Vysoká škola ekonomická v Praze. Bakalářská práce Matěj Šaman

Vysoká škola ekonomická v Praze

Bakalářská práce

2012

Matěj Šaman

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Arts management

Název bakalářské práce:

Filmová a televizní produkce a distribuce v ČR po roce 1989 Společnosti Frmol, s. r. o. a Armada Films, s. r. o

Autor bakalářské práce:

Matěj Šaman

Vedoucí bakalářské práce:

Mgr. Jan Hanzlík

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Filmová a televizní produkce a distribuce v ČR po roce 1989 - Společnosti Frmol, s. r. o. a Armada Films, s. r. o.“ vypracoval samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.

V Praze dne 6. června 2012

Podpis

Poděkování Tímto bych rád poděkoval panu Mgr. Janu Hanzlíkovi za vedení mé práce. Dále bych chtěl poděkovat pánům Jakubu Štáfkovi, Jiřímu Mádlovi a Petru Slavíkovi za ochotu při poskytování rozhovorů. Rovněž bych za podporu a pomoc chtěl poděkovat Míše, mé rodině a přátelům.

Název bakalářské práce: Filmová a televizní produkce a distribuce v ČR po roce 1989 - Společnosti Frmol, s. r. o. a Armada Films, s. r. o.

Abstrakt: Tato práce pojednává o filmovém a televizním trhu v České republice po roce 1989. Zaměřuje se na popis a význam produkčních společností a následně přibližuje dění na poli distribuce audiovizuálních děl. Rovněž se věnuje televizním společnostem z hlediska produkce a koprodukce českých filmů. V praktické části pak formou rozhovorů mapuje dvě odlišné produkční společnosti a srovnává jejich přístup k práci. Závěrem pak na základě dalšího rozhovoru analyzuje možnosti, které se naskýtají nově vzniklým produkčním společnostem v již tak konkurenčním prostředí.

Klíčová slova: Produkce, Distribuce, Audiovizuální tvorba

Title of the Bachelor’s Thesis: Film and television production and distribution in the CR after 1989 – Companies Frmol, Ltd. and Armada Films, Ltd.

Abstract: This thesis discusses the film and television market in the Czech Republic after 1989. It focuses on the description and the importance of production companies and then describes the situation on the field of distribution audiovisual works. It also deals with television companies in terms of production and co-production of Czech films. In the practical part it maps two different production companies and compares their approach to work, using the interviews. In conclusion, then, on the basis of further interview analyzes the possibilities that are available for newly established production companies in an already competitive environment.

Key words: Production, Distribution, Audiovisual production

Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 7 1.

2.

Vymezení pojmů ................................................................................................................... 9 1.1.

Producent ...................................................................................................................... 9

1.2.

Výkonný producent ....................................................................................................... 9

1.3.

Delegovaný producent (Produkční) .............................................................................. 9

1.4.

Koproducent.................................................................................................................. 9

1.5.

Produkční společnost .................................................................................................. 10

1.5.1.

Preprodukce ........................................................................................................ 10

1.5.2.

Produkce ............................................................................................................. 10

1.5.3.

Postprodukce ...................................................................................................... 10

1.6.

Distributor ................................................................................................................... 10

1.7.

Unie filmových distributorů (UFD) .............................................................................. 11

Historie filmových společností ............................................................................................ 12 2.1.

Krátký film ................................................................................................................... 12

2.1.1.

Bratři v triku ........................................................................................................ 13

2.1.2.

Studio loutkového filmu ...................................................................................... 13

2.1.3.

Další studia .......................................................................................................... 14

2.2.

Barrandovské ateliéry ................................................................................................. 14

2.2.1. 2.3. 3.

4.

5.

Privatizace Barrandovských ateliérů ................................................................... 15

Filmové ateliéry Zlín .................................................................................................... 16

Produkční společnosti působící v ČR ................................................................................... 18 3.1.

Stillking Films, s. r. o. ................................................................................................... 19

3.2.

Frmol, s. r. o. ............................................................................................................... 19

Distribuční společnosti v ČR ................................................................................................ 21 4.1.

Lucernafilm.................................................................................................................. 21

4.2.

Bontonfilm .................................................................................................................. 22

4.3.

Falcon .......................................................................................................................... 22

4.4.

Aerofilm....................................................................................................................... 23

4.5.

Podíly distribučních společností na trhu ..................................................................... 23

Televize jako producent a distributor ................................................................................. 27 5.1.

Česká televize .............................................................................................................. 27

5.1.1.

Historie České televize ........................................................................................ 27

5.1.2.

Legislativní rámec podpory kinematografie Českou televizí ............................... 28

5.1.3.

Česká televize coby podpůrce domácí kinematografie....................................... 28

5.1.4.

Formy koprodukce .............................................................................................. 29

5.2.

5.2.1.

Historie ................................................................................................................ 30

5.2.2.

TV Nova coby producent ..................................................................................... 31

5.3. 6.

TV Nova ....................................................................................................................... 30

Ostatní TV .................................................................................................................... 32

Porovnání společností Frmol, s. r.o. a Armada Films, s.r.o. ................................................ 33 6.1.

Frmol, s. r. o. – Rozhovor s Jakubem Štáfkem ............................................................ 34

6.1.1.

Charakteristika společnosti ................................................................................. 34

6.1.2.

Projekty, kterým se společnost věnuje ............................................................... 35

6.1.3.

Distribuce hotového díla ..................................................................................... 37

6.1.4.

Konkurence pro Frmol......................................................................................... 37

6.1.5.

Odhad budoucího vývoje .................................................................................... 38

6.1.6.

Shrnutí rozhovoru ............................................................................................... 38

6.2.

Armada Films, s. r. o. – Rozhovor s Petrem Slavíkem ................................................. 39

6.2.1.

Charakteristika společnosti ................................................................................. 39

6.2.2.

Projekty, kterým se společnost věnuje ............................................................... 40

6.2.3.

Distribuce hotového díla ..................................................................................... 41

6.2.4.

Konkurence pro Armada Films ............................................................................ 42

6.2.5.

Odhad budoucího vývoje .................................................................................... 42

6.2.6.

Shrnutí rozhovoru ............................................................................................... 43

6.3.

Funny Bunny Films, s. r. o. – rozhovor s Jakubem Štáfkem a Jiřím Mádlem .............. 43

6.3.1. 6.4.

Shrnutí rozhovoru ............................................................................................... 46

Vyhodnocení rozhovorů .............................................................................................. 46

Závěr............................................................................................................................................ 48 Seznam použitých zdrojů informací ............................................................................................ 50 Knižní zdroje ............................................................................................................................ 50 Internetové zdroje .................................................................................................................. 50 Rozhovory ............................................................................................................................... 52 Seznam tabulek ........................................................................................................................... 53 Seznam citovaných filmů, seriálů a pořadů ................................................................................ 54

Úvod Filmový průmysl je díky své více než stoleté historii a obrovskému technickému pokroku, který zažíváme v posledních desítkách let, jedno z nejvíce se rozvíjejících odvětví lidské tvorby. Každý rok se na nás valí tisíce nových filmů, reklam, videoklipů a dalších audiovizuálních děl. Málokdo ovšem ví, jak vypadá proces, během něhož se k nám, jako divákovi, tato díla dostanou. Jelikož jsem vystudoval střední školu s oborovým zaměřením na videotvorbu a mám k této oblasti opravdu blízko, rozhodl jsem se ve své práci alespoň částečně popsat filmový trh v České republice. Současně řada mých přátel se v tomto prostředí aktivně pohybuje, a tak pro mne není problém čerpat informace od renomovaných zdrojů. Jelikož se jedná o téma, které by vydalo na několik desítek knih, zaměřím se především na jeho novodobou podobu, tedy časový úsek od roku 1989 do současnosti. Po představení základních pojmů, se kterými budu v této práci pracovat, uvedu čtenáře do dění historickým exkurzem, který je dle mého názoru nezbytný pro pochopení situace na trhu právě po roce 1989. Proto představím hlavní subjekty, které se v té době podílely na naší kinematografii, popíšu, jakým způsobem ji ovlivňovaly a jak se po revoluci vypořádaly se změnou trhu. V další části se pak zaměřím na dvě hlavní fáze života každého audiovizuálního díla. První složkou je samotná výroba, tedy produkce. V této kapitole představím zástupce produkčních společností, které u nás působí, a přiblížím jejich fungování. Jelikož se tímto tématem budu zabývat i v praktické části, nastíním zde pouze teoretický základ. Následně se zaměřím na distribuční společnosti, které filmy vyrobené produkční společností předávají dále k divákovi. Bez jejich práce by se dílo nikdy nedostalo do širšího povědomí a nepřineslo autorům tíženou odměnu. Zde opět představím hlavní hráče na tomto poli a na relevantních číslech uvedu jejich význam a podíl na trhu. Samostatnou kapitolu pak věnuji televizním stanicím, které se na české kinematografii významně podílí. Na jedné straně se budu věnovat České televizi, jako naší jediné veřejnoprávní stanici, a na straně druhé televizi Nova, jakožto zástupci soukromého sektoru. Jako praktický výstup mé práce jsem se rozhodl zpracovat rozhovory se zástupci dvou produkčních firem. Na základě jejich odpovědí pak budu ilustrovat, jak vypadá současná situace na trhu. Rovněž se jich budu ptát na to, jak probíhá jejich spolupráce s distributorem, který po nich dílo přebírá. Pokusím se také zjistit, jaký je jejich pohled na budoucí vývoj v této branži z pohledu lidí, kteří jsou jejími bezprostředními účastníky. Pomocí rozhovoru se také budu snažit zjistit, jak se mohou na trhu uplatnit nově vzniklé společnosti, na čem záleží úspěšný start jejich podnikání a je-li zde vůbec místo pro

7

nové tváře. Závěrem této práce pak shrnu mé dosavadní předpoklady a porovnám je s fakty, které jsem se dozvěděl při zpracování teoretické části a rozhovorů.

8

1. Vymezení pojmů Abychom se na dalších řádcích mohli zabývat světem filmu, je třeba ujasnit si některé pojmy. Ty jsou obecně používány v těchto smyslech filmaři po celém světě, a proto jsou v této podobě uvedeny i zde.

1.1. Producent -

-

„(Podle zákona č.121/2000: výrobce zvukově obrazových záznamů) fyzická nebo právnická osoba, která na svůj účet zajistí proces výroby a uvádění filmu a která převezme odpovědnost za jeho dokončení. Je držitelem vlastnického práva k filmu“1 V případě produkčních společností je producent chápán jako osoba, která se na projektu nepodílí finančně, ale jako jedinec, který dohlíží na veškeré práce vykonávané v rámci zakázky.

1.2. Výkonný producent -

„Nebo-li „výrobce“ je fyzická nebo právnická osoba, která má na starosti technickou (organizační) stránku výroby filmu. S produkcí (rozuměj s producentem) ho může spojovat pracovní smlouva nebo smlouva mezi podniky. Jde o subdodavatele odpovědného za splnění smlouvy uzavřené s produkcí.“2

1.3. Delegovaný producent (Produkční) -

„Má funkci vedoucího projektu. Zastupuje produkci a ručí za zdárné dokončení díla.“3

1.4. Koproducent -

-

Fyzická nebo právnická osoba, která se, dle smlouvy s producentem, spolupodílí na financování filmu. Smlouva mezi těmito dvěma subjekty zpravidla vymezuje míru, do které může koproducent zasahovat do výroby filmového díla. Obvykle požaduje vysílací práva na určitou dobu (televize) nebo jinou formu kompenzace vložených nákladů. Koproducentem může být: o Televize o Výrobce (např. Filmové studio) o Distributor (např. formou předkupu distribučních práv) o Nezávislý koproducent

1

KALISTA, Jaromír. Filmová produkce. [online]. [cit. 2012-06-1]. Dostupné z: http://filmovka.tym.cz/dokumenty/uvodprodukce.doc . 2 Tamtéž 3 Tamtéž

9

1.5. Produkční společnost -

Společnost, která se zabývá výrobou nebo financováním audiovizuálních děl Dělení: o Společnosti, které se zabývají produkcí z hlediska zajišťování finančních zdrojů  Filmová studia (např. Paramount Pictures)  Televizní stanice (např. Fox, HBO, Česká televize) o Společnosti, které se se zabývají vlastní výrobou těchto děl

V této práci se budu zabývat produkčními společnostmi ve smyslu subjektů, podílejících se na výrobě audiovizuálních děl. Během každého produkčního projektu prochází dílo třemi hlavními fázemi výroby. Těmi jsou: 1.5.1. Preprodukce

-

Přípravná fáze projektu Producent ve spolupráci s režisérem připravuje samotné natáčení. Probíhá výběr herců, lokací a filmového štábu. 1.5.2. Produkce

-

Realizační část projektu Štáb dle scénáře natáčí veškerý obrazový a zvukový materiál, potřebný k interpretaci námětu dle představy režiséra. 1.5.3. Postprodukce

-

Dokončovací fáze projektu Probíhá střih, mix zvuku, speciální efekty Dnes nejdelší časově nejnáročnější fáze projektu Po dokončení je dílo připraveno k distribuci

1.6. Distributor -

„Zajišťuje distribuci AV děl, organizuje oběh filmů, zajišťuje jejich reklamu a publicitu. Má právo obchodovat s distribučními právy.“4

Distribuce, jak říká slovník cizích slov, znamená rozdělování nebo šíření. V oblasti filmové tvorby rozumíme distribucí právě šíření filmových děl. Úkolem distributora ve spolupráci s producentem filmu je, aby nový film vydělal investované peníze.

4

KALISTA, Jaromír. Filmová produkce. [online]. [cit. 2012-06-1]. Dostupné z: http://filmovka.tym.cz/dokumenty/uvodprodukce.doc

10

Distributorem je často filmové studio, které film financovalo a má právo obchodovat s distribučními právy. V případě, že produkční společnost vyrobí film, je třeba ho dodat na trh ke koncovým zákazníkům. Těmi jsou v tomto případě diváci, kteří jsou ochotní určitým způsobem za zhlédnutí filmu „zaplatit“. Distribuce filmu do kin poté probíhá v několika krocích, které popíšu. V první fázi se producent s distributorem domluví na datu uvedení filmu do kin. K tomu je velmi důležitá podrobná znalost trendů v dané filmové sezóně i přehled o konkurenčních projektech. Špatně zvolené datum premiéry může film doslova pohřbít. Největší filmové trháky se proto do kin uvádí o letních prázdninách, kdy je dlouhodobě největší návštěvnost kin. Distributor poté naplánuje počet a výrobu kopií filmu, které budou těsně před uvedením zaslány do vybraných kin, kde se film bude promítat. Dalším úkolem distributora je propagace filmu. Pro tyto účely je vytvořen marketingový a propagační program. Zahrnuje výrobu a umístění velkoplošných reklam, propagaci v tištěných médiích nebo zajištění reklamního prostoru v TV, rozhlase a na internetu. Součástí tohoto plánu jsou i rozhovory a veřejná vystoupení tvůrců a hlavních protagonistů filmu. Pokud film ještě před oficiálním uvedením do distribuce obdržel na nějakém filmovém festivalu ocenění, je i toto výborným marketingovým přínosem. S marketingovým plánem distributora souvisí i doplňkové propagační předměty. Především u hollywoodských velkofilmů vídáme množství produktů s motivem filmů, které přivádí do kapes producentů nemalé peníze. V neposlední řadě přispívá k získaným financím také distribuce i vydání filmu na DVD a Blu-ray discích.

