Vysoká škola ekonomická v Praze. Myšlenkové mapy v teorii a praxi

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Katedra informačních technologií

Student

: Václav Vašíček

Vedoucí bakalářské práce

: Ing. Jarmila Pavlíčková

Recenzent bakalářské práce : Ing. Jan Matějovský

Téma bakalářské práce

Myšlenkové mapy v teorii a praxi

ROK: 2008

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpal.

V Praze dne 30.04.2008

.......................... .......................... podpis

Poděkování

Rád bych poděkoval Ing. Jarmile Pavlíčkové za ochotné vedení a cenné připomínky při tvorbě bakalářské práce. Také bych rád poděkoval své rodině a své přítelkyni za trpělivost a podporu v průběhu dosavadního studia.


Abstrakt - česky Bakalářská práce, týkající se myšlenkových map, chce objasnit jejich teoretické pozadí a ukázat, jak se myšlenkové mapy vytvářejí. Dalším cílem práce je seznámení čtenáře se všeobecnými oblastmi a také s konkrétními příklady, ve kterých jsou myšlenkové mapy přínosem. Součástí výkladu bude také test softwaru pro tvorbu myšlenkových map pomocí počítačů a nakonec budou představeny příbuzné koncepty uchování informací. Nastíněných cílu se dosáhne tím, že se čtenář v první části seznámí se stavebními kameny, na kterých je postavena teorie pro tvorbu myšlenkových map. Po absolvování první fáze pak bude připraven se zabývat s příklady aplikace myšlenkových map. Aby byly dosaženy stanovené cíle popsaným způsobem, je také potřeba rozdělit strukturu práce na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá psychologickými a biologickými základy, lineárními poznámkami a záznamy. Následuje samotná teorie a pravidla pro tvorbu myšlenkových map. Praktická část práce obsahuje různé oblasti pro použití myšlenkových map, konkrétní případy využití, jako je například využití na univerzitě nebo využití při vývoji informačních systémů. Dále v praktické části budou otestovány některé aplikace pro tvorbu myšlenkových map a nakonec budou představeny kognitivní mapy a topic maps, které lze považovat za příbuzné myšlenkových map. Vlastní přínos autora spočívá v propojení metodiky MMDIS s myšlenkovými mapami a poukázání na z toho plynoucí výhody. Dále autor vytvořil kritéria pro test aplikací, vytvořil různé uživatelské profily a provedl samotný test a hodnocení aplikací.

Václav Vašíček

5


Abstrakt - anglicky The bachelor work dealing with mind maps is supposed to clarify their theoretical background and to show how to create mind maps. Then we should get to know general domains and also specific examples where people can benefit from mind maps. Then we are going to try to choose suitable software in order to create computer mind maps and finally we are going to get to know concepts of storing information having a lot in common with mind maps. In order to achieve this, we are going to present in the first part the building stones on that the theory of mind maps is based. In the second phase we are going to occupy us with concrete examples where mind maps can be applied. By dividing the structure of the work in a theoretical and a practical part, we are going to reach our goals in the described way. The theoretical part deals with the psychological and biological basics, the prevailing linear note-making and note-taking, the actual theory of mind mapping and the rules for creating mind maps. The practical part contains several domains where mind maps can be used, concrete examples of usage like the use of mind maps at university or in the development of information systems. Then follow tests of some applications for creating computer mind maps and at last cognitive maps and topic maps that can be considered as relatives of mind maps are being presented. The author’s contribution is the establishment of a connection between mind maps and MMDIS the methodology to create information systems of the department of Information Technologies at The Prague University of Economics. Furthermore the author created criteria for the test of the applications, he created different user profiles and he realized the test and the evaluation of the software.

Václav Vašíček

6


Obsah

A.Úvod 9 B.Myšlenkové mapy v teorii a praxi

10

1.Biologické a psychologické základy 10 1.1.Mozková buňka 10 1.2.Hemisféry 11 1.3.Učení a paměť 12 1.4.Celkový obraz 13 1.5.Radiální myšlení 13 2.Lineární poznámky a záznamy 14 2.1.Typy lineárních zápisků 14 2.2.Kortikální schopnosti využívané lineárními zápisky 14 2.3.Výhody lineárních zápisků 15 2.4.Kortikální schopnosti nevyužívané lineárními zápisky 15 2.5.Nevýhody lineárních zápisků 16 2.6.Důsledky z používání lineárních zápisků 16 3.Teorie myšlenkových map 17 3.1.Mini-mapy 17 3.2.Význam obrázků 17 3.3.Propojení mini-map a obrázků 19 3.4.Hierarchie a kategorie 19 3.5.Základní myšlenky 20 3.6.Kortikální schopnosti využívané myšlenkovými mapami 3.7.Porovnání myšlenkových map a lineárních zápisků

21 22

4.Pravidla pro vytváření myšlenkových map 23 4.1.Strategie učení 23 4.2.Zákony myšlenkových map 23 4.3.Doporučení 28 4.4.Nebezpečí při myšlenkovém mapování 29 5.Oblasti pro používání myšlenkových map 32 5.1.Vhodné oblasti 32 5.2.Nevhodné oblasti 37 5.3.Shrnutí 39 6.Myšlenkové mapy v praxi 40 6.1.Školství 40 6.2. Vývoj informačních systémů 43 7.Vytváření myšlenkových map pomocí speciálního softwaru 7.1.Nevýhody 51 7.2.Výhody 51 7.3.Aplikace 51 7.4.Kritéria 54 Václav Vašíček

51

7

Myšlenkové mapy v teorii a praxi 7.5.Vyhodnocení

58

8.Příbuzná témata 63 8.1.Kognitivní mapy 63 8.2.Topic maps 65 8.3.Hodnocení 67 C.Závěr 68 D.Seznam použité literatury E.Terminologický slovník F.Přílohy 74

Václav Vašíček

69 71

8


A.Úvod V bakalářské práci se budeme věnovat tématice myšlenkových map. Podíváme se jak na teoretické aspekty myšlenkových map, tak i na jejich praktické využití. Myšlenkové mapy se staly tématem práce, jelikož jsou konceptem, o kterém se tvrdí, že umožňuje efektivnější organizaci myšlenek a že díky svému hravému přístupu udržuje pozornost a podporuje kreativitu. Tato tvrzení v průběhu práce prověříme. Nejprve je potřeba poznat základy, na kterých je teorie myšlenkových map postavena. Poté se také seznámíme se samotnou teorií a s pravidly pro tvorbu map, abychom byli schopni vytvářet vlastní mapy. Tyto poznatky posléze využijeme k poznání různých oblastí a konkrétních příkladů, ve kterých myšlenkové mapy zefektivňují práci. Dále si představíme software pro tvorbu myšlenkových map pomocí výpočetní techniky a zjistíme, která aplikace je pro dané účely vhodná a která nikoliv. Nakonec bychom měli získat přehled o příbuzných konceptech třídění znalostí a informací. Po přečtení práce tedy budeme schopni si vytvořit celkový obraz o myšlenkových mapách a nástrojích pro třídění a zachycení myšlenek. Abychom našich cílů dosáhli, tak si nejprve představíme jednotlivé stavební kameny myšlenkových map. Druhou velkou částí pak bude představení využití myšlenkových map v praxi. Nejdříve si ukážeme všeobecné oblasti, ve kterých lze myšlenkové mapy použít, a následně se budeme věnovat konkrétním případům využití, jakými budou například školství a vývoj informačních systémů. Následně otestujeme několik aplikací pro tvorbu myšlenkových map a seznámíme se s jinými metodami pro třídění myšlenek a znalostí. Při četbě první poloviny bakalářské práce neexistují žádné předpoklady pro porozumění, jelikož se jedná o všeobecné kapitoly, které jsou univerzálně využitelné. Od kapitoly o využití myšlenkových map při vývoji informačních systémů je ovšem dobré mít základní znalost o vývoji informačních systémů a o informačních a komunikačních technologiích vůbec. Pro ukázku toho jak mohou být myšlenkové mapy efektivní, je možné si již před přečtením práce prohlédnout mapy, které sloužily jako podklad pro psaní jednotlivých kapitol. Čtenář tím totiž získá přehled o vykládané tématice a už v úvodu zjistí, jak lze myšlenkové mapy v praxi využít. Nyní jsme se již seznámili s tématem, cíli, způsobem jejich dosažení i s předpoklady a tak můžeme přejít k první kapitole.

Václav Vašíček

9


B.Myšlenkové mapy v teorii a praxi 1.Biologické a psychologické základy Myšlenkové mapy jsou konceptem uchování informací, který se snaží přizpůsobit lidské přirozenosti. Cílem těchto map je rychle, efektivně a přehledně poznamenat informace. Nejlepším způsobem, jak dosáhnout tohoto cíle je přizpůsobit koncept uchování informací lidskému tělu, lidskému mozku a lidské psychologii. Proto před popisem samotných myšlenkových map nejprve musíme pochopit základy fyziologie, biologie a psychologie, které jsou pro myšlenkové mapy významné. Takže si v této kapitole popíšeme architekturu mozku a psychologii učení. Konkrétně to znamená, že se nejprve podíváme na samotnou strukturu nervové soustavy. Ujasníme si jak je mozková buňka, neuron, sestavena a zjistíme co se děje, když proběhne myšlenka tělem. Poté se podrobněji podíváme na levou a pravou hemisféru lidského mozku a popíšeme si jejich hlavní funkce. V popisu biologického procesu zpracování informací bude následovat výčet úkolů lidského mozku a poté přejdeme na psychologickou úroveň přijímání a zpracovávání informací. Popíšeme si, co si člověk nejlépe zapamatuje a jak reaguje při neúplných informacích. Všechny tyto poznatky nakonec shrneme do pojmu “radiální myšlení” jehož ztělesněním je samotná myšlenková mapa.

1.1.Mozková buňka Úvodem si musíme uvědomit, jaký ohromný potenciál je v každém mozku. Ruský biolog Pjotr Kuzmič Anochin na konci své vědecké kariéry a těsně před svou smrtí v roce 1973 konstatoval, že maximální počet spojení neuronů v mozku je enormní. Pokud by se toto číslo vypsalo na papír, bylo by napsáno jednou číslo jedna a následovalo by 10,5 kilometrů nul. Člověk tento potenciál ovšem využívá jen z malé části a myšlenkové mapy mají být nástrojem, který zvýší tyto možnosti lid- [5] Detailní pohled na neuron, který se také nazývá neurocit nebo nervová buňka. ského mozku. Nyní si popíšeme jeden z 1.000.000.000.000 neuronů a způsob jak vlastně vytváří spojení s ostatními neurony. Při popisu nebudeme zacházet do příliš velkých detailů a zůstaneme na úrovni, Václav Vašíček

10

Myšlenkové mapy v teorii a praxi která je potřeba pro pochopení konceptu myšlenkových map. Je pozoruhodné, že neuron se velmi podobá právě těmto myšlenkovým mapám.

Pro naše účely si ovšem vystačíme s pojmem jádro nervové buňky, dendrit, axon, synapse a neurotransmitér. Z jádra neurocitu ve většině případů vychází jeden axon a několik dendritů. Neuron je schopen přenášet informaci elektrickým impulsem, takzvaným akčním potenciálem. Neuron tedy buď je elektricky nabit a tím pádem přenáší informaci nebo není nabit a v tomto případě informaci nepřenáší. Jednotlivá nervová buňka ovšem ničeho nedosáhne, a aby bylo možno přenášet komplexnější informace, jako je například obraz z oka nebo vůně kytky, se musí umět propojit s ostatními buňkami. Tento mechanismus si nyní popíšeme. Neuron, který nese napětí, se chce spojit s jiným neuronem. K tomu slouží právě axony a dendrity. Nabitý axon, který může být i metr dlouhý je spojen s dendritem jiné buňky. Toto spojení se nazývá synapse. Axon tedy nese napětí a v jeho části synapse se vytvoří látka, která se jmenuje neurotransmitér. Tato látka projde synaptickou štěrbinou do dendritu jiného neuronu, kde vyvolá elektrický impuls a akční potenciál se přenese do dalšího neurocitu. Tento mechanismus pokračuje tak daleko až je předána požadovaná informace. Lze tedy sledovat “cesty v mozku” při zpracovávání vjemů z okolí nebo při myšlení. Rychlosti přenosu těchto signálu jdou od 2 metrů za vteřinu až do 120 metrů za vteřinu a uskutečňují se v rámci několika milisekund. Tyto cesty lze také označit jako “mapy mozku”. Myšlenkové mapy tedy mohou být externalizací procesu myšlení, chápání, učení a vnímání. Mimochodem jsou vědci, kteří chápou proces učení právě jako procházení těchto “cest v mozku”. Využívají analogii lesní cesty a tvrdí, že první průchod je obtížný: Elektrický odpor je poměrně velký a je obtížné projít cestou. V naší analogii to znamená, že je vysoká tráva a není vidět na cestu. Každý průchod cestou ovšem je lehčí a lehčí, jelikož lesní cesta je čím dál tím více “prošlapána”. Stejně tak jsou vědci přesvědčeni, že pokaždé, kdy člověk myslí určitou myšlenku, se snižuje elektrický odpor na této cestě a toto snižování odporu vysvětlují jako proces učení a pamatování. Myšlenkové mapy se snaží tento proces podporovat tím, že na papíře vznikne pomůcka, která zviditelní správné vnitřní mozkové cesty.

1.2.Hemisféry Dalším pilířem architektury mozku je jeho rozdělení na levou a pravou hemisféru. Nejprve je ovšem potřeba říct, že dobré využití levé hemisféry nevylučuje dobré využívání pravé hemisféry a naopak. Oproti běžnému chápání hemisfér je potřeba si uvědomit, že levá hemisféra má samozřejmě také schopnosti pravé hemisféry, a že tomu tak je i naopak. Neexistují tedy lidé, kteří neumí používat pravou nebo levou hemisféru (schopnosti jsou na obou), ale existují jen lidé, kteří mají lépe vycvičené určité schopnosti. Tréninkem ovšem lze méně vyvinuté schopnosti “z té druhé hemisféry” zlepšit. Nyní si popíšeme schopnosti, kterým dominují určité hemisféry. Pravá hemisféra má velký vliv na rytmus, na prostorovou orientaci, na celkový obraz, na představivost, na multidimenzionalitu, na barvu a na fantazii. Levá hemisféra zase dominuje slovům, logice, číslům, posloupnostem, analýze a seznamům. Lidský mozek je tedy schopný se zabývat následujícími činnostmi: ●Jazyk ○○ Slova ○○ Symboly ●Čísla

Václav Vašíček

11

Myšlenkové mapy v teorii a praxi ●Logika ○○ Posloupnosti ○○ Seznamy ○○ Linearita ○○ Analýza ○○ Čas ○○ Asociace ●Rytmus ●Barva ●Představivost ○○ Fantazie ○○ Vizualizace ●Prostorové vnímání ○○ Multidimenzionalita ○○ Celkový obraz Při studování dokumentů a při přijímání informace by se mozek neměl “nudit” - měl by využívat všechny své schopnosti. Teorie myšlenkových map je navržena právě tak, aby byly využity všechny schopnosti mozku. Teorie se snaží vyhnout tomu, aby určitá část, například ta slovní, byla zahlcena informacemi a aby ostatní zaháleli a odváděli pozornost čtenáře. Myšlenkové mapy tedy podporují úkoly mozku při práci s informacemi. Mozek totiž musí přijímat informace, které následně uchová. Tyto poznatky poté analyzuje a vyjádří je. Samozřejmě je posledním krokem zpětná vazba, kdy si člověk zkontroluje, zda jeho zpracování informací bylo správné.

1.3.Učení a paměť Tímto jsme ukončili biologický popis lidského těla, který je potřeba pro pochopení teorie myšlenkových map a můžeme se věnovat psychologické stránce učení, která vedla vynálezce myšlenkových map Tonyho Buzana k vypracování teorie zabývající se podporou myšlenkových pochodů. Buzan totiž zjistil společně s dalšími psychology, že lidské učení a lidská paměť fungují podle určitých schémat. Běžný člověk dobře uchovává informace jen v určitých případech. Tyto případy zapamatování jsou začátek a konec doby učení. Tyto jevy se nazývají “primacy-efekt” a “recency-efekt”. Pokud někdo tedy studuje dvě hodiny, tak si velmi dobře zapamatuje prvních patnáct a posledních patnáct minut. Dále paměť funguje velmi dobře, pokud může vytvořit asociace se známým. Zde můžeme odkázat na výše popsanou lesní cestu. Elektrický odpor v tomto případě je nižší a uchování informací je tím pádem snazší. Dalším případem je zdůraznění určité skutečnosti. Pokud se nějaká fakta obzvláště vyzdvihnou, tak je člověk nakloněn k tomu si je zapamatovat. Informace se také dobře uchová, když se sdělení obrací na jeden ze smyslů, ať už se jedná o zrak, čích, hmat, chuť nebo sluch. Pokud se zdroj informace obrací zvláštním způsobem Václav Vašíček

12

Myšlenkové mapy v teorii a praxi na jeden nebo více z těchto smyslů, tak je pravděpodobnost zapamatování předávané informace mnohem vyšší než kdyby se jednalo o běžné sdělení. Další možností je, že informace zaujme svého příjemce. Pak je téměř jisté, že si tento zajímavost zapamatuje.

1.4.Celkový obraz Poslední z psychologických základů pro pochopení teorie myšlenkových map je skutečnost, že mozek se neustále pokouší o vytváření celkového obrazu. Pokud někdo řekne “raz, dva” má většina lidí nutkání doplnit “tři”. Stejně tak, když známý při konverzaci začne vyprávět zajímavou historku a uprostřed vyprávění přestane, každý posluchač chce vědět, jak historka skončila. Toto byly dva příklady snahy mozku o vytváření celkového obrazu, o doplňování již známých informací. Každý člověk se tedy snaží ucelovat a dokončovat obraz o určité oblasti, který má ve své představě. Dobrá myšlenková mapa uspokojuje tuto potřebu celého obrazu tím, že vypadá jako namalovaný obraz a také tím, že obsahuje všechny důležitá fakta o určitém tématu. Myšlenková mapa dá mozku jasně najevo, kdy končí a kdy je celkový obraz hotový.

1.5.Radiální myšlení Nyní jsme tak daleko, abychom shrnuli poznání této kapitoly do pojmu “radiální myšlení”. Mozek s jeho takřka nekonečnou kapacitou myslí pomocí nervových cest. Z neuronu, z bodu, který může reprezentovat určitý objekt, například strom, vychází axon, který se pomocí synapse spojí s jiným dendritem, který vede do dalšího neurocitu, který například reprezentuje jablko. Tento řetězec můžeme doplňovat dál a od jablka se dostaneme ke sklizni, poté k moštu a nakonec například k jablečnému vínu. Jiným řetězcem se od stromu dostaneme do lesa, z lesa k českým lesům, od českých lesů ke kyselému dešti a pak se dostaneme k přírodním problémům. Každý člověk je schopný vytvořit obrovský počet takových asociačních řetězců. Radiální myšlení právě znázorňuje toto vycházení z bodů a propojování s jinými body pomocí asociací. Příjemným vedlejším efektem tohoto řetězce asociací je fakt, že s větším počtem asociací roste i úroveň poznání a tímto způsobem se například propojí různé disciplíny. V této práci je například zapotřebí propojit biologii, neurofyziologii, psychologii, didaktiku, operační výzkum a informatiku. Není ovšem ani zvlášť potřeba vysvětlovat pojem “radiální myšlení”, když si uvědomíme anglický význam slova “radiant”. Tento pojem totiž znamená “vycházet ze středu”, čímž můžeme popsat náš objekt, ze kterého vycházejí různé asociace. Další význam slova “radiant” je záblesk blesku a tento záblesk stojí pro průchod elektrického impulsu nervovou soustavou. Slovo “radiant” také znamená “svítící”, což nás znovu vede k elektrickému impulsu, ale také k utříděným myšlenkám a asociacím, které vznikají pomocí radiálního myšlení. Externalizací, tedy ztělesněním radiálního myšlení jsou myšlenkové mapy, protože se snaží využít všechny prvky radiálního myšlení a lidského mozku. Správně vytvořené myšlenkové mapy zobrazují řetězec asociací a snaží se dávat podněty všem částem mozku. Myšlenkové mapy používají slova, písmena, symboly, čísla, logiku, posloupnosti, seznamy, linearitu, analýzu, čas, asociace, rytmus, barvy, představivost, vizualizaci, prostorové vnímání, multidimenzionalitu a celkový obraz. Ačkoliv má papír, na kterém se kreslí myšlenková mapa jen dvě dimenze, má samotná myšlenková mapa více dimenzí, protože například může obsahovat různé skupiny, prostor, čas a barvu. Nyní bychom mohli přejít k samotné teorii myšlenkových map, předtím ale provedeme analýzu nejpoužívanějšího způsobu uchovávání informací. Podíváme se na lineární poznámky a záznamy a porovnáme je s myšlenkovými mapami.

Václav Vašíček

13


2.Lineární poznámky a záznamy V další části práce o myšlenkových mapách se tedy budeme věnovat popisu myšlenkovým mapám „konkurujícího“ systému vytváření poznámek a záznamů. Podíváme se totiž na systém uchování dat, který je používán ve všech zemích na světě, nezávisle na kulturním a národním prostředí a který je používán přibližně 95% obyvatel každé země. Jedná se o ukládání faktů ve formě lineárních poznámek a záznamů. Nejprve si ovšem musíme vyjasnit rozdíl mezi pojmy “poznámka” a “záznam”. Poznámka je totiž uchování vlastní myšlenky, kreativního nápadu na vhodné médium, zatímco záznam je uložení cizích myšlenek. Příkladem záznamů mohou být záznamy z přednášek, záznamy z interview s obchodním partnerem nebo záznamy z knihy.

2.1.Typy lineárních zápisků Lineární poznámky a záznamy existují ve třech hlavních podobách. Prvním způsobem jak pořizovat zápisky je forma prostého textu, ve které jedna věta následuje další a myšlenka je zachycena vyprávějící formou. Druhým způsobem je zaznamenávání poznámek v seznamech. Zde se již neformulují celé věty, ale informace jsou zaznamenány chronologicky “bod po bodu”. Třetím a posledním způsobem, jak zaznamenat data lineárním způsobem jsou hierarchické seznamy. Výhoda tohoto způsobu poznamenávání je zachycení struktury myšlenek, ve které lidé se již nesoustředí na chronologickou posloupnost informací, ale na jejich logickou strukturu. Žádný člověk samozřejmě nevyužívá výhradně jeden způsob zachycení myšlenek, ale kombinuje všechny tři způsoby. Pasáže, které se mu zdají vhodné pro zaznamenání určitým způsobem, zapíše ve větách, v seznamech nebo v hierarchických seznamech. Uvnitř těchto pasáží je ovšem velmi obtížné přidat další myšlenky, které by byly zapsány jiným způsobem.

