Who helps you handle the pressure?
Účetní zpravodaj Novinky z oblasti českého účetnictví, IFRS a US GAAP
02
České účetnictví
••Zpráva o vztazích – stručné vodítko pro finanční oddělení a častá úskalí této zprávy
Únor 2011, Deloitte Česká republika
03
IFRS
••Stav schvalování IFRS v Evropské unii ••Nová publikace společnosti Deloitte z oblasti IFRS ••Okénko IFRS praktika
05
US GAAP
••Méně běžné metody vykazování výnosů: vykazování výnosů pomocí splátkové metody a metody úhrady nákladů ••Vykazování výnosů z prodeje distributorům
České účetnictví
Zpráva o vztazích – stručné vodítko pro finanční oddělení a častá úskalí této zprávy Cílem zprávy o vztazích (celým názvem zpráva o vztazích mezi ovládající a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (dále též „propojené osoby“) je informovat ostatní společníky ovládané osoby a věřitele o tom, zda a jak ovládající osoba využívá svého vlivu, a zda plní povinnosti k úhradě újmy, pokud újma vznikla. Pokud se podíváte na několik zpráv o vztazích libovolných společností tak, jak jsou uloženy ve Sbírce listin, zjistíte, že se co do obsahu, tak i do míry detailu liší. Zpráva o vztazích a její obsah je definován v §66a (9) zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. A zatímco právě obsah je popsán podrobně, stupeň konkrétnosti jednotlivých informací, které mají být uvedené, již tolik popsán není. Důvodem mimo jiné může být ochrana obchodního tajemství, osobních údajů či u některých konkrétních subjektů jako jsou finanční instituce i povinnost zachovávat mlčenlivost o některých údajích. Tento článek je připraven s cílem poskytnout pracovníkům finančního oddělení vodítko, jak správně sestavit tuto zprávu. Pracovníci finančního oddělení jsou často přímo zodpovědní za sestavení zprávy o vztazích, protože mají obvykle největší míru porozumění, k jakým transakcím mezi propojenými osobami v průběhu období došlo, ačkoliv pracovníci finančního oddělení nemají mnohdy dostatečné právní znalosti, aby popsali vztahy tak, jak je to požadováno v obchodním zákoníku. Nicméně za sestavení zprávy o vztazích je odpovědný statutární orgán ovládané osoby, nikoliv finanční oddělení. Nejprve je třeba vysvětlit, kdo je ovládající osoba:
•• Většinový společník nebo
Může ale nastat i situace, kdy ovládaná osoba neví, kdo je její ovládající osoba, a s tím související, kdo jsou osoby ovládané stejnou ovládající osobou. Tedy stručně řečeno, společnost nezná strukturu propojených osob na stejné úrovni a nad sebou. Může v takovém případě statutární orgán společnosti prohlásit, že tyto skutečnosti nezná a tudíž je nemůže uvést? Komentář k obchodnímu zákoníku uvádí, že v takovém případě musí statutární orgán provést šetření, aby zjistil chybějící skutečnosti, protože obchodní zákoník ukládá statutárnímu orgánu jednat s péčí řádného hospodáře. Nicméně česká legislativa neukládá ovládající osobě povinnost sdělit osobě ovládané tyto skutečnosti. Dále také může nastat situace, kdy ovládaná osoba zná strukturu propojených osob, ale nezná přesnou účast v dotčených společnostech. Obchodní zákoník ani jiná legislativa nestanoví, že je ve zprávě o vztazích potřeba uvádět i přesnou účast, stačí jen uvést, zda se jedná o osobu ovládající, či osobu ovládanou stejnou ovládající osobou. Jak je uvedeno v § 66a (9) zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zpráva o vztazích se sestavuje vždy do 3 měsíců od skončení účetního období. Existují však společnosti, které nemusí zprávu o vztazích sestavit vůbec: jedná se o společnosti, které mají podepsanou ovládací smlouvu, nebo jsou organizační složkou anebo nejsou ovládanou osobou. Jak již bylo řečeno v úvodu, obsah zprávy o vztazích je podrobně popsán v § 66a (9) zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Ve zprávě o vztazích je tedy potřeba uvést alespoň tyto body:
•• Společník, který může prosadit jmenování nebo volbu, odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem, dozorčí radou společnosti.
