Nekvalifikovaní učitelé začínají studovat Učitelské noviny | 26. 8. 2014 | Strana: 4 | Téma: Pedagogická fakulta Mnohé trápí nedostatek času i malá sebejistota Deset let stará novela školstvím docela slušně zamávala. K akci probudila kdekoho. Nekvalifikovanými učiteli počínaje a ministerstvem školství konče. V závěru školního roku pak zaútočila vší silou. Při přijímacích zkouškách do kombinovaného studia učitelství šlo kantorům bez kvalifikace o všechno. V historii posledních minimálně dvaceti let se ministerstvo školství poprvé rozhodlo zmapovat, kolik kvalifikovaných pedagogů našim školám chybí. Když se katastrofa objevila v celé své nahotě, začalo jednat. Připravilo novelu zákona o pedagogických pracovnících, která by měla dopad nařízení na rezort trochu zmírnit. Navrhla prominout vysokoškolské vzdělání rodilým mluvčím, kteří vyučují cizí jazyk, dále aktivním umělcům a uznávaným odborníkům svého oboru, kteří kromě částečného úvazku ve škole jsou ve svém oboru výkonní. Výjimkou umožnila dále učit těm, kteří k 1. lednu 2015 dosáhli alespoň 55 let věku a ve školství působí nejméně dvacet let. Jako východisko z vyložené nouze umožnila ředitelům ponechat si nekvalifkovaného učitele, dokud se jim nepodaří sehnat plně kvalifikovaného. Po dlouhých debatách nakonec navrhovaná novela o prázdninách sněmovnou prošla a na konci srpna by se k ní měl vyslovit Senát. V době, kdy měli zájemci o studium podávat přihlášky na vysoké školy, byla zmíněná novela ještě v plenkách. Kdo chtěl mít jistotu, že může vyučovat i nadále, musel se konečně ke studiu odhodlat. Už tehdy bylo jasné, že vysoké školy připravující učitele čeká nápor. Ministr M. Chládek je proto požádal, aby vyšly zejména nekvalifikovaným učitelům, kteří mají zájem o kombinované studium, vstříc a přijaly jich víc, než původně zamýšlely. Ti váhající, kteří nestačili podat přihlášku už v únoru, tak mohli na některých fakultách učinit ještě v závěru školního roku. Co to znamená pro fakulty Zní to jednoduše: navýšit počet přijatých. Ale co tomu říká realita? Nejen o tom jsme hovořili s Janou Kropáčkovou, proděkankou pro studijní záležitosti Pedagogické fakulty UK v Praze. Byl konec června. Fakulta právě uzavírala první zkouškové kolo. „Vyšli jsme žádosti ministerstva vstříc a vypsali jsme další přijímací řízení pro uchazeče kombinovaného studia: Učitelství pro 1. stupen základních škol, což je nedělené pětileté magisterské studium. A dále v rámci navazujícího magisterského studia Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro základní a střední školy jsme ještě opětovně otevřeli jednooborové studium: matematika, biologie, informační technologie a pak ještě v dvouoborové kombinaci výchovu ke zdraví s pedagogikou. Další kolo přijímacích zkoušek bylo po dohodě s rektorátem UK vyhlášeno na začátek července, náhradní termín na jeho konec. Přestože jsou prázdniny, tak je to náročné období. Kolegové si v této době musí stihnout vybírat dovolenou, účastnit se promocí i přijímacího řízení. Náročnější je to i pro studijní oddělení, které musí administrovat celé přijímací řízení." * Že rozsah není právě malý, dokazují čísla. V prvním kole zde dělalo přijímací zkoušky pro všechny typy studia na 8000 uchazečů. Protože v současné době je v terénu největší poptávka po učitelích 1. stupně základní školy, zaměřili jsme se především na kombinované studium jim
