VÍTKOVICKÉ NOVINY Tisk zaměstnanců skupiny VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
ČÍSLO 7 / 2016
Dodávka těžních strojů do Běloruska Vítkovice Heavy Machinery uzavřely kontrakt na dodávku dvou těžních strojů pro koncern Bělaruskalij v Bělorusku.
strana
Vítkovice mají schopnost být dravcem, říká nový generální ředitel Libor Witassek.
strana
3
2
Pohled do historie: vítkovická doprava funguje už 160 let.
strana
4
Stánek VMG na Colours: lidé se přišli bavit a podpořit neziskové organizace.
strana
5
Colours: kvalita a věrné publikum dešti navzdory.
strana
6
VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
2 EDITORIAL Jan Světlík, předseda dozorčí rady Vítkovice Holding Vážení čtenáři, zdravím Vás v proměnlivém létě a nemyslím tím počasí. Červenec měl být prvním měsícem, kdy bude Vítkovice financovat takzvaný bankovní klub - čili skupina pěti bank v čele s bankou Komerční. To, co se odehrálo v posledních měsících a týdnech, ale silně zamíchalo kartami a změnilo stav věcí. Naši partneři v bankách byli od počátku bombardováni, aby s námi žádné nové financování nesjednávali. A to přesto, že jsme v průběhu roku udělali spoustu kroků tak, jak to od nás očekávaly právě banky. Úvěry jsme snížili na nejnižší úroveň za posledních pět let. Rozhodli jsme o možných zástavách majetku, připravili prodej zbytných nemovitostí a pozemků, posílili personálně Vítkovice a.s., stále reportovali ukazatele a skoro denně odráželi mediální výpady, u kterých se ani moc nemusí přemýšlet, kdo je autorem jejich námětů. Dohody s bankami ale dosud nemáme a komplikuje nám to situaci. Ani srpen tedy nebude nijak klidný. Pokud jde o probíhající změny ve skupině, které od července řídí nový generální ředitel Libor Witassek, ty jsou plánované a nezbytné. Musíme se podívat dovnitř na procesy, řízení, na reálné tržní pozice všech dcer a oborů. Kdyby bylo všechno růžové a všechno fungovalo bezchybně, asi bychom od bank neslyšeli žádné pochybnosti. Kdybychom neměli rezervy, bylo by zbytečné tu o nich psát. A pokud bych nebyl přesvědčený o tom, že má smysl změnit model řízení, nepodporoval bych takové změny. Za blbou náladu si prostě můžeme i sami. Na druhou stranu je fakt, že pokračuje vnější tlak na Vítkovice, který nemá s tím, co skupina potřebuje, nic společného. Je až k smíchu, jak se třeba hodnotí vliv tureckých politických událostí na Světlíka, jak se věci personifikují. Bylo by dobré si uvědomit, že Vítkovice vždycky budou dobrá značka. Z pohledu skoro dvou století její existence je výkyv, který se ustojí, nepříjemný, pro mnohé tvrdý, ale právě tak i nutný, abychom se posunuli dál. Nebuďme poraženečtí, to ničemu nepomůže. I odbory bych rád vyzval, aby firmy ve skupině v jejich horších časech podržely. Pojďme se znovu podívat, kde můžeme být úspěšní, a pojďme pro to něco udělat.
Modrá planeta v Brně Již 58. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně se bude letos konat od 3. do 7. října. Na brněnském výstavišti se chystá vůbec nejrozsáhlejší přehlídka průmyslových technologií za posledních sedm let. Chybět samozřejmě nebude ani skupina VMG, tentokrát s netradiční prezentací energeticky soběstačných a ekologicky vyvážených měst a regionů. Mottem prezentace bude heslo Modrá planeta.
přes dotykové displeje, které budou spouštět videoprezentace a nasvítí příslušnou část expozice s modelem nebo ukázkou produktu. Větší celky jako větrné elektrárny či čerpací stanice budou rovněž ve formě 3D modelů a budou zasazené do modelu města. Návštěvníci se na videoprezentaci seznámí například s projektem Bio-CNG, od výroby plynu až po jeho aplikace. Do modelu města budou zasazeny i další modely případně videoukázky produktů ostatních firem ve skupině VMG, které zapadají do koncepce ekologického města. Hlavním tématem letošního ročníku byl stejně jako loni vyhlášen Průmysl 4.0 - integrovaný a automatizovaný průmysl, který je novou a nastupující čtvrtou etapou průmyslové revoluce. Letošní ročník bude výjimečný také výraznou účastí Číny, která je oficiálním partnerem MSV 2016. (oba)
„Chceme všem návštěvníkům ukázat, co všechno dokážeme dodat v rámci ekologického a energeticky soběstačného města či regionu. Jaké know-how skupina Vítkovice Machinery Group v tomto směru má. A rozhodně toho není málo. Inspirujeme se v přírodě, která neplýtvá, ale vše recykluje," říká generální ředitel Vítkovic Libor Witassek. V Brně bude skupina VMG prezentovat v rámci jednoho města dvě propojená produktová portfolia - bioCNG a uzavřený výrobní cyklus VHM. Prezentace bude interaktivní, tentokrát například bez velkých hřídelí nebo těžkých strojírenských výrobků. Základem bude model takového města budoucnosti. Interaktivita bude zajištěna