1.7. Unie filmových distributorů (UFD) V České republice figuruje na trhu Unie filmových distributorů, která byla založena v roce 1992 a v roce 1999 se stala zakládajícím členem České filmové komory. V současnosti má tato organizace 19 členů z řad filmových distributorů v ČR. Poskytuje důležité informace a statistické údaje o trhu nejen jejím členům, ale například i provozovatelům kin nebo široké veřejnosti.

11

2. Historie filmových společností Český (Československý) film má za sebou již více než stoletou historii, která byla po celou dobu značně ovlivňována aktuální politickou situací v zemi. Na úvod této kapitoly je dle mého názoru třeba zmínit, jak vypadal trh v Československu před rokem 1989, tedy za socialismu. Jelikož soukromé podnikání jako takové neexistovalo, působily zde tři státní podniky, které vytvářely veškerou filmovou produkci. Tento stav vycházel ze zákona č. 50/1945 Sb.5, který zakotvoval státní monopol na výrobu filmů i vlastnictví filmové techniky. Tento monopol trval od roku 1945 až do roku 1992, kdy byl nahrazen novým zákonem o Státním fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie6 a o rok později doplněn o zákon O některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl7. V dalších odstavcích této kapitoly přiblížím, za jakých okolností podniky vznikly, jaký byl jejich účel a následný vývoj.

2.1. Krátký film Po roce 1945, kdy byla Československá kinematografie zestátněna, vznikl jako první filmový podnik v rámci nově založeného Československého filmového ústavu v roce 1946 produkční společnost Krátký film. Po roce 1948 se Krátký film se sídlem v Olomouci osamostatnil a jako samostatná instituce roku 1950 zřídil čtyři tematicky zaměřená studia. Vznikla tak studia populárně-vědeckého a naučného filmu, dokumentárního filmu, kreslených filmů a loutkové tvorby. Po revoluci přešel Krátký film do soukromých rukou a stala se z něj společnosti KF, a. s., která nyní vystupovala pod obchodním názvem KRÁTKÝ FILM PRAHA, a. s. V roce 1991 prohlásil majitel Krátkého filmu a. s. Jan Knoflíček: „Podnik disponuje zhruba tisícovkou profesionálně zdatných zaměstnanců, majetkem 300 milionů korun, který není zadlužen ani zatížen hypotékami, a především právy ke snímkům s copyrightem bývalého Krátkého filmu“8. Avšak dle bývalé mluvčí Krátkého filmu Miroslavy Humplíkové narostly v 90. letech dluhy až do výše téměř 600 milionů korun.

5

Předpis č. 50/1945 Sb. Dekret presidenta republiky o opatřeních v oblasti filmu Předpis č. 241/1992 Sb. Zákon České národní rady o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie 7 Předpis č. 273/1993 Sb. Zákon o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých předpisů 8 ČTK, IDNES. Slavní Bratři v triku oslaví šedesátku. [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/show_aktual.aspx?r=filmvideo&c=A050609_155243_filmvideo_gra 6

12

Po roce 2000 se situace změnila a stálých zaměstnanců bylo již pouze kolem 35 a na umořování dluhů se rozprodával majetek.9 Ještě v roce 2005 fungovalo pět samostatných studií, a to: Bratři v triku, Studio loutkového filmu, Studio J. A. Komenského, Studio HaD a studio Kunc. V dnešní době již Krátký film, a. s. neprodukuje vlastní tvorbu a pouze prodává distribuční práva k vlastním pořadům. Poslední produkční práce ustaly v roce 2011. 2.1.1. Bratři v triku

Již zmíněné Studio Bratři v triku se zaměřovalo především na klasické kreslené filmy a seriály. Po svém založení Jiřím Trnkou zde vznikl například animovaný protiválečný film Pérák a SS (1946). Poté, co Jiří Trnka opustil toto studio, vznikl zde snímek Zdeňka Milera O milionáři, který ukradl slunce (1948). Studio tak prokázalo svoji životaschopnost i po odchodu svého zakladatele a dále úspěšně pokračovalo v animované produkci. Zaměřilo se převážně na tvorbu pro děti. Jako nejúspěšnější projekt mohu jmenovat seriál O Krtkovi (1957), jehož autorem je právě Zdeněk Miler. Z tvorby tohoto studia mohu uvést například seriál Bob a Bobek: Králíci z klobouku (1979), Žofka a spol. (1988) nebo Mach a Šebestová na cestách (2005). V 50. a 60. letech zde vznikaly také epizody seriálu Tom a Jerry či Pepek námořník. Studio dále úzce spolupracovalo na koprodukčních projektech z USA nebo Německa. Za více než šedesát let svého působení zrealizovalo přes 1600 filmů a získalo také stovky cen a ocenění na filmových festivalech v Berlíně, Benátkách nebo v Montrealu. Konec Bratrů v triku je datován na 28. října 2010, kdy byly převzaty japonským zákazníkem poslední díly seriálu s tématem Mozartovy Malé noční hudby a definitivně tak ustaly práce ve studiu.10 2.1.2. Studio loutkového filmu

Po roce fungování studia Bratři v triku se v roce 1947 vzdal Jiří Trnka jeho uměleckého vedení a založil další studio, Studio loutkového filmu.11 Loutkový film lépe vyhovoval Trnkovým uměleckým záměrům a ještě téhož roku dokončil animovaný film Betlém (1947), který se později stal součástí loutkového pásma lidových písní a říkadel Špalíček (1947). Mezi další významné filmy, které vznikly za jeho podpory, patří Císařův slavík (1948) nebo Staré pověsti české (1952).

9

ČTK, IDNES. Slavní Bratři v triku oslaví šedesátku. [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/show_aktual.aspx?r=filmvideo&c=A050609_155243_filmvideo_gra 10 PLASS, Jiří. Zpráva o Bratrech v triku: Život a práce studia animovaného kresleného filmu Bratři v triku v Praze 1942 – 2011. [online]. [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.czechanimation.cz/texts/bratri-triku/ 11 MERTOVÁ, Michaela. Úvod do českého animovaného filmu. [online]. [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.nfa.cz/res/data/007/001083.pdf

13

V pozdějších letech vznikly v tomto studiu projekty jako televizní seriál Pat a Mat (1976) nebo loutkový film Krysař (1985). Posledním projektem, na kterém studio aktivně pracovalo, byl celovečerní film Fimfárum 2 (2006). 2.1.3. Další studia

Kromě animovaného a loutkového filmu vznikaly pod záštitou KRÁTKÉHO FILMU PRAHA i klasické hrané filmy a televizní pořady. Studio Jana Amose Komenského, které vzniklo v roce 1995, tvořilo především vzdělávací pořady. V době příprav vstupu ČR do Evropské unie připravovalo studio pro Ministerstvo zahraničních věcí sérii dokumentárně-vzdělávacích pořadů „Proč EU?!“ (1996). Později připravilo také český komentář k videoprogramu Komunitární soudní agenda a národní soudce (1998). V dalších letech se pak studio, dle projektů Popularizace vědy a Calendarium scholae Ministerstva školství, zaměřilo na práci na vzdělávacích dokumentech určených pro školy. Na těchto projektech spolupracovalo s odborníky z Akademie věd ČR. Některé z těchto pořadů byly určeny i pro Českou televizi. Jednalo se například o pořady Čeští fyzikové v evropské laboratoři CERN (1999) nebo Dobrodružství archeologie (2001). V pořadí čtvrtým studiem bylo Studio HaD. Vzniklo také v roce 1995 za účelem vytvoření 27dílného seriálu Dokumentární film pro pamětníky (1995). Později se podílelo na pořadu Posezení s Janem Burianem nebo projektech pro TV Prima. V dalších letech pak mapovalo rekonstrukci Jezuitské koleje v Kutné Hoře, z čehož vznikl krátkometrážní dokument promítaný v prostorách koleje, či vyrobilo dvoudílný pořad pro Národní památník Terezín. Posledním článkem Krátkého filmu bylo od roku 1991 Studio KUNC. Vzniklo se zaměřením na výrobu zakázkových filmů a pořadů. Pro Národní divadlo vyrobilo studio filmovou část baletu Mauglí. Pro Ministerstvo zemědělství ČR natočilo studio seriál o lesích České republiky. Vcelku unikátní zakázkou pak byla stavba sférického kinosálu pro Pilsner Urquell, a. s. V prostorách pivovaru vzniklo podnikové kino a Studio HaD vyrobilo i program pro návštěvníky kina.

2.2. Barrandovské ateliéry Filmové ateliéry Barrandov jsou pojem známý daleko za hranicemi České republiky. Za více než stoleté působení této společnosti vznikl na barrandovském kopci bezpočet filmových a televizních projektů, jak tuzemských, tak zahraničních režisérů. Historie ateliérů se začala psát v roce 1921, kdy Miloš Havel, strýc prvního českého prezidenta Václava Havla, založil akciovou společnost A-B Barrandov. Dle plánu měla na Barrandově vyrůst luxusní čtvrť včetně rozsáhlých filmových ateliérů. K jejich stavbě došlo o deset let později. V roce 1931 tedy započala výstavba prvních ateliéru a již o 14 měsíců později zde vznikl první film, a to Vražda v Ostrovní ulici (1933) s Jindřichem Plachtou v hlavní roli.

14

V průběhu dalších let se roční produkce filmů přehoupla přes 80 filmů ročně, k čemuž přispělo rozšíření ateliérů o další tři scény během německé okupace Československa. V té době zde točili němečtí filmaři, protože jejich vlastní ateliéry byly bombardovány. Na polích za filmovými ateliéry tak vznikaly například falešné záběry vítězných bitev nacistické armády. Ve stejné době platila v Československu přísná cenzura v podobě Českomoravského filmového ústředí. Po konci druhé světové války byly roku 1948 ateliéry vyvlastněny a připadly do vlastnictví státu, který se o ně do roku 1957 staral prostřednictvím Československého státního filmu. Ten byl následně zrušen a nahrazen Československým filmem. V dalších letech zde vznikly ceněné filmy jako Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) nebo Markéta Lazarová (1967) režiséra Františka Vláčila. Po obsazení Československa v roce 1968 upadá spolu s kinematografií i práce na Barrandově. Přesto zde vznikl film Tři oříšky pro Popelku (1973) nebo film Miloše Formana Amadeus (1984), natáčený v americké produkci. 2.2.1. Privatizace Barrandovských ateliérů

S příchodem Sametové revoluce a očekáváním celkového uvolnění mravů se očekával i zvrat na poli filmové tvorby. Před revolucí se do kin dostávalo kolem 30 Československých filmů ročně. Avšak bylo to způsobeno řízením kinematografie prostřednictvím Ústředního ředitelství a přerozdělováním peněz Ústřední půjčovnou filmů. Ve chvíli, kdy tato podpora ve výši téměř 800 milionů korun ročně přestala být garantována, veškeré práce v ateliérech se téměř zastavily. Současně také výrazně opadla návštěvnost kin, která v roce 1989 činila dnes těžko představitelných 51,5 milionů návštěvníků12. 1. října 1991 nastoupil na místo ředitele Václav Marhoul, který s okamžitou platností pozastavil veškeré vyráběné projekty, neboť se na ně nedostávalo financí. Na jaře příštího roku bylo ze stejného důvodu propuštěno na 1700 zaměstnanců. Současně díky prezidentskému dekretu z roku 194513 byla jakákoliv soukromá výroba filmů protizákonná. Tento stav trval až do přijetí nového zákona v roce 1992 14. V průběhu roku 1992 propukla jednání o privatizaci filmových ateliérů. Avšak součástí privatizace byly (kromě ateliérů) ve hře i velmi lukrativní pozemky a další majetek. Pod vedením Václava Marhoula byla založena akciová společnost s 24 akcionáři. Tato společnosti se stala novým majitelem ateliérů a zavázala se splatit během následujících 10 let 550 milionů Kč.

12

UFD. Historie celoročních výsledků filmového trhu ČR. [online]. [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/clanky/historie-celorocnich-vysledku-filmoveho-trhu-cr 13 Předpis č. 50/1945 Sb. Dekret presidenta republiky o opatřeních v oblasti filmu 14 Předpis č. 241/1992 Sb. Zákon České národní rady o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie

15

2.3. Filmové ateliéry Zlín Třetí z kinematografických podniků působících v Československu byly Filmové ateliéry Zlín. V tehdejším Gottwaldově se o jejich výstavbu zasloužil průmyslník Tomáš Baťa. Ve 30. letech 20. století nechal vystavět ateliéry, ve kterých vznikaly zprvu reklamní snímky pro firmu Baťa a později výukové, instruktážní a dokumentární filmy. V roce 1942 se začíná v ateliérech s animovanou a hranou tvorbou. O rok později se do trikového oddělení přesunul i režisér Karel Zeman. Jeho první prací, která zde vznikla, byl snímek napůl loutkový film Vánoční sen (1945). Později zde realizoval i svůj nejslavnější snímek Cesta do pravěku (1955), za nějž obdržel cenu za nejlepší dětský film na festivalu v Benátkách. V roce 1945 byly Filmové ateliéry Zlín dle dekretu prezidenta republiky zařazeny pod podnik Československý státní film. Jelikož byly provozy filmových laboratoří na svou dobu velmi moderně zařízené, byla jejich kapacita využívána na sto procent i při třísměnném provozu. A tak bylo po 2. světové válce v roce 1950 rozhodnuto o rozdělení filmových ateliérů a laboratoří. Laboratoře se přesunuly do Prahy do nově vzniklých Filmových laboratoří Barrandov. Ve Zlíně zůstala výroba hromadných distribučních kopií. Filmové ateliéry byly převedeny pod činnost Krátkého filmu. V dalších letech se postupně studio začalo orientovat na tvorbu projektů pro děti a ve zlínských ateliérech tvořil i Krátký film. V roce 1961 zde vznikl Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, který se pořádá každoročně dodnes. V roce 1977 byl zřízen nový samostatný podnik Filmové studio Gottwaldov. V roce 1989 byly pak stávající výrobní jednotky přejmenovány na Filmové studio Zlín a Filmové laboratoře Barrandov, odštěpný závod Zlín. V období porevoluční privatizace státních podniků se tomuto osudu nevyhnuly ani ateliéry ve Zlíně. V roce 1992 se tak sloučily dosavadní podniky v jedinou společnost, a to Ateliéry Zlín, a. s. 60% akcionářem se stal stát. Až v roce 1998 se při dokončení privatizace stává 100% vlastníkem ateliérů společnost Bonton, a. s. O rok později se mění název společnosti na Ateliéry Bonton Zlín, a. s.15 V současnosti ve Zlíně provozuje společnost filmové laboratoře, kde se zpracovávají barevné a černobílé filmy, provádí se jejich vyvolávání, restaurování či korekce. Rovněž se společnost zabývá filmovou produkcí a koprodukcí převážně filmů pro děti. V neposlední řadě je správcem nevětšího archivu českých hraných filmů. V roce 2000 získala do správy práva k filmům vytvořenými mezi lety 1960 – 1989 ve Filmovém studiu Barrandov. Dnes propůjčuje licence k více než 1500 filmů, mezi kterými jsou

15

BONTON ATELIERY ZLÍN. [online]. [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.ateliery.cz/cz/historie/time-line.html

16

například Ostře sledované vlaky (1966) nebo Obecná škola (1991).16 Je držitelem licencí i k více než 250 animovaným filmům, např. filmy se Spejblem a Hurvínkem.

