Č E S K Ý Z Á PA S Týdeník Církve československé husitské * ročník 82 * 11. srpna 2002 * cena 6 Kč
Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo.
Mt 6, 22b
33 (Mt 6, 22-23)
Dlouho očekávaná smlouva s Vatikánem podepsána Prvním významným aktem nového ministra zahraničí Cyrila Svobody byl bezesporu slavnostní podpis pod smlouvou, která upravuje vztahy mezi Českou republikou a Vatikánem. Na textu této smlouvy pracovali experti řadu let. Nyní musí být ještě ratifikována parlamentem, kde její přijetí pravděpodobně nebude snadné. Na straně jedné uvádí mluvčí ČBK Daniel Herman, že smlouva přinese prospěch i všem ostatním církvím, na straně druhé tvrdí vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty UK prof. Václav Pavlíček, že smlouva pomíjí suverenitu našeho státu. Kromě několika údajů o Vatikánu zveřejňujeme i celý text smlouvy, aby si naši čtenáři mohli udělat názor sami. Vatikánský městský stát je na území Říma na místě bývalých zahrad císaře Nera. Má vlastní spoje (rozhlas, poštu), kontroluje deník Osservatore Romano. Právní režim tohoto státu vymezují Lateránské dohody mezi Itálií a Svatým stolcem z r. 1929 a následný konkordát z r. 1984. Rozloha včetně ostatních extrateritoriálních území (některé baziliky, více než deset paláců a letní sídlo papeže v Albánských horách je asi 700 000 m2. Počet osob ubytovaných přímo na vatikánském území je v současné době 321, počet držitelů vatikánského pasu je 474. Na zajištění chodu se podílí asi 1400 osob. Úředními jazyky jsou italština, francouzština a latina. Měnou je nyní euro. Státní zřízení lze charakterizovat jako teokratickou absolutní monarchii v čele s voleným papežem. Praktické řízení církevních, politických a hospodářských záležitostí papež deleguje na Římskou kurii. Vzhledem k delegovanému charakteru výkonu svých funkcí ("ve jménu a pod autoritou papeže"), musí být v zásadě všechna důležitější rozhodnutí schválena papežem. Vrcholným výkonným orgánem je Státní sekretariát, meritorní církevní agenda přísluší 9 kongregacím, 3 soudům, 11 papežským radám a 3 úřadům. Reprezentativní a pořádkovou funkci plní papežská švýcarská garda. Papež je volený
doživotně tajným hlasováním konkláve kardinálů, kteří nepřesáhli věk 80 let. Soustřeďuje ve svých rukou nejvyšší zákonodárnou, výkonnou i soudní pravomoc. Pojem "Svatý stolec" označuje souhrn osoby papeže a římské kurie a v tomto smyslu je nositelem státní suverenity a mezinárodněprávní subjektivity (velvyslanectví jsou formálně akreditována při Svatém stolci). Informace o stavu ekonomiky a zejména o zahraničních obchodních transakcích Vatikán poskytuje v omezeném rozsahu. Příjmová složka pochází z investic, které Vatikán realizuje prostřednictvím vlastního finančního ústavu, významný je i příjem z pronájmu nemovitostí. Vztahy s Českou republikou stručně: * V říjnu 1919 uznává Svatý stolec Československo. * Prvním naším velvyslancem je K. Krofta (1920). * V souvislosti s oslavami výročí upálení Mistra Jana Husa vzniká mezi oběma stranami určité napětí, které vrcholí dočasným odvoláním apoštolského nuncia (1925). * Oboustranné úsilí o znovunastolení rovnováhy je zhmotněno podpisem mezivládního dokumentu Modus vivendi (1928). * Po vzniku Protektorátu a Slovenského štátu
Svatý stolec nekomunikuje s naší exilovou vládou v Londýně. * V r. 1945 obnovuje pražská nunciatura svoji činnost. * Našimi poválečnými velvyslanci se postupně stávají A. Maixner a I. Rath. * Proticírkevní tažení kulminuje v r. 1950 vypovězením zástupců Svatého stolce z Prahy. Diplomatické styky jsou tak na 40 let přerušeny, aniž by byly oficiálně ukončeny. * ČSFR obnovuje své diplomatické styky se Svatým stolcem (19.4.1990). * 21. prosince 1990 předává pověřovací listiny papeži Janu Pavlovi II. první velvyslanec demokratického Československa - F.X.Halas. * Svatý stolec je zastoupen v ČSFR apoštolským nunciem Mons. G. Coppou. * Po rozpadu federace uznává Vatikán Českou republiku k 1.1.1993. * 28. června 1999 předává pověřovací listiny současný velvyslanec Martin Stropnický. * V červenci 2001 završuje svou dlouholetou úspěšnou misi apoštolský nuncius Giovanni Coppa, kterého vystřídal Erwin Ender (předání pověřovacích listin dne 15.8.2001). * V dubnu 2000 jsou zahájena jednání o bilaterální smlouvě mezi ČR a Svatým stolcem. * 25.7.2002 podpis smlouvy, jejíž text přinášíme na str. 4 a 5. (red)
2
OZVĚNY
ČZ 33/02
Svatební
Otčenáš Alfonse Muchy
Patřím ke generaci, která vyrůstala v době minisukní, odhalené dívčí nohy mi připadaly být normální záležitostí, desetiletého kluka víc zajímaly lodě, kosmonauti na Měsíci a hlavně dobrodružné knížky, ladné křivky rafinovaně rozloženého svalstva na ženském těle mě příliš nevzrušovaly, to tedy ne. Daleko víc jsem se divil reakcím tet a babiček, které se v bouřlivém jaru 68. roku pohoršovaly nad každou krátkou sukní – Že se nestydíš, nestydo – pravila paní na ulici k procházející dívce – já být tvou matkou, hnala bych tě z domu. – A babičky přizvukovaly – Kdepak, dnešní mládež v sobě nemá kouska studu, to by se dřív nemohlo stát, slušné děvče na veřejnosti neukázalo ani kotník, a když se uvolilo odhalit nožku, svatba byla v dohledu, ale teď? Hanba vyjít na ulici. Tahle scéna mi vrtala hlavou, proč mládenci toužili hledět na lýtka vyvolené dívky a pak za to oba spadli z kazatelny, čili měli ohlášky, jak ženich spatřil dívčí kolena a už si vedl milou k oltáři; za mák jsem tomu nerozuměl, časem jsem pochopil, že to mohlo být trochu jinak, ale vím, hodně se změnilo, bodejť by ne. Byl jsem nedávno na svatbě, hostů všude jako much a ženich se rozhod’, že půjde spát pro dnešek raděj’ dom’. – Ty nebudeš spát se svou ženou? – divil se otec nevěsty. – Co je to za svatební noc? – a sprásk’ překvapením ruce a svolával hromy a blesky na takové pořádky, za chvíli to vypadalo jak před rozvodem a novomanželé jen koukali, až se ten zeťák zeptal, jestli táta nespad’ z višně, jako by netušil, kolik těch svatebních nocí už mají oba za sebou a v kolikátém je nevěsta měsíci, a tohle tchána rozkatilo a nastala mela – Jak může to manželství dopadnout, když už teď spíte odděleně? – volal zděšeně. – To já se od mámy nehnul na krok, viď mámo? Prostě svatba jak řemen. Pomalu připomínala anekdotu, kdy na dotaz nevěsty, cože je to venku za kravál, ženich odpoví – Ale nic, moje děti a tvoje děti bijí dohromady naše děti. – A taky Bedřich Engels mi přišel na mysl s proroctvím o lidském pokroku – Je to skok lidstva z říše nutnosti do říše svobody – Ovšem v případě téhle svatby to bylo možná přesně naopak, přátelé moderního kroku a dalekosáhlých skoků, někdy je přece jen lepší do všeho míň šťourat a místo rekordů ve skoku dalekém se raděj’ pomalu šourat. Jan Schwarz