•• Smlouvy, které byly uzavřeny v posledním účetním období. Je zřejmé, že smlouva nemusí být vždy písemná, ale může být pouze ústní. Příkladem takových smluv jsou smlouvy o nákupu, prodeji majetku, zásob, služeb (různé poplatky placené ovládající osobě), smlouvy o nákupu, prodeji cenných papírů, obchodních podílů apod.
Z toho tedy vyplývá, že akcionář, který má například pouze 40% účast (a za předpokladu, že nikdo jiný nemá více a ostatní akcionáři nejednají ve shodě), může být i ovládající osobou.
•• Jiné právní úkony, které byly učiněny v zájmu těchto osob. Jako příklad lze uvést smlouvy na leasing, půjčky, zajištění, postoupení či prominutí pohledávek, smluvní pokuty a úroky z prodlení, náhrady
•• Společník, který disponuje většinou hlasovacích práv nebo
02
škod, dividendy apod. Dále pak i další obchodní smlouvy jako jsou smlouvy mandátní, komisionářské, smlouvy o sdružení, o tichém společenství, o fúzi apod. •• Dále všechna ostatní opatření v zájmu nebo na popud těchto osob přijata nebo uskutečněna ovládající osobou. Příkladem může být usnesení valné hromady, opatření za účelem snížení „výroby“, opuštění určité části trhu, apod. U opatření je třeba uvést výhody a nevýhody spojené s opatřením. •• Pokud byla ovládanou osobou poskytnuta plnění, uvést i poskytnuté protiplnění. •• Určitě nesmí být zapomenuto na uvedení, zda z popsaných vztahů vznikla ovládané osobě újma a zda tato újma byla v účetním období uhrazena. Pokud nebyla uhrazena, tak zda byla uzavřena smlouva o úhradě újmy. Rádi bychom ještě poukázali na občasný nesoulad mezi účetní závěrkou a zprávou o vztazích. Některé společnosti v účetní závěrce popisují transakce se společnostmi ve skupině včetně uvedení výše jednotlivých plnění. Ve zprávě o vztazích ale využívají odkazu na obchodní tajemství a plnění neuvedou. Vzhledem k tomu, že oba dokumenty jsou součástí výroční zprávy, je možné snadno výši plnění z výroční zprávy, resp. účetní závěrky zjistit. Závěrem se ještě zastavme u zveřejnění zprávy o vztazích. Zpráva o vztazích musí být zveřejněna ve Sbírce listin dle § 27a (2c), zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Tato zpráva je zveřejněna buď jako samostatný dokument, nebo jako součást výroční zprávy, pokud má společnost povinnost sestavit a zveřejnit výroční zprávu. Zákon o účetnictví ukládá ověření výroční zprávy auditorem a obchodní zákoník pak ukládá i ověření zprávy o vztazích.
IFRS
Stav schvalování IFRS v Evropské unii
Nová publikace společnosti Deloitte z oblasti IFRS
Okénko IFRS praktika
Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG) aktualizovala svou zprávu, v níž je popisován stav schvalování všech IFRS, tj. standardů, interpretací a jejich úprav, naposledy 17. ledna 2011. Na schválení Evropské komise k použití v Evropské unii čeká následující šest dokumentů rady IASB:
Dotazník pro ověření splnění požadavků IFRS na vykázání a zveřejnění pro rok 2010 v češtině Český překlad dotazníku společnosti Deloitte pro ověření splnění požadavků IFRS na vykázání a zveřejnění pro rok 2010 (IFRS Presentation and Disclosure Checklist) je k dispozici na www.deloitte.cz. Cílem dotazníku je pomoci uživateli při určování toho, zda byly splněny požadavky týkající se vykazování a uvádění informací v příloze k účetní závěrce vymezené v IFRS, tj. ve všech standardech a interpretacích. Dotazník je sestaven tak, aby do něj bylo možné zaznamenat kontrolu účetní závěrky, a u každého požadavku na vykázání a zveřejnění informací obsahuje kolonku Ano/ Ne/ Není relevantní.
