Č E S K Ý Z Á PA S Týdeník Církve československé husitské * ročník 82 * 3. listopadu 2002 * cena 6 Kč
Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.
45
Mt 24, 2b (Mt 24, 1-14)
Na 3. zasedání VIII. sněmu byla přijata nová Ústava Neustávejte v cestě Tradičním místem většiny sněmovních jednání Církve československé husitské je Husův sbor v Praze-Dejvicích při budově Ústřední rady. Do těchto míst se shromáždili 19. října 2002 také delegáti VIII. sněmu ke třetímu zasedání. Jednodenní shromáždění mělo neveřejný a pracovní charakter. Na událost konání sněmu viditelně upozorňovala snad jen vlajka s křížem a kalichem, kterou bylo možné vidět zpovzdálí na budově ústředí naší církve. Hlavním a současně jediným bodem programu celého jednání bylo projednávání návrhu nové Ústavy Církve československé husitské. Sněmu předsedal bratr patriarcha ThDr. Jan Schwarz, který vedl úvodní bohoslužbu slova. Základem jeho kázání bylo biblické svědectví z Janova evangelia 12. kapitoly 13. verš obsahující výzvu: „Dokud máte světlo, neustávejte v cestě“. V závěru bohoslužby se konala sbírka určená na povodňové konto CČSH, která činila 15.644,30 Kč. Při zahájení pracovní části 3. zasedání VIII. řádného sněmu v 10 hodin bylo zastoupeno 223 náboženských obcí (z celkového počtu 300 náboženských obcí). Sněmu se zúčastnilo celkem 440 oprávněných delegátů a z toho bylo 94 zástupců ústředních a diecézních orgánů včetně zástupců Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Po společné modlitbě složili účastníci sněmu slib v tomto znění: „Slibujeme s pomocí Boží, že budeme jednat a rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v duchu Písma svatého, církevních tradic a církevních řádů“. Byl přečten bratrem patriarchou pozdravný dopis prof. ThDr. Jána Liguše, děkana Husitské teologické fakulty UK, který byl zaslán účastníkům sněmu.
Hlasování o Ústavě Projednávání Ústavy v plénu sněmu završovalo složité období přípravy tohoto dokumentu, která probíhala od roku 2000. Text
Třetí zasedání VIII. sněmu začalo pobožností, kterou vedl bratr patriarcha Ústavy vznikal v Legislativně-právním výboru, hlavní tíži celé práce však nesl JUDr. Jiří Čáp. V závěrečné fázi se přidali aktivní spolupracovníci z jednotlivých diecézí. Na sněmu nejprve k předloze Ústavy zaznělo stanovisko naukového výboru, tlumočené sestrou Mgr. Hanou Vojancovou, jeho zpravodajkou. V něm bylo vyjádřeno, že „předloha Ústavy neodporuje učení církve, tak jak je pod nejvyšší normou Ducha Kristova formulována v Základech víry CČSH. Vzhledem k tomu, že život naší společnosti se rychle mění a je možné očekávat i po vstupu do Evropské unie další změny, bude potřebí Ústavu církve nově vykládat a novelizovat. V současné situaci návrh Ústavy předložený Legislativně-právním výborem odpovídá zájmům a potřebám církve. Proto naukový výbor doporučuje jeho přijetí“. Zprávu k návrhu Ústavy podal RNDr. Ivan Havlíček, předseda Legislativně právního výboru. Odkázal na důvodovou zprávu, kterou měli delegáti k dispozici v písemné podobě. Poděkoval všem, kteří se na tvorbě
Ústavy podíleli, a ocenil širokou celocírkevní diskusi. Postup tvorby Ústavy a diskuse jsou popsány podrobně v předkládací zprávě, která byla připojena ke sněmovnímu návrhu a důvodové zprávě. Podněty z generální synody duchovních ze dne 30. září tohoto roku byly zpracovány a sněmu předloženy jako pozměňovací návrhy Legislativně právního výboru. Dr. Havlíček zdůvodnil důležitost přijetí tohoto dokumentu vzhledem ke státu. O Ústavě jako základní normě církevního práva v naší církvi promluvil odborník na tuto problematiku JUDr. Jiří Čáp, tajemník tohoto výboru. K Ústavě se postupně vyjadřovali zástupci jednotlivých diecézí: za bratislavskou diecézi bratr biskup ThDr. Jan Hradil, Th.D., za brněnskou diecézi sestra Mgr. Iva Pospíšilová, za královéhradeckou diecézi bratr tajemník Karel Potoček, za olomouckou diecézi sestra biskupa Mgr. Jana Šilerová, za plzeňskou diecézi bratr Mgr. Michael Štojdl a za pražskou diecézi bratr ThDr. DaPokračování na str. 4
2
OZVĚNY
ČZ 45/02
O víně
Ekumenické rady církví jednaly
Tohle může být chápáno jako nebetyčná drzost, aby se člověk, narozený na kopcích do bramborové brázdy, rozepsal vážně o víně, ještě tak o lebedě nebo o bodláku, ale kdopak viděl na Českomoravské vrchovině vinice, proto upozorňuji, že nechci psát o víně zasvěceně, já v tom svém doušku vzdávám hold rodné zemi, která je na mapě světa tak malá, až mě z toho u srdce někdy zabolí, a přitom je tak krásná a rozmanitá, že mi nad ní jindy duše v těle radostně poskočí. Kdosi nedávno řek’ na téma velikosti, že jsou země jistě mnohem větší, jenže taky fádní a bez nápadu, například v Rusku prý jedete stovky kilometrů a všude mají stejný druh uzeniny, zatímco u nás vám v každé dědině nabídnou jiné klobásky, a v tom je kus pravdy o mé zemi, aspoň já té moravské hrdosti, tradici v mnohosti a rozdílnosti, bohatosti a pestrosti přišel takhle na chuť. Když jsem se učil ve Slavkově, přijížděli kamarádi, ogaři a šohajové z vinného kraje, a cestou z nádraží kolem cukrovaru jim v brašnách cinkaly láhve, které se pak potají otvíraly a dávaly kolovat – Tož, včil ochutnaj to naše – pravil každý hrdě a já koštoval rozmanité druhy vín, hádal jsem, které je víc suché, měkké, okrouhlé, drsné a které nemá tělo, válel jsem je po patře, zda je víno živé, lehké, příjemné nebo spíš melancholické, a divil se, proč má mít podobné vlastnosti jako člověk, až jsem přece jen něco málo pochopil a dneska si už vybrat dovedu, i když se přiznám, že dosud o víně příliš nevím, ale všímám si, že je to s ním stejné jako se životem, taky o životě se mnozí rádi baví, ale málokde mu skutečně rozumějí, a pak jim nepomůže, ani když ho sebevětšími doušky užívají. Ve víně cítím chuť rodné země, vyhřáté paprsky slunce a požehnání shůry, rád se mu někdy odevzdám jako osudu a obdivuji jiskřivé barvy vín stejně jako půvaby žen, klesám do jeho náruče se smíchem poutníka odpočívajícího vleže na louce plné motýlů a květů, a těším se, až zas přijdu k rakvickému sklepu a můj jmenovec František s koštýřem v ruce slibně pronese – No, počkaj, však dnes uvidíš – a pohladí očima ty obří sudy, a chuť vína, moravská řeč a píseň, smích i slzy se zasnoubí na jazyce s nesmrtelnou duší, a já se s úctou vínu a zázrakům Božím pokloním, přátelé pohárků pravdy žité, po okraj slibně naplněných. Jan Schwarz
