VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Romana Machačová

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2006

Romana Machačová

1

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod

Japonsko v novém tisíciletí

Bakalářská práce Vypracovala: Romana Machačová Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Pavel Neumann, Ph.D. 2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Japonsko v novém tisíciletí vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 21. 8. 2006

…………...……………….. Podpis

3

Obsah Úvod.....................................................................................................................................................5 1

2

Stručný přehled novodobé historie..............................................................................................7 1.1

Japonsko - hospodářská velmoc............................................................................................7

1.2

Ekonomický vývoj Japonska v 1. polovině 90. let ...............................................................9

1.3

Druhá polovina 90. let..........................................................................................................12

Ekonomický vývoj Japonska v novém tisíciletí........................................................................15 2.1 Vývoj do roku 2004..............................................................................................................15 2.2 Vývoj v roce 2005 a výhled na další roky............................................................................17 2.3

Hospodářská politika............................................................................................................19

2.3.1

Měnová politika..........................................................................................................19

2.3.2

Fiskální politika...........................................................................................................21

2.4

Platební bilance.....................................................................................................................22

2.5

Zahraniční obchod................................................................................................................24

2.5.1 3

Ekonomická spolupráce s ČR.....................................................................................26

Změny a reformy.......................................................................................................................29 3.1 Trh práce...............................................................................................................................29 3.2

Důležité reformy...................................................................................................................31

Závěr...................................................................................................................................................34 Literatura............................................................................................................................................36 Příloha.................................................................................................................................................37

4

Úvod Japonsko a jeho ekonomický vývoj je stále velmi často diskutovaným tématem. Byla napsána celá řada článků, pojednání i publikací, které se věnovaly zejména poválečnému vývoji, kdy se Japonsko přeměnilo ze země poražené ve 2. světové válce v hospodářskou velmoc, krizi 90. let a také samozřejmě vývoji na počátku nového tisíciletí, kdy se Japonsko snaží různými reformami obnovit hospodářský růst a nastartovat hospodářský vzestup. Také já bych chtěla svým podílem přispět k analýze japonské situace, vývoje HDP, nezaměstnanosti, reforem a dalších problémů, se kterými se Japonsko především během posledního desetiletí potýkalo a stále potýká. Téma mé bakalářské práce zní Japonsko v novém tisíciletí. Práci jsem rozčlenila do tří hlavních částí: Stručný přehled novodobé historie, Ekonomický vývoj Japonska v novém tisíciletí a Změny a reformy.

V první části se věnuji poválečnému vývoji, kdy se Japonsko velmi rychle vzpamatovalo a nastartovalo ekonomický růst, který trval více než čtyři dekády, dále charakteristice 90. let, kdy Japonsko postihla recese, která v roce 1997 přerostla v depresi. Stručně shrnuji hlavní příčiny a průběh krize, ze které dlouhá léta Japonsko hledalo východisko.

Druhá část je již věnována aktuálnímu vývoji po roce 2000, který měl být přelomovým rokem. V roce 2001 sice Japonsko postihla další recese, třetí během jedné dekády, ale od té doby hospodářství vykazuje oživení a rovněž vyhlídky do budoucnosti jsou příznivé. V této části se zabývám vývojem HDP a nezaměstnanosti do roku 2005 a předpovědím na další roky, hospodářské politice, a to zejména politice státního rozpočtu, protože dosavadním problémem Japonska zůstává vnitřní zadluženost. Zabývám se také zahraničním obchodem, ekonomickou spoluprací s ČR a platební bilancí.

Ve třetí části shrnuji nejzásadnější reformy, kterými se japonská vláda snažila vymanit z recese. Japonsko prošlo celou řadou změn a reforem, kdy bylo nuceno upustit i od určitých svých tradic. Důležité byly rovněž daňové reformy, privatizace a boj s deflací, se kterou se Japonsko potýká již šestým rokem.

5

Cílem mé práce nebyla jen analýza ekonomického vývoje a východisek z několikaleté recese, ale také jsem chtěla poukázat na změny, kterými Japonsko prošlo a prochází. Tyto změny byly vyvolány právě ekonomickou situací, na kterou Japonsko muselo reagovat. Jedná se např. o změny vztahů se zahraničím, politické změny nebo změny na trhu práce. Je zřejmé, že tyto změny budou i nadále pokračovat.

6

1 1.1

Stručný přehled novodobé historie Japonsko - hospodářská velmoc

Japonsko během svého vývoje prošlo mnoha změnami, přeměnilo se ze země poražené ve 2. světové válce v hospodářskou velmoc, potýkalo se s recesí a depresí 90. let. Změny, kterými Japonsko prochází v novém tisíciletí, probíhají zejména v důsledku dosavadního vývoje, proto je nutné alespoň ve stručnosti připomenout novodobou historii Japonska. Po 2. světové válce byla ekonomika Japonska do značné míry zničena. Hlavní cíl poválečného Japonska byla co nejrychlejší obnova a modernizace průmyslu a infrastruktury a zajištění dostatku prostředků k dovozu nezbytných potravin, surovin a investic. V pozadí zůstalo udržení zaměstnanosti a další rozvoj stávajícího potenciálu. Japonsko usilovalo o vysokou míru akumulace, o brždění dynamiky domácí poptávky a o zajištění maximální exportní výkonnosti. I přes všechny odlišnosti mezi USA a Japonskem byl vývoj hospodářské politiky v Japonsku ovlivňován přístupy amerických a evropských ekonomů. Ale objevily se zde i skupiny domácích teoretiků. První skupina se stavila hlavně za teorie ze zahraničí a chtěla je použít také v Japonsku. Druhá skupina nevěřila v možnost použití zahraničních teorií ve specifických podmínkách Japonska a prosazovala vlastní ekonomické teorie. První měla blíže ke koncepci neokeynesiánství, zaměřené na ekonomický růst. Druhá skupina si zvolila neokonzervativní koncepci, která by omezovala zásahy státu do ekonomiky. Ani jeden z uvedených přístupů se však v hospodářské politice neprosadil absolutně. V určitých obdobích se sice jedna skupina prosazovala silněji než druhá, ale vždy se spíš překrývaly a vzájemně doplňovaly (Cihelková, 1996). Státní zásahy v 50. a 60. letech měly napomoci k tomu, aby ekonomický růst byl pružný. Tyto zásahy ale neměly omezovat funkce svobodného trhu. Období 1955-1973 je proto velmi často 7

nazýváno obdobím neokeynesiánských přístupů. Jedenáctiprocentního ročního růstu japonská ekonomika dosahovala od začátku 50. let do začátku 70. let. Stejně jako v případě složeného úrokování byly dosažené výsledky ohromující. Hrubý národní produkt vzrostl dvacetinásobně a v přepočtu na hlavu se zvýšil šestnáctkrát. Do roku 1975 se Japonsko stalo třetí nejsilnější ekonomickou zemí. Na vrcholu byly Spojené státy a Sovětský svaz, což jsou kontinentální země s rozlehlým územím a rozsáhlými přírodními zdroji. Během druhé světové války se mezi Japonskem a Spojenými státy rozevřela technologická propast, ale Amerika se podělila s Japonskem o své vědecké a technologické poznatky. Japonsko mělo navíc dostatek vědců a inženýrů, kteří dovážené technologie častokrát podstatně vylepšili. Jelikož Japonsko získalo přístup k nejnovějším technickým zařízením, postoupilo o značný krok kupředu a jednotlivá průmyslová odvětví se stala nejefektivnější na světě. Do poloviny 70. let byla technologická ztráta téměř dohnána (Reischauer, Craig, 2000). V 70. letech byla japonská ekonomika po prvním ropném šoku. Neokeynesiánský přístup k dosavadní hospodářské politice byl stále více kritizován. Proto se do popředí dostával specifický typ neoliberalismu, tzv. ordoliberalismus. Tento směr uznával úlohu státu v ekonomice, ale omezil ji na funkci vytváření rámcových podmínek pro fungování ekonomiky. Prosazovala se zde i neoklasická syntéza, která se snažila o spojení regulační úlohy státu s principy volné tržní ekonomiky. Neoliberalisté prosazovali, že přímé zásahy státu by měly být kombinovány s přímou účastí státu ve státních podnicích a smíšených podnicích a rozhodnutími velkých společností, které se stále více soustředily na majetek

a moc. Oproti neokeynesiánství se rozvíjel sociálně

reformní směr. Tento směr se soustředil na myšlenku „společnosti reálného blahobytu“ a také na rozvoj sociální infrastruktury, zlepšování životního prostředí, investice do vzdělávání, zdravotnictví, kultury a bytové výstavby. Pro období adaptace 70. až počátku 90 let se vžilo pojmenování – období převahy neoliberálních přístupů (Cihelková, 1996). Japonsko zaznamenalo po skončení své poválečné obnovy nejstabilnější ekonomický růst

ze

všech RTE. To vše díky hospodářské ekonomice, kterou uplatňovalo, ale i díky jiným ekonomickým, politickým a civilizačně-kulturním faktorům. V 70. a 80. letech došlo

ke

zpomalení růstové dynamiky, aniž by však tempo ekonomického růstu pokleslo pod analogické ukazatele ve dvou zbývajících centrech. Ekonomika se celkově vyznačovala jen malým kolísáním, nejvýraznějším v polovině 70. let v důsledku prvního ropného šoku. Teprve v 90. letech, v podmínkách střednědobé světové recese, zaznamenalo i Japonsko nejen nebývalé zpomalení

