Vysoká škola ekonomická v Praze. Bakalářská práce Dana Böhmová

Vysoká škola ekonomická v Praze

Bakalářská práce

2009

Dana Böhmová

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Podniková ekonomika a management

Název bakalářské práce:

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky

Vypracovala: Dana Böhmová Vedoucí práce: Ing. Alena Plášková, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky“, jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Mydlovarech dne 10. května 2009

Podpis:

Poděkování Ráda bych poděkovala paní Ing. Aleně Pláškové, CSc., za její rady a trpělivost, kterou se mnou měla v průběhu konzultací mé bakalářské práce. A dále bych chtěla poděkovat paní Mgr. Adéle Petrové z České informační agentury životního prostředí, za její trpělivost při odpovídání na mé dotazy.

Obsah: ÚVOD ............................................................................................................................................................ 6 1

TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRO HODNOCENÍ KVALITY VÝROBKŮ A ÚLOHA

ZNAČEK KVALITY.................................................................................................................................... 8 1.1

UKAZATELE KVALITY – MOŽNOSTI ZAJIŠŤOVÁNÍ KVALITY ............................................................... 8

1.1.1 1.2

DOBROVOLNÉ NÁSTROJE ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY ................................................................. 13

1.2.1 2

Legislativa (oblast kvality a environmentu).......................................................................... 11

Vybrané možnosti hodnocení kvality .................................................................................... 19

CHARAKTERISTIKA ZNAČKY „EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK“............................. 20 2.1

SYSTÉM EKOZNAČENÍ V ČR ............................................................................................................ 21

2.2

POSTUP PŘI ZÍSKÁVÁNÍ OCHRANNÉ ZNÁMKY .................................................................................. 23

2.2.1

Související poplatky – „Ekologicky šetrné výrobky“ ............................................................ 23

2.2.2

Související poplatky – „Ekologicky šetrná služba“ (platné pro kategorie „Turistické

ubytovací služby“ a „Služby v kempech“) ........................................................................................... 24 2.3

PODMÍNKY PRO UDĚLENÍ ZNAČKY „EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK“ ............................................ 24

2.3.1

Podoba ochranné známky „Ekologicky šetrný výrobek“...................................................... 25

2.3.2

Národní a nadnárodní ekoznačky ......................................................................................... 25

2.4

PŘÍNOSY EKOZNAČKY – VÝROBCE A SPOTŘEBITEL.......................................................................... 27

2.4.1 3

Greenwashing ....................................................................................................................... 28

SROVNÁVACÍ ANALÝZY VYBRANÝCH EŠV........................................................................... 29 3.1

PAPÍR – VÝROBA A EKOLOGICKÉ DŮSLEDKY ................................................................................... 29

3.1.1

Výroba papíru a životní prostředí......................................................................................... 29

3.1.2

Technologie výroby papíru ................................................................................................... 30

3.1.3

Požadované vlastnosti papíru............................................................................................... 32

3.1.4

Přínos ekologicky šetrného papíru ....................................................................................... 33

3.1.5

Budoucnost a ekologicky šetrný papír .................................................................................. 34

3.2

PRACÍ PRÁŠKY – VÝROBA, POUŽITÍ A EKOLOGICKÉ DOPADY ........................................................... 35

3.2.1

Požadované vlastnosti pracího prášku ................................................................................. 38

3.2.2

Výroba pracích prášků ......................................................................................................... 40

3.2.3

Přínos ekologicky šetrného pracího prášku oproti konvenčním výrobkům .......................... 41

3.2.4

Možná budoucí cesta pro spotřebitele, výrobce a ekoznačku ............................................... 42

3.2.5

Pověst ekologicky šetrných pracích prášků .......................................................................... 43

3.3

EKOZNAČKA A OSOBNÍ AUTOMOBILY?............................................................................................ 44

3.4

ZJIŠTĚNÍ A NÁVRHY ........................................................................................................................ 46

4

ZÁVĚR................................................................................................................................................ 51

5

LITERATURA A INFORMAČNÍ ZDROJE................................................................................... 52


Úvod Při psaní této bakalářské práce jsem si nutně musela položit jednu důležitou otázku, a to zda je z mého pohledu právě nyní příhodná doba zabývat se ekologicky šetrnými výrobky, potažmo ekologií a stavem přírodního prostředí jako takového (v rámci environmentálního managementu a managementu kvality), když se ve společnosti děje tolik jiných věcí, které by stály taktéž za pozornost. Mám na mysli například (ono neustále vzpomínané) téma celosvětové ekonomické krize. Myslím si, že ekonomická a ekologická problematika není, jak se může na první pohled zdát, oddělená. Cynicky by se dalo poznamenat, že působení a činnosti člověka jsou neodmyslitelně ohraničeny limity planety Země. Je tedy toto téma aktuální? Stačí se podívat na fakta a na stav okolního světa, který je působením člověka neskutečně poznamenán. Jen namátkou polemika ohledně globálního oteplování, zvětšující se ozónové díry, neúměrné čerpání neobnovitelných avšak i obnovitelných zdrojů, nedostatek pitné vody, zhoršující se životní prostředí pro miliony lidí na planetě, ničení ekosystémů, vymírání druhů, drancování oceánů a moří atd. Před ekologickými problémy nás může těžko ochránit různorodá státní příslušnost. V případě ekologických zátěží totiž neplatí vliv státních hranic, mluvíme o nadnárodním charakteru ekologických problémů. Neměli bychom tedy přehlížet pro nás jakoby „vzdálená“ témata, která řeší státy na opačné polokouli. Například důsledkům globálního oteplování, které je způsobeno mj. nadměrným vypouštěním emisí do atmosféry, se můžeme těžko vyhnout. Stejně jako se nyní ekonomická krize stala celosvětovou, může stejným způsobem propuknout krize ekologická, odstartovaná nezodpovědným jednáním omezeného počtu lidí. Mnohé společnosti, firmy, úřady, podniky a další různé instituce chápaly dříve ekologickou tematiku jako něco, čím se „bavila“ různá sdružení ve volném čase, ba přímo obtěžovala podnikatelský proces. Naštěstí tento názor již u většiny podnikatelů nepřevládá a dokonce tuto „ekovlnu“ využívají ve svůj prospěch. Je potřeba zdůraznit, že ani dnes by všechny subjekty dobrovolně nepřistoupily na požadavky systémů v rámci environmentálního managementu a managementu kvality (např. normy ISO řady 14000 či přístupy EMAS). Ovšem právě u těchto subjektů by mohly obstát tyto argumenty: snížení nákladů spojených s chodem podniku – vyplývající úspora energií, zdrojů, posílení důvěryhodnosti u zákazníků, věřitelů, možný snadnější přístup ke kapitálu, snížení rizika sankcí a pokut souvisejících s poškozováním životního prostředí, budování pozitivní image a vztahů s veřejností atd.

6

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky V případě již zmiňované ekonomické krize, i environmentální oblast nabízí dílčí řešení současné situace. Návrhy Ministerstva životního prostředí, jako snížení DPH pro ekologicky šetrné výrobky a služby, programy a dotace na zateplování domů a výměnu uhelných kotlů poskytované

Státním

fondem

životního

prostředí,

podpora

recyklačního

průmyslu

prostřednictvím veřejných zakázek, využití biologicky odbouratelných odpadů, zavedení bioplynu do plynárenské soustavy ČR, podle mého názoru rozhodně mají místo při řešení dopadů zapříčiněných celosvětovým ekonomickým útlumem. V této práci chci nastínit možnosti zmírnění negativních dopadů na životní prostředí zapříčiněných podnikatelskými subjekty. Hlavní zájem budu věnovat systému ekologického značení v ČR. Chtěla bych však poukázat i na jiné dobrovolné nástroje environmentální politiky (pro dokreslení situace v ČR uvedu i stěžejní právní normy týkající se ekologické legislativy, která zajišťuje alespoň minimální ochranu životního prostředí). Základní otázkou a cílem v této práci je zjistit, čím změnily „konvenční“ výrobky své vlastnosti, jakým směrem se ubíraly, že je můžeme v současné době označit jako ekologicky šetrné, v čem spočívá jejich šetrnost (co se zásadního změnilo, jak snížily dopad na životní prostředí). Předně bych chtěla upozornit, že nechci prvoplánově srovnat ekologické a neekologické výrobky, i když připouštím, že se tomuto ani v této práci nebudu moci vyhnout, chci spíše poznat, jaký posun z hlediska ekologie, při zachování stejných užitných vlastností mají ekologické výrobky. Důležité je také vymezit skupiny výrobků, kterým se budu věnovat. Bude to papír, ekologická auta a prací prostředky.

7


1 Teoretická východiska pro hodnocení kvality výrobků a úloha značek kvality Kvalita = „stupeň splnění požadavků souborem inherentních charakteristik“1 Inherentní charakteristika – je službě nebo výrobku vlastní, jedná se zejména o trvalé, vnitřní charakteristiky. Inherentní charakteristika je ovlivněna např. použitými materiály, technologií, konstrukčním řešením nebo finální úpravou výrobku (inherentní charakteristika by však měla především působit na přání a požadavky zákazníka, tedy na užitné vlastnosti; výrobce by tedy měl být schopen převést užitné vlastnosti na vlastnosti hmotné). Inherentní charakteristiky můžeme rozdělit do několika úrovní, a to na smyslové, ergonomické, ekologické, funkční, hmotné, design, etiku. Opakem jsou charakteristiky přiřazené – cena, značka atd. Požadavky jsou obvykle stanoveny (vychází z potřeb a očekávání spotřebitelů), obecně se předpokládají nebo jsou závazné (existuje závazný předpis). Kvalita produktů, ať už máme na mysli výrobky, služby atd., je bezesporu spojena se spotřebitelem. Mění se spotřebitelovy potřeby, požadavky, vnímá kvalitu do jisté míry jako standard. Právě snaha o zvyšování jakosti a současné uvědomování si odpovědnosti podnikatelských subjektů za důsledky vzniklé nedostatečným zajištěním kvality, bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti vedly k rozvoji managementu kvality, environmentu, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nekvalitní produkt v sobě neskrývá pouze nebezpečí omezené životnosti, ale mnohdy taktéž bezpečnostní nebo zdravotní riziko. V evropských a v ostatních vyspělých zemích si značky kvality, které garantují spotřebiteli určitý standard, našly nezastupitelné místo. Mnoha zákazníky jsou vyžadovány, fungují pro ně jako nezbytný limit úrovně produktů. Podle mého názoru je potřeba zajistit dostatečnou přehlednost v rámci udělování značek kvality, vydávání pečetí kvality, doporučujících známek apod., tím vymezit mantinely tak, aby si každý mohl být jistý onou deklarovanou kvalitou.

1.1 Ukazatele kvality – možnosti zajišťování kvality Jako odpověď na vnímání kvality vznikla evropská politika podpory jakosti (EPQ). „Zpracování

politiky

podpory

jakosti

je

zaměřeno

hlavně

na

podporu

evropské

konkurenceschopnosti s cílem vzájemného propojení všech aktivit, které byly dosud pro

1

ČSN EN ISO 9000:2005 Systém managementu kvality – Základní principy a slovník. Praha: Český normalizační institut 2006

8

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky zabezpečení jakosti evropské produkce přijaty (regulovaná oblast, prokazování shody, certifikace systémů jakosti) s novými iniciativami a nástroji.“1 „Vyhlášení politiky podpory jakosti (EPQ) bylo vynuceno skutečností, že bylo nutno vysvětlit (především podnikatelským subjektům), že shoda se zákonnými požadavky Společenství v regulované oblasti a využívání nástrojů jako je certifikace systémů jakosti podle norem ISO 9 000 jsou sice nezbytnou (v regulované oblasti) anebo obchodně výhodnou podmínkou pro prodej v EU, ale nejsou nutně dostačující, aby zabezpečily odpovídající úroveň konkurenceschopnosti evropského průmyslu na světových trzích.“2 Po vstupu do EU se tlak na ČR v rámci zajištění principů kvality zvýšil. Bylo potřeba nejenom implementovat směrnice do našeho právního pořádku v rámci regulované oblasti EU (důraz zejm. na bezpečnostní požadavky – v ČR zajišťován zejm. zákonem o technických požadavcích na výrobek č. 22/1997 Sb.), ale také zapracovat pojmy jako normalizace, akreditace, metrologie, management jakosti, prokazování do podnikatelského povědomí a následně do ekonomiky jako takové. Základní teze vymezené v rámci dokumentu Evropské charty jakosti z roku 1998, jako je zabezpečení tzv. evropské jakosti, snaha o výchovu, vzdělávání v oblasti jakosti, implementace požadavků kvality do podnikatelského prostředí, inovace v oblasti jakosti atd., se překlopily do národní politiky podpory jakosti definované v ČR. Evropské země, ČR nevyjímaje, si začaly uvědomovat, že je potřeba vytvořit povědomí o nezbytnosti jakosti, ať se již jedná o instituce nebo o občany. Českou Národní politiku podpory jakosti (přejmenováno na Národní politiku kvality NPK) definovalo usnesení vlády č. 458/2000 jako „souhrn záměrů, cílů, metod a nástrojů k ovlivňování kvality výrobků, služeb a činností v rámci národní ekonomiky a veřejné správy.“3 Hlavním cílem tohoto dokumentu je posílení konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů v rámci světových a evropských trhů a zvýšení ochrany občanů a institucí před nekvalitními produkty a zároveň snaha o zajištění ochrany životního prostředí (principy jakosti jsou tedy pevně spojeny s ekologickými aspekty). Národní politiku kvality ČR můžeme rozdělit do dvou oblastí na regulovanou (kde je určitá úroveň kvality zajišťována pomocí požadavků technických

1

PŘIBEK, Jiří.: Systémy managementu jakosti.[online] Praha: Národní informační středisko podpory jakosti 2004, Výstup z projektu podpory jakosti č. 5/16/2004, dostupné na: http:// www.businessinfo.cz/files/2005/061019_systemy-managementu-jakosti.pdf [cit. 2009-03-15] 2 PŘIBEK, Jiří.: viz bod 1 3 Rada kvality ČR: Národní program podpory kvality 2008. Národní informační středisko podpory kvality. Dostupné z: http://www.npj.cz/narodni-politika-kvality/dokumenty/strategie-narodni-politiky-kvality-20082013/ [cit. 2009-03-20]

9

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky předpisů, legislativy – např. zákon č. 22/1997 Sb.) a neregulovanou, která se zaměřuje na dobrovolné zvyšování kvality, např. účastí v různých programech v rámci NPK. Struktura NPK: hlavním úkolem Rady ČR pro jakost (přejmenována na Radu kvality ČR) je koordinovat působení státních a nestátních orgánů v rámci NPK. Působí jako poradní, koordinační orgán vlády ČR, aplikuje do praxe NPK v ČR a orientuje se na podporu rozvoje managementu kvality. Touto cestou tedy dochází k propojování evropské politiky jakosti s národní úrovní. NPK tedy výrazně podporuje projekty celospolečenského významu (např. integrovaný management – zavedení ISO 9 000, ISO 14 000 spolu se systémem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – HSMS nebo podnikové programy managementu – EMAS, HACCP atd.), dále rozvíjí program Národní ceny za jakost a programy k ověřování jakosti a šetrnosti k životnímu prostředí výrobků a služeb (např. značení „Ekologicky šetrný výrobek, CZECH MADE atd.) a v neposlední řadě podporuje Evropský týden jakosti v ČR. Výkonnou strukturu v NPK zajišťuje Národní informační středisko pro podporu kvality (při České společnosti pro jakost), které plní úkoly uložené Radou kvality ČR (zejm. informování veřejnosti, propagaci, vydávání odborných publikací atd.). Radu kvality ČR řídí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Rada se mj. aktivně podílí na přípravě legislativy z oblasti kvality, životního prostředí, společenské odpovědnosti organizací, ochrany spotřebitele atd. Jedním z cílů NPK je vytvořit takové prostředí a povědomí, kdy každý subjekt bude kvalitu přímo vyžadovat, stane se tím přirozenou součástí života společnosti. V rámci NPK funguje mnoho projektů, např.: program Česká kvalita, program Národní cena ČR za jakost, různé projekty na podporu jakosti atd. Program Česká kvalita (CzQ) –cílem programu je zvýšit informovanost spotřebitelů a posílit jejich postavení na trhu. Tento program předkládá systém důvěryhodných značek, který spotřebitelům zajišťuje, že nezávislá zkušebna ověřila kvalitu výrobku nebo služby (značky udělují různé organizace – tzv. správci značek). Držení značky může být výhodou při výběrových řízeních. Značky kvality tedy slouží jako nástroj propagace podnikatelským subjektům. Značky v programu: např. CZECH MADE, Ekologicky šetrný výrobek, Pečeť jakosti, QZ – zaručená kvality, Bezpečné hračky, Certifikované služby IT (z celkem 18 značek). Držitelé značek fungujících v Programu Česká kvalita musí se svou značkou používat i logo Programu Česká kvalita – potvrzení důvěryhodnosti značky pro spotřebitele. Na podobném principu funguje program KLASA (u potravinářských a zemědělských produktů). Program Národní cena ČR za jakost – tento program byl přijat vládním usnesením č. 806/2001 Sb. V současné době došlo k přejmenování z Národní ceny ČR za jakost na Národní cenu kvality ČR. (vychází z Modelu Excellence EFQM – používá se v rámci Evropské ceny za 10

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky kvalitu a z modelu CAF). V rámci programu jde o sledování a ověřování efektivnosti a jakosti u činností organizace, následuje jejich hodnocení (z hlediska uspokojení nároků zákazníka, kvality produkovaných výrobků a služeb, dosažení ekonomické úspěšnosti – kvalita managementu; vztah k zaměstnancům, životnímu prostředí a společnosti). Tento program pořádá každoročně Sdružení pro oceňování kvality (přejmenováno ze Sdružení pro Cenu ČR za jakost), vyhlašuje Rada kvality ČR. Programu se může zúčastnit jak soukromý, tak veřejný sektor.

