Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2012
Hanna Murauyova
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Podniková ekonomika a management
Název bakalářské práce:
Zánik podniku
Autor bakalářské práce:
Hanna Murauyova
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Luboš Smrčka, CSc. 2
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Zánik podniku“ vypracovala samostatně s vyuţitím literatury a informací, na něţ odkazuji.
V Praze dne 1. prosince 2012
Podpis 3
Název bakalářské práce: Zánik podniku
Abstrakt: Tématem této bakalářské práce je zánik podniku. Hlavním cílem práce je zhodnocení vyuţití insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. V práce se především zaměřím na poslední fázi ţivotu podniku – jeho zrušení a zánik. V teoretické části jsou popsány všechny fáze ţivotního cyklu podniku, jeho krize a sanace, insolvenční řízení, jeho fáze a subjekty. Dál v teoretické části jsou popsány způsoby řešení úpadku dluţníka. Cílem praktické části je popsat průběh insolvenčního řízení Oděvního podniku Prostějov, a.s. V praktické části také popíšu moţné příčiny problému, jeho řešení a současnou situaci v podniku. V závěru zhodnotím vyuţtí insolvenčního zákona na základě insolvenčního řízení Oděvního podniku Prostějov, a.s.
Klíčová slova: Dluţník, věřitel, insolvenční právo, insolvenční řízení, úpadek, reorganizace, oddluţení, konkurz. 4
Title of the Bachelor´s Thesis: Dissolution of a company
Abstract: The topic of the bachelor’s thesis is the dissolution of a company. The main aim of the thesis is the evaluation of the use of the Insolvency act No 182/2006 Coll., about bankruptcy and the ways of its solution. In the bachelor’s thesis I’m going to concentrate on the final stage of the life of the company – its demise and dissolution. In the theoretical part I describe all stages of the life of the company, its crisis and redevelopment, insolvency proceedings, their stages and subjects. In the theoretical part I also describe the ways of solution bankruptcy. The aim of the practical part is to describe the evaluation of the insolvency proceedings of the Odevni podnik Prostejov, a.s. In the practical part I also describe the possible reasons of the problem, its solution and the present situation in the company. In conclusion I evaluate the use of the Insolvency act on the basis of the insolvency proceedings of the Odevni podnik Prostejov, a.s
Key words: Debtor, creditor, insolvency law, insolvency proceedings, bankruptcy, reorganization, discharge, bankruptcy. 5
Poděkování
Touto cestou bych chtěla poděkovat Ing. Luboši Smrčkovi, CSc. za odborné vedení této bakalářské práce, poskytnutou pomoc a připomínky.
6
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1 Ţivotní cyklus podniku............................................................................................................ 9 2 Krize podniku ........................................................................................................................ 11 2.1. Příznaky krize ................................................................................................................ 12 2.2. Příčiny krize .................................................................................................................. 13 3 Sanace.................................................................................................................................... 14 4 Zrušení a zánik ...................................................................................................................... 16 4.1. Zrušení společnosti bez likvidace ................................................................................. 17 4.2.Likvidace společnosti ..................................................................................................... 21 5 Úpadek a způsoby jeho řešení ............................................................................................... 22 5.1. Konkurz ......................................................................................................................... 23 5.2. Reorganizace ................................................................................................................. 24 5.3. Oddluţení ...................................................................................................................... 26 6 Insolvenční řízení .................................................................................................................. 27 6.1. Průběh insolvenčního řízení .......................................................................................... 27 6.2. Subjekty insolvenčního řízení ....................................................................................... 30 7 Praktická část......................................................................................................................... 31 7.1. O společnosti ................................................................................................................. 31 7.2. Příčiny krachu OP ......................................................................................................... 32 7.3. Průběh insolvenčního řízení OP Prostějov .................................................................... 34 7.4. Rozprodej majetku ........................................................................................................ 36 Závěr......................................................................................................................................... 37 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 39
7
Úvod Dnes je vţdy podnikání spojeno s určitou mírou nejistoty, a to jak pro podnikatele, tak i pro jeho věřitele. Současný vývoj celosvětové ekonomiky, rostoucí konkurence způsobují to, ţe se stále více firem dostává do finančních potíţí. Proto věřitelé poskytující podnikům své peníze od nich poţadují garance, ţe v případě, ţe se podnik ocitne v platebních problémech, oni o své finanční prostředky nepřijdou. A navíc chtějí mít jako svou oporu zákon, který postaví jejich zájmy na první místo a v nejvyšší míře uspokojí jejich pohledávky. Právě nejvyšší míra uspokojení věřitelů je i hlavním cílem insolvenčního zákona, který je základem mé bakalářské práce. Má bakalářská práce je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. První teoretická část je věnována poslední fázi ţivotu podniku – jeho zrušení a zániku. V této kapitole mé práce bude také projednáno o všech fázích ţivota, kterými prochází podnik, o jeho krizi a sanaci. Dále se zaměřím na popis insolvenčního řízení, jeho fází, subjektů. Další podkapitolou teoretické části bude popis způsobů řešení úpadku dluţníka, které nabízí insolvenční zákon. Jsou to konkurz, reorganizace a oddluţení. Hlavním cílem mé bakalářské práce je zhodnotit vyuţití insolvenčního zákona v České republice. V tom mi pomůţe praktická část mé práce, která je zaměřena na případ Oděvního podniku Prostějov, který je od roku 2010 v konkurzu. V této části své práce popíšu vývoj krizového řešení situace v podniku v návaznosti na insolvenční zákon. V závěru zhodnotím funkčnost insolvenčního zákona na příkladě společnosti OP Prostějov a pokusím se popsat, jak situace kolem zkrachovalého podniku můţe ovlivnit budoucí podobu bankovního sektoru v České republice.
8
1 Životní cyklus podniku Za dobu své existence kaţdý podnik prochází určitými stádii vývoje, tzv. ţivotním cyklem, který je časově ohraničený začátkem a ukončením podnikatelské činnosti. Ţivotní cyklus podniku popisuje jeho vývoj v čase. Ţivot podniku lze rozdělit do pěti fází: 1. Zaloţení a vznik 2. Růst 3. Stabilizace 4. Krize 5. Zánik Všechny fáze ţivotního cyklu podniku jsou znázorněny na grafu 1. Graf 1: Ţivotní cyklus podniku
Zdroj: Synek M, Kislingerová E.: Podniková ekonomika – 5. vydání. Str. 95 Ne kaţdý podnik prochází všemi vývojovými fázemi. Fáze krize a zániku potká jenom ty podniky, které včas nereagují na změny, k nimţ v době působnosti firmy dochází. Kaţdá jednotlivá fáze ţivota podniku vyţaduje různé přístupy jejího řízení, jejichţ nerespektování obvykle vede ke krizi a předčasnému zániku, a podnik tak neprochází celým ţivotním cyklem. Proto hlavním cílem manaţerů je, aby podnik dosáhl takového stavu, kdy dlouhodobě funguje na trhu a je trvale úspěšný.
9
Ţivot podniku začíná jeho zaloţením a vznikem. Většina podniků vzniká na základě podnikatelského nápadu. Pro první fázi je charakteristické, ţe podnikatel vytváří určité předpoklady, které jsou nezbytné pro realizaci výrobního procesu. Mezi nejdůleţitější patří např. zajištění potřebného počtu pracovníků, vytvoření vrcholového managementu, vytvoření majetkové báze pro zajištění nezbytné výrobní kapacity atd. Další významné součásti první fáze jsou zakladatelský projekt, který komplexně řeší nejen to, co vyrábět, ale také jak a na jakém zařízení vyrábět, dále jaké jsou příleţitosti na trhu a dostupnost zdrojů pro výkon podnikatelské činnosti. Podstatnou součástí zakladatelského projektu je zakladatelský rozpočet, který se zpracovává za účelem specifikace prostředků potřebných k podnikání. Jde hlavně o výdaje spojené se zaloţením podniku, soupis majetku pro rozjezd firmy, zjištění výše finančních prostředků, které podnikatel bude potřebovat do doby, neţ mu firma začne generovat peníze. Firma se zakládá sepsáním společenské smlouvy (resp. zakládací listiny) a vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Podnik, který byl úspěšně zaloţen, přechází do další fáze, fáze růstu. Pro tuto fázi je charakteristické, ţe podnik rozšiřuje objem výroby a prodeje nebo poskytovaných sluţeb, a uţ si vybudoval určité postavení ve svém oboru. Mezi typické znaky fáze růstu lze označit rostoucí obrat, stoupající počet zákazníků a výrazně zvětšující se zisk. Fáze růstu je také spojena s vysokými marketingovými náklady na podporu prodeje, a často i agresivní cenovou politikou. To, ţe podnik roste, znamená tři věci, a to: trh má zájem o danou produkci nebo o sluţby, které podnik poskytuje; management podniku je úspěšný ve své práci; podnik je ziskový.1 Růst podniku znamená rozšiřování jeho aktivit, avšak i zvýšenou míru rizika, která plyne právě z růstu. Fáze růstu je pro podnik obdobím příjemným, avšak zároveň se jedná o období, kdy řada podniků nezvládá situaci a dochází k jejich zániku. Projde-li podnik úspěšně fází růstu, následuje obvykle fáze stabilizace. Je to období, ve kterém podnik dosáhl optimální velikosti s ohledem na trţní příleţitosti. To, ţe je podnik ve fázi stabilizace, neznamená, ţe přestává růst. Charakteristickými rysy pro podnik v období stabilizace jsou: vysoké a mírně stoupající výkony, uzavřený okruh zákazníků, vysoký podíl opakovaných nákupů a zřetelný konkurenční boj. Podniková strategie ve fázi stabilizace je zaměřená na udrţení pozic, které podnik k tomuto období získal. Proto musí management firmy správně a včas reagovat na změny, ke kterým dochází.2 Můţe nastat situace, kdy podnik ztrácí potřebné tempo růstu a jeho aktivy se začnou sniţovat. Příjmy podniku začnou klesat, zatímco náklady růst. V podniku nastává období krize. V této fázi ţivotního cyklu organizace dochází k nepříznivému vývoji výkonnosti, likvidity a trţní hodnoty. Kdyţ tento vývoj bude pokračovat, bude ohroţena její další existence. Ale tam, kde je management předvídavý, firmy toto období překonají, a to díky souboru opatření přijímaných ze strany vedení podniku. Smyslem těchto opatření je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy. Tato opatření nazýváme sanací. Pokud se nepodaří podnik sanovat a prosadit sanační opatření do ţivota, nastupuje jeho zrušení a zánik. Podnik zaniká dnem vymazání z obchodního rejstříku. Zániku společnosti předchází její zrušení.
