ČTVRTÁ SEANCE květen 2009 ZAKÁZANÝ DŮL - POKRAČOVÁNÍ Dva válečníci, Gandaler a Trpaslík se odvážili do Zakázaného dolu. Podařilo se jim přemoci všechny nestvůry v prvním patře a úzkou dírou podél závalu sestoupili do spodního patra. Tam se vítězně utkali s velkým bílým červem metajícím nebezpečné blesky. Značně unaveni, vystoupili z dolu, aby si odpočinuli. Také doufali, že třeba přijde někdo z jejich druhů, aby jim pomohl. Nedočkali se a tak znovu sestoupili do temnot jen sami dva. Válečníci se jali prohledávat chodby v místě, kde zabili červa. Netrvalo dlouho a narazili na jeho pelíšek, kde z hromady humusu překvapeně vytáhli dvě válečné sekery bez topůrek a mírně narezlou kroužkovou zbroj. Už byli natolik znalí místních poměrů, aby si uvědomili, že drží v rukou bratru 250 krav. Najednou už je nemrzelo, že jsou na tu práci jenom dva. Na hromádce bylo ale znát, že už ji někdo před nimi prohrabal.
V další části podzemí je široká chodba zavedla do místnosti hustě protkané tlustými vlákny obrovské pavučiny. Podle polohy to vypadalo, že se jedná o tutéž pavučinu, kterou viděli v šachtě v horním patře. Zkoušeli pavučinu pálit pochodní, ale ta hořela jen pomalu a neochotně, spíš se jen tak škvařila. Gandaler zkusil do místnosti hodit láhev oleje, ale ta se jako na potvoru zachytila v pavučině. Gandaler tedy láhev rozstřelil šípem a olej se rozlil po místnosti. V té samé chvíli ale oba válečníci zahlédli pohyb a z boční chodby vylezl po pavučině zcela lehce a nehlučně obrovský tvor - pavouk ... Dvě oči se upíraly na dva hrdiny a pokrová tvář neprozrazovala jedinou emoci. Válečníci nemeškali a zapálili rozlitý olej. Pavouk byl velmi poplašen a začal prchat, ale válečníci ještě stačili vystřelit. Gandaler zasáhl a Trpaslík minul. Pavouk zmizel v boční chodbě vpravo a oheň během několika okamžiků vypálil v pavučině nízkou klenbu. Hrdinové prolezli poškozenou pavučinou do jiné boční chodby vlevo, aby to tam prozkoumali. Pavouka zatím raději nechali být. Tam v úzkých chodbách zaslechl Trpaslík tenký hlásek: "Trpaslíku! Pojď sem!". Trpaslík sebou trhl a poslouchal. Hlásek se opakoval. Gandaler vyčkával opodál, takže nic neslyšel. Trpaslík nakonec sebral odvahu a vydal se za hláskem. Za jedním rohem narazil na malého mužíčka. Ten se s ním dal okamžitě do řeči. Začal se vyptávat, co je trpaslík zač a zajímal se jestli nemá peníze. Trpaslíkovi to bylo divné, ale byl tak překvapený, že mužíčkovi přiznal své čtyři zlaťáky. Mužíčkovi se zablýsklo v očích.