1.1.1 Legislativa (oblast kvality a environmentu) Požadavky na kvalitu, bezpečnost a minimalizaci dopadů do životního prostředí konkretizuje mnoho norem a související legislativy. Mezi hlavní patří Obchodní zákoník (úprava dodavatelsko-odběratelských vztahů v rámci podnikání) a Občanský zákoník (v případě prodeje výrobků/zboží a poskytování služeb občanům) a dále pak zejména: Zákon o obecné bezpečnosti výrobků č. 102/2001 Sb. – uvádí definici bezpečného výrobku (zejm. požadavky na vlastnosti výrobku – obal, návod, montáž, likvidaci atd.; vymezuje rizika pro spotřebitele; vlivy na ostatní výrobky; způsob předvádění výrobku), zaměřuje se na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pro spotřebitele. Zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. – upravuje nabízení/prodej výrobků a nabízení/poskytování služeb. Stanovuje práva a povinnosti prodávajícího, např. informovat spotřebitele o vlastnostech, o ceně nabízených produktů; o uplatňování odpovědnosti za vady výrobků atd. Vymezuje mj. diskriminaci spotřebitele, nekalé, agresivní či klamavé obchodní praktiky atd. Zákon o technických požadavcích na výrobek č. 22/1997 Sb. – pokrývá oblast normalizace, certifikace, zkušebnictví; řeší zejména požadavky na bezpečnost, popř. hygienické, ekologické požadavky atd. K vybraným komoditám se zvýšeným nebezpečím se vztahují vládní nařízení, u kterých musí výrobce/dovozce zajistit, aby výrobky splňovaly základní požadavky definované v příloze vládního nařízení nebo v normě. Pokud je u výrobku prokázána shoda s požadavky, je posléze označen značkou CE. Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích č. 356/2003 Sb. – stanovuje práva a povinnosti pro podnikatele (FO) a právnické osoby pro balení a označování výrobků, uvádění na trh/do oběhu, dovoz/vývoz chemických látek/přípravků, pro klasifikaci a zkoušení nebezpečných vlastností, pro oznamování a registraci chemických látek atd.; zavádí pojem bezpečnostní list. Pohlíží na chemické látky jako na výchozí surovinu nebo jako na pomocný materiál při výrobě (čistící prostředky atd.). Zavádí zvláštní režim pro nebezpečné chemické látky a chemické přípravky – systém značení nebezpečných látek: R-věty (vymezení rizika) a S-věty (návody na bezpečné zacházení). Na obalu nebezpečné chemické látky se nesmí objevit 11

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky informace, která by vyvolávala dojem, že výrobek není nebezpečný (např. nápisy ekologický, nezávadný atd.). Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. – vymezuje mj. práva a povinnosti výrobců/dovozců v rámci bezpečnosti předmětů běžného užívání (výrobky pro děti do 3 let, kosmetické prostředky, hračky, výrobky určené pro styk s potravinami). Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku č. 59/1998 Sb. – stanovuje práva a povinnosti výrobce/poškozeného v případě, že dojde v důsledku vady výrobku ke smrti, poškození zdraví nebo škodě na jiné věci (týká se výrobků určených převážně k jiným než podnikatelským účelům). Poškozený posléze musí prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi škodou a vadou výrobku. Zákon o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. – upravuje „povinnosti provozovatele potravinářského podniku a podnikatele, který vyrábí nebo uvádí do oběhu tabákové výrobky a upravuje státní dozor nad dodržováním těchto povinností.“1; definuje např. zdravotně nezávadné potraviny, přídatné látky, doplňky stravy atd. V rámci ochrany životního prostředí existuje taktéž rozsáhlý soubor zákonů, vyhlášek2 atd. Pro představu uvádím pouhý zlomek z této oblasti. Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. (snaha o předcházení odpadů a pravidla pro nakládání s nimi, pravidla pro likvidaci, vymezuje komunální/nebezpečný odpad, pravidla zpětného odběru atd.) a zákon o obalech č. 477/2001 Sb. (hlavním cílem zákona je předcházení vzniku odpadů z obalů, a to tím, že se snižuje hmotnost obalu, objem, škodliviny a chemické látky v obalu. Zahrnuje celý cyklus obalu – od uvedení na trh, zpětný odběr, následné využití – recyklace, energetické využití, organická recyklace) Vymezuje např. povinnost osoby uvádějící výrobek na trh nebo do oběhu vyznačit, z čeho se obal skládá. Zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. (změněn zákonem č. 483/2008 Sb.) – vymezuje zdroje znečištění (stacionární/mobilní), hlavním cílem je omezování a předcházení znečišťování ovzduší, snižování škodlivých látek, dále zákon ukládá povinnost přidávat biopaliva do pohonných hmot, vymezuje režim provozu zařízení ve smogové situaci, stanovuje limity škodlivin, definuje zacházení s regulovanými látkami v rámci ochrany ozónové vrstvy Země atd. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. – vymezuje především vztahy PO a FO k podzemním a povrchovým vodám, jejich využívání. Účelem zákona je ochrana vod a jejich hospodárné využívání. Zákon stanovuje povolení pro nakládání s vodami (odběr, vypouštění), určuje povinnost mít povolení pro vypouštění nebezpečných odpadních vod do kanalizace atd. 1

Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Dostupné z http://www.sagit.cz/ pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb08224&cd=76&typ=r 2 Veškerá uvedená „ekologická legislativa“ je dostupná na stránkách MŽP – http://www.mzp.cz

12

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky Zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu č. 274/2001 Sb. – vymezuje koncepci pro zásobování pitnou vodou a pro odvod odpadních vod do kanalizace; vymezuje povinnost uzavřít písemnou smlouvu o odběru pitné vody (vodné) a o odvádění odpadních vod (stočné) mezi odběratelem a vlastníkem vodovodu/kanalizace, upravuje možnost stanovení limitů množství odebraných vod a limitů přípustného znečištění odpadních vod atd. Mezi další legislativu pro ochranu životního prostředí zahrnujeme např. zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí; zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií; zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí; zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí; zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny; zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování; nařízení vlády č. 342/2003 stanovující technické požadavky na výrobky (emise hluku); zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí ČR; zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty atd.

1.2 Dobrovolné nástroje environmentální politiky Legislativní požadavky jsou rozšířeny o mnohé dobrovolné nástroje, pro které se mohou podnikatelské subjekty svobodně rozhodnout. Záleží tedy na konkrétním subjektu, zda tyto nástroje využije nebo ne. Požadavky na kvalitu jdou ruku v ruce s požadavky na ochranu životního prostředí a nemusejí nutně souvise pouze s výsledným produktem. Pro prokazování zlepšování kvality, budování vztahů s veřejností, image atd. slouží mj. systémy managementu kvality a environmentu, jako nástroje ke zlepšování samotného procesu tvorby výkonů. Avšak existují i další způsoby, jak „ulevit“ přírodě kolem nás (možná kombinace nástrojů). Ekodesign – (zatím není na mezinárodně normalizován, řídí se technickou zprávou ISO/TR 14 062 – vydáno jako ČSN 010962 – integrace environmentálních aspektů do návrhu a vývoje výrobku) „systematický proces navrhování a vývoje výrobku, který vedle klasických vlastností

jako

je

funkčnost,

ekonomičnost,

bezpečnost,

ergonomičnost,

technická

proveditelnost, estetičnost apod., klade velký důraz na dosažení minimálního negativního dopadu výrobku na životní prostředí, a to z hlediska jeho celého životního cyklu.“1 Cílem je tedy navrhnout takovou konstrukci, která by zajistila minimalizaci negativních dopadů při výrobě, spotřebě, likvidaci. Ekodesign slouží tedy jako preventivní nástroj environmentální politiky, úvahy o šetrnějším přístupu se totiž promítají již do návrhu samotného řešení výrobku, a zároveň jako regulační nástroj, který pomáhá snižovat dopady na životní prostředí s každým dalším novým výrobkem – snaha o více šetrnější výrobek. Zavedení ekodesignu nepřináší jen pozitiva 1

REMTOVÁ, Květoslava: Ekodesign. Praha: Ministerstvo životního prostředí 2003. ISBN 80-7212-230-4

13

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky v oblasti ekologie, spojuje v sobě i ekonomičnost (důslednější hospodaření se zdroji, energiemi atd.). Navíc pomocí ekodesignu lze působit na vzorce výroby a spotřeby. V ekodesignu se využívá tzv. kolo strategií, které umožňuje zobrazit kvalitativní hodnocení environmentálního profilu výrobku. Ekodesign může doplnit i program ekoznačení (nově vzniklý produkt může podnítit vznik nové výrobkové kategorie a směrnice v rámci ekolabelingu). Při následném marketingu lze pro přesvědčení zákazníků využít i tvrzení o konkrétních dopadech výrobků na životní prostředí. Čistší produkce – zabývá se otázkou, jak naložit se vzniklými emisemi, odpady a škodlivinami. Je zaměřena na výrobní sféru, funguje jako preventivní strategie, cílem je odstranit jevy vyvolávající znečišťování životního prostředí, které se vyskytují hlavně při výrobě výrobku nebo při poskytování služby, s tím souvisí snaha o zvyšování účinnosti a snižování výrobních ztrát a hledání přijatelných úspor (efektivnější využití surovin, náhrada nebezpečných a toxických materiálů, omezení vzniku emisí atd.). V této metodě se využívá analýza vstupních a výstupních údajů o tocích zdrojů, energií atd. Je univerzálně aplikovatelná nejen na podnikové procesy, ale i na výrobky nebo služby. Čistší produkce jde nad rámec požadavků zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění (v němž jsou zpracována především opatření následná - nehledá se příčina vzniku odpadu, ale spíš jak ho co nejvhodněji zlikvidovat). Systémy environmentálního řízení – prolínání environmentálních hledisek v rámci celé podnikatelské činnosti (neustálé přezkoumávání a zlepšování v oblasti snižování dopadů podnikatelské činnosti na životní prostředí): Systém EMAS – (dle nařízení EU č. 761/2001, přejato do ČR jako vládní usnesení č. 651/2002) systém environmentálního managementu využívaný podniky z průmyslové oblasti – navazuje na „ekologickou“ legislativu a ISO 14 001, je ověřen nezávislou třetí stranou, zahrnuje závazek k zlepšování vlivu na životní prostředí a k poskytování relevantních informací pro veřejnost – systém zaměřený na environmentální výkonnost firmy. Zavedení systému mj. zvyšuje konkurenceschopnost, snižuje náklady, zvyšuje důvěryhodnost, zlepšuje komunikaci uvnitř i vně firmy, zpřehledňuje provozní dokumentaci (synergie v rámci ekoznačení – podniky s registrovaným EMAS mohou využít nižších poplatků pro propůjčení ochranné známky). Při zavádění EMAS je nejprve potřeba zjistit environmentální dopady, nadefinovat environmentální politiku, na ně navázat konkrétními cíly, požadavky legislativy a vytyčit program environmentálního řízení (fáze plánování), posléze vymezit odpovědnosti v organizaci, zajistit komunikaci, výcvik, řízení provozu a dokumentace (fáze zavedení a fungování), poté pomocí monitorování a měření zjistit neshody a zajistit nápravu nebo aplikovat preventivní opatření, provést interní audit (fáze kontroly), následuje přezkoumání 14

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky výsledků vedením, na to navazuje komunikace s okolím – environmentální prohlášení, ověření a registrace (fáze zlepšování). Jde tedy o převedení přijaté environmentální politiky do každodenní praxe. EMS dle ISO 14 001 (konkrétně ČSN EN ISO 14 001:2005 Systémy environmentálního managementu – Požadavky s návodem pro použití) – založena na téměř shodných principech jako ISO 9001 (např. model P-D-C-A). Odlišnosti ISO 14 001 a EMAS: v případě ISO 14 001 např. lze zavést systém environmentálního managementu jen v části organizace, není potřeba na počátku vyhodnocovat výchozí stav životního prostředí, ani není nutné zavádět registr environmentálních aspektů, organizace nemusí zveřejňovat a ověřovat prohlášení o stavu životního prostředí atd. Funkčnost systému je prokazována certifikátem udělovaným nezávislou třetí stranou. EMAS II. – nevztahuje se pouze na podniky z průmyslové oblasti jako EMAS, ale zahrnuje i ostatní ekonomické sektory, jakož i veřejné instituce. EMAS II. je tedy revizí EMAS. Snaží se mj. přimět k zapojení i více malých a středních organizací. Ve všech třech uvedených příkladech je zapracován požadavek na neustálé zlepšování – v případě životních prostředí to znamená snižování negativních dopadů z činnosti organizací. Environmentální manažerské účetnictví – snaha zahrnout environmentální aspekty do účetnictví. Podnikatelský subjekt tedy v účetních systémech zobrazuje taktéž informace o environmentálních nákladech, hmotných a energetických tocích. Tyto informace jsou využity pro řízení a rozhodování v podniku. Zahrnutím těchto aspektů dochází k zefektivnění využívání surovin, materiálů, energií, ke snížení negativ spojených s podnikatelskou činností, s produkty, k redukci environmentálních rizik, což v konečném důsledku vede ke zlepšení ekonomických výsledků činnosti. V účetnictví zaznamenáváme náklady na odstraňování odpadů, zacházení s odpadními vodami, emisemi, náklady na péči o životní prostředí, prevenci, výzkum, vývoj, na certifikaci atd. V účetním systému se musí taktéž objevit náklady spojené s vyplýtvanými zdroji, (tj. těmi, které se nepřeměnily do výrobkového výstupu) a náklady na zpracování těchto vyplýtvaných zdrojů. Výkaz environmentálních nákladů a výnosů (dotace, výnosy z recyklace atd.) posléze slouží pro rozhodovací procesy v podniku. Dobrovolné dohody a jednostranné závazky– vztahují se ke konkrétním případům (snižování negativních vlivů v závislosti na konkrétní situaci), jedná se o smluvní vztahy (závazky) mezi podnikatelskými subjekty a veřejnou správou. Cílem těchto smluv je např. snaha snížit hluk, zredukovat produkci odpadů, snížit spotřebu energie, spotřebu zdrojů, změnit nevyhovující výrobní programy atd. Environmentální reporting – souhrn informací, které podnik poskytuje (jaký vliv má činnost podniku na životní prostředí – důležité je popsat všechny vlivy). Pomocí tohoto nástroje podnik informuje zájmové skupiny (zákazníky, akcionáře, správní orgány, veřejnost, dodavatele 15

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky atd.) o svém chování vůči životnímu prostředí – jakými působí vlivy, jaká podniká opatření k zmírnění těchto vlivů. Tento nástroj umožňuje popsat současný stav, v němž se podnik nachází (environmentální reporting by v sobě měl obsáhnout celý environmentální profil organizace). Environmentální značení – ekologicky šetrné výrobky a služby (environmentální značení typu I.): (dle ČSN EN ISO 14 024) úkolem ekoznačení je především podpořit poptávku (spotřebu, výrobu) po výrobcích nebo službách, které mají označení „Ekologicky šetrný výrobek (služba)“, tímto označením dokazují, že ve srovnání s alternativními produkty mají nižší negativní dopad na životní prostředí – výrobkové kategorie zahrnují např. nábytek, prací a čistící prostředky, lepidla, tmely, nátěrové hmoty, domácí spotřebiče, teplovodní kotle, výrobky z recyklovaného papíru, kancelářskou techniku. Dále existuje kategorie služeb – turistika, ubytování atd. (více viz kapitola 3). Vlastní environmentální tvrzení (environmentální značení typu II.) – tvrzení (ať už samotného výrobce, dovozce, obchodníka, distributora atd.), které poukazuje na kladné stránky působení produktu na životní prostředí, toto tvrzení neověřuje nezávislá třetí strana, avšak prohlášení musí být ověřitelné (podpořeno měřením, které prokazuje informace ve tvrzení, jež je zaznamenáno v dokumentaci). Tvrzení se může týkat jak samotného výrobku, tak jeho součásti nebo obalu. Toto tvrzení funguje podobně jako reklama, avšak norma (ČSN EN ISO 14 021 – podle které se značení typu II. řídí) přímo zakazuje prohlášení určitých typů: přátelský k životnímu prostředí, bezpečný pro životní prostředí. Tvrzení recyklovatelný, kompostovatelný se může objevit pouze v několika vymezených případech daných normou. Environmentální prohlášení o produktu (environmentální značení typu III.) – (dle ČSN ISO 14 025) informační nástroj, který lze aplikovat na jakýkoli druh výrobku nebo služby, poskytuje informace o určitých environmentálních údajích produktu – o vlivu na životní prostředí v rámci celého životního cyklu produktu (spotřeba energie, vody, vliv na změnu klimatu, vznik nebezpečných odpadů, vliv na eutrofizaci atd. – tyto skutečnosti pomáhá zjistit metoda LCA). Toto prohlášení ověřuje nezávislá třetí strana. Strukturu systému dokladuje obrázek:1

1

Zdroj: Ekologické značení v České republice (ekolabeling) [online]. 2002. MŽP. Dostupné z: http://www.env.cz/osv/edice.nsf/e26dd68a7c931e61c1256fbe0033a4ee/afe8148c8858bd4bc1256ff9003e2c d9?OpenDocument [cit 2009-03-07]

16

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky Environmentální benchmarking – porovnávání s „nejlepším“ podnikem, tedy s tím který má lepší výsledky v rámci životního prostředí (srovnávání výkonnosti, funkcí, procesů v organizaci, výrobků, služeb, strategií, řízení atd.), motivuje podniky nejen k vyrovnání se nejlepšímu, ale k jeho překonání. Tento nástroj poskytuje určité znalosti, informace, nutí podniky stále hledat slabá místa v problematice životního prostředí. Posuzování životního cyklu (LCA) – (dle ČSN EN ISO 14 040 až 14 049) LCA zjišťuje a vyhodnocuje vlivy na životní prostředí vyvolané konkrétním výrobkem, procesem atd. Zajímá se tedy o celý životní cyklus výrobku, tj. od získání surovin až po zneškodnění výrobku po použití. Tímto zkoumáním (porovnávají se různé životní cykly stejného produktu) lze posléze zjistit, které zdroje, energie, suroviny, způsob výroby, distribuce, nakládání s použitým výrobkem, mají nižší dopad na životní prostředí. LCA umožňuje kvantifikovat dopady systému, výrobků na změny klimatu, eutrofizaci, na ničení ozónové vrstvy, lidské zdraví atd. Metoda LCA tedy umožňuje pomocí konkrétních výpočtů kvantifikovat dopady na životní prostředí. Při posuzování vlivů celého životního cyklu výrobků můžeme využít toto jednoduché schéma1:

Postup metody LCA se dělí do čtyř fází. „V první fázi se vymezí požadovaný cíl, jehož má být aplikací metody dosaženo, a také rozsah (hranice) posuzovaného systému. V druhé fázi se sbírají údaje týkající se energetických a materiálových toků (vstupů a výstupů) mezi zkoumaným systémem a životním prostředím. Ve třetí fázi se ze získaných dat vypočtou velikosti vlivů, jimiž zkoumaný systém přispívá ke globálním problémům, a souhrnně se posoudí také další vlivy a dopady, jež v životním prostředí zkoumaný systém způsobuje. V poslední čtvrté fázi se získané výsledky prověřují a nakonec se z nich vyvodí závěry, tzn. identifikují se

