UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Bakalářská práce Tereza Svobodová
Volnočasové aktivity vybraných skupin seniorů v Boskovicích
Olomouc 2013
vedoucí práce: Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.
V Boskovicích dne 7. 4. 2013
Podpis…………………………
Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce, Mgr. Pavle Vyhnálkové, PhD., za její cenné rady, podněty, ochotu a v neposlední řadě za odborné vedení, které mi po celou dobu vypracování této práce poskytovala. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům za ochotu a vstřícnost při provádění průzkumu. Můj velký dík patří také mojí rodině za podporu během celého studia a při psaní této práce.
Obsah ÚVOD ...................................................................................................................................6 1
PROCES STÁŘÍ A STÁRNUTÍ .....................................................................................8 1.1
Stáří a stárnutí ..........................................................................................................8
1.2
Periodizace stáří .....................................................................................................12
1.3
Vědní obory zabývající se stářím ............................................................................ 13
1.4
Změny ve stáří........................................................................................................ 14
1.4.1
Biologické změny ve stáří ............................................................................... 14
1.4.2
Psychické změny ve stáří ................................................................................. 15
1.4.3
Sociální změny ve stáří .................................................................................... 16
1.5
2
1.5.1
Specifika potřeb seniorů .................................................................................. 18
1.5.2
Autonomie ve stáří .......................................................................................... 19
AKTIVNÍ STÁŘÍ ......................................................................................................... 22 2.1
3
Potřeby seniorů....................................................................................................... 18
České a evropské programy na podporu seniorů ..................................................... 22
2.1.1
Národní přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 ................................. 22
2.1.2
Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 ...23
2.1.3
Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity ............................. 23
2.2
Příprava na stáří...................................................................................................... 24
2.3
Odchod do důchodu – druhý životní program ......................................................... 24
2.4
Senioři a volný čas ................................................................................................. 27
2.4.1
Význam aktivity ve stáří .................................................................................. 27
2.4.2
Volný čas a jeho funkce................................................................................... 28
2.4.3
Volnočasové aktivity osob staršího věku ......................................................... 30
CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO ZAŘÍZENÍ .................................................. 36 3.1
Domov s pečovatelskou službou v Boskovicích ...................................................... 36 PRŮZKUM VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT SENIORŮ ............................................ 38
4 4.1
Cíl průzkumu a dílčí průzkumné otázky..................................................................38
4.2
Metoda průzkumu a soubor respondentů................................................................. 38
4.3
Výsledky průzkumu ............................................................................................... 40
4.4
Shrnutí výsledků průzkumu .................................................................................... 44
ZÁVĚR ................................................................................................................................ 46 POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA ................................................................................. 48 POUŽITÉ ZKRATKY ......................................................................................................... 52 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 53
ÚVOD „Každý chce dlouho žít, ale nikdo nechce být starý“ J. Swift
Mnozí z nás si neuvědomují tu skutečnost, že sami jednou zestárnou. Stárnutí je přirozený proces a nikomu z nás se nevyhne. Bohužel se v dnešní společnosti přestává uznávat a ctít stáří, seniorská populace je přehlížena, často nerespektována a urážena. Převažují mezi námi názory, že stáří v životě člověka nic neznamená, jedinec jakoby nemá právo na plnohodnotný život a jediné, co zbývá, je snad pomalé čekání na dožití. Nevím, kde se takové názory mezi lidmi berou a kolikrát je mi takovýchto řečí až smutno. Když jsem na začátku třetího ročníku vykonávala praxi v Domově s pečovatelskou službou v Boskovicích, zjistila jsem, že bych se dále ráda věnovala tématům zaměřeným na seniorskou populaci. Když se podívám kolem sebe, vidím spoustu aktivních seniorů, kterým rozhodně nepřísluší oslovení „dědeček či babička“. Proto jsem se rozhodla vypracovat práci na téma Volnočasové aktivity seniorů v Boskovicích. Díky tématu bakalářské práce jsem se stala dobrovolnicí v boskovickém Klubu seniorů. Zde jsem měla možnost mluvit se seniory, zjišťovat od nich, co nejraději dělají, co jim naopak vadí a částečně se podílet na plánování programu pro Klubu seniorů. Rozhodla jsem se porovnat trávení volného času seniorů žijících v Domově s pečovatelskou službou a seniorů, kteří žijí ve vlastní domácnosti. Cílem této práce je popsat trávení volného času u vybraných skupin seniorů ve městě Boskovice. Práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. Cílem teoretické části je charakterizovat všechny relevantní skutečnosti, které se vztahují k tématu práce. První kapitola teoretické části je zaměřena na vymezení pojmů stáří a stárnutí, změnami spojenými se stářím, potřebami seniorů a autonomií ve stáří. Druhá kapitola je zaměřena na volnočasové aktivity a trávení volného času, snažím se poukázat na to, jaký význam mají aktivity pro seniory. Se změnami souvisí také problematika odchodu do důchodu, kdy se najednou seniory musí vyrovnat s jinou životní rolí a postupně ji přijmout. Poslední kapitola teoretické části se zaměřuje na charakteristiku zařízení, kde jsem realizovala průzkum. Empirická část si klade za cíl zjistit, jak se liší trávení volného času obou dotazovaných skupin a která z dotazovaných skupin je více aktivní. Abych tohoto cíle dosáhla, realizovala jsem 6
dotazníkové šetření na souboru sta seniorů, z nichž polovina bydlí v Domově s pečovatelskou službou a druhá žije v samostatné domácnosti. Doufám, že moje práce přinese podněty, díky kterým se obohatí nabídka volnočasových aktivit pro seniory ve městě Boskovice.
7
1 PROCES STÁŘÍ A STÁRNUTÍ V první kapitole vymezujeme pojmy stárnutí a stáří. Uvedeme si různá dělení, pojetí a periodizace stáří. Stáří rozlišujeme na biologické, psychické a sociální. Díky tomuto rozlišení si můžeme povšimnout, že senioři nejsou homogenní skupina. V této kapitole se také dále zabýváme změnami ve stáří. Zmíníme vědní obory, které se zabývají stářím. Nakonec uvedeme potřeby seniorů a definujeme autonomii ve stáří.
1.1 Stáří a stárnutí Pojem stáří lze vymezit různě. Podle Mühlpachra (2004, s. 18) je stáří „obecným označením pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů modifikovaných dalšími faktory (především chorobami, životním způsobem a životními podmínkami) a je spojeno s řadou významných změn sociálních (osamostatnění dětí, penzionování a jiné změny sociálních rolí). Všechny změny příčinné i následné se vzájemně prolínají, mnohé jsou protichůdné, a jednotné vymezení a periodizace stáří se tak stávají velmi obtížnými.“ Tošnerová (2009, s. 14) říká, že „stáří je přirozený a předvídatelný proces změn, ale vyznačuje se značnou variabilitou v typech a rychlosti. Týká se našeho fyzického vzhledu, energetického stavu, duševních schopností a společenského života.“ Nejméně obsáhlou, ale zato velmi výstižnou definici uvádí Gruss (2009, s. 11): „Stáří je zároveň tělesný, psychický, sociální a duchovní jev.“ Na těchto definicích si můžeme povšimnout, že není snadné vymezit jednoznačně pojem stáří. Pro lepší orientaci a přehlednost je stáří rozděleno na biologické, psychické a sociální. I u periodizace stáří se setkáváme s odlišnými přístupy. Biologické stáří je hypotetické označení konkrétní míry involučních změn (atrofie, pokles funkční zdatnosti, změny regulačních a adaptačních mechanismů), obvykle těsně propojených se změnami způsobenými těmi chorobami, které se vyskytují s vysokou frekvencí převážně ve vyšším věku (např. ateroskleroza). (Mühlpachr, 2004, s. 19) Rozdíl mezi kalendářním a biologickým stářím může být až 10 let. Kalendářní věk je nám daný, za biologický můžeme i my sami, popřípadě se na něm podílíme, a tudíž jej můžeme ovlivnit. Svým vlastním životním stylem, stravovacími návyky, kouřením… (Tošnerová, 2009, s. 15). Záleží tedy na nás samotných, jak naložíme se svým životem a jak se později budeme cítit a vypadat ve stáří. 8
Biologický věk je tělesný stav, který je projevem tělesného vývoje/ degenerace. Je porovnáván s tělesným stavem průměrného člověka stejného chronologického věku. (Stuart – Hamilton, 1999, s. 250) Kalendářní věk člověka je daný počtem prožitých let. Důchodový věk určuje společnost a stát. Do života jedince je to zásah rázu právního, ekonomického i sociálního, který sice člověk sám neovlivňuje, avšak může tento zásah mít a mívá důsledky psychologické, ekonomické a sociální. Zatímco před desítkami let se 66leté „babičky“ oblékaly do zástěr a šátků a jejich jediná náplň byla starat se o domácnost a čas trávit především doma, dnes je tomu ve většině případů jinak. Dnešní sedmdesátníci jsou například tělesně a duševně stejně zdatní jako pětašedesátníci, nebo dokonce jako šedesátníci před 30 lety (Gruss, 2009, s. 12) Právě kalendářní stáří je vymezeno určitou věkovou hranicí, která se posunula z 60 let věku na 65 let, z důvodu celosvětového stárnutí lidské populace. Střední délka života se posouvá na pomyslné ose dál, např. z důvodu lepší zdravotní i sociálnípéče, kvalitě potravin, stavu životního prostředí či ekonomiky jednotlivých států.. Výhodou kalendářního vymezení stáří je jednoznačnost, jednoduchost a snadná komparace. (Mülpachr, 2004, s. 20) Kalendářní věk někdy také bývá označován jako matriční nebo chronologický. Tempo stárnutí je výslednicí interakce vzájemného vlivu genetického zásahu a změn čistě biologických, ale – protože člověk není tvor pouze biologický – i změn psychických a sociálních. Toto ovšem ovlivňuje postupně změny funkční. Je proto přesnější mluvit o funkčním věku a ne jen o věku biologickém. Je to právě funkční věk, který působí individuální rozdíly mezi lidmi, byť i v rámci stejných věkových skupin. (Gregor, 1990, s. 113 – 114) Uvedli jsme si vymezení kalendářního, důchodového a funkčního věku a dostáváme se k dalšímu dělení stáří. „Podobně jako u tělesného stárnutí, i v duševním vývoji těžko odlišujeme přirozené involuční změny dané věkem od změn, jež jsou součástí nebo následkem duševní poruchy. Obojí změny vedou totiž podobným směrem. Kromě toho se v duševním stárnutí prolínají vlivy biologického věku mozku i celého těla s vlivem zkrácené životní perspektivy, změněného vzhledu a dalších společenských faktorů, které s sebou věk nese a které determinují duševní involuci.“ (Říčan, 1990, s. 375) Všechny tyto složky jsou propojeny a navazují na sebe.
9
Wolf (1982) uvádí, že mezi gerontologickou populací existují individuální rozdíly, které jsou ovlivněny těmito činiteli:
faktory genetické, čili vrozené vlohy jedince (průběh stárnutí a délka života jsou do určité míry podmíněny),
zdravotní historie jedince (u lidí, kteří netrpí vážnými poruchami tělesného zdraví, je lepší průběh stárnutí duševních funkcí),
různé okolnosti v životě člověka (lépe jsou na tom ti lidé, kteří od dětství žili v dobrých podmínkách, nenarazili na nepřekonatelné překážky, byli ušetřeni „ran osudu“, neměli starosti o hmotné zabezpečení apod.),
osobnost člověka, navyklý způsob života, šíře a hloubka zájmů (aktivní a tvořiví lidé jsou déle duševně svěží). (Wolf, 1982, s. 149)
Sociální stáří je období vymezené kombinací několika sociálních změn či splněním určitého kritéria – nejčastěji penzionování, resp. dosažení věku, v němž vzniká nárok na odchod do starobního důchodu. Haškovcová (1990) říká, že penzionujeme člověka podstatně dříve, než je skutečně starý (Haškovcová, 1990, s. 83) Sociální stáří je dáno změnou rolí, životního způsobu i ekonomického zajištění. Stáří je v tomto smyslu chápáno jako sociální událost. (Mühlpachr, 2004, s. 19) Stáří přináší nové zkušenosti, s nimiž se musí každý člověk nějakým způsobem vyrovnat, a záleží na jedinci, jak tento vývojový úkol zvládne. (Vágnerová, 2007, s. 302) Zde je nejdůležitějším mezníkem odchod do starobního důchodu a přijmutí nové role – penzisty. Pro mnohé bývá tato situace velmi obtížná, protože najednou člověk musí přijmout něco nového a postupně se naučit se přizpůsobit se situaci. „Odchodem do důchodu se ruší významné sociální vazby penzionovaného vůči ostatním, zejména pracujícím lidem.“ (Haškovcová, 1990, s. 113) Na první pohled je patrné, že pojmy stáří a stárnutí k sobě neodmyslitelně patří. Avšak nesmíme je zaměňovat. Z výše uvedených definic můžeme odvodit, že stáří je tedy poslední fáze ontogeneze člověka. Stárnutí chápeme jako celoživotní proces, plynutí života. Proces stárnutí je vždy diskontinuitní, tzn., že v některých obdobích svého života stárne člověk rychleji než v jiných. (Haškovcová, 2002, s. 10) Štilec (2004) považuje stárnutí za přirozený a biologický zákonitý proces, který se projevuje sníženou adaptační schopností organismu a úbytkem funkčních rezerv. (Štilec, 2004, s. 14) 10
Pod pojmem stárnutí se zpravidla rozumí souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti jedince a jež kulminují v terminálním stadiu a ve smrti. (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 202) „Stárnutí je poslední fází vývoje, kterou prožívá každý, i zdravý a úrazů ušetřený jedinec.“ (Stuart- Hamilton, 1999, s. 22) Stárnutí je chápáno jako komplexní proces s mnoha endogenně i exogenně působícími faktory. Odehrává se v průběhu lidského života. Začíná tedy narozením dítěte, pokračuje pohlavním dozráváním v pubertě a v adolescenci a pokračuje neúprosně až k smrti. (ŠimíčkováČížková a kol. 2008, s. 131) Stárnutí je tedy biologický, celoživotní proces, týkající se lidského jedince. A protože stejně jako u stáří není stárnutí jednoznačně vymezeno a definováno, Kalvach (1997, s. 19) uvádí a rozlišuje dva přístupy: epidemiologický a gerontologický. 1. Epidemiologický přístup:
stárnutí a umírání jsou děje především nahodilé – vykazují výraznou variabilitu a jsou podmíněny především vnějšími a chorobnými vlivy (interakce s prostředím, choroby, úrazy),
přirozená smrt stářím zřejmě neexistuje, pouze smrt jako nehoda,
v optimálních podmínkách může být život velmi dlouhý.
