VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2010
Iveta Petrásková
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod
Vliv rozdělení Kypru na vstup Turecka do EU
Bakalářská práce Vypracovala: Iveta Petrásková Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Ingeborg Němcová, CSc.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vliv rozdělení Kypru na vstup Turecka do EU“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne ………..…..
…………...……………….. Podpis
Obsah Seznam použitých zkratek............................................................................................................... 6 Úvod ................................................................................................................................................ 7 1.
Historie ostrova a vstup Kyperské republiky do EU............................................................... 8 1.1.
Historie ostrova do dosažení samostatnosti ...................................................................... 8
1.1.1. 1.2.
Samostatnost Kyperské republiky .................................................................................. 10
1.3.
Rozdělení Kypru ............................................................................................................. 11
1.3.1. 1.4.
Turecká invaze ........................................................................................................ 11
Severokyperská turecká republika .................................................................................. 12
1.4.1.
Populace .................................................................................................................. 12
1.4.2.
Současná ekonomická situace ................................................................................. 13
1.5.
Kyperská republika ......................................................................................................... 14
1.5.1.
Obyvatelstvo ........................................................................................................... 14
1.5.2.
Vstup do EU a eurozóny ......................................................................................... 14
1.5.3.
Současná ekonomická situace ................................................................................. 16
1.6.
Annanův plán.................................................................................................................. 16
1.6.1. 2.
Curyšsko-londýnská dohoda ..................................................................................... 9
Vyjednávání ............................................................................................................ 18
Turecká republika.................................................................................................................. 19 2.1.
Základní informace ......................................................................................................... 19
2.1.1.
Obyvatelstvo ........................................................................................................... 20
2.1.2.
Politický systém a současná politika ....................................................................... 20
2.2.
Význam Turecka v oblasti a ve světě ............................................................................. 21
2.2.1.
Vztahy s Blízkým východem .................................................................................. 22
2.2.2.
Vztahy s Ruskem..................................................................................................... 23
2.2.3. 2.3.
Historie vztahů s EU....................................................................................................... 25
2.4.
Stav jednání o vstupu podle Kodaňských kritérií ........................................................... 27
2.4.1.
Politická kritéria ...................................................................................................... 27
2.4.2.
Ekonomická kritéria ................................................................................................ 29
2.4.3.
Legislativa ............................................................................................................... 30
2.5. 3.
Vztahy s USA .......................................................................................................... 24
Veřejné mínění v EU a Turecku ..................................................................................... 31
Vliv rozdělení Kypru na přijetí Turecka podle postoje jednotlivých států ........................... 32 3.1.
Postoj Řecka a kyperských Řeků ke sjednocení ostrova a vstupu Turecka do EU ........ 33
3.2.
Postoj Turecka a kyperských Turků ke sjednocení ostrova ........................................... 35
3.3.
Postoj Evropské Unie k řešení sporu .............................................................................. 36
Závěr ............................................................................................................................................. 39 Seznam použité literatury .............................................................................................................. 42 Přílohy ........................................................................................................................................... 47
Seznam použitých zkratek AKP
Strana spravedlnosti a rozvoje
EHS
Evropské hospodářské společenství
EOKA
Národní organizace kyperských bojovníků
EOKA
Národní organizace kyperských bojovníků
ERM II
Evropský mechanismus směnných kurzů II
EU
Evropská unie
EUR
Euro
HDP
Hrubý domácí produkt
MMF
Mezinárodní měnový fond
NATO
Severoatlantská aliance
NPAA
Národní plán na přijetí acquis
OECD
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
OIC
Uspořádání islámské konference
OSN
Organizace spojených národů
PKK
Kurdská strana pracujících
TRNC
Severokyperská turecká republika
UK
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
UK
Velká Británie
UNESCO
Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu
USA
Spojené státy americké
WTO
Světová obchodní organizace
6
Úvod Pro toto téma jsem se rozhodla proto, že může být klíčové při dalším rozšiřování Evropské Unie. Turecko se může stát první muslimskou členskou zemí. Jedná se o velkou výzvu pro Evropu a její představitele. Proto jsem se rozhodla psát asi o největší překážce, která může stát v cestě „tureckému snu“, o kyperském sporu. Určitě každý Evropan ví, že Kypr je rozdělený na dvě části. Málokdo ovšem asi přesně zná důvody, které k tomuto stavu vedly a proč ho nelze snadno vyřešit a spojit komunity, které žily po dlouhá staletí spolu. V první kapitole se budu věnovat pouze Kypru. Nejprve se zaměřím na historii ostrova a na jeho cestu k samostatnosti a ke vzniku Kyperské republiky. Poté bych se dostala k událostem, které zapříčinily rozdělení země na dvě části. U Severokyperské turecké republiky bych se zabývala jejími obyvateli a současnou ekonomickou situací země. Stejně tak by tomu bylo i u řecké části, kde se navíc podíváme na cestu kyperských Řeků do EU a do eurozóny. V neposlední řadě dostane prostor plán Kofi Annana na sjednocení ostrova, o kterém obě země rozhodovaly v referendu. Druhou kapitolu věnuji Turecké republice. Na úvod budu věnovat základní informacím o obyvatelstvu a také o politickém systému a současné turecké politice. Určitou část dostanou i vztahy země nejen se státy v oblasti ale i ve světě. Jedná se především o ožehavou oblast Blízkého východu a světové velmoci USA a Rusko. Poté dojde už na řadu Evropská unie. Zaměřím se na historii vztahů a na stav jednání o vstupu podle Kodaňských kritérií. Dále bych zmínila postoj veřejnosti v Turecku a v EU, kde je přístup poněkud nejednotný. Ve třetí a poslední kapitole se budu zabývat vlivem rozdělení na budoucí přistoupení Turecka. Tato část je rozdělena podle přístupu jednotlivých států. Jelikož se nejedná o problém pouze Řeků a Turků, bude rovněž důležitý postoj Evropské unie, která poté bude mít při rozšiřování hlavní slovo. Zde bude nejvíce vidět, jaký vliv má rozdělený Kypr na další rozšíření Evropské unie. 7
1. Historie ostrova a vstup Kyperské republiky do EU 1.1.Historie ostrova do dosažení samostatnosti Kypr, malý ostrov ve středozemním moři, stál v centru zájmu velkých říší již od starověku. Začátek historie lze datovat do roku 1600 př. n. l. Na ostrově se do novodobých dějin vystřídalo několik tehdejších mocností od Egypta přes Perskou říši a Římskou říši až po Osmanskou říši. Součástí Osmanské říše byl až do za první světové války, během níž Turci bojovali na straně Německa. Z toho důvodu byl Kypr připojen v roce 1914 k Velké Británii a stal se její kolonií.1 Britská anexe Kypru byla konkretizována smlouvou z Lausanne v roce 1923, ačkoli Turecko formálně uznalo anexi z roku 1914 a poradilo tureckým Kypřanům, aby opustili ostrov. V roce 1925 byl Kypr veřejně prohlášen za britskou kolonii.2 Následující roky se řečtí Kypřané snažili dosáhnout určitých konstitučních svobod. Hlavním cílem bylo dosažení enosis, což znamenalo připojení ostrova k Řecku, který považovali za svoji mateřskou zemi.3 Tento záměr chtěli uskutečnit i přes fakt, že ani Britové ani turečtí Kypřané s ním nesouhlasili. V roce 1929 vznikla Národní radikální unie Kypru, která si za hlavní cíle stanovila liberalizaci Kypru a enosis s Řeckem. O dva roky později tato skupina iniciovala protesty proti Britům, což vedlo k povstání řecké komunity. Povstání popudilo Brity, kteří přestali být nakloněni jednání o nezávislosti Kypru. Tehdejší guvernér Richmond Palmer přijal řadu opatření, která měla potlačit snahy o enosis a lokální veřejné politické zájmy. Toto období je známo jako Palmerokracie. Tento režim vydržel až do druhé světové války. Po ní Britové navrhli Kypru liberálnější ústavu a 10letý program sociálního a ekonomického vývoje.
1
Regionální geografie Evropy
(citace prosinec, 12., 2009) Kyperský vládní portál
(citace prosinec, 12., 2009) 3 The Free Dictionary (citace prosinec, 12., 2009) 2
8
1. dubna 1955 vznikla teroristická organizace EOKA (Národní organizace kyperských bojovníků), která usilovala o samostatnost Kypru. Od poloviny roku 1956 začaly probíhat v NATO diskuze o možnosti připojení Kypru k Britskému společenství. Tyto snahy se ukázaly jako marné. Po dlouhém jednání NATO bylo 11. února 1959 v Curychu dosaženo dohody, která byla v témže měsíci ratifikována v Londýně.4
1.1.1. Curyšsko-londýnská dohoda5 Tato dohoda zajišťovala Kypru nezávislost a stanovila základ kyperské ústavy. Uzavřena byla mezi Tureckem, Řeckem, Velkou Británií a zástupci obou ostrovních komunit. Společně s touto dohodou došlo k ustanovení a přijetí dalších dvou smluv. Jedná se o Alianční a Garanční smlouvy. Ústava byla postavena na rozdělení občanů na 2 komunity podle etnického původu. Prezident musel být kyperský Řek volený kyperskými Řeky, viceprezidentem naopak musel být kyperský Turek volený kyperskými Turky. Volební období bylo na 5 let. Prezident i viceprezident měli každý zvlášť garantováno právo veta na zákony přijaté parlamentem a na rozhodnutí Rady ministrů, která byla tvořena 10 členy, z nichž 3 byli kyperští Turci nominováni viceprezidentem. Zastoupení v Parlamentu ze 70 % tvořili řečtí Kypřané a z 30 % turečtí Kypřané. Změna ústavy byla možná pouze po získání dvou třetin hlasů od obou komunit, tzn. dvě třetiny za řeckou část a dvě třetiny za tureckou část ostrova. Změna volebního zákona a zákonů spojeních se samosprávou a fiskální politikou vyžadovala prostou většinu opět od obou komunit. Tím bylo tedy téměř nemožné pro reprezentanty jedné komunity protlačit nějaká opatření.
4
Kyperský vládní portál (citace prosinec, 12., 2009) 5 World of Cyprus (citace prosinec, 12., 2009)
9
Nejvyšší soudní orgány, Nejvyšší ústavní soud a Nejvyšší soud, rozhodovaly separátně. Spory mezi kyperskými Řeky soudil kyperský Řek, spory mezi kyperskými Turky soudil kyperský Turek. Spory, do kterých byly zapojeny obě komunity, museli soudit dva soudci – Řek a Turek. Garanční smlouva byla koncipována, aby byla zachována teritoriální nezávislost. Kypr a garanční mocnosti (UK, Turecko, Řecko) přislíbily, že zamezí růstu snah o unii s jakýmkoli státem a zabrání rozdělení ostrova. Ve třetím článku smlouvy si každá z garančních mocností vymezila právo zasáhnout s cílem obnovit stav, který je uveden ve smlouvě, pokud se společná nebo předem dohodnutá akce zdá neuskutečnitelná.
