Budoucnost patří onlinové výuce Hospodářské noviny | 19. 11. 2014 | Rubrika: Onlinové vzdělávání | Strana: 4 | Autor: Zdena Bočarova | Téma: Pedagogická fakulta Zpráva z T-UNI: Rektor Technické univerzity v Liberci a místopředseda České konference rektorů profesor Zdeněk Kůs se stal v lednu 2013 členem Councilu Evropské univerzitní asociace (EUA). Nominovala ho Česká konference rektorů. Prvního jednání se zúčastnil téhož roku koncem ledna v Istanbulu. Na programu byly otázky týkající se vysokého školství: způsoby a modely financování, dotace ze strany národních a evropských poskytovatelů, systémy hodnocení vysokých škol atd. Významnou otázkou byla podpora nejnovějších trendů ve výuce a výzkumu. Hovořilo se i o tom, co lze v budoucnu očekávat ve vysokém školství a jak bude pokračovat jeho internacionalizace. Jedno ze stěžejních témat byla nutnost širšího uplatnění onlinové výuky. Na začátku roku 2012 byly otevřené onlinové kurzy – MOOC (Massive Open Online Courses). prakticky neznámé, v loňském roce je již mnoho významných světových univerzit začlenilo do svých dlouhodobých plánů. V kurzech organizace Coursera je dnes zapsáno již na dva miliony studentů. „Nedávno založilo 12 britských univerzit organizaci Future Learn. Vede ji prestižní Open University, která je s 250 tisíci studenty největší vysokou školou na britských ostrovech. Lidé se do kurzu zaregistrují a po určitou dobu musí řešit zadané úkoly. Myslím, že bychom se měli pokusit o něco podobného u nás. Je k tomu potřeba tým kvalitních vědeckopedagogických pracovníků, o ty však, myslím, české vysoké školství nouzi nemá,“ řekl profesor Kůs.
Kde se vzaly, tu se vzaly Rozmach onlinových programů a kurzů začíná proměňovat tvář vysokoškolského vzdělávání. „Během několika málo let nás čekají změny, které zamávají podstatou vzdělávacího systému,“ komentuje téma na webu HR kavárna Monika Barton a pokračuje: „Troufám si odhadnout, že v Česku si budeme izolovaně pytlíkovat své vlastní reformičky a pak zjistíme, že stejně musíme masově zavést MOOC, aby se udržela alespoň nějaká vzdělanost národa. Nejlepší studenti budou utíkat tam, kde dostanou lepší možnosti. Díky tomu, že se velká část výuky
přesune do kyberprostoru, bude jedno, kde bude probíhat. Co se tedy konkrétně ve světě vzdělávání děje? Článek v týdeníku The Economist nabízí vysvětlení. Český překlad vznikl díky redakci portálu Vysoké školství ve světě, nahlédněme tedy do něj. V lednu 2012 oznámil profesor informatiky Sebastian Thrun založení společnosti Udacity, která začala nabízet první kurzy. V říjnu získala od investorů na 15 milionů dolarů, nyní má 475 tisíc uživatelů. V dubnu založili dva bývalí kolegové S. Thruna, Andrew Ng a Daphne Kollerová, konkurenční firmu Coursera, která začínala s 16 miliony dolarů spekulativního kapitálu. Zprvu nabízela onlinové programy převzaté ze čtyř vysokých škol. V srpnu měla jeden milion, v prosinci již dva miliony studentů. Její nejúspěšnější program „Jak diskutovat a argumentovat“ měl přes 180 tisíc studentů. Harvard a MIT uvolnily po 30 milionech dolarů na rozjetí neziskového podniku edX, který bude nabízet programy nejprestižnějších amerických univerzit, tzv. Ivy League. Další vysoké školy, a to nejen v USA, se k nim přidaly. Jedním z faktorů závratného rozvoje MOOC je ekonomický i politický tlak na zvyšování produktivity vysokých škol. V USA vzrostly od roku 1983 náklady na studenta téměř pětkrát více než inflace. Vysokým školám, které sužují dluhy, stále omezenější financování z veřejných zdrojů a klesající