Navštívit stále ještě novotou zářící Obecní dům Praha, je pro mne dosud velkým svátkem. Nejsem zřejmě sama. Svědčí o tom nejen zástupy návštěvníků z domova i z ciziny - včetně nedávné návštěvy japonské císařovny - ale i bezmezné nadšení a vztah všech zaměstnanců, jakož i ředitele Františka Laudáta, k této nádherné budově. Všude je to krásné, nikde ani smítka, na všech stranách nevídaná ochota, ba i úsměv. K tomu všemu ještě bohatý a rozmanitý program, včetně velkého výběru publikací i secesních uměleckých předmětů, nabízených v příjemném informačním středisku, kde lze navíc posedět i u šálku dobré kávy. Uvítala jsem proto další možnost, kterou mi poskytla výstava, jež představuje Obecní dům pod názvem: „Alfons Mucha - Paříž 1900“. Jedná se o díla, která vznikla v souvislosti s proslulou světovou výstavou. Výstava má dvě části. Jedna z nich, kterou se hodlám v této úvaze zabývat, je věnována souboru Muchových prací pro bibliofilské vydání knihy Le Pater/Otčenáš. Je to nepochybně jedinečná příležitost shlédnout dílo, které je ve vlastnictví nadace Neumann, Gingis, Švýcarsko. Představuje nám úspěšného Alfonse Muchu, který je ve svých devětatřiceti letech na
vrcholu svých tvůrčích schopností, ve chvíli, kdy je na cestě ke hledání smyslu života. Vstupuje do zednářské lóže. Pohrouží se do studia, chce pomoci porozumět sobě i druhým. Výsledkem jeho snah je vlastní textová a obrazová interpretace Otčenáše. Výsledek je zajímavý. Nemohu však s ním souhlasit, pokud jej budu posuzovat z hlediska své víry. Jeho myšlenkový postup je tak typický pro řadu intelektuálů minulosti i dneška. Bohužel někdy vstupuje i tam, kde by pro to nemělo být místa. Totiž do církve. Je to patrné zvláště ve sdělovacích prostředcích. Mlhavá filozofující prohlášení, hledání hlubin, symbolů a trvání na přežitých tradicích, se zcela míjí misijním účinkem. Výsledkem je společnost narušená do té míry, že není schopna rozeznávat dobré od zlého. Modlitba Otčenáš spojuje bez rozdílu všechny křesťanské církve. Ve své jednoduchosti obsahuje vše, co člověk potřebuje ke své víře. Rozumí jí každý, kdo se v pokoře skloní před svým Pánem. Její poselství je veliké a osvobozující. Bůh je náš otec. Smíme se na něho přímo obracet. Nepotřebujeme přímluvce ani prostředníka. Je přece náš otec. Staneme-li se jeho dětmi, otevírá nám sám cestu do království nebeského. Jindřiška Kubáčová
K bohoslužbám v Betlémské kapli Chtěla bych poděkovat bratru patriarchovi za vedení bohoslužby v Betlémské kapli. Byla důstojná a hodná Církve československé husitské. Já jsem se těžce rozhodovala, mám-li tam tentokrát jít. Měla jsem obavu, že některé sestry a bratři duchovní přijdou v téměř „maškarních“ kostýmech, místo v krásných jednoduchých talárech s kalichem a bílou štolou, bez všech barevných ozdob. Pak jsem si ale řekla, že půjdu, protože mohu vždy udělat to, co ve Vršovicích, když duchovní měl odvahu přistoupit ke stolu Páně v zelené kutně, přes ni v dlouhé bílé košili bez rukávů, se zelenou štolou se zlatým třepením. Na štěstí bez kalicha na prsou. Tak neslouží bohoslužbu představitel mé církve, v jejímž učení jsem byla vychována a už 80 let žiji. Prostě jsem odešla a nebyla jsem sama. Jak milé tedy bylo být účastna na opravdu naší bohoslužbě, s naším slovem Páně a zpívanou modlitbou „Otče náš“. Má tak krásnou melodii, plnou oddanosti a víry, což lze vyjádřit i hudbou. Děkuji tedy ještě jednou bratru patriarchovi a všem sest-
rám a bratrům duchovním za zachovávání víry a odkazů našich otců. Božena Koulová
Co se letos stalo? Každoročně konáme bohoslužby 5. nebo 6. července u Vinklerovy zvonice v Ostravici. Nevím, jaký byl důvod, že letos nás bylo mnohem méně než v jiných letech, přestože bylo krásné počasí, které se v Beskydech tak snadno nepodaří. Domnívám se, že nám dnes nikdo v naší demokratické společnosti nebrání, ani nám bohoslužebná shromáždění ke vzpomínce a uctění památky Mistra Jana Husa nezakazuje. Je však nutné dodat, že i v menším počtu našich věřících to byly i letos bohoslužby důstojné, které s nadšením sloužili bratři faráři F. Rauscher, M. Gebčinský a MUDr. R. Göbel. Stejně nádherný byl i hudební doprovod varhaníka Ing. P. Krále. Vzpomínkovou bohoslužbu jsme zakončili zapálením symbolické hranice a zpěvem písně 286 - Hleď, Bože, lásky. Věřím, že příští rok se sejdeme ve větším počtu než letos. Emanuel Svrčina