2. Gerontologický přístup:
stárnutí a umírání jsou procesy svou povahou zákonité,
vykazují druhovou specifičnost a blízkost u dvojčat,
jsou kódovány genetickou informací,
přirozená smrt stářím existuje,
ani v optimálních podmínkách se život neprodlouží nad jistou hranici, k níž se již blížíme, nedojde- li k ovlivnění genetické informace.
„Stárnout není něco statického nebo navždy zřetelně ohraničeného. Stárnutí je pohyb. Něco se tu s člověkem děje.“ (Grün, 2010, s. 7) 11
„Je však třeba mít na paměti, že proces stárnutí není zdaleka objasněn a že hypotézy některých badatelů nejsou stále vědecky dokázány.“ ( Dessaint, 1999, s. 19)
1.2 Periodizace stáří Podle Světové zdravotnické organizace ( World Health Organisation = WHO) se stáří dělí na tři období:
60 – 74 let – rané stáří,
75 – 89 let – vlastní stáří,
90 let a více – dlouhověkost. (Mlýnková, 2011, s. 14)
Příhoda poslední fázi ontogeneze své periodizace označuje senium, jež dělí do třech kategorií:
senescence – od 60 do 75 let,
kmetství1 – 75 do 90 let,
patriarchum – nad 90 let. (Příhoda, 1974, s. 229- 231)
V poslední době se stále častěji uplatňuje následující členění:
65 – 74 let – mladí senioři (dominuje problematika adaptace na penzionování, volného času, aktivit, seberealizace),
75 – 84 – staří senioři (změna funkční zdatnosti, specifická medicínská problematika, atypický průběh chorob),
85 let a více – velmi staří senioři (na významu nabývá sledování soběstačnosti a zabezpečenosti). (Mühlpachr, 2004, s. 21)
Je zjevné, že opakovaně se objevuje jako uzlový ontogenetický bod, kritická perioda, věk kolem 75 let. (Mühlpachr, 2004, s. 21) Periodizačních členění existuje podle dalších významných odborníků (např. Erikson, Nakonečný aj.), u všech si můžeme povšimnout, že se věková hranice pro určité období stáří mění jedním nebo dvěma roky. Jak uvedl Anselm Grün: „Stáří se označuje jako podzim života – a na podzim jsou žně. I stáří nám ukazuje žeň našeho života.
1
Slovo kmet je odvozeno z latinského comes, původně „kdo se mnou jest“, společník nebo průvodce, u našich
předků pak vladyka, později moudrý stařec. Základním psychologickým rysem tohoto období je odvrat od materiálních hodnot k duchovním, od extroverze k introverzi, od extrospekce spíše k introspekci, od altrocentrismu k egocentrismu. (Příhoda, 1974, s. 229)
12
Vděčně se můžeme dívat na plody, které nám život přinesl.“ (Grün, 2009, s. 7) My se v této práci budeme zabývat mladými seniory (viz výše členění Mühlpachra).
1.3 Vědní obory zabývající se stářím Gerontologie „Gerontologie není samostatná vědní disciplína, nýbrž multidisciplinární souhrn poznatků o stárnutí a stáří.“ (Mühlpachr, 2004, s. 10) Mühlpachr (2004) dále člení gerontologii do tří hlavních
proudů:
gerontologie
experimentální
(biologická),
gerontologie
sociální
a gerontologie klinická. (Mühlpachr, 2004, s. 10 – 11). První jmenovaná, experimentální gerontologie se zabývá příčinami a mechanismy stárnutí živých organismů. Sociální gerontologie se zabývá společenskými souvislostmi individuálního i populačního stárnutí. Zasahuje do sociologie, psychologie, sociální práce, pedagogiky, psychologie, ekonomie, práva, designérství i do dalších oblastí. Klinická gerontologie se zabývá problematikou zdraví, chorob, funkčního stavu a zdravím podmíněné kvality života ve stáří. Označuje se také jako geriatrie. V širším slova smyslu označuje geriatrie celou geriatrickou medicínu, která prostupuje prakticky všechny klinické obory dospělého věku. V užším slova smyslu je geriatrie označením specializačního lékařského oboru. (Kalvach, Onderková, 2006, s. 7) a zakladatele geriatrie je považován Ignaz Leo Nasher, který žil v letech 1864 – 1964. Geriatrie je v České republice samostatným klinickým oborem od roku 1982. (Haškovcová, 2002, s. 9)
Andragogika „Andragogika je věda o výchově dospělých, vzdělávání dospělých a péči o dospělé, respektující všestranně zvláštnosti dospělé populace a zabývající se její personalizaci, socializací a akulturací. Zatímco humanitní vědy jsou vědy o člověku, andragogika je vědou pro člověka, věda, která má člověku sloužit a pomáhat mu při řešení některých životních situací.“ (Bednaříková, 2010, s. 18)
Gerontagogika Stručný psychologický slovník (2004) definuje gerontagogiku následovně: „zabývá se možnostmi, způsoby učení a vzděláváním ve stáří.“ (Hartl, 2004, s. 74) Mülpachr (2004), který používá pojem gerontopedagogika, definuje tuto disciplínu ve dvou pojetích, užším a širším. V užším smyslu „je chápána jako pedagogická disciplína zabývající 13
se výchovou a vzděláváním seniorů. Jedná se o vzdělávání ve stáří a ke stáří.“ (Mülpachr, 2004, s. 11). V širším slova smyslu „je prezentována jako teoreticko empirická disciplína zabezpečující komplexní péči, pomoc a podporu seniorům při uspokojování jejich potřeb (mezi něž patří i ony vzdělávací potřeby) v nemedicínské dimenzi, ale paralelně s ní. Lze ji však chápat jako multioborovou disciplínu, ve které se prolínají poznatky především ze sociální práce, lékařství, psychologie, sociologie, andragogiky a práva.“ (Mühlpachr, 2004, tamtéž)
1.4 Změny ve stáří 1.4.1 Biologické změny ve stáří Tyto změny se týkají téměř všech tělesných orgánů a soustav. Nejviditelnějším znakem jsou svraštělá kůže, pigmentové neboli „stařecké skvrny“, vrásky nebo šediny ve vlasech. Jedinec na sobě začíná postupně pociťovat změny, cítí se pomalejší, sám na některé věci nestačí. Snižuje se přirozená odolnost k infekcím, prodlužuje se doba hojení ran nebo se zvyšuje možnost nádorových onemocnění. Zhoršuje se i jemná a hrubá motorika. „Každý orgán prodělává různé proměny, které potom způsobují fyzické, fyziologické, duševní a estetické změny, ne příliš příjemné a pro stáří typické.“ (Dessaint, 1999, s. 21) Mění se také výška a váha. „Úbytek tělesné výšky je způsoben degenerativními změnami chrupavky, atrofií kostí a sesedáním meziobratlových plotének, které věkem ztrácejí svou hmotnost, pružnost a vitalitu. Současně s tímto jevem klesá ve stáří rychlost, pružnost a hbitost pohybů.“ (Šimíčková – Čížková a kol., 2008, s. 131) Obzvlášť tento fakt by si měla uvědomit většina „mladší populace“, která jakoby nechce pochopit a respektovat, že senioři jsou pomalejší a tento involuční jev ke stáří patří. „Kosti mohou řídnout a stát se křehkými, tím se může zvýšit riziko zlomenin a úrazů. Možný úbytek kloubní chrupavky doprovází zvýšená bolestivost kloubů a snížená schopnost pohybu. Kosterní svaly mohou ochabovat, jejich pružnost a fyzická síla se snižuje.“ (Mlýnková, 2011, s. 21) Např. i pouhá zlomenina zápěstí může způsobit seniorům velké potíže. Kosti srůstají pomaleji, než dříve, regenerace je tím pádem horší. Důležitá je i následná rehabilitace. Na druhou stranu nemůžeme vyloučit, že zlomenina může nechat trvalé následky. Svoji pružnost také ztrácejí cévy, tepny a žíly. „U lidí nad šedesát let konstatujeme, že se asi o třicet pět procent snižuje cirkulace krve ve věnčitých tepnách. Krevní tlak je u starších lidí často vysoký a při námaze se rychle zvyšuje, protože průměr cév se zužuje.“ (Dessaint, 1999 s. 24) Později, ve vyšším věku, začínají kornatět tepny v celém těle. Srdce a plíce také ztrácejí na své síle. „Srdeční chlopně ztrácejí 14
pružnost a snižuje se činnost srdce jako pumpy. Srdce je pak schopné přečerpávat méně krve.“ (Mlýnková, 2011, s. 22) Také dochází ke zpomalování vylučovacího i nervového systému. Nejméně změn prodělá trávicí systém. Co se týče smyslového vnímání, dochází k jeho zpomalování a ochabování také. Dále je snížena termoregulace. Tělo staršího člověka se hůře vyrovnává s reakcí na chlad, samo již vyprodukuje méně tepla a senior je tedy v ohrožení pochlazením nebo v opačném případě přehřátím. Pokud se zaměříme na tempo běžných denních činností, senioři jsou již pomalejší a tempo se celkově zpomaluje. „Veškerá činnost trvá starému člověku déle. Na druhé straně je toto negativum zpravidla vyrovnáno systematičností, důsledností a důkladností.“ (Haškovcová, 1990, s. 95) Proces stárnutí s sebou přináší i další onemocnění. Vlivem atrofických změn Langerhansových ostrůvků může dojít ve slinivce břišní k výskytu „stařecké“ formy cukrovky (diabetes mellitus). (Mlýnková, 2011, s. 22) Také se mohou vyskytnout nemoci, jako jsou např. šedý zákal, Parkinsonova choroba, deprese či Alzheimerova demence. Dalšími onemocněními jsou např. osteoporóza, osteoartróza nebo osteomalacie. Osteoporóza je metabolické kostní onemocnění, které se vyznačuje sníženým obsahem kostní hmoty na jednotku objemu kosti. Kost se stává křehčí, méně odolnou vůči zatížení, což zvyšuje riziko zlomenin. Osteoartróza je nejčastějším onemocněním pohybového ústrojí ve stáří. Jde o degenerativní onemocnění hyalinní chrupavky kloubu, se snížením její pevnosti. Velmi častou příčinou artróz je především neúměrné a dlouhodobé přetěžování kloubů. Při onemocnění osteomalacií dochází k poruše mineralizace nově tvořené kosti. (Štilec, 2004, s. 18) Proces biologické involuce je tedy na první pohled nejpatrnější.
1.4.2 Psychické změny ve stáří Nejvíce charakteristickou změnou bývá celkové zhoršení paměti. „Paměť má různé kvality: rozlišujeme paměť krátkodobou, dlouhodobou, provozní, profesní, specifickou pro prostor, pro čísla atd. Je nesporné, že ve stáří dochází k pravidelnému snížení vštípivosti a vnímavosti, což jsou podstatné složky paměti, ale „netvoří“ paměť celou.“ (Haškovcová, 1990, s. 95) Co se týče výbavnosti, snižuje se také. Starý člověk si sice vzpomene, co dělal před čtyřiceti lety, co přesně se dělo, vybaví si pomalu každý detail. Právě proto jsou starší lidé takoví skvělí vypravěči, historky z mladších let podávají s takovým zápalem, připomenou každou maličkost, jakoby nás do té situace téměř zavedou. Na druhou stranu si obtížněji rozpomenou na to, co se stalo před týdnem nebo co včera večeřeli. Mění se též emoční prožívání. 15
„Afektivní prožívání nabývá ve stáří zřejmě poněkud jiné kvality. Citové prožívání se většinou stává méně bezprostředním a snižuje se intenzita emocí – člověk se již tak snadno nenadchne pro nové, ale současně řadu situací dokáže hodnotit klidněji a racionálněji.“ (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 207) Zároveň se umocňují povahy lidí. Ten, kdo byl v mládí introvert, se stává mnohem více uzavřeným samotářem. Celoživotně nespokojení jedinci se na stáří stávají právě „těmi jedovatými a nepříjemnými“ seniory, kteří neustále vyhledávají konflikty a nadávají na věci, či situace kolem nich. Celkově se snižují kognitivní funkce člověka. Dále se mohou vyskytovat psychické poruchy a onemocnění. „Ve stáří se často vyskytují neurózy. Vede k nim zvýšená duševní citlivost, zranitelnost i relativní bezbrannost a závislost gerontů, závažné ztráty a stresy. Lze je léčit farmaky, ale i psychoterapií, s jejíž pomocí se někdy geronti obdivuhodně vyrovnávají i s těžkými ztrátami, samotou a nepřízní svých blízkých.“ (Říčan, 1990, s. 378) Právě ztráta partnera, či blízké osoby je velkou životní událostí, kdy senior může trpět depresemi, které leckdy vedou k sebevraždám.