Tentokrát uvádíme otázky, které nám pokládají naši klienti v souvislosti se standardem IAS 11 Smlouvy o zhotovení.
Standardy •• IFRS 9 Finanční nástroje (vydáno v listopadu 2009) Úpravy •• Zdokonalení IFRS (vydáno v květnu 2010) •• Úpravy standardu IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování (vydáno v říjnu 2010) •• Úpravy standardu IFRS 1 Zrušení pevného data pro prvouživatele IFRS (vydáno v prosinci 2010) •• Úpravy standardu IFRS 1 Vysoká hyperinflace (vydáno v prosinci 2010) •• Úpravy standardu IAS 12 Odložená daň: zpětná získatelnost podkladových aktiv (vydáno v prosinci 2010) Zpráva o stavu schvalování IFRS je průběžně k dispozici na adrese http://www.iasplus.com/efrag/efrag.htm#endorse.
Použití standardu IAS 11 u smluv s dobou trvání méně než jeden rok Otázka Má být standard IAS 11 použit u smluv o zhotovení s dobou trvání méně než jeden rok? Odpověď Standard IAS 11 se používá pro účtování smluv o zhotovení v účetní závěrce dodavatelů. Termín „dodavatelé“ není ve standardu IAS 11 definován, a proto ho můžeme vykládat tak, že odkazuje na účetní jednotky zapojené do smluvní činnosti. Smlouvy o zhotovení jsou ve standardu IAS 11.3 definovány jako smlouvy „sjednané za účelem výstavby aktiva nebo takového souboru aktiv, která jsou vzájemně propojena nebo jsou vzájemně závislá z hlediska návrhu, technologie a funkce či jejich konečného účelu nebo použití“. Standard IAS 11 nestanovuje minimální dobu trvání (např. jeden rok) u smluv o zhotovení, které se tímto standardem řídí, ani neodkazuje na „dlouhodobé smlouvy“. Zásady standardu IAS 11 je třeba aplikovat na všechny smlouvy o zhotovení, podle nichž smluvní činnost začne v jednom účetním období a končí ve druhém, čímž dochází k problému s alokací výnosů a nákladů vyplývajících ze smlouvy.
pokračování na další straně
03
IFRS
Použití standardu IAS 11 u transakcí zahrnujících poskytování služeb Otázka Vztahuje se standard IAS 11 na transakce, které zahrnují poskytování služeb? Odpověď Standard IAS 11.5 objasňuje, že smlouvy o zhotovení zahrnují smlouvy o poskytování služeb, které se přímo vztahují k výstavbě aktiva (například služby vedoucích projektů a architektů). Mezi další příklady patří návrh, inženýrské služby a řízení výstavby, které mají pro výstavbu aktiva zásadní význam. Obecná kritéria pro zachycení výnosů z transakcí zahrnujících poskytování služeb jsou uvedena v odstavci 20 standardu IAS 18 Výnosy. Obecné pravidlo uvedené ve standardu IAS 18.20 stanoví, že uznání výnosů spojených s transakcí musí být provedeno odkazem na stupeň dokončení celé transakce ke konci účetního období, což odpovídá požadavkům standardu IAS 11. Ačkoli se standard IAS 11 na smlouvy o poskytování služeb obecně nevztahuje, budou se tyto smlouvy řídit požadavky standardu IAS 18, jež jsou s požadavky standardu IAS 11 v souladu, a standard IAS 11 tedy v tomto případě slouží jako užitečné vodítko.
Standard IAS 11 a smlouvy o vývoji softwaru Otázka Vztahuje se standard IAS 11 na smlouvy o vývoji softwaru? Odpověď Ano, pokud splňují definici smlouvy o zhotovení uvedenou ve standardu IAS 11. Standard IAS 11 definuje smlouvu o zhotovení jako „smlouvu sjednanou za účelem výstavby aktiva“. Pro tuto definici není relevantní, zda je zhotovované aktivum hmotné, nebo nehmotné, a proto je možné, aby se smlouvy o zhotovení nehmotného aktiva, jako je software, řídily standardem IAS 11. Účetní jednotka by měla každou smlouvu o vývoji softwaru pečlivě posoudit a určit, zda odpovídá příslušné definici. Smlouvy o vývoji softwaru, které se týkají produktů zcela vyrobených na zakázku, splňují definici smlouvy o zhotovení uvedené ve standardu IAS 11 a měly by být účtovány v souladu s požadavky standardu IAS 11, včetně všech požadavků na zveřejnění. Smlouvy o dodání již interně vyrobených softwarových produktů nebo s minimálním přizpůsobením požadavkům klienta spadají do působnosti standardu IAS 18 Výnosy jako dodání zboží.
