VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor Politologie

Krajské volby 2008 Případová studie Karlovarský kraj (BAKALÁŘSKÁ PRÁCE)

Autor: Jakub Kratochvíl (3. ročník, letní semestr 2008/2009) Vedoucí práce: prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval sám, s použitím pramenů, literatury a internetových odkazů v práci uvedených.

V Praze dne 25.5.2009

Podpis: 1

Poděkování Děkuji vedoucí práce, profesorce PhDr. Vladimíře Dvořákové, CSc. za odborné vedení práce, za její cenné rady a připomínky.

2

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 4 I Postavení krajů v politickém systému ČR ................................................................................. 6 Vznik krajů .............................................................................................................................. 6 Definice krajů a jejich pravomoci ........................................................................................... 8 Volební systém ....................................................................................................................... 8 Orgány kraje ........................................................................................................................... 9 Asociace krajů České republiky ............................................................................................ 14 II Karlovarský kraj a krajská politika ......................................................................................... 15 Charakteristika Karlovarského kraje ..................................................................................... 15 Výsledky krajských voleb 2000 ............................................................................................. 16 Výsledky krajských voleb 2004 ............................................................................................. 18 Krajská politika 2004-2008 ................................................................................................... 19 III Krajské volby 2008 – představení stran ............................................................................... 22 Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) ......................................................................... 22 Občanská demokratická strana (ODS) .................................................................................. 25 Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM)........................................................................ 27 Alternativa pro kraj ............................................................................................................... 28 Doktoři (za uzdravení společnosti) ....................................................................................... 29 Koalice pro Karlovarský kraj (KKK) ........................................................................................ 30 IV Výsledek krajských voleb 2008 ............................................................................................ 31 Dopad voleb na krajskou politiku ......................................................................................... 35 Závěr ......................................................................................................................................... 37 Prameny ................................................................................................................................... 38 Příloha ...................................................................................................................................... 40

3

Úvod Krajské volby bývají považovány, stejně jako volby senátní nebo volby do Evropského parlamentu, za volby druhého řádu. Pro ty je charakteristické, že se v nich primárně volí proti celostátní vládě, jejíž popularita bývá dosti nízká, zvláště tam, kde se krajské volby konají přibližně v polovině funkčního období, protože si občané pamatují různá nepopulární opatření, která ovšem nemusejí být negativní z dlouhodobějšího hlediska. V takto nastolené atmosféře pak největší opoziční strana snadno posbírá tzv. protestní hlasy, které ji vynesou k vítězství, a nejinak tomu bylo i v krajských volbách v roce 2008, kde stejně jako v předchozích dvou volbách, v roce 2000 a 2004, dokázala vyhrát strana opoziční. Takovéto vysvětlení by však bylo nedostačující, jelikož vstupy a výstupy jsou podstatně komplexnější. Aktuální rozdělení dvou největších stran na koalici a opozici na celostátní úrovni se sice vždycky ukázalo být nejdůležitějším faktorem, který určuje vítěze voleb, ale ve hře ještě zbývá mnoho jiných proměnných, které na výsledek voleb mají podstatný vliv. Jsou jimi například krajská politika za uplynulé volební období, dosavadní práce politiků v krajském zastupitelstvu, volební kampaň, jména kandidátů, se kterými jde strana do voleb, či v neposlední řadě volební program. Také případně i to, zda v kraji kandidují významné „nestranické“ subjekty. Na straně výstupů pak nemůžeme interpretovat výsledek voleb pouze z pohledu dvou největších stran, ale stěžejní je zejména otázka, jaké všechny strany se do zastupitelstva dostaly a kolik mandátů v něm získaly. Cílem této práce je analyzovat výsledky krajských voleb v roce 2008, a to na základě případové studie Karlovarského kraje. Tento kraj jsem si vybral, jelikož v něm bydlím a krajské volby jsem tak zde měl možnost vnímat z pozice běžného občana. Ve své práci si kladu především tyto otázky: Šlo jednoznačně jen o protestní hlasování proti vládě, nebo se odrazily i problémy kraje? Jaká byla volební kampaň z hlediska strategie a taktiky, jak dalece byly významné konkrétní problémy kraje a do jaké míry na konkrétní problémy strany reagovaly ve svých kampaních? Ještě než na tyto otázky začnu odpovídat, domnívám se, že je nejprve nutné představit postavení krajů v politickém systému České republiky. Tomu bude věnována úvodní část, ve které se zmíním také o tom, proč se vůbec myšlenka vzniku krajských samospráv vyskytla a jak se realizovala. Po tomto úvodu představím volební systém do krajských zastupitelstev a zmíním jednotlivé krajské orgány, jejich kompetence a kompetence jejich členů. Prostor bude věnován i jednomu orgánu, který sice v Zákonu o krajích není zmiňován, ale postupem času se z něj v našem politickém systému stal poměrně respektovaný hráč, Asociaci krajů ČR. Zatímco se v úvodní části věnuji krajskému zřízení z teoretického hlediska a dala by se aplikovat na libovolný kraj, v druhé kapitole se již konkrétně zaměřím na Karlovarsko. Nejprve provedu charakteristiku regionu a uvedu některé jeho socioekonomické ukazatele, kterých si každá strana musí být vědoma ať již při kandidatuře nebo při tvorbě krajské politiky. Zmíněny budou i výsledky parlamentních voleb a obou dvou voleb krajských. Samostatnou podkapitolu pak věnuji práci krajského zastupitelstva v letech 2004 – 2008.

4

Třetí kapitola bude patřit představení jednotlivých kandidujících stran, analýze jejich kandidátních listin, volebních programů, kampaní a použitých taktik. Závěrečnou kapitolu tvoří vysvětlení výsledků voleb a jejich dopad na krajskou politiku. Vzhledem k aktuálnosti tématu byl mým významným zdrojem informací internet, zejména z hlediska pramenů k volbám (volební programy, vystoupení atd.). Dále i odborná literatura, zvláště ta, která se věnuje analýze předchozích krajských voleb (Mrklas: Krajské volby 2000. Fakta, názory, komentáře. Balík a Kyloušek: Krajské volby v České republice 2004).

5

I Postavení krajů v politickém systému ČR Vznik krajů Myšlenka vzniku krajských samospráv byla na počátku devadesátých let iniciována dvěma faktory (LePlant, Braun, Marek, Lach 2004: 36). První impuls, vnitřní, byl v souladu s porevoluční atmosférou požadující demokratizaci státní správy a vycházel z principu decentralizace, neboli přenesení určitých pravomocí z centrální úrovně na nižší jednotky, které by byly občanům blíž. S tím souvisí také větší efektivita řešení některých problémů, pro které byly obce (okresy) z povahy věci příliš malé a celá republika zase příliš velká. Druhý impuls, který politiky ke vzniku krajů motivoval o poznání víc, vycházel z příprav na jednání o vstupu země do Evropské unie. Regionální uspořádání, které Česká republika postrádala, je totiž nezbytným předpokladem přijetí společné legislativy (acquis communautaire) a slouží mimo jiné k čerpání peněz ze strukturálních fondů EU, které jsou nástrojem k vyrovnávání rozdílů ekonomické vyspělosti evropských regionů. Ačkoliv Česká republika oficiálně podala přihlášku do EU až v roce 1996, debata o zřízení vyšších územně správních celků začala někdy mezi lety 1992-93. Na kraje původně mysleli již tvůrci Ústavy, když v Hlavě sedmé, článku 99 uvedli: „Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.“ Takto vágní formulace byla zvolena záměrně proto, že bylo předem jasné, že o velikost a kompetence krajů se strhne politická bitva, kterou chtěli autoři Ústavy odložit na později. Přestože koncept politické decentralizace byl mezi obyvatelstvem široce přijímán, o skutečné vůli politické reprezentace přenášet pravomoci svědčí fakt, že debata se nejprve vedla o počet a hranice nových krajů a teprve později o jejich kompetence a volební systém. Bylo tak zřejmé, že politické strany zvažovaly dopady krajského uspořádání na své mocenské postavení a zdráhaly se svěřit nové konkurenční elitě takové pravomoci, které by jim bránily v prosazování politiky na centrální úrovni. Největší pochyby o výhodách krajského uspořádání měla vládnoucí ODS v čele s Václavem Klausem. Svoje výhrady na veřejnosti opírala o tvrzení, že vytvoření krajů podstatně zvýší byrokracii a bude stát nemalé finanční prostředky. Jako pravděpodobnější důvod Klausova skepticismu se však jeví skutečnost, že by vznik krajů vedl k vytvoření nezávislých center moci a mohl by tak částečně podkopat legitimitu centrální vlády. Bez důrazné vůle největší parlamentní strany tak debata o krajích dlouho stagnovala, a jelikož se každá strana snažila z nově vzniklých krajských zřízení vytěžit co nejvíc, nalezení kompromisu se zdálo být v nedohlednu. Přístupová jednání o vstupu země do EU však nabírala na intenzitě a bylo zřejmé, že se brzy bude muset přistoupit ke konkrétním opatřením. Tím potřebným impulsem byla pro české zákonodárce až zpráva Komise z června 1997, ve které EU kritizovala Českou republiku za absenci regionálního uspořádání. Komise 6

zejména upozorňovala na neexistenci volitelného orgánu, který by byl mezi centrální a komunální (lokální) úrovní. Protože však nemohla nijak zasahovat do zdejší regionální reformy, zůstala pouze u varování a financování studií, které by decentralizaci pomohly urychlit. Poslanci tuto kritiku vzali vážně a na vítězné variantě krajského zřízení se dohodli ještě na podzim roku 1997. Zákon o krajích pak vstoupil v platnost až na počátku roku 2000 a fakticky se naplnil až prvními volbami do nich, v listopadu 2000. Reforma regionálního uspořádání se však stala terčem mnohé kritiky. Jeden z nejsilnějších argumentů byl ten, že výsledná podoba krajů stejně nesplňuje kritéria regionů NUTS II, které slouží k jednání s EU a k výše zmíněnému čerpání peněz ze strukturálních fondů.1 Následně se tedy stejně ještě muselo vytvořit osm regionů NUTS II, které se poskládaly z jednoho až tří krajů. Taková dvojkolejnost vyšších územně správních celků je samozřejmě poměrně komplikovaná a může se stát i zdrojem problémů (zejména pokud mezi sebou zástupci krajů v rámci regionu nenaleznou společnou řeč). Dalšími nevýhodami jsou například rozdílná velikost krajů2 či vymezení hranic, které v některých případech nerespektují tzv. historické hranice (Mrklas 2001: 13). Tabulka 1: Kraje České republiky Zdroj: Balík, Kyloušek 2005:16, www.czso.cz

Kraj Rozloha v km2 Počet obyvatel3 Počet okresů Počet obcí Hl. město Praha 496 1 212 097 1 Středočeský 11 014 1 201 827 12 1 146 Jihočeský 10 057 633 264 7 623 Plzeňský 7 561 561 074 7 501 Karlovarský 3 315 307 449 3 132 Ústecký 5 335 831 180 7 354 Liberecký 3 163 433 948 4 216 Královéhradecký 4 758 552 212 5 448 Pardubický 4 519 511 400 4 452 Vysočina 6 796 513 677 5 704 Jihomoravský 7 195 1 140 534 7 672 Olomoucký 5 267 641 791 5 397 Zlínský 3 964 590 780 4 304 Moravskoslezský 5 535 1 249 897 6 299

Region NUTS II Praha Střední Čechy Jihozápad Severozápad Severovýchod Jihovýchod Střední Morava Moravskoslezsko

1

Počet obyvatel regionu NUTS II se musí pohybovat mezi 800 000 – 3 000 000. Tuto podmínku však splňuje pouze pět ze čtrnácti krajů. 2

Karlovarský kraj má například menší počet obyvatel než okres Brno-město a menší počet obcí než okres Žďár nad Sázavou. 3

Stav k 1.1.2008

7

Definice krajů a jejich pravomoci Podle zákona č. 129/2000 Sb. je kraj územním společenstvím občanů, které má právo na samosprávu. Kraj je veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek, vlastní příjmy vymezené zákonem a hospodaří za podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu. Kraj současně pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Kraj na svém území disponuje působností jak samostatnou (přirozenou), tak přenesenou. V samostatné působnosti nemají kraje žádnou nadřízenou instanci a rozhodují v rámci platných zákonů podle své vůle. Jejich orgány v této oblasti vystupují jako orgány samosprávy – stát může zasahovat do výkonu samostatné působnosti jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem zákonem dovoleným. Přenesené působnosti kraj plní za stát na základě delegace – v této oblasti plní krajské orgány funkci orgánů státní správy, funguje zde princip nadřízenosti (vůči obecním úřadům), resp. podřízenosti (vůči centrálním orgánům státní správy). Kraj ve věcech patřících do přenesené působnosti vydává tzv. nařízení kraje. Kraje nemohou rozhodovat o uložení, resp. o výšce daní. Zprvu byly kraje financovány z dotací, od roku 2005 jim připadá 8,92 % státního rozpočtu. Další zdroj financí jsou fondy Evropské unie, k jejichž čerpání je však třeba spolufinancování. Ačkoliv jeden z hlavních důvodů vzniku krajů byla demokratizace státní správy, prvek krajského referenda je občanům stále zapovězen.

