Ohe? v mých kostech Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)
Ohe? v mých kostech David Wilkerson May 31, 2004 V 19. kapitole Jeremiáše dal B?h svému prorokovi slovo, aby je promluvil k Izraeli. Potom ho poslal do sín? chrámu prorokovat. Jeremiáš promluvil tato slova: „Takto praví Hospodin zástup?, B?h Izraelský: Aj, já uvedu na m?sto toto i na všecka m?sta jeho všecko to zlé, kteréž jsem vy?kl proti n?mu; nebo zatvrdili šíji svou, aby neposlouchali slov mých“ (Jeremiáš 19:15). Paschur byl v té dob? p?ední správce chrámu. A Jeremiášova slova ho rozezlila. Okamžit? do n?j vjel vztek, rozzu?il se a proroka zbil. Potom povolal své námezdníky a dal Jeremiáše zamknout do klády. Vsadil ho do v?zení v m?stské brán?, aby ho ponížil p?ede všemi, kdo ho uvidí. Kláda byla mu?ícím nástrojem. A Jeremiáš m?l být po celých dvacet ?ty?i hodin v neustálé bolesti. Nejprve mu do klády zamkli hlavu. Potom mu zkroutili t?lo a jeho ruce k?ížem zamkli. Musel v této mu?ivé pozici z?stat celou noc a den. Jak hr?zostrašná scéna. P?ipome?me si, že Jeremiáš byl Hospodin?v pomazaný prorok. V?d?l od svého mládí, že byl povolán, aby promlouval Boží slovo k jeho vyvolenému lidu. Ale te? byl Jeremiáš omezován a mu?en práv? proto, že to d?lal. A p?ece Jeremiáš navzdory svému utrpení nikdy o svém povolání nepochyboval. V?d?l, že dostal Slovo od Boha. A bylo to tak od samého za?átku jeho služby. Hospodin sám sv?d?il o svém vztahu s Jeremiášem: „D?íve než jsem t? sformoval v život?, znal jsem tebe, a d?íve nežlis vyšel z života, posv?til jsem t?, za proroka národ?m dal jsem tebe“ (Jeremiáš 1:5). B?h v podstat? ?íkal: „Znal jsem t?, Jeremiáši, d?ív, než byl stvo?en sv?t. Už tehdy jsem m?l plán pro tv?j život. Stvo?il jsem t?, abys kázal mé Slovo.“ Nejd?ív Jeremiáš reagoval slovy: „Ach, Panovní?e Hospodine, aj, neumím mluviti, nebo dít? jsem.“ Ale Hospodin odpov?d?l: „Ne?íkej, dít? jsem“ (1:6–7). Jinými slovy: „Já jsem t? povolal, Jeremiáši. Tak ne?íkej, že to nem?žeš d?lat.“ Potom Hospodin dodal: „K ?emuž t? koli pošli, jdi, a vše, což? p?ikáži, mluv. Neboj se jich, nebo? jsem s tebou, abych t? vysvobozoval, dí Hospodin“ (1:7–8). V tu chvíli nám Jeremiáš ?íká: „A vztáhna ruku svou Hospodin, dotekl se úst mých, a ?ekl mi Hospodin: Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá“ (1:9). Jak neuv??itelný okamžik v Jeremiášov? život?. Jak nádherné je v?d?t, že B?h na tebe položil svou ruku, zjevil ti své myšlení a pomazal t?, abys v Jeho jménu mluvil. Tohle je d?vod, pro? Jeremiáš nikdy nepochyboval, že mu slova dal B?h. Potom dal Hospodin Jeremiášovi povel k pochodu: „Protož ty p?epaš bedra svá, a vstana, mluv k nim, cožkoli já p?ikazuji tob?. Nelekej se jich, abych t? nepot?el p?ed oblí?ejem jejich“ (1:17). Nakonec B?h promluvil ke svému služebníkovi toto mocné slovo: „Nebo aj, já postavuji t? dnes jako m?sto hrazené, a jako sloup železný, a jako zdi m?d?né proti vší této zemi, proti král?m Judským, proti knížat?m jejím, proti kn?