V červnu 2008 byla vydána interpretace IFRIC 15 Smlouvy o výstavbě nemovitostí. Tato interpretace se zabývá tím, zda se na smlouvu vztahuje standard IAS 11, nebo IAS 18 a kdy mají být vykázány výnosy z výstavby nemovitosti.
04
Odpověď Odstavec 89 Koncepčního rámce pro sestavování a předkládání účetní závěrky uvádí, že „aktivum je uznáno a vykázáno ve výkazu o finanční situaci, pokud je pravděpodobné, že přinese účetní jednotce budoucí ekonomický prospěch a pokud ho lze ocenit náklady pořízení nebo hodnotou, kterou lze spolehlivě vyjádřit”. Všeobecné administrativní náklady, jejichž úhrada není ve smlouvě specifikována, jsou ve standardu IAS 11.20 uvedeny jako jeden z příkladů nákladů, které je třeba vyloučit z nákladů na smlouvu, protože je nelze přičítat ke smluvní činnosti ani alokovat ke smlouvě. Z tohoto důvodu je třeba jakékoli režijní náklady vzniklé v období před uzavřením smlouvy účtovat do nákladů při vzniku (pokud smlouva nestanoví, že budou uhrazeny). Standard IAS 11.21 konkrétně uvádí, že do nákladů smlouvy je třeba zahrnout další náklady vynaložené na uzavření smlouvy, pokud: •• se přímo vztahují ke smlouvě, •• byly vynaloženy proto, aby byla smlouva uzavřena,
Náklady vynaložené na uzavření smlouvy Za určitých okolností bude nutné pečlivě posoudit, zda je třeba smlouvu považovat za smlouvu o dodávce služeb zhotovení nebo jednoduše za smlouvu o dodávce zboží. Pouhý fakt, že smlouva vyžaduje dodávku určitých položek, které dosud nebyly zhotoveny, nutně neznamená, že jde o smlouvu o poskytování služeb zhotovení.
Otázka Jak by měla společnost Z účtovat náklady vynaložené na uzavření smlouvy?
Výchozí situace Společnost Z je společnost, která pro konkrétní subjekty navrhuje a vyvíjí specificky upravený software. V souvislosti s uzavřením smlouvy s konkrétním subjektem vznikají společnosti Z náklady, které jsou součástí nabídky na daný projekt. Tyto náklady mohou zahrnovat mzdové náklady, všeobecné administrativní náklady, náklady na výzkum a vývoj apod. Řada z těchto nákladů vzniká před uzavřením smlouvy (a je na ně odkazováno níže jako na náklady vynaložené na uzavření smlouvy).
•• je možné je samostatně identifikovat, •• je možné je spolehlivě měřit, •• je pravděpodobné, že smlouva bude uzavřena. Ke kapitalizaci nákladů vynaložených na uzavření smlouvy je třeba přistupovat s největší opatrností. Pokud byly náklady vynaložené na uzavření smlouvy kapitalizovány a následně vyjde najevo, že uzavření smlouvy již není pravděpodobné, tyto náklady musí být okamžitě vykázány do hospodářského výsledku.