Volební systém Volby do krajských zastupitelstev se podle výše zmíněného zákona č. 129/2000 Sb. konají jednou za čtyři roky, a to tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. Volby vyhlašuje prezident republiky nejpozději 90 dnů před jejich konáním. Kandidátní listiny mohou předkládat pouze politické strany a hnutí, popřípadě jejich koalice. Složení koalic nemusí být v celé ČR jednotné, ale může se kraj od kraje lišit. Voliči nemohou pořadí kandidátů měnit (listina je tedy vázaná) ani hlasovat pro vícero subjektů (panošovat). Mohou však na volebním lístku označit až čtyři kandidáty a dát jim tak svůj preferenční hlas. V případě, že kandidát obdrží více než 10 % preferenčních hlasů, posouvá se na první místo kandidátky. Pokud by takových kandidátů bylo víc, o prvenství rozhoduje počet hlasů (Mrklas 2001: 17). Nezvolení kandidáti se stávají náhradníky podle výsledného pořadí na kandidátní listině. Uvolní-li se v průběhu volebního období mandát, obsadí jej náhradník příslušné strany. Nejsou-li z jakýchkoli důvodů náhradníci, mandát zůstane neobsazen do konce volebního období. Pokud by došlo k uprázdnění více jak poloviny mandátů z celého počtu zastupitelstva, které by nebylo možno doplnit náhradníky, je nutné vypsat nové volby. Co se týče skrutinia, postupují do něj jen ty strany, které v rámci kraje (celý kraj je jeden volební obvod) překonají pětiprocentní uzavírací klauzuli. Těm se pak rozdělí mandáty 8

v rámci jediného skrutinia podle upravené D’Hondtovy formule. Jedná se o metodu volebního dělitele, která dělí řadou čísel 1,42; 2; 3; 4; atd. Tabulka 2: Rozdělení mandátů pomocí modifikované D’Hondtovy metody na příkladu voleb do zastupitelstva Karlovarského kraje 2008 Zdroj: www.volby.cz, vlastní výpočty

Strany Hlasy Řada dělitelů 1,42 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Mandáty

ČSSD 25 977

ODS 14 967

KSČM 14 443

Alternativa 8 228

Doktoři 7 918

KKK 4 909

18 294 12 989 8 659 6 494 5 195 4 330 3 711 3 247 2 886 2 598 2 362 2 165 1 998 1 856 1 732 1 624 1 528 16

10 540 7 484 4 989 3 742 2 993 2 495 2 138 1 871 1 663 1 497 1 361 1 247 1 151 1 069 998 935 880 9

10 171 7 222 4 814 3 611 2 889 2 407 2 063 1 805 1 605 1 444 1 313 1 204 1 111 1 032 963 903 850 8

5 794 4 114 2 743 2 057 1 646 1 371 1 175 1 029 914 823 748 686 633 588 549 514 484 5

5 576 3 959 2 639 1 980 1 584 1 320 1 131 990 880 792 720 660 609 566 528 495 466 4

3 457 2 455 1 636 1 227 982 818 701 614 545 491 446 409 378 351 327 307 289 3

Orgány kraje Zastupitelstvo Krajští zastupitelé mají přímý mandát od občanů. Jejich počet je závislý na počtu obyvatel kraje. Zastupitelstvo tak může mít 45 členů (kraje do 600 000 obyvatel), 55 členů (kraje o 600 až 900 000 obyvatelích) či 65 členů (nad 900 000 obyvatel). Člen zastupitelstva má při výkonu své funkce právo a) předkládat zastupitelstvu a radě, jakož i výborů, a komisím návrhy na projednávání, b) vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu a její jednotlivé členy, na předsedy výborů, na statutární orgány právnických osob, jejichž jednatelem je kraj, a na vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek, které kraj založil nebo zřídil; písemnou odpověď musí obdržet do 30 dnů, c) požadovat od zaměstnanců kraje zařazených do krajského úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které kraj zřídil, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce; informace musí být poskytnuta do 30 dnů. 9

Samotné zastupitelstvo rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti kraje. Ve věcech přenesené působnosti zastupitelstvo rozhoduje pouze pokud tak stanoví zákon. Zastupitelstvu je vyhrazeno a) pravomoci vztažené k celostátní legislativě (právo předkládat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně a právo předkládat návrhy Ústavnímu soudu na zrušení právních předpisů v případě domnění, že jsou v rozporu se zákonem); b) pravomoc vlastní normotvorby (právo vydávat obecně závazné vyhlášky kraje); c) pravomoc rozpočtová (schvalovat rozpočet a závěrečný účet kraje); d) pravomoc v majetkové oblasti (nabytí a převod nemovitých věcí, poskytování věcných a peněžitých darů od určité hodnoty, poskytování dotací občanským sdružením, poskytovat dotace obcím, vzdání se práva a prominutí pohledávky vyšší jak 200 000 Kč, zastavení movitých věcí nebo práv v hodnotě vyšší než 200 000 Kč, postoupení pohledávky v téže výši, dohody o splátkách, postoupení pohledávky vyšší než 200 000 Kč, uzavření smlouvy o přijetí nebo poskytnutí úvěru, půjčky, o převzetí ručitelského závazku, o přistoupení k závazku a ke smlouvě o sdružení, zastavení nemovitostí, emise vlastních obligací, stanovení majetkové účasti na podnikání jiných právnických osob, peněžité a nepeněžité vklady do právnických osob); e) pravomoci vztažené k rozvoji kraje (právo koordinovat rozvoj územního obvodu, schvalovat programy rozvoje kraje a koncepce rozvoje cestovního ruchu, zajišťovat jejich realizaci a kontrolovat plnění a schvalovat územně plánovací dokumentaci, stanovit rozsah základní dopravní obslužnosti pro území kraje); f) pravomoci kreační (volit a odvolávat hejtmana, jeho náměstky, stanovit počet uvolněných členů rady, zřizovat a rušit výbory, volit další členy rady, předsedy a členy výborů, volit zástupce do regionálních rad regionů soudržnosti, delegovat zástupce na valnou hromadu a navrhovat zástupce do ostatních orgánů obchodních společností s majetkovou účastí kraje, rozhodovat o založení a rušení právnických osob, schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy a stanovy, rozhodovat o účasti v již založených právnických osobách, zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky kraje, k tomu schvalovat jejich zřizovací listiny); g) pravomoci vlastní sebeorganizace (rozhodovat o odměnách zastupitelů, stanovit zásady pro poskytování cestovních náhrad zastupitelům); h) pravomoci v oblasti mezinárodní spolupráce (rozhodovat o spolupráci kraje s jinými kraji a o mezinárodní spolupráci); i) funkce ceremoniální (udělovat ceny kraje); j) komunikační funkce (zastupitelstvo se může vyjádřit k jakémukoli problému, který se týká kraje, aniž by o něm mělo pravomoc rozhodnout); k) ostatní pravomoci (plnit další úkoly stanovené zákonem) (Balík, Kyloušek 2005: 20, viz též Zákon o krajích 129/2000 Sb.). Zastupitelstvo se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za tři měsíce. Jednání jsou veřejnosti přístupná. K platnému usnesení, rozhodnutí nebo volbě zastupitelstva je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva. Tento požadavek může být někdy dost problematický, zejména pokud vládní koalice disponuje křehkou většinou. To pak

10

stačí absence jediného zastupitele z řad vládní koalice a zastupitelstvo se neusnese ani na programu jednání.

Rada kraje Rada je výkonným orgánem kraje v oblasti samostatné působnosti. Při výkonu své funkce odpovídá rada zastupitelstvu. Stejně jako u zastupitelstva, i počet členů rady závisí na počtu obyvatel kraje. Kraje do 600 000 obyvatel mají 9 radních, větší kraje mají radních 11. Radu tvoří hejtman, náměstek (náměstci) hejtmana a další členové rady, všichni voleni z členů zastupitelstva. Rada může rozhodovat ve věcech přenesené působnosti pouze pokud tak stanoví zákon. Radě je vyhrazeno a) pravomoci v hospodářské oblasti (zabezpečovat hospodaření podle schváleného rozpočtu, provádět rozpočtová opatření v mantinelech stanovených zastupitelstvem, rozhodovat ve věcech kraje jako jediného společníka obchodní společnosti, rozhodovat o uzavírání nájemních smluv a smluv o výpůjčce, rozhodovat o vzdání se práva a prominutí pohledávky nepřevyšující 200 000 Kč, o zastavení movitých věcí nebo práv v hodnotě nepřevyšující 200 000 Kč, o uzavírání dohod o splátkách s lhůtou splatnosti nepřevyšující 18 měsíců, o nabytí a převodu movitých věcí na kraj včetně peněz a o poskytování věcných a finančních darů do 100 000 Kč v jednotlivých případech, rozhoduje o poskytování dotací občanským sdružením, humanitárním organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám – tyto dotace nesmí převýšit 200 000 Kč konkrétnímu subjektu v kalendářním roce); b) pravomoci normotvorné (vydávat nařízení kraje); c) pravomoci kreační (na návrh ředitele krajského úřadu (dále KÚ) jmenovat a odvolávat vedoucí odborů KÚ, stanovit počet zaměstnanců kraje zařazených do KÚ a prostředky na platy, vykonávat zakladatelské a zřizovatelské funkce ve vztahu k právnickým osobám, organizačním složkám zřízeným nebo založeným krajem, případně na kraj převedených, včetně jmenování a odvolávání ředitelů a stanovení jejich platu, jedenkrát ročně projednávat zprávu o jejich činnosti, o plnění jejich úkolů a přijímat opatření k nápravě, zřizovat a rušit komise, jmenovat a odvolávat jejich předsedy a členy); d) pravomoci vztažené k činnosti KÚ v oblasti samostatné působnosti (ukládat KÚ úkoly v oblasti samostatné působnosti, kontrolovat jejich plnění, přezkoumávat opatření přijatá KÚ v oblasti samostatné působnosti); e) pravomoci v petiční a návrhové oblasti (stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností, vyřizovat návrhy, připomínky a podněty obcí a právnických osob, projednávat a řešit návrhy, připomínky a podněty předložené jí zastupiteli nebo komisemi rady); f) ostatní pravomoci (rozhodovat v ostatních záležitostech patřících do samostatné působnosti kraje, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradilo) (Balík, Kyloušek 2005: 22, viz též Zákon 129/2000 Sb.).

11

Schůze rady svolává hejtman, ale na rozdíl od schůzí zastupitelstva nejsou veřejné. K platnému usnesení, volbě nebo rozhodnutí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů rady.

Hejtman Hejtman zastupuje kraj navenek. Hejtmana a jeho náměstka (náměstky) volí zastupitelstvo z řad svých členů a jemu také odpovídají za výkon své funkce. Rada může ukládat úkoly hejtmanovi jen v rozsahu své působnosti. Jeho pravomoci tak nejsou moc rozsáhlé: spolu se svým náměstkem podepisuje právní předpisy kraje, může zřídit zvláštní orgány pro výkon přenesené působnosti, odpovídá za včasné přezkoumání hospodaření kraje za uplynulý kalendářní rok, zajišťuje ochranu utajovaných skutečností, odpovídá za informování občanů o činnosti kraje, plní úkoly (obdobné statutárnímu orgánu zaměstnavatele) vůči uvolněným členům zastupitelstva a vůči řediteli Krajského úřadu, vykonává další úkoly, pokud mu jsou svěřeny zastupitelstvem, radou nebo přímo zákonem. Hejtman svolává a zpravidla řídí zasedání zastupitelstva a rady, podepisuje spolu s ověřovateli zápis z jednání zastupitelstva a zápis z jednání rady. Zde se dostáváme k poměrně významné pravomoci, kterou hejtman disponuje, a tou je možnost určovat agendu, o níž se bude jednat, stanovit pořadí jednotlivých bodů a de facto si tak připravit co nejlepší podmínky pro realizaci svých záměrů. Hejtman také může pozastavit výkon usnesení rady, má-li za to, že usnesení je nesprávné a přeložit tak věc k rozhodnutí nejbližšímu zasedání zastupitelstva. Je však třeba připomenout, že hejtmanův hlas není při hlasování v zastupitelstvu či v radě nikterak privilegovaný a má tudíž stejnou váhu jako hlasy ostatních.

Výbory a komise Zákon umožňuje zastupitelstvu a radě zvolit si své iniciativní a kontrolní orgány. Zastupitelstvo si tak zakládá výbory, rada zakládá komise. Oba orgány za svoji činnost odpovídají svému zakladateli. Počet členů výboru je vždy lichý, počet členů komise není stanoven. Jak výbory tak komise přijímají usnesení, pokud se pro něj vysloví nadpoloviční většina všech jejich členů. Zastupitelstvo musí ze zákona zřídit výbor finanční, výbor kontrolní a výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. V kraji, kde podle posledního sčítání lidu žije alespoň 5 % občanů hlásících se k národnosti jiné než české, zřizuje kraj výbor pro národnostní menšiny. Finanční výbor kontroluje: hospodaření s majetkem a financemi kraje, hospodaření právnických osob a zařízení zřízených krajem a využití dotací poskytnutých krajem obcím. Kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení zastupitelstva a rady a dodržování právních předpisů orgány kraje na úseku samostatné působnosti. Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost se vyjadřuje ke školské síti, předkládá návrhy na zkvalitnění péče poskytované školami a školskými zařízeními, projednává zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti škol, školských a předškolních zařízení, které kraj zřizuje, a vyjadřuje se k záměrům na

12

poskytování dotací v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportu. Všechny tři výbory dále ve svých oblastech plní úkoly, kterými je pověřilo zastupitelstvo (Balík, Kyloušek 2005: 24).