Trpaslík skočil pro Gandalera a za chvilku už seděli v malé kobce na dřevěných trámech a debatovali se čtyřmi mužíčky. Mužíčci byli vcelku přátelští, ale jejich řeč byla samá lest a postupně z hrdinů vytáhli několik zlaťáků. Tak se hrdinové dozvěděli spoustu věcí, třeba že pavouk je nebezpečný a jedovatý. Válečníci ukončili rozpravy a vydali se na pavouka. Trpaslík začal zase pálit loučí pavučinu, zatímco Gandaler hlídal s připraveným lukem. A skutečně, za pár chvil se ve tmě chodby za pavučinou zaleskly dvě oči a tiše se vynořil velký pavouk. Tětiva zadrnčela a šíp netvora zle poranil. Také trpaslík stihl ještě vystřelit, ale minul. Pavouk nebyl zvyklý, na takovou kořist a stáhl se zpět do tmy. Válečníci očistili co nejvíce pavučin a dostali se tak do chodby, ve které pavouk zmizel. Tam byla pavučina o poznání řidší, asi sloužila spíš ke snadnému pohybu než přímo k lovu. Válečníci se snadno dostali k místu, kde chodba zatáčela za roh. Tam ztichli a nehnutě vyčkávali. Po několika dlouhých minutách skutečně zpoza rohu pomaličku vykoukla noha a následně pavoučí oko. Na to Gandaler čekal a neomylně vyslal šíp pavoukovi v ústrety. Hrot se zabořil přímo do pavoukova oka, načež bylo slyšet zběsilý šustot pavoučích nohou za rohem a pak zase jen ticho. Válečníci se dohadovali pohledy, co dál. Nakonec se shodli, že je potřeba rychle jednat a trpaslík vyrazil za roh s napřaženou sekyrou. Za rohem krátká chodba ústila do nějaké místnosti. Všude byly řídké pavučiny. Trpaslík se zarazil a váhal. Nakonec obětoval další láhev oleje, mrštil ji do místnosti a zapálil. Po letech tyto stěny ozářilo světlo a kouř naplnil nehybný vzduch. Trpaslík už se chystal vtrhnout dovnitř, když v tom zpoza rohu vyrazil pavouk a zaútočil. Trpasličí válečník byl ale rychlejší a jeho sekera udělala nad křižákem kříž. Plameny dohořely, pavučina se doškvařila a hrdinové začali prohledávat trpasličí doupě. Tam nalezli další bohatou kořist. Válečné kladivo bez topůrka, šupinovou zbroj nezvyklou v místním kraji, kování štítu, 3 dýky a pár mincí. Hrdinové v duchu přepočítávali kořist a na tvářích jim pocukával úsměv čerstvých zbohatlíků. Vrátili se opět ke skřítkům. Mužíčci se netajili radostí nad pavoukovým skonem. Na druhou stranu však byli poněkud roztrpčeni, když jim hrdinové odmítli vydat to, co nalezli v pavoučím doupěti. Mužíčkům se podařilo získat alespoň něco výměnou za pár dobrých rad. Nejzajímavější asi bylo, když jim jeden z mužíčků ukázal značku vysekanou do kamenného bloku ve dvousáhovém závalu. Provedení nebylo nijak zvlášť pečlivé, ale tvar byl vcelku jasně rozeznatelný. Ale ani mužíčci, ani Trpaslík, ani Gandaler nevěděli, co by to mohlo znamenat. Mužíčci tvrdili, že oni se od takových značek drží raději dál a rozhodně v takových místech nehrabou.
Gandaler ještě důkladněji prohledal zával a zjistil, že už v něm někdo razil úzkou chodbičku, která teď byla pečlivě zaskládaná. Hrdinové nelenili a začali tunel znovu prohrabávat. Tak s velkou námahou uvolnili něco přes sáh, ale nezdálo se, že by se blížili ke konci. Byli ale pevně rozhodnuti dostat se skrz stůj co stůj a usilovně hrabali dál. Nakonec strávili hrabáním pět hodin práce a vypálili poslední láhev oleje. Tunýlek byl dlouhý skoro deset sáhů a podle zvuku se zdálo, že stačí párkrát hrábnout a budou na druhé straně. A skutečně. Párkrát hrábli, kamení se kamsi odkutálelo a ruka Trpaslíkova nahmátla tmu a chlad. Válečníci několik minut nehnutě naslouchali, ale slyšeli jen ticho... takřka hrobové... S hořící loučí protáhli se naši dva hrdinové do díry a stanuli v dvou sáhové chodbě. Ta přecházela v malé schodiště, které ústilo dolů do většího prostoru, kde se podlaha zdála být celá z ledu. Tam, po obou stranách, tušily zraky hrdinů stát čtyři nehybné postavy. Trpaslíkovo infavidění mlčelo. Jakmile hrdinové vkročili na schody, postavy se pohnuly. Nyní bylo vidět, kterak jsou obaleny ledem a jinovatkou, tváře pokryté rampouchy tak, že nebylo vidět oči, držíce před sebou napřažené sekery, toporně a pomalu se blížily vstříc našim hrdinům.