100 000 tun surovin na kolejích Společnost Vítkovice Doprava má nejen bohatou historii, ale především zajímavou současnost. Kromě silniční dopravy a servisních činností má na starosti provozování dráhy a drážní dopravy na celostátní a regionální železnici. Letos už má na svém kontě více než 100 tisíc tun "železničních zásilek" pro společnosti mimo skupinu Vítkovice Machinery Group. "Od dubna zajišťujeme pro společnost Vítkovice Steel dopravu bram. Dříve to bylo surové železo, teď bramy, u kterých objem roste. I ve srovnání se železem je větší. Ani po zavření ocelárny ve Vítkovicích Steel se tedy pro nás moc nezměnilo, vlastně jen druh přepravovaného materiálu," říká ředitel Vítkovice Doprava Martin Žák. Bramy putují do Ostravy ze dvou směrů. Přes polské území z tamního přístavu Štětín a ze Slovenska z Maťovců ležících na hranicích s Ukrajinou. Na českém území se už o materiál pro výrobu ocelových plechů a jeho doručení ke zpracování starají Vítkovic Doprava. "Od dubna do července jsme dovezli 65 tisíc tun bram," spočítal šéf obchodu Lukáš Kadula. Kromě toho přepravují v Dopravě vlastními lokomotivami a s vlastními
zaměstnanci také šrot. A to pro významné zákazníky, jakými jsou například ArcelorMittal Ostrava, Centromat nebo nově také TSR Czech Republic a společnost Trojek. V letošním roce přepravila Doprava po železnici už více než 40 tisíc tun šrotu. (ek)
Dodávka těžních strojů do Běloruska Vítkovice Heavy Machinery (VMG) uzavřely kontrakt na dodávku dvou těžních strojů pro koncern Bělaruskalij v Bělorusku. Koncern je třetím největším těžařem draselných solí na světě, s více než 16% podílem těžby. Běloruský koncern svůj podíl na světové těžbě draselných solí stále zvyšuje, a to otevíráním nových dolů na několika nalezištích. Draselné soli jsou základem pro výrobu hnojiv a Bělorusko je exportuje hlavně do Číny, Indie, Brazílie a Spojených států, kde poptávka po hnojivech stále roste. Vítkovice dodávají dva kompletní těžební stroje v hodnotě zhruba 150 milionů korun pro nově otevíraný důl Petrikovsky II. V současné době již Bělaruskalij rozbíhá těžbu na dole Pertikovski I, který bude rozšířen právě o důl Petrikovski II. Koncern je navíc aktivní i v zahraničí. V roce otevřel a spustil spolu s lokálními partnery těžní důl a závod na výrobu hnojiv ve městě Garly v Turkmenistánu.
O těžní stroje je ve světě zájem Výroba strojů, včetně kontrolní montáže v halách Vítkovic, a následná dodávka zařízení do Běloruska potrvá více než rok. "V roce 2018 pak budou následovat supervize
při montáži na staveništi a při spouštění zařízení do provozu," upřesnil Jan Gajda, generální ředitel VHM. Skupina Vítkovice je tradičním výrobcem těžních strojů
a jejich částí. Za poslední roky jich vyrobila více než 40. Nové stroje budou jedny z největších dosud vyráběných zařízení. "Jen navíjecí bubny mají průměr šest metrů a šířku dvakrát 3,5 metru. Dohromady budou stroje po sestavení vážit 360 tun," popisuje obchodní ředitel VHM Jiří Brož s tím, že skupina Vítkovice touto zakázkou navazuje na mnoho dodávek těžních strojů z minulých let, které pracují v mnoha oblastech světa (Rusko, Ukrajina, Indie, Čína, Kanada, Austrálie), a získala ji díky stálé kvalitě.
VHM si jde pro další příležitosti V této konkrétní zakázce je standardní výrobek VHM, tedy těžní stroj, povýšen podle obchodního ředitele J. Brože na vyšší stupeň dodávky. Ve spolupráci s dalšími partnery jde také o montáž na staveništi a uvádění zařízení do chodu. Tímto se z dodávky stává malý investiční celek. Samozřejmě, že splnění bude také využíváno jako reference pro další zákazníky požadující dodávku těžního stroje na klíč. A pro zajímavost - značka Vítkovice není v Bělorusku samotném známá jako v jiných zemích, takže získání zakázky právě tam bylo složité. (ek)
since 1828
3
Vítkovice mají schopnost být dravcem, říká nový generální ředitel Libor Witassek Od prvního prázdninového měsíce má společnost Vítkovice a.s. nového generálního ředitele. Je jím zkušený manažer Libor Witassek, který nepřichází do nového prostředí. Skupinu Vítkovice Machinery Group zná, externě se v posledních několika letech podílel na zlepšení řízení a zvýšení efektivity v několika firmách skupiny. "Vítkovice mají schopnost být dravcem, nesmíme se jen bát," říká v rozhovoru pro Vítkovické noviny. Nejdříve otázka na vaše pracovní vytížení. Máte své firmy a podílel jste se v poslední době i na řízení nadnárodních korporací. Jak to stíháte? Na to se mě lidé často ptají, ale prostě to stíhám. V řadě firem jsem byl v podstatě externě najatým manažerem na přesně určenou dobu. Měl jsem stejné kompetence jako management firmy, ale na dodavatelskou smlouvu. Do firem přináším nové knowhow a zároveň se podílím na zavádění změn. Kromě dřívější spolupráce s dceřinými společnostmi Vítkovic jsou známější působiště určitě pivovary Bernard či Lobkowicz. Třeba v dnes úspěšném pivovaru Bernard jsem někdy v roce 2000 doporučoval, jak se dál rozvíjet, a pomohl rozvoj firmy kapitálově vyřešit. Nedá se totiž budovat firma bez kapitálu, což ostatně platí i pro Vítkovice. A u zahraničních firem? V posledních třech letech jsem se intenzivně angažoval především v projektech nadnárodní společnosti Foxconn a musím říct, že moc děkuji za takovou příležitost. Firma má velké zázemí i v Česku, ale měl jsem možnost poznat ji na všech pěti kontinentech a podílet se na zvyšování její výkonnosti, a to globálně. Profesně zajímavé pak bylo moje angažmá ve švédské společnosti GCE Group, kde mi svěřili celkovou transformaci společnosti, což trvalo 1,5 roku. Firma vyrábí ventily na tlakové láhve, kde je příbuznost s Vítkovicemi, ale