJ (dále jen RIJ)

Tabulka č.3: Sektor a typ výrobce Sektor

Typ Výrobce

Základní činnost a funkce

Nefinanční podniky

[S.11]

Tržní výrobci

Výroba tržních výrobků a nefinančních služeb

Finanční instituce

[S.12]

Tržní výrobci

Finanční zprostředkování včetně pojišťován a pomocné finanční činnosti

Ostatní netržní veřejní výrobci

Výroba a dodávání netržní produkce pro kolektivní a individuální spotřebu a uskutečňování transakcí pro znovurozdělení národního důchodu a bohatství

Spotřebitelské

-

Spotřeba

Podnikatelské

Tržní výrobci nebo soukromí výrobci výrobků a služeb pro vlastní konečné užití

Výroba tržní produkce a produkce pro vlastní konečné užití

Ostatní soukromí netržní výrobci

Výroba a dodávky ostatní netržní produkce pro individuální spotřebu

Vládní instituce

[S.13]

Domácnosti [S.14]

Neziskové instituce domácnostem

sloužící [S.15]

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

15

2.3.3 Nefinanční podniky Sektor nefinančních podniků je definován jako sektor, který zahrnuje IJ, jejíchž transakce jsou odlišné od transakcí jejich vlastníků. Také platí, že jsou netržními výrobci, jejichž základní činností je výroba výrobků a nefinančních služeb. Nefinančními institucemi rozumíme subjekty, které jsou uznané za samostatné PO, jsou tržními výrobci a jejich hlavní činností je výroba výrobků a nefinančních služeb. Všechny jednotky následujícího výčtu mají tedy společnou charakteristiku převážné produkce výrobků a nefinančních služeb a tržní výrobou: soukromé a veřejné společnosti; družstva a společenství, která jsou uznaná za nezávislé PO; veřejní výrobci, podle zvláštních zákonů uzaní za nezávislé PO; neziskové instituce nebo sdružení poskytující služby nefinančním podnikům, které se považují za nezávislé právní subjekty; e) holdingové společnosti, které kontrolují uskupení společností; f) soukromé a veřejné kvazispolečnosti. a) b) c) d)

Nefinanční kvazispolečnosti jsou všechny subjekty bez nezávislého právního statutu. Opět musí splňovat podmínku, že jsou tržními výrobci, převážně se zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb a mají charakteristiku kvazispolečnosti. Kvazispolečnosti vedou úplnou sestavu účtů a mají stejné fungování jako společnost. Nefinanční kvazispolečnosti jsou ve skupině s nefinančními společnostmi v sektoru nefinančních podniků. Zejména proto, že je vztah kvazispolečnosti k vlastníkovi obdobný jako vztah společnosti k jejím podílníkům. Za kvazispolečnosti však nejsou považováni všichni tržní výrobci, kteří vedou úplnou sestavu účtů. Společenství a veřejní výrobci mimo výčet a) až f) z předešlé strany a inviduální vlastníci se jako IJ neodlišují. Důvodem je fakt, že nemají samostatnost v rozhodování. Jsou pod kontrolou domácností, neziskových institucí či vládních institucí, v jíž jsou vlastnictví. Tako fiktivní rezidentské jednotky, úmluvou považovány za kvazispolečnosti, spadají do sektoru nefinančních podniků. Jednotlivé IJ dostávají kontrolu nad podnikem v okamžiku, kdy kontroluje více než polovinu hlasovacích práv akcionářů. Této situace IJ dosáhne i bez toho, aby samotná vlastnila nějaké akcie s hlasovacím právem. Konečně se tedy nefinanční podniky rozdělují do třech subsektorů: a) veřejné nefinanční podniky; b) národní soukromé nefinanční podniky; c) nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou

16

2.3.4 Finanční instituce Sektor finančních institucí zahrnuje všechny finanční instituce a kvazispolečnosti, které se zabývají převážně finančnícm zprostředkováváním či jinými, pomocnými finančními činnostmi. Pokud je IJ finanční zprostředkovatel, pořizuje finanční aktiva a přijímá závazky na sebe sama. Závazky přijímá zejména zapojováním se do finančních transakcí. Pomocná finanční činnost je sice blízko spojená s finančním zprostředkováním, avšak sama o sobě finančním zprostředkováním není. Při finančním zprostředkování se finanční prostředky převádějí mezi stranou s přebytkem prostředků a stranou s nedostatkem prostředků. Prostředky mohou být finančními zprostředkovateli investovány do nefinančních aktiv, včetně nemovitostí. K tomu, aby se společnost považovala za finančního zprostředkovatele ale nestačí jen přerozdělování prostředků a investování, měla by také vstupovat na trhu do závazků a transformovat svůj kapitál. Sektor finančních institucí se rozděluje dále do pěti subsektorů: a) b) c) d) e)

ústřední banka; ostatní měnové finanční instituce; ostatní finanční zprostředkovatelé; pomocné finanční instituce; pojišťovací společnosti a penzijní fondy.