V Praze, v sídle Ekumenické rady církví v České republice (dále jen ERC v ČR) v Donské ulici, se 14. – 15. října uskutečnilo setkání Ekumenických rad církví České republiky a Rakouska. Bylo to první oficiální setkání ERC těchto zemí. Jednání obou stran začalo v pondělí v 16 h úvodní modlitbou pravoslavného arcibiskupa Kryštofa. Prvním bodem programu byl dialog o česko-rakouských vztazích. Diskusi moderoval prof. Pavel Filipi z Českobratrské církve evangelické. Celá debata se nesla v duchu vzájemného naslouchání, vysvětlování postojů k různým ožehavým otázkám, které obě strany cítí jako problematické, a zároveň v úsilí o usmíření a pochopení se. Dialog vyústil ve společné
závěrečné komuniké. Úterní ranní pobožnost připravila Hana Tonzarová z Církve československé husitské. Dopoledne předseda ERC - biskup Vladislav Volný informoval společně s prezidentkou rakouské ERC Christiane Gleixner o práci ekumenických rad v obou zemích. Po obědě PhDr. Jan Stříbrný z Římskokatolické církve a synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Smetana uvedli svými krátkými referáty další téma – Chartu Oecumenicu. Dvoudenní setkání skončilo těsně před šestou hodinou večerní, kdy rakouská delegace odcestovala vlakem zpět do Vídně. Jitka Krausová vedoucí tajemnice ERC v ČR
Neobvyklý čestný doktorát Není zcela obvyklé, aby římskokatolická teologická fakulta udělila svůj čestný doktorát ženě - evangelické farářce. Nebojte se, nestalo se to u nás, ale v sousedním Německu. Zmíněnou fakultou byla ona v městě Tübingen a onou farářkou Helga Hiller, dlouholetá pracovnice v hnutí Světového dne modliteb (SDM). Helga bývala evropskou delegátkou a zasazovala se o hlubší ekumenické vztahy v SDM (původně toto hnutí vycházelo z protestantské tradice, nyní staví na 3 světových křesťanských směrech - protestantském, římskokatolickém a pravoslavném, jejichž zástupkyně musí být ve vrcholném mezinárodním orgánu).
Helga vydala nedávno v Německu velmi zajímavou vědeckou a čtivou knihu o SDM a jeho světové historii. Jedním z ohlasů se stal zmíněný čestný doktorát theologie. Slavnostnímu shromáždění byla přítomna ve funkci evropské členky světového výboru SDM (7. rokem působící ve funkci) naše sestra farářka Mgr. Alena Naimanová z Rychnova nad Kněžnou. Několik set přítomných účastníků z německé i zahraniční ekumeny ocenilo dlouhotrvajícím potleskem Helžinu práci a ocenění. Díky práci v SDM se o naší církvi ví v zemích, které modlitební den podporují (více než 170 zemí světa). (nai)
Oslavy Jana Žižky na Žižkově V neděli 13. října se v odpoledních hodinách konalo v zaplněném Žižkově sboru v Praze 3 již tradiční setkání věnované životu a dílu husitského válečníka. V řadě přednášejících z posledních let vystoupil zde např. doc. J. B. Lášek. V tomto roce přednášel a celý program setkání připravil i vedl emeritní patriarcha Josef Špak. Ve své přednášce věnoval pozornost především časové, jen z některých motivů Pekařova díla vycházející publicistiky. Odsoudil např. srovnání Jana Žižky s moderními teroristy naší doby. K tomu lze dodat, že i nejnovější bádání o Josefu Pekařovi (Hanzal, Čechura aj.) odkazuje obdobné publicisticko-žurnalistické projevy do oblasti bájí. Jde
o (z kontextu Pekařova vývoje) vytržené důrazy užité často bez porozumění k pohybu české husitologie 20. století, jež však mají poměrně významný dosah na veřejnost. Přednáška přinesla cenné varování církvi před takto padlou publicistikou a přiblížila husitského hejtmana jako i dnes živou osobnost, která si svojí inspirací Kristem a jeho zákonem zaslouží stálou pozornost. Mluvené slovo přednášejícího souznělo s převážně husitskými písněmi souboru Vyšehrad. Obojí se stalo zvěstným a krásným svědectvím o době, pro níž se slovo Boží i program duchovní obnovy církve stal ústředním. (FÚ)
ČZ 45/02
Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane... Teolog J. C. Ryle o horském kázání mimo jiné napsal: „Pán Ježíš ukončuje kázání na hoře oddílem praktického použití, které se dotýká srdce. Obrací se od falešných proroků k falešným vyznavačům od nezdravých učitelů k nezdravým posluchačům.“ Naše otázka zní: Co a kdo jsou falešní vyznavači? Můžeme snad mezi ně patřit i my, kteří chodíme skoro každou neděli do sboru? Pán Ježíš nám dnes jasně říká, že můžeme, alepoň občas. A to tehdy, když svoji víru vyznáváme pouze ústy. Víte, neprojela jsem zrovna mnoho zemí. Ale po revoluci 1989 jsem přece jen v několika tzv. „západních zemích“ byla. A protože jsem se jako duchovní pohybovala v křesťanských společenstvích různých církví té které země, zjistila jsem občas, že tzv. „chození do kostela“ či návštěvy různých sborových aktivit, jsou ne vždy, ale také ne zřídka - ryze společenskou záležitostí. Prostě - jít v neděli do sboru se patří! A mám-li navíc významnější společenské postavení je dobré, být členem nějakého staršovstva či představenstva sboru. Zvyšuje to mou prestiž a věrohodnost. Známe to přece z historie: dříve mívala šlechta a po ní bohatí lidé, statkáři apod. svoje lavice v kostelech a ty vždy byly vpředu, aby je všichni viděli. Myslíte si sestry a bratří, že dnes tomu už není? No, soudě podle našich sborů, raději sedáváme možná i z falešné skromnosti - raději vzadu. Obojí je to extrém. Onehdy jsem si uvědomila, jak často při krátké modlitbě před vyznáním hříchů vyzývám shromáždění, aby ztišilo své srdce. To jest, abychom se soustředili opravdu na slova lítosti a pokání,