US GAAP
Méně běžné metody vykazování výnosů: vykazování výnosů pomocí splátkové metody a metody úhrady nákladů Standardy US GAAP ve srovnání s IFRS nebo Českými účetními standardy předepisují přesnější postupy a jsou mnohem konkrétnější, pokud jde o používání metod vykazování výnosů. Výnosy mají být zpravidla účtovány v době, kdy je transakce dokončena, s přihlédnutím k tvorbě příslušných opravných položek k nedobytným pohledávkám. Odstavec 605-10-25-1(a) Kodifikace účetních standardů vydané radou FASB uvádí, že se obecně výnosy a zisky nevykazují, dokud nejsou realizované nebo realizovatelné a dokud není plnění poskytnuto. Dle toho tedy platí, že pokud nedojde k situaci, kdy realizace prodejní ceny není přiměřeně zajištěna, splátková metoda vykazování výnosů je nepřípustná. Mohou nastat výjimečné případy, kdy jsou pohledávky realizovatelné během delšího období a z důvodu podmínek transakce nebo jiných podmínek neexistuje přiměřený základ pro odhad míry realizovatelnosti ceny. Pokud takové podmínky nastanou, a dokud trvají, může být použita splátková metoda nebo metoda úhrady nákladů. Jak je uvedeno v odstavci 360-20-55-7 až 55-9 Kodifikace účetních standardů FASB, splátková metoda rozděluje přijaté částky mezi úhradu nákladů a zisk. Rozdělení se provádí ve stejném poměru, v jakém jsou celkové náklady a celkový zisk k hodnotě tržeb z prodeje. Podle metody úhrady nákladů, která se používá v případech, kdy by nebyla správná ani splátková metoda vykazování výnosů, se vykazuje stejná výše nákladů a výnosů v období, kdy dochází k úhradám, dokud nedojde k úhradě všech nákladů, a vykazování zisku se odkládá do té doby. Zisk by se vykazoval až ve chvíli, kdy by došlo k úplnému splacení pořizovacích nákladů prodaného aktiva plus výnosových úroků vyplývajících z opožděného inkasa peněžních prostředků.
Úhrada jistiny snižuje související pohledávku, úhrada úroků z těchto pohledávek zvyšuje hrubý zisk nevykázaný v rozvaze. Hrubý zisk je zachycen jako samostatná položka výnosů ve výsledovce v okamžiku, kdy se vykazuje jako skutečně generovaný, po obdržení adekvátních plateb. Pokud nenastanou výše popsané okolnosti, splátková metoda ani metoda úhrady nákladů nejsou přípustné. Nicméně bychom si těchto metod měli být vědomi a zvažovat je v případech, kde je pochybnost, zda bude prodejní cena realizována. Pokud transakce po přijetí splátkové metody nebo metody úhrady nákladů následně splní požadavky na použití běžných metod účtování o výnosech v období, se kterým časově a věcně souvisí (akruální metoda účtování), pak může prodávající provést změnu a používat akruální metodu. Zbývající zisk, který nebyl vykázán, je vykázán ve výnosech v tomto období. Změna metody úhrady nákladů nebo splátkové metody na akruální metodu následkem změny podmínek je považována za změnu v odhadu, nikoli za změnu účetního postupu. Pokud však má změna významný dopad na finanční pozici prodávajícího nebo výsledky transakcí, v účetní závěrce prodávajícího by měl být zveřejněn dopad a důvod vykázání zisku z nerealizované části hodnoty tržeb z prodeje. Následující dva příklady ilustrují použití splátkové metody: 1. Společnost A vyvinula novou telekomunikační technologii, která dosud nebyla na trhu. Společnost A s cílem vytvořit životaschopný trh pro tento produkt zmírní kreditní omezení a bude prodávat zásoby produktů řadě nespřízněných, nově založených subjektů. Platby za tyto prodeje budou dlouhodobé, pravděpodobně budou trvat déle než dva roky. Jelikož společnost A nemá zkušenost
s marketingem tohoto produktu ani s dlouhodobými úhradami od kupujících s nižším kreditem, realizace kupní ceny není přiměřeně zajištěna a pro společnost A by mohlo být vhodné vykazovat výnosy s použitím splátkové metody nebo jiné metody odloženého vykazování. 2. Společnost B uzavřela písemnou smlouvu se společností C, podle níž má C povinnost platit šest let licenční poplatky společnosti B na základě celkových tržeb C z prodeje produktu X. Společnost B vykazuje výnosy z licenčních poplatků v průběhu jednotlivých let v momentě, kdy je výnos realizován dle akruálního principu (při prodeji produktu X společností C).
V roce 1999 provedla společnost C všechny platby společnosti B během 30 dní, jak je uvedeno ve smlouvě. Společnost B se však ke konci roku 2000 dozvěděla, že z důvodu finančních potíží není přiměřeně zajištěno, že společnost C bude moci licenční poplatky vyplácet.