O falešné zbožnosti Milé sestry a bratři! V dnešním čtení jsme si vyslechli napomínání o falešné zbožnosti. O zbožnosti, která nepramení přímo z našich srdcí. Kolikrát slyšíme narážky či sami pozorujeme úkaz, že věřící lidé se nechovají o moc lépe než lidé vírou neoslovení. A říkáme si, jak je to možné? Všude kolem nás je mnoho povrchní zbožnosti a na pravou upřímnou víru, která by nebyla znát jen ze slov, ale i ze skutků, jen tak nenarazíme. Nabízí se nám otázka, zda je chyba v samotném jádru křesťanství, a nebo lidé jsou natolik zkaženi, že je pravá Kristova zvěst nedokáže probudit k lepšímu životu. Ano, i když se podíváme do historie křesťanských zemí, nejsou tyto dějiny plně oproštěny od násilí a takto zjevně odlišeny od zemí bez Kristova slova lásky. Nad tímto fenoménem se zamýšlel a přemítal o něm jeden velmi zbožný muž, který se jmenoval Sadhu Sundar Singh. A dospěl k zajímavému poznatku při meditaci u břehu řeky pramenící v Himalájích. Jak seděl a díval se na uklidňující tok vody, spatřil zajímavý oblázek. Tu jej vytáhl a napadlo ho tento oblázek rozlomit. A tu jej zarazilo, že tento oblázek je uvnitř zcela suchý, přestože ležel po nesmírně dlouhý čas ve vodě. Ovšem voda do něho vůbec nepronikla. Stejně je tomu tak s lidmi zde v Evropě, kontinentu, který se pyšní tím, že je křesťanský. Kontinentu, který přijal Kristovo poselství a stal se po staletí jeho nositelem a centrem křesťanského života. Po staletí jsou Evropané obklopeni křesťanstvím, jsou zcela ponořeni do jeho požehnání, žijí v křesťanství, ale křesťanství neproniklo do nich a nežije v nich. Vinu nemá křesťanství, nýbrž tvrdost jejich srdcí. Přitom Kristova zvěst je o milosrdenství a té nejčistší lásce. Hospodin pro nás učinil obět' nejvyšší. A přesto jsme schopni o této oběti hovořit, ale nepřipustit ji do svých srdcí. Je to jako kdybychom mluvili o světlu, ale nerozžali plamen pochodně. Prostě hypotetické světlo nám na cestu neposvítí ani nás nezahřeje, byť bychom o něm sebelépe hovořili. Milé sestry a bratři, tak je to i s vírou. O ní můžeme překrásně hovořit, můžeme i o vyznání mluvit těmi nejlepšími teologickými finesami a přesto se o víru nejedná, pokud nerožne plamen odevzdání v našem srdci. Pokud mluvíme o Bohu bez naprostého a odevzdaného vnitřního přijetí, jedná se pouze o pokrytectví. Předstíraná víra je stejně prázdná jako ateistické přesvědčení. Víra je o osobním vztahu k Mesiáši. On vidí do našich srdcí a myšlenek, takže pokrytecké předstírání dobra a lásky je zbytečné. Bůh se na nás
3
NAD PÍSMEM
ČZ 33/02
(Mt 23, 23-24; J 5,1-12; Zj 3,14-22)
nedívá pohledem okolí na náš zevnějšek, nýbrž sleduje a posiluje naše vnitřní vědomí. Před našim Pánem nemůžeme nikam utéci, ani nic skrýt, podobně jako před našim svědomím. Jemu se musíme odevzdat plně s důvěrou a přijmout jej do našich srdcí. To je víra. Víra je také, kdy postupujeme naše myšlení a jednání něčemu vyššímu, než jsme my. A my známe jeho jméno. Kristova láska je zcela výjimečná. Tak i my musíme být v této lásce výjimeční. Rozdíl mezi křesťanstvím a jiným náboženstvím či filosofickým proudem je ve všeobjímající Hospodinově lásce a odpuštění naplněné Kristovou obětí. Milé sestry a bratři, tento příběh o Buddhovi snad ještě více podtrhne velikost lásky přijímané od našeho Pána. Jednoho dne v dobách působení Buddhy žila žena, která prožívala obrovský žal. Zemřel jí manžel a posléze přišla o majetek a veškeré sociální postavení. Jediné, co této ženě zbylo a drželo ji při životě, bylo její dítě. Radost, kterou jí dávalo její milované dítě, jí dávala zapomenout na její těžký úděl. Ovšem jako by se zdálo, že žal ještě není naplněn, právě její milovaná holčička zemřela. Byla mrtvá ani ne pár hodin a nešťastná matka se vydala prosit Buddhu o pomoc. Ten jí slíbil, že jí
Bohatí chudobou V blahoslavenství chudých je třeba rozumět, že jde o slovo z věčnosti. Když řeknu: Je mi blaze! znamená to, že mne nic nebolí, mám dost peněz a jsem uprostřed dobrých lidí, mám úspěch. Žiju-li dlouhodobě v chudobě, nemám dojem, že tak je to ideální. Pán Ježíš v blahoslavenství mluví o faktické chudobě. Ne v tom smyslu, že chudí lidé jsou šťastní, tj. že chudoba sama o sobě přináší štěstí. A že automaticky jsou spaseni. Že se nejen dobře cítí a jsou dobří. Pán Ježíš mluví o lidech, kteří upadli do chudoby, a nebo si ji zvolili z Ducha, dobrovolně ji přijali, aby jim bohatství nebránilo ve vztahu k Bohu. Ze zkušenosti víme, že nejsme šťastnější jen proto, že jsme chudí. Zrovna tak ale víme, že ani peníze neučiní šťastnějšími. Chudoba i bohatství mohou být překážkou víře v Boha. Pán Ježíš ví, ke komu mluví a kdo ho slyší: jsou většinou neúspěšní, pláčí a jsou chudí. Ano, jste chudí, ale přijměte svou chudobu s tím, že Bůh o ní ví, že mu ji můžete odevzdat a on ji naplní dary svého království. Blaze každému, kdo žije v blízkosti Boží. Majetek a shánění peněz bývá větší překážkou této blízkosti, než si uvědomujeme: Spíše projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý
dítě vzkřísí, pokud nalezne dům, který ještě nenavštívila smrt. A tato žena se ihned vydala hledat takový příbytek. A jak procházela různými domácnostmi a slyšela vyprávět lidi o jejich neštěstí pochopila, že není sama se svým údělem. Ne každé lidské neštěstí je na první pohled zřetelné. Dům, který by nenavštívila smrt, nenalezla. Ale nalezla jistou útěchu v tom, že již není ve svém údělu sama a Buddhu o vzkříšení své dcery již neprosila, protože nalezla smíření. Ovšem Kristova láska je jiná. Ta nestaví jen na lidské moudrosti, ta je stavěna na jiném principu. A my víme, že je to princip Hospodinovy všeobjímající lásky, která nám dává naplnění pozemského života a život věčný po skončení pozemské pouti. Ano, i jiná náboženství hovoří o věčném životě. Ovšem zde musí člověk předstoupit před Boží tvář a obhájit svou bezhříšnost. Musí prokázat své zásluhy před Bohem. A skrze ně být souzen či odměněn. Toho si ale náš Pán od nás nežádá. My jsme omilostněni skrze víru, protože za naše hříchy trpěl on sám. Bezhříšnost neprokazujeme, protože bezhříšný je pouze on. My můžeme pouze prosit za dar víry, abychom prozřeli a byli schopni tento dar vidět. AMEN Marek Pokorný
