Vysoká škola ekonomická v Praze. Oceňování úvěrových pohledávek

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská

Oceňování úvěrových pohledávek Analýza provedených ocenění

Autoreferát k doktorské disertaci

Jan Attl

Praha, 2004

Oceňování úvěrových pohledávek –analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci)

2

Obsah disertační práce:

Úvod ................................................................................................................... 3 1. Oceňování úvěrových pohledávek…………………………............................ 4 1.1. Charakteristika předmětných pohledávek……………………....................

4

1.2. Cíle práce………………………………………….........................................

8

2. Zahraniční zkušenosti……………………………………………........................ 9 2.1. Federal Deposit Insurance Corporation (FDIC) …...................................... 9 2.1.1. Charakteristika činností FDIC ………………..…...................................... 10 2.1.2. Klasifikace úvěrových pohledávek FDIC …….…..................................... 12 2.1.3. Oceňování standardních úvěrů …………………...................................... 14 2.1.4. Oceňování sledovaných a klasifikovaných úvěrů..................................... 15 2.1.5. Oceňování jednotlivých složek majetku nestandardních úvěrů ............. 19 2.2. Stanovení hodnoty úvěrových pohledávek v zemích EU……..................... 29 2.3. Stanovení hodnoty úvěrových pohledávek v Slovenské konsolidačné, a.s. a v KAMCO ………………………………………………………………............ 32 3. Hodnocení metodiky stanovení výsledné hodnoty pohledávky...................... 34 3.1. Euro-Trend s.r.o……………………………………………............................. 34 3.2. Ústav oceňování majetku ČKOM, a.s. ...................................................... 38 3.3. HZ Praha spol. s r.o………………………………........................................ 42 3.4. A-Consult plus, s.r.o………………………………........................................ 45 3.5. APRA Consulting s.r.o……………………………......................................... 49 3.6. NOVOTA a.s. …….………………………………......................................... 53 3.7. Profi – TEN, a.s…..……………………………….......................................... 56 3.8. TACOMA Consulting, a.s. .………………………......................................... 59 3.9. VEGA UHERSKÉ HRADIŠTĚ a.s.……………............................................ 62 3.10. Celkové hodnocení……………………………............................................ 65 4. Způsob odhadu výše uspokojení v případě konkurzu ……........................... . 75 4.1. Stanovení rozsahu konkurzní podstaty……………..................................... 75 4.2. Ocenění jednotlivých složek konkurzní podstaty…..................................... 90 4.3. Propočet výnosu z konkurzu ………………………....................................

114

4.4. Odhad výše uspokojení realizací zástav …….…......................................

123

5. Závěr ............................................................................................................

130

Literatura............................................................................................................

137


3

Problematika oceňování pohledávek Oceňování pohledávek, stejně jako oceňování cenných papírů, patří bezesporu k nejnáročnějším úkolům odhadce majetku. 1 Řešení pohledávek patří k významným problémům ekonomiky České republiky. Problematika prvotní a druhotné platební neschopnosti byla v devadesátých letech minulého století jednou z nejčastěji řešených v podnikové praxi. Způsob financování se na úkor dodavatelů byl jedním ze základních prvků financování podniku. Objem pohledávek po lhůtě splatnosti tvořil významnou část celkové hodnoty pohledávek z obchodního styku a věřitelé jen obtížně hledali způsoby jejich vymáhání. Zlikvidnění polhůtných pohledávek se stalo hlavním úkolem finančních manažerů. Možnosti

vymáhání byly velmi omezeny vzhledem k malé funkčnosti zákona o

konkurzu a vyrovnání (dlouhá doba trvání, nízký výnos pro nezajištěné pohledávky, nepředvídatelné závěry soudních jednání, nemožnost dohody mezi více věřiteli) a možnosti známé v současnosti (nedobrovolné dražby, exekuce) neměly legislativní úpravu. Z tohoto důvodu byl velmi často používán instrument započtení pohledávek mezi dvěma nebo více obchodními partnery. Protože ne vždy se podařilo nalézt vzájemnou oboustrannou obchodní vazbu mezi dlužníkem a věřitelem, byly pohledávky mezi jednotlivými subjekty postupovány.

Jako reakce na tento trend

vzniklo několik institucí, zabývajících se zprostředkováním obchodů s pohledávkami (specializované společnosti na obchod s pohledávkami, burzy pohledávek apod.). Tvorba ceny (výše úplaty za postoupení) byla odvozena od systému skont odpovídajících

bonitě dlužníka, době po lhůtě splatnosti a případně způsobu

zajištění pohledávky. Ve své době se jednalo o velmi dynamicky se rozvíjející obor podnikání. S tím, jak docházelo k zlepšování finanční situace podnikatelských subjektů v České republice, a to z části i omezením činnosti nebo likvidací a konkurzem problémových podniků, se problém nesplácených pohledávek přesunul do bankovního sektoru. V druhé polovině devadesátých let minulého století začaly prudce narůstat objemy nesplácených a rizikových úvěrů u tuzemských komerčních bank. Bankám se nedařilo tuto situaci řešit, některé menší a středně velké bankovní domy se dostaly pod nucenou správu. Následně (v souvislosti s programem privatizace velkých tuzemských bank) byla provedena sanace těchto bank (očištění 1