žím jejím, a lidu zem? této, kte?íž bojovati budou proti tob?, ale neodolají proti tob?. Nebo já jsem s tebou, praví Hospodin, abych t? vysvobozoval“ (1:18–19). Uvažuj o d?sivém poselství, které B?h tomuto muži dal. ?íkal mu: „Jeremiáši, naplánoval jsem pro tebe službu ve v??nosti. A te? t? vysílám, abys vytrhal všechny Satanovy lži. Chci, abys strhnul každou modlu a zni?il ji p?ed mými lidmi. A rovn?ž t? ?eká vybudovat mou církev. Chci, abys zasel semena mé dobré zprávy. Neboj se, já ti dám každé slovo, které budeš mluvit, práv? ve chvíli, kdy ho budeš pot?ebovat.“
Page 1 of 6
Ohe? v mých kostech Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) „Ale nikdy se neboj lidí. Neboj se jejich projev? nelibosti a výhr?žek. Nikdy se neboj selhání. Pamatuj si, že pokud budeš žít, já jsem s tebou. Žádný démon ani nep?ítel se t? nem?že dotknout. Proto se nenech zastrašit. Tak te? povsta? ve ví?e a ud?lej, jak jsem ti p?ikázal. Máš jeden božský cíl, a to, abys promlouval mé mín?ní. Nedovol nikomu a ni?emu, aby t? zlomil.“ Potom Hospodin dodal své poslední slovo: „Nepot?u t? p?ed oblí?ejem jejich“ (1:17). Milovaný, tady je Boží poselství nejen pro Jeremiáše, ale pro každého pastora a k?es?anského pracovníka, který byl kdy Bohem povolán. ?íká nám: „Nikomu nedovol, aby t? zlomil! Neexistuje žádný d?vod, aby sis zoufal. Neexistuje pro tebe žádný d?vod k zahanbení p?ed lidmi. ?ekl jsem ti, že jsem s tebou. ?ekl jsem, že jsi nedobytná tvrz. Takže neexistuje žádný d?vod k vy?erpání, žádný d?vod toho nechat.“ „Jestliže nev??íš tomu, co jsem ti ?ekl – jestliže pochybuješ o mé v?rnosti k tob? – pak se nedá nic d?lat, ale zhasneš. Skon?íš zaho?klý a vy?erpaný a nakonec toho necháš, vzdáš to a odejdeš. Budeš poražený, uvedený do rozpak? p?ed každým, kdo ti bude odporovat. Ale bude to proto, že jsi nev??il Slovu, které jsem ti dal.“ „?íkám ti, nezáleží na tom, jakým t?žkostem ?elíš. Nezáleží na tom, jak hanebn? s tebou lidé jednají, zneužívají t? nebo ti nadávají. Tví p?átelé, tvá rodina, i princové nebo králové se mohou obrátit proti tob?. Ale nikdy t? nep?emohou. Postavil jsem kolem tebe m?d?né zdi a mocné pilí?e. Já jsem s tebou, abych t? vysvobodil!“ Toto poselství je pro každého, kdo byl podobn? jako Jeremiáš povolán již p?ed stvo?ením, aby sloužil Kristu Apoštol Pavel ?íká o Bohu: „Kterýž spasil nás, a povolal povoláním svatým, ne podle skutk? našich, ale podle uložení svého a milosti nám dané v Kristu Ježíši p?ed ?asy v?k?“ (2. Timoteovi 1:9). Jednoduše ?e?eno, každý ?lov?k, který je „v Kristu“, je povolán Hospodinem. A všichni máme tentýž mandát: slyšet Boží hlas, promlouvat jeho Slovo, nikdy se nebát ?lov?ka, a d?v??ovat Pánu tvá?í v tvá? každé myslitelné zkoušce. Skute?n?, to co B?h zaslíbil Jeremiášovi, platí pro všechny jeho služebníky. To znamená, že nepot?ebujeme mít p?ipravené poselství, abychom mluvili p?ed sv?tem. On se zavázal, že naplní naše ústa svým Slovem, p?esn? ve chvíli, kdy je to t?eba. Ale d?je se to pouze tehdy, když mu v??íme. Pavel nám ?íká, že mnohé ustanovil za pastory, u?itele a apoštoly, a že oni všichni budou kv?li tomu trp?t. Sám se po?ítal mezi n?: „Jehožto já ustanoven jsem kazatelem, a apoštolem, i u?itelem pohan?. A pro tu p?í?inu toto všecko trpím“ (2. Timoteovi 1:11–12). ?íkal tu zkrátka: „B?h mi dal svaté dílo, abych je ?inil. A protože mám toto povolání, budu trp?t.“ Písmo dokazuje, že Pavel byl testován, jako jen nemnoho služebník? v?bec kdy bylo. Satan se ho snažil op?tovn? zabít. Takzvané náboženské zástupy ho odmítly a zesm?š?ovaly ho. N?kdy ho pomlouvali a z?íkali se ho i ti, kdo ho podporovali. Ale Pavla lidé nikdy neuvedli do rozpak?. Nikdy nebyl vyd?šený, nikdy nebyl p?ed sv?tem zahanbený. A Pavel nikdy nevyhasnul, nikdy nebyl vy?erpaný. P?i každé p?íležitosti promlouval pomazané Slovo od Boha, p?esn? když to bylo pot?eba. Faktem je, že Pavel se prost? nedal zviklat. Nikdy neztratil svou víru v Pána. Místo toho sv?d?il: „Vím, komu jsem uv??il, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což jsem u n?ho složil, ost?íhati až do onoho dne“ (2. Timoteovi 1:12). Jednoduše ?e?eno: „Odevzdal jsem sv?j život pln? Pánov? v?rnosti. Živý nebo mrtvý, jsem jeho.“ A naléhá na svého mladého sv??ence Timotea, aby ?inil totéž: „M?jž jistý p?íklad zdravých ?e?í, kteréž jsi slýchal ode mne, u ví?e a v lásce, kteráž jest v Kristu Ježíši“ (1:13). Zrovna minulý týden jsem totéž poradil jednomu pastorovi. Tento muž práv? opustil svou církev. M?l pocit, že selhal, protože nezískal žádného nového obráceného a z jeho lidí nevyr?stali dosp?lí v??ící. Jeho manželka trp?la p?i pohledu na svého manžela, který upadal do hlubokého zoufalství. ?ekla: „Je to zbožný, starostlivý muž, který se v?rn? modlí za své lidi. Ale ztratil odvahu, protože neporodil žádné duchovní dít?. Jeho kázání je pomazané, ale lidé ho necht?jí slyšet. M?l pocit, že se nedá d?lat nic jiného než skon?it.“ Jsem si jist, že jsem tomuto muži poslal Pavlovo povzbuzení. P?im?l jsem ho, aby se pevn? chopil své víry a Slova, Page 2 of 6
Ohe? v mých kostech Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) které dostal. B?h je v?rný a splní všechno, co slíbil. Jeremiáš se dostal na dno, když byl v klád? Nebylo to jen Jeremiášovo t?lo, které bylo zkroucené. Jeho duše byla pod útokem. Byla to pro tohoto oddaného, starostlivého muže temná, mu?ivá noc. Kone?n? byl po dvaceti ?ty?ech hodinách bolesti a ponížení Jeremiáš propušt?n. Šel p?ímo k Paschurovi, muži, který ho dal pod zámek. A prorokoval: „Hospodin te? pro tebe má, Paschure, nové jméno. Znamená ‚Budeš žít v neustálé hr?ze a strachu po zbytek svých dn?‘.“ Víš, Jeremiáš v?d?l, jak je pro kohokoliv nebezpe?né dotknout se Božího pomazaného. Rozhorlený Paschur nazval proroka úplným lhá?em. Te? si Jeremiáš sáhnul až na dno své state?nosti. A za?al mluvit jako vyhaslý služebník: „Namlouvals mne, Hospodine, a dal? jsem se p?emluviti; siln?jšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posm?chu každý den, každý se mi posmívá“ (Jeremiáš 20:7). Hebrejské slovo pro „namluvit“ tu znamená otev?ít. Jeremiáš tu krátce ?íká: „Hospodine, vydal jsi m? napospas mocnému bludu. Skon?il jsem jako úpln? podvedený služebník.“ Nem?žeme ocukrovat nebo u?init straviteln?jším to, z ?eho tu Jeremiáš obvi?uje Boha. ?íká: „Hospodine, povolal jsi m?, abych kázal tvé Slovo. ?ekl jsi mi, abych prorokoval, strhával a budoval. Vložil jsi do mých úst tvrdé, nesnadné slovo. Ale poté, co jsem je promluvil, jsi m? opustil.“ „Nerozumím tomu, poslechnul jsem t?, Pane. Byl jsem v?rný. Nezh?ešil jsem proti tob?. Vlastn? jsem pro tebe nasadil sv?j vlastní život. A co jsem získal? Podvod, klam, opušt?ní a hrubé zacházení.“ Pokus se p?edstavit si, co procházelo myslí tohoto muže b?hem ?ty?iadvacetihodinového mu?ení: „Kázal jsem milosrdenství všem lidem, kte?í procházeli kolem. Ale te? všechno, co d?lají, je, že mi nadávají. Pane, promluvil jsem k nim jako tv?j prorok. Prosil jsem je, aby se obrátili k tob?. ?ekl jsem jim, že je uzdravíš a požehnáš jim. Ale obo?ili se na m? s naprostou ukrutností.“ „Celé dny jsem vzlykal nad t?mito muži a ženami. Moje srdce bylo pro n? zlomené. Rmoutil jsem se i pro jejich h?íchy. Mé vnit?nosti byly pohnuty soucitem k nim. Ale te? m? všichni zesm?š?ují. Denn? se mi vysmívají. Bože, postavil’s m? do živoucího pekla. Práv? slovo, které jsi mi dal, se mi stalo potupou, hanbou“ (viz Jeremiáš 20:7–8). Možná se divíš: „B?h slíbil Jeremiášovi, že nebude nikdy zahanben. Ale není to práv? to, co se tu d?je?“ Ujiš?uji t?, že Boží služebník nebyl zostuzen. Naopak, Hospodin ?inil v zemi cosi mocného a bude to zjeveno v jeho ?ase. Ukáže národu, že Jeremiáš nem?že být p?ed žádným ?lov?kem uveden do rozpak? nebo zatracen. Naopak, Jeremiáš bude sv?dectvím. A z?stane to tak po celé v?ky. Dostávám dopisy od pastor? z celého sv?ta, kte?í se cítí stejn? jako Jeremiáš Jeden služebník mi napsal: „Cítím se tak poražený. V?rn? jsem d?lal všechno, co po mn? B?h žádal. Ale když jsem vykro?il ve ví?e, nechal m?, abych se v tom plácal.“ Mám mladého p?ítele misioná?e, který práv? opustil své místo. Vstupoval do služby s velikým o?ekáváním, ale te? ji opouští vy?erpaný a vyhaslý. M?l velké b?emeno za duše a piln? pracoval. Ale po n?kolika letech stále ješt? nevid?l žádné významné výsledky. Lidé, mezi kterými pracoval, ho nikdy neuznávali. Na jeho d?ti se utrhovaly místní d?ti. A jeho žena zeslábla a ztratila odvahu. Tento muž Pána hluboce miluje. Je to vzácný služebník Ježíše. Ale nakonec toho m?l po krk. ?íkal mi: „Brat?e Davide, cítím se jako takový ztroskotanec. Tolik jsem doufal. Ale nic z toho se nestalo.“ Každý rok prochází tímtéž stále vzr?stající po?et misioná??. Ztrácejí odvahu, odcházejí a vracejí se dom?. Možná nemluví tak ukvapen? jako Jeremiáš, neobvi?ují Boha, že je oklamal. Ale hluboko uvnit? si drží záš? v??i Pánu. Cítí, že je vedl jistým sm?rem, ale pak je nechal padnout. Další vzácný misioná? nám napsal, že opouští své místo. Vysv?tloval: „Cítil jsem, jako by m? B?h p?ivedl do poušt? a tam m? nechal to?it se ve v?tru. Vystavil m? mým nep?átel?m a z?ekl se m?. Opustil jsem službu v naprostém d?su. A uboze jsem ve zkoušce selhal. Zaho?knul jsem.“ „Te? vidím, co bylo mým problémem. Nenau?il jsem se b?hem ?asu svých zkoušek žádným základ?m víry. Když Page 3 of 6
Ohe? v mých kostech Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) zkoušky za?aly, nespolehnul jsem na to, co jsem v?d?l o Božím slov? a jeho v?rnosti. Zapomn?l jsem na jeho slib: ‚Nikdy t? nezklamu.‘“ Vím, co to je, procházet takovou zkouškou. P?ed n?jakými patnácti lety, na úplném za?átku Times Square Church, se Satan pokoušel naši službu potopit a církev zni?it. Byla tu neuv??itelná obvi?ování z rasových st?et?, a osobní útoky na mou rodinu a m?. Mysli mnoha mladých lidí zasáhl jed pomluv, které stále pokra?ovaly. N?kte?í ke mn? po našich shromážd?ních p?icházeli a ptali se: „Slyšel jsem, že jsi šarlatán. Je to pravda?“ Dodnes m? stále ješt? bolí, když ?tu své deníky z té doby. Za?al jsem nenávid?t ned?lní dopoledne, kdy jsem musel kázat. ?asto jsem sed?l ve své pracovn? a vzlykal, dokud m? moje manželka Gwen neobjala a ne?ekla: „Davide, je ?as jít.“ Celé týdny jsem plakal, jak to všechno zra?ovalo a bolelo. Nakonec jsem ?ekl Gwen: „Tohle nepot?ebuji. Pro? jen se nevrátím k psaní knih a evangelizování?“ Všechno, co ud?lala, bylo, že pot?ásla hlavou a ?ekla: „Jak mohou být n?kte?í k?es?ané tak krutí?“ Samoz?ejm?, že jsem toho nenechal a neodešel. A nikdy neodejdu. Pro?? Ze stejného d?vodu, pro který nemohl odejít Jeremiáš. Je to d?vod, pro? další služebníci a k?es?anští pracovníci nemohou odejít: „Jeho slovo jest v srdci mém jako ohe? ho?ící, zav?ený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu“ (Jeremiáš 20:9). B?h Jeremiáše za jeho tirádu nekáral V Jeremiáši 20:14–18 dal prorok pr?chod tirád?, která zn?la tém?? sebevražedn?: „Zlo?e?ený ten den, v n?mžto zplozen jsem, den, v n?mž porodila mne matka má, a? není požehnaný. Zlo?e?ený ten muž, kterýž zv?stoval otci mému, cht?je zvláštn? obradovati jej, ?ka: Narodilo? se dít? pohlaví mužského. A nech? jest ten muž podobný m?st?m, kteráž podvrátil Hospodin, a neželel… že mne neusmrtil od života, ježto by mi matka má byla hrobem mým, a život její v??n? t?hotný. Pro? jsem jen z života vyšel, abych okoušel t?žkosti a zármutku, a aby stráveni byli v pohan?ní dnové moji?“ Slyšel jsem totéž zoufalství v hlase služebníka, který mi nedávno telefonoval. ?ekl mi: „Davide, hluboce jsem zarmoutil Pána. Jsem tak sklí?ený ze svého selhání, jsem prázdný, nez?stalo nic. Cítím, že život nemá cenu dál žít.“ Mnoho Božích služebník? v Písmu vyslovilo stejné pocity. Když byl Job hluboko ve své nejhustší tm?, naléhal na n?j hlas: „Zlo?e? Bohu a zem?i.“ Eliáš slyšel podobný hlas. A kdysi mocný prorok nakonec žadonil: „Hospodine, vezmi si m?j život. Jsem ztroskotanec jako všichni z mých otc?.“ Možná se práv? te? cítíš jako oni všichni. Byl jsi nep?ítelem zkroucen s hlavou zam?enou v klád?. Myslíš si: „Volal jsem dnem i nocí, ale moje modlitby jsou bez odpov?di. Tohle už dál nevydržím. To ve svém život? mít nemusím. Bylo to snadn?jší, když jsem byl ve sv?t?, než jsem v?bec kdy znal Boha. Nechal m?, abych se v tom plácal.“ No, n?kte?í k?es?ané možná zareagují: „Všechno takové mluvení je proti Pánu. A volá po p?ísné výtce.“ Ale pravdou je, že jsme schopni posuzovat ?lov?ka jen zvn?jšku. B?h se dívá do srdce. A On v?d?l, co je uvnit? v Jeremiášovi. Vybral si, že nebude zoufalého proroka kárat. Pro?? Hospodin v?d?l, že v tomto muži stále ješt? ho?í ohe?. Bylo to, jako by B?h ?ekl: „Jeremiáš toho nenechá, neodejde. Ano, vypustí páru, když dá pr?chod svému zmatku. Ale stále ješt? v??í mému Slovu. Ono ho?í v jeho duši. A on vyjde z tohoto ohn? s neot?esitelnou vírou.“ „Vím, že m?j služebník nem?že jinak a musí kázat mé Slovo. Vryl jsem je do jeho duše, jeho srdce, jeho mysli. A jeho nejlepší dny jsou p?ed ním. Stále ješt? je to m?j vyvolený služebník.“ Jeremiáš chytil druhý dech. Náhle byl napln?n novým životem. A povstal, jako by ?ekl: „Zadrž Satane – m? nem?žeš oklamat. Nevyštveš m? z této služby, kterou mi B?h dal. Hospodin m? povolal a já vím, že jeho Slovo je spolehlivé.“ Prorok potom sv?d?il: „A?koli slýchám utrhání mnohých… všickni, kte?íž by m?li býti p?átelé moji, ?íhají na poklesnutí mé, ?íkajíce: Snad n?kde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním. Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kte?íž mne stihají, zurážejí se, a neodolají… Zpívejte Hospodinu, chvalte Page 4 of 6
Ohe? v mých kostech Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných“ (Jeremiáš 20:10–11,13). Možná si práv? te? myslíš, že tv?j ohe? vyhasnul. Jsi p?esv?d?ený, že nez?stala ani jisk?i?ka. Možná to byl h?ích, který uhasil ohe?. Chytil ses a tv?j ohe? se ponenáhlu zmenšoval. Naslouchal jsem tragickým p?íb?h?m zbožných muž? a žen, které dovedl ke zkáze Internet. Pro v?tšinu muž? byla tím pokušením pornografie. Pro ženy to bylo seznámení s mužem p?i chatu na Internetu a za?átek milostné aféry. Je smutné, že mnozí z Kristova t?la dnes p?ipomínají novodobé „údolí suchých kostí“. To je pouš? plná vyb?lených koster padlých k?es?an?. Pasto?i a další oddaní v??ící vyho?eli kv?li zako?en?nému h?íchu. A te? jsou plní hanby, schovaní v jeskyních své vlastní výroby. Podobn? jako Jeremiáš p?esv?d?ili sami sebe: „Nebudu? ho (Hospodina) p?ipomínati, ani mluviti více ve jménu jeho“ (Jeremiáš 20:9). B?h se stále ješt? ptá tu samou otázku, kterou se ptal Ezechiele: „Mohou tyto mrtvé kosti znovu ožít?“ Odpov?? na tuto otázku je absolutní: „Ano!“ Jak? D?je se to obnovením naší víry v Boží slovo. Slovo Hospodinovo je samo o sob? stravující ohe?. Opravdu, je to jediné pravé sv?tlo, které máme uprost?ed našich temných nocí zoufalství. Je to naše jediná obrana proti lžím nep?ítele, když šeptá: „Je po všem. Ztratil jsi ohe?. A nikdy ho nezískáš zp?t.“ Jediná v?c, která nás vyvede z naší tmy, je víra. A víra p?ichází ze slyšení Božího slova. My se prost? musíme držet Slova, které do nás bylo vštípeno. Pán nám zaslíbil: „Nenechám t? potopit. Proto nemáš d?vod k zoufalství. Neexistuje d?vod k odchodu. Odpo?ívej v mém Slov?.“ Možná si myslíš: „Ale tato temná noc je horší než všechno, co jsem kdy poznal. Slyšel jsem tisíce kázání Božího slova, ale zdá se, že žádné z nich te? pro m? nemá žádný význam.“ Netrap se. Boží ohe? v tob? stále ješt? ho?í, i když to nevidíš. A na tento ohe? máš p?ilévat palivo víry. D?láš to tím, že prost? v??íš Pánu. Když to ud?láš, uvidíš, jak jsou všechny tvé pochybnosti a žádosti stráveny. Všude kolem vidím mohutné odpadání od Božího Slova. P?esto, navzdory tomu, také vidím Boha, jak ?iní skv?lé dílo obnovy svého lidu. P?ichází za každým vojákem, který byl zran?ný nebo odpadnul. On zná ty, kte?í zb?hli. A On je stále ješt? miluje. Opravdu, On mluví ke každému, kdo byl kdy odveden do jeho armády. A pobízí je, aby se vrátili ke svému p?vodnímu povolání. Boží duch op?t vdechuje život do každé formace suchých kostí. P?ipomíná jim Slovo, které do nich vštípil. A ti, kte?í kdysi byli mrtví, bez života, jsou oživováni, obnovováni. K?i?í tak, jako k?i?el Jeremiáš: „Boží ohe? ve mn? p?íliš dlouho ml?el. Prost? ho v sob? nedokážu již déle zadržovat. Cítím Hospodinovu moc, jak m? pozvedá. Vkládá do m? život. Budu mluvit Slovo, které mi dal. Budu proklamovat jeho milosrdenství a uzdravující moc.“ Izaiáš nám všem dává d?kaz, jaký pot?ebujeme, o Boží touze a ochot? obnovit své odpadlé služebníky: „Nebudu? se zajisté na v?ky nesnadniti, aniž se budu v??n? hn?vati, nebo? by duch p?ed oblí?ejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já u?inil. Pro nepravost lakomství jeho rozhn?val jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhn?val proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.“ „Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu pot?šení navrátím, i t?m, kte?íž kvílí s ním. Stvo?ím ovoce rt?, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej“ (Izaiáš 57:16–19). Žalmista píše: „Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromaž?uje, kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich“ (Žalm 147:2–3). Drahý svatý, nevím, jaká je tvoje specifická bitva. Možná jsi uprost?ed nejtemn?jší noci, jakou jsi kdy prožil. Nebesa se možná zdají být jako mosaz pro tvé modlitby. Ale co vím, je toto: B?h vložil ohe? do tvých kostí. A tento ohe? stále ješt? ho?í. Možná že z?stala jen malá nepatrná jisk?i?ka. Ale Duch svatý ho rozdmýchává svým dechem. On je v?rný, aby v tob? znovu vznítil plamen. On t? pozvedá, obnovuje t? k tvému p?vodnímu povolání. A uvidí t? v každé tvé temné noci. Nedovol ?áblovi, aby t? zastavil a zni?il! Page 5 of 6
Ohe? v mých kostech Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)
Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/1820/
Page 6 of 6