(L 6,20) vešel do království Božího. Apoštol Pavel napsal: Kořenem všeho zlého je láska k penězům. Pán Ježíš také říká: Nelze sloužit dvěma pánům: Bohu a mamonu. Do Boží blízkosti tedy přicházejí ti, kdo své bohatství hledají v něm. Výše konta tu není rozhodující, ale důvěra v Boží zaslíbení ano. Člověk je bohatý různými způsoby: penězi, vzděláním, sebevědomím. To vše ale časem ztrácí. Proto Pán říká, abychom byli bohatí bohatstvím Království Božího, jeho pomocí a láskou. Bez toho člověk pochybuje o smyslu života, ztrátách a vinách, nadějích a ziscích. Chudoba bez Boha je pocit soběstačnosti. Chudoba s Bohem je nový krok tam, kde se nezíská majetek, ale chuť k životu. Nepotřebujeme peníze, ale vztahy. Vztahy darované Bohem jsou penězi k nezaplacení. Proto nemusíme především hledat majetek, ale království Boží. To ostatní nám bude podle zaslíbení přidáno. Nevystačíme si sami, majetek štěstí nezajistí. Blaze vám, kteří jste poznali, že potřebujete Boha, protože on vám dá své království do duše. Svěří vám bohatství, o které nepřijdete, které rez nezničí. (AL)
4
TÉMA TÝDNE
ČZ 33/02
NAPLNIT SOUČASNÉ SNAŽENÍ MRAVNÍ I POZNÁNÍ VĚDECKÉ DUCHEM KRISTOVÝM
Smlouva mezi ČR a Svatým stolcem o úpravě vzájemných vztahů Česká republika a Svatý stolec * vycházejíce ze staleté tradice společných dějin českého státu a katolické církve, *přesvědčeny o prospěšnosti a nutnosti upravit vzájemné vztahy způsobem odrážejícím vývoj vztahů mezi státem a katolickou církví a také v souvislosti se zásadními změnami, k nimž dochází v Evropě, *vědomy si role katolické církve v českém státě, jakož i v evropských i světových dějinách při vytváření a ochraně duchovních, kulturních a lidských hodnot a rovněž potenciálu, kterým katolická církev disponuje v procesu usmíření ve světě, *uznávajíce skutečnost, že Česká republika je demokratickým právním státem chránícím přirozená a nezadatelná práva a základní svobody člověka, *vedeny zásadami mezinárodního práva a zvláště těmi, které se týkají dodržování lidských práv a základních svobod, *odvolávajíce se, Česká republika na svůj ústavní pořádek a právní řád a Svatý stolec na dokumenty Druhého vatikánského koncilu a na normy kanonického práva, *vyjadřujíce svou společnou vůli zabezpečit spolehlivou a harmonickou spolupráci mezi stranami se dohodly takto: Článek 1 Česká republika a Svatý stolec (dále jen "smluvní strany") uznávají vzájemně svou mezinárodně právní subjektivitu, navzájem se považují za nezávislé a samostatné subjekty podle mezinárodního práva, a zavazují se tuto subjektivitu plně respektovat. Článek 2 Smluvní strany potvrzují diplomatické zastoupení České republiky u Svatého stolce na úrovni velvyslanectví a diplomatické zastoupení Svatého stolce v České republice na úrovni apoštolské nunciatury. Článek 3 (1) Církev římskokatolická a Církev řeckokatolická (dále jen katolická církev) jsou v České republice právnickými osobami v souladu s vnitřními předpisy katolické církve a právním řádem České republiky. (2) Svatý stolec zabezpečí shodu hranic římskokatolických diecézí a apoštolských administratur, stejně jako řeckokatolických eparchií a exarchátů existujících v České republice se státními hranicemi České republiky. Článek 4 Smluvní strany se shodují, že v České republice je respektována a zaručena náboženská
svoboda v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Článek 5 (1) Svatý stolec bere na vědomí, že Česká republika je v souladu se svým ústavním pořádkem nekonfesním státem a není tedy vázána na žádné náboženské vyznání. (2) Česká republika bere na vědomí, že se katolická církev ve své činnosti řídí vlastními zásadami, zvláště pak učením Druhého vatikánského koncilu o ekumenismu a náboženském dialogu. Článek 6 Česká republika svým právním řádem zaručuje katolické církvi právo, aby svobodně vykonávala své apoštolské poslání, spravovala své záležitosti, zejména ustanovovala, měnila nebo rušila své orgány a své vnitřní struktury, volila, jmenovala a odvolávala své duchovní a další osoby přímo zapojené do pastorační činnosti, a to v souladu se svými potřebami a podle svých předpisů, nezávisle na státních orgánech. Článek 7 Smluvní strany respektují, že nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud by to bylo v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Článek 8 Smluvní strany uznávají, že hromadné sdělovací prostředky hrají důležitou roli při ochraně svobody myšlení a svědomí, jakož i svobody náboženského přesvědčení, a jsou připraveny je v naplňování této role i nadále podporovat. Článek 9 Katolická církev vykonává obřady, při nichž je uzavíráno manželství. Takto uzavřený sňatek, splňující podmínky pro uzavření manželství stanovené právním řádem České republiky, má stejnou platnost a stejné právní důsledky jako občanský sňatek. Článek 10 (1) Katolická církev si zřizuje v souladu se svými vlastními předpisy právnické osoby pro organizaci a vyznávání katolické víry a pro své působení zejména v oblastech školství, zdravotnictví, sociální a charitativní péče. Takto zřízené právnické osoby církve se stávají právnickými osobami ve smyslu právního řádu České republiky po splnění podmínek tímto právním řádem stanovených. (2) Česká republika zaručuje katolické církvi právo vyučovat a vychovávat své duchovní,
řeholní a laické pracovníky ve vlastních školách a výchovných zařízeních. Článek 11 (1) Katolická církev má právo v duchu svého apoštolského poslání a vlastních předpisů zřizovat a provozovat vlastní školy, předškolní a školská zařízení, jež se stávají součástí výchovně vzdělávací soustavy České republiky splněním podmínek stanovených právním řádem České republiky. Vysoké školy zřízené katolickou církví jsou oprávněny působit v České republice po splnění podmínek stanovených právním řádem České republiky. Následující odstavce tohoto článku upravují pouze postavení škol, a to včetně škol vysokých, předškolních a školských zařízení, které jsou, či se stanou součástí výchovně vzdělávací soustavy České republiky. (2) Církevní školy, předškolní a školská zařízení (dále jen školy) poskytují rovnocenné vzdělání a školské služby jako školy, předškolní a školská zařízení ostatních zřizovatelů, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy České republiky. Jejich postavení a financování je upraveno právním řádem České republiky. Vysoké školy uvedené v odst.1 poskytují vysokoškolské vzdělání rovnocenné vysokoškolskému