Inteligentnější Gandaler začal dumat o tom jak se z člověka může stát něco takového a jak si to tak začal představovat, pojala jej taková hrůza, že ztratil nad sebou vládu a začal lézt tunelem zpátky. Trpaslík byl také rozrušen, ale jeho prostší mysl zůstala hrůzou netknuta. Druhovo jednání jej však dosti vyvedlo z míry. Málem byl začal prchat také, ale pak se odhodlal a vystřelil na nejbližší postavu z kuše stříbrnou šipku. Postava zavrávorala, ale postupovala dál. Trpaslík už na nic nečekal a také zalezl do tunelu. Gandaler už mizel v dálce před ním. Trpaslíka to celé dopálilo, takže se otočil a dolezl zpět na okraj tunýlku. Postavy tam zmateně přecházely a pomalými bezmyšlenkovitými pohyby kývaly sekerami ve vzduchu. Trpaslík se odhodlal a střelil další stříbrnou šipku do postavy, kterou již předtím zasáhl. Šipka se zabodla do hrudi tápající postavy, ta se zapotácela a pak se zřítila dolů ze schodů na led, kde zůstala nehnutě ležet. Zbývaly ještě tři.
Trpaslík už si potřeboval vydechnout a raději se odplazil za Gandalerem. Gandaler mezitím vylezl až na zemský povrch, kde teprve letní slunce rozptýlilo jeho hrůzu. Svalil se do trávy, oddechoval, držel se rukama země a vstřebával sluneční paprsky. Trpaslíka zastavili v dolním patře mužíčci a zvědavě se vyptávali, co tam nalezl. Tomu se tentokrát podařilo z rozhovoru něco vytěžit aniž přišel o zlaťák. Popovídal mužíčkům, co nalezl a oni mu poradili, že na takové nestvůry je dobrá svěcená voda. Trpaslík se ťukl do čela, nachystal si několik flakónků od Jasana a už se zase plazil zpět. Na konci jej však čekala prázdná chodba. Vylezl opatrně ven a zase jako předtím zpoza rohů vystoupily ledoví muži, tentokrát již pouze tři. Trpaslík nečekal a začal je kropit svěcenou vodou. Ze zasažených postav začala stoupat ledová mlha a v křečích klesaly k zemi. Jen ochablé syčení zmrzlých hlasivek dávalo tušit, že zažívají neskutečná muka. Těm, kterým se nechtělo k zemi, pomohl trpaslík stříbrnými šípy a za chvíli byl v podzemí zase klid. Tou dobou už se vrátil Gandaler odhodlán čelit všem hrůzám. Válečníci prozkoumali nové prostory. Hlavním prvkem byla dva sáhy široký svislá skalní trhlina, kde led tvořil podlahu. Z ni vedlo několik odboček. V některých číhaly další ledové postavy se sekerami. Gandaler opět podlehl hrůzným představám a vzdálil se z bojiště. Všechno nakonec obstaral sám Trpaslík. Vylil všech pět svých flakónků svěcené vody, vystřílel několik stříbrných šípů a tu a tam sekl sekerou. Takto přemohl celkem osm ledových sekerníků. Po chvíli se zase objevil unavený Gandaler pevně rozhodnut, že tentokrát musí vytrvat stůj co stůj. Válečníci si před dalším průzkumem trochu vydechli a prohledali přemožené mátohy. Byli to skutečně asi dříve muži, nyní zmrzlí na kost. Musely to být nějaké nečisté síly, které propůjčovaly jejich údům sílu a zdání života. Každý měl u sebe válečnou sekeru, trochu zmrzlého oblečení a na prstu železný prsten.