1.4.3 Sociální změny ve stáří Jak již bylo výše uvedeno, senior nyní musí přijmout svoji novou sociální roli díky odchodu do starobního důchodu. Najednou již není pracujícím, produktivním člověkem, ale někým, kdo každý měsíc pobírá penzi, hledá náplň svého volného času a najednou se může cítit ve společnosti méněcenným. „Odchodem do důchodu končíme aktivní fázi svého života. U mnoha lidí je to postupný přechod od aktivního života k životu rozjímavějšímu. Stáří nikdy není pouhým ukončením předchozího stavu, je to vždy i nový počátek. Vždycky je tu něco nového, co se dá poznat a zažít, co se člověk může dozvědět o sobě, o lidech ve svém okolí a ve světě.“ (Grün, 2010, s. 22) Jedinec se tak musí naučit přijmout svůj věk a svůj nový sociální status. Stále diskutovaným a stále aktuálním pojmem je problematika ageismu. „Pojem je odvozen od anglického slova age, které znamená věk, stáří. Ageismus je potom společenský předsudek vůči stáří.“ (Tošnerová, 2002, s. 6) Pojem poprvé zazněl během debaty o bytové politice v roce 1968 z úst předsedy Poradního stárnutí distriktu Columbia a pozdějšího ředitele amerického Národního institutu pro stárnutí Roberta N. Butlera. (Vidovićová, 2008, s. 11) Je to tedy vlastně jakýsi přetrvávající stereotyp týkající se stáří. Stručný psychologický slovník (2004) definuje ageismus (i ageizmus): „věková diskriminace, znevýhodňování osob na zá16
kladě jejich věku“ (Hartl, 2004, s. 10). Jirásková (2005) uvádí deset předsudků zakládající ageismus. Jsou jimi nemoc, impotence, ošklivost, pokles duševních schopností, duševní choroba, zbytečnost, izolace, chudoba, deprese a politická moc. Dále popisuje, že jsou senioři spojováni s charakteristikami jako: pasivní, sobečtí, bezohlední, pohodlní, sebestřední atd. Ale zvláště u charakteristik, souvisejících s osobností člověka nelze paušalizovat. Pasivní, pohodlný, bezohledný atd. může být člověk jak starý, tak mladý. (Jirásková, 2005, s. 22 – 23) V naší většinové společnosti se právě tyto negativní charakteristiky připisují právě starším lidem. Platí tu model: jsi starý – jsi zbytečný a nepotřebný. V médiích můžeme vidět a slyšet zesměšňování seniorů, potlačování této věkové kategorie. Na našich televizních stanicích není příliš pořadů pro seniory. Co se týče tištěných periodik, vychází jen několik málo časopisů určených seniorům. Z reklam se na nás valí hesla jako: zakryjte šediny, používejte anti-age krémy proti vráskám, v časopisech čteme akce plastických chirurgií na operaci víček nebo liftingu obličeje, o samých retušovaných fotkách ani nemluvě. Otočíme stránku a čteme příběh o tom, jak se má stárnout s grácií a noblesou. Reklama je sice reklama, ale časopisy by alespoň měly volit takové řazení stránek, aby nemusely vznikat takové kontrasty. S ageismem se setkávají lidé, kteří hledají práci např. v padesáti letech. Pro zaměstnavatele je tento člověk již „starý a neproduktivní“. Nezohlední už např. tu možnost, že má letité zkušenosti v určitém oboru, praxi např. ve vedení pracovního kolektivu. Jenže spadají do kategorie 50+ a již tedy nejsou „žádoucí“. Traxler (1980 in Tošnerová) uvádí tři stádia ageismu tak, jak se vztahuje k vlastnímu sebepojetí seniora. I. stádium: Jednotlivec je přístupný k přijetí nálepky, která způsobuje ztrátu jeho původní role či referenční skupiny, jedná se na příklad o nálepky důchodce, vdovec. II. stádium: Upevňuje se závislost na vnějškové nálepce. Je-li nálepka převážně kladná, syndrom ztráty sebeúcty se nevyvíjí. Je – li spíše negativní, rozvíjí se třetí stádium. III. stádium: Ztráta sebeúcty, kdy je vlastní prožitek stáří charakterizován pohledem společnosti jako neoprávněný. Senior přijímá negativní postoje a rozvíjí se jeho závislá role. Vnímá ztrátu dovedností, označuje sebe jako neadekvátního, nekompetentního, nemocného. (Tošnerová, 2002, s. 14, 15) A když si nevážíme sami sebe, jak si nás potom mohou vážit ostatní? „Cato nejenže už tehdy říkal, že stáří je přirozené období života člověka, ale zdůrazňoval, že
17
moudré a spokojené stáří může člověk prožít jen tehdy, když pro to také sám něco udělá.“ (Haškovcová, 1990, s. 92)
1.5 Potřeby seniorů Právě ve stáří nesmí být opomínány potřeby seniorů, obzvláště žijí – li např. v Domově pro seniory. Jedinec se nesmí cítit ohrožení, velký důraz je kladen na základní fyziologické potřeby, jako jsou spánek, pravidelná hygiena, vyměšování atd. Pyramida potřeb člověka je hierarchicky uspořádána a všechny její složky by měly být plnohodnotně naplněny.
1.5.1 Specifika potřeb seniorů Podle Psychologického slovníku je potřeba „nutnost organismu něco získat nebo něčeho se zbavit; též stav organismu člověka, který znamená porušení vnitřní rovnováhy nebo nedostatek ve vnějších vztazích osobnosti; opakem je stav rovnováhy, nepřítomnosti aktuální potřeby“ (Hartl, 1993, s. 152). Potřeba je tedy pocit nedostatku nebo nadbytku. Pichaud a Thareauová (1998) uvádí, že „potřebou se tedy nerozumí pouze něco, co člověku chybí, ale také hlavně to, k čemu člověk skrze ni směřuje. Potřeba je určitá síla, která člověkem hýbe a posunuje ho směrem ke člověku, předmětu nebo činnosti. Potřeba je projevem bytostného přání.“(Pichaud, Thareauová, 1998, s. 36) Abraham Harold Maslow, zakladatel humanistického směru v psychologii, sestavil pyramidu potřeb dle důležitosti a neodkladnosti pro každého jedince. V literatuře je uvedeno několik typů pyramid, uspořádání potřeb je však stejné. V naší pyramidě uvádíme pět stupňů lidských potřeb. Prvním stupněm, tím nejzákladnějším, je uspokojení fyziologických potřeb. Pichaud a Thareauová uvádí, že „fyziologické potřeby jsou velmi důležité, a proto je úplně přirozené, že jejich uspokojení věnujeme nejvíc času.“ (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 37) Mezi fyziologické potřeby patří především dobře a chutně připravené jídlo a pití. Dále dýchání, vylučování, hygiena, pohyb, sexuální uspokojení, vhodná teplota pohodlí. Nesmíme také opomenout spánek. Senioři potřebují více odpočinku a spánku. Spánek je polyfázický, tzn., že probíhá ve více fázích, nejenom v noci. Senioři spí nebo podřimují i během dne, např. po obědě. (Mlýnková, 2011, s. 48) Jako druhá fáze pyramidy potřeb je uváděna potřeba bezpečí. Pichaud a Thareauová rozlišují tři stupně potřeby bezpečí: potřeba ekonomického zabezpečení, potřeba fyzického bezpečí a potřeba psychického bezpečí. Starší lidé tedy potřebují vědět, že mají peníze na nájem, jídlo, ošacení, apod. Spousta z nich schovává doma předměty nebo oblečení, 18
které vůbec nepotřebují, ale mají je pro případ, kdyby se náhodou někdy hodily. Potřeba fyzického bezpečí je důležitá především pro seniory se sníženou pohyblivostí nebo handicapem. Jsou si jistější, když je někdo nablízku. K lepšímu pocitu fyzického bezpečí mohou také posloužit kompenzační pomůcky. Senioři také mívají pocity, že nejsou v bezpečí (např. ve větších městech), mohou se cítit ohroženi a nejistí. Pokud se ale takto necítí, již naplnili potřeby psychického bezpečí – když vědí, kam jít, kde jsou a že se nemusí cítit v ohrožení. Potřeba sounáležitosti, někam patřit, se v literatuře také označuje jako sociální potřeba. Člověk by neměl být sám, zvláště na stáří, proto je důležité utužovat vztahy s přáteli, s rodinou, navštěvovat spolky, kluby, jezdit na výlety aj. Dále člověk v každém věku potřebuje milovat a být milován. Uspokojení potřeby lásky je také velmi důležité. Nemusí se ale jednat jen o partnerský vztah, může to být láska k dětem, vnoučatům, k celé rodině. Čtvrtá potřeba v pyramidě je potřeba uznání, autonomie. Jedná se o autonomii ve smyslu být svobodný, být sám sobě zákonem, rozhodovat sám za sebe. Člověk může být fyzicky závislý a zároveň psychicky zcela autonomní. (Pichaud, Thareauová 1998, s. 39) Potřeba sebeúcty a úcty od ostatních je též velmi důležitá. O ztrátě sebeúcty jsme se zmiňovali již výše (viz ageismus). „Být důchodcem znamená mít roli nemít roli.“ (Haškovcová, 1990, s. 47) Pokud senior ví, že je uznávaný nebo že může být ještě někomu či pro něco užitečný, naplňuje se tak jeho další potřeba. Nejvýše v pyramidě stojí potřeba seberealizace a sebenaplnění. Jestliže senior nemůže vykonávat určitou činnost, na kterou byl třeba zvyklý, např. aktivně sportovat, může tak ztrácet náplň svého života. V organizaci (klubu, spolku) ve kterém působil, může nadále zůstat jako trenér či asistent a předávat tak mladším své zkušenosti – tímto se sám realizuje. Jestliže někoho baví celý život číst, je dobré, když v důchodovém věku vede knihovnu nebo knižní kroužek. Senior se věnuje tomu, co jej baví, naplňuje a navíc je v kontaktu s lidmi. Tímto naplňuje další potřeby – sounáležitosti a uznání, v naší pyramidě označeny jako třetí a čtvrtá potřeba. (viz Příloha č. 1) U osob nad 75 let dochází k určitým změnám v životních potřebách oproti mladší a starší generaci. Mění se hodnotová orientace potřeb, v popředí jsou potřeby zdraví, klidu, bezpečí a spokojenosti. Senioři se jako by vraceli z výšek Maslowovy pyramidy k jejím základům. (Mlýnková, 2011, s. 48)
1.5.2 Autonomie ve stáří „Autonomie je definována jako schopnost vést život podle vlastních pravidel. Být autonomní znamená zůstat pánem svého chování a způsobu života. V tomto smyslu se autono19
mie blíží ke svobodě. Jsme svobodní ve výběru, v rozhodování, v tom, že říkáme „já“.“ (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 44) Autonomie je pro seniory také velmi důležitým aspektem v životě. Senior se může cítit svým způsobem nezávisle na ostatních, sám se rozhodovat. „Pojem osobní autonomie bývá ztotožňován s individuální svobodou, samosprávou nebo suverenitou, sebeovládáním (self-rule, self-governance), někde je pojímán jako svobodná vůle (freedom of the wil) či volba, resp. rozhodování. Je spojován s kritičností a nezávislostí ve vytváření a vyjadřování názorů, přesvědčení, s reflexí vlastních zájmů, jejich prosazováním, se samostatným určováním a naplňováním cílů, projektů a plánů, realizací vlastních hodnot. Za jeho ekvivalent se někdy považuje nezávislost jako soběstačnost ve vztahu k vlastním zdrojům. Osobní autonomie je ztotožňována se soukromím, s důstojností, integritou, individualitou a individuální odpovědností. Je tak vztažena jak k názorům a motivům jednání, tak k jednání samotnému. (Sýkorová, 2007, s. 73) Pichaud a Thareauová (1998) uvádějí tři podmínky k tomu, aby byl člověk skutečně autonomní:
Mít schopnost sebeurčení, to znamená schopnost volby, svobodného rozhodování a jednání v souladu se svými potřebami. K tomu je samozřejmě třeba být vybaven fyzicky, rozumově a sociálně.
Chtít tuto schopnost uplatnit, což znamená být motivován k samostatné péči o sebe a k rozhodování o sobě. Protože můžeme být schopni cokoliv vykonávat i rozhodovat se, ale může nám chybět vůle, podřídíme se raději rozhodování druhých a zůstaneme závislí. Jednoduše řečeno, necháme se vést.
Mít možnost autonomii uplatnit, tedy žít v prostředí, které bude pro uplatnění autonomie příhodné. Jinak řečeno, co dotyčná osoba může nebo nemůže dělat, velmi závisí na prostředí, ve kterém žije.
K tomu, abychom zvážili a ocenili autonomii nějakého člověka, nestačí zaznamenat jeho fyzické schopnosti (co dělá?), ale v úvahu je také třeba brát prostředí, ve kterém žije (umožňuje mu být zcela autonomní?), a nakonec jeho vůli se o sebe postarat (má do toho chuť?). Jedině v kontextu všech těchto aspektů může být naše pomoc účinná. (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 46) Co se soběstačnosti týče, Haškovcová uvádí: „Klesá-li celková, tedy i psychická soběstačnost, stoupá závislost. Existenční závislost se prohlubuje v nemoci. Nepřiznat určité 20
problémy plynoucí jak z fyzické, tak i psychické nedostačivosti je problém, který je nutné řešit v psychické rovině včas. Je třeba naučit se, že přijdou chvíle, kdy budu jako člověk potřebovat pomoc. Není snadné naučit se přijmout roli závislého. To proto, že člověk naší doby do posledního dechu hájí absolutní soběstačnost jako cennost největšího řádu. Ve stáří, dříve či později, není možné být plně soběstačný a zcela autonomní ve svém rozhodování a konání.“ (Haškovcová, 1990, s. 99) Proto je ve stáří zvýšená obava z bezmoci, ztrátou nezávislosti, z toho, být odkázán na druhé. Senioři tak mohou propadat depresím nebo v tom nejhorším případě, uvažovat nad sebevraždou.„ Ve stáří je vždy nutné hledat pozitivní aspekty a vyhnout se negativním představám o stárnutí, které vedou k obavám a strachu.“ (Rheinwaldová, 1999, s. 15)
21
2 AKTIVNÍ STÁŘÍ V životě seniora je důležité, aby pokračoval v tom, co jej celý život bavilo. Druhou možností je, si najít novou aktivitu, nový zájem o danou věc, která se stane součástí jeho života. Senior tedy může využívat jak akcí organizovaných pro skupiny nebo spontánních činností. V této kapitole si přiblížíme Národní přípravu stárnutí na období 2008 – 2012, Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 – 2017, kterou připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV). Dále uvedeme, v čem spočívá příprava na stáří, co je druhý životní program, jak definujeme volný čas a jeho funkce a v neposlední řadě se budeme zabývat volnočasovými aktivitami pro seniory.
