VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2006
DIANA SOEBAJOVÁ
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Hlavní specializace: Evropská integrace
Společná zemědělská politika Evropské unie a její vliv na Českou republiku
Autor: Diana Soebajová Vedoucí práce: Doc. Ing. Vladimír Jeníček, DrSc.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne 20. dubna 2006
……………..…….. podpis
Na tomto místě bych ráda poděkovala Doc. Ing. Vladimíru Jeníčkovi, DrSc., vedoucímu mé diplomové práce, za odborné vedení a užitečnou pomoc, kterou mi při zpracování diplomové práce poskytl.
Obsah Úvod………………………………………………………………………………….….. 5 1
Reforma Společné zemědělské politiky z roku 2003……………………….. … 7
2
Agrární politika ČR v rámci EU…………………………………………….... 11 2.1
Integrace České republiky do Evropské unie…………………………….. 11
2.2
Agrární politika ČR v procesu integrace do EU…………………………. 12
2.3
Koncepce agrární politiky ČR po vstupu do Evropské unie (2004 - 2013)………………………………………… 16
2.4
3
Vstupní etapa zemědělské politiky ČR (2004 – 2006)…………………… 18
Podpora českého zemědělství v Evropské unii……………………………...… 25 3.1
Předvstupní pomoc pro Českou republiku od EU…………………...…… 25
3.2
Rámec podpory Společenství 2004-2006……………………...………… 26
3.3
Společný regionální operační program (SROP)…………...…………….. 32
3.4
Podpora rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v období 2007 – 2013…………………………………………… 34
4
5
6
Vliv Společné zemědělské politiky EU na Českou republiku……………….. 37 4.1
Přínosy a omezení členství ČR v EU…………………………………….. 37
4.2
Komparace České republiky s členskou zemí Evropské unie- Irskem…... 38
4.3
Jak zlepšit situaci českých zemědělců v prostředí EU?…………………... 42
Ekologické zemědělství v ČR………………………………………………….. 48 5.1
Ekologické zemědělství – cíle a produkty……………………………….. 48
5.2
Český trh s biopotravinami v období integrace ČR do EU……………… 49
5.3
Možnosti rozvoje ekologického zemědělství po vstupu ČR do EU……… 53
Vliv agroturistiky na zvýšení příjmů českých zemědělců……………………. 59 6.1
Agroturistika na zemědělských farmách v ČR…………………………… 59
6.2
Swot analýza- Zhodnocení podmínek pro rozvoj agroturistiky v České republice…………………………………………………………………
62
Závěr……………………………………………………………………………………
65
Seznam tabulek, obrázků a grafů použitých v textu práce…………………………
68
Seznam použitých zkratek v textu práce…………………………………………….
70
Seznam použité literatury…………………………………………………………….
72
Seznam příloh………………………………………………………………………....
75
Přílohy……………..………………………………………………………………..…
76
Úvod Ve své práci jsem se zabývala vlivem Společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie na Českou republiku. Věnovala jsem se tomuto tématu, jelikož ve stále postupujících procesech globalizace a integrace hrají opatření v rámci SZP velmi důležitou úlohu. Zhodnotila jsem vliv SZP na vývoj agrární politiky České republiky v procesu integrace ČR do Evropské unie, jenž byl završen vstupem ČR do EU 1.května 2004. Cílem mé práce bylo zaměřit se na potenciální oblasti rozvoje českého zemědělství pod vlivem SZP. Farmáři mají potenciál zejména pro rozvoj ekologického zemědělství, podporovaném aktivitami spjatými s agroturismem či využíváním obnovitelných zdrojů energií. Čeští zemědělci čelí v EU tvrdé konkurenci, a proto je nezbytné, aby v co největší míře využívaly možnosti, které před ně Společná zemědělská politika klade zejména prostřednictvím strukturálních fondů. První kapitola je obecného charakteru. Hlavní cíle Společné zemědělské politiky EU obsahuje Římská smlouva z roku 1958. Již v 80.letech vyvstala nutnost reformního procesu SZP. Aktuální reforma z roku 2003 navazuje na principy Agendy 2000. Reaguje na globální výzvy v zemědělství – obrat ke zvýšené ochraně životního prostředí a trvale udržitelnému rozvoji venkova. Druhá kapitola pojednává o agrární politice ČR. Nejdříve jsem stručně popsala integrační proces České republiky do Evropské unie a agrární politiku za dané období. Následně jsem se zabývala Koncepcí agrární politiky ČR po vstupu do EU (2004 - 2013). Soustředila jsem se zejména na Vstupní etapu koncepce v období 2004 - 2006. Třetí kapitolu jsem věnovala podpoře českého zemědělství ze strany Evropské unie. Již před vstupem do EU mohla ČR čerpat finanční prostředky z předvstupních fondů EU. Po vstupu ČR do EU se rozšířily možnosti, jak urychlit rozvoj venkova za přispění finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Značný význam v současné době zaujímá zejména Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, jenž dává farmářům příležitost pro modernizaci farem včetně finančních prostředků na projekty v oblasti agroturistiky. Dále jsem se zaměřila na Společný regionální operační program (SROP). Je komplementární s OP Rozvoj venkova a rozšiřuje jeho dopad na místní úroveň. Orientuje se na rozvojové potřeby regionů. Od roku 2007 se v rámci SZP otevře farmářům další možnost zvýhodnění- Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova.
Ve čtvrté kapitole jsem se zaměřila na potenciální oblasti rozvoje českého zemědělství pod vlivem Společné zemědělské politiky EU. Zmínila jsem přínosy a omezení členství ČR v EU. Uvedla jsem možnosti, které poskytuje členství v EU pro rozvoj země na příkladu Irska a porovnala se situací v ČR. Čeští farmáři by stále měli usilovat o zlepšení svého postavení. Jednu z příležitostí představuje využití alternativních zdrojů pro výrobu energie – biomasu. Další možnosti rozvoje zemědělství v ČR jsem podrobněji rozvedla v páté a šesté kapitole. Pátou kapitolu jsem věnovala ekologickému zemědělství. Představuje příležitost, jak mohou čeští zemědělci využít svůj potenciál a reagovat na rostoucí poptávku po bioproduktech. Popsala jsem cíle a produkty v rámci daného typu zemědělství. Dále jsem se zaměřila na český trh s bioprodukty v období integrace ČR do EU a na možný rozvoj ekologického zemědělství ČR po roce 2004. V šesté kapitole jsem popsala formu cestovního ruchu, který je šetrný k životnímu prostředí a přispívá k uchování přírodních i kulturních památek, folkloru a tradic pro další generace – agroturismus. Popsala jsem činnost Svazu podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice ( ECEAT). Stručně jsem zhodnotila podmínky pro rozvoj agroturistiky v České republice. Hlavním podkladem k mé práci byla odborná literatura uvedená na konci práce včetně příloh doplňujících vývoj Společné zemědělské politiky EU, zejména OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství.
1
Reforma Společné zemědělské politiky z roku 2003 Cíle, principy a časový rámec1 pro zavedení Společné zemědělské politiky EU
obsahuje již Římská smlouva, kterou Německo, Francie, Itálie a země Beneluxu podepsaly dne 25. července 1958. K upřesnění principů Společné zemědělské politiky došlo na počátku 60.let. Dle čl.33 Římské smlouvy mezi cíle SZP patří: -
zvýšení produktivity zemědělství,
-
zajištění odpovídající životní úrovně zemědělské komunity,
-
stabilizace trhů,
-
zajištění plynulého zásobování,
-
zajištění dodávek spotřebitelům za rozumné ceny.
Finanční prostředky na realizaci SZP plynou zejména z Evropského záručního a orientačního zemědělského fondu (EAGGF). Fond se skládá se ze dvou sekcí. Orientační sekce spolufinancuje strukturální politiku. Jedná se o prostředky určené na restrukturalizaci a modernizaci zemědělských hospodářství, podporu začínajícím zemědělcům, vyrovnávací příspěvky, které pomáhají překonat nepříznivé přírodní podmínky, aj. Ze sekce záruční se financují zejména Společné tržní organizace, prostřednictvím kterých se SZP uskutečňuje. V roce 1980 dosahovala výše podílu Společné zemědělské politiky 72,3 procent všech výdajů rozpočtu EU. Proto vyvstala potřeba reformního procesu. V současné době se uplatňuje reforma, jenž byla schválena v červnu roku 20032 v Lucemburku. Mezi hlavní prvky reformy patří integrovaná platba pro zemědělce bez závislosti na výši produkce. Cílem integrované platby je zajištění trvale udržitelného zemědělství s výraznějším tržním zaměřením. V důsledku zrušení vazby na produkci bude nutné předejít opouštění půdy a následným problémům se životním prostředím. Příjemci přímých plateb proto mají povinnost udržovat veškerou zemědělskou půdu v dobrém hospodářském stavu. Povinné plnění dalších předpisů se bude týkat standardů v oblasti péče o životní prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví zvířat a ochrany zdraví při práci na jednotlivých farmách.
1
Lukáš Z., Neumann P.: Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU,
VŠE,Praha, 2000, str. 12 - 13 2
http://www.europarl.eu.int/meetdocs/2004_2009/documents/dt/549/549504/549504cs.pdf
Komise (ES) navrhla zvýšit objem prostředků na financování a rozšířit prostor pro podporu rozvoje venkova na základě přijetí nových opatření. Patří mezi ně pobídkové platby na podporu jakosti a podpory pro zemědělce při plnění zpřísněných standardů. Pobídkové platby jsou určeny pro farmáře, jenž se podílejí na programech zaměřených na zvyšování kvality zemědělských výrobků a používaných výrobních procesů.Budou se vyplácet ročně maximálně po dobu 5 let do maximální výše 1 500 eur na farmu v daném roce. Další typ pobídkové platby představují podpory pro skupiny zemědělců na činnosti spojené s informováním spotřebitelů o vyráběných produktech a dále na činnosti zaměřené na jejich propagaci. Farmáři mohou dané finanční prostředky od EU využívat na krytí nákladů maximálně do výše 70 procent. Zásadní význam zaujímá paušální podpora pro zemědělce na přizpůsobení vůči standardům v oblasti ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví a pohody zvířat a ochrany zdraví při práci. Tyto platby se mají postupně snižovat v průběhu nejvýše pěti let. Finanční limit podpory je stanoven na 10 000 eur3 na farmu za rok. Platba se nevyplatí, pokud nedodržení standardů vznikne tím, že farmář neplní ani standardy, jenž jsou už součástí národní legislativy. V případě, že se zemědělci na dobu nejméně 5 let zaváží, že budou hospodářským zvířatům zajišťovat zvýšenou pohodu nad rámec běžné praxe v chovu, mohou získat podporu. Bude se vyplácet každoročně podle nákladů vynaložených navíc a podle ušlých příjmů souvisejících s tímto závazkem. Farmáři také mohou získat podporu na hrazení nákladů za poradenské služby. Maximální hodnota čerpaných finančních částek nesmí přesáhnout 1 500 eur.4 Do roku 2007 disponují členské státy možností přesouvat prostředky z přímých plateb na účely rozvoje venkova na základě dobrovolné ,‚modulace“. Systém zavádí zásadu odvodů podle celkové částky pobíraných přímých plateb. Od roku 2007 navrhuje Komise EU systém povinné ,‚modulace”. Záměrem opatření je snaha odstranit stávající nerovnováhu, kdy 80 procent pomoci směřuje pouze do 20 procent farem. Platby poskytované jednotlivým farmám v každém rozpočtovém roce se budou postupně snižovat. Na nové členské státy se princip modulace začne vztahovat, až u nich postupně zaváděné přímé platby dosáhnou stávající úrovně přímých plateb v EU.
3
http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=2825
4
tamtéž
Reformou z roku 2003 se zavádí zemědělský poradenský systém. V první fázi je účast v systému povinná pro farmáře, jenž na přímých platbách každoročně získávají přes 15 000 eur a nebo dosahují ročního obratu vyššího než 100 000 eur. Ostatní farmáři budou mít možnost zapojit se do systému dobrovolně. Evropská unie se snaží o stabilizaci trhů a zlepšování režimů Společných tržních organizací. V sektoru průmyslových brambor se podle stávající úpravy výrobcům vyplácejí přímé platby. Jejich výše byla v rámci Agendy 20005 stanovena na 110,54 eur na tunu škrobu. Polovina této platby se začlení do integrované platby podle dosavadních hodnot dodávek průmyslovým odběratelům. Zbývající část bude zachována ve formě specifické plodinové platby na průmyslové brambory. Minimální cena se ruší. V oboru sušených krmiv se podpora přerozdělí mezi pěstitele a zpracovatelský průmysl. Přímá podpora pro výrobce bude začleněna do integrované platby podle dosavadních hodnot dodávek průmyslovým odběratelům. V jednotlivých členských státech se budou uplatňovat národní limity se zohledněním stávajících národních garantovaných množství. V oblasti výroby osiv vybraných plodin a odrůd byla stanovena podpora nařízením č.2358/71. Tato pomoc, která se v současné době vyplácí na tunu vyrobeného osiva, se začlení do integrované platby. Cíl Společné zemědělské politiky v sektoru mléčných výrobků spočívá v zajištění stabilní perspektivy chovatelům dojnic. Komise navrhuje prodloužit platnost reformovaného systému mléčných kvót až do let 2014/15. Je třeba snížit podporovanou cenu mléka s odpovídajícím zvýšením kvóty o 1 procento v roce 2007 a o další 1 procento v roce 2008. Veškeré platby na mléko a mléčné výrobky se začlení do integrované platby pro farmáře. Reforma z roku 2003 se věnuje i oblasti obnovitelných energií. Komise (ES) navrhuje poskytovat pomoc na výrobu plodin poskytujících energetickou biomasu ve výši 45 eur na hektar těchto plodin. Celkem jde o výměru 1 500 000 ha. Tato forma pomoci se 5
Dokument Agenda 2000 předložila Komise (ES) v roce 1997. Definitivní verze reformy SZP byla přijata na
zasedání Evropské rady v Berlíně v březnu v roce 1999. Mezi její hlavní prvky plynoucí z Agendy 2000 patří: -
Konkurenceschopnost evropského zemědělství byla podpořena snížením cenových podpor,
-
Snížení podpory k cenám je částečně kompenzováno většími přímými platbami,
-
Větší důraz se klade na nezávadnost potravin, ochranu životního prostřed a, zacházení se zvířaty,
-
Ekologické cíle se začleňují do SZP,
-
Objevuje se nový aspekt : péče o rozvoj venkova jako součásti evropského kulturního dědictví.
bude udělovat na plochy, u kterých má farmář smluvně zajištěný prodej energetických plodin zpracovatelským firmám. Může jít také o zpracování těchto plodin na samotné farmě. Pokud se na výrobce vztahuje povinnost uvádět půdu do klidu, k výplatě integrované dotační platby dochází pouze po splnění určitých podmínek. Farmáři musí nadále ponechávat v klidu půdu na výměře rovnající se 10 procentům jejich stávajících osevních ploch obilovin, olejnin a bílkovinných plodin. Reforma Společné zemědělské politiky Evropské unie z roku 2003 zavádí řadu změn. V prvé řadě je zaznamenán příklon k udržitelnému rozvoji venkova, k větší ochraně životního prostředí a k ekologicky šetrným formám zemědělské výroby. Cílem reformy je také zvýšit bezpečnost výroby v zemědělství zavedením nových standardů a předpisů. Dlouhodobý cíl SZP spočívá v omezení nadvýroby, jejíž vykupování a skladování souvisí s vysokou náročností na finanční prostředky z rozpočtu EU. Proto je pro zemědělce zavedena integrovaná platba bez závislosti na výši produkce. Evropská unie reflektuje silné konkurenční prostředí ve světové ekonomice.
2
Agrární politika České republiky v rámci EU
2.1
Proces integrace České republiky do Evropské unie Česká republika se od roku 1989 začíná výrazně orientovat na členské země
Evropské unie. V prosinci 1991 podpisuje tehdejší Československá federativní republika s Evropskou unií asociační dohodu. V roce 1993 sepisuje novou asociační dohodu ČR a Evropská unie. Předpokládá postupnou integraci ČR do struktur EU. Vstupuje v platnost v roce 1995. Česká republika oficiálně žádá o vstup do Evropské unie 23. ledna 1996. Kritéria pro vstup do EU stanovuje zasedání Evropské rady v Kodani v červnu 1993. Proces pokračuje zasedáním Evropské rady v Essenu v prosinci 1994. Zde dochází ke schválení dokumentu ,, Strategie přípravy přidružených zemí střední a východní Evropy na vstup do EU.6 Na zasedání Evropské rady v Cannes v roce 1995 je schválena „Bílá kniha: Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie´´. Další krok představuje summit v Madridu v prosinci 1995. Summit žádá Evropskou komisi, aby připravila kritéria posudků na žádosti o členství v EU. V červenci 1997 předkládá Komise EU posudky na deset kandidátských zemí v rámci dokumentu Agenda 2000. Evropská komise tak začíná pravidelně zpracovávat posudky na tyto země. V prosinci 1997 přijímá Evropská rada na svém summitu v Lucemburku historické rozhodnutí o rozšíření Evropské unie. Na základě pokroku při plnění Kodaňských kritérií jsou kandidátské země rozděleny na dvě skupiny. Jednání s Českou republikou, Mad´arskem, Polskem, Estonskem, Slovinskem a Kyprem probíhají od 31. března 1998. Jednání s Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Rumunskem, Slovenskem a Maltou jsou formálně zahájena v roce 1999. V říjnu 1999 Evropská komise schvaluje změnu strategie rozšiřování Evropské unie. Od roku 2000 jedná Evropská unie se všemi kandidátskými zeměmi. Samotným jednáním o přistoupení předcházela etapa screeningu legislativy, jednotlivých právních řádů národních ekonomik. Pro jeho účely bylo acquis rozděleno do 31 kapitol.V první fázi screeningu se vyjasňovaly podstaty požadavků v jednotlivých kapitolách na multiratelární bázi. Ve druhé fázi, která se uskutečňovala na bilaterální bázi, se zjišťovaly případné problémy zemí s přejímáním acquis. 6
Cihelková E., Křížková J., Kunešová H., Martinčík D.: Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, Praha,
C. H. Beck, 2001, str.191 - 192
Projednávání podmínek vstupu České republiky do Evropské unie končí v roce 2002. Smlouva mezi naší republikou a Evropskou unií je podepsána v dubnu 2003. Ratifikace smlouvy probíhá v referendu v roce 2003. Česká republika vstupuje do Evropské unie 1. května 2004. Pro vývozce zemědělské produkce vstup do EU představuje řadu výhod. Odbouraly se časově a finančně náročné procedury spojené s prověřováním výrobků. Česká republika však musí akceptovat legislativu platnou v rámci Evropské unie a přizpůsobit se stávajícím podmínkám. Společná zemědělská politika Evropské unie představuje pro Českou republiku jak příležitosti pro rozvoj zemědělství, tak i určitá omezení.
2.2 Agrární politika ČR v období integrace do EU Zahájení ekonomické reformy v roce 1989 a její následný průběh v období 90. let zásadně ovlivňuje zemědělskou politiku ČR. Mezi lety 1991-1994 se zemědělská politika7 orientuje zejména na podporu zakládání farem individuálních zemědělců a na transformaci vlastnických vztahů k zemědělskému majetku, transformaci zemědělských družstev a privatizaci státních statků8. Cíl spočívá v obnově tradiční formy zemědělského podnikání
7
http://www.mze.cz/attachments/koncepcePotrPrum.rtf
8
Privatizace probíhala ve třech formách: jako restituce majetku, malá privatizace a velká privatizace.