abychom věděli, co naše ústa odříkávají a jaký smysl námi vyslovené věty mají. Ano, i my často nazýváme Ježíše Pánem. Nebo si ho dokonce podomácku přivlastňujeme úslovím „náš Pán...“ - řekl to a to, udělal to či ono. Jistě to myslíme v dobrém. Ale pozor! Oháníme-li se často Pánem Ježíšem potom můžeme ostatním připadat přemrštění a fanatičtí a od víry spíše odrazovat, než k ní někoho druhého přivést. Uvědomme si, že po Kristově smrti a vzkříšení první křesťané pochopitelně věděli, co činí, když jej nazývali Pánem. Byl to božský titul, překlad hebrejského slova JAHVE v řecky psaném Starém zákoně. Bylo to tedy přesné a pravověrné vyznání božství Pána Ježíše Krista. Ježíš jistě věděl, o čem mluví, když řekl tu zvláštní větu, která nás dráždí: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského...“ Je to varování a konstatování skutečnosti. Ježíš znal lidi a znal dobře zákoníky, kteří měli plná ústa Hospodina a modliteb na veřejnosti, jen aby ukázali svoji zbožnost - ale Ježíš o nich prohlašoval, že uvnitř jsou plni nečistoty a hříchu. Nazýval je příhodně obílenými hroby! Nikdy nezapomínejme sestry a bratří na druhou půlku Ježíšova prohlášení: „...do království nebeského vejde ten, kdo činí vůli mého nebeského Otce.“ Někteří křesťané dnes a já věřím, že my k nim snad nepatříme, rádi vyslovují na podepření své svatosti věty jako: „Pán mi řekl... Pán skrze mne učinil... Mám vám vyřídit já od Pána... atd.“ Ježíš už dopředu řekl, že takovíto lidé budou a že se to bude týkat falešných proroctví, dokonce vyhánění démonů /moderní
Hrst moudrostí z internetu Napsal Andy Rooney - muž který má dar říci málo slovy tak mnoho… Naučil jsem se, že: * nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já * když jsi zamilovaný, je to na tobě vidět * stačí aby jeden člověk řekl: „Cítím se s tebou dobře“, abych se cítil dobře * mít dítě usínající v náručí je tím nejkřehčím krásným pocitem na světě * být přátelský a laskavý je více než mít pravdu * nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte * vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho, když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem * nezáleží jak váženým jsi v životě. Každý potřebuje přítele, který s ním dokáže dělat i hlouposti
3
NAD PÍSMEM
* všichni někdy potřebují držet v dlani něčí ruku a srdce, které jim rozumí * malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera, když jsem byl malý, učinila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl * bychom měli být rádi, když nám Bůh nedává vše, oč ho žádáme * právě malé každodenní události dělají život velkolepým * pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován * Pán neučinil vše v jeden den. Což mě nutí k zamyšlení, jestli já bych měl? * ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou * když plánuji jít společnou cestou s někým, dávám mu současně možnost aby mi ubližoval
Mt 7,21 - 23 zaříkávání, uzdravování či léčitelství/. Dejme si pozor na takovéto lidi a dejme si pozor na to, co vyslovují naše ústa a srdce na tom nemá žádný podíl! Nám se totiž někdy může zdát, že naše víra je proti víře těch zdánlivě horlivých jaksi chabá a bezbarvá. A přece právě těmto horlivcům říká Pán Ježíš své „homologésó“ tj. vyznání: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne činitelé nepravostí.“ Jistě, jsou chvíle a místa, kdy je potřebné a správné vyznat svoji víru, ale je třeba ji nejen vyslovit slovy, ale dosvědčit i skutky. I kdybychom se tisíckrát oháněli Ježíšovým jménem a náš život tomu neodpovídal, co myslíte, že nám jednou Kristus řekne? Vždy si uvědomme, že naše srdce musí být účastno našeho vyzání, to je ta pravá láska o které jsme četli v Pavlově listu do Korintu /1 K 4,1-4; 1 K 13,1-8/. A Pavlova slova nepatří jen vám, řadovým věřícím, ale patří stejně tak nám, duchovním a zvěstovatelům evangelia - a nám ještě důrazněji, věřte! Neboť: „...od správců se pak nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným...“ tj. pravdivým. Svému žáku a příteli Timoteovi pak Pavel napsal: „Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis: Pán zná ty, kdo jsou jeho...“ 2 Tm 2,10. Když jsme děkovali za úrodu a dary pro tělo, jistě jsme děkovali také za duchovní pokrm. Kéž jej přijímáme se skromností a neplýtváme zbytečnými gesty, klaněním a zbožnými frázemi. Důraz pro nás je na srdce a poslušnost. Kéž tedy nikdo z nás nemusí jednou uslyšet Kristovu výtku: „Proč mne oslovujete Pane, Pane a nečiníte, co říkám?...“ L 6,46 Amen. Jana Chaloupková * láska, ne čas, zhojí všechny rány * nejlehčí cesta vyrůst jako osobnost je obklopit se lidmi chytřejšími, než jsem já * každý, koho potkáš, si zaslouží být pozdraven s úsměvem * nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ * jestliže jsi naplněn trpkostí, štěstí zakotví někde jinde * každý by měl svoje slova udržovat jemná a něžná, protože zítra se k němu mohou vrátit * úsměv je nejlevnější způsob jak zlepšit svůj vzhled * každý by chtěl žít na vrcholu, ale všechno štěstí a růst se uskutečňuje při cestě tam * nejlepší je dávat rady jen ve dvou případech: pokud jsi o ně požádán nebo při nebezpečí ohrožení života * čím méně času musím strávit prací, tím více věcí udělám Vybrala (red)