1 2
Synek M., Kislingerová E.: Podniková ekonomika. Str. 97 Kislingerová E.: Manaţerské finance – 3. vydání. Str. 428
10
Fáze ţivotního cyklu podniku jsou odrazem vnějšího prostředí, ve kterém podnik funguje. Jako příkladem můţe být očekávaná tempa růstu HDP, fiskální politika státu, očekávané úrokové míry, devizové kurzy apod. Ţivotní cyklus je stejně ovlivňován příslušností podniku k určitému odvětví nebo sektoru, která jsou spojená s různou mírou citlivosti na vývoj ekonomiky, coţ znamená, ţe ne všechna odvětví se v dané době rozvíjejí stejným tempem. Proto hlavním úkolem manaţerů, kteří mají zájem na tom, aby jejich podnik byl trvale úspěšný, je včasné a správné analyzování jednotlivých jevů uvnitř a vně podniku a především včasné reagování na změny.
2 Krize podniku Jedním ze stádií ţivotního cyklu podniku je krize. V období krize v podniku dochází k nepříznivému vývoji výkonnostního potenciálu, trţní hodnoty, likvidity, čistého obchodního jmění. V případě, kdyby tento vývoj pokračoval, je ohroţená i další existence podniku. Obecně se dá říci, ţe krizí obvykle rozumíme situace v podniku, které trvale nebo po delší dobu představují negativní odchylky od normálního stavu. V dnešní době, v době dynamicky se měnícího prostředí, je krize přirozenou součástí ţivotního cyklu podniku, proto se kladou velké nároky na vedení podniku, které musí rychle a včas reagovat na vzniklou nepříznivou situaci a zabezpečit překonání krizového vývoje. Ne vţdy ale krize znamená pro podnik jenom to negativní. Na jedné straně můţe být krize pro podnik nepříznivým vývojem, kvůli kterému se dostane do velkých potíţí, ale na stranu druhou můţe být pro něj i příleţitostí něco změnit, a tak získat mnohem lepší výsledky. Důleţitým okamţikem pro podnik je identifikace krize co nejdříve při jejím vzniku. Pak musí bez prodlení následovat její efektivní řešení. Ne vţdy ale identifikace krize zároveň znamená i její řešení. Podnikovou krizi můţeme rozdělit na dva druhy dle jejího vztahu k podniku, a to na krizi závaţnou, která ohroţuje samotnou existenci firmy, a na krizi méně závaţnou, která dlouhodobě ohroţuje základní cíle firmy. Prakticky neexistuje firma, která by neprošla krizovým obdobím nebo alespoň stagnací. Proto v zahraničních firmách vrcholový management věnuje aţ 80% svého pracovního času strategickému řízení a pouze 20% řízení operativních úkolů. Dokonce i střední management věnuje aţ 40% svého pracovního času strategickému řízení, podobně i na operativní úrovni (např. mistři) věnují aţ 5% času řešení strategických a eventuálně i krizových problémů.3 Ideální rozloţení času, který management podniku musí věnovat problémům na různých úrovních řízení, zachycuje obrázek 1.
3
Rais K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. Str. 27
11
Obrázek 1: Ideální rozloţení času, který management firmy věnuje problémům na různých úrovních řízení
Zdroj: Smejkal V., Rais K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích – 3, rozšířené a aktualizované vydání. Str. 33
2.1. Příznaky krize Abychom mohli krizi podniku včasně zachytit a následně zastavit její negativní vývoj, potřebujeme vědět, jaké můţe mít projevy ve svém raném stádiu a jaké klíčové situace můţeme sledovat u podniků procházejících krizí. Například kdyţ je firma dlouhodobě ztrátová a platebně neschopná, nebo se vyznačuje sice dílčími, avšak závaţnými problémy, které mohou vést k likvidaci, lze říci, ţe se podnik nachází v úpadku. Často se stává, ţe se společnost zdánlivě jeví jako velmi úspěšná, ale v důsledku svého růstu trvale naráţí na nedostatek kapitálu. V této situaci se také můţe jednat o podnik, který prochází krizí. Často krize můţe vznikat i nenápadně a trvat několik let, aniţ by se projevily její příznaky. Krize v podniku můţe vzniknout v důsledku běţného ekonomického vývoje, ale také jako výsledek omylů a nesprávného chování uvnitř podniku. V prvním případě příčiny krize nelze nějakým způsobem ovlivnit, avšak v případě druhém je můţeme a musíme zčásti ovlivnit. Příznaky krize podniku můţeme rozdělit na vnější a vnitřní. Mezi základní příznaky krize uvnitř podniku patří zejména: nedisciplinovanost a uvolněnost finančního řízení firmy; splácení bankovních úvěrů, které jsou preferovány před veškerou ostatní činností; pozastavení plateb sociálního a zdravotního pojištění; neplacení nebo pozdní placení daní; prodluţování doby splatnosti faktur nebo upřednostňování některých věřitelů; nedostatek materiálu na výrobu; výpadky ve výrobě; 12
nákup zastaralé technologie výroby či sluţeb; drahá výroba ve srovnání s konkurencí; nedostatek volných finančních prostředků, nezbytných pro výrobu; nekvalitní výroba (např. zvýšený počet reklamací a stíţnosti zákazníků); odchod klíčových zaměstnanců.4 Jak jsem uţ uvedla, tyto interní příznaky krize management podniku můţe ovlivnit. Je proto nezbytné neustále kontrolovat a hodnotit vývoj podniku, včas přijímat vhodná opatření pro odstranění zjištěných problémů. Naopak vnější příznaky krize nemůţe management podniku ovlivňovat. Mezi vnější příznaky krize patří: trhy, na kterých firma působí, stálé více stagnují nebo silně kolísají; zesiluje se tlak konkurence, konkurence je v poslední době stále lepší; obchodování je stále těţší; klesá počet stálých zákazníků (klesá poptávka po výrobcích či sluţbách firmy); firma je závislá na několika velkých zákaznících; prudce kolísají ceny surovin na trhu; výrobky nejsou konkurenceschopné; projevuje se negativní vliv změny kurzu měny.5 Ve většině případů ale krize vzniká jako následek vzájemného působení interních a externích příznaků na jedné straně, a neadekvátního rozhodování i nevhodných reakcí na změnu managementu podniku na straně druhé. Hlavní podmínkou úspěšného překonání krize je její včasné odhalení a přijetí příslušných opatření. Krizi je nutné rozpoznat co nejdříve, neţ se dostane do takového stádia, kdy bude prakticky nezvladatelná.
2.2. Příčiny krize Kaţdá krize má svou příčinu. Příčiny krize podniku můţeme rozdělit na dvě skupiny: Vnitřní příčiny krize, Vnější příčiny krize Interní příčiny podnik sám můţe a musí ovlivňovat tak, aby předcházel situacím, které mohou vést k jeho likvidaci. To je moţné pouze tehdy, kdyţ se trvale analyzují a vyhodnocují výsledky hospodaření, přijímají se opatření ke zlepšení, která se bezprostředně realizují. Externí příčiny jsou činitele, které podnik sám nemůţe ovlivnit a které mají zásadní dopad na celkovou hospodářskou situaci. Situace, při které ke krizi dochází v důsledku působení externích, neboli vnějších faktorů, je mnohem obtíţnější, neţ v důsledku působení interních faktorů. 4
Smejkal V., Rais K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích – 3., rozšířené a aktualizované vydání. Str. 28 5 Smejkal V., Rais K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích – 3., rozšířené a aktualizované vydání. Str. 29
13
Nejčastější interní a externí příčiny krize podniku jsou popsány v tabulce 1. Tabulka 1: Interní a externí příčiny krize podniku
Interní příčiny
Chyby vedení podniku Problémy s likviditou Snižování ziskové marže Snižování rentability podniku Kvalita výrobků Vysoká fluktuace Růst nákladů podniku apod.
Externí příčiny
Politické faktory, např. rozšiřování EU, zavádění jednotné měny, mezinárodní hrozba terorismu Ekonomické faktory, např. fáze ekonomického růstu Finanční faktory, např. rozvoj nástrojů kapitálového trhu, využívání finančních operací pro vnější růst podniku Měnové faktory, např. problém vývoje úrokových měr ve vazbě na zachování měnové parity Právní a daňové faktory Sociální faktory apod.
Zdroj: Synek M.: Manaţerská ekonomika. Str. 422 Mezi další externí příčiny patří například změny v poptávce po produktech podniku, konkurence nebo změny cen vstupů.
3 Sanace Sanace je soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, jejichţ smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy.6 To je jeden z posledních kroků, které provádí management podniku. Je reakcí na nastalou krizi, resp. úpadek. Hlavním cílem sanace je dosaţení obratu podniku v dosavadním vývoji a dosaţení úrovně, na které byl podnik před krizí. Na grafu 2 je graficky znázorněn cíl sanace podniku.