[2 s.44] Různé typy stylů zapisování

2.2.Kortikální schopnosti využívané lineárními zápisky Lineární způsob uchovávání poznámek a záznamů si nyní zařadíme do výše uvedeného “schématu mozku”. Lineární poznámky a záznamy ve vysoké míře využívají schopnost mozku zacházet s lineárními prvky, to znamená s posloupnostmi a seznamy. Při čtení záznamů ve formě vět se například obzvlášť využívá schopnost mozku zacházet s posloupnostmi. Mozek je velmi dobře schopen pochopit jednotlivé věty, které si potom propojí a následně pochopí jejich vzájemnou souvislost. Seznamy a hierarchické seznamy zase podporují vrozenou schopnost každého člověka si pamatovat fakta buď v chronologické, nebo v logické po sobě jdoucí struktuře. Symboly jsou další element lineárních poznámek a záznamů, které využijí dovednosti lidského mozku. Člověk je totiž schopen analyzovat různé druhy symbolů, které mohou reprezentovat jakékoliv entity a oblasti z lidského života. Takovými symboly mohou být písmena, slova a čísla. Písmena mohou reprezentovat jeden bod v seznamu, ale mohou také zastupovat přírodní konVáclav Vašíček

14

Myšlenkové mapy v teorii a praxi stantu ve fyzikální rovnici. Čísla umožňují člověku kvantifikovat téměř cokoliv v jeho okolí a slova slouží k pojmenování všech entit, které se v tomto okolí vyskytují. A jsou to právě tyto symboly, které lidský mozek je schopen jednoduše rozpoznat a proto jsou tyto symboly také hojně využívány při vytváření lineárních poznámek a záznamů. Navíc se každý člověk snaží při vytváření záznamů a poznámek postupovat analyticky. Chce uchovat informace v logicky správném pořadí, což je také nejvhodnější pro mozek. Zde již ovšem narážíme na první nedostatek, protože autor poznámek je “uvězněn v korzetu” vět a seznamů. Lineární způsob poznamenávání někdy totiž nevystačí pro zaznamenání všech podstatných souvislostí na místo, kam patří. Místo aby se určitý bod vyzdvihl a dal do širších souvislostí (například propojil s body na jiných seznamech), se například jen zapíše jako další bod na seznamu. Lineární poznámky a záznamy se tedy pokoušejí o využití analytických dovedností mozku, v některých případech ovšem narážejí na své hranice. Nejsou totiž schopné skloubit lineární podobu s logicky správnou podobou.

2.3.Výhody lineárních zápisků Lineární poznámky a záznamy tedy mají velké množství výhod, jako je například jejich všeobecná použitelnost, protože na každé škole se žáci učí právě vytváření poznámek a záznamů v lineární podobě. Další výhodou je masivní využívání určitých schopností mozku, jako je pochopení lineárních prvků, symbolů a pokus o využití analytických dovedností mozku.

2.4.Kortikální schopnosti nevyužívané lineárními zápisky Existuje ovšem i poměrně velké množství nevýhod, které vyplívají z nevyužívání mozkových kapacit při vytváření a čtení lineárních poznámek a záznamů. Nejdříve se seznámíme se schopnostmi mozku, které při práci s lineárními poznámky a záznamy “leží ladem”. Konkrétně se jedná o tyto již výše zmíněné dovednosti: ●Vizualizace ○○ Rytmus ○○ Barvy ○○ Obrázky ●Prostorová orientace ○○ Celkový obraz ○○ Multidimenzionalita ●Asociace Žádná z forem lineárního poznamenávání například nevyužívá vizuální rytmus. V lineárních poznámkách jsou jedinou pravidelností odrážky, které nevytvářejí vizuální rytmus, nýbrž vizuální monotonii. Co se týče celkově vizualizace, jsou lineární poznámky nedostačující, protože málo využívají barvy a obrázky. Dalším problémem je, že mozek nikdy neví, kdy text, ve formě vět nebo poznámek opravdu skončí a proto není schopen vytvořit celkový obraz. Multidimenzionalita je další dovedností mozku, kterou lineární poznámky vynechávají, protože lineární text využívá, jak jeho název již napovídá, pouze jednu dimenzi. Navíc lineární poznamenávání velmi Václav Vašíček

15

Myšlenkové mapy v teorii a praxi znesnadňuje vytváření asociací. Pokud je například potřeba propojit položku s položkou jiného seznamu, dokument se stane velmi rychle velmi nepřehledným a nečitelným. Lineární poznámky a záznamy tedy nevyužívají velké části lidského vnímání. Vizualizace, která zahrnuje rytmus, barvy a obrázky, prostorová orientace, pod kterou spadá celkový obraz a multidemenzionalita a koneckonců také asociace se v lineárních poznámkách a záznamech prostě nevyskytují nebo vyskytují příliš málo.

2.5.Nevýhody lineárních zápisků Z tohoto nedostatečného využití vyplývají také nevýhody poznamenávání v lineární podobě. Lineární poznámky totiž schovají klíčová slova ve zbytku textu. Místo toho, aby z poznámek bylo ihned jasné, o co se jedná, musí čtenář poznámek nejprve pochopit z kontextu textu význam dané části. Velké množství slov navíc ztěžuje pamatování, jelikož člověk, který se učí z lineárního textu je konfrontován s nadbytečnými informacemi, od kterých se nejprve musí oprostit, aby pronikl do jádra věci. Další nevýhodou lineárních poznámek a záznamů je fakt, že stojí příliš mnoho času. Autoři lineárních poznámek totiž tíhnou k tomu, že si strojově zapíší vše a tím pádem si samozřejmě poznamenají i zbytečné informace. První zdržení tedy je u poznamenání zbytečného. Další zdržení spočívá v tom, že čtenář poznámek přečte zbytečné. Posléze si podruhé přečte zbytečné informace, což zase stojí čas. Poté stráví čas při hledání klíčových slov. Bylo by opravdu mnohem efektivnější, pokud by autor využil jinou metodu poznamenávání, při které by byl nucen přemýšlet o tom, co si zapíše. Zapsal by si pouze klíčová slova a při čtení poznámek by se mu okamžitě vybavilo, o co se v poznámkách jednalo. Je také potřeba zmínit, že lineární poznámky a záznamy brzdí kreativitu, jelikož se mozek při monotónním poznamenávání nebo monotónní četbě nudí. Mozek by byl nejraději, kdyby mohl skončit, protože výše popsané nudění mozku je důsledkem jeho nedostatečného využití.

2.6.Důsledky z používání lineárních zápisků Z těchto nevýhod samozřejmě plynou také jisté důsledky. Jedním takovým důsledkem je špatná koncentrace čtenáře, ale také autora lineárních poznámek. Jak jsme právě zmínili, se mozek začne nudit a důsledkem je špatná koncentrace. Navíc při poznamenávání hrozí ztráta důležitého, jádra textu, protože zformulovaný text může schovat klíčová slova. Poznámky pak mohou “chodit okolo horké kaše” místo aby byla jasně a precizně vyjádřena klíčová slova. Lineární poznámky také mají ten důsledek, že čím více práce je s nimi stráven, o to menší výsledky jsou vidět, protože lineární poznámky mohou ústit v “haldách papíru”, které nikdo nebude schopen koncentrovaně číst. Z toho všeho tedy plyne, že člověk, který se z těchto poznámek učí, trpí malou sebedůvěrou, nemá radost z učení, je frustrován a znuděn. Mylně se totiž domnívá, že intelektuálně není schopen pochopit danou oblast. Každý čtenář této práce sám uzná, že takových lidí existuje opravdu mnoho. Chyba ovšem je často jen v tom, že se při zpracování dané oblasti používají špatné nástroje. Z toho všeho neplyne, že lineární poznámky a záznamy jsou špatným způsobem poznamenávání, ale plyne z toho, že musí existovat způsob, který uchová výhody lineárního poznamenávání a zároveň využije doposud nevyužité dovednosti mozku. Tímto konceptem mohou být právě myšlenkové mapy, které podporují jak kreativní činnost zapisování poznámek, tak i analytickou činnost vytváření záznamů. Teorii myšlenkových map si nyní představíme v následující kapitole.

Václav Vašíček

16


3.Teorie myšlenkových map Nyní již známe architekturu mozku a výhody a nevýhody systému lineárních poznámek a záznamů. Můžeme se v této kapitole tedy plně věnovat samotné teorii myšlenkových map.

3.1.Mini-mapy Abychom se přiblížili komplexním myšlenkovým mapám jednoduchým způsobem, se seznámíme s cvičením, které se nazývá „štěstí“. Vytvoříme totiž takzvanou „mini-mapu“. Do středu prázdného papíru napíšeme pojem štěstí. Poté zapíšeme každý nápad související s pojmem štěstí, nezávisle na jeho důležitosti a přestaneme až v okamžik, kdy na papíře bude 10 nových slov. Tato slova spojíme se středem pomocí linek a tento obraz s centrem štěstí a s 10 větvemi již je mini-mapa. Je pozoruhodné, že již toto naprosto jednoduché cvičení poukazuje na lidskou individualitu a na kreativní potenciál každého člověka. Pokud se totiž výsledky cvičení “štěstí” porovnají ve skupině, zjistíme, že výskyt stejné asociace u čtyř osob je vysoce nepravděpodobný. Z toho plyne, že mini-mapy mohou být velmi dobrým nástrojem pro brainAutorova mini-mapa štěstí storming, jelikož poměrně malá skupina lidí je schopna vygenerovat velké množství opravdu různých nápadů. Myšlenkové mapy a mini-mapy, tedy mohou být důležitým podpůrným prostředkem při každém kreativním procesu.

3.2.Význam obrázků Mini-mapy ovšem nestačí, abychom vytvořili myšlenkovou mapu. Je totiž potřeba začlenit obrázky do myšlenkových map. Význam obrázků pro lidský mozek si nyní znázorníme na studii, kterou v roce 1970 v časopise “Scientific American” zveřejnil Ralph Haber. Haber promítal různým lidem 2560 diapozitivů se “živými” tématy, to znamená se různými zajímavými tématy. Jedná se právě o takové obrázky, které by měly být centrem myšlenkových map. Každý obrázek byl vidět 10 vteřin. Procedura byla rozložena na několik dní a poté, co první promítání skončilo, provedl druhé promítání, při kterém účastníkům experimentu ukázal 2560 párů diapozitivů. Jeden obrázek z páru byl již ukázán při prvním promítání, druhý obrázek byl prvnímu podobný, ale Václav Vašíček

17

Myšlenkové mapy v teorii a praxi nebyl promítnut. Výsledek výzkumu byl ten, že účastníci experimentu správně poznali 85 až 95 procent obrázků z prvního promítání. Haber poté experiment změnil a novým lidem ukazoval diapozitiva jednu vteřinu místo deseti a s překvapením zjistil, že výsledky se vůbec nelišily od výsledků prvního experimentu. Z Haberovi studie plyne, že obrázky jsou nesmírně důležitým prvkem paměti každého člověka. Obrázky odpovídají lidské přirozenosti, a proto by měly získat vyšší prioritu při jakékoliv činnost. Z toho důvodu je velmi důležité, aby se v zápiscích neobjevoval pouze text, ale aby se pokud možno používaly grafické prvky, jelikož jsou pro každého člověka přirozenou pomůckou. Nyní, co jsme si uvědomili důležitost obrázku, je potřeba vyvrátit několik omylů týkající se používání obrázků v jakémkoliv textu. Mnoho lidí je totiž toho názoru, že výskyt obrázků v textu je příznak nevyspělosti a dětinství autora, že obrázky nepatří do seriózních prací. Jak jsme si ovšem výše ukázali, jsou to právě obrázky, které udrží pozornost čtenáře a velkou mírou mu pomůžou při pochopení a zapamatování textu. Lidé by tedy neměli odsuzovat obrázky jako nevhodné, ale naopak vítat jejich častý výskyt. Další takový omyl se týká lidí samotných. Více než 90% lidí si myslí, že nemají genetické schopnosti namalovat obrázek a proto se nevyskytují žádné obrázky v textech, které píší. Pravda týkající se netalentovanosti je ovšem naprosto odlišná. Schopnost malovat “hezky” je pouze otázkou cviku. Člověk by se po prvním nepovedeném pokusu neměl vzdát a naopak by se měl učit ze svých chyb a zdokonalovat své schopnosti. To platí ve všech oblastech lidského života a neexistuje jediný důvod, proč by schopnost malování měla být výjimkou. Z toho plyne, že neexistuje žádná výmluva pro nepoužívání obrázků, kde to je možné. Zjistili jsme, že obrázky jsou přirozeným nástrojem každého člověka pro čtení textů a že každý člověk by se měl pokoušet o jejich co nejčastější používání. To všechno samozřejmě platí také pro samotné myšlenkové mapy. Abychom si mohli udělat představu o tom, jak se nechají obrázky využít v myšlenkových mapách, si představíme cvičení, které se jmenuje “domov”. V podstatě se jedná o grafickou podobu cvičení “štěstí”. Do centra obrázku namalujeme obrázek budovy, která reprezentuje domov a z této budovy budou vycházet větve a listy, které domov dále popisují. Cíle tohoto vizuálního asociativního cvičení jsou následující: ●Znázornění obrovských vizuálních možností mozku ●Zvětšení paměťové kapacity mozku používáním obrázku pro znázornění asociací ●Prožití estetické radosti ze samotných obrázků [2 str. 75] Cvičení domov od Vandy North

Václav Vašíček

18

Myšlenkové mapy v teorii a praxi ●Konec odmítání obrázků jako pomůcky při psaní, čtení a učení ●Psychický odpočinek ●Graduální vývoj vizualizačních a percepčních schopností

3.3.Propojení mini-map a obrázků Po představení pojmů mini-mapa a po zdůraznění důležitosti vizuálních vjemů můžeme spojit tyto dvě části do teorie myšlenkových map. Nejprve se vrátíme k mini-mapě ze cvičení “štěstí” a podíváme se na jakoukoliv větev vycházející z centra. Tuto větev je možné použít jako střed pro další mini-mapu, která se nyní bude například týkat pojmu rodina. Tímto způsobem jsme schopni rozvíjet každý uzel myšlenkové mapy, protože každý člověk má s každým pojmem určité asociace, které prostě stačí napsat na papír. Takto bychom mohli pokračovat až do vyčerpání sil, tužek nebo papíru. Uvědomme si ohromný potenciál, který se díky tomuto postupu skrývá v myšlenkových mapách respektive v mini-mapách. Výhoda metody myšlenkových map totiž spočívá v tom, že uvolňují asociační a kreativní potenciál každého člověk. Když totiž budeme důslední, zjistíme, že asociační a kreativní potenciál je nekonečný, protože z každého uzlu mohou vycházet nové větve. Aby se z mini-mapy nestalo jen množství propojených slov je potřeba, aby se všude, kde to je možné, nahradil text výrazným a charakteristickým obrázkem. Nejprve se musí nahradit centrální slovo centrálním obrázkem a poté se postupuje podle jednotlivých větví a výměna slov za obrázky se provádí na všech místech, kde je smysluplná. Cílem vkládání grafických elementů do mapy je ten, aby se z myšlenkové mapy samotné stal obraz. Důležitost této výměny je popsána o několik pasáží výše. Důsledkem celého procesu bude zvýšení zapamatovatelnosti, ušetření času při četbě a využití téměř všech mozkových funkcí, tedy také větší zábava při četbě.

3.4.Hierarchie a kategorie Abychom využili celou mozkovou kapacitu při práci s mapou, je ovšem stále potřeba ji upravit. Myšlenková mapa nyní je nepřehledná a nestrukturovaná. To lze ovšem jednoduše změnit hierarchizací a kategorizací myšlenkové mapy. Konkrétně to znamená, že budeme číslovat jednotlivé uzly a větve podle určité chronologické nebo logické posloupnosti. Dalším krokem kategorizace a hierarchizace je ten, že nebudeme psát jednotlivé myšlenky na stejnou úroveň, jak tomu bylo u mini-map, ale že budeme používat různé úrovně. Pokud například máme centrální pojem “stroj” budeme mít jako jednu větev dopravní prostředky. Z dopravních prostředků bude vycházet větev auta. Z větve auto budou vycházet větve jednotlivých značek jako například Audi a z každé větve značek mohou vycházet větve jednotlivých modelů jako A4, A6, A8 a takhle bychom mohli pokračovat ještě dál. Z pojmu stroj ovšem může vycházet i větev průmyslové stroje nebo domácí spotřebiče, z uzlu dopravní prostředek mohou vycházet větve autobus, letadlo, nebo nákladní vozidlo a podobným řetězcem asociací jsme schopni utřídit myšlenky a velký objem informací systematicky na jedné myšlenkové mapě. Studie z roku 1969 provedena vědci Bower, Clark, Lesgold a Wimzenz nám bude sloužit jako demonstrace důležitosti hierarchizace a kategorizace. Vytvořili si 2 skupiny osob. První skupina dostala hierarchizovaný a kategorizovaný seznam hudebních nástrojů. Druhá skupina dostala stejná slova, tedy bicí nástroj, strunový nástroj, housle, viola, cello, buben, bubínek atd. v libovolném pořadí. Výsledek studie není překvapiví, jelikož lidé, kteří se učili z hierarchizovaných a

Václav Vašíček

19

Myšlenkové mapy v teorii a praxi kategorizovaných seznamů si zapamatovali hudební nástroje mnohem lépe než lidé z druhé skupiny. Myšlenkové mapy se snaží využít i tuto schopnost mozku kategorizace a hierarchizace aby využívaly celou škálu lidských dovedností.

3.5.Základní myšlenky Při vytváření vhodných hierarchií a kategorií spočívá hlavní obtíž v nalezení takzvaných “základních myšlenek”. Základní myšlenka je společný rys, který charakterizuje všechny pod sebou sdružené pojmy. Výhody základních myšlenek lze nalézt v tom, že při správném umístění se myšlenková mapa stane přehlednou, protože z primárních základních myšlenek “přirozeně” vychází větve sekundárních základních myšlenek a z těchto znovu “přirozeně” vychází větve terciárních základních myšlenek atd. Nesmíme zapomenout na vysokou variabilitu, kterou nám koncept základních myšlenek nabízí. Pokud nás například napadne určitá myšlenka až později, není problém ji přidat na místo, kam patří. Z nadřízené základní myšlenky prostě vyjde ještě jeden paprsek. Další výhodou základních myšlenek je ta, že nejsou jen obsahově, ale i vizuálně intuitivní. Základní myšlenky usnadňují kompozici mapy, jelikož z centrálního obrazu vyzařují základní myšlenky na všechny strany. V centru mapy je vždy hlavní téma, ze kterého vychází jeho jednotlivé aspekty, které se na krajích mapy detailně rozloží. Je evidentní, že myšlenkové mapy opravdu jsou externalizací již popsaného radiálního myšlení a architektury mozku. Jako protipříklad mohou posloužit seznamy, které neodpovídají asociativní povaze mozku. Jakmile je nápad zapsán, je také “hotový”, protože je oddělený od předešlých nebo následujících nápadů. Seznamy proto brzdí asociace. Myšlenkové mapy naopak nechají myšlenky plynout. Vzniká ovšem otázka jak vybrat základní myšlenky. Odpověď se skrývá v dalším dotazování: ●Co potřebuji vědět? ●Jaký by byl nadpis v knize týkající se tohoto tématu? ●Jaké mám jako autor specifické cíle ●Které kategorie patří mezi 7 nejdůležitějších? ●Základní otázky jsou někdy až překvapivě pomocné ○○ Proč? ○○ Co? ○○ Kde? ○○ Kdo? ○○ Jak? ○○ Kdy?

Václav Vašíček

20


Rozvinutí autorovi mini-mapy do myšlenkové mapy

3.6.Kortikální schopnosti využívané myšlenkovými mapami Nyní již víme, jak by měla vypadat dobrá myšlenková mapa a proto si pro úplnost shrneme, které schopnosti mozku, jejichž detailnější popis najdeme v předešlých částích, využívají: ●Lineární prvky ○○ Posloupnosti ○○ Seznamy ●Symboly ○○ Písmena ○○ Slova ○○ Čísla ●Analýza ●Vizualizace ○○ Rytmus ○○ Barvy ○○ Obrázky ●Prostorová orientace ○○ Celkový obraz Václav Vašíček

21

Myšlenkové mapy v teorii a praxi ○○ Multidimenzionalita ●Asociace Teorie myšlenkových map zní velmi jednoduše, ale co by se ovšem mělo dělat při kreativní blokádě, když se mozek “zasekne a zůstane viset” na určité myšlence? Stačí jednoduše přidat jeden prázdný řádek, jednu prázdnou větev, což mozku dá nový impuls. Snaha mozku o vytváření celkového obrazu nechá nápady jen plynout.

3.7.Porovnání myšlenkových map a lineárních zápisků V předešlé kapitole jsme dlouze rozebírali vlastnosti lineárních poznámek a záznamů. Nyní, co již základně známe vlastnosti myšlenkových map, můžeme vyzdvihnout výhody myšlenkových map oproti lineárním poznámkám. Myšlenkové mapy šetří čas při poznamenávání, jelikož se nezapisuje takové množství textu. Úspora času spočívá také v tom, že se nemusí číst tolik textu a čtenář také stráví méně času při opakování těchto dokumentů. Myšlenkové mapy navíc umožňují koncentraci na důležité, protože se soustředí pouze na klíčová slova, která tím pádem jsou také dobře rozpoznatelná. Využití všech schopností mozku vede k tomu, že se zvýší kreativita a paměť, které jsou velmi úzce spojené. Myšlenkové mapy vedou k tomu, že jsou jasně viditelné asociace a že se čtenář mapy při probírání látky nenudí. Myšlenkové mapy navíc provokují nové myšlenky a také provokují vrozenou tendenci o vytváření celkového obrazu. Samotný mozek se díky myšlenkovým mapám stává živějším a lépe schopným přijímat nové informace. To všechno plyne z toho, že myšlenkové mapy jsou navrženy takovým způsobem, aby byly externalizací radiálního myšlení, architektury mozku a aby využívaly všechny jeho schopnosti.

Václav Vašíček

22


4.Pravidla pro vytváření myšlenkových map V předcházejícím výkladu jsme poznali teoretický základ myšlenkových map. Víme, že se pokoušejí využít všechny lidské schopnosti, víme, jaké mají výhody oproti lineárním zápiskům a víme jak správná myšlenková mapa má vypadat. Nyní se seznámíme s pravidly pro vytváření myšlenkových map. Konkrétně to znamená, že si představíme jednotlivé techniky, pravidla kompozice, určitá doporučení a nebezpečí pří vytváření myšlenkových map.

4.1.Strategie učení Před tím bychom ovšem měli zmínit pravidlo doporučené Tony Buzanem, které nazývá „pravidlo 3A“. Jednotlivá A reprezentují slova akceptovat, aplikovat a adaptovat. Toto pravidlo se týká právě procesu pochopení myšlenkových map, který rozděluje na tři fáze. První fáze je fáze akceptování. V této fázi má každý, kdo se seznamuje s myšlenkovými mapami, vyslechnout a pochopit pravidla pro vytváření map. Poté následuje fáze aplikování, ve které se při myšlenkovém mapování mají používat přesně tato pravidla. Po nakreslení přibližně 100 map, je člověk připraven přejít do stádia adaptování. Člověk v této fázi již je připraven pro vytváření vlastního stylu a může lehce měnit pravidla mapování. V naší práci se ovšem zabýváme jen s teoretickým základem a budeme se pohybovat na úrovni fáze akceptování. Každý čtenář pak má sám tu možnost, aby pronikl do dalších fází myšlenkového mapování.

4.2.Zákony myšlenkových map Buzan, otec myšlenkových map, mluví o zákonech pro vytváření myšlenkových map, které rozděluje na dvě části: technickou a kompoziční část. Technické zákony dále člení na zvýraznění, asociace, zřetelnost a osobní styl. Kompoziční zákony rozděluje na hierarchie a číslování. My si nyní představíme každou část jednotlivě.

4.2.1.Technické zákony 4.2.1.1.Zvýrazňování Zvýrazňování je první skupinou zákonů myšlenkového mapování. Je to právě zvýrazňování, které zvýší schopnosti paměti a kreativní možnosti. Kvůli tomu všechny elementy zvýrazňování tím pádem podporují i schopnost asociace, což platí i obráceně. Nyní se již dostaneme k jednotlivým poučkám, jak správně zvýrazňovat v myšlenkových mapách. •Jeden centrální obraz Obrázek na sebe vždy vztahuje pozornost, slouží jako opora pamětí a vyvolává různé asociace. Pokud v centru mapy není obraz, nýbrž text, je vhodné proměnit text používáním různých barev a multidimenzionality v obraz. Tím je zaručeno, že se každá myšlenková mapa stane opravdovým unikátem. •Tři nebo více barev v centrálním obrazu Každý centrální obraz by měl obsahovat minimálně tří různé barvy, jelikož barvy stimulují paměť a kreativitu. Navíc zkrášlují mapu a znemožňují nudnou monotonii.

Václav Vašíček

23

Myšlenkové mapy v teorii a praxi •Obrázky v celé myšlenkové mapě V předešlých kapitolách jsme již dostatečně vyzdvihli význam používání obrázků v myšlenkové mapě jako pomůcku mozku při pamatování, kreativních činnostech a asociování. Z toho důvodu není potřeba blíže specifikovat, že se vizualizace má v myšlenkových mapách používat na všech místech, kde to jen je možné. •Prostorové zobrazování Je dobré nechat vyčnívat podstatné uzly mapy také na papíře. Abychom dosáhli tohoto efektu, můžeme napsat důležitý pojem třídimenzionálním písmem a pojem se díky tomu stane významným, jak na papíře, tak i v paměti. •Synestézie Synestézie znamená splynutí smyslů. Všude, kde to je možné by se na myšlenkové mapě měly používat slova a obrazy, které se obracejí na jednotlivé smysly, ať už se jedná o zrak, sluch, čích, chuť nebo hmat. Ideální je případ, pokud myšlenková mapa vyvolává asociace, které jsou spojeny s co nejvíce smysly najednou. Pokud se totiž podaří vytvořit myšlenkovou mapu oslovující smysly, je naprosto jasné, že myšlenková mapa se stane efektivní, jelikož využije velké množství lidských schopností. •Různé velikosti písem, větví a obrázků Rozdíly ve velikosti poukazují na význam pojmů v hierarchii. Velký objekt je proto vnímán jako důležitější a je snazší si ho zapamatovat.

Ukázka velikosti písmen •Uspořádané rozvržení prostoru Uspořádané rozvržení prostoru dělá myšlenkovou mapu jasnější, pomáhá při používání hierarchií a kategorií, nechává mapu otevřenou pro dodatky a vypadá hezky. •Volná místa Každý bod by kolem sebe měl mít dostatek volného místa, protože myšlenková mapa pak vypadá uspořádaně a strukturovaně, což pomáhá při orientaci.

4.2.1.2.Asociace Dalším skupinou technických zákonů jsou asociace, které, jak jsme již výše zjistili, společně se zvýrazněním pomáhají paměti, podporují kreativitu a asociační možnosti. Jednotlivé techniky asociace tedy jsou: •Šipky Šipky slouží k propojení dvou větví, které spolu určitým způsobem souvisí. Šipky tedy propojují různé části myšlenkových map, mohou ukazovat do jednoho nebo obou směrů, mít různé grafické podoby a hlavně vedou myšlenky určitým směrem.

Václav Vašíček

24


Ukázka propojení šipkami: S kamarádem Frantou provozuji všechny možné druhy sportů •Barvy Výrazné barvy jsou velmi efektivním pomocným nástrojem. Výběr barev může označovat různé cíle nebo oblasti myšlenkové mapy pro rychlejší přístup k informacím. Dále barvy zvyšují schopnost zapamatování a také zvyšují počet nových nápadů. •Kódy Účinným způsobem, jak rychle vytvořit spojení mezi libovolně vzdálenými různými částmi myšlenkové mapy je používání kódů. Mohou mít jakoukoliv podobu, ať už se jedná o kroužky, trojúhelníky, podtržení, kříže, symboly nebo slovní zkratky. Kódy totiž slouží k vyvolání asociací a navíc umožňují jednoduchou kategorizaci a hierarchizaci.

4.2.1.3.Zřetelnost Následující část, která se skrývá pod technickými zákony, je zřetelnost. Nejasnost totiž znesnadňuje vnímání a místo toho, aby myšlenková mapa člověku pomáhala, ho pouze omezuje. Z tohoto důvodu je naprosto jasné, že je žádoucí psát přehledné myšlenkové mapy. Zřetelnost mají zajistit následující doporučení. •Prázdný papír A3 Pokud se myšlenková mapa vytváří ručně, je dobré používat prázdný papír ve formátu A3. Linky i čtverečky totiž vytvářejí vlastní strukturu, které by se rozvržení myšlenkové mapy mohlo podřizovat. Navíc je dobré používat papír ve formátu A3, jelikož jen takový papír nabízí dostatek místa pro rozvíjení myšlenek a neomezuje autora myšlenkové mapy prostorově. •1 linka - 1 slovo Každé slovo může vyvolat tisíce asociací. Na každou linku by se mělo psát pouze jedno slovo, jelikož autor myšlenkové mapy tím získá velkou svobodu při vytváření asociací. Jinak totiž není možné uchopit popisované téma ze všech stran •Tiskací písmo Písmena napsané tiskacím písmem mají jasnější tvar a proto je jejich zapamatování jednodušší. Delší doba při zapisování hůlkových písmen je jen malou nevýhodou v porovnání s výhodami, které tímto způsobem zápisu vznikají. Jasnější podoba vede k rychlejšímu zapamatování a Václav Vašíček

25

Myšlenkové mapy v teorii a praxi jasnějším asociacím. Text psaný tiskacím písmem bývá kratší a vystižnější. Kombinace různých velkých a malých písmen nadále může na myšlenkové mapě zdůraznit podstatnost jednotlivých uzlů. •Klíčová slova na linky Linky tvoří kostru myšlenkové mapy a tím pádem zabezpečují přehled a pořádek, což zvyšuje srozumitelnost mapy. Díky tomu je vytvořený dokument lépe zapamatovatelný. Navíc linky podporují další spojení a dodatky. Slovo, které nemá linku, se stane listem, protože z něj už nemůžou vycházet další asociace. •Délka linek = Délka slova Každé slovo by mělo být podtrženo linkou stejné délky, protože tento způsob zápisu umožňuje zapisovat slova blízko k sobě, což podporuje asociace. Úspora prostoru pak umožňuje zapsat více informací na papír. •Spojování linek Jednotlivé myšlenky se spojí propojením jednotlivých linek. Tím se znázorní asociace. Jakým způsobem se toto propojení uskuteční, je přenecháno autorovi mapy. Mohou být používány šipky, křivky, kolečka, elipsy, trojúhelníky, představivosti nejsou kladené žádné meze. Naopak je dobré používat různé, kreativní způsoby propojování, protože se tím pádem zvýší i vizuálnost a unikátnost myšlenkové mapy. •Tloušťka linek Pro zvýraznění důležitých nebo nadřazených částí je dobré používat tlustší linky než na méně důležitých úrovních. Tímto způsobem se mozku dá signál o významnosti témat. Pokud se větev na okraji stane důležitější než původně očekáváno, ji lze například tímto způsobem také vyzdvihnout. •Objímání rozvětvení Někdy je dobré namalovat kolem detailně rozvětvených uzlů omezující linku, která zahrne všechny související větve. Psychologické studie totiž prokázaly, že si člověk lépe vybaví individuální tvar a je pro něj poté také jednodušší si vzpomenout na jeho samotný obsah než když si musí vybavit pouze obsah bez pomůcky obkreslení. Pokud přibudou další související větve, pak není problém je napsat za omezující linku a poté vytvořit další “letokruh”. Objímání tedy je i rozšiřitelné. •Horizontální poloha papíru Horizontální layout papíru poskytuje více místa pro vytváření myšlenkové mapy a usnadňuje také její čtení. •Vertikální písmo Písmo by z důvodu čitelnosti mělo být zapsáno pokud možno vertikálně. •Jasná kompozice Vnější zřetelnost podporuje vnitřní utříděnost myšlenek. Přehledná myšlenková mapa je také hezčí.

Václav Vašíček

26


4.2.1.4.Osobní styl Poslední částí technických zákonů je vývoj osobního stylu. Výhody osobního stylu spočívají v tom, že autor osobní myšlenkové mapy je schopný vytvořit přesný obraz své mysli na papíře. Takový autor již ví, které technické zákony jemu osobně pomáhají ve větší a které v menší míře. Proto už je možné přizpůsobit určité doporučení vlastním zvyklostem. Je samozřejmé, že k vyvinutí osobního stylu se autor musí nacházet ve fázi adaptace. Pokud by byl ve fázi akceptování nebo aplikace, by totiž neměl dostatek zkušeností s kreslením myšlenkových map, aby mohl poznat, zda se opravdu jedná o myšlenkové mapy nebo zda vytváří jen obraz nebo text, který se myšlenkovým mapám pouze podobá. Jakmile se osobní styl rozvine, je možné si s mapy “hrát” a vytvářet umělecké myšlenkové mapy. Takové mapy například vytvořili Claudius Borer nebo Ulf Ekberg. [2 str. 119] Umělecká myšlenková mapa Claudiuse Borera

4.2.2.Kompozice Poté, co jsme si velmi detailně představili technické zákony a jejich jednotlivá doporučení, si můžeme představit kompoziční zákony. Pojednání této části bude ovšem mnohem stručnější, jelikož jsme si dva hlavní kompoziční prvky představili již v předešlém výkladu. Jedná se totiž o využívání hierarchie a o číslování.

4.2.2.1.Hierarchie Význam hierarchií a základních myšlenek jsme již rozsáhle vysvětlovali a proto stačí konstatovat, že kompozice myšlenkové mapy se neobejde bez využití prvku hierarchických a kategorizačních.

4.2.2.2.Číslování Dalším prvkem dobré kompozice je číslování, které umožňuje přidávat do myšlenkové mapy chronologické nebo logické posloupnosti. Stačí k jednotlivým větvím zapsat arabské číslice, římské číslice nebo písmena a struktura celé myšlenkové mapy bude okamžitě mnohem lépe zřetelná.

Václav Vašíček

27


4.3.Doporučení Tolik k Buzanovým zákonům pro vytváření myšlenkových map. Existují ovšem také doporučení, aby práce s myšlenkovými mapami byla maximálně efektivní.

4.3.1.Příprava 4.3.1.1.Duševní příprava První doporučení se týká přípravy před vytvářením samotné myšlenkové mapy. Velmi důležitá je například duševní příprava. Aby se myšlenková mapa stala opravdu dobrou, je potřeba, aby její autor byl pozitivně naladěn. To znamená, aby myšlenkovou mapu vytvářel rád, ačkoliv se jedná o negativní situaci, jakou je například zkouška. Je tedy dobré kreslit myšlenkovou mapu s pozitivním naladěním, které je potřeba si vytvořit. Dalším doporučením je kopírování obrázků. Čím více obrázku člověk obkreslí, zkopíruje, o to více vyvine schopnost dobře malovat a tím pádem budou i jeho myšlenkové mapy hezčí a účelnější. Pak je důležité, aby se začátečník s myšlenkovými mapami nenechal demotivovat prvními neúspěchy s mapami, které nesplňují jeho očekávání. Jediné, co je potřeba v tomto případě udělat, je to, aby se začátečník ze svých chyb poučil a vyvaroval se jich při příštím pokusu. Dále by autor myšlenkových map měl být připraven se věnovat absurdnímu, protože právě z absurdního mohou vzniknout originální nápady nebo v něm jsou schovány hluboké pravdy. Absurdity by tedy neměly být odsuzovány, ale měl by se jim také věnovat určitý prostor. Vedle absurdního by se autor myšlenkové mapy také měl věnovat kráse. Mozek je totiž přirozeně nastaven na krásu. Čím hezčí myšlenková mapa je, o to zapamatovatelnější se stane.

4.3.1.2.Materiály Poté následuje přípravné doporučení týkající se materiálů. Při vytváření myšlenkových map by se měly používat kvalitní materiály. Cíl používání kvalitního papíru, kvalitních tužek a kvalitních pořadačů spočívá v tom, aby autor myšlenkových map je vytvářel z radostí a nechtěl mít proces tvorby rychle za sebou. Kvalita používaného materiálu se tedy projeví i v kvalitě odvedené práce.

4.3.1.3.Podmínky Následně by si autor myšlenkové mapy měl připravit dobré podmínky. Teplota vzduchu by měla být příjemná, stejně jako samotné okolí, práce by měla probíhat při denním světle a dostatečném přísunu čerstvého vzduchu, nábytek by měl být pohodlný a autor mapy by si měl zařídit příjemné ozvučení, ať už se jedná o hudbu nebo úplné ticho.

4.3.2.Opakování myšlenkových map Další doporučení se týkají zesílení efektu používání myšlenkových map. Zde je obzvlášť kladen důraz na zapamatování myšlenkových map. Doby opakování myšlenkových map po jejím vytvoření by měly být následující: ●10-30 minut ●1 den ●1 týden ●1 měsíc Václav Vašíček

28

Myšlenkové mapy v teorii a praxi ●3 měsíce ●6 měsíců Pokud se dodrží těchto šest kroků opakování, myšlenková mapa se usadí v dlouhodobé paměti. Samotná kontrola opakování probíhá vytvářením takzvané tempo-mapy. Načrtne se v rychlosti myšlenkovou mapa toho, co si daný člověk o daném tématu pamatuje a následně porovná svoji tempo-mapu s původní myšlenkovou mapou a zjistí, že se buď musí věnovat ještě původní mapě, nebo že si ji dobře zapamatoval.

4.3.3.Odstranění psychické blokády Poslední doporučení Tonyho Buzana se týká chování při eventuální psychické blokádě. Buzan navrhuje prosté přidání prázdných linek, které mozek přímo donutí k tomu, aby prázdné místo vyplnil. Zde se projeví přirozená tendence mozku vytvářet celkový obraz. Další možností je klást si otázky, které donutí mozek přemýšlet a které ho přivedou k tomu, aby přišel na nové nápady. Třetí možností jak se zbavit blokády je přidání obrázku do myšlenkové mapy, což vyvolá další asociace. Posledním doporučením při psychické blokádě je, aby si člověk uvědomil, že má nekonečné asociační schopnosti, které stačí využít.

Prázdná linka si přímo říká o to být doplněna další destinací

4.4.Nebezpečí při myšlenkovém mapování Nyní jsme téměř dokončili teoretickou část zabývající se myšlenkovými mapami. Nakonec je ovšem potřeba upozornit na několik nebezpečí při vytváření myšlenkových map. Konkrétně se jedná o tyto hrozby: ●Vytváření myšlenkových map, které nejsou myšlenkové mapy ●Představa, že krátké věty vyjádří víc než jednotlivá slova ●Představa, že nepřehledná a nepořádná myšlenková mapa je špatná ●Negativní reakce na myšlenkovou mapu

Václav Vašíček

29


4.4.1.Myšlenkové mapy, které nejsou myšlenkové mapy Nejprve se budeme zabývat problémem zdánlivých myšlenkových map. Takové mapy na první pohled opravdu vypadají jako myšlenkové mapy. Při pozornějším pohledu ovšem zjistíme, že nejsou dodržovány zákony zřetelnosti, zvýraznění a asociace. Tyto mapy se evidentně pokoušejí o zavedení struktury, při rozvedení myšlenkových map ovšem zjistíme, že struktury se stávají nepřehlednými a výsledkem je pouze změť různě propojených uzlů. Tato změť uzlů ovšem není o nic lepší než v předchozích kapitolách kritizované nestrukturované seznamy a z toho důvodu se nemůže jednat o pravé myšlenkové mapy.

[2 str. 112] Myšlenkové mapy, které nejsou myšlenkové mapy

4.4.2.Chybné používání frází Poté je potřeba vyvrátit omyl, že krátké věty vyjádří víc než jednotlivá slova. Jako příklad nám poslouží výraz “velmi nešťastné odpoledne”. Při analýze jednotlivých slov zjistíme, že můžeme mapu rozšířit o obrázky a ji tím pádem oživit. Když se nyní podíváme na myšlenkovou mapu, jsme schopni zjistit, proč jsme byli nešťastní, ale že také existovalo něco, co nás v ten den potěšilo. Tím pádem je evidentní, že je lepší používat jednotlivá slova než krátké věty, jelikož jen u slov je možný další rozvoj myšlenek a asociací. Krátké věty totiž mohou zbytečně shrnout celá léta a životní fáze do frází jako například “mizerné dětství” a přitom lze vždy najít nějaké pozitivum i na tom nejhorším období.

Celá fráze Václav Vašíček

30


Fráze rozpracovaná do částí

Myšlenková mapa, která nejpřesněji popíše, co de dělo

4.4.3.Vytvoření „špatné“ myšlenkové mapy Nezkušeným autorům myšlenkových map také hrozí neuspokojení z nepřehledné nebo nepořádné myšlenkové mapy. Myslí si, že odvedli špatnou práci. Pravda ovšem je taková, že myšlenková mapa je pouze odrazem něčí mysli. Pokud autor myšlenkové mapy kreslil své vlastní myšlenky, je možné, že v té době nebyl v dobré kondici a z toho důvodu se mapa nepovedla. Další možností je, že výklad přednášejícího byl zmatený a že autor mapy za tento problém vůbec nemůže. Každopádně myšlenkové mapy zachycují myšlenkové pochody autora nebo přednášejícího v době, kdy byla mapa kreslena. Pokud v tu dobu byl on nebo výklad zmatený, mapa bude také zmatená a tím pádem ukáže na to, co je potřeba vylepšit. Vždy je ovšem možné z mapy vyextrahovat dobré myšlenky a přidat je do další, přehlednější myšlenkové mapy. Jedná se o mnohem lepší stav než u lineárních poznámek, které sice vypadají hezky, autor, při jejichž četbě ale zjistí, že mu neslouží víceméně k ničemu, protože obsahují pouze jednotlivé zdánlivě nesouvisející, zmatené body a nikoliv myšlenkové pochody.

4.4.4.Negativní pocit Posledním nebezpečím při tvorbě myšlenkových map je negativní reakce na samotnou mapu. Autorovi se nemusí podařit nakreslit mapu podle jeho představ ihned na první pokus. To ovšem vůbec nevadí. Jako v předchozím případě je jediným správným východiskem poučení se z chyb původní mapy, převzetí dobrých myšlenek a vytvoření lepší mapy podle svých představ.

Václav Vašíček

31


5.Oblasti pro používání myšlenkových map Průběh výkladu nám ukázal, jak vytvářet myšlenkové mapy a v další kapitole se budeme věnovat oblastem pro používání myšlenkových map. Představíme si situace, ve kterých je použití myšlenkových map přínosem, budeme se ale také zabývat kritikou myšlenkových map. Ukážeme si totiž, ve kterých oblastech myšlenkové mapy narážejí na své hranice. Podíváme se ovšem také na témata, ve kterých odpůrci myšlenkových map kritizují bez základní znalosti teorie a proto budeme schopni jejich argumenty vyvrátit.

5.1.Vhodné oblasti Nejprve si představíme oblasti, které jsou pro myšlenkové mapy více než vhodné. Jedná se o třídění vlastních a cizích myšlenek, o podporu paměti, o podporu kreativního myšlení a o skupinové provedení těchto činností.

5.1.1.Třídění vlastních myšlenek Myšlenkové mapy mohou být používány k tomu, aby autor mapy popsal své nápady, aby je analyzoval, a aby byl schopný se mezi jednotlivými nápady rozhodnout. Popis a analýza vlastních myšlenek probíhají způsobem, který je popsán v prvních kapitolách. Pro zopakování si vyjmenujeme skupiny, podle kterých se nechají asociace související s určitým tématem třídit: ●Základní otázky – jak, kdy, kdo, proč, co, kde, které ●Členění – kapitoly, lekce, témata ●Vlastnosti ●Historie – chronologická posloupnost událostí ●Struktura – podoba věcí ●Funkce – co věci dělají ●Procesy – jak věci fungují ●Hodnocení – jak dobrá nebo užitečná je určitá věc ●Klasifikace – jaký vzájemný vztah mají věci ●Definice – co věci znamenají ●Osobnosti – které role nebo vlastnosti mají lidé Je běžné, že člověka napadne více alternativ a myšlenkové mapy mohou být nástrojem, který pomůže při nalezení té správné varianty, a tudíž pomůže utřídit myšlenky. Na úvod vytvoříme myšlenkovou mapu týkající se dané problematiky. Často dospějeme již při procesu vytváření myšlenkové mapy k rozhodnutí, které se nám zdá být správné. Pokud tomu tak je, rozhodujeme procesně. Pokud tomu tak není, ohodnotíme jednotlivé větve body od 1 do 100. Ta alternativa, která získá nejvíc bodu, se stává tou nejlepší.

Václav Vašíček

32


[2 str. 126] Myšlenková mapa Vandy North, která ji pomáhala při rozhodování, zda se přestěhovat nebo ne Když nedojdeme k výsledku procesním ani zhodnocovacím způsobem, je další možnost se spoléhat na intuici. Intuice je totiž mnohem silnějším nástrojem než se lidé obvykle domnívají. Pokud nerozhodne ani intuice, je dobré přejít do fáze inkubace. To znamená, že si odpočineme a necháme pracovat naše podvědomí. Mozek totiž potřebuje vstřebat nové vědomosti a nové aspekty. Toto vstřebávání se děje často v klidových fázích, ve kterých mozek pospojuje různé souvislosti. Po fázi inkubace pak je řešení problému často naprosto evidentní, jelikož mozek si vytvořil dostatečný odstup od problému a zařadil ho do širších souvislostí. Pokud nepomůže ani fáze inkubace, je nejjednodušší otázku nějakým způsobem „rozseknout“, protože každé rozhodnutí je lepší než neustálé odkládání problému. Myšlenkové mapy tedy jsou užitečným nástrojem při třídění vlastních myšlenek a uvedeným způsobem jsme vždy schopni vybrat správnou alternativu. Pro úplnost uvedeme výhody, které plynou z používání myšlenkových map při třídění vlastních myšlenek. ●Díky klasifikaci a kategorizaci témat získáváme vysoký přehled ●Všechny podstatné informace jsou umístěny na jedné straně a tím je usnadněno promyšlené rozhodnutí ●Pozornost leží na klíčových tématech ●Využití všech kortikálních schopností vede k dobře utříděným myšlenkám ●Mapy jsou opora paměti, protože umí rychle oživit myšlenky ●Provokují mozek k rozvinutí myšlenkové mapy a tím vedou k vytváření dalších, nových myšlenek

Václav Vašíček

33


5.1.2.Třídění cizích myšlenek Jenže člověk netřídí pouze své vlastní myšlenky, ale třídí i cizí myšlenky. Záznamy, o kterých jsme již hovořili v kapitole o lineárních poznámkách. Slouží k zapsání informací získaných z knih, z přednášek, z prezentací nebo z interview. Zároveň ovšem dovolují autorovi zachytit své vlastní nápady. Jakou funkci ale vlastně vůbec mají záznamy? Nejdůležitější funkcí je funkce mnemonická, to znamená, že autor vytváří záznam k tomu, aby si zapamatoval cizí myšlenky. Nejedná se ovšem o jedinou funkci. Dalšími funkcemi záznamů totiž jsou funkce analytické, kreativní a dialogické. Analýza záznamů slouží k tomu, aby dokument nebyl pouze zachycen, ale aby měl také logickou strukturu a jednotlivé myšlenky zapadaly do širších souvislostí. Tato struktura většinou odpovídá rejstříku knihy nebo struktuře přednášky a slouží k lepší orientaci v problematice. Dalším úkolem záznamů je jeho kreativní část. Autor záznamů totiž poznamenává cizí nápady, při tom ho ovšem může napadnout i vlastní ideje, kterými vykládané téma rozšiřuje. Úzce s kreativní funkcí záznamů souvisí i jejich funkce dialogická. Při vytváření záznamů jejich autor totiž neustále porovnává své znalosti se znalostmi přednášejícího, a proto dochází v záznamech k myšlenkovému dialogu. Autor mapy vytvářením záznamů konfrontuje své názory a znalosti s vědomostmi přednášejícího. Dobré záznamy by měly být prostorem pro vedení právě takového dialogu. Nyní vzniká otázka, jak vytvářet záznamy co nejefektivněji. Rychle zjistíme, že myšlenkové mapy jsou přímo ideálním nástrojem pro vytváření záznamů, jelikož splňují všechny čtyři představené funkce. Mnemonickou už jen tím, že se mapa vytváří a analytickou tím, že mapa má své základní myšlenky. Kreativní funkce záznamů je pokrytá tím způsobem, že lze každou větev jednoduchým způsobem rozvádět dál a dialogové funkci je dáno za dostatek tím, že není obtížné přidávat a patřičně označit své vlastní poznámky do myšlenkové mapy. Z těchto důvodů je vhodné používat pro vytváření záznamů metodu myšlenkových map.

5.1.2.1.Postup při vytváření záznamů Abychom dosáhli maximální efektivity při vytváření záznamů, je dobré se držet následujícího doporučeného postupu. Nejprve je dobré prolistovat publikaci a zastavit se u témat, která se zdají být významná. Poté se vypočítá potřebná doba a potřeba materiálu pro vytvoření záznamu. Následuje první myšlenková mapa, která shrne již známé záležitosti o dané oblasti. Pak si autor záznamu musí nadefinovat cíle, co od publikace očekává a jaké má otázky. Dalším krokem je přidání všeobecného přehledu, abstraktu, do myšlenkové mapy. Následovně si autor mapy přečte začátky a konce kapitol a znovu přidá nové znalosti do mapy. Pak si přečte samotnou publikaci a průběžně doplní své záznamy. Nakonec se vrátí k obtížným pasážím, které díky nově nasbíraným znalostem také přidá do myšlenkové mapy. Tento postup je maximalistický a není možný při každém vytváření poznámek. Při obyčejné přednášce není možné prolistovat předem její obsah, je zbytečné si vytvářet kalkulaci potřebné doby. Je ovšem možné si předem vytvořit myšlenkovou mapu, poprosit přednášejícího aby na začátku vysvětlil logickou strukturu svého vystoupení a je užitečné si před přednáškou stanovit cíle a klást si otázky. Pak následuje obyčejný záznam přednášky, který bude kopírovat myšlenkové pochody přednášejícího a autora myšlenkové mapy.

5.1.2.2.Výhody z používání myšlenkových map při vytváření záznamů Výhody používání myšlenkových map při třídění cizích myšlenek jsou následující: ●Všechny zmíněné výhody v kapitole o lineárních poznámkách a záznamech ●Uvolnění asociačních schopností ●Rychlejší učení Václav Vašíček

34

Myšlenkové mapy v teorii a praxi ●Záznamy v podobě myšlenkových map mohou být rychle převedeny do podoby slohů, esejí, prezentací, přednášek nebo do jiných kreativních a komunikativních forem. ●Neustále se zvyšující zřetelnost analytického myšlení ●Větší zábava při učení a ve škole ●Trvalý a přístupný záznam vědomostí v určité době

5.1.3.Opora paměti Myšlenkové mapy navíc splňují velmi dobrou funkci jako opora paměti. Tuto skutečnost ovšem není potřeba zvlášť vyzdvihovat, jelikož na ni byl kladen důraz při samotném představení myšlenkových map a proto každý čtenář již ví, že myšlenkové mapy se snaží naplno využít schopnosti mozku a proto jsou myšlenkové mapy samotné mnemotechnickou pomůckou.

5.1.4.Kreativní myšlení Kreativní myšlení je další oblastí, kterou myšlenkové mapy jsou schopné zásadním způsobem podpořit.

5.1.4.1.Cíle kreativního myšlení Nejdřív ale musíme vědět, k čemu kreativní myšlení slouží. Kreativní myšlení má vést k tomu, aby člověk prozkoumal všechny možnosti a osvobodil se od omezujících předpokladů. To pak vede k samotnému zvýšení kreativity. Dále se kreativita projeví ve vymýšlení nových aktivit, v novém způsobu utřídění myšlenek, protože se dosavadní struktura vědomostí přehodnotí. Pak kreativní myšlení vede také ke kreativnímu plánování a k rychlému pochopení tématiky a k jejímu dalšímu vývoji.

5.1.4.2.Definice kreativity To byly cíle kreativního myšlení, jenže stále nevíme co to kreativita vlastně je. Pomůžeme si s definicí známého vědce v oblasti kreativity, který se jmenoval Torrance. Torrance označuje kreativitu jako schopnost spojit staré nápady a z těchto nápadů vyvodit nový. K tomu se používají různé prostředky. K vytvoření nových nápadů ze starých se například používají různé barvy a formy, kombinace neobvyklých elementů a používá se multidimenzionalita. K získání kreativních idejí se také může využívat nové uspořádání myšlenek nebo změna dřívějších konceptů. Využití reakce na hezké věci, na oslovení citů nebo smyslů a používání kódů také vede k vytváření nových nápadů. Pokud se podíváme na tuto definici kreativity, zjistíme, že všechny tyto elementy se také využívají, aby si mozek lépe zapamatoval určitou tématiku. Z toho lze vyvodit, že paměť a kreativita jsou spolu úzce spojeny, a že se víceméně jedná a dvě různé strany té samé mince. Proto už není překvapující, že myšlenkové mapy, které slouží jako výborný mnemotechnický nástroj, jsou také velmi užitečné při kreativním procesu a při naplňování cílů kreativního myšlení.

Václav Vašíček

35


5.1.4.3.Postup vytváření myšlenkové mapy v kreativním procesu Aby byl proces kreativního myšlení co nejefektivnější je potřeba dodržovat následující postup. Nejprve se načrtne blesková myšlenková mapa o určité problematice, která se v dalším kroku zanalyzuje a přepracuje. Poté následuje potřebná fáze inkubace, během které mozek utřídí své myšlenky. Po uplynutí doby odpočinku se zopakuje první a druhý krok, to znamená, že se znovu vytvoří blesková myšlenková mapa, která se znovu zanalyzuje a přepracuje. Výsledné mapy pak budou porovnány a bude vytvořena finální myšlenková mapa. Z této mapy pak už jsme schopni splnit požadovaný cíl, ať už se jednalo o sepsání všech možností, o vymyšlení nové aktivity, o vytvoření nového plánu nebo o jiný pohled na tématiku a o její rozvoj.

5.1.4.4.Výhody z používání myšlenkových map v kreativním procesu Z dosavadního výkladu je naprosto evidentní, že myšlenkové mapy jsou výtečným nástrojem pro podporu kreativního myšlení a proto si v rychlosti zrekapitulujeme z toho plynoucí výhody. ●Využití všech aspektů podporujících kreativitu ●Doporučený postup vede k cílům kreativního myšlení ●Velké množství elementů na myšlenkové mapě vede k velkému množství nově vytvořených asociací a tím pádem je větší pravděpodobnost vzniku kreativních nápadů ●Myšlenkové mapy umožňují mozku se pohybovat na okrajích mapy a z těchto neobvyklých úhlů pohledu mohou vznikat nové nápady ●Zesilňují a zkracují inkubační proces a tím pádem zvyšují pravděpodobnost vzniku dalších nápadů ●Vedou k humoru a hravosti, což dovoluje se vzdalovat od norem a tento pohyb mimo pravidla zase vytváří další myšlenky

5.1.5.Skupinové myšlenkové mapy Nyní jsme poznali, že myšlenkové mapy jsou nástrojem, který je obzvlášť vhodný pro třídění vlastních myšlenek, pro třídění cizích myšlenek, pro zvýšení možností paměti a pro podporu kreativního procesu. Zatím jsme v celém výkladu ovšem vycházeli z toho, že myšlenkovou mapu vytváříme jen individuálně. V dnešním světě ale je potřeba provádět tyto činnosti také ve skupinách a teorie myšlenkových map samozřejmě myslí i na tento případ. Z toho důvodu si nyní představíme postup, jak vytvářet skupinové myšlenkové mapy. To znamená, že si ukážeme, jak třídit myšlenky všech členů skupiny, jak lépe a efektivněji třídit cizí myšlenky, jak vytvořit “skupinovou paměť”, společný základ znalostí a také jak rychle generovat různorodé nápady. Při vytváření skupinové myšlenkové mapy nejprve jasně a zřetelně definujeme náš cíl, jaký problém chceme vyřešit. Tým se navíc dohodne na kódech a barvách, které se budou v rámci mapy používat. Poté si každý člen vytvoří sám pro sebe individuální myšlenkovou mapu. Na tvorbu této mapy bude mít přibližně jednu hodinu. Tento krok je nesmírně důležitý a v něm spočívá hlavní rozdíl k brainstormingu. Při brainstormingu se totiž vysloví každý nápad okamžitě a pozornost všech členů týmu se strhne v jeden a ten samý směr. Každý člen pak přemýšlí o stejné problematice, místo aby každý měl jiné myšlenkové pochody. Jen když každý člen týmu má možnost se zabývat jen se svými nápady vygenerujeme opravdu velké množství nápadů, které se Václav Vašíček

36

Myšlenkové mapy v teorii a praxi při porovnání projeví jako unikátní. Nyní jsme ale teprve tak daleko, že každý člen týmu si tedy vytvořil svoji vlastní myšlenkovou mapu a může následovat třetí fáze. Vytvoří se malé skupinky, které si vzájemně představí své nápady. Je důležité, aby v této fázi nebyl žádný nápad odmítnut. V myšlenkových mapách se totiž máme věnovat i absurdnímu. Členové, kteří právě poslouchají toho, který představuje svoji mapu, doplní své myšlenkové mapy o zajímavé nápady. Když každý představil své nápady v rámci malé skupiny, bude vytvořena první skupinová myšlenková mapa. Skupina sestaví ze všech myšlenkových map v rámci dialogu novou, velkou skupinovou myšlenkovou mapu. Poté následuje fáze inkubace, tedy odpočinku. Po skončení této fáze se dostaneme k druhému přepracování a revizi. Konkrétně to znamená, že zopakujeme druhý, třetí a čtvrtý krok. Každý člen si tedy znovu vytvoří individuální myšlenkové mapy, znovu proběhne skupinová diskuze a znovu se vytvoří skupinová myšlenková mapa. Obě vytvořené skupinové myšlenkové mapy pak budou ve skupině zanalyzovány a padne rozhodnutí týkající se na začátku definované problematiky. Tento způsob vytváření myšlenkových se například používá v následujících případech: ●Společná kreativita ●Společná paměť ●Skupinové řešení problémů ●Skupinová analýza ●Skupinové rozhodnutí ●Skupinový projektový management ●Skupinové školení Výhody z používání skupinových myšlenkových map tedy jsou následující ●Velké množství individuálních myšlenek a různé znalosti budou integrovány a kombinovány, což povede k velkému množství nových a kreativních nápadů ●Zvýší se efektivita práce ●Zachytí se stav znalostí ●Využije se přirozená struktura myšlenkových map

5.2.Nevhodné oblasti Při vytváření bakalářské práce o myšlenkových mapách samozřejmě není možné jen chválit nepochybně velmi dobrý koncept myšlenkových map. Existují také kritici, kteří také mají právo se dostat ke slovu. My si nyní představíme názory, které neopodstatněně kritizují myšlenkové mapy, ale také argumenty, které právem mají výhrady k myšlenkovým mapám.

5.2.1.Neoprávněná kritika Nejprve si ovšem představíme neoprávněné výhrady proti myšlenkovým mapám. Jedním takovým argumentem je tvrzení, že myšlenkové mapy ztrácejí při vysokém počtu uzlů a větví svou přehlednost. Toto tvrzení pak je podloženo špatně vytvořenou myšlenkovou mapou, většinou se jedná o příklad myšlenkové mapy, která ve skutečnosti myšlenkovou mapou není.

Václav Vašíček

37

Myšlenkové mapy v teorii a praxi Toto tvrzení lze ovšem jednoduše vyvrátit tím, že stačí respektovat zákony pro myšlenkové mapy. Pokud se stanou vztahy uvnitř myšlenkové mapy příliš komplikované, to také není chybou teorie myšlenkových map. Stačí reorganizovat myšlenkovou mapu, utřídit si myšlenky a vytvořit novou, lépe strukturovanou myšlenkovou mapu. Pak existují kritici, kteří říkají, že teorie myšlenkových map nemůže být platná, jelikož je postavena na konceptu hemisfér, který se prokázal jako zastaralý. Pravdou ovšem je, že Buzan při vytváření myšlenkových map nevycházel z konceptu hemisfér, ale z výsledků psychologických průzkumů týkající se učení a paměti. Populární koncept hemisfér poté použil, aby znázornil schopnosti mozku, a ve své knize sám upozorňuje na to, že každá hemisféra v sobě má všechny vlastnosti a že jedinou podmínkou pro rozvoj schopností je trénink. Dále je potřeba konstatovat, že myšlenkové mapy nikdy nebudou schopny nahradit vyprávějící text, jako jsou například smlouvy nebo eseje. Tyto ambice ovšem myšlenkové mapy nikdy neměly, protože se naopak vidí jako možnost pro vytvoření kostry, okolo které se “obalí maso”, to znamená samotný text. Posledním tvrzením, které se neoprávněně používá proti myšlenkovým mapám, je výrok, že nelze přeorganizovat myšlenkové mapy na papíře. Tento argument je naprosto lichý, protože myšlenkové mapy jsou odrazem setříděnosti vlastních myšlenek. Pokud je potřeba přeorganizovat myšlenkovou mapu, [15] Špatně vytvořená myšlenková mapa, tak se nejedná o negativum, ale naopak o pozitikterou kritici uvádějí jako příklad vum! Je pravda, že nakreslení nové myšlenkové mapy stojí čas, ale je taky fakt, že reorganizací myšlenek jsou myšlenky autora utříděnější než na začátku a proto se nemůže jednat o nevýhodu teorie myšlenkových map.

5.2.2.Oprávněná kritika Existují ale také oblasti, ve kterých myšlenkové mapy narážejí na své hranice. Myšlenkové mapy jsou totiž naprosto nevhodné, pokud je potřeba vložit do určitého místa mapy text. Potřebujeme-li například připojit k myšlenkové mapě smlouvu, narážíme na velké problémy. V takovém případě jsou vhodnějším instrumentem pro uložení informací topic maps. Dalším velkým problémem myšlenkových map je jejich akceptance a povědomí o nich v široké veřejnosti. Není možné předložit komukoliv z české populace myšlenkovou mapu a očekávat, že se v ní bude orientovat. Jen malé procento populace se vyzná v teorii myšlenkových map a je schopno číst myšlenkové mapy, a ještě menší podíl je připraven dobrovolně vytvářet myšlenkové mapy. Lidé si už totiž zvykli na systém lineárních poznámek a záznamů a nikdo je nedonutí k tomu, aby opustili své zvyky. Z toho důvodu je obrovský problém pro využití myšlenkových map v celé společnosti. Následující argument je také velmi závažný, protože i lidé znalí myšlenkových map nemusí být schopni správně interpretovat myšlenkovou mapu vytvořenou jiným člověkem. Každý člověk totiž má jiné individuální znalosti, vlastní šifry a kódy. Něco, co je pro jednu osobu naprostou samozřejmostí, musí být pro jinou ze široka vysvětleno a naopak. Z toho důvodu se myšlenkové Václav Vašíček

38

Myšlenkové mapy v teorii a praxi mapy mohou stát dobře čitelné jen pro toho, kdo ji vytvořil. Autor myšlenkové mapy dobře rozumí svým asociacím, znalostem, myšlenkám a kódům a jsou to právě tyto asociace, znalosti, myšlenky a kódy, které mohou udělat z dobře a správně vytvořené myšlenkové mapy, která je naprosto přehledná pro autora úplně nečitelnou myšlenkovou mapu pro jinou osobu. Dalším závažným kritickým argumentem proti myšlenkovým mapám je fakt, že myšlenková mapa je obzvlášť vhodná pro vizuální typy učení. Tento typ je v přibližně 90% populaci, jenže auditivní, komunikativní a motorické typy učení již nemají tolik výhod z myšlenkových map, jako právě vizuální typy. Pro zbývající tři druhy je vhodná možná úplně jiná metoda. Navíc myšlenkové mapy diskriminují lidé se slabým zrakem nebo slepé, protože tito lidé nejsou schopni využívat myšlenkové mapy. Posledním argumentem proti myšlenkovým mapám je fakt, že ne každá struktura se nechá dobře zobrazit v hierarchii. Jsou struktury, které se i při sebelepším utřídění myšlenek hodí spíše pro relační schéma než pro hierarchii. V takovém případě lze ovšem snadno využít příbuzného myšlenkových map, kognitivní mapy.

5.3.Shrnutí Myšlenkové mapy tedy sice jsou nástrojem, který bude mít problémy při proniknutí do širší veřejnost. Tvůrci myšlenkových map si ovšem jsou vědomí, že myšlenkové mapy jsou nástrojem, který je schopen výrazně zvýšit individuální i skupinový potenciál při třídění vlastních myšlenek, při třídění skupinových myšlenek, při třídění cizích myšlenek, při zvyšování vlastní i skupinové paměti a při generování nových, kreativních nápadů. Proto jsou myšlenkové mapy zcela jistě a naprosto nepochybně nástroj, který je schopný zvýšit intelektuální efektivitu téměř každého člověka.

Václav Vašíček

39


6.Myšlenkové mapy v praxi V další části práce si představíme všechny oblasti každodenního života, ve kterých se myšlenkové mapy nechají použít. Následně si vybereme dvě z těchto oblastí, které pro znázornění podrobněji popíšeme. Nyní si ale nejprve ukážeme domény, ve kterých je možné myšlenkové mapy efektivně využívat. Jedná se o: ●Osobní oblast ○○ Analýza sebe sama ○○ Řešení mezilidských problémů ○○ Kalendář ●Rodinná oblast ○○ Společné nabývání nových znalostí ○○ Vyprávění povídek ●Školství ○○ Učení ○○ Výuka ○○ Master myšlenková mapa ●Profesní život ○○ Porady ○○ Veřejná vystoupení ○○ Management ○○ Podpora IS/ICT V rámci této práci bohužel není možné se věnovat každému z těchto témat. Tony Buzan se ve své knize „The mind map book“ ovšem věnuje velmi podrobně právě oblastem, ve kterých lze aplikovat myšlenkové mapy. My se nyní v dalším průběhu výkladu budeme soustředit na dva okruhy, které jsou vhodné pro myšlenkové mapy. Budeme se totiž zabývat potenciálem myšlenkových map ve školství a možnostmi myšlenkových map při vývoji softwaru.

6.1.Školství Je potřeba si uvědomit, že je možné využívat myšlenkové mapy ve školství na obou stranách, jak na straně studenta, tak na straně vyučujícího. Jelikož se pohybujeme na akademické půdě, budeme se zabývat s otázkami a s příklady, které jsou specifické pro univerzitní prostředí. Je ovšem samozřejmě také možné, aplikovat tyto postupy jak na základních, středních, ale dokonce i zvláštních školách. Myšlenkové mapy tedy lze využít jak při učení, tak i při výuce.

Václav Vašíček

40


6.1.1.Učení Jak jsme již v průběhu výkladu zjistili, jsou myšlenkové mapy výborným nástrojem pro učení. Není potřeba zvlášť zdůrazňovat, že mapování knih, skript nebo přednášek je mnohem účinnější než jednoduchý zápis poznámek nebo záznamů v lineární podobě. Myšlenkové mapy totiž jsou ideálním prostředkem pro zachycení struktury obsahu, pro zaznamenání vnitřního dialogu mezi studentem a přednášejícím popřípadě autorem. Navíc myšlenkové mapy dovolují zapsat přirozeným způsobem tok myšlenek studenta nebo přednášejícího. Zjistili jsme také, že tento nástroj je vynikající mnemotechnická pomůcka a z toho důvodu se také velmi dobře hodí pro opakování látky. Nyní se budeme věnovat dvěma typickým příkladům z vysokoškolského života, ve kterých myšlenkové mapy mohou pomoci. Jedná se totiž o vytvoření akademické práce a o zkoušku.

6.1.1.1.Akademické práce Akademické práce mohou mít různé rozsahy. Může se jednat o krátkou dvoustránkovou esej, o prezentaci, o semestrální práci, o bakalářskou práci, diplomovou nebo dokonce disertační práci. Postup využití myšlenkových map při psaní akademických prací je ale vždy stejný. Na začátku by měl být sestaven plán celého procesu vytváření. Poté by se student měl pokusit o shrnutí zdrojů do myšlenkových map, aby byl schopný k nim rychle přistupovat. Následně student nakreslí centrální obraz, který bude odpovídat zadání práce. Z centrálního obrazu budou samozřejmě vycházet základní myšlenky, které student bude operativně upravovat. Pak student provede křížné spojení jednotlivých témat, jelikož je naprosto jasné, že jednotlivé základní myšlenky nějakým způsobem spolu souvisí. Dalším krokem bude samotné přepracování myšlenkové mapy. Student totiž vytvoří novou mapu, do které integruje všechny své dosavadní myšlenky. Poté stačí jen zformulovat myšlenkovou mapu a první verze akademické práce bude na světě. Po potřebné inkubační době student přepracuje myšlenkovou mapu a také samotnou práci. Po tomto kroku můžeme považovat akademickou práci za dokončenou. Je tedy vidět, že vůbec není obtížné používat myšlenkové mapy jako pomůcku při vytváření akademických prací.

6.1.1.2.Zkoušky Myšlenkové mapy lze také použít při zkoušce. Nutným předpokladem samozřejmě je, že student v průběhu celého semestru vytvářel myšlenkové mapy, které se také před zkouškou naučil. Během zkoušky si pak student nejprve přečte všechny otázky a poznamená si své myšlenky k nim v podobě myšlenkové mapy. Tyto myšlenky pak totiž může v dalším průběhu využívat jako oporu paměti. Následně student určí pořadí, ve kterém bude chtít na jednotlivé otázky odpovědět a vytvoří bleskové myšlenkové mapy ke všem otázkám. Nevytvoří se nejprve detailní myšlenková mapa týkající se jedné otázky a pak další týkající se další otázky, ale vytvoří se hrubé přehledy ke všem otázkám. Důvod je jednoduchý: Znalosti totiž nejsou vázány na jednotlivé otázky, ale na celá témata a s nimi spojené myšlenky a asociace. Student tedy nejprve znázorní strukturu celé látky a teprve v dalším kroku se zabývá dokončením hrubých myšlenkových map a tímto způsobem ukáže, že nemá pouze přehled o všeobecné struktuře, ale také o detailech. Po vytvoření všech myšlenkových map student zformuluje namalovanou strukturu, případně ústně popíše mapy zkoušejícímu. Oběma způsoby dá najevo, že zná členění látky, že je schopný o ní fundovaně vyprávět a že zná i detaily dané problematiky a tím pádem je velmi pravděpodobné, že při zkoušce obstojí.

Václav Vašíček

41


6.1.1.3.Výhody z učení pomocí myšlenkových map Jednou z výhod používání myšlenkových map při učení tedy je skutečnost, že se u studentů snižuje stres a frustrace z učení jelikož myšlenkové mapy uvolňují psychické blokády a zmenšují strach ze zkoušek, protože studentům ujasňují látku díky své strukturovanosti. Pak myšlenkové mapy zvyšují asociační schopnosti, protože jsou originální, strukturované a protože podporují kreativitu. Student díky tomu je schopen efektivně zapisovat, generovat nápady pro akademické práce, ale také znázornit své znalosti při zkoušce. Úspora času plynoucí z používání myšlenkových map při přípravě, strukturování a vypracování látky již byla v práci popsána. Myšlenkové mapy navíc jsou dobrým nástrojem pro kontrolu pokroků studenta a nakonec myšlenkové mapy studentovi poukážou na důležitá témata, jelikož obsahují zřetelnou strukturu celé látky. Z toho všeho plyne, že student si velmi usnadní život, pokud při své práci bude používat myšlenkové mapy namísto lineárních poznámek a záznamů.

6.1.2.Výuka 6.1.2.1.Možnosti využití myšlenkových map při výuce Nejen student ovšem může profitovat z využití myšlenkových map. Mapy se totiž také hodí pro samotnou výuku. Je například velmi snadné plánovat obsah celého semestru a jednotlivých hodin. Z obecných témat celého semestru se jednoduše dostaneme až k samotnému obsahu jednotlivých hodin. Při přípravě výuky je vyučující pak schopen dát svým žákům jasný a strukturovaný přehled o celé látce. Myšlenkové mapy je navíc možné velmi rychle aktualizovat přidáním nových nebo odebráním zastaralých uzlů. Díky tomu se hodiny nestanou pro učitele tak monotónními jako hodiny, při kterých přípravu vůbec nezměnil z důvodu špatné možnosti aktualizace lineárního textu. Učitel se pak neopakuje a sám se při výuce víc baví. Jednoduché označení uzlů čísli, vyučujícímu umožní získat kontrolu nad plánovanou dobou pro popsání témat a tím umožní přesný timing. Myšlenkové mapy se navíc hodí pro samotnou prezentaci látky během hodiny. Myšlenkové mapy totiž studentům na první pohled ukážou strukturu látky a strukturu celé hodiny. Díky tomu vždy ví, ve které fázi se výklad právě nachází a pak jsou lépe schopni zařadit přednesené do širších souvislostí. Mapy navíc vypadají atraktivně a tak jsou lépe schopné udržet pozornost studenta, což dělá výuku efektivnější. V ideálním případě vyučující před hodinou rozdá kostru myšlenkové mapy nebo myšlenkovou mapu bez barev, kterou studenti v průběhu hodiny doplní a vybarví. Tím budou studenti animováni k participaci během hodiny a díky tomu si vyloženou látku lépe zapamatují. Projekty jsou také vhodnou oblastí pro použití myšlenkových map, protože vždy umožní uchování přehledu o projektu, jsou jeho osnovou a jsou schopné zobrazit úkoly a zodpovědnosti jednotlivých členů týmu. Nakonec nemusí používat jen student myšlenkové mapy při zkoušce, ale i vyučující je může vyžadovat. Odpověď v podobě myšlenkové mapy totiž vyučujícímu ušetří velké množství času, protože na první pohled vidí, co student pochopil, respektive nepochopil. Díky tomu myšlenkové mapy vyučujícímu umožní si udělat rychlý obrázek o znalostech zkoušeného. Taková odpověď navíc usnadní učiteli i samotnou četbu, protože není potřeba číst stránky často téměř nečitelných rukopisů. Myšlenkové mapy proto jsou vhodným nástrojem pro zkoušení.

Václav Vašíček

42


6.1.2.2.Výhody z výuky pomocí myšlenkových map Zopakujeme si tedy výhody používání myšlenkových map ve výuce. Atraktivní způsob zápisu nejprve zvýší zájem studentů, což vede ke zvýšené míře kooperace a k většímu příjmu informací. Myšlenkové mapy jsou kreativní a spontánní metoda zápisu a to vede k tomu, že se během výuky baví studenti i vyučující. Flexibilní příprava na hodiny je dalším pozitivním bodem myšlenkových map, stejně jako jejich vhodnost pro zkoušky. Myšlenkové mapy navíc znázorňují vzájemné vztahy v představené látce a díky tomu zvýší pravděpodobnosti asociace. Poté myšlenkové mapy také snižují kvantitu naučeného, zároveň ovšem zvyšují kvalitu naučeného a díky tomu jsou přímo predestinovány pro využití ve výuce. Nakonec je také potřeba zmínit, že myšlenkové mapy pomáhají některým postíženým, kteří mají vyjadřovací problém. Myšlenkové mapy totiž bourají syntaktické bariéry.

6.1.3.Master myšlenková mapa Ve výuce a při učení je ovšem také potřeba integrovat jednotlivá témata do velkého celku, takzvané master myšlenkové mapy. Ta slouží k tomu, aby student měl přehled o všem, co o dané tématice ví. Master myšlenkové mapy umožní zobrazit 10-1000 stránek poznámek na jediné stránce A3. Tuto integraci by student měl provádět, protože získá na poměrně malém prostoru celkový obraz svých znalostí. Master myšlenková mapa navíc je strukturou, která nabízí místo pro integraci dalších nebo nových znalostí. Možnost doplnění tedy zvyšuje zájem o získávání dalších informací týkající se tématu. Master myšlenková mapa navíc ukazuje správné asociace a proto je také vhodná pro opakování celé látky. To vše vede k zvýšení paměťové kapacity a k lepšímu pochopení problematiky. Master myšlenkové mapy z těchto důvodů jsou výtečným nástrojem pro výuku a učení. Prostě ukážou vše potřebné přehledně a srozumitelně na jednom místě.

6.2. Vývoj informačních systémů Vývoj informačních systémů je oblastí, ve které se myšlenkové mapy zatím používají poměrně málo. Je sice pravda, že se myšlenkové mapy v nějaké podobě využívají ve všech velkých softwarových firmách. Při vývoji softwaru ovšem dostávají většinou přednost ECM systémy nebo sdílené soubory ve firemní síti pro správu lineárně napsaných dokumentů týkajících se zpracovávaného projektu. My si v této kapitole ukážeme, kde všude ve vývoji informačních systémů lze využít myšlenkové mapy. V dalším výkladu se budeme soustředit na metodologii MMDIS, která vznikla na katedře informačních technologií ve Vysoké škole ekonomické v Praze, protože i tato bakalářská práce patří do této katedry. Jedná se o multidimenzionální pohled na vývoj informačních systému, který se dělí na dvě hlavní části - na stadium vývoje a na obsahové části. Jednotlivá stadia Václav Vašíček

[3 str. 141] Pyramida metodiky MMDIS

43

Myšlenkové mapy v teorii a praxi vývoje jsou globální strategie a informační strategie, která jsou pro celou organizaci stejná a životní cyklus projektu, který se skládá z úvodní studie, z globální analýzy a návrhu, z detailní analýzy a návrhu, z implementace, ze zavádění a nakonec z provozu a údržby. Informační, funkčně procesní, organizačně legislativní, pracovně sociálně etická, softwarová, hardwarová, ekonomická, metodická, dokumentační a manažerská pak tvoří obsahové dimenze. Jednotlivé části si blíže popíšeme přímo při jejich spojování s myšlenkovými mapami.

6.2.1.Všeobecná využitelnost Nejdříve je ovšem potřeba uvést možnosti využití myšlenkových map, které jsou vhodné pro všechny fáze vývoje informačních systémů. Jedná se totiž o vhodnost myšlenkových map jako pomocného nástroje při poradách a prezentacích.

6.2.1.1.Porady Myšlenkové mapy pro porady jsou naprosto obyčejné mapy, jejichž základní myšlenky jsou jednotlivá témata, která jsou na pořádku dne. Autor záznamu pak do myšlenkové mapy na projektoru doplňuje jednotlivé návrhy a různými kódy označuje, kdo vyslovil který nápad. Je také vhodné mapu doplnit o obrázek zasedacího pořádku, jelikož tím způsobem ulehčí členům porady si vzpomenout, co na poradě probíhalo. Výhody využití myšlenkových map při poradách tedy spočívají v tom, že je zajištěno, že každý člen pochopí argumenty ostatních účastníků a že všechny příspěvky jsou dány na mapě do souvislostí. Navíc myšlenková mapa zachycuje všechny návrhy nezávisle na postavení nebo prezentačních schopnostech toho, kdo návrh vyslovil. Tím se zajistí, že se jedná opravdu o nápadech a neprosadí se ten s nejvyšší funkcí nebo s nejatraktivnějším projevem. Dále myšlenkové mapy výborně slouží jako záznam celé schůzky. Lidé, kteři při svých schůzkách používají myšlenkové mapy se domnívají, že meetingy řízené mapami trvají jen 1/5 doby obyčejných porad. Z toho všeho plyne, že myšlenkové mapy pomáhají při rychlém dosahování cílů v poradách.

6.2.1.2.Prezentace Další oblastí, která se děje neustále a je nezávislá na fázi projektu je oblast prezentace výsledků, nápadů, návrhů nebo produktů. Prezentace v podobě myšlenkové mapy se vytváří naprosto stejně, jak to bylo popsáno v kapitole o výuce a proto si pouze připomeneme výhody používání myšlenkových map v prezentacích. Podoba poznámek v klíčových bodech nám dovoluje udržovat oční kontakt s publikem. Díky tomu pak mluvíme volně a máme možnost volného pohybu na pódiu. Navíc neztratíme přehled o celém tématu, jelikož máme celý obsah prezentace na jednom listu papíru. To nám umožní reagovat spontánně na dotazy s publika, jelikož nás myšlenková mapa může rychle znovu “nasadit na koleje”. Dále můžeme také přizpůsobit prezentaci právě dotazům z publika, předřečníkům nebo zkrácenému či prodlouženému časovému rámci. Myšlenkové mapy nám tedy dovolí naprosto přesné časování prezentace. O určitých bodech můžeme mluvit déle nebo je podle potřeby můžeme jen krátce zmínit. Promítnutí myšlenkové mapy navíc posluchačům přehledně představí strukturu vystoupení. Oční kontakt s publikem, možnost volného pohybu, aktivní účast a soustředěnost publika nám tedy umožňují mít zábavný proslov, který posluchače zaujme a během kterého prezentující může být sám sebou i na pódiu. Samozřejmě je také vhodné používat myšlenkové mapy při skupinovém a individuálním třídění myšlenek, školení a vytváření nových nápadů. My jsme si nyní názorně ukázali, že je velmi užitečné používat myšlenkové mapy při prezentacích a poradách, které se dějí ve všech fázích vývoje informačního systému, myšlenkové mapy.

Václav Vašíček

44


6.2.2.Myšlenkové mapy v různých stadiích vývoje Nyní se ovšem již dostaneme k samotnému vývoji informačních systémů. Nejprve se budeme zabývat jednotlivými stadii vývoje a ukážeme si, jak v nich lze efektivně využít myšlenkové mapy. Úvodem je potřeba zdůraznit, jak máme chápat použití myšlenkových map při vývoji informačních systémů. Samozřejmě není možné opustit formu lineárního textu. V případě nepochopení myšlenkové mapy musí být možnost si přečíst podrobný popis situace. Myšlenkové mapy při vývoji informačních systémů jsou nadstavbou nad lineární dokumentací. Umožňují totiž každému se seznámit s novými znalostmi nebo si tyto znalosti oživit v jednom okamžiku. Hlavní úspora tedy spočívá v úspoře času při získávání znalostí z nebo při vyhledávání informací v dokumentech. Při vývoji informačního systému pak není potřeba číst velké množství textu a hledat v něm určitý poznatek, ale stačí pohlédnout na myšlenkovou mapu a maximálně během minut poznatek máme a můžeme pokračovat v práci. To je hlavním přínosem myšlenkových map při vývoji informačních systémů.

6.2.2.1.Globální strategie Globální strategie se týká vrcholového managementu každé organizace. Globální strategie vychází z mise, vizí, cílů a pozice firmy, což je podkladem pro analýzu současného stavu. Poté se vytvoří model budoucnosti, který bude říkat, jakým směrem se má naše společnost vyvíjet. Abychom se dostali ze současného do kýženého stavu, je následně potřeba vytvořit plán, který popíše potřebné kroky pro realizaci rozvoje podniku. Myšlenkové mapy lze využít již při vytváření globální strategie. Pro popsání globální strategie nám vystačí místo mnoha desítek stránek popisujícího textu jeden popsaný list. Papír bude obsahovat myšlenkovou mapu, na které bude zobrazen současný stav podniku. Kódy si označíme větve, které potřebují a které nepotřebují napravit. Ty větve, které potřebují nápravu, dále rozvětvíme. Budou z nich vycházet větve cílového stavu, které znovu označíme odlišným kódem. Pak z větví současného stavu také budou vycházet jinak kódované větve popisující potřebu změn. Tyto větve navíc propojíme šipkami s budoucím stavem, čímž znázorníme přechod z aktuálního do kýženého stavu. Díky myšlenkovým mapám tedy jsme schopni

Globální strategie v podobě myšlenkové mapy

Václav Vašíček

45

Myšlenkové mapy v teorii a praxi zobrazit celou globální strategii v jedné přehledné myšlenkové mapě. Díky tomu pak je možné rychle pochopit záměry vedení podniku, které budou strukturované, přehledné a srozumitelné.

6.2.2.2.Informační strategie Informační strategie se velmi podobá globální strategii. Také vychází z analýzy současného stavu, kterou je potřeba přeměnit do modelu budoucnosti pomoci plánu. Informační strategie tedy přímo navazuje na globální strategii. Informační manažeři by tedy znovu z důvodů struktury, přehlednosti a srozumitelnosti vytvoří myšlenkovou mapu, která navazuje na nedostatky zjištěné v globální strategii a které se týkají informačního systému společnosti. Do své myšlenkové mapy tedy zakreslí současný stav informačních systémů, ze kterého budou vycházet vzájemně propojené větve budoucího stavu a plánu transformace. To vše nám zase ušetří čas a přesně popíše záměry oddělení informatiky. Informační strategie se pak skládá ještě z přehledu projektů v organizaci, z jejich časových harmonogramů a ze spotřeby zdrojů celého oddělení. Všechny tyto dokumenty lze zase vydávat v podobě myšlenkových map. Mapa projektů by názorně na jedné stránce zobrazila, co se v oddělení děje a spotřeba zdrojů by jen byla větev vycházející právě z popisovaných projektů. Harmonogram by mohl být řešen v podobě kalendářní myšlenkové mapy, jak ji popisuje Tony Buzan ve své knize a mohl by být také součástí mapy projektů anebo by byl dostupný separátně. Tím pádem bychom měli celou informační strategii na několika listech papíru. Informační strategie by byla poměrně přehledná, dobře strukturovaná a proto srozumitelná. Metainformační systém skládající se z globální a z informační strategie celého podniku tedy může být shrnut na několik listů, na kterých je vidět vše podstatné pro všeobecný a informatický vývoj společnosti.

Návrh různých řešení v úvodní studii, jak a za kolik lze realizovat projekt

Václav Vašíček

46


6.2.2.3.Úvodní studie Poté se již dostáváme k životnímu cyklu projektu, který se cyklicky opakuje při každém nasazení informačního systému. Prvním krokem životního cyklu je úvodní studie, která se nazývá také studie proveditelnosti. Zde vyhodnocujeme jednotlivé požadavky na informační systém, které získáváme například z poptávkového dokumentu nebo z jiných zdrojů jako například z interview. V této fázi se vytváří koncept řešení a informační systém se nyní rozloží na jednotlivé subsystémy. Samozřejmě se nevytvoří pouze jedna varianta informačního systému, ale budou nabídnuty alternativy. Z těchto možností systémový integrátor nabídne ty proveditelné a klient si vybere tu jemu vyhovující. Úvodní studie je ideálním případem pro vytvoření polykategorické myšlenkové mapy. Jednotlivé požadavky budou základními myšlenkami úvodní studie. Každá varianta dostane vlastní barevné označení a z jednotlivých základních myšlenek bude vycházet tolik větví, kolik je variant. Každá větev bude popisovat svůj způsob vyřešení požadavku. Samozřejmě je pak potřeba jednotlivé větve ohodnotit spotřebou zdrojů. Sečtením potřeby zdrojů poté jsme schopni vyřadit ty nerentabilní varianty a nabídnout zákazníkovi určité řešení a také jsme schopni mu k tomu řešení sdělit rámcové podmínky. Je tedy možné komprimovat celou úvodní studii do jedné myšlenkové mapy, což nám znovu ušetřuje čas a zvyšuje náš přehled o celém projektu.

6.2.2.4.Globální analýza a návrh Po úvodní studii a výběru určité varianty následuje globální analýza a návrh. Globální analýza a návrh jsou posledním stadiem, které je nezávislé na technologické platformě. Zde detailně popíšeme procesy a funkční požadavky, zanalyzujeme je a vytvoříme návrh, jak danou oblast lépe podpořit informačním systémem. Výstupy z této analýzy a návrhu je popis funkcionality a popis datové struktury. Popis, analýza a návrh jsou také vhodné pro myšlenkové mapy. První větve vycházející z centrálního obrazu budou popisné větve, ze kterých nadále budou vycházet větve analytické. Z nich pak zase vyjdou návrhové větve a tímto způsobem máme popis, analýzu i návrh v jedné myšlenkové mapě. Výstup v podobě funkční specifikace je díky své hierarchické podobě také predestinovaný pro zobrazení v myšlenkových mapách. Konceptuální model datové struktury ovšem není vhodný pro myšlenkové mapy, jelikož zde již existují postupy jako například ERA-diagram, které jsou vhodnější a které jsou přímo podporovány CASE nástroji.

6.2.2.5.Detailní analýza a návrh Další fází vývoje je detailní analýza a návrh. Zde se ze všeobecného popisu informačního systému vytváří popis, který již je závislí na vybrané technologii. Konceptuální datový model se převádí ve fyzický datový model, pro který myšlenkové mapy opět nejsou vhodné. Co jim ovšem vyhovuje, je popis jednotlivých modulů informačního systému, který lze jednoduchým způsobem vyjádřit pomocí myšlenkové mapy. Dále se v detailní analýze a návrhu také popisuje uživatelské rozhraní. GUI může být integrováno do myšlenkové mapy popisující právě moduly. Ke každému modulu se přidá obrázek uživatelského rozhraní a čtenář myšlenkové mapy si okamžitě může zjistit, jak je informační systém postaven, co jednotlivé moduly dělají a jak by informační systém měl vypadat.

6.2.2.6.Implementace Po detailní analýze a návrhu následuje stadium implementace, během kterého se navržený informační systém naprogramuje nebo přizpůsobí požadavkům klienta. V této fázi lze využívat myšlenkové mapy jako nástroj pro řízení projektu, pro rozdávání jednotlivých úkolů a pro stanovení zodpovědností.

Václav Vašíček

47


6.2.2.7.Zavádění Když systém bude naprogramován, následuje fáze zavádění. Zde je potřeba vyškolit uživatele informačního systému, administrátory, nasadit informační systém na počítačích klienta a předat dokumentaci. V průběhu výkladu jsme si již několikrát vysvětlili, jak jsou myšlenkové mapy vhodné pro výuku, učení a prezentování. Z toho je také naprosto jasné, že by se myšlenkové mapy měli využívat při všech školení, jelikož dramaticky zvyšují jejich efektivitu. Navíc je užitečné předat uživatelskou i administrátorskou dokumentaci v podobě myšlenkových map, protože uživatelé a administrátoři pak jsou v případě problémů lépe schopni najít informaci, kterou hledají a tím si v ideálním případě vyřeší svůj problém sami.

6.2.2.8.Provoz a údržba Poslední fází je fáze provozu a údržby, kdy se kontroluje, zda informační systém funguje tak, jak má a eventuálně se nasazují malá vylepšení. I v této fázi je prostor pro myšlenkové mapy. Pokud totiž opravdu dojde k nějaké chybě, je dobré ji popsat pomocí myšlenkové mapy. Konkrétně to znamená, že uživatel popíše cestu k chybě, jak chyba vypadá a popřípadě také jaké má následky. Řešitel problému pak má možnost okamžitě ověřit chybu a přímo navázat na myšlenkovou mapu při řešení. Bude si do ní zapisovat své poznámky a ideje až do té doby až problém odstraní z informačního systému.

6.2.3.Obsahové dimenze Nyní jsme poznali všechny fáze vývoje informačních systémů a možnosti využití myšlenkových map. To je ale pouze polovina metodiky MMDIS. Na všechny tyto fáze je potřeba nahlížet z různých perspektiv a brát každou perspektivu v úvahu, když vytváříme informační systém, abychom neudělali nějakou fatální chybu. My si nyní ukážeme jednotlivé úhly pohledu a řekneme si, jak zde lze použít myšlenkové mapy.

6.2.3.1.Data a informace Jedním z těchto pohledů je informační perspektiva. Ta se většinou zobrazuje v podobě datového modelu, který, jak jsme již zjistili, není vhodný pro myšlenkové mapy. Myšlenkové mapy ovšem lze použít při sběru informací o datovém modelu. Myšlenkové mapy se totiž hodí pro vytváření poznámek. Přednosti myšlenkových map při vytváření poznámek jsme již několikrát zmiňovali, a proto je naprosto jasné, že myšlenkové mapy jsou dobrým podkladem pro vytváření konceptuálních datových modelů, jako například ERA diagramů.

6.2.3.2.Procesy a funkce Další oblastí je procesně funkční pohled. Zde mapujeme všechny funkce informačního systému respektive podniku a jeho procesy. Myšlenkové mapy se pro vytváření procesních modelů zase hodí jen jako poznámky. Moderní software pro vytváření myšlenkových map tuto možnost podporuje. Uzly se označí určitým kódem a aplikace přetransformuje myšlenkovou mapu v kostru procesního modelu, kterou pak lze dále upravovat. Funkce informačního systému lze velmi dobře zobrazit přímo v podobě myšlenkové mapy, protože funkce i myšlenkové mapy jsou postaveny na hierarchickém základě.

Václav Vašíček

48


6.2.3.3.Organizační a legislativní aspekty Následuje organizační a legislativní náhled na vývoj informačních systémů. Myšlenkové mapy zde jsou zase dobrým nástrojem pro zobrazení podstaty, protože je běžné zobrazovat organizační schéma v podobě myšlenkové mapy. Pak je také velmi užitečné, pokud člověk, který se nechce příliš zabývat právem, ale potřebuje získat informace o právním rámci a legislativních hrozbách při vývoji informačního systému, může zjistit potřebné právní normy bez velkého hledání. K tomu může sloužit právě myšlenková mapa, do které se nakreslí hlavní právní otázky týkající se vývoje informačního systému. Každý, kdo si pak není jist, zda se pohybuje v legálním rámci nebo zda ho překročil, si přečte mapu a rychle zjistí, jak by se měl chovat.

[29] Struktura a popis činnosti španělské konzultantské společnosti

6.2.3.4.Pracovní, sociální a etické aspekty Dalšími aspekty, které je potřeba respektovat jsou pracovní, etické a morální zásady. Do této kategorie například patří firemní kultura, která samozřejmě není postižitelná myšlenkovými mapami. Dále sem také patří využití lidských a materiálních zdrojů. Nabízení rekvalifikací anebo otázka, jak využít zaměstnance co nejlépe. Myšlenkové mapy lze velmi jednoduše využívat při kalkulaci potřeby zdrojů. Příklad k tomu jsme již uvedli v části o vedení projektů v informační strategii. Využívání celého potenciálu svých zaměstnanců často spočívá v jejich důkladném proškolení. Zaměstnanci pak jsou schopni oživit nebo propojit své znalosti s tím, co je právě potřeba pro daný projekt a jak víme, jsou školení učebnicovým příkladem pro situace, kdy by měly být využívány myšlenkové mapy.

6.2.3.5.Hardware a software Dvě další perspektivy na vývoj informačních systémů je pohled na software nebo na hardware. Myšlenkové mapy zde lze využít tím způsobem, že se pomocí nich zobrazí výsledky auditu hardwaru nebo softwaru. Veškeré softwarové nebo hardwarové vybavení pak je přehledně zobrazeno v jedné nebo ve dvou myšlenkových mapách.

Václav Vašíček

49


6.2.3.6.Ekonomické aspekty Následující pohledem je ekonomický pohled. Zde se hlavně kalkuluje, kde vezmeme zdroje na vývoj informačního systému, kde je nasadíme a zda se nám to nasazení vůbec vyplatí. Myšlenkové mapy zde lze použít tím způsobem, jak již byl popsán při managementu projektů v informační strategii a proto není potřebí se důkladněji věnovat této perspektivě.

6.2.3.7.Metody Pak MMDIS obsahuje metodický pohled, ve kterém máme popis různých postupů. Jaké kroky by systémový architekt měl podniknout při vytváření subsystémů informačního systému atd. Všechny tyto postupy mohou být strukturovány a zpřehledněny do myšlenkových map. Znovu se jedná o úsporu času při vyhledávání informací a tím i šetření podnikových zdrojů.

6.2.3.8.Dokumenty Předposlední perspektivou je dokumentace. Znamená to, že celý informační systém by měl být zdokumentován jak v uživatelské, tak v administrátorské, ale i v programátorské dokumentaci. Všechny tyto dokumentace by měly být z důvodů struktury, přehledu a srozumitelnosti v podobě myšlenkových map.

6.2.3.9.Řízení práce dané fáze Nakonec máme manažerskou perspektivu, která se stará o samotné řízení projektů. Stará se například o dodržování termínů, přidělování peněz a přidělování úkolů při implementaci. Aby projektový manažer udržel přehled nad všemi těmito údaji, je dobré vytvořit strukturovanou myšlenkovou mapu a kalendář v podobě myšlenkové mapy, které podpoří projektového manažera při jeho práci.

6.2.4.Myšlenkové mapy při kombinaci dimenzí a stadií vývoje To jsou všechny aspekty, na které je potřeba myslet při vývoji informačních systémů. Vtip metodiky MMDIS spočívá v tom, že se v každé vývojové fázi kontroluje vývoj informačního systému ze všech úhlů pohledu, aby se nezanedbal žádný aspekt. Je to právě tato kombinace dvou prvků, která zvýhodňuje myšlenkové mapy. Díky myšlenkovým mapám nyní máme podstatné záležitosti všech fází a všech dimenzí shrnuty na několik listů papíru. Když nyní potřebujeme kombinovat fázi vývoje s určitou obsahovou částí, stačí vzít příslušné myšlenkové mapy a porovnat je. Tím ušetříme velké množství času, oproti srovnávání dvou více než patnáctistránkových dokumentů. To je přínos používání myšlenkových map při vývoji informačních systémů. Tento postup si na konec kapitoly znázorníme na příkladě. Business konzultant zpracovává úvodní studii týkající se informačního systému. Při své práci narazí na několik problémů týkající se organizace, pro kterou informační systém vytváří a legislativního rámce. Problém má také s tím, že si přesně nepamatuje, jak projekt má být financován a zda má být nakoupen nový hardware a software. Pokud by pracoval bez myšlenkových map, náš konzultant by musel přečíst 20-30 stránek textu týkající se organizačního a právního pohledu, dalších 10 stránek pro náhled na finanční plán a dalších 20 stránek pro zjištění výsledků softwarového a hardwarového auditu. Při používání myšlenkových map by musel jen vyhledat příslušné myšlenkové mapy. Potřebné informace by v nich našel během maximálně dvaceti minut a mohl by pokračovat ve své práci. Úspora času a tedy zefektivnění celého procesu vývoje informačního systému je naprosto zřetelná a představuje hlavní výhodu používání myšlenkových map při vývoji IS.

Václav Vašíček

50


7.Vytváření myšlenkových map pomocí speciálního softwaru V poslední části bakalářské práce si představíme výhody a nevýhody vytváření myšlenkových map pomocí počítačů a představíme si nejdůležitější software pro jejich tvorbu.

7.1.Nevýhody Nejprve ovšem musíme zmínit nevýhody, které většina programů pro tvorbu myšlenkových map má. Programy totiž nedovolí uživateli vyvinout svůj osobní styl, protože mu vnutí svůj standardní vzhled. Jen s velkým úsilím pak je možno vytvářet mapy, které jsou opravdu různé. Hrozí tedy unifikace a vytváření myšlenkových map, které ve skutečnosti nebudou myšlenkovými mapami. Proto je potřeba nejprve vyvinout svůj osobní styl pomocí papírových myšlenkových map, seznámit se s teorií a teprve potom je vhodné využívat software pro mapování. Jen tímto způsobem bude zajištěno, že uživatel bude vytvářet myšlenkové mapy, které budou využívat všechny kortikální schopnosti.

7.2.Výhody Pokud si ovšem uvědomíme tyto nevýhody, můžeme plně využívat potenciál, který se skrývá v softwaru pro vytváření myšlenkových map. Lze například velmi jednoduše reorganizovat myšlenkové mapy. Tím pádem není potřeba překreslovat nedokonalou mapu, ale stačí přetáhnout některé uzly na jiná místa nebo změnit jejich pořadí. Dále tento software umožňuje zobrazovat jen významné uzly. Pokud v určité situaci potřebujeme jen některé uzly, můžeme ty ostatní zneviditelnit a to vede k větší efektivitě práce, jelikož budeme vidět jen ty informace, které pro nás budou podstatné. Díky těmto možnostem uspořádání je tedy možné udržet přehled i ve velmi podrobných myšlenkových mapách. Významnou výhodou softwaru pro tvorbu myšlenkových map je jejich možnost propojení s jinými dokumenty. Můžeme například přidat k uzlu patřící nějaké osobě odkaz na webovou stránku nebo připojit životopis. Nakonec je také potřeba si uvědomit, že software pro tvorbu myšlenkových map může pomáhat při tvorbě myšlenkových map podle Buzanových zákonů. Konkrétně to znamená, že software bude pro uživatele vytvářet takové myšlenkové mapy, které se budou obracet na všechny smysly a tím zvýši jeho schopnost třídit myšlenky, jeho paměťovou kapacitu a jeho kreativní potenciál.

7.3.Aplikace Je na jednotlivých tvůrcích softwaru, jak se jim povede převést teoretické výhody myšlenkového mapování do softwaru a také samozřejmě mohou myšlenkové mapy obohatit dalšími vlastnostmi. My si z toho důvodu nyní představíme a porovnáme software pro tvorbu myšlenkových map. Budeme srovnávat komerční a open source software, který funguje na všech důležitých platformách, tj. na operačních systémech OS X, Linux a na rodině operačních systémů Windows.

Václav Vašíček

51


7.3.1.MindManager 7 Pro a MindManager 7 Lite Z komerčních programů se podíváme na vedoucího na trhu, kterým je software MindManager, který je vyvíjen společností Mindjet. Celosvětově je instalováno 900.000 verzí MindManageru, které jsou mimo jiné využívány v polovině 500 nejúspěšnějších světových společností. MindManager vychází ve verzích Pro a Lite. Všeobecně lze říct, že verze Lite je velmi podobná verzi Pro, ale její funkcionalita je “osekaná” o schopnosti, které má mít verze Pro exkluzivní. My budeme porovnávat obě verze, které mají obě společné označení 7.1.388.

MindManager 7

7.3.2.IMindMap Další komerční software, který v přehledu otestujeme je IMindMap, který je vyvíjen společností BuzanOnline. Je to jediný software, který smí používat registrované slovo Mind Mapping a který je “posvěcen” Tony Buzanem. Buzan totiž tvrdí, že IMindMap je jediným programem, který plně splňuje zákony myšlenkových map a z toho důvodu tento software samozřejmě nemůže chybět v našem porovnání. Testovali jsme verzi 2.2.3.

IMindMap Václav Vašíček

52


7.3.3.FreeMind Další software patří do skupiny open source. Zde se budeme věnovat programu FreeMind, který má více než 5000 stáhnutí denně a celkový počet stažení činí více než 5000000. Je tedy jasné, že FreeMind, který je napsán v Javě, je nejpopulárnějším nástrojem pro vytváření myšlenkových map. My se v našem testu budeme zabývat verzí 0.8.1.

FreeMind

7.3.4.Ostatní

Existuje také řada dalších open sourcových programů, jako například Pimki, WikkaWiki, Bubbl. us, VUE, View Your Mind a jiné, které se ovšem do našeho přehledu nedostali. Důvody pro to jsou různorodé. Pimki se sice označuje jako program pro vytváření myšlenkových map, který je postaven na platformě Ruby. Popravdě se ovšem jedná o “obyčejný” systém wiki, který zobrazuje své stránky pomocí grafů, které se podobají myšlenkovým mapám. WikkaWiki je také systém wiki, který je programován v PHP a využívá databázi MySQL. Tento systém bývá označován za systém pro tvorbu myšlenkových map, ve skutečnosti ovšem existuje možnost importovat myšlenkové mapy z programu FreeMind a pracovat v něm s nimi. Proto není potřeba blíže věnovat systému WikkaWiki v našem přehledu. Další zajímavou webovou službou je Bubbl.us. Tento systém vypadl z výběru testovaného softwaru, protože umožňuje pouze vytvářet “bubliny” a hierarchicky je spojovat. Neexistuje například žádná možnost vkládání obrázku a z důvodů nedostatečné funkcionality byl vyřazen. Poté existuje software VUE, který může být použit pro tvorbu myšlenkových map. Jedná se ovšem o software pro tvorbu konceptuálních map. Tento systém nepodporuje hierarchické struktury a z toho důvodu nebude v testu softwaru zohledněn. Nakonec ještě existuje program View Your Mind, který je opravdu plnohodnotný software pro tvorbu myšlenkových map. Bohužel existují jen verze pro Linux a OS X. Tento program nesplňuje kritérium, aby fungoval na všech důležitých platformách a proto nebude testován. Celkem ovšem lze konstatovat, že FreeMind je software, který dominuje skupině OpenSource. Je vypovídající, že menší projekty se snaží o kompatibilitu s aplikací FreeMind, kterou považují za “velkého bratra”. WikkaWiki tomu je příkladem a proto je zdůvodnitelné, že ze skupiny open source software budeme věnovat pozornost pouze aplikaci FreeMind.

Václav Vašíček

53

Myšlenkové mapy v teorii a praxi Budeme tedy testovat aplikaci FreeMind, MindManager 7 Pro, MindManager 7 Lite a IMindMap. Je nutné podotknout, že MindManager 7 Pro a IMindMap byl testován ve zkušební verzi, které ovšem nemají žádná zásadná omezení týkající se funkcionality.

7.4.Kritéria Pro test byla vymyšlena sada kritérií, které byly shrnuty do různých skupin. Jednotlivé skupiny jsou: ●Administrace ●Zákony ○○ Zvýraznění ○○ Asociace ○○ Zřetelnost ●Kompozice ●Uživatelské rozhraní ●Formáty ●Integrace ●Technologie ●Ekonomie Jednotlivá kritéria si nyní představíme a přitom si řekneme, jak je splňují jednotlivé aplikace.

7.4.1.Administrace Do administrativní skupiny patří cena programu, obtížnost instalace a výkonnost programu. Nejprve si ukážeme ceny k 25.4.2008: ●MindManager 7 Pro: 299€ ●IMindMap: 89€ ●MindManager 7 Lite: 79€ ●FreeMind: 0€ U instalace se neobjevily žádné problémy. Jen FreeMind potřebuje, aby byla nainstalovaná Java, což je v dnešní době samozřejmostí. Poté se také musíme věnovat výkonu. Až na IMindMap, který byl při manipulaci s větším množstvím uzlů pomalý a nestabilní, se nevyskytly žádné problémy. IMindMap tedy má špatnou až průměrnou výkonnost, zatímco ostatní aplikace mají výkonnost výbornou.

Václav Vašíček

54


7.4.2.Technické zákony Další skupinou, kterou se budeme věnovat, jsou technické zákony myšlenkových map. Tyto si rozdělíme do různých kategorií, jak to činí i Tony Buzan.

7.4.2.1.Zvýraznění První z prozkoumaných kategorií je zvýraznění. Centrální obraz by měl být obrazem, který by měl obsahovat více než 3 barvy. Všechny otestované aplikace umí vložit do aplikace obrázek jako centrální obraz. Jedině IMindMap ovšem umožňuje smysluplným způsobem použít minimálně 3 barvy pro centrální téma, pokud neimportujeme barevný obrázek. Poté má být možné vkládat do myšlenkových map vlastní a cizí obrázky. Obě verze MindManagera a IMindMap umožňují přímé kreslení do myšlenkové mapy. Vytvořené obrázky z MindManagera Pro a Lite ovšem nelze zmenšovat ani zvětšovat, zatímco IMindMap umožňuje měnit velikost. Všechny aplikace umožňují vkládání obrázků z cizích zdrojů. IMindMap zde zanechává nejlepší dojem, protože se umí navíc připojit k databázi obrázků a klipartů, které lze vložit do myšlenkové mapy a tím ulehčuje vytváření různorodých myšlenkových map. V myšlenkových mapách by měly být hlavní témata označena větším písmem než na okrajích. Všechny aplikace umožňují manuální změnu velikosti písma, IMindMap je ovšem jediný, který automaticky upravuje velikost písma podle pozice slova v myšlenkové mapě. Posledním kritériem z oblasti zvýraznění splňují všechny aplikace. Jedná se totiž o zanechávání dostatku volných míst v myšlenkové mapě. Software je ideální právě pro přehledné uspořádání map a proto žádná aplikace nemá problémy s tímto kritériem.

7.4.2.2.Asociace Nyní se budeme věnovat asociacím, další kategorii zákonů. Všechny otestované aplikace umožňují spojit uzly z jiných větví pomocí šipek. Všechny aplikace také umožňují různě zabarvit text. IMindMap je ovšem jedinou aplikací, která umí automaticky měnit barvu pro každý uzel. To uživateli ušetří spoustu času při vytváření myšlenkových map podle zákonů. Dobré myšlenkové mapy by pak také měly obsahovat různé kódy. Každá aplikace bohužel umožňuje pouze vkládání obrázků nebo manuální vkládání znaků. Zde všelikace mají prostor pro zlepšení.

7.4.2.3.Zřetelnost Poslední kategorií kritérií týkající se zákonů myšlenkových map je kategorie zřetelnosti. Do této kategorie patří objímání příbuzných témat a tvarování linek. Všechny aplikace například umí objímat linky.

Václav Vašíček

55

Myšlenkové mapy v teorii a praxi Co se týče tvarování linek, je situace mnohem horší. Jen IMindMap umožňuje volně kreslit linky, určovat jejich barvu a tloušťku i jednotlivě. MindManager v obou verzích jen má předdefinované tvary a uspořádání a FreeMind umožňuje měnit barvu a tloušťku linek pouze globálně. Zde je IMindMap s odstupem nejlepší.

7.4.3.Kompozice Pak se budeme zabývat kompozicí. Všechny programy umožňují vytvářet hierarchie. Jen MindManager Pro a MindManager Lite umožňují automaticky vkládat seznamy. Ve FreeMindu a IMindMapu musí být čísla vložena pro každý uzel manuálně, což může být velmi pracné.

7.4.4.Uživatelské rozhraní Další kategorií kritérií je uživatelské rozhraní. Všechny aplikace mají výbornou přehlednost. Co se týče intuitivnosti, je situace odlišná. MindManager je v obou verzích nejintuitivnější v ovládání, protože rozvržením připomíná produkty MS Office. MindManager navíc má rychlou odezvu a podporuje standardní navigaci v mapách: Enter pro vložení uzlu na stejné úrovni a Insert pro potomka. FreeMind pak je středně intuitivní, jelikož podporuje standardní navigace, ale má vlastní GUI. IMindMap je v tomhle ohledu nejhorší, protože má pomalou odezvu, nedodržuje standardy a při vytvoření nového uzlu fokus nepřejde na nový uzel, ale zůstane na rodičovském. Vstupy mohou být samozřejmě také kresleny tabletem. Ten podporují velmi dobře jen MindManager a IMindMap. FreeMind jako open source projekt bohužel tuto funkcionalitu nemá. Další otázkou související s uživatelským rozhraním, je způsob, jak seznámit uživatele s novým programem. Zde je nejlepší IMindMap, který na svých internetových stránkách nabízí velmi podrobné anglické tutoriály v podobě videa. MindManager své video-tutoriály dodává přímo se softwarem. Ty jsou také výborné, ale IMindMap poněkud podrobněji popisuje svou funkcionalitu. FreeMind se jako typický reprezentant musí spolehnout na nápovědu v programu, která není špatná a částečně je dostupná i v podobě myšlenkové mapy. V porovnání s videi konkurentů ovšem zaostává. Pak je také zajímavé, ve kterých jazycích jsou programy k dispozici. Všechny programy jsou dostupné v angličtině. IMindMap ovšem nepodporuje žádné další jazyky. MindManager pak ještě umí německy a francouzsky. Jediný programem, který je dostupný v češtině je FreeMind a navíc existuje ještě v mnohém větším množství jazykových mutací.

7.4.5.Formáty Zajímavou otázkou je také, do kterých formátů lze výsledky tvorby ukládat. My si nyní ukážeme možnosti jednotlivých programů: ●PDF ○○ MindManager 7 Pro ○○ MindManager 7 Lite ○○ IMindMap ○○ FreeMind Václav Vašíček

56

Myšlenkové mapy v teorii a praxi ●Spustitelný soubor ○○ MindManager 7 Pro ●Bitmapová grafika ○○ MindManager 7 Pro ○○ MindManager 7 Lite ○○ IMindMap ○○ FreeMind ●Vektorová grafika ○○ FreeMind ●HTML ○○ MindManager 7 Pro ○○ MindManager 7 Lite ○○ IMindMap ○○ FreeMind ●Tisk s rozložením mapy na více stránek ○○ MindManager 7 Pro ○○ IMindMap ○○ FreeMind ●Import cizích souborů ○○ FreeMind importuje soubory MindManagera

7.4.6.Integrace Je samozřejmě také možné integrovat software pro tvorbu myšlenkových map s jinými aplikacemi. MindManager 7 Lite neumí spolupracovat s žádnou jinou aplikací. Zato MindManager 7 Pro umí spolupracovat s aplikacemi Microsoft Office. Konkrétně lze importovat z a exportovat do souborů MS Word a MS Powerpoint. Dále lze importovat a exportovat úkoly a kontakty do prostředí Outlook. Lze zobrazovat a upravovat data z prostředí MS Excel a vytvořené myšlenkové mapy lze označit a převést dokonce jako procesy do prostředí MS Visio. MindManager 7 Pro tedy umožňuje procesní modelování, což s obyčejnými myšlenkovými mapami není možné. Navíc MindManager 7 Pro umí spolupracovat také s prostředím MS Exchange. MindManager 7 Pro pak ještě může být spojen také s prostředí Lotus Notes a s dalším množstvím aplikací. Jejich seznam může být nalezen na internetových stránkách Mindjetu. IMindMap umí exportovat svá data do souborů MS Word a MS Powerpoint. FreeMind je z open sourcového prostředí a proto je příjemným zjištěním, že lze exportovat data do souborů z příbuzné sady kancelářských aplikací Open Office.

Václav Vašíček

57


7.4.7.Technologie Technologická skupina je předposlední skupinou kritérií pro porovnání softwaru. MindManager 7 Pro a FreeMind například umožňují zašifrovat myšlenkové mapy. Obě verze MindManageru mají wizardy pro vytváření myšlenkových map Všechny testované aplikace umí vytvářet odkazy na webové stránky či jiné soubory. Jen software od Mindjetu umí přidávat soubory jako přílohu k myšlenkovým mapám, tak že soubor bude vždy dostupný s myšlenkovou mapou. Všechny programy podporují vyhledávání v mapách. Jen MindManager 7 Pro umožňuje programování a používání makra a přidávání záložek do map. Až na IMindMap umí všechny aplikace zneviditelnit celé větve myšlenkové mapy, což usnadňuje přehled.

7.4.8.Business Konečně se dostaneme k poslední, ekonomické skupině kritérií. Zde jednoznačně dominuje MindManager 7 Pro. Jen tato aplikace umí přidávat do mapy dashboardy, které zobrazí finanční údaje v tabulkách a grafech, vytvářet úkoly a vytvářet takzvané “custom properties”, skupiny atributů, které jsou častěji použitelné v různých myšlenkových mapách. Všechny aplikace umí vkládat do map lineární texty. IMindMap a MindManager 7 Pro pak mají zvláštní možnost pro brainstorming. Řešení IMindMapu je o něco elegantnější, protože jeho výsledky odpovídají mini-mapám, které pak lze jednoduše rozpracovat.

7.5.Vyhodnocení Nyní jsme si slovně popsali všechny kritéria, a jak je testované programy splňují. Dále ohodnotíme většinu kritérií body od 1 do 10, přičemž 1 bude nejhorší a 10 nejlepší. Tyto hodnoty pak využijeme, abychom vypočítaly, které programy jsou vhodné pro různé oblasti. Nyní se dostaneme k samotnému hodnocení programů pro vytváření myšlenkových map. Jak již víme, jsou kritéria seskupeny do různých skupin. My pro ohodnocení programů budeme používat multikriteriální rozhodování. Metodu, kterou budeme Václav Vašíček

Hodnocení programů 58

Myšlenkové mapy v teorii a praxi aplikovat je metoda váženého součtu. Hodnoty z této tabulky normalizujeme a tím jsme téměř připraveni pro porovnání. Myšlenkové mapy se používají v různých situacích, a proto nemůžeme říct, že jedna aplikace je jednoznačně lepší než ta druhá. Vždy záleží na kontextu při kreslení myšlenkové mapy, a proto jsme vytvořili čtyři různé profily, které dají normalizovaným datům různé váhy. Všeobecný profil dává každé skupině přesně tu stejnou váhu, profil myšlenkových map se soustředí pouze na vlastnosti programů, které souvisí pouze s teorií myšlenkových map, osobní profil odpovídá pravděpodobným zájmům soukromé osoby a business profil stanovuje váhy tak, jak by to vyhovovalo velké firmě.

7.5.1.Všeobecný profil Nyní se dostaneme k výsledkům. Všeobecný profil, při kterém každá skupina vah získává stejnou hodnotu, vykazuje jako jednoznačně nejlepší program MindManager 7 Pro s 80,6% ze 100%. Lze tedy konstatovat, že tento software má nejrozsáhlejší funkcionalitu. Následuje IMindMap se 60,5%, na třetím místě figuruje FreeMind se 55,4% a poslední je MindManager 7 Lite se 52,0%. Toto hodnocení ovšem není úplně vypovídající pro případy konkrétního využívání aplikací, jelikož každá skupina kritérií má stejnou váhu.

Výsledky a váhy všeobecného profilu Václav Vašíček

59


7.5.2.Profil myšlenkových map Více vypovídají konkrétní profily, jako například profil myšlenkových map. Zde se klade pouze důraz na dodržování zákonů myšlenkových map, na uživatelské rozhraní a na výstupní formáty. Pokud změníme váhy tak, aby favorizovaly tyto kategorie, získáme jiné výsledky. Jednoznačně, a to se 88,0% vyhrává IMindMap. Druhý program je MindManager 7 Pro se 61,7%, třetí je MindManager 7 Lite se 56,6% a poslední je FreeMind se 49,1% ze 100%. Toto nastavení vah nám ukazuje, že Tony Buzan opravdu nabízí jediný program, který dodržuje z velké části zákony pro tvorbu myšlenkových map. Z odstupu ostatních programů jasně vidíme, že hůře podporují psaní map, které využívají všechny kortikální schopnosti člověka.

Výsledky a váhy profilu myšlenkových map Václav Vašíček

60


7.5.3.Osobní profil Dalším profilem je osobní profil, ve kterém samotná cena aplikace má váhu 20%. Zbytek vah je nastaven tak, že favorizuje samotný proces vytváření myšlenkových map. Na rozdíl k profilu myšlenkových map se ovšem neignorují skupiny mimo zákony myšlenkových map. Při takovém nastavení vah vyhrává FreeMind se 64,69%. Těsně na druhém místě se těsnš umístil IMindMap se 64,06% a následují s menším odstupem MindManager 7 Pro se 62,82% a na posledním místě se umístil MindManager 7 Lite se 62,75%. Pro jednotlivé osoby tedy lze doporučit následující postup: Nejprve si vyzkoušet vytváření prvních myšlenkových map s programem FreeMind. Pokud se nám mapování zalíbí, investujeme 89€ do další funkcionality a schopností, které nabízí IMindMap a pokud pronikneme do tématiky natolik, že budeme chtít využívat pokročilé business funkce, přejdeme na MindManager 7 Pro. Je pozoruhodné, že pro osobní použití cena MindManageru 7 Pro, která je o 220€ vyšší než verze Lite přesně vyvažuje chybějící funkcionalitu.

Výsledky a váhy osobního profilu Václav Vašíček

61


7.5.4.Business profil Poslední profil je business profil, který klade důraz na kritéria, které podporují ekonomickou činnost podniku, plánování, řízení a integraci s okolními aplikacemi. V tomto případě jednoznačně vyhrává MindManager 7 Pro se 86,6%, na druhém místě se umístil IMindMap se 52,7% a na třetí místo se dostal FreeMind se 52,1%. Nejhůře podporuje podnikání MindManager 7 Lite a získává pouhých 40,7%. Pro podnikání se tedy nejlépe hodí MindManager 7 Pro, pokud se bude jeho pořizovací cena zdát společnosti příliš vysoká, je možné přejít na levnější IMindMap nebo FreeMind nabízející o něco horší funkcionalitu za nižší cenu.

Výsledky a váhy business profilu

7.5.5.Shrnutí Pro “čisté” myšlenkové mapování je tedy vhodný IMindMap, soukromé osoby by nejprve měly vyzkoušet FreeMind a poté přejít na IMindMap. Pro business záležitosti je nejvhodnější MindManager 7 Pro, který také bezesporu nabízí největší funkcionalitu.

Václav Vašíček

62


8.Příbuzná témata V průběhu výkladu jsme poznali velmi podrobně myšlenkové mapy. Nejsou ovšem jediným konceptem pro uchování informací a proto si na konci práce představíme příbuzná témata. Podíváme se na jejich historii, o co vlastně jde, jak se v praxi využívají a co mají, respektive nemají společného s myšlenkovými mapy. Konkrétně to znamená, že se podíváme na kognitivní mapy a na topic maps, které se také nazývají mapy témat.

8.1.Kognitivní mapy 8.1.1.Historie Nejprve se budeme věnovat kognitivním mapám. Tento termín byl vytvořen E. C. Tolmanem v roce 1948 zveřejněním své studie “Cognitive maps in rats and men” v publikaci Psychological Review. Tolman ve své studii využíval krysy a labyrint. Nejprve krysu nasytil a vpustil ji do labyrintu, ve kterém schoval různé potraviny. Krysa se jen pomalu procházela labyrintem a jídla si nevšímala. Tímto skončila první fáze experimentu. Ve druhé fázi, která mohla následovat až poté, co krysa znovu vyhladověla, Tolman srovnal tuto krysu, která již byla v labyrintu s krysou, která byla rovněž vyhladovělá, ale v labyrintu ovšem ještě nebyla. Obě krysy nasadil do labyrintu a pokaždé nalezla žrádlo mnohem rychleji ta krysa, která již znala labyrint. Z toho plynulo, že zvířata nejednají jen pudově, ale že si pamatují například zeměpisné polohy a jednají na základě těchto znalostí. Jsou to právě tyto znalosti, které se nazývají kognitivní mapy. Tolman byl schopen rozšířit tyto znalosti i všeobecně na člověka a zjistil, že i člověk si ukládá část svých znalostí do kognitivních map.

8.1.2.Podstata Samozřejmě se nejedná přímo o mapy, ale termín kognitivní mapa označuje určitou reprezentaci entit v mozku. Jedná se o to, že člověk je schopen umístit předměty do daného kontextu, který se může týkat hmatatelných témat, jako je biologie nebo právě zeměpis. Může se ale i týkat abstraktních témat, jako jsou například mezilidské vztahy. Člověk umí provázat tyto do kontextu zařazené předměty různými vztahy. Vědci se dnes domnívají, že se tento proces děje v jedné z nejstarších částí mozku, která se jmenuje hippocampus. Člověk, který si tedy zapamatoval předměty a jejich vztahy pak je například schopen nakreslit mapu své domácnosti, svého rodného města, ale i mapu biologické struktury anebo mapu mezilidských vztahů.

8.1.3.Využití 8.1.3.1.Metoda Loci Tolmanovo zjištění bylo ovšem využíváno mnohem dříve, než vznikl pojem kognitivní mapa. Ve starém Římě totiž existovala takzvaná “Metoda Loci”, která sloužila k zapamatování veřejných projevů. Řečník se nejprve musel naučit nazpaměť strukturu budovy nebo paláce. Zapamatoval si, kde se nachází jednotlivé pokoje. Poté si sepsal listinu témat, o kterých chtěl hovořit a každý pokoj naplnil předměty, které asocioval s danými tématy. Následně se naučil, co se nachází v různých pokojích a při svém veřejném vystoupení řečník pouze následoval svou kognitivní mapu, která mu zabezpečila, že mluvil o všem důležitém. Václav Vašíček

63


8.1.3.2.Fuzzy kognitivní mapy Kognitivní mapy se ovšem nepoužívají pouze pro zapamatování proslovů. Podskupina kognitivních map, fuzzy kognitivní mapy se dnes používají pro modelování různých systémů. Nejprve se vytvoří fuzzy diagramy a jednotlivým cestám v diagramu se přidělí váhy. Díky těmto diagramům a váhám, jsme schopni vytvořit model, který nám pomůže při simulaci reality. Fuzzy kognitivní mapy se tímto způsobem využívají při plánování výroby, v teorii her, při rozvržení projektových zdrojů, v robotice, v expertních systémech a při ověřování znalostí. My si tento postup znázorníme na příkladu s kočkou Mickou. Nejprve tedy musíme zjistit, jak Micčin život vůbec vypadá. Kočka se protahuje, čistí si kožíšek, hraje si, spí, vrtí ocáskem a ráda se mazlí. Nyní je otázkou, jak vytvoříme model chování kočky. Jednou možností je, že budeme náhodně vybírat z daných možností. Jinou alternativou je navrhnout program, který bude simulovat reakce kočky podle pravidla if-then-else. My ovšem chceme sestavit model chování, který bude autonomně reagovat na nastalé situace a právě k tomu nám bude sloužit fuzzy kognitivní mapa. Nejprve tedy musíme jasně definovat Micky činnosti a stavy, které jsou následující: pozorování, únava, mytí, spánek, hra, protahování a zkoumání. Tyto činnosti jsou vzájemně provázány. Únava se zvyšuje, když Micka něco pozoruje nebo si hraje. Pokud je kočka příliš unavená, tak si lehne a spí, což vede k tomu, že se méně baví a po spánku zase bude mít potřebu si hrát. Jednotlivé vztahy ohodnotíme určitým koeficientem. Z těchto pojmů a vztahů vytvoříme fuzzy kognitivní mapu jako na obrázku. Fuzzy kognitivní mapu pak pomocí matematiky, kterou si pro její komplexnosti nyní nebudeme představovat, převedeme do matic, které už budou interpretovatelné speciálním softwarem, který bude schopný simulovat námi vytvořený model kočky Micky. Z tohoto příkladu je tedy jasné, že fuzzy kognitivní mapy mohou velmi dobře sloužit k vytváření modelů a k jejich simulaci.

[9] Fuzzy kognitivní mapa kočky Micky

Václav Vašíček

64


8.1.4.Vztah k myšlenkovým mapám Tématem práce jsou ovšem myšlenkové mapy a my si nyní představíme rysy, které myšlenkové mapy mají, respektive nemají společné s kognitivními mapami. Zásadní společná vlastnost, která je oběma mapám společná, spočívá ve strukturované reprezentaci znalostí. Kognitivní mapy a myšlenkové mapy jsou do vysoké míry strukturované a využívají v první části představené myšlenkové cesty. Oba typy map jsou tedy přirozené, jelikož vycházejí z architektury mozku. Mapy se ovšem také liší v určitých ohledech. Kognitivní mapy například nemají pravidlo pro vizualizaci a nenutí člověka ke kreativitě z toho důvodu, že kognitivní mapy zachycují status quo a nevyužívají v takové míře obrazotvornosti, jak to činí myšlenkové mapy. Velkým rozdílem je také fakt, že myšlenkové mapy jsou vyjádřením radiálního myšlení, zatímco kognitivní mapy nevycházejí z centrálního bodu a proto má každý předmět na kognitivní mapě stejnou důležitost.

8.2.Topic maps 8.2.1.Historie Druhým příbuzným myšlenkových map jsou topic maps, mapy témat. Jedná se o poměrně mladý způsob popisování informací, který se v roce 2000 stal normou ISO. V té době byly topic maps vytvářeny na základě HyTime a SGML. Tyto technologie ovšem nebyly využitelné na webu a z toho důvodu byla v roce 2003 vydána další ISO norma týkající se map témat. Standard byl přepsán a nyní se využívá pro popis topic maps XML.

8.2.2.Podstata

[12] Schéma topic maps Nyní si ovšem musíme vysvětlit, co topic maps vlastně jsou. Jedná se o model a gramatiku pro reprezentaci struktury informačních zdrojů, která se rozpadá v témata, vzájemné vztahy, výskyty, role a oblasti platnosti. Mapy témat se nazývají dokumenty, které respektují tuto gramatiku. My si ji nyní z toho důvodu představíme. Topic maps znají dvě vrstvy, znalostní vrstvu a vrstvu informací. Ve vrstvě informací se nacházejí samotné dokumenty a nad nimi je vrstva znalostí obsahující takzvaná témata. Tato vrstva ovšem nezná obsah dokumentů z informační vrstvy! Ví jen, jaké dokumenty patří k určitým tématům. Ve znalostní vrstvě tedy jsou témata a vztahy mezi jednotlivými tématy. Máme zde například témata “Sparta”, “Arsenal”, “Tomáš Rosický” a “Jaroslav Hřebík”. Mezi jednotlivými tématy mohou být vztahy, jako Tomáš Rosický hrál za Arsenal, Tomáš Rosický hrál za Spartu, Jaroslav Hřebík trénoval Spartu, Jaroslav Hřebík netrénoval Tomáše Rosického. Každé téma je jednoznačně definováno podle jeho URI adresy. Témata Václav Vašíček

65

Myšlenkové mapy v teorii a praxi navíc mohou mít výskyty. Výskytem se rozumí dokument ve vrstvě informací. Konkrétně si pod tím můžeme představit odkaz na osobní stránky Tomáše Rosického, adresu Arsenalu, na fotky ze zápasů Sparty. Výskyty tedy vytvářejí spojení mezi tématy ve znalostní vrstvě a mezi dokumenty ve vrstvě informací. Pak existují vztahy, které jsou obsazeny rolemi a z topic maps je tedy jasně zřetelné kdo má jakou funkci ve vztahu. Tomáš Rosický má například ve vztahu ke Spartě a Arsenalu vztah hráč, zatímco kluby mají k hráči vztah zaměstnavatel. Z mapy témat tedy lze jednoznačně říct, že Tomáš Rosický hrál fotbal za Spartu, ale také, že Sparta měla na soupisce Tomáše Rosického. Nakonec se u témat také definuje takzvaný scope, oblast platnosti. Scope se využívá při vícejazykovém přístupu k tématu a při řešení problémů homonym. Pokud si anglický nebo německý uživatel nastaví svou národní oblast platnosti, se mu při vyvolání pojmu Sparta Prague resp. Sparta Prag zobrazí právě informace o klubu, který se v České republice jmenuje Sparta Praha. Poté také existuje Scope pro homonyma, to znamená pro stejná slova, která mají v jiném kontextu úplně odlišný význam . Nastaví-li uživatel scope na hokej, fotbal nebo antické Řecko, tak se mu zobrazí při vyvolání pojmu Sparta buď informace o fotbalové Spartě, o hokejové Spartě nebo o městě na peloponéském poloostrově. Abychom gramatiku topic maps shrnuli: Ve znalostní vrstvě se vyskytují témata jednoznačně definovaná podle URI, které mohou mít různé oblasti platnosti. Tyto témata jsou provázána pomocí vztahů, u kterých je potřeba stanovit role. Navíc témata mají výskyty, které ukazují na dokumenty ve vrstvě informací.

8.2.3.Využití Tato gramatika, tedy topic maps se využívají v content management systémech, při integraci a spojování zdrojů, v expertních systémech, v B2B aplikacích a hlavně umožňují logicky správné členění portálů, usnadňují elektronické vyhledávání podle širších souvislostí, tj. podle vztahů, a jsou velmi dobrým nástrojem pro reprezentaci informací.

8.2.4.Vztah k myšlenkovým mapám Nyní si znovu popíšeme společné rysy a rozdíly mezi naším hlavním tématem, myšlenkovými mapy a topic maps. Společné rysy spočívají v tom, že myšlenkové mapy a mapy témat umožňují propojení témat. Struktura topic maps je navíc taková, že ji lze vyvíjet stejně jakou myšlenkovou mapu až do nekonečna, jelikož ke každému tématu existuje vždy alespoň jedna další asociace respektive jeden další vztah. Rozdíly ovšem spočívají v tom, že topic maps jsou navrženy tak, aby sloužily hlavně v oblasti IT/ICT. Topic maps totiž jsou standardizovány pomocí norem ISO na bázi XML, zatímco myšlenkovou mapu lze nakreslit i ručně. Jelikož ideálem map témat je stav, ve kterém budou všechny znalosti v jedné mapě, která bude editována mnoha lidmi, je pravděpodobnost zamítnutí absurdních nápadů mnohem větší než u myšlenkových map a z toho důvodu mapy témat nejsou vhodné pro kreativní proces a pro vytváření poznámek. Dalším odlišným faktorem je velmi úzké spojení témat s dokumenty pomocí výskytů. Myšlenkové mapy se s takovým “detailem” vůbec nezabývají. Spoléhají na to, že radiální myšlení vystačí pro vyjádření myšlenek. Poslední velkou odlišností je skutečnost, že myšlenkové mapy vycházejí z jednoho centrálního obrazu, zatímco témata v topic mapě jsou na stejné úrovni.

Václav Vašíček

66


8.3.Hodnocení Z tohoto porovnání je jasné, že představené způsoby zachycení informací mají společné rysy, ale že existují také specifické vlastnosti. Představené koncepty se hlavně zabývají tím, jak zobrazit již existující strukturu a již existující informace, ale přesto si nekonkurují, protože nemají stejné určení. Myšlenkové mapy tedy zcela jistě nejsou zbytečné, protože mimo jiné jsou schopny strukturovaně udržet informace a navíc se jedná o jednu z nejlepších metod pro pamatování, pro učení, pro kreativní proces a vůbec pro podporu jakékoliv duševní činnosti.

Václav Vašíček

67


C.Závěr V úvodu bakalářské práce jsme si stanovili cíle, kterých jsme chtěli v průběhu výkladu dosáhnout. Nyní nastal čas k tomu, abychom si naše výsledky shrnuli. Nejprve jsme si chtěli objasnit teorii myšlenkových map a zjistit její stavební kameny. To se nám podařilo v prvních kapitolách, jelikož jsme zjistili, že myšlenkové mapy jsou navržené takovým způsobem, aby byly pro člověka přirozené. Dále jsme se seznámili se samotnou teorií a ukázali si nevýhody lineárních poznámek a záznamů, které vůbec vedly ke vzniku myšlenkových map. Poté jsme chtěli být schopni sami vytvářet myšlenkové mapy, k čemuž nám pomohly kapitoly, představující teorii a pravidla pro vytváření myšlenkových map. Tím jsme získali potřebný teoretický základ a mohli se seznámit s různými oblastmi, ve kterých myšlenkové mapy jsou přínosem. Zjistili jsme, že myšlenkové mapy jsou optimální pro třídění vlastních a cizích myšlenek, pro pamatování, pro kreativní proces a pro skupinové provádění těchto činností. Následně jsme si ukázali, že školství a vývoj informačních systémů jsou příkladem pro konkrétní využití myšlenkových map v praxi. Poté jsme otestovali software pro tvorbu myšlenkových map a vybrali ty aplikace, které buď nabízely největší funkcionalitu, nejlépe vyhovovaly zákonům pro tvorbu myšlenkových map, nebo co nejlépe odpovídaly potřebám osob respektive podniků. Nakonec jsme se seznámili s kognitivními mapami a s topic maps, které mohou být považované za příbuzné myšlenkových map. Vlastní přínos při tvorbě bakalářské práce spočívá ve spojení metodiky MMDIS s myšlenkovými mapami a v testování aplikací pro tvorbu myšlenkových map, jelikož byla vyvinuta velká škála kritérií a několik profilů, aby byl vybrán ten software, který svému uživateli poslouží co nejlépe. V praxi se ovšem vyskytují potíže. Každý člověk totiž musí chtít vytvářet myšlenkové mapy. Existuje jen málo lidí, kteří jsou připraveni opustit své zvyky a třídit si své myšlenky lepším, ale jiným způsobem. Při využití myšlenkových map ve vývoji informačních systémů narážíme na ty samé problémy. Použití myšlenkových map totiž musí být stanoveno vedoucím projektu, který myšlenkové mapy buď vůbec nezná nebo se obává příliš malých efektů z důvodu neznalosti zaměstnanců. Proto je využití myšlenkových map při vývoji informačních systémů minimální. Výsledky, nalezené v bakalářské práci, ovšem mohou být využity i v praxi. Je dobré znát teorii myšlenkových map, jelikož je zásadním předpokladem pro jejich tvorbu. Dále je užitečné vědět o oblastech pro využití myšlenkových map, aby autor myšlenkové mapy byl schopný posoudit, ve kterých situacích myšlenkové mapy mohou být ohromným přínosem. Jediné, co je potřeba, je odvaha pro prosazení netradičního způsobu, ať už se nacházíme v softwarové společnosti nebo v bance. Vzorovým příkladem je ale školství. Myšlenkové mapy jsou ideální pro třídění znalostí, učení a vytváření kreativních nápadů, ale používají se jen velmi zřídka. Závěrem je třeba konstatovat, že myšlenkové mapy lze využít v mnohem větším počtu případů, než kolik jich je uvedeno v bakalářské práci. Jen namátkově se můžeme zmínit o využití myšlenkových map v projektovém řízení, v managementu nebo v řízení kariéry. Myšlenkové mapy opravdu splňují očekávání, která jsme do nich na začátku práce vkládali. Jsou totiž nástrojem, který umožňuje efektivnější organizaci myšlenek a který díky svému hravému přístupu udržuje pozornost a podporuje kreativitu. Stačí se s ním seznámit a začít ho využívat!

Václav Vašíček

68


D.Seznam použité literatury [1]BUZAN, Tony, BUZAN, Barry. The mind map book. Emma Shackleton; Alan Burton, Ben Cracknell. 5th edition. Harlow : BBC Active, 2006. 261 s. ISBN 1406610208. [2]BUZAN, Tony, BUZAN, Barry. Das Mind-Map Buch : Die beste Methode zur Steigerung Ihres geistigen Potenzials. Christiana Haack. 5. Auflage. Heidelberg : MvgVerlag, 2002. 319 s. BBC train your brain. ISBN 978-3-636-06243-7. [3]VOŘÍŠEK, Jiří. Strategické řízení informačního systému a systémová integrace. 1. vyd. Praha : Management Press, 2006. 324 s. ISBN 80-85943-40-9. [4]JABLONSKÝ, Josef. Operační výzkum : Kvantitativní modely pro ekonomické rozhodování. Kamil Mařík; Štěpán Jablonský. 3. vyd. Praha : Professional Publishing, 2007. 324 s. ISBN 978-80-86946-44-3. [5]Neuron - Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [2005] , 18.1.2008 [cit. 2008-04-25]. Popis mozkové buňky v encyklopedii wikipedia. Dostupný z WWW: . [6]Mindjet mit neuer Vertriebsstruktur auf Wachstumskurs in Europa [online]. 2002-2008 [cit. 2008-04-25]. Tisková zpráva o společnosti Mindjet. Dostupný z WWW: . [7]Mind Mapping Vorteile [online]. 2005-2006 [cit. 2008-04-25]. Seznam výhod myšlenkových map. Dostupný z WWW: . [8]WALTER, Andreas. Mind Mapping : Ein Werkzeug für Kopfarbeiter. Dialog Consult [online]. 2000 [cit. 2008-04-25], s. 1-6. Dostupný z WWW: . [9]MLS, Karel. Fuzzy kognitivní mapy : Seminář SOCO [online]. 2002 [cit. 2008-04-25]. Přednáška z hradecké univerzity týkající se fuzzy kognitivních map. Dostupný z WWW: . [10]Beyond the cognitive map - The MIT Press [online]. c2008 [cit. 2008-04-25]. Představení knihy týkající se kognitivních map. Dostupný z WWW: . [11]KRAFFT, Martin F.. Cognitive maps [online]. 2002 [cit. 2008-04-25]. Materiály z curychské univerzitiy týkající se kognitivních map. Dostupný z WWW: . [12]What Are Topic Maps. XML.com [online]. 2002 [cit. 2008-04-25], s. 1-3. Dostupný z WWW: . [13]KOSEK, Jiří. Topic Maps : Tutoriál. Kosek.cz [online]. 2006 [cit. 2008-04-25], s. 1-47. Dostupný z WWW: . [14]Vier Lerntypen und wie sie am effektivsten lernen [online]. 2002-2008 [cit. 2008-04-25]. Popis čtyř různých typů učení. Dostupný z WWW: . [15]Carte heuristique - Wikipédia [online]. [2006] , 7 avril 2008 [cit. 2008-04-25]. Popis myšlenkových map ve francouzské wikipedii. Dostupný z WWW: . [16]ZMIJA, Markus. Alles über Mind Mapping [online]. 2001-2006 [cit. 2008-04-25]. Popis výhod myšlenkových map. Dostupný z WWW: . [17]Mind Mapping [online]. [2001] [cit. 2008-04-25]. Stránky univerzity z Birminghamu o myšlenkovém mapování. Dostupný z WWW: . [18]MindManager Software Products : Business Process Management Software - Mindjet [online]. 2008 [cit. 2008-04-25]. Domovské stránky MindManageru 7 Pro a MindManageru 7 Lite. Dostupný z WWW: . [19]Mind Mapping by Tony Buzan - iMindMap™ : Official Mind Map Software [online]. 2006-2008 [cit. 2008-04-25]. Domovské stránky softwaru IMindMap. Dostupný z WWW: . [20]Mind Mapping by Tony Buzan - iMindMap™ : Official Mind Map Software [online]. 2006-2008 [cit. 2008-04-25]. Tutoriály k IMindMapu. Dostupný z WWW: < http://www.imindmap.com/tutorials/>. [21]Pimki Home Page [online]. [2004] [cit. 2008-04-25]. Dostupný z WWW: .

Václav Vašíček

69

Myšlenkové mapy v teorii a praxi [22]FreeMind - free mind mapping software [online]. [2004] , 2 Mar 2008 [cit. 2008-04-25]. Domovské stránky aplikace FreeMind. Dostupný z WWW: . [23]Welcome to Wikka Wiki [online]. [2005] , 2008-03-23 [cit. 2008-04-25]. Domovské stránky systému Wikka Wiki. Dostupný z WWW: . [24]Bubbl.us - free web application for brainstorming online [online]. [2007] [cit. 2008-04-25]. Domovské stránky webové aplikace bubbl.us. Dostupný z WWW: . [25]Visual Understanding Environment (VUE) [online]. [2004] [cit. 2008-04-25]. Domovské stránky projektu VUE. Dostupný z WWW: . [26]Sourceforge.net - software search [online]. 1999-2008 [cit. 2008-04-25]. Statistiky k aplikaci FreeMind. Dostupný z WWW: . [27]Vym - view your mind [online]. 2005 [cit. 2008-04-25]. Domovské stránky projektu view your mind. Dostupný z WWW: . [28]Mindjet - Partner Solutions [online]. 2006-2007 [cit. 2008-04-25]. Stránky Mindjetu o integraci s jinými aplikacemi. Dostupný z WWW: . [29] Script Mapping [online]. 2007 [cit. 2008-04-25]. Galerie myšlenkových map. Dostupný z WWW: . [30] ČSSI on line [Česká společnost pro systémovou integraci] - TERMINOLOGIE [online]. 2002 [cit. 2008-04-30]. Terminologický slovník české společnosti pro systémovou integraci. Dostupný z WWW: .

Václav Vašíček

70


E.Terminologický slovník Abstrakce

Vědomé (a účelové) odhlédnutí od jistých aspektů problému, v OO se používá ve smyslu objekt - třída, podtřída - nadtřída, třída - metatřída, apod.

Analýza

Postup, jehož výstupem je logický (esenciální) model (viz) vytvářeného systému Analýza rizik informačního systému Proces, během něhož jsou zjišťována aktiva informačního systému (-> IS/ICT) a jejich hodnota, -> hrozby působící na aktiva -> informačního systému, -> zranitelnost systému, pravděpodobnost realizace hrozeb a odhad jejich následků.

Aplikace

Využívaný software uživatelem, jím zpracovávaná data, poskytované funkce a podporované procesy a současně s aplikací spojené potřebné technologie. Architektura informačního systému Architektura se v informačních systémech a technologiích (-> IS/ICT) používá k vyjádření základního konceptu řešení informačního systému, a to z určitého přesně vymezeného pohledu. V současné praxi se nejčastěji rozlišují: • architektura služeb IS/ICT, tj. struktura poskytovaných služeb a jejich vzájemných vztahů. Sledují se např. informační služby interním pracovníkům nebo externím zákazníkům a partnerům, jejich obsahová náplň, obchodní podmínky, organizační zajištění apod. • aplikační architektura informačního systému představující seznam aplikací, a základní vztahy mezi nimi, • architektura softwarová (viz samostatné heslo), • architektura technologická reprezentující uspořádání celého spektra informačních a komunikačních technologií, tj. základních softwarových a technických prostředků, • architektura řízení IS/ICT - definuje jednotlivé oblasti řízení IS/ICT a jejich vzájemné vztahy.

Architektura softwarová

Softwarová architektura je jednou z dílčích -> architektur informačního systému. Určuje, z jakých softwarových komponent bude informační systém postaven a jaké vazby budou mezi těmito komponentami existovat. Základní typy softwarových architektur jsou lineární, hierarchická, vrstvená a síťová. Zvláštním případem vrstvené architektury je architektura klient/server. Důraz na softwarové architektury neustále roste, neboť současné informační systémy jsou složeny z řady komponent a integrují v sobě další technologie jako např. -> middleware. Fyzikální struktura, účelně využívaná pro vyjádření informace je nazývána signál a proměnlivost (prostorová či časová) zvolené fyzikální veličiny „nese“ informaci. Data představují vhodný způsob záznamu (zápisu) , který se může lišit s ohledem na použitou technologii a nebo schopnost člověka (příjemce) data vnímat a interpretovat. Vhodný způsob záznamu dat - signálů a formy zápisu - je volen s ohledem na rychlost, přesnost, bezpečnost a účinnost ukládání, přenosu, zpracování a presentaci informace. V případě, že data slouží k záznamu informace, vyjadřované člověkem pomocí znaků (písmen, číslic apod.), musí forma záznamu dat splňovat dohodnutá a společně sdílená pravidla (syntaxi), která představují formální aspekty kódování. Pro zpracování informační technologií hraje zásadní roli binární kódování dat. Tradiční představa, že data popisují či reprezentují skutečnost (události, objekty, hodnoty) je nejen zjednodušující, ale i zkreslující. Především takové pojetí neříká co data jsou, ale co vyjadřují a i v tomto případě data vyjadřují také příkazy či popisy událostí, ale také přání, pocity apod.

Data

Obecně jsou data fyzickou strukturou, kterou je schopen určitý systém rozlišovat a reagovat na ni.

Dimenze

Dimenze je hledisko, podle kterého jsou sledovány ukazatele. Dimenze je tvořena jednou nebo více tabulkami dimenzí (číselníky). Dimenze může mít různý počet úrovní a hierarchií.

Informace

Informace je význam, který člověk v procesu interpretace přisuzuje -> datům. Hlubší porozumění pojmu „informace“ vyžaduje překonat běžné pojetí, které se váže na informaci presentovanou člověkem pomocí (jazykových) symbolů. Ty mohou být prezentovány i pomocí informačních a komunikačních technologií -> ICT. Mimo informace presentované pomocí symbolů přijímá člověk z okolí i jiné formy informace (které nejsou vyjadřovány pomocí symbolů) a které ovlivňují jeho kognitivní procesy včetně tvorby znalostí a iniciovaní aktivit. Obecnému pojetí informace věnuje značnou pozornost moderní informační věda.

Informační strategie

Jedna z dílčích strategií (vedle marketingové, finanční, personální atd.), které navazují na globální podnikovou strategii. Cílem informační strategie je podpora podnikových cílů vhodným informačním systémem. Strategie hodnotí stávající stav informačního systému a určuje celkovou koncepci rozvoje informačního systému podniku na dva až tři roky. Určuje jednotlivé kroky realizace této koncepce - ty jsou definovány jednotlivými informatickými projekty. Zajišťuje vzájemnou synchronizaci a provázání plánovaných a řešených projektů a provozovaných aplikací. Nemá-li organizace informační strategii, pak obvykle investice do informatiky nejsou navázány na podnikové cíle, a tím není dostatečně zajištěna návratnost investic do -> IS/ICT.

Informační systém

Informační systém je systém jehož prvky jsou informační a komunikační technologie, data a lidé. Cílem informačního systému je efektivní podpora informačních a rozhodovacích procesů na všech úrovních řízení organizace (podniku). Při návrhu a implementaci nové verze informačního systému organizace je třeba brát v úvahu řadu aspektů (dimenzí) a jejich vazeb: • -> hardware - z jakých technických komponent bude vytvořena technologická infrastruktura informačního systému, • -> software - jaké softwarové komponenty bude informační systém obsahovat a jaká bude funkcionalita a vzájemné vztahy těchto komponent, • -> data - jaká data budou v informačním systému uložena, jaká data budou z okolí (např. od dodavatelů, od zákazníků) do IS vstupovat, jaká data naopak budou z IS do okolí poskytována, • -> procesy - na podporu kterých podnikových procesů a činností bude IS sloužit a jakým způsobem, • informační služby - služby, které bude IS poskytovat svým uživatelům, Služba je vymezena zejména dodavatelem služby, uživatelem služby, funkcionalitou, objemem (počet uživatelů, objem zpracovávaných dat), kvalitou (dostupnost, doba odezvy a zabezpečení jednotlivých aplikací) a cenou, • lidé - kdo bude uživatelem jednotlivých aplikací/služeb a jejich funkcionality a jaké jsou kvalifikační

Václav Vašíček

71

Myšlenkové mapy v teorii a praxi předpoklady pro efektivní využití aplikací/služeb, • organizace - jaké organizační změny a změny předpisů si implementace nové verze IS vyžádá, • legislativa - jaké zákony a normy se k provozování jednotlivých aplikací vztahují, • ekonomika - jaké náklady a jaké přínosy jsou s provozem IS spojeny. Příklady vazeb mezi dimenzemi jsou: jaká data a jaké softwarové komponenty jsou uloženy na daném počítači, na funkcionalitu kterých softwarových komponent má vliv daný zákon apod.

Java

Objektově orientovaný programovací jazyk Konceptuální úroveň řešení Základní a nejvíce abstraktní úroveň popisu informačního systému (konceptuální model, esenciální model). Vyjadřuje jaké operace musí systém provádět a jaká data a jak musí uchovávat nezávisle na prostředí, v němž je systém realizován, vyjadřuje podstatu (esenci) systému.

Metainformační systém

Obecně pojem metasystém označuje systém, který popisuje, resp. modeluje jiný systém, v případě informačního systému jde o metainformační systém. Metainformační systém je jednotou metadatabáze (metadat) a operací, které umožňují uchování a zpracování dat.

Metodika vývoje IS/ICT

Doporučený souhrn fází, etap, přístupů, zásad, postupů, pravidel, dokumentů, řízení, metod, technik a nástrojů pro tvůrce -> informačních systémů, který pokrývá celý -> životní cyklus informačního systému. Určuje kdo, kdy, co a proč má dělat během -> vývoje IS.

MMDIS (Multidimensional Management and Development of Information System)

Metodika řízení -> vývoje a -> provozu informačního systému. Metodika je vytvářena od r. 1990 pracovníky katedry informačních technologií na VŠE v Praze a využívá ji řada organizací. [Voříšek. J.: Strategické řízení informačního systému a systémová integrace. 1. vydání. Praha: Management Press, 1997. ISBN 80-85943-40-9] Metodika se skládá se z jedenácti základních principů řízení a z pěti navzájem propojených konceptuálních modelů (konceptů) řízení organizace a jejího IS. Princip je myšlenkový přístup k chápání a analýze problému a s ním spojené zásady (pravidla) řešení problému. Mezi principy MMDIS patří: multidimenzionalita, vrstvenost, integrace, flexibilita, otevřenost, standardizace, kooperace, procesní pojetí, učení a růst, lokalizace zdrojů a měřitelnost. Principy MMDIS jsou aplikovány v konceptuálních modelech MMDIS. Například “Princip multidimenzionality” je formulován takto: Každý složitý problém je nutné analyzovat, hodnotit a jeho řešení navrhovat a řídit z mnoha různých dimenzí (pohledů). Pravidla principu multidimenzionality: 1) identifikuj všechny dimenze významně ovlivňující řešení problému, 2) vyřeš problém nejdříve z pohledu každé dimenze, 3) integruj separátní řešení do výsledného řešení. Příklad: pohledy na řešení IS mohou být: funkční, procesní, datový, organizační, legislativní, ekonomický, hardwarový, softwarový, časový atd. Konceptuálním modelem se v metodice rozumí model řízení daného systému (firmy, IS). Model objasňuje jak chápat řízený systém a s pomocí jakých metod a principů systém řídit. MMDIS zahrnuje tyto konceptuální modely: model řízení podnikových procesů, model SPSPR (model vztahů mezi strategickým řízením organizace, podnikovými procesy, informatickými službami, informatickými procesy a informačními zdroji), model systémové integrace, model tvorby a dalšího rozvoje IS a model řízení informatických procesů ve firmě. Jako příklad modelů je na následujícím obrázku uveden “Model řízení podnikových procesů”.

Model

Dílčí pohled na vytvářený systém,souhrn všech pohledů na celý systém

Model IS

Model informačního systému. Tak jako při stavbě domu nejdříve architekt vytvoří plány podle kterých se staví, tak při tvorbě informačního systému se ve fázích analýzy a návrhu (design) vytvoří na výkresech modely, podle kterých se implementuje (viz Implementace IS). Při tvorbě informačních systémů je použití modelů nutností, používají se však i jindy , např. při reorganizacích, k dokumentaci, výuce apod. Model IS se obvykle skládá z několika dílčích modelů, které popisují jednotlivé pohledy na informační systém. Řeší se tím problém zvládnutí velmi složitých systémů, kdy nejde vytvořit jeden popis zahrnující všechny aspekty systému. Jednotlivé modely popisují podrobně svůj pohled (a zanedbávají aspekty jiných pohledů). Podle společných aspektů se modely mezi sebou koordinují, takže jejich souhrn – model informačního systému – popisuje složitý systém jako celek. Modely jsou rozlišovány podle účelu (např. podnikový, analytický, designový, implementační). Podle způsobu pohledu na systém se rozlišují modely objektový, procesní, datový atd. Hlavní částí modelu jsou grafy prvků a vztahů (viz UML) doprovázené textem.

Myšlenková mapa

Způsob zaznamenání znalosti hierarchickým způsobem, který se snaží využívat všechny kortikální schopnosti, a který je obzvlášť vhodný pro abstrakci, třídění myšlenek, kreativní proces a pro zapamatování.

Návrh IS

Část procesu tvorby softwarového systému, jehož hlavním účelem je rozhodnout, jak bude systém implementován. Vstupem je analytický (konceptuální, esenciální) model vytvářeného systému. Během návrhu jsou přijímána taková rozhodnutí, aby se realizací systému dosáhlo požadovaných funkčních a kvalitativních požadavků na systém kladených. Při návrhu se berou na zřetel obecné vlastnosti implementačního prostředí, ale není svázán s jednou specifickou konkrétní implementací. Výstupem je podklad pro implementaci. V objektových přístupech (viz Objektově orientovaný přístup) zahrnuje design systému a design objektů.

Operační systém

Množina programových modulů, které slouží jako rozhranní mezi uživateli a jejich aplikačními programy a technickými prostředky počítačového systému, s primárním cílem vytvořit efektivní, bezpečný a snadno využitelný počítačový systém.

Proces

1) Ve smyslu podnikového procesu se procesem rozumí řízená posloupnost činností, spojená definovaným účelem, s cílem vyprodukovat definovaný výstup (produkt, službu). Řízení podnikového procesu je založeno na poznání objektivních zákonitostí a souvislostí typových dějů v rámci oboru činnosti podniku a jejich formalizaci v podobě základního předpisu procesu a pravidel pro jeho řízení. 2) V oblasti informačních systémů: Reakce systému na určitou událost nebo kombinaci událostí. Reakce je reprezentována sledem činností a funkcí IS. Vykonání určité činnosti, resp. funkce IS může být vázáno na určitou podmínku.

Václav Vašíček

72

Myšlenkové mapy v teorii a praxi Tento pojem úzce souvisí s pojmem -> Funkce IS, neboť při detailnějším pohledu můžeme zkoumat, jakým Procesem je daná Funkce zajišťována. Pojem Proces tedy akcentuje posloupnost činností (operací), kterou je daná funkce realizována, kdežto pojem Funkce akcentuje vstupy a výstupy funkce jako celku. 3) Ve výpočetní technice: -> Program spuštěný a probíhající.

Program

1) Předpis posloupnosti činností pro podřízené či výkonné elementy (program zájezdu, televizní program, program rozvoje firmy). 2) Program ve výpočetní technice – předpis činnosti počítače. Velké programy = programové systémy, např. operační systém, databázový systém. Počítačový program je posloupnost příkazů pro -> procesor počítače. Příkazy jsou jednak sekvenční (po provedení jednoho se provede následující), jednak rozhodovací, kdy se volí jedna ze dvou větví sekvenčních posloupností příkazů. Program je reprezentován souborem v paměti počítače (obvykle s příponou „exe“ nebo „com“), součástí programu však může být množství dalších souborů nejrůznějších typů. K zápisu programu v souboru (textovém) je použit -> programovací jazyk, tomuto souboru se říká zdrojový program. Základní dělení programů: interaktivní (střídají se činnosti člověka a počítače řízeného programem), dávkový (člověk nejprve připraví všechna data a program pak pracuje bez zásahu člověka) nebo systémový (nekomunikuje s člověkem ale s jinými programy nebo technickými zařízeními). Viz též -> Interaktivní a Dávkové zpracování dat.

Projekt IS/ICT

Řízený -> proces vyvolaný za účelem pořízení nebo adaptace (změny) -> IS/ICT, směřující k dosažení předem určených cílů. Projekt končí předáním produktu (nové verze IS/ICT). Klíčové charakteristiky projektu jsou: unikátnost, přesné cíle, daný začátek a konec, daná cena, omezené zdroje. Řízením projektu se rozumí vědomá činnost, směřující k dosažení předem určených cílů projektu, a to v dané kvalitě, v daném čase, v rámci daného rozpočtu a s danými zdroji s tím, že veškeré uvedené parametry se mohou v průběhu projektu měnit podle daných pravidel.

Provoz informačního systému

Provoz IS zahrnuje všechny rutinní činnosti při dlouhodobém a opakovaném využívání aplikací IS/ICT a při realizaci informačních služeb. Zahrnuje především rutinní činnosti spojené s prováděním úloh a garantuje informační infrastrukturu (péče o sítě, -> servery, klientské stanice, firewalls, produkty -> základního SW, přístupová práva, ochrana -> dat, využívání -> Intranetu apod.). Lidé z útvarů provozu proto přímo garantují styk s koncovými uživateli a kvalitu informačních služeb. Rozdělení odpovědnosti mezi uživatelem a provozem je realizováno formou služeb -> IS/ICT a definováním parametrů těchto služeb v -> SLA (Service Level Agreement).

Rozhraní uživatelské

Část aplikace sloužící pro interakci s uživatelem

Software

-> Programy, procedury a pravidla pro zpracování konkrétní úlohy na počítači neboli pokyny počítači, jak má danou úlohu řešit. Program je napsán v programovacím jazyku (např. Java, C, Pascal, Cobol, assembler). Software se dělí na základní (operační systém, databázový systém, komunikační systém) a aplikační - viz aplikační software.

Software pro řízení projektů

Souhrn programových prostředků podporujících činnosti spojené s řízením projektů, jako plánování jednotlivých projekčních etap a činností, resp. harmonogram projektu, sledování plnění projekčních úkolů, sledování vazeb mezi řešenými částmi projektu

Softwarové inženýrství

Softwarové inženýrství je disciplína informatiky zabývající se vývojem počítačových aplikací. Cílem je vytvářet software, který odpovídá požadavkům uživatelů, je dodán v termínu, za stanovenou cenu a pracuje bez chyb. Softwarové inženýrství zahrnuje jak technické aspekty vytváření softwarových systémů, tak i aspekty řízení, ekonomické aspekty a aspekty kvality. Představuje systematický, kvantifikovatelný přístup k vývoji, provozování a údržbě -> software.

SVG (scalable vector graphics)

Formát pro popis obrazu ve vektorové formě, obraz může být libovolně transformován, používá formát XML a proto má dynamickou povahu.

XML (eXtensible Markup Language)

XML (eXtensible Markup Language) je značkovací jazyk obsahující příkazy definující syntax (strukturu) dokumentu, definovaný doporučením W3C (WWW Consortium). Navazuje na něj řada dalších standardů/technologií např. DTD (Document Type Definition), XSTL (XSL Transformations), SOAP ( Simple Object Access Protocol).

Znalost

1) -> Informace v kontextu, umožňujícím jejich využití při rozhodování. Kontext je zde vytvářen především zkušenostmi/schopnostmi a může mít podobu metodik, technik, formálních postupů apod. Převažuje rozlišení dvou typů znalosti [Nonaka, Takeuchi]: a) Formální, explicitní (Explicit) má hmotnou podobu, zpravidla jako data v informačním systému (IS) podniku. Tato znalost je obsažena především v podnikových procesech, definujících kontext užití informací z IS, b) Neformální, zkrytá (Tacit) - osobní, neformální, často nevědomá, obtížně sdělitelná. Má podobu osobních ideálů, postojů, intuice, tušení, sympatií atp. 2) Dynamicky fungující systém vzájemné interakce osvojených zkušeností, získaných poznatků a člověkem sdílených hodnot i názorů v jeho myšlenkových procesech. Tvoří systémový rámec pro interpretaci a transformaci dat na informace, jejich vyhodnocování a integraci do již existujících znalostí [Vodáček]. Charakteristické rysy znalostí jako pojmu jsou [Svátek, Berka, Pstružina, Truneček, Vejlupek, Zdráhal]: • jsou obecné (oproti datům, která jsou specifická), • nejsou objektivně verifikovatelné (oproti datům, která jsou), • jsou individuální, oproti “vědění”, které je kolektivní. Existují však i znalosti vlastněné skupinou lidí (např. „znalostní kapitál“, či „kultura“ firmy), • jsou formalizovatelné (oproti dovednostem či schopnostem), jakkoliv nemusejí být formalizované (viz tzv. “tacit” znalosti diskutované výše), • jsou vzájemně provázané (oproti informacím či datům, které jsou izolované, týkají se dílčích jevů), • týkají se procesu (oproti informacím, které jsou statické).

Životní cyklus vývoje informačního systému

Přístup, který procesně popisuje vývoj IS. Jeho cílem je realizace a zprovoznění nové verze IS. Je tvořen několika fázemi: globální strategie podniku (GST), -> informační strategie (IST), úvodní studie (UST), globální analýza a návrh (GAN), detailní analýza a návrh (DAN), -> implementace IS (IMP), zavádění (ZAV), provoz a údržba (PÚ). První dvě fáze se týkají IS jako celku. Ostatní fáze se týkají jednotlivých informatických projektů, které vytvářejí novou aplikaci (komponentu) IS, resp. novou verzi aplikace. Životní cyklus aplikace se uzavírá tehdy, kdy už není efektivní přizpůsobovat danou aplikaci novým podmínkám a novým požadavkům pomocí údržby. V tom případě je aplikace vyměněna za novou, jejíž vývoj zahajuje nový cyklus. [30]

Václav Vašíček

73


F.Přílohy V příloze jsou myšlenkové mapy, které sloužily k vypracování samotné bakalářské práce. Tyto mapy tedy mohou rychle vytvořit přehled o obsahu celé práce.

Myšlenková mapa pro kapitolu biologické a psychologické základy

Václav Vašíček

74


Myšlenková mapa pro kapitolu lineární poznámky a záznamy Václav Vašíček

75


Myšlenková mapa pro kapitolu o teorii myšlenkových map

Václav Vašíček

76


Myšlenková mapa pro kapitolu o pravidlech pro vytváření myšlenkových map Václav Vašíček

77


Myšlenková mapa pro kapitolu o vhodných a nevhodných oblastech pro myšlenkové mapy Václav Vašíček

78


Myšlenková mapa pro část bakalářské práce týkající se školství

Václav Vašíček

79


Myšlenková mapa pro část práce týkající se vývoje informačních systémů

Václav Vašíček

80


Myšlenková mapa týkající se aplikací pro vytváření myšlenkových map

Václav Vašíček

81


Myšlenková mapa týkající se části o příbuzných tématech

Václav Vašíček

82

Vysoká škola ekonomická v Praze. Myšlenkové mapy v teorii a praxi

Recommend Documents