2.1 České a evropské programy na podporu seniorů 2.1.1 Národní přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 Dokument Národní přípravy na stárnutí v období 2008 až 2012 navazuje na předchozí dokument z let 2003 – 2007. MPSV si v letech 2008 – 2012 stanovila vycházet z následujících principů: celoživotní přístup, partnerství vlády a samosprávy, mezigenerační vztahy a soudržnost, zvláštní pozornost věnovaná znevýhodněným a zranitelným skupinám, genderový přístup, dialog s občanskou společností a sociálními partnery, odpovědnost jednotlivce a společnosti, snižování sociálních a geografických rozdílů, politika proložená důkazy, důstojnost, informovanost a mainstreaming. MPSV si v letech 2008 – 2012 stanovilo za cíl podpořit solidaritu a soudružnost mezi generacemi a zájem o situaci, navýšení subjektivního a osobního bezpečí a ochranu práv zranitelných skupin starých lidí. Program přípravy na stárnutí stanovil základní předpoklady vytvořit podpůrné, integrující prostředí a vstřícné prostředí pro sebe i druhé. MPSV také uvedlo konkrétnější cíle v oblastech, které je potřeba prosazovat na všech úrovních ve veřejné správě. Jsou jimi aktivní stárnutí, prostředí a komunita vstřícná ke stáří, zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří, podpora rodiny a pečovatelů a jako poslední následuje podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv. Každý výše uvedený cíl je dále podrobně rozpracován.
22
2.1.2 Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 MPSV zatím uvádí teze pro přípravu celého dokumentu Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 – 2017. „Naším cílem musí být vytváření sjednocené politiky, založené na důkazech (evidence – based) tak, aby dokázala reagovat na probíhající demografické změny a byla v souladu s výzvami, které z populačního stárnutí vyplývají. Politická opatření reagující na stárnutí obyvatelstva budou účinná pouze tehdy, pokud budou založena na komplexním přístupu, budou prováděna koordinovaným způsobem a také konzistentně s dlouhodobým výhledem, neboť jedině tak bude možné využít potenciálu přibývajících starších skupin obyvatelstva.“ (Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017, MPSV, s. 2) Jako priority si MPSV stanovilo celoživotní učení, zaměstnávání starších osob a seniorů, dobrovolnictví a mezigenerační spolupráci, kvalitní prostředí pro život seniorů, zdravé stárnutí a péči o seniory. Další témata, přirozeně související s výše uvedenými prioritami, jsou kvalita života, gender, výzkum a spolupráce.
2.1.3 Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity Rok 2012 je Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, jehož cílem je upozornit veřejnost na přínos seniorů pro společnost a zdůraznit jeho význam. Dle Evropské Unie aktivní stárnutí „znamená stárnout ve zdraví a jako plnohodnotný člen společnosti, cítit uspokojení z práce, být v každodenním životě nezávislý, ale i možnost angažovat se ve věcech veřejných. Věk by neměl být rozhodujícím faktorem. I senioři se mohou aktivně podílet na chodu společnosti a užívat si života. Důležité je, aby mohli co nejlépe využít svůj potenciál i v pokročilém věku.“ Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. [online]. [cit. 2013-03-19]. Dostupné z:
)
V roce 2012 Evropský rok usiluje o podporu aktivního stárnutí v následujících oblastech: nezávislý způsob života, nabídka pracovních míst a účast ve společnosti.
23
2.2 Příprava na stáří Mlýnková (2011) uvádí tři formy přípravy na stáří – dlouhodobá, středně dlouhá a krátkodobá příprava. Dlouhodobá příprava začíná již v dětství. V tomto období postoje dětí k seniorům nejvíce formují samotní rodiče. Pokud před dětmi mluví o seniorech hezky nebo např. pečují o babičku či dědečka ve svojí vlastní domácnosti, předávají tak svým dětem určité postoje, jak se chovat k seniorům. Děti tím pádem vědí, že je potřebné se postarat o staršího člověka v rodině, povídat si s ním a být mu nápomocný. Zatímco když v jiných rodinách mluví o seniorech hanlivě a s despektem, přesně ty stejné postoje a názory přebírají samotné děti. Pokud navíc mají nějakého staršího člena rodiny v ústavní péči a jedou jej navštívit jednou do roka, postoje k seniorům se tak umocňují. Proto je velmi důležité, jak rodiče před dětmi se seniory komunikují. Druhá forma přípravy na stáří se nazývá středně dlouhá. Ta se týká jedinců ve středním věku. Člověk přemýšlí nad svým finančním zajištěním, vybavením domácnosti. Je do ní zahrnutý i životní styl a sociální kontakt se svými blízkými. Během středně dlouhé přípravy jedinec spíše přemýšlí „jak to s ním jednou bude.“ A poslední, třetí fází, je krátkodobá příprava, která odpovídá časovému vymezení tři roky před odchodem do důchodu. Jedná se o čistě praktickou záležitost. Šiklová (2003) zmiňuje pojem „ekologie stáří.“ „Staří lidé by si měli včas, dokud jsou zdraví a mají i peníze, především zařídit v bytě takové podmínky, aby jim usnadnily život ve vysokém stáří.“ (Šiklová, 2003, s. 151) Lidé by si tedy měli před odchodem do penze upravit svoji domácnost tak, aby jim ve stáří vyhovovala. Doporučuje se vyměnit některé elektrospotřebiče, pořídit si silnější zvonek, zbavit se přebytečných věcí, o které by mohli zakopávat (např. koberečky, dečky). Nejpotřebnější a nejpoužívanější věci by měli mít na těch místech, kam sami dosáhnou. Jedinec v tomto období také přemýšlí, jak bude trávit svůj volný čas. Někteří lidé se na penzionování těší. Plánují si různé aktivity, na které dosud neměli čas. Chtějí se věnovat zahrádce, přestavět část domu, věnovat se vnoučatům, cestovat. Jsou připraveni na nový život, který jim upokojí mnohá očekávání. (Mlýnková, 2011, s. 26)
2.3 Odchod do důchodu – druhý životní program Haškovcová (1990, s. 138) uvádí, že v naší republice chybí pozitivní model stáří. A dále chybí druhý, všemi uznávaný životní program.
24
Otto
Eduard
Leopold
von
Bismarck-Schönhausen
(1815
–
1598)
jako
jeden
z nejvýznamnějších politiků 19. století a jako budovatel sjednoceného Německa v roce 1881 zavádí nový systém sociálního pojištění, který zahrnoval všechny vrstvy obyvatelstva a byl dokončen až roku 1889. Odchod do důchodu byl tenkrát spojen s věkem 65 let, kterého se lidé v té době ani nedožívali. (Tošnerová, 2009, s. 18) Penzionování jako sociální jev je typické až pro 20. století. Věková hranice pro odchod do důchodu je stanovena společenskou dohodou, a to s výrazným ohledem na ekonomické možnosti společnosti, resp. státu. (Haškovcová, 2002, s. 16 – 17). Odchod do důchodu je důležitým momentem, důležitou událostí v životě, přechod, zlom, který označuje konec jednoho období a počátek dalšího období. Vyrovnat se s touto chvílí není vždycky snadné, protože je plná nejistot. Důchod znamená, že člověk opouští zaměstnání, ztrácí svou profesi, která ho určitým způsobem definovala. Odchodem do důchodu člověk mění svou identitu. (Pichaud, Thareaurová, 1998, s. 27) Mění se vlastně dosavadně celý způsob života. Pracovní den již není o tom, že člověk již nemá dny stereotypně nastavené, nemusí být v určitou hodinu v práci, nemusí obědvat v předem určenou hodinu, nepřijde domů z práce, jako vždy chodil. O víkendu se občas setkal se svými známými, zajel si občas na výlet, připravoval si podklady do práce. Jenže teď, v důchodu, co najednou s časem, co najednou se sebou? Proto je před samotným odchodem do důchodu důležitá příprava na toto další životní období, kterou zmiňujeme výše. Samozřejmě musíme brát na vědomí, že připravovat se na něco a prožít následně něco, je podstatný rozdíl. Akademik Josef Charvát vyjádřil celou situaci lapidárně a zcela výstižně: stáří je ztráta programu. Stáří jako etapa lidského života nemá dnes jasný obsah. Být v důchodu znamená být neproduktivní, neužitečný a starý. Být starý znamená zdržovat, překážet, být na obtíž. Otvírá se tu prostor pro všechny mýty o stáří. To proto, že jsme smysl lidského času vztáhli pouze k jedné zcela určité roli, kterou člověk odcházející do penze ze dne na den skutečně přestává hrát: profesní role degradovaná na zaměstnanecký poměr, je uznávanou sociální rolí. Člověk bez práce se stává Nikým. Penzionování je proto děsivou událostí, aktem, který člověka „háže do starého železa“. Odchod do důchodu vyřazuje člověka ze světa pracujících, tj. hodnoty vytvářejících, a proto hodnoty hodných lidí. (Haškovcová, 1990, s. 45) Proto spousta seniorů po odchodu do důchodu zažívá šok a prázdnotu a neví, jak se s tímto pocitem vyrovnat. Mlýnková (2011) uvádí pět způsobů dle Bromleye, jak se vyrovnat s vlastním stářím:
25
Konstruktivní způsob – jde o pozitivní postoj k životu. Senioři jsou přizpůsobiví, realizují své zájmy, zajímají se o dění kolem sebe, jsou činorodí. Vyhledávají aktivní formy trávení času a udržují si duševní i tělesnou svěžest.
Obranný postoj – tuto reakci lze spatřit u osob, které byly velmi aktivní. Nemohou se smířit se stárnutím, úbytkem sil, mohou mít strach ze závislosti na druhých osobách.
Závislost – sklon k závislosti mají lidé, kteří bývali po celý život spíše pasivní, spoléhali se na druhé, nechávali se vést druhými lidmi. I ve stáří očekávají, že je někdo povede, vyhoví jejich žádostem, vykoná činnosti za ně.
Nepřátelský postoj – neshody tvoří součást dosavadního života těchto seniorů. Mají sklon ke svalování viny na druhé, bývají agresivní, zlostní, mrzutí, nespokojení. K ostatním lidem se mohou chovat nepřátelsky.
Sebenenávist – někteří senioři mohou být lítostiví, pesimističtí, jejich život se jim zdá nedostatečně naplněn. Mají pocit, že jej promarnili. Cítí se osaměle, ale sociální kontakty nevyhledávají. U této skupiny nejvíce hrozí, že si mohou ublížit. (Mlýnková, 2011, s. 17)
Určujícími okolnostmi, korigující sféru volného času a její kvalitativní stránku jsou (bez nároku na pořadí): společenské prostředí (jeho vyspělost, vztahy, požadavky na osobnost apod.), aktuální stav společnosti (životní úroveň, společensko – politické podmínky, nálady a mínění obyvatelstva, příslušnost, národnost, bytové poměry atd.), sociodemografičtí činitelé (natalita a mortalita, migrace, klasifikace životních etap, vzdělání, aj.), psychologické a fyziologické faktory (mezilidské vztahy, motivy, aspirace, potřeby, asertivita atd., resp. věk, pohlaví, zdravotní stav atd.).“ (Vážanský, 2001, s. 35) „Čas není již pánem člověka, nýbrž člověk je pánem času, udává mu svůj vlastní rytmus nebo mu ponechává nahodilou libovůli až na pravidelnou chvíli snídaně, oběda a večeře.“ (Příhoda, 1974, s. 341) Takové dny mohou vést k zahálkám, nicnedělání a mnohdy i sebezničující představy o „prázdném životě“ v důchodu. Haškovcová (1990) uvádí, že by senioři neměli mít tzv. „prázdné dny.“ Sám senior by tedy měl zjistit, jaké činnosti jej naplňují, baví a stanou se právě jeho životní součástí. Může se jednat i o dlouholeté záliby, jde o postupnou náplň dnů – aby nebyly šedé, fádní a smutné. Organizace času je zde na místě. 26
2.4 Senioři a volný čas Tošnerová (2002) uvádí, že je vhodné, aby člověk, kromě výdělečné činnosti a zájmu o své děti a vnoučata, měl své vlastní volnočasové aktivity. A to v průběhu celého života, nejenom ve stáří. (Tošnerová, 2002, s. 24) V seniorském období se ve volném čase uskutečňují aktivity přiměřené věku (vhodné způsoby tělesného cvičení, pohybu nebo pobytu v přírodě, rukodělné, estetické a další zájmové činnosti). Se vzrůstajícím věkem roste potřeba věnovat pozornost vlastní osobě, udržovat svůj tělesný a duševní potenciál. Na každém jedinci záleží, jak se svým volným časem naloží. Pochopitelně záleží na možnostech seniora a jeho fyzickém i psychickém stavu. Velký význam pro rozsah a rozvoj volného času má prodlužování lidského věku a v důsledku toho růst počtu seniorů a jejich podílu na celkové populaci. Ti mají možnost na volnočasovou zkušenost ze svého dětství, mládí i dospělosti navazovat různými způsoby: pokračovat ve vlastní rodině v dosavadních aktivitách nebo ve svém sociálním okolí působit jako dobrovolní či profesionální vedoucí dnešních dětí a mladých lidí. (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 29) Haškovcová (2002, s. 20) uvádí čtyři oblasti, v nichž může senior po vstupu do důchodu nalézt svůj druhý životní program:
další pracovní uplatnění,
dobrovolnictví,
rozvoj individuálních aktivit a zájmů,
vzdělávání.