Krajský úřad Krajský úřad plní úkoly v samostatné působnosti jemu uložené zastupitelstvem a radou, a napomáhá činnosti výborů a komisí. KÚ vykonává přenesenou působnost s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny zastupitelstvu a radě, nebo zvláštnímu orgánu. KÚ je jakýmsi prostředníkem mezi krajem a obcemi, a disponuje vůči nim poměrně významnými pravomocemi – vykonává totiž dozor nad výkonem samostatné a přenesené působnosti obcí: přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obce, poskytuje obcím odbornou a metodickou pomoc, organizuje kontroly výkonu přenesené působnosti obcí, vyhodnocuje jejich výsledky a předkládá příslušnému ministerstvu případně vládě návrhy na opatření, a také kontroluje činnost orgánů obcí při výkonu přenesené působnosti. Kromě působnosti svěřených zákonem dále může ukládat sankce, zabezpečuje koordinaci výstavby a provozu informačního systému a zřizuje funkci koordinátora pro romské záležitosti. KÚ se člení na odbory a oddělení. V čele KÚ stojí ředitel, jehož jmenuje a odvolává hejtman se souhlasem ministra vnitra. Hejtmanovi je také odpovědný za plnění úkolů jemu svěřených krajským úřadem. Sám ředitel může podávat ministerstvu návrhy na pozastavení obecně závazných vyhlášek a nařízení obcí, vydávat organizační a pracovní řád KÚ atd. Ředitel je oprávněn účastnit se zasedání zastupitelstva a schůzí rady s hlasem poradním. Sám však nesmí vykonávat funkce v politických stranách a v politických hnutích. Jeho funkce je také neslučitelná s funkcí poslance a senátora Parlamentu České republiky a s funkcí člena zastupitelstva územního samosprávného celku (Balík, Kyloušek 2005: 25).

13

Asociace krajů České republiky Asociace krajů ČR je místo pro setkávání krajských zástupců, které slouží jako platforma ke společnému jednání mezi nimi a k nalézání kompromisů. Pokud se totiž kraje dohodnou na jednotném postupu v té či oné oblasti, budou mít větší šance na úspěch než kdyby každý kraj jednal samostatně. Členy Asociace je všech 13 českých a moravských krajů a hlavní město Praha. Zakládajícími členy Asociace se 8. června 2001 staly následující kraje: Karlovarský, Liberecký, Moravskoslezský, Pardubický, Ústecký, Zlínský kraj a Vysočina. Dne 14. září 2001 se připojily: Jihočeský, Královéhradecký, Olomoucký, Plzeňský a Středočeský kraj. Rok po založení se 13. června 2002 členem stal Jihomoravský kraj a 21. března 2003 se k Asociaci připojilo i hlavní město Praha4. Programové cíle Asociace jsou: hájit společné zájmy a práva krajů v principu, z nichž vychází Evropská charta místní samosprávy, vytvářet podmínky pro řešení problémů a otázek společných pro členy Asociace, podílet se na vytváření podmínek pro vzdělávání členů zastupitelstev krajů a zaměstnanců krajů a pomáhat krajům při jejich zahraničních aktivitách. V době vzniku těchto cílů (2001) mezi ně ještě patřil cíl hájit a prosazovat společné zájmy krajů v procesu přípravy vstupu České republiky do Evropské unie. Nejvyšším orgánem Asociace je Rada. Podle stanov jsou členy Rady hejtmani a primátor hlavního města Prahy. Rada volí předsedu a tři místopředsedy a rozhoduje o zřízení komisí. Komise slouží jako poradní orgány Rady. Radou byla zřízena řada komisí, např. Komise pro regionální rozvoj, Komise pro školství, Komise pro zdravotnictví atd. Dalo by se říct, že pro všechny oblasti, se kterými má kraj co do činění, jsou na půdě Asociace určeny speciální komise. Asociace také jmenuje sedm členů do Výboru regionů Evropské unie (zbylých pět nominuje Svaz měst a obcí) a posílá své zástupce do Kongresu místních a regionálních samospráv, který je jedním z orgánů Rady Evropy. Asociace je financovaná z členských příspěvků, svojí stálou kancelář má v Praze. Přestože Asociace krajů není explicitně uvedena v žádném ze zákonů pojednávajících o krajském zřízení, postupem času se v politickém systému ČR stala neopominutelným hráčem. Ukázalo se, že hejtmani spolu velmi dobře kooperují, a když se shodnou na společném postupu, mohou být centrální vládě poměrně nepříjemnou opozicí, nehledě na její politickou příslušnost.

4

viz brožura Asociace krajů České republiky, dostupná na http://www.asociacekraju.cz/

14

II Karlovarský kraj a krajská politika Charakteristika Karlovarského kraje Karlovarský kraj leží na samém západě území České republiky a se svojí rozlohou 3 315 km2 je po Praze a Libereckém kraji třetím nejmenším krajem v ČR (zaujímá pouze 4,2 % území ČR). Polovinu jeho hranic tvoří hranice se Spolkovou republikou Německo. Na západě je to konkrétně s Bavorskem, na severu se Saskem. Na východě kraj hraničí s krajem Ústeckým, se kterým tvoří také region NUTS II zvaný Severozápad, a na jihu s krajem Plzeňským. Počet obyvatel k 1. 1. 2008 přesáhnul 307 tisíc (3 % obyvatelstva ČR). Krajským a zároveň nejlidnatějším městem jsou Karlovy Vary, z hlediska samosprávy se kraj dělí na tři okresy (Cheb, Karlovy Vary a Sokolov). Počet obcí je 132 včetně sedmi obcí s rozšířenou působností (Aš, Cheb, Karlovy Vary, Kraslice, Mariánské Lázně, Ostrov a Sokolov). Obyvatelstvo Karlovarského kraje je na české reálie poměrně heterogenní - je zde největší počet cizinců na 1 000 obyvatel (63), zhruba polovinu z nich tvoří Vietnamci, četně jsou zastoupeni také Ukrajinci, Rusové, Němci a Slováci. Z makroekonomických ukazatelů vychází Karlovarský kraj ve srovnání s ostatními kraji velmi špatně. Výší průměrné měsíční mzdy na fyzické osoby podle podnikové metody bez podnikatelských subjektů do 20 zaměstnanců (18 146 Kč) se v roce 2007 umístil na posledním místě v rámci ČR. Míra registrované nezaměstnanosti ke konci téhož roku činila 7,32 % (12. místo v ČR). Co se HDP týče, Karlovarský kraj se podílel na HDP za rok 2007 celé ČR pouze 2,1 % (240 901 Kč na jednoho obyvatele kraje vs. 341 989 Kč na jednoho obyvatele ČR). Jedním z nejvýznamnějších ekonomických odvětví kraje je cestovní ruch, především díky lázeňství (lázeňský trojúhelník Františkovy Lázně – Mariánské Lázně – Karlovy Vary). V cestovním ruchu tak kraj naopak zaujímá jednu z nejlepších pozic. V přepočtu hostů na 1 000 obyvatel (2 222 hostů) je Karlovarský kraj na druhém místě hned za Prahou, která má tradičně nejlepší postavení. V počtu přenocování na 1 000 obyvatel (14 386) je kraj dokonce první5. Temných stránek je však, žel, víc než těch světlých. V kraji se sice například stále drží tradiční odvětví jako je sklářství, výroba porcelánu, hudebních nástrojů či textil, ale vzhledem ke stále rostoucí konkurenci na světových trzích jsou právě tato odvětví ve velkém ohrožení a jejich budoucnost je krajně nejistá. Ve spojení s faktem, že Karlovarský kraj věnuje na vědu a výzkum nejméně prostředků ze všech krajů v ČR, a zároveň také disponuje nejmenším počtem vysokoškoláků, je vysoce pravděpodobné, že již tak dost slabá ekonomická úroveň kraje ve srovnání s ostatními kraji se v nejbližších letech ještě zhorší.

5

viz Statistická ročenka Karlovarského kraje 2008 dostupná na http://www.kvary.czso.cz/xk/edicniplan.nsf/p/13-4102-08

15

Za vše hovořící je z tohoto pohledu statistika Ekonomický růst podle krajů6, kterou před volbami vypracovala kandidující Alternativa. Podle čtyř ekonomických ukazatelů a jejich pohybu mezi lety 2000 a 2006 se Karlovarský kraj v celorepublikovém srovnání umístil na posledním místě. Ukazatelé byli: růst regionálního HDP (poslední místo), přímě zahraniční investice (deváté místo), růst příjmů domácností (poslední místo), pokles nezaměstnanosti (poslední místo). Při zamyšlení se nad příčinami tak nízké konkurenceschopnosti se neobejdeme bez poohlédnutí do historie. Území Karlovarského kraje bylo tradičně obýváno převážně německým obyvatelstvem. Po událostech druhé světové války však došlo k téměř úplné obměně obyvatelstva, a s takto náhlou změnou „shora“ se nebylo možno zcela vyrovnat ani během šedesáti následujících let. Z politologického hlediska je důležité uvést výsledky parlamentních voleb 2002 a 2006. V obou dvou posledních parlamentních volbách získaly v Karlovarském kraji tři největší strany (ODS, ČSSD a KSČM) víc hlasů než činily jejich republikové průměry. ODS získala průměrně o 0,34 % více hlasů, ČSSD o 1,94 % a KSČM dokonce o 2,74 %. Z toho bychom mohli vyvodit dva dílčí závěry a) menší strany se v parlamentních volbách v rámci kraje prosazují hůř než jinde b) kraj je levicovější než zbytek republiky (vzhledem k ekonomickým ukazatelům uvedeným výše se není čemu divit). Bez zajímavosti také není fakt, že ve všech volbách, které se od roku 2000 na území ČR konaly (bez započítávání voleb Senátních, které mají speciální okresky) skončil Karlovarský kraj vždy na posledním místě, co se týče volební účasti (s výjimkou voleb do Evropského parlamentu 2004, kde byl předposlední). Toto neblahé prvenství svědčí o větším nezájmu obyvatel kraje o politiku než jinde.

Výsledky krajských voleb 2000 Historicky první volby do krajských zastupitelstev se konaly v listopadu 2000. O 45 zastupitelských míst se utkalo jedenáct stran a hnutí, z nichž pětiprocentní hranici překonaly pouze čtyři subjekty. Volební účast činila pouhých 28,44 % (republikový průměr 33,64 %). Vítězem se stala ODS (27,82 %) před KSČM (22,37 %), následovala Čtyřkoalice (19,10 %) a ČSSD (16,39 %). Z 10 mandátů získaných Čtyřkoalicí si po třech rozdělili unionisté a lidovci, po dvou zastupitelích získala ODA a Demokratické unie. Z ostatních sedmi subjektů žádný nedostal více než čtyři procenta a 14,32 % hlasů tak propadlo. Při pohledu na výsledky by se zdálo, že voleb se účastnily pouze čtyři strany. Nevídaný rozdíl více než 12 % mezi stranou čtvrtou (ČSSD) a pátou (Česká strana národně socialistická a Nezávislí) lze vysvětlit napjatou atmosférou opoziční smlouvy uzavřenou roku 1998 mezi ČSSD a ODS na centrální úrovni. Z této situace nejvíce profitovala nově vzniklá Čtyřkoalice, která se voličům jevila jako dobrá alternativa oproti třem etablovaným stranám.

6

http://www.alternativa08.cz/koalice-se-pred-volbami-chvali/

16

Tabulka 3: Výsledky voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje 2000 Zdroj: www.volby.cz

Hlasy

Subjekt Občanská strana demokratická Komunistická strana Čech a Moravy Čtyřkoalice Česká strana sociálně demokratická K. Čes. str. nár. soc. a Nezávislí Strana venkova Strana zelených Strana za životní jistoty Republikáni Miroslava Sládka K. Pravý blok – Klub angaž. nestr. Vlastenecká republikánská strana Celkem

počet 18 315 14 273 12 572 10 792 2 620 1 604 1 597 1 512 1 228 585 264 65 812

v% 27,82 22,37 19,10 16,39 3,98 2,43 2,42 2,29 1,86 0,88 0,40 100

Mandáty počet v% 15 33,33 12 26,67 10 22,22 8 17,78

45

100

Po volbách se jednání o první krajské koalici chopila vítězná ODS v čele s karlovarským primátorem JUDr. Josefem Pavlem. Vzhledem k rozložení mandátů bylo jasné, že případná koalice jen s jednou stranou by mohla být velmi nestabilní (pohodlná většina 27 hlasů byla pouze v možnosti koalice s KSČM, taková spolupráce však byla vyloučena). Proto se ODS uchýlila k variantě duhové koalice, tzn. k přizvání do koaličních jednání jak ČSSD, tak Čtyřkoalice. Během jednání se však projevila heterogennost Čtyřkoalice. Přestože někteří její členové duhovou koalici vítali, jiní (ODA) pohrozili odchodem do opozice či přímo opuštěním krajské Čtyřkoalice. Za těchto podmínek tedy koaliční jednání probíhalo pouze mezi ODS a ČSSD. Velmi překvapivý obrat předvedl Jiří Mutinský, původně zvolený za Čtyřkoalici a nominovaný ODA jako zástupce hnutí „Děkujeme, odejděte!“. Ten se rozhodl nedbat stanoviska ODA a podpořil koalici ODS a ČSSD, což mu následně vyneslo křeslo v krajské radě. Vzniklá koalice pak disponovala křehkou většinou dvou hlasů (24 zastupitelů ze 45). Prvním hejtmanem se tedy podle očekávání stal Josef Pavel. V radě kraje pak zasedlo šest zastupitelů z ODS, dva z ČSSD a jeden nestraník. J. Mutinský se však brzy na to stal členem ODS a poměr ODS a ČSSD se tak zvýšil na sedm ku dvěma. Z pohledu na zisky v jednotlivých okresech vidíme, že ve všech okresech zvítězila ODS, ve dvou menších okresech těsně následovaná KSČM. Čtyřkoalici přinesly hlasy zejména Karlovy Vary. Tabulka 4: Volby 2000 do ZK KK podle okresů Zdroj: www.volby.cz