Restituce majetku představovala navracení majetku soukromým osobám a soukromým společnostem. Probíhala podle zákona č.403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd. Většinu majetku se podařilo navrátit v průběhu roku 1991. Počáteční podmínkou bylo státní občanství a stálý pobyt na území ČSFR. V roce 1994 Ustavní soud ČR rozhodl, že o restituci se mohou ucházet i občané žijící v zahraničí. Restituce znamenaly možnost investovat prostředky do znovu nabytého majetku. Malá privatizace probíhala podle zákona č. 427/1990 Sb. o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Podmínky této privatizace byly postupně zpřesňovány. Základem malé privatizace byl prodej práva provozovat činnost v u čité provozovně, ale nájem si musel každý vydražitel dojednat s vlastníkem objektu. Prodej práva se uskutečňoval prostřednictvím dražeb. Velká privatizace se řídila zákonem č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Od roku 1991 se zaměřovala na průmysl, stavebnictví, energetiku, zemědělství, energetiku a i na část nevýrobní sféry. Základem velké privatizace bylo posouzení konkrétního projektu k privatizovanému podniku. Velká privatizace probíhala ve dvou vlnách. Druhá vlna této privatizace se označovala jako kupónová privatizace. Představovala specifickou formu privatizace, kdy do celého procesu byla zahrnuta i ta nejširší veřejnost. Druhá vlna privatizace byla uzavřena v roce 1994. Velká privatizace umožnila široké veřejnosti zúčastnit se ekonomického dění a podílet se na transformačním procesu v ČR.
založeného na rodinných farmách. Mezi hlavní nástroje patří přímé investiční dotace a bezúročné půjčky na pořízení zemědělského majetku začínajícími farmáři. Do r. 1997 priorita agrární politiky zahrnuje stabilizaci podnikatelské struktury vzniklé na základě transformačních opatření. V daném období zaujímají soukromí farmáři 25 procent obhospodařované půdy, podniky právnických osob zbylých 75 procent. Sektor zemědělských družstev a jejich nástupnických obchodních společností zůstává zachován v redukované formě. Do centra agrární politiky se dostává regulace trhu s hlavními komoditami, zejména mléka, jatečného skotu a potravinářské pšenice. Stabilita těchto trhů představuje hlavní faktor postupného zastavování propadu zemědělské výroby v ČR. Zajišťování intervenčních nákupů a subvencování exportů tehdy provádí Státní fond tržní regulace. Problém spočívá v nedostatečné údržbě krajiny v méně příznivých oblastech. Nedotované zemědělství v těchto oblastech postupně upadá. Vzrůstá zde nezaměstnanost, ale i celková degradace krajiny. Jedná se např. o severozápadní Čechy. V roce 1997 je přijat zákon č. 252/1997 Sb. o zemědělství. Kodifikuje podporu méně příznivým oblastem a mimoprodukčních funkcí zemědělství jako jednu ze základních forem zemědělské podpory. Tento zákon také institucionalizuje nepřímou podporu zemědělství, jenž od roku 1994 poskytuje ve formě garancí jistiny a dotace úroků Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond. Podpora se orientuje na oblast modernizace zemědělské výroby, zejména zemědělských technologií v živočišné výrobě a mechanizace pro rostlinou výrobu. Od roku 1998 je hlavním záměrem zemědělské politiky zastavení poklesu rozměru a výkonnosti zemědělské výroby. Základ politiky Ministerstva zemědělství ČR představuje Koncepce agrární politiky pro období před vstupem do EU9, schválené vládou ČR v roce 2000. Koncepce předpokládá etapu revitalizace s cílem stabilizovat hospodářskou situaci zemědělských podniků a etapu adaptace začínající rokem 2001 se záměrem přiblížit mechanismy politiky nástrojům Společné zemědělské politiky EU. Údaje o hrubé zemědělské produkci v období 1989 – 2000 obsahuje Tabulka č. 1.
9
http://www.mze.cz/attachments/kncepce.doc
Tabulka č.1:
Hrubá zemědělská produkce (mil. Kč ve stálých cenách 1989)
Ukazatel
1989
1996
2000
Hrubá zemědělská produkce
108 633
80 916
74 269
Z toho – rostlinná produkce
44 694
36 438
33 700
- živočišná produkce
63 939
44 478
40 569
Zdroj: http://www.mze.cz/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_9.1.2006.pdf, datum stažení 11. 1. 2006
Z Tabulky č.1 vyplývá, že podíl rostlinné produkce je trvale nižší než podíl živočišné produkce (měřeno ve stálých cenách). Ve vývoji hrubé zemědělské produkce od roku 1989 do roku 2000 je patrný trend poklesu v obou odvětvích produkce, přičemž v živočišné produkci je pokles strmější. V rámci období 1989 – 2001 klesá celkový počet pracovníků v zemědělských podnicích v průměru o více než 5 % ročně (zejména v podnicích právnických osob) a snižuje se i podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství. Ze souhrnného počtu zhruba 533 057 pracovníků v roce 1989 zůstává v zemědělských podnicích v roce 2001 cca 156 300 pracovníků. Podniková struktura je ve srovnání s EU velmi specifická a vyznačuje se mimořádně vysokým podílem velkých podniků právnických osob, hospodařících převážně na půdě individuálních vlastníků a státu. Vývoj počtu pracovníků dle podnikatelských forem v zemědělství znázorňuje Tabulka č.2.
Tabulka č. 2:
Vývoj počtu pracovníků zemědělství v období 1989 - 2001
Podnikatelská forma
Průměrný evidenční počet pracovníků 1989
1996
2000
2001
Podniky právnických osob
531 057
184 208
134 206
126 300
v tom
Státní podniky
127 865
646
308
300
Družstva
403 192
105 749
53 993
49 000
Obchodní společnosti
-
77 813
79 905
77 000
Podniky fyzických osob
2 000
33 000
30 700
30 000
Celkem
533 057
217 208
164 906
156 300
Zdroj: http://www.mze.cz/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_9.1.2006.pdf, datum stažení 11.1.2006
Vzhledem k rychlejšímu úbytku pracovníků v porovnání s vývojem produkce se v předvstupním období zvyšuje v zemědělství produktivita práce. V roce 2001 dochází k celkovému zvýšení výkonnosti zemědělství měřené ukazatelem hrubé zemědělské produkce (v cenách roku 1989) na jednoho pracovníka v zemědělské prvovýrobě z hodnoty 203,8 tis. Kč v roce 1989 na 487,1 tis. Kč v roce 2001, tedy téměř 2,410. Avšak výše nominálních mezd v zemědělství v porovnání s národohospodářským průměrem nadále zaostává, což dokládá následující Tabulka č.3.
Tabulka č.3:
Vývoj nominálních mezd v zemědělství, průmyslu a národním hospodářství v období 1989 – 2002 (Kč)
Ukazatel
1989
1996
2000
2001
2002
Zemědělství
3 455
7 829
10 134
11 148
11 506
Průmysl
3 335
9 587
13 583
14 542
15 345
Národní hospodářství
3 170
9 676
13 491
14 642
15 707
Relace zemědělství/průmysl (%) 103,6
81,7
74,6
76,7
75,0
Relace zemědělství/NH (%)
80,9
75,1
76,1
73,3
109,0
Zdroj: Statistika zaměstnanosti a mezd FSÚ 1989, ČSÚ 1997 – 2003 k dispozici na internetových stránkách:http://www.mze.czúattachments_verze_HRDP_bez_priloh_k_9.1.2006.pdf, datum stažení 11.1.2006
Průměrná mzda v zemědělství v roce 2002 dosahuje 11 506 Kč a rozdíl mezd v zemědělství a v národním hospodářství činí 4 201 Kč. Rozdíl proti stavu v roce 2000 vzrůstá o 137 Kč. V roce 2002 dochází k nepatrnému zmírnění disparity mezd v zemědělství na úroveň 75 procent vůči průmyslu a 73,2 procent vůči národnímu hospodářství celkem. Vývoj nominálních mezd ovlivňuje nepříznivá hospodářská situace zemědělských podniků, zapříčiněná také mimořádnými výkyvy počasí. Ta se promítá i do přetrvávající vysoké zadluženosti rozhodující části podniků, přestože stát přijímá v posledních letech některá opatření k jejich oddlužení. Agrární politika ČR před vstupem do EU vychází ze 4 pilířů: -
regulace trhu a podpora příjmů zemědělců,
-
podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství,
-
modernizace a transformace podniků,
10
http://www.mze.cz/attachments/ZZ2002.pdf
-
institucionální příprava na vstup do EU. Úroveň celkových podpor zemědělství, vyjádřená ukazatelem OECD11 odhadu
produkčních podpor, se v předvstupním období poněkud zvýšuje (v průměru let 2000 – 2002 na 23 %), zůstává však podstatně nižší než průměr zemí EU-15 (35 %). V důsledku omezených možností státního rozpočtu nedosahují podpory zemědělství úrovně, předpokládané předvstupní koncepcí agrární politiky. Koncepce zemědělské politiky po roce 2003 je, při respektování tradiční produkční funkce zemědělství, zaměřena na rozvoj multifunkčního zemědělství a venkova.
2.3
Koncepce agrární politiky České republiky po vstupu do
Evropské unie (2004 - 2013) Koncepce agrární politiky po vstupu ČR12 do EU odpovídá základním principům Společné zemědělské politiky EU (SZP). Zvýšený důraz klade na zlepšení vztahu zemědělství k životnímu prostředí (krajině, vodě, půdě, biodiverzitě). Jedná se především o podmíněné poskytování přímých podpor naplňováním požadavků cross - compliance (křížová shoda). Koncepce se dále věnuje obecným službám pro zemědělství a venkov, např. vzdělávání, školení, poradenství a informatika, aj. Strategické cíle pro agrární sektor ČR reagují na globální, evropské i specificky české vývojové problémy a výzvy. Ve vztahu ke globálním problémům je nutné bránit opouštění zemědělské půdy. V návaznosti na evropské problémy jde o zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských a potravinářských výrobků vůči třetím zemím na základě vyšší kvality, bezpečnosti, pestrosti a přidané hodnoty výrobků, o zachování zemědělské kulturní krajiny, o hlubší propojení zemědělství s rozvojem venkova a o rozšiřování nepotravinářského užití zemědělské produkce zejména jako obnovitelných zdrojů energie. Nezbytná je restrukturalizace a modernizace zemědělství a potravinářského průmyslu ČR pro zvýšení konkurenceschopnosti také vůči stávajícím a nově vstupujícím zemím EU v rámci stále přísnějších environmentálních, sociálních a spotřebitelských standardů. 11
http://www.mze.cz/attachments/koncepce_a_pol_CR.pdf
12
tamtéž
V souladu s celosvětovými a evropskými trendy reaguje koncepce na potřebu změny zemědělské politiky ČR. Jde o podstatné posílení environmentálních, sociálních a ekonomických principů trvale udržitelného českého zemědělství. Koncepce nevymezuje kvantitativní cíle např. produkční rozměr zemědělství ČR. Obsahuje podmínky, ve kterých se budou nacházet soukromé podniky agrárního sektoru ČR. Prioritou je rozvoj multifunkčního zemědělství a venkova. Dle koncepce se konkurenceschopnost českého zemědělství bude zvyšovat, pokud poroste efektivnost výroby, kvalita výrobků, bezpečnost, přidaná hodnota a regionální pestrost produkce. Stimul představuje produkce, jenž zohledňuje stále sílící požadavky spotřebitelů na bezpečnost potravin a ekologické způsoby výroby. Koncepce zároveň vytváří předpoklady, aby se zemědělství stalo integrální součástí rozvoje venkovských oblastí a zlepšování kvality života venkovské populace včetně podmínek pro diverzifikaci činností zemědělských podniků podle místních podmínek. V koncepci se klade důraz na podporu rekreačních funkcí zemědělské kulturní krajiny a vesnice, včetně zvyšování rekreační hodnoty zemědělských vodních ploch a uchovávání národního kulturního dědictví významných zemědělských vodních děl, krajinných celků a zemědělské vesnické architektury. Cílem politiky státu je i zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství na celkové spotřebě energie v ČR a postupné směřování k „energetické soběstačnosti“ venkova z obnovitelných zdrojů. Jeden z hlavních nástrojů agrární politiky ČR představuje Státní zemědělský intervenční fond. Jedná se o platební agenturu a zprostředkovatele finanční podpory z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Fond se věnuje řadě činností. Řeší např. výkyvy poptávky a nabídky na trhu a zabezpečuje zemědělským podnikatelům větší jistotu a lepší stabilitu v podnikání. Fond jedná v souladu s právními předpisy, právem Evropské unie a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Mezi další nástroje agrární politiky ČR patří Pozemkový fond. Jeho působnost jako právnické osoby zřízené zákonem 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky je dána především zákonem o půdě č. 229/1991 Sb. Spočívá ve správě zemědělského majetku ve vlastnictví státu. Z tohoto titulu poskytuje restituční náhrady vzniklé vůči státu podle zákona o půdě, privatizuje spravovaný majetek ve smyslu zákona č. 92/1991 Sb., převádí majetek státu na obce, kraje a veřejné vysoké školy a na základě zákona č. 95/1999 Sb., v platném znění prodává státní zemědělské pozemky fyzickým osobám.
Agrární politika se realizuje prostřednictvím programů a opatření, která mají institucionální, regulační či stimulační povahu. Koncepce zemědělské politiky České republiky je členěna na: Etapu vstupní (2004 – 2006), Etapu přizpůsobení (2007 – 2010) a Etapu vyrovnání (2001 – 2013). Dané členění reflektuje postupný vliv SZP EU na ČR. Každá etapa je dále dělena na jednotlivé pilíře a v jejich rámci na jednotlivé programy a opatření.
2.4 Vstupní etapa zemědělské politiky ČR (2004 – 2006) Vstupní etapa zemědělské politiky ČR představuje období, které navazuje na rozhodnutí, jenž ČR učinila zejména s ohledem na vstup do EU. Zásadní vliv zaujímá Přístupová smlouva uzavřená mezi EU a ČR a důsledky reformy SZP z roku 2003 pro ČR.
Vliv reformy SZP z roku 2003 na Českou republiku Reforma SZP z roku 2003 převádí přímé platby pro zemědělce do tzv. národních obálek. Jedná se o obálky platby jednotné, platby na farmu u starých členských zemí a u nových členských zemí formou standardního způsobu na farmu anebo zjednodušeným způsobem prostřednictvím systému SAPS( Single Area Payments Scheme)- jednotná platba na plochu. Česká republika přijala systém SAPS13 spolu se sedmi novými členskými státy EU (Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Slovensko a Polsko). V případě klasického schématu přímých plateb u komodit, kde bylo vyjednáno větší množství, než členská země v současné době realizuje, by přímá platba byla vázána na nižší produkci. Naproti tomu do národní obálky pro systém SAPS jsou zahrnovány přímé platby, jenž vycházejí z dohodnutých limitů a kvót v jednotlivých komoditách bez zohlednění jejich skutečného naplnění. Z tohoto pohledu se zdá tato platba výhodná. Zvýší se celkový objem vyplacených peněz. Po dobu aplikace systému SAPS není povinné uvádění půdy do klidu. To znamená, že se dobrovolně za základní sazbu na hektar může zemědělec rozhodnout, že uloží některé hektary do klidu. Je to otázka jeho ekonomické úvahy, zda se mu to vyplatí. Celkový finanční balík pro přímé platby pochází z finančních prostředků EU. Z rozpočtu se financuje zemědělská půda, jenž zemědělec přihlásí do systému SAPS. Od roku 2004 vychází systém jednotné platby na plochu z nařízení Komise (ES) č. 13
http://www.mze.cz/attachments/ Hodnocení%202003-zemědělství-cj.doc
2199/2003 a v rámci národní legislativy z nařízení vlády č. 243/2004 Sb. Celková suma finančních prostředků určená pro výplatu přímých plateb v nových členských státech představovala pro rok 2004 25 procent úrovně plateb EU-15. Finanční obálka pro režim jednotných plateb na plochu na rok 2004 představovala 198,94 mil. EUR.14 Od roku 2005 pro systém SAPS platí nařízení Komise (ES) č. 795/2004, 796/2004 a 1973/2004 v platném znění, národní legislativní podklad tvoří nařízení vlády č. 144/2005 Sb. Celková suma finančních prostředků se pro nové členské státy pro rok 2005 navýšila z 25 na 30 procent úrovně plateb EU-15. Finanční obálka pro ČR byla na rok 2005 stanovena ve výši 249,296 mil. EUR. Zemědělci v systému SAPS jsou vázáni principem cross – compliance, jenž vychází z Nařízení Rady (ES) č.1783 z roku 2003. Předpisy jsou rozděleny na dvě části. První část tvoří „dobré zemědělské a environmentální podmínky“15 (GAEC - Good agricultural and environmental conditions). Od května 2004 je musí čeští zemědělci dodržovat. Pro rok 2005 a 2006 jsou GAEC pro ČR vymezeny nařízením vlády č.144/2005 Sb. o stanovení některých podmínek poskytování jednotných plateb na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006. Druhá část cross compliance představuje „zákonné požadavky na hospodaření“16 (Statutory management requirements – SMR ). Tyto předpisy představují vazbu mezi přijatou podporou v rámci Společné zemědělské politiky a dodržováním určitých standardů v jednotlivých zemědělských podnicích. Okruhy, kterými jsou výplaty přímých plateb podmíněny, zahrnují veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin, životní prostředí a animal welfare princip (pohoda zvířat). Realizace nařízení a směrnic bude v ČR povinná od 1. 1. 2009. Je rovněž stanoven sankční systém. Uplatní se, pokud zemědělec nedodrží veškerá předepsaná pravidla. V jeho důsledku může zemědělec o přímé platby úplně přijít. V rámci venkovského rozvoje reforma zvýší podporu farmářům, kteří dodržují standardy Společné zemědělské politiky. Pokud budou zemědělci dané standardy aplikovat v rámci cross - compliance v předstihu před povinným datem náběhu tohoto systému, mohou čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů. Reforma také spočívá v podpoře výrobců, jenž zlepší kvalitu produkce (surovin nebo potravin) na svých farmách. V neposlední řadě je zde možnost náhrady za ušlý zisk u soukromých vlastníků lesů.
14
http://www.oecd.org/dataoecd/44/25/32285378.pdf
15
článek 5, Nařízení Rady č. 1783/2003
16
článek 4, Nařízení Rady č. 1783/2003
Od 1. ledna 2009 by Česká republika měla začít aplikovat systém jednotné platby – SPS (Single Payment Scheme). Nový systém jednotné platby SPS, přijatý reformou Společné zemědělské politiky, bude podmíněn respektováním standardů cross-compliance. Tržní opatření reformy SZP jsou v mnoha aspektech pokračováním Agendy 2000.17 Agenda 2000 definovala reformu převážně prostřednictvím snižování administrativních cen a nahrazováním vzniklé újmy částečnou kompenzací. Současná reforma z roku 2003 jde v tomto ohledu dále a zavádí nové reformní kroky. V některých komoditách jde obdobnou cestu, což znamená opětovné 20% snížení administrativních cen. Někde zavádí reformní kroky u komodit, které dosud reformovány nebyly. Např. v sektoru cukru navrhuje zavedení ochranných opatření k podpoře, např. "carry over". Jedná se o posunutí určitého množství produkční kvóty do příštího roku, ale zároveň o toto množství bude příští rok kvóta snížena. Dalším opatřením je zavedení tzv. soukromého skladování. Není však tak efektivní, protože jen odkládá problém nadprodukce do budoucnosti. V neposlední řadě je třeba zmínit zavedení částečných kompenzací pro zemědělce. Reakcí na snížení institucionálních cen je navržená kompenzace do výše 60 procent ztráty, která zemědělcům vznikne snížením cen. ČR požaduje odložení zahájení reformy o jeden rok, to znamená od roku 2006 místo původního návrhu od roku 2005. Opatření reformy z roku 2003 s významným vlivem na ČR představuje zavedení tzv. zemědělského poradenského systému. Systém má svůj náběhový režim, který by měl být zahájen od roku 2006 jako dobrovolný systém. V roce 2007 by měl členský stát tento sytém oficiálně nabídnout zemědělcům a od roku 2010 bude rozhodnuto v EU o jeho povinném zavedení. Nejedná se jen o poradenský systém pro výklad aplikace principu cross- compliance (křížová shoda), tak tomu bude v prvních letech realizace. Představa Komise EU je taková, že by měl vzniknout poradenský systém, jenž by přenášel informace z centra až k samotným farmářům. V rozhodování o systému bude v jednotlivých členských zemích určitá flexibilita podle specifických podmínek a historických zvyklostí.
Vstupní etapa - Pilíře Vstupní etapa probíhá podle jednotlivých pilířů v rámci programů a opatření.18 Pilíř I zahrnuje Program Podpora příjmů, opatření Zjednodušené přímé platby (SAPS). Přístupová smlouva a následně Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 v platném znění 17
Kučerová I.: Ekonomické reformy Evropské unie po roce 2000: základní oblasti, problémy realizace.