4
TÉMA TÝDNE
ČZ 45/02
NAPLNIT SOUČASNÉ SNAŽENÍ MRAVNÍ I POZNÁNÍ VĚDECKÉ DUCHEM KRISTOVÝM
Na 3. zasedání VIII. sněmu byla přijata nová Ústava Sněmovní modlitba 3. zasedání VIII. sněmu
Adam a Eva - plastika Lukáše Nývlta Dokončení ze str. 1 vid Tonzar, Th.D. Zástupci jednotlivých diecézí návrh doporučili k přijetí. K předloze Ústavy následovala diskuse v plénu, do které se zapojili jednotliví delegáti. Diskusní příspěvky musely být vymezeny časovým limitem dvou minut. V diskusi zazněl například návrh, aby Ústavu schvalovala každá náboženská obec zvlášť. Teprve po schválení náboženské obce by byla platná. Tím by však byla popřena autorita sněmu a došlo by k atomizaci církve. Výhrady byly také vůči pojmu "vikář" z obavy potlačení úlohy laiků v rámci okrsků. Když nebyly již žádné další diskusní příspěvky a připomínky, byla vyhlášena přestávka. Všechny přednesené připomínky a předložené pozměňovací návrhy byly projednávány s důkladností v Legislativně-právním výboru za účasti zástupců diecézí, kteří se na tvorbě Ústavy podíleli, a za účasti členů naukového výboru. Pak se v plénu o jednotlivých pozměňovacích návrzích hlasovalo aklamací. V době hlasování vedl sněmovní jednání pražský biskup Mgr. Karel Bican. Těsné hlasování bylo v případě změny názvu z "okrsku" na "vikariát", z "předsedy, předsedkyně okrsku" na "vikář", "vikářka". Tato změna názvu pomocné pastorační funkce byla nako-
Hospodine, svatý Bože a milosrdný náš Otče, děkujeme ti za to, že jsi nás dnes takto shromáždil před svou tvář a že nás svoláváš jako svůj zvláštní lid - církev Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána. On je tvůj pravý obraz, Prvorozený všeho stvoření, Alfa i Omega. On je hlavou jediné církve, nebeské i pozemské. Tvé jméno buď pochváleno. Odpusť nám, Pane Ježíši Kriste, naše lidská selhání a rozdělení církve v minulosti i přítomnosti. Nejednota, neláska a nevraživost jsou známkou naší nedospělosti a hříšnosti. Ty chceš, aby tvoji učedníci žili v jednotě, tak jako ty jsi v jednotě se svým Otcem. Za nás všechny jsi trpěl a přinesl nejvyšší oběť smíření. Prosíme, veď svou církev k opravdové jednotě v řádu své lásky. Veď k porozumění, smíření a k životu ve spravedlnosti všechny lidi v naší vlasti, v zemích Evropy a na celé tebou stvořené zemi. Prosíme tě, Bože, za dar svatého Ducha, ať se stane obnovující mocí a silou v husitské církvi, aby v přítomné době naše svědectví evangelia bylo účinné. Ať nás vede tvůj Duch k životu ve tvých řádech. Dej, ať nepodlehneme falešných naukám, které odvádějí od Krista, ale setrváváme ve tvém Slově. Dej, ať shromáždění sněmu je vedeno a požehnáno tvou přítomností. Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi. Na tebe s důvěrou čekáme. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému po věky věků. Amen. nec přijata. O Ústavě jako celku se hlasovalo tajným hlasováním. Aby mohla být nová Ústava přijata, byl nutný dvoutřetinový souhlas. V čase hlasování o Ústavě bylo přítomno 386 delegátů z 211 náboženských obcí. Celkem bylo odevzdáno 386 hlasovacích lístků; z toho pro přijetí Ústavy hlasovalo 337 delegátů (87,3 % ze všech hlasů), proti přijetí bylo 45 delegátů, zdrželi se 4 delegáti. Tím předloha č. 9 Ústava Církve československé husitské byla ve znění schválených pozměňovacích návrhů rozhodující většinou sněmu přijata. Hlasování ukázalo odpovědný přístup většiny delegátů k tomuto významnému dokumentu naší církve.
Rezoluce naukového výboru Pro toto zasedání sněmu připravil naukový výbor z iniciativy prof. ThDr. Z. Kučery návrh rezoluce. Tato rezoluce se vztahuje nejen k úkolům naukového výboru, ale zaujímá postoje k aktuální situaci Církve československé husitské uprostřed dynamických změn současné společnosti směřující do Evropské unie. Proto byly některé její části zapracovány přímo do závěrečného Usnesení: „Ústřední motiv, který vede CČSH k novému promýšlení její léty osvědčené instituční podoby a organizační činnosti, souvisí s dalekosáhlými sociálními, hos-
podářskými, kulturními i myšlenkovými proměnami, jimiž naše společnost prochází a jejichž trvalou tvářnost nelze dohlédnout. K pohotovosti víry patří správně vnímat a odpovídat na postupy, jimiž v současné době prochází i vztah náboženství a společnosti, církve a státu. Na prvním místě jde o zásadu konfesně a nábožensky nestranného státu, právně zaručujícího rovnost vyznání a světových názorů. Ta se v zájmu státu i církve, jak to ukazuje zkušenost především z Německa, ale i jiných států Evropské unie, sjednává smlouvami, které uzavírají stát či země se subjekty mezinárodního práva či místní církevní společenství. Máme za to, že je vhodné, aby naše církev prostřednictvím Ústřední rady CČSH o obdobnou smlouvu mezi Českou republikou a CČSH usilovala samostatně, v případě potřeby v ekumenické spolupráci. Při přípravě a projednávání smlouvy je třeba dbát o to, aby byl vzat v úvahu čtyřicetiletý státně ateistický útlak náboženství, jímž naše církev tak jako sesterská církevní společenství trpěla, musela mu odolávat a nemohla se podle svého přesvědčení rozvíjet. Z tohoto hlediska je třeba vzít v úvahu otázku hospodářského zabezpečení činnosti církevní, jež z principu moderní církve vždy liturgickým a
5
ČZ 45/02 pastoračním působením daleko přesahovala do oblasti kulturní, sociální a školské, a jež byla v době útlaku zakazována a potlačována. Je třeba, aby církev podporovala výuku náboženství či etiky ve všech stupních školství, jak to odpovídá humanistickým tradicím českého školství a je to zcela běžné v sousedních státech Evropské unie“.