Gandaler se rozdělil s Trpaslíkem o svoji zásobu svěcené vody a společně se vydali k další chodbě. Tam, nad malým schodištěm, stála další postava. Působila ale trochu jinak. Její pohyby nebyly tak malátné, tváře byly ještě více mrtvolné a zejména měla v ruce namísto sekery válečné kladivo. Trpaslík neváhal a vrhl na ni flakónek svěcené vody. Avšak zrovna teď, se mu to příliš nepovedlo, takže nestvůra se jen otřepala a postupovala k válečníkovi. Ten udělal úkrok ven z chodby tak, aby mátohu vylákal na mušku Gandalerovi. Gandaler zatajil dech a střelil do nepřítele obyčejný šíp. Zasáhl cíl vcelku přesně, ovšem mátoha jakoby si toho ani nevšimla a máchla kladivem po Trpaslíkovi. Rána dopadla nečekaně silně a nadělala válečníkovi nejednu vrásku a nejen na čele. Trpaslík opáčil sekerou, ale přestože ťal solidně, nevypadalo to, že by nestvůře přidělal
nějaké starosti. Gandaler vsadil na jistotu a založil stříbrný šíp, jenž se o vteřinu později již chvěl v zádech mátohy. Leč zase bez viditelného účinku. Válečníkům začalo být v ledové jeskyni horko. Kladivo opět zasvištělo vzduchem a zarazilo zase o něco více pomyslný hřebíček do Trpaslíkovy rakve. Trpaslík vrhl na svou sekyru vyčítavý pohled a na mátohu poslední svůj flakónek svěcené vody. Tentokrát ledový muž viditelně zakolísal, jeho tělem projela křeč, ale zůstal na nohou a vypadalo, že v další vteřině opět uhodí kladivem. Gandaler popadl také flakónek a mrštil jej mátoze do týla. Zásah ale nebyl úplně nejšťastnější, takže jen pár kapek svěcené vody utkvělo na rameni protivníkově. Ten jen pozvedl paži jako by chtěl zahnat mouchu, ale pak se mu podlomila kolena a bezvládně se sesunul na ledovou podlahu. Válečníci oddychovali, odkašlávali a zírali na ledovou mrtvolu. Pak se pustili do prohledávání. Kromě válečného kladiva a zmrzlých hadrů u něj nalezli železný prsten, stejný jako měly ostatní mátohy, pak stříbrný prsten o něco zdobnější a nakonec na krku zlatý řetízek, na kterém byla zavěšena skleněná lahvička s nějakou průzračnou tekutinou.
Válečníci tušili, že chodba, kterou hlídal tak mocný soupeř, bude skrývat něco důležitého. Jiné chodby už neprohledávali a šli rovnou dál. Chodba zatáčela doprava a tam, na vrcholu krátkého schodiště, odhalilo světlo lucerny pohled ještě podivnější než jaké dosud spatřili v tomto podivném dole. Na schodišti stála postava jakoby celá stvořená z čehosi čirého a průzračného, co vypadalo jako led nebo sklo. Zcela plynulým a lidským pohybem jim pokynula rukou a promluvila: "Stůjte. Dál je cesta zapovězena." Hrdým hrdinům se příliš nezamlouvalo, že jim zase někdo říká, co je zapovězeno a příliš se k rozhovoru neměli. Trpaslík chtěl dokonce zaútočit, ale Gandaler jej zadržel. "Kdo jste a co tu děláte?" pronesla průzračná postava klasickou otázku. Hrdinové byli přímou otázkou trochu zaskočeni, ale natolik si zachovali duchapřítomnost, aby neřekli, že jdou ukrást žezlo krále Ametysta. Nakonec to ale stejně říct museli. Nejprve si to trošku popletli a tvrdili, že je pro žezlo posílá místní vládce Jasan a celé jednání málem skončilo tragédií. Naštěstí jim vnitřní hlas shůry osvěžil paměť, takže se rychle opravili, že o žezlo neusiluje Jasan, ale zlé síly za řekou. Pak se vyptávali průzračné postavy, co ona je zač. Ta se představila jako prostředník krále Ametyste mezi jeho říší a světem lidí.