určené. Do prvního kola kombinovaného studia se jich v Praze hlásilo asi 200, dalších téměř 100 uchazečů se přihlásilo do druhého kola. V prvním kole bylo přijato do kombinovaného studia 64 uchazečů, ve druhém kole 31, což je celkem 95 uchazečů. „Původně jsme uvažovali o 35, ale nakonec jich přijmeme víc než dvakrát tolik. A nesmíme zapomenout i na téměř 100 uchazečů, které fakulta přijala v prezenčním studiu." Takové navýšení není legrace. Budou stačit prostory, počet pedagogů? „Náročné to bude především na sestavení rozvrhu. Bude nadupaný. Studentům prezenčního studia začne výuka třeba už v 7.00 a skončí ve 21.30. Výuka bude samozřejmě nasazena do všech budov a prostor fakulty, takže i do učeben v Brandýse nad Labem, kde jsou zajišťovány především předměty garantované katedrou tělesné výchovy. U kombinovaného studia musíme respektovat, že mnozí studenti dojíždějí, proto výuka bývá organizována jednou týdně a většinou začíná v 9.00 hod. a končí kolem 16.00 až 17.00 hod." O čem byly přijímačky * Už loni absolvovali uchazeči některých studijních oborů tzv. test obecných studijních předpokladů. Stejně jako před rokem byl vytvořen pracovištěm UK v Praze na míru učitelskému zaměření podle požadavků naší fakulty. Test slouží k prověření vybraných typů dovedností a schopností nutných pro úspěšné vysokoškolské studium. „Nesleduje znalosti ze střední školy, všichni uchazeči tak mají stejnou šanci prokázat, jak jsou schopni se připravit na jeho různorodost a jak dokáží pracovat s informacemi v zadání," upřesnila J. Kropáčková. „Test poskytuje validní informaci o tom, jak jsou uchazeči schopni zvládat požadavky studia, protože jsou v něm sledovány různé typy studijních dovedností a schopností a logického myšlení. Jednotlivé části testu byly sestaveny s ohledem na obvyklé požadavky kladené na studenty Pedagogické fakulty UK v Praze. Jsou jím zjišťovány následující studijní schopnosti a dovednosti: verbální a analytické myšlení, neverbální myšlení, porozumění informacím, logické a konfigurační vztahy, pamětné učení aj." Katedra primární pedagogiky ho letos zařadila do přijímacího řízení poprvé. Zatímco některé katedry se spokojily s výsledkem testu, uchazeči o učitelství na 1. stupni ZŠ měli přijímačky dvoukolové. Ti, kteří v testu uspěli, postoupili k ústní zkoušce. „Protože kombinované studium je vázáno na zákon o pedagogických pracovnících, byli u zkoušek bodově zvýhodněni uchazeči, kteří prokázali, že pracují s dětmi na základě pracovní smlouvy. Například za řádně doloženou praxi na 1. stupni ZŠ v rozsahu 3 a více let mohl uchazeč získat až 20 bodů navíc. Nebrali jsme v úvahu brigádu ani praxi v rámci studia. Pro učitelství 1. stupně talentové zkoušky nemáme, ponechali jsme je pouze u oborů učitelství pro mateřské školy a pedagogika předškolního věku a pak samozřejmě u oborů, kde je prokázání talentu nutné - tedy ke studiu výtvarné, tělesné a hudební výchovy a sbormistrovství." Co čeká na studenty * Když se dověděli, že jsou přijati na vysokou školu, spadl jim kámen ze srdce. Uvědomují si ale v plné síle, co je na několik let čeká? V naprosté většině pracují na plný úvazek. Teď přibude studium, v kterém nemohou čekat úlevy. „Konkrétně studenti učitelství pro 1. stupeň budou mít průběžnou výuku jednou týdně, obvykle v pátek. Ve školách bývá tento den kratší rozvrh, neměl by být proto takový problém se suplováním. I když je pravda, že pro malé školy, zejména pro málotřídky, je to někdy hodně složité," připouští Jana Kropáčková. „Na začátku každého semestru - tedy v říjnu a v únoru - na ně ale čeká tzv. blokový týden. Jde o to, že někdy není možné nasadit výuku kombinovaného studia do odborných učeben, do tělocvičny nebo do bazénu, protože tam probíhá výuka prezenčního studia. I tento typ výuky ale musejí dálkaři absolvovat. Stejně jako návštěvy ve fakultních školách. Kombinované studium spojuje prezenční výuku se samostudiem. Hodně předmětů máme v tzv. moodlu, využíváme princip e-