A dále, každý z bodů b) až e) se rozděluje dále na: a) veřejné finanční instituce; b) národní soukromé finanční instituce; c) finanční instituce pod zahraniční kontrolou. 2.3.5 Vládní instituce Vládní instituce je sektor, zahrnující všechny IJ, které jsou ostatními netržními výrobci, které produkují statky a služby pro kolektivní a individuální spotřebu. Tyto IJ musí být financovány zejména povinnými platbami od IJ, spadajících do ostatních sektorů či IJ, které se znovurozdělením národního důchodu a jmění zabývají. Do sektoru vládních institucí spadají tyto IJ: a) vládní subjekty, které spravují a financují produkci netržních výrobků a služeb, určených zejména ve prospěch společnosti; b) neziskové instituce, které jsou kontrolovány a financovány především vládními institucemi, jsou tržním výrobcem a jsou uznány za nezávislé právnické osoby; c) autonomní penzijní fondy splňující specifické požadavky. Tento sektor se také rozděluje do několika subsektorů: a) ústřední vládní instituce; b) národní vládní instituce; 17

c) místní vládní instituce; d) fondy sociálního zabezpečení. 2.3.6 Domácnosti V sektoru domácností jsou zahrnuti jednotlivci nebo skupiny jednotlivců. Také jsou zde začleněni koneční spotřebitelé a podnikatelé produkující tržní výrobky, nefinanční a finanční služby. To vše za předpodkladu, že odpovídající činnosti nejsou oddělené od těchto subjektů a nepovažují se za kvazispolečnosti. Mimo jiné sektor domácností zahrnuje jednotlivce nebo skupiny jednotlivců jako výrobce výrobků a nefinančních služeb, vyprodukovaných pro vlastní konečné užití. Sektor se člení na následující: a) jednotlivce nebo skupiny jednotlivců, jejichž hlavní funkcí je spotřeba; b) osoby trvale přebývající v institucích, které mají malou nebo žádnou samostatnost v rozhodování či jednání v ekonomických záležitostech (takoví lidé tvoří jednu jednotku a sice jednu domácnost); c) jednotlivce nebo skupiny jednotlivců, kteří především spotřebovávají a produkují výrobky a nefinanční služby hlavně pro své vlastní konečné užití; d) jednotlivé společenství a vlastníky, kteří jsou tržními výrobci a kteří se nepovažují za nezávislý právnický subjekt (za jiný, než za který se považují kvazispolečnosti); e) neziskové instituce sloužící domácnostem nemající nezávislý právní statut. Do sektoru domácností patří také neziskové instituce, které nezávislý právní statut mají, ale které mají jen malý význam. I sektor domácností má své podsektory: a) b) c) d) e) f)

zaměstnavatelé zaměstnanci příjemci důchodů z vlastnictví příjemci dávek důchodového zabezpečení příjemci ostatních transferových důchodů ostatní

2.3.7 Neziskové instituce sloužící domácnostem (dále jen NISD) Tento sektor zahrnuje neziskové instituce, které poskytují služby domácnostem a jsou ostatní soukromí netržní výrobci. Zdroji jsou především příspěvky domácností, z plateb vládních institucí a z důchodů z vlastnictví (mimo jiné jsou tyto instituce financovány z příležitostných prodejů). Pokud jsou tyto instituce nedůležité, jejich transakce jsou sloučeny s transakcemi domácností. Rozlišují se následující druhy institucí sektoru NISD: a) odborové svazy, sdružení spotřebitelů, politické strany, profesní a vzdělávací společnosti, církve a náboženské společnosti a sociální, kulturní a sportovní kluby;

18

b) dobročinné, výpomocné a podpůrné organizace, které jsou financovány na základě dobrovolných převodů od jiných IJ. 2.3.8 Nerezidenti Sektor s názvem Nerezidenti je soubor jednotek, u kterých se nebere ohled na charakter jejich funkce a zdrojů, musí být však zapojeny do ekonomických transakcí s rezidenty. Účty nerezidentů podávají přehled ekonomických vzahů mezi nerezidenty a národním hospodářstvím. Za nerezidenty se nemusí sestavovat úplná soustava účtů, i přes to je však výhodné nerezidenty popisovat jako ostatní sektory. Hlavní rozdíl mezi Nerezidenty a ostatními sektory je ten, že neshlukují instituce stejného či podobného zaměření. Účel členění do sektoru je shrnout instituce s podobnými znaky do jednotlivých skupin. U nerezidentů je to tak, že se zobrazují transakce a jiné toky, které uskutečňují finanční a nefinanční společnosti, domácnosti, vládní instituce a neziskové instituce s nerezidentkými IJ (a další ekonomické vztahy, kterými jsou například vznik pohledávek rezidentů vůči nerezidentům).

19

3 ANALÝZA STRUKTURY VÝDAJŮ NA KONEČNOU SPOTŘEBU 3.1 Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt (dále jen HDP) představuje peněžní vyjádření celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na daném ekonomickém území. Hrubý domácí produkt je odhadován trojím způsobem, a to (při ocenění kupními cenami): (J. JÍLEK, J. MORAVOVÁ, 2007, str. 50) a) výrobní (produkční, odvětvovou) metodou, podle níž jde o součet (hrubé) přidané hodnoty všech odvětví zvětšený o saldo daní z produktů, b) výdajovou (spotřební) metodou, kdy jde o součet konečné spotřeby, hrubé tvorby kapitálu a čistého vývozu výrobků a služeb, c) důchodovou (nákladovou), kdy je HDP odhadován jako součet prvotních důchodů národního hospodářství. Následující strany jsou zaměřeny na výdajovou metodu odhadu HDP. Věnují se rozboru jeho složek, zejména potom výdajů na konečnou spotřebu tří sektorů (NISD, domácností a vládních institucí). 3.1.1 Výdajová metoda1 Výdajovou metodou je HDP odhadován jako součet konečných výdajů na výrobky a služby rezidentských jednotek (skutečná konečná spotřeba a hrubá tvorba kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba je odvozena připočtením naturálních sociálních transferů (vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem) k výdajům na konečnou spotřebu domácností. Hrubá tvorba kapitálu se člení na hrubou tvorbu fixního kapitálu, změnu zásob a na čisté pořízení cenností. Členění při výpočtu HDP výdajovou metodou je následující: a) výdaje na konečnou spotřebu: 1. domácnosti; 2. vládní instituce; 3. NISD; b) hrubá tvorba kapitálu: 1. hrubá tvorba fixního kapitálu; 2. změna stavu zásob; 3. čisté pořízení cenností; c) saldo vývozu a dovozu zboží a služeb 1. vývoz zboží a služeb (+) 2. dovoz zboří a služeb (-)

1

J. JÍLEK, J. MORAVOVÁ, 2007, str. 51

20

3.1 2 Hrubý národní důchod2 Při přechodu od HDP k hrubému národnímu důchodu (dále jen HND) se od HDP odečítá saldo prvotních důchodů rezidentů nerezidentům (= NY), což je rozdíl mezi přijatými a vyplacenými mzdami, čistých daní z výroby a dovozu a důchodů z vlastnictví (úroků, dividend a reinvestovaných zisků z přímých zahraničních investic), takže platí: HND = HDP - NY.