Další sněmovní úkoly Třetí zasedání se stalo přijetím nové Ústavy nejen významným mezníkem probíhajícího VIII. sněmu, ale také významným historickým okamžikem dějinné cesty Církve československé husitské. Ústava nahradila dosavadní Zřízení z roku 1961. Sněmovní proces však pokračuje. Byly proto potvrzeny stávající a stanoveny nové následující úkoly ve dvou časových horizontech. V kratším časovém horizontu sněm ukládá příslušným výborům připravit návrhy nezbytných novel všech souvisejících řádů CČSH v souladu s přijatou Ústavou, zejména Organizační řád, Hospodářský řád a Řád duchovenské služby. Konkrétně bylo uloženo Legislativně-právnímu výboru připravit Organizační řád, Ekonomickému výboru spolu s Legislativně-právním dopracovat Hospodářský řád, Pastoračně-výchovnému spolu s Legislativně-právním novelizovat Řád duchovenské služby. Časovým termínem je nejbližší zasedání církevního zastupitelstva, které se bude konat v prosinci tohoto roku. Dále je třeba připravit do 31. 12. 2003 návrhy nových řádů po projednání v celocírkevní diskusi a při využití námětů přednesených na sněmu. V delším časovém horizontu byly stanoveny, respektive potvrzeny tyto úkoly: dokon-
Tajemník legislativně právního výboru JUDr. Jiří Čáp odpovídal i o přestávkách čit komentář k Základům víry CČSH a pracovat na přípravě ekleziologických částí Ústavy, dopracovat sociálně-etický dokument a liturgické texty i pastorální pravidla ke svátostem. Tyto předlohy, již rozpracované, mají být připraveny a dokončeny pro 4. zasedání VIII. řádného sněmu, které bylo stanoveno na rok 2005. Tím se otevírá možnost důkladné odborné práce i široké celocírkevní diskuse o mnohých aktuálních tématech věroučných, etických, pastorálních a liturgických. Jestliže 1. a 2. zasedání mělo slavnostní a proklamativní charakter, 3. zasedání a období bezprostředně po něm se soustřeďuje na řády církve, pak příprava 4. zasedání se bude soustřeďovat na duchovní tématiku na pravdy víry, etické otázky, normy a nové
Předsednictvo třetího zasedání VIII. sněmu sleduje průběh jednání
cesty naší liturgické a pastorační praxe. Diskuse o těchto duchovních tématech je však smysluplná a užitečná za předpokladu, že jsou respektovány v církvi určité dané řády a pravidla, které mají budující (oikodomický) význam. „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“ (Micheáš 6,8). „Všechno ať se děje slušně a podle řádu“ (1 Korintským 14,40). Tomáš Butta Foto ze sněmu: Petr Bezdička a Jan Pacovský
Výtvarná soutěž Českého zápasu Pro delegáty 3. zasedání VIII. sněmu byla v Komenského sálku připravena výstava prací, které děti zaslaly do soutěže Českého zápasu. Soutěž na biblické téma byla vyhlášena ve čtyřech kategoriích (do 9 let, 10 - 12 let, 13 - 15 let a nejstarší do 18 let). Technika výtvarného projevu nebyla omezena. Výsledky měly být vyhlášeny před sněmem a ocenění předána před zahájením, srpnové povodně však tento plán zmařily. Zatím byla provedena anketa mezi delegáty sněmu, kteří vybírali po třech nejlepších pracech z každé kategorie. Protože zájem byl opravdu velký, rozhodla redakce výstavu prací v Komenského sálku ponechat až do konce listopadu a hodnocení provést až v adventu. Zatím lze napsat, že největší obdiv sklidily plastiky šestnáctiletého Lukáše Nývlta z Náchoda. Někteří delegáti dokonce měli zájem je koupit a použít jich k výzdobě svých sborů. Byli udiveni vyzrálostí výtvarného projevu i prožitím biblických témat. (red)
6
ČZ 45/02
AKTUÁLNĚ
Nový typ kněze naší církve? Rozhodně nebudu sám, kdo s otevřenými ústy sleduje zvyšující se počet duchovních s originálním přístupem ke své pastorační činnosti. Možná bych neměl používat slovo originální, protože řada těchto postupů se objevuje v naší církvi již několik desítek let. Mám však dojem, že nyní jsou tyto praktiky dovedeny k dokonalosti. K často přetřásané otázce zevnějšku těchto kněží se ani nechci vyjadřovat, neboť o kouzlu kolárku zde byly napsány stohy papíru. Snad jen chybějící či odepínající (nikdo přece neví, kdy se to může otočit) kalich na taláru mě občas vyvede z míry. Více pozornosti však věnuji oblasti praktického působení některých nových farářů a jejich schopnosti či ochoty oslovovat své okolí. Vzhledem k tomu, že poslední dobou nastupují duchovní i na místa, kde o naší církvi panuje matná vzpomínka jen u opravdu kmetské části zdejší populace, by se dalo očekávat vroucí odhodlání nových kněží k rozsáhlé misijní činnosti. K této naději se tím více upínáme, čím více si uvědomujeme výši aktivity některých stávajících duchovních. Myslím tím například situaci, kdy farář pro nával pracovních povinností ani nestačí na svém působišti vyvěsit cedulku s názvem naší církve a dobou konání bohoslužeb. Pravděpodobnost tohoto jevu se zřejmě zvyšuje se vzrůstající vzdáleností místa
trvalého pobytu kněze od sídla své farnosti. Musím vždy smeknout klobouk před duchovními, kteří ze svého pražského bydliště dokáží vykonávat pastorační činnosti i v té nejzapadlejší části naší vlasti. V této souvislosti si vzpomenu na vyprávění jednoho bratra o poměrech v jisté severočeské náboženské obci. Duchovní správu zde zajišťovala sestra farářka ze svého domova kdesi na Moravě. Čas od času zavítala do zmiňované náboženské obce navštívit své příbuzné a při té příležitosti zde vykonala bohoslužby. Věřím, že její platové ohodnocení se lišilo od mzdy faráře každodenně plnícího své povinnosti. S ohledem na tyto bezesporu zajímavé skutečnosti jsme zřejmě všichni s napětím očekávali postup nových kněží, kteří se často ujímali farností nacházejících se v nepříliš radostném stavu. Náš optimismus se ale velice rychle změnil po zjištění, že řada právě uvedených duchovních má o svém poslání a činnosti docela jiné představy. Z jejich slov totiž vystupuje církev jako jakési s.r.o. Oni sami pak zde mají figurovat jako vedoucí jednotlivých poboček. Ve svém úsilí o zefektivnění podniku tak vytvářejí různé přidružené provozy kulturního, hospodářského, tělovýchovného a jiného charakteru, které sice v mnoha případech nemají s církví nic společného, ale zato přinášejí patřičný zisk. Jednotlivé kos-