Válečníci pak tvrdili, že Jasan je v těžké situaci, protože mu byly ukradeny peníze vybrané na daních. Tvrdili, že mu hrozí hněv krále, kterému má daně poslat a že je ohrožena obrana kraje. Průzračná bytost vyjádřila podiv nad novými poměry v kraji, ovšem její podiv byl zbytečný, protože hrdinové tyto důsledky ukradení pokladu pouze předpokládali. Ve skutečnosti o místní politické situaci a o vztahu Jasana ke králi takřka nic nevěděli. Zatím si hrdinové při jednání příliš dobře nevedli. To se ale naštěstí změnilo. Řeč se stočila na temné síly za řekou. Průzračná bytost o toto téma projevila veliký zájem a jednání dostalo postupně přátelštější tón. Vypadalo to, že obě strany mají společného nepřítele. Nyní přišla hvězdná vteřina Trpaslíkova když navrhl, aby tomu neznámému muži podstrčili jenom nějakou kopii toho žezla a pak shrábli peníze. Gandaler ještě nápad vylepšil navrhujíc, že by ten falzifikát tomu zloduchovi mohl navíc ještě nějak ublížit. Průzračná bytost nejprve váhala, ale pak se jí ten nápad velice zalíbil a řekla hrdinům ať přijdou zítra touto dobou a že zde pro ně bude kopie žezla přichystána. Válečníci se zaradovali a vzdálili se z toho podivného místa. Na druhý den opět přišli a průzračná bytost už je čekala. V rukou měla velký, lehce nafialovělý, krystal ametystu, který opravdu svým tvarem připomínal žezlo.
Válečníci jej dostali do ruky s důrazným varováním, ať jej nikde neukazují, nikde se o tom nešíří a ať jej použijí jen k plánu, na kterém se dohodli. Kdyby se k nim náhodou kopie zase znovu nějak vrátila, měli ji zakopat hluboko pod zem nebo svrhnout do propasti, aby se nedostala mezi lidi. Válečníci chtěli ještě znát více o těch temných silách za řekou a jestli by jim král Ametyst nemohl pomoci. Prostředník odpověděl, že bohužel řeka Dolina tvoří přirozenou hranici Ametystovy říše, za kterou jeho moc již nesahá. Do této oblasti pouze upřel svůj zrak a
viděl, že tam v opuštěném dole, se skutečně usídlilo zlo. Zahlédl tam i výrazné umělé energetické změny, které napovídaly, že podzemí bylo nějak upraveno a že proto může být pro smrtelníky z masa a kostí velice nebezpečné. Nejvýraznější zásah do přirozených proudů energie mohl dokonce znamenat existenci časoprostorové brány, tzv. teleportu. Průzračná bytost měla sdílnou náladu a nabízela hrdinům, zda by ještě něco nechtěli vědět. Gandaler se zajímal o ty události před padesáti lety, když bylo žezlo vyneseno z podzemí. Bytost prozradila, že se domnívá, že ony síly za řekou možná stály i za tehdejším neštěstím. Tehdy ale zcela jistě sídlily jinde, protože důl za řekou byl tenkrát ještě v běžném provozu. Hrdinové se také dozvěděli, že ta zmrzlá postava s válečným kladivem, která jim nadělala tolik starostí nebyl nikdo jiný než bývalý předák Žezla Hamr, který se sem tehdy, před padesáti lety, vydal ukrást drahokam. Při své výpravě zahynul a jeho bezmezná hamižnost jej proměnila v to, s čím se nyní válečníci setkali. Ti zbývající ledoví muži byli Hamrovi nejvěrnější bojovníci, ovšem věrní v jeho špatnostech, takže dopadli podobně. Tato zpráva trochu vyjasnila vztahy, protože hrdinové si uvědomili, že tady vlastně nejednají s původcem všeho zla.
Gandaler se také zajímal, zda by Ametyst nebyl nakloněn tomu, aby se znovu obnovila těžba železné rudy. Odpověď průzračné postavy jej trochu zklamala. Král Ametyst prý sice je ve své říši pánem, ovšem podobně jako král mezi lidmi, ani on nemůže těm, kterým vládne, nařizovat cokoli si umane. Nemůže chtít nic, co by šlo proti přirozenosti jeho poddaných. Znovuobjevení železa v dolech není pouze otázka Ametystovy libovůle, kterou lze vyřešit lusknutím prstů. Navíc, zde v podzemí padesát lidských let nic neznamená, je to příliš krátká doba na to, aby byly rány zahojeny. Poslední věc, o kterou se hrdinové zajímali, byla ta tajemná značka vytesaná do skály na začátku závalu. Dozvěděli se, že jde nejspíš o něco, co má zabránit průchodu zlých sil. Válečníci se ještě nakonec zeptali, jestli nemají něco vzkázat Jasanovi. Průzračná postava řekla jen ať vyřídí, že král Ametyst cítí soustrast s tragédiemi v Jasanově rodině. Tím rozhovor s podivnou bytostí skončil.