Graf 2: Cíl sanace
6
Synek M.: Manaţerská ekonomika – 4.aktualizované a rozšířené vydání. Str. 420
14
Zdroj: Synek M.: Manaţerská ekonomika – 4. aktualizované a rozšířené vydání. Str. 420 Z hlediska časového horizontu můţeme sanační strategie rozdělit na tři programy: Krátkodobý sanační program; Střednědobý sanační program; Dlouhodobý sanační program. Smyslem krátkodobého sanačního programu je rychlá obnova narušené stability podniku. To je okamţitý, radikální zásah do chodu podniku zaměřený zejména do oblasti financování. V rámci krátkodobého sanačního programu řešíme okamţitý návrat k likviditě, např. z pohotových prostředků, zásob apod. Krátkodobý program zpravidla zahrnuje období několika týdnů, event. měsíců. Střednědobý sanační program zahrnuje rozhodnutí směřující k realizaci opatření, která vyţadují delší čas, protoţe se zpravidla jedná o zásadní restrukturalizaci podniku zaměřenou jak na předmět podnikání, tak na oblasti financování, případně dalších oblastí, zvláště změny v organizačním uspořádání podniku. V rámci střednědobého programu se snaţíme změnit výrobní program. Můţe to být např. dílčí změna, změna v řízení, propouštění, sniţování nákladů apod. Střednědobý program obvykle zahrnuje časový horizont jednoho roku. Smyslem dlouhodobého programu je předcházet krizovým situacím pomocí vhodně koncipované dlouhodobé strategie podniku.7 Sanace můţe být realizována bud’ vlastními silami, nebo s vyuţitím pomoci vnějšího okolí. Proto se rozlišuje bud’ autonomní nebo heterogenní sanace. Mimo to lze v současné době přizvat specializovanou firmu, která zpracuje nejen diagnózu krize, ale na základě poznatků analýzy navrhne i ozdravný program. Ozdravný program můţeme rozdělit do několika fází: 1. analýza výchozí situace podniku, která musí zahrnovat analýzu ekonomickou, výrobní, personální a finanční, a také shrnutí hlavních poznatků analýzy; 2. formulace cílů podniku, a to především cíle ve formování podílu na trhu a cíle v oblasti rentability; 3. ozdravný plán, jehoţ obsah závisí na výchozí situaci podniku. 7
Synek M.: Manaţerská ekonomika – 4. aktualizované a rozšířené vydání. Str. 423
15
Graf 3 ukazuje, jak vypadá ozdravný plán podniku. Graf 3: Ozdravný plán podniku
Zdroj: http://ekonomie.topsid.com/index.php?war=sanace_a_zanik_podniku
4 Zrušení a zánik Pokud sanace podniku není úspěšná, muţe dojít ke zrušení a zániku společnosti. Tyto dva pojmy je nutné odlišovat. Podle obchodního zákoníku dochází nejprve ke zrušení společnosti a aţ poté k jejímu zániku. Podnik zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku, avšak věcně a časově předchází zániku jeho zrušení. Ke zrušení podniku můţe dojít bud‘ na základě dobrovolného rozhodnutí vlastníka nebo na základě určitého donucení, a to bud’ v případě soudního rozhodnutí nebo v případě, ţe nastala určitá zákonná okolnost vynucující si toto řešení. Obecné důvody ke zrušení podniku jsou: uplynutí doby, na kterou byl podnik zaloţen, dosaţení účelu, pro který byl podnik zřízen, rozhodnutí společníků o zrušení podniku, rozhodnutí soudu o zrušení podniku, rozhodnutí o sloučení, splynutí nebo přeměně v jinou společnost nebo druţstvo.8 Zvláštní důvody pro zrušení jsou pak specifikovány pro jednotlivé právní formy společnosti v zákoně. Snad k nejdůleţitějším zvláštním důvodům patří: smrt společníka, zánik právnické osoby, která je společníkem, zbavení nebo omezení právní způsobilosti společníka, výpovědí společníka (v případě zaloţení společnosti na dobu neurčitou), prohlášení konkurzu nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku.9 8
Synek M.: Manaţerská ekonomika – 4. aktualizované a rozšířené vydání. Str. 427
16
Nejčastějším případem zániku společnosti je forma dobrovolného rozhodnutí příslušného orgánu. Rozhodnutí o zrušení musí řešit i otázku způsobu zrušení společnosti, tj. zda společnost bude zrušená s likvidací, nebo bez likvidace (to se jedná o případ sloučení, splynutí nebo rozdělení společnosti, eventuálně o přeměnu v jinou právní formu). Pokud se orgány společnosti rozhodnou o zrušení společnosti a vstupu do likvidace, mohou tento krok vzít zpět pouze do doby, neţ započne rozdělení likvidačního zůstatku. Mimo dobrovolného rozhodnutí příslušných orgánů můţe nastat situace, ţe společnost bude zrušena a následovně likvidována na základě rozhodnutí soudu. Tyto případy řeší obchodní zákoník v příslušných ustanoveních, přičemţ soud rozhoduje na základě podnětu státního orgánu či osoby, která osvědčí právní zájem: obvykle se jedná o ochranu zájmů věřitelů nebo společníků. Konkrétní případy jsou pak řešeny ve smyslu zákona. Soud můţe rozhodnout o zrušení podniku, pokud: se v uplynulých dvou letech nekonala valná hromada, společnost pozbude oprávnění k podnikatelské činnosti, zaniknou předpoklady pro vznik společnosti poţadované zákonem, společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond, činnost nevykonávají ti, kteří jsou k tomu oprávnění, společnost neplní povinnost prodat část podniku nebo se rozdělit, kterou jí uloţil Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe.10 V podmínkách České republiky jsou ve smyslu § 68 obchodního zákoníku upraveny dva způsoby zrušení společnosti: zrušení s likvidací, zrušení bez likvidace. Hlavním rozdílem těchto dvou způsobu je, ţe v případě zrušení společnosti bez likvidace přechází obchodní jmění na právního nástupce, a v případě zrušení s likvidací ţádný právní nástupce nevystupuje. Na obrázku 2 jsou znázorněny dvě moţnosti zrušení společnosti. Obrázek 2: Moţnosti zrušení společnosti
Zdroj: Synek M.: Manaţerská ekonomika – 4. aktualizovaná a rozšířené vydání. Str. 428
4.1. Zrušení společnosti bez likvidace
9
Synek M.: Manaţerská ekonomika – 4. aktualizované a rozšířené vydání. Str. 427 http://firmy.finance.cz/zivot-podnikatele/informace/zanik-podniku/zruseni-a-zanik/
10
17
Existuje moţnost zrušit společnost bez její likvidace, a to v případě fúze, převodu jmění na společníka nebo rozdělení společnosti, a také v případech, kdy je zamítnut návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku. Fúze je dobrovolné spojení dvou nebo více podniků do podniku jediného. Splynutím podniku bud všechny podniky zanikají a vzniká podnik nový, nebo jeden podnik existuje dál. Fúze ve státech s trţní ekonomikou je upravována zákonem a sledována státními orgány, jejichţ úkolem je sledovat zejména to, ţe fúze nevede k monopolnímu postavení podniku, protoţe státy s trţní ekonomikou obvykle mají zájem o vytváření konkurenčního prostředí. V České republice je tímto orgánem Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, kterým musí být kaţdá fúze schválena.11 Zanikající a nástupnické společnosti musí mít při fúzi stejnou právní formu. K fúzi se podniky rozhodují proto, ţe to je v jejich zájmu. Hlavními důvody pro fúzi jsou: synergický efekt12, existence volných peněz, pro které není lepší uplatnění, daňové výhody, které lze získat přesunem ztráty z přebíraného podniku do nové firmy, diverzifikace.13 Ve většině případů fúze dvou a více podniku bývá realizována z důvodu dosaţení významnější pozice na trhu. Dalším důvodem pro fúzi můţe být i řešení špatné finanční situace pro podnik v krizi. Jako jeden z nejdůleţitějších důvodů lze také označit i osobní motivy manaţerů společností, jejichţ platy mohou být navázány na velikost společnosti. Fúze můţe být i obranou proti nepřátelskému převzetí společnosti, při kterém přejímající společnost se snaţí koupit a manaţersky ovládnout cílovou společnost přes její nesouhlas. Existují tři druhy fúze: horizontální fúze: spojují se dva podniky ve stejné výrobní fázi a patřící do stejného odvětví; vertikální fúze: spojují se podniky v různých výrobních fázích, které na sebe navazují ; konglomerátní fúze: spojují se podniky, které nemají ţádný vzájemný vztah. Fúze se můţe uskutečnit formou sloučení nebo splynutí. Při fúzi sloučením dochází k takovému spojení obchodních společností, při kterém zaniká slučovaná společnost nebo více slučovaných společností bez likvidace a veškerá aktiva a pasiva přecházejí na společnost, se kterou byla nebo byly sloučeny. Při sloučení, na rozdíl od splynutí, nevzniká ţádná nová společnost, protoţe právním nástupcem v této situaci je jiţ existující obchodní společnost. Obrázek 3: Fúze sloučením
11
Synek M., Kislingerová E.: Podniková ekonomika. Str. 89 Synergický efekt se v případě slučování podniků projevuje v tom, ţe hodnota nového podniku je větší neţ hodnota spojovaných. 13 Rozdělování peněţných prostředků nebo investic do řady společností s cílem rozloţit riziko ztráty peněţných prostředků v situaci, kdyţ jedna společnost zbankrotuje. 12
18
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/premenyobchodnich-spolecnosti-opu/1000818/51717/ Při fúzi splynutím dochází k spojení obchodních společností, při kterém splývající obchodní společnosti zanikají a vzniká nová společnost . Obrázek 4: Fúze splynutím
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/premenyobchodnich-spolecnosti-opu/1000818/51717/ Rozdělení můţe mít formu: 1. rozdělení se vznikem nových obchodních společností či druţstev, Obrázek 5: Rozdělení se vznikem nových společností
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/premenyobchodnich-spolecnosti-opu/1000818/51717/ 2. rozdělení sloučením, 19
Obrázek 7: Rozdělení sloučením
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/premenyobchodnich-spolecnosti-opu/1000818/51717/ 3. kombinací rozdělení se vznikem nových obchodních společností nebo druţstev a rozdělení sloučením, Obrázek 6: Kombinace rozdělení se vznikem nových společností sloučením
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/premenyobchodnich-spolecnosti-opu/1000818/51717/ 4. rozdělení odštěpením. Rozdělení odštěpením dílu můţe mít formu: rozdělení odštěpením se vznikem jedné nebo více nových obchodních společností nebo druţstev, rozdělení odštěpením sloučením, kombinací rozdělení odštěpením se vznikem jedné nebo více nových obchodních společností nebo druţstev a rozdělení odštěpením sloučením.14 Rozdělením rozdělovaná společnost zpravidla zaniká. Výjimkou je rozdělení odštěpením, při kterém rozdělovaná společnost i dále existuje. Stejně jako u fúzí, zanikající, nástupnické a rozdělované společnosti musí mít při rozdělení stejnou právní formu. Další z forem přeměn obchodních společností, které umoţňuje obchodní právo, je převod jmění na společníka. Dá se říci, ţe to je nějakou obdobou sloučení. Podstatnou podmínkou této formy přeměny společnosti je určité procentuální vlastnictví dané společnosti 14
Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev, Část třetí, Rozdělení, § 243
20
společníkem, který převezme veškerá aktiva a závazky zanikající společnosti a vyplatí její minoritní akcionáře15.