je také zásadním dodavatelem svařovací techniky. Obrat byl v jednotkách miliard a já si při restrukturalizaci této firmy uvědomil, že pohnout jde i s takto velkou firmou poměrně rychle. Bavilo mě to a určitě by mě to bavilo i dál, ale jsem moravskoslezský patriot a oslovila mě nabídka pana Světlíka na dlouhodobější spolupráci. Skupinu tedy znáte dlouho a podílel jste se aktivně na zefektivnění jejího chodu. Jak byste tedy definoval aktuální největší hrozby? Podle mě to má dvě roviny. Nejde nevidět negativní dopady války akcionářů, což dlouhodobě skupinu poškozuje. Za sebe musím říct, že je mi hrozně líto, v jakém stavu jsou akcionářské vztahy. Silně to firmy poškozuje, osobně se budu snažit, aby hodnota firem pro akcionáře ve skupině rostla. Pak jsou tady samozřejmě globální vlivy. Určitě na jednom z prvních míst musím jmenovat Rusko a sankce uvalené ze strany EU. Dopady jsou dramatické a nevidí je jen blázen, nebo je možná nechce vidět. Rusko je obrovský trh a je těžké ho vyřadit z kolonky potenciálních významných odběratelů. Ale byrokratické zásahy neumíme ovlivnit. Dále žijeme v době ropné krize, kdy jsou ceny nízko. Již pod 70 dolarů za barel ropy je problém, investice ve strojírenství skomírají, což pro nás znamená snížení obchodních příležitostí. A ceny jsou dnes ještě podstatně níže. Procházíme rovněž obdobím až 30% nadvýroby v Číně, která si na světovém trhu pomáhá dumpingovými cenami, což v konečném důsledku přináší zlo celému trhu. Aktuálně se nemůžeme tvářit, že se nic neděje v Turecku, což je objektivně obrovský trh se spoustou příležitostí. Turecko pro nás není jen Adularya, ale spousta dalších velkých projektů. Momentálně situaci na tureckém trhu vyhodnocujeme. Jaké jsou podle vás perspektivy a možnosti vítkovické skupiny? Zkusím to nastínit jednoduše. Chceme hledat a rozvíjet nové obory a utlumovat ty neefektivní s malým potenciálem. Chceme být maximálně pružní, nebát se změn. Vidíme nové směry spojené především s tím, že
potenciál globalizace se podstatně vyčerpal. Třeba v energetice mizí poptávka po velkých centralizovaných zdrojích a prim začínají mít menší decentralizované regionální zdroje. Tam vidíme obrovské byznysové příležitosti. Chceme budovat ekologicky vyvážená a energeticky soběstačná města a regiony. Zjednodušeně jdeme cestou relokalizace, podpory místních ekonomik, vývozu vlastního know-how, nikoliv globalizace, my nejsme a nebudeme montovnou pro zahraniční korporace. Podívejte se touto optikou třeba na velkou zakázku na ocelárnu v Saudské Arábii. Tradiční producent ropy chce větší soběstačnost, a proto buduje nové provozy s cílem nebýt závislý jen na ropě. A my se tímto projektem budeme podílet na budování nových měst. A příležitostí tam je více. Značný potenciál vidím také ve střední Evropě, kde se třeba v Polsku rozjíždí obrovský byznys kolem bioplynových stanic, tedy v segmentu trhu, který umíme obsadit. V nových ekologických technologických celcích si věříme i na vyspělých trzích, obrovské příležitosti jsou v energetických a dopravních systémech jako bio-CNG či vodík. Tady čekáme růst, u kterého nesmíme chybět, a chceme být dokonce lídrem těchto trhů.
A co tradiční obory? U nich jsme svědky cyklických tržních výkyvů, momentálně cítíme, že dochází k mírnému oživení, což se projevuje třeba ve zvýšené poptávce po odlitcích nebo technologiích pro moderní metalurgii. My musíme umět chytit konjunkturu. Cílem je v této tradiční oblasti zaměřit se na africký a asijský trh. Určitě mají tradiční obory šanci, podívejte se třeba na srdce Vítkovic, na Heavy Machinery. Klíčoví konkurenti své provozy kvůli nepříznivému vývoji zavřeli nebo utlumili, ale vítkovická firma jede dál a drží se statečně. Kdybyste měl jednoduše shrnout aktuálně nejdůležitější kroky pro skupinu? Tak tedy velmi jednoduše: v první řadě dohoda s finančními partnery, a pak nový motivační systém pro zaměstnance, společně s výrazným posílením obchodu a marketingu. Sám jste před pár lety napsal, že tím nejdůležitějším, kdo ovlivňuje průběh změn ve firmě i vztah jejích zákazníků k ní, jsou řadoví zaměstnanci… Co tedy lidé ve vítkovických společnostech? Asi to nejhorší, s čím jsem se zatím ve Vítkovicích
potkal, je špatná nálada. Lidé se ptají, co bude, jak na tom jsme. My jim musíme vrátit sebedůvěru, musí si uvědomit, že máme ve skupině technologicky špičkové firmy, špičkové know-how. Zkrátka, že můžeme sebevědomě využívat příležitostí na trhu. Na druhé straně dnes nejistota a výkyvy k byznysu patří, události přinesou nutnost rychlých změn. Na nejistotou si zkrátka musíme zvykat, takový je nejen běžný život nás všech, ale i ten byznysový. V citovaném článku jsem také uváděl, že problémy při zavádění změn pramení z nedůvěry mezi řadovými pracovníky a manažery. Důsledkem pak bývá "odpojení" managementu od každodenních problémů obyčejných zaměstnanců a reality vůbec. Management pak často žije ve virtuálním světě, ve kterém není schopen docenit potenciál lidí, které má firma k dispozici. Nedocenění zaměstnanci se pak často začínají rozhlížet po jiných pracovních možnostech. Jenže firma, která si neudrží své klíčové pracovníky, riskuje podstatné škody.