16

BONTON ATELIERY ZLÍN. [online]. [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.ateliery.cz/cz/ospolecnosti.html

17

3. Produkční společnosti působící v ČR Produkčními pracemi v oblasti filmu a reklamy se u nás zabývá celá řada společností. V této kapitole se některými z nich budu věnovat. Obecně se dá říci, že tyto firmy většinou nejsou výhradně specializované na jednu oblast, ale věnují se audiovizuální výrobě ve více formách. Tyto práce pak mají svá specifika v závislosti na žánru a zamýšleném způsobu distribuce. Podle těchto kritérií můžeme projekty rozdělit například takto: -

-

-

-

Filmy o Filmy určené pro kinodistribuci o TV filmy a inscenace TV pořady o Zábavní o Zpravodajské o Dokumentární o Seriály Reklamy o TV o Internet Internetové pořady Videoklipy Jiné projekty

Znát budoucí využití díla je pro společnost a především od jeho zadavatele naprosto zásadní. Odvíjí se od něj cena zakázky i její technická náročnost. Například při výrobě reklamy určené pro internet jsou ceny účtované zadavateli zhruba poloviční, než při výrobě obdobného spotu pro využití v televizi. Dle Jakuba Štáfka17 je to dáno zaprvé použitou technikou a za druhé především faktem, že na televizní reklamu se uplatňují při výrobě jiné cenové kalkulace. V případě nasazení spotu do televize se také počítá s řádově vyšší sledovaností a tudíž i účinností. Proto si výrobce spotu může říci o větší peníze. Produkce filmů rovněž zásadně rozlišuje mezi tvorbou pro TV nebo film, který distributor bude nasazovat do kin. V případě TV filmů se jedná o nepoměrně nižší náklady. Tohoto snížení se dosahuje prostřednictvím menšího realizačního týmu, omezenému počtu lokací, jiného technického vybavení atd. Rovněž televize často vstupuje do těchto projektu v roli koproducenta prostřednictví tzv. vnitřního plnění. To znamená, že část prací se realizuje prostřednictvím jejich vlastních kapacit. Jedná se

17

Rozhovor s Jakubem Štáfkem, spolumajitelem produkční společnosti Funny Bunny Films, s. r. o., vedený dne 12. 5. 2012

18

například o poskytnutou techniku nebo zázemí pro postprodukční práce. O roli televize v této oblasti dále pojednává kapitola 5. Televize jako producent a distributor.

3.1. Stillking Films, s. r. o. Patrně největším a nejvytíženějším soukromým produkčním subjektem na našem trhu je v současnosti produkční společnost Stillking Films. Jako producent se v posledních letech zaměřuje především na výrobu zahraničních filmových a reklamních projektů, které se natáčejí v České republice. V minulosti tak spolupracovala s řadou renomovaných režisérů. K největším projektům, na kterých Stillking pracoval, patří bez pochyb natáčení „bondovky“ Casino Royal (2006) s Danielem Craigem v hlavní roli. Pro tento snímek vybrali filmaři některé lokace v České republice, a proto se organizační tým Stillkingu podílel například na natáčení v Karlových Varech. Dále pak za přispění této společnosti vznikly například filmy Van Helsing (2004), Agent bez minulosti (2002) nebo zatím poslední díl ságy o agentu Ethanu Huntovi Mission Impossible: Ghost Protocol (2011). Nezaměřuje se ovšem pouze na filmovou tvorbu. Neméně často také natáčí reklamní spoty pro světoznámé značky, neboť řada zahraničních klientů využívá Prahu jako atraktivní lokaci. Pro ty je také příznivá cena, za kterou zde spot vytvoří. Jelikož je u nás Stillking patrně špičkou v tomto oboru, natáčely se zde za jejich přispění reklamy firem jako Heineken, HP, Mercedes-Benz nebo Victoria’s Secert, kterou dokonce režíroval Michael Bay. Před kameru se před Národním divadlem postavil pro společnost SoftBank i Brad Pitt. Vzhledem ke své velikosti nemá na našem trhu Stillking mnoho konkurence. Tou největší je patrně společnost Unit and Sofa, s.r.o. Ta u nás točí převážně ve spolupráci se zahraničními produkcemi reklamní spoty.

3.2. Frmol, s. r. o. Jako zástupce menších produkčních společností uvedu v této práci společnost Frmol. Na trhu se pohybuje od roku 2006 a za tu dobu si vysloužila uznání především díky spolupráci na projektech České televize, TV Nova a FTV Prima. V roce 2009 byla díky svému renomé přijata do Asociace producentů v audiovizi. Frmol je s ohledem na různorodou činnost rozdělen do několika tvůrčích celků. Image a Charita je sekce zaměřená na projekty, jako jsou dokumentární série, filmy a vzdělávací pořady převážně charitativního nebo festivalového charakteru. V této kategorii patří mezi nejrozsáhlejší vytvořené projekty vzdělávací cyklus Tajemství vody (2009/2010) a jeho pokračování Tajemství zdravého života (2011), kterým prováděl moderátor Vladimír Kořen. Současně také vytvořil v rámci charitativní činnosti spot pro UNESCO.

19

Divize Komerce a Zábava se stará o výrobu žánrových projektů pro komerční zadavatele. Vytváří například zábavné a soutěžní pořady pro TV, dokumentární cykly nebo reklamy a produktové filmy. Patrně komerčně nejúspěšnějším reklamním spotem byla reklama pro společnost Mattoni s Janem Krausem (2010). Frmol takto vytvářel například soutěžní pořad televize Prima Hádej, kdo jsem (2007) nebo reality show Big Brother (2005) pro TV Nova. Třetím oddělením je Film a Seriál. Jak je z názvu patrné, zaměřuje se na výrobu celovečerních filmů a produkci seriálů pro TV. V této sekci byl vytvořen povídkový patnáctidílný seriál pro Českou televizi Černá sanitka (2008). Této společnosti se dále věnuji v rozhovoru s Jakubem Štáfkem v kapitole 6.1.

20

4. Distribuční společnosti v ČR V této kapitole se budu zabývat hlavními hráči na poli distribuce audiovizuálních děl v ČR. První distribuční společnosti samozřejmě působili již před rokem 1989 a některé se později transformovali v soukromé společnosti. V současnosti u nás působí Unie Filmových Distributorů, která zastřešuje 1918 distribučních společností. Členům i veřejnosti poskytuje cenné informace z oblasti legislativy či nových opatření na filmovém trhu v ČR. Současně publikuje aktuální přehledy návštěvnosti kin, plán premiér a další statistiky a přehledy. Zveřejňuje také cenné informace pro provozovatele kin. Jak bylo již řečeno v kapitole 1. Vymezení pojmů, hlavními úkoly distributora jsou: -

Propagace (TV, Rozhlas, Internet, Tisk…) Merchendising Kinodistribuce DVD (Blu-ray) distribuce Televizní distribuce Výroba jazykových mutací (titulky, dabing) Zahraniční distribuce

4.1. Lucernafilm Jednou z prvních soukromých distribučních společností u nás se stal v roce 1991 Lucernafilm. Jeho historie se dá ale vystopovat až do roku 1912, kdy se jednalo o filmovou společnost řízenou Milošem Havlem, která působila až do roku 1949. V roce 1957 byla zřízena Ústřední půjčovna filmů (dále UPF), která spadala pod Ředitelství československého filmu. Náplní UPF byla výroba a distribuce filmových kopií. Zahraniční filmy nakupovala prostřednictví Československého filmexportu a zajišťovala též výrobu jejich jazykových mutací. Rovněž se následně starala o propagaci a distribuce probíhala ve spolupráci s Krajskými filmovými podniky (dále KFP). Na základě potvrzení KFP obdržel Krajské národní výbory kopie filmu. Právní zakotvení filmu vycházelo rovněž z nařízení vlády z roku 196219. V roce 1990 se ředitelem UPF stal Jan Jíra a započal s plánováním restrukturalizace. Plány vyvrcholili o rok později, kdy při privatizaci zanikla UPF a pod staronovým názvem byla založena společnost Lucernafilm Video. Jako první v České republice začala distribuovat do domácností filmy ve formátu VHS a to i řadu dabovaných zahraničních filmů, které nebylo dříve možné legálně obstarat (Rambo, Vetřelec, atd.). Po privatizaci společnosti došlo také k předabování značného množství titulů, které dříve zpracovala UPF. Mezi slavné dabérské počiny Lucernafilmu patří například 18 19

UFD. [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/unie-filmovych-distributoru Předpis 13/1962 Sb. Vládní nařízení o nové organizaci Československého filmu

21

dabing Louise de Funes v podání Františka Filipovského (Křidýlko nebo stehýnko, 1976).

4.2. Bontonfilm Od roku 1990 působí v ČR společnost Bonton, v té době jako hudební vydavatelská společnost. O rok později již uvedla do kin první český soukromý film Tankový prapor (1991) a zapojila se tak do filmové distribuce nově vzniklou divizí Bonton Home Video. Od té doby zajišťovala výrobu a distribuci VHS. V roce 1994 pak došlo k zásadnímu zlomu v jejím fungování. S narůstajícím podílem na trhu převzala 100% podíl ve společnosti Lucernafilm. Z důvodu sloučení těchto dvou společností, byl Lucernafilm přejmenován na Bontonfilm. Od té doby zaujímá výhradní postavení nejen v české republice ale i na Slovensku. V roce 1998 došlo k dalšímu rozšíření holdingu Bonton, když se jeho součástí stala nezávislá distribuční společnost Centrum Českého Videa, a. s. (založena 1993, v současnosti provozuje internetový portál FILM4U.CZ). V témže roce také zahájila distribuci DVD v ČR20 a byl vydán film Kolja (1994), jakožto první český film na tomto médiu. Pro zajímavost uvádím, že prvním českým filmem na Blu-ray disku byl Gympl (2007)21. V roce 2003 byly všechny tři divize Bontonu (Bontonfilm, Bonton Home Video a Centrum Českého Videa) sloučeny pod názvem Bontonfilm, a. s. V roce 2011 pak převzala společnost CME22 100% podíl v Bontonfilmu od společnosti Bancroft Private Equity a minoritních akcionářů. Skupina CME, která je též vlastníkem TV Nova, tak posílila svoji pozici na evropském trhu. Celková suma, za kterou byla společnost prodána, činí cca 12.5 mil USD.23 O lukrativnosti koupě Bontonfilmu svědčí též jeho vykázaný příjem za rok 2010 ve výši cca 37 mil USD.24 V současnosti zajišťuje Bontonfilm distribuci filmů do kin pro společnosti 20th Century Fox, Universal, Paramount, DreamWorks a další menší producenty. Na DVD a Blu-ray vychází tituly studií 20th Century Fox, Universal, Sony Pictures a rovněž dalších menších studií. Mezi partnery Bontonfilmu patří i Česká televize.

4.3. Falcon Ve stejném roce (1994) jako převzala skupina Bonton Lucernafilm, byla založena distribuční společnost Falcon. Po rychlém zabydlení na domácím trhu dosáhla úspěchů 20

Prvním filmem, uvedeným na DVD v ČR byl 4. září 1997 Likvidátor (1996) Prvním filmem, uvedeným na Blu-ray v ČR, byl 14. dubna 2007 Casino Royal (2006) 22 Central European Media Enterprises působí v šesti zemích Evropy, kde vlastní řadu TV stanic 23 FINANCNINOVINY.CZ. CME dokončila akvizici distribuční společnosti Bontonfilm. [online]. [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/316606-cme-dokoncila-akvizicidistribucni-spolecnosti-bontonfilm/ 24 HORÁČEK, Filip. Vlastník Novy, společnost CME, koupil Bontonfilm. [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/vlastnik-novy-spolecnost-cme-koupil-bontonfilm-fu0/ekoakcie.aspx?c=A110328_143543_ekoakcie_fih 21

22

především díky držení licencí pro distribuci filmů do kin od největších hollywoodských studií jako Walt Disney Studios, Motion Pictures International a Sony Pictures Entertiment. Dne 3. května 2012 například veleúspěšný film Avengers (2012), který za první víkend přilákal do kin na české poměry velmi nadprůměrných 60 048 diváků25. Tržby tak činily více než 9,5 mil Kč26 a v 18. promítacím týdnu se tak film stal jednoznačně nejnavštěvovanějším titulem v českých kinech. Falcon v minulosti uvedl i řadu velmi úspěšných českých filmů. Mezi ně patří Pupendo (2003), Snowboarďáci (2004) nebo Vratné lahve (2006), který se stal jednoznačně nejziskovějším filmem roku s tržbami přes 100 milionů Kč27. Mimo distributorské činnosti se zabývá rovněž produkcí a koprodukcí českých filmů. V roli koproducenta se podílel Falcon na výrobě filmů Horem pádem (2004) a Ženy v pokušení (2010). Jako samostatný producent pak podpořil vznik divácky velmi úspěšného filmu Líbáš jako Bůh (2009) režisérky Aleny Poledňákové.

4.4. Aerofilm Jako zástupce z řady distributorů, kteří se věnují spíše nekomerčním artovým filmům, jsem vybral rozvíjející se společnost Aerofilm. Jedná se o distribuční odnož vzniklou ze spolupráce zavedených pražských artových kin Aero a Světozor. Díky dlouholeté praxi v oboru, mají tyto dva subjekty dostatečný přehled v české i zahraniční kinematografii, aby mohli zodpovědně vybírat tituly vhodné k distribuci. Pod záštitou Aerofilmu tak nasazují do kin nebo vydávají na DVD filmy, které nezapadají do běžné kinodistribuce. Do českých kin dodal například snímek Morgana Spurlocka Super Size Me (2004), který zapůsobil na filmovém festivalu v Jihlavě. Pro distribuci DVD založil též speciální edici, ve které vychází zajímavé filmové tituly a to nejen hrané, ale i dokumentární nebo animované. 4.5. Podíly distribučních společností na trhu Jak jsem již dříve uvedl, v Unii Filmových Distributorů je v současnosti registrováno 19 členů. V roce 2000 to ovšem bylo pouze 12. V průběhu let fungování UFD se tento počet měnil v souvislosti s tím, jak některé společnosti měnily svoji činnost, utlumily distribuční činnost nebo se transformovaly v jiné právnické subjekty. V této podkapitole se budu zabývat analýzou podílu těchto společností na návštěvnosti kin v ČR z hlediska počtu diváků a uvedených představení.