8

tempa růstu HDP, ale i absolutní pokles HDP. Dlouhodobý ekonomický růst umožnil spolu s dalšími vnitřními, ale i vnějšími činiteli dlouhodobý vzestup Japonska ve světové ekonomice a částečně i světové politice. Z Japonska se stala regionální velmoc a jedno ze tří hlavních hospodářských center ve světě (Cihelková, 1996).

tabulka 1 - Vývoj ekonomických ukazatelů 1950 -90

Ukazatel

1950 -60

1961 -70

1971 - 80

1981 - 90

Růst HDP (%)

7,9

10,5

4,8

4,4

Nezaměstnanost (%)

1,4

1,0

1,7

2,5

Index spotřebitel. cen

30,9

45,7

100,1

92,9

Obchodní bilance (mld JPY)

-202,4

2149,1

292,6

7923,5

Zdroj: Cihelková, E.: SE – Regiony a integrace, World Economic Outlook, MMF

1.2

Ekonomický vývoj Japonska v 1. polovině 90. let

V 90. letech v ekonomickém vývoji nastal zásadní zvrat oproti předchozím obdobím. Japonská ekonomika prošla první poválečnou střednědobou recesí.. Na začátku první japonské recese této dekády stály procesy, které se odehrávaly na trzích aktiv ve druhé polovině 80. let, které se vletech 1989 a 1990 ještě urychlily a ceny aktiv se značně zvýšily, především ceny nemovitostí a půdy. Toto zvýšení aktiv zaznamenalo výrazný růst právě vletech, kdy se Japonsko pokoušelo nahradit dosud úspěšnou exportně determinovanou strategii strategií růstu taženém poptávkou. Zprvu se zdálo, že toto úsilí bude úspěšné. Silný kurz jenu i nízká úroková míra působily ve směru podpory této poptávky. Levné půjčky, které byly snadněji přístupné, byly používány především na nákup zboží a služeb a také na nákup půdy, nemovitostí a cenných papírů. Firmy využívaly všechny možnosti nedávno liberalizovaných finančních a kapitálových trhů a pustily se do spekulativních transakcí. 9

Velmi rychle vzrostly ceny půdy a vroce 1991 byly na zhruba šestinásobku své hodnoty zroku 1970. Například ceny půdy šesti největších japonských měst se pak jenom mezi léty 1988 a 1990 zvedly o více než 50 %. Rostly ovšem i ceny cenných papírů a ostatních aktiv. Firmy využívaly trh aktiv pro financování investic, které využívaly emise akcií. Mnohé firmy, které plánovaly příliš vysoké budoucí výnosy, zvláště pak malé podniky a agentury podnikající vobchodu snemovitostmi, začaly mít problémy se splácením úvěru. Ceny nemovitostí a aktiv nadále prudce rostly. Tehdy se Japonská banka rozhodla zvýšit diskontní sazbu a omezit přístup klevným úvěrům. Tento zásah, kterým měla být inflace aktiv zastavena, přivodil nakonec sklouznutí ekonomiky do recese. Došlo křetězové reakci, která znamenala nejen konec „bublinového boomu“(=japonská ekonomika se vletech 19861990 dostala do výrazného konjunkturního vzestupu, velmi příznivě se vyvíjela nezaměstnanost a prudce poklesla inflace), ale i pokles poptávky a následnou recesi. Ceny na trzích aktiv poklesly a mnoho ekonomických subjektů se ocitlo ve vážných problémech. Vúnoru 1991 bylo zakončeno 51 měsíční období expanze japonské ekonomiky a nastoupila 32 měsíců trvající recese (Toman, 2001). Banky a ostatní subjekty podnikající vbankovnictví, stavební firmy a firmy podnikající vobchodu se nemovitostmi byly postiženy prudkým poklesem na trzích aktiv. Objem půjček vbankách se snížil, a proto se začaly obávat opatření, které vyplývalo vdůsledku krize posílených kontrolních mechanismů ze strany vlády, a začaly proto půjčovat méně. Prudká deflace cen aktiv způsobila, že celkové kumulativní kapitálové ztráty dosáhly závratné sumy blížící se jedné biliardě jenů. Finanční sektor přitom nesl přímo méně než pětinu těchto ztrát a hlavními postiženými se staly hlavně stavební firmy a firmy obchodující snemovitostmi. Kpřímým ztrátám se však připojily vysoké obnosy špatných úvěrů, které banky takto zchudlým podnikům jako svým dřívějším klientům zapůjčily. Je možné říci, že bankovní sektor se ztohoto otřesu nevzpamatoval po celá 90. léta. Recese vobdobí 1991-1993 byla na japonské poměry neobvykle dlouhá. Vyznačovala se mnoha specifickými rysy a po ní přišla jen velmi mírná a krátká expanze svrcholem vroce 1996. Tato expanze byla ukončena vbřeznu 1997, kdy ekonomika opět sklouzla vdo recese. Ke této recesi patřil velmi malý růst cenové hladiny – vletech 1991,1992 a 1993 to bylo 3,3; 1,7 a 1,2%, projevil se také malý efekt na vývoj nezaměstnanosti, vprvní polovině 90. let míra nezaměstnanosti kolísala mezi 2,0 až 2,5%, vroce 1994 se přiblížila 3%. Co však vtéto recesi bylo zvláštní, že se zvyšovala hodnota japonského vývozu, zatímco hodnota importu klesala. Vroce 1992 japonský export vzrostl o skoro 5% a dosáhl výše přibližně 133 mld. 10

amerických dolarů. Hlavní obchodní partneři Japonska proto nepřestávali požadovat větší otevřenost japonských trhů pro své zboží a služby (Toman, 2001). Na kapitálovém účtu platební bilance byl avšak odlišný vývoj. Zde došlo kmasivnímu odlivu krátkodobého kapitálu. Byl to důsledek negativních trendů na japonských trzích aktiv. Stát na ekonomickou recesi reagoval monetárními a zejména fiskálními opatřeními. Japonská banka již vroce 1991 snížila diskontní sazbu na 4,5% a vpozdějších letech se toto snížení diskontní sazby několikanásobně opakovalo. Vzáří 1993 dosáhla diskontní sazba rekordní nízké úrovně 1,5%. Oživení ekonomiky však nešlo pouze monetárními nástroji. Vláda dávala přednost fiskální stimulaci ekonomiky. Aby recese byla překonána, byly vypracovány komplexní programy na překonání recese. Jeden znich se jmenoval Emergency stop-gap program ze září 1991. Vbřeznu 1994 byl přijat komplexnější program, Overall economic measures program. Vtomto programu se ekonomika stimulovala pomocí fiskálního povzbuzení veřejných prací a veřejných investic, podporou výstavby domů a dále daňovými úlevami, knimž patřilo zrušení vysokých daní korporací a snížení daně zpříjmu. Vrámci opatření pro problémové oblasti to byla pomoc soukromým institucím získat prioritní půdu, podpora drobného podnikání, opatření na podporu bankovního a pojišťovacího trhu apod. Jinou skupinu tvořily projekty na podporu ekonomického rozvoje a zlepšení životního prostředí. Díky vládní politice do ekonomiky proudily značné sumy peněz prostřednictvím fiskálních stimulačních „balíčků“. Jen během let – vobdobí 1992 až 1995 – došlo kpřijetí sedmi takových balíčků. Tato fiskální stabilizace ekonomiky pokračovala i ve druhé polovině 90. let. Během období 1992 až 1998 tak bylo přijato devět expanzivních opatření fiskální politiky scelkovým navýšením toků do ekonomiky včetně snížení dní ekonomických subjektům vobjemu přesahujícím 80 biliónů jenů (Toman, 2001).