1.2.Samostatnost Kyperské republiky Nezávislost byla oficiálně vyhlášena 16. srpna 1960. Etnické složení obyvatel tvořili z 80 % řečtí Kypřané a z necelých 20 % turečtí Kypřané.6 Prvním prezidentem se stal arcibiskup Makarios III., který byl náboženským a politickým vůdcem země. O rok později se země stala členem OSN. Po krátké době začalo fungování republiky skomírat. Turečtí Kypřané využívali veškerých svých privilegií a blokovali rozhodnutí vlády. To ztížilo veškerou státní administrativu a vedlo k neefektivnosti.7 Z toho důvodu v roce 1963 připravil prezident Makarios sérii ústavních dodatků, které měly odstranit některá zákonná opatření. Proti tomu se postavila turecká část a ke konci roku vypukly nepokoje. Situace byla tak vážná, že na ostrov musely být vyslány mírové jednotky OSN. Situace se v roce 1964 na krátkou dobu stabilizovala a zklidnila. Nicméně k dalšímu vyhrocení stavu došlo v letech 1967 – 1968. Poté napětí mezi komunitami začalo ustupovat. Hlavní zdroj napětí pocházel z řecké komunity. Přesto, že prezident Makarios ustoupil od enosis 6
Mahalo – Kyperský spor (citace prosinec, 12., 2009) Ministerstvo zahraničních věcí Kypru (citace prosinec, 12., 2009)
7
10
v zájmu zachování udržitelného řešení, mnozí další stále věřili, že spojení s Řeckem je jediným legitimním politickým cílem.
1.3. Rozdělení Kypru V září 1971 byla tajně formována EOKA-B, která se v roce 1974 dostala pod vedení Taxiarkhose Ioannidese, který byl vůdcem junty v Aténách. Ioannides vedl převrat na Kypru, který vyústil v sesazení prezidenta Makariose. Athénská vláda se k převratu nehlásila. Turecko přesto vyhodnotilo události jako řeckou invazi a snahu o připojení ostrova. Stejný způsobem vyhodnotil operaci i prezident Makarios ve svém projevu před Radou bezpečnosti OSN v červenci 1974. Turecko apelovalo na Velkou Británii, ale ta odmítala zasáhnout. Tím se otevřela možnost zásahu Turecku, které se opíralo o Garanční smlouvu a její třetí článek.8
1.3.1. Turecká invaze Invaze pod kódovým označením Atilla se odehrála ve dvou fázích. Na jejím konci turecké jednotky kontrolovaly 37 % území. Důsledky invaze neměly efekt na zachování republiky a teritoriální integrity, vývoj byl úplně opačný. Došlo k rozdělení republiky na dvě části tzv. zelenou linií. Turci ji nazývají Attilova linie podle označení invaze. Byla vytvořena oddělená politická entita na severu a silou byli vyhnáni řečtí Kypřané. Mnoho tureckých Kypřanů se naopak stěhovalo z jihu na sever.9 Důsledky invaze jsou patrné dodnes a je zřejmé, že tureckým Kypřanům invaze nepomohla. Turecko ovládá dodnes 37 % území Kypru. Jedná se o severní část, kde se nachází i 70 % přírodních zdrojů. 28 % řeckých Kypřanů bylo vystěhováno ze severní části, kde tvořili 80 % obyvatelstva. Dodnes je na ostrově umístěno několik tisíc tureckých vojáků vyzbrojených nejmodernějšími zbraněmi. Přes 115 000 Turků bylo přivedeno z Turecka, aby kolonizovali 8
Kypr a historie (citace prosinec, 12., 2009) Eric Solsten, ed. Cyprus: A Country Study. Washington: GPO for the Library of Congress, 1991. Dostupné z: (citace prosinec, 12., 2009)
9
11
okupované území a změnili demografii ostrova. Podle turecko-kyperských novin emigrovalo z okupovaného území přes jednu třetinu tureckých Kypřanů. Hlavním důvodem byl ekonomický a sociální nedostatek, který dále přetrvává.10
1.4.Severokyperská turecká republika K vyhlášení Republiky došlo v říjnu 1983. Mezinárodně není Republika uznávána s výjimkou Turecka. OSN vydala ještě v říjnu téhož roku deklaraci, ve které popisuje pokus o vytvoření Severokyperské turecké republiky (TRNC) jako legálně neplatný.11 Oficiálním jazykem je turečtina. Velmi rozšířena je i angličtina jako druhý jazyk. TRNC je sekulární republika, ve které panuje prezidentská parlamentní demokracie. Hlavou státu je prezident volený na 5 let. Dále výkonnou moc symbolizuje vláda složená z premiéra a 10 ministrů. Zákonodárná moc je reprezentována 50 poslanci volenými na 5 let.12
1.4.1. Populace13 Počet obyvatel severního Kypru byl v roce 2006 odhadován na 264 000, přičemž 55 % žilo ve městech. Většina obyvatel turecké části se hlásí k islámu. Městská populace je zaměstnána převážně ve službách a v lehkém strojírenství. Venkovská populace se zabývá především zemědělstvím. Převažuje pěstitelství, produkuje se například pšenice, ječmen, olivy, melouny, hroznové víno, fíky a brambory. Citrusy jsou hlavním exportním produktem. Obchod ale probíhá snadněji po otevření hranic za účelem turistiky, podnikání nebo nákupů v roce 2003.
10
Kyperský vládní portál (citace prosinec, 12., 2009) 11 North Cyprus (citace prosinec, 15., 2009) 12 The Constitution of the Turkish Republic of Northern Cyprus (citace prosinec, 15., 2009) 13 Population (citace prosinec, 15., 2009)
12
1.4.2. Současná ekonomická situace Ekonomice dominuje sektor služeb, který v roce 2006 činil 69 % HDP. Tento sektor zahrnuje veřejný sektor, obchod, turistiku a vzdělání. Další významná odvětví jsou průmysl (22 % HDP) a zemědělství (9 % HDP).14 Ekonomika funguje na tržním základu. Severní Kypr je těžce závislý na podpoře turecké ekonomiky. Důvodem je embargo ze strany Kyperské republiky. Jako měna je používána turecká lira. Po připojení řecké části k eurozóně je v rozsáhlé cirkulaci i evropská měna. Negativní efekt na ekonomiku má stále pokračující spor, který zabraňuje většímu rozvoji. Uskutečňování většiny zahraničního obchodu se musí udávat přes Turecko, přestože produkty byly vyrobeny na Kypru. K dovozu může docházet i přes oficiálně uznávané přístavy. Hlavními složkami exportu jsou průmyslové výrobky (53,6 %) a zemědělské produkty (36,7 %). Složení importu je podobné, největší podíl zaujímá strojírenství a dopravní prostředky (25,5 %), které následuje průmyslové zboží (23,4 %). Přes všechny tyto nepříjemnosti došlo k velkému rozvoji. Tento růst byl způsoben relativní stabilitou turecké liry, boomem ve vzdělávacím sektoru a stavebnictví.15
Vývoj HDP v letech 2001 – 2005 (v %) 2001
2002
2003
2004
2005
Turecká část
5,4
6,9
11,4
15,4
10,6
Řecká část
4,1
2,1
1,9
3,8
3,9
14
CIA World Factbook – Cyprus – Economy (citace prosinec, 15., 2009) 15 North Cyprus Villas, Kyrenia Apartments and Land for Sale (citace prosinec, 15., 2009)
13
V roce 2008 se na ekonomice projevila krize a HDP pokleslo o 2,6 %. Pro rok 2009 se ukazují prozatímní pokles o 6,1%.
1.5. Kyperská republika Řecká část ostrova je mezinárodně uznávána. V zemi panuje prezidentský systém. Prezident je volen na 5 let a stojí v čele vlády i státu. Parlament sestává z 59 členů, kteří jsou voleni na 5 let na základě proporčního volebního systému. 56 mandátů je vyhrazeno řecké komunitě, 3 zástupcům Maronitů a 24 turecké komunitě. Všechny posty vyhrazeny zástupcům turecké menšiny zůstávají v praxi neobsazeny (posty v armádě, administrativě, soudnictví atd.).16
1.5.1. Obyvatelstvo Řecká část země má téměř 800 000 obyvatel. Hlavním náboženstvím Řeků je pravoslaví, ke kterému se hlásí až 97 % kyperských Řeků. Stejně jako v turecké části se obyvatelstvo soustřeďuje do velkých měst jako Nikósie, Limassol, Larnaka a další.17 Důležitými zdroji obživy pro obyvatele je zemědělství, ve kterém pracuje 50 % zaměstnanců. Z průmyslu je významné textilnictví. Vzhledem k poloze přináší velké zisky také cestovní ruch.18
1.5.2. Vstup do EU a eurozóny První kontakt mezi Kyprem a EHS se udál již v roce 1973. Tento rok došlo k přijetí asociační dohody. V roce 1988 byla vytvořena celní unie. Oficiální žádost o členství byla podána v červenci 1990. Rozhodnutí o zahájení předvstupních rozhovorů bylo vydáno na lucemburském 16
Euroskop – Členské státy – Kypr – Politický systém (citace prosinec, 15., 2009) 17 Obyvatelstvo – Kypr (citace prosinec, 15., 2009) 18 KYPR.info (citace prosinec, 15., 2009)
14
summitu v roce 1997. Velkou zásluhu na tomto rozhodnutí mělo Řecko, které se touto cestou snažilo zvýšit svůj vliv v oblasti. Zároveň bylo rozhodnuto, že Turecko nebude součástí druhé vlny rozšíření. Odezvou kyperských Turků byly snahy o mezinárodní uznání a prohloubením spolupráce s Tureckem. Problém vstupu rozděleného Kypru do EU řeší protokol č. 10 Přístupové smlouvy. Podle tohoto protokolu, vstupuje Kyperská republika do EU jako celek, tzn. včetně území, které vláda nemá pod efektivní kontrolou (tedy území TRNC). Na území TRNC nebudou až do vyřešení sporu aplikovány acquis communautaire. Podle protokolu nepředstavuje zelená linie vnější hranici EU, přesto je nutné zavést speciální opatření pro pohyb osob, zboží a služeb. Občané severního Kypru mohou tedy využívat volného pohybu osob, pokud požádají o vydání pasu Kyperské republiky. Ve skutečnosti mají ale většinou pas TRNC a Turecka. Toto řešení umožnilo vyhnout se uznání TRNC. Po formálně-právní stránce je součástí EU celý ostrov, fakticky pouze území řecké části. EU zareagovala i na kladný výsledek referenda o Annanově plánu v turecké části. Jsou zde snahy na zmírnění izolace a Evropská komise navrhuje vytvoření preferenčního režimu pro severokyperské výrobky. Mělo by tím dojít k usnadnění vývozu do EU.19 Se vstupem Kyperské republiky do EU došlo k vytvoření plánů na pomoc severu. V roce 2006 vydala Evropská komise z rozpočtu 259 milionů EUR na zavedení programů pomoci v následujícím 6letém období. Pomoc se týká především rozvoje služeb, pracovních kontraktů, dodavatelských kontraktů, dále zajištění možnosti studia a vzdělávání v členských zemích EU, podpora zemědělců atd.20
19
Euroskop – Členské státy – Kypr – Kypr v Evropské unii (citace leden, 20., 2010) 20 EU aid programme for the Turkish Cypriot community (citace leden, 20., 2010)
15
Kypr patří k nejmenším členským státům a zároveň k nejvyspělejším. Důkazem toho je i to, že Kypr jako jeden z prvních nových členů vstoupil v roce 2008 do eurozóny a přijal jako měnu euro.