25

UFD. 18. týden (víkend od 3.5.2012, celý týden od 26.4.2012). [online]. [cit. 2012-05-28]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/system/files/clanky/top20201218cz.xls 26 Tamtéž 27 HEJDOVÁ, Irena. Vratné lahve mají 100 milionů tržeb, ale nulový zisk. [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/clanek.phtml?id=452513

23

Pro přesnější ilustraci je třeba uvést, že průměrná návštěvnost kin v letech 2000 - 2011 činila 12.497.366 diváků ročně. Toto číslo je ale pouze průměrem, byť ve většině let se blíží reálné hodnotě. Pouze v letech 2000 a 2005 klesla návštěvnost pod hranici deseti milionů. Nicméně i rok 2011 byl s 10.789.760 diváky v dlouhodobém měřítku podprůměrný. Z přehledu poskytovaného UFD je patrné, že za zmíněné období se na prvních dvou příčkách v pomyslném žebříčku návštěvnosti pravidelně umísťují společnosti Bontonfilm a Falcon. Bontonfilm se na prvním místě umístil za sledovaných 11 let 7x, přičemž pod jeho produkci spadalo průměrně 37,8 % promítaných filmů v kinech, které navštívilo 35,99 % všech návštěvníků kina. Falcon se v letech 2003, 2004, 2006 a 2007 umístil na prvním místě co do počtu nasazených filmových titulů, avšak dlouhodobě mu s průměrným podílem na promítaných filmech 28 % připadá druhé místo. Zajímavé ovšem je, že procentuálně větší podíl měl na návštěvnosti (31,36 % diváků) než na počtu uvedených titulů.28 Dlouhodobě se kolem třetího místa pohybuje společnost Warner Bros (WB) s průměrným výsledkem 11,7 % nasazených filmů do kin. Procentní podíl diváků byl stejně jako v případě Falconu větší než počet představení, a to konkrétně 14,2 %. V letech 2002 a 2005 se WB podařilo v návštěvnosti překonat Falcon a obsadil v žebříčku druhé místo.29 O roku 2005, kdy byla společnost Aerofilm založena, její podíl na trhu dlouhodobě roste. Zatímco v prvním roce jí patřilo 15. místo s 63 představeními, což nestačilo ani na jednoprocentní podíl v distribuci filmů do kin, v roce 2011 dosáhla podílu ve výši 2 % s 8 346 uvedenými představeními. 30 V následujících dvou tabulkách je vidět podíl distribučních společností na uvedených představeních a inkasovaných tržbách v roce 2010 a 2011.

28

UFD. Roční market share distribučních společností. [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/clanky/rocni-podily-distribucnich-spolecnosti-market-share 28 Tamtéž 30

UFD. Roční market share distribučních společností. [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/clanky/rocni-podily-distribucnich-spolecnosti-market-share

24

Tabulka 1: Podíly prvních deseti společností na filmové distribuci v ČR v roce 2010

Pořadí

Distributor

Představení

1. 2. 3 4 5 6 7 8 9 10

Bontonfilm Falcon Warner Bros Hollywood Film Europe Bioscop/Magic Box Palace Pictures Aerofilms 35 mm Pegasfilm

131 319 113 820 38 620 33 979 23 900 16 598 14 887 4 159 5 939 2 253

32,9% 28,5% 9,7% 8,5% 6,0% 4,2% 3,7% 1,0% 1,5% 0,6%

524 122 961 414 819 342 207 461 183 135 521 260 82 576 193 34 983 282 27 922 305 27 200 005 11 624 314 8 640 030

35,0% 27,7% 13,9% 9,1% 5,5% 2,3% 1,9% 1,8% 0,8% 0,6%

486 90 38 58 66 55 36 81 25 3

385 474

97%

1 474 870 875

99%

938

Celkem:

Tržby [Kč]

Celkem filmů

Zdroj: UFD. Market share distribučních společností 2010. [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/system/files/clanky/marketufd2010.xls

Tabulka 2: Podíly prvních deseti společností na filmové distribuci v ČR v roce 2011

Pořadí

Distributor

Představení

1. 2. 3 4 5 6 7 8 9 10

Bontonfilm Falcon Warner Bros Bioscop/Magic Box Hollywood Aerofilms Film Europe Pegasfilm 35 mm Blue Sky Film

159 687 108 816 39 075 23 796 37 507 8 346 13 346 1 676 1 929 2 183

39,1% 26,6% 9,6% 5,8% 9,2% 2,0% 3,3% 0,4% 0,5% 0,5%

411 513 941 377 921 790 163 402 507 79 427 509 77 403 674 40 138 505 30 175 007 6 096 359 4 849 733 4 027 628

34,0% 31,2% 13,5% 6,6% 6,4% 3,3% 2,5% 0,5% 0,4% 0,3%

420 61 44 38 63 105 64 6 21 7

396 361

97%

1 194 956 653

99%

409

Celkem:

Tržby [Kč]

Celkem filmů

Zdroj: UFD. Market share distribučních společností 2011. [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/system/files/clanky/marketufd2011_0.xls

Dle předešlých dvou tabulek si můžeme udělat vcelku jasnou představu o tom, v jakém stavu se nachází v současnosti náš distribuční trh. Na prvních třech pozicích se

25

v předešlých dvou letech umístily ve stejném pořadí naše tři největší distribuční společnosti. Přesto můžeme u prvních dvou, tedy Bontonfilmu a Falconu, pozorovat mírný pokles tržeb, což souvisí s menším počtem nasazených filmů a tedy i představení. Bontonfilm současně obhájil své dlouhodobé prvenství v žebříčku. Zajímavým faktem je, že ačkoliv v roce 2011 uvedla do kin první desítka distributorů méně než polovinu filmů ve srovnání s rokem 2010, celkový počet představení byl cca o deset tisíc větší. Je to podle všeho zapříčiněno zprovozněním nových promítacích sálů. Současně také v roce 2011 klesly celkové tržby, což je zapříčiněno poklesem návštěvnosti. Bez povšimnutí nemůže zůstat ani již zmíněná společnost Aerofilms, které vzrostl podíl na uvedených představeních o celých 100 % ve srovnání s předchozím rokem. Dokazuje tak, že si upevňuje své místo mezi většími distributory. Oproti roku 2010 se také do první desítky dostala společnosti Blue Sky Film, s půl procentním podílem uvedených představení a 0,3% podílem na tržbách.

26

5. Televize jako producent a distributor Jak je již z práce patrné, na filmovém trhu se v České republice podílí celá řada různě diferenciovaných subjektů. Obecně se dají rozdělit na producenty, tedy ty, kteří audiovizuální díla vytváří a na jejich šiřitele, tedy distributory. Poněkud jiná situace ovšem nastává v případě soukromých a především veřejnoprávních televizí. Tato kapitola se zaměřuje na dva zástupce zmíněných institucí, a to veřejnoprávní Českou televizi a soukromou TV Nova. Ve fungování těchto dvou společností jsou značné rozdíly plynoucí z jejich vlastnické struktury. Tím jsou ovlivněny dále i produkční a distribuční aspekty výroby.

5.1. Česká televize 31

5.1.1. Historie České televize

Pro ucelený přehled o dění v České televizi (ČT) je třeba nejdříve nastínit její stručnou historii a popsat, za jakých okolností se vyvinula do dnešní podoby. Přesto, že první pokusy s televizním vysíláním byly v Československu prováděny již před druhou světovou válkou a britská BBC vysílala pravidelně již od roku 1936, skutečně intenzivní vývoj u nás započal až po válce. Československá televize předvedla v roce 1948 pokusné vysílání v rámci Vojenského technického ústavu. Od roku 1953 probíhalo zkušební televizní vysílání z Měšťanské Besedy v Praze a od 25. února 1953 máme na našem území dostupné pravidelné televizní vysílání. Během následujících let se mohutně zvyšoval počet diváků a z Československé televize se stával důležitý informační kanál. V roce 1970 byl vytvořen druhý vysílací program a byly otevřeny nové prostory televizních středisek v Praze na Kavčích horách. O tři roky později (1973) bylo na druhém programu zahájeno pravidelné barevné vysílání. V dobách sovětské okupace byl zprovozněn i třetí vysílací kanál. Během sametové revoluce se přiklonila Československá televize na stranu protestujících a průběžně informovala o aktuálním dění. Po zrušení Československé televize byla dle zákona32 k 1. lednu 1992 zřízena Česká televize. Ta od té doby jako jediná veřejnoprávní televizní stanice v zemi poskytuje celoplošné vysílání. Po Československé televizi převzala televizní kanály ČTV, F1 a OK3. Třetí zmiňovaný byl později přenechán nově vzniklé soukromé televizi Nova, která filmem Obecná Škola (1991) odstartovala vysílání v roce 1993.

31

ČESKÁ TELEVIZE. [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-oct/historie/ 32 Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi

27

5.1.2. Legislativní rámec podpory kinematografie Českou televizí

Česká televize je vnímána jako důležitý subjekt při výrobě televizní a filmové zábavy již od svého založení. To ovšem nebylo od zahájení jejího fungování zakořeněno v zákoně. Ten pouze v paragrafu dvě říká: „Jejím posláním je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace a přispívat k zábavě diváků.“33 Dle bývalého ředitele ČT Iva Mathého34 se v případě podpory české kinematografie jednalo pouze o dobré rozhodnutí vedoucích pracovníků České televize, kteří považovali její podporu za logickou. Současně byla výhodná pro obě strany, neboť televize tímto způsobem získávala divácky atraktivní tituly do svého vysílání.35 Změna nastala až v roce 2001, kdy byl přijat zákon36, který upravuje původní zákon o České televizi. Píše se v něm, že ČT ze zákona „podporuje českou filmovou tvorbu a kulturní projekty“37. Jelikož zde ale není uveden žádný zákonný objem vlastních prostředků, které mají být na tyto účely poskytnuty, je na Radě České televize, jak a v jaké výši bude tyto prostředky uvolňovat. Tato poskytovaná podpora národní kinematografie je rovněž jedním z hlavních argumentů vedení ČT pro její zachování jako veřejnoprávního média. 5.1.3. Česká televize coby podpůrce domácí kinematografie

V souladu s tím, jak je uvedeno v zákoně, Česká televize hrála a stále hraje roli významného partnera při vzniku nových filmových projektů. Jenom v letech 1992 až 2002 se Česká televize podílela na vzniku naprosté většiny českých filmů. Z podpořených projektů bylo celkem 128 celovečerních filmů. Bohužel pro Českou televizi, je dodnes vnímána sice jako silný partner, ale současně jako partner, který zneužívá svého dominantního postavení na trhu. Do tohoto postavení se televize dostala díky předešlému státnímu režimu, který neumožňoval jakoukoliv formu soukromého podnikání v oblasti televizní a filmové tvorby. ČT jako veřejnoprávní, tedy státní podnik, disponovala po revoluci, na rozdíl od Barrandovských ateliérů, zajištěným přísunem peněz ze státní kasy a mohla se tak podílet na projektech nezávislých producentů. Asociace nezávislých producentů kritizovala především přístup televize ke koprodukčním snímkům, kdy si za poskytnutí 33

§ 2, zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi Ve funkci v letech 1993 - 1998 35 KRUPMÁR, Pavel. Česká televize jako filmový producent v letech 1992 – 2002 - 1. ČÁST. Iluminace: časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Praha: Národní filmový archiv, 2010. ISSN 0862-397x. 36 Zákon č. 39/2001 Sb. 37 § 3, odst. 1, písm. g), zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi 34

28

pomoci nárokuje vysílací práva pro televizní vysílání, a to po celou dobu autorskoprávní ochrany díla. Po roce 1992 byla tvorba ČT hnána spíše potřebou naplnit televizní archiv novými neokoukanými snímky, než podporou kvalitních projektů. Proto se zdá, že se v tomto období stala stěžejní preferencí kvantita než kvalita. V roce 1999 se v interním dokumentu televize hlásila k těmto hodnotám vyráběných pořadů: -

„oslovit širší spektrum diváckých skupin, zaměření na současná témata, anebo taková, která mají k současnosti jasný vztah, odklon od popisného realismu, rehabilitace televizní inscenace a její přechod do tvaru televizního filmu, divácky přitažlivé, a přesto inteligentní a nepodbízivé pořady“.38

Z těchto priorit je patrná snaha konkurovat rychle se rozvíjející komerční televizi Nova prostřednictvím výroby a koprodukce divácky atraktivních titulů. Po roce 2000 se televize zaměřila na podporu menšího množství filmů s větším důrazem na jejich kvalitu. Rovněž dále podmiňovala ve většině případů vstup do těchto projektů vlastnictvím vysílacích práv po dobu jejich autorskoprávní ochrany, tedy po dobu padesáti let. S tímto požadavkem je ovšem spojena značná kritika nejen ze strany jednotlivých nezávislých producentů, ale i prostřednictvím Asociace producentů v audiovizi (APA). Jedním z argumentů při jednáních probíhajících v roce 2000 byl fakt, že průměrný český film stojí cca 30 milionů Kč, avšak Česká televize si za základní vklad do projektu ve výši 5 milionů Kč nárokuje vysílací práva na zmíněných 50 let. Pro nezávislé producenty je pak velmi těžké, ne-li v některých případech nemožné, dosáhnout vyrovnaného rozpočtu. Otázkou také je, zda se tato forma spolupráce vyplatí i samotné televizi. 5.1.4. Formy koprodukce

Česká televize se na koprodukčních snímcích podílí dvěma způsoby, tzv. externím a interním plněním. Pro nezávislé producenty je v převážné většině výhodnější podpora finanční, tedy formou externího plnění. Zpravidla totiž disponují dostatečným technickým zázemím a nejsou tak odkázáni na využití technických kapacit ČT. V letech 1992 – 2002 byla výše podpory vynakládaná těmito dvěma způsoby přibližně stejná, tedy cca 5 – 10 milionů korun na jeden distribuční film. Mezi roky 2004 – 2009 byl poměr 57,4 % ve prospěch externích nákladů.39 38

PUCHALSKÝ, Jakub. Česká televize ve službách veřejnosti. Česká televize. Praha, 1999. KRUPMÁR, Pavel. Česká televize jako filmový producent v letech 1992 – 2002 – 2. ČÁST. Iluminace: časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Praha: Národní filmový archiv, 2011. ISSN 0862-397x. 39

29

O celkovém vlivu na českou kinematografii vypovídá i růst podílu filmů, které vzniknou s podporou ČT v roli producenta nebo koproducenta, na celkovém počtu nově vzniklý projektů. „V procentuálním vyjádření stoupá podíl České televize na výrobě distribučních filmů v České republice ze 17 % v roce 1992 až na 80 % v roce 1997. Vrchol pak přichází v roce 2000, kdy po mírném poklesu v letech 1998 a 1999 podpořila Česká televize celých 84 % všech filmových projektů, které v daném roce na našem území vznikly.“40 V tomto roce podpořila televize celkem 16 z 19 nových snímků. Co se týče přínosu ČT pro českou kinematografii, je evidentní, že její podpora je vzhledem k nepřímé zákonem dané povinnosti více než štědrá. Bez její pomoci by nevznikla celá řada projektů, neboť by na ně nebyly dostatečné finanční prostředky. A to přesto, že toto poslání naplňuje prostřednictvím dobrovolných závazků. Mezi projekty, které česká televize dlouhodobě v roli koproducenta podporuje, patří například pohádky uváděné každý rok na Štědrý den. Jako koproducent se také podílela na filmech Protektor (2009) nebo 3 sezóny v pekle (2009). Z vlastní produkce pak vzešel například film Filipa Renče Hlídač č. 47 (2008).