Jak má společnost B účtovat výnosy podle této smlouvy? Společnost B by měla účtovat výnosy v souladu s tématem 13-A.1 účetního zpravodaje SAB (Staff Accounting Bulletin Topic 13-A.1) Americké komise pro cenné papíry SEC, v němž jsou uvedena následující čtyři kritéria, která musí být splněna, aby mohly být výnosy vykázány: 1. Existuje přesvědčivý důkaz o existenci ujednání.
Písemná smlouva mezi společnostmi B a C předpoklad přesvědčivého důkazu ujednání splňuje.
2. Byla realizována dodávka nebo poskytnuta služba.
Společnost C je povinna platit licenční poplatky na základě prodeje produktu X, a proto je splněna i podmínka realizace dodávky nebo poskytnutí služby. pokračování na další straně
05
US GAAP
Vykazování výnosů z prodeje distributorům 3. Cena prodávajícího pro kupujícího je pevně stanovená nebo vymezitelná.
Cena je smluvně vymezitelná na základě tržeb společnosti C z prodeje produktu X, a proto tato část ujednání dané kritérium splňuje.
4. Je přiměřeně zajištěna realizovatelnost.
Jelikož společnost C možná nebude schopna splnit svou povinnost platit licenční poplatky společnosti B, není realizovatelnost přiměřeně zajištěna, a proto kritérium realizovatelnosti splněno není.
Jelikož není splněno kritérium realizovatelnosti, společnost B by měla přestat vykazovat výnosy související s úhradou licenčních poplatků od společnosti C. K částkám, které společnost B dříve vykázala, ale jejichž úhrady dosud neobdržela a jejichž realizovatelnost je pokládána za pochybnou, budou vykazovány náklady na nedobytné pohledávky. Pokud budou obě strany pokračovat v činnosti podle smlouvy s pochybnou realizovatelností závazku společnosti C vůči společnosti B, neměly by se nadále vykazovat žádné výnosy, dokud nedojde k přijetí peněžních prostředků. Podle pokynů o účtování výnosů není správné vykazovat výnosy (za předpokladu splnění ostatních kritérií pro vykazování výnosů) a související náklady na nedobytné pohledávky u částek, jejichž realizovatelnost není přiměřeně zajištěna. Jelikož jsou obě výše uvedené metody vykazování výnosů poměrně výjimečné, měly by se používat, pokud transakce nesplní výše uvedená kritéria a pokud společnost postupuje podle US GAAP.
06
Jaké faktory by měly společnosti zvážit při určování, zda transakce s distributorem představuje prodej, který se uskutečňuje v okamžiku prodeje distributorovi, nebo komisní prodej, kde je výnos uskutečněn v okamžiku, kdy distributor prodá zboží koncovému zákazníkovi? Několik opatření Americké komise pro cenné papíry se týkalo společností, které vykázaly výnosy z produktů převedených distributorům na základě ujednání teoreticky strukturovaných tak, aby odpovídala běžným podmínkám prodeje, kde distributor fakticky pouze převzal zboží do konsignačního skladu. V některých situacích distributoři obdrželi produkt, ale zaplatili prodávajícímu pouze, pokud byl produkt prodán koncovému uživateli. Tento postup je charakteristický pro komisní prodej, nikoli pro prodej distributorovi. Prodej distributorovi je třeba dobře posoudit, zejména pokud k němu dochází ke konci čtvrtletí nebo fiskálního roku. Při posuzování správného zaúčtování takových transakcí může být užitečné vzít v úvahu schémata prodeje distributorovi a plateb provedených distributorem. Mohou existovat vedlejší dohody, které upraví nebo nahradí dané smluvní podmínky prodeje a významně tak změní podmínky ujednání. Pokud je zboží zasíláno v rámci komisního prodeje, je považováno za zásoby prodávajícího. Posouzení, zda jsou zásoby převáděné na distributora v podstatě komisním zbožím /v konsignačním skladu/, vychází velkou měrou z úsudku.
