Pandora’s Vox Veronika Holcová, Sandra Vásquez de la Horra, Klara Kristalova 15. 7. – 1. 11. 2015 Galerie hlavního města Prahy Colloredo-Mansfeldský palác Karlova ulice 189/2, Praha 1 Kurátorka výstavy a autorka koncepce: Terezie Zemánková Spoluautorka koncepce: Monika Doležalová
Výstava Pandora’s Vox (Pandořin hlas) prezentuje dílo české malířky Veroniky Holcové společně s chilskou autorkou žijící v Berlíně Sandrou Vásquez de la Horra a švédskou umělkyní Klarou Kristalovou, narozenou v Československu. Její kresby a plastiky obohatily spojení prvních dvou autorek, které se setkaly již na společné výstavě s názvem Lilith roku 2013 v Curychu. Právě Lilith, ztělesnění ženských démonů, která se v řadě mytologií objevuje jako Adamova první neposlušná žena či jako vtělení hada z ráje, je volnou paralelou rozporuplné postavy z řecké mytologie – Pandory, která dala symbolický název výstavě v Colloredo-Mansfeldském paláci. Mezi Lilith – symbolem ženské nezávislosti, a nevyzpytatelnou Pandorou, která na Zem ze své skříňky vypustila zlo a utrpení, se rozkládá široká škála fazet ženské identity, která se zhmotňuje v dílech prezentovaných autorek. Každá z autorek vychází z jiného kulturního zázemí a z odlišných životních zkušeností. Přesto se v jejich převážně figurativní tvorbě objevují společné prvky existenciálního charakteru, které relativizují geografické a politické dělení světa. V jejich dílech je vždy určitá míra dramatičnosti a snaha pomocí příběhu subjektivně nahlížet na soudobou společnost; motiv vyprávění vychází mimo jiné z jejich silného vztahu k literatuře. Spojují je rovněž univerzální témata ženského osudu – dětství, průběh dospívání, sexualita, mateřství, ale i otázka stárnutí a smrti. Právě ta rámcově určila členění expozice v Colloredo-Mansfeldském paláci. Autorky vycházejí ze zdeformované společenské reality svého okolí i z reflexe vlastní nedávné minulosti. Různou mírou se vyjadřují k sociální, genderové a rasové rovnoprávnosti, stejně tak jako ke zcela intimním prožitkům a vzpomínkám. Sandra Vásquez de la Horra své sociálně zaměřené kresby rozpracovává s větší ironií a nadsázkou, obrazy a kresby Veroniky Holcové se spolu s plastikami Klary Kristalové od parodie spíše drží zpátky a blíží se moralizující vážnosti, s jakou se setkáváme v dílech Hanse Christiana Andersena nebo v Kytici Karla Jaromíra Erbena. Častým prvkem v jejich tvorbě je metamorfóza do zvířecí či rostlinné podoby s četnými ikonografickými odkazy, která posiluje ambivalentní vyznění jejich děl.
Galerie hlavního města Prahy, po Národní galerii druhá nejvýznamnější v České republice, byla založena 1. května 1963. Bylo jí uloženo shromažďovat, odborně ochraňovat, vědecky zpracovávat a spravovat české umění 19., 20. a 21. století. V současné době má GHMP ve správě osm objektů: Dům U Kamenného zvonu, Dům U Zlatého prstenu, Městská knihovna – 2. patro, Colloredo-Mansfeldský palác, Dům fotografie, Bílkova vila, Zámek Troja a Dům Františka Bílka v Chýnově.
Veronika Holcová (* 1973) Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošla ateliéry kresby, malby i grafiky. Zcela přirozeně se proto pohybuje na poli klasických i experimentálních malířských technik, stejně jako ve sféře lineárního kresebného výrazu. Mezi kresbou a malbou je také rozkročena její tvorba, která tak formuje dvě samostatné rovnocenné kapitoly. Práce na papíře se svojí podstatou blíží deníkovým záznamům. Vznikají z náhlého popudu, alla prima, za pomoci štětců i prstů. Figurativní i abstraktní motivy jsou tu soustředěny do kompaktních organických či krystalických srostlic, které tvoří ústřední výjev na indiferentním bílém pozadí. Na principu snové imaginace se tu snoubí fragmenty z každodennosti se snovými scénami i s citacemi z dějin umění. Ve tvorbě Veroniky Holcové silně rezonuje odkaz německého romantismu i českého surrealismu a symbolismu. Oproti tomu olejomalby už ze své podstaty připouštějí vícevrstevnatý, dlouhodobý proces vzniku. Malířka je obohacuje o nové technologické postupy, které jsou její soukromou recepturou. Rozpíjející se barvy vytvářejí sedliny, ze kterých autorka následně vysvobozuje konkrétní tvary. Její obrazy jsou jako samostatné nekonečné vesmíry, prorostlé hustou tkání do nejjemnějších detailů. V krajinné scenerii se často nepozorovaně odehrávají mikropříběhy, které mohou mít fatální význam. Figury často stylizované do podoby divadelních masek tu sehrávají své drobné krutosti a postavy poutníků se utápějí ve vlastních vzpomínkách i v hlubinách kolektivního nevědomí. Díla Veroniky Holcové jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze a v řadě tuzemských i zahraničních veřejných i soukromých kolekcí. Samostatnou výstavu jí uspořádalo např. Musée d’Art Moderne v Saint-Étienne. Účastnila se mnoha společných výstav, například Drak se probouzí v NG v Praze (2014), Pražského bienále IV. (2009), Armory Show v New Yorku (2009) či výstavy Central Europa Revisited II. v zámku Esterhazy v rakouském Eisenstadtu (2008). Sandra Vásquez de la Horra (* 1967) Narodila se ve Viña del Mar v Chile. Po docházce do italské základní školy začala již ve dvanácti letech navštěvovat Akademii výtvarných umění a pokračovala studiem grafického designu. Krutost diktátorského režimu generála Pinocheta a všeobecná atmosféra strachu ovlivnily Sandřino dospívání a staly se jedním z východisek její tvorby. Roku 1995 odešla s rodinou do Německa, kde se natrvalo usadila. Na své umělecké vzdělání zde navázala studiem na Akademii umění v Düsseldorfu, nejprve v ateliéru Jannise Kounellise a později u Rosemarie Trockel. Sandra své bez výjimky figurativní kresby vytváří tužkou na různé formáty a druhy papíru, které pak namáčí do vosku. Kresby někdy rozvádí do třetí dimenze a z voskovaných papírů sestavuje prostorové domy. V intuitivním procesu tvorby se Sandra Vásquez de la Horra svobodně pohybuje v různých historických i geografických rovinách, různorodé kulturní odkazy mísí s archetypálními obrazy z kolektivního nevědomí i s vlastní subjektivní realitou. Katolická výchova, v Chile rozšířený spiritismus, studium kulturní antropologie i antroposofie, jihoamerická i evropská literatura, legendy a pohádky, ale také fascinace indiánskou, asyrskou či egyptskou kulturou – to vše tvoří rezervoár její inspirace. Záměrně naivizujícím výrazem připomínají Sandřiny kresby tvarosloví votivních předmětů nebo symbolických figur z tarotových karet, jejich vyznění je však značně ambivalentní. Krása přechází ve zhnusení, děs se zvrhává do grotesky. Toto snoubení protikladů personifikují často karnevalové masky a klauni, ale také postavy ďáblů, démonů i smrti, kterým Sandra ironií a černým humorem ubírá na vážnosti. Galerie hlavního města Prahy, po Národní galerii druhá nejvýznamnější v České republice, byla založena 1. května 1963. Bylo jí uloženo shromažďovat, odborně ochraňovat, vědecky zpracovávat a spravovat české umění 19., 20. a 21. století. V současné době má GHMP ve správě osm objektů: Dům U Kamenného zvonu, Dům U Zlatého prstenu, Městská knihovna – 2. patro, Colloredo-Mansfeldský palác, Dům fotografie, Bílkova vila, Zámek Troja a Dům Františka Bílka v Chýnově.
Tvorba Sandry Vásquez de la Horra je silně sociálně a genderově podmíněna. Sexualita, výrazně přítomná v jejích kresbách, má perverzní, až morbidní atmosféru, poukazuje na stereotypní roli ženy jakožto objektu, na ponížení, odcizení a osamělost. Poselství jejích příběhů bývá akcentováno nápisy převážně v rodné španělštině, méně často anglickými, které někdy doplňují, jindy naopak převracejí význam obrazu, a umocňují jeho temně anekdotický charakter. Dílo Sandry Vásquez de la Horra je zastoupeno v řadě muzeí, například v pařížském Centre Pompidou či v mnichovské Pinakotéce, i ve významných soukromých sbírkách, jako je Collection Florence & Daniel Guerlain, Hauser & Wirth, Olbricht Collection nebo v Collection Antoine de Galbert. V posledních letech bylo její dílo zastoupeno na zásadních výstavách: Drawing now ve vídeňské Albertině, 2014; Bienále v Sao Paulu v Brazílii, 2012; "elles@pompidou", Centre Pompidou, Paříž, 2009. Klara Kristalova (* 1967)
Narodila se v Praze, ale roku 1968 emigrovala s rodiči, umělci Helenou Křišťálovou a Eugenem Krajčíkem, do Švédska. Zde později vystudovala Royal Institute of Arts. Žije v Norrtälje, severně od Stockholmu. Inspirační rámec své tvorby čerpá ze širokého spektra zdrojů, například z legend a pohádek, z náhodně zaslechnuté konverzace, vzpomínek z mládí, novinových článků, ale i z návštěv zoologických zahrad nebo z popisů hororových filmů.
Klara Kristalova pracuje vedle jiných materiálů s pálenou a glazovanou keramickou hlínou a porcelánem, tedy s materiály, které jsou tradičně používány spíše pro užitné výrobky a dekorativní předměty. Jakkoliv tedy mohou její figurativní plastiky zdálky připomínat rokokové sošky porcelánových pastýřek a kominíčků, jsou jejich líbivé zdobnosti na hony vzdáleny! Jednoduchá, záměrně dětská modelace, přímá gesta i rozpíjející se glazovaný povrch, který vstupuje do hry jako aktivní činitel, mají ve výsledku diametrálně odlišné vyznění. Sochy Klary Kristalové mají narativní potenciál. Potkáváme je v momentě, kdy se něco aktuálně odehrává nebo se k čemusi schyluje. Zhmotňují se v nich velmi ambivalentní emoce. Banální se prolíná s univerzálním, humor s dramatem, okouzlení s děsem. Pro Kristalovou jsou hlavní inspirací reálné, bezprostředně prožité situace, které se mísí s obrazy ze snů a podvědomí, s útržky vzpomínek, ale i s fragmenty z literatury a filmů. Z nich vznikají série kreseb, koláží a poznámek, a posléze i plastický tvar – figura. Klíčovým tématem Klařiny tvorby je období dospívání, kdy se dítě, neutrální bytost, mění v ženu a musí se potýkat s rozporem mezi přirozeností a společenskými tlaky, přijímat osobní kompromisy a přizpůsobovat se sociálním rolím. Do její tvorby se také silně prolíná vlastní zkušenost s mateřstvím. Často zpodobňuje metamorfózy mezi člověkem a zvířetem či rostlinou, které vyjadřují přechodné stavy lidské osobnosti a zároveň její komplexnost. Její hybridní panoptikum nám hravým jazykem okořeněným sebeironií a syrovým humorem připomíná krutou pravdu, že v životě je každý nakonec sám. Díla Klary Kristalové jsou součástí např. FNAC – Fonds National d'Art Contemporain v Paříži či Moderna Museet a Nationalmuseum ve Stockholmu a řady dalších veřejných i privátních sbírek ve Švédsku i v zahraničí. Samostatnou výstavu jí připravila například Bonniers Konsthall ve Stockholmu (2012) či San Francisco Museum of Modern Art (2011). Byla představena na mnoha společných projektech, mezi jinými na výstavě Le Sang d'un poète ve francouzském Nantes (2009) či Ceramix v Bonnefantenmuseum v holandském Maastrichtu (2015).
Galerie hlavního města Prahy, po Národní galerii druhá nejvýznamnější v České republice, byla založena 1. května 1963. Bylo jí uloženo shromažďovat, odborně ochraňovat, vědecky zpracovávat a spravovat české umění 19., 20. a 21. století. V současné době má GHMP ve správě osm objektů: Dům U Kamenného zvonu, Dům U Zlatého prstenu, Městská knihovna – 2. patro, Colloredo-Mansfeldský palác, Dům fotografie, Bílkova vila, Zámek Troja a Dům Františka Bílka v Chýnově.