Současná Evropa a Česká republika, CES, VŠE, 2005, Roč. X, č. 1, s. 221–226
stanovuje novým členským zemím Evropské unie postupné navyšování přímých podpor (tzv. phasing-in). Současně je umožněno z vlastních zdrojů dorovnávat přímé platby, které ČR aplikuje systémem jednotné platby na plochu (SAPS), přičemž toto dorovnání (Top up) musí být v plném souladu s komunitárním právem. Od 1. ledna 2009 by Česká republika měla začít aplikovat systém jednotné platby – SPS (Single Payment Scheme). Do pilíře I patří Program Podpora příjmů, opatření Navýšené přímé platby (Top up). Vzhledem k postupnému nárůstu přímých plateb z EU je novým členským státům umožněno jejich dorovnávání jako národní doplňkové platby (Top-Up) o 30 procent, respektive v roce 2005 do 60 procent unijní sazby. Nařízení Rady (ES) č.1782/2003 ze dne 29. září 2003 stanovuje společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci Společné zemědělské politiky a zavádí některé režimy podpor pro zemědělce. Nařízení mění zejména Rozhodnutí Komise (ES) č.2004/281/EC ze dne 22. března 2004, jenž adaptuje podmínky Přístupové smlouvy s ohledem na reformu Společné zemědělské politiky. ČR přistoupila k výplatě plateb Top - up s cílem podpořit sektory, jenž jsou s ohledem na aplikaci systému SAPS nejvíce ohroženy. Za rok 2004 představují klasickou platbu Top up platby na bramborový škrob, kde ČR může tyto platby dorovnávat až do 100% unijní výše. Pro rok 2005 systém plateb Top - up plně respektuje Rozhodnutí Rady (ES) č.281/2004, kterým se doplňuje Nařízení Rady (ES) č.1782/2003. Na základě analýzy jsou stanoveny ohrožené sektory. Jedná se o len na vlákno, chmel, přežvýkavce a bramborový škrob. Dané sektory jsou kryty v plné možné sazbě. Navýšení plateb musí být v zásadě financováno ze státního rozpočtu ČR. Avšak v letech 2004, 2005 a 2006 lze navýšení financovat i z alokací na rozvoj venkova, maximálně do výše 20 procent z těchto prostředků. Další součástí pilíře I je Program Podpora vstupů. Dotační programy zemědělství vycházejí z § 2 zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Dle zákona stát přispívá k udržování výrobního potenciálu zemědělství a jeho podílu na rozvoji venkovského prostoru tím, že provádí opatření v rámci programů určených k podpoře aktivit, jenž jsou financovány výhradně z národních zdrojů. Dotační programy pro rok 2006 jsou podle § 2d odst. 2 výše uvedeného zákona prováděny Ministerstvem zemědělství. Jedná se o programy účelové. Slouží k podpoře restrukturalizace a zvýšení konkurenceschopnosti českého agrárního sektoru.
18
http://www.zemsvazpraha.cz/soubory/s658sbornik.doc
Pilíř II zahrnuje Program Podmínky poskytování přímých plateb a opatření Zásady správné zemědělské praxe – ošetřování půdy s péčí řádného hospodáře (cross compliance). Předpisy jsou zavedeny, aby nedocházelo k zanedbávání zemědělské půdy a krajiny či k přílišnému poklesu produkce z důvodu oddělení plateb od produkce. Dodržování standardů cross - compliance bude od 1. 1. 2009 podmínkou pro vyplácení přímých plateb v České republice podle článku č.51 Nařízení Rady EU o podpoře ze zemědělského fondu rozvoje venkova. Zemědělci by se proto měli intenzívně věnovat přípravám na jednotlivé podmínky cross - compliance, aby předešli zbytečnému krácení přímých plateb.
Zemědělská politika zaměřená na ochranu životního prostředí a rozvoje venkova v ČR (2004 - 2006) Zemědělská politika státu zaměřená na ochranu životního prostředí je nezbytná pro udržitelný rozvoj venkova. Dle slov Dr. Franze Fischlera: ,, Zemědělství a ochrana životního prostředí jsou neoddělitelně spjaty, tj. kdokoliv zapojený do farmaření působí na životní prostředí a kdokoliv snažící se chránit životní prostředí potřebuje stanovit jistá pravidla pro zemědělství. Nicméně zemědělství a životní prostředí si mohou být vzájemně prospěšné. Zemědělci jsou v pozici, kdy mohou z ochrany životního prostředí získávat, protože je v jejich základním ekonomickém zájmu uchovat přírodní zdroje pro budoucnost. Od zemědělců získává životní prostředí na oplátku např. to, že je udržována tradiční krajina a zabezpečována ekologická rovnováha nutná pro živou přírodu. Toto se děje, aniž by bylo zdůrazňováno, že ochrana životního prostředí a uchování přírody znamená pro farmáře práci navíc a náklady navíc, ale v žádném jiném odvětví nelze dosáhnout tak mnoho ve prospěch životního prostředí za relativně menší vstupy. Musíme proto směřovat k ekonomické motivaci pro environmentálně přijatelné zemědělství a alternativní technologické postupy, jako je např. ekologické zemědělství.´´19 V České republice mezi hlavní nástroje zemědělské politiky podporující životní prostředí patří Programový dokument Horizontální plán rozvoje venkova na období let 2004 – 2006.20 Dokument byl připraven v souladu s Nařízením Rady (ES) č.1257/99 o
19
Cammarata A.: Společná zemědělská politika, zemědělství a životní prostředí, Výzkumný ústav zemědělské
ekonomiky, Praha, 1998, str.5 20
http://www.mze.cz/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_9.1.2006.pdf
podpoře rozvoje venkova.V rámci programu se jedná o jednotlivá opatření, jejichž struktura v návaznosti na dílčí podopatření je znázorněna v Příloze č. 1. Agroenvironmentální opatření (AEO) mají za úkol podpořit udržitelné způsoby využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností. Dále podporují zachování obhospodařovaných území velké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržbu krajiny. AEO jsou zaměřena na podporu plnění základních environmentálních cílů prostřednictvím: extenzivního způsobu hospodaření, zadržení vody v krajině, protierozních opatření, atd. Konkrétně se pak jedná o aplikaci hlavních programů, např.Ekologické zemědělství, Ošetřování travních porostů, dále skupinu programů péče o krajinu, tj. Zatravňování orné půdy, aj. V roce 2004 a 2005 vstoupilo v ČR do těchto programů více jak 8 500 zemědělců. Opatření - Lesnictví, resp. zalesňování zemědělské půdy je opatření, které umožňuje zemědělcům (vlastníkům) hospodařících na zemědělské půdě získat podporu na zalesnění těchto pozemků. Tímto opatřením se zároveň vytváří prostor pro diverzifikaci výroby, která by měla přispět k posílení ekonomické a sociální dimenze trvalé udržitelnosti zemědělství a venkova. Konkrétním cílem opatření je trvalé snížení výměry zemědělsky obhospodařovaných půd a rozšíření zalesněných ploch včetně posílení biodiverzity krajiny. Jedná se o dva programy: Podpora zalesňování zemědělské půdy a Podpora rychle rostoucích dřevin. V letech 2004 a 2005 se jich účastnilo cca 400 subjektů. Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními (LFA) představují klíčová opatření. Zaměřují se na podporu zemědělců s cílem podpořit zejména systémy hospodaření přátelské k životnímu prostředí, přispět k udržitelnému využití zemědělské půdy a ochraně ostatních přírodních zdrojů (zejména vodních zdrojů) a udržet atraktivitu krajiny. Zároveň si kladou za cíl zajistit odpovídající příjmy zemědělským podnikům hospodařících ve ztížených podmínkách a přispět ke stabilizaci venkovské populace. Pro ČR je podpora opatření LFA velmi důležitá, neboť rozloha těchto oblastí dosahuje téměř 50 procent (tj. cca 2 140 000 ha) z rozlohy zemědělského půdního fondu, nicméně podpora se vyplácí pouze na travní porosty v této oblasti, tj. cca 760 tis.ha. Opatření - Předčasné ukončení zemědělské činnosti vytváří prostor pro nástup mladých zemědělců. Je nezbytné zlepšit ekonomickou životaschopnost zemědělských podniků a posílit ekonomickou a sociální dimenzi trvalé udržitelnosti zemědělství a venkova.
Zakládání skupin představuje opatření, jenž je zaměřené na efektivní odbyt vybrané zemědělské produkce s cílem podpořit konkurenceschopnost zemědělců v podmínkách jednotného trhu Evropské unie. V rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova spočívá hlavní snaha v aplikaci podpor aktivit podílejících se na udržování krajiny a o programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a podpor mimoprodukčních funkcí zemědělství. Pro další vývoj zemědělské politiky zaměřené na ochranu životního prostředí je třeba spolupracovat s Ministerstvem zdravotnictví a s Ministerstvem životního prostředí na realizaci společných aktivit v oblasti veřejného zdraví a životního prostředí. Další nástroje, jenž podporují české zemědělství ze strany Evropské unie, jsem popsala v následující kapitole. Jedná se zejména o využití operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství.
3
Podpora českého zemědělství v Evropské unii
3.1 Předvstupní pomoc pro Českou republiku od EU Pro Českou republiku je v období před vstupem do EU určeno několik nástrojů finanční pomoci Evropských společenství: Phare, ISPA, SAPARD21 a některé komunitární programy, které usilují o prohloubení evropské spolupráce v oblastech, jako je školství, kultura nebo věda a výzkum. Program Phare vzniká v roce 1989 a pro Československo začíná fungovat v roce 1990, po roce 1993 pokračuje pro Českou republiku. V červenci 1997 navrhuje Komise v Agendě 2000 nové typy předvstupní pomoci: ISPA a SAPARD. Program SAPARD (Speciální předvstupní program pro rozvoj zemědělství a venkova) je rozhodující pro oblast zemědělství. Jedná se o předvstupní program pomoci pro kandidátské země střední a východní Evropy při jejich přípravě na účast ve Společné zemědělské politice Evropské unie a na čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů. Prostředky z programu SAPARD lze přidělit na investiční projekty s tímto určením: zemědělská hospodářství, subjekty zemědělsko-průmyslového komplexu, zúrodňování půdy a pozemkové úpravy, rozvoj venkova na základě renovace vesnic a venkovské infrastruktury, diverzifikace hospodářských činností a dále na zemědělsko-ekologická opatření. Z programu SAPARD se financuje také odborná příprava a technická pomoc. V následující tabulce jsou zobrazeny finanční prostředky, poskytované České republice z předvstupních fondů mezi lety 1995 - 2002. Tabulka č.4: Celkový objem prostředků z fondů Phare, Ispa a Sapard, určených pro ČR v letech 1995-2002,( v mld.Kč) 1995 – 99 Phare
(2,2 mld. Kč) 79 mil. EUR ročně
(2,5 mld. Kč)
ISPA
-
(1,8 mld. – 2,7 mld. Kč)
SAPARD
-
Celkem
69 mil. EUR ročně
2000 – 02
69 mil. EUR ročně
57,2 – 83,2 mil. EUR ročně 22,1 mil. EUR ročně
(2,2 mld. Kč) Cca 171,3 mil. EUR ročně
(0,7 mld. Kč) (5,5 mld. Kč)
Zdroj: http://www.mze.cz/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_9.1.2006.pdf, dat.st.: 20.1.2006
21
Viktorová D., Pělucha M.: Uplatnění a evaluace předvstupní pomoci EU ve venkovských oblastech ČR
v kontextu vývoje zemědělské a venkovské politiky v Evropě, NÚ J.Hlávky, Praha, 6/2005, str. 29 - 30
3.2 Rámec podpory Společenství 2004-2006 Rámec podpory Společenství (RPS) představuje jednu z možností, jak urychlit rozvoj regionů České republiky. Vymezuje prioritní cíle a oblasti, do kterých směřují finanční prostředky ze strukturálních fondů EU. V ČR se jedná o 13 krajů. Řídicím orgánem RPS je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR - Odbor Rámce podpory Společenství. Rozvojová strategie je naplňována pomocí pěti operačních programů, které jsou znázorněny v následujícím obrázku22.
Obrázek č.1: Rámec podpory Společenství 2004-2006 : zastřešující instituce pro jednotlivé operační programy
Zdroj: http://www.strukturální-fondy.cz/index.php?show=000008001, datum stažení: 3.1.2006
Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OP Zemědělství) je určen k podpoře rozvoje venkovských částí regionů, adaptaci českého zemědělství na evropský model, rozvoj zemědělství, zefektivnění využití lesů a rozvoj vodního hospodářství. Umožňuje čerpání prostředků z fondů Evropské unie určených pro podporu českého zemědělství pro období 2004 až 2006. Celkem bude za toto období vyplaceno českým zemědělcům, zpracovatelům a rybářům přibližně 250 mil.eur. Způsob přijetí finančních prostředků je znázorněn v Příloze č. 2: OP „Rozvoj venkova a multifunkční 22
http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008001
zemědělství- finanční toky. Co se týče výše alokace finančních prostředků ze zdrojů EU a státu, podrobné údaje jsou vyjádřeny v přílohách (Příloha č. 3: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství-Indikativní alokace finančních prostředků pro období 2004 – 2006 (EUR), Příloha č. 4: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství- Indikativní alokace finačních prostředků za rok 2004 (EUR), Příloha č. 5: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství- Indikativní alokace finančních prostředků za rok 2005 (EUR), Příloha č. 6: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství- Indikativní alokace finančních prostředků za rok 2006 (EUR)). V níže uvedené tabulce jsou znázorněny jednotlivé operační programy. OP Zemědělství spadá do gesce Ministerstva zemědělství ČR. Má vazbu na orientační sekci Evropského záručního a orientačního zemědělského fondu (EAGGF). Opatření chov ryb a činnosti prováděné odborníky v rybářství je podporováno z Finančního nástroje pro usměrňování rybolovu (FIFG).
Tabulka č.5:
Operační programy (OP) a jejich vazba na příslušné strukturální fondy
Název OP
OP
ERDF ESF EAGGF FIFG
OP Průmysl a podnikání (MPO)
17,94 17,94
OP Infrastruktura (MŽP)
16,94 16,94
OP Rozvoj lidských zdrojů (MPSV)
21,920
21,92
OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (Mze) 11,96
11,46
0,50
SROP (MMR)
31,24 27,99 3,25
OP celkem
100,00 62,87 25,17 11,46
0,50
Zdroj: http://www.euractiv.cz/?a=show& cid=131&sid=39&pid=39 - 32k, datum stažení: 10.1.2006 Poznámky: - Údaje jsou uvedeny v procentech. - V závorkách jsou uvedeny resorty v jejichž gesci jsou řídící orgány jednotlivých OP: -
MPO: Ministerstvo průmyslu a obchodu
-
MŽP: Ministerstvo životního prostředí
-
MPSV: Ministerstvo práce a sociálních věcí
-
Mze: Ministerstvo zemědělství
-
MMR: Ministerstvo pro místní rozvoj.
- Strukturální fondy23 se zaměřují se na snižování rozdílů v úrovni rozvoje různých regionů EU: 1. Evropský záruční a orientační zemědělský fond (EAGGF, European Agricultural Guidance and Guarantee Fund) je určen k financování Společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie zejména pro podporu přeměny agrárních struktur a rozvoje venkovských území. Dělí se na 2 části: a) sekci záruční, z níž se financují výdaje na organizace zemědělského trhu, nástroje na podporu rozvoje venkova, zemědělství nebo určité veterinární výdaje a výdaje na informační politiku v rámci SZP; b) sekci orientační, ze které je financována zejména: podpora farmaření a zachování životaschopných farmářských komunit v horských nebo méně příznivých oblastech; podpora začínajícím mladým farmářům; podpora ustavení producentských asociací; diverzifikace, reorientace a podpora kvality zemědělské produkce; rozvoj venkovské infrastruktury; podpora investic do cestovního ruchu; ostatní opatření: prevence přírodních pohrom, obnova vesnic, ochrana venkovského (kulturního) dědictví, rozvoj a využití lesů, ochrana prostředí a krajiny a finanční řízení.
2. Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG, Financial Instrument for Fisheries Guidance) byl založen v r. 1993. Je zaměřen na restrukturalizaci rybářského odvětví. Spolufinancovat lze: změny v rybářském sektoru; modernizaci loďstva; rozvoj chovu ryb; ochranu některých přímořských oblastí;· vybavení rybářských přístavů; výrobu a obchod s rybími výrobky, aj.
3. Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF, European Regional Development Fund) spolufinancuje rozvoj problémových regionů EU. Zaměřuje se hlavně na: investice do výroby určené k vytváření nových nebo stávajících pracovních míst, infrastruktury, vzdělání pro regiony, životního prostředí; rozvoj místního potenciálu: malého a středního podnikání v problémových regionech; výzkum a rozvoj.
4. Evropský sociální fond (ESF, European Social Fund) slouží v souladu se strategií Evropské unie na úseku zaměstnanosti. Je určen zejména pro financování rekvalifikací a rozvoje zaměstnanosti, přičemž z prostředků ESF je podporována především: integrace nezaměstnaných, zejména osob postižených dlouhodobou nezaměstnaností; mladých lidí do pracovního procesu; osob vyloučených z trhu práce; podpora stejných příležitostí na trhu práce; adaptace pracovníků na průmyslové změny; stabilizace a růst zaměstnanosti; posílení lidského potenciálu ve výzkumu, vědě a technologii; posílení systému vzdělávání a další kvalifikace.
Strategie operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství je založena na trvale udržitelném rozvoji a stabilizaci venkovských oblastí. Trvale udržitelný rozvoj24 obsahuje důležité prvky: -
zahrnutí ohledů na životní prostředí do procesu ekonomického rozvoje,
-
mezigenerační závazek spravedlnosti při distribuci zdrojů a vytvořeného bohatství,
23
Hrabánková M., Marková C., Kohoutová B.: Aplikace platné regionální a strukturální politiky EU na
podmínky českého zemědělství, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha, 1996, str. 12 - 14 24
Jeníček V.: Řada sudií – Aktuální otázky světové ekonomiky: Ekologická politika –evropské unie a trvale
udržitelný rozovj, VŠE, Praha, 2001/6, str.24
-
rozvoj je chápán jako růst ekonomického bohatství včetně nefinančních složek, např. kvality životního prostředí, úrovně vzdělání obyvatelstva, aj.
Rozvoj zemědělství ve venkovských oblastech je spatřován zejména v multifunkčním a konkurenceschopném zemědělství s důrazem na zvyšování kvality životního prostředí, což bude základem dlouhodobého ekonomického růstu a poskytne venkovu dostatečné podmínky k rozvoji služeb a dalších aktivit. V regionech s intenzivní zemědělskou výrobu je důraz kladen na rozvoj konkurenceschopného zemědělství. V oblastech s extenzivním obhospodařováním půdy se upřednostňuje rozvoj dalších funkcí zemědělství, lesního a vodního hospodářství s vazbami na rozvoj souvisejících a doplňujících aktivit. OP Zemědělství podporuje zvyšování kvality a produktivity práce při zpracování zemědělských produktů, jenž jsou uváděny na trh. Prvořadý úkol operačního programu představuje snaha o zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství formou další restrukturalizace a růstu produktivity práce. S tím souvisejí především investice do nových technologií zaváděných do zemědělství, lidského kapitálu a poskytování technických a poradenských služeb. Je třeba odstranit faktory, jenž negativně působí na celý sektor zemědělství, např. nízká produktivita práce, nízká kvalita zemědělských produktů, nedostatečný marketing a finančně nepříliš silný sektor potravinářského průmyslu. Dalším cíl spočívá v zajištění podmínek nutných pro tvorbu alternativních pracovních příležitostí ve venkovských oblastech cestou zvyšování přitažlivosti oblastí pro podnikatelské investice a zlepšování příležitostí pro podnikatele v zemědělství. Neméně důležitá je stabilizace mladých a vzdělaných lidí v rámci venkovského prostoru: začínajících farmářů, zaměstnanců zemědělských firem nebo pracovníků firem sídlících a působících na venkově. Dosažení cíle snížení nezaměstnanosti ve venkovských oblastech dále závisí na zlepšení veřejných služeb zaměstnanosti, na odstranění překážek mobility pracovní síly (např. prostřednictvím zlepšení dopravní infrastruktury a služeb) a na fungování trhu práce a bydlení.
Projekty v období 2004 – 2005: Opatření Investice do zemědělského majetku, Stroje pro zemědělskou výrobu OP Zemědělství V roce 2004 proběhla celkem tři kola příjmu žádostí. Zaevidovalo se 1344 projektů25 na všechna opatření OP Zemědělství s výjimkou opatření 2.2. Odborné vzdělávání a 3.1. Technická pomoc. U opatření Investice do zemědělského majetku a Stroje pro zemědělskou výrobu podali farmáři 567 žádostí. Dne 24. září 2004 došlo k vydání 186 Rozhodnutí o poskytnutí dotace na zemědělské stroje v hodnotě přibližně 274 mil.Kč. Nejvíce schválených žádostí pochází od brněnských zemědělců. Tyto údaje zobrazují následující tabulky.
Tabulka č.6: Počty schválených projektů podle krajů za rok 2004 Praha
Č. Budějovice
Ústí n. Labem
Hradec Králové
Brno
Olomouc
Opava
27
36
9
13
55
29
17
Zdroj: http://www.mze.cz/attachments/OP%20Zemědělství_verze_final_duben_na%20net.doc, datum stažení: 5.1.2006
Tabulka č.7: Počty žádostí o podporu v rámci OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství za rok 2004 Projekty
Počet projektů
Požadovaná výše podpory v mil. Kč Podpora celkem Zdroje z EU
Zdroje z ČR
Přijaté
567
739
474
265
Schválené
186
274
173
101
Neschválené
381
466
302
164
Zdroj: http://www.mze.cz/attachments/OP%20Zemědělství_verze_final_duben_na%20net.doc, datum stažení: 5.1.2006 Poznámka: V tabulce nejsou zahrnuty projekty, které byly z administrace vyřazeny – u některých z nich není informace o výši podpory. Vyřazených projektů bylo cca 20.