11

1.3

Druhá polovina 90. let

V roce 1996 vzrostl reálný HDP na 3,9 %. To naznačovalo, že fiskální a monetární stimulace vlády v předchozím období nezůstaly bez efektu. Díky politickým událostem došlo však k dramatické změně. V říjnu roku 1996 se k moci dostali konzervativní politici a ti usilovali o dokončení daňové reformy. Chtěli, aby na konci tohoto roku dohoda o neprodloužení účinnosti speciálního dočasného snížení daní, kterou zavedly předchozí vlády, a fiskální politika na rok 1997, dostaly restriktivní ráz. Vedle zrušení speciálního snížení daní se počítalo se vzrůstem celkových nákladů na zdravotní ošetření, zvýšením spotřební daně ze 3 na 5% a také měly vzrůst sazby příspěvků na sociální pojištění. Ve fiskálním roce 1997 představoval celkový efekt těchto opatření na japonské domácnosti 7,8 bilionů jenů. Rozpočet byl deficitní. Byla tu stále hrozba, že stát už nebude moci plnit své závazky vůči stárnoucímu obyvatelstvu a prodlužující se průměrné délce života Japonců, a proto se vláda odhodlala k riskantnímu zavedení reforem právě v okamžiku, kdy se zdálo, že nejtěžší recesi má Japonsko již za sebou. Vláda se restriktivní politikou pokoušela naplnit cíle formulované vzákonu zabezpečujícím fiskální strukturální reformu, Fiscal Structural Reform Act, jež spadaly do těchto kategorií: V první byly požadavky na velikost rozpočtového deficitu, který měl být do fiskálního roku 2003 snížen ze současných 6 % na maximálně 3 %, v druhé požadavky na možnosti vydávání speciálních obligací, jejichž objem měl být každoročně snižován a vydávání ukončeno ve fiskálním roce 2003. Do dalších kategorií spadaly výdajové limity na financování velkých programů (Toman, 2001). Na restriktivní fiskální politiku japonská ekonomika reagovala negativně. Projevilo se to hlavně ve stagnaci spotřeby. Výdaje na služby sice nepatrně vzrostly, ale poklesly výdaje na spotřební zboží dlouhodobého charakteru. V letech 1997 a 1998 hospodářství upadlo do recese ještě hlubší. Japonská ekonomika se potýkala s mnoha problémy, jako např. potíže v bankovním sektoru, strukturální problémy, slabá spotřebitelská poptávka…atd. I přes to všechno si Japonsko zachovávalo velmi dobrou exportní výkonnost, nezaměstnanost se pohybovala na nízké, i když poněkud zvedající se úrovni. Tato recese byla větší, protože probíhala v nepříznivých podmínkách panujících v okolních státech, což souviselo s asijskou krizí. Objem japonského exportu poklesl zhruba o 10 %. Ve stejnou dobu v protikladném směru působilo oslabení kurzu jenu vůči dolaru, čímž se konkurenceschopnost japonských korporací na světových trzích o něco zvýšila, což poněkud oslabilo negativní dopady

12

asijské krize. Jak vláda na tento vývoj mezi dubnem 1997 a prosincem 1997 reagovala, se nazývá „gradualismus“. Znamenalo to nedůslednost a vpodstatě dvojznačnost vládních kroků.

Při

sestavování rozpočtu na fiskální rok 1998 se vláda přidržovala restriktivních zásad obsazených ve Fiscal Structural Reform Act, ale na konci roku vláda již přistoupila k revisi programu FILP, jehož prostřednictvím mělo být zvýšeno úvěrování pomocí vládních agentur. Definitivní změna vlády přišla v dubnu 1998, kdy byla odsouhlasena změna Fiscal Structural Reform Act a byl schválený další fiskální „balíček“, který stimuloval ekonomiku dodatečnými výdaji a snižující daňové zatížení, a to v objemu více než 16 bilionů jenů. Výdaje byly směrovány do investic do sociální infrastruktury, kde největší položky tvořilo životní prostředí a vyvíjení nových energií, telekomunikačních sítí, rozvoj vědy a technologie, sociální služby, zdravotní péče a vzdělání, zlepšování distribuce a dopravního systému i pomoc do katastrofami postižených oblastí. Ve druhé polovině roku 1998 pokračovala expanzivní hospodářská politika. Bylo to díky ztrátě míst v horní sněmovně, které vláda ztratila v červencových volbách. Druhý doplňkový rozpočet na fiskální rok 1998 a počáteční rozpočet na rok 1999, tak zvaný 15. měsíční rozpočet, počítal se stálým snížením osobních daní a daní korporací, a to ve výši přesahující 6 bilionů jenů za rok, a také s vyššími výdaji, než povoloval Fiscal structural reform act (Toman, 2001).

13

tabulka 2 - Ekonomické ukazatele 1990 - 2000

uKAZATEL

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

Dynamika HDP v

0,7 5,3

3,1

0,9

0,4

1,0

1,6

3,5

1,8

-1,1

nezaměstnanosti v 2,1

2,1

2,2

2,5

2,9

3,1

3,4

3,4

4,1

%

2,6

Míra 4,7

% Míra inflace v % (CPI)

3,1

3,2

1,7

1,3

0,7

-0,1

0,1

1,7

Zdroj: Cihelková E.: SE – Nové jevy a perspektivy , World Economic Outlook, MMF

14

0,7

4,7

-0,3 -0,7

2

Ekonomický vývoj Japonska v novém

tisíciletí 2.1 Vývoj do roku 2004 V průběhu roku 1999 se podařilo opakovanými mimořádnými rozpočtovými opatřeními vlády znovu nastartovat hospodářský růst a zhruba od poloviny roku 1999 průmyslová produkce i celkový výkon ekonomiky začaly vykazovat postupný nárůst. V roce 2000 se situace v hospodářství vyvíjela poměrně slibně, ve druhé polovině roku však došlo k prudkému zpomalení růstu a v závěru roku 2000 japonská ekonomika vstoupila poměrně nečekaně do dalšího období hospodářského útlumu, který se prohloubil v roce 2001. Japonsko se ocitlo v recesi, třetí během jednoho desetiletí. Na přelomu roku 2001 a v prvních měsících roku 2002 se začaly v japonském hospodářství objevovat první náznaky oživení, a to zejména díky posílení japonských vývozů a postupnému poklesu stavu zásob. Od počátku fiskálního roku 2002, tj. od dubna 2002 se japonské hospodářství začalo odrážet od pomyslného dna. Japonský reálný HDP za kalendářní rok 2004 dosáhl výše 531,87 bil. JPY (v cenách r. 2000), což odpovídá 4,92 bil. USD. Reálný růst HDP oproti roku 2003 tak dosáhl příznivé hodnoty 2,6 %. Bez zohlednění deflace HDP vzrostl v kalendářním roce 2004 nominálně o 1,4 %. V prvním čtvrtletí roku 2004 vykazovala japonská ekonomika meziroční růst reálného HDP ve výši 5,8 %, což bylo o 0,1 % více než v posledním čtvrtletí roku 2003. Tento pozitivní vývoj byl důsledkem dobře vyvážené zahraniční i domácí poptávky, která byla tažena vysokou osobní spotřebou, vývozy a kapitálovými náklady (capex). Právě capex jsou stimulovány vyššími zisky plynoucími z restrukuralizace korporátního sektoru. Po mimořádně úpěšném prvním čtvrtletí následovala tři čtvrtletí poklesu. Ve druhém čtvrtletí zaznamenala japonská ekonomika hodnotu reálného poklesu HDP ve výši -0,8 %, ve třetím čtvrtletí byl tento ukazatel ještě méně příznivý -1,1 %. Poslední čtvrtletí roku 2004 bylo ukončeno hodnotou -0,5 %.[1]

15

tabulka 3 - HDP 2001- 2005

UKAZATEL

2001

2002

2003

2004

2005

Nominální HDP (bil. JPY)

492,34

488,72

493,55

496,20

508,1*

Reálný HDP (bil. JPY)

500,39

506,06

517,44

526,38

539,01*

Růst HDP (%)

-0,8

1,1

2,3

1,7

2,4*

Nominální HDP na obyv. (mil. JPY)

3,97

3,90

3,91

4,04

4,05*

Zdroj:

Úřad

Měsíční

Ekonomický

a

a

roční

sociální

statistické výzkumný

přehledy: inst.