learningu. Nicméně všechno není možné řešit distančně. Mnohé si musejí studenti vyzkoušet a zažít, například didaktiku matematiky podle prof. Hejného. Proto chceme, aby se studenti podívali do fakultních škol. Ano, jsou to lidé z praxe, ale exkurze s praktickými semináři jim může dosavadní zkušenosti obohatit, rozšířit, jindy třeba i změnit dosavadní úhel pohledu." Praxe pro praktiky * V první chvíli vás napadne: Proč? Mají za sebou X let praxe a teď mají chodit na náslechy a exkurze? „Kvalita škol je přece jen různá," vysvětluje Jana Kropáčková. „Může se stát, že pod stejnými pojmy rozumíme každý něco jiného, nemusíme se vůbec sejít. Považuji za vhodné, aby i kombinovaní studenti zažili aspoň některé praxe nebo náslechy na fakultních školách u vynikajících učitelů. I když se hodina zrovna nepovede, dobrý učitel po ní vždy připraví kvalitní * rozbor, vysvětlí i to, proč se hodina zrovna nepovedla. Třebaže byl perfektně připravený, ve třídě se přihodilo něco, co ho přinutilo změnit zaměření výuky. I nepovedená hodina může být dobrým podkladem pro seminář a kvalitní reflexi a sebereflexi. Učitel sice nesplnil předpokládaný cíl, ale dal studentům názorný příklad improvizace. Obhájil své stanovisko, vysvětlil, proč vše změnil." * Výuka v kombinovaném studiu se opírá o zážitkové vyučování, o propojení jednotlivých vyučovacích oborů a předmětů s didaktikou. Nejsou to jen přednášky, ale i semináře, v nichž se využívají praktické zkušenosti studujících učitelů. Učí se je zobecňovat, zahrnout do teoretického rámce, a naopak získané obecné informace aplikovat do vlastní praxe ve škole. „Dostávají i úkoly, které si ověřují u svých žáků. Může se stát, že právě kvůli zákonu o pedagogických pracovnících ředitel nekvalifikovaného učitele dočasně přeřadí na jinou pozici. I tak ale musí praxí splnit. Například ve 2. ročníku, kdy mají studenti učitelské praktikum a didaktiku 1. stupně, musejí odhospitovat na 1. stupni 20 hodin. Pak určitou dobu asistují u svých kolegů, samostatně učí. Jde o to, aby následně mohli na fakultě tyto hodiny reflektovat s kolegy, kteří příslušné předměty vedou. Musejí projít odbornou reflexí a zpracovat na to téma například seminární práci." Kdo se hlásí * Je vůbec možné odhadnout, kdo chce studovat, aby si doplnil vzdělání, a kdo k tomu byl dotlačen okolnostmi? „Jsem přesvědčena, že ti, kteří se k nám hlásí, již pochopili, proč potřebují získat vyšší stupeň vzdělání. Zákon je bezesporu hnací silou, ale věřím, že většina si nutnost vysokoškolské přípravy uvědomuje. Jsou to už teď kvalitní učitelé, mnohé pedagogické postupy intuitivně cítí, ale nedokážou je zargumentovat. Chybějí jim základy, na kterých učitel musí stavět. Bohužel, obecně panuje domněnka, že učit může každý, kdo má děti a někdy chodil do školy. Ale není to pravda. I ti, kteří o tom možná pochybují, se během studia přesvědčí, že pedagogika je věda. Že má vědecký základ, své metody a výzkumy. Do praxe pak vstupují vybaveni argumenty, jimiž mohou svoji práci obhájit. Velmi si ceníme praktických zkušeností, s nimiž k nám dálkaři přicházejí. Vycházíme z nich, ale posouváme studenty dál, učíme je praktické zkušenosti zobecnit a to, co tady získají, převádět do praxe. Pro studenty prezenčního studia je tohle velký problém. Nechápou, proč se učí úvod do didaktiky, proč musejí znát určité termíny, že až znalost historie pedagogiky jim ukáže, co tady už bylo. Aby neobjevovali objevené." Co uchazečům chybí * „Určitě čas," odpoví okamžitě J. Kropáčková. Je dobře, že si vysokoškolští pedagogové uvědomují, že skloubit studium s prací ve škole a rodinnými povinnostmi není snadné. „Hned
na druhém místě bývá sebejistota," pokračuje. „Přistupují ke studiu s větší odpovědností. Nechtějí zklamat sebe ani své kolegy, ředitele. Vědí, že za ně ve škole suplují, že studium je zátěž i pro ně. Občas si také nevěří, že celé studium zvládnou. Někteří se paradoxně leknou právě toho, co jim má práci usnadnittotiž našeho studijního informačního systému. Brzy ale přijdou na to, že možnost komunikovat s fakultou a jejími katedrami přes internet je výrazná podpora." Stalo se vám, že jste si někdy říkali, jak tenhle člověk vůbec může učit? „Pokud mám mluvit za naši katedru a její studenty, tak ne. Do kombinovaného studia si vybíráme z velkého množství uchazečů. V naprosté většině mají jasně daný směr, kterým se chtějí ubírat. Vědí, co se potřebují dovědět a proč. Ano, kombinované studium je náročné. Klobouk dolů před všemi, kdo ho zvládnou. Zajímavé je, že mezi studenty kombinovaného studia je mnohem větší sounáležitost než mezi těmi z prezenčního. I když jsou každý odjinud, drží pohromadě, pomáhají si. Někdy se scházejí i po ukončení studia, vyměňují si zkušenosti. Vlastně si vytvoří virtuální pedagogický sbor. Projeví se to například, když pracují na seminární nebo diplomové práci. Líbí se mi, že se v nich často snaží řešit problémy, s kterými se setkávají v praxi. Porovnávají třeba, jestli je lepší klasická metoda výuky psaní, nebo Comenia Script, genetická metoda výuky čtení nebo analyticko-syntetická. Mnohdy se jim podaří zapojit i kolegy ze svých škol. Nové pedagogické poznatky se tak přirozeně šíří do praxe. Starosti škol se zase zpětně přenášejí k nám na fakultu to. Říkají nám: To je hezké, že bychom měli dělat to a to, ale my teď řešíme problém velkého množství dětí ze znevýhodněného sociokulturního prostředí, narůstající počet cizinců atd. Potřebujeme poradit, jak s nimi pracovat. Díky těmto impulzům máme možnost reagovat na aktuální témata. Proto u nás existují volitelné a povinně volitelné předměty, například Aktuální otázky pedagogiky, Aktuální problémy primárního vzdělávání, Vzdělávání žáků cizinců. Příprava na inkluzivní vzdělávání dětí se speciálními potřebami, Čtení s porozuměním, Cesty poznávání v matematice, Možnosti využití ICT ve výuce na 1. stupni ZŠ, Portfolio ve vzdělávání a jiné další, do kterých se naši pedagogové snaží promítnout to, co terén právě řeší." Přijde za rok repete? * Když porovnáte počet nekvalifikovaných, který školy vykázaly, s předpokládaným počtem studentů, které mohly vysoké školy přijmout, pořád tu ještě nějaký ten tisíc zbývá. Pokud Senát schválí a prezident podepíše novelu ve stávající podobě, mohou si někteří ředitelé oddechnout. Dokud nenajdou kvalifikovaného, můžou si stávajícího učitele ponechat. Ale co za rok, za dva? Budou moci vysoké školy opět přijmout větší počet uchazečů? „To teď opravdu nedokážu odhadnout. Ale kdo ví, třeba za rok tak velká poptávka nebude. Vysoké školy musejí do budoucna počítat se snížením počtu zájemců, tak jak naznačuje demografická křivka. Musíme si přiznat, že letos zvýšený počet přihlášek ovlivnila mediální kampaň," říká Jana Kropáčková. „My jsme si ale nikdy nemuseli stěžovat na nedostatek zájemců o studium. Patříme k těm fakultám, jimž počet přihlášek neklesá." Ze zkušeností uchazečů o kombinované studium učitelství „Učím víc než deset let. Už jednou jsem studium na pedagogické fakultě zahájila, ale z rodinných důvodů jsem musela skončit. Ale kdykoli se mi naskytla příležitost zúčastnit se kurzů nebo seminářů v rámci DVPP, využila jsem jí. Teď jsem ráda, že mne na vysokou přijali, a udělám všechno pro to, abych studium dokončila. Očekávám, že tu získám lepší přehled o nových trendech ve vzdělávání, o efektivních metodách práce. Že se dovím, proč některá funguje a kdy nefunguje. Hlavně věci potřebné pro praxi." „Nechápu, proč jsme museli dělat nějaký test, navíc všeobecný. Dneska si přece informace najdu na internetu. Ještě bych pochopil, kdyby otázky sledovaly, co vím o profesi. Ale k tomu tam nebyla ani jedna. Na některých katedrách dělali ještě pohovor,
ale na té, kam jsem se hlásil, testem končili. Přijde mi to jako zbytečné mrhání silami i časem. Navíc jsem zjistil, že stejný test dělali ti, co se hlásili na denní i na dálkové studium." „Měla jsem s sebou portfolio, ke kterému nás vedla ředitelka na základní škole, kde jsem učila. Ve skupině, s kterou jsem dělala zkoušky, jsem byla jediná. Měla jsem taky asi nejobsáhlejší seznam literatury. Ne že bych všechno přečetla od A do Zet, ale prošla jsem, co mne zajímalo. U zkoušky jsem pak mluvila o titulu, který mne zaujal nejvíc a proč. Ale později jsem se od jedné učitelky dověděla, že na jiné fakultě zkoušeli z odborné literatury stylem: Vyjmenujte kapitoly z té a té knihy. To je přece na hlavu." Bojí se tělocviku Nejvíc obav patří tělesné výchově. Traduje se, že když dálkařka nezaplave v určitém čase, neudělá kotoul nebo výmyk, nedostane zápočet a se studiem končí. K oblíbeným strašákům patří také hudební výchova. „Řekla bych, že všechno se nezakládá na pravdě," oponuje J. Kropáčková. „Vím, že kolegové jsou nároční, ale také rozumní. Například dovednost hry na hudební nástroj je pro učitelství 1. stupně nutná. Každá fakulta k ní však přistupuje jinak. U nás je například základem hra na klavír. U tzv. výchov nejde jen o výkon a dovednost, ale hodně o aplikační úroveň, o didaktiku. U kombinovaného studia bereme navíc v úvahu věk studentů. Důležitější než splnit limit v plavání je umět poskytnout první pomoc, mít zásobu aktivit, které je možné s dětmi dělat ve vodě a u vody. Získat děti pro sport, hudbu, výtvarné umění." Přijímačky na poslední chvíli „Ano, měl jsem ve škole také několik nekvalifikovaných. Samozřejmě jsem se je snažil přesvědčit, aby šli studovat, ale člověku, který má pár let do důchodu, se už studovat nechce. I když se o dopadu zákona o pedagogických pracovnících vědělo opravdu dlouho, myslím, že nikdo moc nevěřil, že skutečně začne platit. Shon po fakultách tak začal až letos v zimě. S těmi, co neuspěli, jsem se musel rozloučit. Hned, chci mít od září kvalifikovaný sbor, nemůžu čekat do konce kalendářního roku."
