Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Studijní obor - Mezinárodní politika a diplomacie
Imigrace a integrace subsaharských Afričanů do společnosti v České republice (Diplomová práce)
Vypracovala: Bc. Hana Vitnerová Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimír Kváča, Ph.D. Praha 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe diplomovou práci na téma Imigrace a integrace subsaharských Afričanů do společnosti v České republice jsem vypracovala samostatně. Pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury.
V Praze dne 26. dubna 2011 ……………………………. podpis 2
Poděkování Tímto bych se ráda ujala příleţitosti a poděkovala nespočtu osob, které mi pomohli v průběhu psaní diplomové práce. Nejprve všem anonymním respondentům za jejich čas a chuť si se mnou pohovořit o svých ţivotních osudech, dále mé kolegyni Andree Gerstnerové, která se se mnou podílela na terénním výzkumu, a mým přátelům, kteří mi předali kontakty na své přátele ze subsaharské Afriky. Dále také pracovníkům různých českých institucí (Český statistický úřad, Policejní prezidium Policie České republiky, Dům zahraničních sluţeb, Informační centrum Ministerstva školství, Ministerstvo vnitra aj.), kteří mi byli ochotni vyhledat podrobné informace o zkoumané komunitě. V neposlední řadě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce Vladimíru Kváčovi. 3
Obsah 1. Úvod ................................................................................................................................. 6 1.1. Vymezení cílů práce a formulování výzkumných otázek ................................................ 6 1.2. Metodologie ................................................................................................................... 8 1.3. Kritika literatury ............................................................................................................. 8 2. Teoretická část ................................................................................................................ 11 2.1. Současná legislativa zabývající se imigrací a integrací cizinců ...................................... 11 2.1.1. Imigrační politika Evropské unie ............................................................................... 11 2.1.2. Česká imigrační politika ............................................................................................ 12 2.1.2.1. Vymezení pojmu cizinec v českém kontextu........................................................... 14 2.1.2.2. Vstup a pobyt na území České republiky ................................................................ 14 2.1.2.3. Občanství České republiky ..................................................................................... 15 2.1.3. Společná integrační politika Evropské unie ................................................................ 16 2.1.4. Česká integrační politika ........................................................................................... 16 2.2. Vztahy českých zemí se subsaharskou Afrikou ............................................................. 18 2.2.1. Od vzniku Československa do roku 1948................................................................... 18 2.2.2. Mezi léty 1948-1989.................................................................................................. 19 2.2.3. Po roce 1989.............................................................................................................. 20 2.2.4. Historický vývoj afrického přistěhovalectví do českých zemí, resp. Československa . 20 2.2.4.1. Počet studentů od roku 1960 do roku 2011 ............................................................. 21 2.2.4.2. Vývoj přistěhovalectví ze subsaharské Afriky od roku 1994 ................................... 21 2.2.4.3. Vývoj imigrace z vybraných zemí ........................................................................... 22 3. Výzkumná část ................................................................................................................ 23 3.1. Profil subsaharských přistěhovalců ............................................................................... 23 3.2. Věková struktura .......................................................................................................... 25 3.3. Geografické rozmístění................................................................................................. 26 3.4. Zaměstnanost ............................................................................................................... 27 3.4.1. Pracovní povolení ...................................................................................................... 27 3.4.2. Ţivnostenský list ....................................................................................................... 28 3.5. Sňatečnost .................................................................................................................... 28 3.6. Azylové řízení .............................................................................................................. 31 3.7. Dobrovolné návraty ...................................................................................................... 31 3.8. Narození....................................................................................................................... 32 4. Terénní výzkum .............................................................................................................. 33 4.1. Úvod ............................................................................................................................ 33 4.2. Metody pouţité při sběru a analýze dat ......................................................................... 33 4.3. Triangulace a problematika verifikace .......................................................................... 35 4.4. Interpretace základních dat ........................................................................................... 35 4.4.1. Profil respondentů ..................................................................................................... 35 4.4.2. Vzdělání respondentů ................................................................................................ 36 4.5. Imigrace na území České republiky .............................................................................. 37 4.5.1. Motiv k přicestování na české území ......................................................................... 37 4.5.2. Tranzitní nebo cílová země? ...................................................................................... 38 4.5.3. Kontakty před vstupem na území České republiky ..................................................... 39 4.5.4. Příbuzní ze země původu na českém území ............................................................... 40 4.5.5. Imigrace příbuzných ze země původu na české území................................................ 41 4.5.6. Remitence ................................................................................................................. 42 4
4.5.7. Návštěvy země původu .............................................................................................. 43 4.5.8. Shrnutí imigrace do České republiky ......................................................................... 43 4.6. Integrace na území České republiky ............................................................................. 44 4.6.1. Teoretická část .......................................................................................................... 44 4.6.1.1. Typologie integrací ................................................................................................. 44 4.6.1.2. Faktory ovlivňující integraci přistěhovalců ............................................................. 46 4.6.2. Terénní výzkum a integrace ....................................................................................... 47 4.6.2.1. Integrace kulturní.................................................................................................... 47 4.6.2.1.1. Vlastní identifikace .............................................................................................. 48 4.6.2.1.2. Znalost českého jazyka ........................................................................................ 48 4.6.2.1.3. Český partner/partnerka ....................................................................................... 49 4.6.2.1.4. Okruh přátel......................................................................................................... 50 4.6.2.1.5. Kontakt s organizacemi podporující rozvoj „africké kultury― ............................... 51 4.6.2.1.6. Náboţenství ......................................................................................................... 52 4.6.2.1.7. Spotřební zboţí .................................................................................................... 53 4.6.2.1.8. Shrnutí kulturní integrace..................................................................................... 53 4.6.2.2. Integrace sociálně-ekonomická ............................................................................... 54 4.6.2.2.1. Geografické rozmístění ........................................................................................ 54 4.6.2.2.2. Současné ubytování ............................................................................................. 54 4.6.2.2.3. Zaměstnanost ....................................................................................................... 55 4.6.2.2.3.1. Legální a nelegální zaměstnání ......................................................................... 56 4.6.2.2.3.2. Čistý měsíční příjem ......................................................................................... 57 4.6.2.2.3.3. Obchod s drogami ............................................................................................. 59 4.6.2.2.3.4. Zaměstnavatelé ................................................................................................. 60 4.6.2.2.3.5. Dopad ekonomické krize na pracovní trh .......................................................... 60 4.6.2.2.3.6. Práce ve vystudovaném oboru ........................................................................... 61 4.6.2.2.4. Shrnutí sociálně-ekonomické integrace ................................................................ 62 4.6.2.3. Občansko-politická integrace .................................................................................. 62 4.6.2.3.1. Účast ve volbách .................................................................................................. 63 4.6.2.3.2. Podpora vlastních zájmů ...................................................................................... 63 4.6.2.3.3. Shrnutí občansko-politické integrace ................................................................... 64 4.6.2.4. Problematika diskriminace a integrace .................................................................... 65 4.6.2.5. Pocit vlastní integrace ............................................................................................. 66 4.7. Profily vybraných respondentů ..................................................................................... 66 4.7.1. Youssou, 38 let, Senegal ............................................................................................ 66 4.7.2. Jonathan, 29 let, Nigérie ............................................................................................ 67 4.7.3. Namwene, 30 let, Zambie .......................................................................................... 67 4.7.4. Laurent, 24 let, Pobřeţí slonoviny.............................................................................. 68 4.7.5. Amadou, 27 let, Mali ................................................................................................. 68 4.7.6. José, 39 let, Angola ................................................................................................... 69 5. Závěr ............................................................................................................................... 70 6. Seznam pouţité literatury ................................................................................................ 74 6.1. Prameny ....................................................................................................................... 74 6.2. Odborná literatura ........................................................................................................ 75 6.3. Elektronické zdroje....................................................................................................... 77 7. Příloha............................................................................................................................. 80 7.1. Dotazník v českém jazyce ............................................................................................ 80
5
1. Úvod Česká republika se v současné době potýká s historickým precedentem. Ze země vystěhovalecké se stala zemí přistěhovaleckou. Stejně jako její západní sousedy ji čeká nelehký úkol implementace efektivní přistěhovalecké politiky, která by měla zabránit negativním dopadům migrace. V české společnosti prozatím neexistuje skutečná diskusní platforma o dalším vývoji přistěhovalectví. Se stárnutím obyvatelstva se však tato problematika stává stále aktuálnější, a to i z důvodu, ţe růst populace České republiky je z celých 90 procent zajištěn přistěhovalectvím. 1 V České republice ţilo ke konci minulého roku na 425 301 cizinců s různými oprávněními k pobytu nad 90 dní. Jedná se tedy o 4,04 procent české populace.2 Subsaharští Afričané3 tvoří pouze 0,5 procenta všech cizinců4, tedy přibliţně 0,02 procenta populace České republiky. Statisticky se tedy jedná o velmi malou komunitu čítající pouze 2173 jedinců. 5 Byť jsou mezi subsaharskými Afričany obrovské rozdíly, česká společnost na základě neznalosti chápe komunitu jako homogenní skupinu.
1.1. Vymezení cílů práce a formulování výzkumných otázek Cílem překládané jednopřípadové studie je nahlédnutí do ţivota, zmapování a porozumění situace subsaharských Afričanů ţijících na území České republiky. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o velmi malou komunitu čítající i se současnými ţadateli o azyl a azylanty něco málo přes 2 200 osob, bylo přistoupeno na variantu výzkumu všech zástupců subsaharské Afriky společně. To i přesto, ţe se rozhodně nejedná o homogenní skupinu. Nicméně faktem zůstává, ţe česká společnost povětšinou skutečně vnímá přistěhovalce ze subsaharské Afriky jako jednolitou komunitu, coţ má za následek vyšší míru pospolitosti osob ze subsaharské Afriky. 6
1
OECD. International Migration Outlook 2010. Paris: SOPEMI, 2010, ISBN 978-92-64-03285-9, str. 21 Pokud cizinec obdrţí české občanství, jiţ není zachycen ve statistikách jako cizinec. 3 Za subsahraského Afričana povaţuji obyvatele Afriky pocházející ze všech zemí vyjma Alţírska, Maroka, Tuniska, Egyptu, Súdánů a Lybie. V textu budou pouţity oficiální i neoficiálně uţívané názvy subsaharských států. 4 Cizinec značí osobu, jeţ nezískala české občanství. Naopak pojem přistěhovalec v sobě zahrnuje cizince i imigranta, který byl naturalizován. 5 Český statistický úřad [online]. 1.2.2011 [cit. 2011-02-10]. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství. Dostupné z WWW:
. Do celkové počtu se nezapočítávají ţadatelé o azyl. 6 Zdravení na ulici i neznámých subsaharských přistěhovalců je běţným jevem. Stmelení komunity nastiňuje i následující citát: „Normálně se povaţuji za ţenu ze Zambie, ale kdyţ jsem tady, tak se cítím jako Afričanka.― (zambijská respondentka, rozhovor veden 10. 2. 2011) 2
6
Kromě dílčích prací (například Afričtí migranti v Praze: odkud pocházejí, jaké jsou jejich ţivotní osudy a jak hodnotí svou integraci do české společnosti? 7, Integrace Afričanů a Afroameričanů na území České republiky 8) do současné chvíle nebyla napsaná jediná studie podrobně se zabývající touto problematikou. Cílem práce je tedy proniknout do komunity subsaharských Afričanů v ČR a přispět do diskuze o imigrační a integrační politice České republiky. 9 Základní otázky, které si studie pokládá, jsou následující: z jakých důvodů přicházejí přistěhovalci na české území? Měli zde nějaké kontakty před svým příchodem? Jak probíhá jejich integrace do místní společnosti? Kterým překáţkám musí v České republice čelit? Studie je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. Na začátek je předloţena stručná analýza současného legislativního ukotvení české a evropské imigrační a integrační politiky. Část věnující se politikám Evropské unie byla do práce zahrnuta z důvodu evropského vlivu na českou koncepci imigrační a integrační politiky. Následně je popsán vývoj vzájemných vztahů subsaharské Afriky a České republiky, resp. Československa. Nastíněný je historický vývoj přistěhovalectví ze subsaharské Afriky. Stěţejní je výzkumná část. Ta je uvedena analýzou současné situace subsaharských přistěhovalců na českém území na základě dat získaných zejména od Českého statistického úřadu, Ministerstva vnitra a Ministerstva školství. Samotný terénní výzkum byl uskutečněn od 17.1. do 6.4. 2011. Výstup výzkumu byl rozdělen do dvou oddělených částí. První se zabývá migrací přistěhovalců na české území a druhá část zkoumá míru jejich integrace do české společnosti. Část zaměřena na integraci byla dále rozdělena na podkapitoly o integraci kulturní, sociálně-ekonomické a občansko-politické. Z důvodu rozsahového omezení diplomové práce nebyly blíţe popisovány migrační teorie. Z pohledu této studie se nejednalo o zásadní prioritu. Na závěr byly zjištěné informace shrnuty a výzkumné otázky zodpovězeny. Vzhledem k limitovanému rozsahu není studie zaměřená na komparaci subsaharských přistěhovalců v rámci Evropské unie či OECD zemí. Přednost byla rovněţ dána detailnějšímu popisu výsledků terénního výzkumu místo snahy o popis všeobecného konceptu migrace či integrace. Zajímavým a logickým pokračováním práce by se proto mohla stát studie věnující 7
GERSTNEROVÁ, Andrea. Afričtí imigranti v Praze: odkud pocházejí, jaké jsou jejich ţivotní osudy a jak hodnotí svou integraci do české společnosti?. Praha: Karlova Univerzita, 2007 8 JIROUŠKOVÁ, Jana. Integrace Afričanů a Afroameričanů na území České republiky. Praha: Orientální ústav AVČR, 2002 9 V práci je často operováno s termínem „subsaharská komunita―. Jak bylo uvedeno, nic takového ve skutečnosti neexistuje, ale pro účely této práce, bude pojem z praktických důvodů pouţíván.
7
se komparaci subsaharských imigrantů s ostatními přistěhovalci na českém území či naopak práce věnující se migračním tokům z partikulárních zemí. Například navazující studie imigrace z Federativní republiky Nigérie na české území by byla velmi zajímavá.
1.2. Metodologie Při psaní diplomové práce byla vyuţita metodologie případové studie. V části zabývající se terénním výzkumem pak metodologie disciplinované interpretativní studie, která se nachází na pomezí mezi jedinečnou a instrumentální případovou studií. Disciplinovaná interpretativní studie vyuţívá teorie jako vodítka pro práci s případem. 10 V kapitole věnující se integraci přistěhovalců byl vyuţit teoretický koncept prof. Pavla Barši. Výzkumná část diplomové práce byla zaloţena na kvalitativním a kvantitativním (tedy smíšeném) primárním výzkumu, přičemţ vytvořený dotazník měl jak uzavřené, tak částečně otevřené otázky.11 V části zaloţené na kvalitativním výzkumu se jednalo o interpretativní kvalitativní výzkum, který vychází ze snahy porozumět či interpretovat problematiku a ne se jí snaţit vysvětlit.12 Interpretativní kvalitativní výzkum byl zaloţen zejména na strukturovaných rozhovorech s otevřenými otázkami. V části kvantitativní se jednalo o část dotazníků s uzavřenou strukturou. Kvalitativní vyhodnocení dotazníku bylo zpracováno na základě analýzy transkripcí rozhovorů, kvantitativní na základě popisné analýzy. Problematika triangulace byla částečně vyřešena datovou triangulací, tedy získáním dat z různých zdrojů, mj. z Českého statistického úřadu, Ministerstva vnitra, Ministerstva školství aj. Objektivita a validace sebraných dat byla docílena i tím, ţe terénní výzkum byl uskutečněn ve spolupráci s výzkumnou pracovnicí Mgr. Andreou Gerstnerovou, Ph.D. K vyšší míře triangulace pak přispěla i metodologická triangulace, která vycházela z kombinace odlišných metodologických přístupů (kvalitativní a kvantitativní výzkum).
1.3. Kritika literatury Diplomová práce byla zpracována na základě literatury dostupné v knihovně Vysoké školy ekonomické, knihovně Ústavu mezinárodních vztahů, Knihovně společenských věd T.G. Masaryka v Jinonicích, knihovně Centra pro studium migrace při Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity, knihovně CEFRESu, knihovně Sciences Po Bordeaux, Městské
10
DRULÁK, Petr. Jak zkoumat politiku. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-385-7, str. 34 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-485-4, str. 52 12 DRULÁK, Petr. Jak zkoumat politiku. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-385-7, str. 15 11
8
knihovně v Bordeaux a knihovně Thammasat University v Bangkoku. Dále byly pouţity primární zdroje získané od pracovníků Českého statistického úřadu, Domu zahraničních sluţeb, Policejního prezidia Policie České republiky, Ministerstva vnitra a International organization for migration. Vzhledem k minimálnímu pokrytí zkoumané problematiky nejen akademickou obcí byl uskutečněn ve spolupráci s Andreou Gerstnerovou vlastní terénní výzkum.13 K teoretickému uchopení studie byly pouţity publikace Kvalitativní výzkum14 od Jana Hendla a Jak se zkoumá politika15 od Petra Druláka. Jan Hendl ve své knize vyčerpávajícím způsobem popisuje různé přístupy ke kvalitativnímu výzkumu. Všeobecněji je problematika kvalitativního výzkumu popsána v publikaci od Petra Druláka. Jedná se do určité míry o „kuchařku― kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. V České republice se problematice migrace a integrace přistěhovalců věnuje Pavel Barša. Ve své publikaci Přistěhovalectví a liberální stát 16 rozsáhle předkládá typologii jednotlivých imigračních a integračních politik států a jejich vývoj po rok 2004. Pro mou studii byla nicméně důleţitější studie Politická teorie multikulturalismu 17, ve které Barša podává přehled různých přistěhovaleckých politik států, definuje důvody zavádění těchto politik a klasifikuje typy integrace. Další Baršova publikace Imigrační a integrační politika Francie, Velké Británie a Německa po 2. světové válce18 je spíše broţurou, jeţ nabízí stručný a základní přehled tématu. Téma mezinárodní migrace je velmi dobře zpracováno tandemem Douglas Massey a Edward Taylor, kteří se zaměřují, i se svými kolegy, zvláště na všeobecné trendy současné mezinárodní migrace. 19
13
Výzkum byl uskutečněn mezi17.1.2011 a 6.4.2011 na území České republiky. Účastnilo se ho 90 respondentů. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-485-4 15 DRULÁK, Petr. Jak zkoumat politiku. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-385-7 16 BARŠOVÁ, Andrea; BARŠA, Pavel. Přistěhovalectví a liberální stát. Brno: Masarykova univerzita, 2005, ISBN 80-210-3875-6 17 BARŠA, Pavel. Politická teorie multikulturalismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 1999, ISBN 80-85959-47-X 18 BARŠA, Pavel. Imigrační a integrační politika Francie, Velké Británie a Německa po 2.světové válce. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2004, ISBN: 80-210-3875-6 19 MASSEY, Douglas S.; TAYLOR, J. Edward et al. International Migration: Prospects and Policies in a Global Market. 1st ed. New York: Oxford University Press, 2004, ISBN 0-19-926900-9; MASSEY, S. Douglas; ARANGO, Joaquín; HUGO, Graeme; KOUAOUCI, Ali; PELLEGRINO, Adela; TAYLOR, J.Edward. Worlds in motion: Understanding international migration at the end of the millennium. New York, 2005, ISBN 0-19-928276-5 14
9
Dobrým průvodcem mezinárodních migrací a trendů v migračních tocích jsou ročenky a statistiky OECD. Mezi ně se řadí A Profile of Immigrant Populations in the 21st Century20 či International Migration Outlook 201021. České zahraniční politice se pak věnují ročenky Ústavu mezinárodních vztahů Česká zahraniční politika, kdy je v kaţdém roce věnována subsaharské Africe jedna kapitola, jejímţ autorem je Ondřej Horký.22 Zajímavým zdrojem informací byla rovněţ kniha Petra Zídka a Karla Siebera Československo a subsaharská Afrika v letech 1948-1989.23 Snad nejdůleţitějším zdrojem informací byly ročenky Českého statistického úřadu Cizinci v České republice. 24
20
OECD. A Profile of Immigrant Populations in the 21st Century: Data from OECD Countries. Paříţ: OECD Publishing, 2008, ISBN 978-92-64-04091-5 21 OECD. International Migration Outlook 2010. Paříţ: SOPEMI, 2010, ISBN 978-92-64-03285-9 22 KOŘAN, Michal a kol. Česká zahraniční politika v roce 2007. Analýza Ústavu mezinárodních vztahů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2008, ISBN 978-80-86506-67-8, KOŘAN, Michal a kol. Česká zahraniční politika v roce 2008. Analýza Ústavu mezinárodních vztahů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2009, ISBN 978-80-86506-78-4, KOŘAN, Michal a kol. Česká zahraniční politika v roce 2009. Analýza Ústavu mezinárodních vztahů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2010, ISBN 978-80-86506-89-0 23 ZÍDEK, Petr; SIEBER, Karel. Československo a subsaharská Afrika v letech 1948—1989. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2007, ISBN 80-86506-58-4 24 Zásadním problémem práce s těmito zdroji je nedostatek informací o cizincích pobývajících na území České republiky bez oprávnění k pobytu. Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2008. Praha: Český statistický úřad, 2008, ISBN 978-80-250-1836-1, Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2009. Praha: Český statistický úřad, 2009, ISBN 987-80-250-1993-1, Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80-250-2039-5.
10
2. Teoretická část 2.1. Současná legislativa zabývající se imigrací a integrací cizinců 2.1.1. Imigrační politika Evropské unie V členských státech a institucích Evropské unie se v posledních několika letech stále více hovoří o nutnosti vytvořit východiska pro společnou imigrační a integrační politiku. Důvod, který vede Evropskou unii k těmto snahám, je ten, ţe pokud selţe některá z členských zemí v imigrační či integrační politice, můţe to ohrozit bezpečnost celé Unie. V současné chvíli ale nemá ţádný orgán Evropské unie mandát k přijímání jakýchkoliv legislativních nařízení, byť do určité míry vznikají směrnice, které se úzce dotýkají imigrační a částečně integrační politiky. 25 Na úvod je rovněţ dobré si vymezit pojmy – imigrační a integrační politika. Imigrační politika se zabývá cizinci před vstupem na území státu a integrační politika naopak cizinci, kteří jiţ na území státu pobývají. Prvním krokem k budování společné imigrační a integrační politiky EU byl summit v Tampere roku 1999. Jasnější představu o politických cílech společné imigrační a integrační politiky představil summit v Soluni (2003). Ten ukládá Evropské komisi povinnost vydávat roční zprávy o migraci a integraci v Evropě.26 Pro snazší sběr dat byly za tímto účelem vybudovány tzv. Národní kontaktní body (v České republice je jím Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra). Na soluňskou konferenci navázal o rok později, během nizozemského předsednictví v EU, summit v Haagu, který definoval nástroje k posílení svobody, bezpečnosti a spravedlnosti v Unii. Kromě tohoto postupného sbliţování v oblasti imigračních a integračních politik byly vydány směrnice přímo ovlivňující politiky členských států, byť ani jedna z nich není závazná pro Velkou Británii, Irsko a Dánsko. Dále byla také vydána Směrnice Evropské unie o sjednocování rodin (rok 2003), Směrnice Evropské unie o dlouhodobých rezidentech (2003), směrnice zabývající se studentským statutem (2004) a směrnice věnující se výzkumným pracovníkům (2005). Pro období 2008-2013 byl zřízen program Solidarita a řízení migračních toků, jehoţ součástí je Evropský uprchlický fond na období 2008-2013, Evropský návratový fond na období 2008-2013, Evropský fond pro integraci státních 25
BARŠOVÁ, Andrea; BARŠA, Pavel. Přistěhovalectví a liberální stát. Brno: Masarykova univerzita, 2005, ISBN 80-210-3875-6, str. 147 26 Více informací - European Commission [online]. 30.3.2011 [cit. 2011-04-02]. Developing a common European immigration policy. Dostupné z WWW: .
11
příslušníků třetích zemí na období 2007-2013 a Fond pro vnější hranice na období 20072013.
2.1.2. Česká imigrační politika Situace v otázkách migrace se v České republice od konce studené války velmi změnila. 27 Z původního liberálního přístupu laissez faire (období 1990-1995), se v druhém období (1995-1999) imigrační politika transformovala a zpřísnila, zejména na základě synchronizace politik s očekávaným přistoupením do Evropské unie. Zatím poslední období (od 1999) je obdobím uvědomění si nutnosti vytvořit vlastní imigrační politiku odpovídající partikulárním problémům české společnosti a státu. Tedy politiku, která jen nepřijímá evropská pravidla, naopak sama svá pravidla také vytváří. 28 Od poloviny 19. století do 90. let dvacátého století byly české země ukázkovou emigrační zemí, kromě krátkých období návratových vln po skončení světových válek (19181920, 1945-1949). V období 1948-1989 nebylo území vystaveno ţádným spontánním imigračním vlnám. Teprve po pádu ţelezné opony se stává z českého státu země přistěhovalecká. Přičemţ se postupně ze země tranzitní stala pro majoritní část přistěhovalců země cílovou. Tento fakt ale neplatí pro všechny cizince. Podle uskutečněného terénního výzkumu v roce 200629 a 201130 mezi subsaharsko-africkou komunitou není s největší pravděpodobností zemí cílovou pro cizince ze zemí subsaharské Afriky. Za posledních dvacet let se nezměnila jen struktura migrace, ale i počet cizinců přicházející na území České republiky. Z přibliţně necelých 80 000 31 v roce 1993 jich k prosinci 2010 na území České republiky ţilo 425 30132. To znamená 4,04 procent z celkové populace (10 532 770)33. Muţi jsou zastoupeni v 57 % a ţeny ve 43 %.34
27
Základní přehled legislativního rámce na stránkách Ministerstva vnitra ČR - Ministerstvo vnitra ČR [online]. 29.3.2011 [cit. 2011-04-06]. Migrační a azylová politika České republiky. Dostupné z WWW: . 28 BARŠA, Pavel. Imigrační a integrační politika Franci, Velké Británie a Německa po 2. světové válce. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2004, ISBN: 80-210-3875-6, str. 29 29 Výzkum veden Andreou Gerstnerovou 30 Výzkum uskutečněn Andreou Gerstnerovou a Hanou Vitnerovou 31 Ministerstvo vnitra ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-09]. Migrace. Dostupné z WWW: . 32 Český statistický úřad [online]. 1.2.2011 [cit. 2011-02-10]. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství. Dostupné z WWW: . 33 Český statistický úřad [online]. 14.3.2011 [cit. 2011-03-17]. Pohyb obyvatelstva - rok 2010. Dostupné z WWW: . 34 Český statistický úřad [online]. 1.2.2011 [cit. 2011-02-10]. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství. Dostupné z WWW: .
12
Důleţitým bodem v oblasti migrační politiky je tzv. Šest zásad politiky vlády v oblasti migrace z roku 2003.35 V tomto koncepčním materiálu se hovoří o nutnosti aktivně podporovat řízenou migraci a minimalizovat migraci nelegální. Pro účely podpory migrace legální byl zaveden mj. projekt Výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků. 36 V roce 2009 byl pak spuštěn projekt tzv. Zelených karet, jehoţ cílem je „flexibilní nábor odborníků ze zahraničí a sníţení administrativní zátěţe na straně zaměstnavatele a cizince―37. Projekt je zaměřen především na vysoce kvalifikovanou pracovní sílu (minimálně bakalářský titul), ale mohou se ho účastnit i osoby s niţším formálním vzděláním. Zelené karty jsou určeny pouze pro cizince pocházející z vybraných zemí (mezi nimi není ţádná země ze subsaharské Afriky).38 Ke konci roku 2009 se projektu účastnilo 51 osob.39 Dalším programem je evropský projekt Modrých karet inspirovaný Zelenými kartami Spojených států amerických. Modré karty jsou na rozdíl od Zelených určeny kvalifikovaným uchazečům ze všech zemí světa.40 Zastavit migraci nelegální by měly různé menší projekty financované ze strany státu, popřípadě jako prevence by měla slouţit Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky. Vstupem do struktur Evropské unie je národní migrační politika do určité míry řešena společně s ostatními partnerskými státy. Vstupem do Schengenského prostoru se pak zásadně změnila kontrola hranic. Přičemţ „komunitární předpisy EU ani předpisy schengenského acquis v zásadě neupravují podmínky pro pobyty delší 3 měsíců, které jsou výhradně v národní kompetenci členských států. Schengenské acquis nicméně upravuje moţnosti volného
35
Podrobný text Ministerstvo vnitra ČR [online]. 2010 [cit. 2011-02-09]. Zásady politiky vlády v oblasti migrace cizinců. Dostupné z WWW: . 36 Do projektu se mohou přihlásit pouze cizinci pocházející z vybraných států (mezi nimi je jen jedna ze subsahraské Afriky a to Jihoafrická republika) nebo cizinci ze všech třetích zemí, kteří jsou absolventi českých vysokých či středních škol (absolventi ale nesmějí být účastníci programu rozvojové spolupráce ČR). Webové stránky projektu - Legální migrace [online]. 2010 [cit. 2011-03-06]. Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Dostupné z WWW: . 37 Ministerstvo vnitra ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-09]. Migrace. Dostupné z WWW: . 38 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011 [cit. 2011-01-28]. Zelené karty pro cizince v České republice. Dostupné z WWW: . 39 Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 92 40 Evropský parlament [online]. 14.11.2008 [cit. 2011-02-09]. Evropská „modrá karta‖ pro vysoce kvalifikované pracovníky. Dostupné z WWW: ., Integrovaný portál MPSV [online]. 2011 [cit. 2011-02-06]. Modrá karta - informace pro zaměstnavatele. Dostupné z WWW: .
13
pohybu s oprávněním k dlouhodobému pobytu (dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu) po území schengenského prostoru―.41
2.1.2.1. Vymezení pojmu cizinec v českém kontextu Pojmem cizinec se rozumí „fyzická osoba, která není státním občanem České republiky―42. Za cizince je v českých statistických datech povaţována osoba, která má na území České republiky oprávnění k pobytu alespoň nad 90 dní. Přičemţ podle mezinárodní úmluvy je za dlouhodobého přistěhovalce posuzována osoba po roce pobytu na území státu. Vstup, pobyt a vycestování cizince je v kompetenci Policie ČR, Ministerstva vnitra ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR a řídí se zákonem č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, ve znění pozdějších přepisů (poslední novelizace č.427/2010) a částečně také zákonem č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších přepisů. Na území České republiky lze rozeznat tři kategorie cizinců. Za prvé jsou to občané zemí Evropské unie, Norska, Švýcarska, Islandu a Lichtenštejnska a jejich rodinní příslušníci. Za druhé občané pocházející ze zemí mimo Evropskou unii a za třetí cizinci bez ohledu na hranice Evropské unie (tj. registrovaní ţadatelé o azyl, cizinci pobývající v České republice v rámci dočasné ochrany a nelegálně pobývající cizinci v České republice).
2.1.2.2. Vstup a pobyt na území České republiky Občané zemí, které mají s ČR dohodu o bezvízovém styku, mohou na území ČR pobývat do 90 dní bez víz. Občané ostatních zemí mohou v ČR pobývat na základě krátkodobých víz. Krátkodobá víza do 90 dní jsou vydávána specificky podle účelu pobytu. Pro pobyt nad 90 dní je moţné poţádat o víza nad 90 dní. Maximální platnost takového víza je od ledna 2011 pouze šest měsíců.43 Na tento druh víza navazuje povolení k dlouhodobému pobytu, které lze vydat i bez předchozího víza nad 90 dní a to na dobu delší neţ rok a lze jej prodlouţit. O povolení k trvalému pobytu lze poţádat obecně po pěti letech pobytu na území České republiky na základě dlouhodobého pobytu, či po čtyřech letech pobytu na základě získání přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany (úspěšné 41
Ministerstvo vnitra ČR [online]. 7.4.2011 [cit. 2011-04-08]. Readmisní politika. Dostupné z WWW: . 42 Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 20 43 Více infomací k novelizaci zákona - Ministerstvo vnitra ČR [online]. 6.1.2011 [cit. 2011-03-18]. Změny v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území ČR od roku 2011. Dostupné z WWW: .
14
řízení či řízení trvající přes dva roky), či v případě účastníků projektu Výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků po 2,5 resp. po 1,5 roku. O trvalý pobyt lze poţádat bez ohledu na délku předchozího pobytu, pokud o trvalý pobyt ţádá za účelem souţití se svým rodinným příslušníkem, který je občanem České republiky s trvalým pobytem v České republice nebo v případě humanitárních nebo jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. 44 Podle oficiálních statistik Českého statistického úřadu byla v roce 2009 uznána mezinárodní ochrana pouze 10 % ţadatelů.45 Vzhledem k Dublinskému systému, resp. nařízení Dublin II., musí ţadatelé o mezinárodní ochranu poţádat o mezinárodní ochranu v prvním členském státu Evropské unie (včetně Norska, Islandu a Švýcarska), na který vstoupí. Tento systém má předcházet tzv. „asylum shopping―, kdy cizinec poţádá o mezinárodní ochranu v několika členských státech. Od roku 2003 musí členské státy snímat otisky prstů do společné databáze otisků prstů EURODAC. 46 Nově by měla být zavedena identifikace na základě skenu oční rohovky. Řízení o azylu v České republice probíhá podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších přepisů.47
2.1.2.3. Občanství České republiky Nabývání a pozbývání českého občanství je řešeno zákony č. 40/1993 Sb. a č. 193/1999 Sb. Podle prvního uvedeného zákona lze občanství nabýt narozením (pokud alespoň jeden z rodičů má české občanství, tzv. ius sanguinis – právo krve), osvojením, určením otcovství, nalezením na území České republiky, prohlášením a udělením. Ţadatel o udělení českého občanství musí splnit následující podmínky – pobývat na základě trvalého pobytu na území České republiky po dobu pěti let, vzdát se svého původního občanství (kromě zemí s bilaterálními dohodami o dvojím občanství) a nebýt pravomocně odsouzen v posledních pěti letech pro úmyslný trestný čin.
44
Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 21 45 Tamtéţ str. 61 46 Summaries of EU legislation [online]. 11.8.2010 [cit. 2011-02-05]. "Eurodac" system. Dostupné z WWW: ., Ministerstvo vnitra ČR [online]. 20.2.2009 [cit. 2011-04-02]. EURODAC. Dostupné z WWW: . 47 Více informací o azylovém řízení na Ministerstvo vnitra ČR [online]. 3.11.2008 [cit. 2011-02-24]. Obecný přehled předmětu úpravy zákona o azylu. Dostupné z WWW: .
15
2.1.3. Společná integrační politika Evropské unie Na rozdíl od imigrační politiky, kde existují společné směrnice, je integrační politika zemí Evropské unie fakticky v pravomocích států. Snaha o určitou harmonizaci v rámci Evropské unie tu nicméně patrná je. Jedná se ale o velmi citlivé téma a o komplikovaný proces hledání kompromisů zaloţený na odlišných národních identitách členských zemí. V roce 2007 byl zaloţen Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí (EIF), který se snaţí o podporu integračních snah členských států. Zároveň byla vydána jiţ třetí příručka o integraci cizinců.
2.1.4. Česká integrační politika Česká integrační politika, stejně jako politika imigrační, si prošla během několika mála posledních let značnými změnami. Během komunistické éry neexistovala fakticky ţádná koncepce integrace cizinců do společnosti. Například vietnamští dělníci přicestovali na dobu určitou a spíše se zdrţovali ve svých vlastních komunitách. Jedinou výjimku tvořili studenti vysokých škol, kteří se vzhledem k povaze svého pobytu dostali s čs. společností do uţšího kontaktu. Pilotní ucelenou koncepcí byl vládní dokument Zásady koncepce integrace cizinců z roku 1999. Ten zdůrazňoval podporu multikulturní společnosti. V pozdějších dokumentech se od této koncepce ale ustupuje a spíše je, stejně jako v západních zemích, podporována nutnost
individuální integrace jedinců a jejich respektování místních pravidel. 48
Aktualizovaná česká Koncepce integrační politiky – Společné souţití vychází z usnesení vlády z února 2011.49 Koncepce integrace cizinců počítá od svého zaloţení se spoluprácí hned několika ministerstev (Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva pro místní rozvoj) a dalších sloţek občanské společnosti (nestátních neziskových organizací aj.).50 Zahrnutí celé škály aktérů jasně poukazuje na komplexitu problematiky. Cílovou skupinou Koncepce jsou občané třetích zemí, kteří na českém území pobývají legálně. Integrace azylantů probíhá v rámci Státního integračního programu 48
BARŠOVÁ, Andrea; BARŠA, Pavel. Od multikulturalismu k občanské integraci. Změny v západoevropských politikách integrace přistěhovalců. In Sociální studia. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 1/2005, str. 60 49 Cizinci [online]. 2011 [cit. 2011-02-19]. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců. Dostupné z WWW: . 50 Vice informací na stránkách Ministerstvo vnitra ČR [online]. 8.12.2009 [cit. 2011-02-20]. Integrace cizinců na území ČR. Dostupné z WWW: .
16
vycházejícího ze Zákona o azylu č. 325/1999 Sb. „Cílem všech aktivit integrační politiky je předcházet vytváření uzavřených komunit imigrantů, společenské izolaci a sociálnímu vyloučení cizinců.―51 Základními prioritami pak je znalost českého jazyka, ekonomická soběstačnost cizince, orientace cizince ve společnosti a dobré vzájemné vztahy cizince s majoritní společnosti. V rámci České republiky bylo zřízeno několik Center na podporu integrace spolufinancovaných z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí (EIF).52 Jedná se o podporu integrace cizinců, nikoli azylantů. Centra byla otevřena v Jihočeském, Karlovarském, Libereckém, Moravskoslezském, Olomouckém, Pardubickém, Plzeňském, Zlínském, Ústeckém a Jihomoravském kraji. V centrech jsou zdarma nabízené kurzy českého jazyka, sociokulturní přednášky a sociální a právní poradenství. V současné době působí na území České republiky několik organizací zabývajících se integrací cizinců do české společnosti. Patří mezi ně například Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) 53, Poradna pro integraci (P-P-I)54, Centrum pro integraci cizinců (CIC)55, Občanské sdruţení Berkat56, Sdruţení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) 57, Charita Česká republika58, Diakonie – Českobratrská církev evangelická59, Poradna pro uprchlíky60 a META – sdruţení pro příleţitosti mladých migrantů.61
51
Vice informací na stránkách Ministerstvo vnitra ČR [online]. 8.12.2009 [cit. 2011-02-20]. Integrace cizinců na území ČR. Dostupné z WWW: . 52 Vice informací na oficálních stránkách center - Integrační centra [online]. 2010 [cit. 2011-04-05]. Dostupné z WWW: . 53 Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2011 [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: . 54 Poradna pro integraci [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. Dostupné z WWW: . 55 Centrum pro integraci cizinců [online]. 2011 [cit. 2011-02-16]. Dostupné z WWW: . 56 Berkat [online]. 2011 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: . 57 Sdruţení občanů zabývajících se emigranty [online]. 2011 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: . 58 Charita [online]. 2011 [cit. 2011-02-21]. Dostupné z WWW: . 59 Diakonie ČCE [online]. 2011 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: . 60 Sdruţení pro integraci a migraci [online]. 2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: . 61 META – sdruţení pro příleţitosti mladých migrantů [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. Dostupné z WWW: .
17
2.2. Vztahy českých zemí se subsaharskou Afrikou Po krátkém představení legislativního rámce české imigrační a integrační politiky se nyní podívejme na historický vývoj vztahů českých zemí se subsaharskou Afrikou. Historický přehled nás posléze zavede k výzkumné části a současné problematice imigrace a integrace subsaharských Afričanů do společnosti v České republice.
2.2.1. Od vzniku Československa do roku 1948 Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 byla snaha ze strany státu o navázání diplomatických vztahů s ostatními zeměmi světa. Vzhledem k zeměpisné a politické vzdálenosti přišla subsaharská Afrika na řadu později, koncem dvacátých let. Budování oficiálních vztahů probíhalo prakticky na zelené louce. Kromě existence několika podnikatelských vazeb z konce devatenáctého století nebylo dříve území Československa významně zapojeno do dění v subsaharské Africe. 62 Československá diplomacie sice měla ve svých řadách několik zkušených diplomatů ještě z dob Habsburské monarchie, ale jejich počet nebyl velký. Subsaharská Afrika byla fakticky pro československou diplomacii a obyvatelstvo stále něčím dalekým a neuchopitelným. A to i přesto, ţe na konferenci ve Versailles v roce 1919 zazněl návrh, ţe by nově vzniklé Československo mohlo získat pod svou správu Togo. Nakonec se tak nestalo a od nápadu bylo upuštěno. Ze zemí subsaharské Afriky to byla Jihoafrická unie, se kterou byly navázány diplomatické vztahy jako s první v roce 1926.63 Posléze následovaly honorární konzuláty v Dakaru (pod správou celá francouzská západní Afrika, v roce 1927), Belgickém Kongu (v roce 1929), Mombasa (posléze přesunut do Nairobi, britská východní Afrika). První africké filiálky československých podniků byly zakládány ve třicátých letech, kdy Baťa vybudoval své první pobočky v dnešním Zimbabwe a Jihoafrické republice. Všeobecně lze říci, ţe v prvních třiceti letech nebyla československá diplomacie v subsaharské Africe velmi úspěšná. Jediným efektivně fungujícím úřadem byl konzulát v Jihoafrické unii. Ostatní honorární konzuláty se spíše zabývaly vlastními problémy a na skutečnou reprezentaci československých zájmů jim nezbýval čas. Ostatně většina honorárních konzulů ani nebyla československé státní příslušnosti. 62
TLAPA, Martin. Hospodářské a obchodní vztahy České republiky se zeměmi subsaharské Afriky. Mezinárodní politika. 2007. ročník 31, č. 5, str. 24 63 KLIMEK, Antonín; KUBŮ, Eduard. Československá zahraniční politika 1918-1938. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1995, str. 103-108
18
2.2.2. Mezi léty 1948-1989 Změna vzájemných vztahů nastala po únoru 1948. Československo se ocitlo na straně socialistického bloku a spolu s ostatními státy se zapojilo do programů intenzivní podpory levicových a osvobozeneckých hnutí nejen v afrických zemích. V roce 1955 vznikla ambasáda v Etiopii a o čtyři roky později v Guineji a Ghaně. Od šedesátých let 20. století rozdělovaly státy socialistického bloku všechny nezávislé africké státy do tří kategorií – na země přednostního zájmu, na státy s oboustranně výhodnými vztahy a na státy závislé na imperialismu (tedy státy, které neměly ţádný zájem o navazování vztahů se socialistickým blokem). Vzhledem k nečitelné situaci v subsaharské Africe, ohledně dalšího vývoje právě vznikajících států, byla později přidána čtvrtá kategorie – země blíţící se zemím přednostního zájmu. Konečným cílem této strategie bylo přivedení všech států na „vědecký socialismus―. V prvopočátcích byly všechny země, které měly zájem o navázání hospodářských a politických vazeb, zařazeny fakticky automaticky mezi země přednostního zájmu. Československo se řídilo v zařazování afrických zemí do zmíněných kategorií sovětským vzorem. První samostatně vytvořená koncepce československé zahraniční politiky vůči Africe byla zpracována a posléze schválena politbyrem v roce 1961. V této koncepci byly mezi země s přednostním zájmem řazeny – Ghana, Guinea, Mali a Nigérie.64 Byť byla koncepce schválena a byla zde určitá snaha o její dodrţování, je stále otázkou, do jaké míry se tak skutečně dělo. Nejen v šedesátých letech byly leckdy vztahy se zeměmi z druhé kategorie (oboustranně výhodné hospodářské vztahy) významnější. V období sedmdesátých a osmdesátých let došlo k určité stagnaci vzájemných vztahů. V této době se mezi země s přednostním zájmem řadila například Angola, Etiopie a Mozambik. Mezi země s oboustranně výhodnými vztahy – Benin, Guinea-Bissau, Demokratická republika Kongo, Madagaskar, Nigérie, Tanzanie, Zambie a Zimbabwe.65 Vzájemné vztahy byly prohlubovány a rozvíjeny pomocí vládních smluv o přátelství a spolupráci. Hospodářské vztahy pak prostřednictvím rozličných obchodních dohod a dohod o vědecko-technické spolupráci uzavíraných na vládních úrovních. Po prakticky celé období (1948-1989) mělo Československo aktivní platební bilanci. Polovina vývozních artiklů byla tvořena 64
ZÍDEK, Petr; SIEBER, Karel. Československo a subsaharská Afrika v letech 1948—1989. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2007, ISBN 80-86506-58-4, str. 12-13 65 TLAPA, Martin. Hospodářské a obchodní vztahy České republiky se zeměmi subsaharské Afriky. Mezinárodní politika. 2007. ročník 31, č.5, str. 24 - 26
19
strojírenskými výrobky – dopravní prostředky, zemědělské stroje a traktory, stavební stroje, obráběcí stroje a další polovina textilními výrobky, biţutérií, školními a kancelářskými výrobky. V dovozech pak převládaly potraviny a suroviny. Hospodářská spolupráce probíhala na několika úrovních - od poskytování technologií po vyškolování odborníků a nabízení vládních stipendií na vysoké školy do Československa.
2.2.3. Po roce 1989 S pádem ţelezné opony došlo k oslabení vzájemných vztahů s africkými státy. Hlavním důvodem byly nové zahraničněpolitické a zahraničněobchodní priority českého, resp. československého, státu. Za nové diplomatické priority byl povaţován vstup státu do západních struktur – Evropská unie, NATO, OECD a vlastní vnitřní transformace. Na vzdálené země a trhy nezbyla energie a prostor. Oslabování vztahů se dotklo samozřejmě i českých zastupitelských úřadů. V současné chvíli má Česká republika na subsaharskoafrickém území pouze pět úřadů – v Ghaně, Nigérii, Etiopii, Zimbabwe a Jihoafrické republice.66 Na území České republiky se pak nachází pouze tři ambasády, přičemţ jen dvě z nich skutečně vyvíjejí činnost – ghanská a jihoafrické republiky. Ambasáda Konţské demokratické republiky fakticky nefunguje. Obchodně ekonomické vztahy také zaznamenaly značný útlum. Česká obchodní bilance je nyní vesměs pasivní a například v roce 2000 znamenala Afrika jako celek cíl jen pro 0,5 procent českého vývozu. 67 S přistoupením do Evropské unie převzala Česká republika společnou evropskou strategii vůči Africe zaloţenou na Dohodě z Cotonou z roku 2000 a o pět let později revidovanou do podoby Strategie pro Afriku. 68
2.2.4. Historický vývoj afrického přistěhovalectví do českých zemí, resp. Československa Vzhledem k tomu, ţe Český statistický úřad nemá k dispozici statistiky cizinců pocházející ze subsaharské Afriky před rokem 1993 a podobné informace nebylo moţné vyhledat ani v jiných zdrojích, například v knize Československo a subsaharská Afrika69, tak
66
Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online]. 2011 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z WWW: . 67 TLAPA, Martin. Hospodářské a obchodní vztahy České republiky se zeměmi subsaharské Afriky. Mezinárodní politika. 2007. ročník 31, č.5, str. 26 68 VODIČKA, Milan. Hic sunt leones - Česká politika nezájmu. Mezinárodní politika. 2006. ročník 30, č. 12, str. 24 69 ZÍDEK, Petr; SIEBER, Karel. Československo a subsaharská Afrika v letech 1948—1989. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2007, ISBN 80-86506-58-4
20
mi jedinou studní poznání byl v tomto případě Dům zahraničních sluţeb. Data po roce 1993 jiţ zpracované Českým statistickým úřadem k dispozici jsou.
2.2.4.1. Počet studentů od roku 1960 do roku 2011 V Domu zahraničních sluţeb bylo moţné získat statistické informace o počtech studentů a studovaných oborech od šedesátých let po současnost. Tudíţ veškerá uvedená data jsou z databáze DZS. Celkově studovalo od roku 1960 do roku 2011 na českých vysokých školách pouze 3071 studentů. Od roku 1960 do roku 1992 studovalo na československém území 2097 studentů. Mezi roky 1993 aţ 1999 to bylo 433 studentů. A od roku 2000 do 2011 na 541 studentů v rámci vládních stipendií, jeţ jsou součástí zahraniční rozvojové spolupráce. Z drtivé většiny se jednalo a jedná o studium v českém jazyce. Bohuţel nebylo moţné zjistit, kolik studentů se později na území České republiky dlouhodobě usadilo. Podle PhDr. Kumsy, který v Československu studoval na konci osmdesátých let, se většina jeho spoluţáků přestěhovala do západní Evropy či do Spojených států a Kanady. 70 V celkových číslech největší počet studentů pochází z Etiopie (679), Súdánu (372), Angoly (305). Nejstudovanějšími obory pak jsou technické obory na ČVUT, obory zaměřené na zemědělství na České zemědělské univerzitě, všeobecné lékařství na Karlově univerzitě a ekonomické předměty na Vysoké škole ekonomické.
2.2.4.2. Vývoj přistěhovalectví ze subsaharské Afriky od roku 1994 Od roku 1994 můţeme pozorovat nárůst cizinců ze subsaharské Afriky na českém území. Jak ukazuje blíţe graf, nejednalo se ale o kontinuální proces. Naopak od roku 1995 je patrné sníţení počtu subsaharských migrantů a od roku 2001, kdy byl zmírněn novelou zákon z roku 2000, pak opět nárůst.71
70 71
Rozhovor s panem Alemayehu Kumsa z 8.2.2011 Český statistický úřad [online]. 17:6:2010 [cit. 2011-04-01]. Počet cizinců v ČR - datové údaje. Dostupné z WWW: .
21
2.2.4.3. Vývoj imigrace z vybraných zemí Z většiny subsaharských zemí dochází k postupnému nárůstu přistěhovalců na českém území. Zajímavá je ale například Angola a Etiopie, jejíţ občané jsou naopak zastoupeni stále řidčeji. První graf přehledně znázorňuje vývoj přistěhovalectví ze šesti zemí, jejíţ obyvatelé jsou v České republice zastoupeni nejvíce. Druhý graf se věnuje zemím, u kterých došlo k zajímavým změnám v počtu osob na českém území od roku 1994. V absolutních číslech je největším skokanem v počtu osob Nigérie.
22
3. Výzkumná část 3.1. Profil subsaharských přistěhovalců Na území České republiky ţilo k 31. 12. 2010 na 2173 cizinců pocházejících ze subsaharské Afriky. 72 Mezi tyto osoby se nepočítají ţadatelé o azyl a ti, kteří jiţ azyl obdrţeli.73 Český statistický úřad nemá v tuto chvíli kompaktní informace k dispozici. Vzhledem k celkovému počtu cizinců ke stejnému datu tvoří subsaharští imigranti pouze 0,5 % veškerých cizinců na českém území. V jiných členských státech OECD tvořili subsaharští přistěhovalci také jen malé procento imigrantů, přibliţně pouze 3,8 %.74 Nejpočetněji jsou zastoupeni občané Nigerijské federativní republiky (548 osob). Tvoří na 25 % subsaharských Afričanů ţijících v České republice. Druhou nejpočetnější komunitou jsou občané Jihoafrické republiky (252 osob), dále cizinci z Angoly (173), Ghany (119), Etiopie (96), Demokratické republiky Kongo (rovněţ 96), atd. Na rozdíl od České republiky, kde jsou nejsilněji zastoupeni Nigerijci, tak v ostatních státech OECD převaţují ze subsaharské Afriky osoby z Jihoafrické republiky. 75 Obzvláště u subsaharských Afričanů můţeme pozorovat obrovskou genderovou disproporci. Ze 74,4 procent se jedná o muţe. U všech cizinců na českém území se jedná o disproporci 57 procent muţů vůči 43 procent ţen. Podle provedeného terénního výzkumu je hlavní příčina velmi komplexní, ale zásadním důvodem se zdá být chápání muţské role v subsaharské Africe jako chlebodárce, který migruje za prací, ale také určitý typ migrace do České republiky. Pokud totiţ situaci porovnáme s ostatními státy OECD, tak subsaharští muţi jsou zastoupeni v 51,3 % a ţeny ve 48,7 %.76 Rozdíl tedy není tak enormní. Většina (60 procent) subsaharských Afričanů pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu.77
72
Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-02-10]. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství. Dostupné z WWW: 73 Termín ţadatel o azyl a ţadatel o mezinárodní ochranu je v textu synonymní. 74 OECD. West African Mobility and Migration Policies. Paříţ: OECD Publishing, 2008, ISBN 978-92-6402942-2, str. 6 a OECD. A Profile of Immigrant Populations in the 21st Century: Data from OECD Countries, Paříţ: OECD Publishing, 2008, ISBN 978-92-64-04091-5, str. 17 75 OECD. A Profile of Immigrant Populations in the 21st Century: Data from OECD Countries. Paříţ: OECD Publishing, 2008, ISBN 978-92-64-04091-5, str. 24 76 Tamtéţ. str. 24 77 Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-02-10]. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství. Dostupné z WWW:
23
Níţe je znázorněn přehled nejnověji zpracovaných informací o účelu pobytu cizinců. Data z roku 2009 jsou získaná z Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky. Podle těchto dat ţilo na českém území ke konci prosince 2009 na 2164 subsaharských přistěhovalců s povolením k pobytu. Číslo je vyšší neţ u statistik z Českého statistického úřadu, jelikoţ k celkové sumě jsou započítáni i azylanti. Pro účely Eurostatu dělí Odbor azylové a migrační politiky typy pobytu za studijním účelem, za účelem sloučení rodiny, za účelem výdělečné činnosti (zaměstnání, podnikání, účast v právnické osobě aj.) a za dalšími účely (mezi ně patří drţitelé statusů mezinárodní ochrany, oběti obchodování s lidmi, nezletilí bez doprovodu, aj.). Z grafu níţe jasně vyplývá naprostá převaha povolení k pobytu na základě sloučení rodiny (54,7 %), dále povolení k pobytu na základě studia (18,8 %), povolení k pobytu za účelem výdělečné činnosti (6,2 %) a za dalšími účely (20,3 %).
V porovnání s ostatními světovými regiony na území České republiky není subsaharská Afrika výjimkou v procentuálním zastoupení pobytu za účelem sloučení rodiny. Podívejme se nyní na rozdělení typu povolení podle účelu pobytu u nejpočetněji zastoupených skupin subsaharských Afričanů.
24
Grafy nám krásně ukazují účely pobytu podle země původu. Přistěhovalci z botswanské republiky mají z 99 % účel pobytu studium. Naopak u Nigerijců můţeme pozorovat jasnou převahu účelu pobytu sloučení rodiny, a to z celých 79 %. U Konga je situace opět odlišná, vzhledem k dlouhotrvajícímu vnitřnímu konfliktu jsou mezi cizinci, kteří zde pobývají z dalších důvodů, zejména úspěšní ţadatelé o azyl.
3.2. Věková struktura Podle získaných informací z Českého statistického úřadu ke konci roku 2009 ţilo na území České republiky 2027 cizinců pocházejících ze subsaharské Afriky. 78 Opět nejsou započítáni ţadatelé o azyl a azylanti. 79 78
Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 31-34 79 Pokud započteme i azylanty v roce 2009 (data byly k dispozici aţ v prosinci 2010), tak se bude jednat o 2170
25
Jak můţeme vidět v grafu níţe, nejvíce byla zastoupena věková skupina mezi 25 aţ 29 lety. Pokud se ale na data podíváme detailněji, lze si všimnout rozdílu mezi věkovou strukturou muţů a ţen. Zatímco muţi jsou nejpočetněji zastoupeni ve skupině 35-39 let, tak ţeny naopak ve věkové hranici 25 aţ 29 let. Subsaharští muţi jsou v průměru starší, neţ je věkový průměr ostatních cizinců (u nich je nejvíce zastoupena skupina 25-34 let).80
3.3. Geografické rozmístění Na základě informací Českého statistického úřadu ke konci roku 2009 mělo bydliště v Praze na 51,3 % subsaharských Afričanů (1040 osob), v Brně pak 8,2 % (166 osob). Dalšími místy, kde byla koncentrace cizinců vyšší, bylo Ústí nad Labem 4 % (82 osob), Hradec Králové 3,1 % (63 osob), Ostrava 2,5 % (50 osob) a Liberec 2,4 % (48 osob).
osob. Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 97880-250-2039-5, str. 42-47 80 Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 41
26
Velmi zajímavé je vysoké číslo u Ústí nad Labem (byť se jedná aţ o sedmé největší město v ČR), kde byla zaznamenána třetí nejvyšší koncentrace subsaharských Afričanů, a to zejména z Nigérie (28 z 82 registrovaných osob, tj. 34 %, jejich celostátní průměr mezi cizinci ze subsaharské Afriky byl v témţe roce 24 %). Z toho plyne, ţe v Ústí nad Labem ţil nadprůměr nigerijské populace v České republice a zvláště nadprůměr nigerijských ţen. 81 Pokud se blíţe podíváme na srovnání koncentrace ţen a muţů a zda se liší, tak zjistíme, ţe nejpodstatnější rozdíl je patrný zejména v Praze, kde ţilo 45 % veškerých subsaharských ţen oproti 54 % muţů.82 Z ostatních cizinců na českém území jich ţilo v Praze ve stejném roce (tj. 2009) na 34,2 %.83 Koncentrace subsaharských přistěhovalců je v Praze mnohem vyšší (51,3 %).
3.4. Zaměstnanost 3.4.1. Pracovní povolení Podle informací Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu obdrţelo povolení k zaměstnání v České republice ke konci roku 2009 na 486 osob ze subsaharské Afriky. V tomtéţ roce ţilo v republice na 2027 subsaharských přistěhovalců (513 ţen, 1514 muţů). Povolení k zaměstnání nepotřebují osoby, jeţ obdrţely azyl, mají trvalý pobyt, dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny či jsou studenty. Bohuţel nebylo moţné získat komparativní informace, kolik osob přesně pobývalo na základě jakého povolení v České republice ke konci roku 2009. Tedy taková data, z kterých by bylo moţné přibliţně zjistit, kolik osob nepracuje či přibliţně odhadnout kolik osob pracuje nelegálně. Do určité míry tento přehled představují data Ministerstva vnitra, ta však nicméně nejsou komparativní. S jistotou víme, ţe ke konci roku 2010 na 60 % subsaharských Afričanů ţilo v České republice na základě trvalého pobytu. To znamená, ti všichni nepotřebují pracovní povolení. Nicméně nebylo moţné určit a vyhodnotit, zda a jaká je pravděpodobnost, ţe osoby například pracují nelegálně.
81
Ve stejném roce tvořily nigerijské ţeny 15 % nigerijské populace v celé České republice, přitom v Ústí nad Labem z 28 cizinců z Nigérie bylo nahlášeno 8 ţen, tj. 28,6 %. Nigerijské ţeny tvořily jen 14 % celé ţenské populace, ale v Ústí nad Labem celých 42 % všech ţen. 82 V roce 2009 ţilo na českém území 513 ţen ze subsaharské Afriky, tj. ţeny tvořily pouze 25,3 % veškerých cizinců ze subsaharské Afriky. V Praze jich ţilo na 45 % (231 ţen), v Brně necelých 10 % (51 ţen), v Hradci Králové 4,7 % (24 ţen), v Ústí nad Labem 3,7 % (19 ţen), Liberci 3 % (15 ţen) a v Ostravě 1,7 % (9 ţen). Oproti tomu muţů ţilo v Praze 54 % (809 muţů), v Brně 7,6 % (115 muţů), v Ústí nad Labem 4,2 % (63 muţů), v Ostravě 2,7 % (50 muţů), Hradci Králové 2,6 % (39 muţů) a v Liberci 2,2 % (33 muţů). 83 Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 35
27
3.4.2. Živnostenský list Na základě Českého statistického úřadu a Ministerstva průmyslu a obchodu se ke konci roku 2009 nacházelo na českém území 391 subsaharských osob s platným ţivnostenským oprávněním. Z nichţ bylo 47 ţen a 344 muţů.
3.5. Sňatečnost Ze statistik získaných od Českého statistického úřadu vyplývá, ţe v roce 2008 bylo uzavřeno 8,5 % manţelství mezi páry, kde jeden z manţelů byl Čech a druhý cizinec. Z celkového počtu 50 648 svateb to bylo 4 234 svateb s cizinci. Nejobvyklejší pak je situace, kdy nevěsta je Češka a manţel cizinec. Jedná se o 61 % uzavřených svateb s cizinci. V roce 2009 byla situace velmi podobná. Ze všech uzavřených svateb na českém území bylo 9 % uzavřených svateb s cizinci, v kterých opět převaţoval model nevěsta Češka a ţenich cizinec a to v 57 procentech. Situace mezi cizinci pocházejícími ze subsaharské Afriky a Čechy je následující. V roce 2008 bylo uzavřeno celkem 134 manţelství. To znamená, ţe se jednalo o 3,2 % veškerých svateb mezi cizinci a Čechy. Zde je jasně patrná disproporcionalita. Subsaharští Afričané v témţe roce tvořili přibliţně 0,4 procenta cizinců ţijících na Českém území. Fakticky by bylo moţné očekávat, ţe procentuálně bude poměr svateb a počtu osob přibliţně podobný. To se tak ale neděje. Sňatečnost mezi cizinci pocházejícími ze subsaharské Afriky a Čechy je vyšší neţ je průměr mezi ostatními cizinci a Čechy. V roce 2009 byla situace velmi podobná. Bylo uzavřeno 2,7 % svateb mezi subsaharskými přistěhovalci, ale jejich celostátní průměr mezi cizinci byl jen 0,46 %. Podívejme se nyní na genderové rozdělení oněch 113 svateb z roku 2009, coţ jsou nejnovější dostupná data. V roce 2009 tedy bylo uzavřeno 93 svateb mezi ţenichy ze subsaharské Afriky a Češkami a 20 svateb mezi Čechy a nevěstami ze subsaharské Afriky. Z dat lze vyčíst, ţe svatby mezi subsaharskými muţi a českými ţenami převaţovaly v celých 82,3 % nad druhým modelem „ţenich Čech―. Opět i zde je patrná značná disproporcionalita. Průměrně v roce 2009 bylo uzavřeno 57 % manţelství v modelu muţ cizinec a ţena Češka. U sledované komunity se ale jedná o 82,3 %. Čísla ukazují na jasný nadprůměr. Svatby uzavřené s cizinci ze subsaharské Afriky mají jasnou převahu manţelství muţů s českými ţenami, coţ nelze vysvětlit genderovou disproporcionalitou, kdy na českém území ţilo ke konci roku 2009 74,7 % muţů ze subsaharské Afriky. Naopak pouze z 17,7 % byla
28
manţelství uzavřena v modelu „ţena subsaharská Afričanka a muţ Čech―. Podívejme se nyní na graf znázorňující výčet národností ţenicha cizince.
Státní občanství Počet ženicha 53 Nigérie 9 Jihoafrická republika 7 Kamerun 4 Mauricius 3 Zambie 2 Etiopie, Keňa, Demokratická repub. Kongo, Senegal, Sierra Leone 1 Angola, Ghana, Kapverdy, Konžská rep., Niger, Uganda, Zimbabwe Z 93 uzavřených manţelství bylo 53 ţenichů z Nigérie. To znamená celých 57 % ţenichů ze subsaharské Afriky. U ţen to bylo dokonce celých 65 %. Zdůrazněme, ţe ve stejném roce 2009 tvořili Nigerijci 27, 5 % všech subsaharských přistěhovalců muţů a ţeny jen 14,4 % subsaharských cizinek. Je zřejmé, ţe se jedná tedy o určitý fenomén spojený s Nigérií. Tato federace totiţ není turistickou destinací, všeho všudy tam v roce 2009 ţilo na 25 Čechů.84 Je otázkou, jak se tedy mohou lidé potkat a uzavřít sňatek. Podle vědeckého pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů Miroslava Noţiny se nejedná o nic jiného neţ o předem domluvené fingované svatby. 85 Ty se staly hitem v posledních dvou letech. Jejich existence je ale patrná jiţ od devadesátých let. Jedná se většinou o svatby ekonomicky slabších skupin českých obyvatel, které si za úplatu berou občany Nigérie. Fingované svatby jsou dvojího typu. Za prvé, uskutečněné jiţ na území České republiky a za druhé, přímo v Nigérii. Podle provedených rozhovorů jsou lépe zaplaceny svatby v Nigérii, kdy Čech nebo Češka přiletí do Nigérie, kde se uzavře sňatek. Existencí domluvených svateb lze pravděpodobně vysvětlit značnou koncentraci obyvatel Nigérie, zvláště nigerijských ţen, ve zmíněném Ústí nad Labem. Fingovaná svatba je trestným činem pro obě strany a se nejedná o levnou záleţitost. Cena svatby pro cizince se pohybuje mezi 10 000 dolary aţ 10 000 eury (tedy mezi 170 000 – 250 000 českými korunami), přičemţ na začátku je přislíbeno českému občanovi několik 84 85
Informace získané z české ambasády v Abuji, Nigérii, v roce 2009. Rozhovor ze dne 10.2.2011.
29
desítek tisíc korun, ale nakonec obdrţí ve většině případů mnohem méně. 86 Fingované svatby jsou domlouvány několika „buňkami― operujícími v Nigérii a v České republice. Podle anonymního zdroje z Policejního prezídia Policie České republiky není ve většině případů domluvených svateb skutečným cílem pobytu Česká republika. Cizinci povětšinou dále migrují do západní Evropy. V téměř naprosté většině případů se zatím jedná o jev spojený pouze s nigerijskými občany. Na základě rozhovoru ze dne 24.1 2011 s paní Evou z ekonomicky slabší skupiny bylo moţné zjistit, ţe opravdu lépe zaplacené jsou svatby, které se uskuteční v Nigérii. 87 Paní Eva získala za svatbu na českém území přibliţně 25 tisíc českých korun. Její synovec, který ale letěl do Nigérie, dostal přibliţně třikrát tolik. Vyhledávání potenciálních českých nevěst a ţenichů mají na starosti „české spojky―. Paní Eva byla oslovena v rámci své komunity dalšími ţenami. Svatba byla domluvena v jednom z afrických barů v centru Prahy a uskutečněna na jednom z českých hradů, kam paní Eva jela rovnou z práce. V autě si přes tepláky na sebe oblékla svatební šaty a trochu se upravila. Po svatbě se opět vrátila do práce a její ţivot pokračoval fakticky jako předtím. Domluvené svatby jsou pod dohledem Cizinecké Policie České republiky. 88 V roce 2009 bylo uzavřeno 113 svateb mezi subsaharskými Afričany a Čechy, přitom ve stejném roce bylo uděleno jen 79 dlouhodobých povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny, z 53 osob z Nigérie pouze 39 osobám.89 Interpretace dat ale není jednoznačná.
86
Informace z Policejního prezídia Policie ČR, rozhovor uskutečněn 23.2.2011. V textu studie budou pouţity smyšlená křestní jména. 88 K získání pobytového práva je nelegálně vyuţíván i institut otcovství. Kdy je cizinec zapsán do rodného listu jako otec dítěte. 89 Ministerstvo vnitra ČR [online]. 26.1.2011 [cit. 2011-02-14]. Odbor azylové a migrační politiky. Dostupné z WWW: . 87
30
Fingované svatby se týkají i českých muţů a cizinek. Během výzkumu byla kontaktována organizace La Strada, která se zabývá prevencí obchodu s lidmi a vykořisťováním. Podle svých slov se s případy subsaharských Afričanek nesetkala. 90 Nebylo tedy moţné si ověřit tezi, ţe ţeny, zvláště z Nigérie, jsou převáţeny do České republiky za účelem prostituce či ţe dochází k jinému obchodování s lidmi. Celkem Za účelem sloučení s občanem EU 137
Za účelem sloučení s občanem třetí země
Povolení k pobytu za 84 účelem sloučení rodiny 4 0 Povolení od 3 do 6 měsíců 5 0 Povolení od 6 do 12 měsíců 128 84 Povolení nad 12 měsíců Zdroj: Ministerstvo vnitra, informace ke konci roku 2009
53 4 5 44
3.6. Azylové řízení Podle Českého statistického úřadu je šance obdrţet azyl nejen pro subsaharské Afričany velmi nízká. Například mezi léty 1998-2009 zaţádalo o mezinárodní ochranu 1814 osob ze subsaharské Afriky, z nichţ 119 ţadatelů bylo úspěšných (tj. 6,6 %).91 Ze statistik vyplývá, ţe většina (tj. 35 %, 637) ţadatelů ze subsaharské Afriky pochází z Nigérie, ale jen zlomek Nigerijců (2,5 %, 16) nakonec azyl získá.92 Podle Českého statistického úřadu se Nigérie řadí mezi top deset zemí, jejíţ obyvatelé ţádají v České republice nejčastěji o mezinárodní ochranu. V roce 2009 přibylo 91 nových ţádostí subsaharských Afričanů o mezinárodní ochranu (41 z nich od Nigerijců) a spolu se staršími ţádostmi bylo do dalšího roku přesunuto k vyřízení 107 ţádostí subsaharských Afričanů. 93
3.7. Dobrovolné návraty Dobrovolné návraty jsou organizovány Mezinárodní organizací pro migraci (International Organization for Migration - IOM). Jejich cílem je nabídnout finanční výpomoc pro přistěhovalce, kteří se chtějí vrátit do své země původu, ale nemají na to 90
La Strada [online]. 2011 [cit. 2011-04-12]. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 85 92 Tamtéţ, str. 85 93 Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 65 91
31
finanční prostředky. Týká se to zejména neúspěšných ţadatelů o azyl nebo ekonomických migrantů, zvl. v období ekonomických krizí. Během sledovaného období zahrnujícího pět posledních let (2005 – 2010) vyuţilo 3540 přistěhovalců moţnosti dobrovolného návratu. Ze subsaharských Afričanů to byl ale naprosto mizivý počet. Podle statistických informací to bylo pouze 27 subsaharských Afričanů. Tedy pouze 0,76 % všech, kteří moţnosti vyuţili.94 Číslo je sice vyšší, neţ je průměr subsaharských Afričanů na českém území mezi cizinci, na druhou stranu zhruba na 35 % cizinců v roce 2009 (podobná data i mezi lety 2005-2010) bylo tvořeno cizinci z jiných států Evropské unie. Ti se většinou dobrovolných návratů neúčastní. Čili číslo je v komparativním vzorku skutečně malé.
3.8. Narození Na českém území se v roce 2009 narodilo pouze 11 dětí, které získaly jedno ze subsaharských občanství. Tedy ani jeden z rodičů nebyl Čech. Číslo nám říká, ţe v České republice neţije velký počet přistěhovaleckých párů ze subsaharské Afriky, kdy ani jeden z nich nemá české občanství, a s největší pravděpodobností ani velký počet párů, kdy jeden z cizinců je ze subsaharské Afriky. Po úvodu do problematiky se studie nyní zaměření na analýzu provedeného terénního výzkumu.
94
IOM [online]. 2011 [cit. 2011-04-10]. Dostupné z WWW: .
32
4. Terénní výzkum 4.1. Úvod Vzhledem k tomu, ţe do této chvíle nebyla problematika subsaharských Afričanů detailněji prozkoumána a fakticky jediné informace je moţné získat z oficiálních statistik, bylo pro účely této diplomové práce přistoupeno k uskutečnění vlastního terénního výzkumu. Terénní výzkum probíhal na území České republiky od 17.1.2011 do 6.4. 2011 Během výzkumu se podařilo shromáţdit vyplněné dotazníky od 90 respondentů. V této chvíli se tedy jedná o nejreprezentativnější výzkum zabývající se analýzou komunity. Proces vytváření dotazníků a sběru dat probíhal ve spolupráci s Mgr. Andreou Gerstnerovou, Ph.D., autorkou studie o subsaharských Afričanech z roku 2006 a výzkumnou pracovnicí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Společně nashromáţděná data byla tedy pouţita za účelem této diplomové práce - Imigrace a integrace subsaharských Afričanů do společnosti v České republice a grantového postdoktorantského projektu - Vyhodnocení integračního procesu subsaharských imigrantů usazených v České republice v době ekonomické krize. Během samotného sběru dat jsme se s Andreou Gerstnerovou několikrát sešly a ve dnech 15.2. a 20.2.2011 jsme společně navštívily Hush bar, International Baptist Church of Prague a Christian Redeemed Church of God. Společně jsme pracovaly na 10 dotaznících, 36 dotazníků nashromáţdila Andrea Gerstnerová a 44 Hana Vitnerová. Rozkódování všech dotazníků do excelové tabulky pak vypracovala Andrea Gerstnerová.
4.2. Metody použité při sběru a analýze dat Při sběru dat byly pouţity metody náhodného výběru a účelového vzorkování (tzv. metoda sněhové koule).95 Dotazníky byly vypracovány ve třech jazykových mutacích – české, anglické a francouzské variantě. V českém jazyce byly dotazníky vyplněny celkem 16 krát. V jazyce anglickém pak ve 49 případech a ve francouzském ve 25 případech. Kaţdý dotazník obsahoval na 43 otázek. Délka jednoho rozhovoru trvala od 20 minut do 4 hodin. Vyplnění dotazníku odmítlo přibliţně 25 % oslovených. V absolutní většině měli ale dotazovaní zájem se podělit o svůj příběh a zkušenosti. Podle slov respondentů se nestává často, ţe by o ně Češi měli zájem. Během oslovování náhodných osob bylo nutné se prokázat průkazem studentky a přislíbit, ţe
95
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-485-4, str. 152
33
se skutečně jedná o anonymní dotazník, ţe tázající není novinář a ţe uvedené informace nebudou předány Policii České republiky či jinak zneuţity. Náhodným výběrem byli respondenti oslovováni v několika praţských podnicích (celkem 15). Jmenovitě v Klubu Radost FX (1 respondent), Klubu Palanca v horním patře obchodního domu Kotva (1 respondent), Hush Café (jiţ uzavřeno, Lublaňská 39, Praha 2, 4 respondenti), Tulipán (Opatovická 3, Praha 1, 8 respondentů) a v nejmenovaném baru v podchodu metra v dolní části Václavského náměstí (1 respondent). Rovněţ ve třech případech byly rozhovory vedeny na Václavském náměstí s muţi, kteří pracují jako promotéři mj. do Darling kabaretu v ulici Ve Smečkách. U šesti dotazovaných se jednalo o vedení rozhovorů na kolejích České zemědělské univerzity. Součástí terénního výzkumu byly i návštěvy kostelů – International Baptist Church of Prague96 na náměstí Jiřího z Poděbrad (3 respondenti), Christian Redeemed Church of God97 ve Vršovicích (8 respondentů, nigerijský kostel, nedělních mší se účastní aţ na 60 věřících) a kostel Církve československé husitské v Kladně98. Ve 14 případech byly dotazníky vyplněny a zaslány v elektronické podobě. U ostatních dotazovaných byla pouţita metoda sněhové koule, kdy byly kontaktovány osoby, na které byl získán kontakt přes přátele a jiné dotazované. Rozhovory s nimi probíhaly v různých praţských kavárnách a čajovnách, dále v Národní technické knihovně a pobytovém středisku pro uprchlíky v Kostelci nad Orlicí. 99 Devět respondentů jiţ neţije dlouhodobě na území České republiky. Jejich data byla proto analyzována jen v části věnující se imigraci. Během výzkumu byly rovněţ kontaktovány organizace věnující se rozvoji povědomí o africkém kontinentu na českém území. Byly mezi nimi mj. Humanitas Afrika 100, Africký dům v Praze101, Ibo Progressive Union (sdruţení podporující etnikum Ibo z Nigérie). Pro jasnější představu byly kontaktovány i ambasády, honorární konzuláty a navštíveny
96
International Baptist Church of Prague [online]. 2011 [cit. 2011-04-13]. Dostupné z WWW: . 97 The Redeemed Christian Church of God Prague [online]. 2011 [cit. 2011-01-19]. Dostupné z WWW: . 98 Husův sbor Církve československé husitské v Kladně [online]. 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupné z WWW: . 99 V pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí, Národní technické knoihovně a v kostelu Církve československé husitské v Kladně rozhovory vedeny Andreou Gerstnerovou. 100 Humanitas Afrika [online]. 2011 [cit. 2011-04-10]. Dostupné z WWW: . 101 Africký dům [online]. 2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: .
34
striptýzové kluby v centru města, kde pracuje několik mladých ţen, podle slov promotérů, pocházejících z Nigérie a Ghany. Rozhovory s nimi nicméně vedeny nebyly. Analýza získaných dat byla provedena pomocí kvantitativních a kvalitativních metod. Kvantitativní vyhodnocení dotazníku bylo zpracováno na základě popisné analýzy. Kvalitativní vyhodnocení bylo provedeno na základě analýzy transkripcí rozhovorů.
4.3. Triangulace a problematika verifikace Jak bylo zmíněno v úvodu, problematika triangulace byla částečně vyřešena získáním partikulárních dat z různých zdrojů, mj. z Českého statistického úřadu, Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, aj. Jednalo se tedy o datovou triangulaci. Objektivita a validace sebraných dat byla vyřešena tím, ţe terénní výzkum byl uskutečněn ve spolupráci s výzkumnou pracovnicí Mgr. Andreou Gerstnerovou, Ph.D. K vyšší míře triangulace pak přispěla
i
metodologická
triangulace,
která
vycházela
z kombinace
odlišných
metodologických přístupů (kvalitativní a kvantitativní výzkum). Vzhledem k tomu, ţe terénní výzkum byl koncipován na osobním přístupu, vzájemná důvěra při sběru dat byla velmi důleţitá. Nicméně úplná verifikace odpovědí respondentů není moţná. Pravděpodobně nejednou došlo k mlţení či k úmyslnému zatajování pravdy ze strany respondenta. Tím byla podstatně ztíţena interpretace získaných dat. Za citlivé informace lze povaţovat věk, typ pobytu, kontakty v České republice, legalitu zaměstnání, čistý měsíční příjem aj. 102
4.4. Interpretace základních dat 4.4.1. Profil respondentů Z celkového počtu 90 respondentů byla drtivá většina, 84 procent, muţů. V celých číslech se jednalo o 14 respondentek a 76 respondentů. Podle Českého statistického úřadu je genderová disproporce menší. Ke konci minulého roku převaţovali muţi v 74,4 procentech.103 Dotazovaní pocházeli z 19 subsaharských zemí. Nejpočetněji, 20 osob, byla zastoupena Nigerijská federativní republika, přičemţ převaţovali zejména Igbo/Ibo
102
Důvod k mlţení ohledně věku je podle rozhovorů způsoben i tím, aby cizinci nebyli identifikovatelní, pakliţe ţádají opětovně o azyl. 103 Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-02-10]. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství. Dostupné z WWW: , Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80-2502039-5
35
z jihovýchodu federace.104 Deset respondentů pocházelo z Etiopské federální demokratické republiky, 9 osob z Angolské republiky, 8 ze Zambijské republiky, 6 z Demokratické republiky Kongo, 6 z Guinejské republiky (Guinea-Konakry), 5 ze Senegalské republiky, 4 z Pobřeţí slonoviny, 4 z Kamerunské republiky, 4 z Maliské republiky, 3 z Ghanské republiky, 2 z Keňské republiky, 2 ze Svatého Tomáše a Princova ostrova, 2 z Konţské republiky, po jednom respondentovi z Toţské republiky, Burkiny Faso, Gambijské republiky, Čadské republiky a Republiky Guinea-Bissau. Nejmladšímu dotazovanému bylo 20 let a nejstaršímu 54, přičemţ věkový průměr byl necelých 33 let. Pouze osm dotazovaných nabylo české občanství.105 Převáţná většina ostatních respondentů (32 respondentů) pobývá na území České republiky na základě trvalého pobytu, 25 respondentů na základě dlouhodobého pobytu za účelem studia, 11 respondentů na základě povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny, 7 respondentů na základě ţádosti o azyl, 6 respondentů na základě přiznaného statusu uprchlíka a 1 respondent na základě dlouhodobého pobytu za účelem podnikání. V porovnání s oficiálními statistikami Ministerstva vnitra, tak k prosinci 2009 jasně převaţoval pobyt za účelem sloučení rodiny (z 54,8 %) na rozdíl od zkoumaného vzorku respondentů, kde tvořili jen 12,2 % osob.
4.4.2. Vzdělání respondentů Z 90 respondentů 45 (tj. 50 % osob) obdrţelo či je v procesu obdrţení svého nejvyššího stupně vzdělání na území České republiky (resp. Československa). Celých 42 (tj. 47 %) získalo nejvyšší stupeň vzdělání v zemi původu a 3 % v jiné zemi (Slovensko, Sýrie, Spojené státy americké). Základní či ţádné vzdělání měli jen dva respondenti (tj. 2,3 %), střední vzdělání pak 23 respondentů (tj. 25,5 %) a zbylých 65 (tj. 72,2 %) vzdělání vysokoškolské. Kromě jednoho respondenta všichni ostatní, kteří mají základní či střední vzdělání, jej nezískali v České republice. Zdá se, ta láká pouze studenty vysokých škol. Mezi středoškolsky vzdělanými lidmi jsou osoby, které přijely před několika málo lety, ale i ty, které zde ţijí jiţ více jak 20 let.
104
Bylo by velmi zajímavé zjistit, zda skutečně většina příchozích z Nigérie patří do skupiny Igbo/Ibo. Bohuţel statistické informace nebylo moţné získat, ale podle terénního výzkumu to lze předpokládat. Stejného názoru je i Hana Štěpánková, autorka studie o IPU, která odhaduje počet Igbo/Ibo na 200 v roce 2009. Tedy přibliţně na nejméně polovinu všech osob z Nigérie. 105 To znamená, ţe v „klasických― statistikách ČSÚ se jiţ neobjevují mezi cizinci. Pro představu v roce 2009 bylo naturalizováno pouze 6 osob ze subsaharské Afriky. Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80-250-2039-5, str. 52
36
Data nebylo moţné porovnat s ţádnými statistickými informacemi zaměřenými na vzdělání a zkoumanou komunitu. Český statistický úřad podobnými informacemi nedisponuje.
4.5. Imigrace na území České republiky Migrace je přirozenou součástí dějin. Příčiny migrace se tradičně dělí na pull a push faktory. Push faktory jsou skutečnosti nutící migranta opustit zemi původu (občanská válka, ekonomická situace atd.) a naopak pull faktory jsou ty, které jsou důvodem pro něj vstoupit na území cizího státu (vyšší míra bezpečnosti, pracovní trh aj.).106 V následujícím textu budou výzkumu podrobeny oba faktory. Nejdříve bude věnována pozornost push faktorům (mj. motiv k přicestování na české území) a posléze pull faktorům (kontakty před vstupem na území České republiky, příbuzní ze země původu na českém území).
4.5.1. Motiv k přicestování na české území Jako hlavní motiv příchodu do České republiky uvedlo 49 respondentů (54 %) studium. 17 dotazovaných (19 %) pak hledání mezinárodní ochrany, 11 respondentů (12,5 %) práci, 8 respondentů (9 %) sloučení rodiny a 5 respondentů (5,5 %) turismus.
Rozkódování otázky bylo velmi komplikované a nejednoznačné. A to vzhledem k tomu, ţe někteří respondenti z obavy o své vlastní bezpečí raději neřekli pravdu. Velmi zajímavé je vysoké procento dotazovaných, kteří přijeli za účelem studia. 107 Turismus lze hodnotit jako jinak řečený důvod příchodu za prací. Sloučení rodiny pak značí uzavření 106
OECD. International Migration: The human face of globalisation. Paříţ: : OECD Publishing, 2009, ISBN: 9789264047280, str. 36 107 Do určité míry se samozřejmě můţe jednat o nereprezentativní vzorek způsobený například tím, ţe studenti vysokých škol měli spíše ochotu se na výzkumu podílet.
37
svatby před příchodem na území České republiky. Za účelem sloučení rodiny přijelo 9 % respondentů. Čtyři osoby z Nigérie, dvě osoby ze Senegalu, jedna z Etiopie a jedna osoba z Kamerunu. Na základě rozhovorů bylo zjištěno, ţe někteří respondenti neemigrovali rovnou ze zemí původu. Nejméně dva respondenti přišli z východní Evropy. Tento způsob cestování dále do západní Evropy není výjimečný. Podle vědeckého pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů Miroslava Noţiny je tento způsob pro osoby, které chtějí migrovat do Evropy, jeden ze snazších způsobů příchodu. Někteří respondenti dále rozvinuli specifikaci důvodů, proč migrovali do České republiky. Podle nigerijského ţadatele o azyl se mezi důvody řadily – lepší bezpečnostní a ekonomická situace v České republice. 108
4.5.2. Tranzitní nebo cílová země? Česká republika se postupně stává zemí cílovou pro většinu přistěhovalců. Nicméně podle uskutečněného terénního výzkumu v roce 2006 a 2011 vyplývá, ţe Česká republika je stále nejspíše zemí tranzitní pro subsaharské imigranty, stejného mínění je ostatně i nejmenovaný odborník na migrační toky Policejního prezídia Policie České republiky.109 Tento názor podporuje i publikace European immigration - A Source book.110 Podle výzkumné pracovnice Andrey Gerstnerové jiţ nejméně 33,3 % respondentů z roku 2006 opustilo Českou republiky. Výzkumu v roce 2006 se zúčastnilo 37 respondentů, z nichţ se podařilo zjistit informace o 27. Z těchto 27 dotazovaných jiţ 9 neţije na českém území (tj. 33,3 %). Číslo můţe být ale vyšší, jelikoţ o 10 respondentech z roku 2006 se nepodařilo zjistit bliţší informace. Je zajímavé, ţe z těchto 9 respondentů, kteří odcestovali z České republiky, tak pět mělo trvalý pobyt a šest z nich zde neţilo více 5 let (tj. 67 %). V pěti případech se respondenti odstěhovali dále na západ a ve 4 případech se vrátili do zemí původu. Z výzkumů 2006 a 2011 jasně vyplývá, ţe čím déle imigrant ţije na českém území, čím stabilnější postavení má ve společnosti (mj. pobytový status) a pokud přijel za účelem studia, tím méně inklinuje k emigraci. Podle právě uskutečněného terénního výzkumu 35 respondentů z 90 přemýšlí o ţivotě v jiné zemi (tj. 39 % ano, 61 % ne), přičemţ o emigraci
108
Rozhovor veden 4.2. 2011. Osobní schůzka proběhla dne 23.2. 2011 110 RIANDAFYLLIDOU, Anna, GROPAS, Ruby. European Immigration: A Sourcebook. London: Ashgate Publishing, 2007, str. 64 109
38
z České republiky přemýšlejí pouze osoby, které se povaţují jen za Afričany (podle země původu), a respondenti, kteří nepracují v oboru, který vystudovali (42 % z nich). Teze, ţe je nejspíše Česká republika pro velkou část subsaharských cizinců zemí tranzitní, byla potvrzena i dvouletým terénním výzkumem Hany Štěpánkové mezi nigerijskými přistěhovalci z etnika Igbo/Ibo. Hana Štěpánková se k problematice vyjádřila takto: „..zdálo by se, ţe Českou republiku neberou jako přestupní stanici, od jedné z manţelek jsem se však dozvěděla, ţe touha odcestovat dál na západ je mezi praţskými Igby celkem běţným jevem, stejně jako sen vrátit se na stáří do Nigérie. Zda zvítězí představy, či nově vytvořené vazby, ukáţe aţ daleká budoucnost.―111
4.5.3. Kontakty před vstupem na území České republiky Migrační toky povětšinou neprobíhají náhodně. Naopak. Většina migrantů tíhne k výběru své cílové země podle sítě kontaktů, které mají. Jedná se o tzv. „family and friends effect― (efekt zaloţený na rodině a přátelích). Jedna z otázek z dotazníku směřovala k zjištění, zda cizinec měl nějaké vazby či kontakty na Českou republiku. Bylo zjištěno, ţe 51 procent respondentů mělo kontakty na českém území před svým příchodem. Z respondentů, kteří přicestovali za účelem sloučení rodiny (8), za účelem práce (11) a za účelem turismu (5), to byli všichni. Co se týče osob, jeţ přijeli za účelem studia, tak jen přibliţně třetina (17 ze 49) měla dřívější kontakty. Mnoho studentů přijelo na základě stipendijních programů, kterému předcházelo konkurzní řízení. Kontakty, které tudíţ měli, byli spíše stipendisté jiţ studující v České republice v rámci stejného programu a ze stejné země. Jejich příjezd nebyl povětšinou motivován sítí kontaktů, kromě několika výjimek studentů, kteří si své studium platí sami a v České republice či jinde v Evropě mají příbuzné. U ţadatelů o azyl pak byla situace podobná. Přibliţně 30 procent ţadatelů o azyl mělo kontakt na někoho v České republice. Coţ lze interpretovat tak, ţe lidé, kteří nemají kontakty na nikoho v České republice, více tíhnou k podání ţádosti o azyl. Tato skutečnost vyplynula i z vedených rozhovorů. Spojitost mezi obdrţeným vzděláním respondentů a kontakty respondentů na českém území nebyla zjištěna.
111
ŠTĚPÁNKOVÁ, Hana. Jeden rok na schůzkách praţských Igbů. Praha: Univerzita Karlova, 2009, str. 3
39
4.5.4. Příbuzní ze země původu na českém území Jak bylo popsáno dříve, důleţitým pull faktorem vedoucím k migraci je tzv. family and friends effect. Kolik dotázaných má nějakého příbuzného na českém území? Z výzkumu vyplynulo, ţe 69 respondentů (tj. 76,7 %) zde nemá ţádné příbuzné ze země původu, ale 13 z těchto respondentů má příbuzné v jiných státech v Evropské unii. 21 respondentů v České republice příbuzné ze země původu má (tj. 23,3 %). Tedy z celkového počtu má 37,8 % respondentů své příbuzné v České republice či v jiných státech Evropské unie. Celých 62,2 % v Evropské unii či v České republice nemá ţádné příbuzné. Ti, kteří mají na českém území příbuzné ze země původu, přijeli z 52,3 % za účelem studia. Je ovšem otázkou, zda tu příbuzné měli dříve, neţli sami přijeli či naopak. S jistotou lze říci, ţe 8 z těchto 11, kteří přijeli za účelem studia, tu nyní pobývají na základě dlouhodobého pobytu za účelem studia. Jinak řečeno, nyní studují a jejich příbuzní tu byli pravděpodobně dříve neţ oni sami. Cizinci nemají tendenci ţádat o azyl, pokud tu mají příbuzné, či pokud je mají v jiných státech Unie. Šest současných ţadatelů o azyl, kteří se účastnili výzkumu, odpověděli, ţe v České republice nemají ţádné příbuzné a jen jeden z nich má příbuzného v jiném členském státě Unie. Podívejme se na problematiku nyní z pohledu současného typu povolení k pobytu. Jak přehledně ukazuje graf.
40
4.5.5. Imigrace příbuzných ze země původu na české území Jen 20 % respondentů uvedlo, ţe některý z členů jejich rodiny se plánuje trvale usadit v České republice. Zaměřme pozornost nyní na typ pobytu těchto respondentů, proto abychom si mohli ověřit tezi, ţe čím stabilnější legální postavení, tím spíše migranti mají zájem a moţnosti, aby se za nimi přestěhoval někdo z původní rodiny. Po analýze dat ale jasná souvislost nalezena nebyla. Naopak, ti, co jiţ získali české občanství, nikoho ze země původu neočekávají a ani zde v tuto chvíli nikoho nemají. Z rozhovorů vyplynulo, ţe tito respondenti nezřídka jiţ přetrhali vazby se zemí původu. Například podle svých slov ji navštěvují jiţ velmi nepravidelně. Na českém územní ţijí v průměru 26 let a 3 měsíce. Azylanti, kteří zde pobývají na základě uděleného azylu, odpověděli z 80 % kladně. Tedy, ţe se někdo z jejich rodiny chystá v České republice trvale usadit. Kladně odpovědělo i celkem vysoké procento osob (36 %), kteří zde pobývají na základě dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny. Z cizinců, kteří mají trvalý pobyt, jen 18,5 % očekává přestěhování někoho z původní rodiny. Velmi malé procento, jen 6,7 % osob, které mají příbuzné v jiných evropských státech, předpokládá, ţe za ním přijede dlouhodobě příbuzný ze země původu do České republiky. Graf přehledně znázorňuje spojitost mezi typem pobytu a očekáváním příchodu člena rodiny ze země původu.
41
4.5.6. Remitence Celkový obnos remitencí, finanční částka zasílána zpět do země původu imigranty, několikrát převyšuje celkový obnos rozvojové spolupráce a je důleţitým zdrojem financí pro část obyvatel subsaharské Afriky. Součástí dotazníkového šetření bylo i přibliţně vystopovat, jak velká část respondentů zasílá nějakou finanční částku či hmotné dary zpět domů. Z výzkumu vyplynulo následující. Celých 42,2 % respondentů nezasílá zpět domů ţádnou finanční částku či hmotný dar. Ovšem nezapomeňme, ţe 28 % z nich jsou v tuto chvíli studenti vysokých škol, kteří povětšinou nepracují. Respektive, jak bude patrné později, méně neţ 20 % z nich je výdělečně činných. Rovněţ ţádný ze současných ţadatelů o azyl nezasílá domů remitence. Značná převaha dotázaných ţadatelů o azyl sice pracuje načerno, ale jejich pozice ve společnosti není stabilní. Pokud tedy vyčleníme z analýzy studenty a ţadatele o azyl, tak nám vyjde, ţe jen 24 % osob nezasílá domů jakoukoliv formu remitencí, tedy ţe naopak 76 % subsaharských respondentů tak činí. Tendence k zasílání remitencí rozkrývá graf.
42
4.5.7. Návštěvy země původu Vzhledem k tomu, ţe ţadatelé o azyl a ani uznaní azylanti nemají oprávnění k vycestování z České republiky, tak nebyli zahrnuti do celkového zhodnocení dat. V tomto případě byly tedy analyzovány odpovědi 77 respondentů.
Alespoň jednou ročně navštěvuje zemi původu 19,5 % dotázaných, méně jak jednou ročně 48 % dotázaných a zemi původu nenavštěvuje vůbec 32,5 % respondentů, z nich byla celá polovina studenti. Nejméně navštěvují zemi původu tedy respondenti-studenti. Z vedených rozhovorů vyšlo najevo, ţe hlavní překáţkou návštěvy země původu je finanční náročnost. Kromě zřejmých vysokých nákladů na dopravu, vyplynulo, ţe přistěhovalce zatěţuje mnoţství darů, které od nich příbuzní očekávají. To platí napříč subsaharskou Afrikou. Analýza rozdílných ekonomických vrstev nicméně nebyla moţná. Problematiku výstiţně shrnul senegalský respondent: „No, rád bych jel domů častěji, ale dokáţeš si to představit? Jednak letenka je drahá a pak doma očekávají dary…―112
4.5.8. Shrnutí imigrace do České republiky Dotazníkové šetření se snaţilo odkrýt důvody, které vedou k výběru České republiky pro přistěhovalce ze subsaharské Afriky. Na 54 % respondentů přišlo na české území ze studijních důvodů, 19 % pak za účelem poţádání o mezinárodní ochranu. Pro některé osoby nebyla Česká republika první evropskou zemí vstupu. Podle uvedeného rozboru není pravděpodobně Česká republika pro většinu subsaharských přistěhovalců zemí cílovou, ale spíše tranzitní. Kontakty na českém území mělo předem 51 % respondentů. Všichni, kteří 112
Rozhovor se senegalským respondentem ze dne 25.1. 2011.
43
přišli za účelem sloučení rodiny, turismu a práce, měli kontakty na českém území jiţ před svým vstupem. Naopak jen kolem 30 % bylo těch, kteří přišli za účelem studia či mezinárodní ochrany. Bylo zjištěno, ţe cizinci, kteří nemají kontakty na českém území, spíše inklinují k podání ţádosti o mezinárodní ochranu. Z výzkumu vyplynulo, ţe celých 62 % respondentů nemá příbuzné na území České republiky či jiného členského státu Evropské unie. Přibliţně jen 20 % dotázaných počítá s tím, ţe se za nimi přestěhuje někdo z příbuzných ze země původu. Nejvíce to předpokládají současní ţadatelé o azyl (80 %), dále přistěhovalci, kteří mají dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny (36 %) a jen 18 % má trvalý pobyt. Naopak osoby, které získaly české občanství, zcela nepředpokládají příchod někoho z příbuzných. Pokud z celkového čísla respondentů vyčleníme současné studenty a ţadatele o azyl, tak na 76 % dotázaných zasílá domů nějakou formu remitence. Na otázku proč si respondenti vybrali za svůj nový domov, byť i přechodný, právě Českou republiku a ne jinou zemi, nebyla nalezena jasná odpověď. Bylo nicméně naznačeno, ţe pokud by respondenti znali někoho například ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska či ve Francii, tak by raději emigrovali tam.
4.6. Integrace na území České republiky Otázky z dotazníkového šetření zabývající se integrací byly pro účely této diplomové práce rozděleny do tří skupin, podle typu integrace přistěhovalců. Po teoretickém ukotvení integrační problematiky a stručnému nastínění několika faktorů ovlivňujících současnou integraci přistěhovalců do společnosti se podkapitola bude věnovat výsledkům terénního výzkumu.
4.6.1. Teoretická část 4.6.1.1. Typologie integrací Při studiu typologií integrací bylo vycházeno zvláště z publikací Politická teorie multikulturalismu od Pavla Barši a Nationalism and National integration od Anthonyho Birche, přičemţ základní struktura typů integrací byla převzata od Pavla Barši, který odlišuje integraci kulturní, integraci sociálně-ekonomickou a integraci občansko-politickou.113 Integrace kulturní můţe nabývat několika variant – asimilaci, melting pot, kulturní
113
Anthonyho Birch klasifikoval roku 1989 tři typy integrací. Integraci sociální, ekonomickou a politickou. Baršovu kulturní integraci nazývá integrací sociální, ale fakticky se jedná o totéţ. BIRCH, Anthony. Nationalism and National Integration. London: Hyman, 1989, ISBN 0-04-320180-6, str. 51
44
pluralismus (jehoţ vyšší stupeň je multikulturalismus) a kulturní segregaci. 114 Integrace kulturní v podobě úplné asimilace vede k rozpuštění menšiny ve většinové společnosti bez zachování její vlastní kultury. V melting pot dochází sice k rozpuštění menšin ve společnosti, ale zároveň i k obohacení většinové společnosti. 115 Kulturně pluralistická koncepce zanechává menšinám kulturní odlišnost při koexistenci s jinými kulturami, ale vyţaduje úplnou sociálně-ekonomickou a občansko-politickou integraci.116 Multikulturalismus pak představuje kulturně-skupinovou integraci, která vede k nedostatečné sociálně-ekonomické a občansko-politické integraci, pročeţ se od něj poslední dobou upouští jako od integračního cíle.117 Kulturní segregace značí naprostou segregaci. Integrace sociálně-ekonomická můţe být buď úplná sociálně-ekonomická integrace, částečná nebo můţe jít o sociálně-ekonomickou segregaci. 118 Z toho logicky vyplývá, ţe úplná sociálně-ekonomická integrace nastane v případě, kdy nejsme schopni rozeznat jakoukoliv sociálně-ekonomickou segregaci na základě etnicko-kulturního původu. Částečná sociálně-ekonomická integrace se vyznačuje zhoršenými podmínkami na úspěch ve společnosti ve srovnání s lépe začleněnými skupinami. O sociálně-ekonomické segregaci můţeme hovořit v případě, ţe menšina nemá ţádné zástupce ve vyšších sociálních a ekonomických kategoriích. Takováto segregace můţe vzniknout například „střetem předindustriální společnosti se společností industriální, kdy podpora kulturní diverzity vede de facto k sociálně-ekonomické segregaci―.119 Integraci občansko-politickou lze rozdělit na asimilaci, akomodaci, politickou segregaci menšin či na etnický konflikt. 120 Občansko-politická asimilace má pozitivní efekt, jelikoţ etnická příslušnost nehraje roli například při vybírání kandidátů na úřednické či politické funkce. Akomodací v tomto kontextu se rozumí bránění diskriminace na oficiální
114
Kulturní segregaci neřadí Barša jako jednu z moţností integrace, jelikoţ integrace je, dle jeho slov, jiţ odmítnutí segregace. Nicméně já jí sem přidávám, jelikoţ vnímám a pracuji s integrací v jejím nejširším slova smyslu, čili ji chápu jako politiku a nadhodnotu odlišných typů integrací. Například Rainer Baubock, o které se zmiňuje ve své knize Pavel Barša, vidí kulturní segregaci jako negativní vyústění politiky asimilace. 115 Dříve byl melting pot chápán jako jídlo, které ochutíte solí (menšinami). Jídlo změní chuť, sůl se rozpustí (tj. společnost se obohatí/změní, ale menšiny splynou). V současné době se dává přednost rajské omáčce se zrníčky rajčat (rajská omáčka, do které se přidají další rajčata, jejichţ zrníčka se nerozpustí), tj. menšiny se nerozpustí úplně (jsou stále patrné), nicméně společnost se obohatí. Existence melting potu, zvláště ve Spojených státech, je nyní popírána. 116 Tato varianta je v současné době povaţována za nejoptimálnější. 117 Typickým příkladem tohoto modelu je do konce 90.let Velká Británie. 118 Barša opět neřadí sociálně-ekonomickou segregaci mezi typy integrace a to z důvodu vysvětleného v poznámce výše. 119 Například střet indiánů a „bílých― kolonizátorů v Severní Americe. BARŠA, Pavel. Politická teorie multikulturalismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 1999, ISBN 80-85959-47-X, str. 235 120 Poslední dvě - politickou segregaci menšin a etnický konflikt definoval Birche, na kterého Barša odkazuje.
45
úrovni, aby se předešlo či překonalo nebezpečí občansko-politické segregace. Politická segregace menšin je záměrná segregace menšin od většinové společnosti. 121 Etnický konflikt je pak nejzazší stupeň nerespektování menšin na všech úrovních. Pro dosaţení optimální integrace všech tří typů je důleţité, aby se stát maximálně snaţil o podporu při jejich prosazování. Pro hladkou a pozitivní kulturní integraci by měl tedy podporovat rovné uznání a ochranu kultur, při sociálně-ekonomické integraci rovnost příleţitostí a při občansko-politické integraci rovnost práv a participace. 122
4.6.1.2. Faktory ovlivňující integraci přistěhovalců Integrace přistěhovalců je nesmírně komplexní a multidisciplinární problematika, která zasahuje do mnoha vědeckých disciplín a to do sociologie, psychologie, ekonomie, politologie, antropologie, historie aj. Faktorů, které ovlivňují dnešní integraci přistěhovalců, je nespočet. Jednak je to rozdílný antropologicko-kulturní vzorec příchozích skupin od skupin domácích. V 19. a 20. století byla migrace více lokálního rázu, čili i příchozí skupiny byly nositeli podobného antropologicko-kulturního vzorce.123 Emmanuel Todd ve své knize124 poznamenává, ţe nekompatibilita francouzského antropologického systému se systémem magrebským nebrání k začlenění Magrebinců do společnosti, ale tím, ţe se do ní začleňovat začnou, tak způsobí destrukci vlastního kulturního vzorce a chaos identity. Naopak podle André Siegfrieda, kterého cituje Gérard Noiriel ve své knize Population, immigrantion et identité nationale en France XIXe-XXe siècles 125, je integrace skupin se značnou „kulturní vzdáleností― (distance culturelle) naprosto nemoţná. Dalším faktorem ovlivňujícím integraci je
současný, nejen technologicky,
globalizovaný svět. Příleţitosti, jeţ globalizace nabízí, jsou enormní. Technologický rozvoj (internet, zrychlení dopravy, dostupnost informací) „umoţňuje udrţování partikulárních identit i ve výrazně kulturně nepřátelských kontextech a při dlouhodobém územním odloučení―. 126 Tj. usnadňuje udrţení kontaktu se zemí původu a vede k vytvoření transnacionální identity.
121
Jako příklad se většinou uvádí apartheid v Jihoafrické republice. BIRCH, Anthony. Nationalism and National Integration. London: Hyman, 1989, ISBN 0-04-320180-6, str.53 123 Francie - okolní evropské státy, Velká Británie - obdobně. 124 TODD, Emmanuel. Le destin des immigrés: Assimilation et ségrégation dans les démocraties occidentales. Paris: Le Seuil, 1994, ISBN 2-02-017304-2, str. 389-390 125 NOIRIEL, Gérard. Population, immigrantion et identité nationale en France XIXe-XXe siècles. Paris: Hachette, 1992, ISBN 2-01-016677-9, str. 175 126 Barša, Pavel. Politická teorie multikulturalismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 1999, ISBN 80-85959-47-X, str. 233 122
46
Třetím faktorem je vnitřní pluralismus přijímacích zemí, který je způsoben problematikou postmoderního člověka a potaţmo společnosti, coţ vede k rozštěpení národní identity přijímacích zemí. Pokud společnost v dané zemi nemá jasně definovanou identitu, můţe se do ní přistěhovalec jen velmi těţko zapojit.127 Stigma barvy pleti je rovněţ důleţitý prvek bránící hladké integraci. Jak Phillipe Bernard poznamenává, Poláci ve Francii si v meziválečném období změnili jména a nyní je nemoţné je fakticky rozeznat, na rozdíl od Magrebinců, kterým „by ani změna jmen nepomohla―. 128 Zvláště u kultur, které nemají nukleární typ rodiny (otec, matka, dítě), vzniká tzv. family and friends effect, kdy se rodiny imigrantů koncentrují na stejném území, jelikoţ jsou zvyklé na početné a rozvětvené rodiny, a vzhledem k tomu, ţe si v podobné komunitě sociálně vystačí, tak ani nemají zájem se integrovat do většinové společnosti. Zároveň, pokud do země přijede další příbuzný-imigrant, okamţitě se usadí tam, kde má přátele nebo rodinu.129
4.6.2. Terénní výzkum a integrace Uskutečněný terénní výzkum tedy operuje s Birchovou, resp. Baršovou klasifikací. Následující text by měl ukázat, do jaké míry se subsaharští Afričané cítí a jsou integrovaní do české společnosti. Z 90 respondentů jen 81 stále ţije na území České republiky. Následující interpretace se proto bude zabývat jen těmito 81 přistěhovalci. Jedná se o 67 muţů a 14 ţen.
4.6.2.1. Integrace kulturní Podkapitola se bude zabývat kulturní integrací subsaharských přistěhovalců. Zkoumána bude vlastní identifikace respondentů, tedy zda se cítí Čechy či nikoliv, dále jejich znalost českého jazyka, zda mají českou partnerku či partnera, jaký mají okruh přátel, zda mají nějaký kontakt s organizací podporující rozvoj „africké kultury―. V neposlední řadě se také zaměří na otázky náboţenství a spotřebního zboţí.
127
Tomuto bodu se věnuje mnoho britských studiích vydaných po teroristických útocích na Londýn. Jsem toho názoru, ţe problém nejasné národní identity se stane markantním během několika málo let i v České republice. 128 BERNARD, Philippe. Immigration: le défi mondial. Mesnil-sur-l'Estrée, France: Gallimard, 2002, ISBN 207-041527-9, str. 90 129 MASSEY, S. Douglas; ARANGO, Joaquín; HUGO, Graeme; KOUAOUCI, Ali; PELLEGRINO, Adela; TAYLOR, J.Edward. Worlds in motion: Understanding international migration at the end of the millennium. New York, 2005, ISBN 0-19-928276-5, str. 280
47
4.6.2.1.1. Vlastní identifikace Čím delší je pobyt na novém území, tím více se přistěhovalci cítí součástí tamní společnosti. Vcelku známá teze, ale do jaké míry byla potvrzena terénním výzkumem, si nyní ukáţeme. Z 81 dotázaných pouze 25 (tj. 30 %) se cítí jako Čech a Afričan (podle země původu) zároveň. Zbytek dotázaných (70 %) se cítí jako Afričané (podle země původu). Tendenci k tomu se cítit jako Čech a Afričan měli respondenti ţijící na českém území průměrně 14 let a z velké většiny mající povolení k trvalému pobytu nebo české občanství. Jako Afričané se cítily osoby ţijící zde průměrně 6 let. Podle této analýzy byla tedy prokázána teze spojující délku pobytu s vlastní identifikací. Nicméně se neprokázalo, ţe lidé, kteří například obdrţeli české občanství (8 osob) by se cítili jako Češi a Afričané zároveň (pouze 5 odpovědělo kladně). Tři lidé s českým občanstvím, kteří zde ţijí 25, 27 a 32 let se stále povaţují jen za Afričany. Tento fakt by mohl značit velmi špatnou a nekoncepční integraci subsaharských přistěhovalců do české společnosti. Genderová klasifikace nebyla moţná, jelikoţ většina ţen přicestovala v posledních několika málo letech. Tudíţ se jednalo o nekomparativní vzorek (muţi versus ţeny). Byla identifikována určitá spojitost mezi respondenty mluvícími českým jazykem a jejich identifikací mezi Čechy. Celých 85 % respondentů, kteří se povaţují za Čecha a Afričana zároveň mluví dobře nebo velmi dobře česky (klasifikace znalosti – ţádná, začátečník, dobrá znalost, velmi dobrá znalost). Jen 49 % respondentů, kteří se cítí pouze jako Afričané má dobrou nebo velmi dobrou znalost českého jazyka. Souvislost existuje i mezi prací načerno a vlastní identifikací. Celých 75 % osob, které pracují načerno, se povaţují za Afričana. Na druhou stranu 76 % těch, co pracují na základě řádné smlouvy, se povaţují za Čecha a Afričana zároveň. Dále, pokud mají většinu svých přátel ze země původu, tak se respondenti cítili ze 79,5 % jako Afričané. Inklinace k identifikování se jako Afričan je tím vyšší, čím niţší mají přistěhovalci příjem. Tudíţ čím déle ţijí přistěhovalci na českém území, čím lépe umí česky a čím vyšší mají příjem, tím spíše se cítí jeho součástí. Směr kauzality není ale zřejmý.
4.6.2.1.2. Znalost českého jazyka Podle předešlé podkapitoly se zdá, ţe dobrá znalost českého jazyka je spojena s lepší integrací přistěhovalců, resp. lidé s dobrou znalostí místního jazyka mají tendenci se identifikovat s prostředím lépe. Podívejme se nyní na výsledky výzkumu. Z 81 osob nemají 48
podle svých vlastních slov znalost českého jazyka 3 respondenti (3,5 %) s průměrnou délkou pobytu pouze několik měsíců. Za začátečníky se povaţuje 34,5 % dotázaných s průměrnou délkou pobytu 3 roky a 8 měsíců. Dobrou znalostí jazyka oplývá 36 % respondentů (průměrná délka pobytu 5 let a 7 měsíců). Velmi dobrou znalostí pak přibliţně 26 % (průměrná délka pobytu 17 let a 6 měsíců). Ze 14 dotazovaných ţen má pouze základní znalost češtiny celých 65 %. Jejich průměrná délka pobytu na českém území je 6 let a tři měsíce. Je zde tedy viditelná disproporce mezi muţi a ţenami. Byla nalezena vazba mezi studiem v České republice a znalostí českého jazyka. Respondenti, kteří zde vystudovali či studují, mluví v 73 % plynule česky. Ti, co vystudovali v zemi původu, pak jen ve 28 %. Prokázat znalost českého jazyka na úrovni A1 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky je od roku 2009 povinné pro získání trvalého pobytu.130 Subsaharští přistěhovalci mluví na osobu průměrně čtyřmi jazyky.
Podle respondentů je znalost českého jazyka zásadní pro dobrou integraci do místní společnosti. Často se údajně stává, ţe lidé bez znalosti češtiny jsou zaměstnáni na pozicích, kde český jazyk nepouţívají. Vzhledem k tomu, ţe pracují, tak ani nemají mnoho času na studium českého jazyka. Ocitají se tedy v bludném kruhu.
4.6.2.1.3. Český partner/partnerka Podle francouzského autora Didiera Lapeyronnie jsou důleţitým prvkem kulturní integrace smíšená manţelství. 131 Polovina respondentů odpověděla, ţe má v tuto chvíli 130
Bliţší informace například na stránkách Čeština pro cizince [online]. 2011 [cit. 2011-01-26]. Dostupné z WWW: .
49
českého partnera nebo partnerku (54,3 %). Mezi partnery se počítaly jak manţel/ka, tak přítel/kyně. Byla zjištěna určitá genderová disproporce, kdy pouze 21,5 % ţen má české partnery (tj. 3 ţeny). Zajímavé je, ţe se vţdy v těchto případech jedná o manţelské páry. U muţů je číslo mnohem vyšší, přibliţně 61,2 % má v současné chvíli českou partnerku/partnera. S největší pravděpodobností lze tento trend vysvětlit několika způsoby. Můţe se jednat o jiné příčiny vstupu na české území mezi muţi a ţenami. Kdy 10 ze 14 ţen přišlo za účelem studia (tj. 71 %, u muţů jen 51 %), 3 za účelem sloučení rodin (2 z nich, původem obě z Nigérie, mají české manţele, s nimiţ uzavřely sňatek před vstupem do ČR) a jedna je nyní ţadatelkou o azyl. Z rozhovorů totiţ vyplynulo, ţe jedním z nejjednodušších způsobů, jak získat stabilní povolení k pobytu, je si vzít českou partnerku/partnera. U ţen je ovšem situace odlišná. Podle 21 leté studentky ze Zambie opravdu není zvykem, aby Afričanka měla českého přítele, podle jejích slov to není součástí zambijské kultury. Jiná, skoro jiţ třicetiletá studentka z Angoly, která obdrţela vládní stipendium, naopak jiţ má závazky doma, kde na ní čeká její osmiletý syn. Rovněţ byla nalezena vazba mezi českým partnerem/kou a znalostí českého jazyka. Celých 71 % respondentů, kteří mají českého partnera/ku umí plynule česky. Naopak jen 29 % těch, kteří nemají českého partnera, hovoří jazykem plynule.
4.6.2.1.4. Okruh přátel Okruh přátel je velmi důleţitý prvek v integraci jedince. Přibliţně polovina respondentů (48 %) má většinu svých přátel v České republice ze země původu či z jiných afrických zemí. Byla zjištěna souvislost mezi znalostí českého jazyka a okruhem přátel. Jen 32 % respondentů s velmi dobrou znalostí češtiny má většinu přátel ze země původu či z jiných afrických států. Souvislost je zřejmá i ze vztahu mezi tím, zda má či nemá respondent českého partnera/partnerku. Pokud má českého partnera/ku, tak v 63 % inklinuje k tomu, nemít většinu přátel ze země původu či jiných afrických zemí. Naopak pokud českého partnera/ku nemá, tak v 62 % inklinuje spíše k hledání přátel ze země původu či jiných afrických zemí. Jako hlavní překáţky navázání přátelských vztahů s Čechy uvedla většina dotazovaných uzavřenost a kulturní odlišnost Čechů. Z rozhovorů vyplynulo, ţe dochází
131
LAPEYRONNIE, Didier. Immigrés en Europe: Politiques locales d'intégration. Paris : La Documentation française, 1992, ISBN 2-11-002813-0, str. 80
50
k různým setkáním cizinců v rámci zemí původu. Existují asociace a neformální spolky podporující partikulární země. Například organizace přistěhovalců z Mali, Pobřeţí slonoviny, Nigérie, Konga, Ghany, Etiopie, aj. V rámci setkání Nigerijců pak existuje hned několik spolků. Nejpočetnější z nich je Igbo Progressive Union určena etniku Igbo/Ibo pocházející z jihovýchodu země. Sdruţení se setkává kaţdou poslední neděli v měsíci. Nigerian Union in the Czech Republic pak pořádá setkání jednou za dva měsíce. Setkávání Etiopanů probíhá jednou měsíčně v etiopské kavárně na praţských Vinohradech. Do setkávání těchto organizací ale občas zasahuje animozita přenesená ze země původu. Respondenti z odlišných znepřátelených skupin se nepotkávají v České republice, byť tu ţijí jiţ několik desítek let. Příkladem mohou být přistěhovalci pocházející z Etiopie. Všeobecně lze říci, ţe hlavním cílem těchto formálních či neformálních subsaharských organizací je vzájemná podpora členů, zvláště finanční. V okamţiku, kdy jeden z jejích členů potřebuje vyšší finanční částku (například na zaplacení zdravotního pojištění na rok/dva dopředu či na operaci příbuzného v zemi původu), ostatní členové mu peníze půjčí. V rámci organizace rovněţ dochází k výměně informací a rozšiřování sítě kontaktů. Výměna informací probíhá i v rámci generační výměny, kdy osoby, které tu ţijí jiţ mnoho let, se setkávají s nově příchozími, většinou studenty. Podle uskutečněných rozhovorů většina respondentů pocházejících ze zemí, jejichţ zastoupení není početné (například pouze několik desítek), má velmi dobrý přehled o všech členech. Tyto neformální organizace tedy fungují jako určitá záchranná síť pro své členy. „Kdybych tady nikoho neznal, tak na ulici prostě zastavím prvního „černocha― a zeptám se ho, jak tu věci chodí. Nedomnívám se, ţe by se tu Afričané cítili ztraceni, mají tu své známé a kontakty… „132
4.6.2.1.5. Kontakt s organizacemi podporující rozvoj „africké kultury“ V České republice existuje několik organizací podporujících rozšiřování povědomí o subsaharské Africe či majících různé projekty v Africe. Jedná se například o Humanitas Afrika, která rovněţ vede africké informační centrum s knihovnou a nově pořádá setkání zainteresovaných osob nad knihami, které se úzce týkají aktuálních „afrických― témat. Dále například Africký dům v Praze. Dále pak v České republice existují formální a neformální sdruţení podporující rozvoj komunit uvnitř sebe samých. Mezi ně se řadí různá společenství jako je Igbo Progressive Union, atd. 132
Z rozhovoru s respondentem z Mali ze dne 15.2. 2011.
51
Do jaké míry jsou osoby pocházející ze subsaharské Afriky zapojeny do aktivit těchto organizací? Na to se ptaly dvě otázky v dotazníku. Mírně nadpoloviční většina (53 %) respondentů odpověděla, ţe je v kontaktu s nějakou organizací (kulturní, sportovní, náboţenskou atd.), která podporuje rozvoj „africké kultury― v České republice. Respondenti většinou uváděli různé neziskové organizace spíše podporující integrační proces, neţ rozvoj africké kultury v České republice. Mezi organizacemi byla například Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU)133, Poradna pro integraci (P-P-I)134, Poradna pro uprchlíky135 či i zmíněná Igbo Progressive Union. Pokud by hypoteticky existovala organizace, která by podporovala rozvoj africké kultury na českém území, tak by se jejím aktivním členem chtělo určitě nebo nejspíše stát 49 % dotázaných. 13,6 % respondentů by rozhodně zájem o jakékoliv zapojení nemělo a naopak za jiţ aktivního člena se povaţuje 37 % dotázaných. Jinak řečeno, naprostá většina respondentů by měla zájem se stát aktivním členem organizace, která podporuje rozvoj „africké kultury―. A na 53 % respondentů má dojem, ţe o nějaké organizaci, která tak činí, ví.
4.6.2.1.6. Náboženství Většina respondentů jsou praktikující věřící (77,8 %), věřícími, ale nepraktikujícími, je 18,5 % dotázaných a pouze 3,7 % nemají víru. Naprostá většina věřících jsou pak křesťané (73 %), muslimové (22 %) a 1 respondent z Angoly je vyznavač tradičního afrického náboţenství. Zajímavé zjištění je, ţe celých 93 % ţen (13 ze 14) jsou křesťanky. Coţ je způsobeno i tím, ţe subsaharská Afrika je z větší míry křesťanská. Z výzkumu vyplynulo, ţe dotazovaní chodí do kostelů v České republice méně neţ v zemi původu. Nejeden respondent se svěřil s tím, ţe „doma― chodil do kostela kaţdou neděli a tady byl jednou, dvakrát. Terénní výzkum byl uskutečněn, jak jiţ bylo uvedeno, také ve třech kostelech (celkem 13 respondentů) a byla kontaktována i Islámská nadace v Praze. Nicméně podle pracovníků mešity mnoho subsaharských Afričanů mešity v Praze, které jsou dvě, nenavštěvuje (malá mešita se nachází na Václavském náměstí a druhá, větší, na Černém Mostě).136 Nejvýznamnějším „subsaharským― kostelem v České republice je Christian Redeemed 133
Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2011 [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: . 134 Poradna pro integraci [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. Dostupné z WWW: . 135 Sdruţení pro integraci a migraci [online]. 2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: . 136 Islámská nadace v Praze [online]. 2011 [cit. 2011-01-19]. Dostupné z WWW: .
52
Church of God ve Vršovicích. Pravidelně se ho účastní aţ 60 věřících, povětšinou ze západní Afriky. Přibliţně třetina z nich jsou ţeny. Kostel, otevřený v roce 2006, je pobočkou církve zaloţené v padesátých letech v Nigérii, Lagosu. Hlavním mottem církve je mít kostel vzdálený od domova pět minut pěšky v kaţdém městě v zemích Jihu a pět minut autem ve městech Severu. 137 Bohosluţba probíhá obdobně jako v subsaharské Africe, kde celé setkání je protknuté zpěvem a tancem. Církev rovněţ pořádá ve spolupráci s partnery setkání, kde dochází k několikahodinovému „vymýtání ďábla―. O existenci subsaharsko-afrických kostelů v jiných městech republiky nebyly zjištěny informace.
4.6.2.1.7. Spotřební zboží Z vedených rozhovorů vyplynulo, ţe produkty určené speciálně pro tmavou pleť (tmavší make-up atd.) si lidé podle potřeby přiváţejí sami či jim je přiváţí jejich známí ze sítě kontaktů. Rovněţ je moţné si zakoupit zboţí od umělých vlasů, Indomie (instantní polévky vyrobené v Indonésii a populární v západní Africe), usušeného manioku, po látky na tradiční oděv v ghanském obchodě v ulici Ve Smečkách. Minimarket slouţí zároveň i jako levné call centrum do západní Afriky a jako kadeřnictví. Oblíbená nigerijská restaurace je jiţ zmíněný Tulipán v Opatovické ulici. Promotéři z Václavského náměstí jsou pak údajně zásobováni západoafrickou kuchyní během noci od pouličních prodejců.
4.6.2.1.8. Shrnutí kulturní integrace Kulturní integrace můţe nabýt několika podob – asimilaci, melting pot, kulturní pluralismus a kulturní segregaci. V České republice se v případě subsaharských přistěhovalců jedná nejspíše o kulturní pluralismus, byť, jak bude ukázáno později, k sociálně-ekonomické a občansko-politické integraci nedochází. Výzkum poukázal na několik zajímavých skutečností. Celých 70 % respondentů se povaţuje za Afričana (podle země původu) a jen 30 % za Čecha a Afričana zároveň. Čím déle jsou přistěhovalci na českém území, tím spíše se cítí jeho součástí. Nicméně, i po získání českého občanství se třetina respondentů stále identifikuje pouze jako Afričan. Inklinace k identifikování se jako Afričan je čím vyšší, čím niţší je příjem a znalost českého jazyka či čím více mají přátel ze země původu/jiných afrických zemí. Znalost českého jazyka byla na základě výzkumu identifikována jako základní prvek integrace do české společnosti. Byly nalezeny vazby mezi délkou pobytu a znalostí českého 137
The Redeemed Christian Church of God Prague [online]. 2011 [cit. 2011-01-19]. Dostupné z WWW: .
53
jazyka. Čím delší pobyt, tím lepší znalost jazyka. Překvapivě bylo zjištěno, ţe v průměru měly respondentky horší znalost českého jazyka (65 % z nich pouze základní znalost). Českého partnera/ku má v současné chvíli na 54,3 % respondentů. Z ţen pouze 21,5 %, zatím co z muţů 61,2 %. Přibliţně polovina respondentů (48 %) má většinu přátel ze země původu/jiných afrických států. Bylo zjištěno, ţe existuje několik formálních a neformálních subsaharských organizací, jejichţ hlavním cílem je vzájemná podpora členů. Více jak polovina respondentů zároveň zná nějakou organizaci, která podporuje rozvoj africké kultury v České republice. V Praze existuje několik barů a podniků, které navštěvují výhradně subsaharští Afričané. Rovněţ byl nalezen obchod se spotřebním zboţím, kde je moţné zakoupit širokou škálu produktů a který funguje i jako kadeřnictví. Na 77,8 % respondentů jsou praktikujícími věřícími. Naprostá většina křesťané.
4.6.2.2. Integrace sociálně-ekonomická Podkapitola, která si dává za cíl zmapovat sociálně-ekonomickou integraci subsaharských přistěhovalců, bude hovořit o geografickém rozmístění subsaharských Afričanů na českém území, dále o jejich současném typu ubytování, zaměstnanosti (legální a nelegální zaměstnání), čistém měsíčním příjmu, obchodu s drogami, o národnosti zaměstnavatele, dopadu ekonomické krize na pracovní trh a o práci ve vystudovaném oboru.
4.6.2.2.1. Geografické rozmístění Jak jiţ bylo zmíněno, na 51,3 % cizinců ze subsaharské Afriky mělo k prosinci 2009 nahlášený pobyt v Praze (1040 osob z 2027). Dalšími místy, kde byla koncentrace cizinců vyšší, bylo Brno 8,2 % (166 osob), překvapivě Ústí nad Labem 4 % (82 osob), Hradec Králové 3,1 % (63 osob), Ostrava 2,5 % (50 osob) a Liberec 2,4 % (48 osob).138 Co se týká oslovených respondentů terénního výzkumu, tak tam byla situace poněkud jiná. Celých 84 % ţije v Praze, zbylých 16 % pak na jiných místech v České republice.
4.6.2.2.2. Současné ubytování U subsaharských Afričanů není viditelná ţádná koncentrace do určitých čtvrtí či částí měst jako například u vietnamských přistěhovalců. U nich se můţeme setkat se stěhováním do oblastí. Příkladem můţe být praţská Sapa v Libuši, coţ je vietnamská multifunkční velkoobchodní trţnice. 138
Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5
54
U subsaharských Afričanů se tak ale neděje. Otázka zní - proč? Je to nejspíše způsobeno jednak jejich malým počtem, ale i tím ţe se, jak bylo naznačeno, nejedná v ţádném případě o homogenní komunitu. Jediná vyšší koncentrace je pozorovatelná na kolejích České zemědělské univerzity v Suchdole, Praha 6. Kde je de facto skoro celá budova G určena studentům z Afriky. Nicméně tato skutečnost byla způsobena „shora― a nejedná se o svobodnou volbu studentů či o přirozený fenomén. Další vyšší koncentrace pak byla zaznamenána v rámci bytů. Byť nedochází ke stěhovávání do čtvrtí, tak z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe většina přistěhovalců, pakliţe neţije s partnerem či s rodinou, má spolubydlící ze subsaharské Afriky. To značí určitou menší koncentraci na úrovni spolubydlení. Nejčastěji spolu bydlí lidé ze stejné země původu nebo jazyka. Připomeňme si, ţe celých 48 % respondentů má nadpoloviční většinu svých přátel ze země původu či jiných subsaharských států. Pouze 8 respondentů (tj. 9,8 %) uvedlo, ţe bydlí samo, ostatní ţijí se svými rodinami (ve 29 případech, tj. 36 %) či s jinými osobami (ve 44 případech, tj. 54,3 %). Bliţší informace o typu ubytování podává graf níţe.
4.6.2.2.3. Zaměstnanost Otázky týkající se zaměstnání, legality zaměstnání, příjmu atd. byly nesmírně kontroverzní a několik respondentů se bálo na ně z důvodu vlastního bezpečí pravdivě odpovědět (zvláště osoby, které si vydělávají nelegálně). Z toho důvodu byla například přidána odpověď „to záleţí― na otázku, kolik je jejich čistý měsíční příjem.
55
4.6.2.2.3.1. Legální a nelegální zaměstnání Provedený výzkum ale i tak ukázal zajímavá fakta. Celých 33 % respondentů, kteří pracují, pracují nelegálně (!). Číslo můţe být ale i vyšší. Z 81 dotázaných jich nepracuje 21 (mezi nimi jsou zejména studenti, 18 osob). Nelegálně pracují všichni ţadatelé o azyl kromě jedné ţadatelky (tj. 5 z 6), dále 4 studenti (tj. 4 z 23), 4 osoby mající dlouhodobý pobyt na základě sloučení rodiny (tj. 4 z 11), 2 osoby, které jiţ získaly azyl (2 z 5). Tři osoby s trvalým pobytem (3 z 27). Překvapující je, ţe celá polovina pracujících cizinců pobývajících na základě dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny pracuje nelegálně. A to i přesto, ţe cizinci s dlouhodobým pobytem za účelem sloučení rodiny nepotřebují pracovní oprávnění. Méně překvapující je pak fakt, ţe nelegálně pracují ţadatelé o azyl. Za prvé, v prvním roce ţádosti pracovat nemohou a za druhé, podle Andrey Gerstnerové, většinou ţadatelé o mezinárodní ochranu po jednom roce ani legálně pracovat nezačnou, jelikoţ nemají fakticky téměř ţádný důvod. Jiţ se pohybují v systému nelegální práce (pracovali takto během jednoho roku, málokteří nepracují celý rok) a mnohdy si vydělají i více. Z rozhovorů vyplynulo, ţe si většina stipendistů-studentů nevydělává. Získávají od českého státu kolem 9 tisíc korun měsíčně, coţ jim údajně stačí na pokrytí nákladů. Pokud pracují, jedná se většinou o malé práce načerno, například úprava vlasů. Jen v jednom případě přiznal podnikavý student nákup a prodej aut z Evropy do Pobřeţí slonoviny. Podle finančních moţností rodin dostávají studenti podporu od rodičů nebo, v několika případech, od svých příbuzných ţijících jinde v Evropě. Při analýze dat vyšla najevo spojitost mezi znalostí českého jazyka a prací načerno. K práci načerno spíše inklinují osoby, které mají jen základní či mírně pokročilou znalost češtiny. Jen 10 % osob, které umí plynule česky, pracuje načerno. Naopak z respondentů, kteří pracují na základě smlouvy, jich umí plynule česky 42 %. Určitá vazba existuje i mezi důvody příchodu do České republiky, kdy 35 % nelegálně pracujících respondentů přišlo na české území z důvodu nerespektování základních lidských práv v zemi původu. Velmi zajímavě z výzkumu vyplynulo, ţe lidé, kteří jiţ mají trvalý pobyt, byl jim uznán azyl či mají dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodin, tak z části stále pracují načerno. Byť ţádné povolení k legální práci nepotřebují. Otázka zní, proč se to tak děje. Bohuţel zcela jasná odpověď se nenabízí. Nejspíše se ale jedná o několik faktorů. Jednak je opravdu obtíţné pro přistěhovalce ze subsaharské Afriky získat zaměstnání a za druhé je pracovat načerno výhodnější, jak pro přistěhovalce, tak pro zaměstnavatele. Mezi roky 2006 56
aţ 2009 byli při nelegální práci chyceni jen 3 subsaharští přistěhovalci z 8875 chycených cizinců. 139 Zda se tak stalo proto, ţe jsou subsaharští imigranti opatrní nebo policie se spíše zaměřuje na jiné cizince, není zřejmé.
Podle informací z OECD statistik mají subsaharští Afričané v průměru v zemích OECD vyšší míru nezaměstnanosti neţ ostatní přistěhovalci z Asie či Jiţní Ameriky. Důvodem můţe být niţší kvalifikace nebo diskriminace. 140
4.6.2.2.3.2. Čistý měsíční příjem Jak jiţ bylo uvedeno, otázka na čistý měsíční příjem se ukázala v několika případech jako velmi citlivá. Čistý měsíční příjem v této kategorii obsahuje jak příjem z legální práce po zdanění, tak příjem z nelegální práce, tj. bez zdanění. Dvanáct respondentů, kteří pracují nelegálně (tzn. více jak polovina z nich) odmítlo říci, jaký měsíční příjem mají. Většinou se jednalo o respondenty z různých barů a z Václavského náměstí. Přehled získaných dat nabízí tabulka. Nelegálně pracující < 5000 Kč 5 000 - 10 000 Kč 11 000 - 15 000 Kč 16 000 Kč - 20 000 Kč 21 000 Kč - 25 000 Kč 26 000 Kč - 30 000 Kč > 30 000 Kč Částka je variabilní
Legálně pracující 1 1 5 0 1 0 0 12
139
1 4 5 11 3 6 8 2
Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80250-2039-5, str. 150 140 OECD. A Profile of Immigrant Populations in the 21st Century: Data from OECD Countries. Paříţ: OECD Publishing, 2008, ISBN 978-92-64-04091-5, str. 26
57
Pokud se podíváme na tabulku pozorně, můţeme si všimnout toho, ţe nelegálně pracující, kromě jedné výjimky, odmítli říci svůj příjem od kategorie 16 000 Kč a výše. Ovšem to, zda se jedná o to, ţe jejich příjem je vysoký a oni mají strach to přiznat nebo o to, ţe se jejich příjem opravdu mění, výzkum neukázal. Z rozhovorů vyplynulo, ţe osoby, které pracují jako promotéři před různými kabarety na Václavském náměstí a jinde v centru Prahy, si mohou údajně vydělat přes 30 000 korun měsíčně. Záleţí ovšem na ročním období a turistické sezóně. V praxi to prý probíhá tak, ţe se kolem sedmé hodiny večerní dostaví do striptýzového kabaretu ti, co chtějí tu noc pracovat. Tam jim jejich nadřízený řekne, kde mají v noci stát a jaká ulice či část Václavského náměstí je jejich „rajón―. Během noci jsou pak kontrolováni. Některé kabarety nabízejí paušální částku za noc (kolem 800 českých korun) plus za jednu přivedenou osobu 100 českých korun (kabarety vybírají vstupné 300 Kč za osobu). Jiné kabarety dávají za přivedenou osobu 200 českých korun, ale jiţ bez paušálního honoráře. Většina oslovených na Václavském náměstí pocházela z Nigérie, z etnika z Igbo/Ibo. Vţdy se jednalo pouze o muţe. Podle rozhovorů s ostatními
subsaharskými
Afričany,
například
čtyřhodinového
se
senegalským
respondentem, většina těchto promotérů má trvalý pobyt nebo dlouhodobý pobyt na základě sloučení rodiny, coţ bylo neoficiálně potvrzeno i výzkumem (ze 4 respondentů, kteří pracují jako promotéři, měly 2 osoby – trvalý pobyt a 2 osoby - dlouhodobý pobyt na základě sloučení rodiny). Tito „muţi z Václaváku― tedy nejsou nelegálními přistěhovalci. Václavské náměstí je neustále pod dohledem policie a pro nelegální migranty aţ moc nebezpečné místo. „Někteří se z Václaváku dostat chtějí a nakonec se jim to podaří, ale kde si vyděláš i přes 30 000 korun měsíčně? To nedostaneš ani v kanceláři.―141 Všeobecně se věří, ţe na českém území se mnoho ilegálních subsaharských imigrantů nenachází. 142 Podle statistik bylo v roce 2009 zachyceno 73 Nigerijců, kteří porušili pobytový reţim (například neodcestovali po zamítnutí vydání azylu). Devět dalších osob, rovněţ z Nigérie, se snaţilo nelegálním způsobem překročit české státní hranice.143 Data k jiným subsaharským Afričanům nejsou k dispozici.
141
Rozhovor s respondentem uskutečněn 7.2.2011 Výzkumný pracovník ÚMV Miroslav Noţina a Policejní prezídium Policie České republiky. Rozhovor ze dne 10.2.2011 a 23.2.2011. 143 OECD. A Profile of Immigrant Populations in the 21st Century: Data from OECD Countries. Paříţ: OECD Publishing, 2008, ISBN 978-92-64-04091-5, str. 240-242 142
58
4.6.2.2.3.3. Obchod s drogami Osobně potvrdit či vyvrátit informace o jiné nelegální činnosti (například prodeji drog) na Václavském náměstí či v jeho okolí nebylo moţné. Nicméně, podle výzkumného pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů Miroslavova Noţiny na českém území operují subsaharské drogové buňky, zvláště z Nigérie. Tyto buňky se skládají z 5-10 osob, povětšinou rodinně či klanově spřízněných. Ve zprávě Národní protidrogové centrály z roku 1998 stojí: „Dále se potvrzuje zjištěný fakt, ţe Nigerijci najímají na pašování drog další osoby a sami se jiţ touto činnosti nezabývají. Najímaní kurýři bývají najímáni především z řad občanů ČR. Najatým kurýrům je slibována výhodná odměna aţ 5000 USD a bývají často vybaveni falešnými doklady. Aktivity Nigerijské mafie mají jiţ všechny znaky mezinárodně organizovaného zločinu včetně domácího drogového trhu. V této souvislosti je třeba připomenout současnou Praţskou drogovou scénu a distribuci drog v centru hlavního města. V této lokalitě jsou k distribuci drog vyuţívány zejména osoby afrického původu, které jsou toho času ţadatelé o statut uprchlíka na území České republiky. Tyto osoby jsou řízeny osobami afrického původu zapojenými do nigerijské drogové mafie, které jiţ svůj pobyt v České republice legalizovaly.―144 V roce 2009 se například konala akce KANO, kdy byly zatčeny tři osoby nigerijské národnosti. „Pachatelé byli zadrţeni přímo při prodeji 200 gramů kokainu, který pocházel z Jiţní Ameriky. Dodávku této drogy do ČR zajišťovali právě zadrţení pachatelé, kteří ji poté distribuovali v různých klubech v Praze… Drogy byly baleny způsobem, jenţ napovídá o jejich dovozu prostřednictvím najímaných kurýrů, kteří drogy převáţí v těle. V této souvislosti je ve státech Jiţní Ameriky a Evropy zadrţeno několik desítek občanů ČR, kteří se drogu tímto způsobem snaţili do Evropy propašovat. Ve většině případů tyto kurýry vysílají organizované nigerijské gangy sídlící v Nizozemí nebo Španělsku.―145 Zajímavá jsou statistická data, kdy v roce 2009 podle oficiálních informací Národní protidrogové centrály bylo odsouzeno 2340 pachatelů trestné činnosti obchodu s drogami. Z nich bylo 226 cizinců, z kterých celých 8,85 % tvořily osoby nigerijské národnosti. Připomeňme si, ţe v témţe roce tvořili subsaharští Afričané pouze 0,46 % populace cizinců a Nigerijci pouze 0,12 % všech cizinců. Je tedy jasné, ţe nigerijští přistěhovalci více inklinují k trestné drogové činnosti.146
144
NOŢINA, Miroslav. Aktivity nigerijských zločineckých skupin v České republice. In Bulletin Národní protidrogové centrály. Praha: Národní protidrogová centrála. 1998. 4/1998, str. 9 a 10 145 Výroční zpráva Národní protidrogové centrály. Praha: Národní protidrogová centrála. 2009, str. 37 146 Tamtéţ, str. 34
59
4.6.2.2.3.4. Zaměstnavatelé Vyhodnocení této otázky bylo moţné na základě odpovědí 45 respondentů (z 81 respondentů bylo 21 bez práce a 15 vykonávalo samostatně výdělečnou činnost). Tato otázka byla koncipována pro respondenty, kteří pracují jak legálně tak nelegálně. Pouze pět dotázaných pracuje v tuto chvíli ve státním sektoru. Jedná se o vysokoškolského učitele, učitele anglického jazyka na základní škole, úředníka České pošty, právníka Všeobecné zdravotní pojišťovny a zdravotní sestřičku. Průměrná délka pobytu těchto osob je přibliţně 16 let a šest měsíců. Jejich vzdělání pak ze 4/5 vysokoškolské. 18 dotázaných subsaharských Afričanů pracuje pro české občany (průměrná délka pobytu 11 let a 9 měsíců) a 22 pak pro cizince (průměrná délka pobytu 9 let a 8 měsíců). Z toho vyplývá, ţe čím kratší dobu zde cizinci ţijí, tím spíše inklinují k práci pro cizince. Nelegálně ale pracuje nejvíce oslovených cizinců pro Čechy, na druhém místě pro cizince.
4.6.2.2.3.5. Dopad ekonomické krize na pracovní trh Jakákoliv abnormální situace na pracovním trhu dopadá pravidelně jako první na znevýhodněné skupiny. Tak se tomu stalo i v případě ekonomické krize z roku 2009. Jaký ale takový dopad byl a zda se týkal i subsaharských přistěhovalců ukáţe následující rozbor. Celých 63 % dotázaných se ekonomická krize alespoň částečně dotkla. Zbylých 37 % respondentů odpovědělo záporně. Krize se z velké části nedotkla studentů, kteří povětšinou nepracují, jak ukázaly předešlé pasáţe.
Podle vlastních slov se krize dotkala méně vysokoškolský vzdělaných osob. Celých 28 % z nich odpovědělo, ţe se jejich pozice na pracovním trhu v závislosti na ekonomické krizi nezměnila. Naopak jen 5 % středoškolsky vzdělaných a aktuálně pracujících přistěhovalců je stejného názoru. Jinak řečeno, 95 % pracujících respondentů se 60
středoškolským vzděláním pocítilo dopad ekonomické krize na českém pracovním trhu. Vazba byla zjištěna i mezi znalostí českého jazyka a dopadu ekonomické krize. Hůře si stáli v ekonomické krizi respondenti, kteří mají jen základní znalost českého jazyka. 44 % respondentů se základní znalostí jazyka velmi pocítilo dopad krize. Naopak jen 18,5 % respondentů mluvících jazykem plynule pocítilo dopad ekonomické krize. Z rozhovorů vyplynulo, ţe ekonomická krize se dotkala respondentů zejména tím, ţe jednoduše přestala být práce pro přistěhovalce a přednost se začala dávat českým občanům.
4.6.2.2.3.6. Práce ve vystudovaném oboru Pouze 18 % účastníků výzkumu uvedlo, ţe pracuje ve vystudovaném oboru. Dalších 19 % jen částečně a zbylých 63 % v oboru svého studia nepracuje. Mezi osobami, které nepracují ve svém vystudovaném oboru na českém území, je převaha přistěhovalců se středoškolským vzděláním, a to celých 80 %. Pouze 53 % vysokoškolsky vzdělaných nepracuje ve svém oboru. Z těchto vysokoškoláků dokončilo terciární vzdělání skoro 60 % procent v nějaké z afrických zemí. Inklinace je tedy jasná. Středoškolsky vzdělaní lidé mají horší postavení na českém trhu práce. Znevýhodněni jsou rovněţ vysokoškolsky vzdělaní přistěhovalci, kteří získali vzdělání v zemi původu.
Analyzována byla spojitost mezi znalostí českého jazyka a prací ve vystudovaném oboru. Šest z deseti respondentů, kteří pracují ve svém oboru, umí perfektně česky a tři pak velmi dobře. To znamená, ţe 9 z 10 respondentů (tj. 90 %) pracujících ve svém oboru se dorozumí alespoň velmi dobře česky. Naopak znalost češtiny u lidí nepracujících v oboru je velmi malá. Celá polovina umí jen základy.
61
Nalézt dobře placenou práci v oboru je základním cílem všech současných vysokoškolských studentů. Bohuţel praxe ukazuje, ţe to není snadné. Mladý doktorand z Etiopie si myslí, ţe práci v oboru sociálních věd v České republice nenajde a plánuje proto po studiu návrat zpět do země původu. Mnoho studentů je stejného názoru, přičemţ dávají přednost moţnosti se přestěhovat dále na západ. Domnívají se, ţe po dokončení studií bude jednodušší najít dobře placenou práci v západních zemích, kde existuje podle nich méně překáţek na pracovním trhu. Je zajímavé zdůraznit, ţe česká vládní stipendia se dávají studentům s tím, ţe se od nich očekává návrat do země původu po dokončení studia. Nicméně podle výzkumu to spíše vypadá, ţe se většina studentů chystá přestěhovat dále na západ. Ministerstvo zahraničních věcí nyní hledá řešení této problematiky. Z perspektivy České republiky není potenciál zahraničních studentů, kteří znají dobře českou kulturu i jazyk, vyuţit.
4.6.2.2.4. Shrnutí sociálně-ekonomické integrace Integraci sociálně-ekonomickou můţeme rozdělit do tří podkategorií – úplná či částečná sociálně-ekonomická integrace a sociálně-ekonomická segregace. Na základě uvedených informací lze soudit, ţe v České republice se jedná o částečnou sociálněekonomickou integraci. Z výzkumu vyplynulo, ţe se subsaharští Afričané, pakliţe neţiji s partnerem či rodinou, koncentrují v rámci bytů. Většina z nich má spolubydlící z jiných afrických zemí či země původu. Překvapivě vyšlo najevo, ţe aţ 33 % pracujících respondentů pracuje nelegálně. To i přesto, ţe část z nich povolení k zaměstnání nepotřebuje. Zaměstnavateli subsaharských respondentů jsou cizinci ve 49 %, Češi ve 40 % a státní sektor v 11 %. Celých 63 % dotázaných se ekonomické krize dotkla alespoň částečně. Podle jejich slov přestala jednoduše být práce pro cizince. Jen 18 % účastníků výzkumu pracuje nyní ve vystudovaném oboru, přičemţ středoškolsky vystudovaní mají horší postavení na trhu práce. Stejně tak i přistěhovalci s vysokoškolským vzděláním, kteří ukončili vzdělání v zemi průvodu.
4.6.2.3. Občansko-politická integrace Velmi důleţitou součástí integrace je občansko-politická integrace. Bylo zjištěno, ţe dochází k malé participaci subsaharských Afričanů na politicko-občanském ţivotě majoritní většiny.
62
4.6.2.3.1. Účast ve volbách Do doby, neţ cizinec ze subsaharské Afriky obdrţí české občanství, nemá oprávnění se účastnit jakýchkoliv voleb. Tím je jeho participace ve volbách nulová. Získání českého občanství je zdlouhavý proces a leckteří přistěhovalci nejsou naturalizováni ani po 20 letech pobytu. Důvodem je údajně diskriminační politika českého státu, ale i praxe povolující pouze jedno občanství jak z české strany, tak ze strany afrických zemí. Například angolský respondent ţijící na českém území přes 23 let nemá české občanství z důvodu, ţe by se musel vzdát angolského, coţ by mu způsobilo finanční újmu (nemoţnost vlastnit majetek v Angole jako cizinec atd.) a komplikace při cestování zpět do země původu. Do dotazníku byla zahrnuta i otázka na politické preference českých občanů pocházejících ze subsaharské Afriky. Ţádná politická strana, která by přitahovala zájem přistěhovalců, nebyla klasifikována. Pro upřesnění, z 81 respondentů 8 získalo české občanství. Pouze tři z 8 respondentů specifikovali, kterou stranu by volili (jeden - Zelení a dva - ČSSD).
4.6.2.3.2. Podpora vlastních zájmů V české republice existuje pár organizací zabývajících se rozšiřováním povědomí o subsaharské Africe. Význačným počinem je Africké informační centrum, které vzniklo z iniciativy Humanitas Afrika v roce 2005. Místopředsedou je Kofi Nkrumah, původem z Ghany. Zastřešující organizací ostatních společností je Společnost přátel Afriky, která vznikla v roce 1990 a navázala na činnost Afrického výboru ze sedmdesátých let. „Hlavním úkolem Společnosti je přiblíţit české veřejnosti kulturu, přírodu, historii a ţivot obyvatel subsaharské Afriky.―147 Většina organizací podporující informovanost o subsaharské Africe je vedena českými občany. Existuje i několik formálních či neformálních spolků, které se pravidelně setkávají a jsou organizovány přistěhovalci. Podle rozhovorů se jedná spíše o takové záchranné sítě pro přistěhovalce neţ o například politické organizace hájící své zájmy. Jednou z organizací tohoto typu, pravděpodobně největší v České republice, je Igbo Progressive Union (IPU). Organizace zaloţená v roce 2007 nigerijskými přistěhovalci a podporující rozvoj jejich komunity. IPU má podle terénního výzkumu Hany Štěpánkové, která intenzivně zkoumala organizaci přes dva roky, přibliţně 80 členů. V naprosté většině se jedná o muţe. Podle jejích
147
Hedvábná stezka [online]. 2011 [cit. 2011-02-06]. Společnost přátel Afriky. Dostupné z WWW: .
63
slov je hlavním cílem organizace „poskytování prostoru pro debatu o záleţitostech týkajících se specificky Igbů nebo ještě specifičtěji praţských Igbů. V rámci IPU mohou Igbové udrţovat své zvyky (ty kombinují prvky předkoloniální kultury a britské správy), které jsou závislé na existenci aktivní komunity. Nemám na mysli pouze oficiální projevy igboské kultury v podobě výročních svátků („Svátek nového jamu― a „Oslavu konce roku―), ale především komunikaci na běţných schůzkách. Tam totiţ mluví Igbové (mimo jiné) svým rodným jazykem a vedou své typické nekonečné debaty, které se řídí určitými pravidly. Podle zvyku tu vybírají peníze na společné aktivity, na charitu nebo pro člena, který je z nějakého důvodu potřebuje více neţ ostatní. Rozhodují o vytváření různých plakátů, pozvánek, broţur apod. V úvodu a závěru schůzky se společně modlí. Asi nejvíc času zabere snaha udrţet v chodu samotnou organizaci. Velký význam má rovněţ funkce sociální, díky pravidelným schůzkám se Igbové setkávají se svými přáteli a navazují přátelství nová. IPU má rovněţ svou ekonomickou funkci, jiţ jsem zmínila vybírání peněz do společné pokladny. Domnívám se, ţe organizace má vliv i na ekonomickou situaci jednotlivých členů, o práci se ale na schůzkách nikdy nehovoří a i na přímou otázku je nejčastější odpovědí zamlţující „business―. Předpokládám, ţe IPU slouţí jako místo, kde se dají sehnat kontakty, které hledání zaměstnání usnadní, rozsah igboské sítě však nedovedu odhadnout. Přestoţe debaty o politické situaci v Nigérii jsou na denním pořádku, politické ambice můţe mít organizace rozměrů praţské IPU jen stěţí. Zato se věnuje záleţitostem středoevropským, například se dlouhodobě snaţí o to, aby měla Nigérie v Praze svoji ambasádu, v současnosti totiţ Igbové musí dojíţdět do Polska.―148
4.6.2.3.3. Shrnutí občansko-politické integrace Podle předloţené Baršovi koncepce, která rozděluje občansko-politickou integraci na asimilaci, akomodaci, politickou segregaci menšin či na etnický konflikt se s největší pravděpodobností v českém prostředí jedná o politickou segregaci subsaharské menšiny. Participace subsaharských Afričanů v českém veřejném ţivotě není znatelná. Nebyla nalezena organizace zaměřená na hájení zájmů přistěhovalců ze subsaharské Afriky. Nicméně existují různé programy podporující projekty přímo v Africe a formální či neformální organizace jako Igbo Progressive Union, které určitým způsobem podporují rozvoj kultury a navazování vztahů v rámci komunity.
148
ŠTĚPÁNKOVÁ, Hana. Jeden rok na schůzkách praţských Igbů. Praha: Univerzita Karlova, 2009, str. 3-4
64
4.6.2.4. Problematika diskriminace a integrace V podkapitole věnující se faktorům ovlivňujícím integraci bylo nastíněno hned několik důleţitých skutečností, které mají negativní vliv na integraci cizinců – odlišný antropologicko-kulturní vzorec, vnitřní pluralismus přijímacích zemí a stigma barvy pleti. Do této chvíle byla vypracována jediná studie na dané téma, a to výzkumnou pracovnicí Janou Jirouškovou s názvem Integrace Afričanů a Afroameričanů na území České republiky.149 Cílem zmíněné studie bylo zkoumat vzorek českých obyvatel a jejich vztahu s Afričany či Afroameričany. Bylo zjištěno, ţe většina českých respondentů by si nepřála mít nadřízeného afrického původu a to z celých 73 %. Naopak jako podřízeného by si ho bylo schopno představit 87 % respondentů. Celá polovina respondentů by si nedokázala Afričana představit jako policistu nebo poslance. Naopak téměř nikdo by neměl problém s Afričanem, který pracuje v médiích, ve sluţbách, v zemědělství, v umění či jako dělník.150 Podle studie, která zkoumala vzorek 52 Afričanů a Afroameričanů, se celých 73 % osob setkalo s nějakým projevem rasismu a 7 % i s fyzickým napadením. 151 Tomuto odpovídá i vlastní terénní výzkum, v kterém 75 % respondentů (61 z 81) uvedlo, ţe se setkalo s nějakou formou diskriminace. Nejčastěji se jednalo o rasovou diskriminaci na základě země původu a barvy pleti. Respondenti byli zejména napadáni slovně, fyzicky jiţ méně. Zazněly i takovéto odpovědi: „Diskriminace? A kde mám jako začít?―; „Ano, setkal jsem se s diskriminací, zejména ze strany policie―152 V sepsaných vzpomínkách paní Jitky Vlčkové, která pracovala 17 let (od konce 70. let) jako vedoucí kolejní knihovny na České zemědělské univerzitě v Suchdole a stála u zrodu Společnosti přátel Afriky, stojí: „… hlavně afričtí studenti se mi svěřovali s posměchem, nadávkami, uráţkami i menšími fyzickými napadeními, které je potkávaly přes den, ale hlavně ve večerních hodinách. … Velice špatná situace nastala pro Afričany v období, kdy se začalo u nás publikovat o šíření nemoci AIDS. Na vysoké škole byla svolána shromáţdění studentů i zaměstnanců školy, zahraničním studentům (hlavně „černým―) byl zakázán vstup do školního bazénu a mnozí s nelibostí vídali zahraniční studenty i v menze a bufetech. … K potyčkám kvůli barvě pleti docházelo opravdu často. Někteří studenti se naučili situaci zvládat a
149
JIROUŠKOVÁ, Jana. Integrace Afričanů a Afroameričanů na území České republiky. Praha: Orientální ústav AVČR, 2002 150 Tamtéţ, str. 6 151 Tamtéţ, str. 7 152 Rozhovory vedeny na Václavském náměstí. 7.2.2011
65
přehlíţet jí, ale někteří podléhali depresím, které byly znásobeny pocity osamělosti, minimálním kontaktem s rodinou (nedostatkem i písemného styku), či minimálními finančními moţnostmi – to podle toho, na jakých stipendiích byli závislí. Zaţila jsem i pokusy o sebevraţdu. … Po změně reţimu v roce 1989 se velmi pomalu, ale přece jen začala situace měnit…―153
4.6.2.5. Pocit vlastní integrace Na otázku, zda vnímají subsaharští přistěhovalci celkovou integraci do České republiky jako problematickou, se vyjádřilo celých 47 % ano a 26 % spíše ano. Zbylých 27 % respondentů odpovědělo, ţe spíše ne či ne. Respondenti mezi důvody uváděli administrativní problémy při získávání dokladů, problémy při hledání práce, nedostatečnou znalost českého jazyka a kultury a rasovou diskriminaci. 154 Podle čadského respondenta, který zde vystudoval práva na vysoké škole a ţije zde přes 25 let, se Češi nechovají hezky. Místo toho, aby o něm hovořili jako o panu XY, tak o něm referují jako o „černochovi―. „Ve Francii si na Vás nikdo neukazuje, tady to bude trvat ještě dlouho.―155
4.7. Profily vybraných respondentů Bylo vybráno šest profilů odlišných ţivotních osudů přistěhovalců ze subsaharské Afriky. Výběr byl udělán cílově různorodý, aby vynikly různé tendence a způsoby příchodu cizinců.
4.7.1. Youssou, 38 let, Senegal Youssou je 38 letý Senegalec ţijící v Praze. Do České republiky přijel ve svých třiceti letech, tedy před osmi lety, na pozvání svého senegalského kamaráda, který tou dobou studoval na České zemědělské univerzitě v Praze. Přicestoval nejdříve na turistická víza, coţ byl nejjednodušší způsob, nyní má trvalý pobyt. Youssou je otcem 5 leté dcery, kterou má s bývalou českou partnerkou. Jiţ si vyzkoušel nespočet zaměstnání – od zedníka po námořníka 153
VLČKOVÁ, Jitka. Koncepce integrace cizinců na území ČR (vlastní úvaha). Praha, 2002 Rasová diskriminace je definována v Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace jako „jakékoliv rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování zaloţené na rase, barvě pleti, rodovém nebo na národnostním nebo etnickém původu, jehoţ cílem nebo následkem je znemoţnění nebo omezení uznání, uţívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní nebo v kterékoliv jiné oblasti veřejného ţivota―.Poradna pro občanství, občanská a lidská práva [online]. 2011 [cit. 2011-03-09]. Rasová diskriminace. Dostupné z WWW: . 155 Rozhovor veden 23.2.2011 154
66
u Karlova mostu.156 V současné chvíli pracuje jako prodavač v turistickém obchodě v centru Prahy, kde si vydělá mezi 16 aţ 20 tisíci měsíčně a pracuje na základě řádné smlouvy. Podle svých slov pracuje částečně v oboru, který vystudoval na dakarské univerzitě, a občas zasílá do Senegalu peníze své rodině. Youssou se domluví výborně česky, anglicky, francouzsky, wolof (mateřský jazyk) a mandinkou. Částečně přemýšlí o vycestování do jiné země dále na západ od České republiky nebo do Spojených států amerických. V České republice se setkal se škálou slovních napadení, kdy na něj lidé pokřikovali – „bubáku―, „černá hubo― atd. I přesto je částečně integrovaný, a to zejména díky své znalosti češtiny, která mu umoţňuje mít české kamarády. I kdyţ se stále raději pohybuje mezi lidmi ze senegalské nebo frankofonní africké komunity. Tak jsme se i potkali. V období terénního výzkumu jsme se dokonce náhodně potkávali hned v několika „subsaharských― podnicích v centru Prahy.
4.7.2. Jonathan, 29 let, Nigérie S Jonathanem jsme se potkali v Klubu Radost FX na sobotní RnB párty. Kaţdý víkend totiţ jezdí do Prahy shánět práci a kontakty. Stejně tak se seznámil se svým africkým kamarádem, u kterého o víkendech přespává. Přes týden pak ţije v pobytovém středisku pro ţadatele o azyl v Kostelci nad Orlicí. Náš rozhovor proběhl na začátku února a v té době byl Jonathan na českém území pět měsíců. Rád by se ţivil jako profesionální hráč basketbalu. Jezdí proto do různých sportovních center a snaţí se najít si angaţmá. Trenérům a manaţerům ale neříká svůj skutečný věk, ostatně i mně nejdříve řekl, ţe mu je 20 let. Opravil se aţ ve chvíli, kdy mi začal více věřit. Tuší s největší pravděpodobností, ţe politický azyl nezíská, ale je informován, ţe celý proces posuzování můţe trvat aţ několik let. Mezi tím by si nejraději našel českou partnerku a vzal si jí. Jak mi sám řekl, o domluvenou svatbu zájem nemá, protoţe mu připadá aţ moc riskantní. Má strach z toho, ţe by se na to přišlo. V České republice neměl jediný kontakt před svým příchodem, ale podrobnější informace o svém příchodu a způsobu příchodu mi říci nechtěl. Ostatně jako většina respondentů. Prý znal Českou republiky díky fotbalu.
4.7.3. Namwene, 30 let, Zambie Třicetiletá studentka ekonomie na České zemědělské univerzitě v Praze (ČZU) pobývá v České republice šestým rokem. Je jednou ze stipendistek v rámci české rozvojové spolupráce. První rok strávila na intenzivním jazykovém kurzu v Poděbradech, po jehoţ
156
Námořník u Karlova mostu pracuje jako promotér pro plavební společnosti.
67
úspěšném absolvování začala studovat v českém jazyce obor zemědělství na ČZU. Po vystudování by se ráda vrátila zpět do Zambie nebo se přestěhovala do západní Evropy. Má obavy, ţe by v České republice nenašla odpovídající práci a nevidí zde perspektivu. Během studia si vydělává jen velmi příleţitostně a načerno, například úpravou vlasů. Namwene si během celého svého šestiletého pobytu nenašla skutečné české přátele. Češi se jí zdají nepřátelští a uzavření. Několikrát se jí stalo, ţe byla verbálně napadená. O víkendech občas chodí s kamarádkami do klubů v centru Prahy, africkým barům se vyhýbá, nepřipadají ji decentní.
4.7.4. Laurent, 24 let, Pobřeží slonoviny Laurent pochází z Pobřeţí slonoviny, kde před třemi lety získal vládní stipendium Ruské federace na studium ropného průmyslu. Po devíti měsících se ale rozhodl stipendia vzdát a začal si hledat moţnosti studia v jiných částech Evropy. Rusko se mu nelíbilo a jeho obyvatelé mu přišli velmi rasističtí. Při porovnání cen různých programů a univerzit se rozhodl pro studium v Praze. Přestoţe jiţ obdrţel bakalářský titul z Pobřeţí slonoviny, na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze studuje opět bakalářský obor a to v anglickém jazyce. Laurent si občas vydělává prodejem pouţitých aut, které nakupuje většinou v Německu a posílá z Hamburku do Pobřeţí slonoviny. Od rodičů přijímat peníze nechce, má pocit, ţe je jiţ dost starý na to si na sebe vydělat sám. Laurent je aktivním členem asociace Pobřeţí slonoviny, která funguje zejména pro vzájemnou finanční podporu svých členů. Stejně jako ostatní respondenti si i Laurent stěţuje na verbální útoky českých spoluobčanů. Nejvíce jeho přátel pochází z Pobřeţí slonoviny.
4.7.5. Amadou, 27 let, Mali Amadou pochází z bohatší rodiny z Bamaka. Od mala byl zvyklý mít svého řidiče, kuchařku, pokojské atd. Nyní studuje na ČVUT v Praze bakalářské studium v českém jazyce. Stejně jako Namwene i on obdrţel vládní stipendium a rok před začátkem bakalářského programu strávil v Poděbradech na kurzech češtiny. Získat ale vládní stipendium vůbec není jednoduché. Amadou měl dobré kontakty. Jeho otec zná bývalého premiéra Mali a ten českého honorárního konzula. Ţivot v České republice byl pro Amadou ze začátku velmi těţký. Představoval si to tu jinak, tak nějak lépe. Na kolejích v Poděbradech například první den čekal, aţ ho někdo zavolá na jídlo. Kdyţ čekal několik hodin, pochopil, ţe si musí uvařit sám. Doma ale o svém zklamání podle svých slov hovořit nemůţe. Byl by to on, kdo selhal. Nelíbí se mu, ţe ho většina Čechů hází do stejného pytle s promotéry do striptýzových klubů 68
na Václavském náměstí. Podle něj, kdyţ Čech vidí cizince z Afriky, automaticky si myslí, ţe je to Nigerijec. A kdyţ jim na to Amadou řekne, ţe je z Mali, tak si většina Čechů myslí, ţe je z Bali. V rámci malé komunity cizinců z Mali si snaţí vzájemně pomoci. Ze začátku dokonce jednou měsíčně jeden z komunity uvařil u sebe doma, kde se ostatní sešli a kaţdý mu dal tisíc korun. Od tohoto systému se ale nyní upustilo. Amadou si během svého studia načerno vydělává jako recepční. Má pocit, ţe jsou Češi uzavření, a kdyţ třeba jezdí vlakem, tak má pro sebe většinou celé kupé. Lidé si k němu nechtějí přisednout.
4.7.6. José, 39 let, Angola Rozhovor s Josém probíhal celý v českém jazyce. José přijel do bývalého Československa v šestnácti letech (v roce 1987) v rámci vládního stipendia na studium střední stavební školy a to na doporučení svého bratra, který tu studoval pár let před ním. Po ukončení střední školy vystudoval José školu vysokou. V České republice problémy s integrací nemá, protoţe je podle slov svých přátel „sympaťák a umí česky―. Občas se mu ale stává, ţe si k němu lidé nesedají v dopravních prostředích. José chvíli podnikal na vlastní pěst v České republice, nyní pracuje pro českou neziskovou organizaci působící v Angole. José má pocit, ţe v České republice ho všichni házejí do jednoho pytle s Afričany a v Africe ho zase povaţují za „bělocha―. „Kluci mi v Angole tvrdí, ţe mám „bílou― mentalitu – chodím včas a mám rád pořádek ve věcech.―
69
5. Závěr Problematika imigrace a integrace subsaharských Afričanů do společnosti v České republice je v současné době neprozkoumaným fenoménem, ke kterému chybí jak sekundární literatura, tak i primární zdroje. Cílem diplomové práce proto bylo alespoň částečně nahlédnout do ţivota, zmapovat a porozumět situaci subsaharských Afričanů ţijících na území České republiky. Za tímto účelem byl uskutečněn vlastní terénní výzkum. Subsaharští přistěhovalci tvoří jen 0,02 % české populace, ale vzhledem k odlišné barvě pleti jsou viditelnou součástí ţivota české společnosti, a to zejména v hlavním městě Praze. Po stručném teoretickém úvodu věnujícímu se legislativnímu rámci české a evropské imigrační a integrační politiky se práce zaměřila na analýzu historického vývoje vztahů českých zemí se subsaharskou Afrikou. Bylo shledáno, ţe vazby České republiky se současnou subsaharskou Afrikou nejsou pevné a pro českou zahraniční politiku není Afrika prioritou. To pravděpodobně částečně vysvětluje i minimální zastoupení přistěhovalců pocházejících z afrického kontinentu. Nejpočetnější skupinou jsou na českém území cizinci z Nigérie, kteří tvoří celých 25 % (tj. 548 osob). Dále jsou to občané Jihoafrické republiky (252 osob), Angoly (173 osob), Ghany (119 osob) a Etiopie (96 osob). Ze tří čtvrtin se jedná o muţe. Většina (60 %) imigrantů pobývá v České republice na základě trvalého pobytu, přičemţ 55 % přistěhovalců má povolení k pobytu na základě sloučení rodiny, dále 19 % na základě povolení k pobytu za účelem studia a 20 % na základě dalších účelů (mezi ně patří drţitelé statusů mezinárodní ochrany, oběti obchodování s lidmi aj.). Nejsilněji jsou přistěhovalci zastoupeni ve věkové struktuře 25-29 let. Muţi jsou průměrně starší neţ ţeny, jejich nejpočetnější věková skupina je 35-39 let. Nadpoloviční většina subsaharských Afričanů ţije na území České republiky v Praze (51 %), dále v Brně (8 %) a v Ústí nad Labem (4 %). Třetí největší koncentrace imigrantů je tedy v Ústí nad Labem, tento fakt nejspíše vysvětlují tzv. fingované svatby, kdy se cizinci za úplatu ţení/vdávají s českými občany za účelem zisku povolení k pobytu. Stěţejní částí studie byl vlastní terénní výzkum uskutečněný od 17.1. 2011 do 6.4. 2011, jehoţ se účastnilo 90 respondentů ze sledované cílové skupiny (14 ţen a 76 muţů). Jednalo se o smíšený výzkum, kdy byly pouţity metody kvalitativního i kvantitativního sběru dat. Respondenti byli oslovováni na základě metody náhodného výběru a účelového vzorkování, tzv. metoda sněhové koule. Na základě terénního výzkumu byla analyzovaná migrace a integrace subsaharských Afričanů do společnosti v České republice. 70
Dotazníkového šetření se účastnili přistěhovalci pocházející z 19 subsaharských států. Celá polovina respondentů obdrţela či je v procesu získání nejvyššího stupně vzdělání v České republice. Přičemţ 72 % respondentů má vysokoškolské vzdělání. Věkový průměr dotázaných byl 33 let. Průměrná doba pobytu v České republice dosahovala 8 let. V části věnující se migraci byly zjištěny zajímavé informace o účelech vstupu migrantů na české území a existenci vazeb před vstupem do České republiky. Podle uvedeného rozboru není České republika pro část přistěhovalců ze subsaharské Afriky zemí cílovou, nýbrţ tranzitní. Na 39 % dotázaných přemýšlí v tuto chvíli o migraci do jiné země. Nadpoloviční většina respondentů (54 %) přišla do České republiky za účelem studia, 19 % za účelem ţádosti o mezinárodní ochranu, 13 % z pracovních důvodů, 9 % za účelem sloučení rodiny a 5 % za účelem turismu. Polovina účastníků výzkumu měla kontakt na někoho v České republice před svým vstupem na území. Byla objevena vazba mezi existencí kontaktů a důvodem vstupu. Všichni ti, co přijeli za účelem sloučení rodiny, práce, turismu, měli v České republice vybudované kontakty. Naopak jen třetina ţadatelů o mezinárodní ochranu a studentů měla nějaké kontakty na českém území. Je pravděpodobné, ţe cizinci, kteří nemají kontakty na českém území, spíše inklinují k podání ţádosti o mezinárodní ochranu. Zajímavé bylo zjištění, ţe pouze 37,8 % dotázaných má příbuzné dlouhodobé ţijící v České republice či jiném členském státu Evropské unie. Přibliţně 20 % respondentů očekává trvalé usazení člena rodiny ze země původu na českém území. Další otázka se zaměřila na zkoumání remitencí. Pokud z celkového čísla respondentů vyčleníme současné studenty a ţadatele o azyl, tak na 76 % dotázaných zasílá zpět do země původu nějakou formu remitence. Nejméně jednou ročně navštěvuje zemi původu na 20 % dotázaných, méně neţ jednou ročně pak 48 % dotázaných a 32 % ještě zemi původu od svého příchodu nenavštívilo. Pro jasnější práci s daty byla ve studii pouţita typologie integrací podle Pavla Barši. Ten rozděluje integraci na integraci kulturní, sociálně-ekonomickou a občansko-politickou, které dále dělí podle dosaţené míry integrace. Lze předpokládat, ţe na českém území dochází v případě kulturní integrace ke kulturnímu pluralismu, byť k úplné sociálně-ekonomické a občansko-politické integraci nedochází. Respondenti se nejčastěji (ze 70 %) povaţují za Afričany (podle země původu). Vyšší inklinace k vlastní identifikaci jako Afričan měli respondenti s niţší znalostí českého jazyka, niţším příjmem a ti, kteří pracují načerno. Znalost českého jazyka byla na základě výzkumu vyhodnocena jako významný prvek napomáhající integraci do české společnosti. 71
Jazykem hovoří podstatněji niţší procento subsaharských ţen neţ muţů. Českého partnera/ku má v současné chvíli na 54 % respondentů. Ze subsaharských ţen je to však jen 22 %. Přibliţně polovina respondentů (48 %) má většinu přátel ze země původu/jiných afrických států. Na českém území existuje několik formálních či neformálních subsaharských sdruţení, která plní důleţitou kontaktní funkci a slouţí jako záchranná síť pro migranty. Na 78 % respondentů jsou praktikujícími věřícími, naprostá většina jsou křesťané. Na základě provedeného terénního výzkumu bylo vyhodnoceno, ţe subsaharští Afričané nejsou plně sociálně-ekonomicky integrováni do české společnosti. Lze soudit, ţe se v rámci České republiky jedná o částečnou sociálně-ekonomickou integraci zkoumané skupiny. Na rozdíl například od vietnamských přistěhovalců nevznikají v současné chvíli na českém území čtvrtě obydlené subsaharskou komunitou. Jediná vyšší koncentrace osob byla zaznamenána v rámci spolubydlení, kdy většina respondentů, pakliţe neţijí s partnerem či rodinou, má spolubydlící ze země původu či jiných afrických zemí. Na 33 % pracujících respondentů se přiznalo k zaměstnání bez řádné smlouvy. Zajímavé je, ţe ačkoliv většina z nelegálně pracujících respondentů povolení k zaměstnání nepotřebuje (pobývají na českém území na základě trvalého pobytu nebo dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny), tak přesto nelegálně pracuje. Necelá polovina dotázaných je nejčastěji zaměstnávána cizinci a jen 18 % respondentů nyní pracuje ve svém vystudovaném oboru. Ekonomická krize se subsaharské komunity relativně dotkla. Na 63 % dotázaných odpovědělo, ţe pocítilo dopady krize alespoň částečně. V případě občansko-politické integrace se s největší pravděpodobností v českém prostředí jedná o politickou segregaci subsaharské menšiny. Participace subsaharských Afričanů v českém veřejném ţivotě je minimální. Neexistuje organizace zaměřená na hájení zájmů přistěhovalců ze subsaharské Afriky. Na 73 % respondentů se vyjádřilo, ţe shledává částečně či zcela integraci do české společnosti jako problematickou. Respondenti mezi důvody uváděli administrativní problémy při získávání dokladů, problémy při hledání práce, nedostatečnou znalost českého jazyka a kultury a rasovou diskriminaci. Efektivní integrace subsaharských Afričanů je tedy stále otázkou budoucnosti. Zdá se, ţe česká společnost není na přistěhovalce z této části světa zvyklá a není schopná je plně přijmout.
Pokud
subsaharský
přistěhovalec
hovoří
plynně
česky,
má
českou
partnerku/partnera, české přátele, vystudoval vysokou školu v České republice a pracuje na základě řádné smlouvy, tak je jeho situace na českém území o poznání lepší, neţ pokud by 72
tomu bylo opačně. Z výzkumu vyplynulo, ţe subsaharské ţeny jsou méně integrované do české společnosti neţ muţi, povětšinou nemají české partnery a jejich jazykové znalosti jsou minimální. Subsaharští Afričané tvoří svou vlastní komunitu v České republice, navzájem se zdraví na ulici a mají velmi dobrý přehled o ostatních členech. Přesto se nejedná o homogenní komunitu, jak se české veřejnosti můţe leckdy zdát. Studie předkládá nástin situace subsaharských Afričanů v České republice jako celku. Logickým pokračováním práce by mohl být výzkum přistěhovalců z vybrané komunity, například nigerijské, či komparace situace subsaharských Afričanů s přistěhovalci z Asie nebo Latinské Ameriky.
73
6. Seznam použité literatury 6.1. Prameny Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2008. Praha: Český statistický úřad, 2008, ISBN 978-80-250-1836-1 Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2009. Praha: Český statistický úřad, 2009, ISBN 987-80-250-1993-1 Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2010. Praha: Český statistický úřad, 2010, ISBN 978-80-250-2039-5 Český statistický úřad. Gender a cizinci. Praha: Český statistický úřad, 2006 Český statistický úřad. Cizinci v regionech. Praha: Český statistický úřad, 2006 Český statistický úřad. Ţivot cizinců v ČR. Praha: Český statistický úřad, 2009 Český statistický úřad. Imigrace subsaharských přistěhovalců ke konci roku 2009. Praha: Český statistický úřad, 2011 Český statistický úřad. Klasifikace ekonomických činnosti subsaharských přistěhovalců ke konci roku 2009. Praha: Český statistický úřad, 2011 Český statistický úřad. Cizinci s platným ţivnostenským oprávněním členění podle státního občanství a pohlaví ke konci roku 2009. Praha: Český statistický úřad, 2011 Český statistický úřad. Cizinci v pozici zaměstnanců podle státního občanství, pohlaví a jednotlivých krajů ke konci roku 2009. Praha: Český statistický úřad, 2011 Český statistický úřad. Sňatečnost ke konci roku 2008. Praha: Český statistický úřad, 2011 Český statistický úřad. Sňatečnost ke konci roku 2009. Praha: Český statistický úřad, 2011 Dům zahraničních sluţeb. Počty studujících mezi 1960-2011. Praha: Dům zahraničních sluţeb, 2011 International Organization for Migration. Dobrovolné návraty mezi 2005-2010. Praha: International Organization for Migration, 2011 Ministerstvo vnitra ČR. Účely pobytu cizinců ke konci roku 2009. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2011 Policejní prezídium Policie ČR. Statistiky o migraci. Praha: Policejní prezídium Policie ČR, 2011 VLČKOVÁ, Jitka. Koncepce integrace cizinců na území ČR (vlastní úvaha). Praha, 2002 Výroční zpráva Národní protidrogové centrály. Praha: Národní protidrogová centrála. 2009 74
6.2. Odborná literatura BARŠA, Pavel. Politická teorie multikulturalismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 1999, ISBN 80-85959-47-X BARŠA, Pavel. Imigrační a integrační politika Franci, Velké Británie a Německa po 2. světové válce. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2004, ISBN: 80-210-3875-6 BARŠOVÁ, Andrea; BARŠA, Pavel. Přistěhovalectví a liberální stát. Brno: Masarykova univerzita, 2005, ISBN 80-210-3875-6 BARŠOVÁ, Andrea; BARŠA, Pavel. Od multikulturalismu k občanské integraci. Změny v západoevropských politikách integrace přistěhovalců. In Sociální studia. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 1/2005 BERNARD, Philippe. Immigration: le défi mondial. Mesnil-sur-l'Estrée, France: Gallimard, 2002, ISBN 2-07-041527-9 BIRCH, Anthony. Nationalism and National Integration. London: Hyman, 1989, ISBN 0-04320180-6 DRULÁK, Petr. Jak zkoumat politiku. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-385-7 GERSTNEROVÁ, Andrea. Afričtí imigranti v Praze: odkud pocházejí, jaké jsou jejich ţivotní osudy a jak hodnotí svou integraci do české společnosti?. Praha: Karlova Univerzita, 2007 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-485-4 JIROUŠKOVÁ, Jana. Integrace Afričanů a Afroameričanů na území České republiky. Praha: Orientální ústav AVČR, 2002 KLIMEK, Antonín; KUBŮ, Eduard. Československá zahraniční politika 1918-1938. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1995 KOŘAN, Michal a kol. Česká zahraniční politika v roce 2007. Analýza Ústavu mezinárodních vztahů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2008, ISBN 978-80-86506-67-8 KOŘAN, Michal a kol. Česká zahraniční politika v roce 2008. Analýza Ústavu mezinárodních vztahů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2009, ISBN 978-80-86506-78-4 KOŘAN, Michal a kol. Česká zahraniční politika v roce 2009. Analýza Ústavu mezinárodních vztahů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2010, ISBN 978-80-86506-89-0 LAPEYRONNIE, Didier. Immigrés en Europe: Politiques locales d'intégration. Paris : La Documentation française, 1992, ISBN 2-11-002813-0
75
MASSEY, Douglas S.; TAYLOR, J. Edward et al. International Migration: Prospects and Policies in a Global Market. 1st ed. New York: Oxford University Press, 2004, ISBN 0-19926900-9 MASSEY, S. Douglas; ARANGO, Joaquín; HUGO, Graeme; KOUAOUCI, Ali; PELLEGRINO, Adela; TAYLOR, J.Edward. Worlds in motion: Understanding international migration at the end of the millennium. New York, 2005, ISBN 0-19-928276-5 NOIRIEL, Gérard. Population, immigrantion et identité nationale en France XIXe-XXe siècles. Paris: Hachette, 1992, ISBN 2-01-016677-9 NOŢINA, Miroslav. Aktivity nigerijských zločineckých skupin v České republice. In Bulletin Národní protidrogové centrály. Praha: Národní protidrogová centrála. 1998. 4/1998 NOŢINA, Miroslav. Subsaharské drogové sítě ve východní Evropě. In Bulletin Národní protidrogové centrály. Praha: Národní protidrogová centrála. 1998. 4/1998 OECD. A Profile of Immigrant Populations in the 21st Century: Data from OECD Countries. Paříţ: OECD Publishing, 2008, ISBN 978-92-64-04091-5 OECD. International Migration Outlook 2010. Paříţ: SOPEMI, 2010, ISBN 978-92-6403285-9 OECD. International Migration: The human face of globalisation. Paříţ: : OECD Publishing, 2009, ISBN: 9789264047280 OECD. West African Mobility and Migration Policies. Paříţ: OECD Publishing, 2008, ISBN 978-92-64-02942-2 PECÁKOVÁ, Iva. Statistika v terénních výzkumech. Praha: Professional Publishing, 2008, ISBN 978-80-7431-039-3 PICK, Otto; HANDL, Vladimír a kol. Zahraniční politika České republiky 1993-2004, Úspěchy, problémy a perspektivy. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2004, ISBN 8086506-39-8 RIANDAFYLLIDOU, Anna, GROPAS, Ruby. European Immigration: A Sourcebook. London: Ashgate Publishing, 2007 SAMERS, Michael. Migration. New York : Routledge, 2010, ISBN 978-04-15-77666-0 ŠTĚPÁNKOVÁ, Hana. Jeden rok na schůzkách praţských Igbů. Praha: Univerzita Karlova, 2009 TLAPA, Martin. Hospodářské a obchodní vztahy České republiky se zeměmi subsaharské Afriky. Mezinárodní politika. 2007. ročník 31, č. 5, str. 24-26 TODD, Emmanuel. Le destin des immigrés: Assimilation et ségrégation dans les démocraties occidentales. Paris: Le Seuil, 1994, ISBN 2-02-017304-2 76
VODIČKA, Milan. Hic sunt leones - Česká politika nezájmu. Mezinárodní politika. 2006. ročník 30, č. 12 ZÍDEK, Petr; SIEBER, Karel. Československo a subsaharská Afrika v letech 1948—1989. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2007, ISBN 80-86506-58-4
6.3. Elektronické zdroje Africký dům [online]. 2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: . Berkat [online]. 2011 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: . Centrum pro integraci cizinců [online]. 2011 [cit. 2011-02-16]. Dostupné z WWW: . Cizinci [online]. 2011 [cit. 2011-02-19]. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad [online]. 1. 2. 2011 [cit. 2011-02-10]. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad [online]. 14. 3. 2011 [cit. 2011-03-17]. Pohyb obyvatelstva - rok 2010. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad [online]. 17.6. 2010 [cit. 2011-04-01]. Počet cizinců v ČR - datové údaje. Dostupné z WWW: . Čeština pro cizince [online]. 2011 [cit. 2011-01-26]. Dostupné z WWW: . Diakonie ČCE [online]. 2011 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: . European Commission [online]. 30. 3. 2011 [cit. 2011-04-02]. Developing a common European immigration policy. Dostupné z WWW: . Hedvábná stezka [online]. 2011 [cit. 2011-02-06]. Společnost přátel Afriky. Dostupné z WWW: . Humanitas Afrika [online]. 2011 [cit. 2011-04-10]. Dostupné z WWW: . Husův sbor Církve československé husitské v Kladně [online]. 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupné z WWW: . 77
Integrační centra [online]. 2010 [cit. 2011-04-05]. Dostupné z WWW: . International Baptist Church of Prague [online]. 2011 [cit. 2011-04-13]. Dostupné z WWW: . Islámská nadace v Praze [online]. 2011 [cit. 2011-01-19]. Dostupné z WWW: . IOM [online]. 2011 [cit. 2011-04-10]. Dostupné z WWW: . La Strada [online]. 2011 [cit. 2011-04-12]. Dostupné z WWW: . Legální migrace [online]. 2010 [cit. 2011-03-06]. Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Dostupné z WWW: . META – sdruţení pro příleţitosti mladých migrantů [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 26.1.2011 [cit. 2011-02-14]. Odbor azylové a migrační politiky. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 29.3.2011 [cit. 2011-04-06]. Migrační a azylová politika České republiky. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-09]. Migrace. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 2010 [cit. 2011-02-09]. Zásady politiky vlády v oblasti migrace cizinců. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 7.4.2011 [cit. 2011-04-08]. Readmisní politika. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 6.4.2011 [cit. 2011-04-20]. Zpráva o situaci v oblasti migrace na území České republiky. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 6.1.2011 [cit. 2011-03-18]. Změny v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území ČR od roku 2011. Dostupné z WWW: .
78
Ministerstvo vnitra ČR [online]. 20.2.2009 [cit. 2011-04-02]. EURODAC. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 3.11.2008 [cit. 2011-02-24]. Obecný přehled předmětu úpravy zákona o azylu. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra ČR [online]. 8.12.2009 [cit. 2011-02-20]. Integrace cizinců na území ČR. Dostupné z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011 [cit. 2011-01-28]. Zelené karty pro cizince v České republice. Dostupné z WWW: . Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online]. 2011 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z WWW: . Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2011 [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: . Poradna pro integraci [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. Dostupné z WWW: . Poradna pro občanství, občanská a lidská práva [online]. 2011 [cit. 2011-03-09]. Rasová diskriminace. Dostupné z WWW: . Sdruţení pro integraci a migraci [online]. 2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: . Sdruţení občanů zabývajících se emigranty [online]. 2011 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: . Summaries of EU legislation [online]. 11.8.2010 [cit. 2011-02-05]. "Eurodac" system. Dostupné z WWW: . The Redeemed Christian Church of God Prague [online]. 2011 [cit. 2011-01-19]. Dostupné z WWW: .
79
7. Příloha 7.1. Dotazník v českém jazyce
Dotazník č. ….
Imigrace a integrace subsaharských Afričanů do společnosti v České republice
Dovolujeme si Vás oslovit s prosbou o spolupráci na kvalitativním výzkumu vyhodnocujícím imigraci a integraci subsaharských Afričanů do společnosti v České republice.
Účelem tohoto dotazníkového šetření je vyhodnocení integrace a imigrace subsaharské komunity žijící na území České republiky. Výzkum je součástí diplomové práce na Vysoké škole ekonomické v Praze na téma Imigrace a integrace subsaharských Afričanů do společnosti v České republice a součástí postdoktorantského projektu Vyhodnocení integračního procesu subsaharských imigrantů usazených v České republice v době ekonomické krize. Tento dotazník je anonymní.
Prosíme o pečlivé přečtení a vyplnění všech uvedených otázek.
Děkuji za Vaši pozornost, kterou vyplňování dotazníku věnujete. 80
Odpovědi na následující otázky označte prosím křížkem, pokud není uvedeno jinak. Pozn.: Je moţné označit i více moţností najednou. 1) Pohlaví 1) ţena 2) muţ 2) Adresa Vašeho bydliště v České republice (uveďte pouze název města) 3) Věk 4) Země a město narození 5) Vaše současné občanství (uveďte telefonní kód příslušné země/příslušných zemí – v případě dvojího občanství)
6) Stav 1) svobodná (ý) 2) vdaná/ţenatý 3) rozvedená (ý) 4) vdova/vdovec 7) Co bylo hlavním motivem Vašeho příjezdu do ČR? 1) studium 2) práce 3) turistika 4) nedodrţování základních lidských práv, pronásledování (rasové, náboţenské atd.) 5) sjednocení rodiny 6) jiný, uveďte prosím jaký:_____________________________________________ 8) Před vstupem na území České republiky jste měl nějaké kontakty v České republice? 1) ano (prosím, specifikujte jaké):___________________________ 2) ne 9) Přemýšlíte o životě v jiné zemi? 1) ano (prosím, specifikujte v jaké):___________________________ 2) ne 10) V České republice nyní pobýváte na základě: 1) nabytého českého občanství 2) trvalého pobytu 3) přiznaného statusu uprchlíka 4) povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny 5) povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání 6) povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání 7) povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia 81
8) institutu dočasné ochrany 9) turistického víza 10) jiného oprávnění (uveďte prosím jakého):_______________________________ 11) Jak dlouho jste v ČR (počet let, měsíců)? 12) Jaký je druh Vašeho současného ubytování: 1) vlastní byt 2) obecní byt 3) podnájem 4) vysokoškolská kolej 5) jiné:____________________________________________ 13) Žijete s někým ve společné domácnosti? 1) bydlím sama/sám 2) bydlím v ČR s vlastní rodinou (míněno partnerem a popř. dětmi) 3) bydlím se spolubydlícími (prosím, uveďte počet):____________ 14) Žijí někteří členové Vaší původní rodiny ze země původu dlouhodobě v ČR? 1) ano 2) ne 3) ţijí v jiném v státě EU 15) Chystá se nějaký člen Vaší rodiny se dlouhodobě usadit na území České republiky? 1) ano (prosím, specifikujte):__________________________ 2) ne 16) Máte českou partnerku/partnera? 1) ano 2) ne 17) Máte děti? 1) ano (uveďte prosím kolik):______ 2) ne 18) Plánujete mít děti? 1) ano, plánuji (uveďte prosím kolik):______ 2) nevím 3) ne, neplánuji 19) Jste v kontaktu s nějakou organizací (kulturní, sportovní, náboženskou atd.), která podporuje rozvoj africké kultury? 1) ano (uveďte prosím s jakou): ______ 2) ne, nejsem 20) Přál/a byste si být aktivním členem organizace, která podporuje rozvoj africké kultury? 1) jiţ jsem aktivním členem 2) ano jistě 3) moţná 4) ne 21) Cítíte se jako: 82
1) 2) 3) 4)
Čech Afričan (tj. občan státu země původu) Afričan (tj. občan státu země původu) i Čech zároveň jiné (prosím specifikujte):________________________________________
22) Navštěvujete zemi původu? 1) ano, velmi často (nejméně jednou ročně) 2) ano, ale ne příliš často (méně neţ jednou ročně) 3) ne, nikdy 24) Na území České republiky máte přátele zejména pocházející z Vaší země původu? 1) ano 2) mám přátele z jiných zemí (uveďte prosím z jakých):_______________ 25) Podporujete finančně/materiálně rodinu v zemi původu? 1) ano, zasílám často část svého platu 2) ano, někdy posílám domů jistý finanční obnos 3) ano, někdy posílám domů materiální dar 4) ne, nikdy 26) Pracujete v současnosti nebo vykonáváte samostatně výdělečnou činnost? 1) ano, pracuji na plný úvazek (uveďte prosím v jakém oboru):__________________ 2) ano, vykonávám samostatně výdělečnou činnost (uveďte prosím v jakém oboru):___________________________________________________________ 3) ano, pracuji na zkrácený úvazek (uveďte prosím v jakém oboru):______________ 4) ne, v současné době nepracuji 5) jiné (prosím specifikujte): __________________________________________ 27) Pracujete na základě řádné smlouvy? 1) ano, pracuji na základě řádné pracovní smlouvy 2) ne, nepracuji na základě řádné pracovní smlouvy 28) Změnila se pro Vás situace na trhu práce v době ekonomické krize? 1) ano, výrazně (uveďte prosím v čem):__________________ 2) ano, částečně (uveďte prosím v čem):__________________ 3) téměř ne 4) ne 29) Váš zaměstnavatel je nejčastěji: 1) stát 2) Čech 3) cizinec 4) pracuji jako OSVČ 5) momentálně nepracuji 30) Váš čistý měsíční příjem se pohybuje kolem: 1) do 5 000 Kč/měsíc 2) 5000 - 10 000 Kč/měsíc 3) 11 000 – 15 000 Kč/měsíc 4) 16 000 – 20 000 Kč/měsíc 5) 21 000 – 25 000 Kč/měsíc 6) 26 000 – 30 000 Kč/měsíc 7) nad 30 000 Kč/měsíc 8) v současné době nepracuji 83
31) Pracujete ve svém vystudovaném oboru? 1) ano 2) částečně 3) ne, nepracuji ve vystudovaném oboru 4) momentálně nepracuji 32) Vaše nejvyšší dosažené vzdělání jste získal(a): 1) v České republice 2) v Africe, v zemi původu 3) v jiné zemi, uveďte prosím které:________________________________________ 33) Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání (pokud bylo získáno v zahraničí, pokuste se určit jeho ekvivalent v ČR) 1) vysokoškolské 2) středoškolské 3) základní 4) jiné, uveďte prosím jaké:_____________________________________________ 34) Jakými jazyky plynně hovoříte? 1) česky (uveďte prosím na jaké úrovni):___________________________________ 2) anglicky 3) francouzsky 4) portugalsky 5) dalšími (uveďte prosím jakými):________________________________________ 35) Vnímáte integraci do společnosti v České republice jako problematickou? 1) ano (prosím, uveďte problémy):___________________________________ 2) spíše ano 3) spíše ne 4) ne 36) Setkal/a jste se někdy s jakoukoliv diskriminací? 1) ano (prosím, specifikujte):_____________________________________________ 2) ne 37) Pokud máte v tuto chvíli volební právo, chodíte k volbám? 1) ano (prosím, uveďte, jakou politickou stranu volíte):________________________ 2) ne 3) nemám volební právo 38) Jste praktikující věřící? 1) ano (uveďte prosím jakého náboţenství):_________________________________ 2) jsem věřící, ale ne praktikující 3) ne, nejsem věřící
Děkujeme mnohokrát za vyplnění dotazníku. 84