(1)

Hrubý národní disponibilní důchod (dále jen HNDD) se vypočítává z HND odpočtem salda běžných transferů ve vztahu k zahraničí (= NCT), což jsou běžné daně z příjmů a majetku, sociálních dávek a příspěvků a ostatních běžných transferů jako daru, tedy HNDD = HND - NCT.

(2)

HNDD se potom člení na výdaje na konečnou spotřebu (domácností, vlády i NISD) a hrubé národní úspory. Národní důchod v tržních cenách3 je úhrnem prvotních důchodů rezidentských IJ, těmito důchody jsou: a) b) c) d) e)

náhrady zaměstnancům; daně z výroby a z dovozu bez dotací; důchody z vlastnictví; provozní přebytek; smíšený důchod.

Hrubý národní důchod v tržních cenách je roven hodnotě HDP po odečtení výdajových prvotních důchodů, které mají být placeny rezidenty nerezidentům, a po přičtení prvotních důchodů, které mají být přijaty rezidenty od nerezidentů. V principu je HND stejné hodnoty jako hrubým národním produktem (HNP). HNP se však v ESA 1979 počítal jiným způsobem. Rozdíl je v tom, že HNP patří do výrobního pojetí a HND do důchodového pojetí, které hraje významnější roli, pokud je vyjadřováno jako čisté (po odečtení spotřeby fixního kapitálu).

2 3

J. JÍLEK, J. MORAVOVÁ, 2007, str. 56–57 ESA 95, str. 251, odst. 8.94.

21

3.1.3 Vývoj výdajů na konečnou spotřebu a vývoj HDP v ČR Z grafu č. 1 je patrné, že podíl výdajů na konečnou spotřebu (dále jen VKS) se pohybuje v intervalu 70–75 % HDP. V letech 2006–2008 však procentuální hodnota poklesla pod 70 % s minimem v roce 2007, kdy podíl činil přibližně 67,5 %. Tato skutečnost je zapříčiněna zejména neustále se vyvíjející ekonomikou a s tím měnící se její strukturou. Po vstupu České republiky do EU saldo zahraničního obchodu začalo stoupat a zároveň rostla i investiční aktivita (zejména v letech 2006, 2007 a 2008). Tudíž podíl výdajů na konečnou spotřebu na HDP klesl. Naopak pokles HDP v roce 2009 byl způsoben zejména poklesem hrubé tvorby kapitálu a výdaje na konečnou spotřebu v relativním vyjádření vzrostly. Obecně výdaje na konečnou spotřebu vykazují méně cyklické chování než ostatní složky výdajové metody.

Graf č. 1 – Podíl výdajů na konečnou spotřebu na HDP, 1990-2011 76% 75% 74% 73% 72% 71% 70%

69% 68% 67% 66% 65%

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ

22

Graf č. 2 – Podíl výdajů jednotlivých sektorů na celkových VKS, 1990-2011 100% 96% 92% 88% 84% 80% 76% 72% 68% 64% 60% 56% 52% 48% 44% 40% 36% 32% 28% 24% 20% 16% 12% 8% 4% 0%

NISD Vládní instituce

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Domácnosti


Graf č. 2 je zajímavým přehledem, který vyobrazuje vývoj podílů jednotlivých sektorů na celkových výdajích na konečnou spotřebu. Můžeme si všimnout dvou extrémnějších hodnot, a sice v letech 1990, kdy se podíl domácností (74,5 %) markantněji zvýšil na úkor vládních výdajů (24,5 %). Naopak tomu bylo v roce 2003, kdy byl podíl výdajů vládních institucí nejvyšší (30,6 %) oproti nejnižší hodnotě výdajů domácností (68,6 %). Podíl výdajů NISD byl v těchto letech téměř konstantní (změna o méně než setinu procentního bodu), tj. podíl přibližně 0,8 %. 3.1.4 Porovnání let 1990 a 2003 V této podkapitole se zaměříme na porovnání let 1990 a 2003, kdy byly dosaženy extrémní hodnoty a vzneseme hypotézu důvodů těchto pohybů. Abnormální poměr výdajů na konečnou spotřebu mezi jednotlivými sektory na začátku 90. let je zapříčiněn přechodem z centrálně plánované ekonomiky na tržní ekonomiku. Funkce vládních institucí byla v jednotlivých typech ekonomik odlišná.