Okres

Cheb

Strana ODS KSČM ČSSD Čtyřkoalice

Zisk (%) 27,41 25,65 15,95 13,60

Strana K. Vary

ODS Čtyřkoalice KSČM ČSSD

17

Zisk (%) 29,81 23,92 19,04 15,39

Strana

Sokolov

ODS KSČM ČSSD Čtyřkoalice

Zisk (%) 25,00 24,47 18,47 16,80

Výsledky krajských voleb 2004 Druhých krajských voleb se účastnilo na 13 stran a hnutí, z nichž pětiprocentní hranici překročilo o jednu stranu více než minule. To bylo způsobeno zejména rozpadem Čtyřkoalice, která již nekandidovala, a o jejíž hlasy se podělily dvě menší strany. Tentokrát byl o volby ještě menší zájem než o volby v roce 2000 a účast 24,99 % tak zařadila Karlovarský kraj opět na poslední místo v celorepublikovém srovnání. Vítězem voleb se suverénně stala ODS – při nižší účasti jako jediná získala více hlasů než v roce 2000 (o šest tisíc!), a to jí také přineslo šest nových mandátů. Druzí skončili komunisté, kteří díky svému poslušnému elektorátu obhájili dosavadních 12 mandátů. Ve volbách propadla ČSSD, která ztratila jeden mandát a dva tisíce voličů. I zde se potvrdil jev, který byl k vidění již ve volbách předchozích, a to, že krajské volby vyhrává parlamentní opozice. Svůj úspěch z voleb do Evropského parlamentu (červen 2004) si zopakovali Evropští demokraté (6,2 % a 3 mandáty), Sdružení nezávislých kandidátů naopak zůstalo těsně za branou (4,2 %). Dva mandáty si připsala Koalice pro Karlovarský kraj, kterou tvořili kandidáti KDU-ČSL a Strany zelených. Hlasů tentokrát propadlo 10,84 %. Tabulka 5: Výsledky voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje 2004 Zdroj: www.volby.cz

Subjekt Občanská demokratická strana Komunistická strana Čech a Moravy Česká strana sociálně demokratická Evropští demokraté Koalice pro Karlovarský kraj SNK Sdružení nezávislých Nezávislí Strana za životní jistoty Konzervativní strana Pravý blok Strana zdravého rozumu Dělnická strana Národní sjednocení Celkem

Hlasy počet 23 613 13 297 8 782 3 609 3 003 2 466 1 519 725 676 411 303 143 105 58 652

v% 40,25 22,67 14,97 6,15 5,12 4,20 2,58 1,23 1,15 0,70 0,51 0,24 0,17 100

Mandáty počet v% 21 46,67 12 26,67 7 15,56 3 6,67 2 4,44

45

100

Občanští demokraté měli i tentokrát možnost sestavit středopravou koalici, avšak opět dali přednost stabilitě zajištěné pohodlnou většinou. Koalici tedy znovu vytvořila ODS s ČSSD, hejtmanský post podruhé připadl Josefu Pavlovi. Křesla v radě kraje se opět rozdělila poměrem sedm ku dvěma, pouze s minimálními personálními změnami oproti koalici minulé. Největšího vítězství dosáhla ODS v okresu Karlovy Vary – přes 40 % hlasů, tj. o 25 % a víc než druzí komunisté. Karlovým Varům mohou být také vděční Evropští demokraté, kteří by se do zastupitelstva bez hlasů jejich občanů nedostali, neboť ve dvou menších okresech vyhořeli. Sdružení nezávislých kandidátů se nepodařilo navázat na svůj výtečný úspěch z Chebu (odkud byla téměř polovina jejich kandidátů) a do zastupitelstva se nedostalo.

18

Tabulka 6: Volby 2004 do ZK KK podle okresů Zdroj: www.volby.cz

Okres

Strana

Cheb

ODS KSČM ČSSD SNK KKK

Zisk (v %) 37,46 25,10 15,47 9,15 5,34

Strana

K. Vary

ODS KSČM ČSSD ED KKK

Zisk (v %) 43,27 18,30 12,81 10,47 5,26

Strana

Sokolov

ODS KSČM ČSSD KKK ED

Zisk (v %) 38,47 26,96 17,84 4,65 2,70

Krajská politika 2004-2008 Toto volební období rozhodně nepatřilo ke klidným. V Karlovarském kraji se v něm rozhořel boj o zdravotnictví. Paradoxně se však nejednalo o třicetikorunový poplatek u lékaře - symbol těchto voleb, ale o problémy kolem vzniku a provozu Karlovarské krajské nemocnice, a.s. Jelikož se jedná o klíčové téma těchto voleb, jistě si zde zaslouží větší pozornost. Poté, co byly nemocnice v Karlových Varech, Sokolově a Chebu převedeny na kraj, rozhodla krajská koalice o jejich sloučení do jedné krajské nemocnice a o změně formy na akciovou společnost. Toto opatření, argumentované snížením nákladů, však vyvolalo velké pobouření jak ze strany krajské opozice, tak ze strany karlovarských lékařů. Jaké byly důvody této nespokojenosti? V první řadě to byl výběr firmy pověřené vedením nově vzniklé nemocnice, firmy Česká zdravotní a.s., která výběrové řízení vypsané krajem vyhrála za nejasných okolností. Ta navíc ještě v době, kdy postoupila do užšího výběru kandidátů na tuto funkci, provozovala pouze realitní činnost (pronájem nemovitostí a bytů) a správu věcí spojených se zdravotnictvím si připsala až později7. Jak za takovýchto okolností firma mohla vůbec postoupit a nakonec ještě vyhrát, zůstává tajemstvím. Opozice také upozorňovala na do té doby chybějící koncepci zdravotnictví v kraji a obávala se, že změna formy nemocnice je pouze předstupněm její pozdější privatizace. Ve hře bylo také vlastnictví akcií nově vzniklé akciové společnosti a pozemky a budovy karlovarské nemocnice. „Je to připravený tunel, který vymysleli náměstci hejtmana Jiří Mutinský a Jiří Červenka (oba ODS – pozn. autora) pod křídly ODS a ČSSD,“ řekl o chystaném převodu opoziční zastupitel Jiří Horník (Evropští demokraté)8. Sloučení nemocnic bylo nepřijatelné také pro některé karlovarské lékaře. Karlovarská nemocnice totiž jako jediná hospodařila s vyrovnaným rozpočtem (kvůli jehož udržení město každoročně pro nemocnici uvolňovalo miliony korun ze svého rozpočtu) a sloučením nemocnic přebrala i jejich dluhy. Česká zdravotní se tak i přes hlasité protesty ujala od 1.1.2006 řízení nově vzniklé Karlovarské krajské nemocnice, a.s. (KKN). Její působení však bylo další vodou na mlýn

7

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv-nastup-ceske-zdravotni-2005-20080828.html

8

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv-slouceni-nemocnic-20080828.html

19

nespokojené opozici. Zatímco management s lékaři odmítal projednávat své kroky, díky nákupům předražených léků a služeb zadlužení nemocnice narostlo v polovině roku 2007 až na padesát milionů korun. Když však lékaři na tento alarmující stav upozorňovali, hejtman jim poměrně neobratně přes média vzkázal, ať se starají radši o pacienty s tím, že do vedení KKN nemají co mluvit9. Situace se však stala neúnosnou a koncem roku 2007 již kraj společnosti Česká zdravotní smlouvu neprodloužil. Ta se ještě na poslední chvíli snažila pronajmout výnosné dialyzační středisko, ale díky medializaci kauzy se vše rychle zametlo pod stůl a krajské vedení se uchýlilo ke lžím, když tvrdilo, že šlo jen o pouhý záměr10. Na tři uvolněná místa v představenstvu nemocnice se tak vypsalo výběrové řízení. Na postu zdravotního ředitele sice uspěl karlovarský primář chirurgie Stanislav Kubín, jenž zvítězil nad druhou v pořadí Věrou Procházkovou (ředitelkou sokolovské nemocnice), ale když se ještě před svým jmenováním dozvídá, že poražená Procházková (údajně napojená na Českou zdravotní11) bude zvolena předsedkyní představenstva, a tím bude jeho nadřízenou, zváží společně s ředitelem karlovarské nemocnice Štefanem své možnosti a oba odstoupí. V šestičlenném představenstvu by měli karlovarští lékaři pouze dva hlasy, a tudíž by nemohli vůbec nic prosadit12. Nově zvolené předsednictvo si pak postupně svolalo neposlušné primáře na kobereček a pohrozilo jim výpovědí, pokud by nepřistoupili na jejich podmínky. Hejtman Pavel se o situaci dokonce vyjádřil následovně: „Lékaři neustále zastrašují veřejnost a vydávají poplašné zprávy. Buď to celé skončí, nebo skončí oni.“ 13 Primáři se však nově dosazenému vedení nepodvolili a na protest proti jeho jmenování většina z nich rezignovala (celkem 15 z 19). Na jejich stranu se přidali i ostatní lékaři a zdravotnický personál. Z vyjádření lékařů a sester interního oddělení KV: „Jde o boj proti postupnému rozložení a rozkrádání naší společné nemocnice nejvyššími politiky kraje prostřednictvím jimi dosazených poslušných nohsledů.“ 14 Lékaři se tak bouřili, svolávali stávky a později i formulovali svých pět požadavků: 1) zabránit odchodu stávajících odborně i morálně schopných primářů z nemocnice 2) zveřejnit kdo, jak a proč vybral Českou zdravotní do čela KKN 3) provést audit hospodaření KKN od doby instalace KKN, zveřejnění výsledků tohoto auditu a vyvození konkrétní odpovědnosti za finanční propad, respektive podání trestního oznámení 4) zrušení KKN a návrat k právnímu

9

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv_historie_kkn_20080104.html

10

tamtéž

11

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv_zlebek_ct_20080114.html

12

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv_historie_kkn_20080104.html

13

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv_nemocnice_ojoj_20080103.html

14

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv_vyjadreni_lekari_20080104.html

20

stavu před KKN 5) veřejný slib hejtmana, že se nejedná o připravování půdy pro privatizaci nemocnice15. Počátkem roku 2008 pak během několika následujících dní téměř tři sta zdravotníků karlovarské nemocnice pohrozilo výpovědí a kolaps nemocnice byl na spadnutí. Kraj při té příležitosti dokonce zažil největší demonstrace od roku 1989. Doktory nejprve přišlo podpořit přes tisíc lidí před krajský úřad16 a o pár dnů později byl svolán demonstrační průvod městem. Zároveň byl také předložen další požadavek, a to odvolání představenstva a volba nového managementu, který by nebyl spjat s původním vedením17. Takovému tlaku veřejnosti již vedení kraje nemohlo déle odolávat a v půlce ledna 2008 se přece jen mezi hejtmanem a doktory podařilo dosáhnout kompromisu. Na pozici předsedy představenstva vystřídal Věru Procházkovou Jiří Fojtík (do té doby hlavní ekonom nemocnice) a až na zrušení fúze tří nemocnic a zániku KKN bylo doktorům vyhověno i v ostatních požadavcích. Spor o směřování krajského zdravotnictví tak zdánlivě skončil smírem, ale nespokojení občané si na své lednové demonstrace vzpomněli v podzimních volbách, když krajským zastupitelům, zodpovědným za krizi v nemocnici, vystavili konečné vysvědčení. Ačkoliv by se z výše uvedeného mohlo jevit působení kraje ve zdravotnictví jako zhoubné, zastupitelům je třeba připsat alespoň jednu zásluhu v této oblasti, a to vyřešení sítě záchranných služeb a zajištění jejich dostupnosti do všech míst kraje. 18 Kraji se také dařilo v budování silnic: pokročilo se na výstavbě dalších úseků rychlostní silnice R6 z Chebu do Prahy, povedly se dokončit silniční průtahy Karlových Varů a Ostrova, a v neposlední řadě se také opravily některé opomíjené silnice II. a III. třídy. Jako dobře odvedenou bychom také mohli označit práci na karlovarském letišti - podařilo se vyřešit majetkoprávní problémy s pozemky, uzpůsobit technické parametry pro mezinárodní lety a modernizovat letištní halu. Dále se také pokračovalo v obnově území poškozeného důlní činností na Sokolovsku, v Karlových Varech se vybudovala nová krajská knihovna a nastartovala se spolupráce s novými zahraničními partnery (s městskou částí čínského Pekingu - Changpingem, s Moskvou, s Horními Franky či s městem Chemnitz). Kraji sice stále chybí veřejná vysoká škola, ale počet vysokoškolských poboček se podařilo zvýšit na osm. Vedle situace ve zdravotnictví vyvolala velkou nespokojenost tzv. optimalizace školství, ve které docházelo ke slučování středních škol a k rušení některých tradičních oborů. Tento krok byl sice argumentován snížením nákladů, ale nespokojení z něj byli jak ředitelé (střední školy s maturitou ztratili sloučením s učilišti své jméno; některá učiliště se zase rušila a učitelé byli propouštěni), tak rodiče, jejichž dětem přibylo dojíždění do školy.