Připravujete v personální oblasti nějaké změny? Ve skupině je špatně nastavený motivační systém. Je třeba, aby lidé věděli, že když svými nápady firmě něco přinesou, budou z toho také něco mít. Přidaná hodnota nakonec vzniká v hlavách a rukách našich odborníků a dělníků a musíme si jich více považovat, více s nimi komunikovat, a to napřímo, ne přes byrokratický aparát. Chceme vyhrávat a být úspěšní, v řadě oborů jsme špičkou na trhu a k tomu potřebujeme lidi, kteří mají nápady a chtějí také vyhrávat. Předpokládám, že nový motivační systém budeme testovat během posledního čtvrtletí a že od 1. ledna příštího roku bude zaveden ve většině společností skupiny. Změní se i organizační struktury ve firmách, chci co nejméně stupňů v hierarchii. Dlouho nám trvá, než se nápad dotáhne do konce. Chci lidem umožnit rychlou změnu, aby věděli, že nápady a inovace mají šanci. Rozhodovací procesy musíme zrychlit, inovace nemůžeme odkládat. Ekonomika kolem nás stále zrychluje a my musíme být taky rychlí, nebo radši ještě rychlejší. (pokračování na str 5.)
Pro technického kybernetika je inspirací příroda Absolvent VUT v Brně v oboru technická kybernetika, Univerzity M. Kopernika v Toruni v oboru mezinárodní marketing management, titul MBA získal na Dominican University v Chicagu. Inspirací je pro něj příroda. Říká, že
úspěšný a svobodný podnik je řízen jako živý organizmus, jehož typickým jevem je schopnost reprodukce: některé jeho buňky odumírají, vznikají neustále nové, spojují se a rozdělují podle aktuální potřeby. Pro přežití je nutná organizace celku, tedy cyklická organizační soustava živého organizmu, kterou lze ovlivňovat manažerskými pravidly, hodnotami, ovlivňováním prostředí, ve kterém podnik žije. Jako kybernetik prý téměř s úžasem pozoroval dopady výbuchu islandské sopky, který v roce 2010 zastavil leteckou dopravu nad Evropou, což mělo značný vliv na byznys: "Ukázalo se nejen to, jaké chyby jsme udělali, ale i to, že firma je živý samoučící se systém, který je tímto nečekaným ‘šťouchnutím` schopen hledat nové příležitosti a řešení. Už tehdy jsem kolegům říkal, že je to vlastně příležitost. A mým soukromým úkolem ve Vítkovicích je dělat neohlášená ‘šťouchnutí`, která skupinu posunou dál."
4
VÍTKOVICE MACHINERY GROUP Pohled do historie: vítkovická doprava funguje už 160 let Pro každou hutní a strojírenskou společnost se složitým výrobním procesem je efektivní fungování dopravy naprosto zásadní. Vítkovice jako jedna z mála firem v tuzemsku se mohly pochlubit schopností zajistit přesun materiálů i osob vlastními prostředky po železnici, silnici, vodě i letecky. Počátky železniční dopravy ve Vítkovicích souvisely s velkolepým projektem tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda, která spojila hlavní město habsburské monarchie Vídeň s Krakovem. V roce 1856 byla postavena odbočka této dráhy od nádraží v Ostravě-Přívoze k vítkovickým vysokým pecím. Napojení na tehdy nejdelší železniční síť v Evropě umožnilo přepravu výrobků k zákazníkům. Tažnou silou vítkovické dráhy v nejstarším období byly nejprve koně, ale už o dva roky později získal podnik koncesi k provozu vlastní lokomotivní dopravy. Během výstavby provozů dnešní staré ocelárny, těžké mechaniky, mostárny kotlárny a jiných provozních hal došlo v druhé polovině 80 let 19. století k dalšímu rozšíření vnitropodnikové železniční sítě. Kvůli lepšímu napojení nových provozů na Severní dráhu Ferdinandovu byla v roce 1889 postavena vlečná dráha mezi nádražím ve Svinově a tzv. kostelním nádražím ve Vítkovicích. Její provoz zajišťovalo zhruba 50 zaměstnanců. Kromě transportu surovin a hotových výrobků sloužila trať až do roku 1991 také k přepravě obchodních zástupců i osob do zaměstnání. Vítkovické železárny se tak staly prvním provozovatelem hromadné dopravy na území města Ostravy. Během let 1928-1930 každoročně počty cestujících přesáhly dva miliony. Tato trať byla jedinečná i v tom, že právě na ní začal podnik poprvé poskytovat přepravní služby externím společnostem. Vítkovice měly zásluhu i na genezi a rozvoji osobní přepravy mezi jednotlivými částmi dnešní Ostravy. Stačí připomenout veřejnou kolejovou dopravu vedoucí od starého ředitelství Vítkovic přes Hrabůvku až do Hrabové v letech 1930-1953. Podnik také zabezpečoval v rámci Ostravy pomocí provizorní úzkokolejné dráhy přepravu stavebního materiálu přímo na místo (Most Miloše Sýkory, Městský stadion, Jubilejní kolonie aj.). Na vlastní reprezentativní sídlo muselo oddělení závodní dopravy čekat až do roku 1924, kdy byly kolaudovány samostatné dílny pro výrobu a opravy lokomotiv, vagónů a různých železničních zařízení i kanceláře konstruktérů. Ještě o rok dříve posloužily nově dokončené prostory lokomotivního depa jako hlavní pavilon Průmyslové a živnostenské výstavy (předchůdce dnešního MSV v Brně), kterou zhlédlo více než 450 000 návštěvníků.
