Únor 2013
Pro potřebu základních organizací KSČM
Vyškov
Obsah Právo protestu ....................................................................................................................................... 1 Korupce................................................................................................................................................. 2 Školné, studentské brigády ................................................................................................................... 3 Elity a „elity“ ........................................................................................................................................ 3 Historický kalendář - březen 2013 ........................................................................................................ 4 Nakonec trochu humoru........................................................................................................................ 5 Hlas mladých ......................................................................................................................................... 6 Dotace z Evropské unie......................................................................................................................... 6 Pohled současného vysokoškolského studenta ..................................................................................... 6
Právo protestu V poslední době se několik politiků vyslovilo k protestu několika studentů z Jihočeského kraje (a obdobně k případům ve Zlíně a v Karlových Varech). Proti čemu tito studenti organizovali poněkud komickou řetězovou hladovku? No přece proti účasti členky KSČM v Radě kraje a proti jejímu zařazení do funkce nesoucí odpovědnost za krajské školství. Jak je to s tou oprávněností? Jedná se o oprávněnost, tedy o soulad s platnými demokratickými zásadami, nikoliv o porušení zákona. Jistě může každý – tak to náš právní řád stanoví – protestovat či konat cokoliv, co není zákonem zakázáno. Z tohoto hlediska když budu protestovat proti tomu, že je ten či onen prezidentem, ministrem a podobně, nemá mi kdo co vyčítat z hlediska zákona. Něco jiného je ovšem to hledisko principů demokratického řízení společnosti. Tam buď se demokratickým zásadám podřídím, nebo ne. V prvém případě se mi může nelíbit a já mohu nesouhlasit třeba s tím, že v parlamentě je tolik kalouskovců či nečasovců, ale protože tam byli dosazeni plně v souladu s volebním zákonem a s Ústavou, musím se podřídit. Ten druhý případ je složitější. Nelíbí se někomu, že komunistka má řídit krajské školství. Byla ovšem demokraticky zvolena a v souladu s platnými zákony i Ústavou do funkce zařazena (zvolena většinou zastupitelů), kdo se demokratickým principům nepodřídí – organizuje proti demokratickému kroku protesty – vyčleňuje se z okruhu demokratů. Netvrdím, že je rovnou fašista, ale demokrat ani náhodou. Byť mu média věnují pozornost jako volbě amerického prezidenta. Ještě jeden pohled. Chápal bych, pokud by kdokoliv protestoval, že ten či onen (třeba právě komunista) se dopustil dnes či dříve nezákonného jednání, a proto je jeho zařazení do příslušné veřejné funkce v demokratickém systému nežádoucí. Třeba je to korupčník, podvodník, tunelář, špatný hospodář se svěřeným
2 majetkem a podobně. Pak nebudu protestovat proti tomu, že jistou funkci zastává komunista (lidovec, socialista, topák...), ale darebák. Avšak nic konkrétního, žádný nezákonný či nemorální skutek nevyčítají. Jen členství v polické straně, která je součástí našeho pluralitně demokratického zřízení. Proto nemají protestující pravdu, proto je jejich právo protestu, chtějí-li se považovat za demokraty, zpochybnitelné. Korupce Téma korupce dnes naplňuje denně nejen média, ale především život celé společnosti. Významový slovník uvádí stručně: Korupce = úplatkářství. Kde jsou její kořeny? Jaký je vůbec rozdíl mezi obchodem (prodejem předmětu či služby) a korupcí? Jak rozlišit takovou provizi či diškreci od korupce? Hned v úvodu se pokusím, třeba zjednodušeně, obhájit opodstatněnost odměny za službu rozlišením této oprávněné platby od neoprávněné, korupční. Pokud se s prodávajícím či nabízejícím službu dohodnu na podmínkách, tedy co se každá z jednajících stran zavazuje, a když obě strany jednání poskytují své vlastní prostředky, výrobky či služby, je vše v pořádku. Nesprávným, škodlivým, tedy korupčním jednáním se takový případ stává tehdy, když nabízející jednak poskytuje to, co vlastně není jeho (třeba úředník úsluhu instituce) nebo vyžadující hradí takovou službu nikoliv svými vlastními prostředky, ale třeba poskytnutím úhrady či služby z cizího, třeba společenského zdroje, jednak protihodnota poskytnuta není. V takovém případě se jedná o vztah nerovnoprávný, a tudíž poskytnutá odměna je neoprávněná. Kořeny korupčního jednání lze spatřovat už v dávnověku, kdy lidé obětovali bohům, aby si od nich vyprosili tu dobrou úrodu, tu zdraví. Zárodek korupce vidím v tom, že obětující strana poskytuje oběť, dokonce i živou, ale ta druhá jaksi není vázána příslušnou úsluhou. (Tak Jehova nařídil Abrahámovi, aby obětoval svého syna Izáka. I když, pravda, ruku se smrtícím nožem dopadnout nenechal.) Asi to není čistá korupce, je to zřejmě jen zárodek, leč zdokumentovaný i v biblických textech. Co jiného bylo obětování Kainovo a Ábelovo Hospodinu než jejich snaha vymodlit si touto obětí jistou výhodu? Přitom obětovali sice svůj majetek, avšak na jeho vzniku (třeba vypěstování či odchovu) se většinou podíleli služebníci. Mnohem výraznější korupční charakter vidím v lidských obětech na usmíření bohů. Ovšem také všechny druhy prodeje odpustků nejsou v zásadě ničím jiným než korupcí. Ve skutečnosti žádný bůh nemůže a nemohl mít zájem na podobném nekritickém uctívání, vedoucím někdy nejen k obětem, ale dokonce k celým válkám. Takže to asi nebyla korupce v dnešním smyslu. Ta se objevila se vznikem vyšší organizační jednotky společnosti, státu. Tehdy se vyčlenila skupina osob, která jménem vladaře (monarchy) za celý stát, třeba knížectví či království, obhospodařovala cizí, ne vlastní majetek. Ten pak rozdávala každému, kdo jí byl ochoten účinně sloužit. Přečasto to byla u nás katolická církev. A dnes si tento korupčně získaný majetek díky pravicové většině v parlamentu nechá ještě přeplatit. Za korupci ovšem nelze považovat například investice do církevních objektů, které sloužily všem, třeba ve zdravotnictví, školství, charitě a podobně. Ovšem takto vložené prostředky by neměly být používány k jiným než výše uvedeným účelům. Neměly by zakládat blahobyt pro církevní bafuňáře (na příklad
3 ostravský biskup si musel nechat postavit biskupskou rezidenci za nějakých šedesát milionů, ale peníze na opravu blízkého kostela neměl, proto jej nabídl „darovat“ státu). Školné, studentské brigády I v prezidentské kampani šla řeč o školném pro vysokoškoláky. Naše stanovisko je jasné. Student studuje na státní škole za státní peníze. Má však vůči občanům země, která jeho studium platila, jisté závazky. Ty se týkají zapojení do pracovního procesu a správný odvod daní ze všech příjmů. To také proto, aby i další generace mohla studovat, jako ti dnešní pravicoví „vládci“, co školné chtějí prosadit, ale sami vystudovali zdarma. Stát by měl zřizovat takové vysoké školy a v takovém počtu, kolik může národní hospodářství vstřebat absolventů. Soukromé školství, které by si studující platili v plné výši ani svým zaměřením, ani počtem, stát nemusí omezovat, ale ani dotovat. Druhá věc jsou studentské brigády. Je jasně nežádoucí, aby si student během vysokoškolského studia musel na studium a s tím spojené vydání vydělávat vlastním zaměstnáním. Studijní období (semestr) by měl být plně věnován studiu a potřebnému uvolnění v dalších, zájmových aktivitách. Pochopitelně že je žádoucí, aby ve volném čase poznával život. Nejen cestováním, ale také zapojením do zaměstnání, nejraději ve studijním oboru, aby po vystudování dobře věděl, jak vypadá život těch, které ze své budoucí funkce bude řídit či jinak ovlivňovat. Výjimkou z uvedeného je aktivní práce ve studijním oboru (kterou můžeme chápat jako studentskou praxi). Samozřejmě v rozsahu, který neomezuje čas na vlastní vzdělávání. Komunisté vycházejí ze skutečnosti, že využití studijních předpokladů všech je v zájmu společnosti. Proto by jediným kritériem pro přijetí na školu (jejíž výběr ovšem podléhá i „společenské poptávce a potřebě) jsou individuální předpoklady studenta a jeho poctivé studium. Elity a „elity“
Protože se u nás slovo elita vyskytuje častěji než třeba poctivost, zodpovědnost či spravedlnost, stojí za to se na ně podívat blíže. Nejprve slovník cizích slov. Ten uvádí pro elitu dva výklady. Podle prvého rozumíme elitou část určitého celku, která se vyznačuje tím, že v něčem vyniká nad ostatní. V tomto pojetí je elita výkvětem jisté společnosti, bez vazby na moc a majetky. Mně se právě toto pojetí zamlouvá. Vždyť elitní pracovník nemusí být v žádné řídící funkci a ovlivňuje život společnosti velmi výrazně. Ať uvedu alespoň dva příklady. Lékař, který svou odbornou erudicí a vnímavým přístupem k pacientům přispívá k zdraví společnosti, stejně jako třeba prodavačka v obchodě, která dokáže s úsměvem poradit, pomoct nerozhodnému dědkovi, nezvyklému samostatným nákupům. Ta zase přispívá k dobré pohodě občanů. Každý na svém úseku, podle svých možností, ale „vynikajícím způsobem“ plní svou občanskou roli. Jedná se tedy o elity morální. Mívali jsme hrdiny socialistické práce. Protože tam bylo to slovo „socialistické“, už je nemáme. Máme hrdiny spekulantské, tunelářské, podvodnické – třeba jako Koženého, Grosse, Krejčíře a stovky jim podobných. Jinak V.I.P. či celebrity. Druhý výklad, a ten je u nás dnes rozšířen, chápe elitu jako malou skupinu lidí, která je povolána řídit a vést společnost svým mocenským postavením, vlivem a hmotným bohatstvím. Typickým příkladem takové elity by měla být vláda.
4 Měla, měla, ale jaksi se to nedaří. Spíše se blíží k těm, co potřebují prezidentskou amnestii. Vždyť spočteme-li, kolik ministrů poslední vlády muselo být odvoláno pro porušení zákona (nebo podezření z něho)! Podívejme se třeba na elitáře Hřebejka. Ve své odbornosti uznávaný a výkonný, ale ve vztahu k ostatní společnosti? Když může na porážku svého kandidáta v demokratických volbách prohlásit, že vítěze na Hrad táhla hnědá a rudá prasata (=většina voličů), co si o takovém tvz. elitáři a „slušném pravém člověku“ musí obyčejný slušný člověk myslet? Nebo někdejší poradce předsedy vlády pan Joch, který je přesvědčen, že džentlmen může být i otrokářem. Také demokrat na kvadrát! Elita rovněž neopomene zdůraznit, že někdo má šlechtický původ, zatímco my ostatní, tedy skoro všichni, jsme potomky jakýchsi nevolníků. V poslední době se ještě mezi elitu zařazují různé celebrity, V.I.P. osobnosti – prostě produkty reklamy, reklamě sloužící. Udělat špičkového fotbalistu celebritou není problém. Jednak umí, jednak má elitní příjmy a hlavně je využitelný pro reklamu. Tak se mohlo stát, že šička v Indonésii za ušití trička dostala 10 centů, zatímco americký špičkový bejzbolista za dvouminutový reklamní šot propagující tato trička dostal tři miliony dolarů. Pro mne je elitní spíše ta šička, která kromě kvalitně odvedené práce ještě vychovává děti, aby byly dobrými členy společnosti, zatímco onen elitář musí vyhledávat nějaká adrenalinová vzrúša, aby měl dojem, že vůbec žije. Zkrátka. Mezi elitu se nezařadí člověk majetkem, mocí a postavením, ale svými schopnostmi a výkonem v souladu s potřebami celé společnosti. Historický kalendář - březen 2013 1918 95. výročí 3. března došlo v Brest–Litevsku k podepsání tzv. brest-litevského míru mezi sovětským Ruskem a Německou říši. Vzhledem k tomu, že Němci, kteří během února zaútočili na novou sovětskou republiku, okupovali Ukrajinu a Krym a ohrožovali její existenci, rozhodlo vedení v čele s Leninem uzavřít s Němci mír a získat tak čas pro upevnění sovětské moci. 9. března, kdy na západní frontě ještě probíhaly urputné boje k zastavení německého průlomu na frontě ve Francii u Arrasu, se v Murmansku vylodila anglická vojska jako první část kontingentu, který zahájil dohodnutou intervenci proti sovětskému Rusku. 23. března zahájili Němci bombardování Paříže dalekonosným dělem „Tlustá Berta“, což mělo značný psychologický účinek. Do té doby dělo s takovým dostřelem neexistovalo. Byl to výrobek známé německé zbrojařské firmy KRUPP. 1923 90. výročí 6. března přijalo Národní shromáždění zákon na ochranu republiky, který však podle opozice byl zaměřen především proti revolučnímu dělnickému hnutí, a proto hlasovala proti jeho přijetí. Podle tohoto zákona pak byli sosuzení odpůrci republiky i po roce 1945. 1928 85. výročí 29. března na Staroměstském náměstí Praze se přes zákaz policie konala mnohatisícová demonstrace dělnictva proti chystanému zhoršení sociálního pojištění a další demonstrace se konala začátkem dubna.
5 1933 80. výročí 24.března odhlasoval nově zvolený německý Říšský sněm zmocňovací zákon ,podle kterého nyní vyhlašoval říšské zákony místo prezidenta Hindenburga nově jmenovaný říšský kancléř Adolf Hitler. Vláda obdržela neomezené plné moci a nemusela se dále na říšský parlament ohlížet. 1938 75. výročí 11. března vojenské jednotky hitlerovského wehrmachtu obsadily Rakousko a 13. března vyhlásila nacistická vláda v Berlíně připojení Rakouska k Německu. Byl to první krok k ovládnutí střední Evropy. Na řadě bylo Československo. Západní mocnosti se zmohly jen na plané protesty. Koncem března byl vůdce sudetoněmecké strany v ČSR Konrád Henlein pozván k Hitlerovi, který jej informoval o plánech proti Československu a vydal mu instrukce, aby při následujících jednáních s československou vládou kladl nesplnitelné požadavky a vyhnul se jakékoliv dohodě s ní. 1943 70. výročí 8. března svedl 1. čs. samostatný prapor v SSSR u Sokola svou první bitvu s jednotkami SS podporovanými více než 60 tanky. Prapor splnil úkol, který mu byl dán, tj. zabránit Němcům ve svém obranném pásmu v proniknutí na Charkov. Celkem 87 příslušníků praporu bylo vyznamenáno sovětskými řády a medailemi, velitel praporu podplukovník Svoboda Leninovým řádem a velitel 1. roty npor. Jaroš byl jmenován posmrtně jako první cizinec hrdinou Sovětského svazu. Zpráva o boji Čechoslováků v SSSR se roznesla i v Protektorátu a vzbudila velký ohlas. 1948 65. výročí 10. března přednesl předseda vlády Klement Gottwald v Ústavodárném národním shromáždění akční program vlády obrozené Národní fronty. Schválïlo ho následující den 230 přítomných poslanců (59 se na zasedání nedostavilo a 11 před hlasováním opustilo sál). 17. března v Bruselu podepsaly Velká Británie, Francie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko vojenský pakt na 50 let. Toto seskupení nazývané Západoevropskou Unií bylo základem Severoatlantického paktu NATO založeného v roce 1949. Nakonec trochu humoru „V této cele sedí naše pýcha,“ říká ředitel věznice parlamentní komisi pro lidská práva. „Když k nám přišel poprvé, učil se číst a psát. Předtím byl úplně negramotný. A nyní tady sedí za falšování celních dokladů a bankovních převodů. Co nevidět se u nás vyučí na presidenta! Jaký je rozdíl mezi občanem a voličem? Občanovi je nutno vysvětlovat, proč se nikdy nedočká toho, co jako volič dostal slíbeno. Víte, jaký je rozdíl mezi nemocnicí v minulosti a nyní? V minulosti byla na okraji města a nyní je na pokraji krachu. Víte, jaký je rozdíl mezi Velkou říjnovou socialistickou revolucí v Rusku a Velkou listopadovou sametovou revolucí v Česku?" "To teda nevím!" "Při VŘSR si vystřelili z Aurory, při VLSR z lidí..."
6 Hlas mladých Dotace z Evropské unie Na tyto dotace se skládáte nejdříve tím, že si kupujete dovezené potraviny, protože do rozpočtu EU se započítávají cla z importu výrobků. Dále ji zaplatíte, když nakupujete cokoliv, protože do rozpočtu EU putuje část daně z přidané hodnoty a jakékoliv další daně. Nikde však nenaleznete na zboží nápis: "Částí peněz zaplacených za toto zboží financujete rozpočet EU." Podle toho, jak je naše vláda úspěšná, se nám potom tyto peníze z EU vracejí v podobě dotace na cyklostezky, hotely, sjezdovky a cedule s eurovlajkou. Jenomže základní cíl těchto eurofondů se nenaplnil. Původně totiž dotace měly snižovat rozdíly životní úrovně mezi regiony států Unie. Místo toho se dotace z fondů přidělují velkým firmám a korporacím nebo i na nesmyslné projekty. Časopis Reflex (51-52/2012) uvedl, kolik čerpaly hospodářské kolosy s miliardovými zisky. Jedním z nich je energetický gigant ČEZ - čerpal celkem 80 milionů na vzdělávání a rekonstrukci centralizovaného zásobování teplem ve Dvoře Králové. Škoda čerpala 160 milionů na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny v Kvasinách. Heineken čerpal 10 milionů na zvýšení věkové komplementace zaměstnanců. Pivovar Svijany získal 70 milionů, což je celkem 248násobek jeho zisku po zdanění. Pokud taková dotace opravdu přispívá k zkvalitnění práce a k udržení či zvýšení zaměstnanosti, prosím. Z eurofondů ovšem byly mimo jiné financovány i projekty jako psí fitness, hip-hop, sjezdovka na rovině nebo několik golfových hřišť. Jako příklad mohou posloužit dotace na vzdělávání, kde se různým firmám poskytovaly finanční prostředky mezi cca 2,5 miliony až cca 26,5 miliony. Některé firmy dokonce svá školení prováděly v Itálii, na Maltě nebo v Řecku! Psycholog Jaroslav Simon uvedl, že vzdělávací projekt pro 25 zaměstnanců, který stál 8,8 milionu korun, by on sám jako lektor společně se svými kolegy provedl za 200 tisíc korun. Pokud jde o dotace na vzdělávání, tak ty jsou na rozdíl od jiných dotací nevratnou dotací EU ve výši 100%. Tento "socialismus naruby" funguje tak, že peněžní prostředky v EU od živnostníků a drobných podnikatelů, dělníků a úředníků putují směrem do velkých podniků, které k tomu ještě mnohdy neplatí daně u nás, ale v daňových rájích. Místo toho, aby byly tyto dotace poskytovány jen pro veřejný sektor - na stavbu čističek odpadních vod, opravu nemocnic a nákupu přístrojů či k jiným veřejným aktivitám, tak jsou často zneužívány ve prospěch soukromých firem jako ty na stavbu golfových hřišť nebo jako investice do velkých podniků. Takto získané prostředky potom jednotlivé velké podniky mohou využít jako konkurenční výhodu a přebírat tak malým firmám zákazníky. Takto potom zvyšují svůj monopol z peněz evropských poplatníků. Pavel Herman, Ivanovice na Hané web Pohled současného vysokoškolského studenta Vždy, když se mluví o školném, zbystřím svůj sluch nejen proto, že mě daná problematika zajímá, ale zejména kvůli tomu, že jsem sám studentem a všechna opatření si tedy dokáži představit „na vlastní kůži“. Nejprve pár řádků k výše uvedenému článku. Je skutečně zásadní vnímat rozdíl mezi brigádou a zaměstnáním. Pro studenta je totiž zaměstnáním právě studium. Více než osm tisíc korun, na kolik průměrně vyjde měsíc vysokoškolského studenta
7 (mimochodem za posledních deset let se tato cifra zdvojnásobila), však pro mnoho rodičů znamená nepřekonatelný strop. Současná vláda (v níž sedí knížepán Schwarzenberg – údajně oblíbenec mládeže) si však myslí, že studenti by se měli podílet v daleko větší míře na financování školství. A ještě si dovolí bezostyšně tvrdit, že je to pro zkvalitnění soustavy škol. Argumenty o tom, že například v mnohých německých zemích od školného opouští, přechází mlčením. Předkládat kabinetu Petra Nečase údaje například ze Švédska, kde studenti nehradí ani stravné, by bylo jako z jiného světa. Nepopírám, že je nutné (nejen) vysokoškolskou soustavu reformovat. Současné zejména VŠ (ale připomeňme si i plzeňská práva) jsou fakticky jen továrnou na tituly pro majetné. U akademického titulu před jménem ale není napsáno, na které škole ho jedinec získal. Nelze však snižovat počet studentů tím, že se zavede školné. Tím nic nezkvalitním, ale pouze zamezím studiu těm, kteří na to nemají – a mohou mít IQ jako Einstein a nebude jim to nic platné. Základním kritériem ke studiu by měly být studijní předpoklady studenta. To je ten základní nástroj, který by měl „vyčistit zrno od plev“. Musím se zastavit také u reformy VŠ. Když jsem se účastnil slyšení proti školnému na Petičním výboru v poslanecké sněmovně, snažil se náměstek ministra školství namluvit, že školné (či synonymní označení zápisné) je priorita „stopadesátá osmá“. Pro tučně placené ministerské úředníky asi ano, ale rozhodně ne pro studenty. Ne nadarmo se říká: „Peníze až na prvním místě.“ To, že vzdělaná populace je v zájmu státu, ale i soukromého sektoru a společnosti (takový člověk pak například odvádí do státní pokladny vyšší daně), přešel bez reakce. Naopak opakoval jako zaseknutý gramofon, že bude na trhu dostatek bankovních produktů pro pomoc s financováním vysokoškolského studia. Na to, kdo bude dluh platit, pokud si absolvent nenajde práci, neodpověděl (problémy se splácením bude mít i pokud si ji najde, protože na něho budou čekat další kouzelné dárky současné koalice v podobě zvýšených daní, naprosté nedostatečnosti startovních bytů, šetření na důchod, šetření na školné svým potomkům aj.). Při mnohých diskuzích o zavedení školného jsem také narazil na protiargument, že studenti vysedávají v hospodě, takže na školné jistě mít budou. A já se ptám. Je skutečně posláním studenta znát jenom přednášku, knihu, zkoušku, práci a pořád dokola? Ke studentskému životu zábava patří, nehledě na to, že v restauračních zařízeních studující často vedou debatu o probírané látce či si rozšiřují svůj sociální kapitál. I kdyby ani toto nepomohlo, tak bych si vypůjčil slova sociologa prof. Kellera, že pivo můžeme považovat jako součást češství a neříká nic o sociální situaci studenta, protože ten si ho dá (na důkaz, že ještě aspoň na to pivo má) i tehdy, měl-li by vydat své poslední peníze. Zároveň jsem zastáncem toho, aby studenti poznali prostřednictvím brigád různé typy prací. Vždyť i sám prorok Samuel tvrdil, že „práce je z nejlepších vychovatelů charakteru“. Poctivá práce, ať už je jakákoliv, zasluhuje uznání. A já si budu vážit mnohem více dělníků, se kterými jsem pracoval v zemědělském družstvě, kde jsem obsluhoval posklizňovou linku, nebo těch, které jsem poznal jako dělník na lince vyrábějící izolační skla, než mnohých manažerů v nablýskaných autech. Poznat prostředí a mentalitu pracujících, jejich názory a postoje pro mě pak byla ta největší odměna. Jak poukazovali autoři Bowles a Gintis ve své knize Schooling in Capitalist America (Školství v kapitalistické Americe, pozn. autora),
8 „ekonomické vztahy kapitalistické společnosti nejsou uspořádány pouze tak, aby produkovaly zboží, služby a pro vlastníky kapitálu zisk, ale rovněž tak, aby reprodukovaly samy sebe, aby se ze synů dělníků stávali zase dělníci a ze synů manažerů zase manažeři – aby zkrátka vlastnictví kapitálu a moci přecházelo z jedné generace na druhou v nezměněné podobě.“ Filip Zachariaš, Bučovice Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076, e-mail:
[email protected] http://www.vyskov.pohled-zleva.cz; www.kscm-inh.estranky.cz; www.kscm-detkovice.estranky.cz Pro vnitřní potřebu