15

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv_nemocnice_20080104.html

16

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv_nemocnice_20080110.html

17

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv_demonstrace_20080112.html

18

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kvk-rekapitulace-kraj-cssdods-20080925.html

21

III Krajské volby 2008 – představení stran Do boje o zastupitelská křesla se stejně jako v minulých volbách přihlásilo na 13 stran a hnutí. Vedle stran, které kandidovaly již před čtyřmi lety - Komunistická strana Čech a Moravy, Strana zdravého rozumu, SDŽ – Strana důstojného života (předtím Strana za životní jistoty), Volte Pravý Blok – www.cibulka.net (předtím Pravý blok), Občanská demokratická strana, Česká strana sociálně demokratická, Dělnická strana – zrušení poplatků ve zdravotnictví (předtím Dělnická strana), Koalice pro Karlovarský kraj - se objevily i tři strany, které sice v minulých volbách nekandidovaly, ale jejich jména neznámá nebyla - Strana zelených (předtím pod Koalicí pro Karlovarský kraj), Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa, Unie svobody – Demokratická unie - jedna strana složená ze jmen, které figurovaly na kandidátkách zaniknuvších stran (“ALTERNATIVA PRO KRAJ“) a jedna strana úplně nová – Doktoři (za uzdravení společnosti). O 45 zastupitelských míst se z výše uvedených stran ucházelo na 472 kandidátů. Některé kandidátní listiny byly obsazeny výhradně členy jedné strany (ODS a ČSSD), některé strany sestavily koalici. Na některých listinách také již tradičně figurovali kandidáti bez politické příslušnosti. Nestraníků bylo celkem 208, tzn. 44% všech kandidátů. Průměrný věk kandidátů Karlovarského kraje byl o jeden rok vyšší než činil republikový průměr (KK: 48 let ČR: 47 let). Nejstarší kandidáty nabídla Strana důstojného života (průměr 54 let) a komunisté (54 let), nejmladší byli naopak kandidáti Dělnické strany (31 let). Ani v poměru kandidujících žen se Karlovarský kraj téměř nelišil od zbytku republiky (KK: 29,67 % ČR: 29,17 %). Nejvíce žen nabídla Strana zdravého rozumu (2/3), nejméně ČSSD (14,28 %) a ODS (16,32 %). Nízké zastoupení žen na kandidátkách obou největších stran se bohužel příliš neliší od jejich zastoupení v české politice obecně. V následujících podkapitolách se zaměřím na podrobnější představení jednotlivých stran – středem zájmu se stanou jejich kandidátní listiny, volební kampaně a programy.

Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) Celostátní strategie Ještě než přejdeme k samostatné ČSSD v Karlovarském kraji, nemůžeme se nezmínit o úspěšné volební strategii sociálních demokratů řízené z Prahy, která se zakládala na dvou principech: 1) využít roli opoziční strany a pojmout krajské volby jako referendum o neoblíbené vládě 2) chytře zvolený politický marketing, při kterém strana využila empirických dat získaných z dlouhodobé spolupráce s agenturou STEM. Výsledek se skutečně dostavil – ČSSD s přehledem vyhrála ve všech třinácti krajích, kde se volby konaly19.

19

Volby v hl. městě Praha se konají v jiném termínu než volby v ostatních krajích.

22

Uveďme si předpoklady takového vítězství. V první řadě je třeba říct, že ČSSD pojala krajské volby jako hlasování o celostátní koaliční vládě reprezentované zejména jejich hlavním rivalem, ODS. Ačkoliv takováto strategie není férová (lidé volí krajské zastupitele, kteří s centrální vládou nemají mnoho společného), byla to i ODS, která se k tomuto kroku uchýlila v předchozích dvou krajských volbách, kdy Poslaneckou sněmovnu ovládala právě ČSSD. Úspěch této strategie je nasnadě. Opoziční strana může v momentě krajských voleb, což je v polovině poslaneckého mandátu, kdy se popularita vládnoucích stran nachází na svém minimu20, jasně ukázat na vládnoucí strany a říct občanům: „Podívejte se, jak nám vládnou teď a jaké to na nás má dopady. Přeci nechcete, aby takto vládli i ve Vašem kraji.“ Další z výhod vedení celostátní kampaně je její jasná srozumitelnost pro voliče. Kdyby se ČSSD snažila vést kampaň s důrazem na krajská témata, tak by vzhledem k povaze kompetencí krajů (přece jen se řeší spíš technické problémy a ideologické dělení zde nehraje takovou roli) její kampaň zapadla a pro voliče by pak bylo velmi obtížné rozpoznat v čem je zrovna její program lepší než program ostatních stran. ČSSD si tak musela vybrat několik témat, snadno voličům sdělitelných a srozumitelných, do kterých by kraje mohly skutečně zasáhnout. Těmto účelům nejlépe vyhovovalo téma poplatků ve zdravotnictví, hlavní symbol těchto krajských voleb. Ne snad že by se v případě třicetikorunového poplatku jednalo o otázku bytí či nebytí, ale ČSSD dokázala občany obratně přesvědčit, že právě toto je zásadní problém, který se nyní musí řešit, a kvůli kterému lidé musí jít k volbám. Před voliči se tak strana snažila prezentovat jako ochránce veřejného zdravotnictví před dravými podnikateli. Sociální demokracie si také potřebovala připravit půdu pro vysokou volební účast. Ta totiž pro ni byla, vzhledem k tomu, že tradiční voliči ČSSD nejsou příliš disciplinovaní, minimálně méně než tradiční voliči ODS, základní podmínkou úspěchu. Cílem tedy byla maximální mobilizace, které se mělo dosáhnout pomocí nastolení mimořádné důležitosti těchto voleb. Pro tento účel si sociální demokraté nechali například vytvořit emotivní plakát, na kterém byl obrázek maminky s kojencem a nápisem „Minule jsem volit nešla. Pak nám všechno zdražili.“ Další překážkou, kterou musela ČSSD na cestě k úspěchu překonat, byla vysoká oblíbenost hejtmanů (analogie s vysokou oblíbeností prezidenta). Přestože většina občanů nezná konkrétní práci své krajské reprezentace, tak její působení hodnotí spíše pozitivně. V občanech pak převládá zkreslená představa, že krajští politici jsou vlastně jedněmi z nich a že se skandály a korupčními aférami, které vídají v televizi nebo o kterých čtou v novinách, nemají nic společného21. ČSSD tak musela skloubit boj proti populárním hejtmanům s bojem proti nepopulárním politikům na celostátní úrovni. K tomuto účelu si například nechala natisknout plakáty, na kterých postavila mezi nepopulárního premiéra Mirka Topolánka a ministra zdravotnictví Tomáše Julínka oblíbeného hejtmana Moravskoslezského kraje Evžena

20

V říjnu 2008 klesly ODS voličské preference na 27 %, viz Komplexní analýza podzimních voleb 2008 dostupná na http://www.socdem.cz/s21238. 21

Díky slabé kontrole a nezájmu médií je tak korupce na krajské úrovni snažší.

23

Tošenovského. Voliči pak měli nabýt přesvědčení, že mezi politiky ODS na jednotlivých úrovních v podstatě není žádného rozdílu. ČSSD také v neposlední řadě těžila z faktu, že český volič nemá rád výraznou nadvládu jedné strany a preferuje vyváženost sil. Strana tak upozorňovala na nebezpečí, že vedle prezidenta22, Poslanecké sněmovny a Senátu budou modré i kraje, což byl další apel, který dokázal zmobilizovat dost voličů.

ČSSD v Karlovarském kraji Když ČSSD představila svojí kandidátku plnou nových jmen, alespoň co se krajské politiky týče, dala tím občanům jasně najevo, že po osmiletém vládnutí po boku ODS je se zaběhnutými pořádky konec. Ze sedmi zastupitelů, kteří získali mandát v roce 2004, šli obhajovat pouze tři, z toho dva na těžko zvolitelných místech (17. a 27.) První dva muži minulé kandidátky, náměstci hejtmana Petr Horký a Jiří Behenský, kteří v zastupitelstvu seděli již od roku 2000, se tentokrát na kandidátku ani nedostali. Ti si svůj ortel podepsali již na konci roku 2005 svým hlasováním pro sloučení třech nemocnic a tím se stali přímo zodpovědnými za krizi v karlovarské nemocnici23. Jedničkou kandidátky se stal ředitel největší sokolovské střední školy, PaedDr. Josef Novotný. Ten na sebe upozornil již v minulých krajských volbách, kdy získal druhý největší počet preferenčních hlasů, ale do zastupitelstva se přesto nedostal. V roce 2006 pak kandidoval dokonce do Senátu, ale souboj těsně prohrál. Vzhledem k Novotného dosavadním zkušenostem (pouze ze sokolovského zastupitelstva) rozhodl o jeho prvenství na kandidátce spíš věk (55 let) a obliba u veřejnosti (ředitel školy, úspěšný trenér volejbalu) než dosavadní politická kariéra. Druhé místo zaujal mladý náměstek primátorky Karlových Varů, Tomáš Hybner (36 let). Ten zasedl již v předchozím zastupitelstvu, a byl tak jediným politikem na předních místech kandidátky, který disponoval zkušenostmi z krajské politiky. Na kandidátce ČSSD zaujal nízký počet žen - ve devětačtyřiceti členném složení jich bylo nominováno pouze sedm24. Kandidátku netvořili žádní nestraníci či členové jiných stran. Ačkoliv hlavní strategie ČSSD byla již zmíněna výše, strana samozřejmě měla připravený i program regionální. Samotný fakt, že se na billboardech a plakátech věnovala pouze tématům celostátním, však hovoří o mnohém. Jak již bylo řečeno, strana se zkrátka nechtěla pouštět na tenký led konkrétní podoby krajské politiky, kde by její program nebyl zdaleka tak srozumitelný. Důležitou roli hrálo také to, že sociální demokraté byli po osm let s ODS ve velké koalici. Pokud by tedy chtěli na dosavadní krajskou politiku útočit, sami by si sypali popel na hlavu (čemuž se však stejně nevyhnuli). Pokud by jí chtěli chválit, nepřímo by podporovali svého největšího soupeře, ODS.

22

terý byl tou dobou ještě čestným předsedou ODS

23

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kvk_cssd_volby_20080113.html

24

Na místech 4, 13, 23, 36, 37, 38, 46, tedy pět z nich na těžko zvolitelných pozicích.

24

Ke krajskému programu sociálních demokratů25 je přesto třeba uvést pár poznámek. Jeho hlavním tématem se stalo, pochopitelně, zdravotnictví. Hned v druhém odstavci programu se dozvíme velmi zajímavé zjištění: „Forma obchodní společnosti, ve spojení s manažerskou činností krajem zvolené (rozuměj i politiky ČSSD – pozn. autora) České zdravotní, vedla k nárůstu zadlužení KKN a k poklesu úrovně zdravotní péče a dostupnosti zdravotní péče. Tato situace potvrdila správnost názoru ČSSD na zdravotnictví. Naše strana nevěří na možnost podnikání ve zdravotnictví za účelem zisku.“ V těchto místech ČSSD naprosto popírá svojí politiku předchozích osmi let a ještě navíc tvrdí, že její názor byl správný. Byli to totiž právě politici ČSSD, kteří v roce 2005 hlasovali pro to, aby se z nemocnice stala akciová společnost a dopomohli jí tak přivést do stavu, který teď sami kritizují. O tom se však čtenář volebního programu nedočte nikde. Druhým bodem programu bylo školství. Tam se vedle požadavků citlivé optimalizace školství s cílem nerušit další školská zařízení a většího propojení středních škol s praxí mimo jiné dozvíme, že ČSSD bude prosazovat vznik studijního systému pro vysokoškolské studenty tak, aby se vraceli po studiu do kraje. Bohužel, strana již dál nepíše, co si pod takovým studijním systémem máme představit a jak konkrétně hodlá lákat vysokoškoláky zpět, když pro ně v kraji není uplatnění. Podobných přehmatů bychom v programu našli víc (např. Sport na čtvrtém místě, zatímco Podpora zaměstnanosti, podnikání a investic až na místě posledním, čtrnáctém), ale to již k předvolebním programům patří. Mnohem více tak zarážely rozpory naznačené v odstavci výše, se kterými jsme se v programu setkávali téměř na každém kroku. ČSSD měla plno plánů na zlepšení života obyvatel kraje, ale zcela stranou ponechala fakt, že na jejich realizaci již měla dostatek času po dobu předchozích dvou volebních období. Takový rozpor mezi slovy a činy se informovanému voliči musí nutně jevit jako schizofrenický. Jako omluva může sociálním demokratům alespoň částečně sloužit již zmíněná obměna jmen na kandidátce, kdy šanci dostali ti, kteří nebyli zatíženi osmiletým vládnutím po boku ODS (jediná výjimka byl Tomáš Hybner).

Občanská demokratická strana (ODS) Občanskou demokratickou stranu čekal před volbami nelehký úkol – obhájit dosavadní dvě vítězství. Kandidátní listinu ODS tak mohl stěží vést někdo jiný než muž, který kraj vedl osm let, Josef Pavel. Ten sice srazil svoji popularitu na minimum když se postavil proti doktorům na stranu nezodpovědného managementu (v průzkumech veřejného mínění se dokonce jednalo o nejméně populárního hejtmana26), nicméně strana nemohla jen tak hodit přes palubu člověka, který v obou předcházejících volbách získal v kraji nejvíc hlasů ze všech (v těch předcházejících, v roce 2004, dokonce téměř třikrát víc než celkově druhý v pořadí).