1

zdroj schématu: VEBER, Jaromír a kol.: Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce – Legislativa, systémy, metody, praxe. Praha: Management Press 2006, ISBN 80-7261-146-1

17

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky nejzávažnější problémy zkoumaného systému.“1 V rámci LCA je důležité zjistit fáze, které mají největší negativní dopady na životní prostředí. Právě na tyto fáze je poté důležité se zaměřit. Výstupy z LCA mohou být využity v marketingu (v ekolabelingu, ekodesignu), v public relations, v rámci strategického plánování a rozhodování, při vývoji a zdokonalování výrobku atd. Metoda LCA se často využívá k porovnávání dvou výrobků (vliv na životní prostředí). Je však nutné uvést, jaké životní cykly výrobků byly porovnány (každý výrobek může mít různé životní cykly, tím pádem různý dopad na životní prostředí). Monitoring a targeting – systém pro řízení energetických a materiálových zdrojů, cílem je zvyšovat energetickou a materiálovou účinnost. Využívá se zejména ve výrobních podnicích, ale jeho využití není omezeno. Tento systém se dělí na analytickou (nepřetržitý audit materiální a energetické efektivity, zjišťování odchylek od očekávané spotřeby) a implementační část (manažerské aktivity, které mají za cíl odstraňovat negativní odchylky ve spotřebě, hledat úsporná opatření – snaha o neustálé zlepšování v oblastech materiálové a energetické účinnosti). Společenská odpovědnost organizací (CSR) – integrace sociálních, ekonomických a environmentálních hledisek v rámci podnikatelských aktivit. Podnik by se tedy neměl primárně orientovat pouze na dosahování zisku. Tento koncept zahrnuje širší pohled na činnosti podniku, bere v úvahu i ostatní zájmové skupiny. Organizace se tedy snaží o dosažení efektivního řízení a kontroly firmy. Podnik samozřejmě respektuje platnou legislativu a pravidla fair-trade, snaží se o efektivní uspokojování potřeb spotřebitelů, environmentální a sociální aspekty promítá do rozhodování, investuje do profesionálního růstu zaměstnanců, vytváří bezpečné pracovní prostředí atd. V rámci CSR můžeme rozlišit společensky odpovědný management, spotřebu a investování. Systém výrobek-služba – místo navrhování a prodeje „fyzických“ výrobků je nabízena služba, která nahradí funkci výrobku. Tato strategie se opírá o tezi, že touto náhradou dojde k úspoře energie, přírodních zdrojů, snižování odpadů (což může způsobit již pouhý fakt, že se vyrobí méně výrobků než předtím), čímž dojde ke snížení negativních dopadů na životní prostředí. Total Quality Management (TQM) – vrcholná filosofie managementu kvality. „TQM znamená systém, zahrnující všechny osoby na všech úrovních podnikové hierarchie, dále metodu založenou na kroužcích kvality a praktikovaném konceptu učící se organizace. Účelem je neustálé zlepšování kvality, snižování nákladů, uskutečňování dodávek, bezpečnosti provozu,

1

REMTOVÁ, Květa: Dobrovolné environmentální aktivity – Orientační příručka pro podniky. Planeta, 2006, roč. XIV, č. 6. Praha: MŽP 2006. ISSN 1801-6898

18

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky zvyšování morálky a zlepšování ochrany životního prostředí.“1 TQM vede k trvale udržitelné produkci. Cílem je uspokojit potřeby a požadavky zákazníka s minimální spotřebou zdrojů, s tím souvisí snížení dopadů na životní prostředí. Díky zavedení tohoto konceptu je certifikace ostatních systémů (bezpečnost a ochrana zdraví při práci, kvalita, environmentu) rychlejší.

1.2.1 Vybrané možnosti hodnocení kvality Parametry

hodnocení

kvality

výrobku

(nepotravinového

charakteru)

sestávají

z požadavků na funkčnost, estetickou působivost, ovladatelnost, bezpečnost, trvanlivost, spolehlivost, opravitelnost, udržovatelnost. Grafické znázornění umožňuje Ishikawův diagram kvality. Obecný postup zlepšování – PDCA. Fáze PLAN – vyhodnocení stávající situace, definování problémů, zjištění příčin těchto problémů, stanovení cílů, tvorba návrhů a nových variant řešení, hodnocení variant, hledání a výběr optimálního řešení. Fáze DO – realizace řešení, sledování dopadů těchto řešení. Fáze CHECK – vyhodnocení řešení (příčina je buď vyřešena nebo vyvstaly další problémy a je zapotřebí provést znovu fázi PLAN nebo uplatnit nějaká jiná korekční opatření). Fáze ACT – uplatňování, standardizování nalezeného řešení. V návaznosti na požadavek neustálého zlepšování se tyto fáze neustále opakují.

1

REMTOVÁ, Květa: Dobrovolné environmentální aktivity – Orientační příručka pro podniky. Planeta, 2006, roč. XIV, č. 6. Praha: MŽP 2006. ISSN 1801-6898

19


2 Charakteristika značky „Ekologicky šetrný výrobek“ Ani ekologicky šetrný výrobek není samospasitelný, ale nabízí další možnou alternativu na cestě trvale udržitelného rozvoje, další možný scénář, jak propojit ekonomické cíle a sociální oblast spolu s ochranou životního prostředí. Jde tedy o uspokojování lidských potřeb, avšak zároveň o šetrné využívání přírodních zdrojů. Vždyť i přírodní zdroje jsou součástí bohatství národů. A bylo by velmi spravedlivé, kdyby znečišťovatel nesl negativní efekty, které způsobil. S ochranou životního prostředí úzce souvisí pojem externality. Samotný trh nedokáže odstranit vzniklé ekonomické jevy, které působí s odlišným účinkem jako vnější efekty trhu (v tomto případě neuvažujeme pozitivní externality). Existuje tedy významný prostor pro stát, který by jasně vydefinoval politiku péče o životní prostředí, ovšem v úzké návaznosti na nástroje, pomocí kterých by došlo k její realizaci (např. důraz na nové technologie, ekodaně, „šetrnější státní produkce“, subvence, právní regulace formou zákazů, příkazů, nařízení, režimů, stimulací; sociální sankce atd.). Samozřejmě se nelze odkazovat pouze na veřejný sektor, i soukromý sektor může přispět k řešení této problematiky (viz Coaseho teorém a majetková práva – velmi zjednodušeně řečeno by stačilo zavést soukromé vlastnictví na existující externality). Každý jednotlivec, instituce může velmi snadno zjistit, jak udržitelný je jeho životní styl a následná spotřeba zdrojů, stačí porovnat velikost ekologické stopy, kterou zanechává na Zemi a zamyslet se, zda není pro něho konečně ta správná doba, aby se začal zabývat životním prostředím. Výsledek průměrné ekologické stopy občana ČR (4,9 globálních ha/osobu) ve srovnání s dostupnou kapacitou biologicky produktivních hektarů na osobu (2,7) je poněkud zarážející. Patříme tedy taktéž mezi populace, které vytváří ekologický deficit. Pod pojmem ekologicky šetrný výrobek se skrývá takový výrobek, který je šetrný vůči všem složkám životního prostředí v porovnání s podobnými alternativními konkurenčními výrobky, ovšem při současném zachování srovnatelné jakosti, užitných a technických vlastností. Nelze tedy ekologickou stránku výrobku nadřadit například nad kvalitu nebo bezpečnost. Výroba musí stále respektovat příslušné zákony a nařízení. Výrobek musí tedy splňovat navíc ekologické požadavky, které jdou nad rámec obecně závazných předpisů a norem. Tyto požadavky jsou koncipovány s ohledem na vědecký pokrok, míru dosažitelnosti a technickou úroveň výrobce. Šetrnost výrobku (ať už ve vztahu k životnímu prostředí nebo zdraví samotného spotřebitele) se posuzuje v rámci hodnocení celého životního cyklu (metoda LCA – life-cycle assessment), tj. od těžby nebo získávání surovin z přírodních zdrojů, samotné výroby, doby používání, až k následnému odstranění vzniklého odpadu.

20


2.1 Systém ekoznačení v ČR V ČR byl zaveden Národní program označování výrobků ochrannou známkou „Ekologicky šetrný výrobek“ (typ I.1) v roce 1993, kdy tehdejší ministr životního prostředí podal návrh na zřízení systému ekoznačení a vláda následným usnesením umožnila realizaci tohoto projektu. „14. dubna 1994 byl poté vyhlášen český systém ekoznačení nazvaný Národní program označování výrobků ochranou známkou „Ekologicky šetrný výrobek“2 Posléze vzniklo další z mnohých usnesení vlády ČR (zejm. 720/2000 ze dne 19. 7. 2000), které harmonizovalo další požadavky EU v oblasti podpory a rozvoje prodeje a užívání ekologicky šetrných výrobků. V roce 2007 se Národní program rozrostl o vlastní environmentální tvrzení (II. typ) a environmentální prohlášení o produktu (III. typ). Nyní se hovoří tedy o celistvém Národním programu environmentálního značení, který pokrývá všechny tři výše uvedené typy. Český Národní program byl harmonizován s programem EU a s programy zemí OECD. Produkt označený „Ekologicky šetrný výrobek“ (požadavky, kvalita atd.) je tedy plně kompatibilní a konkurenceschopný v mezinárodním prostředí (programy jsou vzájemně uznávány), a to i přesto, že Národní program oproti zemím jako Kanada, Japonsko, státy Skandinávie funguje v ČR relativně krátkou dobu. Garantem Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků a služeb je Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Rada pro ekologicky šetrné výrobky funguje jako stálý odborný a poradní orgán MŽP v rámci Národního programu, v níž jsou zastoupeni představitelé z hospodářské, společenské oblasti tak, „aby v ní byly zastoupeny zájmy ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitelů i výrobců, vědy, výzkumu i vysokých škol a zástupců vybraných ústředních orgánů státní správy.“3 Jako odpovědný výkonný orgán Programu působí Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. Mezi hlavní úkoly MŽP patří schvalování směrnic pro propůjčení ochranné známky, udělování práva k užívání ochranné známky pro konkrétní výrobek, zároveň se vyjadřuje k základním otázkám rozvoje Národního programu. Zatímco Rada pro ekologicky šetrné výrobky kontroluje namátkově dodržování pravidel pro propůjčení ochranné známky, posuzuje, formuluje nebo doporučuje požadavky na hodnocení výrobků (požadavky jsou obsaženy v jednotlivých směrnicích); a zároveň „posuzuje a doporučuje návrhy na hodnocení kategorií

1

Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb (typ I.) funguje v rámci Národního programu environmentálního značení. 2 Ekologické značení v České republice (ekolabeling) [online]. 2002. Ministerstvo životního prostředí. Dostupné z: http://www.env.cz/osv/edice.nsf/e26dd68a7c931e61c1256fbe0033a4ee/afe8148c8858bd4bc12 56ff9003e2cd9?OpenDocument [cit. 2009-03-07] 3 Ekologické značení v České republice (ekolabeling): viz bod 2

21

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky ekologicky šetrných výrobků, případně dává podněty k takovým návrhům.“1 Agentura pro ekologicky šetrné výrobky zabezpečuje přípravu a zároveň zpracovává návrhy směrnic spolu s technickými zprávami, vybírá registrační poplatky za udělení práva používat ochrannou známku, vyřizuje přihlášky k propůjčení ochranné známky, uzavírá licenční smlouvy s přihlašovateli o udělení ochranné známky, spravuje evidenci expertů a výzkumných pracovišť (v nichž se připravují nové návrhy směrnic), autorizovaných a akreditovaných zkušeben a laboratoří (v nichž se prokazuje shoda výrobku s příslušnou směrnicí – poté následuje vydání protokolu o shodě), podílí se na přípravě návrhů směrnic, provádí kontrolu výrobků – zda splňují požadavky licenční smlouvy. Kontrola se nejčastěji provádí pomocí různých testů, jež provádí média nebo neziskové organizace. Ovšem minimálně jednou za tři roky dochází k ověřování kritérií. Na přípravě návrhů směrnic spolupracuje taktéž Česká inspekce životního prostředí, další odborná pracoviště spolu s vybranými odborníky. Národní program environmentálního značení (definován usnesením vlády č. 26/2007 a č. 356/2007) zastřešuje tři základní typy environmentálního značení: - „Typ I. realizovaný jako „Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb“ (prováděný v souladu s ČSN ISO 14024 Environmentální značení a prohlášení) a jako systém ekoznačení EU podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky EU – The Flower, - Typ II. – vlastní environmentální tvrzení (prováděný v souladu s ČSN ISO 14021 Environmentální značení a prohlášení typu II – vlastní environmentální tvrzení), - Typ III. – environmentální prohlášení o produktu (prováděný v souladu s ČSN ISO 14025 Environmentální značení a prohlášení typu III, tzv. EPD – Environmental Produkt Declaration)“2 V ČR využívá Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb 89 firem v celkem 54 výrobkových kategorií (z toho 3 jsou služby), což činí asi 400 výrobků. Navíc od 1. května 2004 může Agentura udílet i ekoznačku EU – The Flower (tu již používá 7 českých firem)

1

Ekologické značení v České republice (ekolabeling) [online]. 2002. Ministerstvo životního prostředí. Dostupné z: http://www.env.cz/osv/edice.nsf/e26dd68a7c931e61c1256fbe0033a4ee/afe8148c8858bd4bc1 256ff9003e2cd9?OpenDocument [cit 2009-03-07] 2 Věstník Ministerstva životního prostředí České republiky. 2007. Praha: SEVT, a. s. ISSN 0862-9013.

22


2.2 Postup při získávání ochranné známky Před podáním žádosti o získání ochranné známky si musí žadatel zjistit, zda existuje směrnice pro výrobek v rámci příslušné výrobkové kategorie nebo pro službu, na něž chce ekoznačku získat. Pokud příslušná směrnice existuje, podá žadatel žádost o přihlášku na uzavření licenční smlouvy k propůjčení ochranné známky (u Agentury pro ekologicky šetrné výrobky – funguje v rámci Českého ekologického ústavu), posléze žadatel obdrží směrnici a další pokyny. Žadatel prokáže, že produkt (výrobek nebo služba) splňuje požadavky směrnice a odevzdá vyplněnou přihlášku Agentuře. Ta poté započne výběrové řízení (max. doba trvání činí 1 měsíc) a vypracuje souhrnnou zprávu o výrobku, kterou následně postoupí ministrovi životního prostředí. Pokud je rozhodnutí kladné, uzavře Agentura s žadatelem licenční smlouvu, která opravňuje žadatele k používání ochranné známky „Ekologicky šetrný výrobek“. Pokud je rozhodnutí záporné, Agentura písemně informuje žadatele o důvodech, které vedly k zamítnutí žádosti. Po uplynutí 6 měsíců se může žadatel znovu ucházet o poskytnutí ochranné známky. Pokud však pro daný výrobek neexistuje příslušná směrnice, má žadatel možnost podat návrh Agentuře neformálně. V této dokumentaci žadatel zhodnotí přínosy, které výrobek má, ve srovnání s alternativními výrobky. Návrh posléze Agentura předloží MŽP a Radě k posouzení. Dojde-li ke schválení, je posléze vytvořena výrobková kategorie, do níž by se výrobek zařadil, a vytvořena směrnice, definující požadavky na získání ochranné známky. Po vyhlášení nově vzniklé směrnice se postupuje jako v případě, kdy směrnice již existuje. Povinností držitele je používat ekoznačku pouze v souladu s ujednáním obsaženým v licenční smlouvě. U výrobků, pro které byla ochranná známka získána, vyznačit ochrannou známku na výrobek (pokud je to technicky proveditelné), používat správný formát ochranné známky (v černé nebo zelené barvě), nepoužívat ekoznačku pro obecnou propagaci firmy, nepostupovat ochrannou známku třetí osobě, pravdivě informovat o skutečném významu ekoznačky.

2.2.1 Související poplatky – „Ekologicky šetrné výrobky“ Registrační poplatek1 činí 20 000 Kč (platí se jednorázově při podávání přihlášky), avšak pro určité podnikatelské subjekty existuje možnost slevy. Podniky do 10 zaměstnanců hradí pouze 50 % z určené částky – tedy 10 000 Kč. Malým a středním podnikům je poskytovaná 25% sleva, registrační poplatek činí tedy 15 000 Kč. „Firmy se zavedeným systémem environmentálního managementu (registrovaným EMAS, certifikátem ISO 14 001), certifikátem 1

Registrační poplatek slouží k úhradě nákladů vzniklých v důsledku činností jako je posuzování přihlášky, poskytování práva používat ochranné známky atd. Ovšem náklady na posuzování výrobků, zhotovování dokumentů potřebných k přihlášce nebo zahájení výběrového řízení nese žadatel.

23

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky čistší produkce nebo firmy, které již jsou držiteli ekoznačky udělené dle ISO 14 024 (zahraniční nebo české ekoznačky)“1, hradí 17 000 Kč. Je jim poskytována 15% sleva. Navíc slevy se dají sčítat (max. do 50 %), firma tedy v každém případě zaplatí alespoň 10 000 Kč. V České republice se navíc neplatí žádné roční poplatky, v zahraničí se naopak odvádí např. formou určitého procenta z obratu. Navíc lze prodlužovat smlouvu prakticky neomezeně, první prodloužení je zdarma, každé další je zpoplatněno částkou 2 000 Kč.

2.2.2 Související poplatky – „Ekologicky šetrná služba“ (platné pro kategorie „Turistické ubytovací služby“ a „Služby v kempech“) Registrační poplatek činí 10 000 Kč. Stejně jako u výrobků, tak i u služeb je možné využít některé ze slev. Podniky do 10 zaměstnanců, malé a střední podniky, opět firmy se zavedeným systémem environmentálního managementu (EMAS, ISO 14 001) stejně jako firmy s certifikátem čistší produkce, či firmy, které již získaly ochrannou známku dle ISO 14 024 mohou využít 50% slevy – registrační poplatek tedy činí pouhých 5 000 Kč. Ovšem u služeb je nutné hradit i roční poplatek – 5 000 Kč. Opět je možná sleva pro všechny firmy již výše uvedené (podniky do 10 zaměstnanců atd.), a to 2 500 Kč. V porovnání se zahraničím má ČR nejnižší poplatky.