Co se týče struktury žadatelů ze začínajících zemědělců jsou 2 žadatelé právnickými osobami (1 s.r.o. a 1 a.s.). Ekologický zemědělec podal žádost ve 29 případech ze 186 následně schválených projektů, tj. 16 %. Fyzická osoba předložila 73 žádostí ze 186 schválených projektů, tj. 39 %.
25
http://www.mze.cz/default.asp?ids=638&ch=43&typ=1&val=35530
Ze strany Evropské unie jsou také zvýhodňováni zemědělci, kteří působí v méně příznivých oblastech a oblastech s environmentálními omezeními (LFA). Rozlišení podaných žádostí podle kritéria LFA zobrazuje následující graf. Z daného grafu plyne, že v roce 2004 mírně převažovaly žádosti od zemědělců, jenž podnikají v těchto znevýhodněných oblastech. Tyto žádosti zaujímají 54 procent z celkového počtu.26
Graf č.1:
Rozlišení podaných žádostí za rok 2004 podle kritéria LFA
Zdroj: http://www.mze.cz/default.asp?ch=74&typ=1&val=36196&ids=773, datum stažení: 2.2.2006
V roce 2005 se uskutečnila čtyři kola příjmu žádostí. První kolo proběhlo od 31. ledna do 25. února 2005 v rámci opatření 1.1. Investice do zemědělského majetku/ zemědělských podniků, a to podopatření 1.1.1., investiční záměr e) Stroje pro zemědělskou výrobu. Ze 455 zaregistrovaných projektů jich bylo dne 26. srpna 2005 schváleno 447 v celkové částce podpory 494 mil. Kč. Druhé kolo zahrnovalo od 14. března do 8. dubna 2005 všechna opatření OP Zemědělství s výjimkou podopatření 1.1.1, investiční záměr e) Stroje pro zemědělskou výrobu, 2.1.1. Pozemkové úpravy a 2.1.4 Rozvoj venkova. Celkem bylo zaregistrováno 690 projektů. V průběhu srpna až října 2005 bylo schváleno 576 projektů v celkové částce 1,3 mld. Kč.27 V rámci projektů přijatých v tomto kole na podopatření 1.1.1. Investice do zemědělského majetku a podpora mladým začínajícím zemědělcům byly schváleny všechny projekty, které splnily kritéria přijatelnosti (stejně jako v případě zemědělských strojů).
26
http://www.mze.cz/default.asp?ch=74&typ=1&val=36196&ids=773
27
tamtéž
Třetí kolo od 9. do 26. srpna 2005 se týkalo podopatření 1.1.1 Investice do zemědělského majetku a podpora mladým začínajícím zemědělcům, investiční záměr b) racionalizace a přestavba stávajících zařízení v chovu nosnic, podopatření 2.1.2. Obnova potenciálu a zachování zemědělské krajiny a opatření 2.3. Rybářství. Pro podopatření 2.1.1. Pozemkové úpravy byl příjem žádostí vyhlášen v termínu od 9. do 19. srpna 2005. V rámci tohoto kola bylo zaregistrováno celkem 422 projektů. Čtvrté kolo pro projekty na podopatření 2.1.4. Rozvoj venkova, investiční záměr c) Osvojování schopností proběhlo od 28. listopadu do 21. prosince 2005. K 31. říjnu 2005 bylo vydáno celkem 1808 Rozhodnutí o poskytnutí podpory v celkové hodnotě 3,6 mld. Kč. Z toho na projekty zaregistrované v roce 2004 bylo vydáno celkem 713 rozhodnutí v celkové částce 1,6 mld. Kč. K 31. říjnu 2005 bylo proplaceno celkem 225 projektů v celkové výši 327 982 213 Kč28, z toho činily zdroje EU 209 879 651 Kč a zdroje ČR 118 102 562 Kč.
3.3 Společný regionální operační program (SROP) Společný regionální operační program je komplementární s OP Zemědělství. Rozšiřuje jeho dopad na místní úroveň a orientuje se na společné rozvojové potřeby regionů. Zahrnuje rozvojové priority sedmi regionů soudržnosti (celé území České republiky s výjimkou hl. města Prahy), které mohou být v období 2004 - 2006 podporovány ze strukturálních fondů EU v rámci podpory zaostávajících regionů. Jedná se o regiony s hrubým domácím produktem pod hranicí 75% průměru EU29. Podpora se uskutečňuje zejména prostřednictvím investic do výroby. Finanční prostředky plynou ze všech čtyř fondů EU: ERDF, ESF, EAGGF a FIFG. Cílem programu je především dosažení trvalého hospodářského růstu i růstu kvality života obyvatel regionů prostřednictvím nových ekonomických aktivit s důrazem na tvorbu pracovních míst v regionálním i místním měřítku, na zlepšení kvality infrastruktury a životního prostředí, na všeobecný rozvoj lidských zdrojů a na prohlubování sociální integrace. Priority programu jsou zobrazeny v následující tabulce.
28
http://www.mze.cz/default.asp?ch=74&typ=1&val=36196&ids=773
29
Šrein, Z.: Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha: VŠE, 1999, str. 119 - 123
Tabulka č.8:
Prioritní oblasti programu SROP v období 2004 - 2006
Program SROP Název priority, opatření , podopatření Podpora EU (mil.eur) Priorita 1
Regionální podpora podnikání
45 138
Priorita 2
Regionální rozvoj infrastruktury
196 998
Priorita 3
Rozvoj lidských zdrojů v regionech
92 303
Priorita 4
Rozvoj cestovního ruchu
108 084
Priorita 5
Technická pomoc
11 807
Celkem
454 330
Zdroj:http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php, datum stažení 2.2.2006
SROP je založen na principech: udržitelný rozvoj, rovné příležitosti, rozvoj informační společnosti, sociální integrace a zaměstnanost a vyvážený rozvoj regionů.30 V rámci SROP k trvale udržitelnému rozvoji přispívají snahy o: -
snižování množství produkovaných odpadů a odpadních vod a jejich negativního ekologického účinku;
-
povzbuzování environmentálních inovací, výzkumu a vývoje;
-
snižování spotřeby energie a užití obnovitelných zdrojů tam, kde je to možné;
-
využití podnikatelských příležitostí v nových trendech ekologického managementu;
-
povzbuzování místních orgánů k využití kvality jejich životního prostředí jako klíčového ekonomického faktoru.
Programový dokument SROP na období 2004 – 2006 byl vyjednán mezi Českou republikou a Evropskou komisí dne 19. prosince 2003. Věnuje se též problematice venkovských oblastí. Zemědělci mohou využívat finanční podporu od EU pro své projekty ohledně agroturismu zejména v Prioritě 4: Rozvoj cestovního ruchu. Jednotlivá opatření a podopatření dané priority jsou rozepsána v následující Tabulce č.9.
30
http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000005011
Tabulka č.9:
SROP v období 2004 – 2006: Priorita 4. Rozvoj cestovního ruchu Název priority, opatření, podopatření
Podpora EU (mil.eur)
Priorita 4
Rozvoj cestovního ruchu
Opatření 4.1
Rozvoj služeb cestovního ruchu (CR)
36 024
Poopatření 4.1.1
Podpora nadregionálních služeb CR
18 018
Podopatření 4.1.2
Podpora regionálních a místních služeb CR
18 012
Opatření 4.2
Rozvoj infrastruktury pro CR
72 060
Podopatření 4.2.1
Podpora nadregionální infrastruktury CR
36 030
Podopatření 4.2.2
Podpora regionální a místní infrastruktury
36 030
Celkem
108 084
Zdroj:http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php, datum stažení:2.2.2006
Finanční prostředky, jenž mohou farmáři získat z programu SROP na rozvoj cestovního ruchu, představují jednu z možností, jak se vyrovnat s konkurenčním tlakem v zemědělství. Agroturismus může přispět ke zvyšování příjmů zemědělců a navíc je druhem cestovního ruchu, jenž udržuje kulturní povědomí, tradice i krajinný ráz pro další generace.
3.4 Podpora rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v období 2007 – 2013 Právní základ OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství spočívá v Nařízení Rady (ES) č.1257/1999 o podpoře rozvoje venkova prostřednictvím Evropského orientačního a záručního fondu pro zemědělství (EAGGF). Od 1. ledna 2007 se však dané nařízení zrušuje s výjimkou několika článků a odstavců, jejichž ustanovení se zrušují až od 1. ledna 2010. Nahrazuje jej Nařízení Rady (ES) č.1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), jenž vstoupilo v platnost 22.10.2005. Nařízení č.1698/2005 k podpoře rozvoje venkova z EAFRD stanovuje obecná pravidla pro rozvoj venkova z nového fondu. Dále vymezuje strategické politiky rozvoje venkova a pravidla pro hodnocení, finanční řízení, monitorování a kontrolu na základě pravomocí sdílených členskými státy EU a Evropskou komisí.
EAFRD doplňuje další dva fondy v gesci ministerstva zemědělství a to Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond, pod který spadají přímé platby, a Evropský fond pro rybářství. Posláním EAFRD je podpora Společenství pro trvale udržitelný rozvoj venkova, hospodářský růst a zaměstnanost a funkce doplňkového nástroje ke Společné zemědělské politice, k Politice soudržnosti a k Společné politice rybolovu. Nařízení Rady (ES) č.1698/2005 k EAFRD definuje podporu venkova prostřednictvím čtyř hlavních os31. Osa I zahrnuje zejména snahu o zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví. V této oblasti zaujímá zásadní význam využití potenciálu evropského zemědělství prostřednictvím vývoje kvalitních produktů s přidanou hodnotou pro uspokojení rozmanité a rostoucí poptávky evropského i světového trhu a zaměření se na priority přenosu znalostí a inovací v zemědělství, lesnictví a potravinářství a na investice do fyzického a lidského kapitálu. Konkurenceschopnost v odvětví se má zvýšit díky modernizaci, restrukturalizaci, využití výsledků výzkumu a vývoje, obnovitelným zdrojům energie, vzdělávání a rekvalifikaci. Do této osy bude transformován stávající OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Osa II spočívá ve snaze o zlepšení životního prostředí, ochrany přírodních zdrojů a ochrany a tvorby krajiny ve venkovských oblastech EU. Za tímto účelem byly vytčeny priority biologické rozmanitosti a zachování systémů zemědělství a lesnictví s vysokou přírodní hodnotou, ochrany vod a změny klimatu, aj.. Naplňovat se mají např. prostřednictvím podpory služeb v oblasti životního prostředí a šetrných postupů ke zvířatům, boje se změnami klimatu, zachování ekologicky stabilní a pestré krajiny. Osa III se věnuje kvalitě života ve venkovských oblastech a diverzifikaci hospodářství venkova. Hlavní cíl spočívá ve vytváření pracovních příležitostí na venkově, např. prostřednictvím podpory budování kapacit pro podnikání a rozvoj hospodářské struktury, zachování a využití atraktivity venkovských oblastí a jejich přírodních a kulturních hodnot, diverzifikace činností nezemědělské povahy, vytváření příležitostí s ohledem na potřeby žen a mladých lidí, aj.. Prioritou osy IV je zlepšení řízení a uvolnění místního potenciálu pro rozvoj venkovských oblastí. Jedná se o budování kapacit pro místní partnerství, podporu partnerství soukromého a veřejného sektoru. Na bázi místní strategie rozvoje nabízí podpora možnost spojit všechny tři cíle – konkurenceschopnost, životní prostředí a kvalitu života/diverzifikaci a spojit zemědělce, lesníky a ostatní venkovské subjekty při realizaci 31
http://www.mze.cz/attachments/EAFRD.32005R1698.pdf
místní strategie rozvoje, kterou si sami stanoví a řídí. Minimálně 5% z celkového příspěvku z EAFRD je vyhrazeno pro tuto osu. Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 stanoví každé členské zemi povinnost zpracovat a předložit Komisi (ES) ke schválení dva stěžejní dokumenty zpracované v režimu naplňování strategie a programování podpor z EU. Jedná se o Národní strategický plán a Program rozvoje venkova na období 2007 – 2013. Česká republika předpokládá termíny předložení dokumentů Evropské komisi v průběhu roku 2006.32 Čeští farmáři mohou čerpat finanční prostředky v rámci EU již od počátku devadesátých let. V oblasti zemědělství na předvstupní podporu fondu SAPARD navazuje možnost čerpání finančních prostředků v rámci programu OP Zemědělství ze strukturálních fondů EU. V daném operačním programu je kladen důraz na podporu principů trvale udržitelného rozvoje. Prvořadý úkol představuje snaha o zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství formou modernizace a transformace podniků a růstu produktivity práce. Od roku 2007 se podpora pro rozvoj venkova v rámci EU bude uskutečňovat z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova - EAFRD. Do tohoto systému bude transformován stávající OP Zemědělství. Konkurenceschopnost v agrárním sektoru se má zvýšit i využitím výsledků výzkumu a vývoje, obnovitelným zdrojům energie, podpoře vzdělávání a rekvalifikaci.
32
http://www.mze.cz/default.asp?ch=78&typ=2&val=1701&ids=1701
3
Vliv Společné zemědělské politiky EU na ČR
3.1
Přínosy a omezení členství ČR v EU Prvním přínosem pro české zemědělce je otevření hranic pro pohyb zboží. Mají
volný přístup na trh se 450 miliony obyvatel33. Český zemědělský sektor disponuje stabilním dlouhodobým výhledem pro oblast svého podnikání. Společná zemědělská politika využívá stability cen a podpor minimálně pro sedmileté období finanční perspektivy EU. Zemědělci tím mají mimo jiné zaručenou větší jistotu pro strategická rozhodnutí, plánování a investice. Výhodou pro české zemědělce budou také stabilní ceny základních komodit formou tzv. intervenčních nákupů, zajišťujících u většiny komodit výkup veškeré produkce. V průběhu přístupových vyjednávání mezi ČR a EU představovala otázka přímých plateb zemědělcům ze záruční sekce Evropského orientačního a záručního fondu velmi ožehavé téma. Tyto platby zatím nejsou na stejné výši, v jaké je čerpají zemědělci v členských zemích EU před rozšířením z roku 2004. Startovací pozice je na 25 procentech. Do roku 2007 se tato částka každoročně navýší o 5 procent, od roku 2008 pak o 10 procent. Úrovně přímých podpor svých západoevropských kolegů by čeští zemědělci měli dosáhnout v roce 2013. Přehled ukazuje následující tabulka.
Tabulka č.10: Nárůst přímých plateb, rozpočtové výdaje (mil.eur; v cenách r. 1999) Rok
Procento
Částka
2004
25%
1 211
2007
40%
2 024
2008
50%
2 505
2009
60%
2 976
2010
70%
3 438
2011
80%
3 890
2012
60%
4 333
2013
100%
4 767
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/ i/psz_2003_ministerstvo_zemědělství - 21k, dat. stažení:1.2.2003 33
Klvačová E.: Vstup České republiky do EU: Oslabení nebo posílení role státu?, Praha: Professional
publishing, 2003, str.125 – 128
Česká republika si vedle toho vyjednala možnost částečného dorovnávání počátečního rozdílu u většiny komodit o 30 procent v přímých platbách ze státního rozpočtu, tj. formou Top - Up. Za rok 2004 se jedná o dosažení 55 procent úrovně plateb pro členské země EU před rozšířením z roku 2004, 60 procent za rok 2005 a 65 procent za rok 2006. Nestejná počáteční úroveň přímých dotací z rozpočtu EU se může jevit jako diskriminace českých zemědělců. Na druhou stranu zavedení vysokých plateb by sice vedlo ke krátkodobému pozitivnímu efektu pro zemědělce a zemědělské podniky, ale brzdilo by restrukturalizaci zemědělského sektoru. Jejím výsledkem by také mohla být příjmová diferenciace a případné sociální konflikty. Dalším argumentem ze strany členských států EU při vyjednávání o výši přímých podpor byla průměrná rozloha farem. V EU činí zhruba 17 hektarů, kdežto v ČR 130 hektarů. Za těchto výchozích podmínek by při nominálně shodných částkách vyplácených na hektar obdělávané půdy byli čeští zemědělci značně zvýhodněni. Výhody ze vstupu mohou převažovat nad riziky jednotného evropského trhu. Členství v EU není zárukou okamžitého zvýšení sociální a ekonomické úrovně českých občanů, ale jedinečnou šancí tuto úroveň postupně zvyšovat a průměrné úrovni obyvatel EU se přibližovat, popřípadě ji i překonat. O tom, že to není nic nemožného, svědčí příklad Irska, které vstupovalo do Evropské unie v roce 1973.
4.2 Komparace České republiky s členskou zemí EU - Irskem V šedesátých letech 20. století bylo Irsko chudou, převážně zemědělskou zemí. Dnes se irská ekonomika orientuje na výrobky a služby vysoce náročné na technický rozvoj a velmi kvalifikovanou pracovní sílu. Je dobré si v této souvislosti uvědomit, že určité výchozí rozdíly v ekonomické a sociální úrovni zdaleka nemusí být překážkou integrace, ale že jí naopak mohou prostřednictvím ekonomické motivace pomáhat. Stejně tak dobré je ovšem si uvědomit, že kdyby se Irsko nestalo v roce 1973 členem EU, irský zázrak by se patrně nekonal. Současná ekonomicko-sociální úroveň Irska měřená hrubým domácím produktem na jednoho obyvatele v paritě kupní síly je přibližně o dvacet procent vyšší než průměr zemí evropské patnáctky. Výši hrubého domácího produktu v běžných cenách v letech 2000 - 2004 zobrazuje následující tabulka. Je zde také zachycen podíl zemědělství na tvorbě hrubého domácího produktu za rok 2004. Z tabulky je zřejmé, že zemědělství není
pro Irsko převažujícím odvětvím na tvorbě hrubého domácího produktu, zaujímá pouhá 4,5%. Ovšem jedná se o vysoce efektivní a výkonné odvětví.
Tabulka č.11:
Makroekonomické údaje Irska v letech 2000 - 2004
Makroekonomické ukazatele
2000
2001
2002
2003
2004
HDP (běžné ceny, € mld.)
103,07
115,43
127,99
134,78
146,28
HDP (mezir. Změna, %)
9,9
6,0
6,1
3,7
4,9
Míra inflace (prům. CPI, %)
5,6
4,9
4,6
3,5
2,2
Míra nezaměstnanosti (%)
4,2
3,9
4,4
4,6
4,5
Podíl ek. odvětví na tvorbě HDP r. 2004
% z celku Položky HDP r. 2004
% z celku
Zemědělství, lesnictví a rybolov
4,5
Soukromá spotřeba
45,4
Průmysl a stavebnictví
45,6
Vládní běžná spotřeba
14,4
Obchod, doprava a komunikace
16,6
Tvorba fixního kapitálu
24,9
Ostatní služby (včetně finančních)
28,5
Změna v zásobách
0,05
Státní správa a obrana
2,9
Vývoz zboží a služeb
80,2
Dovoz zboží a služeb
- 64,7
Zdroj: Central Statistical Office; http://www.cso.ie, 4.3.2006
Zemědělskou výrobu v Irsku zajišťuje cca 144 tis. převážně rodinných farem34 o průměrné velikosti 29,3 ha, ale jen asi 1/3 je dostatečně perspektivních z ekonomického i demografického hlediska. Během dalších deseti let se očekává snížení jejich počtu na cca 110-130 tis. Více než polovina zemědělské produkce se vyváží a ve vývozu stoupá podíl zpracovaných produktů. Hlavní vývozní zemědělské komodity této exportní země jsou hovězí, mléko a mléčné výrobky. Následující tabulka dokládá výstupy zemědělské výroby mezi lety 2001 – 2004, které jsou rozděleny na tři části. Produkce živých zvířat zaujímá nejvyšší podíly z celkového výstupu, udržuje si stabilní výši zhruba 2,1 mil.eur. Poklesy v produkci živých zvířat oproti roku 2001 byly vystřídány nárůstem v roce 2004. Klesající trend v rámci
34
http://www.irsko.abcdublin.com/doc/irsko.doc - dodatečný výsledek
sledovaného období je zaznamenán v rostlinné a koncové produkci stejně tak i u výrobků z živých zvířat.