4.2.Likvidace společnosti Jednou z hlavních forem zrušení a zániku společnosti je její likvidace. Likvidací se rozumí zákonem stanovený mimosoudní postup, který spočívá v procesu rozprodeje majetku společnosti, jeho převodu na peněţní prostředky, vypořádání závazků a pohledávek společnosti a rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky nebo akcionáře.16 Likvidace často vyvolává zdání katastrofy a je mylně spojována s neúspěchem v podnikání. Ale ne vţdy je likvidace podniku spojená s jeho neschopností v podnikání, protoţe mnohdy výnos z likvidace bývá pro vlastníky mnohem zajímavějším neţ pokračování v podnikání, a tak podnik můţe být úspěšně zlikvidován i tehdy, kdyţ ţádné problémy nemá. Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuţ je zrušená. Její vstup se zapisuje do obchodního rejstříku. Likvidace je zahájena ke dni, ke kterému pravomocně rozhodl orgán, statutární orgán společnosti nebo soud, o likvidaci. Po dobu likvidace uţívá firma upravený název společnosti s dovětkem „v likvidaci“.17 Proces likvidace se dá rozdělit na čtyři etapy, a to jsou: rozhodnutí o vstupu podniku do likvidace, tj. zrušení obchodní společnosti likvidací; předloţení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, tj. sestavení likvidačního plánu; realizace plánu likvidátorem, tj. rozdělení likvidačního zůstatku a skončení likvidace; výmaz společnosti, zrušení likvidace z obchodního rejstříku.18 Likvidace podniku podle zákona můţe provádět pouze likvidátor. Likvidátorem je většinou fyzická osoba, která je jmenována statutárním orgánem společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Pokud likvidátorem je právnická osoba, musí určit fyzickou osobu, jeţ bude jejím jménem likvidaci vykonávat. Na likvidátora tedy přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Kdyţ likvidátor porušuje své povinnosti, můţe ho soud odvolat a nahradit ho jinou osobou, a to na návrh osoby, která má právní zájem. Odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Úkolem likvidátora je především: zajistit optimální průběh likvidace s cílem tuto likvidaci provést při dodrţení všech zákonných postupů; úsporné vynakládání věcných i finančních zdrojů včetně efektivního vyřešení zaměstnaneckých a sociálních otázek; 15
Minoritní akcionář je akcionář, který vlastní méně významný počet akcií společnosti a ani nejedná s jinými akcionáři ve shodě, která by mu zajistila majoritní postavení. 16 Synek M.: Manaţerská ekonomika – 4. aktualizované a rozšířené vydání. Str. 428 17 Pelikán V.: Likvidace podniku – 6., aktualizované a rozšířené vydání. Str. 16 18 Synek M.: Manaţerská ekonomika – 4. aktualizované a rozšířené vydání. Str. 428
21
dosaţení co nejvyššího likvidačního zůstatku; včasné vyřešení některých specifických otázek, jako např. vypořádání, věcných břemen, ekologické problematiky, restitučních nároků, uloţení dokumentů do archivu atd. a ukončení činnosti; zajištění všech náleţitostí k výmazu podniku z obchodního rejstříku.19
5 Úpadek a způsoby jeho řešení Kaţdý podnik se můţe dostat do situace, kdy nebude schopný plnit své závazky. Pokud má firma více neţ dva věřitele, peněţité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, je v úpadku. Dál je podnik v úpadku, pokud má více věřitelů a souhrn všech jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.20 Insolvenční soud rozlišuje dvě základní formy úpadku: platební neschopnost, předluţení. Pokud je firma v úpadku kvůli závazkům po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, mluví se o úpadku ve formě platební neschopnosti. První podmínkou této formy úpadku je mnohost věřitelů. Znamená to, ţe dluţník je povinen mít více neţ 2 věřitele. Tato podmínka není splněna, pokud dluţník má u jednoho věřitele více pohledávek. Další podmínkou je neschopnost dluţníka plnit své závazky. Podle insolvenčního zákona21 podmínka je splněna, „nastane-li alespoň jedna z následujících situací: dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek za dlužníkem výkonem rozhodnutí nebo exekucí dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud“ Kdyţ dluţník má více věřitelů a celková hodnota jeho závazků je vyšší neţ hodnota jeho majetku, hovoříme o úpadku ve formě předluţení. Insolvenční zákon dál rozlišuje pojem tzv. hrozícího úpadku. Uţití tohoto institutu umoţňuje dluţníkovi podat návrh na insolvenční řízení i v případě, kdy mu úpadek teprve hrozí, a tím dostat moţnost zachránit své podnikání. Návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku můţe podat pouze dluţník, nikoli však věřitel. Insolvenční zákon nabízí několik způsobů řešení úpadku: Konkurz Reorganizace 19
Pelikán V.: Likvidace podniku – 6., aktualizované a rozšířené vydání. Str. 19 http://www.ipodnikatel.cz/Ukonceni-podnikani/upadek-aneb-co-vas-ceka-pri-insolvencnim-rizeni.html 21 http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/upadek-a-zpusoby-jeho-reseni.html 20
22
Oddluţení
Insolvenční zákon dává moţnost výběru ze tří variant, a dluţník tak můţe vybrat tu, která je vhodná pro jeho konkrétní případ. Přičemţ dluţník můţe zvolit variantu nejen s likvidačními postupy, ale i s prvkem sanačním. Výběr vhodného způsobu řešení úpadku je ale vţdy motivován co největší mírou uspokojení věřitelů.22
5.1. Konkurz Lze říci, ţe konkurz je nejčastěji vyuţívaným způsobem řešení úpadku dluţníka. Konkurz představuje likvidační způsob řešení úpadku, který spočívá ve zpeněţení majetkové podstaty dluţníka, z jehoţ výnosů se následně poměrně uspokojují pohledávky přihlášených věřitelů. Významným rysem konkurzu je skutečnost, ţe neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, tzn., ţe věřitelé mohou i v budoucnu soudně vymáhat své pohledávky, které jim nebyly uhrazeny. Všichni věřitelé se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky. O prohlášení konkursu rozhoduje insolvenční soud. Prohlášením konkursu se přerušuje likvidace dluţníka, provoz dluţníkova podniku nekončí. Prohlášením konkursu veškeré oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dluţníka přechází na insolvenčního správce. Ten je povinen jejím zpeněţením získat peněţní prostředky pro uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů. Majetkovou podstatu můţe správce zpeněţit několika způsoby: veřejnou draţbou, prodejem mimo draţbu nebo prodejem movitých a nemovitých věcí. Insolvenční zákon vyjmenovává osoby, které nesmí nabývat tento majetek. Jedná se o dluţníka a jemu blízké osoby, a také osoby, které tvoří s dluţníkem koncern. Také na insolvenčního správce přechází právo vykonávání akcionářských práv, jestli se jedná o akcie zahrnuté do majetku dluţníka. Dalším účinkem konkursu je to, ţe nesplatné pohledávky dluţníka se stávají splatnými, zaniká společné jmění dluţníka a jeho manţela. Prohlášením konkursu se přerušují soudní a správní řízení o právech a povinnostech a také zanikají všechny jednostranné právní úkony dluţníka, které se týkají majetkové podstaty.23 Insolvenční soud můţe zrušit konkurz za různých okolností. Ke zrušení konkurzu například dojde, pokud nebude osvědčen úpadek dluţníka, nebude přihlášen ţádný věřitel, nebo kdyţ majetek dluţníka nebude zcela postačující pro uspokojení pohledávek věřitelů. Zvláštním případem konkursu je nepatrný konkurs. „Jedná se o efektivní a rychlé řešení konkursu zjednodušeným procesním postupem s odchylkami od klasického konkursu. Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud vydat i bez návrhu a spojit je s prohlášením konkursu nebo je vydat kdykoli v průběhu insolvenčního řízení po prohlášení konkursu.“24
22
http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/upadek-a-zpusoby-jeho-reseni.html http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/insolvence-pokracovani-dokumentu-opu-4591.html#b31 24 http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/konkurs.html 23
23
O nepatrný konkurs můţe jít pouze ve dvou případech: dluţníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, dluţníkem je fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na to, zda je podnikatelem nebo nepodnikatelem, jejíţ celkový obrat za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu nepřesahuje 2.000.000 korun a zároveň nemá více neţ 50 věřitelů.