Církev československá husitská i Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy si připomínají, že v tyto dny uplynulo již dvacet pět let od odchodu novozákonního teologa prof. Dr. J. Mánka. Kromě toho je třeba zmínit, že letos by se dožil devadesáti let. Vzpomínat na prof. Mánka znamená provést přehlídku jeho knih a odborných studií, skript, nesčetných příspěvků do našeho Českého zápasu a také hodnotit jeho práci na novém ekumenickém překladu Bible, mnohaletou činnost na fakultě ve funkci vedoucího biblické katedry i akademického funkcionáře. V církvi je nejvíce vzpomínán jako duchovní s nezapomenutelnými kázáními a přednáškami na synodách, konferencích i v náboženských obcích. Mánkovo jméno je dobře známo v české ekumenické veřejnosti a ve společnosti novozákonních badatelů Studiorum Novi Testamenti Societas. Někdejší stu-
denti na prof. Mánka vzpomínají co ředitele bohoslovecké koleje, starší duchovní jako na teologa, který vedle „vysoké“ teologie nezapomínal na faráře po stránce jejich praktické činnosti a pomáhal jim připravovat nedělní kázání rozborem biblických textů. Známá je i Mánkova činnost v oblasti literární a jeho vynikající znalost
tely a fary se pak mění v tržnice, tělocvičny, kočičí farmy nebo i obřadní síně pro psy. Chybějí vlastně jen erotické salony. Nové aktivity však natolik svazují dotyčné kněze, že jim již nezbývá mnoho času na vlastní pastorační činnost. Mluvím-li za svůj region, tak díky tomuto trendu, musí například náš bratr farář vykonávat křty, svatby a pohřby téměř na uzemí poloviny severních Čech. Do nedávné personální výměny zdejšího kněze plnil tyto úkony i v náboženské obci spravované předsedou okrsku. Malověrní farníci totiž pátrání po svém duchovním již po několika dnech vzdají a obrátí se s žádostí o církevní úkon do vedlejší náboženské obce místo toho, aby se i nadále pokoušeli lokalizovat místního kněze. Chyba je však i na našem bratru faráři, neboť svým plněním povinností uvádí řadu svých kolegů do nemilé situace, a tím poškozuje dobré jméno církve. Měl by se proto zvažovat jeho kázeňský postih. V souvislosti s různorodou činností řady kněží může leckterého všetečného člověka napadnout otázka, jak se na tento postup dívá místní rada starších. No, kdo není, nemůže se k ničemu vyjadřovat. Mnozí noví duchovní správci totiž najeli na praxi svých starších kolegů, a tak jejich dotazníky se jmény členů rady starších navozují asociaci slavného díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola Mrtvé duše. Trocha ruské klasiky nikdy neuškodí. Absence rady starších však nyní nemusí vyplývat jen z organizační či jiné neschopnosti dotyčného faráře, ale Dokončení na str. 7 cích teologickou práci u nás a jméno Mánek tam vůbec zmíněno není. Nicméně ten, kdo by se rád blíže seznámil s touto osobností, může sáhnout po jedné z posledních Mánkových knih, nazvané Ze smrti do života, a nalezne v ní mimo mnohé povzbuzení i připojený obraz jeho bohaté a pilné činnosti a bibliografii. Jistě i proto, abychom výše zmíněné zapomínání napravili, pořádá Ústřední rada CČSH spolu s Husitskou teologickou fakultou Karlovy univerzity vzpomínkové setkání, které se bude konat dne 28. listopadu. Bližší údaje budou uvedeny v našem tisku a na pozvánkách. Ovšem správně vzpomenout Jindřicha Mánka bude znamenat též začíst se do jeho knížek, laskavých i kritických, a dbát jeho mementa: ke křesťanovu slovu nechť patří vždy i čin lásky. Zdeněk Sázava, jeden z žáků
Dvě výročí prof. ThDr. Jindřicha Mánka kulturního života. I odtud dokázal vytěžit příklady pro kázání, které dodnes nic neztratily na zajímavosti. Nicméně dvacet pět let je již poměrně dlouhá doba, a tak je třeba konstatovat, že tento vynikající teolog 2. generace CČSH přestává být těm nejmladším v církvi známou osobností a učitelem biblických znalostí i orientace. Je to věru škoda, vždyť naprostá většina Mánkových prací neztratila nic na své kvalitě a mnohdy i aktuálnosti. Stačí se začíst do článků z poslední doby, hodnotí-
ČZ 45/02
Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ
7
Ekumena v Úvalech Už se stalo tradicí, že se v Úvalech křesťané různých konfesí schází ke společným modlitbám. Tentokrát se uskutečnilo ekumenické setkání v hojném počtu Církve bratrské, Českobratrské církve evangelické, Římskokatolické církve a Církve československé husitské dne 29. září pod názvem „S duchovní písní ke křesťanskému sbližování.“ Při tomto společném shromáždění vystoupily dva pěvecké sbory Pěvecký komorní soubor CHRISTI z Úval a pěvecký sbor Církve bratrské z Prahy - Žižkova, v jejichž podání zazněly staré i novější duchovní písně. Božím slovem posloužil bratr kazatel Jan Asszoneji z Církve bratrské svou úvahou o duchovní hudbě. Sestra farářka Jitka Pokorná z naší náboženské obce se zamyslela nad pravým využíváním času. Děkujeme za pěkný a příjemný duchovní prožitek. Rada starších