Úřadu

vlády),

vlády,

Ministerstvo

financí,

Bank

of

Japan

www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-

informace/japonsko-ekonomicka-charakteristika *odhad z prosince 2005

Úroveň nezaměstnanosti v Japonsku je stále relativně nízká v porovnání s ostatními vyspělými průmyslovými zeměmi. Vzhledem k hluboké a vleklé recesi národní ekonomiky však v posledních letech zaznamenala relativně nebývalý nárůst. V roce 1995 činila míra nezaměstnanosti 3,2 %, čímž byla poprvé překročena hranice 2 mil. osob. V roce 2000 bylo na určitou dobu vyrovnáno poválečné maximum 4,7 %, v roce 2001 bylo však toto maximum překročeno a nepříznivý trend pokračoval i v roce 2002. V prosinci 2001 dosáhla nezaměstnanost 5,6 %, v roce 2002 nezaměstnanost oscilovala nad hranicí 5 %, avšak pod touto rekordní hodnotou. Průměrná nezaměstnanost za kalendářní rok 2003 dosáhla 5,3 %, tedy o 0,1 procentního bodu nižší hodnoty než v roce 2002. Další pokles, tentokrát významnější, nastal i v roce 2004: úroveň nezaměstnanosti poklesla o 0,6 % na hodnotu 4,7 %. Stejná úroveň nezaměstnanosti byla naposledy zaznamenána v roce 1999.[2]

16

2.2 Vývoj v roce 2005 a výhled na další roky Třetí čtvrtletí roku 2005 vykázalo přes jisté utlumení hospodářského růstu (ze 0,7% ve druhém čtvrtletí na 0,4% ve třetím čtvrtletí) uspokojivé výsledky, a to především díky oživující se domácí spotřebě, rostoucím vývozům, zlepšující se situaci ve stavebním sektoru a rostoucí průmyslové produkci. Reálný HDP vzrostl za třetí čtvrtletí o 3% vzhledem ke stejnému období loňského roku, zahraniční obchod vykázal růst o 3,3%, nezaměstnanost v Japonsku meziročně poklesla o 0,2% na hodnotu 4,5%, čímž se pomalu naplňuje přání japonské vlády udržet nezaměstnanost okolo 4,4 %. K tvorbě HDP přispěl i růst státních výdajů (za třetí čtvrtletí o 0,3%) a investic do veřejného sektoru (růst o 1%). K růstu japonské ekonomiky významně přispěla také soukromá spotřeba, jež meziročně vzrostla o 2%, a kapitálové investice, které si připsaly nárůst o 7,3%. Zatímco u zvýšené soukromé spotřeby se úspěch přičítá lepším podmínkám na pracovním trhu, důvod pro zvýšení kapitálových investic byl identifikován ve zvýšení ziskovosti japonských korporací a rostoucí poptávce. Průmyslová produkce vykázala sice v srpnu 2005 pokles o 5,5% oproti červenci, ale ke konci roku 2005 se opět vzrostla. [3] Pro rok 2006 bylo v ekonomické oblasti vymezeno 5 základních úkolů, které bude muset japonská vláda nadále řešit: 

ukončení deflace a další oživení bankovního sektoru



zajištění fiskální stability a udržitelného rozvoje veřejných financí



zefektivnění vazby mezi jednotlivými úrovněmi vlády v rámci probíhající decentralizace



zvýšení růstového potenciálu prostřednictvím strukturálních reforem a posílením konkurenceschopnosti



zlepšení fungování trhu práce, zvýšení zaměstnanosti.[4]

Japonská ekonomika by měla v roce 2006 vykazovat další známky oživení. Reálný HDP tažený vývozy a rostoucí domácí poptávkou by se měl pohybovat okolo 1,8 %, přičemž index spotřebitelských cen by se měl poprvé od roku 1999 udržet těsně nad nulou a směnný kurz JPY nepatrně zpevnit na 116 JPY/USD. Dlouhodobé úrokové sazby porostou na 2,0 - 2,5%. Předpokládá se, že růst HDP bude pokračovat v letech 2006 – 2007 přibližným tempem 2% (odhad OECD z listopadu 2005). Nominální HDP by měl vzrůst na cca 506,5 bil. JPY a reálný HDP na 17

536,1 bil. JPY (v cenách roku 2000). V roce 2006 by mělo dojít k dalšímu poklesu firemních bankrotů v souvislosti s oživující se ekonomikou. Druhé pololetí 2005 zaznamenalo nejlepší výsledek v této kategorii za posledních 14 let. Přestože zřejmě dojde ke snížení obchodních investic a zpomalení tempa exportního růstu, soukromá spotřeba pravděpodobně vzroste, což by mohlo napomoci trvalému ukončení dlouhodobé deflace. Předpokládaný pokles spotřebitelských cen pro rok 2005 je 0,2 % (odhad IMF). V roce 2006 by se měl již index spotřebitelských cen držet v kladných číslech. Tempo růstu soukromé spotřeby v nominálních cenách by mělo zůstat nezměněno. Dále se předpokládá snížení tempa růstu soukromých investic. Ve fiskální oblasti pravděpodobně dojde k mírnému poklesu strukturálního rozpočtového deficitu cca na 6,4 % HDP. Pro zajištění pozitivního udržitelného fiskálního rozvoje bude muset vláda přijmout specifická opatření včetně snižování mandatorních výdajů a veřejných investic, rozšíření základu daně z příjmu fyzických i právnických osob a zvýšení spotřební daně. Na trhu práce by mělo dojít k udržení úrovně nezaměstnanosti na 4,5 % (případně by ještě mohlo dojít k mírnému poklesu).[5]

18

2.3

2.3.1

Hospodářská politika

Měnová politika

Japonsko je zemí s relativně stabilní úrovní cenové hladiny a v mezinárodním srovnání zemí s nejvyšší cenovou úrovní spotřebitelských cen zboží a služeb na světě. Tokio a Ósaka patří tradičně k nejdražším městům světa s cenovou úrovní výrazně převyšující nejen průměr vyspělých zemí, ale i ostatní nadprůměrně drahé lokality. V souvislosti s recesí hospodářství v uplynulých letech vykazovala v posledním období japonská ekonomika tendenci k cenové deflaci, jíž se japonským úřadům nedařilo plně čelit ani extrémně volnou monetární politikou. Zatímco v rozpočtovém roce 2000 ceny průmyslových výrobků stagnovaly a spotřebitelské ceny vykázaly pokles o několik desetin procenta, v letech 2001 a 2002 se deflační tlaky prohloubily. Ve druhém pololetí roku 2002 se ale pokles cen zpomalil, takže do roku 2003 země vstupovala s relativním uvolněním deflačních tlaků. Index spotřebitelských cen tak poklesl v roce 2003 o 0,3 % v porovnání s rokem 2002, v případě indexu cen průmyslových výrobků šlo o pokles ve výši 0,7 %. Významný tlak na snižování indexu spotřebitelských cen je způsoben intenzivním přílivem zboží z jiných asijských zemí. V roce 2004 poklesl index maloobchodních cen o 0,1 % (zahrneme-li čerstvé potraviny, pak je index 0,0 %), což svědčí o zpomalování poklesu cen během posledních pěti let. Oproti roku 2003 však dochází k novému jevu: zatímco ceny některých druhů zboží rostou, ceny služeb klesají.[6] Úrokové míry v Japonsku odrážejí vývoj ekonomiky a především cenové hladiny. Japonské úrokové sazby patří k nejnižším na světě a dlouhodobě se drží na absolutním minimu. Vzhledem k pokračující hospodářské recesi přistoupila v únoru 1999 centrální banka po dohodě s vládou k bezprecedentnímu kroku a zavedla tzv. politiku nulové úrokové sazby. V rámci této politiky poskytuje centrální banka komerčním bankám krátkodobé peněžní zdroje na refinancování trvale za nulový úrok (s výjimkou krátkého pokusu o odvolání politiky nulové sazby v roce 2000). Měnová politika Japonské centrální banky (Bank of Japan) se dlouhodobě soustředí především na boj s pokračující deflací. Politikou tzv. kvantitativního uvolňování (Quantitative Easing) se od roku 2001 podařilo významně posílit měnovou bázi, zabránit tak finanční nestabilitě a udržet dlouhodobé úrokové sazby na nízké úrovni. Politika kvantitativního uvolňování zahrnuje nejrůznější opatření 19

např. nákup zahraničních aktiv za účelem vytvoření dodatečné likvidity, fiskální expanzi financovanou a dotovanou centrální bankou, nákup privátních aktiv ve snaze zvýšit jejich výnos, rozsáhlou podporu likvidní pozice bank, monetární transfery aj. Centrální banka se zavázala pokračovat v uplatňování politiky kvantitativního uvolňování, dokud inflace měřená indexem spotřebitelských cen nedosáhne kladných hodnot, tedy alespoň 0,1 %. Dle názoru některých předních ekonomů by inflační práh, při kterém bude ukončena politika kvantitativního uvolňování, měl být stanoven výše (např. na 1 %), aby se tak snížilo riziko obnovení deflace.[7]

tabulka 4 . Vývoj ukazatelů

Rok Inflace Ceny

Směnné kurzy

průmysl.Spotřeb. cenyJPY/USDJPY/EU diskontní

výrobků 200 0,1%

Úrokové míry

R

sazba

-0,7%

107,78

99,74

0,50%

-0,7%

121,58

108,68

0,10%

-0,9%

125,14

118,06

0,10%

-0,3%

115,94

130,98

0,10%

0,0%

108,20

134,70

0,10%

0,0%*

119,00** 140,00** 0,10%

0 200 -2,3% 1 200 -2,0% 2 200 -0,7% 3 200 -0,7% 4 200 1,5%* 5

Zdroj: Měsíční a roční statistické přehledy (Statistics of Japan), japonské Ministerstvo financí,Bank of Japan, www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-ekonomicka-charakteristika *hodnota vyjadřuje meziroční změnu k srpnu 2005, **údaj z prosince 2005

20

2.3.2

Fiskální politika

V důsledku opakovaných a rostoucích schodkových rozpočtů se v posledních letech země potýká s výrazným státním dluhem. Vládě se na počátku 90. let po 15 letech podařilo zbavit státního dluhu a v období 1990-1993 nebyla nucena vydávat žádné dluhopisy k pokrytí rozpočtových deficitů. V roce 1994 však vláda znovu vydala dluhopisy k uhrazení schodku vzniklého v rozpočtovém roce 1994 v důsledku snížení daní. V následujících letech vláda pokračovala v praxi schodkových rozpočtů a jejich krytí státními dluhopisy kvůli pokračujícímu propadu ekonomiky.