23

Graf č. 3 – Podíl složek HDP v roce 1990

Graf č. 4 – Podíl složek HDP v roce 2003


24

Do roku 19904, tedy v režimu plánovaného hospodářství, se HDP vyvíjelo poměrně rovnoměrně, přesněji, trend byl téměř konstantně rostoucí. Od roku 1970 se do roku 1990 HDP více než zdvojnásobil. Pokles byl zaznamenán jen v letech 1981 a 1982 zejména jako důsledek ropné krize, DPH tehdy meziročně poklesl o 0,2 % a rok poté o 1,5 %. Celkový růst HDP byl zapříčiněn zejména růstem výdajů na konečnou spotřebu. Výdaje na konečnou spotřebu domácností, vládních institucí a NISD se zvýšily přibližně 2,4krát. Hrubá tvorba kapitálu se také vyvíjela pozitivně a od roku 1970 do roku 1990 zaznamenala více než dvojnásobný nárůst. Saldo mezinárodního obchodu je složkou HDP výdajovou metodou, která se za daných 20 let nevyvíjela jednostranně. Jirges a Plchová (1993) uvádí, že v letech 1948–1983 bylo Československo charakteristické „dlouhodobým vzestupem míry otevřenosti“. I přes to byla však v roce 1989 míra otevřenosti přibližně 4 až 5krát nižší, než tomu bylo u zemí s podobným ekonomickým rozměrem a stupněm ekonomické vyspělosti. Z tohoto tedy vyplývá, že Československá ekonomika nebyla otevřená dostatečně. V postrevolučních letech, mluvíme-li o hospodářství, byla největší otázkou ekonomická transformace. V potaz přicházelo hned několik scénářů. Cílem transformace byla cenová liberalizace a liberalizace zahraničního obchodu, přísná měnová a fiskální politika a nejrychlejší možná privatizace. To vše s co nejmenším negativním dopadem na obyvatelstvo. Čerstvě po přechodu na tržní hospodářství měla ČR výhody, ale také nevýhody. Mezi nezpochybnitelné výhody rozhodně patřilo nízké zahraniční zadlužení a poměrně nízký deficit státního rozpočtu, nevýhodami byl v první řadě vysoký stupeň státního vlastnictví, systém centrálního plánování, zahraniční obchod orientovaný na Sovětský svaz a podúroveň technologické a kapitálové vyspělosti. Do roku 1990 existoval smíšený model cenového systému, tzn. ceny byly centrálně regulované, ale z části také tržní. Především však centrálně regulované. Od roku 1991, po liberalizaci cen, je regulováno pouze 15 % cen (doprava, nájemné, energie, atd.). Po transformaci musely být řešeny negativní sociální dopady. Spotřební ceny vzrostly o 56 % a mzdy rostly rychleji než produktivita práce. Také zahraniční obchod byl roku 1991 liberalizován. Začala existovat možnost vnitřní směnitelnosti české koruny a od roku 1992 zavedena ochrana vnitřního trhu kvótami na dovoz. (VOSTROVSKÁ, 2005) uvádí 4 etapy, ve které lze potransformační dobu rozdělit: a) etapa transformační recese (1990–1992); b) etapa hospodářského oživení (1993–1996); c) etapa opětovné recese (1997–1999); d) etapa mírného oživení (2000–2005).

4

Data na základě odhadu HDP za roky 1970 – 1989 katedry ekonomické statistiky VŠE

25

V letech 1990–1992 probíhala tzv. transformační recese, kdy byla výroba neefektivní a HDP se v roce 1992 oproti 1990 v cenách roku 2005 snížil přibližně o 12,2 %. V letech 1993–1996, tedy po rozpadu federace Československo došlo k oživení ekonomiky, HDP byl tažen zejména růstem domácí poptávky. HDP reálně vzrostl v roce 1996 oproti roku 1993 o přibližně 14,3 %. V letech 1997–1999 došlo k opětovné recesi, kdy poklesly reálné mzdy (nominální mzdy po přihlédnutí k inflaci). HDP v těchto třech letech vzrostl o cca 0,5 %. Recesi potvrzuje i vývoj výdajů na konečnou spotřebu domácností, kterým se věnuje třetí část této práce. V těchto letech bylo reakcí hospodářské politiky zpomalení růstu mezd a omezení importu spotřebního zboží. Od roku 1999 docházelo ke snižování úrokových sazeb a již ve druhé polovině roku 1999 došlo opět k růstu spotřeby domácností a k vyšším vývozům. Od roku 2000 do roku 2011 dosahoval průměrný roční růst HDP (HDP běžného roku k HDP roku předešlého v cenách roku 2005) přibližně 3 %, přičemž nejvyšší meziroční nárůst byl v roce 2005 a poté hned v roce 2006 (v obou případech 7 %) a nejnižší přírůstek HDP byl záporný, a sice v roce 2009 (-5 %). V roce 20035 zrychlil růst HDP z 2 % na 2,9 %. Ve vývoji HDP v těchto letech byla zaznamenána tendence k vyvážené skladbě výdajů na hlavní složky poptávky (spotřeba domácností, investice a vývoz). Výdajová struktura HDP v běžných cenách se mírně změnila negativně, díváme-li se na výdaje na konečnou spotřebu či na tvorbu hrubého fixního kapitálu. Naopak pozitivně z pohledu tvorby zásob. Značně se zvýšil poměr dovozu i vývozu zboží a služeb k celkovému HDP. Z hlediska struktury výdajů na konečnou spotřebu významně k růstu HDP přispěla spotřeba domácností po předchozím zpomalení růstu. Také se zvýšila míra financování hrubého kapitálu z vnějších zdrojů, zejména z důvodu růstu výdajů na jeho tvorbu. Nejrychlejší růst výdajové složky HDP byla právě spotřeba domácností, u které byl meziročně v roce zaznamenán růst o 5,5 %. Tento růst byl podpořen zejména růstem disponibilních důchodů domácností. Výdaje vlády a NZSD v tomto roce stagnovaly. Meziročně klesl poměr výdajů na tvorbu hrubého fixního kapitálu k HDP v běžných cenách. V roce 20045 došlo po zlepšení makroekonomického prostředí ke zrychlení růstu HDP. Struktura HDP se výrazně změnila pozitivním způsobem. Vliv každé z výdajových složek na poptávkové straně a základních odvětví na straně nabídky byly vesměs kladné. Došlo ke zpomalení růstu výdajů na konečnou spotřebu domácností, a to zejména protože došlo k útlumu vývoje disponibilních důchodů. Výrazně se tak na objemu HDP v běžných cenách snížil podíl výdajů na konečnou spotřebu (ze 74,9 % na 72,6 %). Rok 20055 byl po předchozích 3 letech vyvrcholením postupného zvyšování tempa růstu HDP od roku 2002. V roce 2005 zaznamenal růst HDP největší zrychlení také od vzniku samostatné ČR. Česká republika se zařadila mezi 25 států EU s nejrychleji rostoucí ekonomikou. V tomto roce tvoří spotřeba domácností více než dvě třetiny výdajů na 5