vzdělání poskytovanému veřejnými a státními vysokými školami. (3) Doklady o vzdělání dosaženém ve školách a na vysokých školách uvedených v odst.1 považují smluvní strany za rovnocenné dokladům vydaným obdobnými školami a vysokými školami, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy České republiky. Česká republika uznává doklady o vysokoškolském vzdělání a akademické tituly a hodnosti přiznané v teologii a náboženských vědách zahraničními teologickými fakultami státními i církevními, jež jsou katolickou církví uznávány, za podmínek stanovených právním řádem České republiky. (4) Činnost katolických teologických fakult je upravena v souladu s právním řádem České republiky vnitřními předpisy fakulty, které schvaluje akademický senát vysoké školy po předchozím schválení příslušnou církevní autoritou. Církevní akademičtí pracovníci vyučující na veřejných vysokých školách katolické náboženství musí mít souhlas příslušné církevní autority. Odejmutí tohoto souhlasu znamená ztrátu pověření příslušného církevního akademického pracovníka k vyučování katolického náboženství. (5) Česká republika umožní výuku katolické-
5
ČZ 33/02 ho náboženství ve školách, předškolních a školských zařízeních a účast dětí a mládeže na aktivitách v oblasti využití volného času organizovaných katolickou církví s ohledem na svobodu svědomí, přesvědčení a zodpovědnost a zájem rodičů a jiných zákonných zástupců dětí. Tyto činnosti jsou prováděny za podmínek stanovených právním řádem České republiky a podle programů stanovených příslušnou autoritou katolické církve. (6) Katolická církev zajišťuje výuku katolického náboženství ve školách, předškolních a školských zařízeních, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy České republiky, prostřednictvím učitelů, kteří na základě své odborné a pedagogické způsobilosti budou pověřeni výukou katolického náboženství dokumentem (missio canonica) vydaným místním ordinářem. Zrušení tohoto pověření má za důsledek ztrátu pověření příslušného učitele vyučovat katolické náboženství.V pracovněprávních vztazích budou pro učitele katolického náboženství platit stejné podmínky stanovené právním řádem České republiky jako pro ostatní učitele. (7) Obsah a metodika vyučování katolického náboženství podle odstavce 6 musí být v souladu s učením a zásadami katolické církve; směrnice, programy a učebnice pro toto vyučování vyžadují schválení příslušnou církevní autoritou. Článek 12 (1) Smluvní strany budou pokračovat ve spolupráci při ochraně a udržování kulturního dědictví České republiky, jež je nedílnou součástí evropského kulturního bohatství. (2) V každé diecézi bude příslušná komise ustavená diecézním biskupem spolupracovat s příslušnými místními orgány s cílem ochrany kulturních památek zejména celostátního významu, jakož i dokumentů archivních či historicky a umělecky cenných, nacházejících se v kultovních a církevních objektech katolické církve. (3) Katolická církev, vědoma si svého kulturního dědictví, se zavazuje, že umožní všem, kdo mají zájem se s ním seznámit, aby k němu měli přístup, a aby se mohlo stát předmětem jejich studia. (4) Česká republika bude z peněžních prostředků státu nadále podporovat katolickou církev v péči o její kulturní památky a národní kulturní památky, sbírky muzejní povahy a jednotlivé sbírkové předměty, stejně jako archiválie, a to na úrovni rovnocenné s podporou jiných vlastníků věcí, jež jsou součástí národního kulturního pokladu. Článek 13 (1) Katolická církev poskytuje podle svých možností humanitární pomoc v České republice a v zahraničí a je připravena při ní spolu-
pracovat s vládními a nevládními organizacemi České republiky. (2) Charitativní organizace katolické církve v České republice se řídí vlastními stanovami v souladu s právním řádem České republiky a mají právo na financování jimi poskytovaných sociálních služeb ze státního rozpočtu za stejných podmínek jako jiná zařízení téhož, nebo obdobného typu. (3) Katolická církev má právo vykonávat v zařízeních poskytujících sociální služby duchovenskou a pastorační službu pro osoby v nich umístěné, jež o to požádají. (4) Další podmínky pro výkon a zajištění duchovenské a pastorační služby v zařízeních poskytujících sociální služby mohou být stanoveny dohodou mezi příslušným církevním představitelem a příslušným zařízením sociální péče. Článek 14 (1) Katolická církev má právo zřizovat a provozovat zdravotnická zařízení za podmínek stanovených právním řádem České republiky. (2) Katolická církev má právo vykonávat ve zdravotnických zařízeních duchovenskou a pastorační službu pro osoby v nich umístěné, jež o to požádají. (3) Další podmínky pro výkon a zajištění duchovenské a pastorační služby ve zdravotnických zařízeních mohou být stanoveny dohodou mezi příslušným církevním představitelem a příslušným zdravotnickým zařízením. Článek 15 (1) Za podmínek stanovených právním řádem České republiky katolická církev: a) má právo vykonávat duchovenskou a pastorační službu ve věznicích, vazebních věznicích, popř. dalších zařízeních obdobného charakteru; b) má právo působit i při poskytování probačních, mediačních a obdobných služeb souvisejících s trestním řízením a výkonem trestu či opatřeních na to navazujících; c) může být pověřena správou a provozováním objektů, ve kterých je zřízena věznice. (2) Bližší podmínky pro výkon a zajištění služeb uvedených v odst.1 stanoví dohody mezi katolickou církví a příslušným správním úřadem. Článek 16 (1) Katolická církev má právo zajišťovat duchovenskou službu pro příslušníky ozbrojených sil, kteří o to požádají, za podmínek stanovených právním řádem České republiky. (2) Další podmínky pro výkon ustanovení uvedených v odst.1 mohou být upřesněny smlouvami mezi katolickou církví a příslušnými správními úřady. Tato ustanovení nebrání smluvním stranám v uzavření samostatné dohody o výkonu duchovenské služby pro příslušníky ozbrojených sil.