Následující tabulka a graf uvádějí přehled o výdajích, příjmech a schodcích japonských státních rozpočtů v letech 2000 - 2005. Uvedené údaje poskytují informace o původních rozpočtech za každý rok, tedy bez vlivu rozpočtových dodatků.

tabulka 5 - Státní rozpočty 2000-2005

Výdaje

Příjmy

Schodek

JPY (bil.)

JPY (bil.)

JPY (bil.)

2000

84,99

52,38

32,61

2001

82,65

54,33

28,32

2002

81,23

51,23

30

2003

81,79

45,34

36,45

2004

82,11

45,52

36,59

2005

79,68

49,71

29,97

Rozpočtový rok

Zdroj: Statistics Bureau, statistiky japonského Ministerstva financí, www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnneinformace/japonsko-financni-sektor

21

V rozpočtovém roce 2001 přijal Koizumiho kabinet závazek, že nevydá nové vládní dluhopisy v hodnotě vyšší než 30 bil. JPY. Tento závazek se navzdory rozpočtovým dodatkům podařilo dodržet. V rozpočtovém roce 2002 vláda počítala v původním rozpočtu s emisí dluhopisů v rámci třicetibiliónového stropu, ovšem rozpočtovým dodatkem z ledna 2003 tento limit překročila. Rozpočty na rok 2003 a 2004 již tento limit nedodržely ani ve své původní podobě.

V roce 2005 dosáhla souhrnná výše vládních dluhopisů částky 663,8 bil. JPY. Celkový státní dluh dosahoval 813,2 bil. JPY. Tato výše státního dluhu představuje již 163,3 % nominálního HDP, díky čemuž je Japonsko v rámci OECD zemí s nejvyšším poměrem státního dluhu vůči HDP.

Státní rozpočet na fiskální rok 2006 (1. dubna 2006 až 31. března 2007) byl schválen v prosinci 2005 ve výši 79,68 bil. JPY, což představuje pokles o 2,5 bil. JPY (3,0 %) ve srovnání s rozpočtem na fiskální rok 2005. [8]

2.4

Platební bilance

Běžný účet platební bilance země je dlouhodobě aktivní zásluhou vysoce aktivní obchodní bilance a repatriovaných příjmů ze zahraničních investic. Kapitálový a finanční účet byl naopak dlouhodobě až do roku 2002 pasivní, a to především z důvodu rozsáhlých investic v zahraničí. V roce 2003 dosáhl finanční účet poprvé výrazně kladného salda. Již od roku 1983 má Japonsko každoročně největší přebytek běžného účtu na světě. V roce 1998 tento přebytek dosáhl do té doby rekordní výše 15,53 bil. JPY. V následujících třech letech klesal, aby v roce 2002 přebytek běžného účtu opět vzrostl na 14,14 bil. JPY. V následujícím roce zaznamenal tento přebytek další historický rekord ve výši 15,77 bil. JPY a v roce 2004 dále vzrostl na 18,61 bil. JPY. V roce 2005 mírně poklesl na 18,05 bil. JPY. Oproti roku 2003, který byl zcela mimořádný výrazným přebytkem kapitálového a finančního účtu, došlo v roce 2004 a 2005 ke značnému snížení salda. K přebytku v roce 2003 došlo poprvé po 34 letech a je připisován především masivním intervencím ze strany monetárních autorit (prodej JPY centrální bankou), které podpořily vývoz a držely na uzdě zahraniční investice realizované 22

soukromým sektorem. Tyto intervence na měnových trzích vedly rovněž k bezprecedentnímu nárůstu japonských devizových rezerv. Pokles přebytku kapitálového a finančního účtu v roce 2005 byl způsoben především výrazným poklesem kladného salda finančního účtu, přičemž záporné saldo kapitálového účtu se jen o málo zvýšilo.[9]

tabulka 6 - Vývoj platební bilance Japonska za období 2000 – 2005

Běžný účet (bil. JPY) Kapitálový

a

finanční

účet

(bil.JPY)

Devizové rezervy (mld. USD)

Zdroj:

Měsíční

a

roční

statistické

2000

2001

2002

2003

2004

2005

12,88

10,65

14,14

15,77

18,59

18,05

- 9,42

- 6,17

- 8,48

7,73

1,49

361,64

401,96

469,73

673,53

844,54

přehledy

(Statistics

of

Japan,

Monthly

-13,96

846,90

Finance

Review),

www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-financni-sektor

Japonsko je největším světovým věřitelem – v roce 2005 si tuto pozici udrželo již patnáctý rok po sobě. Celkově dosahují zahraniční aktiva přes 264,7 bil. JPY. Z hlediska rovnováhy zahraničních aktiv a pasiv bylo Japonsko v roce 2005 čistým věřitelem a jeho čistá věřitelská pozice představovala 189,61 bil. JPY, což činí cca 38 % nominálního HDP (v tomto ohledu je Japonsko rovněž na prvním místě na světě).[10]

23

tabulka 7 - Hrubý zahraniční dluh Japonska v roce 2005

Kapitola

Částka (bil. JPY)

Veřejný sektor – vláda

33,30

Veřejný sektor – monetární instituce

0,49

Bankovní sektor

77,60

Ostatní sektory

46,63

Přímé investice – mezifiremní půjčky

2,75

Celkem

161,77

Zdroj:

statistiky

japonského

Ministerstva

financí,

www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-

informace/japonsko-financni-sektor

2.5

Zahraniční obchod

Pro japonský zahraniční obchod je již několik desetiletí charakteristický velký obchodní přebytek. Tento jev vznikl již v 60. letech, kdy Japonsko po dvou dekádách uplatňování promyšlené průmyslové technologické politiky, aktivní proexportní politiky a investic do vysokého školství, výzkumu a vývoje dosáhlo zejména v sektoru elektrotechnického a automobilového průmyslu takové konkurenceschopnosti svých výrobků na světových trzích, že i při postupném rušení přímých dotací exportním firmám a různých omezení dovozu, se japonský export stal hlavním pilířem rozvoje japonského hospodářství a motorem japonského „hospodářského zázraku“. Japonsko je země chudá na přírodní zdroje, a proto jeho zahraniční obchod tradičně charakterizuje dovoz průmyslových a energetických surovin pro užití ve zpracovatelském průmyslu a naopak vývoz výrobků zpracovatelského průmyslu s vysokou přidanou hodnotou. Důsledkem je, že podíl zpracovaných výrobků na celkovém japonském dovozu je relativně velmi malý, což je předmětem kritiky vyspělých průmyslových zemí. Naopak řada důležitých japonských průmyslových odvětví je závislá na exportu (automobilový průmysl, elektrotechnický průmysl, všeobecné strojírenství).

24

Japonský zahraniční obchod v roce 2004 skončil přebytkem ve výši 12 bil. JPY, což odpovídá 111,01 mld. USD. Zatímco během prvních dvou čtvrtletí jasně dominoval export nad importem, ve třetím čtvrtletí import těsně předstihl export a v posledním čtvrtletí import nad exportem jasně převládl. Meziročně import vzrostl o 18,8 % (na hodnotu 455,29 mil. USD, export o 20 % (na 566,30 mil. USD).[11] Níže uvedená tabulka je důkazem, že Japonsko je i nadále schopno udržet si konkurenceschopnost na světových trzích, a to zejména technologickým rozvojem a rychlými inovacemi.

tabulka 8 – Vývoj zahraničního obchodu Japonska v letech 2000 - 2005

Rok Vývoz(bil. JPY) Dovoz(bil. JPY) Bilance (bil. JPY) 2000 49,5

37,2

12,4

2001 46,6

38,2

8,4

2002 49,5

37,9

11,6

2003 51,9

40

11,9

2004 58,3

44,4

13,9

2005 34,7

28,3

6,4

*

Zdroj: Pozn.:

statistiky „index

japonského JPY“

představuje

Ministerstva meziroční

financí,

Monthly

procentní

nárůst

Statistics hodnoty

www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-zahranicni-obchod *údaj se vztahuje k období leden - červenec 2005

25

of

Japan

obchodu

v JPY,

2.5.1

Ekonomická spolupráce s ČR

Na počátku 90. let měla bývalá ČSFR s Japonskem téměř vyrovnanou obchodní bilanci, od roku 1993 je však obchodní bilance s Japonskem pasivní a navzdory růstu exportu z ČR do Japonska od r. 2000 deficit vzájemného obchodu stále narůstá. V roce 2004 již dosáhl dle údajů Českého statistického úřadu více než 2 mld. USD, což je oproti loňskému roku dvojnásobek, a tato hodnota představuje cca 245 % celkového obchodního schodku České republiky (v roce 2003 to bylo „jen“ 40 %). Za první čtyři měsíce roku 2005 dosáhl obchodní deficit výše 609,5 mil. USD. Dovoz z Japonska do ČR stále narůstá. Průměrný meziroční přírůstek za 5 let do r. 2001 byl přibližně 8 %, v r. 2002 se však náhle zvýšil na 24 %, v roce 2003 vyskočil až na téměř 40 % a v roce 2004 vzrostl o neuvěřitelných 95,2 %. Trvalý trend růstu dovozu je vysvětlitelný aktivním pronikáním japonských firem na český trh, přičemž skokové nárůsty v letech 2002 – 2003 a 2003 – 2004 jsou důsledkem zahájení výstavby v rámci mnoha nových investičních akcí japonských firem v ČR. Ty pro své nové výrobní provozy dovážejí převážně z Japonska technologie, jejichž hodnota se pohybuje v průměru kolem 50 % vstupních nákladů investice. Propad bilance bilaterálního obchodu je proto třeba vidět jako „daň“ za přímé japonské investice v ČR.[12] Během období leden až říjen 2005 však hodnota dovozů poklesla na 95 % proti stejnému období roku 2004, což by mohlo signalizovat snížení tempa dovozu a následně pak i nižší obchodní schodek na konci roku 2005 (vzhledem k pozitivnímu vývoji ve vývozu). Zatímco v letech 1996 až 1999 se objem vývozu z ČR do Japonska dle české statistiky mírně snižoval, od roku 2000 začal opět růst. V roce 2004 vývoz do Japonska v meziročním srovnání významně vzrostl na 4.7 mld. Kč., což představovalo meziroční přírůstek o 40 %. Za prvních deset měsíců roku 2005 pokračoval pozitivní vývoj z roku 2004 a index vývozu dosáhl hodnoty 134,2 % oproti stejnému období předchozího roku. Absolutní hodnota činila 6,253 mld. Kč. Vývoz do Japonska se podílel na celkovém českém vývozu 0,4 procenty. Mezi údaji českých a japonských statistik o objemu bilaterálního obchodu jsou tradičně velké rozdíly, udávané objemy obchodu se často liší o stovky procent, a je proto otázkou, nakolik jsou výše uváděná čísla spolehlivá. Úvahám, co je příčinou těchto rozdílů, bylo již věnováno mnoho prostoru. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je to, že mnoho zboží zejména při dovozu z Japonska prochází přes konsignační sklady japonských firem v jiných evropských zemích. Když zboží opouští Japonsko, je pro japonské statistiky jako země určení vedena země, kde je umístěn sklad, 26

protože mnohdy teprve dodatečně je určeno, do které cílové země bude zboží distribuováno. Naopak během celního řízení při vstupu zboží do ČR je jako země, odkud je zboží dováženo, uváděna země původu. Analogicky totéž může platit i při vývozu zboží z ČR do Japonska, jen s tím rozdílem, že pravděpodobně méně českého zboží prochází sklady ve třetích zemích. Někteří japonští odborníci tvrdí, že v českých statistikách se jako země určení objeví Japonsko vždy, je-li vyváženo japonskou firmou, a to i tehdy, je-li fakticky určeno pro trh třetí země. Z toho vyplývá, že blíže skutečnosti jsou statistické údaje úřadů země o dovozu do této země, než údaje o vývozu.[13]

tabulka 9 – Vývoj obchodu s Japonskem

Rok Vývoz z ČR

Dovoz do ČR

Bilance

mld. KčIndex (%)mld. KčIndex (%)mld. KčIndex (%) 2000 4,5

-

23,8

-

-19,3

-

2001 4,7

104

25,7

108

-21

108

2002 4,6

98

27,4

107

-22,8

109

2003 4,5

98

32,8

120

-28,3

124

2004 4,7

104

49,4

150

-44,7

158

2005 6,3

134

47

95

-40,7

91

*

Zdroj:

statistika

Českého

statistického

úřadu

(ČSÚ),

statistika

japonského

Ministerstva

financí

Pozn.: „index“ představuje procentuální meziroční změnu dané hodnoty, www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonskosouhrnne-informace/japonsko-obchodni-spoluprace „Bilance

smíšená“

je

rozdíl

hodnoty

vývozu

z

ČR

dle

MoF

a

dovozu

do

ČR

dle

ČSÚ

* hodnoty za období leden – duben 2005, index se vztahuje k hodnotám stejného období předcházejícího roku

Japonsko je pro české vývozce zajímavý a perspektivní trh i přes to, že je obtížné na něj proniknout a že je velmi náročné na čas i na vynaložené úsilí navázat nové obchodní vazby s japonskými partnery. Jedná se o rozsáhlý trh s vysokou spotřebou potravin, spotřebního zboží, surovin, průmyslových materiálů a polotovarů, strojního zařízení a komponentů pro průmyslovou spotřebu. Perspektivní položky vývozu lze najít ve všech zbožových skupinách. Dosavadní vývoj českého 27

vývozu naznačuje, že čeští vývozci nedoceňují možnosti japonského trhu, neoprávněně se domnívají, že na japonský trh s novými výrobky nelze proniknout a nepřistupují proto k japonskému trhu s potřebnou aktivitou.[14]

28

3

Změny a reformy

3.1 Trh práce Problémem se stala zvyšující se nezaměstnanost, ta se sice v porovnání s jinými zeměmi může zdát poměrně nízká, ale pro Japonce je alarmující. Současně Japonci musí opouštět od tzv. systému životního zaměstnání, který spočíval v setrvání v jednom zaměstnání po celý život. Firmy musely a musí propouštět své zaměstnance především z důvodu krize 90. let a na počátku tisíciletí (Cihelková, 2002). Koncem roku 2004 japonská vláda rozhodla v následujících 5 letech snížit početní stav státních zaměstnanců o 10%, což představuje celkem 33.230 pracovních míst. Do roku 2009 bude každoročně snižován počet státních zaměstnanců o cca 6.500 osob. Na rok 2006 se plánuje zrušení úlev pro daně z příjmu, zavedených v roce 1999, což pravděpodobně také zvýší tlak na nezaměstnanost. Očekává se další debata o postupném zvýšení sazby DPH ze současných 5% na 15% nebo zavedení nové daně z blahobytu, která by zajistila postupné splácení státního dluhu. Na poli zaměstnanosti jsou v Japonsku velkým problémem tzv. „freeters“. „Freeters“ jsou v Japonsku mladí lidé ve věku 15 – 34 let, kteří ač mají často univerzitní diplom, dávají přednost volnému stylu života před kariérou. K „free style“ životu však potřebují peníze, proto vykonávají nárazové (a často podřadné) práce. V Japonsku existují cca 2,5 miliónu takovýchto „freeters“, některé zdroje uvádí dokonce 4 milióny. Věková skupina 15 – 19 let vykazuje nejvyšší nezaměstnanost: 11,7 %. Kabinet premiéra Koizumiho zahájil letos v dubnu program na zapojení „freeters“ do běžného pracovního procesu, za úspěch bude považován pokles „freeters“ alespoň o 200 000. S problematikou „freeters“ je často spojována problematika nízké porodnosti (v současnosti je to 1,29 dítěte na ženu). Tzv. „freeters“ jsou jen stěží schopni uživit svou ženu a k tomu dítě, proto značná část mladé generace oddaluje sňatek a založení rodiny. [15]

29

tabulka 10 - Vývoj nezaměstnanosti

Nezaměstnanost

2000 4,7% 2001 5,0% 2002 5,4% 2003 5,3% 2004 4,7% 2005 4,5%

Zdroj: SE – Nové jevy a perspektivy, Cihelková Eva, World Economic Outlook, MMF

Ekonomové se také obávají, že Japonsko nebude schopno dostatečně rychle uskutečnit potřebné strukturální reformy a úbytek pracovních míst způsobený „vymíláním“ (jde o přesun průmyslové výroby z Japonska do nákladově příznivějších zemí) výrazně zvýší nezaměstnanost v zemi. Přesun výroby do zahraničí se týká prakticky všech odvětví průmyslu. Zatímco v roce 1985 se pouze 4 % výroby japonských firem odehrávala v zahraničí, o deset let později to bylo již 11,6 %. V roce 2000 tento podíl činil 14,5 % a v roce 2004 se jednalo o více než 20 %.. Nejčastější destinací přesunu výroby je Čína, následovaná Thajskem, Filipínami a Malajsií. V roce 2006 bude nutné rovněž komplexně podpořit růst zaměstnanosti především žen a mladých. V souvislosti s trhem práce je také třeba na rozumnou míru omezit příliš velkou ochranu stálých zaměstnanců a naopak posílit sociální zabezpečení a další jistoty nestálých zaměstnanců, jejichž podíl v japonské ekonomice roste, a do určité míry tak zvyšuje pružnost a efektivitu trhu práce.[16] Tradiční země jako Japonsko byla nucena změnit určité své zvyklosti. Posledních 10 let je ve znamení změn a reforem (např. přechod na strategii orientovanou na vnitřní trh, otevření se zahraničí, politické změny, změny na trhu práce atd.) a je velmi pravděpodobné, že další změny budou následovat.

30

3.2

Důležité reformy

Hlavními prioritami roku 2006 jsou privatizace poštovního systému a urychlení regulatorní reformy. Zásadními problémy, které bude nutné řešit i v roce 2006, zůstávají zhoršující se deficit veřejných rozpočtů a udržitelnost fiskální politiky při rostoucí potřebě veřejných výdajů pro stárnoucí populaci. Bude proto nutné pokračovat v uplatňování adekvátních makroekonomických a strukturálních politik vedoucích ke zvýšení růstového potenciálu a zajištění růstu životní úrovně. Nezbytné bude také dosáhnout dostatečné stabilní míry inflace tak, aby po ukončení již šestiletého deflačního vývoje riziko návratu k deflaci bylo sníženo na minimum. Omezení veřejných výdajů bude muset být doprovázeno zvýšením rozpočtových příjmů, což bude pravděpodobně zajištěno růstem daňových základů a navýšením spotřebních daní. Rapidně rostoucí zadluženost místních samospráv bude nutné řešit posílením jejich autonomie v rámci prováděné decentralizace tak, aby mohly zvýšit efektivitu poskytovaných služeb. Nezbytné bude rovněž odstranění překážek pro přímé zahraniční investice, jejichž příliv je v současnosti nejnižší v rámci OECD.[17] Jedním z hlavních ekonomických témat roku 2006 bude i nadále privatizace poštovního systému, která je nejdůležitější součástí reformních plánů současné vlády premiéra Koizumiho. V září 2004 schválila vláda „Základní politiku privatizace Japonské pošty“, která je označovaná jejím autorem Radou pro ekonomickou a fiskální politiku za největší reformní krok v historii Japonska od reforem Meiji v 19. století. Zřejmě nejdůležitější změnou by mělo být využití kapitálových prostředků Japonské pošty v soukromé sféře. Podle navrženého scénáře má vláda v roce 2007 rozdělit Japonskou poštu na čtyři společnosti. Poté bude následovat desetileté přechodné období. Zákon o privatizaci Japonské pošty byl, po předchozím dramatickém vývoji na vnitropolitické scéně, schválen parlamentem v říjnu 2005. Rok 2006 bude rokem příprav samotné privatizace. V druhé polovině roku 2004 vypracovala Rada pro hospodářskou a fiskální politiku plán na privatizaci japonského poštovního systému, která je nejdůležitější součástí reformního programu vlády premiéra Koizumiho. Japan Post (JP) je největší finanční institucí na světě (3,6 bil USD úspor a pojistných aktiv) a dostává se jí zvláštních výsad jako např. vládní záruky, osvobození od daní nebo možnost vyplácet tzv. nominální úrokový poplatek v době, kdy komerční banky díky deflaci měly úrokovou sazbu téměř nulovou. JP dlouhodobě financuje kromě jiného výstavbu silnic, přehrad a dalších veřejných statků, spravuje přibližně čtvrtinu veškerých osobních úspor obyvatelstva a zaměstnává 270 tis. lidí. Její reforma a privatizace má tedy v Japonsku také mimořádný politický význam a bude představovat zcela zásadní změnu ekonomického rozložení sil ve společnosti. Dle privatizačního plánu ze září 2004 by JP měla být v dubnu 2007 rozdělena na 4 samostatné společnosti (poštovní doručovatelskou společnost, poštovní spořitelnu, životní pojišťovnu a 31

organizaci zajišťující standardní služby na přepážce), které by poté během následujících deseti let byly v několika fázích privatizovány. Poštovní spořitelna a životní pojišťovna by v tomto období přešly zcela do soukromého vlastnictví a ve zbývajících dvou společnostech si stát podrží třetinový podíl. Počátkem roku 2007 by zaměstnanci JP měli ztratit statut státních zaměstnanců. Spory se vedou především o stanovení přesného začátku privatizačního procesu či např. o určení velikosti nástupnických společností. [18] V roce 2006 bude dále pokračovat realizace komplexní decentralizace veřejného sektoru. Doposud je pružnost místních zastupitelstev v reakci na požadavky a preference občanů ještě značně omezena. V rámci tzv. „Trinity reform“ by mělo dojít ke snížení přidělovaných dotací a zvýšení místních daní. Pro efektivní fungování tohoto systému však bude třeba zajistit fiskální disciplínu místních zastupitelstev a posílit racionální využívání dotací a místních daní. Velmi významnou událostí roku 2005 byla říjnová privatizace veřejných korporací spravujících japonské pozemní komunikace. Celkově se jednalo o čtyři obří korporace, které měly ve svém portfoliu správu a výstavbu silnic a dálnic. Ve světovém srovnání byly na prvním místě co do délky spravovaných komunikací a objemu příjmů z mýtného. Nejvýznamnější z nich Japan Highway Corporation byla rozdělena na tři menší společnosti. Všech šest nových firem dostalo nové vedení ze soukromé sféry. V této souvislosti by mělo dojít k podstatnému snížení nákladů na výstavbu a k postupnému snižování dálničních poplatků výhledově až na polovinu. Společnosti spravující regiony Tokio a Osaka snížily od října mýtné o dvacet procent na dálnicích ETC (dálnice s elektronickým výběrem mýtného - Electronic Toll Collection) a v roce 2006 se očekává další snižování.[19] V roce 2005 byl ustaven speciální vládní výbor, který byl pověřen vypracováním návrhu rozpočtové reformy. Navržená opatření zahrnují omezení všeobecných výdajů, snížení nákladů na fungování lokálních zastupitelstev i centrální vlády a zvýšení daňových příjmů. Změna daňového systému je součástí současné vládní politiky na ozdravění veřejných financí. V roce 1999 došlo k zásadní daňové restrukturalizaci, která přinesla snížení daňové zátěže. Hlavními změnami v daňové praxi bylo snížení nejvyšší sazby daně z příjmu z 50 % na 37 %, snížení místní daně z 15 % na 13 %, snížení celkové daňové zátěže podniků z 46,36 % na 40,87 % a možnost odpočtu výdajů na vzdělání a péči o děti ze základu daně z příjmu fyzických osob. V následujících letech docházelo k dalším změnám daňové politiky, a to zejména dalším zvýhodněním investic fyzických osob (jak do finančních instrumentů, tak i do nemovitého majetku, zejména bydlení) a zavedením daňových úlev pro malé a střední podniky, rodinné podniky a nově vznikající podniky. V roce 2002 zavedla vláda nová daňová pravidla umožňující širší konsolidaci daňových povinností 32

jednotlivými poplatníky a dále zvýhodnila malé a střední podniky a investice na kapitálovém trhu a příjmy z nich (zejména pro některé skupiny obyvatelstva, např. důchodce). V rozpočtovém roce 2003 vláda provedla další změny daňové soustavy, zejména v dani dědické, daních z operací na kapitálovém trhu, apod. Daňová reforma se v roce 2005 soustředila především na oblast bydlení, půdy, malých a středních podniků, finančního majetku, akcií, korporací a mezinárodních transakcí. Kontinuální snižování daní z příjmu fyzických i právnických osob na národní i lokální úrovni započaté v roce 1999 pokračovalo dále i v roce 2005 s tím, že by mělo být ukončeno v průběhu roku 2006.[20]

33

Závěr Japonsko během svého vývoje zaznamenalo velmi výrazné změny. Po 2. světové válce nastartovalo hospodářský růst a zařadilo se mezi světové velmoci. Japonsku se také bez větších obtíží podařilo překonat ropný šok v 70. letech. Dá se říci, že vývoj vyvrcholil v 80. letech bublinovým boomem výrazným konjunkturním vzestupem, kdy Japonsko přecházelo z exportně determinované strategie ve strategii opírající se o vnitřní trh. V 90. letech přišla ekonomická recese. V letech 1994 – 1996 došlo sice k mírnému oživení, ale v roce 1997 recese přerostla v depresi, ze které hledala vláda dlouho východisko. Nové tisíciletí proto probíhá ve znamení změn a reforem, kterými se japonská vláda snaží nastartovat ekonomiku. Nejedná se jen o politické reformy, ale také o změny tradic a zvyklostí, od kterých tradiční země jako Japonsko musela ustoupit. Japonsko se otevřelo více zahraničí, změnilo politický systém. Snaží se podpořit domácí poptávku, ale i nadále Japonci hodně spoří zejména z důvodů očekávání nepříznivého vývoje a vysokých životních nákladů na vzdělání a bydlení . Novými problémy, se kterými se Japonsko potýká, jsou deflace, zadluženost a rostoucí nezaměstnanost. Japonci museli upustit i od systému životního zaměstnání, protože zaměstnavatelé byli donuceni ekonomickou situací propouštět své stálé zaměstnance. Jak je vidět, Japonsko po dlouhých letech odlišného vývoje začíná kopírovat globální problémy a trendy, se kterými se potýkají i ostatní vyspělé země. Japonsko je sice ještě stále jednou z největších hospodářských a technologických supervelmocí, zároveň je však také nejzadluženější zemí na světě, zemí postiženou permanentní deflací, zemí se stárnoucím obyvatelstvem, zemí s "nemocným" bankovním sektorem, zemí s klesajícím ratingem (Fitch Ratings, Standard & Poor´s) a zemí s velmi nízkou spotřebitelskou aktivitou (způsobenou splasknutím nemovitostní a akciové bubliny v 90. letech). Ve své práci jsem analyzovala výchozí podmínky Japonska v novém tisíciletí, současný ekonomický vývoj Japonska a také jsem chtěla upozornit především na nové jevy, trendy, problémy, změny a reformy, které se v Japonsku v posledních letech objevují, a to v důsledku minulého vývoje, tzn. krize 90. let. Japonské hospodářství by se přitom mohlo poměrně rychle znovu postavit na nohy. Disponuje totiž vyspělou technologickou základnou, vysoce vzdělaným a pracovitým obyvatelstvem a je zatížené poměrně nízkými daněmi. Zatím se toto Japonsku daří a nové tisíciletí bude probíhat nejspíše ve 34

znamení dalších potřebných změn a reforem.

35

Literatura 1)

CIHELKOVÁ, E., a kol.: Světová ekonomika – základní nárys a nový vývoj. 1. vydání. VŠE, Praha 1996. s. 251. ISBN 8070799668

2)

CIHELKOVÁ, E., a kol.: Světová ekonomika – Regiony a integrace. 1.vydání. Praha: Grada, 2002, s. 244. ISBN 8024701936

3)

CIHELKOVÁ, E., a kol.: Světová ekonomika – Nové jevy a perspektivy. 2. vydání. Praha: Beck, 2001. s. 257. ISBN 8071793116

4)

CIHELKOVÁ, E., KRAUSOVÁ, R.., BRADA, T.: Ekonomické a politické změny v Japonsku v 90. letech. Řada studií Aktuální otázky světové ekonomiky č. 8, 1999. 1. vydání. VŠE, Praha, 1999. s. 37. ISBN 8070797916

5)

REISCHAUER, E., CRAIG, A.: Dějiny Japonska, 1. vydání. Praha: Lidové noviny, 2001, s. 441. ISBN 8071063916

6)

TOMAN, L.: Japonská ekonomika v 90. letech a pokračující transformace jejího ekonomického systému. 2001. Dostupné z WWW: http://nb.vse.cz/icre/books/sb-008/11.pdf

7)

Japonsko – souhrnná teritoriální informace. ZÚ Tokio, 2006. Dostupné z WWW: http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc

8)

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonskoekonomicka-charakteristika/1001507/38239/

9)

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-financnisektor/1001507/38248/

10)

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-obchodnispoluprace/1001507/38244/

11)

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-zahranicniobchod/1001507/38254/

12) www.export.cz/index.asp?p=info

36

Příloha tabulka 11 - Struktura SR

Výdaje

Příjmy

Kapitola

částka

Kapitola

částka

(bil. JPY)

(bil. JPY)

Všeobecná kapitola

46,37

Daně a poplatky

45,89

z toho: soc. zabezpečení

20,57

Nedaňové příjmy

3,84

veřejné práce

7,20

Státní dluhopisy

29,97

Splácení státního dluhu

18,76

Celkem

79,68

Dotace

místním14,56

samosprávám Ostatní

0,00

Celkem

79,68

Zdroj:

statistiky

japonského

Ministerstva

financí,

informace/japonsko-financni-sektorž

37

www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-

tabulka 12 - Přehled japonských zahraničních aktiv a pasiv ke konci roku 2005

Aktiva

Pasiva

Kapitola

Částka (bil. JPY)

Kapitola

Částka (bil. JPY)

Přímé investice

39,14

Přímé investice

10,46

Portfoliové investice 211,95

Portfoliové investice 121,08

Ostatní investice

96,74

Ostatní investice

114,39

Rezervní aktiva

87,72

Celkem

435,55

Celkem

245,93

Zdroj:

statistiky

japonského

Ministerstva

financí,

informace/japonsko-financni-sektor

38

www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-

tabulka 13 - Přehled platební bilance Japonska v kalendářním roce 2005

bil. JPY

změna od 2004

Běžný účet

18,05

-3,1 %

Obchodní bilance

10,35

-25,6 %

62,63

+7,3 %

52,28

+17,7%

Bilance služeb

-2,75

+25,9 %

Bilance výnosů

11,36

+22,5 %

Běžné převody

-0,91

-7,0 %

Kapitálový účet

-0,37

+27,9 %

Finanční účet

-13,59

- 603,9 %

Devizové rezervy (mld. USD)

846,9

+2,8 %

Saldo chyb a opomenutí

- 1,63

- 47,1 %

Vývoz Dovoz

Zdroj: Měsíční a roční statistické přehledy (Statistics of Japan), www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnneinformace/japonsko-financni-sektor

39

Následující tabulka prezentuje vývoj komponent HDP během jednotlivých čtvrtletí a jejich změnu oproti předcházejícímu období. Hodnoty v závorkách představují podíl na změně HDP. tabulka 14 - Vývoj komponent HDP 2004

2005

Q3

Q4

Q1

Q2

Q3

Hrubý domácí produkt

-0,1

0,1

1,5

0,8

0,4

Domácí poptávka

0,0

0,2

1,6

0,7

0,5

-0,1

-0,3

1,2

0,7

0,3



Soukromá spotřeba



Nerezidentní investice 0,8

0,3

3,0

3,4

0,7



Vládní výdaje

0,3

0,6

0,7

0,3

0,3



Veřejná poptávka

-0,3

0,5

0,5

-0,1 0,5



Veřejné investice

-2,9

-0,9

-0,3

-1,9 1,0

Čisté vývozy zboží a služeb

(-0,1) (-0,1) (0,0) (0,2) (-0,1)



vývozy

0,5

0,6

0,0

3,1

2,7



dovozy

1,7

2,5

0,1

2,3

3,9

-1,3

-0,4

-1,0

-0,9 -1,1

Deflátor HDP

Zdroj: Úřad vlády Japonska, www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-ekonomickacharakteristika

[1]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-ekonomicka-

40

charakteristika/1001507/38239/ [2] http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc [3]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-ekonomicka-

charakteristika/1001507/38239/ [4] http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc

[5]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-ekonomicka-

charakteristika/1001507/38239/ [6] http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc

[7] http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc [8]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-financni-

sektor/1001507/38248/ [9]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-financni-

sektor/1001507/38248/ #2pb

[10]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-financni-

sektor/1001507/38248/ [11]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-zahranicni-

obchod/1001507/38254/ [12]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-obchodni-

spoluprace/1001507/38244/#2bil [13]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-obchodni-

spoluprace/1001507/38244/#TOP [14]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/japonsko-souhrnne-informace/japonsko-obchodni-

spoluprace/1001507/38244/#4persp [15] http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc

41

[16] http://www.export.cz/index.asp?p=info [17] http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc

[18] http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc [19] http://sql.czech.cz/exportsoubory/033.doc

[20] http://www.export.cz/index.asp?p=info

42