5.2. Reorganizace Jedním ze způsobů řešení úpadku podniku je reorganizace. Insolvenční zákon říká, ţe: “Reorganizace je způsobem řešení dlužníkova úpadku, při kterém dlužník může i nadále vyvíjet podnikatelskou činnost, avšak pouze v mezích tzv. reorganizačního plánu, který sleduje především ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.“25 Právo podat návrh na povolení reorganizace má jak dluţník tak i přihlášený věřitel. Řešení úpadku pomocí reorganizace je sanačním způsobem. Při reorganizaci dluţník pokračuje ve své podnikatelské činnosti, a jeho věřitelé jsou uspokojováni z výnosů z dále provozuschopného podniku. Reorganizace představuje nejnáročnější způsob řešení úpadku a je určena převáţně pro velké podnikatelské subjekty. Reorganizace vlastně představuje restrukturalizaci podniku, která spočívá ve změně kapitálové nebo majetkové struktury, a probíhá podle přesně stanovených pravidel v rámci insolvenčního řízení. Reorganizace probíhá pod kontrolou věřitelů na základě reorganizačního plánu. Reorganizační plán musí přijmout věřitele a schválit soud. Existují určité podmínky, které musí být dodrţeny pro povolení řešení úpadku formou reorganizace. Reorganizace povolená pouze u podnikatelů, kteří nejsou v likvidaci a kteří nejsou obchodníky s cennými papíry nebo osobami oprávněnými k obchodování na komoditní burze. Další podmínkou pro podnikatele, kteří chtějí řešit svůj úpadek reorganizací, je to, ţe celkový obrat dluţníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu musí být vyšší neţ 100 milionů korun, a dluţník je povinen zaměstnávat v hlavním pracovním poměru více neţ 100 zaměstnanců. Proces reorganizace zahrnuje následující fáze: podání insolvenčního návrhu, rozhodnutí soudu o úpadku, rozhodnutí soudu o povolení reorganizace, předloţení reorganizačního plánu, přijetí reorganizačního plánu věřiteli, schválení reorganizačního plánu soudem, provádění reorganizačního plánu dluţníkem, formální ukončení reorganizace.
25
http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/reorganizace.html
24
Reorganizace začíná s podáním návrhu. Přitom návrh na povolení reorganizace můţe být zamítnut, kdyţ například neobsahuje všechny náleţitosti, je nesrozumitelný nebo je podán po lhůtě. Dál muţe soud zamítnout reorganizaci, pokud je jím sledován nepoctivý záměr. Kdyţ to tak není, je insolvenčním soudem rozhodnuto o povolení reorganizace. Rozhodnutím o povolení reorganizace se určuje insolvenční správce a dluţník se vyzývá, aby ve lhůtě 120 dnů předloţil reorganizační plán. Přednostní právo na sestavení reorganizačního plánu má dluţník. Výjimkou jsou situace, kdy dluţník sám oznámí insolvenčnímu soudu, ţe reorganizační plán nehodlá předloţit, nebo kdy tak rozhodnou věřitelé na schůzi věřitelů. Také reorganizační plán má právo sestavit pověřená osoba ze strany věřitelského výboru, nebo insolvenčního soudu. Touto osobou je zpravidla přihlášený věřitel. Předkladatel plánu nejdřív musí zpracovat zprávu o tomto plánu. Dále je insolvenční soud povinen tuto zprávu schválit. Kdyţ to udělá, pak předkladatel musí předloţit zprávu věřitelům, a to nejpozději 15 dnů před schůzi věřitelů schvalující reorganizační plán. „Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace. Od účinnosti reorganizačního plánu se zejména obnovuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze družstva, zanikají práva všech věřitelů vůči dlužníkovi a též zanikají ze zákona práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty. Účinnost reorganizačního plánu se nedotýká práv věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka. Po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníkovi nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávek.“26 Dle § 340 insolvenčního zákona musí insolvenční plán vţdy obsahovat: rozdělení věřitelů do skupin s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách, určení způsobu reorganizace, určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska nakládání s majetkovou podstatou, a s určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní, údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dluţníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek, uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu, nebo převezmou některé dluţníkovy závazky, anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němţ jsou ochotny tak učinit, údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dluţníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna, údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dluţník po skončení reorganizace.27 Splnění reorganizačního plánu je jedním z moţných způsobů skončení reorganizace. Dál můţe nastat skutečnost, ţe soud rozhodne o zrušení schválení reorganizačního plánu. Insolvenční soud můţe zrušit rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu bud‘ do 6 měsíců, nebo do 3 let od jeho účinnosti. V prvním případě to můţe udělat, kdyţ zjistí, ţe některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní výhody, nebo kdyţ zjistí, ţe schválení reorganizačního plánu 26 27
http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/reorganizace.html Insolvenční zákon § 340
25
bylo dosaţeno podvodným způsobem. V druhém případě má insolvenční soud právo zrušit schválení, pakliţe dluţník, jeho statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, bude odsouzen za trestný čin, kterým dosáhl schválení reorganizačního plánu.28 Dalším moţným způsobem skončení reorganizace je přeměna reorganizace v konkurz.
5.3. Oddlužení Oddluţení je nelikvidačním způsobem řešení úpadku dluţníka. Řešit úpadek oddluţením můţe dluţník, který je právnickou nebo fyzickou osobou, ale není podnikatelem. To znamená, ţe oddluţení je řešením úpadku pro osoby, které se do něj dostaly v důsledku běţné činnosti, například provozu domácnosti. Tento způsob řešení úpadku není určen k řešení dluhů, ke kterým došlo v důsledku podnikatelské činnosti. „Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, kdy jsou dlužníkovy dluhy sjednoceny, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů může být dlužníkovi odpuštěn.“29 Podmínkou je, ţe dluţník je povinen nezajištěným věřitelům uhradit minimálně 30% veškerých jejich pohledávek, a to během pěti let. Návrh na oddluţení můţe podat pouze dluţník, a to spolu s insolvenčním návrhem. Návrh musí vţdy obsahovat: označení dluţníka a osob oprávněných za něho jednat, údaje o očekávaných příjmech dluţníka v následujících 5 letech, údaje o příjmech dluţníka za poslední 3 roky.30 Soud návrh bud’ schválí nebo zamítne. Kdyţ soud rozhodne o povolení oddluţení, vydá usnesení o schválení oddluţení, které obsahuje způsob oddluţení, určení majetku mimo majetkovou podstatu, splátkový kalendář nebo osobu insolvenčního správce. Rozhodnutí soudu se musí zveřejnit v insolvenčním rejstříku. Jsou dva moţné způsoby oddluţení: zpeněţení majetkové podstaty dluţníka a plnění splátkového kalendáře. O tom, jakým způsobem bude probíhat oddluţení, rozhodují nezajištění věřitelé. Oddluţení je obdobou konkursu, jenom pro nepodnikatele. V případě zpeněţení majetkové podstaty insolvenční správce prodá majetek dluţníka, a dál postupuje stejně jako při konkursu. V případě, ţe se věřitelé rozhodnou pro plnění splátkového kalendáře, insolvenční správce prodá majetek, který slouţí k zajištění, jímţ se uspokojí zajištění věřitele, a dále splácí dle splátkového kalendáře. Výše částky, kterou je dluţník povinen splácet věřitelům po dobu pěti let měsíčně, je stanovená zákonem. Insolvenční soud můţe zamítnout návrh na povolení oddluţení. Udělá to, kdyţ jím bude sledován nepoctivý záměr, nebo kdyţ nezajištěné věřitelé neobdrţí od dluţníka 30% hodnoty svých pohledávek. V tomto případě je úpadek automaticky řešen konkursem.