1.5.3. Současná ekonomická situace21 Složení ekonomiky se moc neliší od severní části. I na jihu se na HDP nejvíce podílí služby (79 %). Druhý největší podíl má průmysl (19 %) a nejmenší zemědělství (2 %). Řecká část na rozdíl od TRNC nemá žádná omezení v obchodě a tudíž je mnohem vyspělejší. V roce 2008 byla řazena MMF mezi 32 vyspělých ekonomik světa.22 Zahraniční obchod Kyperské republiky se soustřeďuje téměř na stejné výrobky jako TRNC. Ve vývozu dominují citrusy, brambory, farmaceutika a oblečení. Hlavními partnery jsou Řecko, Velká Británie a Německo. V dovozu zaujímá hlavní postavení spotřební zboží, které je následované polotovary, strojními zařízeními a dopravními prostředky. Růst HDP vykazoval nižší úroveň než na severu. V roce 2007 činil 4,4 % a o rok později 3,7 %. Jih se může dále pyšnit nízkou mírou nezaměstnanosti, která v roce 2008 dosahovala 3,65 %. V roce 2009 došlo vlivem krize k růstu na 4,8 %. Obě části Kypru trpí nedostatkem vody. Nezbytností je dodávání vody na příděl.
1.6. Annanův plán Byl dosud největší šancí na vyřešení sporu. Plán byl návrhem Spojených národů. Pojmenován byl podle generálního tajemníka OSN Kofi Annana. Plán prošel několika revizemi
21
CIA World Factbook – Cyprus – Economy (citace leden, 20., 2010) 22 World Economic Outlook Database April 2008 (citace leden, 22., 2010)
16
a navrhoval vytvoření Spojené kyperské republiky. Nová země by byla federací spojenou federálním vládním aparátem. Návrh Kofi Annana předpokládal fungování na následujících základních principech: •
kolektivní Prezidentská rada tvořená 6 volenými členy (4 kyperští Řekové, 2 kyperští Turci), kteří by byli vybírání a voleni Parlamentem.
•
Prezident a Viceprezident nesmí být ze stejného „účastnického státu“. Pozice prezidenta a viceprezidenta by rotovala mezi členy Prezidentské rady každých 10 kalendářních měsíců.
•
bikamerální struktura legislativy – dvoukomorový Parlament. Senát by měl 48 členů, rozdělených rovnoměrně na obě komunity, každá by měla 24 zástupců. Poslanecká sněmovna by měla také 48 členů, ale tentokrát rozdělených podle poměru populace s tím, že menší komunita by neměla méně než 12 zástupců.
•
Nejvyšší soud by byl tvořen z rovného počtu řeckých a tureckých zástupců plus tří nezávislých soudců, kteří by byli jmenování Prezidentskou radou.
Návrh dále počítal s federativní ústavou (každý stát by měl svou ústavu), ústavními a federálními zákony, návrhem vlaky Spojené kyperské republiky a s národní hymnou. Dále by byla zajištěna Smiřovací komise, jejímž úkolem by bylo sblížení obou komunit a řešení sporů z minulosti. Dále by vzniklo i limitované právo na návrat (dává jakékoli osobě právo na návrat nebo vstup do země původu) mezi územím obou komunit. Řecko a Turecko by mohli udržovat na ostrově své vojenské jednotky. Muselo by ovšem dojít k velké postupné redukci množství vojáků.23
23
Annan Plan For Cyprus Settlement (citace leden, 22., 2010)
17
1.6.1. Vyjednávání Rozhovory mezi reprezentanty komunit začaly v lednu 2002 pod vedením Kofi Annana. V listopadu téhož roku byl vydán komplexní plán na vyřešení problému. Jelikož se v prosinci měl konat summit EU, kde se rozhodovalo o členství ostrova v Unii, byly snahy získat podpis obou zástupců před tímto rozhodnutí. To se nepodařilo. Po summitu následoval dialog OSN s oběma stranami s cílem dosáhnout řešení před podepsáním přístupové smlouvy v roce 2003. Proto byla předložena třetí revize plánu. Kofi Annan požádal leadery komunit, aby dali o návrhu hlasovat v referendu. To odmítl zástupce kyperských Turků, podle kterého byl plán nepřijatelný. Kyperští Turci poté byli viněni z kolapsu mírového procesu.24 Po několika dalších odmítnutí revidovaného plánu došlo k dohodě o referendu v obou částech ostrova. Referendum se konalo v dubnu 2004 a komunity byly požádány, aby vybraly mezi přijetím nebo odmítnutím 5. revize návrhu OSN na urovnání sporu. 75 % kyperských Řeků plán odmítlo, pouhých 25 % souhlasilo s jeho přijetím. Kyperští Turci, kteří v návrhu viděli možnost ukončení několikaleté mezinárodní izolace, hlasovali pro přijetí v 65 %, proti bylo 35 % obyvatel. Volební účast byla v obou částech vysoká. V řecké části se zúčastnilo 88 %, v turecké 87 % obyvatel.25 K odmítnutí plánu v řecké části pomohlo podle mnoha politiků i doporučení prezidenta řecké části Papadopoulose. Ten v přímém televizním projevu vyzval k odmítnutí plánu, protože se zdál příliš výhodný pro tureckou stranu. Dalším důvodem byla podle mnohých politiků nedostatečná informovanost obyvatel, kteří slepě následovali doporučení svých politických leaderů.
24
BBC News, Cyprus peace process collapses (citace leden, 22., 2010) 25 BBC Czech – Kypr zůstává rozdělen (citace leden, 22., 2010)
18
Návrhu bylo také vyčítáno, že umožňoval tureckým vojákům zůstat na ostrově na neomezeně dlouhou dobu přesto, že se počet měl snížit z 30 až 40 tisíc na pouhých 650. Naopak většina řeckých obyvatel by přivítala úplnou demilitarizaci ostrova. Problémovou částí návrhu se stalo i právo návratu. Plán obsahoval komplikovaná ustanovení týkající se počtu lidí, kteří by měli možnost žít na území druhé etnické skupiny. Jednalo se o systém kvót, který by umožnil návrat jen určitému procentu obyvatel. Dále byla zabudována i záruka, že by se Řekové nesměli stát v turecké části většinou. Pro menšinové maronity (příslušníky křesťanské menšiny) je řešení sporu důležité z důvodu, že jejich vesnice tvoří enklávy v turecké části. Po prolomení násilné segregace, kdy došlo k otevření hraničních přechodu, došla řada pozorovatelů k názoru, že bude velmi těžké, aby obě komunity byly schopny žít znovu pohromadě.26
2. Turecká republika 2.1.Základní informace Současná podoba byla Turecku dána v roce 1923, kdy po 1. světové válce chtěl prezident Mustafa Kemal Atatürk vytvořit moderní a proevropskou zemi. Byly zrušeny náboženské zákony a došlo k zavedení sekulárního systému, kdy bylo náboženství odděleno od politiky. Občanské, trestní a obchodní právo bylo inspirováno švýcarským, italským a německým modelem.27 Atatürkovy reformy měly významný dopad i na práva žen. Dostalo se jim rovných
26
BBC Czech – Kypr zůstává rozdělen (citace leden, 22., 2010) 27 Mustafa Kemal Atatürk – Legal Transformation (citace leden, 22., 2010)
19
příležitostí. V roce 1926 bylo zrušeno mnohoženství. Ženy přestaly být diskriminovány při rozvodech, opatrovnictví dětí a dědictví.28 Atatürkův odkaz žije dodnes v turecké společnosti.