Tabulka č.12:Výstupy zemědělské výroby v Irsku v letech 2001 - 2004 Odhadovaná hodnota výstupu zemědělské výroby Produkce, mil. Euro
2001
2002
2003
2004
Živá zvířata
2,174
2,018
2,071
2,178
Výrobky z živých zvířat
1,604
1,451
1,480
1,483
Rostinná výroba (včetně změn v zásobách)*
1,312
1,231
1,277
1,280
Koncová produkce ve výrobních cenách
5,091
4,700
4,829
4,941
* Především obiloviny a brambory Zdroj: Central Statistical Office, http://www.cso.ie, datum stažení: 1.3.2006
Přesto, že Irsko patří mezi rozvinuté tržní ekonomiky co se týče služeb a úrovně moderních technologií, situace ve městech a na venkově je rozdílná. Na venkově je stále řada chudších oblastí, odkázaných na podporu ze strany EU.35 Irští farmáři získávají v rámci Společné zemědělské politiky finanční prostředky ze tří zdrojů. V prvé řadě jde o přímé platby, kompenzace za pokles cen zemědělských produktů, především jde o hovězí maso. Pak se jedná o podporu ceny některých výrobků, intervenci - podporu exportu. V tomto ohledu došlo k poklesu finančních zdrojů. Třetím kanálem, jak se do irského zemědělství dostávají finance, jsou strukturální fondy a opatření týkající se životního prostředí. A v tomto ohledu plynou do Irska vysoké sumy peněz v daném období do roku 2006. Vraťme se ale k České republice. Jaké jsou přednosti českých zemědělců? Za prvé, zase podobně jako v případě Irska, levná a současně kvalifikovaná pracovní síla. Za druhé, na rozdíl od Irska, vedle průmyslové tradice také dlouholeté zkušenosti v oblasti zemědělství. V meziválečném období patřilo Československo k nejvyspělejším státům světa a tradice nezanikla ani během několika desítek let centrálně plánované ekonomiky, kdy se orientovalo na méně náročné východní trhy. Tato tradice se odráží v tom, že souhrnná ekonomicko-sociální úroveň České republiky je druhá nejvyšší mezi novými členskými zeměmi EU v rámci střední a východní Evropy (po Slovinsku). Další výhoda České republiky spočívá v historickém propojení s ekonomikami zemí, které jsou 35
http://www.bbc.co.uk/czech/peoples_europe/programme_02.html
současnými členy Evropské unie (zejména Německo a Rakousko), což může mít pozitivní vliv i na vzájemný obchod zemědělskými produkty či případnou expanzi českých tradičních značek a výrobků na daný trh. Údaje ohledně hrubého domácího produktu v běžných cenách v letech 2000 – 2004 v ČR zobrazuje následující tabulka. I přes stále narůstající absolutní výši nedosahuje HDP úrovně irského produktu. V roce 2004 dosáhlo HDP v ČR 93,82 mld. eur, což představovalo nárůst vůči roku 2003 o 7,19 mld. eur. V Irsku se tato úroveň pohybovala okolo 134.78 mld. eur v r. 2003, v r. 2004 byl zaznamenán nárůst až na 146,28 mld. eur.
Tabulka č.13:
Makroekonomické údaje České republiky v letech 2000 - 2004
Ukazatel
2000
2001
2002
2003
2004
HDP
Mld.eur, b.c.
72,88
78,48
81,85
86,63
93,82
HDP
Mld.Kč, b. c.
2 150,1
2 315,3
2 414,7
2 555,8
2 767,7
HDP
Reál.růst, v %
3,9
2,6
1,5
3,2
4,7
8,8
8,1
7,3
7,8
8,3
%, průměr, CPI 3,9
4,7
1,8
0,1
2,8
Obec.míra nezam. %, průměr Míra inflace
Zdroj: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje, datum stažení:2.2.2006
Výstupy zemědělské produkce v ČR mezi lety 2001 – 2004 znázorňuje navazující Tabulka č.11. Dominantní podíl na celkové produkci v zemědělství dosahuje v období 2001 – 2003 živočišná produkce. Hodnota rostlinné produkce klesá mezi lety 2001 – 2003. Tento pokles vystřídal nárůst výstupu v roce 2004, kdy dochází k mírnému převýšení úrovně živočišné produkce. V oblasti živočišné výroby je po celé sledované období patrný klesající trend. Celková produkce v zemědělství v ČR činí v roce 2001 zhruba 2 643 mil.eur. Za tři roky dochází k navýšení hodnoty na zhruba 2 682 mil.eur. Přesto dosahuje nižších úrovní celkové a živočišné produkce než Irsko. V rostlinné výrobě však ČR převyšuje úroveň Irska za rok 2004.
Tabulka č.14:
Výstupy zemědělství v České republice v letech 2001 – 2004
Zemědělská produkce
2001
2002
2003
2004
Celková
Mil.Kč
76 134,746
72 751,700
67 226,937
77 260,565
Produkce
Mil.eur
2 643,1086
2 525,662
2 333,863
2 682,192
Z toho:
Rostlinná
35 443,272
32 483,041
28 124,422
38 879,065
(mil.Kč, b.c)
Živočišná
40 691,474
40 268,659
39 102,515
38 381,500
Z toho:
Rostlinná
1 230,456
1 127,688
976,373
1 349,733
(mil.eur, b.c.)
Živočišná
1 412,653
1 397,975
1 357,491
1 332,460
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf, dat. st.: 8.3.2006 Poznámky: směnný kurz CZK/EUR = 28,805 (MF Dnes, 8.3.2006, kurzovní zpravodajství, ČNB)
Pozice českých zemědělců v integrované EU závisí především na nich samotných. Je nutné zvyšovat efektivitu stávající výroby. Zemědělci by měli správně a co možná nejvíce využívat finanční prostředky EU. Právě míra jejich využití rozhoduje u řady podnikatelů i o komparativních výhodách. Zdroje z EU v kombinaci se spolufinancováním z národních prostředků tak znamenají navýšení příjmů českých zemědělců.
4.3 Jak zlepšit situaci českých zemědělců v prostředí EU? Čeští zemědělci čelí od vstupu do Evropské unie zvýšené konkurenci. Musí respektovat zásady Společné zemědělské politiky. Jejich povinností je dodržovat ekologické a další normy. Ty jsou spojené zejména s oblastí zdravotní nezávadnosti potravin a spokojené existence zvířat, jakož i s požadavkem udržovat veškerou zemědělskou půdu v dobrém zemědělském a ekologickém stavu. Konkurenceschopnost v odvětví lze podporovat hlavně investicemi a procesem restrukturalizace. Evropská unie podporuje zemědělce prostřednictvím posílených programů rozvoje venkova. Posílená politika rozvoje venkova s větším množstvím peněz Evropského záručního a orientačního fondu Evropské unie, s novými opatřeními na podporu životního prostředí, kvality a spokojené existence zvířat může pomoci zemědělcům vyrovnat se s danou situací a urychlit proces adaptace na podmínky v rámci odvětví. Klíčová opatření36 v rámci SZP směřují k udržitelnému zemědělství a reagují na širší očekávání evropské společnosti. Jedná se o pobídkové platby pro farmáře a podpory skupinám výrobců, jenž souvisejí s 36
http://agris.czu.cz/periodika/detail.php
plněním standardů a principů SZP. Účinnější investiční podpora je určena mladým zemědělcům. Jejím cílem je zvýšit intenzitu investiční pomoci ze zdrojů EU. Oblast ekologie se v současné době těší velké pozornosti Evropské unie a je důležitou prioritou ve Společné zemědělské politice EU. Energie z biomasy může představovat jeden z faktorů podporující rozvoj podnikání na farmě. Je poukazováno, že obnovitelné energie mohou přispět k regionálnímu rozvoji co se týče přílivu kapitálu, nového „know-how“ či vytvoření pracovních míst.
Využití obnovitelných energií ve venkovských oblastech Venkovské oblasti v ČR mohou využívat biomasu k výrobě elektrického proudu37 a vyrábět přebytky energie. Ty mohou být prodávány do regionů s vysokou spotřebou energie, např. do průmyslových oblastí. Tak se elektrický proud stane exportním artiklem. Následující grafy38 dokládají údaje ohledně tuzemské výroby a spotřeby elektrické energie. Co se týče výroby energie podle typu elektrárny z Grafu č.1 vyplývá, že vodní elektrárny k roku 2000 zahrnují pouze 3,1 procentní podíl z celku. V roce 2003 dochází k menšímu snížení podílu na 2,2 procenta, což představuje téměř zanedbatelný podíl na celkové výrobě energie. Proto je nezbytná podpora státu směřující do výroby energie z obnovitelných zdrojů.
Graf č.2:
Výroba elektrické energie podle typu elektrárny v roce 2000 a 2003
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/tab/5500370202, dat.st.: 16.3.2006
37
http://www.biom.cz/czbiom.shtml - 50k
38
http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/tab/5500370202
Graf č.3:
Tuzemská spotřeba elektrické energie v letech 1999 - 2003
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/tab/5500370202, dat.st.: 16.3.2006
Z Grafu č.3 plyne, že spotřeba energie v tuzemsku ve sledovaném období neustále stoupá. V roce 1999 dosahuje hodnoty zhruba 22 mld. kWh pro domácnosti a podnikatelský sektor. V roce 2003 tato hodnota zaujímá zhruba 24 mld. kWh. S ohledem na dané údaje je obor energetiky perspektivní. Pro strukturálně slabé regiony je příznačné, že vykazují vysokou míru nezaměstnanosti. S ekonomicky zajímavými projekty se může tato tendence zmírnit. Biomasa, vítr a slunce představují slibnou možnost k vytváření pracovních míst a bohatství. Technologie i „know-how“ existují. Jen je nutné obnovitelnou energii vidět jako příležitost a využít ji. Ke zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie se ČR zavázala v Přístupové smlouvě k EU. Cílem39 je dosažení 8 procentního podílu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě elektřiny v ČR v roce 2010. Údaje ohledně výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů za rok 2004 zobrazuje následující tabulka. Nejvýznamněji k výrobě přispívají vodní elektrárny.
39
http://www.mpo.cz/dokument6746.html
Tabulka č.15:
Výroba elektr. energie a tepla z obnovitelných zdrojů energie a z odpadů v období 1995 - 2003
Ukazatel
1995
1999
2000
2001
2002
20031
Elektrická energie (GWh) Vodní elektrárny
2 274
2 215
2 313 2 467 2 846 1 794
Větrné elektrárny
-
1
-
-
0
4
Pevná biomasa
302
528
382
381
367
360
Průmyslové odpady 16
149
201
195
191
195
Komunální odpady
-
7
5
4
4
5
Bioplyn
103
148
135
133
127
130
4 391
3 219 3 362 3 361 3 200
Teplo (TJ) Pevná biomasa
1 090
Průmyslové odpady 928
2)
Komunální odpady
-
2 150
1 664 1 726 1 727 1 750
Bioplyn
397
475
384
3 750 2 473 2 606 2 568 2 610
397
386
420
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/kapitola/10n1-04-_2004-1600, dat.st. 20.1.2006. Poznámky: 1) předběžné údaje 2)
odhad
Finanční prostředky ČR získává převážně ze strukturálních fondů EU, pro jejichž využití je nutno zajistit kofinancování 25 procent ze státního rozpočtu. Dále je nutno připočítat náklady na zajištění spolehlivého provozu elektrizační soustavy. Jedním z nástrojů podpory využívání obnovitelných zdrojů je zákon č.180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Od 1. 1. 2006 zavádí nový systém podpory. Podpora zakládá nárok na připojení zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie do elektrizační soustavy. Zákon garantuje výnosy z jednotky vyrobené elektřiny po dobu 15 let od uvedení do provozu. Podporuje výrobu elektřiny užité pro vlastní potřebu. Zachovává úroveň výkupních cen pro již provozovaná zařízení po dobu 15 let. Dále zákon zaručuje maximální meziroční pokles výkupních cen elektřiny pro nová zařízení o 5 procent. Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie poskytuje podporu dané oblasti společně s finančními prostředky ze strukturálních fondů EU, v jejich rámci se jedná zejména o Operační program Průmysl a
podnikání a Operační program Infrastruktura. Stát také podporuje pěstování energetických plodin v zemědělském sektoru. Zpráva40 MPO, MŽP a Energetického regulačního úřadu za rok 2004 konstatuje, že podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v ČR v roce 2004 činí 4,04 procenta a oproti roku 2003 se zvýšil o 1,24 procent. Nejvýznamněji se na tomto nárůstu podílely vodní elektrárny. Základní předpoklad pro další navyšování podílu obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny představují investice do výstavby nových zařízení. Zájem investora o oblast využívání obnovitelné energie mohou dle Zprávy z roku 2004 zvýšit: -
podpora a maximalizace využití ekonomicky reálných způsobů výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie,
-
investiční podpora nových projektů v úrovni 20 - 30% (využití finančních prostředků ze strukturálních fondů EU),
-
stabilita podpory v sektoru zemědělství (dotace na pěstování energetických plodin).
České sdružení pro biomasu - CZ BIOM České sdružení pro biomasu vzniklo v roce 1994. Energetické využití biomasy však v současné době využívá více podpory ze strany státu a zejména EU. Sdružení je přidruženo k Evropské asociaci pro biomasu - AEBIOM se sídlem v Bruselu. CZ BIOM usiluje o zlepšení životního prostředí a trvale udržitelný rozvoj společnosti. Hlavní náplň jeho činnosti spočívá v zavádění biopaliv a ekologickém nakládání s bioodpady. Členská základna k roku 2005 zahrnuje 26 právnických osob a cca 300 fyzických osob. Jsou zde zastoupeny významné české firmy vyrábějící fytoenergetická zařízení a fytopaliva. Jedná se například o BDT Hluboká s.r.o., BEFI s.r.o., BIJO – TC a.s., BIOPAL Technologie spol. s.r.o., BIOPAS SPOL. s.r.o, atd. Sdružení se v současné době podílí na celostátní kampani pro rozvoj obnovitelných energií a vede propagační kampaň na podporu ekologického nakládání s bioopady. K jeho dalším významným aktivitám patří informatika. Každoročně pořádá 8 - 10 odborných konferencí. CZ BIOM propaguje uplatňování obnovitelných a druhotných energií v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí. Podíl těchto energií na celkové energetické spotřebě by se měl podle Národního programu zvyšovat ze 40
viz. Zpráva o plnění indikativních cílů výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2004 podle paragrafu
7 zákona č. 180/2005 Sb.
současných 2,2 procent na 3 – 6 procent do roku 2010, přičemž energie z biomasy bude mít i v budoucnosti nejvyšší potenciál rozvoje41. Členové sdružení iniciují řadu investičních projektů a některé zcela nové technologie jako např. pěstování vytrvalých energetických bylin v ČR. Další aktivitu sdružení představuje bezplatné poradenství. Poradenské středisko v Chomutově - Nové Spořice udržuje demonstrační parcely různých energetických rostlin. Toto středisko zprostředkovává též i nákup osiva nebo sadby různých energetických rostlin a poskytuje odborné informace k zakládání energetických plantáží. Mezinárodní sekce CZ BIOMu zajišťuje pravidelný kontakt s Evropskou asociací AEBIOM a s rakouským, finským, španělským, italským, řeckým a slovinským národním svazem. Mezinárodní spolupráce je v současné době završena řešením projektu Altener na téma Společné investiční projekty na energetické využití biomasy.
Pod vlivem Společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie se mohou čeští farmáři více orientovat na oblast ekologického zemědělství, která představuje dosud nevyužitý potenciál rozvoje. V rámci principů SZP se jedná o jasný příklon k aktivitám směřujícím k ochraně životního prostředí a podpory ekologicky šetrných forem zemědělství. Další možnost, jak navýšit příjmy českých zemědělců, jenž mohou být následně investovány do rozvoje podnikání, spočívá v agroturismu.
41
http://www.biom.cz/ - 79k - 28 leden 2006
5
Ekologické zemědělství v ČR
5.1 Ekologické zemědělství – cíle a produkty Společná ekologická politika EU42 je přijata do katalogu úkolů Evropského společenství Smlouvou o Evropské unii, jenž vstoupila v platnost v roce 1993. Legislativa týkající se bioprodukce v ČR zahrnuje od vstupu do EU Nařízení Rady (ES) č. 2092/91 se všemi navazujícími později vydanými nařízeními, dále zákon č.242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství s prováděcí vyhláškou ministerstva zemědělství č.53/2001 Sb. Ekologické zemědělství43 spočívá v hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Mezi hlavní cíle ekologického zemědělství patří snaha umožnit zemědělcům ekonomický a sociální rozvoj, udržet osídlení venkova a tradiční ráz kulturní zemědělské krajiny. Biopotravina musí splňovat požadavky na bezpečnost a zdravotní nezávadnost podle zákona o potravinách44. Bio může být jakákoli potravina – od mléka a sýrů přes mrkev, čokoládu až po víno. Dozor nad dodržováním požadavků legislativy vykonává Ministerstvo zemědělství ČR prostřednictvím nevládní neziskové organizace KEZ, o.p.s. – Kontrola ekologického zemědělství. Jedná se o společnost se sídlem v Chrudimi, jenž je akreditována jako inspekční orgán dle ČSN EN 45004 a jako certifikační orgán výrobků podle ČSN EN 45011 u Českého institutu pro akreditaci – ČIA. Po splnění všech přísných podmínek a požadavků ekozemědělec či výrobce biopotravin obdrží certifikát a získá tím právo používat ochrannou známku a logo BIO, jenž je znázorněno v Příloze č.7. Certifikací a přidělením značky však povinnosti podnikatele nekončí, osvědčení je vydáváno na dobu určitou (12 měsíců). KEZ provádí pravidelné ohlášené i namátkové kontroly, což přispívá k udržení vysoké kvality bioprodukce. Podle průzkumu Státního zdravotního ústavu z dubna 2004 v ČR do svého jídelníčku občas zařazuje biopotraviny 18,5 procent obyvatel. Denně jí biopotraviny 7,7 42
Jeníček V.: Řada studií – Aktuální otázky světové ekonomiky: Ekologická politika –evropské unie a trvale
udržitelný rozvoj, VŠE, Praha, 2001/6, str.3 43
http://www.mze.cz/attachments/AP-rozvoj_eko_zemedelstvi.doc
44
Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých
souvisejících zákonů; je změněn zákonem č. 119/2000 Sb., zákonem č. 306/2000 Sb., zákonem č. 146/2002 Sb., zákonem č. 131/2003 Sb., zákonem č. 274/2003 Sb., zákonem č. 94/2004 Sb. a zákonem č. 316/2004 Sb..
procent uživatelů. Výzkum45 dále uvádí, že mezi konzumenty je více žen, osob s vyšším vzděláním a obyvatel středních Čech a Moravy. Druhově mezi nejčastěji vyhledávané biopotraviny patří jogurty, zelenina, maso a sýry. Z těchto čísel je patrné, že je vysoká pravděpodobnost , že uvedení respondenti nemusí přesně vědět, co znamená pojem „bio“. Zejména biozelenina je velmi těžko dostupná na českém trhu a proto je zavádějící, když ji respondenti uvádějí jako 2. nejvíce kupovaný bioprodukt. Ze zkušenosti maloprodejců biopotravin jsou nejčastěji poptávané biopotraviny: kozí produkty, máslo, vejce, zelenina, pečivo, sušené ovoce a obilniny.
5.2 Český trh s biopotravinami v období integrace ČR do EU Díky rostoucí poptávce se bioprodukty podílejí na celkové výrobě potravin v hospodářsky vyspělých zemích stále více, což je impuls pro rozšíření této produkce také v České republice. Největší šanci uspět mají zejména rostlinné produkty (soja, pohanka, proso, pšenice, žito), přestože jejich cena je často o 50-200 procent vyšší, než u konkurenčních běžných potravin.46 Ekologické zemědělství má v ČR svou tradici. Po celá devadesátá léta se navyšuje počet zemědělců, kteří se orientují na výrobu biopotravin, což dokládají údaje z následující tabulky. Tabulka č.16:
Počet v ekologických farem v ČR mezi lety 1990 - 1999
Rok
Ekologické farmy/ ks
Výměra zem.půdy/ ha
Podíl zem. půd.fondu/ %
1990
3
480
-
1991
132
17 507
0,41
1992
135
15 371
0,36
1993
141
15 667
0,37
1994
187
15 818
0,37
1995
181
14 982
0,35
1996
182
17 022
0,40
1997
211
20 239
0,47
1998
348
71 621
1,67
1999
473
110 756
2,58
Zdroj: http://www.mze.cz/attachments/Zemědělství%202002%20B.doc - 28 leden 2006, dat.st.: 12.3.2006 45
http://www.ekolist.cz/zd-zdravi.shtml
46
http://www.mze.cz/attachments/AP-rozvoj_eko_zemedelstvi.doc
V porovnání s rokem 1990, kdy v ČR hospodařily pouze tři farmy podle zásad ekologického zemědělství, došlo do roku 1999 k mnohonásobnému nárůstu počtu ekofarem až na 473 provozovatelů. Nejvýznamnější akt konce devadesátých let v dané oblasti představuje vydání vládního nařízení k provedení § 2, odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství, kterým pro rok 1999 vláda stanovuje programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství včetně zemědělství ekologického. Podstatné je i opakované poskytnutí této podpory v dalších letech, její dobrá strukturovanost a fakt, že ekologičtí zemědělci s ní mohou ve svých plánech počítat po celou dobu svého podnikání. Český trh s biopotravinami v roce 2000 stále není považován za příliš rozvinutý. V daném roce je registrováno 563 dodavatelů (převážně menších firem) biosortimentu. K předním distributorům patří svaz výrobců PROBIO (těstoviny, müsli, mouky, čaje, víno aj.), tradiční dovozce potravin v kategorii zdravá výživa Country Life, CPH Praha (biomaso), OLMA Olomouc (biojogurty) a ZD Jeseník (biosýry). V roce 2003 zahrnuje počet ekofarem 810 podniků, hospodaří na výměře 254 995 ha, což představuje 5,97% z celkové výměry zemědělského půdního fondu ČR a převyšuje průměr zemí EU, který je přibližně 4%. Údaje jsou znázorněny v následující tabulce.