2.4.1 Význam aktivity ve stáří Problematikou aktivity ve stáří se zabývají dvě teorie, které jsou do určité míry v rozporu. První, teorie aktivity, říká, že činnost má pozitivní vliv na zdraví staršího člověka a na jeho pocit životní spokojenosti. Čím je starší člověk aktivnější, tím je podle této teorie také šťastnější. I ve vysokém věku lze být vitální a plný energie a lidé, kteří tento ideál naplňují, prožívají své stáří tím nejsprávnějším způsobem. Druhá teorie, teorie vyproštění, naopak poukazuje na to, že ke stáří patří určité opouštění některých dosavadních hodnot. Stárnoucí člověk by měl postupně eliminovat své aktivity, uvolňovat se ze sociálních vztahů a vnitřní vyrovnanost nacházet v uznání vlastní konečnosti. (Vágnerová, 2000, s. 468 – 469). 27
Je důležité, aby se starší člověk nestáhl do ústraní, nebyl apatický, pasivní nebo frustrovaný. Od těchto stavů by jej měly oprostit sociální kontakty a právě zmiňované aktivity. Člověk by měl ale dělat to, na co ve svém věku stačí, vybírat si aktivity, kdy nepřeceňuje své schopnosti a neohrožuje tak své zdraví. Sýkorová dle svého výzkumu uvádí, že se senioři snaží být aktivní, soběstační a nezávislí co nejdéle, avšak v rámci limitů daných především změnami zdravotního stavu a fyzické výkonnosti. Strategie sebepřizpůsobení je založena na selekci, kompenzaci a optimalizaci. Senioři tak vybírají z dosavadních volnočasových a sociálních aktivit. Uzpůsobují jejich rozsah, obsah a organizaci. (Sýkorová, 2007, s. 213).2
2.4.2 Volný čas a jeho funkce Dle Spousty je volný čas veličina, která bývá chápána jako atribut, charakteristický znak svobody individua. Má však svou hodnotu je v poměru k pracovním i mimopracovním činnostem, které jedinec koná buď v rodině, nebo širším společenském prostředí. Volný čas je tedy hodnotou tehdy, může-li být využit ku prospěchu člověka, jeho osobních kvalit. (Spousta, Fukač a kol., 1998, s. 12) Věda o volném čase zkoumá vznik volného času, rozvoj jeho rozsahu a funkcí i podmíněnost společenským kontextem. (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 12) Němec na otázku, co je to volný čas, odpovídá: „Je to čas, v němž člověk svobodně volí a dělá takové činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, odpočinek, které obnovují a rozvíjejí jeho tělesné a duševní schopnosti, popř. i tvůrčí schopnosti. Je to čas, v němž je člověk sám sebou, nejvíce patří sám sobě, kdy koná převážně svobodně a dobrovolně činnosti pro sebe, popř. pro druhé, ze svého vnitřního popudu a zájmu… Pod pojmem volný čas se běžně zahrnují: odpočinek, rekreace, zábava, zájmová činnost, dobrovolné vzdělávání a dobrovolná společensky prospěšná činnost.“ (Němec a kol., 2002, s. 17) Vážanského definice volného času: „Volný čas tvoří relativně dostupný prostor pro vzdělávání a představuje ideální příležitost k získání informací a životní orientace.“ (Vážanský, 2001, s. 32)
2
Aktivní život seniorů podporují také jednotlivé kraje v republice, např. Jihomoravský kraj jej podporuje projektem Senior pas. Je určen pro osoby starší 55 let. Držitelé karet Senior pas mají slevy zejména v oblasti zdravotnictví, lázeňství, ubytování, vzdělávání, kulturního života. (Mlýnková, 2011, s. 50)
28
Německý pedagog Horst W. Opaschowski uvádí osm funkcí volného času. Funkce se navzájem prolínají, jsou na sobě závislé. První čtyři funkce jsou zaměřeny více individuálně, zbylé čtyři sociálně.
rekreace (shromáždění sil, potřeba zotavení, osvěžení)…,
kompenzace (potřeba vyrovnání, rozptýlení, potěšení, vyrovnání nedostatků)…,
edukace (výměna rolí a učení se jednat v rolích, potřeba poznání, učebního podněcování a dalšího vzdělávání)…,
kontemplace (potřeba klidu, pohody, porozumění sobě samému, získání pocitu vlastní individuality a nalezení identity)…,
komunikace (potřeba sdělení, kontaktu a družnosti, vyhledávání rozmanitých sociálních vztahů)…,
integrace (podpora a prožívání skupinové atmosféry, potřeba společnosti, kolektivního vztahu a tvoření skupin, pocit sounáležitosti)…,
participace (potřeba účastenství, angažovanosti a sociálního sebepojetí, podíl a spolupůsobení na dění)…,
enkulturace (potřeba kreativního rozvoje, produktivního uplatnění a účasti na kulturním životě, přání po individuálním tvůrčím uplatnění). (Vážanský, 2001, s. 36 – 38)
„Někdy se uplatňuje také pojem čas polovolný, kam se řadí hraniční činnosti na pomezí času povinného a vázaného; jsou to aktivity přinášející radost a současně i případný praktický užitek (ruční práce, kutilství, zahrádkaření). Obsahy i způsoby volnočasových aktivit diferencují, svým vlivem a dosahem pronikají mezi všechny příslušníky společnosti. Stále patrněji jsou východiskem všestranného rozvoje osobnosti, formování společenských vztahů a utváření dalších předpokladů pro uplatnění v dospělosti. Takto se stávají celoživotní dimenzí celé populace. Přitom vycházejí z dobrovolnosti účasti a rozhodování účastníka, zda do volnočasových aktivit vstoupit a jak se jich účastnit.“ (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 11) Kraus a Poláčková uvádí, že volný čas a činnosti s ním spojené tvoří další zásadní oblast v našem životě. Právě tyto aktivity dávají našemu životnímu způsobu širší rozměr ve smyslu 29
a jeho bohatosti. Volný čas lze pokládat za významný fenomén naší doby. (Kraus, Poláčková a kol., 2001, s. 161).
2.4.3
Volnočasové aktivity osob staršího věku „Ten, kdo nepřestal žít aktivně, jak byl po celý život zvyklý, ani nepostřehl, že léta
přibývají.“ (Rheinwaldová, 1999, s. 17) V seniorském období se ve volném čase uskutečňují aktivity přiměřené věku (vhodné způsoby tělesného cvičení, pohybu nebo pobytu v přírodě, rukodělné, estetické a další zájmové činnosti). Se vzrůstajícím věkem roste potřeba věnovat pozornost vlastní osobě, udržovat svůj tělesný a duševní potenciál. Seniorům volný čas současně umožňuje využívat zkušeností a přístupů, které si osvojili v předchozích fázích svého života a dlouhodobě je případně uplatňovali i ve svém působení mezi dětmi a mladými lidmi. (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 28) Haškovcová uvádí, že pro volnočasové aktivity je důležitý strukturovaný program, nikoliv nahodilost. Dále zdůrazňuje, jaké volnočasové aktivity ve stáří by senioři měli mít. Řadí mezi ně chalupaření, chataření, kutilství, sběratelství, hudba, tanec, zpěv nebo turistické aktivity. (Haškovcová, 2010, s. 179) Aktivit, kterých se mohou senioři účastnit nebo se na nich podílet, je mnoho. Je důležité rozlišit, zda jsou aktivity přímo volnočasové, či se jedná o veškeré aktivity obecně. Příhoda (1974) uvádí pět typů činností, jimž se senior může celkově věnovat:
zahálení,
posedavé zaměstnání (modlitba a meditace, zábava s dětmi či dospělými, domácí zábavy – rozhlas a televize, kino, divadlo),
duševní činnosti (četba, stolní hry a sběratelství),
produktivní práce (intelektuální, manuální),
volný čas s tělesnou aktivitou (procházky a vyjížďky, sport). (Příhoda, 1974, s. 400)
Další dělení volnočasových aktivit uvádějí Vohralíková a Rabušic (2004). Jako nejčastější aktivity seniorů uvádějí sledování televize, četbu novin a časopisů, setkávání s příbuznými a známými, práci na domácím hospodářství či chalupě a dále také koníčky, záliby a četbu knih. Méně jsou podle nich zastoupeny návštěvy divadla, výstava a dobrovolnictví, nejméně pak studium – přednášky či četba odborných knih. Čeští senioři podle jejich zjištění preferují především individuální aktivity. (Vohralíková a Rabušic, 2004, s. 76) Volnočasové aktivity 30
získávají stále větší prestiž, rekvalifikace se stává součástí pracovní kariéry, celoživotní vzdělávání je dnes jakousi samozřejmostí. Schopnost naučit se nějakou novou zručnost, či dovednost záleží především na vlastním vnitřním motoru – na motivaci, poté na podpoře okolí, a to bez ohledu na věk. Okolí může seniory podpořit alespoň tím, že budou zviditelnění, a to pravdivě a bez stereotypů, včetně reklam, televizních reportáží, seriálů a novinových článků. (Tošnerová, 2002, s. 41) Dessaint (1997, s. 45 – 46) uvádí několik tipů, jak zůstat fyzicky i duševně čilí a svěží. Ne každému však jednotlivé tipy vyhovují, ale každý jedinec by si měl vybrat, co mu vyhovuje nejvíce. Mezi aktivity a činnosti patří: jezdit na kole, účastnit se přednášek, chodit ke kadeřnici, pít hodně vody, mít dostatek pohybu, zpívat, sbírat známky (fotografie, mince, ubrousky), tancovat, malovat, poslouchat hudbu, provádět uvolňující cvičení, provádět dechová cvičení, fotografovat, luštit tajenky, hrát karty, číst, chodit do restaurací a kaváren, procházet se v přírodě, plavat, smát se, oblékat se elegantně a vkusně, cestovat, účastnit se skupinových výletů, hrát golf, meditovat, cvičit jógu, usmívat se, jít na masáž a mnoho dalších užitečných činností. Aktivizace v seniorském věku je velmi důležitá, tvoří součást mentální hygieny a vytváří odolnost, je nejlepší sociální prevencí biologického procesu stárnutí, umožňuje seniorům žít normální život a je optimální terapií ve stáří. (Vostrovská, 1998, s. 20) Ort (2004) uvádí strukturu pasivního a aktivního trávení volného času. Mezi pasivní trávení volného času zahrnuje:
sledování televize (plošně),
poslech rozhlasu,
luštění křížovek, čtení časopisů a novin,
karetní a stolní hry,
prohlížení fotoalb, vzpomínání,
péče o domácnost a nákupy,
sedavý způsob života (vyplývající z rezignace na pohybovou, tvůrčí a manuálně – pracovní činnost),
soužití s domácími mazlíčky (nejčastěji psem či kočkou).