5.2. TV Nova 5.2.1. Historie

Vzhledem k tomu, že český trh je se svou dvacetiletou historií v podstatě ještě mladý, je třeba stejně jako v případě České televize popsat okolnosti vzniku a růstu TV Nova. Hlavní tváří, která se dodnes pojí s touto stanicí, byl od začátku PhDr. Vladimír Železný. V roce 1993 spolu s dalšími partnery předložil Radě pro rozhlasové a televizní vysílání návrh projektu tzv. Středoevropské televize pro 21. století. Od televize, jak ji známe dnes, se značně lišil například návrhem nekomerčního zpravodajství. Rada návrh přijala a byla založena akciová společnost Česká nezávislá televizní společnost, a.s. (ČNTS). V ní držel 66% podíl americký miliardář Ronald Lauder. 22% akcionářem se stala Česká spořitelna, a.s. a zbylých 12 % vlastnila společnost CET 21, s.r.o., ve které za zprostředkování vysílací licence figuroval i Železný. Zde ovládal zhruba 16% podíl, stejně jako zbylých pět partnerů. Po získání vysílací licence v roce 1993 se Nova stala první českou soukromou televizní stanicí. 4. února 1994 pak spustila celoplošné vysílání Svěrákovým filmem Obecná škola (1991). Zajímavostí je, že tento film běžel nepřerušován reklamním blokem, jelikož si to nepřáli jeho tvůrci. To dnes působí až neuvěřitelně, když si uvědomíme, že reklamy jsou v prime time čase41 nasazovány cca každých 20 minut. Současně ale měla televize pro reklamu vyčleněno cca 10 % vysílacího času a rychle tak začala být 40 41

Tamtéž Vysílací blok TV mezi 18:00 a 23:00 (někdy také uváděno 19:00 – 23:00)

30

zisková. Již v prvním roce dosáhl zisku před zdaněním 250 milionů korun při tržbách převyšujících 1,5 miliardy Kč. Sledovanost nového kanálu raketově rostla a dva měsíce po jejím spuštění (duben 1994) se na ni denně dívalo v průměru 59,4 % diváku. Velmi rychle tak dohnala veřejnoprávní ČT, kterou sledovalo průměrně 62,9 % diváků denně.42 V roce 1998 činil dle měření novou metodou podíl stanice na sledovanosti 51,61 %, což je téměř dvakrát tolik než ČT.43 Ta se díky rozvoji dalších soukromých stanic zařadila ve sledovanosti až na druhou příčku. Nova pak v tomto roce dosáhla zisku téměř 1,5 miliardy korun při tržbách převyšujících 3,5 miliardy Kč. V roce 1999 nastal zlom v dosavadních vlastnických poměrech společnosti. „Železný totiž, jak se dnes říká, peníze před Lauderem "odklonil" do licenční společnosti CET 21 a nově vzniklé servisní firmy Česká produkční 2000. Tak vznikl spor, na jehož konci vyplatilo Česko Ronaldu Lauderovi deset miliard korun.“44 Poté se k vlastníkům stanice připojila nově vzniklá společnost Česká produkční 2000 s jednou třetinou vlastněných akcií. O rok později byl Železný zatčen a obviněn z poškozování věřitele. V roce 2002 se stala vlastníkem zbylých dvou třetin investiční společnost PPF Petra Kellnera. V roce 2004 tyto dvě společnosti odprodaly své podíly zpět Ronaldu Lauderovi a jeho společnosti CME. 5.2.2. TV Nova coby producent

Vedle toho, že Nova produkuje již od svého založení velkou škálu vlastních pořadů, od publicistických magazínů, po původní seriály, je vnímána jako jeden z největších koproducentů českých filmů. V průběhu let vznikly v její koprodukci desítky nových filmů. Na té se, podobně jako Česká televize, podílí formou vnitřního nebo vnějšího plnění. Stejně tak podporuje filmy předkupem jejich vysílacích práv. Mezi ty nejúspěšnější koprodukční tituly z poslední doby se řadí Venkovský učitel (2007), Ženy v pokušení (2010), nebo Kájínek (2010). Současně sama v roli jediného producenta uvedla televize do kin snímek Román pro ženy (2004) režiséra Filipa Renče. Z vlastních seriálových projektů je vedle Comebacku (2008), Expozitury (2008) nebo Okresního přeboru (2010) hlavním tahounem nekonečný seriál Ulice (2005), který vzniká v hostivařských ateliérech již sedmým rokem.

42

Měření sledovanosti se provádělo tzv. Deníčkovou metodou, kdy si vybraná skupina diváků zapisovala sledované programy. Od roku 1997 se pro měření používaly tzv. Peoplemetry 43 POTŮČEK, Jan. Vývoj televizního trhu v letech 1997 až 2010 pohledem peoplemetrů. [online]. [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/vyvoj-televizniho-trhu-v-letech-1997-az-2010 44 PLESL, Jaroslav. Železný postavil tiskárnu na peníze, které ho zničily. Nova má zlatá léta za sebou. [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-54567970-zeleznypostavil-tiskarnu-na-penize-ktere-ho-znicily-nova-ma-zlata-leta-za-sebou

31

5.3. Ostatní TV Samozřejmě i další televizní stanice v ČR vytváří své původní pořady, avšak, ve srovnání s předešlými dvěma společnostmi, žádná nepůsobí na trhu jako výrazně silný producentský či produkční hráč. TV Prima se podílí na vzniku filmů jako koproducent spíše výjimečně. Za zmínku stojí například krimikomedie Jana Kulhavého a Jiřího Chlumského Prachy dělaj člověka (2006). TV Barrandov, která zahájila vysílání v lednu 2009, se snaží navázat na někdejší věhlas Barrandovských ateliérů. Jak název napovídá, zaměřuje se především na českou kinematografii. Mezi stabilně nejsledovanější pořady na tomto kanále patří komunistické seriály jako 30 případů majora Zemana (1974) nebo Žena za pultem (1977). Dále můžeme v jejím vysílání zachytit velkou řadu argentinských telenovel a další vcelku bezduché výplně. Stanice se, vzhledem k napojení na filmové ateliéry, snaží o produkci vlastních pořadů. Mezi největší lákadla stanice můžeme zařadit Talk show Jana Saudka, soutěž Barrandovský videostop s Janem Rosákem v roli moderátora nebo několik komediálních sitkomů s Ivanem Mládkem. Avšak i přes velkou snahu se jí zatím nepodařilo dosáhnout většího významu z hlediska tržního podílu. Největšího podílu na sledovanosti dosáhla televize v lednu 2011, kdy podíl činil 5,97 %.

32

6. Porovnání společností Frmol, s. r.o. a Armada Films, s.r.o. Jak jsem již předeslal v úvodu, ve druhé části této práce se budu věnovat praxi v oblasti audiovizuální tvorby. Konkrétně se v praktické části této práce budu zabývat vybranými produkčními společnostmi. Dle mého názoru je pro úspěch v této branži třeba především naprostá znalost technické stránky věci. Současně se domnívám, že toto prostředí je dost nepřístupné pro nově vzniklé společnosti, neboť zde již řadu let funguje zavedená paleta kvalitních firem. Abych si ověřil své názory, provedl jsem prostřednictvím rozhovorů se dvěma lidmi, kteří zastupují dvě různé produkční společnosti, výzkum, kterým jsem srovnal tyto dvě společnosti. Zaměřil jsem se především na jejich personální organizaci, rozdíly v tvorbě různých žánrů a způsoby následné distribuce. Rovněž jsem dotazovaným položil otázku ohledně konkurence, která ovlivňuje jejich společnosti. Závěrem jsem se ptal také na jejich názor ohledně budoucího vývoje v oblasti produkčních společností. Pro rozhovory se zástupci produkčních firem Frmol a Armada Films jsem sestavil následující otázky: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)

Charakterizujte, prosím, Vaši společnost. Jak jste se dostal k práci v této společnosti a jaká je Vaše funkce? Popište, prosím, vnitřní organizaci této společnosti. Jakým projektům se zpravidla společnost věnuje? Pokuste se charakterizovat typického klienta. Jaké jsou zásadní odlišnosti práce na projektech – Reklama, Film, TV Tvorba? Jakým způsobem probíhá následná distribuce těchto děl? Koho považujete za konkurenci? Čím se od této konkurence odlišujete? Jaký bude dle Vás budoucí vývoj v této oblasti?

Na základě odpovědí jsem poté zpracoval pro každou společnost její analýzu a stručné shrnutí rozhovoru s jejím zástupcem. Pro ilustraci toho, v jaké situaci se dnes trh nachází, jsem provedl i rozhovor s majiteli nově založené produkční společnosti. Zajímaly mě především motivy, které je vedly ke startu vlastního podnikání v této oblasti a na úskalí, se kterými se doposud setkali. Pro tento rozhovor jsem si opět připravil sadu otázek. Z odpovědí na ně jsem následně vycházel při zpracování analýzy. 1) 2) 3) 4)

Proč jste se rozhodli založit vlastní produkční společnost? V čem se odlišujete od ostatních? Na jaké projekty se zaměřujete? Co je na začátku tohoto podnikání nejtěžší?

33

Na závěr tohoto výzkumu jsem vyhodnotil a shrnul hlavní poznatky, které jsem prostřednictvím rozhovorů získal a připojil jsem svůj vlastní názor

6.1. Frmol, s. r. o. – Rozhovor s Jakubem Štáfkem 6.1.1. Charakteristika společnosti

První z rozhovorů jsem provedl s panem Jakubem Štáfkem, členem produkčního týmu společnosti Frmol, s.r.o., o které jsem se zmínil již v kapitole 3. Produkční společnosti působící v ČR. Abych pochopil, jakým způsobem společnost funguje a jakou pozici v ní pan Štáfek zastával, poprosil jsem ho o představení Frmolu a jeho stručnou charakteristiku. Společnost Frmol je zaměřená především na televizní tvorbu, proto se dá označit jako vesměs televizní produkce. Má množství dobrých kontaktů na Českou televizi, to znamená, že téměř všechna tvorba, která vzniká, je televizní. Mezi tyto projekty patří například cestovatelský pořad Na cestě s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem. V podstatě veškerá díla, která byla v minulosti vyrobena Frmolem, byla pro ČT nebo pro TV Prima. Občas se také věnuje reklamám, ale nejedná se primárně o reklamní produkci. 45 Během rozhovoru jsem se dále dozvěděl, že firma byla založena v roce 2005 Vítkem Bělohradksým, Tomášem Schäferem a Jakubem Vrhelem. V minulosti tito tři pánové pracovali jako kameramani v televizi Prima na seriálu Rodiná pouta. Následně se rozhodli založit si vlastní produkci. Díky tomu, že se většina pořadů pro TV zpracovává v externích produkčních společnostech, byly ze začátku vyráběny projekty především pro televizi Prima. Po neshodách, které mezi partnery nastaly, se rozhodl Jakub Vrhel odejít z Frmolu a založit si vlastní společnost. Tam také přetáhl téměř všechny zakázky a Frmol si pak našel dlouhodobého klienta v České televizi. Abych pochopil, jak tato branže vlastně funguje, zeptal jsem se, jak se pan Štáfek dostal k této práci a co bylo její náplní. Dle jeho slov se tak stalo přes jeho kamaráda Pavla Svatoně, který zde pracoval jako řada dalších známých. Z počátku pracoval jako asistent produkce a později se věnoval především práci asistenta produkce. V této pozici vydržel zhruba rok. Podle jeho slov se jednalo o velmi rozmanitou práci. „Například cyklus dokumentárních pořadů Tajemství zdravého života se natáčel tak, že režisér spolu s asistentem produkce měl přiděleného kameramana a spolu objížděli natáčecí lokace. Mojí prací pak bylo toto natáčení naplánovat, dohodnout lokace a odborníky, kteří se k tématu vyjadřovali, zajistit komparzisty. Vzhledem k tomu, že režisér nejezdil vždy, zastával jsem někdy i tuto funkci“.46

45 46

Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012

34

Další věcí, která mě při rozhovoru zajímala, byla ta, jakým způsobem je celá společnost řízena a jaká je v ní hierarchie z hlediska vedoucích pozic. Jak jsem zjistil, na vrcholu tohoto žebříčku stojí pánové Vítek Bělohradský a Tomáš Schäfer. Ti jsou nejen v roli majitelů společnosti, ale zároveň jsou hlavními producenty, odpovědnými za celé projekty. Pokud přijde nějaká zakázka, je z pravidla na nich domluvit veškeré podmínky spolupráce a jsou odpovědni za předání hotového díla. V praxi se na projektech podílejí téměř vždy oba, avšak po dohodě si tyto projekty formálně rozdělí, aby bylo jasné, kdo je za ně odpovědný. V případě zmíněného projektu Na cestě je vedoucím producentem Tomáš Schäfer. V pořadí první přímý podřízený je pro producenta produkční. To je člověk, který se o projekt stará z hlediska jeho vlastní technické realizace. Na něm je zajištění celého štábu, lokací i případných sponzorů. Dále je ve Frmolu na stálo zaměstnán dramaturg, který rozhoduje, jaký díl seriálu se zrovna bude točit a co bude jeho obsahem. Pokud schválí dramaturg ve spolupráci s producentem námět a scénář, předává ho právě produkčnímu, který se stará o jeho následnou výrobu. Další pozice ve štábu jsou obsazovány právě produkčním. Vesměs funguje Frmol na principu dobrých kontaktů a kamarádství. K tomu Jakub Štáfek dodává: „Celkem ve Frmolu na stálo pracuje asi tak deset lidí, mezi kterými je třeba režisér Jiří Novák, který v zásadě zastává pozici kreativního režiséra a režíroval třeba seriál pro Českou televizi Černá sanitka. Externě se pak najímá okruh cca třiceti lidí. To jsou spřátelení režiséři, kameramani atd.„47 Společnost tedy disponuje týmem lidí, kteří zastupují hlavní profese při výrobě projektu. Pokud je třeba, najímají se další lidé a tito stálí zaměstnanci fungují jako jejich nadřízení. 6.1.2. Projekty, kterým se společnost věnuje

Vedle dokumentárního pořadu Na cestě vyrobil Frmol na motivy známých povídek (tzv. Urban legends) pro Českou televizi také hraný seriál Černá sanitka. Jako příklad další dlouhodobé spolupráce uvádím dvouminutový seriál Tajemství zdravého života. Vznikal na popud společnosti Mattoni, která si jej objednala jako pořad, který pozitivně ovlivňuje chování spotřebitele z hlediska zájmu o svůj zdravý životní styl. Zajímavostí je, že přesto, že celý cyklus zaplatila, nechtěla být Mattoni zviditelněna prostřednictvím product placementu, ani v závěrečných titulkách. Další oblastní, které se Frmol jako produkce věnuje, jsou reklamy. Přesto, že se nejedná o její primární činnost, vznikly pod jejím vedením reklamní spoty na lék Valetol, spot pro Mattoni s Janem Krausem nebo reklama na Raiffeisenbank. Jak ale pan Štáfek poznamenal: „Obecně se ale nejedná o tzv. „áčkové“ reklamy. Jsou to spíše spoty pro 47

Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012

35

internet nebo tzv. sponzoráky.“48 Tím měl na mysli reklamní spoty o maximální délce 25 vteřin, které se objevují těsně před vysílaným pořadem a tento pořad sponzorují. To ovšem neznamená, že se přímo finančně podílí na jeho výrobě. Typickým příkladem jsou například sponzorské spoty společnosti Alza nebo spoty supermarketu Interspar před kuchařskými pořady se Zdeňkem Pohlreichem. Rovněž mě zajímalo, v čem se zásadně liší práce na reklamě a práce na televizním cyklu. V případě tvorby pořadů pro televizi se zpravidla jedná o dlouhodobější spolupráci a proto je důležitá nejen konzistentní kvalita, ale i vzájemná důvěra. V případě cyklu Tajemství vody se jednalo o výrobu cca 120 dvouminutových dílů. Rozpočet na jeden díl se pohyboval kolem 200 tisíc korun, což je v součtu poměrně velká zakázka. V případě spokojenosti klienta se pak naskýtají další možnosti spolupráce, což v tomto případě vyústilo v projekt Tajemství zdravého života, který se následně stal jakýmsi nástupcem původního cyklu. „Hlavní rozdíl je tedy v dlouhodobé spolupráci, kdy je produkční zodpovědný za jeden projekt třeba půl roku nebo rok. Cestopisný pořad Na cestě se natáčí již několik let a Česká televize ho vysílá téměř každý týden. Je tedy ročně potřeba natočit cca 50 dílů.“49 Z hlediska výroby televizní reklamy jsou dány rozdíly především v objemu finančních prostředků, které má klient k dispozici. Na nich pak záleží, jak náročný může být scénář na realizaci. Obvyklý postup při výrobě reklamního spotu je následující. Klient si objedná u reklamní agentury spot. Ta mu navrhne několik verzí. Poté, co si vzájemně odsouhlasí námět, osloví reklamní agentura několik produkčních společností. Ty ve spolupráci s vlastními režiséry vypracují konkrétní návrh reklamy a zašlou je zpět ke schválení. Po několika kolech připomínek začíná vítězná produkční společnost s natáčením. Scénář je předán produkčnímu a začíná realizace reklamy. Co se týče ceny a provedení reklamního spotu, je zásadní její způsob distribuce, tedy zda bude nasazena v televizi nebo na internetu. K tomu pan Štáfek dodává: „Rozdíl v ceně účtované za reklamu pro TV a reklamu pro internet je hlavně v marži, kterou si na projekt přisadí produkce. Náklady jsou totiž vesměs stejné, liší se to v počtu diváků, které reklama zasáhne, a proto jsou na TV reklamu větší marže.“50 Na rozdíl od dlouhodobých projektů, trvá celá produkce jednoho reklamního spotu v průměru dva týdny. Od doručení scénáře produkčnímu se roztáčí koloběh činností, které vedou ke zdárnému odevzdání díla. Podle pana Štáfka trvá natáčení spotu průměrně 2-3 dny při nákladech kolem tří milionů korun. Samozřejmě se najdou podstatně dražší projekty, ale díky tomu, že se Frmol primárně na reklamu nezaměřuje, pracuje spíše s takovýmto formátem reklam. Ačkoliv mnoho lidí, kteří pracují pro tuto 48

Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 50 Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 49

36

společnost, má bohaté zkušenosti s filmovou produkcí, sám Frmol se zatím na žádném filmu aktivně nepodílel. To se ale může brzo změnit, neboť právě probíhají jednání ohledně jednoho připravovaného snímku. 6.1.3. Distribuce hotového díla

Vzhledem k tomu, že se v teoretické části této práce věnuji také distribučním společnostem, zajímalo mě, jakým způsobem se Frmol jako produkční společnosti zapojuje do následné distribuce. Díky tomu, že v současnosti většina produkce vzniká pro Českou televizi, je distribuce zajištěna koncovým klientem. Pokud použiji opět příklad cestopisného dokumentu Na cestě, probíhá výroba a distribuce následovně. Po napsání scénáře a jeho schválení dramaturgem a producentem odjíždí režisér spolu s kameramanem na plánovanou cestu. Zde natočí materiál a vrací se zpět do České republiky. Zde produkční řeší následnou postprodukci, tzn. střih, zvuk, dabing a podobně. Pokud hotový díl schválí producent, putuje na přenosovém médiu ke klientovi, v tomto případě do České televize. Zde probíhá poslední fáze schvalování, a pokud je vše v pořádku, klient si dílo přebírá. „Takto vypadá distribuce, která je domluvená předem, kdy je objednán předem jasně daný počet dílů, které si objednala přímo televize a sama si je nasazuje do vysílacích časů.“51 V případě klasické reklamy jsou tři možnosti, jak dojde k následné distribuci. Nejčastějším případem je, že se o distribuci stará marketingové oddělení firmy, pro kterou spot vzniká. Ta si vlastním přičiněním nakoupí u televizních společností vysílací časy, ve kterých se bude spot nasazovat. Druhou možností je, že nákup těchto časů probíhá prostřednictvím reklamní agentury, která je zodpovědná za vymyšlení celé reklamní kampaně. Vzhledem k tomu, že se jedná o zakázky v řádech milionů korun, mají tyto společnosti domluvené provize s televizemi a mediálními agenturami, a proto se snaží tuto službu klientovi nabídnout. Poslední možností je pak zajištění distribuce prostřednictvím produkční společnosti. Avšak tato možnost se v praxi uplatňuje pouze výjimečně. Hotové dílo se předává na digitálních záznamových zařízeních zpravidla dva týdny před tím, než je spot nasazen v televizi. Po to tu dobu je už za veškeré nakládání s ním zodpovědná televize. 6.1.4. Konkurence pro Frmol

Během rozhovoru jsem se také snažil zjistit, jak to vypadá na trhu produkčních společností z hlediska konkurence. Frmol se nesnaží konkurovat velkým produkcím typu Stillking Films, které spolupracují se zahraničními produkcemi a vyrábí především reklamní spoty. V jejich případě se pohybuje obrat o jeden nebo dva řády výš, než 51

Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012

37

v případě Frmolu. Konkurencí nejsou ani menší společnosti typu Dawson Productions, protože ty se opět zaměřují hlavně na reklamní tvorbu. „Obecně se tedy jedná o společnosti zabývající se výrobou zábavných pořadů (pozn. autora: Frmol vyráběl například pořady 5 proti 5 a Vodopád Tomáše Hanáka) nebo cestopisů a krátkých cyklů pro TV. Celkem je vedeno v České republice cca 1700 filmových produkcí. A pro každou televizní stanici někdo připravuje nové pořady. Proto je konkurence značná a Frmol těží především z dobrých vztahů s Českou televizí“.52 Příkladem takové společnosti je například MediaPro Pictures, kterou vlastní skupina CME (vlastník TV Nova). Nova si tak založila vlastní produkční společnost, která pro ni vyrábí vlastní pořady a není tak odkázána na externí spolupráci. To představuje právě konkurenci pro společnosti typu Frmol. Další konkurencí je pro něj samozřejmě i nová společnost Jakuba Vrhela, která, jak již bylo uvedeno dříve, převzala značné množství zakázek pro TV Prima. „Výhodou Frmolu je, že tým je tvořen profesionály, kteří se své práci věnují již dlouho a dobře jí rozumí. Současně jsou všichni vesměs kamarádi a neexistuje zde příliš velká rivalita v týmu, což často přináší své ovoce. Na druhou stranu i tento přístup může v některých případech znamenat problémy“.53 6.1.5. Odhad budoucího vývoje

Na závěr našeho rozhovoru jsem se ptal Jakuba Štáfka, jaký je jeho osobní názor na budoucí vývoj v této branži. Podle něj se v budoucnu budou společnosti snažit odlišit právě oblastí, které se věnují. „Obecně se ty společnosti budou asi víc profilovat na jednotlivé druhy těch prací, protože konkurence je velká a když chce ta firma uspět, musí být lepší než ty ostatní. A to se jednodušeji dělá na konkrétní produkty než obecně na filmařinu.“54 Vzhledem k tomu, kolik u nás existuje produkčních společností, bude třeba se na trhu takto vyčlenit. Frmol je v současnosti jednoznačně televizní produkcí, neboť reklama tvoří pouze okrajovou činnost. Společnosti, které na tento přechod nebudou schopny reagovat, patrně v důsledku velké konkurence zaniknou, a tak se celý trh redukuje pouze na silné hráče. 6.1.6. Shrnutí rozhovoru

Z rozhovoru s Jakubem Štáfkem vyplývá, že společnost Frmol se profiluje především jako produkce, která se zaměřuje na televizní tvorbu. V současnosti se jedná převážně o dlouhodobější projekty pro Českou televizi. Firma je vedena z pozice producentů jejími dvěma majiteli, kteří pod sebou dále mají tzv. produkční. Ti jsou odpovědní za 52

Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 54 Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 53

38

jednotlivé projekty po celou dobu jejich výroby. Společnost pracuje s minimálním počtem stálých zaměstnanců a pro většinu projektů najímá externí členy týmu. Co se týče distribuce, téměř vždy je zajištěna zadavatelem projektu, neboť v současnosti je téměř veškerá výroba realizována pro ČT. Konkurencí jsou pak pro Frmol menší společnosti, zaměřující se právě na televizní tvorbu, jako je například zmíněná MediaPro Pictures patřící skupině CME, tedy stejnému vlastníkovi jako TV Nova, pro kterou zhotovuje zakázky.

6.2. Armada Films, s. r. o. – Rozhovor s Petrem Slavíkem Pro účely tohoto výzkumu jsem si jako druhou produkční společnost vybral Armada Films, s.r.o. a oslovil jsem člena jejího produkčního týmu pana Petra Slavíka s žádostí o rozhovor. Tuto žádost velmi ochotně přijal, a proto jsem s ním vedl rozhovor dle stejně strukturovaných otázek, jako s panem Jakubem Štáfkem. Aby bylo možné tyto společnosti dobře porovnat, tematicky jsem rozčlenil i následující text stejně, jako předešlou kapitolu. 6.2.1. Charakteristika společnosti

V úvodu je opět třeba charakterizovat tuto společnost. Armada Films je produkční firma, která vznikla zhruba před deseti lety. Od začátku se profiluje jako reklamní produkce, tzn., že točí výhradně reklamní spoty. Značnou část její klientely pak představují zahraniční produkce, které u nás chtějí natáčet. Stejně jako Frmol se přímo nepodílí na kreativní části práce na spotu. Ten je v drtivé většině případů již dodán formou scénáře od reklamní agentury, která si tuto produkci najímá. Z hlediska organizace funguje společnost na podobném principu jako Frmol. V roli hlavních producentů jsou zde opět dva majitelé, kteří komunikují s reklamní agenturou a obecně s klienty, pro které se zakázka vyrábí. Jejich přímým podřízeným je v roli produkčního právě pan Slavík. Ten se pak o dohodnutou zakázku stará a producent na něj dohlíží a celou práci zastřešuje. Samotnou kapitolou je vlastní shánění zakázek. Na rozdíl od Frmolu, kde mají zakázky zpravidla dlouhodobý charakter, jsou reklamy záležitostí maximálně několika týdnů. Z toho důvodu je nutné se neustále ucházet o další projekty. V praxi to probíhá tak, že producent musí mít dobré kontakty v různých reklamních agenturách, aby se vůbec jeho produkce dostala do tendru na připravovanou reklamu. Pokud je v tendru jeho produkce oslovena, kontaktuje svůj okruh režisérů, kteří rozpracují námět reklamy na tzv. treatment a ten se opět schvaluje v reklamní agentuře. K práci se pan Slavík stejně jako Jakub Štáfek dostal přes své známé. Nejdříve začínal jako „runner“ na place a později měl dle svých slov štěstí. Z rozhovoru vyplynulo, že tento způsob je nejčastější a celá branže funguje na principu osobních doporučení. K samotné práci produkčního dodává:

39

„Pracuju zde jako produkční, což znamená, že neustále telefonuju. Obvolávám všechny lidi, aby každý věděl, co má dělat. Vlastně organizuji celý průběh natáčení spotu od začátku jeho výrob, což znamená, že organizuji všechny mýtinky a schůzky s reklamní agenturou, připravuji prezentace, a následně sháním a dávám dohromady štáb. Poté všechny dotáhnu na plac a po natáčení se dále starám o postprodukci, což znamená střih, zvuk atd., aby to všechno klapalo.“55 Co se týče objemu zakázek, je sice Armada Films o něco větší než Frmol, ale panuje zde jiný přístup k organizační struktuře. Na rozdíl od Frmolu je zde cca pět stálých zaměstnanců, včetně pana Slavíka. Když je dohodnuta nová zakázka, najímá si produkční svého asistenta, který mu následně pomáhá s realizací projektu. Následně se obvolává tým lidí, se kterými je Armada zvyklá pracovat, ale jedná se o externí spolupracovníky. Nejsou zde proto například stálí režiséři. Dle jeho slov to ani není v České republice běžná praxe, aby se produkční společnosti tohoto typu snažily mít vlastní stálý štáb, neboť trh není tak velký a zaměstnanci by neměli tolik pracovních příležitostí, jako v roli externích spolupracovníků. „Výjimkou z pravidla je třeba Tomáš Řehořek, který reklamy točí výhradně pod námi, nebo ho propůjčujeme jiným produkcím s naším souhlasem.“56 6.2.2. Projekty, kterým se společnost věnuje

V rozhovoru jsem se dále snažil zjistit, jakým projektům se společnost zpravidla věnuje a jestli existuje někdo jako typický klient. Jak jsem již naznačil v úvodu, veškerou současnou tvorbu zde tvoří reklamní spoty. K tomu pan Slavík dodává: „Reklamu děláme jak lokální, to znamená pro český trh, tak tzv. servis, což znamená, že sem k nám přijede třeba americká produkce s tím, že tu chce točit reklamu. Bývá to většinou proto, že jsme buď levnější, nebo proto, že je zde vhodná lokace, kterou jinde nenajdou. Chtějí třeba točit historické jádro města, tak přijedou Američani nebo třeba Švédové sem k nám a my jim tu poskytneme technické zázemí a veškerý servis co umíme.“57 K zakázkám pro zahraniční klienty se Armada dostává například prostřednictvím svých vlastních kontaktů v reklamní agentuře, která v té zemi dostala spot na starost. V takovém případě pak nemusí vůbec oslovit místní produkci a rovnou kontaktuje producenta v Čechách. Druhou, a častější možností je ta, že například ve zmíněném Švédsku kontaktuje reklamní společnost místí produkci, která se ovšem například z finančních důvodů rozhodne natáčet v Praze.