Nový typ kněze naší církve? Dokončení ze str. 6 třeba i z jeho osobního postoje ke svému okolí. Z chování některých kněží mám totiž pocit, že svoji pozici neberou jako bratrskou a ani jako otcovskou, ale spíše se vidí v postavení jeho blahorodí přeosvíceného pana faráře. Takový dokonalý jedinec pak přece nemůže potřebovat nějaké laiky, aby mu do jeho činnosti „kecali“. Maximálně si své kamarády či rodinné příslušníky jmenuje do specifických funkcí. Úděl služby Bohu a lidem je tak vyměněn za exhibici a aroganci. Odrazem zvláštního přístupu některých kněží bylo i sněmovní zasedání svolané pro volbu patriarchy. Každý účastník si mohl povšimnout určité vyhraněné skupinky duchovních, která vystupovala s vědomím, že je tady od toho, aby celému přihlouplému shromáždění vysvětlila, jak se věci mají. Po nezvolení jí navrhovaného kandidáta na patriarchu se již na dalším jednání druhý den v takto kompaktním provedení neobjevuje. Stoupenci tohoto směru se zřejmě s ohledem na volební výsledky povětšinou rozhodli, že pro příště se nemá cenu s ostatními primitivy o ničem bavit. Nás pak samozřejmě může zajímat, jakým způsobem tito duchovní, v rámci své misijní práce v převážně sekulárním prostředí, postupují. Naskýtá se zde možnost, že své nedostatky v komunikaci vyvažují zmiňovaní kněží celkovou erudovaností. Svědčí o tom kritická slova Martina Chadimy na adresu výsledku volby patriarchy v tom smyslu, že tento post obsadil člověk vyjadřující se jed-
noduchými teologickými frázemi. Na stránkách Nového zápasu pak argumentaci patriarchy charakterizuje jako „jednoduchost řešení bez ohledu na důsledky, žonglování s pojmy historického a teologického významu, plamenná hesla bez obsahu, mezi řádky čišící fundamentalismus“. Musím však přiznat, že jsem si na sněmu všiml zcela jiné věci. Zaujalo mě vystoupení jednoho z kandidátů, právě vysvěceného kněze, který sáhodlouze vykládal, co všechno pro církev dobrého neudělal. Jak jsem pochopil, jeho zvolení by přineslo plné kostely, nárůst členských kartoték o tisícové položky a vůbec celkové zlepšení stavu církve. Poručíme větru, dešti. Hlavně pak Hospodinu. To byly zřejmě ty hluboké teologické myšlenky. Mám obavu, že i kdyby vše, co Martin Chadima o našem patriarchovi řekl, se zakládalo na pravdě, ve srovnání s vystoupením tohoto kandidáta by vlastně šlo o vyznamenání. Nechci se tady pouštět do nějaké obhajoby patriarchy. Myslím si totiž, že je natolik schopný, aby se dostatečně obhájil sám. Nebudu tady patolízalsky oslavovat patriarchu s tím, že každý z čtenářů má tolik rozumu, aby vše mohl posoudit a zkonstatovat, zda z hloží rostou hrozny. Zároveň zde nehodlám útočit na Martina Chadimu. S jeho názory sice nesouhlasím, ale musím přiznat, že na rozdíl od řady svých kolegů alespoň na některé věci dokáže na určité úrovni reagovat. Koneckonců nejsem teolog a mé vědomosti v této oblasti mohou maximálně korespon-
dovat s mým zájmem o církevní dějiny. Tím více mě však překvapují znalosti některých našich nově ustanovených kněží. Nechci být náročný, ale pokud někdo považuje teologický rozměr Farského a Spisara za směšný, měl by alespoň znát díla těchto osobností. Obdobně to platí i pro středověké představitele české reformace.Vedle odborné způsobilosti mě zaráží i liturgický svéráz řady našich nových kněží. Mám pocit, že co náboženská obec, to jiná církev se zvláštní bohoslužbou - od baptistického shromáždění po římskokatolickou mši. Věřící, vyber si, máš z čeho. Možná jsem v některých aspektech trochu víc kritický, možná přeháním, ale jistě nebudu sám, kdo si myslí, že v našem duchovenském sboru není vše v pořádku. Některé dnes málo znatelné jevy mohou během velice krátké doby přerůst do nekontrolovatelných rozměrů. Na nás tak je, abychom dokázali těmto praktikám rázně čelit. Bůh totiž stojí především za těmi, kteří se nebojí mocných tohoto světa. Tuto skutečnost bychom si měli po schválení ústavy a přípravy Organizačního a Hospodářského řádu jasně uvědomit, neboť právě jejich znění může celou situaci v církvi podstatně ovlivnit. Jeden z výdobytků reformního hnutí, účast laiků na církevní správě, začíná být totiž řadě kněží více než trnem v oku. Při nastalé diskusi kolem podoby Organizačního a Hospodářského řádu by měli být všichni stoupenci aktivní role laiků v církvi více než na pozoru. Nepřítel je před hradbami. Běžte se podívat. Jan Krško
8 PRAHA 2 - NOVÉ MĚSTO. Náboženská obec zve na koncert INDICKÉ KLASICKÉ HUDBY, který se koná v neděli 3. listopadu od 19 h v barokní místnosti kostela sv. Václava (Resslova 6). Účinkují: Elena Kubiřková – esradž a Emil Heyrovský - tabla. Vstupné dobrovolné. Bližší informace na tel.: 224 911 069 (fú) PRAHA - ÚR. Kulturní rada svolává na úterý 12. listopadu v 10 h členy a zájemce o práci HUDEBNÍ SEKCE. Tato ustavující schůze se bude konat na farním úřadě náboženské obce Praha 1 - Staré Město, Kafkovo náměstí 3 (na dvoře) vedle chrámu sv. Mikuláše. (kr) PRAHA. Společnost Národní knihovny si vás dovoluje pozvat na svůj pořad Modré pondělí s Jindřiškou Kubáčovou pod názvem „Dům v Nádražní ulici“ dne 11. listopadu v 17 h v audiovizuálním sále (přízemí) v Národní knihovně - Klementinum. Vstup volný. (red) ŽATEC. Cestovní kancelář Sternturist připravila na 14. prosinec ve spolupráci s náboženskou obcí naší církve jednodenní výlet do SRN nazvaný „Kouzlo adventního Seiffenu“. Program: Muzeum hraček a krušnohorského řezbářství v Seiffenu, Adventní pěvecký koncert před radnicí, největší vánoční trhy v SRN, prohlídka řezbářské manufaktury a vzácného osmibokého barokního kostela, krojovaný hornický průvod s desítkami hornických kapel. V Olbernhau lze v muzeu zhlédnout pohyblivé betlémy, důlní dílnu, krajiny a krásné řezbářské práce. Adventní atmosféru umocní překrásná saská vánoční výzdoba. Cena zahrnuje dopravu autobusem, silniční daň v SRN, pojištění léčebných výloh a průvodcovské služby. Vstupy 2,5 eura pro děti a 5 eur pro dospělé si hradí účastníci. Cena je 460 Kč. Odjezd je od hotelu Diplomat, Praha 6 - Dejvice v 6 h. Předpokládaný příjezd je ve 20 h. Přihlášky přijímá Farní úřad Žatec, ThMgr. Jiří Adámek, tel.: 415 712 617 nebo CK Sternturist do 25. listopadu. (rst)