počty uchazečů o studium, umožňují onlinové programy lepší kvalitu výuky, více úspěšných absolventů a nižší náklady na získání diplomu; těm inovativním také šanci vyniknout nad konkurenty. Přednosti MOOC MOOC jsou ovšem více než jen univerzitní přednášky poskytované onlinově. Skutečnou inovací je integrování živé přednášky s interaktivními úkoly, jako jsou automatizované testy, kvízy a hry. Tradiční přednášky není možné přerušit, vrátit zpět nebo něco přeskočit. MOOC to umožňují. Studenti se učí vlastním tempem, obvykle z krátkých a atraktivních videoprogramů vytvořených podle vzoru úspěšných přednášek pořádaných americkou neziskovou organizací TED (Technology, Entertainment and Design), zaměřenou na rozšiřování „myšlenek, které si to zaslouží“. Náklady na vývoj mohou být rozloženy na velký počet studentů. Kurz Udacity o strojové výuce, který vedl Peter Norvig, ředitel pro výzkum firmy Google, sledovalo 160 tisíc studentů. Daphne Kollerová z firmy Coursera uvažuje o virtuální posluchárně pro 1,5 milionu
studentů. Tisíce lidí se účastní moderovaných diskusí, kde studenti z Peru, Finska či Japonska odpovídají na otázky, vysvětlují nejasné a navzájem se známkují. MOOC obohacují vzdělávání studentů z rozvinutější části světa, zejména těch, kteří nemají mnoho peněz nebo nejsou spokojeni s tím, co jim školy nabízejí. Pro ty z méně rozvinutých zemí otevírají možnosti, po nichž léta toužili. Jednou z absolventek kurzu Physics 100 společnosti Udacity, která se tím proslavila, je jedenáctiletá Khadijah Niaziová z Lahore (Indie). Ze 150 tisíc studentů z pěti zemí (USA, Británie, Indie, Kolumbie a Španělska), kteří se přihlásili do pilotního kurzu MIT Circuits and Electronics, bylo jen 45 % ve věku mezi 18 a 25 lety. Absolvovalo 7200 studentů. MOOC očima účastníka Bořivoj Brdička, pedagog Pedagogické fakulty Karlovy univerzity, se vzdělávání prostřednictvím MOOC účastní. O své zážitky se dělí na webu spomocnik.rvp.cz: „Volně dostupné kurzy jsou pro mě lákadlem. O tom, že bychom mohli v blízké budoucnosti dělat podobné věci, si mohu zatím nechat jen zdát, přesto mě zajímá, co v zámoří učí odborníci a odbornice na vzdělávací technologie. Do jedné z nich – Annisy – jsem se virtuálně vysloveně zamiloval. Pochopíte, když se podíváte na začátek jejího představení v MOOC kurzu K-12 Blended & Online Learning. Dr. Anissa Lokey-Vega je asistentkou na Katedře vzdělávacích technologií Kennesaw State University v Georgii. Její katedra nabízí magisterský studijní program, doktorský a kromě toho též doplňkové onlinové studium pro onlinové učitele. Je proto logické, že MOOC, který Annisa s podporou katedry na základě smlouvy s Coursera připravila, byl pro studenty třísemestrálního programu povinný a za úspěšné dokončení získávali nejen certifikát, ale i kredity. Do kurzu se registrovalo přes čtyři tisíce zájemců. Pracovat jich začala asi polovina a úspěšně ho dokončilo méně než 200 (pod 5 %), což odpovídá jiným MOOC kurzům. Ukazuje se, že tento parametr nemá takový význam, jak se někdy uvádí. Mnoho lidí se zdokonaluje jen z důvodů osobního zájmu nebo se (jako já) snaží získat know-how, a tak neplní všechny úkoly a nežádají o certifikát. První část osmitýdenního kurzu byla věnována studiu problematiky, druhá pak návrhu onlinového výukového modulu. Byla zde použita klasifikace kombinovaných forem vzdělávání podle The Clayton Christensen Institute. Podstatná část teorie však byla postavena na materiálech, které připravila iNACOL (International Association for K-12 Online Learning).