Jako aktivní způsoby trávení volného času uvádí: 31
návštěvy knihoven, čítáren, hvězdáren,
výběrová sledovanost televize (např. pořady o přírodě, soutěže apod.),
kulturní, sportovní či poznávací akce,
sběratelství, ruční práce,
chovatelství, účast na soutěžích,
návštěvy Klubů seniorů,
setkávání s přáteli v kavárních, restauracích,
návštěvy tanečních zábav,
návštěvy kulturních a sportovních zařízení,
chataření, chalupaření a zahrádkářství,
turistické výlety, tematické zájezdy, cykloturistika,
Univerzity 3. věku, návštěvy kurzů. (Ort, 2004, s. 67 – 68)
Právě další vzdělávání získává u seniorů čím dál větší oblibu a nachází si stále více zájemců. Vzdělávání seniorů je pedagogický proces zaměřený na intencionální edukaci ve stáří a na funkcionální edukační působení na seniory. Zahrnuje jejich výchovu a vzdělávání, respektující všestranně zvláštnosti seniorské populace. Zabývá se specifiky působení pedagogických zákonitostí na seniory, definuje osobnost seniora ve vzdělávacím a výchovném procesu, systém výchovy a vzdělávání seniorské populace. V neposlední řadě se zabývá zvláštnostmi ve vztahu k ostatním pedagogickým a společenským vědám. Vzdělávací aktivity naznačují stárnoucím a starým občanům novou životní perspektivu. Vzdělávání pro ně představuje životní pomoc v tom, že jim kromě informací a vědění nabízí životní orientaci na rozvoj a osobní růst v etapě života, která byla dříve považována za deficitní. (Mühlpachr in Průcha, 2009, s. 483) V roce 1973 byla ve francouzském městě Tolouse založena tzv. Univerzita třetího věku, někdy nazývaná též Univerzita pro seniory. Vůdčí myšlenkou iniciátorů této akce bylo vytvořit druhý životní program pro ty staré lidi, kteří kdysi studovat nemohli, nebo sice vystudovali, ale chtějí se dále vzdělávat, ať již ve svém oboru, nebo v jiném, který se jim také líbí a na který v životě nezbyl čas. (Haškovcová, 1990, s. 144) Právě univerzity 3. věku (U3V) jsou v České republice stále více oblíbené. Účastníkem univerzit 3. věku může být senior se statutem důchodce, invalidní důchodce bez rozdílu věku, osoby kategorie 50+. Hlavními cíli jsou 32
bio-psycho-sociální rozvoj člověka, adaptace na měnící se životní a společenské podmínky a mezigenerační dialog. (Univerzita třetího věku a Virtuální U3V) Univerzita Palackého v Olomouci se řadí mezi univerzity, na kterých jsou realizovány U3V. Na jednotlivých fakultách jsou sestaveny speciální programy, tzv. specializované běhy. Pedagogická fakulta např. nabízí Kapitoly z humanitních věd a Kapitoly z českých dějin. (Univerzita třetího věku: Informace o Univerzitě třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci.) Dále jsou univerzity 3. věku realizovány při několika vysokých školách 3. Intelektuální potřeby seniorů lze podporovat právě prostřednictvím univerzit třetího věku (U3V) a i jinými vzdělávacími programy a kurzy, mezi něž se např. řadí akademie třetího věku či kluby aktivního stáří. Akademie třetího věku nabízejí zájemcům ucelené, zpravidla monotematicky zaměřené kurzy. Délka trvání kurzů je zpravidla od tří měsíců do jednoho roku. Zájemci si zvolí obor svého zájmu, zaplatí dostupný poplatek, a jakmile absolvují jeden kurz, mohou se postupně přihlašovat do dalších. (Haškovcová, 2002, s. 20) Akademie třetího věku jsou organizovány pod záštitou různých organizací (např. Červený kříž) nebo institucí (Akademie J. A. Komenského, domy kultury) Charakterizuje je přístupnost výkladu a také přizpůsobení obsahu lokálním potřebám a individuálním zájmům občanů postproduktivního věku. Kluby aktivního stáří mají podobné poslání, ale na rozdíl od výše uvedených forem se spíše vyznačují trvalejšími neformálními vztahy, rozvíjením osobních zájmů seniorů a uspokojováním potřeby vzájemného kontaktu. (Mühlpachr in Průcha, 2009, s. 484) Další vzdělávací institucí je Akademie volného času v Praze, kterou založila a vede Ing. Dana Steinová. Nabídka pestrého programu odborných přednášek bývá rozšířena i o přednášky seniorů. Senioři tak nemusí jen pasivně přijímat informace, ale také se aktivně podílet na předávání svých znalostí ostatním členům kurzu. (Haškovcová, 2002, s. 20 – 21) Přednášky obvykle obsahují kurzy/cykly trénování paměti. Procvičování mentálních schopností nemá význam 3
České vysoké učení technické v Praze, Česká zemědělská univerzita v Praze, Masarykova univerzita Brno,
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Slezská univerzita v Opavě, Technická univerzita v Liberci, Univerzita Hradec Králové, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Univerzita Karlova v Praze, Univerzita Pardubice, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Vysoká škola ekonomická, Vysoká škola chemicko – technologická v Praze, Vysoká škola polytechnická Jihlava, Vysoké učení technické v Brně a Institut Celoživotního Učení BIVŠ. (SeniorClub: Univerzity třetího věku. [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: < http://www.seniorclub.cz/u3v.htm>)
33
pouze u seniorů, kteří mají postižené kognitivní funkce a paměť. Je významné a potřebné u všech seniorů. Cílem každého cvičení paměti a kognitivních funkcí je zlepšit tyto schopnosti nebo alespoň udržet je na stávající úrovni, oddálit zapomínání a předcházet nepříjemným důsledkům, které se zapomínáním souvisí. Do této skupiny činností zahrnujeme trénink paměti, kognitivní rehabilitaci, reminiscenci či orientaci. Při tréninku paměti jsou využívány různé metody ke zlepšení nebo udržení paměti. Kladou důraz na rychlost, úplnost a správnost. (Mlýnková, 2011, s. 159) Pro osoby padesátileté a starší jsou určeny projekty Evropské unie, které jsou zaměřeny na celoživotní vzdělávání. Např. program Grungvig podporuje mobilitu osob v souvislosti se vzdělávacími kurzy a stážemi v zahraničí, zaměřuje se na zdokonalení systémů vzdělávání dospělých a na další aktivity. Celoživotní vzdělávání má pozitivní důsledky pro mentální svěžest ve stáří. (Mlýnková, 2011, s. 49) Jako jeden konkrétní příklad klubu seniorů uvedeme Klub seniorů v Boskovicích. Klub seniorů vznikl v roce 2004 pod Kulturními zařízeními města Boskovice (dále jen KZMB). Jeho zakladatelkou je Mgr. Taťána Reiblová. V Boskovicích chyběl prostor pro lepší kulturní vyžití seniorů a Mgr. Reiblová se ujala realizace této myšlenky. Klub seniorů má své zázemí v Městské knihovně v Boskovicích, v prostorách Studovny. Členové Klubu seniorů se scházeli v letech 2004 – 2012 pravidelně každou středu od 15.00 – 18.00. Od ledna roku 2013 se činnost Klubu seniorů přesunula na úterý, čas setkávání zůstal stejný. Od roku 2004 se bohužel nepodařilo sehnat jiné, lepší prostory, než poskytuje Studovna Městské knihovny. I přes opakované žádosti na vedení města Boskovice nedostal Klub seniorů k dispozici jiné prostory. Klub seniorů čítá kolem padesáti registrovaných členů, pravidelně se jich schází kolem dvaceti. V případě přednášek či koncertů počet účastníků narůstá. Členové Klubu seniorů jsou právě ti aktivní senioři, kteří nechtějí dny trávit sami doma, chtějí se kulturně obohatit a strávit čas se svými známými. Každý člen by si zde měl najít, co jej baví, co mu vyhovuje. Klub seniorů slouží k setkávání, popovídání si u kávy či čaje, přečtení tištěných periodik, hraní karet apod. Ve studovně je také možnost připojení na internet a využití stolních her. Členové Klubu seniorů se účastní různých přednášek, besed, návštěv kulturních a historických míst, dále výletů a tematických vycházek. Jsou pro ně organizovány také různé koncerty a taneční odpoledne s živou hudbou. Právě po tanečních odpoledních byla velká poptávka, proto se navýšil počet ze dvou tanečních odpolední ze dvou na čtyři v roce. Členové Klubu seniorů také rádi tráví odpoledne s písničkami doprovázenými harmonikou. 34
Program Klubu seniorů je rovnoměrně vyvážený, jednou nebo dvakrát v měsíci se členové Klubu seniorů schází v knihovně, kde probíhá běžná činnost Klubu. Program je dále doplněn přednáškami, besedami, návštěvami muzea, výlety, či dalším kulturním vyžitím. Pro přednášky a besedy je vyhrazen prostor videosálu Kina Panorama, pro taneční odpoledne Zámecký skleník v Boskovicích. Sami členové mohou navrhovat, co by rádi v programu uvítali. Program od ledna 2013 do května 2013 je uveden v příloze. (viz. Příloha č. 2) Členem Klubu seniorů se může stát kdokoliv z Boskovic a blízkého okolí. Jelikož se „základna“ Klubu seniorů nachází v prostorách Městské knihovny Boskovice, platí členové pouze čtenářský poplatek 70 Kč na kalendářní rok. Během činnosti Klubu seniorů v prostorách Studovny tak mohou využít knihovnických služeb. Nynější vedoucí Klubu seniorů je pan Ivo Legner, kulturní dramaturg města Boskovice, který vede Klub od září 2012 s pomocí zaměstnankyně Městské knihovny v Boskovicích, paní Jitky Moráňové a Terezy Svobodové <(Klub seniorů. [online]. [cit. 2013-0320]. Dostupné z: http://www.kulturaboskovice.cz/klub_senioru.htm)>
35
3 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO ZAŘÍZENÍ Ve třetí kapitole uvedeme podrobnější charakteristiku zařízení, v němž byl také realizován průzkum. Je jím Domov s pečovatelskou službou v Boskovicích. Popíšeme, čím se zařízení zabývá, komu slouží a co seniorům může nabídnout.
3.1 Domov s pečovatelskou službou v Boskovicích Otevření Domova s pečovatelskou službou (dále jen DPS) se datuje do roku 1997. Tehdy se dne 20. června slavnostně otevřel komplex tří obytných domů, a objektu s centrálními službami s jídelnou, prádelnou, ordinací lékaře, rehabilitací a dalším zázemím. Domov s pečovatelskou službou spadá pod zařízení Městské správy sociálních služeb Boskovice. Městská správa sociálních služeb Boskovice (MSSS) je příspěvkovou organizací, která byla založena 1. 7. 1991, zřizovatelem je město Boskovice. Mezi zařízení Městské správy sociálních služeb Boskovice patří Domov pro seniory, Domov se zvláštním režimem, Pečovatelská služba a výše zmiňovaný Domov s pečovatelskou službou. Vedoucí pečovatelské služby je Pavlína Kutilová, Dis., pečovatelskou službu vykonávají M. Kočvarová, Z. Slepánková a M. Přikrylová. Podrobnější organizační struktura se nachází v příloze (viz Příloha č. 3). DPS slouží k umožnění důstojného a aktivního života seniorů, poskytuje sociální poradenství a sociální pomoc v prosazování zájmů a práv klientů a nabízí jednoduché aktivizační činnosti. Dále slouží k tomu, aby zajišťoval přiměřené bydlení a úkony pečovatelské služby těm seniorům, kteří potřebují pomoc o vlastní osobu a s běžnými denními úkony. Ovšem celkový tělesný a zdravotní stav musí být takový, aby jedinci umožňoval vést poměrně samostatný způsob života, a sám jedinec nevyžaduje komplexní zdravotní péči. Pracovníci respektují individuální potřeby klientů, umožňují jim vést aktivní a harmonický život, poskytují sociální pomoc a poradenství. Pečovatelské služba funguje stejně tak jako v DPS, v terénu. Kapacita bytů v DPS čítá na 88 samostatných bytů – 69 bytů je jednopokojových, 14 dvoupokojových, nachází se tu také služební byt správce zařízení. Bytové jednotky jsou např. vybaveny kuchyňskou linkou, obývacím pokojem, koupelnou s WC, ložnicí, terasou nebo balkonem a každý byt má přidělený sklep. Každý z obyvatelů má přidělený osobní bezdrátový vysílač, který může stisknout v případě zhoršení zdravotního stavu. Tento bezpečnostní systém nese název HELP 230 a slouží po celý den. Obyvatelům DPS toto zařízení poskytuje větší pocit bezpečí a klidu, kdyby se náhodou stala neočekávaná situace i v době, kdy v DPS není zajištěna služba zaměstnanci. Obyvatelé DPS mohou využívat prostory tělocvičny, knihovnu, společenskou 36
místnost, která je vybavena televizí, rádiem, videem a společenskými hrami, dále mohou využívat modlitebnu, internetovou kavárnu, dílnu pro ruční práce vybavenou šicím stojem, sušárny na prádlo a dva hostinské pokoje, které slouží jako přechodné ubytování návštěv obyvatelů DPS. Ubytování v těchto pokojích je posykováno za úhradu. Dále zde funguje Klub ručních prací „Babinec“, kde se pravidelně schází několik obyvatelek DPS. Seniorky vyrábí pletené, háčkované i šité hračky nejen pro sebe, ale hlavně pro ostatní, zejména pro děti z mateřských škol, nemocnic, dětských domovů a dětských léčeben. A v neposlední řadě v DPS funguje Pěvecký kroužek, jehož členové se scházejí pravidelně každý týden a nacvičují písně, se kterými vystupují na různých vystoupení DPS a Domova pro seniory v Boskovicích. O hudební doprovod se postarají kytarista a klávesista. V DPS se také zorganizoval Výbor obyvatelů. Zástupci výboru se scházejí pravidelně každý měsíc s vedením Městské správy sociálních služeb v Boskovicích. Diskutují o případných změnách, podílí se na chodu zařízení, navrhují kulturní a společenské akce. Během schůzí je také vytvořen prostor pro zhodnocení služeb a vztahů – jak mezi obyvateli, tak vztahů mezi zaměstnanci a obyvateli. <(Dům s pečovatelskou službou Penzion [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.msssboskovice.cz/dum-s-pecovatelskou-sluzbou-manesova.html)>
37
4 PRŮZKUM VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT SENIORŮ V následující kapitole představíme průzkum, který jsme realizovali u seniorů žijících v DPS a seniorů žijících ve vlastní domácnosti. Průzkum byl zaměřen na jejich volnočasové aktivity.
4.1 Cíl průzkumu a dílčí průzkumné otázky Hlavním cílem průzkumu je popsat a analyzovat způsob trávení volného času u skupiny seniorů žijících v domově s pečovatelskou službou a u skupiny seniorů žijících ve vlastní domácnosti. Na deskriptivní úrovni se pokusíme obě skupiny porovnat. Dílčí cíle průzkumu budou naplněny zodpovězením následujících průzkumných otázek: 1. Co senioři nejčastěji dělají ve svém volném čase? Převažují spíše aktivní či pasivní činnosti? 2. Využívají dotázaní senioři nabídky volnočasových aktivit v Klubu seniorů? Které konkrétní aktivity využívají, o které mají největší zájem? 3. Do jaké míry dotázaní senioři využívají nabídky volnočasových aktivit a akcí v Boskovicích? Jsou dotazovaní s touto nabídkou spokojeni?
4.2 Metoda průzkumu a soubor respondentů Jako průzkumnou metodu jsem zvolila dotazník, v němž respondenti odpovídali na 13 otevřených i uzavřených položek směřovaných do oblastí vytýčených průzkumnými otázkami. Průzkumu se zúčastnilo přesně sto lidí, polovina respondentů je z DPS, polovina respondentů žije ve vlastní domácnosti. Složení souboru respondentů přehledně prezentují následující dva grafy. Návratnost dotazníků byla stoprocentní, i díky tomu, že jsem respondentům předávala dotazníky osobně a zároveň si je i zpět sesbírala.
38
Graf č. 1 – Složení souboru respondentů dle pohlaví
35,00% 30,00% 25,00% 20,00%
DPS
15,00%
Samostatná domácnost
10,00% 5,00% 0,00% Muži
Ženy
Celkově na otázky zodpovídalo 21 % mužů a 29 % žen z DPS, 23 % mužů a 27 % žen žijících ve vlastní domácnosti. Snažila jsem se o vyrovnaný poměr obou pohlaví. Graf č. 2 – Věkové složení skupiny mužů
20,00% 18,00% 16,00% 14,00% 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 0,00%
DPS Samostatná domácnost
méně než 60 let
60 - 64 let
65 - 70 let
71 - 76 let
77 a výše
39
Graf č. 3 – Věkové složení skupiny žen
25,00% 20,00% 15,00%
DPS Samostatná domácnost
10,00% 5,00% 0,00% méně než 60 let
60 - 64 let
65 - 70 let
71 - 76 let
77 a výše
Z grafů lze vyčíst, že nejvíce zastoupenou věkovou skupinou jsou lidé ve věku 65 – 70 let a 71 – 76 let.