2.1.1. Obyvatelstvo V Turecku žije 76 805 524 obyvatel. Většina populace vyznává islám především sunnitské větve. V zemi žije i křesťanská menšina. 70 % obyvatel jsou Turci, 20 % Kurdové a zbytek tvoří jiné minority. Nejvíce obyvatel žije na západním pobřeží a ve velkých městech. Městská populace činila v roce 2008 69 %.29 Západní část Turecka je hodně poevropštěná, zatímco na východě je populace zaostalejší a méně rozvinutá.30 Důvodem může být to, že západní část je centrem obchodu a východ patří Kurdům, kteří se snaží o získání nezávislosti. Kurdové jsou menšina, která Turecku působí největší potíže. Převážná část Kurdů žije na východě země u hranic s Irákem. Za práva Kurdů bojuje Kurdská strana pracujících (PKK), která vznikla v roce 1978. PKK je teroristická organizace, která se snaží o vytvoření kurdského státu. Cíly útoků bývají turecké bezpečnostní síly, místní představitelé a ostatní, kteří stranu nepodporují. PKK nachází podporu i v zahraničí v Sýrii, Iráku a Íránu.31 Strana je financována z prodeje drog. Turecko je součástí tzv. balkánské drogové cesty. Tudy jde do Evropy až 70 procent afghánského heroinu.32
2.1.2. Politický systém a současná politika V čele země je prezident, který je volen na 7 let. Současnou hlavou státu je Abdullah Gül ze Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Legislativní moc je v rukou Velkého shromáždění 28
Mustafa Kemal Atatürk – Women’s Rights (citace leden, 22., 2010) 29 CIA Factbook – Turkey – People (citace leden, 22., 2010) 30 Turecko, KALiMERA (citace leden, 22., 2010) 31 Kurdistan Worker’s Party (PKK) (citace leden, 22., 2010) 32 TESAŘ, Filip – Drogový informační server: Jdou, jdou tou balkánskou cestou (citace leden, 22., 2010)
20
Turecka. Pro strany je těžké projít volbami, protože musí překonat hranici 10 % hlasů. Tento systém způsobuje, že zvoleny jsou tři, maximálně čtyři strany.33 Poslední volby se konaly v roce 2007 a zvítězila AKP. Tato strana vznikla teprve v roce 1998 poté, co byla zakázána Strana blahobytu, která byla donucena armádou k rezignaci kvůli jejím islamistickým rysům. Úspěch AKP je dán i tím, že její reformy měly úspěch a běžný turecký občan se má lépe. Vznikla střední podnikatelská vrstva ve středních a malých městech. Dalším důvodem úspěchu je, že strana nemá většího politického soupeře. AKP je občas označována za islamistickou, ale není jednoduché ji soudit. Strana je podobná evropským křesťansko-demokratickým stranám. Přináší do politiky kontroverzní témata. U křesťanských demokratů to je zákaz potratů, u AKP je to povolení nošení pokrývek hlavy na úřadech a v jiných institucích. V zemi proběhl průzkum v letech 1999 a 2006. Výsledkem bylo, že počet Turků, kteří podporují zavedení práva šaría, klesl z 21 % na 9 %. Dále vyplynulo, že počet žen nosících šátek klesl o 9 %. Další výzkumy nepotvrdily, že by Turecko mířilo k islamizaci.34
2.2.Význam Turecka v oblasti a ve světě Pozice země je v oblasti velmi silná. Působí jako most mezi východem a západem, mezi Evropou a muslimy na Blízkém východě. Země je členem několika mezinárodních organizací. Turci byli jedním ze zakládajících členů OSN.35 Dále je Turecko členem Rady Evropy, OECD, UNESCO, OIC, WTO a mnoha dalších.36 Jako jediný muslimský stát je členem NATO.37
33
Government & Politics in Turkey (citace leden, 25., 2010) Thim, Michal: Atatürk klidně spí, dostupné z: (citace leden, 25., 2010) 35 United Nations Member States (citace leden, 26., 2010) 36 International Organizations/Rep. of Turkey Ministry of Foreign Affairs (citace leden, 26., 2010) 37 NATO – Member Countries (citace leden, 26., 2010) 34
21
2.2.1. Vztahy s Blízkým východem Jelikož leží Turecko mezi Evropou a Asií, musí si držet vliv na obou frontách. Přes snahu o členství v EU má země vliv i v regionu a v arabském světě, se kterým udržuje dlouhodobé obchodní vztahy. Významnou roli má v obnově Iráku, který býval tradičně důležitým obchodním partnerem. Turecko by mělo mít klíčový význam při zajišťování stability a demokratizaci. Turecko by tedy mohlo pomoci EU, aby měla aspoň nějaký vliv na události v Iráku. Navíc EU je vnitřně rozdělena, co se týče války a následné obnovy. Dále ropa těžena na severu Iráku je vyvážena do světa přes ropovody v Turecku. Zapojení EU do otázky Iráku přes Turecko by mohlo do budoucna z oblasti učinit menší riziko.38 Přesto ne všechny země v regionu jsou smířeny s velkým vlivem Turecka. Se Sýrií jsou udržovány dobré vztahy, ale dochází k jejich komplikaci podporou PKK ze strany Syřanů.39 Naopak oproti očekávání panují dobré vztahy s Íránem. Oba státy udržují velmi blízké obchodní vztahy. Turecko profituje hodně z íránských turistů. Dále obě země spojují problémy s Kurdy. Milice Kurdů operují ze severního Iráku. Tak jako PKK dělá problémy Turecku, stejně se projevuje Strana svobodného života v Kurdistánu, která ztěžuje život Íránu. Problematika této menšiny není jediným pojítkem. Turecko je stejně jako EU závislé na dodávkách zemního plynu z Ruska. Pouhou jednu třetinu spotřeby pokrývá Írán a Ázerbájdžán. V srpnu 2006 se země dohodly na rozšíření kapacity plynovodu z Íránu do Turecka. Motivace Turků pramenila také ze snahy stát se důležitým dopravním uzlem pro přepravu zemního plynu a ropy z Blízkého východu, Kaspického moře a Ruska dále na západ. Zájem byl vyvolán v EU, která se snaží snížit závislost na Rusku možnou realizací plynovodu Nabucco, který by měl vést z Kaspického moře. Írán má hned po Rusku druhé největší zásoby zemního plynu.40
38
MEEF – Turkey’s Middle East Relations (citace leden, 26., 2010) 39 Laçiner, S.; Özcan, M.; Bal İ.: European Union with Turkey: The Possible Impact of Turkey’s Membership on the European Union, ISRO, s. 212-213 ISBN 975-982-80-0-6 40 Thim, M.: Vývoj turecko-íránských vztahů: šance pro Evropu, dostupné z: (citace leden, 26., 2010)
22
Vztahy se Středním východem jsou důležité z pohledu EU, která se snaží získat větší vliv v této oblasti. Blízký východ způsobuje EU řadu problémů, což je například terorismus, imigrace, pašování narkotik do Evropy a další. Nízkou váhu a prestiž EU dokazuje palestinskoizraelský konflikt. Další události jako 11. září a válka v Iráku ukázaly, že události na Blízkém východě zasahují Evropu víc než kdy jindy. Podle vyjádření Joschky Fischera je hranice se Sýrií, Irákem a Íránem strategicky důležitá, protože v této oblasti se bude rozhodovat o bezpečnosti Evropy. Postavení Turecka v regionu je stále mnohem silnější než EU.41
2.2.2. Vztahy s Ruskem S Ruskem Turci soupeří od pádu Sovětského svazu o vliv nad Kavkazem a střední Asií. Přes tuto rivalitu spolu obě země významně obchodují. Rusko je druhým největším obchodním partnerem a největším vývozcem zemního plynu do Turecka. Turecké firmy jsou zase aktivní na ruském trhu.42 Významná spolupráce Ruska s Tureckem se odehrává také na poli energetickém. Těsně po podepsání dohody o plynovodu Nabucco, se obě země dohodly na vybudování plynovodu South Stream, který by měl sloužit k cestě ruského plynu do Evropy přes turecké území.43 Dalším pojítkem obou zemí je společný boj proti terorismu v oblasti Kavkazu, především v Čečně, což je Achillova pata Ruska. Pro Rusy je lepší mít Turky na své straně, protože v opačném případě by se mohli muslimové přidat na stranu Čečenců. Turecko je jediná země NATO, která má s Ruskem podepsáno více než 60 dohod a jiných dokumentů o budování přátelství, kontaktů vlád, výměn a konzultací, hospodářské spolupráci, atomové energii a ropě a plynu. 41
MEEF – Turkey’s Middle East Relations (citace leden, 26., 2010) 42 Laçiner, S.; Özcan, M.; Bal İ.: European Union with Turkey: The Possible Impact of Turkey’s Membership on the European Union, ISRO, s. 212-213 ISBN 975-982-80-0-6 43 Revue politika – Turečtí reformátoři (citace únor, 1., 2010)
23
Turecko vždy hrálo ohledně EU na ruskou strunu. Například po odmítnutí v roce 2002 EU jasně nestanovila, kdy otevře rozhovory s Turky, odjel turecký premiér Erdogan na návštěvu do Ruska. Turecko se tím snaží jasně ukázat, že má i jiné možnosti než EU, přesto pro ně vstup do tohoto uskupení zůstává na prvním místě.44
2.2.3. Vztahy s USA Velmi důležité jsou vztahy se světovou velmocí USA. Spolupráce mezi oběma zeměmi nastala po konci 2. světové války v roce 1947. Turecko stálo na straně USA a zavázalo se bránit USA před hrozbami ze Sovětského svazu. Tento pojící článek trval dalších 40 let, které nebyly vždy bezproblémové. Největší zkouškou byla invaze Turecka na Kypr. USA nesouhlasily se zásahem, a proto pozastavily dodávky zbraní. Turecko nechtělo zůstat stranou a zabránily USA účastnit se veškerých vojenských operací, které nebyly spojeny s NATO. K částečnému zlepšení došlo až v 80. letech, kdy USA pomohly Turecku s otevřením se zahraničnímu obchodu. Po konci studené války a rozpadu Sovětského svazu zůstalo Turecko věrné USA a podporovalo aktivity Američanů v oblasti. Jednalo se především o podporu ve válce v Perském zálivu vedenou Georgem Bushem starším.45 Po napadení Afghánistánu a válce v Iráku v novém miléniu došlo v Turecku k růstu antiamerického myšlení. Vztahy byly ochlazeny. USA se je snaží postupně zlepšovat, protože v současné době je Turecko důležitým hráčem v oblasti Středního východu a Perského zálivu. Turecko hraje významnou roli ve strategicky zájmových oblastech USA. Těmi oblastmi jsou Střední východ, Perský záliv, Evropa a Kavkaz, region střední Asie.
44
Vrcholné stretnutie Rusko-Turecko: šachový ťah proti EÚ v záloze? (citace únor, 1., 2010) 45 Helen Chapin Metz, ed. Turkey: A Country Study. Washington: GPO for the Library of Congress, 1995. Dostupné z: (citace únor, 1., 2010)
24
V Turecku po rozpadu Sovětského svazu opadla silná závislost na USA. A protože komunistická hrozba padla, otevřeli se Turkům i nové možnosti v podobě právě Blízkého východu, Kavkazu a Asie. Ke zlepšení měla přispět také Obamova návštěva v dubnu 2009, přesto musí dojít k dalším krokům, které by revitalizovaly vztahy. Mezi ně by měla patřit pomoc s PKK a celkově s kurdskou menšinou, která by měla mít stejná práva jako Turci. Dále se jedná o roli Sýrie a Íránu při stabilizaci Iráku a pomoc při přesvědčování Íránu, aby zastavil svůj jaderný program. Další kroky by měli přispět ke zlepšování turecko-arménských vztahů. USA by měli dále podporovat turecké členství v EU. Tohle vše by mohlo přispět ke zlepšení vztahů obou zemí a taky ke stabilizaci regionu.46
2.3. Historie vztahů s EU47 Turecko má dlouho styky s projektem evropské integrace. První žádost o připojení k tehdejšímu Evropskému hospodářskému společenství se objevila už v červenci 1959. Odezvou EHS k této žádosti bylo uzavření Asociační dohody s Tureckem do doby, než okolnosti dovolí turecký přístup. Současně byl podepsán první finanční protokol. Toto sdružení nabylo platnost podepsáním Ankarské dohody v září 1963. Tato dohoda předpokládala postupné založení celní unie, která by sblížila obě strany v ekonomických a obchodních záležitostech. Ankarská dohoda byla doplněna dodatkovým protokolem podepsaným v listopadu 1970, který přinesl časový plán na zrušení tarifů a kvót na zboží obíhající mezi Tureckem a EU. Invaze na Kypr se stala klíčovým bodem v záležitosti členství. Ochlazení tureckoevropských vztahů nastalo po vojenské intervenci ve vládě v roce 1980. Nicméně po
46
Newswire, Improved U.S.-Turkish Relations Are Vital to Better Security in the Persian Gulf and Middle East, RAND Study Finds (citace únor, 1., 2010) 47 EurActiv – Budoucnost EU – Turecko a EU (citace únor, 3., 2010)
25
následujících volbách v roce 1983 byly vztahy znovu obnoveny a Turecko požádalo o plné členství v roce 1987. Evropská komise ale v roce 1989 žádost odmítla. Oficiálním bylo neplnění kritérií (politických a ekonomických), porušování lidských práv a právě přítomnost na Kypru. V roce 1995 došlo k podepsání dohody o celní unii mezi EU a Tureckem, v platnost vešla v lednu 1996. Na zasedání Evropské rady v Helsinkách v prosinci 1999 bylo Turecko poprvé uznáno jako kandidátská země se stejným postavením, jaké mají ostatní kandidátské země. To značilo začátek před-přístupové strategie pro Turecko, aby se zaměřilo na stimulaci a podporu svých reformních procesů přes finanční podpůrné programy a ostatní formy spolupráce. Zvláště byly vytvořeny jednotlivé rámce na koordinaci všech zdrojů evropské finanční pomoci při přípravě na vstup. Mimo to se Turecko účastní programů, které jsou otevřeny i ostatním kandidátským zemím. Turecko také sestavilo Národní plán na přijetí acquis (NPAA), který nastínil vlastní vládní strategii na harmonizaci turecké legislativy s legislativou EU. Turecký závazek na sjednocení s acquis communautaire, který byl pokryt celní unií mezi oběma stranami, byl rozšířen na pokrytí celých acquis communautaire a podle toho musely strany přijmout nezbytná opatření na akceleraci harmonizačního procesu. V letech 2001 – 2003 bylo v Turecku schváleno přes 30 dodatků k ústavě, aby země vyhověla požadavkům, které stanovovala politická část kodaňských kritérií. Dále došlo ke zrušení trestu smrti a rozšíření práv pro kurdskou menšinu. Byla omezena moc armády v zemi (armáda byla pojistka proti islamizaci země, například v 80. letech). V roce 2004 došlo k reformě trestního zákoníku a v roce 2005 došlo k rozšíření celní unie o dalších 10 nových členů. Turecko ovšem jasně vyjádřilo, že podpis neznamená uznání Kypru. V důsledku toho bylo Turecko vyzváno k uznání Kypru do konce vstupních rozhovorů. 3. října 2005 byly otevřeny rozhovory s Tureckem a od den později došlo k zahájení screeningu. V listopadu 2005 byla vydána zpráva o pokroku a Turecko bylo označeno jako fungující tržní ekonomika, ale bylo kritizováno za zpomalení politických reforem. Byla 26
zveřejněna i strategie dalšího rozšíření EU, kde byl kladen důraz na absorpční kapacitu EU. Ovšem o rok později došlo k pozastavení jednání. Jednání byla zmražena v prosinci 2006, dokud Turecko nezačne plnit Ankarský protokol, ve kterém se zavázala k otevření svých silnic, přístavů a letišť Kypru. V roce 2007 došlo k obnovení jednání. V prosinci 2008 došlo ke schválení NPAA.
2.4. Stav jednání o vstupu podle Kodaňských kritérií 2.4.1. Politická kritéria48 V této kapitole budu vycházet ze Zprávy o pokroku z 5. listopadu 2008 a z 14. října 2009. 2.4.1.1.
Demokracie a právní stát
Turecko je chápáno jako demokratický stát. Současný prezident Abdullah Gül si vytvořil oproti bývalému prezidentu Serezovi dobrý vztah s vládou a velmi se angažuje v zahraniční politice. V září 2008 navštívil jako první turecký prezident Arménii, se kterou má Turecko napjaté vztahy kvůli popírání genocidy Arménů z 1. světové války. Avšak došlo pouze k malému pokroku v oblasti reforem. Jedná se především o veřejnou správu, kde je nutné ještě lepšit transparentnost, zredukovat byrokracii, zlepšit koordinační systémy a tvorbu politik. Vysoce postavení příslušníci bezpečnostních sil stále velmi často zasahují do politického dění. Vyjadřují se hlavně k tématu Kypru, oblasti jihovýchodního Turecka, politických stran a sekularismu. Dosud nebyl posílen parlamentní dozor nad rozpočtem a výdaji armády.
48
Progress Report 2008, s. 6-28, dostupné z: (citace únor, 6., 2010) Progress Report 2009, s. 6-31, dostupné z: (citace únor, 6., 2010)
27
Dále je nutná reforma soudnictví, jež byla představena Ministerstvem spravedlnosti na jaře 2008. Hlavními problémy, které se musí vyřešit, jsou nestrannost, nezávislost, efektivnost, vyšší profesionalita, přístupnost soudů každému a lepší systém věznic. Problémy s nestranností vznikly po několika veřejných politicky zaměřených výrocích státních zástupců. Další nutností je protikorupční politika. Korupce je velmi rozšířená a stát jí potírá jen velmi omezeně. Dosud však vláda nepředložila žádnou protikorupční strategii. Neexistuje ani orgán, který by na její zavedení dohlížel.
2.4.1.2.
Lidská práva a respektování menšin
Tato kapitola je považována za jednu z největších překážek v přístupu Turecka do EU. To dokazuje i fakt, že Turecko porušilo Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv v 266 případech, jak bylo uvedeno Evropským soudem pro lidská práva. Snaha přiblížit se standardům existuje, ale výsledky poněkud váznou. V září 2005 byl podepsán Opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení, ale zatím nedošlo k ratifikaci. Velkým problémem je v Turecku svoboda slova. Přesto, že došlo k novelizaci zákona o tzv. urážce „turectví“. Stále je tento zákon používán k restrikci svobody projevu. Uplatňuje se především u kontroverzních témat. Příkladem může být popíraná genocida Arménů. Pozitivní odezva je i u zlepšování postavení žen. Došlo k ustavení konzultativní parlamentní Komise pro rovné příležitosti mužů a žen v březnu 2009.49 Velký podíl žen je na vysokých pozicích v obchodech, na akademické půdě a i v politice. Horší je to s přístupem tureckých žen ke vzdělání, kde je neproblematičtější v celé EU. Velmi rozšířené je i domácí násilí. Jedná se o vraždy ze cti nebo nucené sňatky. V roce 2007 došlo ke 220 vraždám ze cti, překvapivé je, že většina se stala ve velkých městech.
49
Progress Report 2009, s. 22-23, dostupné z: (citace únor, 6., 2010)
28
Velkým problémem zůstávají práva menšin. Turecko nerespektuje Úmluvu o ochraně národních menšin. V Turecku žije asi 18 % Kurdů, ostatních minorit (Arménů, Řeků, Židů) je 7 – 12 %.50
2.4.1.3.
Mezinárodní vztahy
Nejaktuálnějším problémem zůstává řešení kyperské otázky, kvůli které jsou jednání zmražena. Turecko vetuje kyperské členství v několika mezinárodních organizacích. Ztěžuje například jednání mezi EU a NATO, protože ne všechny země EU jsou členy NATO, což je právě záležitost Kypru. Turecko proto nechce, aby se o tajných věcech informovaly nečlenské státy. V souvislosti s Kyprem nejsou ani vztahy s Řeckem v naprostém pořádku a občas dojde k vyhrocení vztahů v Egejském moři kvůli přesnému vymezení hranic. Kyperský spor je pouze vyústěním mnoho desetiletí se táhnoucí nevraživosti mezi Turky a Řeky. Počátek tohoto nepřátelství lze najít již v 19. století, kdy Řecko získalo nezávislost na Osmanské říši. Od té doby také proběhly 4 válečné konflikty. Poslední se udál po 1. světové válce. Obě země však zůstávají vůči sobě velmi obezřetné. Ke zlepšení musí dojít i ve vztazích s Arménií, kde je hlavní překážkou popírání genocidy z 1. sv. války. Ovšem 10. října 2009 došlo k podepsání dohody o obnovení diplomatických vztahů a navázání spolupráce, což znamená i otevření hranic mezi zeměmi. Dohoda ještě musí projít ratifikací v obou parlamentech.51
2.4.2. Ekonomická kritéria Turecko je funkční tržní ekonomika, která by měla být schopná odolat konkurenčním tlakům a tržním silám v rámci EU. Je zde ovšem také znatelný dopad finanční krize. Ekonomika 50
CIA World Factbook, odhad pro rok 2008 (citace únor, 6., 2010) idnes.cz (citace únor, 6., 2010) 51
29
se setkala s poklesem jak domácí tak zahraniční poptávky v různých investicích. Dopad krize nebyl tak markantní především kvůli předchozím strukturálním reformám a zavedení proticyklických opatření. Makroekonomická stabilita se velkou měrou uchovala. V náročném ekonomickém prostředí proces strukturálních reforem poněkud zpomalil, což se týká hlavně první poloviny roku 2009. Absence věrohodných fiskálních plánů a záchran přidaly určitou nejistotu do investičního prostředí.52 Přes růst soukromého sektoru si stále udržuje velký význam zemědělství, ve kterém je zaměstnáno kolem 30 % obyvatel. V soukromém sektoru dochází k rapidnímu a silnému rozvoji. Hlavní role zůstává státu, který je důležitým účastníkem v bankovnictví, dopravě a komunikacích. Největším průmyslovým sektorem je textilnictví a oděvnictví, které zaměstnává jednu třetinu zaměstnanců průmyslu. Růst HDP, který často překračoval hranici 6 %, poklesl v roce 2008 na 0,9 %. Inflace klesla na 5,9 % v roce 2009, což je nejnižší hodnota za posledních 34 let. Přes výrazné úspěchy je ekonomika zatížena vysokým deficitem běžného účtu a vysokým zahraničním dluhem. Budoucí ekonomické a soudní reformy a možnost členství v EU podporují vidinu zvýšení přímých zahraničních investic. V roce 2010 ale může turecká ekonomika čelit negativnějším výzvám, protože globální ekonomické zpomalení stále omezuje poptávku po tureckém exportu.53
2.4.3. Legislativa 2.4.3.1.
Acquis communautaire
Screening, který začal v říjnu roku 2005, byl ukončen v říjnu 2006. Analyzováno bylo 33 kapitol, 2 poslední se nehodnotí. Od zahájení jednání došlo k otevření 11 kapitol. Jedinou uzavřenou kapitolou je věda výzkum. Ostatní kapitoly jsou: volný pohyb kapitálu, právo 52
Evropská komise – Závěry ke zprávě na Turecko (citace únor, 6., 2010) 53 CIA World Factbook – Turkey – Economy (citace únor, 6., 2010)
30
obchodních společností, právo duševního vlastnictví, informační společnost a média, zdanění, statistika, politika podnikání a průmyslu, Trans-Evropské sítě, životní prostředí, ochrana spotřebitele a zdraví, finanční kontrola. Otevřené kapitoly představují jednodušší a méně složité otázky. Důležité a zásadnější otázky budou teprve otevřeny. Příkladem může být hospodářská a měnová politika, soudnictví a základní práva či zahraniční, bezpečnostní a obranná politika.54
2.5. Veřejné mínění v EU a Turecku Názory v EU se různí. Poslední průzkum ukázal, že Evropa je rozdělena půl na půl. Podpora Turecku je 47 % pro vstup a stejné procento proti. Pokud by se lidé měli rozhodnout před volební urnou, volili by z 51 % ne a pouze ze 41 % ano. Nejnovější průzkum se uskutečnil ve Francii, Německu, Polsku, Španělsku a Velké Británii. Nejvíce odmítaví jsou Francouzi a Němci. Tento výsledek není překvapivý. Obyvatelé těchto dvou zemí mají s muslimskými obyvateli největší zkušenosti. V Německu žije velmi početná skupina Turků a Francie se potýká s problémy při integraci muslimských imigrantů. Česká republika se výzkumu nezúčastnila, ale podle výsledků posledního šetření v roce 2005 by Turecko mělo podporu pouze 37 % Čechů. Evropanům nejvíce vadí, že Turecko je muslimskou zemí neslučitelnou s křesťanskými kořeny evropské kultury. Tento názor vyjádřilo celých 39 % respondentů. Zajímavostí také je, že sympatie k Turkům rostou s klesajícím věkem dotázaných a naopak. Podpora ze strany Španělska je podpořena i postojem španělského předsednictví EU. Podle představitelů je lepší mít Turecko v EU, což přinese víc pozitiv než negativ. Navíc Španělé plánují otevřít další čtyři kapitoly acquis.55
54
Evropská komise – Přehled vyjednávání (citace únor, 6., 2010)
31
Podle starších průzkumů podporují nejvíce další rozšiřování nové členské státy. 22 % Evropanů vidí členství Turecka jako dobrou věc, zatímco 42 % nemá jasný názor. Celkový pohled zůstává víceméně stejný a to, že Turecko by mělo být přijato, pokud splní požadavky. Přesto 64 % Francouzů, 54 % Italů a 49 % Němců by odmítlo Turecko i po splnění kritérií. Dalšími argumenty pro odmítnutí jsou geografická poloha a dále pak obavy z islamizace Evropy. Podle Eurobarometru jsou největšími podporovateli po Španělsku Polsko, Švédsko a Slovinsko. Podpůrci přijetí naopak argumentují zvýšením vlivu Evropy v oblasti Blízkého východu, kde je Turecko chápáno jako regionální mocnost a některé státy ho mají a vzor. Tento názor zastává 52 % Evropanů a 67 % Turků. Zastánci multikulturalismu argumentují i islámem, že je možné nežít vedle sebe ale spolu. Turecká rostoucí ekonomika by mohla pomoci evropským ekonomikám v dalším růstu. 49 % Turků stále považuje členství za dobrou věc. 25 % to považuje za spíše dobré. Podpora členství v Turecku je stále mnohem vyšší než v Chorvatsku, kde souhlasí 35 % obyvatel. Mnoho Turků se ptá, proč by měli přijmout náročné reformy požadované EU, když je Evropané v Unii stejně nechtějí. V roce 2007 věřilo pouze 26 % Turků, že se jejich země stane členem. V EU tomu věřilo 56 % obyvatel podle průzkumu Marshall Fund.56
3. Vliv rozdělení Kypru na přijetí Turecka podle postoje jednotlivých států57 Řešení kyperského sporu není jednoduchou záležitostí. Velkou roli hraje i přístup a požadavky jednotlivých zainteresovaných států. Ty mohou buď sjednocovací rozhovory
55
EurActiv – Budoucnost EU – Evropané si nejsou jisti (citace únor, 10, 2010) 56 EurActiv – EU Turkey public thinks - (citace únor, 10, 2010) 57 Uslu, N.: The Cyprus Question as an issue of Turkish Foreign Policy and Turkish-American Relations 1959 – 2003, Nova Science Publishers, Incorporated, s. 209 – 220 ISBN 1-59033-847-3
32
podporovat, sabotovat, či stát neutrálně stranou a pouze danou situaci pozorovat a nezasahovat, což je v tomto případě pro mateřské země těžší úkol, než se může na první pohled zdát. Vliv sjednocení Kypru na přijetí Turecka je dán především postojem EU, Řecka a řecké části Kypru, která už členem Evropské Unie je. Přitom Řecko a Kyperská republika značně ovlivňují i postoj EU. Do velké části ovlivňují přístupy daných zemí a EU potenciální členství Turecka, které cítí zodpovědnost za tureckou komunitu na ostrově a nemíní ustupovat požadavkům, které by znamenaly nevýhodné postavení kyperských Turků v rámci sjednoceného Kypru. Nejsilnější a nejintenzivnější snahy o sjednocení ostrova byly v době před vstupem řecké části do EU. Představitelé EU i OSN požadovaly rychlé řešení především kvůli plánovanému rozšíření Unie. Řečtí Kypřané byli ve výhodě, měli jistotu členství i v případě, že ke sjednocení nedojde. Nepociťovali tedy tlak, který by je nutil k rychlému řešení a jejich negativní reakce v tomto směru nebyly ani ze strany EU nijak kritizovány. Naproti tomu řecká část ostrova necítila, že by její zájmy byly ochraňovány či respektovány. Docházelo k tlakům na rychlé řešení a docházelo i k výhrůžkám ohledně budoucnosti kyperských Turků a Turecka. Pokud se má někdy dospět k řešení sporu, je potřeba vzít v úvahu i názory a pochybnosti turecké strany. Přesto rozhovory o znovusjednocení začaly v roce 2008. TRNC zastupuje prezident Talat, řeckou část zastupuje prezident Christofias.58
3.1.Postoj Řecka a kyperských Řeků ke sjednocení ostrova a vstupu Turecka do EU Řecká část Kypru má mnoho důvodů, proč nespěchat v otázce sjednocení. Jsou oficiálně uznávanými reprezentanty ostrova na mezinárodní scéně. Mohou se připojovat k různým organizacím, vyjadřovat své názory a hájit zájmy občanů. Podařilo se jim získat plné členství
58
Cyprus: History, Geography, Government, and Culture (citace únor, 13., 2010)
33
v EU a získali naprostou podporu dalších členských států v kyperské otázce. Jako důsledek těchto
mezinárodních
možností
mohou
kyperští
Řekové
snadno
propagovat
spor
v mezinárodních fórech. Zatímco podobné příležitosti nejsou turecké straně umožněny. Tím má řecká strana navrch, což způsobuje obtíže při jednáních s Turky, protože dochází k nerovnému postavení obou stran. Jelikož je řecká část uznávána mezinárodním společenstvím, neexistuje nic, co by ji nutilo k rychlému řešení. Z tohoto důvodu se veškerý tlak přesouvá na tureckou stranu. Navíc je pro řeckou stranu nerozumné, aby se dělila o výhody, které má, s tureckou částí, jestliže nedosáhne značných výhod jako získání velké části tureckého teritoria a významný návrat řeckých Kypřanů na sever do jejich domovů, kde vlastnili rozsáhlý majetek. Řečtí Kypřané se pokoušeli využít i členství v EU jako prostředek k prosazení svých zájmů. Členství v EU bylo pro řeckou část dobrým nástrojem, jak zvýšit politický, ekonomický a vojenský tlak na tureckou stranou, čímž by bylo možné dosáhnout řešení na základě řeckých podmínek. Řecká vláda podporovala neoblomnou politiku řecké části ostrova tím, že zablokuje celý proces rozšíření, pokud EU odmítne vstup rozděleného Kypru. Řecko vyhrožovalo, že pokud Turecko nebude podporovat rychle řešení otázky, bude jeho možné členství v EU čelit velkým problémům. Řecko několikrát zopakovalo, že pokud nebude vyřešena kyperská otázka, není důvod pokračovat v jednáních o vstupu Turecka. Tento postoj pramení i z faktu, že Řecko a ani Kyperská republika nemusí urychlovat jednání, protože nemají co ztratit. Kypr se stal členským státem bez jakékoliv podmínky a to díky snahám řecké vlády. Přístup řecké strany před jednáním o Annanově plánu ukázaly i výsledky prezidentských voleb a zvolení Tassose Papadopoulose. Papadopoulos byl znám pro svůj tvrdý postoj vůči Turkům, což značilo i jeho bývalé členství v teroristické organizaci EOKA. Ačkoli chtěl s Turky vyjednávat v dobrém duchu, jeho požadavky byly z tureckého pohledu nepřijatelné. Požadoval
34
návrat většího množství řecko-kyperských uprchlíků na turecké území, stažení tureckých vojáků z ostrova, návrat tureckých osadníků do vlasti a vytvoření silné centrální vlády. Největší prioritou Řecka se zdá být snaha zabránit Turecku, aby získalo z řešení sporu nějaké výhody. Objevil se i názor, že by TRNC mohla být mezinárodně uznána, pokud mezinárodní společenství dojde k názoru, že spor je neřešitelný. Kyperští Řekové věří, že tomu mohou zabránit vnesením rozporů mezi tureckou stranu. Příkladem může být i prohlášení, že největšími překážkami sjednocení Kypru v době jednání o členství v EU byla turecká armáda a tehdejší prezident TRNC Rauf Denktas.
3.2.Postoj Turecka a kyperských Turků ke sjednocení ostrova Turecký přístup ke Kypru je trošku paradoxní. Na jednu stranu patří Kypr k národním zájmům Turecka. Na druhou stranu Turecko říká, že řešení kyperského problému je pouze záležitostí kyperských Řeků a Turků. Když řecká část požádala o přijetí do EU, turečtí leadeři byli v pozoru. Řecká přítomnost v EU zamezila zlepšení turecko-evropských vztahů.59 Přesto, že velká část kyperských Turků byla pro vstup do EU, tak i velká část z nich nepodporovala unilaterální žádost z řecké strany. Většina kypersko-turecké komunity podporovala separované žádosti. Když bylo jasné, že tento krok by neměl většinu, rozhodli se podpořit Annanův plán. Kyperští Turci stáli proti žádosti Řeků o přijetí do EU, kterou považovali za ilegální. Mezinárodní dohody zakazují Kyperské republice stát se člen jakékoli organizace bez souhlasu garančních mocností, pokud členy nejsou všechny garanční země. Pokud se odhlédne od této legální obstrukce, turecká strana považovala přístupové podmínky za nesplnitelné, pokud se nejdříve nedosáhne sjednocení, protože by mohlo dojít ke snížení pravděpodobnosti dosažení řešení. K čemuž také došlo, protože řecká strana neměla důvod jednání urychlovat. Mohla si
59
Çarkoğlu Ali, Rubin Barry M., Turkey and the European Union: domestic politics, economic integration, and International Dynamics, Routledge s. 56 – 57, ISBN 0-7146-5402-7
35
klást požadavky, které nebyly pro Turky akceptovatelné. Důvodem bylo, že měli jistotu, že nemají, co ztratit. Měli jistotu členství a tím, že měli v EU podporu Řecké, které do značné míry ovlivnilo postoj EU, se nemuseli bát ani nějakých sankcí za případné selhání rozhovorů. Turecká strana se obávala, že pokud bude Kypr přijat rozdělený, může EU tento problém považovat za interní věc a Turecko nebude mít možnost zasáhnout. K naplnění této obavy ovšem nedošlo. Proto, že neexistuje záruka, že se Turecko nakonec stane plnohodnotným členem EU, není důvod proč spěchat na rychlé řešení. Kyperští Turci mají i obavy, co se s nimi stane po sjednocení. Řada obyvatel se bojí návratu velkého množství kyperských Řeků a z nuceného návratu majetku. Strach panuje i z ekonomických důsledků, které by přeneslo spojení rozvinutého regionu s málo vyvinutým. Spekuluje se, že by mohlo dojít k prohloubení nerovností. Kyperští Turci chtějí i kompenzaci ztrát, které utrpěli. Největším problémem zejména pro tureckou stranu je nedostatek důvěry. Navíc každá z komunit chápe suverenitu ostrova úplně odlišně. Kyperští Turci podporují myšlenku konfederace s politicky rovnými národy. Kyperští Řekové naopak podporují bikomunální federální stát s jednotnou suverenitou, občanstvím a zaručení silné ochrany turecké menšiny. Navíc ani přijetí rozděleného Kypru nepomohlo řešení problému. Dokonce ho ještě více zkomplikovalo. Turecko dokonce chtělo integrovat TRNC, pokud bude Kypr přijat bez sjednocení. Toto přehnané rozhodnutí bylo i způsobeno tím, že Turecko nemělo jistotu, že bude začleněno do rozšiřovacího procesu.60
3.3. Postoj Evropské Unie k řešení sporu Turecká strana má mnoho důvodů, aby byla nespokojena s přístupem EU ke kyperskému sporu. EU bere uznání administrativy řecké části na mezinárodním poli jako jasnou věc 60
ARIKAN, Harun: Turkey and the EU: an awkward candidate for EU membership?, Ashgate Publishing s. 161162, ISBN 0-7546-4762-5
36
a nehodlá diskutovat o legalitě současné situace podle mezinárodního práva nebo mezinárodních smluv. Evropa dále nevidí nutnost diskutovat o argumentech tureckých Kypřanů, že řecká část nemá žádné legální a ani morální právo reprezentovat celý ostrov. Některé činy EU vedou turecké Kypřany k názoru, že EU má zaujatý negativní postoj směrem k turecké straně. Například Evropský soudní dvůr vždy shledal, že vina je na turecké straně a navrhoval přijetí určitých opatření, jako bylo třeba omezení dovozu ovoce a zeleniny anebo uvalení embarga na turecko-kyperskou ekonomiku. Embargo mělo devastující účinek na ekonomiku TRNC. Kyperští Turci se poté stáli závislými na dobré vůli ostatních mocností. Tímto bylo zabráněno, aby bylo možné přijímat vlastní politiky. Verdikty Evropského soudu i v jiných sporech udržoval anti-turecký postoj v případě porušování lidských práv kyperských Řeků. Postoj EU se změnil, i co se týkalo vstupu Kypru do EU. Na začátku bylo stanoveno, že spor by měl být vyřešen před přijetím ostrova. V roce 1993 Evropská komise doporučila, aby vstupní proces následoval i řešení problému. Když EU viděla, že se to nedaří, změnila postoj a spojila řešení sporu se vstupem Turecka. Nová politika EU směrem k problému obsahovala 3 aspekty. Prvním bylo, že nebude spojeno řešení sporu se vstupem ostrova do Unie. Druhý aspekt říkal, že EU vezme v úvahu všechny relevantní faktory při rozhodování o vstupu Kypru. Podle třetího aspektu neměli být žádné problémy při zavádění vnitřních nařízení EU na jakékoli části ostrova. Z tohoto se dalo vyčíst, že všechny tyto 3 body byly navrženy tak, aby uspokojily kyperské Řeky, Turecko a kyperské Turky. EU se ale soustředila na první aspekt, zatímco ignorovala dva zbylé. Postoj EU dobře vyjadřuje i situace před přijetím Kypru, kdy žádná ze stran přesně nevěděla, jaký model přijde po přijetí. Ve výhodě byli kyperští Řekové, kteří měli mezinárodní uznání a podporu. Kdyby EU trvala na vstupu sjednoceného Kypru, ať už v podobě federace či jiné, byl by na obě strany vyvíjen tlak na hledání řešení, protože by hrozila ztráta podpory ze strany EU a možnost ztráty členství. Tehdejší opačný postoj EU netlačil strany k rychlému 37
řešení. Především kyperští Řekové se nechtěli vzdát budoucích výhod a byli si vědomi, že EU rozhoduje v jejich prospěch. Turecká strana nechápala, proč EU trvá na přijetí ostrova jako celku. Podle jejich názoru mohou být oba státy členy EU samostatně, pokud nelze najít řešení. V tomto případě se turecká strana opírala o fakt, že evropské země rychle uznaly nové státy po rozpadu Jugoslávie, anebo o příklad České Republiky a Slovenska, které se rozdělily a do EU vstupovaly jako samostatné státy. Další sporný postoj zaujímá EU i v oblasti armády. Zatímco je neustále požadováno stažení turecké armády ze severu, je v jižní části početná řecká armáda. Už z tohoto důvodu nemůže být turecká armáda stažena. Evropští leadeři dávají znát, že každý neúspěch v jednáních je zaviněn tureckou stranou, přestože řečtí Kypřané také staví obstrukce k navrhovaným plánům. Tento postoj mohl být viděn v posledním vývoji vztahujícím se k Annanově plánu. Nebyly žádné znaky, že by řecká část přijala plán. Navíc prezidentem byl zvolen člověk, který byl znám svými protitureckými postoji. Od roku 2003 byl tlak převážně na tureckou stranu a došlo k prohlášení, že Turecko nebude přijato do EU, dokud nebude kyperský spor úplně vyřešen. Nedošlo k žádné kritice řecké strany, která se bez problémů stala dalším členským státem. EU zostřila rozdělení Kypru a snížila pravděpodobnost, že bude nalezeno permanentní řešení tím, že přijala pouze kyperské Řeky, aniž by byl vzat ohled na zájmy a problémy turecké strany. Turecko a kyperští Turci věří, že pohled EU je zkreslený a že musí být opatrní v přijímání návrhů přicházejících z EU nebo EU podporovanými. Pokračuje mínění z historie, kdy řecká strana je bližší evropské identitě. Turecko je tradičně bráno jako nepřítel. Pokud Turecko bude vidět i malou možnost, že se může stát členem EU, bude nuceno řešit spor k vůli Evropy tak, aby nezůstalo mimo evropské instituce.
38
Závěr Ve své práci jsem se snažila zmapovat, jaký vliv má rozdělení Kypru na vstup Turecka do Evropské Unie. Ještě před vznikem samostatné Kyperské republiky docházelo na ostrově k soustředění snah o připojení k Řecku. Po dosažení samostatnosti toto úsilí neskončilo. Určitou roli sehrála také hodně separatisticky napsaná ústava, která dávala velké výhody turecké komunitě, která tvořila asi pětinu obyvatel. Docházelo k nepokojům a někteří obyvatelé začínali věřit, že jedině připojení ostrova k Řecku dokáže situaci vyřešit. Tomuto řešení chtělo zabránit Turecko, které poslalo vojáky na ostrov, aby ochránili kyperské Turky. Invaze byla ospravedlňována tím, že jednání bylo podle Garanční smlouvy. Největší překážkou sjednocení ostrova je fakt, že turecké jednotky dosud neopustili ostrov z obavy o budoucnost kyperských Turků. Rozdělení vedlo k ustanovení Severokyperské turecké republiky na severu ostrova. Mezinárodně uznávaná Kyperská republika leží na jihu a hranicí mezi oběma částmi je tzv. zelená linie hlídaná vojáky OSN. V současné době je Kyperská republika jedním z vyspělých členů EU. Na druhé straně TRNC je na opačné úrovni a velmi závislá na pomoci Turecka. K obchodu mezi oběma částmi dochází, ale ve velmi omezené míře, která není dostačující pro rozvoj TRNC. Největší šancí na sjednocení byl plán generálního tajemníka OSN Kofi Annana. Návrh spočíval ve federativním uspořádání. Při hlasování v referendu byl tureckou částí přijat, ale řecká část ostrova ho odmítla. Turecká snaha o vstup do EU není komplikovaná pouze tímto sporem ale také tím, že se jedná o možný první muslimský stát, který by se stal členem. Turecko je západně orientovaná země od 1. světové války, kdy evropské standardy v zemi zavedl první prezident Mustafa Kemal Atatürk. Přesto se v některých částech drží islámské tradice. Na východě země působí problémy PKK, která bojuje za samostatný kurdský stát.
39
Turecko je členem mnoha mezinárodních organizací, je jedinou muslimskou zemí v NATO. Významnost země pro EU lze vidět v jejích dobrých vztazích s dalšími státy v regionu. Velmi dobré vztahy panují například s Íránem, u kterého panuje obava z možné výroby jaderných zbraní. Turecko by mohlo EU přispět i k řešení problému se surovinovou závislostí na Rusku tím, že by plyn byl dovážen z oblasti Kaspického moře. Turecko ukazuje, že EU není jedinou možností. Dokazují to časté návštěvy Ruska a rozvoj další spolupráce mezi zeměmi. Oba státy se dohodly na stavbě plynovodu South Stream. Turci jsou také významným spojencem USA. V poslední době došlo k ochlazení vztahů kvůli válce v Afghánistánu a Iráku. Styky s EU byly navázány už v roce 1959, kdy Turci poprvé projevili zájem o evropskou integraci. Po žádosti v roce 1987 byla země odmítnuta. Oficiální kandidátskou zemí se Turecko stalo v roce 1999. V současné době jdou jednání velmi pomalu. Byla uzavřena pouze jediná kapitola Acquis, 11 jednodušších je otevřeno, ale dalších 21 kapitol zbývá. Veřejné mínění v Turecku je členství pozitivně nakloněno. Za to v EU panuje nejednotný názor. Země, které mají zkušenosti s muslimskými obyvateli, se staví proti přijetí. Nové členské státy naopak podporují další rozšíření. Neschopnost dosáhnout řešení je dána především přístupem jednotlivých zemí, které záležitost berou jako národní zájem a každý ústupek je vnímám jako výhoda druhé straně. Vliv mají nejen zasažené země, ale také Evropská unie. Ta je do jisté míry ovlivněna Řeckem a Kyperskou republikou. Právě tyto dva státy se dostaly do výhodnějšího postavení. Oba jsou již členy EU a především na straně řecké části Kypru není žádný důvod o rychlejší urovnání, protože členství již bylo dosaženo a není na kyperské Řeky vyvíjen žádný nátlak z mezinárodní sféry. Navíc urovnání sporu bylo spojeno se vstupem Turecka. Turci nespěchají se sjednocením hlavně z důvodu, že stále nemají jistotu, že budou přijati do společenství. Velmi důležitý je postoj Evropské unie, která podporuje jakékoli snahy o sjednocení ostrova. Je však viněna z toho, že stojí více na řecké straně a nezaujímá neutrální postoj. EU 40
eskalovala spor tím, že netrvala na vstupu sjednoceného ostrova, ale spojila řešení sporu pouze se vstupem Turecka. Pokud by Kypru bylo dáno ultimátum, že členem se stane pouze jako jednotný ostrov, byl by na obě strany vyvíjen stejný tlak. Dlouhodobě se EU vyznačuje velmi pro-řeckým přístupem, který je negativně vnímán tureckou stranou. EU přistupuje nekriticky k řecké straně a veškeré neúspěchy jsou připisovány turecké části.
41
Seznam použité literatury 1. ANNAN PLAN FOR CYPRUS SETTLEMENT, (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 2. ARIKAN, Harun: Turkey and the EU: an awkward candidate for EU membership?, Ashgate Publishing, 1996, s. 161-162, ISBN 0-7546-4762-5 3. BBC CZECH: Kypr zůstává rozdělen (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 4. BBC NEW: Cyprus peace process collapses (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 5. BRANDEJSKÁ, Anna – idnes.cz: Arménie a Turecko obnoví diplomatické vztahy, podepsaly dohodu o spolupráci (online) Přístup z internetu: (citace únor, 6., 2010) 6. ÇARKOĞLU Ali, RUBIN Barry M., Turkey and the European Union: domestic politics, economic integration, and International Dynamics, Routledge, 2003, s. 56 – 57, ISBN 07146-5402-7 7. CIA FACTBOOK: Turkey – People (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 8. CIA WORLD FACTBOOK: Cyprus – Economy (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 15., 2009) 9. CIA WORLD FACTBOOK: Turkey – Economy (online) Přístup z internetu: (citace únor, 6., 2010) 10. CONSTITUTION OF CYPRUS (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 12., 2009) 11. CYPRUS HISTORY: Turkish Republic of Northern Cyprus (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 15., 2009) 12. CYPRUS: History, Geography, Government, and Culture (online) Přístup z internetu: (citace únor, 13., 2010) 13. EU aid programme for the Turkish Cypriot community (online) Přístup z internetu: (citace leden, 20., 2010) 42
14. EURACTIV – BUDOUCNOST EU – TURECKO A EU: Turecko a EU (online) Přístup z internetu: (citace únor, 3., 2010) 15. EURACTIV – BUDOUCNOST EU: Evropané si nejsou jisti (online) Přístup z internetu: (citace únor, 10, 2010) 16. EURACTIV: EU Turkey public thinks - (online) Přístup z internetu: (citace únor, 10, 2010) 17. EUROSKOP – ČLENSKÉ STÁTY – KYPR – KYPR V EVROPSKÉ UNII (online) Přístup z internetu: (citace leden, 20., 2010) 18. EUROSKOP – ČLENSKÉ STÁTY – KYPR – POLITICKÝ SYSTÉM (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 15., 2009) 19. EVROPSKÁ KOMISE: Conclusions on Turkey (online) Přístup z internetu: (citace únor, 6., 2010) 20. EVROPSKÁ KOMISE: Overview negotiations (online) Přístup z internetu: (citace únor, 6., 2010) 21. FEDERATION OF AMERICAN SCIENTISTS: Kurdistan Worker’s Party (PKK) (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 22. GOVERNMENT & POLITICS IN TURKEY: Government & Politics (online) Přístup z internetu: (citace leden, 25., 2010) 23. CHAPIN METZ, Helen, ed. Turkey: A Country Study. Washington: GPO for the Library of Congress, 1995. (online) Přístup z internetu: (citace únor, 1., 2010) 24. KLUSÁČEK, Jan – Revue politika: Turečtí reformátoři (online) Přístup z internetu: (citace únor, 1., 2010) 25. KYPERSKÝ VLÁDNÍ PORTÁL: About Cyprus – History – Modern times – The British Period (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 12., 2009) 26. KYPERSKÝ VLÁDNÍ PORTÁL: Cyprus Problem – Results of Invasion (online) Přístup z internetu: 43
(citace prosinec, 12., 2009) 27. Kypr a historie (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 12., 2009) 28. KYPR.info: Všeobecné info (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 15., 2009) 29. LAÇINER, S.; ÖZCAN, M.; BAL İ.: European Union with Turkey: The Possible Impact of Turkey’s Membership on the European Union, ISRO, 2005, s. 212-213, ISBN 975982-80-0-6 30. MAHALO – Kyperský spor (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 12., 2009) 31. MEEF – Turkey’s Middle East Relations (online) Přístup z internetu: (citace leden, 26., 2010) 32. MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ KYPRU: The Cyprus Question – Historical Review (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 12., 2009) 33. MUSTAFA KEMAL ATATÜRK – Legal Transformation (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 34. MUSTAFA KEMAL ATATÜRK – Women’s Rights (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 35. NATO – Member Countries (online) Přístup z internetu: (citace leden, 26., 2010) 36. NEWSWIRE, Improved U.S.-Turkish Relations Are Vital to Better Security in the Persian Gulf and Middle East, RAND Study Finds (online) Přístup z internetu: (citace únor, 1., 2010) 37. NORTH CYPRUS VILLAS: General Information about North Cyprus (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 15., 2009) 38. ZÁJEZDY: Obyvatelstvo – Kypr (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 15., 2009) 39. NORTH CYPRUS: Population (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 15., 2009)
44
40. PROGRESS REPORT 2008, s. 6-28, (online) Přístup z internetu: (citace únor, 6., 2010) 41. PROGRESS REPORT 2009, s. 6-31, (online) Přístup z internetu: (citace únor, 6., 2010) 42. REGIONÁLNÍ GEOGRAFIE EVROPY: Historie Kypru (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 12., 2009) 43. REP. OF TURKEY MINISTRY OF FOREIGN AFFAIRS: International Organizations (online) Přístup z internetu: (citace leden, 26., 2010) 44. SOLSTEN Eric, ed. Cyprus: A Country Study. Washington: GPO for the Library of Congress, 1991. (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 12., 2009) 45. TESAŘ, Filip – Drogový informační server: Jdou, jdou tou balkánskou cestou (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 46. THE CONSTITUTION OF THE TURKISH REPUBLIC OF NORTHERN CYPRUS (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 15., 2009) 47. THE FREE DICTIONARY: Definition of enosis (online) Přístup z internetu: (citace prosinec, 12., 2009) 48. THIM, Michal: Vývoj turecko-íránských vztahů: šance pro Evropu, (online) Přístup z internetu: (citace leden, 26., 2010) 49. THIM, Michal: Atatürk klidně spí, (online) Přístup z internetu: (citace leden, 25., 2010) 50. Turecko, KALiMERA (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010) 51. UNITED NATIONS: Member States (online) Přístup z internetu: (citace leden, 26., 2010) 52. USLU, Nasuh: The Cyprus Question as an issue of Turkish Foreign Policy and TurkishAmerican Relations 1959 – 2003, Nova Science Publishers Incorporated, 2003, s. 209 – 220, ISBN 1-59033-847-3 53. PROP: Vrcholné stretnutie Rusko-Turecko: šachový ťah proti EÚ v záloze? (online) Přístup z internetu: (citace únor, 1., 2010) 45
54. WORLD ECONOMIC OUTLOOK DATABASE APRIL 2008 (online) Přístup z internetu: (citace leden, 22., 2010)
46
Přílohy 1 Poloha Turecka a Kypru
http://news.pseka.net/uploads/img/turkish_map3.gif
2 Rozdělený Kypr
http://www.asbarez.com/wp-content/uploads/2009/06/general_cyprus_map.gif
47
3 Vlajka TRNC
http://www.flags.net/images/largeflags/NCYP0001.GIF
4 Vlajka Kyperské republiky
http://www.internationaleducationmedia.com/images/cyprus_flag.jpg
48
EUROSTAT – http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/graph.do?tab=graph&plugin=0&pcode=tsieb010&language=en&toolbox=type
(v %, EU 27 = 100 %)
5 HDP per capita PPS za rok 2008
49
EUROSTAT – http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/graph.do?tab=graph&plugin=1&pcode=tsieb020&language=en&toolbox=type
6 Míra růstu reálného HDP za rok 2009
50