2.3 Podmínky pro udělení značky „ekologicky šetrný výrobek“ Každému, kdo splní podmínky pro udělení ochranné známky „Ekologicky šetrný výrobek“ definované směrnicí v rámci konkrétní výrobkové kategorie, je tato známka na základě licenční smlouvy propůjčena na omezenou dobu, a to nejdéle na 3 roky v souladu s platností požadavků stanovených příslušnou směrnicí. Toto časové omezení platnosti licence nutí výrobce neustále zdokonalovat své výrobky. Při následných revizích jsou totiž požadavky zpřísňovány. Značka „Ekologicky šetrný výrobek“ nemůže být udělena vybraným výrobkům, které upravují specifické předpisy, např. potravinám, léčivům, výbušninám, nápojům, střelným zbraním atd. Do posuzovaných výrobkových kategorií jsou zařazovány výrobky spotřebního charakteru. Ochranou známku získá výrobek jako celek, neuděluje se pouze jeho jednotlivým částem. Účast v Programu je dobrovolná. Konkrétní požadavky pro udělení značky „Ekologicky šetrný výrobek“ u vybraných výrobkových kategorií (u těch, které zpracovávám ve své práci) jsou uvedeny v praktické části u každé jednotlivé kategorie výrobků.

1

Přihlášení a poplatky, dostupné z: http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/$pid/MZPMSF HNE6YF [cit. 2009-03-08]

24


2.3.1 Podoba ochranné známky „Ekologicky šetrný výrobek“ Ochranná známka ČR a Národní program označování ekologicky šetrných výrobků dodržuje požadavky plynoucí z mezinárodní technické normy ISO 14 024 Environmentální značky a prohlášení – Environmentální značení typu I. – Zásady a postupy. Garantuje nejen kvalitu, ale i dobrovolné zapojení firmy k ochraně životního prostředí, tím že splní náročné požadavky pro získání ekoznačky. Ekoznačka ČR může být vyobrazena v zelené nebo černé barvě, v horní části se nachází stylizované písmeno „e“ lemované slovy „Ekologicky šetrný výrobek“, v dolní části značky je uvedeno číslo směrnice (první dvojčíslí), pořadové číslo výrobku v rámci související výrobkové kategorie (druhé dvojčíslí) Pod symbolem květiny je známá ochranná známka EU. Uvádí se buď v barevném provedení (modré hvězdičky a zelená květina) nebo černě na bílém podkladu (dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1980/2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky EU). Loga ochranné známky v ČR

Logo ochranné známky v EU

2.3.2 Národní a nadnárodní ekoznačky V současné době funguje cca 30 národních a nadnárodních systémů environmentálního značení. Liší se od sebe zejména velikostí oblasti, ve které systém působí (program oblastní, národní a nadnárodní), financováním a typem organizace, jež program zajišťuje (program státní, soukromý či kombinovaný). Ukázky ekoznaček:

Austrálie

Brazílie

Chorvatsko

Hong Kong

USA

25

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky Nizozemsko

Japonsko

Kanada

Francie

Maďarsko

Rusko

Čína

Korea

Filipíny

Indie

Německo

Nový Zéland

Skandinávie

Španělsko

Thajsko

Polsko

Švédsko (SSNC)

Švédsko (TCO)

Slovensko

Rakousko

Je patrné, že na světě funguje velké množství různých národních a nadnárodních ekoznaček, proto vznikla iniciativa EU zavést ekoznačku Evropského společenství – The Flower, která by „překryla“ národní ekoznačky v rámci EU. Spotřebitel se může lépe orientovat, protože jednotná politika v oblasti ekoznačení podporuje průhlednost a jednoduchost, u produktů jsou vyžadována stále stejná kritéria, bez ohledu na členský stát, kde se produkt vyrábí, prodává nebo poskytuje (v případě služeb). Produkty označené ekoznačkou EU taktéž zajišťují minimálně stejné užitné vlastnosti jako výrobky bez ekoznačky s tím rozdílem, že „ekovýrobky“ přinášejí ještě přidanou hodnotu v podobě ochrany životního prostředí. EU (Evropská komise spolu s Radou Evropské unie pro ekoznačení (EUEB)1 se nebrání současné existenci národních značek a EU značky, požaduje však větší koordinaci mezi evropským a dalšími národními

1

Ústřední orgán systému ekoznačení EU, skládá se z příslušných orgánů a členů konzultačního fóra (zástupci spotřebitelů, nevládních org., odborů, průmyslu a obchodu atd.) EUEB nastavuje kritéria pro jednotlivé skupiny výrobků, zabývá se propagací atd. Cílem EUEB je dosáhnout shody mezi národními zájmy a ochranou životního prostředí. Kontaktním místem a členem EUEB v ČR je CENIA (zajišťuje přístup do systému ekoznačení).

26

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky systémy – výběr produktových skupin, rozvoj a přezkoumání kritérií atd. Právě nejednotnost v rámci požadavků pro udělení ochranné známky je podle mého názoru velmi problematická. Spotřebitel nemá možnost zjistit, zda produkt označený švédskou značkou je při hodnocení dopadů na životní prostředí kritičtější než například produkt s německou značkou. Do budoucna se jeví jako nejschůdnější rakouská cesta. Před rozhodnutím o nové skupině výrobků nebo revizí stávajících požadavků se v prvé řadě zkoumá možnost přijetí kritérií EU a kdykoliv je to možné, vychází se z evropských kritérií. Některé národní požadavky jsou tedy totožné s evropskými. Při splnění podmínek si posléze žadatel může vybrat, zda jeho výrobek ponese značku národní, evropskou nebo obě (zaplatí pouze jeden poplatek). Stejná cesta je praktikována i ve Skandinávii. Důležitá je tedy probíhající harmonizace kritérií.

2.4 Přínosy ekoznačky – výrobce a spotřebitel Ekoznačka funguje jako konkurenční výhoda při získávání veřejných zakázek na základě zákona „č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, jejichž předmětem může být dodávka, instalace a použití výrobku.“1 Vláda ČR svým usnesením č. 720/2000 přímo doporučuje státní správě, aby při posuzování veřejných zakázek zohledňovala ekologickou šetrnost výrobku (která může být prezentována právě značkou „Ekologicky šetrný výrobek“). Totéž platí pro nákup výrobků a zboží v rámci státní správy (nábytek, kancelářský papír, výpočetní technika, čistící a hygienické prostředky, materiál na zimní údržbu komunikací, barvy, laky atd.). Ve státní správě se tedy uplatňuje forma činnosti nazývaná jako „zelenání ve státní správě“, kdy se právě stát stává „zaručeným“ odběratelem ekologicky šetrnějších produktů. Tím se výraznou měrou zvyšuje poptávka po ekologicky šetrných výrobcích, což pomáhá mj. nastartovat soutěžení mezi výrobci. Použitím ekoznačky může výrobce významně vylepšit svou image (vylepšit jeho environmentální profil), čehož využije jak na domácím trhu, tak zároveň bude mít snadnější přístup na zahraniční trhy (výhodu při exportu), kde spotřebitelé ve větší míře vyžadují potvrzení kvality výrobků certifikátem od třetí strany. Dochází k zvýšení odbytu v rámci segmentu zákazníků preferujících kvalitní, životní prostředí méně zatěžující výrobky. Celková konkurenceschopnost výrobce se zvyšuje. Navíc může výrobce získat finanční prostředky „dlouhodobé a nízkoúročené půjčky ze Státního fondu životního prostředí.“2

1

Usnesení vlády České republiky [online]ze dne 19. července 2000 č.720 k návrhu podpory rozvoje prodeje a užívání ekologicky šetrných výrobků, dostupné z: http://www.ekoznacka.cz/ [cit 2009-03-06] 2 Zásady a přínosy ekoznačení [online]. Dostupné z: http://www.ma21.cz/__C12571B20041E945 .nsf/$pid/MZPMSFHNSY0V [cit. 2009-03-07]

27

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky Spotřebiteli ekoznačka garantuje požadovanou úroveň kvality, nižší dopady na životní prostředí, v rámci celého cyklu životnosti výrobků, ve srovnání s jinými alternativními výrobky, minimalizaci negativních vlivů na zdraví spotřebitele. Zároveň umožňuje spotřebiteli snadnější orientaci mezi mnoha téměř rovnocennými výrobky. O tom, jak se výrobek uchytí na trhu, rozhodují především preference spotřebitelů. I „ekologicky uvědomělý“ zákazník však musí mít dostatečně kvalitní informace. Je tedy potřeba dostatečně propagovat nejen samotný výrobek, ale program environmentálního značení jako takový.

2.4.1 Greenwashing Pod pojmem greenwashing se rozumí zneužívání ekologických tvrzení či značek. Výrobce chce využít trendu „zelenějších“ produktů, dochází k matoucím prohlášením. Nejčastějšími prohřešky jsou: tzv. „zatajené háčky“ (dochází k propagaci pouze pozitivních environmentálních aspektů, negativní dopady jsou opomíjeny – v rámci celého životního cyklu produktu); tvrzení bez důkazu (kdy chybí nebo nejsou poskytnuty vědecké důkazy potvrzující mírnější dopady na životní prostředí – např. označení netestováno na zvířatech bez uvedeného certifikátu); vágní tvrzení (formulace jsou nepřesné a neprůkazné – např. plně přírodní, bez chemie atd.); irelevantní tvrzení (totožné tvrzení může aplikovat většina nebo všichni ostatní producenti/výrobci); menší zlo (důraz kladený na environmentální aspekty v rámci problematické (škodlivé, zbytečné) kategorie – např. biotabák v biocigaretách, lépe je přesvědčit spotřebitele, aby nekouřil vůbec); lhaní. Někdy se uváděná ekoznačka může vztahovat pouze k obalu (nevypovídá nic o výrobku uvnitř). Uvádění klamavých značek respektive klamání spotřebitele je zakázáno (dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). Je potřeba důsledně odlišovat, zda jde o skutečnost nebo o pouhé „ekozaklínání“ organizací, které si chtějí vylepšit svůj environmentální profil u veřejnosti, aniž by skutečně zmenšovaly svou ekologickou stopu. Spotřebitelé musí mít tedy dostatečný přehled, vzdělání a informace, aby mohli rozlišit, zda se nejedná o podvod.

28


3 Srovnávací analýzy vybraných EŠV V rámci udělování ekoznačení se Rada pro ekologicky šetrné výrobky řídí několika zásadami. Produkce výrobku probíhá ve velkém rozsahu, v porovnání s ostatními produkty existují významné rozdíly v rámci dopadů na životní prostředí, v oblasti výroby existuje konkurence. Důležité je zjistit, čím by se dalo životnímu prostředí konkrétně prospět, jaké technologie výroba produktu vyžaduje, v jakém objemu se výrobek vyrábí a spotřebovává, jaké vlivy má celý životní cyklus výrobku, dále možnosti recyklace, zneškodnění produktu, jaké směrnice jsou v rámci ekoznačení zavedeny v ostatních zemích atd. I přes všechny požadavky na kvalitu a ochranu životního prostředí, o osudu výrobku a jeho uplatnění na trhu rozhoduje spotřebitel. Právě on je tím posledním článkem, který musí sám rozhodnout, zda se bude chovat šetrněji nebo ne. Okolí musí vytvořit takové podmínky (především informovanost), aby toto rozhodnutí bylo pro spotřebitele co možná nejméně „komplikované“.

3.1 Papír – výroba a ekologické důsledky Výroba papíru patří k největším zatěžovatelům životního prostředí (po hutnictví, energetice a chemickém průmyslu). Získávání surovin, výroba atd. přímo souvisí s pokračujícím odlesňováním, znečišťováním vody, půdy, vzduchu (paralelně jako kterákoli jiná výroba). V papírenství se používá cca 800 chemických látek, z nichž některé jsou pro životní prostředí velice nebezpečné. Kde tedy vězí přínos ekologicky šetrného papíru? Především ve výrobní technologii, v použití druhotných surovin, v chemikáliích atd., tj. v celkovém dopadu do přírody. Průměrný občan ČR spotřebuje za rok cca 143 kg papíru (2006). Podíl papíru na celkovém odpadu se zároveň zvyšuje. Při zpracování papíru se zkracuje papírové vlákno, proto se papír může recyklovat cca 5x. Z recyklovaného papíru vznikají nejčastěji lepenkové krabice, obaly na vajíčka, sešity, tiskoviny, toaletní papír atd. Zbytkový papír, který není k recyklaci dále vhodný se využívá např. ke kompostování nebo jako palivo. Paradoxem je, že i přes rostoucí množství sběrového papíru (ročně cca 700 tis. t) nevznikají nové kapacity na jeho zpracování.

3.1.1 Výroba papíru a životní prostředí V rámci celého životního cyklu papíru můžeme vymezit několik základních oblastí působení na životní prostředí. Především je to získávání surovin (ať už mnohem náročnější těžba dřeva oproti používání sekundárních zdrojů jako je vytříděný papír), doprava materiálu a surovin, samotná výroba papíru, užití a následná likvidace použitého papíru (pálení, 29

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky skládkování, recyklace, kompostování). Při výrobě a zpracování celulózy, papíru a lepenky vzniká mj.: odpadní dřevo, kaly z odstraňování tiskařských barev při používání sekundárních zdrojů vlákniny, kaly ze zeleného nebo černého louhu, kaly z čistíren odpadních vod, zbytkový odpad ze třídění papíru a lepenky určené k recyklaci atd. Celková produkce odpadu (výroba vlákniny, papírů a výrobků z papírů) činila za rok 2007 cca 250 000 t.

3.1.2 Technologie výroby papíru Zvolená technologie, suroviny, chemikálie výraznou měrou ovlivňují kvalitu a dopad na životní prostředí výsledného produktu, proto naznačím v krátkosti výrobu papíru. Výchozí surovinou pro výrobu papíru je dřevo. Vhodnější je dřevo z jehličnanů, u nichž je převážná část dřevní hmoty složena z dlouhých a úzkých buněk (až 94 %). Používá se však i dřevo z listnatých stromů, jehož buňky jsou ovšem kratší a objemnější. Přidání dřeva z listnatých stromů zvyšuje celkovou kvalitu papíru, ten má poté uzavřenější povrch a tudíž lepší potiskové vlastnosti. Ovšem papír lze vyrábět i z jiných surovin jako je bambus, konopí, různé jednoleté rostliny, staré hadry a dokonce i zvířecí trus, len atd. Výroba papíru probíhá v několika fázích. Jako první je fáze přípravy papíroviny, jež zahrnuje rozvlákňování (vaření), dovlákňování, praní, mletí, třídění, plnění, klížení, barvení (bělení), čištění buničiny (fibrilace vláken – zvyšování pevnosti a houževnatosti), zahušťování. Posléze se v druhé fázi vzniklá papírovina zpracuje na papírenském stroji (sušení). Ze dřeva (ať již v podobě kmenů, štěpin) se vyrobí buničina (základní surovina pro výrobu papíru). Buničina se může vyrobit i ze sekundárního zdroje vlákniny, a to z odpadového papíru. Pokud se používají jako výchozí surovina kmeny stromů, je potřeba je nejprve zbavit kůry a posléze zpracovat na štěpiny (chemická metoda rozvlákňování) nebo kmeny rozstrouhat (mechanická metoda rozvlákňování). Z takto upraveného dřeva se vyrábí celulóza/buničina – lze tedy použít mechanický nebo chemický způsob. Při mechanickém rozvlákňování se kmeny tlačí na rotující brusný kámen při současném přidávání vody. Pro zvýšení efektivnosti se používají chemikálie, vyšší tlak a teplota. Papír vyráběný z celulózy připravené mechanickou cestou je označován jako dřevitý papír (papír je nažloutlý, má vynikající potiskové vlastnosti, vysokou opacitu, avšak malou pevnost; výtěžnost se pohybuje kolem 90 % dřeva). Nejčastěji se tento papír používá na obaly, noviny, prospekty, periodika atd. V rámci chemického procesu výroby celulózy se pomocí různých chemikálií rozpouští lignin (přirozená součást dřeva, která působí jako pojivo spojující jednotlivá vlákna dřeva dohromady), čímž dojde k uvolnění dřevěných vláken (štěpky se vaří spolu s chemikáliemi v obrovských nádobách). Podle typu použitých chemikálií vzniká sulfátová (použití zásaditých 30

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky chemikálií – větší pevnost papíru) nebo sulfitová buničina (použití kyselých chemikálií – nižší pevnost papíru). Díky chemické metodě zůstávají dřevěná vlákna čistá a nepoškozená, buničina obsahuje minimum nečistot – papír vzniklý touto metodou je označován jako bezdřevý (papír má vyšší pevnost, je méně náchylný na žloutnutí, výroba je energeticky soběstačná, avšak výtěžnost se pohybuje pouze okolo 60 % a vzniká velké množství výrobního odpadu). Tento papír se nejčastěji používá jako dopisní papír, kopírovací, obálkový atd. V současné době se využívá více metoda sulfátová (v ČR asi 80 %). V porovnání se sulfitovou metodou je znesnadněno bělení (vzniklá buničina je tmavší než původní dřevo), avšak papír má vyšší pevnost, je vhodný k archivaci (vyšší životnost než papír z mechanické metody), je lépe potiskovatelný, výroba je energeticky soběstačná a navíc se mohou využít všechny druhy dřeva. Používané chemikálie: hydroxidy a sulfidy (zpravidla sodné). Metoda sulfitová přináší i řadu dalších komplikací: nižší pevnost, atmosférické emise (hlavně oxidu siřičitého) a znečišťování vodních toků, na druhé straně ale i jednodušší způsob bělení, možnost archivace papíru a taktéž energetickou soběstačnost. „Varný proces je založen na použití vodného roztoku oxidu siřičitého a báze - většinou vápníku, sodíku, hořčíku nebo amonia.“1 Vlákna získávaná z recyklovaného papíru se musí oproti předchozím způsobům očistit o tiskové barvy a další nečistoty (pomocí flotační technologie). Ovšem nikdy se nepodaří zbavit vlákna barvy úplně, proto při vícečetné recyklaci mají vlákna nižší bělost a mj. ztrácejí pevnost. K bělení papíru, celulózy nebo buničiny se využívá chlor2, příp. jeho sloučeniny, peroxid vodíku, mastné kyseliny, hydroxid sodný, křemičitan sodný, komplexotvorná činidla, kyslík, ozon, enzymy atd. Po barvení a čištění se upravuje buničina přidáváním dalších přísad – pro získání požadovaných vlastností. Pro dosažení určitého stupně opacity, jasnosti a hladkosti se dodávají do celulózy hlinka a uhličitan vápenatý – křída. Barviva zajišťují odstín a jasnost, optická zjasňovadla zvyšují bělost a tužící činidla snižují nasákavost papíru kapalinami (pokryjí povrch jednotlivých vláken buničiny a vyplní prostor mezi nimi, což vytvoří překážku proti navlhnutí). Po přidání všech těchto přísad, které se společně rozpustí ve vodě a promíchají s buničinou, je papírovina napuštěna do papírenského stroje. Vyrobená buničina se tedy dále zpracovává na papírenském stroji. Ten se dělí na nátokovou (rovnoměrné rozložení vláknité suspenze na síto), síťovou (odvodnění papíru a formování vrstvy papíroviny), lisovací (odstranění další vody), sušící sekci (odstranění

1

Jak se papír vyrábí – článek [online]. Dostupné z: http://papir.arnika.org/vyroba.shtml [cit. 2009-04-05] Chlor je toxický plyn, používáním chloru k bělení, hořením freonů a dalších chlorovaných látek mohou vznikat nebezpečné dioxiny. Trvalý dlouhodobý styk s těmito sloučeninami zvyšuje riziko vzniku rakovinového bujení. 2

31

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky zbytkové vlhkosti), posléze je papír dále zpracováván (ražba, potahování, barvení, natírání atd.) a poté papír putuje na kalandr (válce, které papír uhlazují). Hotový papír se navíjí do obrovských rolí, následuje rozřezání na archy, na dodávkovou šířku rolí atd. Výroba papíru je velice náročná na vodu. Na počátku je v prostředí s asi 99 % vody rozptýleno 1 % vláken a dalších surovin. Voda se postupně odstraňuje, v papíru je na konci výrobního procesu cca 3 % až 8 % vody (voda se musí ovšem odstraňovat postupně, čímž se zajistí propletení vláken, což úzce souvisí s výslednou pevností a soudržností papíru.). Na 1 kg papíru se používá cca 100 l vody. Důležitá je tedy i recyklace vody používané ve výrobě.

3.1.3 Požadované vlastnosti papíru Ekologicky šetrný papír má v porovnání s běžně dostupným papírem srovnatelné vlastnosti. Obecné požadavky na kvalitu papíru můžeme rozdělit do několika skupin1:

Všeobecné vlastnosti (plošná hmotnost – podíl hmotnosti na jednotku plochy, nejčastěji g/m2; tloušťka – má vliv na tuhost papíru, udává se obvykle v mikrometrech; objemová hmotnost, směr výroby atd.)

Mechanické (mj. pevnost v tahu, pevnost v průtlaku, povrchová pevnost, tržná délka – míra pevnosti papíru, pomyslná délka páru papíru, udávaná zpravidla v km, při které by se papír vlastní vahou přetrhl v místě zavěšení)

Fyzikální (vlhkost, rozměrová stálost, zaklížení, porozita, hladkost – zahrnuje dvě metody měření, a to podle Bekka a Bendtsena. „Hladkost dle Bekka udává čas v sekundách potřebný k proniknutí určeného množství vzduchu mezi povrchem papíru a hladkou skleněnou destičkou. Hladkost dle Bendtsena vyjadřuje množství vzduchu v mililitrech za minutu, které působením určeného přetlaku pronikne mezi povrchem papíru a přiléhajícím kovovým prstencem.2; propustnost pro vzduch – závislá na struktuře průchozích pórů, zjišťuje se měřením času potřebného pro průchod 100 ml vzduchu vzorkem o rozměru 6,45 cm2)

Optické - estetické (bělost – je dána v procentech dle bělosti oxidu hořečnatého; opacita – jak je papír schopen propouštět paprsky světla, vyjadřuje se v procentech zadrženého světla; barevný tón, lesk)

Chemické (obsah popela, důkaz dřevoviny, pH, nepromastitelnost – odolnost papíru proti pronikání tuků, pomocí roztoků mastných kyselin se určuje stupeň nepromastitelnosti, zkoumá se, za jak dlouhou dobu se konkrétní roztok vsákne do papíru atd.)

1

volně převzato z: http://www.antalis.com/sitesweb/FO/pages/interne-30-66-24311-rich_text-75656.html [cit. 2009-04-05] 2 Průvodce světem papíru – článek [online]. Dostupné z: http://www.krpa.cz/default.asp?f=paper&id =63&lng=cs [cit. 2009-04-05]

32


3.1.4 Přínos ekologicky šetrného papíru Hlavním přínosem ekologicky šetrného papíru, je garance omezení chemických látek, garance významného využívání druhotných surovin, s tím související garance omezování spotřeby zdrojů v průběhu výrobního procesu. Ekoznačka tedy garantuje konkrétní oblasti, v nichž došlo ke zlepšení v souvislosti se zatěžováním životního prostředí. Přínosy EŠV lze shrnout do těchto bodů: pro výrobu ekologicky šetrného grafického a kopírovacího papíru se využívá výrazně více recyklovaný papír – min 70 % (použitím recyklovaného papíru se snižuje spotřeba energie až o 64 %, lze ušetřit až 75 % plynných emisí, 35 % odpadních vod a 70 % - 100 % nových stromů, recyklací jedné tuny papíru se ušetří až 2,75 m3 skládek,1 na výrobu 1 tuny nerecyklovaného papíru je potřeba porazit 17 vzrostlých stromů). Nastavenými limity jsou omezovány emise do ovzduší a do vody – sleduje se např. chemická spotřeba kyslíku (emise do vody), emise síry a NOx. V případě bělení buničiny pomocí sloučenin chloru2 se sleduje ještě stav absorbovatelných organicky vázaných halogenů (emise do vody). Pokud se chlor nepoužívá, nemusí se tyto hodnoty měřit. Sledují se emise CO2 z neobnovitelných zdrojů vzniklé v rámci výroby papírenské buničiny a výroby papíru (do limitu jsou zahrnuty i emise z výroby elektrické energie). Zároveň je cíleně snižována spotřeba elektrické energie – prostřednictvím limitů. Dále je vyhodnocována a limitována spotřeba tepla/paliv (nakoupená paliva, tepelná energie získaná při spalování výluhů a odpadů produkovaných přímo na místě, např. piliny, výluhy, papírový odpad, dřevní odpad atd.). Alespoň 10 % dřeva pochází z lesů certifikovaných podle principů trvale udržitelného hospodaření s lesy. Dochází k regulaci používání toxických a vysoce toxických látek při výrobě (nesmějí se používat), bělící prostředky nesmí obsahovat chlor ani jeho sloučeniny, optické zjasňovací prostředky se nesmí přidávat vůbec. Nepoužívají se alkylfenolethoxyláty nebo jiné deriváty

alkylfenolu

(u

čistících

chemických

prostředků,

prostředků

proti

pěnění,

u dispergačních činidel a nátěrů atd.). Omezují se zbytkové monomery (např. akrylamid – tato látky vyvolává rakovinotvorné bujení, poškozuje nervovou soustavu, je obsažená mj. i ve smažených potravinách). Povrchově aktivní látky musejí být snadno biologicky odbouratelné (používají se k odstraňování tiskařské černi z recyklovaných vláken). Kontroluje se použití biocidů, barviv a azobarviv. Je zakázáno používat např. barviva a pigmenty s komplexně vázaným kovem na bázi olova, mědi, chrómu, hliníku a niklu. Pro distribuci se

1

Z papíru zase papír – článek [online]. Dostupné z http://papir.arnika.org [cit. 2009-05-02] Na tomto místě mě velmi překvapila nejednoznačnost využívání chloru, nyní se může zdát, že využívání chloru je možné, ovšem po několika odstavcích ve směrnici se dozvíme, že pro bělení buničiny se nesmí používat chlor a ani jeho sloučeniny. 2

33

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky používají pouze recyklované odpady. Výrobní závod musí mít vypracován systém nakládání s odpady – především jejich odstraňování. Pro karton a lepenku, vyráběnou ze sběrového papíru a výrobky z nich, a dále pro hygienický „tissue“ papír1 platí principiálně stejné požadavky. Liší se limity jednotlivých požadavků, případně existují drobné odchylky v požadavcích. Ekologicky šetrný kopírovací a grafický papír, karton, lepenka i hygienický „tissue“ papír musí samozřejmě splňovat požadavky vyplývající ze zdravotních, bezpečnostních, hygienických a jiných předpisů, stejně tak i předpisů a norem z oblasti tvorby a ochrany životního prostředí (zákon o vodách, obalech, odpadech, o ochraně ovzduší, o ochraně spotřebitele, o chemických látkách a chemických přípravcích – tyto požadavky jsou platné taktéž pro „obyčejný“ papír). Papír musí splňovat současně požadavky technických norem (netýká se požadavků bělosti) a vykazovat srovnatelné užitné vlastnosti jako alternativní výrobky v této kategorii. Díky garanci ekoznačky určité „ekologické nadstavby“ je možné označit EŠV v mnoha směrech za přijatelnější produkt oproti běžnému papíru.

3.1.5 Budoucnost a ekologicky šetrný papír Masová výroba a používání papíru nemalou měrou přispívá k ohrožování životního prostředí. V současné době využívá ekoznačku pro papírové výrobky 17 firem. Důležité je se zamyslet, proč existuje stále velké množství lidí, kteří dávají přednost např. bělostnému, nerecyklovanému toaletnímu papíru nebo kuchyňským utěrkám, když by stejnou službu odvedl mnohem ekologicky šetrnější papír. A proč tedy existuje stále velké množství výrobců, kteří jim tento luxus dopřávají. Do určité míry zde stále selhává faktor uvědomělého spotřebitele. Požadavek na ekologické produkty by měl ze zásady jako první přicházet od něj, ten by měl působit na změnu chování výrobců. Účinnější než třídění a likvidování vzniklého papírového odpadu je omezení výroby zbytečných produktů z papíru, zároveň by se mělo pokračovat v nastoleném trendu využívání recyklovaného papíru (právě ekoznačka garantuje spotřebiteli zvýšenou míru využívání recyklovaného papíru). Dříve byly ekologicky šetrné výrobky velmi cenově vzdálené, což v současné době zcela neplatí a existuje reálná možnost rozšiřování podílu na trhu právě u těchto produktů (pokud se plně rozvine poptávka). Hlavní problémy tedy přináší nezájem ze strany spotřebitelů, tiskáren atd. Právě díky nezájmu o ekologicky šetrný papír do tiskáren a kopírek skončila jeho výroba v Krkonošských

1

„tissue“ papír je určený především k osobní hygieně, k čištění znečištěných povrchů nebo k absorpci kapalin. Mezi tyto výrobky patří toaletní papíry, hygienické papíry sloužící k osobní hygieně – např. kapesníky, odličovací a čistící ubrousky, ubrousky, ubrusy, ručníky, tampony, dětské pleny, hygienické vložky.

34

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky papírnách, a. s. (držitel ekoznačky). Tento stav je zapříčiněný zejm. předsudky ohledně tohoto papíru (např. zanášení techniky, malá kvalita atd.). Dalším negativem je taktéž omezená dostupnost EŠV (s těmito výrobky se „běžný“ spotřebitel setkává velmi málo – zejména v místech, kde jsou realizovány největší objemy nákupu – supermarkety, hypermarkety atd.) a malé povědomí o ekoznačce. Asociace českého papírenského průmyslu uvádí, že ve svých členských organizacích podporuje uplatňování standardů jako je EMS, EMAS atd. Z mého hlediska je podstatně rychlejší se při nákupu řídit pomocí ekoznačky, než zjišťovat který výrobce je členem Asociace a tudíž využívá některého uvedeného systému. Navíc spojení certifikátu EŠV se zavedeným environmentálním systémem není vyloučeno.

3.2 Prací prášky – výroba, použití a ekologické dopady Čisté a navoněné prádlo chce mít každý. Jak ale prací prášky ovlivňují přírodní prostředí a čím se liší od běžných pracích prášků výrobky nesoucí značku EŠV? Nejdostupnější informací pro spotřebitele je složení, dávkování atd., zkrátka vše, co najde na obalu. Neříkám ovšem, že tyto informace jsou dostatečné a vyčerpávající (výrobci mají povinnost uvádět na obalu „rozpětí hmotnostních procent obsahu složek o koncentraci vyšší než 0,2 % hmotnosti. Další povinností je uvádět v seznamu složek enzymy, dezinfekční prostředky, optické zjasňovače bez ohledu na koncentraci a alergenní vonné látky.“1 Klasické prací prášky (stejně jako další přípravky určené k praní, mytí a čištění, souhrnně nazývané detergenty) v sobě obsahují několik chemických látek, jejichž funkce jsou různorodé. Můžeme v nich najít např.: tenzidy, ať už anionaktivní, neionogenní či kationaktviní (tyto sloučeniny výrazně snižují povrchové napětí kapalin, mají schopnost na sebe navázat nečistoty, čímž usnadňují tzv. hloubkové praní). Molekuly tenzidů jsou tvořeny ze dvou složek – hydrofilní a hydrofobní. Hydrofobní složka se naváže na částici nečistoty a hydrofilní složka molekuly tenzidu tuto částici poté stahuje do vody, čímž dochází k postupnému odstraňování nečistot. Anionaktivní tenzidy mají vysoký mycí a prací účinek a s tím související vysokou odmašťovací schopnost, ve vysokých koncentracích jsou hojně využívány např. při výrobě mycích prostředků, pracích prášků, v kosmetice (šampony, pěny do koupele, sprchové gely atd.). Pro svou vysokou odmašťovací schopnost jsou doplňovány např. o neionogenní nebo amfolytické tenzidy (u výrobků určených pro styk s pokožkou), které prostředek zjemňují, mají nižší

1

Nařízení (ES) č. 648/2004 o detergentech a související předpisy [online]. Dostupné z: http:// www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPJSFBBZINL [cit. 2009-04-25]

35

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky odmašťovací a mycí schopnost (šetrnější k pokožce), vytvářejí stabilnější pěnu. Ovšem tenzidy jsou látky různého chemického složení, v přírodě se mohou rozkládat různě dlouho v závislosti na struktuře molekuly, některé dokonce při svém rozkladu mohou tvořit nebezpečné a nerozložitelné meziprodukty (jsou předmětem testů biologické rozložitelnosti). mýdlo - nejstarší používaný detergent – působí jako anionaktivní tenzid. Účinnými složkami v mýdle jsou především sodné a draselné soli vyšších monokarboxylových kyselin, např. palmitan sodný, stearan draselný. Mýdlo je šetrné k pokožce a je účinné při nižších teplotách, je hojně využívané jako prací prostředek pro jemné prádlo a vlnu, pro lepší prací účinnost se zpravidla kombinuje s neionogenními tenzidy – jsou netoxické a snadno biologicky odbouratelné, tedy do vysoké míry šetrné k životnímu prostředí. V dřívějších dobách se prakticky pro praní používalo výhradně mýdlo. S nástupem syntetických detergentů bylo masové využívání mýdla vytlačeno. Syntetické detergenty jsou totiž účinné v tvrdé (mýdlový roztok se totiž sráží vápenatými a hořečnatými kationy, což snižuje účinnost mýdla) a studené vodě, dokonce i v kyselých roztocích a jsou stálejší. „Jako tenzidy se v syntetických detergentech používají zejména sodné soli alkylbenzensulfonových kyselin a alkensulfonových kyselin.“1 „Obecně lze říci, že mýdla (tedy mýdla ze živočišných tuků a rostlinných olejů, která jsou zásaditá - na rozdíl od neutrálních mýdel, výrobků petrochemie, která mají hodnotu pH neutrální) jsou v odpadních vodách rozložitelná beze zbytku na oxid uhličitý a soli.“2 křemičitany, resp. zeolity3 - nahradily fosfáty, jejichž použití bylo pro prací prášky využívané v domácnostech zakázáno vyhláškou č. 78/2006 Sb. MŽP, od 1. 7. 2006 nemohou výrobci a dovozci uvádět na český trh prací prostředky, které obsahují fosfor v koncentraci překračující 0,5 % hmotnosti a od 1. 10. 2006 nelze tyto výrobky uvádět do oběhu. Tento zákaz ovšem neplatí pro prací prášky používané pro praní v průmyslu a v institucích - praní může provádět pouze zaškolený pracovník. Zákaz se taktéž nevztahuje na vývoz a distribuci do ostatních členských států EU. Dodržování vyhlášky kontrolují krajské úřady a Česká inspekce životního prostředí. Zeolity umocňují účinky tenzidů, změkčují vodu tím, že váží

1

BLAŽEK J., ČIPERA J., BENEŠ J.: Chemie pro střední odborná učiliště. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1984. ISBN 14-549-84 2 ŠMIDRKAL , Jan. Tenzidy a detergenty dnes. Chemické listy 93, (1999), s. 421-427. 3 Hlinitokřemičitan sodný (minerál - min. čistota 80 %) s příměsi nečistot – uhličitan vápenatý a oxidy železa, tento křemičitan zadržuje ionty sodíku a chloru (ve svých pórech), jež ve vodném prostředí mají tu schopnost absorbovat ostatní ionty. Zeolit mj. změkčuje vodu, má schopnost vázat a odbourávat např. fosforečnany a dusíkaté látky, přebytečné živiny, čímž zabraňuje např. množení řas. V práškové konzistenci se přidává do bezfosfátových prostředků. Zeolit má široké uplatnění, používá se např.: při čištění odpadních vod, k likvidaci ropných havárií, k neutralizaci kyselých půd atd. Zeolity jsou zachycovány již na mechanickém stupni čistíren odpadních vod a jsou ukládány v čistírenském odpadním kalu – polemika, jak naložit s kalem.

36

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky ionty vápníku a hořčíku. Kromě křemičitanů se používá soda (uhličitan sodný), síran sodný. Nejúčinnějšími látkami jsou sodné a draselné soli polyfosforečných kyselin. Pro vyšší efektivnost zeolitů se přidávají další podpůrné látky jako např. polykarboxyláty, citráty atd. fosfonáty – sloučeniny fosforu (estery kyseliny fosforové), mají však jinou funkci než fosfáty, využívají se pro stabilizaci bělící látky – perborátu (ekologicky závadná látka). Fosfonáty zhoršují zadržování fosforu v čistírnách odpadních vod a mají negativní dopad na tzv. chemickou orientaci vodních živočichů. 0,5% hranice platí taktéž pro fosfor z fosfonátů. optické zjasňovače a bělidla (prací prášky na bílé prádlo) – bělící látky s obsahem aktivního kyslíku (kyslíková bělící činidla – perboráty, perkarborát sodný) nebo chloru, který se uvolňuje v závislosti na teplotě během pracího procesu, čímž dochází k bělení. Bělidla zpravidla účinkují až od 60°C, s čímž souvisí zvýšená potřeba energie. Nejhorší, z hlediska životního prostředí, jsou bělící prostředky na bázi chloru (přidává se např. chlornan sodný). Úkolem optických zjasňovačů (složitá organická barviva) je upravit lom světla na látce, čímž se nám může zdát, že prádlo doslova září, ovšem nejlevnějším receptem na bílé prádlo je sušení na sluníčku. karboxylmethylcelulóza, polykarboxylové sloučeniny, polyfosforečnany, polysilikáty (změkčují vodu, znemožňují zpětné usazování nečistot z pracího roztoku na prádlo, čímž účinně zabraňují inkrustaci), plnidla – neovlivňují prací účinnost prášku, zajišťují např. sypkost materiálu, plnidlem jsou nejčastěji soli. Jejich používáním dochází ke zbytečnému zasolování životního prostředí – zejm. povrchových vod. Výrobce může těmito látkami zvyšovat objem prášku, čímž do jisté míry může klamat spotřebitele. Právě omezování účinných látek na úkor plnidel vede k mnohým levnějším variantám pracích prášků. Jejich použití je však pro spotřebitele, životní prostředí ve výsledku daleko „dražší“. Plnidla neobsahují tzv. kompaktní prášky (jsou bezfosfátové), které jsou koncentrovanější, je tedy nutné je dávkovat opatrněji. enzymy - z hlediska chemického složení se enzymy řadí mezi bílkoviny, umožňují odstraňovat nejen organická znečistění (zejm. bílkovinného původu - pot, krev, jídlo atd.), avšak na druhé straně poškozují „bílkovinová“ organická vlákna - vlnu a přírodní hedvábí atd. Je třeba dodat, že enzymů je obecně známo několik tisíc a každý má jiný význam. Ke svému účinku vyžadují enzymy určitou optimální teplotu (obvykle 37°C, max 40°C), čímž umožňují snižovat teplotu praní. V prostředcích se objevuje např. enzym lipáza (umožňuje lepší rozpouštění tuků), proteáza (štěpí bílkoviny), amyláza (rozrušuje skvrny obsahující cukry). parfémy, aktivátory, regulátory pěnivosti, inhibitory koroze, stabilizátory atd. 37

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky Způsob dávkování se odvíjí od tvrdosti vody. V ČR převládá měkká až středně tvrdá voda, voda v soukromých studnách může vykazovat jiné hodnoty. Praní v tvrdé vodě vede často k usazování vyloučeného vápníku, doporučuje se využít změkčovadel. Proč nahradit fosfáty? Fosfáty přispívají k vysoké prací účinnosti, avšak obsahují fosfor, který je vyplavován do odpadních vod, jež díky svým vlastnostem způsobuje přehnojení vod (zejména sloučeniny dusíku a fosforu vedou k eutrofizaci – dochází k přemnožení sinic, řas, důsledkem je nedostatek kyslíku pro další organismy žijící ve vodě). V ČR jsou hlavními zdroji pitné vody zejména vodní nádrže, při přemnožení se mohou do těchto nádrží dostávat siničné toxiny, jež jsou pomocí vodárenské technologie těžko odstranitelné. Fosfor zůstává v prostředí dlouhou dobu, je to stavební prvek rostlin, v rámci koloběhu látek v přírodě neustále cirkuluje v prostředí (rostlina fosfor nespotřebuje, po jejím odumření se dostává fosfor zpět do přírody, spotřebovávají ho další rostliny). Je využíván taktéž v zemědělství (působí jako hnojivo), představuje obrovskou zátěž pro životní prostředí. Fosfáty s ionty vápníku a hořčíku vytváří sloučeniny rozpuštěné ve vodě, které těžko zachycují čistírny odpadních vod (účinnost cca 35 %). Podíl fosforu (z pracích prostředků) v odpadních vodách se pohybuje přibližně okolo 50 % (vody, které nejsou čištěny vůbec). Je otázkou, kdo nese náklady spojené z čištěním fosforu z odpadních vod. Nejschůdnější variantou je omezení používání fosfátových prostředků. Otázkou zůstává, proč došlo k omezení fosfátů pouze v případě pracích prášků určených pro domácnost. Např. průmyslové prádelny jsou jistě významným znečišťovatelem odpadních vod (fosfáty, křemičitanové soli atd.). „Z údajů dodavatelů fosfátových prostředků do prádelen vyplývá, že v průměru s odpadními vodami z prádelny odchází 3 g – 7 g fosfátů na jeden kg vypraného prádla.“1 Pokud budeme uvažovat, že prádelny produkují měsíčně řádově stovky tun prádla, může se v odpadních vodách objevit množství fosfátů až v alarmující hodnotě tisíce kg. Negativa v podobě zničeného životního prostředí spolu s následnými náklady na likvidaci této zátěže ovšem nesou v konečném důsledku všichni. Dokud se nezmění celospolečenské přemýšlení a priority, nelze počítat s výraznou změnou tohoto stavu.

3.2.1 Požadované vlastnosti pracího prášku účinnost praní – vyjadřuje, o kolik procent se po vyprání textilie zjasní (měřeno spektrometrem). Čím vyšší procento (tzv. remise), tím lepší prací účinnost. Účinnost praní se sleduje vzhledem k dávkování (důležitá je poté samozřejmě cena za jedno vyprání).

1

KOSTKAN, J.: Jde to i bez fosfátů a silikátů (2005) [online], DonGemini. Dostupné z: http:// www.dongemini.cz/index.php?catID=3&page=185 [cit. 2009-04-24]

38

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky ekotoxicita – zjišťována souborem testů, které popisují jakým způsobem látky obsažené v pracích prášcích působí na živé organismy (toxicita pro vodní organismy). Od výsledků těchto testů se odvozuje šetrnost prášků vůči životnímu prostředí. „Ekotoxicita je tedy vlastnost látky, která představuje okamžité nebo pozdní nebezpečí v důsledků zatížení životního prostředí biologickou akumulací nebo toxickými účinky na biotické systémy.“1 Zkoumá se akutní toxicita (úhyn přítomných organismů), účinná koncentrace (míra, při které se mění chování organismů), inhibiční koncentrace (míra, při které dochází k zastavení růstu mikroorganismů). míra inkrustace – problémem u některých prášků je inkrustace – usazování pracího prášku v textilních vláknech. Inkrustace souvisí se složením vody (avšak tvrdá voda nemusí nutně vést ke vzniku inkrustací) a složením lázně na praní. Postupem času dochází k zašednutí, nebo zežloutnutí prádla. Přibývá množství těžko pratelných skvrn. Prádlo se mnohem hůře pere a někdy i suší. „Roste spotřeba prostředků na praní a různých bělících přípravků.“2 Účinnost pracích prášků se ovšem postupně snižuje. Zvyšuje se prašnost při manipulaci s prádlem atd. Důvodem inkrustace může být v některých případech pouze nedostatečné máchání a použití velkého množství prášku. Ovšem některé prací prášky v sobě obsahují látky, které ze své podstaty jsou náchylné k tvorbě usazenin (polyfosfáty, zeolity, polykřemičitany atd.). Zbytky pracího prášku se v tkanině usadí, na povrchu se vytvoří film, který při každém dalším praní špínu spíše přitahuje. V konečném důsledku usazování pracího prášku v oděvech může vést k alergiím, zhoršování vlastností tkanin (prodyšnost, ztráta barev, ztráta pevnosti, nepříjemné na omak atd.), ničení pračky (usazování prášku na vnější části bubnu atd.). Je důležité poznamenat, že škodlivé látky usazené v textiliích přichází velmi často do každodenního kontaktu s pokožkou (alergické reakce). „Ze skutečně kvalitního pracího prostředku na praní by prádlo po 25 vypráních ve středně tvrdé vodě nemělo obsahovat více než 1 % vyloučených anorganických zbytků.“3 biologická odbouratelnost – mnoho složek pracích prášků je těžko odbouratelných, některé látky mohou dokonce ohrožovat kulturu mikroorganismů v biologické části čistíren odpadních vod. Navíc látky, jako fosfáty, dokážou omezeně odstraňovat pouze čistírny s terciálním stupněm čištění. Biologická odbouratelnost tedy vyjadřuje, jakou měrou jsou organické látky z pracích prášků biologicky rozložitelné za pomocí mikroorganismů (zkoumá

1

MACH, M.: Ekologické mycí prostředky (2006) [online], Ekolist.cz. Dostupné z: http:// www.ekolist.cz/dotaz.shtml?x=245581 [cit. 2009-04-24] 2 KOSTKAN, J.: Inkrustace prádla (2003) [online], DonGemini. Dostupné z: http:// www.dongemini.cz/index.php?catID=3&page=125 [cit. 2009-04-20] 3 KOSTKAN, J.: Čistota prádla pod mikroskopem (2005) [online], DonGemini. Dostupné z: http:// www.dongemini.cz/index.php?catID=3&page=187 [cit. 2009-04-20]

39

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky se především u tenzidů). U EŠV je stanoven požadavek, aby se do 28 dnů rozložil minimálně ze 60 %. dermální dráždivost – „lokální zánětlivá odpověď na přímé poškození jedním nebo opakovaným kontaktem s chemickou látkou bez účasti imunologického mechanismu.“1. Velmi důležitá je tedy snadná biologická odbouratelnost a minimální podíl dráždivých anorganických látek (křemičitanů, fosforečnanů atd.). bělící schopnost; obsah fosfátů – test prováděný MF DNES2 prokázal, že bezfosfátové prášky neperou hůř než ty, jež fosfáty obsahují.

3.2.2 Výroba pracích prášků Výroba pracích prášků je v podstatě fyzikální proces, jímž dochází ke spojení složek sloužících k přípravě pracovní lázně na praní. Výroba probíhá mícháním a směšováním příslušných komponent, které tvoří formuli pracího prášku. Technologie výroby pracího prášku tvoří několik kroků. Jednou z fází je dávkování, míchání surovin ve varném kotli a posléze čerpání surovin v tekutém stavu z varných kotlů (pod velkým tlakem) a následné sušení poloproduktu v rozprašovací sušárně. Rozstřik ovlivňuje kvalitativní parametry prášku na praní a posléze náklady spojené se sušením prostředku na praní. Takto vzniklý poloprodukt se dále zpracovává (dopravuje se do zásobníku a dále pak do míchacího tanku, kde se mísí poloprodukt s dalšími následně přidávanými sypkými i kapalnými látkami). Velmi závisí na každém jednotlivém výrobci, jaké zvolí suroviny, jak se profiluje (ekologie, nízká cena, nižší kvalita atd.), čím se chce odlišovat (výroba bezfosfátových, bezsilikátových prostředků, stavebnicové řešení3 apod.). Skutečně zajímavým se jistě jeví údaj, zda prací prášek je více škodlivý v průběhu užívání nebo výroby, ovšem nepodařilo se mi získat informace podobného typu. EŠV pokročily zejm. v oblasti používaných surovin, princip výroby se zásadně nemění. Zejména vhodný výběr materiálů a výrobní technologie znamená posun od běžných prostředků k ekologicky přijatelnějším.

1

MACH, M.: Ekologické mycí prostředky (2006) [online], Ekolist.cz. Dostupné z: http:// www.ekolist.cz/dotaz.shtml?x=245581 [cit. 2009-04-24] 2 VEČERKOVÁ, H.: Když prášek pere jako voda (2005) [online], MF DNES. Dostupné z: http:// ekonomika.idnes.cz/test.asp?r=test&c=2005M071t06A [cit. 2009-04-19] 3 Stavebnicové řešení umožňuje oddělené dávkování nejméně tří složek pracího prášku (základního přípravku, bělící a změkčovací složky, příp. enzymatické složky, odstraňovače skvrn atd.). Uživatel si podle aktuální spotřeby může zvolit zastoupení jednotlivých složek u jednotlivých pracích lázní. Tato řešení umožňují snižovat množství škodlivin v odpadních vodách.

40


3.2.3 Přínos ekologicky šetrného pracího prášku oproti konvenčním výrobkům Ekologicky šetrný prací prášek tedy oproti běžně používaným pracím práškům využívá jen snadno biologicky odbouratelné tenzidy, omezené množství chemikálií a jiných nebezpečných látek a je ze své podstaty v koncentrované/kompaktní formě (snaha snižovat množství odpadů). Ekologicky šetrný prací prášek musí splňovat hygienické, bezpečnostní, technické, zdravotní a jiné předpisy, současně podléhá zmiňované ekologické legislativě (zejm. zákon o vodách, odpadech, chemických látkách atd. spolu s nařízením (ES) č. 648/2004 o detergentech. Biologická rozložitelnost obsažených tenzidů musí splňovat určitý limit úplné biologické odbouratelnosti (udáváno biochemickou/chemickou spotřebou kyslíku, dle produkce oxidu uhličitého nebo pomocí rozpuštěného organického uhlíku). Navíc prací prostředek nesmí být toxický jak pro zvířectvo tak i pro rostlinstvo. EŠV zaručuje, že se v pracím prášku neobjeví látky jako „ethylendiamintetraoctová kyselina, obdobné deriváty a jejich soli, adukty alkylfenolů s ethylenoxidem (karcinogenní, toxická látka).“1 V prostředku se nesmí objevit fosfor v množství více jak 0,1 % hmotnosti a nitrilotrioctová kyselina v koncentraci vyšší než 4 % hmotnosti (jedovatá látka, hojně využívána v pracích prostředcích). EŠV navíc nesmí mít horší prací a bělící účinnost než srovnatelný prací prášek (teplota praní od 30 °C do 60 °C, středně tvrdá voda, běžné zašpinění, dávkování dle výrobce). Dávkování nesmí být vyšší v porovnání se srovnatelným pracím práškem. Anorganické inkrustace nesmí překročit při opakovaném praní (60 °C) 2 % hmotnosti. Na obalu výrobce musí uvádět látky obsažené v množství vyšším jak 0,1 % hmotnosti (přísnější než ES č. 648/2004 o detergentech). Obal z PVC je nepřípustný, navíc obal musí být vratný, recyklovatelný nebo bezrizikový při jeho likvidaci. EŠV lze tedy bez dlouhé diskuze označit za lepší prostředek oproti běžným pracím prostředkům zejm. z hlediska biologické odbouratelnosti2 a ekotoxicity. Konvenční výrobky EŠV mohou dostihnout v prací účinnosti a míře inkrustace.3 Avšak i v těchto oblastech se jim dokáže EŠV vyrovnat (viz Qalt Excel). Navíc ekoznačka skutečně garantujte omezení některých nebezpečných chemických látek, jež se využívají při výrobě pracích prášků. V případě běžných pracích prostředků musí spotřebitel spoléhat jen na slova výrobce, která v některých případech mohou být přizpůsobená marketingové kampani. Myslím si, že garance obsahu méně škodlivých chemikálií ze strany ekoznačky je přínosná, i přesto jsou podle mého názoru požadavky ve směrnici poměrně málo přísné. Zaráží

1

Technická směrnice č. 03 – 2009 (prací prostředky pro textilie) [online], MŽP. Dostupné z: http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/$pid/MZPMSFHMV9DV [cit. 2009-04-25] 2 Test Zelené domácnosti: Nejlépe pere Frosch a Qalt Excel (2006) [online], Ekolist. Dostupné z: http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=1930037 [cit. 2009-04-30] 3 Viz test MF Dnes – Některý prášek pere jako voda.

41

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky mě např., proč stále existuje limit pro fosfáty i u EŠV, když někteří výrobci EŠV deklarují, že jejich prací prostředky jsou bezfosfátové. V tom případě by se hranice směrnice měla posunout k úplnému vyloučení fosfátů. Dále, proč je povolená míra inkrustace poměrně benevolentní atd. Navíc seznam zakázaných nebo omezených látek by se měl rozšiřovat v důsledku vědeckého pokroku, tzn. vytvořit takové podmínky, které by skutečně vytvářely účinný tlak na nový výzkum a vývoj. Každá lidská činnost je doprovázena negativními efekty, ale nevidím důvod proč v nejvíce zatěžujících oblastech netlačit více na využívání šetrnějších technologií. Pokud by se povedlo zvýšit zájem ze strany zákazníků, došlo by zákonitě jejich tlakem k masovějšímu rozšíření „přijatelnějších“ výrobních řešení.

3.2.4 Možná budoucí cesta pro spotřebitele, výrobce a ekoznačku Pro snížení své ekologické zátěže (a pro klidnější svědomí) může spotřebitel dbát těchto zásad: kupovat kompaktní prací prášky (o 1/3 menší objem – vypere však stejné množství prádla jako tradiční, menší obal, menší nároky na dopravu, snížení objemu používaných chemikálií atd.) nebo prášky v podobě koncentrátu (taktéž výhody jako je např. snižování množství obalů, nižší náklady na dopravu), bez obsahu parfémů, bez fosfátů, bez optických zjasňovačů a bělidel, bez silikátů (křemičitanů), bez formaldehydů atd. Regulace teploty znamená významnou úsporu energie (energeticky úsporné programy a pračky). Nejvhodnější jsou prací prostředky na bázi mýdla, díky jeho rozložitelnosti v odpadních vodách. Ovšem důležité je taktéž zvážit, jak se samotný proces výroby, likvidace, získávání surovin apod. promítá do životního prostředí (nutno říct, že prací prášek škodí životnímu prostředí vždycky). Pro pohodlnější rozhodování o ekologických parametrech při nákupu lze doporučit používání výrobků označených známkou „Ekologicky šetrný výrobek“. Tuto značku obdržela zatím firma Missiva (výrobek Permon), Qalt Rakovník (výrobek Qalt Excel) a firma Fosfa (výrobek Feel Eco), ta získala ekoznačka EU. Je důležité poznamenat, že některé ingredience nebo i finální prací prášky mohou být testovány na zvířatech1 Pro nejdůvěryhodnější prokázání netestování na zvířatech je využíván certifikát HCS (Humane Cosmetics Standard) a HHPS (Humane Household Product Standard), jež zaručuje, že společnost neprovádí a ani nezadává testy na zvířatech, tudíž jde o zcela netestované

1

V ČR je zakázáno testování kosmetiky a jejích ingrediencí na zvířatech – zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání; toto opatření se však týká pouze prostředků na našem území vyráběných nikoliv prodávaných a dovážených, v případě pracích prostředků omezení testování neexistuje.

42

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky výrobky. Certifikát prokazuje logo králíčka s hvězdami1. Pokud by ekoznačka garantovala zároveň netestování jednotlivých složek produktu na zvířatech, byla by to podle mého názoru další možnost pro „zkvalitňování“ pověsti samotné ekoznačky, na straně druhé by pro výrobce toto znamenalo jak úsporu času, tak nákladů spojených se získáváním různých značek kvality. Myslím si, že značka, která garantuje kvalitu, nižší dopady na životní prostředí a zároveň např. netestování látek na zvířatech by nebyla vůbec od věci. Místo chrlení dalších a dalších značek ,garantujících omezenou oblast, by mělo fungovat menší množství značek pokrývajících podstatně širší problematiku. Současně snaha o zpřísňování kritérií by měla vycházet jak od spotřebitelů, výrobců, tak i od MŽP, jako garanta systému ekoznačení v ČR.

3.2.5 Pověst ekologicky šetrných pracích prášků Mnoho firem o svých produktech tvrdí, že jsou ekologické. Ovšem tvrzení na internetových stránkách, v tisku nebo kdekoliv jinde, bez pádných argumentů a objektivních měření má pramalou váhu. Právě garance jistoty pro spotřebitele vedla k ochranné známce EŠV. Avšak dobrá pověst šetrnějších produktů je v několika málo příkladech narušena. Dokazují to mj. testy prováděné MF Dnes2, v nichž zástupce s udělenou značkou EŠV naprosto zklamal v oblasti ekologických kritérií, konkrétně nesplnil požadavek daný směrnicí pro udělení známky EŠV pro biologickou odbouratelnost (Qalt Rakovník – Excel), do 28 dnů se rozložil jen o 50 %. Po prošetření se ovšem zjistilo, že výsledky zkreslila odlišná metodika testů. I tak tyto nejasnosti mohou poškodit jak samotný výrobek, firmu, tak ve výsledku pověst ekoznačky. Hlavní kritika ohledně ekoznačky se týká přísnosti kritérií pro udělení ekoznačky. Mnoho firem o ekoznačku neusiluje právě z důvodu vágnosti a mírnosti kritérií (např. firma Ecover), jejíž udělení by prý snížilo hodnotu produktů v očích veřejnosti. Pravdou je, že směrnice jsou koncipované tak, aby na ně mohlo dosáhnout přibližně 30 % výrobků dané kategorie zastoupené na trhu. Každé tři roky se směrnice revidují, dochází ke zpřísňování podmínek a dokonce sami výrobci mohou navrhovat nová kritéria. Požadavky na získání ekoznačky pro výrobky s nižšími dopady během celého životního cyklu se tedy zpřísňují, čímž dochází k udržování jistého kreditu ekoznačky. Co hodnotím ze své strany jako další velké negativum, je přístup firem k zákazníkům (výrobci EŠV). Ve většině případů se distribuce (jiné formy distribuce jsou naprosto zanedbatelné – díky většinovému nezájmu kupujících a prodávajících) provádí prostřednictvím 1

Tento certifikát uděluje organizace Svoboda zvířat (garantem je Evropská koalice za ukončení pokusů na zvířatech). 2 VEČERKOVÁ, H.: Některý prášek pere jen jako voda (2007) [online], MF Dnes, Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/nektery-prasek-pere-jen-jako-voda-dqd-/test.asp?c=A071116_860448_test_spi [cit. 2009-04-24]

43

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky síťového prodeje. Pokud zákazník projeví zájem o produkty prezentované na firemních webových stránkách, v tom případě firmy většinou problém s komunikací nemají. Pokud jsem se však pokoušela dozvědět se něco o jejich zkušenostech s prodejem EŠV, nedočkala jsem se vůbec žádné odezvy, což podle mě neodpovídá ani základním pravidlům slušnosti. Jedním z hlavních úkolů těchto firem je právě rozšiřování dobré pověsti ekoznačky, tudíž by měli být maximálně vstřícní a informacemi rozhodně nešetřit. Jejich prezentace je o to důležitější, pokud chybí účinná propagační kampaň ekoznačky, což je případem právě ČR.

3.3 Ekoznačka a osobní automobily? Na závěr této práce bych si dovolila nastínit možnou alternativu k ekologii v rámci automobilového průmyslu. Pokud uvážíme, kolik automobilek se na světě profiluje jako „ekologický“ provoz vyrábějící „ekologická“ auta, musí automaticky vyvstat důležitá otázka: jak a čím jsou tato tvrzení podložená. Jedním z mnoha důkazů rádoby ekoauta je i vůz Škody Auto, a. s. (Fabia GreenLine), která se prezentovala jako ekologicky šetrný vůz. Testy prováděné britským týdeníkem AutoExpress1 prokázaly, že deklarované údaje od výrobce (spotřeba a množství emisí) naprosto neodpovídají realitě (kriticky byla hodnocena např. i Honda Civic Hybrid nebo Lexus GS 450h, se stejnou ekologií „na papíře“ se lze setkat tedy i u jiných značek.). Osobní automobil se dá považovat za jeden z mnoha výdobytků moderní doby. Ovšem cena za pohodlné cestování v jakoukoli dobu se může jevit jako vysoká. S auty (samozřejmě i s ostatními produkty vytvořených člověkem) se pojí mnoho negativ: emise skleníkových plynů při provozu auta v důsledku spalování nafty nebo benzínu, spotřeba energie, vznik dalších skleníkových plynů v souvislosti s těžbou a zpracování surovin, úpravou ropy, emise vznikající v souvislosti dopravy dílů do továren, odstraněním nepojízdného vraku atd. Je z tohoto pohledu informace o spotřebě paliva a množství produkovaných emisí při provozu auta za dostačující? Neměl by výrobce povinně ke každému vyrobenému modelu zveřejňovat jeho celkovou zátěž pro životní prostředí vzniklou v průběhu celého jeho životního cyklu (metoda LCA)? Tyto informace např. zveřejňuje koncern Volkswagen (modely Golf A4, Passat) nebo Toyota. Právě udělená ekoznačka by mohla být jednou z možností, jak garantovat spotřebiteli, že produkt je opravdu šetrnější v rámci celé jeho životnosti a že se tedy nejedná jen o „zelený“ marketing. Poměr ekologických aut, v porovnání s běžnými auty, je stále nevyhovující. Negativní dopady spojené s automobily se tak snižují jen pomalu. Navíc studie LCA prováděné u modelů 1

Výsledky testů dostupné v článku - Média: Fabia Greenline je podfuk! (2008) [online], Autoweb. Dostupné z: http://www.autoweb.cz/autonovinky-nova-auta/media-fabia-greenline-je-podfuk/14966 [cit. 2009-04-26]

44

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky Golf A4 a Passat prokázaly, že největší produkce oxidu uhličitého a dalších plynů stále souvisí s užíváním automobilu (např. u Golfu A4 je to cca 70 %), nejinak tomu bude pravděpodobně u ostatních aut. Cesta používání úsporných motorů, pneumatik s nízkým valivým odporem, snaha o snižování hmotnosti, hybridní motory, katalyzátory, filtry pevných částic, aerodynamický tvar karosérie, vícestupňová převodovka, správné nahuštění pneumatik či samotný styl jízdy atd. může v konečném důsledku velmi ovlivnit negativní dopady na životní prostředí (nelze však opomíjet dopady celkové). Kupříkladu Toyota vyčíslila svou celkovou produkci CO2 z výroby (za rok 2006) na 1,4509 mil. tun. Dalších 414 tis. tun CO2 souvisí s dopravou hotových aut k prodejcům. Což jsou velmi zajímavá čísla, pokud uvážíme, že se jedná prakticky o jednu z mnoha automobilek. Podle výzkumu prováděného britským automobilovým magazínem Car1, jsou z běžně prodávaných vozů nejekologičtější malá auta (z hlediska jejich celkového životního cyklu) jako je Smart Roadster, Smart Fortwo Cabriolet nebo Citroen C1 aj. Je tedy vůbec možné, aby značka EŠV byla propůjčena osobnímu automobilu? Pokud uvážíme, jaké požadavky jsou kladeny při výběru výrobkových kategorií pro udělení ekoznačky, existuje docela reálná možnost tuto tezi proměnit ve skutečnost. Požadavkem je, aby se kategorie výrobků vyráběla v masovém měřítku a jednalo se zejména o spotřební zboží (v dnešní době by se do této kategorie zcela jistě dal zařadit i automobil). Zároveň, aby existoval mezi výrobky jednotlivých výrobců/dovozců podstatný rozdíl v jejich dopadech na životní prostředí a taktéž konkurenční prostředí v dané oblasti výrobkové kategorie. Splnění těchto podmínek je více než reálné. Ovšem v ČR se ještě nikdo neodvážil udělat takový krok. Výrobce konkrétního dopravního prostředku by musel doložit relevantními důkazy, že mezi ostatními automobily je právě jeho výrobek „ekologičtější“ než produkty konkurence (v souvislosti s použitými materiály, výrobou, provozem a následnou likvidací). Jelikož však v současné době neexistuje žádná směrnice pro tuto výrobkovou kategorii, vyžadovala by se od výrobce určitá forma spolupráce při její tvorbě. Dalo by se říci, že se pohybujeme téměř v oblasti sci-fi, tento krok by neměl ani v zahraničních programech ekoznačení obdoby. Automobil se značkou EŠV by garantoval „ekologické menší zlo“, než srovnatelné automobily ve stejné kategorii dostupné na trhu. Využije této možnosti nějaký výrobce automobilů? I samotný spotřebitel s běžným autem může svým chováním mnohé ovlivnit. Jak je tedy možné šetřit nejen palivo?2 Udržovat vozidlo v dobrém technickém stavu, kontrolovat

1

Výsledky výzkumu jsou dostupné z: http://www.autoweb.cz/autonovinky-nova-auta/vedci-spocitali-kteraauta-jsou-nejekologictejsi/12692 [cit 2009-04-27] 2 10 tipů jak řídit hospodárněji [online]. Iniciativa Evropské asociace petrolejářského průmyslu a Evropské komise, Dostupné z: http://www.savemorethanfuel.eu/czech_rep/index.htm [cit. 2009-04-27]

45

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky a doplňovat stav oleje, kontrolovat nahuštění pneumatik (podhuštěnými pneumatikami dochází až o 4 % vyšší spotřebě paliva), nevozit zbytečnou zátěž v autě, nestahovat okénka a nevozit nevyužité střešní nosiče (nižší odpor vzduchu, úspora paliva a snížení emisí až o 10 %), omezeně využívat klimatizaci (snížení paliva a emisí CO2 až o 5 %), nerozehřívat moderní motory (po nastartování hned vyjet), jezdit plynule, správně řadit, sledovat dopravní situaci tak, abychom se vyhnuli zbytečným rozjezdům a zastavováním, využívat kapacitu auta (ne pouze jeden pasažér).

3.4 Zjištění a návrhy Papír, stejně tak i prací prášky s ochrannou známkou EŠV, přináší navíc další specifické ekologické vlastnosti, jako je nižší používání chemikálií, nižší spotřeba energií při výrobě, nižší spotřeba surovin, nahrazování surovin ekologicky vhodnějšími atd. Výrobci jsou nuceni zavádět nové technologie, hledat neustále nové alternativy. Výrobek tedy je kvalitativně plně srovnatelný s běžně prodávanými produkty, avšak nabízí ekologickou nadstavbu. Program ekoznačení funguje v ČR od roku 1994, systém je tedy zaběhnutý. V oblasti marketingu, potažmo propagace, však český systém naprosto selhává, s čímž souvisí nízké povědomí o značce, jak mezi spotřebiteli, tak mezi producenty. Díky neznalosti, nízké informovanosti nebo lhostejnosti se podle ekoznačky orientuje pouhá menšina subjektů. Pro oživení poptávky a zajištění odběru EŠV zohledňuje státní správa při hodnocení veřejných zakázek i ekologickou šetrnost produktů. V konečné fázi ovšem rozhoduje cena, proto se může někdy stát, že levnější řešení dostane přednost. Přednost pro EŠV platí taktéž při nakupování výrobků a zboží státní správou. Celkové využívání EŠV (dle jednotlivých resortů) zobrazuje graf1:

1

Zdroj grafu: Zpráva o plnění usnesení vlády ČR č. 720/2000 k návrhu podpory rozvoje prodeje a užívání ekologicky šetrných výrobků za rok 2007 [online]. Dostupné z: http://www.env.cz/cz/zprava_o_ uplatnovani_dobrovolnych_nastroju [cit 2009-05-09]

46

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky Ekologicky šetrné prací prášky se v jednotlivých resortech využívají ze 45 %, grafický papír (bloky, obálky, kancelářský papír atd.) je využíván pouze z 25 %, hygienické papírové výrobky ze 41 %. Výrobky z lepenky a kartonu (krabice, pořadače) jsou využívány ze 65 %. Existuje tedy stále velký prostor pro zlepšení. Navíc nebyly provedeny žádné průzkumy velkého rozsahu, jež by přinesly objektivní informace o využívání EŠV. Existují průzkumy v různých diplomových pracích, avšak díky malému vzorku respondentů nelze vyvozovat objektivní závěry. Jednou ročně se provádí průzkum, který zjišťuje povědomí o ekoznačce EU, v rámci šetření tzv. Eurobarometru (zadavatelem je Evropská komise), tyto průzkumy vychází relativně pozitivně (pochybnosti o těchto datech má však i Adéla Petrová z České informační agentury životního prostředí, která se problematikou EŠV zabývá). Povědomí o EŠV mají především ti spotřebitelé, kteří navštěvují akce typu Biojarmark, Ekofestival, Biostyl atd., jedná se tedy o úzký segment. Velcí výrobci pracích prášků (např. Procter & Gamble, Henkel) vnímají ekoznačku jako podřadnou, vágní, kritéria pro udělení za snadno splnitelná. Argumentují dokonce tím, že by ekoznačka na jejich výrobcích snížila hodnotu vnímanou spotřebiteli, čímž by poškodili svoje jméno a pověst. Opačným extrémem je počínání výrobců poté, co si ekoznačku obstarají a buď jí v marketingu využívají omezeně nebo jí případně pro prezentaci svých produktů nepoužívají vůbec. Zákazníci, kteří napoprvé zkoušejí ekologicky šetrné prášky, se někdy nedočkají skvělého výsledku. To je způsobeno mnohdy tím, že nejsou zvyklí na stavebnicový systém (povětšinou využívaný u ekologicky šetrných pracích prášků), kdy sami podle potřeby volí jednotlivé složky prostředku. První zkušenost může být negativní, což se odrazí i na dalším využívání EŠV. Spotřebitelé mají předsudky zejm. vůči ekologicky šetrnému grafickému papíru, jeho používání podle nich vede k ničení tiskáren a jiné techniky (zanášení přístrojů kvůli zvýšené prašnosti recyklovaného papíru). Většina výrobců kopírovací a tiskařské techniky uvádí, že lze používat recyklovaný papír (EŠV), ovšem stejně jako mezi „běžným“ papírem, tak také u tohoto typu papíru existují různé kvalitativní úrovně. Recyklovaný papír (více jak 70% podíl sběrového papíru) je více savý, proto zejména při barevném inkoustovém tisku je potřeba dbát na jeho správnou volbu. Řešení problematiky grafického ekologicky šetrného papíru je nasnadě. Výrobce EŠV by si nechal v laboratořích jednotlivých výrobců tiskařské techniky otestovat vyráběné papíry, což by prokázalo vhodnost pro tiskařské a kopírovací účely a obavy spotřebitelů by byly rozptýleny. Obecně lze však říci, že většina subjektů nedůvěřuje vlastnostem EŠV a tím pádem ani nepreferuje tyto produkty. Směrnice jsou z mého pohledu v některých případech opravdu měkké. V ekologicky šetrných pracích prášcích se např. dle kritérií může objevovat určité množství fosfátů a dalších 47

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky jedovatých látek. Pokud uvážíme, že výrobci jsou již schopní vyrábět i bezfosfátové produkty, očekávala bych, že toto kritérium nebude do budoucna zachováno. Díky nízké poptávce po EŠV obecně selhává faktor konkurence, který by nabízející organizace nutil ke snižování cen, což by zajistilo vyšší konkurenceschopnost ĚSV vůči běžným produktům (v případě papíru se dostává cena na srovnatelnou úroveň, u pracích prášků je po přepočtu cena taktéž srovnatelná, i v tomto sortimentu existují levnější (např. Excel) a dražší produkty (cenu výrobku mj. ovlivňuje i náročnost požadavků na užitné vlastnosti a na snižování nepříznivých dopadů na životní prostředí – suroviny, technologie atd., tyto produkty tak nikdy nebudou patřit do nejlevnější kategorie). Obecně jsou EŠV distribuovány převážně formou síťového prodeje (hojné využívání internetu nebo možnosti objednání v obchodech nabízejících EŠV). Spotřebitel se tak s EŠV nesetká na každém kroku, nemá možnost kupovat tyto produkty na místech svého obvyklého nákupu (supermarkety, hypermarkety atd.). Mnohé firmy vyrábějící EŠV se pokoušely o distribuci do těchto prodejen, setkaly se však jen s malým zájmem prodejce o umístění tohoto zboží. S nízkou poptávku je tedy spojena i špatná dostupnost a omezená šíře sortimentu. A jaká se nabízejí doporučení? V každém případě, pro posílení ekoznačky, je nejprve potřeba provést rozsáhlou marketingovou kampaň. Podle mého názoru je nejdůležitější cílovou skupinou mladá a střední generace. K této kampani by se mohly využít prakticky všechny dostupné prostředky, avšak nejvyšší efekt vidím v celoplošných médiích, jako je televize a celostátní deníky. Ostatní formy by byly zastoupeny v menší míře. Na tuto aktivitu by posléze navázali výrobci se svou marketingovou politikou. Hlavním úkolem je tedy rozhýbat trh, což je stěžejní pro úspěšnost dalších opatření. Spolu s touto kampaní souvisí taktéž široce zaměřený průzkum, jež by zajistil dostatečnou objektivitu dat. V nejlepším případě by bylo vhodné udělat průzkum před a po kampani, aby bylo možné vyhodnotit její přínos a změny v chování spotřebitelů, výrobců a ostatních subjektů na trhu. Před nebo paralelně s kampaní by mělo dojít k důkladné revizi a v některých případech ke zpřísnění směrnic (tyto změny by začaly platit pro nově žádající výrobce, firmy s již udělenou značkou by dostaly určitý prostor, aby mohly splnit nové požadavky). Výše zmíněné úkoly leží primárně na bedrech MŽP, jakožto na garantu systému ekoznačení ČR, respektive na Agentuře pro ekologicky šetrné výrobky a služby, jakožto na výkonném orgánu v systému ekoznačení ČR. Výrobci by měli na zvýšený zájem reagovat okamžitě, velmi důležité je rozšířit distribuci produktů. EŠV by podle mého názoru měly být k dostání alespoň v supermarketech nebo hypermarketech, kde by se měly stát nedílnou součástí nabídky. Otázkou je, jak donutit prodejce 48