4.3 Výsledky průzkumu Nyní uvedeme výsledky průzkumu. Budeme postupovat podle jednotlivých průzkumných otázek. Všechny procentuální údaje byly počítány z celkového souboru 100 respondentů. Vzhledem k tomu, že obě sledované skupiny seniorů jsou stejně početné, neznemožňuje nám tento postup případné srovnání seniorů z DPS a seniorů z vlastní domácnosti. Co senioři nejčastěji dělají ve svém volném čase? Převažují spíše aktivní či pasivní činnosti? Dle průzkumu můžeme zjistit, že senioři mezi nejčastější aktivity volí četbu, v DPS ji uvedlo 7,1 % respondentů a 6,9 % seniorů žijících ve vlastní domácnosti. Dále je častou činností sledování televize, což uvedlo 7,5 % seniorů v DPS a 6,71 % seniorů žijících ve vlastní domácnosti. Mezi seniory jsou dále oblíbené procházky, uvedlo je 5,52 % seniorů žijících v DPS a 5,72 % seniorů žijících ve vlastní domácnosti. Poměr procent u procházek je téměř vyrovnaný, dá se tedy předpokládat, že míra oblíbenosti procházek je stejná u obou skupin. Celkem 5,92 % seniorů žijících v domácnosti uvedlo jako svoji oblíbenou činnost práci na zahradě, u seniorů žijících v DPS je to méně, pouhých 3,16 % dotázaných. Mezi jiné, další možnosti 40
respondenti uváděli příklady jako bowling, fotografování, zápasy sportovních utkání, hlídání vnoučat, pěvecký kroužek, osmisměrky, sudoku a nebo kutilství. Graf č. 4 – Nejčastější volnočasové aktivity DPS
Samostatná domácnost
8,00% 7,00% 6,00% 5,00% 4,00%
3,00% 2,00% 1,00%
jiné
zájmová odpoledne v DPS
procházky
výlety
kulturní akce s tancem a hudbou
nákupy
přednášky, vzdělávání
sledování televize
křížovky
četba
práce na zahradě
návštěva Klubu seniorů
kulturní akce
sportovní akce a aktivity
0,00%
Senior žijící ve vlastní domácnosti má více možností více využít volnočasových nabídek. Je soběstačný, nepotřebuje péči další osoby, ale může mu chybět sociální kontakt. Proto vyhledává společnost a volí takové akce, kde se může setkat s ostatními lidmi. Více seniorů, kteří žijí ve vlastní domácnosti též vlastní zahradu, kam chodí odpočívat i pracovat. Sociální kontakty a sdružování také hledá u pořádaných výletů, kterých se senioři žijící ve vlastní domácnosti zúčastňují více. Senioři žijící v DPS mohou být odkázáni na pomoc druhých, mohou mít zhoršenou mobilitu, nemají dostatek finančních prostředků. Právě díky těmto aspektům se tato skupina může jevit jako méně aktivní. Z výsledků průzkumu můžeme tedy odvodit, že mezi seniory v obou dotazovaných skupinách spíše převládá pasivní způsob trávení volného času. 41
O nabídce volnočasových aktivit v Boskovicích se senioři dozvídají nejčastěji ze zpravodaje a regionálních novin, tuto možnost označilo celkem 36,97 % respondentů. Tyto dvě tištěná periodika jsou mezi občany Boskovic velmi oblíbená a řadí se mezi nejvíce relevantní zdroje. Respondenti se také o nejvíce akcích dozvědí od přátel, celkem tuto možnost zvolilo 27,01 % dotázaných. Další průzkumnou otázkou je zjistit, zda dotazovaní senioři využívají nabídek Boskovického Klubu seniorů. Co se týče počtu návštěv Klubu seniorů, převažují opět odpovědi seniorů žijících v samostatné domácnosti. Pravidelně jeho nabídky využívá 16 % respondentů, 11 % odpovědělo, že občas a 23 % zaznačilo možnost „nevyužívám“. Jako důvody, proč nenavštěvují Klub seniorů, respondenti odpovídali následovně: např. nemám potřebu, nemám s kým, špatný zdravotní stav či péče o vnoučata. Senioři navštěvující Klub seniorů mají rádi v programu pravidelné přednášky PhDr. Josefa Prose, které bývají vždy plně obsazeny. V jejich oblibě jsou také cestovatelské i zdravotnické přednášky. Dále se rádi zúčastňují „odpoledne s písničkami“, kdy jeden ze členů Klubu seniorů hraje na harmoniku a všichni společně zpívají písně z mládí. Skupina respondentů z DPS odpověděla, že se nikdo z nich pravidelně nezúčastňuje setkávání Klubu seniorů. Občas využije jeho nabídek 8 % z nich a 42 % se vůbec nezúčastňuje. Jako důvody, proč nevyužívají nabídek, uváděli např. nedostatek informací, nemám zájem, nemám čas, nevyberu si z programu, špatný zdravotní stav či špatná dostupnost. Z průzkumu tedy usoudíme, že více navštěvují Klub seniorů senioři žijící ve vlastní domácnosti. Mezi oblíbené a vyhledávané činnosti patří především přednášky, výlety, hudební i taneční odpoledne. Další dílčí průzkumnou otázkou je zjistit, zda jsou senioři spokojeni s nabídkou volnočasových aktivit v Boskovicích. Celkem 33 % seniorů žijících v DPS a 21 % seniorů žijících v samostatné domácnosti zvolilo možnost dostačující. Naopak 24 % seniorů žijících v samostatné domácnosti, a pouhých 15 % seniorů žijících v DPS ji považuje na průměrnou. Mezi nejčastější odpovědi pro zvolili možnost „průměrná“ jsou např. chybějící zázemí a nevyhovující prostory pro činnost Klub seniorů, koordinace akcí či nedostatek informací. Celkem 7 % respondentů z obou skupin považuje nabídku za nedostačující. Celkově tak 54 % respondentů považuje nabídku volnočasových aktivit za dostačující, 39 % za průměrnou a 7 % respondentů za nedostačující. Z výsledků můžeme tedy usoudit, že jsou senioři s nabídkou spíše spokojeni.
42
Graf č. 5 – Spokojenost s nabídkou volnočasových aktivit v Boskovicích
35,00% 30,00% 25,00% 20,00%
DPS
15,00%
Samostatná domácnost
10,00% 5,00% 0,00% dostačující
průměrná
nedostačující
Boskovické Kino Panorama pořádá jednou měsíčně Filmové odpoledne pro seniory se zvýhodněným vstupným. Tato odpoledne se řadí mezi pravidelnou nabídku pro seniory. Této možnosti využívají nejvíce senioři žijící v samostatné domácnosti, ve srovnání se seniory žijících v DPS. Jen 10 % respondentů žijících v samostatné domácnosti využívá této nabídky pravidelně, 23 % respondentů občas a 17 % vůbec. Jako důvody, proč nevyužívají této nabídky, respondenti uváděli např. špatný zdravotní stav, že nenavštěvují vůbec kino, či nemají potřebu. Naopak, pravidelně se neúčastní žádní senioři z DPS, 11 % jen občas a 39 % vůbec. Mezi důvody proč nevyužívají této nabídky, se objevovaly odpovědi jako zdravotní stav, špatná dostupnost, pokročilý věk, špatná informovanost nebo nejeví o tuto nabídku zájem. Srovnáme – li, jak obě skupiny využívají jedné z nabídek volnočasových aktivit pro seniory v Boskovicích, vzejde nám skupina respondentů žijící ve vlastní domácnosti opět jako více aktivní. Graf č. 6 – Využití nabídky Kina Panorama
45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00%
DPS
20,00%
Samostatná domácnost
15,00% 10,00% 5,00% 0,00% ano, pravidelně
občas
ne
43
Dále jsem zjišťovala, zda senioři využívají aktivit pod tělovýchovnými jednotami Sokol a Rytmus Boskovice. Odpovědi obou dvou skupin se od sebe příliš neliší. Nabídky TJ Sokol Boskovice nevyužívá 50 % dotázaných z DPS a 38 % respondentů žijících ve vlastní domácnosti. TJ Rytmus a jeho nabídek se neúčastní 50 % dotázaných z DPS a 48 % dotázaných ze samostatné domácnosti. Pouze 12 % dotazovaných ze samostatné domácnosti využívá nabídek TJ Sokol Boskovice. Pouhé 1 % dotazovaných ze samostatné domácnosti využívá nabídky TJ Rytmus pravidelně a 1 % občas. Z uvedených procent můžeme vyčíst, že o organizované cvičení nejeví obě skupiny seniorů zájem. Zjišťovala jsem také, zda se obě skupiny seniorů účastní výletů pořádaných organizacemi, jako jsou Svaz tělesně postižených, m. o. Boskovice a Český zahrádkářský svaz, z. o. Boskovice, které pravidelně do roka pořádají různé zájezdy po České republice. Nejprve zmíníme odpovědi pro výlety pořádané Svazem tělesně postižených, m. o. Pravidelně se účastní jen 11 % dotázaných ze samostatné domácnosti, 16 % uvedlo, že občas a 23 % dotázaných vůbec. Respondenti z DPS odpověděli, že 8 % z nich se účastní občas a 42 % respondentů vůbec ne. Výletů pořádaných Českým zahrádkářským svazem se pravidelně účastní 6 % respondentů žijících v samostatné domácnosti, 8 % občas a 36 % vůbec. Dotazovaní z DPS uvedli, že se pravidelně účastní 1 % z nich, 3 % občas a 46 % vůbec. Kulturních akcí pro seniory, které pořádá město Boskovice, se zúčastňuje 18 % dotazovaných z DPS a 25 % dotazovaných žijících v samostatné domácnosti. Přesně 50 % z obou skupin se vůbec nezúčastňuje takových akcí. Z výsledků můžeme tedy usoudit, že skupina dotazovaných seniorů žijících ve vlastní domácnosti využívá výše uvedených nabídek více, než skupina respondentů z Domova s pečovatelskou službou a je tím pádem více aktivní skupinou.
4.4 Shrnutí výsledků průzkumu Z výše uvedených výsledků tedy můžeme usoudit, že senioři žijící v samostatné domácnosti jsou více aktivní, než senioři žijící v DPS. Senioři žijící v samostatné domácnosti více využívají nabídek města Boskovice i jednotlivých subjektů, které nabízejí seniorům možnost využít aktivně svůj volný čas. Podle průzkumu skupina dotazovaných žijící ve vlastní domácnosti využívá více nabídek TJ Sokol Boskovice, nabídek Kina Panorama, Klubu seniorů, účastní se více výletů pořádaných Svazem tělesně postižených, m. o. Boskovice a Českým zahrádkářským svazem, z. o. Boskovice a účastní se kulturních akcí pořádaných 44
městem Boskovice. Senioři žijící v DPS ale také mají svůj program, kterého mohou v DPS využívat. Právě zdravotní obtíže a špatná dostupnost na místa, kde se pořádají akce pro seniory, jim znemožňuje se takovýchto akcí účastnit. Senioři žijící v DPS rozhodně nemusí trpět ztrátou sociálních kontaktů, mohou se setkávat ve společenské místnosti nebo při akcích pořádaných DPS. Senior, který žije sám, naopak postrádá někoho, s kým by mohl trávit svůj volný čas, proto se nabízených akcí účastní, aby nemusel být většinu dne sám. Každý si tedy hledá to své, co mu nejvíc vyhovuje. Podstatné je, že senior má možnost prožít i ve stáří svůj život plnohodnotně a aktivně, záleží jen na něm samotném, jak s touto možností sám naloží.
45
ZÁVĚR Touto prací jsem chtěla poukázat na skutečnost, že senioři jsou skupinou, která se často opomíjí. Senioři v naší společnosti si zaslouží více pozornosti a ohleduplnosti. Jednou byli také mladými lidmi a prožívali svůj život naplno, využívali možností nabídek v okolí. Nejinak by tomu mělo být i v seniorském věku. Tato práce mě přivedla do kontaktu se spoustou starších lidí, mohla jsem jim naslouchat, dozvědět se zážitky z jejich života. Nevidím tedy důvod, proč by se odchodem do penze měli zamknout doma a přestat žít plnohodnotný život. Hlavním cílem této práce bylo zjistit, jak tráví senioři v Boskovicích svůj volný čas, zda využívají nabídek volnočasových aktivit, a která z dotazovaných skupin tráví volný čas aktivněji. Ve své práci jsem se nejprve zabývala pojmy týkající se problematikou stáří a stárnutí. Následovalo vymezení periodizace stáří a vědní obory, které se stářím zabývají. Také jsem se věnovala problematice změn ve stáří a jednotlivým potřebám seniorů. Druhá kapitola byla zaměřena na volný čas a na volnočasové aktivity. Zmiňovala jsem v ní i přípravu na stáří a odchod do důchodu – důležitý moment v životě člověka. V poslední kapitole teoretické části jsem charakterizovala zařízení, ve kterém byl realizován průzkum. Z průzkumu vyplynula zajímavá zjištění. Nejpočetněji jsou zastoupeny pasivní aktivity, jako je sledování televize, čtení, či luštění křížovek. Vyplývá z toho, že obě skupiny seniorů nejraději tráví svůj volný čas sami, v klidu. Mezi oblíbené činnosti patří také procházky a práce na zahradě. Kulturní akce jsou v našem městě mezi seniory také velmi oblíbené, zvláště ty s hudbou a tancem, což pravidelně dokazuje vysoký počet návštěvníků těchto akcí. Skupina seniorů žijících ve vlastní domácnosti vzešla z tohoto průzkumu jako více aktivní skupinou, která se častěji účastní volnočasových aktivit, které jsou jim nabízeny. Skupina seniorů v DPS tráví svůj volný čas spíše méně aktivně a příliš se nabízených aktivit nezúčastňuje. Často je na vině špatný zdravotní stav či špatná dostupnost na místa, kde se akce konají. Na druhou stranu, není nikde psáno, že každý senior musí chodit na všechny organizované akce, ale je vhodné, když si najde činnost, která jej baví. Život je pak hned o něco hezčí. Díky svému dobrovolnictví v Klubu seniorů jsem od února tohoto roku dostala nabídku na další spolupráci, a to výpomoc při činnosti Klubu seniorů při KZMB. Nyní se tak mohu podílet na organizaci programu pro členy Klubu seniorů a i ostatní zájemce o námi pořádané akce. Zjistila jsem, že práce se seniory mě velmi naplňuje a ráda bych se jí věnovala do budoucna i nadále. A nic z toho by se nestalo, kdybych nepsala tuhle práci. Jsem ráda, že se mi dostalo 46
této šance zkusit si takovou formu práce se seniory. Doufám, že nám podaří rozšířit nabídku volnočasových aktivit pro seniory, ze kterých si bude moci každý vybrat.