25

dostupnému na http://karlovarsko.cssd.cz/Volebni-program-do-ZKK.pdf-2546 (stáhnuto 10.4.2009)

26

http://www.stem.cz/clanek/1611

25

ODS tedy na rozdíl od ČSSD neprovedla mnoho personálních obměn a vsadila na osvědčená jména, která ve většině případů již s krajskou politikou zkušenosti měla. Na kandidátní listině ODS se seřadili starostové největších měst kraje - Karlových Varů (zde primátorka), Sokolova, Chebu, potom Ostrova, Aše, Kynšperku nad Ohří atd. Co se týče počtu žen, ani ten nebyl o mnoho vyšší než v případě ČSSD – žen kandidovalo pouze 8 (z 50)27. Stejně jako ČSSD, ani ODS nedala na své kandidátce šanci žádnému nestraníkovi. Občanští demokraté poprvé kandidovali do krajských voleb z pozice vládní strany a podle toho také přizpůsobili strategii své volební kampaně. Hejtmani se tak tentokrát snažili držet od celostátní politiky co nejdál stranou a zaměřit se pouze na krajská témata. Vyvolávání konotací s nepopulární vládou Mirka Topolánka se nejevilo jako dobrý nápad, zejména po odhalení kauzy Morava krátce před volbami28. ODS se však ve své kampani ukázala jako by jí osm let krajského vládnutí zbavilo schopnosti vnímat realitu běžného člověka. Na všechny své billboardy umístila usmívajícího se hejtmana v dobře padnoucím obleku a poněkud prázdný nápis „Náš kraj, můj domov,“ vedle kterého se střídala další hesla jako Dostupnější komunikace (hejtman vedle dokončeného silničního průtahu Karlových Varů), Šetrnější k přírodě (s lesy za zády), Spolehlivější pomoc (mezi hasiči), Moderní školství (mezi studenty) či Kvalitnější zdravotnictví (mezi zdravotníky). Vyretušované fotografie, na kterých účastníci vypadali až nepřirozeně spokojeně, však normálního voliče spíš pobouřily. Občané kraje také dostali před volbami do svých schránek Hejtmanské listy, jejichž přílohou byla barevná brožura ODS, ve které si mohli prohlédnout hejtmana stokrát jinak – tu přestřihávajíce pásku, tu vystupujíce z limuzíny, tu při podávání ruky se zahraničními zástupci atd. Je však otázka, zdali voliči nejchudšího kraje jsou takovou prezentaci politiků schopni akceptovat. Mnohem povedenější než kampaň pak byl volební program samotný29. V něm občanští demokraté nabídli svým voličům kontinuitu navázáním na svojí dosavadní práci. Program byl rozdělený do třinácti bodů a ke každému z nich strana uváděla jméno garanta (garantů), který za splnění té či oné oblasti zodpovídal. Poměrně chaoticky zde však byl na prvním místě uveden Rozvoj regionu. Pomineme-li fakt, že vůle rozvíjet region by měla být hlavním důvodem proč ve volbách vůbec kandidovat a tudíž jí již není třeba explicitně zmiňovat, byly v této části obsáhnuty prvky, které se později na jiných místech objevily znovu. Klíčové téma voleb, zdravotnictví, se nacházelo až na třetím místě programu (za rozvojem regionu a školstvím). Strana tak jako by dávala najevo, že se zdravotnictvím je vše v pořádku a stála si na svém rozhodnutí mít z krajské nemocnice akciovou společnost. „Zdravotnictví chápeme jako jednu z nejvýznamnějších služeb zvyšujících kvalitu života obyvatel kraje. Za hlavní parametry této služby považujeme především její komplexní kvalitu,

27

Opět na těžko zvolitelných místech: 8, 17, 20, 27, 36, 38, 43, 45.

28

poslanec ODS Jan Morava sháněl kompromitující materiály na svého spolustraníka Vlastimila Tlustého

29

dostupný na http://www.ods-karlovarsky.cz/ (stáhnuto 11.4.2009)

26

dostupnost této služby prostřednictvím Karlovarské krajské nemocnice, a.s., a dlouhodobou ekonomickou stabilitu celého systému.“ Na poměry ODS vypadala poměrně nezvykle snaha o omezení automobilové dopravy. „Budeme usilovat o převedení přepravy zboží s vysokými nároky na přepravní výkon v tunách ze silnic na železnici.“ (kapitola Železnice) „Vybudujeme dopravní terminály, které umožní nejen přestup mezi různými druhy veřejné dopravy, ale nabídnou také parkování osobních aut, úschovu a případně půjčení jízdních kol, dopravní informace a další služby.“ (kapitola Veřejná doprava) Nevídaného zájmu o ekologii se čtenáři dočkali i v kapitole Životní prostředí a revitalizace krajiny. „Finančně podpoříme třídění odpadů a další aktivity při jejich využívání a osvětu v oblasti ochrany životního prostředí. … Podpoříme krajská ekologická střediska a vznik odborného týmu pro školení žáků a učitelů základních a středních škol v oblasti ekologie.“ Občanští demokraté tak na některých místech svého programu uvedli takové body, za které by se nemusela stydět ani Strana zelených.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) Z porovnání kandidátních listin, se kterými šla KSČM do všech třech krajských voleb, zjistíme, že strana dodržuje přísnou hierarchii. Jména na předních pozicích se mění minimálně a noví kandidáti si na zvolitelná místa musejí obvykle počkat. Lídrem se tak již potřetí stal Jaroslav Borka. KSČM se díky svému stabilnímu elektorátu nemusela v předvolební kampani ani příliš snažit – podle průzkumu agentury STEM30 má největší podíl těch voličů, kteří se voleb účastní vždy. Vědoma si vysokého počtu voličů, kteří jsou k předvolebním aktivitám lhostejní, nevyvinula strana příliš velké úsilí ani v kampani, ani ve svém volebním programu. V něm komunisti zůstali věrni tradičním levicovým tématům a čtenáři se tak dočetli o odporu proti poplatkům ve zdravotnictví, o pojetí nemocnic jako neziskových organizací, které si zaslouží dodatečné peníze z veřejných zdrojů, o podpoře domovů seniorů, o dostupném bezplatném vzdělání atp. KSČM ale již neuvedla z čeho - nebo na úkor čeho – toto všechno hodlá zaplatit. Tím se však od ostatních stran příliš nelišila. Co se týče konkrétního programu pro Karlovarsko31, tak v něm se strana sice dotkla problematiky KKN, ale jen velmi povrchně. Pod nadpisem Za rozhodující považujeme se tak dočteme požadavek vyřešení problémů Karlovarské krajské nemocnice a.s. včetně stabilizace lékařů a středního zdravotnického personálu. Nic víc, konkrétní plány chybí. Na své tradiční voliče - dělníky, nezapomněla KSČM ani v bodu Vzdělanost a regionální školství, když hned na druhém místě (za zlepšením postavení učitelů) je požadavek kvalitní přípravy učňů na dělnické profese užším sepětím učňovského a oborového školství s praxí. V komunistickém programu nechybí ani obrana českého majetku před cizím kapitálem. Pod bodem Rozvoj venkova se dočteme, že strana za rozhodující považuje mj.

30

viz Komplexní analýza podzimních voleb 2008 dostupná na http://www.socdem.cz/s21238

31

dostupném na http://www.karlovyvary.kscm.cz/program.htm (stáhnuto 11.4.2009)

27

bránit prodeji půdy do vlastnictví cizinců. Strana tak pravděpodobně chtěla oslovit voliče vyšší věkové kategorie, kteří mají historické zkušenosti z okupace za druhé světové války, a využila k tomu i německou kartu. I další dva požadavky dokládají snahu o izolacionalismus. Kapitola Životní prostředí: zajištění dodržení územních limitů pro těžbu uhlí a ostatní nerostné suroviny; jejich využití by mělo být především pro domácí potřebu – nikoliv na vývoz a požadavek, s ohledem na historii poměrně úsměvný, v kapitole Bezpečnost: bránit rozmístění cizích vojsk na území kraje.

Alternativa pro kraj Alternativa pro kraj vznikla speciálně před volbami na protest proti osmileté velké koalici ODS a ČSSD. „Neschopnost současné krajské koalice naslouchat druhým je jedním z důvodů, který nás ke vzniku Alternativy vedl. Nedodržují programy, které předložili lidem, ale sledují daleko více vlastní prospěch, například v oblasti zdravotnictví, školství nebo i masového sportu.“32 Takto uvedl důvod vzniku strany lídr kandidátky, senátor, krajský zastupitel a starosta Božího Daru, Jan Horník - nejhlasitější kritik krajské koalice, který v minulých volbách vedl Evropské demokraty. Jak již bylo řečeno, ve straně se sešli zástupci více stran (SNK Evropských demokratů, Nezávislých starostů pro kraj, Volby pro město, Nezávislých demokratů, Strany pro otevřenou společnost, Liberální strany a Občanské demokratické aliance). Jakožto protestní strana se Alternativa snažila zaujmout voliče zejména kritikou krajské koalice (heslo: Konec arogance moci ODS+ČSSD v kraji). Jejich volební program33 se tak logicky lišil od uhlazených a relativně nekonfliktních frází třech velkých stran a dokázal vnést i několik témat nových (nehledě na jejich nižší relevanci pro krajské volby, čímž se ale od ostatních stran příliš nelišil). Prioritou programu se stala bezpečnost. Pod ní se na prvním místě ukrýval požadavek viditelného a účinného vstupu policie a státního zastupitelství do řešení problematiky korupce a nehospodárného nakládání s veřejným majetkem. Toto téma sice nepatří mezi výlučné kompetence kraje, ale apel na větší transparentnost je zcela na místě (zejména po zkušenostech, které kandidáti Alternativy nasbírali v opozičních řadách). V dalších podbodech bylo například potlačení kuplířství a pouliční prostituce nebo řešení problematiky provozu heren a kasin (což jsou ovšem témata, která pod krajské kompetence nespadají). Dalším klíčovým tématem bylo zdravotnictví, ve kterém Alternativa požadovala „stabilizaci systému a fungující sociální služby, nikoliv tunel nemocnic“. Nechyběl zde důraz na „profesionálně řízenou krajskou nemocnici bez kšeftů politiků a jejich přátel“ anebo na „ukončení nákupů předražených léků, zdravotního materiálu a služeb“ – jasný odkaz na práci České zdravotní a.s. v čele KKN. V oblasti školství strana požadovala ukončení nekoncepční optimalizace středního a učňovského školství, kdy poukazovala na zánik tradičních oborů a škol. Ve čtvrtém bodě nazvaném Veřejná správa jako služba jsme mohli zaznamenat dobře

32

http://www.alternativa08.cz/projekt-alternativa-miri-na-kraj/

33

dostupný na http://www.alternativa08.cz/program/ (stáhnuto 11.4.2009)

28

se prodávající hesla typu: „Konec politiků bez zodpovědnosti“ nebo „Kraj bez trafik pro neschopné nebo všehoschopné politiky“. Strana však přinesla i nová témata, např. požadavek na přímou volbu hejtmana, otevření Krajského úřadu pět dnů v týdnu, nebo zprůhlednění zadávání veřejných zakázek.

Doktoři (za uzdravení společnosti) Další stranou, která vznikla na protest proti zavedeným pořádkům, byli Doktoři (heslo: Společnost je nemocná, chceme jí uzdravit). Ti vznikli prakticky na ulici během lednových demonstrací roku 2008 podporujících primáře v boji proti krajským radním. U vzniku tohoto hnutí stál a za něj kandidoval (ačkoliv až na devátém místě) Filip Berger, předseda lékařského odborového klubu v Karlových Varech. Jedničkou se stala Berenika Podzemská, zástupkyně odstupivšího primáře interny Stanislava Kubína. I ostatní kandidáti byli většinou lékaři Karlovarské krajské nemocnice. Největším tématem, díky kterému vůbec kandidovali, se pro Doktory stalo zdravotnictví a to se projevilo i ve volební kampani. Doktoři vsadili na kontaktní volební kampaň a objížděli náměstí měst a vesnic, kde s občany mluvili o politice zatímco jim měřili tlak. Doktoři si pronajali také několik billboardů, na jeden z nich například nechali umístit fotku hejtmana a vedle něho nápis: „Volte Doktory, já už na to fakt nemám“. Tedy jasný odkaz na krizi v nemocnici z přelomu roku. Na tento billboard si hejtman dokonce stěžoval i u soudu, ale neuspěl. O napjatých vztazích mezi hejtmanem a doktory svědčí i další střípek z volební kampaně: vedení krajské nemocnice vydalo zákaz šíření politických volebních materiálů ve svých zařízeních. Tento zákaz však zdaleka neplatil pro všechny, protože v areálu Karlovarské nemocnice se objevil billboard ODS s hejtmanem mezi zdravotníky34. I ve volebním programu35 byla největší část věnována zdravotnictví. Ačkoliv by se řeklo, že právě doktoři budou mít svůj program v této oblasti nejlépe rozpracovaný, opak je pravdou. Sice jsme se v něm dočetli kdo je za špatný stav nemocnic odpovědný (vedení kraje, které za neprůhledných podmínek dosadilo nekompetentní management), byly uvedeny i návrhy na zlepšení situace, například větší počet sester a lékařů (to má ovšem v programu každá strana), avšak o konkrétní realizaci jejich programu nikde ani zmínka. Doktoři sice požadovali neziskovou formu nemocnice, ale o jejich postoji k poplatkům jsme se také nic nedozvěděli. Za požadavek z říše snů se dá považovat jejich záměr vybudovat novou krajskou nemocnici. Citace programu: „Protože ani jeden z areálů tří chátrajících nemocnic nevyhovuje potřebě krajského zařízení, měli bychom k jeho postavení zvolit místo nové. Je to vhodné nejen proto, že se „na zelené louce“ vyhneme pasti zastaralých pavilónových pracovišť a vyhovíme současným nárokům, navíc to zvládneme mnohem levněji.“ Jak již bylo řečeno, nikde se však nedozvíme, jak chtějí Doktoři celý projekt zafinancovat a ještě k tomu zvládnout levněji.