Článek 17 (1) Česká republika bude usilovat způsobem co možná nejrychlejším a pro obě strany přijatelným o dořešení otázek týkajících se majetku katolické církve. (2) V České republice je ekonomické zabezpečení katolické církve zaručeno právním řádem České republiky. V případě vypracování nového modelu financování bude zajištěno, aby proces jeho zavádění nebyl v přechodném období příčinou ekonomických problémů v katolické církvi. Nový model by nahradil model stávající. (3) Příslušné orgány České republiky a zástupci katolické církve podle článku 18 této Smlouvy budou vzájemně spolupracovat v záležitostech uvedených v odst. 1 a 2. Článek 18 (1)V otázkách týkajících se celé katolické církve v České republice, zejména pak v záležitostech vyžadujících nová či doplňující řešení, jedná s ministerstvy a jinými správními úřady České republiky Česká biskupská konference. Tímto ustanovením není dotčeno právo smluvních stran jednat v těchto otázkách. (2) Uvedené otázky mohou být upraveny též jak novými smlouvami mezi smluvními stranami, tak dohodami mezi příslušnými správními úřady a Českou biskupskou konferencí, jednající se souhlasem Svatého stolce. Článek 19 Případné sporné otázky týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešeny smluvními stranami diplomatickou cestou. Článek 20 Tato smlouva může být měněna a doplňována na základě vzájemné dohody smluvních stran. Změny a doplňky musí být provedeny písemnou formou. Článek 21 (1) Tato smlouva podléhá ratifikaci ze strany České republiky v souladu s jejím právním řádem a ratifikaci ze strany Svatého stolce podle jeho procedurálních předpisů. (2) Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin. (3) Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran však může smlouvu písemně vypovědět, v tom případě skončí platnost smlouvy 6 měsíců ode dne doručení oznámení o výpovědi druhé smluvní straně. Dáno v Praze dne 25. července 2002 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a italském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za Českou republiku Cyril Svoboda
Za Svatý stolec + Erwin Josef Ender
6
ČZ 33/02
AKTUÁLNĚ
K výročí úmrtí profesora Dr. Karla Statečného Bratr profesor Dr. Karel Statečný byl nenáročný a pracovitý člověk. Nelze mu také upřít nadání, spojené s důkladnými vědomostmi. Byl také dobrým a poctivým knězem. Narodil se v Myslkovicích u Soběslavi 6. července 1870 a zemřel v Praze 12. srpna 1927. Po absolvování gymnázia v Praze studoval na teologické fakultě tamtéž a byl v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Po šestiletém studiu na teologické fakultě v Praze (byl v té době kaplanem v Českých Budějovicích) byl prohlášen doktorem teologie. Od roku 1900 byl profesorem morálky a filosofie na diecézním semináři v Českých Budějovicích. Z problémů, jež tehdy řešil (zatím pro sebe, neboť si musil udělat jasno) byla otázka původu biskupské moci, jíž považoval za moc světského původu a neztotožňoval se ani s pojetím papežské moci v Římskokatolické církvi. Spolu s poznáním, že římská církev nejednala vždy ku prospěchu českého národa ani ku prospěchu svých věřících obecně, se
dopracoval k velmi kritickému poměru vůči ní. Rozešel se s ní v roce 1921. Byl ve styku s Dr. Karlem Farským a v roce 1923 vstoupil do služeb CČS(H). Byl mu svěřen úkol pečovat o výchovu budoucích duchovních naší církve (byl spirituálem koleje) a přednášel etiku na teologické fakultě jako docent. Ze zdravotních důvodů musel odejít v roce 1926 na odpočinek. Ještě předtím mu byl svěřen důležitý úkol při přípravě 1. zasedání I. řádného sněmu CČS v roce 1924. Jako člen naukového odboru sněmovního vytyčil směrnice pro ideovou činnost naší církve do budoucna. Z tohoto jeho referátu přešlo dokonce heslo „Dokončit českou reformaci“ i do znaku a hesla dnešní Husitské teologické fakulty. Bohužel mnozí zapomněli správný výklad tohoto požadavku. Řekl ve svém projevu mj.: „Specielním úkolem, který při tom (tedy při duchovní obnově společnosti) připadá církvi československé, bude dobudovati toto dědictví otců (tj. husitů a českých bra-
tří) tak, jak by se utvářelo a kam by asi dospělo, kdyby ve svém vývoji dalším nebylo bývalo zadrženo třistaletou porobou... Chceme se pokusiti husitské a českobratrské toto učení podati tak, jak by si jej byli představovali husité a čeští bratří, kdyby se dožili věku našeho... Proto dovolujeme si prohlásiti, že fundamentální náš program zní: dokončení české náboženské reformace...“ (Zpráva o prvním řádném sněmu CČS, konaném ve dnech 29. - 30. srpna 1924 v Praze - Smíchově. Praha b.r. s. 41). Nebyl tedy formulován požadavek uzavřít a definitivně zakončit českou reformaci, ale úkol ji dopracovávat tak, aby její zvěsti rozuměl současný člověk. Tuto myšlenku pochopila tehdy církev, resp. její pracovníci, teologové i zřízení kněží a nositelé obecného kněžství, pokud byli opravdovými služebníky Kristovými. Dej Bůh, aby ji pochopili vždy, i dnes i zítra. Vladimír Sakař
Na pozvání přátel jsem se zúčastnila závodu v orientačním běhu. Po počátečních pochybnostech, zda nezabloudím, jestli se nezesměšním a jestli to nebude pro mne příliš namáhavé, jsem přislíbila účast. Chtěla bych se podělit o mé prožívání na trati, protože jsem zde pochopila, že i naše pozemské putování je takovým „orientačním během“. U startu se sešel pro mne nevídaný počet závodníků. Byli jsme rozděleni do různých kategorií dle pohlaví, věku a náročnosti trati. V orientačním běhu jde o to najít všechny kontroly a proběhnout trať za co nejkratší dobu. Startovalo se asi po šesti závodnících, kteří byli vybráni z různých kategorií a mezi jednotlivými starty byl ponechán časový interval. Po startu jsme si každý vzal příslušnou mapu a vše pro mne začalo. Po nahlédnutí do mapy jsem zažila velkou beznaděj. Vždyť já tomu vůbec nerozumím! Nevím, kde se na mapě nachází start a jakým směrem se vydat. Navíc tady nikoho okolo sebe neznám, koho bych se zeptala! Kam se vydám? Ostatní závodníci běhali okolo mě nalevo, napravo, rovně nebo si zamířili kamsi do lesa, kde ani nebyla cesta. Ale co mám dělat já? Nezbývalo, než si poručit: to chce klid, nemohu se přece ztratit! Podívala jsem se znova do mapy a snažila jsem se najít. Takže, tady toto místo, na kterém stojím, by se mohlo na mapě nacházet asi tady. Vydám se tedy cestou vlevo a hned uvidím, jestli dojdu na rozcestí ve tvaru Y, které je zde zobrazeno. Nevím, zda jdu správně, ale to přece zanedlouho
poznám. Ano poznala jsem - zvolená cesta nebyla správná. Ale to nevadí, protože nyní jsem pochopila, že po návratu se mám vydat cestou, která vede rovně a to bude ta pravá. Už vím, kde se nacházím. Takže nyní mám před sebou první postupový cíl, a tím je najít první kontrolu. Jdu pomalu a poctivě se snažím ověřit si v terénu vše, co si v mapě přečtu. A ono to funguje - poznala jsem něco pro mě velmi důležitého - tato mapa mi opravdu dobře poradí, mohu se spolehnout na to, že každá informace je zde pravdivá a důležitá i když ji hned neumím využít. Ano, jsou zde zakresleny i tyto velké kameny a také tady
Opět jsem sama, ale najednou nevím, jak z této situace sama ven. A přichází mi pomoc - malý chlapec, který hledá stejnou kontrolu jako já. Společnými silami jsme ji zvládli najít a dále se naše cesty rozcházejí. Takže ve správný čas se mohu spojit se správným spoluběžcem a navzájem si pomoci. Běžím dále a přemýšlím nad touto zkušeností. Málem jsem přeslechla, že na mne někdo volá. Mladá žena potřebuje poradit, je v podobné situaci jako já před chvílí. I když nemáme společnou cestu, umím poznat v její mapě další cestu a poradit jí, jak dále. Ona mou radu přijímá a opět se od sebe vzdalujeme. Konečně se blíží cíl tohoto běhu. Už se velmi těším. Mám velikou radost, když probíhám cílem, kde mne čekají mí blízcí a známí. Tento závod byl pro mne velkou zkušeností. Nyní v běžném životě poznávám, že jsme zde na zemi na podobné cestě jako v tomto závodě. Také máme mapu ke zvládnutí cesty Slovo - ale nejprve musíme pochopit a oživit v prožívání, co si přečteme. Také musíme projít určitá místa svého putování a také potkáváme různé lidi. S některými se zastavíme, s jinými se mineme. Také si musíme samostatně najít svou cestu a „nepověsit“ se za někoho jiného. Také máme připravenou trať a čeká nás na ní mnoho pomocí. Také můžeme mnoha lidem pomoci. Také máme stále hledět a pospíchat k cíli, ale nesmíme se bát kus cesty vrátit a potom jít z a svým cílem cestou, která vede kousek vedle. Pavlína Procházková
Orientační běh toto údolíčko a hurá tady je moje první kontrola! Zažívám velkou radost - jdu správně a začínám chápat smysl informací v mé mapě. Myslím si, že všechno mohu s mapou dokázat sama. Pokračuji ve svém putování za dalšími kontrolami. Ale co to? Čtvrtou kontrolu nemohu najít, ať se snažím sebevíc. Bloudím a vracím se stále na jedno místo, už se ani v mapě správně neorientuji. Opět mapu nechápu. Co mám nyní dělat? Bezradně se ohlížím okolo, jestli by mi někdo neporadil. Několik běžců probíhá nevšímavě okolo mne. Volám na jednoho z nich, ale neslyší, protože velmi pospíchá. Potom se poblíž zastaví žena a také hledá v mapě. Ptám se jí na svou cestu, ale ona jde zcela jinou a nemůže mi poradit.