47
POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA BEDNAŘÍKOVÁ, Iveta. Kapitoly z andragogiky 1. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 77 s. ISBN 80-244-1355-8. DESSAINT, Marie - Paule. Nezačínejte stárnout: jak žít co možná příjemně, samostatně a důstojně. 1. vyd. Praha : Portál, 1999, 231 s. ISBN 80-7178-255-6. GREGOR, Ota. Stárnout, to je kumšt. 2. vyd. Praha : Olympia, 1990. 139 s. ISBN 80-7033040-6. GRUSS, Peter. Perspektivy stárnutí : z pohledu psychologie celoživotního vývoje. 1. vyd. Praha : Portál, 2009. 222 s. ISBN 978-80-7367-605-6. GRÜN, Anselm. Život je teď: umění stárnout. 1. vyd. Praha : Portál, 2010, 132 s. ISBN 97880-73. HÁJEK, Bedřich; HOFBAUER, Břetislav; PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogické ovlivňování volného času : současné trendy. 1. vyd. Praha : Portál, 2008. 239 s. ISBN 978-80-7367-4731. HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Jiří Budka, 1993. 297 s. ISBN 80901549-0-5. HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 311 s. ISBN 807178-803-1. HAŠKOVCOVÁ, Helena. České ošetřovatelství 10: Manuálek sociální gerontologie, Ediční řada - Praktické příručky pro sestry. 1. vyd. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2002. 72 s. ISBN 80-7013-363-5. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 1.vyd. Praha : Panorama, 1990. 407 s. ISBN 807038-158-2. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd. , podstatně přeprac. a dopl. Praha : Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9. HOLOUŠOVÁ, Drahomíra; KROBOTOVÁ, Milena. Diplomové a závěrečné práce. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002. 117 s. ISBN 80-244-0458-3. CHRÁSKA, Miroslav. Úvod do výzkumu v pedagogice. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 168 s. Skripta. ISBN 80-244-1367-1. JIRÁSKOVÁ, Věra. Mezigenerační porozumění a komunikace. 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2005. 198 s. ISBN 80-86861-80-5.
48
KRAUS, Blahoslav; POLÁČKOVÁ, Věra et al. Člověk - prostředí - výchova : k otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2. MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany : učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 192 s. ISBN 978-80-247-3872-7. KALVACH, Zdeněk, et. al. Úvod do gerontologie a geriatrie : integrovaný text pro interdisciplinární studium. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997, 193 s. ISBN 80-7184-366-0. KALVACH, Zdeněk; ONDERKOVÁ, Alice. Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha : Galén, 2006, 44 s. ISBN 80-7262-455-5. LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha : Grada, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. 1. dotisk 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 203 s. ISBN 80-210-3345-2. NĚMEC, Jiří et. al. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2002. 119 s. ISBN 80-7315-012-3. ORT, Jiří. Kapitoly ze sociologie stáří: (společenské a sociální aspekty stárnutí). 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2004. 56 s., ISBN 80-7044-636-6. PICHAUD, Clément; THAREAU, Isabelle. Soužití se staršími lidmi : praktické informace pro ty, kdo doma pečují o staré lidi, i pro sociální a zdravotnické pracovníky. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 156 s., ISBN 80-7178-184-3. PRŮCHA, Jan, ed. Pedagogická encyklopedie. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 935 s. ISBN 97880-7367-546-2. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2001. 322 s. ISBN 80-7178-579.2. PŘÍHODA, Václav. Ontogeneze lidské psychiky. IV, Vývoj člověka v druhé polovině života. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 495 s. RHEINWALDOVÁ, Eva. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. 86 s. ISBN 80-7169-828-8. ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. 1. vyd. Praha : Panorama, 1990. 435 s. ISBN 80-7038-078-0. STUART - HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáří : kapitoly z gerontosociologie. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2007. 284 s. ISBN 978-80-86429-62-5. 49
ŠIKLOVÁ, Jiřina. Deník staré paní. 1. vyd. Praha : Kalich, 2003. 183 s. ISBN 80-7017-8655. ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŽKOVÁ, Jitka et al. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd.Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 175 s. ISBN 978-80-244-2141-4. SPOUSTA, Vladimír; FUKAČ, Jiří et al. Metody a formy výchovy ve volném čase : kultura a umění ve výchově. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1998. 82 s. ISBN 80-2101275-7. ŠTILEC, Miroslav. Program aktivního stylu života pro seniory. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 135 s. ISBN 80-7178-920-8. TOŠNEROVÁ, Tamara. Ageismus: průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha : Ambulance pro poruchy paměti, 2002, 45 s. ISBN 80-238-9506-0. TOŠNEROVÁ, Tamara. Jak si vychutnat seniorská léta. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2009. 240 s. ISBN 978-80-251-2104-7. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie : dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. II, Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. VÁGNEROVÁ, Marie. Základy psychologie. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2004, 356 s. ISBN 80-246-0841-3. VÁŽANSKÝ, Mojmír. Základy pedagogiky volného času. 2., uprav. a dopl. vyd. Brno : PrintTypia, 2001. 175 s., ISBN 80-86384-00-4. VIDOVIĆOVÁ, Lucie. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008. 233 s., ISBN 978-80-2104627-6. VOHRALÍKOVÁ, Lenka, RABUŠIC, Ladislav. Čeští senioři včera, dnes a zítra. 1. vyd. Brno : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Výzkumné centrum Brno, 2004. 90 s. VOSTROVSKÁ, Helena. Sociálně aktivizační programy pro klienty pečovatelské služby: (několik v praxi ověřených návodů k aktivní práci se staršími občany). 2. rozš. vyd. Praha : Státní zdravotní ústav, 1998. 21 s. ISBN 80-7071-093-4. WOLF, Josef et al. Umění žít a stárnout. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1982, 366 s. ISBN 25-12482.
50
Internetové zdroje Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. [online]. [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://europa.eu/ey2012/ey2012main.jsp?catId=971&langId=cs. Univerzita třetího věku a Virtuální U3V. [online]. [cit. 2013-02-27]. Dostupné z http://www.e-senior.cz/www/virtualni-univerzita-tretiho-veku. Univerzita třetího věku: Informace o Univerzitě třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. [online]. [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://u3v.upol.cz/u3v.php. SeniorClub: Univerzity třetího věku. [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.seniorclub.cz/u3v.htm. Dům s pečovatelskou službou Penzion [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.msssboskovice.cz/dum-s-pecovatelskou-sluzbou-manesova.html. Klub seniorů. [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.kulturaboskovice.cz/klub senioru.htm.
51
POUŽITÉ ZKRATKY DPS – Domov s pečovatelskou službou Boskovice KZMB – Kulturní zařízení města Boskovice MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MSSS – Městská správa sociálních služeb Boskovice U3V – Univerzita třetího věku
52
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Pyramida potřeb člověka Příloha č. 2 – Program Klubu seniorů Příloha č. 3 – Organizační struktura MSSS Příloha č. 4 – Dotazník
53
Příloha č. 1 – Pyramida potřeb člověka
Obr. 1: Pyramida Zdroj: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/PKD/2214/USPOKOJOVANIPOTREB-DITETE-V-PODMINKACH-SOUCASNE-MATERSKE-SKOLY.html/
Příloha č. 2 – Program Klubu seniorů
Plánování činnosti Klubu seniorů na rok 2013 Leden 8.1.
Novoroční přípitek
knihovna
15.1.
Přednáška - Finanční gramotnost Ing. Irena Hasoňová
videosál kina
22.1.
Cestovatelské odpoledne – Jamajka Bc. Iva Musilová, Dis.
videosál kina
29.1.
Klub seniorů Krátké cvičení na paměť
knihovna
Únor 5.2.
Klub seniorů knihovna
12.2. 19.2. 26.2.
Přednáška – (název bude upřesněn) PhDr. Josef Pros Valentýnské taneční odpoledne – hraje skupina p. Molta Přednáška - Tradice umělecké výšivky v Boskovicích Mgr. Eliška Pokorná
videosál kina Skleník knihovna
Březen 5.3.
Klub seniorů – Knižní novinky Jitka Moráňová + (předání blahopřání k MDŽ)
knihovna
12.3.
Návštěva Muzea Boskovice pro zájemce/ běžná činnost Klubu
Muzeum Boskovice/ knihovna
19.3.
Přednáška - Slovácko, Velká Morava PhDr. Josef Pros
videosál kina
26.3.
Geriatrická přednáška (I. Krajíčková)
videosál kina
Duben 2.4.
knihovna Klub seniorů knihovna
9.4.
Klub seniorů
16.4.
Klub seniorů
23.4.
Přednáška – Valašsko PhDr. Josef Pros
videosál kina
videosál Kino Panorama
30.4.
Promítání dokumentu Šmejdi
Květen 7.5.
Májové taneční odpoledne – hudební skupina p. Molta
Skleník
14.5.
Klub seniorů
videosál kina
21.5.
Výlet – pro zájemce / běžná činnost Klubu
/ knihovna
28.5.
Klub seniorů – Krátké cvičení na paměť
knihovna
Příloha č. 3 – Organizační struktura MSSS
Příloha č. 4 – Dotazník
Volnočasové aktivity vybraných skupin seniorů v Boskovicích Jmenuji se Tereza Svobodová a studuji obor Pedagogika- sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci. Píši bakalářskou práci na téma „Volnočasové aktivity vybraných skupin seniorů v Boskovicích“ a tímto Vás chci požádat o vyplnění tohoto dotazníku. Dotazník obsahuje 13 otevřených i uzavřených otázek a je anonymní. Prosím, odpovězte na všechny otázky – Vaše odpovědi pro mne budou velmi přínosné.
1. Bydlíte: a) v Domově s pečovatelskou službou (dále jen DPS) b) v samostatné domácnosti
2. Váš věk: a) méně než 60 let b) 60 - 64 let c) 65 - 70 let d) 71- 76 let e) 77 a výše
3. Jsem MUŽ / ŽENA (prosím, zakroužkujte)
4. Co nejčastěji děláte ve Vašem volném čase?: (můžete zakroužkovat více možností) a) sportovní akce a aktivity b) kulturní akce (kina, divadla, muzea, koncerty) c) návštěva Klubu seniorů d) práce na zahradě e) četba
f) křížovky g) sledování televize h) přednášky, vzdělávání i) nákupy j) kulturní akce s tancem a hudbou k) výlety l) procházky m) zájmová odpoledne v DPS n) jiné- (prosím, uveďte)…………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. 5. Odkud se dozvídáte o nabídkách volnočasových aktivit v Boskovicích?: (můžete zakroužkovat více možností) a) ze zpravodaje nebo regionálních novin b) z letáků c) z internetu d) v Klubu seniorů e) od přátel f) jinak (prosím, uveďte) ……………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………..
6. Jaká je podle Vás nabídka volnočasových aktivit pro seniory v Boskovicích? a) dostačující b) průměrná c) nedostačující
(svoji odpověď, prosím, zdůvodněte) …………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………..
7. Využíváte nabídek TJ Sokol Boskovice?: a) ano (prosím, uveďte jakých) ………………………………………………………………. b) občas (prosím, uveďte jakých) ………………………………………………………………... c) ne (prosím, zdůvodněte proč)……………………………………………………………
8. Využíváte nabídek TJ Rytmus Boskovice?: a) ano (prosím, uveďte jakých) …………………………………………………………………………. b) občas (prosím, uveďte jakých)……………………………………………………………………….. c) ne (prosím, zdůvodněte proč) …………………………………………………………………..
9. Využíváte nabídky Kina Panorama, které jednou měsíčně pořádá Filmové odpoledne pro seniory?: a) ano, pravidelně b) občas c) ne (uveďte, prosím, proč) …………………………………………………………………
10. Využíváte nabídek Klubu seniorů?: a) ano, pravidelně (uveďte, prosím, jakých) …………………………………………………….. b) občas (uveďte, prosím, jakých) ………………………………………………………………… c) ne (uveďte, prosím, proč) ………………………………………………………………………..
11. Účastníte se výletů pořádaných Svazem tělesně postižených, m. o. Boskovice?: a) ano, pravidelně b) občas c) ne (uveďte, prosím, proč) ……………………………………………………………………….
12. Účastníte se výletů pořádaných Českým zahrádkářským svazem, z. o. Boskovice?: a) ano, pravidelně b) občas c) ne (uveďte, prosím, proč) ………………………………………………………………………….
13. Účastníte se kulturních akcí přímo určených seniorům, které pořádá město Boskovice?: (např. Den seniorů apod.) a) ano (uveďte, prosím, jakých) ………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… b) ne (uveďte, prosím, proč) ……………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………
Velice děkuji za vyplnění dotazníku!
Anotace Jméno a příjmení:
Tereza Svobodová
Katedra: Vedoucí práce: Rok obhajoby:
Ústav pedagogiky a sociálních studií Mgr. Pavla Vyhnálková, PhD. 2013
Název práce: Název v angličtině: Anotace práce:
Volnočasové aktivity vybraných skupin seniorů v Boskovicích Leisure activities selected groups of seniors in Boskovice
Rozsah práce:
Bakalářská práce je zaměřena na trávení volného času vybraných dvou skupin seniorů v Boskovicích. Práce se skládá ze dvou částí, teoretické a empirické. Zjišťuje, jak senioři tráví svůj volný čas a zda využívají nabídek a možností, které jsou jim poskytovány. senior, stáří, stárnutí, volný čas, volnočasové aktivity, domov s pečovatelskou službou, klub seniorů, Boskovice This thesis is focused on leisure time selected two groups of seniors in Boskovice. The work is divided into two parts, a theoretical and a practical part. It explores how seniors spend their free time and if they use facilities and opportunities on offer to them. senior, old age, growing old, leisure time, free time activities, nursing home, senior club, Boskovice Pyramida potřeb člověka Program Klubu seniorů Organizační struktura MSSS Dotazník 53 stran
Jazyk práce:
čeština
Klíčová slova: Anotace v angličtině: Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci