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky k umisťování těchto produktů. V prvé řadě by měl tlačit poptávkou spotřebitel, nabízí se i možnost příkazu od státní správy, např. limit EŠV v sortimentu. Významnější rozšíření EŠV do běžného používání je běh na dlouhou trať, stejně jako to bylo v případě biopotravin, které jsou dnes k dostání prakticky kdekoliv a nabízejí alternativu při nákupu. Pro ekoznačku by bylo velmi pozitivní, kdyby se velcí výrobci (např. Henkel v případě pracích prášků) přihlásili k ekoznačce. Sami by pak mohli ovlivňovat kritéria směrnic a prestiž značky ještě pozvednout. Tímto krokem by zároveň došlo k vyšší propagaci výrobků (spojila by se tedy naakumulovaná kladná zkušenost s produkty těchto výrobců s ekoznačkou) , k růstu zájmu a v neposlední řadě i k většímu tlaku na ostatní výrobce. Ovšem lehčí je se distancovat a kritizovat dosavadní stav. Dalším důležitým krokem, je donutit významné spotřebitele papíru a pracích prášků k odběru EŠV (tiskárny – letáky, noviny, plakáty atd.; prádelny). Vždyť jenom průměrné množství letáků se pohybuje okolo 15 – 20 kg na osobu/rok (až 2/3 končí ve sběru). V oblasti hygienických papírů je situace ještě více alarmující – z recyklovaného papíru je vyrobeno jen cca 10 % výrobků, které jsou nabízeny v obchodech (proč zde tedy EŠV neplní svou funkci?). Jasné je, že pokud směrnice budou měkké a bude se šířit nevalná pověst EŠV z úst některých kritiků, pak k tomuto kroku nedojde. Proto je důležité nejprve rozvířit trh, posílit prestiž ekoznačky, zvýšit zájem a posléze aplikovat požadavky i na ostatní subjekty. Zde by se uplatnily především pobídkové formy, jako je snížená DPH u EŠV, možné odpočty na daních při použití EŠV apod. Významný je i faktor informovanosti. S EŠV a dalšími alternativami by se měly děti seznamovat už v dětství, a to zejména od rodičů, ve škole (používání nábytku, čistících prostředků, barev atd.), tato problematika by se mohla vyučovat např. v rodinné nebo občanské výchově. Tato iniciativa by měla vzejít od MŠMT. Jistou formou pro rozšiřování informací by mohly být i speciální webové stránky, na jejichž vytváření a provozu by se podílela jak státní správa, tak producenti, spotřebitelé i odborníci. Docházelo by ke konzultování zkušeností, k informování o životním cyklu výrobků spolu s praktickým vyčíslením dopadů EŠV oproti jiným produktům (kolik se porazí stromů na výrobu jednoho listu, kolik se vypustí emisí, jaké se používají chemikálie, možná zdravotní rizika atd.), což by spolu s reklamní kampaní dotvořilo celé informační sdělení. Informace by byly soustředěny přehledně na jednom místě, zajistila by se objektivita a korektnost reklamy. EŠV mají taktéž místo při uplatňování společenské odpovědnosti organizací. V současné době většina firem uvádí, že recykluje papír, podporuje oboustranný tisk atd. Tyto aktivity by doplnilo i vyšší využívání EŠV (toaletní papír, papír na tisk, papírové ručníky, čistící prostředky atd.), čímž by organizace vylepšovaly svůj profil. Určitou formu podpory by si zasloužily

49

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky i firmy, které využívají druhotných surovin místo nákupu nových zdrojů – dotace, daňové úlevy, zvýhodnění při udílení zakázek atd. A otázka na závěr? Proč například i VŠE nepoužívá ekologicky šetrný tiskový papír?

50


4 Závěr Módnost ekologické tématiky je paradoxně největším nebezpečím, jelikož existuje stále mnoho subjektů, které ekologickými přednostmi svých produktů „mávají“ jen v marketingu. Podle mého názoru se musí více změnit vnímání kvality a ekologických dopadů produktů konečnými spotřebiteli. Spotřebitele by měla začít zajímat úplná informace o výrobku, měl by vyžadovat jistotu ekologické šetrnosti v rámci jeho celého životního cyklu. Ekoznačení (resp. EŠV) si své místo v ČR vydobylo, otázkou je, proč je stále mnoha subjekty vnímán pohrdlivě, až negativně. V této oblasti je tedy stále velký prostor pro zlepšování vnímání veřejnosti. Účast v systému je dobrovolná, měla by se tedy posilovat prestiž této značky, aby i samotní držitelé měli zájem kritéria dodržovat, ne-li být na sebe ještě tvrdší. Hlavním přínosem EŠV je garance, že produkty mají omezený dopad na životní prostředí ověřený nezávislou třetí stranou. EŠV tedy bezesporu „obhájil“ své místo, jeho existence je víc než opodstatněná. Dalším úkolem je ovšem „zkvalitňování“ ekoznačky. Myslím si, že by se mělo jít cestou zpřísňování kritérií, cestou k vytvoření „prémiové“ značky. V tomto úsilí by výrazně pomohla samotná síla držitelů certifikátů. Silný výrobce vyrábějící produkty, které v mnoha kategoriích překonávají kvalitativní i ekologické požadavky běžných produktů, by taktéž umožnil zvýšit hodnotu ekoznačení. Kvalitní ekoznačka přináší významnou konkurenční výhodu, EŠV jsou respektovány i v zahraničí, což usnadňuje průnik na cizí trhy, ekoznačka může být významným pomocníkem v marketingu, umožňuje koncentrovat množství informací do jednoduchého a snadno zapamatovatelného loga a v neposlední řadě ekoznačení přispívá k celkovému ekologickému uvědomění obyvatel. V současnosti, kdy je prosazován zdravý životní styl a mnoho lidí inklinuje k „přátelštějším“ produktům, je získání kvalitní ekoznačky strategickým rozhodnutím. Existuje množství různých značek zaručující kvalitu, bezpečnost atd., ovšem bez účinné komunikace a dlouhodobého vzdělávání vzniká v mnoha případech pouze zmatek nebo naprostý nezájem. Zde vidím obrovské rezervy v případě ekoznačky, v jasném zařazení do podvědomí, kdy každý subjekt bude vědět, co ekoznačka hodnotí, jaký je celkový přínos atd. Cílem je tedy dosáhnout změny rozhodování při nákupu, při němž by „ekologičtější“ produkt byl jasnou volbou. Zkrátka podporovat odpovědnou spotřebu, obezřetnost a kritické myšlení v rozhodování. A blízká budoucnost? Dalším možným směrem by mohlo být spojování více požadavků pod patronát menšího počtu značek kvality (proč mít mnoho značek garantující omezenou oblast). Tím by došlo jednak k zvýšení přehlednosti, snížení nákladů (získávání certifikátu, propagace atd.) a ve finále k větší přitažlivosti pro spotřebitelskou veřejnost. 51


5 Literatura a informační zdroje Literatura: (1) VEBER, Jaromír: Environmentální management. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická 2002. ISBN 80-245-0336-0 (2) VEBER, Jaromír a kol.: Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce: legislativa, systémy, metody, praxe. Praha: Management Press 2006. ISBN 80-7261-146-1 (3) VEBER, Jaromír: Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. 2. vyd. Praha: Grada 2007. ISBN 978-80247-1782-1 (4) PŘIBEK, Jiří: Systémy managementu jakosti [online]. Praha: Národní informační středisko podpory jakosti

2004,

Výstup

z projektu

podpory

jakosti

č.

5/16/2004,

Dostupné

z:

http://

www.businessinfo.cz/files/2005/061019_systemy-managementu-jakosti.pdf (5) Usnesení vlády České republiky [online] ze dne 19. července 2000 č. 720 k návrhu podpory rozvoje prodeje a užívání ekologicky šetrných výrobků. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFGRIOAW/$FILE/Usneseni_vlady.pdf (6) Věstník Ministerstva životního prostředí České republiky. 2007. Praha: SEVT, a. s. ISSN 0862-9013. (7) Ekologické značení v České republice (Ekolabeling) [online]. MŽP 2002. Dostupné z: http:// www.env.cz/osv/edice.nsf/e26dd68a7c931e61c1256fbe0033a4ee/afe8148c8858bd4bc1256ff9003e2c d9?OpenDocument (8) Zpráva o výsledcích podpory rozvoje prodeje a užívání ekologicky šetrných výrobků 2006 [online]. Dostupné z http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPPRFLE54XB (9) Zpráva o uplatňování dobrovolných nástrojů v roce 2007 [online]. Dostupné z: http://www.env.cz /cz/zprava_o_uplatnovani_dobrovolnych_nastroju (10) Zpráva o plnění usnesení vlády ČR č. 720/2000 k návrhu podpory rozvoje prodeje a užívání ekologicky šetrných výrobků za rok 2007 [online]. Dostupné z: http://www.env.cz/cz/zp rava_o_uplatnovani_dobrovolnych_nastroju (11) Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2007 [online]. Dostupné z http://www.env.cz/ cz/zpravy_o_stavu_zivotniho_prostředí (12) Zelený úřad, informační leták o ekologicky šetrných výrobcích v kancelářích [online]. 2008: CENIA. Dostupné z: http://www.ma21.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHHMOQS (13) Zásady a přínosy ekoznačení [online]. Dostupné z: http://www.ma21.cz/__C12571B20041E945 .nsf/$pid/MZPMSFHNSY0V (14) HRUBÝ, Pavel: Jak poznat pravdu pod „zeleným nátěrem“[online]. CENIA. Dostupné z http://www.cenia.cz/web/www/cenia-akt-tema.nsf/f896d23fe2b34882c1256e87005c6603/c30029835 3d24fc3c1257412006c3722?OpenDocument (15) REMTOVÁ, Květoslava: Ekodesign. Praha: MŽP 2003. ISBN 80-7212-230-4.

52

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky (16) Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Vše dostupné z http://business.center.cz (17) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Dostupné z http://www.tzb-info.cz (18) Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. Dostupné z http://www.env.cz (19) Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Dostupné z http://portal.gov.cz (20) Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Dostupné z http://www.sagit.cz (21) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Dostupné z http://portal.gov.cz (22) Národní program kvality 2008, Praha: Národní informační středisko podpory kvality 2008. ISBN 978-80-02-02026-4 (23) DRÁBKOVÁ M., MARŠÁLEK B., JANČULA D. (2005) Podporujete výběrem pracího prášku nežádoucí růst sinic? [online] Centrum pro cyanobakterie a jejich toxiny. Dostupné z: http://www.sinice.cz/index.php?pg=aktivity--popularizacni-cinnost--fosfaty (24) EMAS jednoduše! Systémy environmentálního řízení a program EMAS v České republice podle nařízení

Evropského

parlamentu

a

Rady

(ES)

č.

761/2001

[online].

Dostupné

z:

http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/$pid/MZPMSFHNXUXN (25) Nesplachujme pralesy – průvodce šetrným nakupováním [online]. Praha: Greenpeace ČR 2006. Dostupné z: http://papir.arnika.org/novinky.shtml?x=2149775 (26) SZYMANSKI, S.: Liga mistrů a Coaseho teorém. [online]. Práce z předmětu 3PE542 Ekonomika profesionálních sportovních klubů (VŠE). Dostupné z: http://nb.vse.cz/~sport/Laurynova_Coas eho_teorem.pdf (27) Technická směrnice č. 3 – 2009 Prací prostředky pro textilie [online]. Praha: MŽP 2009. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHMV9DV/$FILE/032009.pdf (28) Technická směrnice č. 9 – 2008 Hygienický „tissue“ papír [online]. Praha: MŽP 2008. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHMV9DV/$FILE/09-2008_hygienicky _tissue_papir_ze_sberoveho_papiru.pdf (29) Technická směrnice č. 10 – 2008 Kopírovací a grafický papír [online]. Praha: MŽP 2008. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHMV9DV/$FILE/10-2008_graficky _papir_ze_sberoveho_papiru.pdf (30) Technická směrnice č. 30 – 2008 Lepenka a karton ze sběrového papíru a výrobky z nich [online]. Praha:

MŽP

2008.

Dostupné

z:

http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZP

MSFHMV9DV/$FILE/30-2008_lepenka_a_karton_ze_sberoveho_papiru_a_vyrobky_z_nich.pdf (31) Technická směrnice č. 23 – 2006 Výrobky nasávané z papíroviny [online]. Praha: MŽP 2006. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHMV9DV/$FILE/c23-200 6%20_vyrobky_nasavane_z_papiroviny.pdf (32) ČSN EN ISO 9000:2005 Systém managementu kvality – Základní principy a slovník. Praha: Český normalizační institut 2006

53

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky (33) Rada kvality ČR: Národní program podpory kvality 2008. Národní informační středisko podpory kvality

[online].

Dostupné

z:

http://www.npj.cz/narodni-politika-kvality/dokumenty/strategie-

narodni-politiky-kvality-2008-2013/ (34) REMTOVÁ, Květa: Dobrovolné environmentální aktivity – Orientační příručka pro podniky. Planeta, 2006, roč. XIV, č. 6. Praha: MŽP 2006. ISSN 1801-6898 (35) JANOUTOVÁ, Marie: Ekolabeling – nástroj pro zvyšování kvality. Diplomová práce. Praha: Vysoká škola ekonomická 2008 (36) Nařízení (ES) č. 648/2004 o detergentech a související předpisy [online]. Dostupné z: http:// www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPJSFBBZINL (37) BLAŽEK J., ČIPERA J., BENEŠ J.: Chemie pro střední odborná učiliště. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1984. ISBN 14-549-84 (38) ŠMIDRKAL , Jan. Tenzidy a detergenty dnes. Chemické listy 93, (1999), s. 421-427 (39) KOSTKAN, J.: Jde to i bez fosfátů a silikátů (2005) [online], DonGemini. Dostupné z: http:// www.dongemini.cz/index.php?catID=3&page=185 (40) MACH, M.: Ekologické mycí prostředky (2006) [online], Ekolist.cz. Dostupné z: http:// www.ekolist.cz/dotaz.shtml?x=245581 (41) KOSTKAN,

J.:

Inkrustace

prádla

(2003)

[online],

DonGemini.

Dostupné

z:

http://

www.dongemini.cz/index.php?catID=3&page=125 (42) KOSTKAN, J.: Čistota prádla pod mikroskopem (2005) [online], DonGemini. Dostupné z: http:// www.dongemini.cz/index.php?catID=3&page=187 (43) VEČERKOVÁ, H.: Když prášek pere jako voda (2005) [online], MF DNES. Dostupné z: http:// ekonomika.idnes.cz/test.asp?r=test&c=2005M071t06A (44) Test Zelené domácnosti: Nejlépe pere Frosch a Qalt Excel (2006) [online], Ekolist. Dostupné z: http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=1930037 (45) Test, Média: Fabia Greenline je podfuk! (2008) [online], Autoweb. Dostupné z: http:// www.autoweb.cz/autonovinky-nova-auta/media-fabia-greenline-je-podfuk/14966 (46) 10 tipů jak řídit hospodárněji [online]. Iniciativa Evropské asociace petrolejářského průmyslu a Evropské komise. Dostupné z: http://www.savemorethanfuel.eu/czech_rep/index.htm

Zdroje: Server zaměřený na životní prostředí

http://www.enviweb.cz

Oficiální portál pro podnikání a export

http://www.businessinfo.cz

CENIA, česká informační agentura životního prostředí

http://www.ekoznacka.cz

Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.

http://ekopolitika.cz

Ministerstvo životního prostředí České republiky

http://www.mzp.cz

Sdružení obrany spotřebitelů

http://www.spotrebitele.info

Katalog evropské ekoznačky

http://www.eco-label.com

54

Hodnocení kvality produktů – ekologicky šetrné výrobky Europäisches Verbraucherzentrum Deutschland (Kiel)

http://www.ecc-kiel.de

Odborník v oblasti spotřebitelsko podnikatelských vztahů

http://www.spotrebitel.cz

Evropská komise

http://ec.europa.eu

The Global Ecolabelling Network (GEN)

http://www.globalecolabelling.net

Společensko ekologický časopis Sedmá generace

http://www.sedmagenerace.cz

Národní politika kvality

http://www.npj.cz

Sdružení pro oceňování kvality

http://www.scj-cr.cz

Empress

http://platforma.usv-partner.cz

Arnika

http://papir.arnika.org

Integrovaný registr znečišťování

http://www.irz.cz

Krkonošské papírny, a. s.

http://www.krpa.cz

Svět tisku

http://www.svettisku.cz

Antalis

http://www.antalis.com

Ekolist

http://ekolist.cz

Zeolit

http://www.kamenzeolit.cz/

Zeolit

http://www.zeolit.sk/zeolit1.htm

Příroda, ekologie

http://www.priroda.cz

Česká inspekce životního prostředí

http://www.cizp.cz

Český statistický úřad

http://czso.cz

Biospotřebitel

http://www.biospotrebitel.cz

Problematika testování produktů na zvířatech

http://www.netestovanonazviratech.cz

Organizace na ochranu práv zvířat

http://www.svobodazvirat.cz/

Ekologický institut Veronika

http://www.veronica.cz

Jihočeská společnost pro ekologické informace a aktivity, o.p.s. http://www.rosacb.cz Společenská odpovědnost firem

http://www.csr-online.cz

Setuza, a. s. -

http://www.setuza.cz

Firma Ecover

http://www.countrylife/ecover

Bio a životní styl

http://www.bio-life.cz/

Autoweb

http://www.autoweb.cz

Český rozhlas – Leonardo

http://www.rozhlas.cz/leonardo

MF Dnes

http://idnes.cz

Asociace českého papírenského průmyslu

http://www.sppac.cz

Ekologicky šetrné prací prášky (projekt 49/99) http://www.env.cz/projekty.2008/a949.html Projekt „Chemie jednoho dne“

http://pdf.uhk.cz/kch/diplomka/obecn%C3%A9.htm

Tipy na snížení spotřeby

http://www.savemorethanfuel.eu/czech_rep/index.htm

55

Vysoká škola ekonomická v Praze. Bakalářská práce Dana Böhmová

Recommend Documents