Následující seznam upozorňuje na řadu skutečností, jejichž existence může znamenat, že převod představuje komisní prodej, nikoli prodej jako takový: •• Výrobce stanovuje počet a typ jednotek nakupovaných distributorem podle systému kvót. •• Distributor má velmi nízkou kapitalizaci a je pro všechny praktické účely podporován výrobcem. •• Zboží převedené jednomu distributorovi může být z rozhodnutí výrobce v případě potřeby následně převedeno na jiného distributora. •• Výrobce má velmi aktivní podíl na vnitřním řízení distributora. •• Výrobce řadu distributorských firem, se kterými dříve spolupracoval, převzal, jelikož distributor nebyl schopen platit nebo prodat dříve dodané produkty. •• Distributoři smějí vrátit nebo vyměnit „zakoupené“ zboží. •• Prodej je zcela financován výrobcem. •• Prodejní cena nakonec přijatá výrobcem je podmíněna částkou, kterou distributor získá při opětovném prodeji produktu. •• Distributor není schopen platit za nakoupené zboží, dokud není opětovně prodáno třetí straně. •• Právní nárok nepřechází na distributora v okamžiku, kdy je produkt distributorovi doručen. •• Jsou zaručeny delší platební lhůty, které se významně liší od lhůt poskytovaných běžným kupujícím. Existence jednoho nebo několika z výše uvedených faktorů sama o sobě nemusí vylučovat vykázání prodeje distributorovi, nicméně při zohlednění dalších faktorů může být zřejmé, že transakce představuje komisní prodej, nikoli prodej jako takový.
V případě jakýchkoliv dotazů ohledně záležitostí uvedených v této publikaci se, prosím, spojte se svou kontaktní osobou z auditního oddělení společnosti Deloitte nebo s jedním z následujících odborníků:
České účetnictví Romana Pojslová: Stanislav Staněk: Michal Brandejs:
IFRS a US GAAP
[email protected] [email protected] [email protected]
Martin Tesař: Soňa Plachá: Pavel Kodýtek:
[email protected] [email protected] [email protected]
Deloitte Advisory s.r.o. Nile House Karolinská 654/2 186 00 Praha 8 - Karlín Česká republika Tel.: +420 246 042 500 Fax: +420 246 042 555 www.deloitte.cz
Tato publikace obsahuje pouze obecné informace a společnost Deloitte Touche Tohmatsu Limited ani žádná z jejích členských firem či jejich přidružených společností (souhrnně „síť společností Deloitte“) jejím prostřednictvím neposkytuje účetní, obchodní, finanční, investiční, právní, daňové či jiné odborné rady a služby. Tato publikace takové odborné rady či služby nenahrazuje, a nelze ji tedy považovat za materiál, na jehož základě by bylo možno provádět rozhodnutí anebo činnosti, které mohou mít dopady na finance nebo podnikání. Před přijetím jakýchkoli rozhodnutí nebo provedením kroků, jež mohou mít dopad na finance nebo podnikání, je třeba požádat o radu kvalifikovaného odborného poradce. Žádný ze subjektů sítě společností Deloitte nenese odpovědnost za ztráty vzniklé jakýmkoli osobám v důsledku použití této publikace. Společnost Deloitte Touche Tohmatsu Limited, její členské firmy a přidružené společnosti neodpovídají nikomu za žádné škody vzniklé v důsledku použití této publikace. *** Deloitte označuje jednu či více společností Deloitte Touche Tohmatsu Limited, britské privátní společnosti s ručením omezeným zárukou, a jejích členských firem. Každá z těchto firem představuje samostatný a nezávislý právní subjekt. Podrobný popis právní struktury společnosti Deloitte Touche Tohmatsu Limited a jejích členských firem je uveden na adrese www.deloitte.com/cz/onas. Společnost Deloitte poskytuje služby v oblasti auditu, daní, poradenství a finančního poradenství klientům v celé řadě odvětví veřejného a soukromého sektoru. Díky globálně propojené síti členských firem ve více než 150 zemích má Deloitte světové možnosti i hlubokou znalost místního prostředí, a může tak pomáhat svým klientům k úspěchu na všech místech jejich působnosti. Přibližně 170 000 odborníků usiluje o to, aby se společnost Deloitte stala etalonem nejvyšší kvality. © 2011 Deloitte Česká republika