ČZ 33/02
7
Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ
Svátek Mistra Jana Husa slavili i na Slovensku Dne 7. července proběhla vzpomínka na Mistra Jana Husa v Brezové pod Bradlom. V tomto městě je pomník Mistra Jana Husa a podle informace primátora to je jediný pomník na Slovensku. Náboženská obec bratislavská byla spoluúčastníkem těchto oslav. V 9.30 hodin místní evangelická farářka s naším biskupem ThDr. Janem Hradilem, Th.D., a primátorem města položili kytice k pomníku Mistra Jana Husa. Poté se četný průvod odebral do evangelického kostela, který byl zcela plný, zazněly husitské chorály, které zpíval mužský pěvecký sbor a biskup Hradil posloužil kázáním. Není možné nepodotknout, že ač jsme léta byli společným státem, Hus a husitství pro Slovensko zní trochu jinak. Spanilé jízdy, které směřovaly na Slovensko, ale i pozdější Jan Jiskra z Brandýsa, jsou v povědomí místních lidí viděny dost negativně. Postoj katolické církve je také trochu jiný, a tak v očích některých lidí je stále otázka, zda toto období v Čechách nemělo jenom lokální význam, jiné a jiné. Zůstává však skutečností, že to bylo pěkné ekumenické sejití, které odpoledne končilo položením kytky u památníku gen. Rastislava Štefánika na Bradle. (rst)
Nepokradeš ! Věřte mi, že se chovám kultivovaně, nekřičím, nenadávám, neperu se, ale tentokrát jsem se neovládla a zvolala jsem: „Neurážejte miliony poctivých lidí!“ Ten Vídeňák totiž řekl: „Der ganze theschische Volk ist eine Dieberbande!“ Byl to starší pán a obrátil se na svou společnici. „Du, was haist das neuraši?“ Paní mu něco německy vykládala, a potom se obrátila na mně: „Viete, on je najeduvaný! Seděli jsme na kamenné lavičce před Kongresem a pozerali Vyšehrad i Hradšín. Moj položil dalekohlad vedliva na lavičku a zapálil si cigaretku. Teraz taký chalan na kolečkových bruslích jel kolem a bleskově ten dalekohlad uchytol a už byl pryč. Obaja jsme vyskočili za ním, volali, ale nechytili ho a ostatní návštěvníci sa pozerali, ale nikdo nepomohol.“ „Byl ten kluk tmavé pleti?“ ptám se. „Nestačila som pozerat, mal džiny, bundu a světlé vlasy. Viete, my máme ten dalekohlad vypožičaný od sousedou a musíme vybrat peňaze a koupit jim nový.“
Ze slavnosti u pomníku Mistra Jana Husa a detail desky pomníku. „A co policie?“ vyzvídám. „Pravdaže, sepísali protokol.“ „Je to strašné, co se vám přihodilo. Přesto ale, prosím vás pěkně, neurážejte miliony poctivých lidí!“ Lidi, mně vám byla hanba! Je táta toho kluka zloděj a on ho má za kladného hrdinu? Nebo se o kluka nestará a má milenku? Maminka je zaměstnaná v samoobsluze do večera? Nebo má milence? Či je to rozvedená rodina? Katecheta krásně vyprávěl dětem o Desateru. Děti chodily do kostela poslouchat slovo Boží. Ve středověku Karel IV. pozval do Prahy kazatele, který dovedl tak promluvit lidem do duše, že například i zloději se zastyděli. Církev vychovává lidi dva tisíce let a nikde to není znát. Je rok 2002, doba počítačů, mobilů, vynálezů, letů do kosmu, ale denně se v novinách dočítám o zlodějích. Já jsem se se zlodějinou poprvé setkala ve třetí třídě. Dostaly jsme za úkol uháčkovat šátek ze zbytků vlny. Uháčkovala jsem z modré okraj, pokračovala ostatními a měla jsem velikou radost, když jsem z ručních prací dostala jedničku, ale brečela jsem, když mi pak ten šátek některá spolužačka ukradla. Zloděj si neuvědo-
mí, jak tomu okradenému je! U nás v domě už třikrát vykradli sklepy a policista, který to vyšetřoval, nám říkal, že mají 72 takových případů denně. Jednou pachatele chytili a tak jsem si nedala pokoj a šla do soudní síně. Byli to dva už odrostlí kluci, jeden veliký hromotluk, druhý malinký, hubený, brýlatý - dva zloději. Malý to organizoval, velký byl jeho pravá ruka. Ten veliký měl hlavu skloněnou, jeho maminka měla v ruce kapesník a oči plné slz. Druhá maminka byla elegantně oblečená, make up, vlasy od holiče a nahlas řekla: „Oni ho chudinku zavřeli!“ Nejen u doktora sestřička, ale i paní na obvodním úřadě mi povídala: „Vemte si ty věci s sebou!“ A to se jednalo jen o kabát a tašku. „Copak i tady se krade?“ valím oči. „Všude se krade!“ zněla odpověď. Já to pokládám za velikou hanbu a určitě se najdou čtenářky a čtenáři, kteří mi dají za pravdu. Mám veliké vroucí přání, aby alespoň jeden zloděj po přečtení mého článku se chytil za nos a prohlásil: „Končím!“ Obávám se však, že zloději Český zápas nečtou. Bětuška
8 Tak nevím... Patřím ke generaci, pro kterou návštěva nedělních bohoslužeb byla samozřejmostí nejen ve školním roce, ale i o prázdninách. Z této samozřejmosti mne „nevyléčila“ ani totalita, kdy faráři pracně sháněli „státní souhlas“ pro zastupování o dovolených, aby se bohoslužby konaly. Dnes mne velice nemile překvapuje, když se dovídám, že se bohoslužby nekonají, protože má bratr farář dovolenou. Stává se to i v obcích, kde farář pracuje „naplno“, v těch „vlažnějších případech“ se to příslušníci „širší náboženské obce“ často ani nedozvědí, protože farní úřad písemně neinformuje o dění v náboženské obci. Pak se příslušníku církve žijícímu 25 km od nejbližšího bohoslužebného centra stane, že v rámci svých narozenin přijede, aby Pánu Bohu poděkoval na bohoslužbách, a zjistí, že se bohoslužby nekonají. Na dveřích žádné sdělení, na okně nepatrný lísteček „28. VII. - 4. VIII. nejsou bohoslužby“. Důvod neuveden. Přitom vím, že bohoslužby nebyly ani první a druhou neděli o prázdninách, protože bratr farář organizoval dětský a mládežnický tábor. A tak nevím, proč naši duchovní v době své dovolené nemají zajištěné zastupování, alespoň pro konání bohoslužeb, když v současné době se „státní souhlas“ shánět nemusí. Nešlo by např. „brigádně využít“ bohoslovce? Nebo nepotřebují mít práci a jsou materiálně tak dobře zajištěni, že by jim „nějaká ta koruna“ za zastupování nepřišla vhod? U evangelíků v takových případech zastupují laici. U nás tato služba bohužel není příliš rozšířená, i když schopní a ochotní laici existují, ale nejsou-li o službu požádáni, nechtějí se vnucovat. V každém případě „nekonání bohoslužeb“ z důvodu farářovy dovolené pokládám za nešvar. Jitka Šindlerová
Naše církev v rozhlase Nedělní bohoslužby 25. srpna vysílá stanice Praha od 9 h ze sboru naší církve v Havlíčkově Brodě. (red)
Výměna bytu Vyměníme byt 1+1 (+lůžková část), velký balkon, zděná koupelna, v příjemné lokalitě Praha 6 - Břevnov za byt 2+1 v Praze (podmínkou dobré spojení do Prahy 6). Byt je těsně před privatizací. Bližší informace na telefonním čísle: (02) 205 18 518 po 20. hodině.