Šantrůček, J.: Pohledávky, jejich cese a hodnota, Vysoká škola ekonomická – Institut oceňování majetku, 7, Praha 2000


4

od rizikových bankovních úvěrů). Stát převzal riziková aktiva od komerčních subjektů a tato aktiva byla soustředěna do skupiny Konsolidační banky Praha, s.p.ú. (dnes Česká konsolidační agentura). V rámci ČKA je problém realizace těchto úvěrových pohledávek řešen několika odlišnými postupy (restrukturalizace a splácení, soudní vymáhání, realizace zajištění, konkurzní vypořádání, individuální postoupení pohledávek za úplatu, blokové postoupení pohledávek). V případě individuálního postoupení pohledávky za úplatu je jedním z rozhodujících parametrů stanovení tržní hodnoty pohledávky, a to i vzhledem ke skutečnosti, že i přes provedenou sanaci dále zůstává i v portfoliu komerčních bank určitá část rizikových pohledávek a další vznikají (i když jejich podíl na aktivech bank není tak vysoký). Z hlediska historického vývoje v uplynulých deseti letech se tedy pro ČKA i pro bankovní subjekty stává jedním ze stěžejních problémů otázka postoupení, cese pohledávek. Jedná se o praktický způsob vyčištění úvěrového portfolia se snahou o minimalizaci negativních dopadů do hospodaření banky v případech, kdy selhávají tradiční postupy vymáhání úvěrové pohledávky. Tento způsob umožňuje přenést problematiku vlastní realizace aktiva - pohledávky na specializované společnosti, zabývající se vymáháním pohledávek, respektive obchodováním s pohledávkami. Přes zjevné výhody je třeba upozornit na některé nedostatky, které v podmínkách naší ekonomiky existují. Základním nedostatkem je neexistence významného, stabilního a akceptovaného trhu s bankovními pohledávkami. Na rozdíl od pohledávek z obchodního styku, které jsou obchodovány v poměrně významných objemech (především z důvodů provádění zápočtových operací a s tím spojené eliminace rizika platební neschopnosti), obdobný trh s bankovními pohledávkami dosud nevznikl. A to ani v centralizované, ani v rozptýlené podobě. Dalším nedostatkem je obvyklá důchodová a finanční situace dlužníků, jejichž pohledávky jsou

řešeny.

Významný podíl tvoří podnikatelské

subjekty,

které

ukončily

podnikatelskou činnost, nespolupracují s bankou a naopak vyvíjejí činnost směřující k znemožnění realizace pohledávky. Jedná se o celou škálu činností, které zpomalují, nebo i zcela paralyzují proces zpeněžení pohledávky. V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že neexistuje jednotná metodika pro oceňování pohledávek, která by respektovala specifika objemu nesplacených úvěrů v České republice. Vzhledem ke skutečnosti, že z hlediska objemu a charakteru rizikových úvěrových pohledávek je situace v České republice odlišná – ve vyspělých zemích tento problém prakticky neexistuje, a navíc oceňování pohledávek musí odrážet specifika tuzemského


5

podnikatelského a právního prostředí, proto není možné čerpat zkušenosti ze zahraničních zdrojů a je nutné zpracovat vlastní postupy oceňování úvěrových pohledávek. V podmínkách České republiky existuje jen malé množství literatury, která se zabývá problematikou oceňování pohledávek (snad jedinou komplexnější publikací je publikace Pohledávky, jejich cese a hodnota od Jaroslava Šantrůčka). Překladová literatura pro tuto oblast oceňování také neexistuje, protože způsob zpeněžování pohledávek a tedy způsob jejich ocenění se v jednotlivých zemích liší. Je to dáno rozdílným historickým vývojem, úrovní ekonomiky, stavem legislativy a výkonností justice. Země procházející ekonomickou transformací jsou zcela specifické a situace v České republice je zcela ojedinělá (soustředění velkého množství rizikových pohledávek do jedné instituce a jejich poměrně rychlá realizace). Přes to, že se jedná o poměrně úzce zaměřenou oblast, je problematika oceňování úvěrových pohledávek velmi důležitá z pohledu naplnění státního rozpočtu (inkaso prostředků blokovaných v převzatých pohledávkách), odstranění nesystémového článku v systému státních financí (ukončení činnosti České konsolidační agentury v souvislosti s vypořádáním rizikových pohledávek) a i z pohledu funkce bankovního sektoru (převádění rizikových aktiv na nebankovní subjekty). Zvláště v případě státní České konsolidační agentury je pak význam oceňování o to větší, že se jedná o hospodaření s majetkem státu, které podléhá zvýšené kontrole.

Cíle a struktura disertační práce Na základě výše uvedených charakteristik problému oceňování úvěrových pohledávek jsem stanovil základní cíle své práce. Za prvé se jedná o zjištění situace v této oblasti v zahraničí a případné využití zkušeností a metodických postupů v podmínkách České republiky.