iNACOL je asociace snažící se systematicky budovat podporu onlinových forem vzdělávání. V USA již mají virtuální onlinové školy docela významné postavení, ale ukazuje se, že jejich kvalita není zaručena. Proto je nutné definovat, jak má kvalitní onlinový kurz vypadat, jakými postupy lze kvalitu ověřit a jaké kompetence potřebuje učitel, má-li být jeho onlinová výuka úspěšná. Za tímto účelem iNACOL postupně vytváří tzv. Národní standardy kvality onlinového vzdělávání. Účastníci kurzu se v prvních třech týdnech prostřednictvím nahraných přednášek, které dělala většinou Anissa, s těmito standardy podrobně seznámili. Důraz byl kladen na to, aby se naučili nejen připravit vlastní onlinovou výuku, ale také hodnotit tu vytvořenou spolužáky. Čtvrtý týden byl věnován nástrojům, které lze pro vytvoření výukového modulu použít. V pátém týdnu se podle šablony tvořil sylabus budoucí výuky, v šestém samotný výukový modul. Podoba modulů byla ovlivněna předchozím studiem standardů a vzory, které Anissa pro účastníky vyrobila. V sedmém týdnu měl každý za povinnost několik cizích modulů vyhodnotit. Poslední, osmý týden, byl věnován hodnocení úspěšnosti kurzu. Účastníci již potřetí dostali stejný, docela obsáhlý test znalostí problematiky a bylo zjišťováno jejich zlepšení. Mám pochybnosti o jeho užitečnosti, protože faktické znalosti jsou pro schopnost učit onlinově méně důležité než potřebné dovednosti. Navíc jsem si jist, že i bez učení by asi každý při opakování již dříve absolvovaného testu musel mít lepší výsledky.“ Co na to starý kontinent? Francie se nadchla pro MOOC, napsal v září Le Monde. Od spuštění v lednu na platformě France université numérique (FUN) se už do jednoho ze třicítky onlinových kurzů zapsalo 226 tisíc zájemců. Proti očekáváním tato nová forma výuky představuje výhru pro Národní konzervatoř umění a řemesel (CNAM). Jejích pět prvních MOOC už zlákalo 56 tisíc zájemců. Do kurzu „Od manažera k lídrovi“ se přihlásili studenti, lidé na volné noze, kněz, pilot či důchodci; účastníci pocházeli z pěti kontinentů. Mnohdy byl jejich profil vzdálen cílovému, nebo šlo o manažery, kteří potřebovali pozdvihnout svou profesní úroveň či si chtěli jen rozšířit obzory. Mezi zájemci, přičemž 10 % tvořili Afričané, převažovali muži (60 %). Cécile Dejoux, která kurz vedla, byla zájmem šokována: „CNAM ani já jsme taková čísla neočekávali.“ Z celkového počtu frekventantů jich do finále dospělo 20 %. Zdá se to být málo, ale není.
Charakteristikou MOOC je velký počet „odpadnuvších“. Podle studie MIT a Harvardu jen pět procent zapsaných takto získá kvalifikaci, devět procent dospěje dále než do poloviny. Podle Cécile Dejoux má její kurz úspěch proto, že není kopií běžného kurzu a téma je originální. „Důležitým prvkem je také vyprávět příběhy, být současně teoretikem i praktikem, multiinstrumentalistou – používat video, internet, zadávat kvízy...“ Po skončení lekce se studenti mohli vyjádřit ve fóru prostřednictvím dotazníku. Každý týden Cécile Dejoux pořádala „chat videa“, která byla umístěna na YouTube. Moduly byly zakončeny kvízem, ten závěrečný byl podnětem k vystavení certifikátu o absolvování. Povzbuzeni úspěchem v CNAM už přemýšlejí, jak dál. Díky dotazníku, který vyplnilo více než 12 tisíc lidí, mají bohatý zdroj informací. Oříškem k vyřešení je zhodnocení onlinového studia v očích potenciálních zaměstnavatelů či jakým způsobem výuku zpoplatnit, aby mohla být završena diplomem. Podle výše zmíněného článku v The Economist však některé z nejlepších evropských univerzit online vzdělávání „nevzrušuje“. V Oxfordu prohlásili, že je MOOC „nepřinutí, aby něco měnili“ a že se „nezdá, že jsou tak revoluční, jenom svým rozsahem“. Cambridge zase „nevidí v MOOC konkurenta“ a v onlinovém vzdělávání nepodniká. Takové univerzity budou nadále lákat nejlepší žadatele, kteří vyžadují personalizovanou výuku a trochu výzkumu k tomu (a jsou také nejbohatší – např. na Harvardu stojí rok bakalářského studia 50 tisíc dolarů). Konec tradiční výuky?
Clayton Christensen, profesor z Harvard Business School a spoluautor knihy The Innovative University: Changing the DNA of Higher Education from the Inside Out z roku 2011 předpovídá, že v příštím desetiletí dojde k „hromadnému bankrotu“ standardních vysokých škol. Jedním z možných důsledků bude omezení přesouvání financí v pregraduálním studiu od výuky k výzkumu, které se dnes často děje, pokud vysoká škola nezíská dostatečné prostředky na výzkum odjinud, a které vede k přeplněným učebnám a přetěžování studentů v bakalářském studiu. Některé instituce se budou muset specializovat, aby přežily – např. tím, že omezí nevýraznou výuku a zaměří se na provádění výborně koncipovaných i posuzovaných zkoušek. Onlinové programy také umožní, aby řada vysokých škol společně připravovala např. kurzy pro první rok bakalářského studia, jak to navrhuje William Lawton, ředitel londýnského think tanku Observatory on Borderless Education. Aby však MOOC mohly skutečně soutěžit se zavedenými institucemi, musí nejenom vyučovat, ale také umožnit získání hodnověrné kvalifikace. Naprostá většina kurzů, které
poskytují Coursera, Udacity a edX, nevedou k získání diplomu. Právě to může být jedním z důvodů, proč tolik přihlášených kurz nedokončí – i ten nejnáruživější milovník vědění potřebuje získat nějakou kvalifikaci. Druhým problémem je, že onlinové testy umožňují podvádění, plagiátorství a ani dobře zajištěné, ale mechanické testování nemůže nahradit plnější obrázek, který si vytvoří zkoušející. Peer grading, známkování jinými studenty, může mít zase jiné nedostatky, i když bude poctivé. Jednou možností je přenést testování mimo vysokoškolskou sféru. Např. Google navázala kontakt s Udacity. Certifikát z programování, vydaný takovou firmou, může udělat na zaměstnavatele větší dojem než staromódní diplom. Přestože MOOC získají hodnověrnost, musí také vydělávat. Provozní náklady jsou sice nízké, ale příprava atraktivních výukových materiálů je nákladná. Zájemu i otázek přibývá Sekretariát Evropské asociace univerzit (EUA – European University Association) od počátku vývoj MOOC bedlivě sleduje. Jejich potencionální důsledky i možnosti, které otevírají pro evropské vysoké školství, zařadilo na program jednání Rady EUA v Istanbulu. Podkladový materiál pro toto jednání Rady EUA připravil Michael Gaebel, který v EUA vede oddělení pro vysokoškolskou politiku. Materiál shrnuje dostupné informace z článků, publikací, diskusních fór a webových stránek firem nabízejících MOOC. Na jejich základě formuluje otázky, které je nutné zodpovědět. Zdůrazňuje ovšem, že se každý den objevují nové skutečnosti a názory a další vývoj MOOC patrně přinese řadu změn. Ty se mohou týkat i jejich otevřenosti, kdy účast na nich není nijak omezena, neexistují žádné formální vstupní požadavky a jsou poskytovány zdarma. Na druhé straně vysoké školy vydávají jen osvědčení o účasti a až na výjimky za ně neudělují kredity. To se však patrně v dalším vývoji změní. Mezi hlavní problémy, které se budou muset řešit, patří právě otázka akreditace a certifikace kurzů a s ní spojené ověřování identity studentů, zamezení podvádění a plagiátorství. Dále jsou to neřešené způsoby, jak získat prostředky na přípravu kurzů. Problematické je také nízké procento těch, kteří kurzy dokončí. Jde ovšem především o to, jaký vliv budou mít MOOC na vysokoškolské vzdělávání, na jednotlivé vysoké školy a na celý sektor. Tedy nejen o to, do jaké míry doplní nebo nahradí tradiční formy vzdělávání, ale také do jaké míry přimějí vysoké školy, aby rozšířily svou nabídku distančních a kombinovaných forem vzdělávání.