Data pro roky 2003-2011 čerpány z dokumentu ČSÚ: Vývoj ekonomiky České republiky

26

konečnou spotřebu, jejíž meziroční změna se odvíjí od hrubého disponibilního důchodu domácností, který se sice meziročně zvýšil, ale jeho růst značně zpomalil. Hlavní vliv na zvýšení disponibilního důchodu měly prvotní důchody, které vzrostly o 4,4 % (zejména mzdy a platy). Podstatně pomaleji než před rokem rostly důchody z podnikání a z vlastnictví. Mírně rostly výdaje na individuální spotřebu (3,6 %) na straně užití, což bylo důvodem růstu hrubých úspor domácností (7,2 %). To vše vedlo ke zvýšení míry hrubých úspor domácností (ze 7,54 % na 7,79 %) oproti předešlému roku. V roce 20066 byl růst spotřebitelských výdajů domácností podstatně větší než předcházející rok. Předstih spotřebitelských výdajů domácností před růstem disponibilních důchodů znamenal pokles hrubých úspor domácností. Spolu s nadprůměrným růstem HDP (vzhledem k EU-25) došlo k pozitivnímu růstu životní úrovně. Zejména jako odraz zvýšeného růstu výdajů na konečnou spotřebu domácností na jednoho obyvatele. Změnila se výdajová struktura HDP, především pak vztah mezi výdaji na celkovou konečnou spotřebu a výdaji na tvorbu hrubého kapitálu. Posílil zejména sklon akumulovat před spotřebou. Na HDP se potom podíl výdajů na konečnou spotřebu snížil a naopak se zvýšil podíl výdajů na tvorbu hrubého kapitálu, zatímco nepatrně klesla hodnota salda vývozu a dovozu. Na meziročním růstu HDP měl v roce 2006 největší vliv růst výdajů na konečnou spotřebu domácností o 4,2 %. Oproti roku 2006 se v roce 20076 zvýšil HDP reálně o 6,5 %. Na tomto růstu se nejvíce podílel růst výdajů na konečnou spotřebu, a sice 2,9 p. b.. Z toho výdaje domácností zaznamenaly růst o 5,7 %. Na celkovém růstu objemu výdajů na hrubou tvorbu kapitálu se více než změna stavu zásob podílela hrubá tvorba fixního kapitálu. Celkový objem HDP se reálně meziročně zvýšil o 6,5 %. Spotřebitelské ceny vzrostly ve čtvrtém čtvrtletí oproti předcházejícímu roku o 4,8 %. Rok 20086 znamenal snížení podílu výdajů na konečnou spotřebu, především pak spotřebitelských výdajů domácností, jejichž přírůstek převyšoval přírůstek hrubého disponibilního důchodu domácností. To znamenalo pokles míry jejich hrubých úspor. Dalším důvodem bylo také zrychlení růstu cen a jejich váhy na hodnotovém přírůstku spotřebitelských výdajů domácností. Na zvýšení HDP mezi lety 2006 a 2007 se nejvíce podílel přírůstek výdajů na konečnou spotřebu. O 5,7 % se zvýšily spotřebitelské výdaje domácností. U výdajů vládních institucí byl zaznamenán růst pouze o 0,9 % a na HDP měly poměrně nepatrný vliv. Nejmenší meziroční přírůstek HDP od roku 1991 do roku 2011 byl v roce 20096. V tomto roce Českou republiku naplno postihla hospodářská recese. Co se výdajů týče, podstatně více rostly výdaje vládních institucí a NISD (4,4 %), než výdaje domácností na konečnou spotřebu. Právě výdaje domácností se nepodstatně snížily (-0,2 %). Spotřebitelské výdaje domácností byly zapříčiněny jejich hrubým disponibilním důchodem, který byl nepatrně vyšší. Tento jev byl výsledkem většího snížení běžných výdajů než snížení běžných 6


27

příjmů. Nejen věcně, ale i dle struktury sociálních skupin se lišil růst či pokles výdajů domácností. V roce 20107 přidaly výdaje na konečnou spotřebu celkovému HDP 0,9 procentního bodu. Rok 20117 přinesl negativní příspěvek spotřeby domácností na celkovém meziročním růstu HDP, který se po čtvrtletích zvětšoval stále menším přírůstkem. Spolu s hrubou tvorbou kapitálu také meziročně reálně klesly výdaje na konečnou spotřebu. Konečná spotřeba byla v roce 2010 vyšší oproti roku 2011 o 0,7 %. U domácností byl pokles výdajů o 0,5 %, ve vládním sektoru tomu bylo dokonce výrazněji (-1.4 %). Vládní výdaje a výdaje domácností zaznamenaly v ČR rozdílný vývoj. V EU 27 spotřeba vládního sektoru v roce 2010–1. pol. 2011 rostla a stagnovala až v dalším období roku 2011, v ČR výdaje vládního sektoru klesal již ve 4. čtvrtletí roku 2010 a ve 3. čtvrtletí byl pokles už nejhlubší v Evropě (po Španělsku a Irsku). Ve výdajích domácností na konečnou spotřebu je zaznamenaná odlišná intenzita poklesu. Tento pokles v každém čtvrtletí roku 2011 zaznamenaly kromě ČR už jen irské, nizozemské, portugalské a slovenské domácnosti. Pouze v zemích s rozpočtovými problémy (Španělsko, Irsko, Maďarsko, Portugalsko), v Nizozemí a Slovinsku byl pokles spotřeby domácností i vládního sektoru téměř synchronní. Zajímavý je také vývoj státního zadlužení v letech 1993–2011 a poměr státního dluhu a HDP, na který poukazují následující grafy:

Graf č. 5 – Podíl státního dluhu na HDP. 40.0% 38.0% 36.0% 34.0% 32.0% 30.0% 28.0% 26.0% 24.0% 22.0% 20.0% 18.0% 16.0% 14.0% 12.0% 10.0% 8.0%

7


28

Graf č. 6 – Státní dluh (v mld.) 1,600.0 1,500.0 1,400.0 1,300.0 1,200.0 1,100.0 1,000.0 900.0 800.0 700.0 600.0 500.0 400.0 300.0 200.0 100.0 0.0


29

4 ANALÝZA VÝDAJŮ NA KONEČNOU SPOTŘEBU DOMÁCNOSTÍ 4.1 Vývoj výdajů na konečnou spotřebu domácností Užití důchodů je rozděleno do čtyř úrovní: a) b) c) d)

prvotní rozdělení; druhotné rozdělení; znovurozdělení naturálních důchodů; užití důchodů.

Prvotní rozdělení důchodů je na základě výrobního procesu. Důchody se rozdělují mezi výrobní a vládní instituce. Vzniká provozní přebytek a prvotní důchod. Ve druhé úrovni jsou důchody znovu rozděleny za pomoci transferů (mimo naturální sociální transfery) a vzniká disponibilní důchod. Upravený disponibilní důchod je disponibilní důchod po znovurozdělení důchodů prostřednictvím naturálních sociálních transferů.8 Rozdíl mezi čistým a hrubým disponibilním důchodem (ČDD resp. HDD) je zejména v tom, že v HDD není zahrnutá spotřeba fixního kapitálu. ČDD je definován jako výsledek běžných příjmů a výdajů, prvotního a druhotného rozdělení důchodů. Vylučuje kapitálové transfery, ztráty z držby, reálné zisky a následky výjimečných událostí, jako například přírodní katastrofy. 9 Úspora může být odhadnuta jako disponibilní důchod po odečtení výdajů na konečnou spotřebu.10

8

ESA 95, str. 210, odst. 8.15. Definice ČDD a HDD čerpána z veřejné databáze ČSÚ 10 ESA 95, str. 5, odst. 1.08. 9

30

Graf č. 8 – Vývoj spotřebních výdajů domácností v cenách roku 2005 (v mil. Kč), 1990-2012 1,900,000 1,800,000

1,700,000 1,600,000 1,500,000 1,400,000 1,300,000 1,200,000 1,100,000 1,000,000 900,000 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

800,000


Z grafu č. 8 je patrné, že reálně jsou spotřební výdaje od roku 1991 stále rostoucí, výjimkou jsou roky 1990 a 2011, ve kterých byly spotřební výdaje domácností vyšší, než v roce následujícím. Důvodem je růst nákladů na bydlení, cen potravin a mění se také celková struktura výdajů domácností, jejíž vývoj je zachycen na grafu č. 11.

Graf č. 9 – Vývoj podílu VKS domácností na ČDD, 1990-2012 103% 102% 101% 100% 99% 98% 97% 96% 95% 94% 93%


31

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

92%

V grafu č. 9 si lze všimnout, že poměr VKS na čistém disponibilním důchodu v dlouhodobém horizontu dvou sledovaných dekád osciluje od 92 % do 102 %, přičemž podíl VKS roce 1993, kdy poměr dosahuje právě hodnoty 102 %, může být jinak interpretován jako záporná úspora. Sektor domácností však v tomto roce získal kapitálové transfery, díky kterým byly domácnosti schopny tuto zápornou úsporu financovat. Graf č. 10 – Struktura čistých peněžních vydání domácností (v %), 1990-2011

Potraviny, nápoje a veřejné stravování

Průmyslové zboží

Služby

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Platby a jiné výdaje


Z grafu č. 10 lze vypozorovat trend ve struktuře spotřeby domácností. Od roku 1991 průběžně klesá podíl potravin, nápojů a veřejného stravování na celkové spotřebě. Z přibližně 35% podílu v roce 1991 klesla tato skupina na přibližně 20% podíl v roce 2011. Podobnou tendenci je možné vypozorovat z červené části grafu, která vyobrazuje průmyslové zboží. Tento okruh spotřeby klesl z přibližného podílu 42 % v roce 1990 na podíl 30% v roce 2011. Naopak opačný vývoj zaznamenaly služby a jiné výdaje. Podíl služeb ve spotřebě domácností vzrostl z 15 % v roce 1990 na 40 % v roce 2011 a jiné výdaje relativně vzrostly z necelých 10 % na 15 %, přičemž nejvyšší hodnoty dosáhly v roce 2007 a to zejména na úkor výdajů za potraviny, nápoje a veřejné stravování.