Kurátorka výstavy a autorka koncepce: Terezie Zemánková Spoluautorka koncepce: Monika Doležalová Koordinátorka za GHMP: Jitka Hlaváčková Grafické řešení: Marcela Vorlíčková, Petr Hrůza Redakce textů: Marta Nožková Anglický překlad: Ivan Vomáčka Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová Vzdělávací programy: Lucie Haškovcová, Markéta Slachová Goldová, Kateřina Prokopová Propagace: Barbora Gallová, Miroslav Koláček, Alice Lenská, Michaela Vrchotová Partner projektu: Skupina ČEZ Mediální partneři: A2, Art and Antiques, ArtMap, Artalk.cz, Artmix, ČRo Vltava, Literární noviny, Radio 1, Radio Classic, Pražský deník Poděkování: Kewenig Galerie, Berlin Galerie Perrotin, Paris Dita Aguilera Monika Štěpánová
Vstupné: 60 Kč plné (dospělí) / 30 Kč snížené (studenti, senioři) Kontakt pro novináře: Michaela Vrchotová +420 725 818 721,
[email protected] Další informace: www.ghmp.cz, www.facebook.com/GHMP.cz
Galerie hlavního města Prahy, po Národní galerii druhá nejvýznamnější v České republice, byla založena 1. května 1963. Bylo jí uloženo shromažďovat, odborně ochraňovat, vědecky zpracovávat a spravovat české umění 19., 20. a 21. století. V současné době má GHMP ve správě osm objektů: Dům U Kamenného zvonu, Dům U Zlatého prstenu, Městská knihovna – 2. patro, Colloredo-Mansfeldský palác, Dům fotografie, Bílkova vila, Zámek Troja a Dům Františka Bílka v Chýnově.
DOPROVODNÝ PROGRAM: Kurátorská prohlídka s Terezií Zemánkovou a Monikou Doležalovou: út 11. 8. v 18.00 Autorská prohlídka s Veronikou Holcovou: čt. 27. 8. v 18.00
Víkendové výtvarné workshopy nejen pro rodiny s dětmi so 3. 10. 13.00–18.00 Metamorfózy za zrcadlem so 24. 10. 13.00–18.00 Na dně Pandořiny skříňky Výtvarný ateliér pro dospělé a seniory: ne 8. 11. 15.00–18.00 Autoportrét a identita Podstatou výtvarných reakcí na výstavu bude zaměření na figurální náměty a osobní prožitkovou formu autoportrétu. Zásadními tématy se pro nás stanou sebereflexe, tělesnost, moment uvědomění si vlastní existence a proměny identity v různých fázích života. Prostřednictvím velkoformátového zrcadla a kresby na transparentní fólii vytvoříme záznam vlastní podoby. Díky imaginaci a vizuální deformaci se podoba vzniklých autoportrétů může přiblížit až k určité formě zvířecí či rostlinné metamorfózy nebo také k abstrakci. Výslednou kresbu bude možné ještě nejrůzněji dotvářet (formální a obsahové posuny, osobní odkazy, symboly, metafory, šifry, texty). Půjde tedy o určitou „interpretaci“ sebe sama. Kromě kresby a malby budeme vytvářet i 3D díla. Víkendové programy vznikají jako součást oblíbeného cyklu „Tvořivé dialogy s uměním“ a jsou určené dětem, rodinám s dětmi a dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných. Příchod a odchod je individuální, tzn. kdykoliv ve vymezeném čase. Rezervace do 16.00 předchozího dne (není podmínkou účasti). Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy. Rezervace nutná Cena: děti do 10 let, studenti uměleckých škol, pedagogové 5 Kč; nad 10 let 20 Kč Kontakty: Lucie Haškovcová,
[email protected], 606 612 987, 608 216 418
Galerie hlavního města Prahy, po Národní galerii druhá nejvýznamnější v České republice, byla založena 1. května 1963. Bylo jí uloženo shromažďovat, odborně ochraňovat, vědecky zpracovávat a spravovat české umění 19., 20. a 21. století. V současné době má GHMP ve správě osm objektů: Dům U Kamenného zvonu, Dům U Zlatého prstenu, Městská knihovna – 2. patro, Colloredo-Mansfeldský palác, Dům fotografie, Bílkova vila, Zámek Troja a Dům Františka Bílka v Chýnově.