Transport stojanu pro lodní hřídel (1923).
K pracovní náplni dopravního oddělení patřilo mimo vlastní přepravu také správné označení zboží, jeho bezpečné zabalení, vyjednání nejvýhodnějších smluv, hledání nejlevnější cesty a nepřetržité studium mezinárodních tarifů, neboť různé množství poplatků (vážné, stojné aj.) dokázalo zásilku velmi prodražit. Leteckou dopravu začaly Vítkovice poprvé používat v roce 1936. Důvodem byly časté služební cesty generálního ředitele za majiteli a akcionáři Vítkovického horního a hutního těžířstva (VHHT) do Vídně a Prahy. Kromě toho si vedení podniku uvědomovalo význam osobního jednání v zahraničí se zástupci firem při projednávání kontraktů. Provoz dvoumotorového jednoplošného dopravního letadla se značku OK-VIT bohužel netrval příliš dlouho, neboť další rozvoj letecké dopravy zmařil nastupující válečný konflikt. Měnila se i organizační struktura. Původní oddělení 51 Závodní dráha bylo přeměněno v roce 1954 na závod 7. V souvislosti se změnou výrobní struktury v těžkém strojírenství a energetice a vznikem ještě těžších nadrozměrných výrobků se ukázala jako vhodný přepravní prostředek automobilová vozidla. Vlastním odborem silniční dopravy podnik disponoval od roku 1966. Neocenitelné služby pak prokázal zejména při transportu speciálních zařízení jako bylo např. setrvačníkové kolo pro Třinecké železárny, kulová odbočnice pro elektrárnu Čierny Váh nebo bezzvonová vysokopecní sazebna pro Východoslovenské železárny Košice. Pro přesun menších materiálů v rámci jednotlivých vítkovických provozů si podnik postupně pořídil celou řadu bezkolejových vozů. Patrně nejvíce se do povědomí zaměstnanců zapsalo vysoké portálové vozidlo typu PDO s nosností 22 tun přezdívané ,,motorový pavouk" určené k přemístění bram. Změnami procházela i železniční doprava. Tou hlavní byla postupná výměna parní trakce za motorovou, což umožnilo řízení lokomotiv z obou stran. Nesmírně prestižní událostí pro podnik bylo spuštění první lodi vyrobené v Glasgow pro Československo s názvem Vítkovice v roce 1966. Sloužila výhradně k převozu železné rudy. O deset let později se rozhodl závod 7 rozšířit své služby o vodní a leteckou dopravu. Na tomto místě je vhodné zmínit pravidelnou plavbu vítkovické loďky po řece Odře mezi Bohumínem a polským Kozlí. Plánovaný projekt na výstavbu impozantního kanálu Dunaj-Odra-Labe, který by zjednodušil mezinárodní dopravu, realizován nebyl. Úspora času, operativnost a spolehlivost při přepravě jak generálního ředitele a obchodních ředitelů na jednání, tak techniků a montérů v případě vážných havárií a poruch (důlní a energetická zařízení
Vítkovické letadlo.
Transport kuželových kol pro ČKD Kostelec. v severních Čechách) vedlo k zakoupení letadla L 410 A s kapacitou 15 míst. Prvním pilotem se stal Miroslav Pšovský. Velký zájem o vzdušnou přepravu vedl k pořízení dalších čtyř letadel. Jen v druhé polovině 80. let využilo leteckou dopravu každoročně více než 9 000 osob. Z mošnovského letiště měl koncernový podnik rychlé spojení do Prahy, Brna, Bratislavy a Košic a nejen tam. Vítkovická letadla několikrát přistála také v Polsku, Jugoslávii, Německu a Rumunsku. Vysoké náklady nakonec vedly v roce 1991 k definitivnímu ukončení letecké dopravy. Ani ve zcela nových podmínkách 21. století se podniková doprava neztratila. Své přepravní služby poskytuje jednak dceřiným společnostem vítkovického holdingu, ale i tradičním externím zákazníkům jako jsou Arcelor Mittal, Vítkovice STEEL, Škoda vagonka, Třinecké železárny aj. Nelze nezmínit zakázku na dodání kameniva pro firmy Bögl a Krýsl - Silnice Morava a Štěrkovny Dolní Benešov zajišťující výstavbu základů automobilky Hyundai, nebo likvidaci vyřazených vozů Českých drah v Polance nad Odrou. Vítkovice Doprava, a.s. se pak v říjnu 2007 zaslouženě dočkala otevření moderních zrekonstruovaných prostor. Nezapomnělo se ani na technické inovace. Od června 2009 je v provozu nový vůz typu IVECO Stralis, který se stal vůbec prvním nákladním automobilem na CNG v České republice. Slouží k převozu vápna ze Štramberku do vítkovické ocelárny nebo části zalomených hřídelí mezi těžkou mechanikou a polskou společností Vítkovice MILMET. Přestavba vozového parku na CNG se týkala i železniční dopravy, načež lokomotiva řady 714 byla v roce 2011 předvedena na výstavě Czech Raildays v Ostravě na hlavním nádraží. (arch)
Expedice dokončeného kompenzátoru objemu přes Ruskou ulici (1980).