Tabulka č.17:
Počet ekologických farem mezi lety 2000 - 2003
Rok Ekologické farmy/ ks
Výměra zem.půdy/ ha
Podíl zem.půd.fondu/ %
2000
563
165 699
3,86
2001
654
218 114
5,09
2003
810
254 995
5,97
Zdroj: http://www.mze.cz/attachments/Zemědělství%202002%20B.doc - 28 leden 2006, dat.st.: 12.3.2006
Nezbytnosti, jež musí vývozce i bioproduktů a biopotravin splňovat, upravuje Metodický pokyn pro ekologické zemědělství čj. 655/93 - 340 z roku 1993, po novelizaci z roku 1997. Od roku 2001 je nahrazen zákonem č.242 o ekologickém zemědělství s prováděcí vyhláškou. Pokud chce česká firma vyvážet své produkty do zemí v rámci EU, je povinna splnit určité podmínky. Musí zástupcům členského státu EU prokázat, že zboží splňuje zákonné podmínky pro bioprodukty a výrobu biopotravin platné v EU. Dále je třeba doložit každou zásilku originálem prodejního certifikátu producenta či prodejce, kopií
certifikátu na produkci a osvědčením pro vývoz produktů ekologického zemědělství vydávaným Ministerstvem zemědělství. Nejvyváženějšími českými komoditami jsou krmné bioobilí a krmný biohrách, které u nás nejdou dobře na odbyt. V menší míře se na vývozu podílí i potravinářská biopšenice a biožito. Bioprodukty se vyváží zejména do Německa, Polska, Slovinska, Slovenska a Maďarska. Při plánování odbytu je nutné vzít v úvahu, že znalost problematiky ekologického zemědělství a certifikovaných bioproduktů mezi spotřebiteli stoupá. Základ úspěchu představují investice do kvalitní propagační kampaně. Proces je dlouhodobý. Velmi důležité je stanovení cenové úrovně. V případě jenom o něco málo vyšší ceny v porovnání s konvenčním výrobkem jde - z pohledu zákazníka - pouze o "stejný", ale dražší výrobek. Je-li však cena značně vyšší, vyvolává zvědavost a zájem. Odbyt ovšem klesá, protože zákazník si výrobek nemůže dovolit koupit. Výrobek se neprodá sám, ale vyžaduje, aby obchodní personál znal přednosti biopotravin a dokázal zákazníkovi seriózně poradit. Myšlení obchodníků může představovat velkou brzdu. Ti raději prodávají levnější konvenční zboží, neboť při stejné marži dosáhnou vyššího zisku u konvenčního zboží na jednotku prodejní plochy než u bioproduktů a biopotravin. Vyšší cena biopotravin je mnohdy důvodem, že spotřebitelé raději zvolí jiné nákup jiného zboží. Biopotraviny musí mít vhodné obaly a celkovou image. Propagace pohltí mnoho finančních prostředků a času, ale výsledek se dostaví. Nejúčinnější je styk s lidmi. Spotřebitelé potřebují rozeznávat, ochutnat, naučit se kuchyňsky upravovat a využívat bioprodukty. Proto se pořádají ochutnávky v prodejnách, účasti na výstavách, přednášky a prezentace. V televizi a rozhlase se objevují pořady o zdravé výživě nebo o vaření, v nichž se lidé seznamují s recepty a kuchyňskou úpravou biopotravin. Komerční reklama v televizi však zůstává většinou nedostupná vinou finanční náročnosti. Důležité je poukázat na značení "GMO free"47, jež se používá na produkty, které nejsou genově modifikované. Takto označené výrobky zaručují, že nebylo použito žádné genově manipulované suroviny (ať rostlin, či mikroorganismů, nebo jejich produktů). To zaručuje nejen zmíněná značka, ale i přísný zákaz genových manipulací v rámci celého 47
Pojem "genově modifikovaný organismus" zahrnuje takové organismy, jejichž genový základ byl úmyslně
změněn vnesením cizí genetické informace, přičemž si genově modifikovaný organismus zachovává schopnost dále se reprodukovat. Vzhledem ke své nepřirozenosti mohou genově modifikované organismy představovat potenciální nebezpečí pro lidské zdraví a přírodu.
ekologického zemědělství. Všechny výrobky jsou soustavně kontrolovány. Otázkou zůstává, jak nás může používání genově modifikovaných organismů ohrozit. Jako jeden z důvodů proti jejich používání je uváděna nedostatečná znalost problematiky, neboť chování genově modifikovaných organismů je nepředvídatelné, zvláště vlivem náhodných a nepředvídaných vlivů. Proto pro jejich nepoužívání jednoznačně platí princip preventivní opatrnosti. Bioprodukty mohou být prodávány ze dvora přímo na zemědělské farmě, na trhu a v prodejnách racionální výživy. V poslední době si biopotraviny razí cestu i do supermarketů a hypermarketů. Tím ale nedochází k přesunu zákazníků z prodejen racionální výživy do velkých univerzálních hypermarketů. Zákazníci zůstávají a navíc se objevují noví. Výhodou super- a hypermarketů je dostupnost veškerého zboží, aniž by byl zákazník nucen obcházet ještě další prodejny. Koutky "zdravé výživy" v těchto obchodech poskytují možnost nákupu biopotravin nejširší veřejnosti. Nenajde se zde však vyčerpávající sortiment jako ve specializované prodejně. Na druhou stranu disponují hypermarkety velkými skladovacími prostory, které zajišťují dostatečnou zásobu biopotravin. Prodejny racionální výživy nejsou odsunuty na okraj trhu. Prodavači mají přímý kontakt se zákazníkem a možnost mu poradit či nabídnout zboží. Tento kontakt je cenný zvláště tehdy, nemá-li zákazník o výrobcích informace, nezná je nebo neví, jak je kuchyňsky připravit. Důležitý je přístup obchodníka k zákazníkovi z hlediska nabídky. Často lze ovšem najít výhradně bezmasý sortiment. Zásilkový prodej je většinou jen doplňkový. Je určen pro zákazníky, kteří nemají přístup k prodejně biopotravin, nebo daná prodejna nenabízí dostatečný sortiment výrobků. Cena zasílaných biopotravin není nižší (i když jsou přímo od výrobce), protože je zde započteno poštovné a balné. Existují také pensiony, restaurace a farmy, které nabízejí bioprodukty a připravují pokrmy z biopotravin. Některé z nich doplňují své služby prodejem biopotravin, "zdravé výživy" a ubytováním. Speciální penziony pořádají ozdravné pobyty a programy zaměřené na zdravý životní styl. V jejich rámci nabízí jídelníček s biopokrmy.
5.3 Možnosti rozvoje ekologického zemědělství po vstupu ČR do Evropské unie Ekologické zemědělství v České republice má v současné době velký potenciál dalšího rozvoje. V roce 2004 zde hospodařilo zhruba 836 ekologických farem48 na výměře 263 299 ha, což představuje 6,16 % výměry zemědělského půdního fondu. V roce 2005 dochází k dalšímu rozšíření sortimentu v oblasti bioproduktů, například o Bio hrách Kapucín, který se pěstuje na Vysočině. Od roku 2004 upravuje podmínky státní podpory pro ekologické zemědělství upraveny Programový dokument Horizontální plán rozvoje venkova na období 2004 2006, jenž byl připraven v souladu s Nařízením Rady (ES) č.1257/99 o podpoře rozvoje venkova a umožňuje čerpat finanční prostředky na podporu rozvoje venkova z garanční sekce fondu EAGGF (Evropský zemědělský garanční a orientační fond). Výše kofinancování z fondu EAGGF je možná až do výše 80 procent kalkulovaných plateb. Dotační program pro ekologické zemědělství je jedním z agroenvironmentálních opatření49, a navázal tak na státní podporu ekologického zemědělství v období před vstupem do EU. Výše dotace na ekologické zemědělství je rozdílná v závislosti na pěstované kultuře. Za rok 2004 patří mezi hlavní dotace: -
3520 Kč/ha, při hospodaření na orné půdě, s výjimkou pěstování zeleniny nebo speciálních bylin,
-
1100 Kč/ha, při hospodaření na travních porostech,
-
12 235 Kč/ha, při pěstování vinic, ovocných sadů nebo chmelnic.
Klíčovou roli pro rozvoj českého ekologického zemědělství sehrává zejména Společná zemědělská politika EU (SZP). V současné době je zřejmé, že SZP se bude více zaměřovat na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, ochrany přírody a rozvoje 48 49
http://www.mze.cz/attachments/Zemědělství%202002%20B.doc - 28 leden 2006 Mezi agroenvironmentální opatření patří následující dotační tituly: ekologické zemědělství, ošetřování
travních porostů, zatravňování orné půdy, tvorba travnatých pásů na svažitých půdách, pěstování meziplodin, trvale podmáčené louky a rašelinné louky, ptačí lokality na travních porostech, pásy orné půdy oseté vybranými plodinami za účelem zvýšení potravní nabídky ptačích společenstev a živočišných druhů vázaných na polní stanoviště.
venkova na úkor dotování zemědělské nadprodukce formou přímých plateb. Uvedené tvrzení dokládá reforma SZP z roku 2003. Navrhuje se zrušení vazby výše přímé platby na výši produkce a zavedení tzv. křížové shody. Zemědělec obdrží přímou platbu pouze v případě, že plní požadavky na ochranu přírody a krajiny. Podpora mimoprodukčních funkcí v rámci EU je reakcí na současné problémy intenzivního zemědělství. Ukazuje se, že moderní evropské zemědělství bude založeno na upřednostňování kvality zemědělské produkce nad její kvantitou, protože důraz na kvantitu produkce s sebou přináší některé velmi závažné problémy.Tyto problémy vyústily v poslední době v potravinové skandály (onemocnění BSE, aj.), které způsobily velkou ekonomickou ztrátu zemědělským podnikům ale především byla silně ohrožena důvěra spotřebitelů ve zdravotní nezávadnost potravin. SZP klade zvýšený důraz právě na produkci bezpečných a zdravotně nezávadných potravin, kdy jedním z preventivních opatření může být právě podpora rozvoje ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství snižuje zemědělskou nadprodukci, dbá na welfare chovaných hospodářských zvířat, snižuje riziko kontaminace životního prostředí chemickými látkami, vytváří nový trh pro biopotraviny atd. Tento trend bude znamená větší podporu takového způsobu zemědělství, který bude šetrný k životnímu prostředí. Lze očekávat zvýšení podpory ekologického zemědělství. Navíc nový finanční fond pro rozvoj venkova bude od roku 2007 pokrývat podporu hlavních zemědělských činností ve vztahu k rozvoji venkova. To znamená, že k současným podporovaným oblastem v rámci programů rozvoje venkova (hospodaření v méně příznivých oblastech, agroenvironmentální opatření včetně ekologického zemědělství, investice do zemědělských podniků) přibudou ještě další oblasti související s rozvojem venkova (například agroturistika, produkce regionálních specialit, podpora mladých zemědělců, aj.).
Svaz ekologických zemědělců České republiky PRO-BIO Svaz PRO-BIO je nevládní nezisková organizace, která v České republice podporuje ekologické formy hospodaření a spotřebu biopotravin. Svaz zastupuje zájmy svých členů: ekozemědělců, zpracovatelů a prodejců biopotravin, škol i spotřebitelů. Propaguje jejich práci a ekologickou produkci50.
50
http://www.pro-bio.cz/cesky.htm - 2k
Pro zlepšení podmínek a úrovně ekologického zemědělství svaz řeší projekty, jenž se týkají např. propagace ekologického zemědělství a biopotravin, ekologického zemědělství, biodiverzity a ochrany životního prostředí, marketing biopotravin, aj. V roce 2002 byla založena PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství. Jedná se o občanské sdružení, které vzniklo jako samostatná pobočka Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. Navazuje na činnost svazu, rozšiřuje ji a prohlubuje zejména oblasti ochrany spotřebitelů potravin a osvěty zaměřené na systémové souvislosti ekologického zemědělství. Aktivity svazu podporují změnu životního stylu a alternativní spotřebitelský systém v oblasti potravin. Vytváří programy o zdravém životním stylu, ekologicky šetrném způsobu života, biopotravinách a o ekologickém zemědělství. V informačním centru svaz shromažďuje informace a poskytuje osobní i telefonické poradenství. Stěžejními tématy jsou informace o bezpečnosti potravin, o původu a způsobu výroby potravin, o výhodách biopotravin oproti konvenčním potravinám včetně zdůraznění širších dopadů konvenčního a ekologického zemědělství (tj. ekologické, ekonomické, sociální, etické a zdravotní souvislosti spotřebitelských návyků v oblasti výběru potravin). Svaz PRO- BIO podporuje spolupráci mezi spotřebiteli, ekozemědělci, biozpracovateli a bioprodejci. Cílem je zejména podpora srozumitelného značení původu a způsoby výroby potravin a rozvoj osvětových programů o výrobcích, což je jednou z podmínek uvědomělého výběru potravin. Další aktivity směřují k pomoci jednotlivým farmářům s odbytem biovýrobků.
Akční plán ekologického zemědělství do roku 2010 Ministerstvo zemědělství ČR přistoupilo ke zpracování dokumentu Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 z řady důvodů. Zpracování Akčního plánu reaguje na aktuální vývoj v EU51. Společná zemědělská politika po přijetí reformy z roku 2003 směřuje ke spotřebitelům a zároveň poskytuje zemědělcům v EU volný prostor k tomu, aby produkovali, co si žádá trh. Je zřejmé, že reforma zaměřená na podporu zemědělství šetrného k životnímu prostředí a na produkci kvalitních a bezpečných potravin umožní dynamický rozvoj právě ekologickému zemědělství.
51
http://www.mze.cz/attachments/AP-rozvoj_eko_zemedelstvi.doc
Akční plán je připravován také v souladu se závěry Rady ministrů zemědělství EU ze dne 19. června 2001, které uznávají ekologické zemědělství jako cestu směrem k trvale udržitelnému rozvoji.Evropská Komise vydala v roce 2002 dokument „Analýza možnosti vzniku evropského akčního plánu rozvoje ekologického zemědělství“, ve kterém vyzvala členské státy ke zpracování národních akčních plánů. Akční plán pro ekologické zemědělství (EZ) představuje významný nástroj státní politiky v oblasti rozvoje ekologického zemědělství. Stanovuje řadu cílů. Mezi hlavní priority patří snaha zvýšit konkurenceschopnost českého ekologického zemědělství v EU. Sortiment biopotravin je zatím omezený. Nejvíce je rozvinutá produkce obilovin, bylinných čajů a koření, mléka a mléčných výrobků a hovězího masa. Producentů zeleniny, ovoce, olejnin, nebo vepřového a drůbežího masa je v současné době málo. Celková plocha orné půdy je nedostatečná. Zpracovatelský sektor dosud nezareagoval v potřebné míře na současný rozvoj EZ, množství a sortiment produktů, jen velmi málo podniků se dosud zaměřilo na jejich zpracování. Proto je třeba především rozšiřovat trh s biopotravinami, s rostoucím trhem zefektivňovat jejich produkci a zpracování. Cílem do roku 2010 je dosažení cca 10% podílu zemědělské půdy v EZ na celkové výměře zemědělské půdy. Dále je důležité zlepšovat odborné poradenství, vzdělávání a výzkum v rámci ekologického zemědělství. Základní podmínka pro další rozvoj spočívá ve zvyšování důvěry veřejnosti v bioprodukty, což souvisí se snahou zajistit ochranu těchto produktů před kontaminací geneticky modifikovanými organismy a posilováním. pozitivního vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů. Vazba ekologického zemědělství na ochranu životního prostředí je široce chápána jako cesta k udržitelnému rozvoji. V současné době výrazně narůstá zájem spotřebitelů o kvalitu potravin ve spojení se zachováním a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Obdobně jako v evropském agrárním sektoru, kde došlo ke změně priorit s cílem zajistit produkci kvalitních potravin s minimálním rizikem kontaminace nežádoucími látkami, mění se mínění veřejnosti také v ČR. Velký význam zaujímá realizace Akčního plánu na regionální úrovni. Kraje mohou přispět k rozvoji ekologického zemědělství. Do svých koncepcí rozvoje zemědělství mohou zařadit problematiku rozvoje ekologického zemědělství (EZ). Důležitým nástrojem rozvoje EZ v krajích je zakládání regionálních pracovních skupin. Např. v Olomouckém kraji již taková pracovní skupina zahájila svoji činnost. V Karlovarském kraji vzniká ve spolupráci svazu ekologických zemědělců a krajského úřadu Karlovarského kraje
informační centrum ekologického zemědělství v prostorách SZeŠ Dalovice. Problémem však zůstává, že krajské úřady mají malé kompetence v oblasti zemědělství a proto je jejich role spíše koordinační. Další možností rozvoje ekologického zemědělství v regionech představuje spolupráce mezi obcemi nebo směrem ke krajským samosprávám. Konkrétně se nabízí například následující akce: místní biojarmarky ekologických zemědělců a výrobců biopotravin; podpora zavádění biopotravin do škol, mateřských škol, zdravotnických zařízení; zakládání informačních míst ekologického zemědělství ve spolupráci s místními odborníky na ekologické zemědělství.
Swot analýza: Zhodnocení podmínek rozvoje ekologického zemědělství v České republice Ekologické zemědělství představuje perspektivní způsob hospodaření. Vytváří nové pracovní příležitosti, přispívá k rozvoji a údržbě venkovské krajiny a k ochraně životního prostředí. Nejvíce se tak přibližuje pojetí trvale udržitelného způsobu hospodaření. Mezi silné stránky ekologického zemědělství52 patří fungující systém kontroly (KEZ o.p.s.) akreditovaný na národní i mezinárodní úrovni, jenž zahrnuje také mechanismy zpětné vazby (řešení sporných případů atd.). V ČR existuje stabilní skupina zpracovatelů suchých produktů. Stále je zde potenciál pro rozšíření kapacit a počtu zpracovatelů. Pravidla pro dodržování principů pohody zvířat dosahují vysoké úrovně. Výhoda pro ekozemědělce také spočívá v poskytování podpory ve formě platby na plochu. Silnou stránku dále představuje právní rámec v rámci ekologického zemědělství. Jedná se především o zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství s prováděcí vyhláškou ministerstva zemědělství č. 53/2001 Sb. Mezi slabé stránky patří nízký stupeň společného postupu hlavních aktérů v rámci ekologického zemědělství. Jedná se o nízký stupeň organizovanosti mezi nevládními aktéry a státními orgány. Je proto nezbytné prohloubit spolupráci s nevládními organizacemi a státní správou na celostátní i regionální úrovni. Propagace a reklama bioproduktů nedosahuje vysoké úrovně. Logo „BIO – produkt ekologického zemědělství“ není veřejnosti dostatečně známé. Výzkum, vzdělávání a poradenství jsou v ČR v současné době rozvinuty v menší míře. Výše uvedené faktory představují příčinu nedostatečného působení na mládež, jako budoucího spotřebitele. Zpracování a odbyt čeká rozvoj hlavně 52
http://www.mze.cz/attachments/AP-rozvoj_eko_zemedelstvi.doc
v případě komodit: maso a mléko. Pro zpracování některých produktů přímo na farmě existují objektivní překážky (podmínky pro porážení a bourání zvířat na farmě atd.). Příležitosti reprezentují faktory sektoru ekologického zemědělství, jichž je potřebné využít pro podporu rozvoje EZ. Důležité je zvyšovat důvěru spotřebitelů v bioprodukty a s tím související vnímání hodnoty ekologických produktů. Farmáři by také měli více spolupracovat s médii. Regionální speciality představují příležitost, jak zvýšit zájem veřejnosti o EZ. Jedná se o regionální tradiční znalosti nebo inovace, tvorbu nových produktů, krajové odrůdy rostlin a místní plemena hospodářských zvířat. Produkce regionálních specialit přináší nové podnikatelské možnosti, známý je např. mošt z Bílých Karpat - moštárna Hostětín, jenž je lisován z ovoce ze starých sadů s původními odrůdami. Pro rozvoj EZ je nezbytná stabilita politiky jak v ČR tak i v rámci celé EU. Nové možnosti v získání finančních podpor patří k dalším podmínkám, které mohou zásadně pozitivně ovlivnit celkový vývoj daného typu zemědělství. Mezi hrozby se řadí nízká koupěschopnost obyvatelstva, situace v rámci SZP Evropské unie (případné odstranění podpor, změna politiky atd.). Nízká stabilita ekonomického prostředí představuje další hrozbu. Nebezpečím je i případné znečištění životního prostředí a přírodní katastrofy. Tím, že jsou prostřednictvím ekologického zemědělství a výroby biopotravin vytvářeny nové podnikatelské možnosti, je ekologické zemědělství vnímáno jako alternativa pro řešení problému vylidňování venkova a odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby. Ekologické zemědělství může být dále doplňováno o aktivity spjaté s agroturismem. Daná forma cestovního ruchu má na českých farmách vysoký potenciál rozvoje.