34

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv-glosa-20080917.html

35

dostupném na http://www.doktoriprolidi.cz/?pg=1 (stáhnuto 12.4.2009)

29

Koalice pro Karlovarský kraj (KKK) Pod hlavičkou Koalice pro Karlovarský kraj kandidovala stejně jako v minulých volbách KDU-ČSL. Tentokrát však její předseda Josef Malý vyměnil Stranu zelených za Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, které mu na kandidátku dodalo hned 13 starostů (mezi jinými i starosty středně velkých měst v kraji jako Chodova, Kraslic, Žlutic, Bochova nebo Toužimi). Lidovci se ve spolupráci se starosty zaměřili na svůj tradiční elektorát v menších městech a na vesnicích. Jejich volební slogan tak zněl: „Rovné šance pro celý kraj“. Koalice se na kandidátce opírala o starosty, lékaře či hasiče36, tedy o lidi v menších městech většinou známé a velmi oblíbené. Zajímavostí je, že na 20. místě Koalice kandidoval i slavný žokej Josef Váňa. Lidovci byli ve volební kampani poměrně neviditelní a svému označení Klidná síla nezůstali nic dlužni ani ve svém volebním programu37, kde na rozdíl od předchozích dvou stran neprojevovali výraznější nespokojenost s dosavadní vládnoucí koalicí. „Cílem členů této koalice není bourat a hanět to, co se za dosavadní období fungování Karlovarského kraje vytvořilo, ale napomoci tomu, co se buď dosud nepodařilo, nebo co dle našeho názoru vyžaduje změnu.“ Konkrétnější však Koalice nebyla a čtenář se tak nedozvěděl, co přesně se v jejích očích nepovedlo či co by onu zmíněnou změnu potřebovalo. Program Koalice, ze stran zvolených do zastupitelstva jednoznačně nejslabší, měl pouze sedm stručných bodů. Jako priorita byl zmíněn Karlovarský kraj bezpečný. Předpokládáme-li, že strana do svého programu na první místo uvede to, co jí nejvíc pálí, resp. její voliče, dostaneme pocit, že kandidáti Koalice v uplynulých čtyřech letech nežili v Karlovarském kraji. To by totiž jejich program nemohl začínat větou „Zlepšení podmínek pro činnost základních záchranných složek jako jsou hasiči, Policie ČR, zdravotnická záchranná služba včetně složek ostatních jako například Městská policie, horská služba, bezpečnostní sbory, havarijní služby, občanské organizace s bezpečnostní specializací a další.“ Klíčové téma voleb, zdravotnictví, je pak odsunuto až na čtvrtou pozici a veškerý program je dokonce shrnut jen do dvou vět. „Kvalitní zdravotnictví zajišťují fundovaní zdravotníci a profesionální management. Podpora zdravého způsobu života, sportu nejen na vrcholové úrovni.“

36

Odkaz na hasiče byl téměř všudypřítomný jak v programu, tak na billboardech.

37

dostupném na http://www.koalice.com/program.html (stáhnuto 12.4.2009)

30

IV Výsledek krajských voleb 2008 Stejně jako v roce 2000 a 2004, i v roce 2008 se krajské volby konaly souběžně s volbami do senátu v jednom ze třech obvodů Karlovarského kraje, tentokrát v Chebu. Senátorem se v druhém kole stal Miroslav Nenutil (ČSSD), starosta Stříbra. Volební účast se sice zvýšila o solidních 10 % na 35,01 %, ani to však nestačilo k posunu kraje z posledního místa. Jako tradičně, i tentokrát šli lidé nejvíce k volbám na Karlovarsku. Účast 38,32 % však i zde zůstala pod republikovým průměrem (40,30 %38). Ve volbách zvítězila ČSSD, což se vzhledem k politické situaci na celostátní úrovni dalo předpokládat. Nečekaný byl však značný rozdíl mezi ní a druhou ODS (31,4 % vs. 18,1 %). Překvapením voleb jsou určitě zisky mimoparlamentních stran – těch se přes pětiprocentní hranici přehouplo o jednu víc než v minulých volbách, a do zastupitelstva Karlovarského kraje se tak dostalo nejvíc stran v celé republice, šest39. Na tento výsledek by se dalo nahlížet také tak, že občané byli s krajskou politikou ODS a ČSSD velmi nespokojeni40. Jejich pohár trpělivosti ke dvěma největším stranám přetekl, a ti se tak rozhodli dát šanci jiným stranám. Krajské zastupitelstvo čekala velká personální obměna – zatímco se po volbách v roce 2004 vystřídala jen jedna třetina zastupitelů, nyní to bylo víc než dvě třetiny (pouze 14 zastupitelů obhájilo svůj mandát). Tabulka 7: Výsledky voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje 2008 Zdroj: www.volby.cz

Hlasy

Subjekt

počet 25 977 14 967 14 443 8 228 7 918 4 909 2 185 1 019 985 819 767 370 155 82 742

Česká strana sociálně demokratická Občanská demokratická strana Komunistická strana Čech a Moravy “ALTERNATIVA PRO KRAJ“ Doktoři (za uzdravení společnosti) Koalice pro Karlovarský kraj Strana zelených Dělnická str. - zrušení popl. ve zdrav. Unie svobody – Demokratická unie Volte Pravý Blok – www.cibulka.net SDŽ - Strana důstojného života Strana zdravého rozumu Sdružení pro rep. – Republ. str. Čsl. Celkem

v% 31,4 18,1 17,5 9,9 9,6 5,9 2,6 1,2 1,2 1 0,9 0,4 0,2 100

Mandáty počet v% 16 35,6 9 20,0 8 17,8 5 11,1 4 8,9 3 6,7

45

38

Pro srovnání: voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006 se zúčastnilo necelých 65 %.

39

Rozložení nálad voličů je tak v zastupitelstvu velmi reprezentativní, propadlo pouze 7,6% hlasů.

40

100

Obě strany shodně dostali druhý nejnižší zisk právě zde, v Karlovarském kraji. V součtu pak získaly méně procent jen v Libereckém kraji.

31

ČSSD Stejně jako v jiných krajích, i na Karlovarsku vyhrála ČSSD. Zde dokonce více než 13% rozdílem před druhou ODS a oproti volbám minulým si připsala devět nových mandátů (za 17 000 hlasů navíc). Sociálním demokratům jistě přispěla k vítězství celostátní kampaň, naopak je nepoškodila skutečnost osmiletého vládnutí po boku ODS, možná ovšem i díky tomu, že kandidátka byla výrazně obměněna41. ČSSD se sázka na Josefa Novotného jednoznačně vyplatila. Ten nejenže získal 12,78 % preferenčních hlasů, ale jeho zisk 3321 hlasů, s přehledem nejvíc v celém kraji, ho pasoval na nejžhavějšího kandidáta na pozici hejtmana. Vzhledem k výše zmíněné obměně kandidátů měl z 16 zvolených sociálních demokratů zkušenosti z minulého zastupitelstva jen jediný, dvojka kandidátky Tomáš Hybner. Sociální demokraté zvítězili ve všech mikroregionech. Výborného výsledku dosáhli zejména na Sokolovsku (44,46 %), bydlišti jejich jedničky, a Kynšperku nad Ohří (41,5 %), nejhoršího naopak v Karlových Varech (23,37 %) a v Toužimi (26,77 %).

ODS Porážka ODS se dala očekávat, v tomto směru se tedy neodehrálo žádné velké překvapení. Jako tři hlavní důvody neúspěchu by se daly uvést: 1) ztráta důvěry ODS na celostátní úrovni 2) krajská politika (nezvládnutí krizové situace ve zdravotnictví – hejtman, místo aby vyhnal lidi zodpovědné za krizi, podpořil propouštění zkušených lékařů; nepopulární slučování škol) 3) sebestředná kampaň a glorifikace hejtmana42. Co se však v žádném případě nečekalo byl pád ze 40 na 18 procent a následná ztráta 12 zastupitelských mandátů (z 21 na 9). V tomto ohledu dopadla ODS v Karlovarském kraji nejhůře ze všech krajů (ztratila 57 % mandátů), a to je jasný důkaz toho, že za neúspěch nemůže vinit jen vládní nepopularitu, ale že si za něj může do značné míry sama. Z chabého výsledku však těžko vinit pouze hejtmana - jeho postavení do čela kandidátky se nakonec ukázalo jako dobrý tah - získal přes 1 900 hlasů (třetí v kraji), více jak dvakrát tolik než druhý občanský demokrat v pořadí, sokolovský starosta Karel Jakobec. Šest z devíti zvolených zastupitelů obhájilo svůj mandát z minula. ODS získala nejvíc v Mariánských Lázních (27,94 %), zejména díky hlasům bývalé starostce Ellen Volavkové, avšak ani zde nedokázala porazit svého největšího rivala, ČSSD. Nejméně naopak získala v Toužimi (11,77 %) a v Chodově (12,98 %). Z pohledu na výsledky ODS v mikroregionech zpozorujeme jasnou korelaci mezi volebním výsledkem strany a bydlištěm jejích kandidátů. Z Toužimi např. nekandidoval nikdo, v Chodově jen jeden kandidát. Vidíme tak, že v krajských volbách je personální obsazení kandidátky velmi důležité.

41

Což bývá častý taktický tah - když některá strana vládne dlouho, tak aby nabídla změnu, obmění kandidáty.

42

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kv-nekolik-duvodu-20081020.html

32

KSČM Na svá dvě druhá místa tentokrát nenavázali komunisté, kteří doplatili na vysokou volební účast. Ti, ačkoliv dostali o tisíc hlasů více než ve volbách roku 2004, díky nárůstu počtu voličů paradoxně čtyři mandáty ztratili. Komunistická kandidátka se obešla bez posunů. Pozici jedničky obhájil zkušený straník Jaroslav Borka, post obhájilo i dalších pět kandidátů z celkem osmi zvolených. Nejlépe si komunisté vedli v Aši (25,43 %), nejméně procent dostali v Lokti (12,31 %).

Alternativa pro kraj Vedle výrazného rozdílu mezi ČSSD a ODS byl největším překvapením voleb bezmála desetiprocentní zisk Alternativy. Vezmeme-li v úvahu, že Alternativa je nástupce Evropských demokratů (14 jmen z minulé kandidátky ED kandidovalo v těchto volbách za Alternativu), polepšila si o dobré dva mandáty, ze tří na pět. Z voleb musí odcházet spokojená zejména jednička kandidátky, Jan Horník. Ten se stal druhým mužem v kraji (přes dva tisíce hlasů) a vyšla mu tak generálka na senátní volby (2010), ve kterých se chystá obájit svůj nynější mandát. Dobrého výsledku se dočkal i Jan Kotek, spoluzakladatel Občanského fóra a hlasitý opozičník z městského zastupitelstva v Karlových Varech, který se vyšvihnul z šestého místa na druhé. Největší skok se ovšem povedl Stanislavu Kubínovi, prvnímu z primářů, který podal výpověď po tom, co vyhrál konkurz na zdravotního ředitele, ale vzápětí rezignoval, jelikož by jeho hlas v představenstvu stejně neměl žádnou váhu. Ve volbách se mu podařilo nasbírat téměř devět set hlasů a z 26. místa se vyhoupl na třetí, čímž si zajistil zastupitelský mandát. Nejvíce se Alternativě dařilo na Karlovarsku, kde skončila druhá (19,44 %; v okrsku Boží Dar, kde je Horník starostou, získala dokonce 49,5 %), propadla naopak na Sokolovsku (3,31 %).

Doktoři Doktoři, pasovaní na černého koně těchto voleb, zůstali poněkud za očekáváním. Poté, co na přelomu roku dokázali do ulic mobilizovat stovky občanů, se netajili tím, že chtějí získat alespoň deset mandátů. Nakonec to však za deset procent hlasů byly jen mandáty čtyři. Největší úspěch Doktoři zaznamenali v Karlových Varech (16,49 %), nejhůře dopadli v Kynšperku nad Ohří (3,99 %), odkud nebyl žádný z jejich kandidátů.

Koalice pro Karlovarský kraj Koalici se podařilo rozšířit své dva mandáty z minulých voleb o jeden nový. Do zastupitelstva se za ni dostaly obě jedničky stran tvořící tuto koalici – lidovec Josef Malý a nezávislý Josef Hora, který koalici přinesl bezmála pětinu hlasů. V Chodově také díky Horovi (starosta) strana získala velmi solidních 22,82 % a skončila tam druhá. Sám Hora zde dokázal nasbírat víc hlasů (566), než celá ODS dohromady (562).

33

Ostatní strany Zelení, coby nová parlamentní strana, se tentokrát rozhodli kandidovat samostatně, avšak, stejně jako v jiných krajích, i na Karlovarsku neúspěšně. Přestože si do voleb připravili poměrně propracovaný program43, o jejich neúspěchu (2,6 %) rozhodla vypjatá předvolební atmosféra mezi koalicí (ODS, ČSSD) a opozicí, kdy zejména voliči, kteří volili SZ v roce 2006 do Parlamentu, volili nyní Alternativu nebo Doktory. Dobré jméno straně neudělali ani její rozhádaní zástupci v Poslanecké sněmovně. Za znepokojivý se dá označit nárůst preferencí extremistické Dělnické strany. Ta dostala sedmkrát více hlasů než v minulých volbách a polepšila si tak o necelé jedno procento (z 0,24 % poskočila na 1,2 %). Vzhledem k početným národnostním menšinám v kraji, proti kterým se strana vymezuje, a rostoucí poptávce obyvatel po radikálních řešeních, je pravděpodobné, že preference této strany ještě posílí. Výsledky voleb v jednotlivých okresech ukazují, že stejně jako v minulých volbách i nyní byly voličské preference ve dvou menších okresech podobné (až na zisk KKK na Sokolovsku). Tabulka 8 Výsledky voleb podle okresů Zdroj: www.volby.cz

Okres

Cheb

Strana ČSSD KSČM ODS Doktoři Alternativa KKK

Zisk (%) 31,61 21,71 20,59 7,11 6,07 3,69

K. Vary

Strana ČSSD ODS Alternativa KSČM Doktoři KKK

Zisk (%) 25,56 16,87 16,45 14,52 13,93 5,91

Sokolov

Strana ČSSD KSČM ODS KKK Doktoři Alternativa

Zisk (%) 40,14 17,76 17,48 8,16 5,27 3,74

Zajímavé je uvést také výsledek v samotném mikroregionu Karlovy Vary44, několikrát zmíněný výše: 1. ČSSD 23,37 % 2. Alternativa 19,44 % 3. Doktoři 16,49 % 4. ODS 16,30 % atd. Za čím stojí tak nízký zisk ČSSD a ODS a naopak vysoký zisk Alternativy a Doktorů, kteří by se bez hlasů z Karlových Varů jinak potáceli na pětiprocentní hranici? V první řadě to byla již mnohokrát zmíněná krize v karlovarské nemocnici, díky které na přelomu roku vyšli protestovat před krajský úřad a do centra města stovky občanů Karlových Varů, a vyvolali tak největší demonstrace od roku 1989. Důležitou roli však hrála i situace na městském zastupitelstvu, kde vládne, překvapivě, velká koalice ODS a ČSSD. V Radě města je 6 zástupců ODS, 5 ČSSD, z nichž 4 se nyní dostali i do krajského zastupitelstva. Provázanost je zde tedy jasná, voliči v Karlových Varech pak logicky nevolili své neoblíbené městské zastupitele ještě do kraje.