VÝMĚNNÝ OBCHOD Hrdinové opustili důl a celí nedočkaví se hnali vyměnit falešné žezlo za královský poklad. Nejprve nechtěli vůbec chodit do Žezla, ale pak si řekli, že by měli doplnit zásoby svěcené vody. Nakonec se rozhodli, že se o novinky podělí s Jasanem a že mu ukáží i kopii žezla. Jasan byl už celý ustaraný, kde že celou dobu byli. Hrdinové šli s pravdou ven. Jasan nevycházel z údivu. Nejprve se zlobil, že válečníci vůbec šli do Zakázaného dolu, ale pak uznal, že to nejspíš bylo ku prospěchu věci. Nemohl uvěřit, že jednali skoro přímo s králem Ametystem a že vyvázli živí. Kopie bájného drahokamu mu vyrazila dech. Na chvíli jej přepadlo podezření, jestli hrdinové přeci jen neukradli opravdový drahokam, ale pak byl uklidněn dušováním a ujišťováním dobrodruhů. Hrdinové žádali o svěcenou vodu a o pomoc Jasaniny proti zlu za řekou. Jasan svěcenou vodu dodal, ale povolat Jasaninu se zdráhal, protože nechtěl, aby se cokoli z těchto událostí dostalo mezi lidi. Jinak by už dávno v čele svých věrných vyrazil za řeku. Tak byli válečníci opět odkázáni sami na sebe a na svěcenou vodu. Nejprve prodali, co se dalo. Jasanovi prodali prsteny zabitých ledových mužů. Byly to staré tradiční prsteny členů družiny předáka Žezla. Podobné má nyní i Jasanina. Hamrův stříbrný prsten byl odznakem předáka Žezla. Ten dali válečníci Jasanovi darem, což jej velmi překvapilo a potěšilo. Všechny možné zbraně, které ukořistili v Zakázaném dolu, prodali ve městě. Získali tak značnou sumu peněz a také značnou pozornost místních obyvatel. Po setmění vyrazili naši válečníci za řeku a krátce před půlnocí stanuli na smluveném rozcestí. Hvězdy opět zářily a srpek měsíce osvětloval krajinu matným šerosvitem. O půlnoci spatřili přicházet známou postavu hromotluka, sluhy neznámého muže v plášti. Válečníci ale chtěli jednat přímo s pánem. Sluha jim nabídl, že je zavede do pánova sídla. Válečníci nejprve šli, pak se jim to ale přestalo líbit a trvali na tom, ať pán přijde za nimi. Sluha nakonec neochotně souhlasil a zmizel ve tmě. Za nedlouho se na cestě objevila známá postava v plášti. Zastavila se na deset sáhů od válečníků. "Tak co!? Máte?!", zasípal známý hlas neznámého. Válečníci nedělali okolky a ukázali žezlo. Neznámý zase zaštěrchal vakem s penězi. Chvíli se obě strany dohadovaly jak uskutečnit výměnu. Neznámý, ač dříve prokázal převahu nad válečníky, snažil se tentokrát vyhnout přímému kontaktu s nimi. Jeden by skoro řekl, že čekal nějakou kulišárnu. Nakonec obě strany položili své "zboží" na zem a opisujíc pomyslný desetisáhový kruh, vzájemně se vyhnuli širokým obloukem. Válečníci se chopili vaku s penězi a neznámý se chopil žezla, které se tak lákavě bělalo v trávě na cestě. V tom okamžiku vytrysklo z drahokamu oslnivě bílé světlo o rozzářilo se do veliké světelné koule, která pohltila i válečníky. Z míst, kde stál neznámý, zazněl výkřik plný děsu a pak vše zhaslo a ztichlo. Jen hvězdy dál poblikávaly na černé nehybné hladině nebes. Zkoprnělí válečníci se chvilku ani nepohnuli. Místo postavy v plášti ležela opodál na cestě jakási hromádka. Když to dobrodruzi prozkoumali, nenalezli ani stopy po nějakém těle. Na tom místě ležel jen plášť, lehká kuš, dvě šavle, kožená zbroj, několik mincí, tři