Ekologické zemědělství zaujímá řadu pozitiv pro spotřebitele. Zejména se jedná o kvalitu výroby zemědělských plodin, která podléhá řadě předpisů a směrnic. Ovšem ekozemědělci čelí vysokým nákladům, jenž jsou s danou výrobou spojené. Co se týče pohledu svazu PRO-BIO na stávající situaci v ekologickém zemědělství v ČR je podpora EZ nedostatečná. To považuje za jeden z hlavních důvodů, proč v současné době klesá výměra ploch zařazených do daného systému. Jednou z variant řešení je případné navýšení finančních prostředků v rámci podpory ekologického zemědělství v chystaném programu EAFRD.
6
Vliv agroturistiky na zvýšení příjmů českých zemědělců
6.1 Agroturistika na zemědělských farmách v ČR Agroturistika má své zázemí na venkově na rodinných farmách. Představuje jedinečnou symbiózu zemědělství a turistiky. Zároveň přináší farmě dodatečný, často nezanedbatelný příjem. Umožňuje zemědělskému podnikateli realizovat část hlavní zemědělské produkce bez zbytečných mezičlánků přímo na farmě (stravování a prodej potravinových surovin hostům farmy apod.) Levnější prvotní vstupy zapříčiní přijatelné ceny za ubytování, což je zajímavé zejména pro nejpočetnější klientelu - rodiny s dětmi. Tento druh turismu získává stále více příznivců nejen mezi potenciální klientelou, ale zejména v řadách zemědělců. Hlavním přínosem agroturistiky je stabilizace pracovních míst na venkově a nabídka pracovních příležitostí pro ženy. Agroturistika53 zahrnuje turistické nebo rekreační pobyty. Jejich hlavní náplní je poznávání alternativního způsobu života v blízkém kontaktu s přírodou, přímá spoluúčast na zemědělských činnostech a aktivní odpočinek Jedná se o modelový příklad směřování k udržitelnému cestovnímu ruchu s aspektem ekologickým a socio-kulturním. Dané oblasti se na úrovni státní správy věnují Ministerstvo zemědělství ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj a Národní informační středisko ČR. Podpora agroturistiky spadá do Společného regionálního programu (SROP). Zde mají zemědělci možnost získat finanční prostředky zejména z Priority 4: Rozvoj cestovního ruchu. Podrobněji jsem se danému programu věnovala ve druhé kapitole. Další podporu je možné obdržet z Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství v rámci Priority 2: Posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí. Co se týče agroturistiky54, lze podporu poskytnout na výstavbu, rekonstrukci, modernizaci či vybavení ubytovacího zařízení a zařízení pro volný čas nebo na vytvoření nabídek pro volný čas vztahujících se k zemědělským činnostem a činnostem blízkým zemědělství. U programů diverzifikace zemědělských aktivit lze využít podporu 53 54
http://www.agroturistika.nafarmu.cz/ - 12k http://www.mze.cz/attachments/PD%20final-up1.doc
investic na využívání alternativních zdrojů energie, a to s výkonem do 5 MW. Jde o přímou nenávratnou podporu do výše 50 procent přijatelných nákladů. Příspěvek z EU přitom činí maximálně 35 procent přijatelných nákladů a příspěvek ze státního rozpočtu ČR maximálně 15 procent přijatelných nákladů. Konkrétně jde o minimálně 10 tis. eur (cca 318 tis. korun) a maximálně 80 tis. eur (cca 2,5 milionu korun) na každý jednotlivý projekt. Maximální výše podpory na jednoho příjemce (nositele projektu) může být 100 tisíc eur (cca 3,2 milionu korun) v období let 2004 až 2006. Z celkových zdrojů v období let 2004 až 2006 na tyto programy ve výši 5,60 milionu eur (cca 178 milionů korun) tvoří celkové veřejné zdroje 2,80 milionu eur (cca 89 milionů korun), z toho spolufinancování z prostředků EU činí 2,00 milionu eur (cca 63,6 milionu korun). Předpokládá se, že tyto finanční prostředky vystačí na podporu zhruba 40 projektů. Ministerstvo zemědělství ČR uvádí v OP Zemědělství pro období 2004 – 2006 následující cíle podpory: a) rozvoj oblastí vedlejšího výdělku v rámci agroturistiky jako další alternativy ke zlepšení příjmů zemědělských podniků a rodin na venkově, b) spoluvytváření odvětví cestovního ruchu - dovolená na statku/ /prázdniny na venkově, c) zlepšení image zemědělství v propojení s tradičním venkovským prostředím, d) kvalitativní zlepšení celkové turistické nabídky v rámci venkovského prostoru s orientací na cílové skupiny, e) zlepšení úrovně poskytovaných služeb a uceleného image regionu v sektoru cestovního ruchu, f) minimalizace staveb ve volné přírodě, g) podpora využití alternativních zdrojů.
Mezi hlavní instituce, které se zabývají oblastí agroturismu patří Svaz podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice (ECEAT), Asociace turistických informačních středisek (A.T.I.S.), Svaz ekologických zemědělců ČR(PRO-BIO), Liga ekologických alternativ (LEA) a Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru.
Činnost Svazu podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice (ECEAT) Svaz podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice (ECEAT) je profesní sdružení podnikatelů a dalších příznivců venkovského cestovního ruchu. Svaz byl založen v roce 1997 a je členem mezinárodní organizace svazů venkovské turistiky Eurogites. Hlavním cílem55 činnosti svazu je přispět k ekonomickému, kulturnímu a společenskému oživení venkova, obnově jeho tradic, údržbě krajiny i ke stabilizaci jeho osídlení. ECEAT se zabývá zkvalitněním podmínek pro rozvoj agroturismu. V roce 1998 vytvořil komplexní informační systém o agroturismu. V roce 2000 zavedl certifikační systém venkovských ubytovacích zařízení. Od roku 2001 fungují dlouhodobé programy určené na podporu rozvoje agroturismu.. Projekt LOBBY je určen pro ubytovatele, jakož i pro ostatní drobné podnikatelé a živnostníky podílející se na rozvoji venkovské turistiky. Cílem projektu je zejména účastnit se širší spolupráce na tvorbě projektů v cestovním ruchu ve prospěch trvale udržitelného rozvoje venkova. Projekt KVALITA vychází ze současných podmínek v dané oblasti. V době stále sílící globální konkurence je garance kvality služeb zákazníkům jedním ze základních předpokladů úspěchu. Kvalitativní parametry venkovského ubytování nejsou upraveny žádnou právně závaznou normou. Svaz proto připravil ve spolupráci s partnery a za podpory MMR jednotný certifikační systém pro venkovskou turistiku a postupně jej zavádí od roku 2001 do praxe. Hlavním cílem svazu je rozvíjet certifikační systém ubytovacích zařízení venkovské turistiky a zajistit jeho kontrolu. Mezi další cíle patří propagace tohoto certifikačního systému směrem k veřejnosti odborné i cestovatelské a posilovat prestiž certifikovaných ubytovacích zařízení v rámci další propagace. Projekt SERVIS reaguje na požadavky veřejnosti. Zejména začínající podnikatelé se obrací na svaz s mnoha dotazy a podněty, žádostmi o právní rady, výklad zákonů, pomoc při propagaci, základní odborné rady,aj.. V současné době zastřešuje Svaz podnikatelů ČR tři nabídkové programy agroturistiky. Jedná se o ucelenou nabídku služeb v rámci projektů Prázdniny na venkově, Zelené prázdniny a Stezky dědictví.
55
http://www.eceat.cz/public/docs/eceat_cz.htm
Podle statistiky počtu přenocování, délky pobytu hostů a podniků zapojených do projektů ECEAT lze sledovat určité trendy v agroturistice. Počet hostů, kteří navštívili české farmy v rámci agroturistiky neustále stoupá od roku 1998, což dokládá následující tabulka.
Tabulka č.18:
Statistika počtu hostů na českých farmách v rámci venkovské turistiky a agroturistiky v období 1998 - 2003
Rok
1998
1999
2000
2001
2002
2003
Počet hostů na českých farmách
2955
2813
3487
3999
4732
5180
Zdroj: http://www.eceat.cz/public/docs/vyrzpr03.pdf, dat.st.: 5.4.2006
Délka pobytu se u hostů56 jezdících přímo bez cestovní kanceláře se ve sledovaném období 1998 – 2003 nemění, zůstává na úrovni mezi 3 – 4 dny. Délka pobytu hostů cestujících prostřednictvím cestovních kanceláří přesahuje 7 dní, prodávají se zejména programové balíky delší než 7 dní. Počet ubytovatelů účastnících se programů ECEAT postupně stoupá. K roku 2005 zahrnuje svaz v celé České republice 154 členů. Rozšiřuje se i jejich spektrum. V současné době svaz zahrnuje jak ekologicky hospodařící farmy, tak malé kempy, venkovské chalupy, letní byty, aj. Dané spektrum ubytovatelů vyrostlo z potřeb a požadavků hostů. Sledovaná statistika ve svém konečném důsledku směřuje ke zvyšování počtu hostů na venkově a dokládá vzrůstající zájem o poskytování těchto služeb mezi českým farmáři. Můžeme pozorovat trend obměny participantů u ECEAT. V rámci sledovaného období se ze začátečníků stávají zkušení podnikatelé, kteří nadále nepotřebují podporu ECEAT a naopak přicházejí noví, začínající.
6.2 Swot analýza- Zhodnocení podmínek pro rozvoj agroturistiky v České republice Nosnými faktory rozvoje agroturistiky jsou v jednotlivých krajích vždy nejatraktivnější prvky. Přírodní podmínky představují nezbytný základ pro rozvoj v dané oblasti. Velmi důležitou roli proto zaujímá kvalita životního prostředí daného regionu.
56
http://www.eceat.cz/public/docs/vyrzpr03.pdf
Mezi silné stránky České republiky patří výhodná geografická poloha v centrální části Evropy, krajinný ráz, nadmořská výška i klimatické podmínky. Další výhodu představují přírodní atraktivity- chráněné krajinné oblasti a národní parky. Také sít´ turistických stezek a tras vykazuje vysokou úroveň. Slabou stránkou je nízký podíl agroturismu na trhu cestovního ruchu. V roce 2000 zaujímal daný podíl pouhá 0,2 procenta z celkového počtu přenocování57, s výraznou koncentrací do východních a jižních Čech a na jižní Moravu. Zatím nedostačují možnosti propagace republiky a regionů v zahraničí.Vysoké procento turistů směřuje do Prahy. Příležitost pro rozvoj této formy turistiky se otevírá díky zvyšující se poptávce. Mezi agroturisty nejen v České republice, ale i jinde na světe se dá pozorovat postupný nárůst určitých tendencí. Chtějí být v užším kontaktu s přírodou, touží poznat nové lidi a jejich zvyky, hledají klid a zároveň si přejí svou dovolenou strávit aktivně. Lidé, kteří vyhledávají odpočinek na české vesnici, přijíždějí také proto, aby jejich děti poznaly tradiční práce na statku a způsob tamního života. Farmy většinou vyrábějí vlastní sýry, nabízejí domácí mléko, pečou vlastní chleba. Další možnost rozvoje agroturistiky představuje rozšiřování spolupráce příhraničních regionů a ostatních regionů a obcí se zahraničními partnery v oblasti šetrných forem cestovního ruchu. Agroturismus může ekonomicky oživit řadu oblastí na území severní Moravy a Slezska, Českomoravské vysočiny a také bývalých vojenských újezdů podél česko-německých a česko-rakouských hranic. V posledních letech se na území některých regionů konstituují s ohledem na možnou přeshraniční spolupráci euroregiony, které poskytují rozvojové příležitosti také pro aktivity v rámci agroturistiky, např. dálkové mezinárodní cyklotrasy. Hrozbou se naopak může stát špatná dostupnost kapitálu pro stabilizaci a další rozvoj podnikání v oblasti agroturistiky. Nebezpečí spočívá také v podcenění péče o přírodní bohatství jako nutné podmínky pro rozvoj šetrných forem cestovního ruchu, zhoršování kvality životního prostředí a snížení hodnoty krajinného rázu.V neposlední řadě může další rozvoj ohrozit podcenění významu koordinace společného postupu státních orgánů, orgánů samosprávy, regionálních rozvojových agentur, regionálních sdružení v rámci šetrných forem cestovního ruchu a zájmových profesních sdružení cestovního ruchu.
57
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zemedelstvi_zem
Čeští farmáři mají šanci uplatnit se na trhu cestovního ruchu.V ČR se otevírá prostor pro venkovskou turistiku s jejími produkty. Ta však zatím ve struktuře nabídky zaujímá jen nepatrný podíl. Pro podnikání v oblasti agroturistiky jsou typické rodinné, malé a střední podniky s počtem zaměstnanců do dvaceti osob. Většinou jde o flexibilní podnikatelské jednotky, které se dobře přizpůsobují potřebám trhu. Pro farmy je agroturistika vítaným zdrojem příjmu.
Uplatnění farmářů v agroturismu je často spojeno s nákladným investičním projektem. Modernizace bývalých zemědělsky využívaných prostor se však v ČR může uskutečnit za přispění finančních prostředků v rámci EU. Příklad úspěšné58 modernizace představuje úsilí rodinné farmy Moulisových z Milínova na Plzeňsku. Poté, co na farmě skončili s výrobou mléka, zůstala volná stáj s podkrovním prostorem. Manželé využili pro ubytování na farmě operačního programu, který zahrnuje finanční podporu agroturistiky. Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (SZFI) tak byl projekt předložen v srpnu 2004, rozhodnutí o přiznání dotace se uskutečnilo v únoru 2005. Rozpočet projektu nazvaného Ubytovací zařízení pro agroturistiku a vybavení pro volný čas představoval necelých 2,2 milionu korun. Přislíbená dotace je 1,1 milionu korun. Na farmě tak vyrostl penzion pro jednu rodinu s dětmi - dva pokoje se čtyřmi lůžky a přistýlkou. Součástí investiční akce byly i sadařské úpravy v bezprostředním okolí ubytovacího zařízení. „Naší farmě operační program moc pomohl,“ oceňují manželé. Dosud podali čtyři projekty. Nebýt příspěvků operačního programu, nepostupovali by ve zmíněných investicích zdaleka tak rychle.
58
http://www.agroweb.cz/projekt/hledej.asp
Závěr Společná zemědělská politika Evropské unie staví před české zemědělce řadu podmínek i příležitostí pro další vývoj. Cílem SZP v Římské smlouvě z roku 1958 bylo podnítit zvyšování produktivity zemědělské produkce a zajistit potravinovou soběstačnost EU. S podporou nástrojů SZP se Evropská unie stala z původně dovozní země, pokud se týká agrárních produktů, významnou vývozní zemí. Agrární protekcionismus je vytýkán Evropské unii v rámci WTO. Mezi tradiční odpůrce zásad SZP EU patří Spojené státy americké či Nový Zéland. Původní forma SZP se postupně stala neúnosnou vzhledem k narůstající produkci a s ní souvisejícím nárůstem nákladů na financování SZP a vzhledem k tlaku třetích zemí na vyrovnání podmínek světového agrárního obchodu. Současná reforma z roku 2003 směřuje k naplnění záměru oddělení podpory produkce a její převedení na podporu udržitelného rozvoje zemědělských podniků s důrazem na environmentální požadavky a komplexní rozvoj venkova. Čeští zemědělci se proto mohou více zaměřit na oblast ekologie a aktivity spojené s ochranou životního prostředí. Tato oblast zastává důležitou prioritu Společné zemědělské politiky EU, jenž dále nabývá na významu naplňováním prvků reformy SZP z roku 2003. V rámci reformy zaujímají zásadní vliv na rozvoj českého zemědělství zejména opatření: integrovaná platba pro zemědělce, systém modulace, nové formy podpor pro farmáře na podporu životního prostředí, kvality a spokojené existence zvířat. Klíčová opatření směřují k udržitelnému zemědělství a reagují na širší očekávání evropské společnosti. V ČR postupně nabývá na významu oblast ekologického zemědělství (EZ), jenž se nejvíce přibližuje pojetí trvale udržitelného způsobu hospodaření. Daný typ zemědělství zaujímá značný potenciál pro další rozvoj. Poptávka po bioproduktech se neustále zvyšuje. Proto je důležité zvyšovat důvěru spotřebitelů v bioprodukty a s tím související vnímání hodnoty ekologických produktů. Regionální speciality představují příležitost, jak zvýšit zájem veřejnosti o bioprodukty. Jedná se o tradiční znalosti nebo inovace, tvorbu nových produktů, krajové odrůdy rostlin a místní plemena hospodářských zvířat. Produkce regionálních specialit přináší nové podnikatelské možnosti. Pro české farmáře však ekologické zemědělství znamená řadu dodatečných nákladů souvisejících s produkcí biopotravin podle standardů jak národní legislativy tak podle principů SZP Evropské unie.
Tyto náklady by mohly být kompenzovány alternativními příjmy, např. plynoucích z agroturistiky či využívání obnovitelných energií. Agroturismus může být prostředkem k navýšení příjmů jednotlivých farem. Pro rozvoj aktivit spjaté s touto formou cestovního ruchu mohou zemědělci při realizaci svých projektů získat finanční podporu ze strany EU. Využití potenciálu v oblasti obnovitelných energií představuje možnost, jak přispět k regionálnímu rozvoji co se týče nového „knowhow“ či vytvoření pracovních míst. Venkovské oblasti se mohou specializovat na výrobu elektrického proudu z biomasy. Co se týče realizace agrární politiky ČR byla na počátku devadesátých let 20.stol. zásadně ovlivněna průběhem transformačního procesu. V období do roku 1997 její hlavní cíl spočíval ve snaze obnovit tradiční formu podnikání založeného na rodinných farmách a ve snaze o stabilizaci podnikatelské struktury. V roce 1997 dochází k přijetí zákona č. 252/1997 Sb.o zemědělství. Kodifikuje podporu méně příznivým oblastem a mimoprodukčních funkcí zemědělství jako jednu ze základních forem zemědělské podpory. Po roce 1998 představuje hlavní problém českého zemědělství klesající rozměr zemědělské výroby. Základem politiky Ministerstva zemědělství ČR po roce 2000 se stává Koncepce agrární politiky pro období před vstupem do EU. Česká republika pokračuje v přípravách na budoucí členství v EU. Aktivity zahrnují postupné zavádění změn v mnoha oblastech ekonomiky, včetně regulace trhu a podpor příjmů zemědělců, podpory mimoprodukčních funkcí zemědělství, modernizace a transformace podniků a zejména institucionální přípravy na vstup do EU. Podniková struktura v zemědělství nadále zůstává ve srovnání s EU velmi specifická. Vyznačuje se mimořádně vysokým podílem velkých podniků právnických osob, hospodařících převážně na půdě individuálních vlastníků a státu. Projednávání podmínek vstupu České republiky do Evropské unie končí v roce 2002. Citlivé téma v průběhu přístupových vyjednávání mezi ČR a EU představovala otázka přímých plateb zemědělcům ze záruční sekce Evropského orientačního a záručního fondu. Tyto platby zatím nejsou na stejné výši, v jaké je čerpají zemědělci v členských zemích EU před rozšířením z roku 2004, což se může jevit jako diskriminace. Přístupová smlouva mezi naší republikou a Evropskou unií je podepsána v dubnu 2003. Česká republika vstupuje do Evropské unie 1. května 2004. Ve SZP EU je kladen důraz na rozvoj zemědělských oblastí v jednotlivých členských zemích. Pozitivum plynoucí z uplatňování politiky podpory slabých regionů pro ČR představovala možnost čerpat finanční prostředky na rozvoj již z předvstupních
programů. Pro zemědělství byl rozhodující program SAPARD. Po vstupu ČR do EU přechází využívání finančních prostředků kontinuálně z předvstupních forem podpory zemědělství na formy podpory přímým členům EU – strukturálních fondů. Česká republika může využít prostředky určené pro oblast zemědělství v rámci řady programů pod záštitou EU. Jedná se zejména o programy OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, Společný regionální operační program či Horizontální plán rozvoje venkova. Od roku 2007 se počítá se zavedením podpory rozvoje venkova v EU z fondu EAFRD. Čeští zemědělci čelí od vstupu do Evropské unie 1. května 2004 zvýšené konkurenci. Zdroje z EU v kombinaci se spolufinancováním z národních prostředků znamenají navýšení příjmů českých zemědělců, jenž mohou podpořit rozvoj podnikání a investice do modernizace výroby. Koncepce české agrární politiky po vstupu ČR do EU (2004 – 2013) vychází z principů a opatření Společné zemědělské politiky EU (SZP). Obsahuje principy trvale udržitelného zemědělství, jenž vycházejí z problémů a výzev ve vztahu k ochraně životního prostředí a k udržitelnému rozvoji venkova.