Z CÍRKVE PRAHA - NÁRODNÍ GALERIE. Národní galerie umožňuje občanům vždy jeden den v měsíci návštěvu všech svých sbírek ZDARMA. Návštěvní den je vždy předem avizován a v měsící září připadá na pátek 20. Otevřeno je od 10 do 18 h. Využijte této jedinečné příležitosti a nenechte si ujít možnost zhlédnouot skvosty našeho i světového výtvarného umění. Mimopražští si tak mohou naplánovat i příjemný výlet. (čpl)
Historická výročí 4. 8. 1427 - křižáci uprchli před husity od Tachova bez boje. Byl to konec jedné křížové výpravy, jež směřovala proti husitům v západních Čechách; 9. 8. 1742 - zemřel Jan Liberda, kazatel Jednoty českých bratří. Narodil se na Těšínsku v r. 1701, později tam působil jako učitel. Od r. 1726 pracoval mezi českými exulanty v Sasku. Napsal celou řadu náboženských knížek. Pro svoji činnost měl mnoho nesnází. V roce 1737 se stal kazatelem v obci českých exulantů v Berlíně a v Rixdorfu. Navštěvoval tajné nekatolíky v severovýchodních Čechách. Českým emigrantům zjednal možnost usadit se na území, kde nebyli pronásledováni pro víru; 12. 8. 1462 - na zasedání českého zemského sněmu v Praze na dotaz papežského legáta Fantina český král Jiří z Poděbrad osvědčil svou věrnost Husovu odkazu: „Ať tedy ví, že já svou víru neprodávám za království...“ Jeho vláda byla požehnanou dobou české země. Usiloval o pokojné soužití všech v zemi tak, aby vzkvétala a myslel i na zajištění pokoje a míru ve světě spoluprací všech křesťanských panovníků; 12. 8. 1927 - zemřel v Praze prof. Karel Statečný, spolupracovník Dr. Karla Farského. Vypracoval ideové směrnice Církve československé; cílem bylo „dokončení české reformace, totiž její dotvoření tak, aby jí rozuměl člověk dnešní doby; 13. 8. 1542 - byl svolán do Tridentu koncil. Měl zjednat nápravu v Římskokatolické církvi. „Formuloval dogmata víry katolické ve sporných otázkách tak určitě a nepochybně, že jakákoliv shoda mezi vyznáními byla napříště nemožna“ (J. Pekař). Jeho usnesení nebyla zrušena; Vladimír Sakař
ČZ 33/02
Prázdninová burza her - díl III Kimovka Kimovka je hrou většině z nás dobře známou. Ne každý už ví, že jejím autorem je Rudyard Kipling. S jeho překlady se kimova hra dostala do celého světa a má spoustu obměn. Její nejrozšířenější forma vypadá takto: Na stůl se rozloží různé předměty (tužka, sirky, mince…). Hráči si je prohlížejí jednu minutu, pak jsou předměty přikryty šátkem. Úkolem je zapsat jich co nejvíce na papír. Zkusíte-li si to, zjistíte, že nezápasíte jen se svými soupeři, ale především sami se sebou. Asi jako když přijdete večer domů bez peněženky a úporně lovíte v hlavě všechna místa, na kterých jste ten den byli. Já hrávám s dětmi obdobu kimovy hry při hodinách křesťanského vyučování, když si čteme z dějepravy. Připravím si co nejvíce předmětů, které se v příběhu vyskytují. Tak například pro příběh Kaina a Ábela seženu nějakou rostlinku (je zde řeč o zemědělství), kámen (oltář), sirky (oheň), masovou konzervu (Vycházím z toho, že děti mají smysl pro humor - kdo ví, co všechno Ábel připravoval ze skopového masa, které ho živilo?)… Během vyprávění příběhu postupně všechny ty věci ukazuji, když je o nich řeč, a zase je schovávám. Nakonec děti věci zapisují. Potichu si znovu špitají celý příběh, aby na nic nezapomněly a já si říkám, že přesně o to mi šlo. Pětismyslová kimovka K procvičení paměti a zároveň všech nám darovaných smyslů snadno najdete dostatek předmětů a ingrediencí v každé obyčejné domácnosti. * sluchová - mačkání, trhání papíru, budík, přelévání, šplouchání, var vody, rádio, fén… * čichová - koření, pasta na zuby, mýdlo, jar, cibule, česnek, kečup… * chuťová - zelenina, čerstvé i sušené ovoce, kostičky pečiva, burizony, kukuřičné lupínky, sušenky, oříšky, semínka... * zraková + hmatová - různé předměty Ingredience můžeme dávat do kelímků od jogurtu a nechat kolovat, přičemž hráčům zavážeme oči. Zvuky lze tvořit ve vedlejší místnosti. Soutěžit mohou celé družiny, v nichž hráči spolupracují. Připravila: Anička Hudská
ČESKÝ ZÁPAS - týdeník Církve československé husitské Vydává Ústřední rada CČSH, šéfredaktorka: Dr. Helena Noemi Bastlová, grafik: Jan Rohlíček Adresa: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: (02)20398107 fax: (02) 20398123, e-mail:
[email protected], Tiskne: OMIKRON - NV s.r.o., Modřišice 77, 511 01 Turnov MK ČR E 127 Distribuce: A.L.L. production spol. s. r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: (02)34092857 ISSN 0323-1321