43

dostupný na http://karlovarsko.zeleni.cz/113/rubrika/karlovarsky-kraj/ (stáhnuto 13.4.2009)

44

Podrobné výsledky voleb v mikroregionech jsou uvedeny v Příloze.

34

A proč byli lidé s velkou koalicí v Karlových Varech tak nespokojeni? I zde se totiž na veřejnost provalilo několik skandálů se silným korupčním potenciálem. Jmenujme například případ ruského podnikatele, který si i přes zákaz stavebního úřadu postavil kousek za Karlovými Vary domek a zůstal nepotrestán. Řada lidí tak nabyla dojmu, že ne všem občanům se měří stejným metrem, a že bohatí si mohou dovolit víc (vyvolání obrazu ruské mafie skupující Karlovy Vary). Další do nebe volající případ byla proslavená karlovarská losovačka, ve které šlo o výběrové řízení na vybudování nové hokejové haly (viz citace programu Alternativy výše – odkaz na masový sport). Zástupci města, za přítomnosti notářky (!), tak dlouho losovali v klobouku firmy postupující do dalšího kola, až nakonec našli to správné jméno, pozdějšího vítěze, společnost Syner 45.

Dopad voleb na krajskou politiku Krátce po volbách začala vítězná ČSSD, v čele s Josefem Novotným, jednat se všemi stranami o možné podobě budoucí krajské koalice. Do jednání šli sociální demokraté se třemi základními požadavky, ze kterých nehodlali ustoupit: 1) Karlovarská krajská nemocnice bude transformovaná na neziskové zdravotnické zařízení 2) nebudou privatizována žádná zařízení sociálních služeb v kraji 3) poplatky v krajských zdravotnických zařízeních (i lékárnách) budou hrazeny z rozpočtu kraje46. Jako první vyjednávání odmítla Alternativa. Té se nelíbilo, že ČSSD nenechává žádný prostor pro požadavky případných koaličních partnerů a zamířila tak do opozice. Povolební veletoč předvedla ODS. Ve snaze zalíbit se vítězi voleb obrátila o sto osmdesát stupňů a náhle byla ochotna kývnout na všechny tři požadavky ČSSD47. Občanští demokraté tak dali celkem jasně najevo, že křesla v krajské radě jsou pro ně důležitější než pokračování ve své dosavadní práci, za kterou si v předvolební kampani tolik stáli a na kterou voliče lákali. Bývalý hejtman se dokonce netajil tím, že přizvání do koalice očekává jako odplatu z let minulých, kdy ODS sama dvakrát přizvala sociální demokraty, ačkoliv mohla vždycky utvořit středopravou koalici. Do povolebních jednání však zasáhl předseda ČSSD, Jiří Paroubek, který dvojkoalici s ODS doporučil neuzavírat48. Novotný tak musel hledat jiné řešení a přišel s myšlenkou tzv. duhové koalice - koalice složené ze všech stran, tedy i komunistů. Po tom, co ze hry byla Alternativa a ODS dala najevo, že koalice s komunisty je pro ně nepřijatelná, měl však Novotný manévrovací prostor dost omezený. S ODS navíc odmítali spolupracovat Doktoři, takže volba byla jasná: uzavřít koalici s programově nejbližšími stranami, s KSČM a s Doktory.

45

Nyní ještě více prosalvenou korupčními skandály díky událostem kolem libereckého šampionátu v běhu na lyžích v roce 2009. Celé video ke shlédnutí na: http://www.youtube.com/watch?v=f0-SY70ZR08 46

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kvk-cssd-koalicni-jednani-20081021.html

47

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kvk-pozadavky-cssd-vs-strany-20081022.html

48

http://www.novinky.cz/domaci/152676-paroubek-vyloucil-v-krajich-velke-koalice-soc-dem-a-ods.html

35

Tyto tři strany tak v pětačtyřiceti členném zastupitelstvu získaly pohodlnou většinu sedmadvaceti hlasů49. V radě kraje zasedlo 5 zástupců ČSSD, po dvou křeslech získali komunisté a hnutí Doktoři. Nová krajská vláda tak vypadala následovně: Hejtman: Josef Novotný (ČSSD) Náměstek pro ekonomiku: Martin Havel (ČSSD) Náměstek pro dopravu a regionální rozvoj: Petr Navrátil (ČSSD) Náměstek pro sociální věci: Miroslav Čermák (ČSSD) Náměstek pro majetek: Jaroslav Borka (KSČM) Radní pro životní prostředí: Jaroslav Bradáč (ČSSD) Radní pro zdravotnictví: Berenika Podzemská (Doktoři) Radní pro školství: Vratislav Emler (Doktoři) Radní pro kulturu: Eva Valjentová (KSČM) Dle předvolební rétoriky koaličních stran a jejich volebních programů bylo jasné, že změny ve zdravotnictví na sebe nenechají dlouho čekat. Krátce po volbách Karlovarský kraj spolu s ostatními kraji využil svojí legislativní pravomoc a poslal Poslanecké sněmovně návrh na zrušení poplatků ve zdravotnictví. Tento návrh však díky zamítnutí horní komory neuspěl a kraj se tak chopil iniciativy sám – poplatky se sice vybírají dál, ale jsou občanům vraceny z krajské pokladny ve formě daru. Vyřešila se i situace v Karlovarské krajské nemocnici – ke změně právní formy v době psaní tohoto textu50 sice nedošlo, ale změnila se alespoň organizační struktura, v rámci které se zrušila tři místa ředitelů jednotlivých nemocnic (ti dosavadní byli propuštěni, včetně již zmiňované Věry Procházkové)51. Změnu doznala také Regionální rada soudržnosti Severozápad, která rozhoduje o financích z operačních programů Evropské unie, ve které nově zasedl například Josef Novotný nebo Berenika Podzemská.

49

Bývalý senátor za Sokolovsko a někdejší disident Jan Hadrava zvolený za Doktory odmítl podepsat koaliční smlouvu a usedl tak do opozičních lavic. 50

duben 2009

51

http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/kvk-personalni-zemetreseni-kkn-20081218.html

36

Závěr V Karlovarském kraji vládla po dvě volební období koalice ODS a ČSSD, a bylo tak zajímavé sledovat, jak na tuto osmiletou symbiózu zareagují opoziční strany a voliči sami. Vládnoucí strany se navíc v očích občanů poškodily nešetrnými kroky v oblasti zdravotnictví, při kterých se krajští radní postavili na stranu managementu v boji proti oblíbeným primářům karlovarské nemocnice. Ti se odmítli nemocničnímu vedení podřídit a spolu s ostatním lékařským personálem houfně podávali rezignace. V boji je podpořila i veřejnost, která se vzmohla k největším demonstracím od roku 1989. Situace se po pár týdnech opět stabilizovala, ale byli to voliči, kteří této koalici vystavili v podzimních volbách konečné hodnocení. Velkým stylem v nich zvítězila ČSSD (vítězství ve všech mikroregionech), těžké ztráty zaznamenala ODS (ztráta 12 mandátů), o jedno místo si pohoršili komunisté. Ačkoliv se tedy i do třetice naplnilo, že v krajských volbách vítězí opoziční strana, výsledek voleb na Karlovarsku ukazuje, že krajská politika má na výsledné rozložení sil v zastupitelstvu velmi důležitý vliv a strany jí ve svých kampaních přikládají odpovídající váhu. Ať již koaliční, nebo opoziční. Příkladem toho budiž téměř desetiprocentní zisky dvou protestních stran (Alternativa, Doktoři), které na sebe upozornily hlasitou kritikou stávajících pořádků. Celkem se do zastupitelstva dostalo stran šest, nejvíce v celé republice (šestou byla Koalice pro Karlovarský kraj složená z lidovců a nezávislých starostů). V práci bylo také zmíněno, že v parlamentních volbách se dvěma největším stranám, ODS a ČSSD (i KSČM), daří v kraji o něco lépe než jinde. Pokud však přijde na výsledek těchto, krajských, voleb, je tomu přesně obráceně – ODS a ČSSD dostaly v součtu téměř nejméně hlasů ze všech krajů republiky. Z výsledku krajských voleb tak můžeme vyčíst, že voliči byli s dosavadní prací krajské koalice natolik nespokojeni, že místo aby dali hlas té straně, kterou obvykle volí v parlamentu, tak raději dali přednost změně, kterou pro ně představovaly tři menší strany. Po volbách se vyjednávání o budoucí koalici chopili vítězní sociální demokraté, kteří našli partnera v nově vzniklých Doktorech a komunistech. Hejtmanem se stal Josef Novotný, jehož sociální demokraté získali v krajské radě pět křesel, dvěma menším stranám byla přidělena křesla dvě. Krajskou politickou scénu tak nyní bude zajímavé sledovat i z toho důvodu, že v Karlovarském kraji se komunisté poprvé přímo účastní vládnutí a spolupráce s ČSSD zde pro ně může být generální zkouškou pro možnou budoucí spolupráci na úrovni celostátní. Vzhledem k faktu, že celorepubliková volební účast se oproti volbám roku 2004 zvýšila o deset procent, lze předpokládat, že si občané na existenci krajů a jejich kompetence začínají zvykat (koneckonců, jak bylo ukázáno v první kapitole, jejich vliv na život občana může být značný) a krajská politická scéna tak nyní bude víc exponovaná, než tomu bývalo dřív.

37

Prameny Ústava ČR Zákon 129/2000 Sb.

Literatura Balík S., Kyloušek J. Krajské volby v České republice 2004. Brno 2005. LaPlant, J. T., Braun, M., Marek, D., & Lach, J. Decentralization in the Czech Republic: the European Union, political parties and the creation of regional assemblies. Politologica. Acta Universitatis Palackinae Olomucensis 3/2004, stránky 129-144. Mrklas L. Krajské volby 2000. Fakta, názory, komentáře. Praha 2001. Šaradín P. Politické kampaně, volby a politický marketing. Olomouc 2007.

Internetové zdroje Stránky politických stran Alternativa pro kraj http://www.alternativa08.cz/ Česká strana sociálně demokratická http://karlovarsko.cssd.cz/, http://www.socdem.cz/ Doktoři (za uzdravení společnosti) http://www.doktoriprolidi.cz/ Koalice pro Karlovarský kraj http://www.koalice.com/ Komunistická strana Čech a Moravy http://www.karlovy

vary.kscm.cz/

Občanská demokratická strana http://www.ods-karlovarsky.cz/ Strana zelených http://karlovarsko.zeleni.cz/ Ostatní Asociace krajů ČR http://www.asociacekraju.cz/ Český statistický úřad http://www.czso.cz/, http://www.kvary.czso.cz/ Internetové zpravodajství http://www.novinky.cz/ Internetový politologický časopis e-Polis http://www.e-polis.cz/ Karlovarský deník http://karlovarsky.denik.cz/ Kompletní údaje o volbách http://www.volby.cz/

38

Středisko empirických výzkumů STEM http://www.stem.cz/ YouTube (záznam videa) http://www.youtube.com/

39

Příloha Tabulka 9: Výsledky voleb v mikroregionech Zdroj: www.volby.cz

Okres

Cheb

Karlovy Vary

Mikroregion

Aš Cheb Mariánské Lázně Karlovy Vary Nejdek Ostrov Toužim Žlutice

Horní Slavkov Chodov Sokolov Kraslice Kynšperk nad Ohří Loket Sokolov

Subjekt Alternativa Doktoři (%) (%) 6,07 7,11 4,29 5,89 7,38 8,39

ODS (%) 20,59 19,84 17,63

KSČM (%) 21,71 25,43 21,63

30,81

27,94

19,31

4,27

5,01

3,99

29,33

20 191

25,56

16,87

14,52

16,45

13,93

5,91

38,32

94 966

23,37

16,30

12,98

19,44

16,49

4,80

42,00

55 208

30,12 29,99 26,77 27,98 40,14

22,69 18,40 11,77 13,62 17,48

13,15 16,13 23,99 22,75 17,76

8,94 12,81 6,59 10,67 3,74

11,06 8,77 12,03 7,36 5,27

6,77 6,94 11,38 11,11 8,16

30,84 35,17 30,13 30,88 31,71

7 549 22 628 5 158 4 423 74 665

37,71

19,13

18,39

4,05

8,41

3,74

29,39

5 485

36,38 31,90

12,98 16,65

12,86 22,53

3,37 5,00

6,32 5,47

22,82 11,64

28,86 30,73

15 139 11 275

41,50

20,34

17,81

3,35

3,99

2,88

33,08

5 194

36,85 44,46

20,39 18,54

12,31 18,55

6,31 3,31

10,45 4,12

3,83 3,34

31,59 33,46

3 093 34 479

Poznámka: zvýrazněny nejvyšší a nejnižší hodnoty daných subjektů.

40

KKK (%) 3,69 2,54 3,90

Volební Velikost účast (počet (%) voličů) 34,06 72 248 32,59 13 351 37,03 38 706

ČSSD (%) 31,61 31,45 32,01