Prosba o pomoc Obracíme se s prosbou na naše rodiny v Praze, zda by nemohl někdo poskytnout podnájem studentce z naší náboženské obce a její přítelkyni. Jde o velice slušnou dívku, studentku sociálně-právní školy, která je pravidelnou účastnicí bohoslužeb. Rodina má čtyři velké děti a nemá možnost platit příliš vysoké nájemné. Budeme vděčni i za informaci. Farní úřad, Žďár nad Sázavou
Z CÍRKVE MLADÁ BOLESLAV. Darujeme pouze za odvoz 4 ks zářivkových světel. Šířka 34 cm, délka 125 cm, zachovalá, funkční. Informace na tel.: 326 322 180. (rst) ŠUMPERK. Náboženská obec pořádá 2. prosince v 18 h v modlitebně sborového domu (ul. generála Krátkého č. 14) adventní koncert houslového dueta - 1. housle - Jaroslav Trdla, 2. housle - Petra Babničová (jeho žákyně). Na koncertě zazní díla Jana Křtitele Vaňhala, Karla Stamice, Jiřího Bendy, A. Vivaldiho, A. Corelliho a další. Úvodní slovo bude mít farář Mgr. Jan Sladovník, průvodní slovo Blanka Konečná. Vstupné dobrovolné. (rst)
Nabídka Prodám hrobku v Praze na Olšanech. Informace na tel.: 728 384 574 (red)
Ze zahraniční ekumeny * Představitelé církví v Lotyšsku si dělají naděje, že volební vítězství stran pravého středu bude znamenat pozitivnější přístup ke křesťanům. „Lidé byli s dosavadní vládou nespokojeni a chtěli změnu. To, že polovina nového parlamentu jsou nové tváře, je dobré znamení,“ řekl Dzintas Laugalis, mluvčí lotyšské evangelické církve. Církve totiž od minulých vlád nezískávaly žádnou podporu. Od nové vlády si slibují spolupráci v mnoha oblastech. Prioritami evangelíků jsou vyučování náboženství a finanční podpora ze strany státu. Evangelíků je v Lotyšsku 13 %, římských katolíků 9 % a 6 % pravoslavných. * Menšinové protestantnské církve v Bělorusku kritizují přijetí nového zákona o náboženství, protože podle nich bude znamenat násilné uzavření mnohých protestantských společenství a následnou emigraci. Pokud prezident zákon podepíše, organizovaný modlitební život bude povolen je v registrovaných církvích a náboženských společnostech. Důsledkem bude znovuzavedení cenzury pro náboženskou literaturu a omezení výchovné a charitativní činnosti jen na církve, které mají nejméně 10 registrovaných obcí a působí v Bělorusku nejméně 20 let. (op)
ČZ 45/02
Misijní práce církve VÝSTAVA V JISTEBNICI V pamětní síni malíře Richarda Laudy byla 21. října slavnostně zahájena výstava Jistebnický kancionál pro 3. tisíciletí, kterou pořádá Církev československá husitská ve spolupráci s obcí Jistebnice za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a přispění Národního muzea a firmy AiP, která Jistebnický kancionál digitalizovala a tiskla. Výstavu slavnostně otevřel starosta obce Jistebnice pan ing. František Plocha, který zdůraznil světový věhlas této středověké památky, která byla před 130 lety objevena právě v Jistebnici. Za Církev československou husitskou zahájil výstavu bratr patriarcha ThDr. Jan Schwarz, jenž ve svém proslovu uvozeném žalmickým textem zmínil význam duchovní písně v době husitství a celé reformaci až do současnosti. Na závěr hovořil jeden z autorů textů výstavy bratr PhDr. Vladimír Sakař, CSc., o husitském hnutí, aby uvedl historické souvislosti, z nichž se Jistebnický kancionál rodil. Proslovy řečníků byly lemovány úvodním vystoupením příbramského komorního sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra pod vedením Mgr. Hany Tonzarové, v jehož podání zazněly písně z Jistebnického kancionálu ve sborové úpravě Z. Čepa a J. Urbance. Na závěr slavnostního zahájení pak zazněly písně z Jistebnického kancionálu v podání místního dětského flétnového souboru pod vedením paní Maděrové. Poté si přítomní mohli jako první prohlédnout vybrané tisky této významné středověké rukopisné památky s odbornými doprovodnými texty PhDr. Hany Vlhové – Wörner PhD., a s doprovodným textem PhDr. Vladimíra Sakaře, CSc. k písni „Ktož jsú Boží bojovníci“, jíž je věnován jeden z panelů. Další stránky pak mohli návštěvníci zhlédnout i na monitoru počítače – komunikačním prostředku 3. tisíciletí, jenž je umístěn přímo proti jedné ze tří existujících kopií Jistebnického kancionálu. Název výstavy „Jistebnický kancionál pro 3. tisíciletí“ tak koresponduje s jejím obsahem, neboť záměrem pořadatelů je zpřístupnit tento středověký skvost současné veřejnosti a ukázat ho jako stále živou historii. I vy nyní máte jedinečnou možnost seznámit se blíže s touto neocenitelnou pokladnicí naší kultury na této výstavě, která potrvá do 29. listopadu. Hana Tonzarová
ČESKÝ ZÁPAS - týdeník Církve československé husitské Vydává Ústřední rada CČSH, šéfredaktorka: Dr. Helena Noemi Bastlová, grafik: Jan Rohlíček Adresa: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 fax: 220 398 123, e-mail:
[email protected], Tiskne: OMIKRON - NV s.r.o., Modřišice 77, 511 01 Turnov MK ČR E 127 Distribuce: A.L.L. production spol. s. r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 234 092 857 ISSN 0323-1321