28 29
30
http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/reorganizace.html http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/oddluzeni.html
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/insolvence-pokracovani-dokumentu-opu-4591.html#b31
26
6 Insolvenční řízení Kaţdý podnikatel musí být v jeho podnikatelském ţivotě připraven na situace, které znamenají neúspěch a pád. Málokdo podniká samostatně, tzn. bez závislosti na dodavatelích, odběratelích, obchodních partnerech. A proto kdyţ podnikatel má finanční nebo platební potíţe, můţe to negativně ovlivnit i další subjekty, které s ním mají obchodní či pracovní vztahy. Naštěstí existuje insolvenční řízení, které dává takovým nepříjemným situacím jasný právní rámec a řád. Insolvenční řízení je druhem soudního řízení, jehoţ předmětem je dluţníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení.31
6.1. Průběh insolvenčního řízení Insolvenční řízení začíná podáním insolvenčního návrhu. Ve většině případů podat návrh můţe jak dluţník, tak i věřitel. Výjimkou je hrozící úpadek, kdy insolvenční návrh můţe podat pouze dluţník. Dluţník je povinen podat insolvenční návrh hned poté, co se o svém úpadku dozvěděl. Návrh na zahájení insolvenčního řízení musí obsahovat: označení insolvenčního navrhovatele, označení dluţníka, rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dluţníka (pouze kdyţ návrh na zahájení insolvenčního řízení dluţník podává sám na sebe). Dluţník je dále povinen k návrhu připojit seznam svého majetku a svých pohledávek s uvedením dluţníků, seznam svých závazků a věřitelů, seznam svých zaměstnanců, listiny dokládající úpadek (hrozící úpadek). V případě oddluţení má dluţník povinnost v insolvenčním návrhu uvést způsob řešení úpadku. Ještě před a po zahájení insolvenčního řízení má právo dluţník poţádat soud o moratorium, tzn. ochranu před věřiteli. Moratorium můţe trvat aţ 3 měsíce a jeho smyslem je dát dluţníkovi moţnost, aby se mohl vyrovnat s věřiteli ještě před proběhnutím celého insolvenčního řízení,,a to díky tomu, ţe v rámci moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku. Podmínkou ale je, ţe moratorium musí schválit většina věřitelů. Dál insolvenční soud musí rozhodnout o insolvenčním návrhu. Můţe tak návrh přijmout nebo zamítnout. Insolvenční soud návrh zamítne, pokud ten nesplňuje zákonem stanovené náleţitosti. Insolvenční řízení se zahajuje dnem, kdy návrh dojde věcně příslušnému soudu. Zahájením insolvenčního řízení nastávají určité účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou ţalobou, lze-li je uplatnit přihláškou; právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví majetku náleţejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově podmínek stanovených insolvenčním zákonem, to platí i pro zřízení 31
být uplatněny dluţníka nebo nabýt jen za soudcovského
http://cs.wikipedia.org/wiki/Insolven%C4%8Dn%C3%AD_%C5%99%C3%ADzen%C3%AD
27
zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrţeno po zahájení insolvenčního řízení; výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dluţníka, jakoţ i jiný majetek, který náleţí do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.32 Insolvenční soud pak vyzve věřitele, kteří mají pohledávky vůči dluţníkovi a chtějí je uplatnit, aby své pohledávky přihlásili. Mohou to udělat aţ do rozhodnutí soudu o úpadku. Od okamţiku zahájení insolvenčního řízení je dluţník povinen zdrţet se nakládání s jeho majetkem a majetkovou podstatou. Majetkovou podstatu tvoří zejména: peněţní prostředky, věci movité a nemovité, podnik, soubor věcí a věci hromadné, vkladní kníţky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichţ předloţení je nutné k uplatnění práva, obchodní podíl, dluţníkovy peněţité i nepeněţité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, dluţníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena druţstva a příjmy, které dluţníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněţitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu, příslušenství, přírůstky, plody a uţitky shora jmenovaného majetku.33 Pak následuje další fáze insolvenčního řízení – rozhodnutí o úpadku. Soud vydá rozhodnutí, pokud zjistí na základě dokazování či osvědčování, ţe dluţník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí. Rozhodnutím o úpadku se ustanovuje insolvenční správce, vyzývají se věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby to udělali. Dál se stanovuje místo a termín konání schůze věřitelů. Rozhodnutí o úpadku insolvenční soud doručí dluţníkovi a insolvenčnímu správci, a to do vlastních rukou. Dál soud doručí rozhodnutí předběţnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a také osobám, které přistoupili do insolvenčního řízení. Dalším krokem je rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dluţníka. Pokud je dluţníkem osoba, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku formou reorganizace nebo oddluţení, insolvenční soud vydá rozhodnutí o prohlášení konkursu. Kdyţ dluţník spolu s insolvenčním návrhem podal návrh na povolení oddluţení, vydá soud rozhodnutí o způsobu řešení úpadku oddluţením. Pakliţe dluţník spolu s insolvenčním návrhem navrhoval jako způsob řešení svého úpadku reorganizaci, musí předloţit reorganizační plán, který musí být povinně schválen minimálně polovinou všech zajištěných věřitelů a minimálně polovinou všech nezajištěných věřitelů. V tomto případě insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o řešení úpadku reorganizací.
32 33
http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/dluznik/zahajeni-insolvencniho-rizeni.html http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/dluznik/majetkova-podstata.html
28
Na obrázku 8 je zachycen celý průběh insolvenčního řízení. Obrázek 8: Průběh insolvenčního řízení
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/insolvence-upadek-opu-13561.html#b2
29
6.2. Subjekty insolvenčního řízení Hlavními procesními subjekty insolvenčního řízení jsou insolvenční soud, dluţník, věřitelé, insolvenční správce. Dalšími subjekty jsou státní zastupitelství a likvidátor dluţníka. Insolvenční soud Insolvenčním soudem v insolvenčním řízení je věcně příslušný krajský soud. Insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení má dvě hlavní funkce: vydávání rozhodnutí a vykonávání dozoru nad činností ostatních subjektů řízení. Tzv. dohlédací činnost insolvenčního soudu je spojena především s rozhodováním o záleţitostech, které se týkají průběhu řízení. Také při výkonu dohlédací činnosti soud činí opatření potřebná k zajištění účelu insolvenčního řízení. Dál soud ukládá povinnosti jednotlivým subjektům řízení. Insolvenční soud je oprávněn například vyţadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupech, nahlíţet do jeho účtů a konat potřebná šetření.34 Insolvenční správce Dalším procesním subjektem insolvenčního řízení je insolvenční správce. Insolvenčním správcem je fyzická osoba, která je oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce. Insolvenčním správcem můţe také být veřejná obchodní společnost, zahraniční obchodní společnost nebo zahraniční sdruţení, a to za podmínek stanovených insolvenčním zákonem.35 Od 1. ledna 2010 funkci insolvenčního správce mohou vykonávat pouze osoby, které získali příslušné povolení Ministerstva spravedlnosti ČR.36 Mezi základní povinnosti insolvenčního správce patří vypracování zprávy o hospodářské situaci dluţníka, sestavení seznamu přihlášených pohledávek, vyjádření ke vhodnosti navrţeného způsobu úpadku a spravování zjištěného majetku. Insolvenční správce je povinen sestavit a vést seznam přihlášených pohledávek. Nejdřív insolvenční správce musí přijmout přihlášené pohledávky od insolvenčního soudu a pak je zapracovat do seznamu v pořadí dle jejich doručení soudu. Ještě před přezkumným jednáním je povinen insolvenční správce přezkoumat podané pohledávky, co do jejich pravosti, výše a pořadí. Můţe to udělat sám nebo vyuţít součinnosti orgánů, které jsou mu je povinny poskytnout. Dluţník a věřitelé Účastníky insolvenčního řízení jsou dluţník a věřitelé, kteří uplatňují své pohledávky vůči dluţníkovi. Vedlejší účastenství není v insolvenčním řízení povoleno. Výjimkou můţe být situace, kdy během insolvenčního řízení původní věřitel prodá svou pohledávku. Pohledávka tím bude převedena na nového drţitele. V takovém případě soud rozhodne, ţe do insolvenčního řízení vstupuje nový vlastník pohledávky. 34
Insolvenční zákon § 10 http://insolvencni-zakon.justice.cz/insolvencni-spravci-odborna-verejnost/insolvencni-spravci-zakon.html 36 http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=3195 35
30
7 Praktická část V praktické části své bakalářské práce detailně popíšu průběh insolvenčního řízení společnosti OP Prostějov a pokusím se vyjmenovat hlavní důvody jejího krachu. Dále v této části bude pojednáno o současném stavu podniku a o tom, jakým způsobem se úpadek OP Prostějov řešil.
7.1. O společnosti Oděvní podnik, a.s., známý také pod názvem OP Prostějov Profashion, byl největší českou textilkou, která se zabývala výrobou dámského a pánského formálního i neformálního oblečení, vyráběla značky OP Prostějov, William and Delvin a WAW. Obecná informace: Obchodní jméno: Oděvní podnik, a.s. Sídlo: Za drahou 4239/2, Prostějov, PSČ 797 04 IČO: 25532774 DIČ: CZ25532774 Datum zaloţení: 31. srpna 1998 Právní forma: akciová společnost Základní kapitál: 615 171 000 Kč; Splaceno: 100%37 Historie bývalého oděvního giganta, oděvního podniku Prostějov, má několikasetletou historii. Ještě v roce 1491 v Prostějově byl zaloţen první krejčovský cech. V roce 1911 prostějovské oděvní továrny zaměstnávaly 12 tisíc domácích krejčích. Moderní kořeny firmy sahají do roku 1964, kdy byl otevřen nový závod, do kterého byla soustředěna veškerá prostějovská oděvní výroba. Své největší slávy podnik dosáhl v 60. letech, kdy jako největší domácí textilka zaměstnával přes čtvrt milionu lidí. V roce 1991 se státní podnik přeměnil na akciovou společnost. Za rok firma byla privatizována tehdejším managementem, který získal 67 procent akcií. Zbytek akcií získaly investiční fondy a drţitelé investičních kupónů. Hlavními vlastníky OP Prostějov byli bývalý ředitel podniku František Tuhý a praţský advokát Roman Hanus, kteří dohromady ovládali necelých 80 procent akcií.38 OP Prostějov byl největší oděvní firmou ve střední Evropě, oblékal olympioniky a vyváţel do celého světa. Na začátky roku 2010 ale přišla zpráva, ţe je v insolvenčním řízení.