Podklad EUA na závěr konstatuje, že pro další vývoj MOOC jsou nyní nejdůležitější dvě otázky: jaký obchodní model zvolí a zda povedou k získávání kreditů. Poměrně optimisticky však dodává, že: „ať bude jejich vývoj jakýkoli, sama skutečnost, že se jim věnuje taková pozornost a že vyvolávají kontroverzní diskuse, povede k mnohem širší debatě o vysokoškolském vzdělávání“. Letmý pohled do Česka S otevřeným dopisem na téma MOOC se na ředitele středních škol obrátil PhDr. Jindřich Fryč, první náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Citujeme některé pasáže: „Jedním z významných fenoménů posledních dvou let je dramaticky rychlý rozvoj Masových On-line Otevřených Kurzů (dále jen MOOC). V loňském roce v nich bylo zapsáno kolem dvou milionů studentů z celého světa, letos už šest a půl milionu. Jde o kurzy poskytované zdarma přes web s rozsáhlou (masovou) účastí. Do nabídky kurzů se zapojila řada špičkových univerzit z celého světa a rychle přibývají další. Británie, Francie, Německo i další země již připravují vlastní platformy. Tématem MOOC se zabývalo také jednání Rady ministrů vzdělávání členských zemí Evropské unie, které se konalo v pondělí 25. 11. 2013. Z výsledků diskuse ministrů je patrné, že mnohé členské země novému fenoménu přikládají významnou váhu a podporují ho nejen v oblasti vysokoškolského vzdělávání, ale přemýšlejí o formách jeho využití pro práci, zejména s talentovanými žáky, také na úrovni středního vzdělávání. Proto by naše střední a vysoké školy měly s tímto směrem do budoucna počítat. Jsem rád, že např. na Masarykově univerzitě s MOOC již systematicky pracují a vytvořili pro své studenty možnost pro zapojení se do této formy vzdělávání. Jaký bude další vývoj MOOC, v tuto chvíli nevíme. Naším cílem dnes není jen informovat o novém fenoménu ve vzdělávání, se kterým je určitě dobré se podrobně seznámit a předat své poznání i svým žákům. Tímto svým sdělením se obracím zejména na ředitelky a ředitele středních škol, aby žáky v posledních ročnících oborů vzdělání s maturitní zkouškou, případně i mladší žáky, s možnostmi MOOC kurzů seznámili. Jsem si vědom toho, že někteří ředitelé a také pedagogové již tak činí. Další možné uplatnění těchto kurzů je v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pozorně sleduje nové trendy ve vzdělávání ve světě; systematicky se touto činností zabývají některé organizace, které ministerstvo zřizuje, jako např. Národní ústav pro vzdělávání. Trendy ve vzdělávací politice ve světě jsou v
každém případě inspirativní a v některých případech, jako je právě rozvoj MOOC, mohou mít pozitivní dopad i na žáky a studenty českých škol a obohatit náš vzdělávací systém. Institut CEMI (Central European Management Institut), průkopník onlinového studia MBA a přední český specialista na manažerské vzdělávací programy, se staví ke zpřístupňování předmětů formou tzv. MOOC vstřícně. Ředitel institutu Mgr. Štěpán Mika uvádí: „V ČR sice stále mezi mnoha lidmi panuje názor, že i při výuce na univerzitách je potřeba sedět ve školních lavicích, my však věříme, že budoucnost patří právě onlinové výuce, dostupné co nejširší populaci bez ohledu na místo bydliště a čas výuky a celosvětové trendy (včetně MOOC) to potvrzují.“