55

Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 57 Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 56

40

„Ta sem pak přijede a tady nás zase podle nějakých referencí nebo výběrových řízení kontaktuje a my tu s ní pak spolupracujeme.“58 V minulosti vyrobila Armada Films také několik virálních internetových reklam a podílela se i na výrobě jednoho filmu. Stejně jako v rozhovoru s Jakubem Štáfek mě zajímalo, jak se podle pana Slavíka, potažmo společnosti Armada Films, liší práce na reklamách pro internet a pro TV. Poněkud překvapivou informací pro mě bylo, že dle jeho názoru se neliší ani tak v maržích, jako ve skutečném technickém provedení. „Nemyslím si, a fakt to tak není, že náklady jsou plus mínus stejné a ta částka účtovaná klientovi se liší jenom díky tomu, že je to internet a ne TV. Ta internetová se obecně dělá třeba v menším studiu, které je logicky levnější.“59 Reklama pro TV musí splňovat vyšší standardy a proto je technologicky náročnější na výrobu. Není tak možné snažit se ušetřit na jednotlivých položkách, protože klient musí dostat tzv. full servis. A naopak není možné internetovou reklamu finančně hodnotit v cenách pro TV, protože náklady jsou skutečně menší. Tato informace mě poněkud zaskočila a vedla mě k závěru, že poměry a přístup k práci se liší společnost od společnosti. Jak pan Slavík podotkl, dlouhodobě se věnuje Armada Films jedinému projetu, a to televiznímu pořadu S Italem v kuchyni. Práce na jednotlivých dílech se prý dá přirovnat k výrobě reklamy, ale celý projekt má na starosti zvláštní skupina v rámci celé společnosti. Proto nebyl schopen o projektu sdělit podrobnější informace. Stejně tak Armada Films spolupracovala na jednom filmovém projektu, ovšem ani v tomto případě se na něm nepodílel přímo pan Slavík. 6.2.3. Distribuce hotového díla

Vzhledem k tomu, že tato společnost funguje téměř výhradně jako reklamní produkce, probíhá distribuce výsledných děl převážně prostřednictvím mediálních agentur, jako například Médea Group. Poté, co se dodělají všechny postprodukční práce a proběhnou závěrečná schválení ze strany klienta, je spot předán reklamní agentuře. Ta jej následně předá právě mediální agentuře, která jej nasazuje do televize. Opět pak záleží na klientovi, jakým způsobem si vyřešil nákup vysílacích časů. „Do toho my už ale vůbec nezasahujeme. Naše práce končím tím předáním kazety reklamní agentuře, která zastupuje koncového klienta.“60

58

Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 60 Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 59

41

Nezávisle na panu Štáfkovi tak potvrdil praxi, která se uplatňuje při distribuci reklamních spotů. 6.2.4. Konkurence pro Armada Films

„Myslím, že reálně fungujících produkčních společností, které si vzájemně, potažmo nám, mohou konkurovat, je tak dvacet. Těmi největšími jsou Stillking Films a Unit Sofa, který točí strašně moc, ale skoro vždy je to nějaká zahraniční produkce. Skoro nikdy nedělají nic pro českou reklamní agenturu“61 Tyto dvě společnosti se zaměřují téměř výhradně na zahraniční trh a převážně spolupracují i se zahraničními režiséry. Ostatní produkční společnosti, které se zabývají reklamní tvorbou, pak tvoří hlavní konkurenci na českém trhu. V případě Armada Films představují hlavní konkurenci společnosti Boogie Films a Dawson Productions. Zde je vidět odlišnost od společnosti Frmol, která si uvědomuje, že pro ni objemem zakázek a hlavně zaměřením nepředstavuje společnost typu Dawson Productions přímou konkurenci. Podle pana Slavíka se společnosti, které si navzájem přímo konkurují, neliší v ničem zásadním. Tou největší odlišností je okruh režisérů, kteří s nimi spolupracují. Když se zpracovává zakázka, je právě na režisérovi, aby svým vlastním treatmentem klienta zaujal a zakázku získal. Další, a neméně důležitou konkurenční výhodu pak tvoří množství kontaktů, kterými producenti a společnost disponují. Jelikož celý tento byznys funguje na doporučeních a dobrém jménu, představují právě kontakty konkurenční výhodu. Nespornou výhodou je také mít dostatečné portfolio předešlých prací, kterými se může společnost prezentovat. „Konkurovat si můžeme samozřejmě i cenou, ale to záleží zase na režisérovi a jeho nápadu. Pokud si představuje, že tam bude chodit třeba slon, a klientovi se to líbí, tak ho musí samozřejmě zaplatit. Takže ta cena je pak vždycky na dohodě mezi režisérem, námi jako prostředníkem a tou reklamní agenturou zastupující klienta.“62 Obecně se pak dá konstatovat, že konkurenční výhodu společnostem v této oblasti neposkytuje ani tak sama společnost, jako spíš její vedení a dobré kontakty na vlivných místech. 6.2.5. Odhad budoucího vývoje

Stejně jako v předchozím rozhovoru, jsem se i při povídání s panem Slavíkem zajímal o jeho osobní názor na budoucí vývoj v této branži. Jeho prognóza byla, na rozdíl od pana Štáfka, zaměřená směrem k oslabujícímu trhu, z hlediska potenciálních klientů. Podle něj se během několika let trh pročistí od společností, které si nebudou schopné zajistit dostatek zakázek. 61 62

Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012

42

„Jak ubývá peněz na všechno, tak s tím, co ty spoty stojí, spousta firem nebude chtít investovat takové peníze a nebude tolik práce.„63 V důsledku toho zaniknou firmy, které dnes nejsou vedoucími hráči ve své oblasti. Dalším postřehem je myšlenka, že v důsledku šetření nákladů vydávaných společnostmi na reklamu se bude točit více reklam zaměřených na globální trh místo lokálních kampaní. V takovém případě se šetří značné množství peněz a reklamy se pro potřeby různých trhů pouze dabují, k čemuž již není potřeba produkční společnost. Už dnes si lze všimnout tohoto trendu a patrně se bude dále prohlubovat. „V důsledku toho zaniknou firmy, které nehrají dneska tu první ligu.“64 Avšak rozvoj patrně nastane v internetové reklamě, která je levnější variantou a zasahuje čím dál více lidí. 6.2.6. Shrnutí rozhovoru

V tomto rozhovoru jsem se dozvěděl hlavně to, jak funguje produkční společnost zaměřená především na reklamní tvorbu. V případě Armada Films je společnost tvořena minimálním počtem stálých zaměstnanců a téměř všechny pozice jsou obsazovány až při výrobě konkrétního projektu. Tato praxe se z rozhovoru jeví jako na našem trhu převažující. Tento přístup se odlišuje od společnosti Frmol, která má svůj stálý štáb a pouze v případě potřeby ho doplňuje o externí spolupracovníky. Stejně jako ve společnosti Frmol zde funguje vztah mezi producentem, který zaštiťuje celý projekt, a produkčním, který má na starosti jeho samotnou výrobu. V souladu s předešlým rozhovorem je i praxe v komunikaci s klientem prostřednictvím reklamní agentury a následný postup při distribuci hotového reklamního spotu. Avšak poněkud v rozporu s předešlým rozhovorem je informace, že reklama pro internet a TV se liší nejen marží, kterou na spot firma uplatní, ale i skutečnou technickou náročností. Je evidentní, že přístup ke klientovi není vždy stejný a probíhá odlišně v každé společnosti. Závěrem rozhovoru pan Slavík uvedl, že podle jeho názoru bude v budoucnu produkčních společností spíše ubývat a to díky tomu, že především mezinárodní klienti budou chtít šetřit, a proto se budou realizovat spíše globální kampaně, nežli lokálně zaměřené reklamy.

6.3. Funny Bunny Films, s. r. o. – rozhovor s Jakubem Štáfkem a Jiřím Mádlem Pro můj výzkum ohledně produkčních společností jsem se rozhodl oslovit i jednu zcela novou společnost. Poprosil jsem tak opět Jakuba Štáfka a jeho společníka Jiřího Mádla, 63 64

Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 Autor - Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012

43

zda by mi mohli během rozhovoru přiblížit okolnosti, které je vedly k založení vlastní společnosti. Pro pochopení jejich motivace je nejprve důležité si tyto dva pány stručně představit. Jiří Mádl patří od filmu Snowboarďáci (2004) ke stálicím na české filmové scéně a dnes se řadí mezi naše nejobsazovanější herce. Současně se také věnuje scenáristice, kterou studuje na intenzivních kurzech v New Yorku a Berlíně. Jakub Štáfek se dostal do filmové branže v roce 2005, kdy začal jako herec účinkovat v televizním seriálu Ulice (2005). Postupem času se pak začal zajímat více o práci za kamerou a vyzkoušel si práci od zvukaře až po asistenta produkce a později i asistenta režie. Poté, co se tito dva tvůrci setkali při natáčení filmu Probudím se včera (2011), našli společnou řeč a rozhodli se začít podnikat na vlastní pěst. Jako první jsem se zajímal o motivy, které je vedli k založení vlastní produkční společnosti Funny Bunny Films. Z rozhovoru vyplynulo, že hlavní motivem u obou dvou byla touha aktivně se podílet na filmařině a nestát pouze před kamerou jako herec. Oba dva mají za sebou již řadu zkušeností s tvorbou různých projektů, ale zatím žádný nevznikl v jejich vlastní režii. K tomu Jiří Mádl dodává: „Z mého pohledu to bylo taky tak, že jsem dlouho věděl, že to chci. Ale neměl jsem dlouho čas a ani nikoho, kdo by byl pro mě výhodný partner. Někdo, s kým se budu v té tvůrčí práci doplňovat. A právě s Kubou jsme si v tomhle sedli.“65 V případě Jakuba Štáfka byl rozhodující okamžik, kdy pro společnost Frmol, ve které dříve pracoval, zajistil zakázku na výrobu reklamního spotu. Poté, se s tato práce nakonec neuskutečnila, rozhodl se, že si chce tuto práci vyzkoušet na vlastní zodpovědnost. V souvislosti s tím jsem se dozvěděl, že jejich nová společnost chce klást velký důraz právě na kreativní stránku tvorby. V současnosti se chtějí zaměřit především na reklamní tvorbu, avšak chtějí k ní přistupovat nejen jako produkční společnost, která spot fyzicky vyrobí, ale současně jako reklamní agentura, která je zodpovědná za kreativní návrh reklamy. Toto spojení, jak vyplynulo z předchozích dvou rozhovorů, není u nás příliš časté a Funny Bunny Films od tohoto přístupu hodně očekává. „V praxi to vypadá tak, že pro klienta, který nám řekne, že chce udělat reklamu na ten a ten výrobek nebo službu, vymyslíme vše, od prvního konceptu až po jeho realizaci a nějakou tu postprodukci. Klient nás osloví, my mu předneseme naše nápady, ty odsouhlasené necháme překreslit do storyboardů, a když se líbí, tak se spot natočí a předá klientovi. Současně s tím, že jsme vlastně z části i ta reklamní agentura, tak můžeme klientovi zajistit třeba vysílací časy v televizi.“ 66

65 66

Autor - Rozhovor s Jiřím Mádlem ze dne 3. 6. 2012 Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012

44

Současně se oba domnívají, že české společnosti jsou v přístupu k reklamě poměrně konzervativní. Při vymýšlení reklamních spotů se tedy snaží přicházet s vtipnými, ale hlavně originálními nápady. Podle Jakuba Štáfka je pak druhým důležitým aspektem fungování Funny Bunny Films vztah k lidem, kteří s nimi spolupracují. „Nás nějakým způsobem už štve, jak se někteří producenti chovají právě vůči lidem, kteří jim v podstatě vydělávají ty peníze.“67 Proto si hodlají vybudovat dobré jméno nejen mezi klienty, ale právě i mezi lidmi, kteří ovládají řemeslo a ocení rovné podmínky spolupráce. Jak jsem již dříve zjistil, doporučení je v této branži velmi důležité a platí to i v případě zaměstnanců. Podle slov pana Mádla mají za ty roky, kdy se pohybují ve filmařském světě, oba tolik kontaktů, že právě následná realizace reklamních spotů je už záležitost pouze několika telefonátů, kdy mohou zajistit ty nejlepší lidi ve svém oboru. Současně s tím také chtějí dát příležitost k prosazení mladým tvůrcům. To jim poskytuje dostatek času na tvůrčí činnost, kterou oba považují za tu zajímavější část projektu. „My vlastně chceme dělat tu práci za ty reklamní agentury.“68, upřesnil pan Mádl činnost, na kterou by se chtěli více zaměřit. Podle rozhovoru s panem Štáfkem se spoléhá Funny Bunny Films při shánění zakázek spoléhá na stejné prostředky, jako jiné společnosti, tedy osobní doporučení. Bohužel, zatím za sebou nemají významnější projekt, kterým by se mohli prezentovat. Pan Mádl k tomu dodává: „Já bych k tomu ještě doplnil, že zatím je to s těmi zakázkami trochu problém, protože nemáme čím se prezentovat jako Funny Bunny Films. Každý zvlášť máme za sebou řadu projektů, ale jako firma vlastně nic a pořád jednáme o prvním velkém projektu. Na druhou stranu ale musím zaklepat, že potencionálních klientů máme opravdu hodně a neustále se představujeme novým. Chce to prostě trochu času, než za sebou budeme mít významnější projekt.“69 Proto se klientům prezentují především jako mladí tvůrci, kteří mají dostatek zkušeností z práce na jiných projektech. Jak řekl pan Mádl, „…my jsme oba tuto práci dělali už mnohokrát, jenom teď je to v jiném dresu.“70 Osobně se pak prezentuje spoluprácí na scénářích pro Bio Illusion nebo pro režiséra Tomáše Vorla. Druhou oblastí, které by se společnost chtěla v budoucnu věnovat, je hraný film. Jiří Mádl spolupracoval již na řadě projektů jako scénárista a dramaturg a Jakub Štáfek režíroval několik studentských filmů, a proto věří, že do roka budou schopni 67

Autor - Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 Autor - Rozhovor s Jiřím Mádlem ze dne 3. 6. 2012 69 Autor - Rozhovor s Jiřím Mádlem ze dne 3. 6. 2012 70 Autor - Rozhovor s Jiřím Mádlem ze dne 3. 6. 2012 68

45

vyprodukovat vlastní film. Osobně si myslím, že toto přání zatím zní poněkud přehnaně, avšak ze znalosti obou pánů usuzuji, že to není úplně nemožné. 6.3.1. Shrnutí rozhovoru

Během tohoto rozhovoru jsem zjistil, že hlavním motivem, pro založení vlastní společnosti, byla vidina vlastní tvůrčí svobody. Majitelé se rozhodli, že se pokusí spojit ve své firmě činnost reklamní agentury a produkční společnosti, a vznikl tak zajímavý koncept, v jehož úspěch jeho autoři opravdu věří. Dle mého názoru jejich přesvědčení vychází především z množství kontaktů, které dosud mají a z prací, kterými se jako jednotlivci mohou prezentovat. V tomto ohledu mají nespornou výhodu oproti jiným, nově vznikajícím společnostem. Bohužel, zatím Funny Bunny Films nemá dostatečné portfolio vlastních projektů, a tak se spoléhá při získávání kontaktů především na doporučení. Současně jsem se dozvěděl, že jsou majitelé nespokojeni s podmínkami, které v současnosti panují mezi některými producenty a jejich zaměstnanci. Proto chtějí vytvářet rovné podmínky spolupráce jejich externím partnerům. Kreativnímu přístupu k novým zakázkám přispívá i záměr spolupracovat s mladými tvůrci, kteří zatím nedostali příležitost výrazněji se projevit.