Druhým cílem je zmapování způsobu oceňování

úvěrových pohledávek v praxi zhotovitelů ocenění a analýza používaných postupů výsledků ocenění. Třetí oblastí je pak navržení metodiky ocenění úvěrových pohledávek, která by zohledňovala získané zkušenosti jak ze zahraničních podkladů, tak z analýzy tuzemské praxe.


6

Práce je rozdělena do pěti základních oblastí. V úvodní části je vysvětlena potřeba stanovení tržní hodnoty úvěrových pohledávek v podmínkách České republiky, jsou charakterizovány oceňované pohledávky a jsou zde stanoveny cíle disertační práce. V druhé části jsou shrnuty informace o problematice oceňování úvěrových pohledávek získané v zahraničí. Ve třetí části jsou vyhodnocena zpracovaná ocenění pro potřeby České konsolidační agentury. Pro analýzu jsou vybrána ocenění zhotovená za období od 1.7.2000 do 31.12.2003, a to u již uzavřených obchodních případů (kde došlo k úplatnému postoupení předmětné pohledávky na nového nabyvatele). Z hlediska analýzy je sledována formální struktura ocenění, výběr jedné nebo více metod pro stanovení výsledné hodnoty, způsob stanovení hodnoty pohledávky v případě simulace konkurzního vypořádání a shoda stanovené výsledné tržní hodnoty pohledávky s realizovanou prodejní cenou. Celkově bylo analyzováno 391 ocenění od těchto zhotovitelů: Euro-Trend s.r.o. Ústav oceňování majetku ČKOM, a.s. HZ Praha spol. s r.o. A-Consult plus, s.r.o. APRA Consulting s.r.o. NOVOTA a.s. Profi-TEN, a.s. TACOMA Consulting, a.s. VEGA UHERSKÉ HRADIŠTĚ a.s. Ve čtvrté části je zpracována metodika stanovení výsledné hodnoty pohledávky metodou simulace konkurzního řízení. Jsou zde uvedeny přehledy vstupních informací (včetně odkazů na zdroje), je popsán způsob stanovení likvidační hodnoty majetku, stanovení výše konkurzní podstaty a způsob jejího rozdělení mezi jednotlivé konkurzní věřitele. V závěru je pak shrnut přínos disertační práce pro praxi oceňovaní pohledávek.


7

Zahraniční zkušenosti Jde především o informace o realizacích a oceňování úvěrových pohledávek ve Spojených státech amerických agenturou

„Federal Deposit Insurance

Corporation“, a o charakteristiku činnosti dvou institucí zabývajících se správou a realizací rizikových úvěrových pohledávek - Slovenská konsolidačná a.s. a Korea Asset Management Corporation (KAMCO). Tyto instituce však preferují blokový prodej pohledávek a individuální oceňování neprovádí. Dále byla zjišťována situace v zemích EU, ale nepodařilo se získat žádné informace o existenci specializovaných institucí zaměřených na správu a realizaci úvěrových pohledávek, a vzhledem k situaci na bankovním trhu není individuální oceňování úvěrových pohledávek řešeno. Tento problém v zemích EU neexistuje, bankovní sektor je stabilizovaný s dostatečně propracovanými mechanizmy k identifikaci a řešení případných problematických pohledávek. Vymahatelnost práva a postavení věřitelů je na takové úrovni, že masivní vznik nesplacených pohledávek nehrozí a jednotlivé případy jsou řešeny v místě vzniku (u jednotlivých peněžních ústavů). Jediným subjektem od kterého se podařilo získat podrobnější popis činností souvisejících s vymáháním úvěrových pohledávek je Federal Deposit Insurance Corporation. Federal Deposit Insurance Corporation je nezávislá agentura vytvořená v roce 1933 Kongresem Spojených států amerických. Jejím posláním je rozpoznávání a řešení stávajících i nově vznikajících rizik souvisejících s činností finančních institucí. Tím přispívá ke stabilitě finančního systému a důvěře veřejnosti v něj. Poskytuje pojištění vkladů, kontroluje a prověřuje finanční instituce a vykonává činnost nuceného správce. V rámci své činnosti přebírá a realizuje rizikové úvěrové pohledávky a v rámci šetření se podařilo získat metodické předpisy, které řeší problematiku postupování a oceňování pohledávek. Jedná se ovšem především o pohledávky za drobnější klientelou (retail), které jsou zajištěny zástavou nemovitého majetku.

Analýza ocenění Analýzou

zpracovaných

ocenění

bylo

zjištěno,

že

metodou

simulace

konkurzního vypořádání, realizací zajištění nebo kombinací těchto metod je


8

stanovena výsledná hodnota pohledávky ve většině případů (324 případů z 391 hodnocených tedy cca 83 %). Z tohoto počtu bylo ve 101 případech použito ke stanovení výsledné hodnoty pohledávky pouze simulace konkurzu (cca 26 %), ve 105 případech byla výsledná hodnota pohledávky stanovena pouze na základě realizace zajištění (cca 27 %). V dalších 118 případech se jedná o kombinaci metod, kdy dílčí součástí je simulace konkurzu i realizace zajištění (cca 30 %). Lze tedy konstatovat, že existují dvě základní metody stanovení úvěrové pohledávky používané v praxi v podmínkách České republiky. Jedná se o metodu simulace konkurzního vypořádání a dále o metodu realizace zajištění pohledávky. Oba postupy jsou jasné a transparentní. Jde o sled navazujících kroků, které popisují reálný způsob zpeněžení pohledávky. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že jednotlivá ocenění zhotovitelů se liší minimálně a lze vždy sledovat základní kostru stanovení výsledné hodnoty, kterou tvoří tyto kroky - analýza majetku; stanovení likvidační hodnoty; uspokojení jednotlivých kategorií konkurzních věřitelů; stanovení výnosu připadajícího na oceňovanou pohledávku; odpočet souvisejících nákladů; propočet současné hodnoty očekávaného výnosu v případě konkurzu a nebo stanovení výnosu z realizace zajištění; odpočet souvisejících nákladů; propočet současné hodnoty očekávaného výnosu v případě realizace zajištění. V oceněních se objednatel dobře orientuje, lze najít body, které akceptuje a v případě odlišného pohledu na některé závěry zhotovitele je schopen promítnout svůj pohled do stanovení výsledné hodnoty (korekce tržní hodnoty např. v případě zjištění nových skutečností). Vstupní data lze velmi snadno dokladovat (účetní výkazy, informace správce konkurzní podstaty, výpisy z veřejných databází apod.). Obě tyto základní metody mají své výhody a nevýhody. Ty jsou ale vždy svázány z charakteristikou konkrétní pohledávky. Existují obchodní případy, kdy je stanovená hodnota pohledávky na základě realizace zajištění výhodnější (stanovená hodnota v případě realizace zástav je vyšší než hodnota stanovená simulací konkurzu). Zde je nutné ovšem zvažovat i reálnost a použitelnost metodiky ocenění ve vazbě na skutečné vymáhání pohledávky. Výhodou simulace konkurzního vypořádání je skutečnost, že předpokládá uspokojení všech věřitelů.

Naopak

realizace zajištění stanovuje hodnotu pohledávky pouze z pohledu jediného věřitele (akceptovatelné v případě zajištění, exekučního příkazu apod.). Zde je nutné volit způsob co nejvíce odpovídající praxi při zpeněžování pohledávek. Ten se většinou u funkčních společností nejprve zabývá realizací zajištění a následně, ať už cíleně


9

nebo jako reakce na realizaci zástav, konkurzním vypořádáním (ve kterém většinou dochází ke zhoršení možností podnikání, negativně jsou ovlivněny dodavatelsko odběratelské vztahy, negativní bývá i reakce ostatních věřitelů atd.). Tento trend je zohledněn i ve způsobu stanovení výsledné hodnoty pohledávky, ocenění pouze na základě simulace konkurzu je často doplněno oceněním, kde konkurzní vypořádání je pouze jednou z metod stanovení hodnoty pohledávky, nebo se jedná o kombinaci více metod. Z výše uvedeného popisu vyplývá, že metoda ocenění pohledávky simulací konkurzního vypořádání je, ať už samostatně nebo jako součást kombinace více metod, průkazným způsobem stanovení tržní hodnoty úvěrové pohledávky i s přihlédnutím ke skutečnosti, že významná část dlužníků se v konkurzu nachází, nebo je prohlášením konkurzu bezprostředně ohrožena. Zvolená metoda ocenění musí pružně reagovat na strukturu majetku dlužníka a na rozsah a kvalitu zajištění pohledávky. Na základě analýzy provedených ocenění pohledávek je v praxi nejvíce používaný postup, kdy jsou stanoveny dvě až čtyři dílčí metody ocenění (volné cash flow, konkurz, realizace zástav, kombinovaná metoda) a pro stanovení výsledné hodnoty pohledávky je pak použita hodnota vycházející ze stanovených dílčích hodnot (vážený průměr, maximální hodnota, odhad na základě dílčích hodnot apod.). Zhotovitel používá jednu nebo více metod, ale jejich volba je na jeho posouzení vhodnosti jednotlivých postupů. Toto zadání umožňuje při dobré vypovídací schopnosti jednotlivých ocenění jejich snadné porovnání a přitom je možný do jisté míry individuální přístup ke každému jednotlivému obchodnímu případu. Kromě stanovení hodnoty pohledávky simulací konkurzního vypořádání, realizací zajištění a kombinací těchto metod jsou v praxi využívány i další metody, většinou vycházející z přepočtu nominální hodnoty pohledávky (ve sledovaném vzorku se jednalo o 67 ocenění, tedy cca 17 %). Jedná se ve většině případů o stanovení hodnoty, pokud zhotovitel nemá dostatek informací o finanční a majetkové situaci dlužníka a pohledávka není zajištěna. Všechny cenotvorné faktory jsou pak skryty v diskontní sazbě nebo v koeficientech upravujících tuto nominální hodnotu. Většinou to jsou málo průkazné postupy, protože algoritmy pro stanovení koeficientů a přirážek k diskontní sazbě jsou velmi obecné a není možnost srovnání s obdobnými transakcemi. V některých případech se jedná o precizně zpracovaný postup zatřídění pohledávky do kategorií, kde je pro každou kategorii stanovena příslušná diskontní sazba, doba realizace a výše předpokládaného plnění. Tento


10

postup vede zhotovitele celým procese oceňování, ale v některých případech jde o postup, který svým striktním algoritmem nevyužívá všech získaných informací. Druhým extrémním případem je situace, kdy není stanovena žádná pevná metodická kostra, a ocenění stejné společnosti se liší podle osoby zpracovatele. Tento postup má za následek určitou nekompatibilitu při oceňování větších celků více zhotoviteli, znesnadňuje orientaci v provedených oceněních a v některých případech (pokud nefungují kontrolní mechanismy a oponentní řízení ve společnosti) se jedná o ocenění, kdy pro stanovení výsledné hodnoty pohledávky postačuje pouze znalost její nominální výše. Takové ocenění je netransparentní, v případě projednávání těžko obhajitelné a nesplňuje jeden ze základních cílů ocenění tj. umožnit jednomu ze subjektů obchodního vyjednávání obhájit svou pozici. Mezi těmito hranicemi se vyskytuje široké spektrum ocenění, kdy je více či méně stanoven obecný postup ocenění a zhotovitel variantně volí způsob, který je pro ocenění konkrétního předmětu nejvhodnější.

Metodika konkurzního vypořádání Zpracování podrobné metodiky ocenění pohledávky metodou simulace konkurzu doplňuje spektrum metodických postupů pro oblast oceňování majetku. Tuto část je možné následně využít jako podklad při stanovení výsledné nebo dílčí hodnoty pohledávky v praxi. Odvozeně i při ocenění dalších typů majetku (ocenění podniku, ocenění cenných papírů), a to stanovením likvidační hodnoty. Takto ucelený materiál nebyl dosud zpracován a v oceňovací praxi jednoznačně chybí.

Závěr Analýza unikátního souboru zpracovaných ocenění umožnila získat představu o v praxi využívaných způsobech stanovení výsledné hodnoty pohledávek. Na tomto základě pak mohou být formulována doporučení. Ocenění by mělo být zpracováno více dílčími metodami. Vždy by se měl zhotovitel pokusit zpracovat alespoň dvě základní metody - realizaci zajištění a simulaci konkurzního řízení (pokud není použití některé této metody nereálné - pohledávka bez zajištění, nemožnost prohlášení konkurzu apod.). Na základě více dílčích hodnot by pak měl zhotovitel


11

stanovit výslednou hodnotu pohledávky, vždy s přihlédnutím k pravděpodobnosti a reálnosti předpokládaného vývoje. Nedílnou součástí procesu ocenění musí být právní analýza smluvní dokumentace, analýza probíhajících nebo předpokládaných soudních sporů, právě pro posouzení reálnosti jednotlivých způsobů zpeněžení předmětné pohledávky. Použití více metod umožňuje co nejvíce zohlednit specifika konkrétní pohledávky (aktuální stav, úroveň zajištění, spolupráce dlužníka, dostupnost informací apod.) a tím dosáhnout stanovení skutečně reálné tržní hodnoty. Ve úvodu této práce je konstatováno, že neexistuje jednotná metodika stanovení výsledné hodnoty úvěrové pohledávky a cílem disertační práce bylo takovouto metodiku nalézt. Stanovení jednotného postupu je však možné pouze ve velmi obecné rovině (výčet dílčích metod stanovení výsledné hodnoty). Nalezení jednotného a univerzálního postupu není možné vzhledem k variabilitě oceňovaných pohledávek. Tato skutečnost je dána způsobem jejich vzniku a navazuje na problematiku neexistence reálného trhu s úvěrovými pohledávkami. Není možné nalézt srovnatelné transakce, a především objem nabízených pohledávek je příliš velký (pozůstatky transformace české ekonomiky a očištění a privatizace bankovního sektoru). Oceňovaní ztěžuje i skutečnost, že se nedaří oddělit nabídky nezávislých investorů od zastřených nabídek dlužníků. Dílčím způsobem bylo vytčeného cíle dosaženo a to doplněním metodického postupu stanovení výsledné hodnoty úvěrových pohledávek metodou simulace konkurzu. Tato metodika v praxi chybí a vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o základní metodu stanovení výsledné hodnoty jde o vážný nedostatek. Ostatní prvky používané při stanovení hodnoty pohledávek (např. ocenění nemovitého majetku, ocenění movitého majetku a technologických celků,

ocenění cenných papírů,

ocenění podniku, stanovení diskontní sazby, analýza rizik) jsou dostatečně teoreticky rozpracované a je i dostatek literatury, kurzů a školení, případně programového vybavení, které umožňuje zhotoviteli ocenění danou oblast poznat a vypracovat příslušné ocenění. Doplnění výše uvedených prvků o oblast simulace konkurzního vypořádání uzavírá okruh potřebných postupů.


12

Literatura

1. BENEŠ, V. a kolektiv: Bankovní a finanční slovník. 1. vydání. Praha, Svoboda – Liberta 1993, ISBN 80-205-0357-9 2. BRADÁČ, A.: Teorie oceňování nemovitostí. 5. vydání, Brno, Akademické nakladatelství CERM 2001, ISBN 80-7204-188-6 3. BRADÁČ, A. a kolektiv: Věcná břemena od A do Z. 2. vydání. Praha, Linde 2002, ISBN 80-7201-364-5 4. BRADÁČ, A., KREJČÍŘ, P., HALLEROVÁ, A.: Úřední oceňování majetku 2004 (zákon č. 151/1997 Sb. ve znění zákona č. 121/2000 Sb.). 1. vydání. Brno, Akademické nakladatelství CERM 2004, ISBN 80-7204-320-X 5. CIPRA, T.: Matematika cenných papírů v praxi1. vydání. Praha, HZ 2000, ISBN 80-86009-35-1 6. DOLEŽAL, J., FIREŠ, B., MÍKOVÁ, M.: Finanční účetnictví. 1. vydání, Praha, Grada Publishing 1992, ISBN 80-85623-10-2 7. DOLEŽAL, J., LANČ, J., SAKAŘ, B.: Stavební právo. 1. vydání. Praha, POLYGON 1999, ISBN 80-85967-99-5 8. DROZEN, F.: Cena-hodnota-model. 1. vydání, Praha, Oeconomica 2003, ISBN 80-245-0501-0 9. FDIC (Federal Deposit Insurance Corporation): Asset Disposition, Washington, FDIC 2002 10. FOTR, J.: Strategické finanční plánování. 1. vydání, Praha, Grada Publishing 1999, ISBN 80-7169-694-3 11. GRUNWALD, R.: Finanční analýza pro oceňování podniku. 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická - Institut oceňování majetku 2000, ISBN 80-245-0032-9 12. HIGGINS, R.C.: Analýza pro finanční management. Praha Grada Publishing 1997, ISBN 80-7169-404-5 13. HIGGINS, R.C.: Analysis for Financial Management. Boston IRWIN 1992 14. HULEŠ, J. a kolektiv: Účetnictví bank. 1. vydání. Praha, LINDE 1994, ISBN 8085647-36-2


13

15. IVSC (Internatuional Valuation Standards Committee): International Valuation Standards, London, IVSC 2003 16. IVSC (Internatuional Valuation Standards Committee): Valuation of Assets for Financial Statements, London, IVSC 2004 17. IVSC (Internatuional Valuation Standards Committee): Global Valuation Issues, London, IVSC 2003 18. JANKU, M.: Nemovitosti – koupě a prodej, 1. vydání. Brno, Computer Press 2003, ISBN 80-7226-899-6 19. JOKL, M.V., JOKL, M.P., JOKL, D.J.: Teorie oceňování nemovitostí. 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická - Institut oceňování majetku 1999, ISBN 807079-622-71-1078 20. KARPÍŠEK, J.: Oceňování báňských podniků a ložisek nerostů. 1. vydání, Praha Vysoká škola ekonomická – Institut oceňování majetku 2000, ISBN 80-245-0120-1 21. KISLINGEROVÁ, E.: Oceňování podniku. 2. vydání, Praha, C.H.Beck 2001, ISBN 80-7179-529-1 22. KISLINGEROVÁ, E., NEUMAIEROVÁ, I.: Rozbor výkonnosti firmy. 1. vydání, VŠE 2000, ISBN 80-245-0027-2 23. KOONTZ, H., WEIHRICH, H.: Management. 10. vydání, Praha, Victoria Publishing 1993, ISBN 80-85605-45-7 24. KOVANICOVÁ, D., KOVANIC, P.: Poklady skryté v účetnictví díl I - III. 5. vydání, Praha, Nakladatelství Polygon 1998, ISBN 80-85967-73-1 25. KOVANICOVÁ, D.: Nová abeceda účetních znalostí pro každého. 11. vydání, Praha, Nakladatelství Polygon 2001, ISBN 80-7273-036-3 26. KOVANICOVÁ, D. a kolektiv: Finanční účetnictví světový koncept. 3. vydání. Praha, POLYGON 2003, ISBN 80-7273-090-8 27. KOZEL, R.: Problémy konkurzního řízení a jejich řešení, 2.vydání, Praha, Linde Praha 2003, ISBN 80-7201-400-5 28. KRÁL, B., HOLÍNSKÁ, E., MISTERKOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, M.: Nákladové účetnictví. 1. vydání. Praha, Vysoká škola ekonomická 1998, ISBN 80-7079-058-X 29. KŘÍSTEK, L. ŘEHÁK, J.: Podnikové kombinace, Praha, Poradce 1998 30. KUBA, B., OLIVOVÁ, K.: Katastr nemovitostí po novele. 7. vydání. Praha, LINDE 200280-7201-332-7 31. MACEK, J., TOMSA, M.: Jak vymáhat pohledávky. 1. vydání. Ostrava, Montanex 1994, ISBN 80-85780-15-1


14

32. MAKOVEC, J.: Oceňování strojů a výrobních zařízení. Přednáškový materiál, Praha, Vysoká škola ekonomická – Institut oceňování majetku 2000 33. MARVANOVÁ, M., HOUDA, M.: Platební styk, 3. vydání. Brno, Econ 1995, ISBN 80-901627-2-X 34. MAŘÍK, M.: Oceňování podniků. 1. vydání, Praha, Ekopress 1996, ISBN 9019911-9 35. MAŘÍK, M.: Oceňování podniku v podmínkách transformujících se ekonomik. 1. vydání, Praha, Oeconomica 2002, ISBN 80-245-0325-5 36. MAŘÍK, M. a kolektiv: Metody oceňování podniku – proces ocenění, základní metody a postupy. 1. vydání, Ekopress 2003, ISBN 80-86119-57-2 37. MAŘÍK, M.: Současné problémy oceňování podniku s důrazem na fúze a akvizice, 1. vydání, Praha, Oeconomica 2003, ISBN 80-245-0553-3 38. MAŘÍK, M.: Určování hodnoty firem. 1. vydání, Praha, Ekopress 1998, ISBN 8086119-09-2 39. MAŘÍKOVÁ,P., MAŘÍK, M.: Moderní metody hodnocení výkonnosti a oceňování podniku. 1. vydání, Praha, Ekopress 2001, ISBN 80-86119-36-X 40. MUSÍLEK, P.: Trhy cenných papírů. 1. vydání. Praha, Ekopress 2002, ISBN 8086119-55-6 41. NESNÍDAL, J.: Kladivo na dlužníky. 2. vydání. Praha, Sagit 2002, ISBN 80-7208312-0 42. NEJEPÍNSKÝ, K.: Směnka v obchodě a podnikání. 1. vydání. Praha, Profess 1992, ISBN 80-85235-10-2 43. POHL, T.: Praktický průvodce konkurzem a vyrovnáním. 1. vydání. Praha, Verlag Dashofer 2000, ISBN 80-86229-24-6 44. RADOVÁ, J., DVOŘÁK, P.: Finanční matematika pro každého. 4. vydání. Praha, Grada Publishing 2003, ISBN 80-247-0473-0 45. RICHTEROVÁ, A., MÁCHOVÁ, Š.: Metodická příručka pro zpracování finančních analýz podle evropského standardu. 1. vydání, Praha, Komerční banka 1995 46. RYNEŠ, P.: Podvojné účetnictví a účetní závěrka. 1. vydání. Praha, TRIZONIA 1999, ISBN 80-85573-85-7 47. SEDLÁČKOVÁ, H.: Strategická analýza. 1. vydání, Praha, C.H.Beck 2000, ISBN 80-7179-422-8 48. SYNEK, M. a kolektiv: Manažerská ekonomika. 2. vydání, Praha, Grada Publishing 2001, ISBN 80-247-9069-6


15

49. SYNEK, M.: Ekonomická analýza. 1. vydání, Praha, Oeconomica 2003, ISBN 80245-0603-3 50. ŠANTRUČEK, J.: Pohledávky, jejich cese a hodnota. 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická - Institut oceňování majetku 2000, ISBN 80-245-0019-87-1273 51. ŠTEFAN, R.: Oceňování nemovitostí. 1. vydání. Praha, Vysoká škola ekonomická – Institut oceňování majetku 2003, ISBN 80-245-0547-9 52. TEGoVA (The European Group of Valuers´ Associations): European Valuations Standards. TEGoVA 2003 53. TOMEK, J.: Základy strategického marketingu. 1. vydání, Plzeň, Vydavatelství Západočeské univerzity 1998, ISBN 55-071-98 54. TRUNEČEK, J.: Systémy podnikového řízení ve společnosti znalostí. 2. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická 1999, ISBN 80-7079-083-0 55. ZAZVONIL, Z.: Oceňování nemovitostí na tržních principech. 1. vydání. Praha, CEDUK 1996, ISBN 80-902109-0-2 56. ZELENKA, J.: Zákon o konkursu a vyrovnání. 1. vydání, Praha, Právnické a ekonomické nakladatelství 2001, ISBN 80-7201-238-X 57. ŽÁK, M.: Velká ekonomická encyklopedie. 2. vydání. Praha, LINDE 2002, ISBN 80-7201-381-5 58. Cenné papíry, 1. vydání., Praha, Sagit 2002, ISBN 80-7208-297-3 59. Katastr nemovitostí a zeměměřičství, 1. vydání, Praha, Sagit 2004, ISBN 807208-274-4 60. Občanský zákoník a související předpisy. 1. vydání , Praha, Sagit 1999, ISBN 807208-123-3 61. Obchodní zákoník a související předpisy. 1. vydání , Praha, Sagit 1999, ISBN 807208-067-9 62. Trestní právo. 1. vydání. Praha, NEWSLETTER 2002, ISBN 80-86394-62-X 63. Zákon o konkurzu a vyrovnání a související předpisy. 1. vydání, Praha, Sagit 2002, ISBN 80-7208-329-5


16

English resume From the point of view of historical development in the past ten years cession of claims has become one of the most significant issues for bank entities. This is in fact a method of cleaning the loan portfolio with the effort to minimise negative impacts on the economy of the bank in cases when traditional debt collection processes fail. With regard to the fact that there is no significant, stable and accepted market of bank claims, an important part of the claim cession process is the issue of determining the market value of claims. In the conditions of the Czech Republic just little literature is available that deals with the issue of appraising claims. There is also lack of translated literature as the methods of turning claims into cash and consequently their appraising differ in individual countries. This fact results from different historical developments, economic power, legislation situation and efficiency of the judiciary systems. Countries in economic transformation are specific and the situation in the Czech Republic is quite unique (concentration of a lot of risk debts in one institution and their relatively fast realisation). At the beginning of the dissertation there is a statement that there is no unified methodology of determining the resulting value of a loan claim and the aim of the dissertation is to find such a methodology. An analysis of a unique set of elaborated appraisals gave you some idea about the methods of determining the resulting values of claims, used in practice. On this basis recommendations could be defined. An appraisal should always be based on more partial methods. The author of the appraisal should always try to use at least two basic methods, namely the realisation of loan security and simulation of bankruptcy proceedings (if it is realistic to turn the debt into cash with the use of these methods). In connection with these recommendations the dissertation also contains the methodology of determining the resulting value of loan claims with the use of the bankruptcy simulation method. This method is missing in practice and with regard to the fact that this is the basic method of determining the resulting value and that it is used very frequently this is a serious shortcoming. By adding simulation of bankruptcy proceedings to the above mentioned elements you can make the range of required procedures complete.


17

Deutsche Zusammenfassung In Hinsicht auf die historische Entwicklung ist in den letzten zehn Jahren die Frage der Abtrettung, Zession der Forderungen zum wichtigsten Problem für die Banksubjekte geworden. Es ist eine praktische Form der Kreditportfoliosäuberung, wobei man bestrebt ist, dort wo die traditionellen Methoden die Kreditforderung zu erzwingen fehlschlagen, alle negativen Auswirkungen auf die Bankwirtschaft. Im Hinblick auf die Nichtexistenz eines bedeutenden und anerkannten Marktes mit Bankforderungen ist ein sehr wichtiger Bestandteil der Forderungsabtrettung die Frage der Aussetzung des Forderungswertes. In der Tschechischen Republik gibt es nur sehr wenig Literatur, die sich mit der Problematik der Forderungsbewertung beschäftigt. Übersetzungen aus diesem Bereich gibt es auch nicht, da die Forderungen in enzelnen Ländern verschieden zur Geld gemacht und so auch verschieden bewertet werden. Das ist bedingt durch die unterschiedliche historische Entwicklung, das Ökonomieniveau, den Stand der Gesetzgebung und Leistrungsgrad der Justiz.

Länder, die eine ökonomische

Umwandlung durchmachen sind spezifisch und die Situation in der Tschechischen Republik ist ganz spezifisch (die Konzentration einer großen Menge von Risikoforderungen in eine Institution und die sehr rasche Durchführung). In der Vorrede wird konstatiert, daß es keine einheitliche Berechnungsmethodik zur Endsummefestlegung der Kreditforderung gibt und diese Doktorarbeit setzte sich zum Ziel solche Methodik zu finden. Die Analyse einer einzigartigen Bewertungsdatei ermöglichte ein Bild über die in der Praxis benutzten Methodik der Festlegung des Forderungsendbetrages zu bekommen. Auf dieser Grundlage konnten dann Empfehlungen ausgesprochen werden. Die Bewertung sollte durch mehrere Teilmethoden bearbeitet werden. Jeder Anfertiger sollte stets wenigstens zwei Grundmethoden

benutzen

und

zwar

die

Sicherungsdurchführung

und

die

Nachbildung des Konkursverfahrens (falls die Forderungsvermarktung durch diese Methoden zu verwrklichen ist). Bezugnehmend auf diese Empfehlung wurde das methodische Verfahren der Endsummefestlegung der Kreditforderung durch die Methode der Nachbildung des Konkursverfahrens ergänzt. Diese Methodik fehlt in der Praxis und weil es sich um eine Grundmethode bei der Endsummefestlegung der Kreditforderunt und in der Praxis oft benutzten Vorgang handelt, ist das ein ernsthafter

Mangel.

Der

Kreis

der

notwendigen

Schritte,

die

durch

die


obengenannten

Methoden

noch

um

den

Konkursverfahrens ergänzt wird, schließt sich ab.

Bereich

der

Nachbildung

18

des

Vysoká škola ekonomická v Praze. Oceňování úvěrových pohledávek

Recommend Documents