37
http://rejstrik-firem.kurzy.cz/25532774/odevni-podnik-as/ http://ekonomika.idnes.cz/prostejovsky-odevni-podnik-bojuje-aby-se-vyhnul-bankrotu-p3v/ekoakcie.aspx?c=A100112_114819_ekoakcie_fih 38
31
7.2. Příčiny krachu OP Úpadek podniku obvykle způsobuje řada vlivů. V případě OP Prostějov můţeme vydělit tři klíčové důvody neúspěšnosti podniku: světová hospodářská krize levná asijská konkurence špatné hospodaření managementu firmy V posledních letech OP hospodařil s výrazným poklesem trţeb. V roce 2007 podnik vykázal zisk zhruba 14 milionů korun. V roce 2008 firmě klesly trţby o 550 milionů na 1,94 miliardy korun při celkové ztrátě 1,086 miliardy korun. V roce 2009 firma skončila ztrátou zhruba 363 milionů korun, trţby klesly o 42 procent na 1,13 miliardy korun. Na obrázku 9 a obrázku 10 je znázorněn vývoj trţeb a vývoj zisku společnosti OP Prostějov v letech 2003 – 2009. Obrázek 9: Vývoj trţeb společnosti v letech 2003 - 2009
Zdroj dat: http://byznys.ihned.cz/c1-41886950-hrozba-bankrotu-op-prostejov-je-realnejsinesezene-penize-na-provoz Obrázek 10: Vývoj zisku společnosti v letech 2003 - 2009
32
Zdroj dat: http://byznys.ihned.cz/c1-41886950-hrozba-bankrotu-op-prostejov-je-realnejsinesezene-penize-na-provoz Příčinou poklesu trţeb podniku v posledních letech byla světová hospodářská krize. Posilování české koruny vůči dolaru a ostatním měnám způsobilo to, ţe se české výrobky staly pro zahraničí drahé. Kvůli silné koruně firma prostě nemohla být dále konkurenceschopná, protoţe to negativně ovlivnilo export. Kdyţ hovoříme o propouštění zaměstnanců v OP Prostějov, potřebuju se zmínit o tom, ţe jejich masivní propouštění začalo dlouho před tím, neţ do České republiky dorazila celosvětová krize. Příčinou tomu byla nekonkurenceschopnost firmy asijským společnostem. Asijské společnosti mají niţší prodejní ceny, a to hlavně díky niţším výrobním nákladům, levnější pracovní síle, energiím a materiálu. Pokud porovnáme personální náklady v České republice a v Asii, jejich rozdíl včetně vedlejších nákladů práce je desetinásobný. Průměrná mzda v Číně je méně neţ 1 dolar za hodinu, a proto je pro západní státy těţké konkurovat čínským výrobcům. Kdyţ do roku 2005 ještě existovaly nějaké mnoţstevní limity na dovozy z Činy, tak dnes český trh není vůbec chráněn proti dovozu levných oděvů z Asie. V roce 2005 poklesly trţby tuzemského textilního a oděvního průmyslu o 3,5 procenta ve srovnání s rokem 2004 a zrušeno bylo zhruba čtyři tisíce pracovních míst. 39 Jako další příčinu úpadku podniku OP Prostějov jsem uvedla špatné hospodaření managementu firmy. Důkazem toho můţe slouţit hloubkový audit společnosti, který prověřil hospodaření OP za období pět let před úpadkem. Podle auditu vyšly najevo fakty neúčinnosti právních úkonů dřívějšího vedení. Jde například o právní, ekonomické či marketingové sluţby, které OP zaplatil, ale které neodpovídaly ceně. Tak v letech 2004 – 2007 bývalý šéf podniku František Tuhý neoprávněně vyplatil na prémiích více neţ 26 milionů korun. 40 Mezi další příčiny tak špatného dopadu OP Prostějov patří také růst cen energie, nedostatek kvalifikovaného personálu, nemoderní design výrobků nebo pokles zahraniční spotřebitelské poptávky. Na začátku ledna 2010 společnost poţádala Krajský soud v Brně o předinsolvenční moratorium, díky kterému by mohla získat tříměsíční aţ čtyřměsíční ochranu před moţným řízením o úpadku. S návrhem na moratorium ale musela souhlasit většina dluţníkových věřitelů. Podnik dluţí celkem třem bankám: České spořitelně, Raiffeisenbank a Citibank. Dvě ze tří bank, Raiffeisenbank a Citibank, ale tuto snahu firmy na záchranu neakceptovaly. Na schválení byl potřeba souhlas alespoň dvou bank.
39
http://euro.e15.cz/profit/asiati-zasadili-druhou-ranu-textilkam-881181 http://ekonomika.idnes.cz/pravnici-vypracovali-kvuli-op-prostejov-na-ctyri-desitky-zalob-p8k/ekoakcie.aspx?c=A110121_191532_ekoakcie_abr 40
33
7.3. Průběh insolvenčního řízení OP Prostějov V této podkapitole své práce podrobně popíšu, jak se vyvíjela situace v podniku v průběhu celého insolvenčního řízení. A pro názornost a pochopitelnost tak dlouhého a komplikovaného procesu jsem se rozhodla to udělat podle data, kdy se konaly nejvýznamnější události tohoto řízení. 18. ledna 2010 OP Prostějov sám poţádal Krajský soud v Brně o zahájení insolvenčního řízení. Hlavní příčinou jeho zahájení bylo předluţení podniku. Celkové závazky OP činily zhruba 1,6 miliardy korun, z toho 200 milionů podnik dluţil dodavatelům a zbytek tvořily závazky vůči bankovním věřitelům (viz tab. 2). Tři nejvýznamnější věřitelé OP: Česká spořitelna, Raiffeisenbank a Citibank, poskytly oděvnímu podniku syndikovaný úvěr v celkové hodnotě 1,2 miliardy korun. Na druhou stranu celková účetní hodnota majetku na ten okamţik nedosahovala ani 1,4 miliardy korun. Situace v oděvním podniku ještě nikdy nebyla váţnější.
Tabukla 2: Závazky OP Prostějov Závazky vůči bankám
1 348 862 824 Kč
Závazky z obchodních vztahů
200 610 214 Kč
Závazky z pracovně právních vztahů
21 187 884 Kč
Celková výše závazků
1 615 339 320 Kč
Celková účetní hodnota majetku
1 384 628 785 Kč
Zdroj dat: https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=765638 25. ledna 2010 Krajský soud v Brně poslal OP do úpadku. Insolvenčním správcem byl jmenován brněnský advokát Jaroslav Svoboda. Věřitelé tak měli 30 dnů na přihlášení svých pohledávek. Mezi nejvýznamnější přihlášené věřitelé OP Prostějov jsou: Česká spořitelna, Pyrghos Lefkos a.s., Citibank, Textil invest a.s., Pivovar Holba a.s., Česká zpráva sociálního zabezpečení a jiné. Česká spořitelna, největší zajištěný věřitel OP Prostějov, podala návrh na jmenování prozatímního věřitelského výboru, jehoţ členem se samozřejmě chtěla stát. Insolvenční soudce však odmítl jmenování prozatímního věřitelského výboru. Příčinou odmítnutí podle Kozáka bylo to, ţe dle zákona prozatímní věřitelský výbor musí mít alespoň tři členy, ale přihláška byla podána pouze Českou spořitelnou. 2. března 2010 se uskutečnila první schůze věřitelů firmy, která odsouhlasila návrh České spořitelny na řešení úpadku reorganizací. Plán reorganizace by měl počítat s celkovým zeštíhlením. Také na první schůzi byl schválen tříčlenný věřitelský výbor. Soudce Kozák však nevybral ČS do věřitelského výboru s tím, ţe banka tvoří s podnikem koncern. Znamená to, ţe spořitelna byla vyloučena z hlasování na schůzích věřitelů a do značné míry odstraněna
34
z rozhodování o dalším osudu OP Prostějov.41 Ze strany České spořitelny byla vznesena námitka podjatosti soudce. 5. března 2010 Krajský soud v Brně na základě první schůze věřitelů vydal usnesení o povolení řešení úpadku firmy reorganizací. Podnik má 120 dnů pro sestavení reorganizačního plánu, který by měl počítat s celkovým zeštíhlením: sniţování nákladů, sníţení počtů prodejen ze současných dvaasedmdesáti na zhruba čtyřicet, sniţování počtu zaměstnanců a prodej majetku. Tento plán by management firmy měl předloţit ke schválení věřitelům. Také 5. března byl jmenován prozatímní věřitelský výbor. 25. března 2010 vedení podniku oznámilo, ţe nepředloţí reorganizační plán. Firma nezískala od bank peníze na celkovou reorganizaci. Na začátku března Česká spořitelna sama navrhovala reorganizaci, kterou schválili věřitelé většinou hlasů. Protoţe ČS nebyla soudem nominována do věřitelského výboru, neposkytla další financování. Ve chvíli, kdy není součásti věřitelského výboru, ztrácí právo reorganizaci nějak ovlivňovat. 31. srpna 2010 OP ukončil sériovou výrobu oděvů. 14. září 2010 Česká spořitelna podala ústavní stíţnost. Krajský soud podle ní jednal při řízení protiprávně. Česká spořitelna podala celkem pět ústavních stíţností na postupy insolvenčního soudu. Mezi nimi je například stíţnost na upření hlasovacích práv na schůzi věřitelů, ústavní stíţnost na prohlášení konkurzu na OP Prostějov, ústavní stíţnost na způsob rozprodeje majetkové podstaty. 16. září 2010 Z informací v insolvenčním rejstříku vyplývá, ţe své pohledávky vůči OP nárokuje 555 věřitelů, celkem přihlásili částku 2, 15 miliardy korun.42 2. prosince 2010 společnost A&CE Audit dokončila forenzní audit podniku za léta 2005 – 2010. 13. prosince 2010 Krajský soud zrušil prohlášení konkurzu na OP. Vyhověl části ţaloby spořitelny. Olomoucký vyšší soud odebral případ původnímu soudci, a to z důvodu, ţe případ byl přidělen Kozákovi v rozporu se zákonem o soudech a soudcích.43 Případ prostějovského podniku se vrátil do fáze reorganizace. 21. ledna 2011 insolvenční správce obdrţel 40 ţalob kvůli výsledkům forenzního auditu. Výsledky auditu zatím nejsou zveřejněny. Odpůrčí ţaloby byly podány především na hlavní akcionáře společnosti, zástupce bank a také bývalého generálního ředitele OP Prostějov Jiřího Tuvoru z důvodu nevýhodných sluţeb, prodejů obleků a neoprávněného vyplácení odměn. Ţaloba byla podána i na všechny tři bankovní věřitele OP Prostějov – Českou spořitelnu, Raiffeisenbank a Citibank, ve vztahu k úvěru na 250 milionů Kč. Cílem podání ţalob bylo získat zpět peníze, které firma zaplatila například za sluţby, které vůbec nebyly poskytnuty, nebo odměny, které byly špatně vyplaceny či vyplaceny v neoprávněné výši. 6. dubna 2011 olomoucký vrchní soud rozhodl o vrácení OP Prostějov opět do fáze reorganizace. Potvrdil tak zrušení konkurzu na OP, o kterém v prosinci rozhodla brněnská soudkyně Krčmářová. 41
http://www.investujeme.cz/likvidace-op-prostejov-aneb-jak-se-soudi-v-cesku/ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/134525-vybor-veritelu-schvalil-prodej-merenek-op-prostejov/ 43 http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/op-prostejov-je-opet-v-konkurzu-612274 42
35
19. května 2011 případ OP převzala nová soudkyně Bohumila Čuprová. 20. května 2011 OP Prostějov se znovu vrátil do konkurzu. Rozhodla o tom soudkyně Bohumila Čuprová. Důvodem bylo nepředloţení reorganizačního plánu společnosti ve stanovené lhůtě. 24. června 2011 OP má novou insolvenční správkyni. Podle soudkyně původní správce neplnil řádně své povinnosti, a proto ho zprostila funkce. 2. listopadu 2011 Krajský soud v Brně povolil insolvenční správkyni prodej bývalých poboček OP a příslušných pozemků.