Personální změny ve skupině Vítkovice Machinery Group Ing. Alena Kotalová personální ředitelka VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s. Absolventka VŠB-TU Ostrava, fakulty ekonomické, působila od roku 1997 v oblasti personálního poradenství a lidských zdrojů na pozici HR manager. V červenci 2016 nastoupila do skupiny VÍTKOVICE,
společnosti VÍTKOVICE POWER ENGINEERING, kdy je jmenována na pozici personálního ředitele této společnosti. Ing. Dušan Kovalík výrobní ředitel VÍTKOVICE GEARWORKS a.s. Absolvent VŠ technické v Košicích, obor strojírenská
technologie, nastoupil do skupiny VÍTKOVICE, společnosti VÍTKOVICE GEARWORKS v dubnu 2016 na pozici dispečer - specialista. Od července 2016 je jmenován na pozici výrobního ředitele této společnosti.
since 1828
5
Stánek VMG na Colours: bavil i pomáhal Skupina Vítkovice Machinery Group (VMG) byla i letos uprostřed dění na Colours of Ostrava. Festivalový stánek navštívilo odhadem nejméně 2000 lidí, kteří se přišli pobavit a také podpořit neziskové organizace, s nimiž skupina úzce spolupracuje. Navzdory dešti bylo pod plachtami stánku vesele a hravě. Nejživěji bylo ve stánku VMG zřejmě poslední festivalový den, kdy už nebylo potřeba pláštěnek. "Neděle se opravdu vydařila. Přišlo za námi hodně rodičů s dětmi a také senioři, mezi nimi i bývalí zaměstnanci, kteří se zajímali o dění ve skupině a také zavzpomínali. Mnozí byli příjemně překvapeni, jak se Dolní Vítkovice proměnily," popsala ředitelka Vítkovické střední průmyslové školy (VSPŠ) Magda Dirgasová, která strávila ve stánku všechny čtyři dny.
Kromě Vítkovické střední se ve stánku představily další tři subjekty: Dolní oblast Vítkovice, Čmeláček (klub rodičů a přátel postižených dětí) a Strom života (mobilní hospicová péče).
Všechno pro divadlo, jen počasí proti Programovou třešničkou na dortu bylo divadelní
představení handicapovaných a zdravých tanečníků z organizace Bílá holubice, kteří se sobotním deštěm statečně zabojovali. Své vystoupení před Světem techniky sice museli o polovinu zkrátit, přesto měli u diváků veliký úspěch. "Lidé byli připravení. Pláštěnky, gumáky, navzdory počasí prostě pohoda. Zato trávníky to nezvládly. Z toho našeho, kde stál stánek první den, se stala jedna velká kaluž. Museli jsme pak všechno přenášet přes vodu a bahno, takže jsme tady všichni pěkně špinaví, ale určitě to za to stálo," dodala s úsměvem poslední festivalový den studentka VSPŠ Tereza Homolová. (ioma)
Stánek bavil i pomáhal Velký úspěch podle ní sklidily hlavně u dětí dřevěné stoly, na kterých se cvrnkal "stolní minigolf". Vyrobili je sami žáci vítkovické průmyslovky, která se na stánku prezentovala. "O herní zónu byl největší zájem. Děti se tu zabavily a ještě dostaly drobnou odměnu, například svítící náramky či samolepky," dodala studentka Pavlína Bönischová, která se o návštěvníky stánku starala spolu se svými spolužáky. Celkem se rozdalo zhruba 2500 náramků se sloganem Bavte se a pomáhejte s námi! a asi 4000 nálepek, které vyzývaly k návštěvě vítkovického stánku.
Národní zemědělské muzeum míří do Dolních Vítkovic Národní zemědělské muzeum v Praze chce v Ostravě založit novou pobočku. Místo si pro ni vybralo příhodné - dvě propojené prázdné haly v areálu Dolních Vítkovic. Za tři roky by tu snad mohla být k vidění zemědělská technika. Dvě haly nedaleko Světa techniky v Dolních Vítkovicích dnes nemají trvalé využití. Jen během festivalu Colours of Ostrava se mění na vyhledávanou pivnici. To by se mohlo změnit. Právě tady by mohla vzniknout pobočka Národního zemědělského muzea, které jinak sídlí v Praze. "Ostrava má obrovský potenciál, muzeí je tam v porovnání například s Brnem skutečně málo. A my máme úžasné zemědělské stroje. Rádi bychom tam také
prezentovali české potravinářství," řekl deníku MF Dnes generální ředitel Národního zemědělského muzea Milan Jan Půček s tím, že muzeu stojí v depozitářích mnoho velkých strojů a má problémy s jejich umístěním. A ostravské haly by věc elegantně vyřešily. Muzeum si podalo žádost o evropskou dotaci přes sto milionů korun, o které se rozhodne na přelomu roku. Nové muzeum by se pak, pokud bude projekt úspěšný, otevíralo v roce 2020, po rekonstrukci vítkovických hal. Podobu architektonických změn už navrhl Josef Pleskot. Celý nápad na muzeum zemědělských činnosti v Dolních Vítkovicích vznikl při tvorbě koncepce
rozvoje Národního zemědělského muzea a popularizace zemědělství. Spojení bývalých průmyslových hal a zemědělství je přitom daleko logičtější, než to na první pohled vypadá. Nová expozice by mohla navazovat na Velký svět techniky. Kromě toho průmyslová výroba rostla na požadavcích zemědělců na nové stroje a zařízení, strojaři vždy vyráběli tisíce zemědělských strojů, konstrukcí hal a nádrží. A samy Vítkovice do roku 2006 vyráběly pluhová ostří. Moderní zemědělství využívá halové systémy, bioplynové stanice a typické vítkovické smaltované nádrže. Nabízí se i historická paralela Vítkovic a Národního zemědělského muzea. To vzniklo už v roce 1891.
Vítkovice mají schopnost být dravcem... (dokončení ze str. 3)
Mluvil jste také o manažerech a jejich možném odtržení od reality… Změny se musí dotknout také manažerských postů. Od nich nápady a změny beru jako samozřejmou součást jejich práce, ale navíc očekávám i nekonvenční a překvapivé nápady, které můžou otevřít nový směr. Proto bude mým záměrem, aby manažeři rotovali, a to nejen ve firmě, ale i mezi firmami ve skupině. Není to ve velkém byznysu nic nového, dělá to například VW a cílem je právě okysličit stojaté vody a dát šanci i nekonvenčním vizím. K prosperitě firmy se neproškrtáme v nákladových položkách. Nejde jen o peníze, ale hlavně o lidi a jejich nápady. Chci, abychom se uměli rozhodnout. Dnes se bohužel celá řada manažerů ve vítkovických společnostech bojí rozhodovat a čekají, co řekne pan Světlík. Ale taková velká korporace nemůže být manažersky firmou jednoho muže. Já čekat nebudu. Jsem mu vděčný za tuto příležitost a přivítám jakoukoliv zpětnou vazbu, protože ho považuji za skvělého vizionáře, obchodníka a inovátora. Ale na exekutivní úrovni sestavím profesionální tým manažerů s globálními zkušenostmi, který se nebude bát samostatně rozhodovat.
V poslední době se často spojuje špatná nálada se společností VPE. Klíčovým slovem je přitom insolvenční návrh. Bez ohledu na akcionářské boje a insolvenční návrh máme připravena řešení pro VPE. Firma má šanci na trhu, i když už asi ne v její současné podobě. Musíme dobře vyhodnotit situaci v Turecku, která je velmi turbulentní ,a zásadou je, že firma musí reflektovat situaci na trhu. Znamená to některé obory utlumit, ale zároveň nové šance otevřít. A zachovat co největší zaměstnanost,
protože víme, jak těžké je najít na trhu práce kvalifikované lidi. Klíčové samozřejmě bude jednání o insolvenci, ale díváme se dopředu z pohledu celé skupiny, nestojíme jen na VPE. Obecně připravujeme založení jedné až dvou nových firem ve skupině, které půjdou právě novými směry v byznysu. Celou koncepci skupiny budeme prezentovat na brněnském strojírenském veletrhu počátkem října a už se na to moc těším. Jak už jsem říkal, musíme se umět přizpůsobit trhu. Neřešme zbytečně dlouho, že jedna dvě firmy mají potíže. Berme to jako fakt a firmy restrukturalizujme a současně hledejme nové příležitosti. Nemá cenu lpět na něčem, co trh nechce. Musíme umět implementovat princip dravce, tedy rychle obsadit trh, avšak po jeho dlouhodobém sledování a analýze. Je to jako když loví gepard, který nejprve dlouho pozoruje kořist a její chování, pak nečekaně a rychle zaútočí. My dnes pozorujeme celý trh a chystáme změny. Proto Vítkovice občas mlčí a nevyjadřují se. Čekáme na správnou příležitost, pozorujeme trh, přizpůsobujeme se, a pak nečekaně vyrazíme do rychlé akce. K tomu nám pomůže plochá organizační struktura a motivovaní lidé, kteří změnám věří. Vítkovice mají schopnost být dravcem, nesmíme se jen bát. Kdo je odvážný, občas udělá chyby, takové chyby pochopím. Ale nemám žádné pochopení pro lidi, kteří své chyby nepřiznají či je dokonce svádí na druhé, nestrpím lži a pomluvy. (oba)
VÍTKOVICKÉ NOVINY vydává VÍTKOVICE HOLDING, a.s., / Ruská 2887/101, 706 02 Ostrava / IČ: 25816039 / evidenční číslo MK ČR E 12764 / tel +420 595 956 000 / www.vitkovice.cz / Redakční zpracování: EK Media s.r.o. / Redakce: Eva Kijonková -
[email protected] / Editor: Oldřich Babický -
[email protected] / Kontakt:
[email protected] Své příspěvky a náměty zasílejte mailem nebo na adresu EK Media s.r.o., U Parku 2646/12, 702 00 Ostrava / FOTO: archiv, Jiří Zerzoň.
6
DOLNÍ VÍTKOVICE
KVALITA A VĚRNÉ PUBLIKUM DEŠTI NAVZDORY Festival Colours of Ostrava letos oslavil dvě jubilea - je mu už patnáct a již popáté se konal v unikátních Dolních Vítkovicích, které zažily nejdeštivější přehlídku za pět let. Navzdory dešti a bahnu to byl opět festival plný barev, a to nejen díky věrnému publiku v pláštěnkách. Právě připravené a odolné publikum bylo letos největším překvapením pro ředitelku festivalu Zlatu Holušovou. Když jí bylo kvůli vytrvalému dešti smutno, vyšla mezi lidi, kteří se dokázali s počasím poprat a neztráceli dobrou náladu. Udržel si ji také Jan Světlík, který strávil na festivalu i deštivé dny. "Díky tomu jsem přišel k novému poznání, že struska je nejlepší festivalový materiál, který vysušuje. Je to dominantní povrch ve srovnání s krásnými, ale teď zničenými trávníky," řekl s úsměvem vlastník vítkovické strojírenské skupiny.
Program lámal rekordy
asi nejzábavnější Skinny Lister, kteří přijeli s opravdovou anglickou hospodskou muzikou. Ale zásadní je komplexnost, celkový hudební zážitek člověk si tu poslechne všechno," vystihl J. Světlík. Výraznou žánrovou linkou byla letos taneční a elektronická hudba, které kralovali legendární britští Underworld. Festival zakončili hvězdnou show, jejímž vrcholem byla publikem očekávaná píseň Born Slippy z kultovního filmu Trainspotting.
Kolik lidí multižánrová přehlídka v letošním roce přilákala, pořadatelé překvapivě nezveřejnili. Počet návštěvníků Colours se nebude zveřejňovat ani v následujících letech, rozhodla ředitelka festivalu s ohledem na to, že byla loni v médiích nařčena z uvedení většího počtu návštěvníků oproti skutečnosti. Loni festival navštívilo rekordních téměř 44.000 lidí. Z. Holušová také argumentuje tím, že pro Colours je důležitá kvalita, nikoli kvantita. Novinkou pro rok 2017 bude změna dosavadního konání od čtvrtka do neděle na nový termín od středy do soboty, a to konkrétně 19. - 22. července. Colours tak nepřijde o velkou část fanoušků, kteří už festivalovou neděli musejí obětovat cestě domů. Pro pořadatele festivalu, zařazeného letos britským
NENECHTE SI UJÍT VÝSTAVU Rafał Labijak
Vyplněni Vernisáž v sobotu 20-08-2016 v 18 hod. Výstava probíhá od 21-08-2016 do 05-09-2016 denně od 9:00 do 17:00 hod. Dolní oblast Vítkovice, Compress Hall, Vítkovická 3366, Ostrava
(joma)
Příště bude vše jinak
Letos místy podmáčený a rozbahněný areál, který mnozí lidé právem považují za jednu z hvězd festivalu, se pořadatelé snažili zachraňovat hlavně na nočních směnách, což bylo pro všechny pracovníky velmi náročné. Také díky nim se podařilo uskutečnit všech 350 bodů programu na letos rekordních dvou desítkách scén. Během čtyř dnů se tu představilo 76 zahraničních a 54 domácích skupin a hudebníků celkem 1600 účinkujících včetně 149 osobností diskutujících v rámci doprovodného projektu Meltingpot. Jubilejní ročník Barev byl prostě silný, zvukově kvalitní a žánrově pestrobarevný - na hlavních i vedlejších scénách si každý našel to své. "Pro mě byli
Rafał Labijak
deníkem The Guardian mezi deset nejlepších evropských festivalů, by pak mělo být snazší získat kapely spíše na všední den než na nedělní vystoupení.
Rafał Labijak se narodil v roce 1968 v Poznani. V letech 1987 - 1992 studoval na tamní technické univerzitě. Své obrazy nyní vytváří v ateliéru revitalizovaného dolu Hlubina v Dolních Vítkovicích. Jeho obrazy jsou založeny na často surreálné poetice, ve které hraje důležitou roli nevysvětlitelná logika snových přání. Identifikovatelné prvky reality se nacházejí v divném stavu beztíže a vyvolávají znepokojující asociace s něčím vnitřním a organickým. Protagonisty obrazů jsou často lidé blízcí samotnému umělci. Autor ale používá také objekty - jako zástupné symboly existenciální zkušenosti a intimního zážitku. Prožité pocity se ukládají ve vědomí a podvědomí a připomínají se v přítomnosti v podobě obrazů - figur. Umělec se snaží tyto postavy probudit a představit tak věrně, jak je to jen možné. "Pracuji především s rekonstrukcemi emocí, které by měly diváka, jak věřím, oslovit a vyvolat v něm také určitý pocit, reakci," říká autor. Není pochyb o tom, že klíčem k jeho tvorbě není znalost, ale prožitek.
HUDBA, ALE I PROSTOR Jaroslav Rýpar, 24 let, Česká Lípa Letos jsem tu podruhé a abych pravdu řekl, přijel jsem znovu zejména kvůli areálu. Industriální zóna je vizuálně hrozně zajímavá, líbí se mi tu všude. Podle mě jako vozíčkáře - je to v rámci republiky nejlépe zařízený festival pro handicapované, tzn. velmi vstřícný. Jediné, co bych uvítal, je zavedení výtahu na Bolt Tower, kam bych se moc rád podíval. Jan Pastrňák, 75 let, Šenov Využíváme nedělní vstup pro seniory zdarma, letos jsme tu podruhé. Manželka je spíše přírodní typ a železo kolem jí vadí (smích), ale já jsem dělal v huti, takže jsem zvyklý. Celkově mě to tu zajímá a baví. Byl jsem se podívat i na vyhlídkové věži. Líbí se mi, že je to tu zase o trochu jiné než loni. Lenka Lodrová, 34 let, Praha Prostor Dolních Vítkovic je krásný a je to jedna z věcí, proč jsem letos podruhé znovu přijela. Líbí se mi využití areálu v rámci celé Ostravy. Je vidět, že jsou Dolní Vítkovice využívány i mimo festival, že se tu začíná žít. Jsem maximálně spokojená, organizace festivalu je perfektní. Jiří Halfar, 43 let, Ostrava Vynechal jsem pouze úplně první ročník festivalu, který je v Dolních Vítkovicích čím dál lepší. Je sympatické, že tu každoročně přibývají zpevněné plochy dlažební kostky či asfalt, které mají už finální podobu. Mám rád scénu pod Bolt Tower, která je moc hezky zasazená mezi stávající konstrukce, jako by tam byla odjakživa. To se architektu Pleskotovi povedlo. A výborná je i rekonverze domů v bývalém dole Hlubina.