Seznam tabulek, obrázků a grafů použitých v textu práce Tabulky: Tabulka č.1: Hrubá zemědělská produkce (mil. Kč ve stálých cenách 1989)……….. 14 Tabulka č.2: Vývoj počtu pracovníků zemědělství v období 1989 - 2001………….. 14 Tabulka č.3: Vývoj nominálních mezd v zemědělství, průmyslu a národním hospodářství v období 1989 – 2002 (Kč)……………………………………………. 15 Tabulka č.4: Celkový objem prostředků z fondů Phare, Ispa a Sapard, určených pro ČR v letech 1995 – 2002, (v mld. Kč.)………………………………………….. 25 Tabulka č.5: Operační programy (OP) a jejich vazba na příslušné strukturální fondy…………………………………………………………………….. 27 Tabulka č.6: Počty schválených projektů podle krajů za rok 2004…………………
30
Tabulka č.7: Počty žádostí o podporu v rámci OP Rozvoj venkova a multifunkčního Zemědělství za rok 2004……………………………………………………………… 30 Tabulka č.8: Prioritní oblasti programu SROP v období 2004 – 2006……………… 33 Tabulka č.9: SROP v období 2004 – 2006: Priorita 4. Rozvoj cestovního ruchu……. 34 Tabulka č.10: Nárůst přímých plateb, rozpočtové výdaje (mil.eur; v cenách roku 1999)………………………………………………………… 37 Tabulka č.11: Makroekonomické údaje Irska v letech 2000 – 2004……………….
39
Tabulka č.12: Výstupy zemědělské výroby v Irsku v letech 2001 – 2004………….. 40 Tabulka č.13: Makroekonomické údaje České republiky v letech 2000 – 20………. 41 Tabulka č.14: Výstupy zemědělství v České republice v letech 2001 – 2004………. 42 Tabulka č.15: Výroba elektrické energie a tepla z obnovitelných zdrojů energie a z odpadů v období 1995 – 2003……………………………………………………… 45 Tabulka č.16: Počet v ekologických farem v ČR mezi lety 1990 – 1999……………. 49 Tabulka č.17: Počet ekologických farem mezi lety 2000 – 2003…………………… 50 Tabulka č.18: Statistika počtu hostů na českých farmách v rámci venkovské turistiky a agroturistiky v období 1998 – 2003………………………………………………….. 62
Obrázky: Obrázek č.1: Rámec podpory Společenství 2004-2006 : zastřešující instituce pro jednotlivé operační programy………………………………………………………… 26
Grafy: Graf č.1: Rozlišení podaných žádostí za rok 2004 podle kritéria LFA………………. 31 Graf č.2: Výroba elektrické energie podle typu elektrárny v roce 2000 a 20………… 43 Graf č.3: Tuzemská spotřeba elektrické energie v letech 1999 – 2003………………. 44
Seznam použitých zkratek v textu práce AEO
Agroenvironmentální opatření
A.T.I.S.
Asociace turistických informačních středisek
CZ BIOM
České sdružení pro biomasu
ČIA
Český institut pro akreditaci
EAFRD
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova
EAGGF
European Agricultural Guidance and Guarantee Fund
ECEAT
Svaz podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice
ERDF
European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje)
ESF
European Social Fund (Evropský sociální fond)
ES
Evropská společenství
EU
Evropská unie
EZ
Ekologické zemědělství
FIFG
Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu
GAEC
Good Agricultural and Environmental Conditions
ISPA
Instrument for Structural Policies for Pre-Accession
LEA
Liga ekologických alternativ
LFA
Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními
KEZ
Kontrola ekologického zemědělství
MMR
Ministerstvo pro místní rozvoj
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Mze
Ministerstvo zemědělství
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
OP
Operační program
PRO-BIO
Svaz ekologických zemědělců ČR
PHARE
Assistance for Economic Restructuring Poland and Hungary
RPS
Rámec podpory Společenství
SAPARD
Speciální předvstupní program pro rozvoj zemědělství a venkova
SAPS
Single Area Payment Scheme
SMR
Statutory Management Reguirements
SPS
Single Payment Scheme
SROP
Společný regionální a operační program
SZP
Společná zemědělská politika
WTO
World Trade Organisation (Světová organizace obchodu)
Seznam literatury Publikace: Cammarata A.: Společná zemědělská politika, zemědělství a životní prostředí, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, Praha, 1998, ISBN 80 – 85898 – 73 - X Cihelková E., a kol.: Světová ekonomika – základní rysy a tendence vývoje, VŠE, Praha, 2000, ISBN 80 – 245 – 0011 - 6 Cihelková E., Křížková J., Kunešová H., Martinčík D.: Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, Praha, C. H. Beck, 2001, ISBN 80 – 7179 – 311 - 6 Hrabánková M., Marková C., Kohoutová B.: Aplikace platné regionální a strukturální politiky EU na podmínky českého zemědělství, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha, 1996, ISBN 80 – 85989 – 32 - 2 Jakš, J.: Quo vadis Evropská unie, Praha: ETC Publishing, 1998, ISBN – 80 – 86006 – 57 – 3 Jeníček V.: Řada studií – Aktuální otázky světové ekonomiky: Ekologická politika – evropské unie a trvale udržitelný rozovj, VŠE, Praha, 2001/6, ISBN 80 – 245 – 0203 - 8 Klvačová E.: Vstup České republiky do EU: Oslabení nebo posílení role státu?, Praha: Professional publishing, 2003, ISBN – 80 – 86419 – 55 - X Kučerová I.: Ekonomické reformy Evropské unie po roce 2000, Současná Evropa a Česká republika: Centrum evropských studií, VŠE, Praha, 2005/1, ISSN 1211- 4073 Lukáš Z., Neumann P.: Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU,VŠE, Praha, 2000, ISBN 80 – 245 – 0064 -7 Neumann, P.: Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace, Praha: Oeconomica, 2004, ISBN 80-245-0814-1 Plchová B., Lukáš Z., Hradová M.: Česká republika a Evropská unie, VŠE, 2002, ISBN 80 – 245 – 0452 - 9 Plchová B., a kol.: Zahraniční ekonomické vztahy ČR, Praha : Oeconomica, 2003, ISBN 80 – 245 – 0608 - 4 Šrein, Z.: Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha: VŠE, 1999, ISBN 80 – 7079 – 946 - 3 Viktorová D., Pělucha M.: Uplatnění a evaluace předvstupní pomoci EU ve venkovských oblastech České republiky v kontextu vývoje zemědělské a venkovské politiky v Evropě, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Praha, 6/2005, ISBN 80 – 86729 – 21 - 4
Internetové zdroje: http://www.agroweb.cz http://www.agris.cz http://www.agroturistika.nafarmu.cz http://www.biom.cz http://www.bbc.co.uk http://www.cso.ie http://www.czso.cz http://www.eceat.cz http://www.ekolist.cz http://www.euractiv.cz http://www.europarl.eu.int http://www.evropska-unie.cz http://www.euroskop.cz http://www.europa.eu.int http://www.irsko.abcdublin.com http://www.mze.cz http://www.mpo.cz http://www.oecd.org http.//www.pro-bio.cz http://www.strukturalni-fondy.cz http://www.zemsvazpraha.cz
Články, dokumenty a zprávy: -
Usnesení vlády ČR č.236/2004 k Akčnímu plánu České republiky pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, dostupné na internetových stránkách: http://www.mze.cz/attachments/AP-rozvoj_eko_zemedelstvi.doc
-
Ing.Urban L.: Společná zemědělská politika EU, dostupné na internetových stránkách: http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=2252
-
Doležel J.: Zpráva o plnění indikativního cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2004, publikováno 16.1.2006 na internetových stránkách: http://www.mpo.cz/dokument6746.html
-
Ing.Venera K.: Agrární koncepce a rozvoj venkova v ČR, dostupné na internetových stránkách: http://www.zemsvazpraha.cz/soubory/s658sbornik.doc
-
Ministerstvo zemědělství ČR: Operační program “Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství”, březen 2004, dostupné na internetu:http://www.mze.cz/attachments/OP%20Zemědělství_verze_final_duben_na% 20net.doc
-
Ministerstvo zemědělství České republiky: Programov ý dodatek k Operačnímu programu “Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství”,duben 2004, dostupné na internetu: http://www.mze.cz/attachments/PD%20final-up1.doc
-
Ministerstvo zemědělství ČR: Horizontální plán rozvoje venkova na období let 2004 – 2006, dostupné na internetových stránkách: http://www.mze.cz/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_9.1.2006.p df
-
Ministerstvo zemědělství ČR: Koncepce agrární politiky ČR pro období před vstupem do EU, Praha, 2000, dostupná na internetu: http://www.mze.cz/attachments/koncepce.doc
-
Ministerstvo zemědělství ČR: Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013), publikováno 30.12.2003 na internetových stránkách: http://www.mze.cz/attachments/koncepce_a_pol_CR.pdf
-
Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky: Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2002 ,,Zelená zpráva´´, dostupná na internetu: http://www.mze.cz/attachments/ZZ2002.pdf
-
Výroční zpráva ECEAT CZ Evropského centra pro eko agro turistiku 2003, dostupná na internetových stránkách: http://www.eceat.cz/public/docs/vyrzpr03.pdf
-
Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2004 podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, dostupná na internetových stránkách: http://www.mze.cz/attachments/SOUHRN_ZZ_2004.doc
Právní předpisy, zákony a nařízení: -
Nařízení Rady (ES) č.1783/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), dostupné na internetu: http://europa.eu.int/eurlex/cs/dd/docs/2003/32003R1783-CS.doc
-
Nařízení Rady (ES) č.1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), publikováno 21.10. 2005 na internetových stránkách: http://www.mze.cz/attachments/EAFRD.32005R1698.pdf
Seznam příloh Příloha č.1: Horizontální plán rozvoje venkova ČR (HRDP) v období 2004 – 2006: Struktura opatření, podopatření a titulů……………………………………………….. 23 Příloha č.2: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství: finanční toky…………. 26 Příloha č.3: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství: Indikativní alokace finančních prostředků pro období 2004 – 2006 (EUR)…………. 27 Příloha č.4: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství: Indikativní alokace finačních prostředků za rok 2004 (EUR)………………………… 27 Příloha č.5: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství: Indikativní alokace finančních prostředků za rok 2005 (EUR)……………………….. 27 Příloha č.6: OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství: Indikativní alokace finančních prostředků za rok 2006 (EUR)……………………….. 27 Příloha č.7: Grafický znak pro označení bioproduktů a biopotravin………………….. 48
Přílohy
Příloha č. 1:
Horizontální plán rozvoje venkova ČR (HRDP) v období 2004 – 2006: Struktura opatření, podopatření a titulů
Méně příznivé oblasti
Předčasné ukončení zem.činnosti
Oblasti s environment. omezeními
Méně příznivé oblasti a oblasti s env.omez.
Agroenvironmentální
Zonální podopatření: Osevní postup v ochran. zónách jeskyní
Ptačí lokality na travních porostech
Podopatření: Ekolog. zemědělství
Biopásy
Podopatř. péče o krajinu
Lesnictví
HRDP
Zakládání skupin výrobců
Celofaremní podopatření: Ošetřování travních Zalesňování zemědělské půdy
Technická pomoc Zakládání porostů RRD
Zdroj: www.agroenvi.cz/attachments/HRDP.ppt, dat.st.: 7.3.2006
Zatravňování o.p. Tvorba trav. pásů na svažit. půdách Pěstování meziplodin Trvale podm. a rašelinné louky
Příloha č. 2:
OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství- finanční toky
Žádosti o platby
Platební orgán Předkládá žádosti o platby a dokumenty o finanční správnosti Komisi Certifikuje žádosti o platby pro Komisi (u konečných plateb vydává osvědčení kontrolní sekce MF)
Toky prostředků z a do Evropské unie (EAGGF-sekce orientační+FIFG) Evropská komise Přijímá žádosti o platbu od platebního orgánu Proplácí z EAGGF - sekce orientační, a z FIFG zálohy. průběžné a závěrečné platby (po splnění příslušných požadavků) na účet platebního orgánu Přijímá nepoužité a nesprávně vynaložené prostředky od platebního orgánu
PA - Platební jednotka
Platební orgán
Přijímá návrhy o stavu vydání, uskutečňuje formální kontrolu a předkládá je platebnímu orgánu
Otevírá účet u ČNB pro OP, přijímá prostředky z Komise a převádí prostředky na účet PA platební jednotky Vrací nevyužité a nesprávně vynaložené prostředky do rozpočtu EU
Odbor Řídící orgán OP Kontroluje a potvrzuje správnost prohlášení o výdajích a předává je PA – Platební jednotce
PA - Platební jednotka
PA – Realizační jednotka
Přijímá prostředky v EUR od platebního orgánu a při převodu na účty konečných příjemců je převádí na CZK a v CZK zasílá konečným příjemcům
Pracoviště v ústředí Dohled nad prací regionálních pracovišť Příprava návrhů prohlášení o stavu výdajů pro platební jednotku Regionální pracoviště Příjem žádostí o platbu od konečných příjemců, jejich kontrola a příprava návrhu certifikátů o uskutečněné práci
Řídí projekty a zajišťují dodávky prací související s uskutečňováním projektů Předkládají žádosti o platbu na regionální pracoviště PA Přijímají platbu z EAGGF - sekce orientační, a z FIFG na své účty od platební jednotky
Koneční příjemci
Zdroj: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008001, datum stažení: 12.2.2006
Příloha č. 3:
OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství-Indikativní alokace finančních prostředků pro období 2004 – 2006 (EUR) Veřejné zdroje Podíl Společenství
2004-2006 Celkem
Priorita I.
Celkem EAGGF 151 141 395 97 484 885 97 484 885
FIFG
Podíl ze státních zdrojů
Soukrom é zdroje * (indikativ ní částka)
Celkem 53 656 510 53 656 510
Podpora zem., zprac. zem. Produktů a lesnímu hospodářství Z EAGGF
151 141 395 97 484 885 97 484 885
53 656 510 53 656 510
Z FIFG Priorita II.
95 438 065 73 390 659 66 434 601 6 956 058 22 047 406 22 047 406 9 962 267
Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání Z EAGGF
85 500 839 66 434 601 66 434 601
Z FIFG
9 937 226
6 956 058
Priorita III.
4 034 511
3 025 883
2 730 252
3 640 336
2 730 252
2 730 252
394 175
295 631
19 066 238 19 066 238 6 956 058
2 981168
2 981168
295 631
1 008 628
1 008 628
910 084
910 084
98 544
98 544
Technická pomoc Z EAGGF Z FIFG Celkem
295 631
250 613 971 173 901 427 166 649 738 7 251 689 76 712 544 76 712 544 9 962 267
Celkem z ERDF Celkem z ESF Celkem z EAGGF Celkem z FIFG
240 282 570 166 649 738 166 649 738 10 331 401
7 251 689
73 632 832 73 632 832 7 251 689
3 079 712
* Údaje týkající se soukromých zdrojů jsou pouze indikativní a nemají závazný charakter. Zdroj: http://www.euractiv.cz/?a=show& cid=131&sid=39&pid=39 - 32k, dat.st.: 15.2.2006
3 079 712 9 962 267
Příloha č. 4:
OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství- Indikativní alokace finačních prostředků za rok 2004 (EUR) Celkem
Veřejné zdroje Podíl Společenství
Celkem 35 227 261 22 721 277
EAGGF 22 721 277
35 227 261 22 721 277
22 721 277
22 244 214 17 105 518
15 484 236 1 621 282
5 138 696
5 138 696 2 326 411
19 928 097 15 484 236
15 484 236
4 443 861
4 443 861
1 621 282
694 835
694 835
68 904
235 086
235 086
212 118
212 118
22 968
22 968
2004
Priorita I.
FIFG
Soukrom é zdroje * Podíl ze státních (indikativ ní zdrojů částka) Celkem 12 505 984 12 505 984
Podpora zem., zprac. zemědělských produktů a lesnímu hospodářství Z EAGGF
12 505 984 12 505 984
Z FIFG Priorita II. Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání Z EAGGF Z FIFG Priorita III.
2 316 117
1 621 282
940 343
705 257
636 353
848 471
636 353
636 353
91 872
68 904
Technická pomoc Z EAGGF Z FIFG Celkem
68 904
58 411 818 40 532 052
38 841 866 1 690 186 17 879 766 17 879 766 2 326 411
56 003 829 38 841 866
38 841 866
Celkem z ERDF Celkem z ESF Celkem z EAGGF Celkem z FIFG
2 407 989
1 690 186
17 161 963 17 161 963 1 690 186
717 803
* Údaje týkající se soukromých zdrojů jsou pouze indikativní a nemají závazný charakter. Zdroj: http://www.euractiv.cz/?a=show& cid=131&sid=39&pid=39 - 32k, dat.st.:15.2.2006
717 803 2 326 411
Příloha č. 5:
OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství- Indikativní alokace finančních prostředků za rok 2005 (EUR) Veřejné zdroje Podíl Společenství
2005 Celkem
Priorita I.
Celkem EAGGF 50 456 682 32 544 121 32 544 121
FIFG
Podíl ze státních zdrojů
Soukrom é zdroje * (indikativ ní částka)
Celkem Státní 17 912 561 17 912 561
Podpora zem., zpracování zemědělských produktů a lesnímu hospodářství Z EAGGF
50 456 682 32 544 121 32 544 121
17 912 561 17 912 561
Z FIFG Priorita II.
31 860 817 24 500 563 22 178 369 2 322 194
7 360 254
7 360 254 3 332 167
28 543 397 22 178 369 22 178 369
6 365 028
6 365 028
2 322 194
995 226
995 226
98 693
336 718
336 718
303 820
303 820
32 898
32 898
Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání Z EAGGF Z FIFG
3 317 420
2 322 194
Priorita III.
1 346 872
1 010 154
911 461
1 215 281
911 461
911 461
131 591
98 693
Technická pomoc Z EAGGF Z FIFG Celkem
98 693
83 664 371 58 054 838 55 633 951 2 420 887 25 609 533 25 609 533 3 332 167
Celkem z ERDF Celkem z ESF Celkem z EAGGF Celkem z FIFG
80 215 360 55 633 951 55 633 951 3 449 011
2 420 887
24 581 409 24 581 409 2 420 887
1 028 124
1 028 124 3 332 167
* Údaje týkající se soukromých zdrojů jsou pouze indikativní a nemají závazný charakter.
Zdroj: http://www.euractiv.cz/?a=show& cid=131&sid=39&pid=39 - 32k, dat.st.: 15.2.2006
Příloha č. 6:
OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství- Indikativní alokace finančních prostředků za rok 2006 (EUR) Veřejné zdroje
2006
Celkem
Podíl Společenství
Celkem Priorita I.
Soukromé zdroje * (indikativ ní částka)
EAGGF
FIFG
Podíl ze státních zdrojů Celkem
65 457 452 42 219 487 42 219 487
23 237 965 23 237 965
65 457 452 42 219 487 42 219 487
23 237 965 23 237 965
Podpora zem., zprac. zem. Produktů a lesnímu hospodářství Z EAGGF Z FIFG Priorita II.
41 333 034 31 784 578 28 771 996 3 012 582
9 548 456
9 548 456
37 029 345 28 771 996 28 771 996
8 257 349
8 257 349
3 012 582
1 291 107
1 291 107
128 034
436 824
436 824
394 146
394 146
42 678
42 678
4 303 689
Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání Z EAGGF Z FIFG
4 303 689
3 012 582
Priorita III.
1 747 296
1 310 472
1 182 438
1 576 584
1 182 438
1 182 438
170 712
128 034
Technická pomoc z EAGGF z FIFG Celkem
128 034
108 537 782 75 314 537 72 173 921 3 140 616 33 223 245 33 223 245
4 303 689
Celkem z ERDF Celkem z ESF Celkem z EAGGF Celkem z FIFG
104 063 381 72 173 921 72 173 921 4 474 401
3 140 616
31 889 460 31 889 460 3 140 616
1 333 785
1 333 785
* Údaje týkající se soukromých zdrojů jsou pouze indikativní a nemají závazný charakter. Zdroj: http://www.euractiv.cz/?a=show& cid=131&sid=39&pid=39 - 32k, dat.st.:15.2.2006
4 303 689
Příloha č.7:
Grafický znak pro označení bioproduktů a biopotravin
Zdroj: http://www.probio.cz, dat.st.: 17.3.2006
5
6