7.4. Rozprodej majetku V době dopisování této bakalářské práce (konec listopadu 2012) nemovitosti OP Prostějov, které insolvenční správkyně nabízela na prodej, mají většinou své nové majitele. Ale i ted’ je jasné, ţe rozprodej majetku nepokryje celkový dluh, který činí více neţ dvě miliardy. Rozprodej majetku OP Prostějov zatím vynesl 125 milionů. Za nejvíc peněz se prodal výrobní areál v Uherském Hradišti, jehoţ kupní cena činila 38 milionů korun. Prodej pobočného závodu v Jeseníku vynesl 6,5 milionu korun, areál v Konici na Prostějovsku – 9 milionů, pobočky v Lošticích na Šumpersku – 5,5 milionů, továrny v Brodku u Konice a v Uherském Ostrohu – celkem za 4,8 milionu, ubytovny OP v Prostějově – 25 milionů korun, rekreační středisko v Karlštejnu – 10 milionů korun, výrobu na míru – za 35 milionů korun, olomoucký závod za 12 milionů korun. Dalších několik milionů korun bylo získáno díky prodeji pozemků a skladů. Věřitelský výbor v září schválil prodej výrobního areálu v Ostravě za 23 milionů korun. Věřitelé také odsouhlasili prodej zásob výrobků a materiálu za 13,5 milionu. Mimo draţbu mají být prodány ochranné známky prostějovské textilky, a pomocí výběrového řízení se připravuje prodej stoprocentních podílů v dceřiných společnostech William & Delvin a Střední škola Art Econ. Krajský soud v Brně na konci srpna povolil prodej hlavního areálu textilky v Prostějově mimo draţbu.44 Pro bývalý oděvní gigant, společnost OP Prostějov, i dnes pracuje více neţ stovka zaměstnanců.
44
http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/rozprodej-majetku-op-prostejov-zatim-vynesl-113-milionu-919332
36
Závěr Zánik podniku ne vţdy znamená jen to negativní. Můţe nastat situace, kdy výtěţek z likvidace podniku bude vyšší neţ hodnota, kterou by firma přinesla, pokud by pokračovala ve výrobě. V takovém případě pro majitele je mnohem výhodnější řešit problém likvidací. Situace oděvního podniku Prostějov je jiná. Podnik byl nucen ukončit svou činnost z důvodu bankrotu. Jeho hodnota uţ nebyla postačující na uhrazení všech závazků, a situace se mohla řešit buď konkurzem nebo reorganizací. Protoţe firma nezískala od bank peníze na provozní financování, nemohla tak sama provést reorganizaci. Poslední nadějí na přeţití byli věřitelé, kteří by reorganizaci provedli sami. Jediným věřitelem, který reorganizační plán navrhl se stala Česká spořitelna. Ta ale odmítla podniku půjčit proto, ţe nebyla nominována do věřitelského výboru. Případ společnosti OP Prostějov ukazuje, jak sloţité a náročné můţe být insolvenční řízení. Jde zde o mnoho důleţitých věcí, jako například výklad řady ustanovení insolvenčního zákona, postavení insolvenčních správců a soudců a také o budoucí podobu bankovního sektoru v České republice. Tyto otázky vyvolalo přelomové rozhodnutí insolvenčního soudce Jana Kozáka, který omezil hlasovací právo největšího věřitele Oděvního podniku Prostějov, České spořitelny, na věřitelských schůzích. Vlastně toto rozhodnutí soudce upozornilo na moţné nedokonalosti ve vztahu mezi bankami a jejich klienty, kterým poskytují úvěry, a kteří se stejně jako OP Prostějov dostanou do problémů. Pro banky by to mělo znamenat větší riziko, ţe o část svých peněz přijdou, nebo si nebudou moci pohlídat jejich návratnost. Proto moţná nebudou chtít firmám půjčovat, nebo se firemní úvěrování stane draţším. Příčinou takového chování bank by mohl být ten fakt, ţe v případě insolvenčního řízení můţe stejně jako v případě České spořitelny nastat situace, kdy se na rozdíl od jiných věřitelů zúčastní řízení pouze jako diváci. Nelze s jistotou říci, ţe se úvěry stanou draţšími, ale určitě to ovlivní jejich dostupnost.45 Dalším problémem, který by mohl nastat, můţe být menší ochota bank hledat v problémech s dluţníkem mimokonkurzní řešení. Příkladů úspěšné reorganizace podniku je velmi málo, a proto banky nebudou chtít dávat podnikům nějakou šanci na záchranu. Pro ně bude jednodušší poslat dluţníka do konkurzu. Hlavním cílem praktické části mé bakalářské práce bylo zhodnotit funkčnost insolvenčního zákona na příkladě insolvenčního řízení OP Prostějov. Zaprvé bych chtěla vyjádřit svůj názor ohledně postavení věřitelů v průběhu insolvenčního řízení. Česká spořitelna, největší věřitel textilky, přihlásila pohledávky vyplývající z poskytnutého syndikovaného bankovního úvěru ve výši 1,2 miliardy korun.46 Jako majoritní věřitel měla právo se aktivně podílet na insolvenčním řízení. Došlo však k tomu, ţe insolvenční soud omezil její hlasovací práva a zamítl její účast ve věřitelském výboru. Dle mého názoru je tato situace nevídaná. Hlavním cílem insolvenčního zákonu je ochrana práv věřitelů a jejich nejvyšší uspokojení, coţ z tohoto příkladu vůbec není vidět.
45
http://www.investujeme.cz/likvidace-op-prostejov-aneb-jak-se-soudi-v-cesku/ http://www.epravo.cz/top/clanky/postaveni-dominantniho-veritele-v-insolvenci-pritezujici-okolnost64929.html 46
37
Dalším nesmyslem dle mého pohledu byl pokus o reorganizaci, která měla zachránit podnik a kterou ještě na první schůzi odsouhlasili všichni věřitelé. Pak ale ani management firmy, ani nikdo z věřitelů reorganizační plán nepředloţil. Celý případ Oděvního podniku se proměnil ve válku věřitelů a právníků. A tím časem majetek společnosti ztrácel na své hodnotě. Vzhledem ke všem zmíněným okolnostem můţu udělat závěr, ţe hlavní cíle insolvenčního zákona nebyly naplněny.
38
Seznam použité literatury Kislingerová, E. a kol. Manažerské finance – 3. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 9788074001949. Synek, M. Manažerská ekonomika – 4., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, ISBN - 9878024719924. Kislingerová, E. Podnik v časech krize : Jak se nedostat do potíží a jak se dostat z potíží: zkušenosti ze světové recese let 2007-2009 - 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, ISBN - 9788024731360. Synek, M. Podniková ekonomika. Praha: Beck, 2006, ISBN - 8071798924. Smejkal, V., Rais K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích – 3., rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, ISBN - 9788024730516. Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích – 3., rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2010, ISBN – 8024716674 Pelikán, V.: Likvidace podniku – 6., aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, ISBN – 9788024722436. Synek, M., Kislingerová, E. Podniková ekonomika - 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, ISBN – 9788074003363. Synek, M. a kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2000, ISBN – 8024790699. Bařinová, D., Hótová, R., Olšar, L. Konkurzní řízení v praxi – 2., přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006, ISBN – 9788024709093. Insolvenční zákon č. 186/2006 Sb. Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev.
Internet: www.ekonomie.topsid.com www.firmy.finance.cz www.businessinfo.cz www.ipodnikatel.cz www.insolvencni-zakon.justice.cz www.halek.info www.justice.cz www.cs.wikipedia.org 39
www.cak.cz www.rejstrik-firem.kurzy.cz www.byznys.ihned.cz www.investujeme.cz www.euro.e15.cz www.ceskatelevize.cz www.zpravy.e15.cz www.epravo.cz
40