6.4. Vyhodnocení rozhovorů V prvních dvou rozhovorech, které jsem vedl s pány Jakubem Štáfkem a Petrem Slavíkem, jsem zjišťoval, jakým způsobem dnes pracují moderní produkční společnosti. Domníval jsem se, že postupy jsou stejné a rozdíly jsou pouze v kreativním přístupu k zakázkám. Jak jsem se ale dozvěděl, speciálně tyto dvě společnosti, jsou značně odlišné. Prvním rozdílem je orientace na jiný druh audiovizuální tvorby a s tím související rozdíly v kontaktu se zákazníkem. Zatímco Frmol se zabývá především tvorbou pořadů pro televizi, jako koncového klienta, Armada Films je v podstatě reklamní produkcí. Z toho vyplývají rozdíly v komunikaci se zákazníkem. V prvním případě, kdy je zákazníkem televize, probíhá jednání producentů přímo s televizní stanicí, která si pořady objednala. V případě reklamní tvorby jsou veškerá jednání mezi zákazníkem a produkční společností vedena skrz prostředníka ve formě reklamní agentury. Zcela stejné není ani personální uspořádání firmy, ačkoliv obsazované pozice jsou stejné. Dle těchto rozhovorů je praxe taková, že na vrcholu firemní hierarchie stojí vždy producent, pod kterým je tzv. produkční. Ten má fakticky na starosti celý projekt a odpovídá za jeho zhotovení od začátku do konce. Rozdíl mezi společnostmi je hlavně v tom, kolik zaměstnanců mají vlastních a kolik jich najímají externě. Armada Films pracuje s minimálním počtem vlastních lidí a na každý projekt najímá externí členy týmu, se kterými obvykle spolupracuje. Oproti tomu Frmol má například svého

46

vlastního režiséra nebo kameramana a další členy štábu najímá až v případě nadstandartní potřeby. Rovněž mě při rozhovoru s panem Slavíkem překvapilo, že mi spíše vyvrátil, než potvrdil tvrzení Jakuba Štáfka o tom, že ceny reklamy pro internet a televizi se liší pouze v ceně zakázky, která je účtována zákazníkovi. Podle pana Slavíka jsou ty ceny rozdílné nejen proto, že v televizi má reklama větší účinnost, ale také proto, že technické zpracování a následná postprodukce je pro spot pro televizi požadována v jiné kvalitě, a tudíž je dražší. Oba dva se však shodli na tom, že trh projde určitými výraznými změnami. Za prvé se počet produkčních společností, v důsledku změny poptávky, redukuje a zbudou zde jen silní hráči. Za druhé se tyto zbylé společnosti budou profilovat na určitou oblast audiovizuální tvorby. Před vypracováním těchto rozhovorů jsem se domníval, že tyto společnosti jsou vlastně multifunkční a zaměřují se na celou škálu projektů. Dotazovaní mě však vyvedli z omylu, neboť konkrétně tyto dvě společnosti jsou jasně zaměřeny pouze na jednu oblast této tvorby. A dle jejich názoru to platí pro většinu produkčních společností. Ve třetím rozhovoru, který se týkal nové společnosti Funny Bunny Films, jsem zjišťoval, jakým způsobem se může mezi stálicemi na trhu prosadit nová společnost. Myslím, že koncept, který spojuje kreativní práci reklamní agentury s technickou prací produkční společnosti má šanci na úspěch, neboť tato praxe není příliš rozšířená. Jako poslední zjištění, které bylo v rozporu s mým povědomím o této branži před těmito rozhovory, jsem se dozvěděl, jak důležité jsou dobré kontakty. I když společnost disponuje kvalitním technickým vybavením a špičkovými tvůrci, bez dobrých kontaktů na správných místech nemá příliš velkou šanci na úspěch. Proto si myslím, že i zmíněná společnost Funny Bunny Films má dobré předpoklady pro svůj zdárný rozvoj, neboť to, co mají její majitelé především, jsou právě tyto kontakty a doporučení.

47

Závěr Jak jsem si předsevzal již v úvodu této práce, věnoval jsem se na předešlých stránkách filmovému průmyslu v České republice. V první části jsem se rozhodl shrnout, jak vypadala kinematografie v Československu před pádem socialistického režimu. Proto jsem psal o třech hlavních subjektech, které zde za podpory státu fungovaly a na jejichž základech pak vyrostly mnohé další společnosti, se kterými se setkáváme ještě dnes. V teoretické části jsem se zaměřil zejména na společnosti, které se zabývají samotnou technickou stránkou výroby audiovizuálních děl. Zpracoval jsem tedy pojednání, ve kterém jsem zmínil i dvě reálné produkční společnosti, které u nás působí. Zde jsem vyhledal informace o tom, jak jsou tyto společnosti zaměřeny a jakým způsobem pracují. Následně jsem se věnoval tématu souvisejícímu s jejich následnou distribucí ke koncovému zákazníkovi. Specifikoval jsem hlavní úkoly, které distributorovi náleží, a popsal jsem tři společnosti, které u nás v současnosti působí. V případě té největší, tedy Bontonfilmu, jsem popsal i jeho celou historii, neboť jeho počátky lze vysledovat až do roku 1912 k zakladateli Miloši Havlovi. Přes Unii Filmových Distributorů jsem se také dostal k řadě zajímavých údajů, které jsem použil pro ilustraci toho, jak se jednotliví distributoři podílí na obchodu s filmy v České republice. Velkou část práce jsem také věnoval České televizi, která jako producent nebo koproducent vstupuje do většiny dnes vyráběných snímků v české televizi. Zjistil jsem, že i kdy zákon ji tuto povinnost nařizuje pouze velmi volně, činí Česká televize pro naši kinematografii víc, než jakýkoliv jiný subjekt u nás. Po nastudování příslušné literatury jsem si jist, že pokud by přestala podporovat nové projekty, točila by se u nás zhruba třetina snímků než dnes. Zjistil jsem také, že je ČT kritizována za to, že si za tuto pomoc nárokuje vysílací práva k těmto filmům. To není nic neobvyklého, avšak v tomto případě se jedná o práva po dobu autorskoprávní ochrany díla, což činní v současnosti 50 let. Z těchto důvodů byla Česká televize značně kritizována například Asociací producentů v audiovizi. Oproti tomu televize Nova vstupuje do projektů jako rovnocennější partner, avšak nedisponuje takovým kapitálem, aby podporovala stejné množství projektů. Ve druhé polovině práce jsem se zaměřil na ověření mých hypotéz ohledně fungování produkčních společností v České republice. Z toho důvodu jsem oslovil dva zástupce takovýchto firem a požádal je o rozhovor. K mému potěšení byli velmi ochotní a tak jsem oběma položil mnou pečlivě sestavené otázky, abych se dozvěděl více o organizaci a zaměření firem, ve kterých pracují. Rozhovory probíhaly velmi plynule a nenuceně, což přispělo k jejich zdárnému vyhodnocení. Dozvěděl jsem se, že v dnešní době jsou tyto firmy převážně specializované na jeden konkrétní druh tvorby, jako je například reklama. Taková společnost se na trhu prosadí 48

lépe, než kdyby se snažila orientovat na veškerou audiovizuální tvorbu. Navzdory mým dřívějším předpokladům jsem se dozvěděl, že nestačí řemeslo zvládnout pouze technicky, ale co je téměř důležitější, jsou dobré kontakty, neboť známí a lidé na dobrých místech udělají více, než nějaká reklama. A tím nemám na mysli v žádném případě něco jako protekci či úplatky. Jelikož se zase nejedná o tak velkou komunitu lidí, zná se v této branži téměř každý s každým a osobní sympatie a schopnosti jsou zde velmi důležité. V samém závěru práce jsem ještě vedl rozhovor ohledně nově založené produkční společnosti Funny Bunny Films, která si dala za cíl trochu rozvířit vody v oblasti reklamní tvorby pro tuzemské klienty. Její zakladatelé se domnívají, že je třeba využít mladých talentovaných tvůrců, kteří zatím neměli příležitost se posadit. Právě sami zakladatelé se řadí mezi tyto talenty, a proto si myslím, že pokud neusnou na vavřínech a budou dodržovat základní pravidla důležitá pro každé podnikání, mají velkou šanci na úspěch. Z mé práce se tak stal jakýsi náhled na dnešní filmařský trh a přiblížil některé aspekty tohoto podnikání. Kdybych se měl podrobněji rozepsat o všech oblastech, které jsem v této práci zmínil, vydalo by to přinejmenším na diplomovou práci, ne-li celou knihu. Nevylučují, že se k této práci v magisterském studiu vrátím a pokusím se ji dále rozvést. Témat je stále dost. Touto prací jsem splnil cíle, které jsem si v úvodu stanovil a věřím, že moje bakalářská práce je přínosem nejen pro mě, ale i pro možné budoucí čtenáře.

49

Seznam použitých zdrojů informací Knižní zdroje KRUPMÁR, Pavel. Česká televize jako filmový producent v letech 1992 – 2002 - 1. ČÁST. Iluminace: časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Praha: Národní filmový archiv, 2010. ISSN 0862-397x. KRUPMÁR, Pavel. Česká televize jako filmový producent v letech 1992 – 2002 – 2. ČÁST. Iluminace: časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Praha: Národní filmový archiv, 2011. ISSN 0862-397x. DANIELIS, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace: časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Praha: Národní filmový archiv, 2007. ISSN 0862-397x. CLEVÉ, Bastian. Film production management. 3rd ed. Boston: Elsevier, 2006, x, 226 p. ISBN 02-408-0695-6. PUCHALSKÝ, Jakub. Česká televize ve službách veřejnosti. Česká televize. Praha, 1999. Předpis č. 50/1945 Sb. Dekret presidenta republiky o opatřeních v oblasti filmu Předpis 13/1962 Sb. Vládní nařízení o nové organizaci Československého filmu Zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi Zákon č. 241/1992 Sb. Zákon České národní rady o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie Zákon č. 273/1993 Sb. o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých předpisů Zákon č. 39/2001 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 483/191 Sb.

Internetové zdroje PLASS, Jiří. Zpráva o Bratrech v triku: Život a práce studia animovaného kresleného filmu Bratři v triku v Praze 1942 – 2011. [online]. [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.czechanimation.cz/texts/bratri-triku/ KALISTA, Jaromír. Filmová produkce. [online]. [cit. 2012-06-1]. Dostupné z: http://filmovka.tym.cz/dokumenty/uvodprodukce.doc . MERTOVÁ, Michaela. Úvod do českého animovaného filmu. [online]. [cit. 2012-0519]. Dostupné z: http://www.nfa.cz/res/data/007/001083.pdf

50

HEJDOVÁ, Irena. Vratné lahve mají 100 milionů tržeb, ale nulový zisk. [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/clanek.phtml?id=452513 HORÁČEK, Filip. Vlastník Novy, společnost CME, koupil Bontonfilm. [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/vlastnik-novy-spolecnost-cmekoupil-bontonfilm-fu0-/ekoakcie.aspx?c=A110328_143543_ekoakcie_fih ČTK, IDNES. Slavní Bratři v triku oslaví šedesátku. [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/show_aktual.aspx?r=filmvideo&c=A050609_155243_filmvideo_ gra FRMOL S.R.O. [online]. [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.frmol.com/cs/kdojsme/ FINANCNINOVINY.CZ. CME dokončila akvizici distribuční společnosti Bontonfilm. [online]. [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/316606cme-dokoncila-akvizici-distribucni-spolecnosti-bontonfilm/ UFD. 18. týden (víkend od 3.5.2012, celý týden od 26.4.2012). [online]. [cit. 2012-0528]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/system/files/clanky/top20201218cz.xls UFD. [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/unie-filmovychdistributoru ČESKÁ TELEVIZE. [online]. [cit. http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/

2012-05-25].

BONTON ATELIERY ZLÍN. [online]. [cit. http://www.ateliery.cz/cz/historie/time-line.html

2012-05-18].

Dostupné Dostupné

z: z:

STILLKING FILMS. [online]. [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://stillking.cz/ Databáze animované tvorby - Bratři v triku. [online]. [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.animsvet.cz/studio/21-bratri-v-triku UFD. Market share distribučních společností 2010. [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/system/files/clanky/marketufd2010.xls UFD. Market share distribučních společností 2011. [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/system/files/clanky/marketufd2011_0.xls UFD. Roční market share distribučních společností. [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.ufd.cz/clanky/rocni-podily-distribucnich-spolecnosti-marketshare

51

Rozhovory Rozhovor s Jakubem Štáfkem ze dne 12. 5. 2012 Rozhovor s Petrem Slavíkem ze dne 17. 5. 2012 Rozhovor s Jiřím Mádlem ze dne 3. 6. 2012

52

Seznam tabulek Tabulka 1: Podíly prvních deseti společností na filmové distribuci v ČR v roce 2010 .. 25 Tabulka 2: Podíly prvních deseti společností na filmové distribuci v ČR v roce 2011 .. 25

53

Seznam citovaných filmů, seriálů a pořadů 3 sezóny v pekle (Tomáš Mašín, 2009) 30 případů majora Zemana (Jiří Sequens st., 1974) 5 proti 5 Agent bez minulosti (Doug Liman, 2002) Amadeus (Miloš Forman, 1984) Avengers (Joss Whedon, 2012) Betlém (Jiří Trnka, 1947) Big Brother (2005) Bob a Bobek: Králící z klobouku (Václav Bedřich, 1979) Casino Royal (Martin Campbell, 2006) Cesta do pravěku (Karel Zeman, 1955) Císařův slavík (Jiří Trnka, Miloš Makovec, 1948) Comeback (Jaroslav Fuit, Jakub Sommer, Jiří Novák, 2008) Černá sanitka (Mojmír Kučera, Jiří Novák, 2008) Čeští fyzikové v evropské laboratoři CERN (1999) Dobrodružství archeologie (2001) Dokumentární film pro pamětníky (1995) Expozitura (Petr Kotek, Ivan Pokorný, 2008) Fimfárum 2 (Vlasta Pospíšilová, Břetislav Pojar, Aurel Klimt, Jan Balej, 2006) Gympl (Tomáš Vorel st., 2007) Hádej, kdo jsem (Jan Sládek, 2007) Hlídač. č. 47 (Filip Renč, 2008) Horem pádem (Jan Hřebejk, 2004) Kájínek (Petr Jákl ml., 2010) Kolja (Jan Svěrák, 1994) 54

Komunitární soudní agenda a národní soudce (1998) Krysař (Jiří Bárta, 1985) Křidýlko nebo stehýnko (Claude Zidi, 1976) Líbáš jako Bůh (Marie Poledňáková, 2009) Likvidátor (Chuck Russell, 1996) Limonádový Joe aneb Koňská opera (Oldřich Lipský, 1964) Mach a Šebestová na cestách (Cilka Dvořáková, 2005) Markéta Lazarová (František Vláčil st., 1967) Mission Impossible: Ghost Protocol (Brad Bird, 2011) Na cestě (2006) O Krtkovi (Zdeněk Miler, 1957) O milionáři, který ukradl slunce (Zdeněk Miler, 1948) Obecná škola (Jan Svěrák, 1991) Okresní přebor (Jan Prušinovský, Jakub Kohák, 2010) Ostře sledované vlaky (Jiří Menzel, 1966) Pat a Mat (Lubomír Beneš, 1976) Pepek námořník (Joy Batchelor, John Halas, 1960) Pérák a SS (Jiří Brdečka, Jiří Trnka, 1946) Posezení s Janem Burianem (Oskar Reif, Pavel Koutecký, 1992) Prachy dělaj člověka (Jan Kulhavý, Jiří Chlumský, 2006) Probudím se včera (Miloslav Šmídmajer, 2011) Proč EU?! (1996) Protektor (Marek Najbrt, 2009) Pupendo (Jan Hřebejk, 2003) Rambo (Ted Kotcheff, 1982) Román pro ženy (Filip Renč, 2004)

55

Snowboarďáci (Karel Janák, 2004) Staré pověsti české (Jiří Trnka, 1952) Super Size Me (Morgan Spurlock, 2004) Špalíček (Jiří Trnka, 1947) Tajemství vody (2009/2010) Tajemství zdravého života (2011) Tankový prapor (Vít Olmer, 1991) Tom a Jerry (Tex Avery, Chuck Jones, 1940) Tři oříšky pro Popelku (Václav Vorlíček, 1973) Ulice (Dušan Klein, Otakar Kosek, 2005) Van Helsing (Stephen Sommers, 2004) Vánoční sen (Karel Zeman, Bořivoj Zeman, 1945) Venkovský učitel (Bohdan Sláma, 2007) Vetřelec (Ridley Scott, 1979) Vodopád Tomáše Hanáka (2005) Vratné láhve (Jan Svěrák, 2006) Vražda v Ostrovní ulici (Svatopluk Innemann, 1933) Žena za pultem (Jaroslav Dudek, 1977) Ženy v pokušení (Jiří Vejdělek, 2010) Žofka a spol. (Miloš Macourek, 1988)

56