32

Graf č. 11 – Vývoj struktury spotřebního koše, 1990-201111

11

Zdroj dat: ČSÚ, vlastní zpracování

33

Graf č. 11 popisuje podrobnější třídění spotřeby. Složka, jejíž změna podílu na celkových VKS je nejevidentnější, jsou výdaje na potraviny a nealkoholické nápoje. Z podílu necelých 30 % v roce 1990 poklesl význam této složky na celkových výdajích na 15%, což je pokles téměř o polovinu. Je také viditelné snížení významu výdajů na odívání a obuv na celkových VKS. Důvodem může být snižování cen moderního zboží při stále obdobné potřebě. Naopak výrazně vyšší podíl na celkové spotřebě má v roce 2011 na rozdíl od roku 1990 nájemné a náklady na bydlení, paliva, vodu a energii. Z grafu je také možné vyčíst rostoucí význam výdajů na poštu a především telekomunikaci. Několikanásobně vzrostl také význam výdajů na zdravotnictví. V roce 2011 však podíl výdajů na zdravotnictví činil na celkových výdajích přibližně 2,5 %. Podobná je celková výše a struktura výdajů domácností vesnic a domácností větších měst12. Ve větších obcích jsou výdaje spojeny zejména s bydlením, naopak v menších obcích domácnosti utrácejí podstatnou část svých důchodů za dopravu a potraviny. Pokud se porovnají výdaje domácností s nejnižšími a nejvyššími příjmy, dojde se k zajímavým výsledkům. Nejbohatší domácnosti utratí třetinu svých rozpočtů za základní položky, kterými jsou bydlení a potraviny. Nejchudší domácnosti za tyto nezbytné položky utratí téměř polovinu svých disponibilních důchodů. Ke grafům č. 10 a č. 11 je potřeba informovat o následujících změnách ve spotřebním koši, které nastaly od roku 199013: a) od roku 2011 byl reprezentant Chlapecké kalhoty bavlněné nahrazen reprezentantem Dětské jeansové kalhoty; b) od roku 2011 byl reprezentant Pánská vesta nahrazen reprezentantem Pánský pulovr; c) od roku 2009 objem chladničky 170 až 205 l, mrazničky 40 až 65l, od roku 2010 objem chladničky cca 250 l, mrazničky do 130 l, energetická třída A+ nebo A; d) do roku 2008 Automatická pračka na 5 kg, od roku 2009 na 4,5 – 6 kg; e) do roku 2008 příkon elektrického vysavače do 1 800 W, od roku 2009 příkon do 2 200 W; f) od roku 1993 změna reprezentanta Škoda Favorit 136 L na Škodu Felicia 135 LX, od roku 2001 Škoda Fabia 1,4 Classic, od roku 2002 Škoda Fabia 1,2 Classic a v roce 2011 byl reprezentant Škoda Fabia II. 1,2 12V HTP (44 KW) nahrazen reprezentantem Škoda Fabia 1,2 12V HTP Active (44 KW) ; g) v roce 1994 změna reprezentanta Sodová voda MJ 0,33l na Sodovou vodu MJ 0,2l a od roku 2001 Minerální voda MJ 0,33l; h) do roku 1995 Sporák elektrický, od roku 1996 Sporák kombinovaný.

12

Informace čerpány z publikace ČSÚ: Výdaje a spotřeba českých domácností V roce 1996 došlo ke změně klasifikace standardní klasifikace produkce (SKP) na klasifikaci CZCOICOP. 13

34

5 ZÁVĚR V úvodu této práce je kladen důraz na hlavní cíl práce, kterým je analýza vývoje spotřebních výdajů, zejména pak výdajů domácností. První část práce byla věnována zejména terminologii, další část propočtům a tvorbě grafů týkajících se konečné spotřeby. Práce přináší poznatky vývoje ekonomických veličin posledních 20 let. Jedná se zejména o podíl výdajů na konečnou spotřebu na HDP, který se od roku 1990 pohyboval kolem hodnoty 72,5 %. Od roku 2003 do roku 2007 však klesal až na podíl 67 %, což je vysvětlováno růstem salda zahraničního obchodu a rostoucí investiční aktivitou. Podíl výdajů jednotlivých sektorů na celkových výdajích na konečnou spotřebu se v úseku let 1990 – 2011 výrazně neměnil. V práci byly porovnány výdaje na konečnou spotřebu let 1990 a 2003. V roce 2003 na rozdíl od roku 1990 byl podíl výdajů domácností na konečnou spotřebu na celkových VKS o 5 p. b. nižší. Přičemž podíl VKS vládních institucí vzrostl o 4 p. b. Tento rozdíl je zdůvodněn transformací ekonomiky v nový režim, přičemž v každém z nich byla role státu odlišná. Spotřební výdaje domácností do roku 2007 téměř stabilně reálně rostly a podíl výdajů na konečnou spotřebu domácností na čistém disponibilním důchodu mezi lety 1995 – 2012 osciloval okolo 95,5 % s minimem 92,5 % v roce 1995 a s maximem přes 98% v roce 2004. Odlišují se akorát roky 1993 a 1994, přičemž v roce 1993 byla úspora domácností dokonce záporná, ale financována zejména kapitálovými transfery. V neposlední řadě se práce soustředila na vývoj struktury peněžních vydání domácností, kde je možné konstatovat, že lidé vynakládají menší podíl svých rozpočtů na potraviny, nápoje, veřejné stravování a průmyslové zboží a stále více vydávají na služby. Pokud jsou okruhy zboží a služeb analyzovány podrobněji, je možné si povšimnout, že ve výdajích domácností zaujímají stále menší podíl výdaje na potraviny, nealkoholické nápoje, odívání a obuv a naopak stále větší podíl zaujímají výdaje na nájemné, zdraví, vzdělání či bydlení, vodu, energie a paliva. Důvodem může být stěhování lidí z vesnic do městských bytů, při kterém vznikají náklady na nájem bytu, tedy náklady, které se v rodinném domě neplatí. Svůj díl v příčinách těchto změn nese také rozšíření léků a posilující kult zdravého životního stylu. Změně přispívá také to, že je kladen důraz na vzdělání daleko více než dřív a obecná znalost faktu, že zaměstnavatelé preferují zaměstnance s vysokoškolským titulem.

35

6 ZDROJE (1) Česká národní banka: Průběh cenové deregulace v období transformace české ekonomiky [online]. 2003 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2003/2003_duben/boxy_a_priloh y/mp_zpinflace_prilohy_c_03_duben_b2.html (2) Český statistický ústav: Statistický metainformační systém [online]. [cit. 2013-0512]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/iSMS/cisdet.jsp?kodcis=5565&strana=4 (3) ČR - malá otevřená ekonomika. ČR - malá otevřená ekonomika [online]. 2011, č. 323267 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/323267/esf_b/Bakalarska_prace.txt (4) Ekonomie - otázky [online]. 2008 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://ekonomieotazky.studentske.cz/2008/06/disponibiln-dchod-spoteba-spory_22.html (5) European system of accounts: ESA 1995 [online]. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 1996, xx, 383 p. [cit. 2013-05-12]. ISBN 92827-7954-8. Dostupné z: http://apl.czso.cz/nufile/ESA95_cz.pdf (6) Hrubý domácí produkt. Hrubý domácí produkt [online]. 2011, 110910q402 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/550034D534/$File/110910q402.pdf (7) Jak se počítá HDP? [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/hdp/vypocet/ (8) JÍLEK, Jaroslav a Jiřina MORAVOVÁ. Ekonomické a sociální indikátory: od statistik k poznatkům. Vyd. 1. Praha: Futura, 2007, 246 s. ISBN 978-80-86844-29-9. (9) Management a marketing [online]. 2008 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://managment-marketing.studentske.eu/2008/07/mnov-odluka-daov-reforma.html (10) Mikroekonomie I: Rozdělování důchodů. In: Mikroekonomie I: Rozdělování důchodů [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://edu.uhk.cz/~jindrvo1/download.php?predmet=miek1&type=prednasky&file=16Rozdelovani_duchodu.ppt (11) Souhrnná výkonnost ekonomiky. Souhrnná výkonnost ekonomiky [online]. 2010, 02_1109-09-Q4 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/E4002952C7/$File/02_1109-09-Q4.pdf (12) Transformace české ekonomiky: Teoretická východiska. In: Transformace české ekonomiky: Teoretická východiska [online]. 2005 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://khp.vse.cz/wp-content/uploads/2010/07/transformace_vostrovska.doc (13) Vývoj české ekonomiky v roce 2003. Vývoj české ekonomiky v roce 2003: Ekonomický výkon souhrnně [online]. 2004, č. 110902 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/34002F3CDE/$File/110902.pdf (14) Vývoj české ekonomiky v roce 2003. Hrubý domácí produkt: Ekonomický výkon souhrnně [online]. 2005, č. 11090502 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/CF003760A5/$File/11090502.pdf

36

(15) Vývoj české ekonomiky v roce 2005: Hrubý domácí produkt, poptávka a nabídka. Hrubý domácí produkt: Ekonomický výkon souhrnně [online]. 2006, č. 110905q402 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/320046DBD1/$File/110905q402.pdf (16) Vývoj české ekonomiky v roce 2006: Hrubý domácí produkt. Vývoj české ekonomiky v roce 2006: Hrubý domácí produkt [online]. 2007, č. 2005 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/9E00484BDC/$File/110906q402.pdf (17) Vývoj české ekonomiky v roce 2007: Hrubý domácí produkt. Vývoj české ekonomiky v roce 2007: Hrubý domácí produkt [online]. 2008, č. 2005 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/0B00447C68/$File/1109-07Q4Int-2.pdf (18) Vývoj ekonomiky ČR v roce 2011: Souhrnná výkonnost ekonomiky. Vývoj ekonomiky ČR v roce 2011: Souhrnná výkonnost ekonomiky [online]. 2012, 110911q4a02 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/C1001E2530/$File/110911q4a02.pdf (19) Základní tendence. Základní tendence [online]. 2009, 02-1109-08-Q4 [cit. 2013-0512]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/78002960FD/$File/02-110908-Q4.pdf

37

7 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č.1: Vztahy mezi sektory a druhy spotřeby ........................................................... 11 Tabulka č.2: Sektory a subsektory....................................................................................... 14 Tabulka č.3: Sektor a typ výrobce ....................................................................................... 15 Graf č. 1 – Podíl výdajů na konečnou spotřebu na HDP, 1990-2011.................................. 22 Graf č. 2 – Podíl výdajů jednotlivých sektorů na celkových VKS, 1990-2011 .................. 23 Graf č. 3 – Podíl složek HDP v roce 1990........................................................................... 24 Graf č. 4 – Podíl složek HDP v roce 2003........................................................................... 24 Graf č. 5 – Podíl státního dluhu na HDP. ............................................................................ 28 Graf č. 6 – Státní dluh (v mld.) ............................................................................................ 29 Graf č. 8 – Vývoj spotřebních výdajů domácností v cenách roku 2005 (v mil. Kč), 19902012 ..................................................................................................................................... 31 Graf č. 9 – Vývoj podílu VKS domácností na ČDD, 1990-2012 ........................................ 31 Graf č. 10 – Struktura čistých peněžních vydání domácností (v %), 1990-2011 ................ 32 Graf č. 11 – Vývoj struktury spotřebního koše, 1990-2011 ................................................ 33

38

Vysoká škola ekonomická v Praze

Recommend Documents