různé prsteny a bronzová maska. Válečníci to všechno sebrali a kvapili do Žezla za Jasanem. Jasan je uvítal s velkou radostí. Z věže hradu prý zahlédl za řekou bílý záblesk a tak se obával o osud výpravy. Bylo znát velikou úlevu, když se dozvěděl o konci neznámého muže v plášti a když kožený vak s penězi dopadl na stůl. Sotva ale vak otevřel, změnila se úleva v zklamání. Vak byl plný obyčejných měďáků - dohromady něco okolo deseti zlatých. Hrdinové byli také zklamáni, ale zas tak moc je to nepřekvapilo. Porážka neznámého jevila se jako mnohem důležitější než peníze. Gandaler výsledek výpravy trefně shrnul: "Navzájem jsme se přelstili, ale my jeho víc.". Válečníci zklamanému Jasanovi nabídli, že jej založí. Měli ostatně z čeho rozdávat. Dosavadní kořist z dolů z nich udělala jedny z nejbohatších osob v kraji. Tajemstvím však zůstávaly ony tři prsteny, které zůstaly po neznámém. Každý byl jiný, ale všechny tři byly kvalitně provedeny. Ani vědma Mimuel si nimi nevěděla rady. Vyžádala si několik dnů, aby o nich mohla zjistit něco víc.
Válečníci byli celí žhaví na vyplenění doupěte zla za řekou. Ještě té noci vyrazili dokončit dílo, které tak zdárně započali. Asi ve tři hodiny ráno dorazili do míst, kde měl být vchod do opuštěného dolu. Nemohli jej ale najít. Až po půlhodině hledání objevili velký rošt z větví pokrytý drny, listím a chvojím a pod ním dvou sáhový vchod do podzemí. Vstoupili dovnitř. Lucerna ozářila vlhké vysekané stěny, zavanula vůně podhoubí a mokrého kamene a kroky válečníků zaduněly prázdnotou chodby. Gandaler měl s sebou ukořistěný plášť a bronzovou masku neznámého. S Trpaslíkem se domluvili, že se elf přestrojí za neznámého a jako že povede Trpaslíka do zajetí. Po několika sázích opatrné chůze váhavě vstoupili do větší čtvercové místnosti z níž vedly do všech stran další chodby. V rozích místnosti nehnutě stály čtyři kostry s napřaženými meči. V dalším okamžiku se však kostry pohnuly a toporným krokem se vydaly uvítat hosty. Válečníci krátce strnuli v děsu nad tou záhrobní podívanou, raději upustili od chystané finty s pláštěm a maskou a pustili se do boje. Netrvalo dlouho a z kostlivců zbyly čtyři hromádky kostí. Válečníci si uvědomili, že vyplenit toto sídlo zla může dát ještě hodně práce. Stáli tam nehybně v tichém podzemí, dívali se na rozsekané kostlivce a přemýšleli co teď a co potom... Tak skončila čtvrtá seance.
TABULKA ZKUŠENOSTÍ - SEANCE 4 GANDALER
TRPASLÍK
pavouk křižák
25
25
objev tunelu v závalu
5
0
prohrabání závalu
25
25
8 ledových mužů
0
240
ledový Hamr
100
100
nápad s podvrhem žezla
75
100
zničení neznámého v plášti
350
350
4 kostlivci
40
40
vyjednávání celkem
25
25
hraní postavy
25
25
670
930
CELKEM Přestupy: Gandaler přestupuje na 4. úroveň. Trpaslík setrvává na 4. úrovni. Gandaler do této chvíle svým mečem narubal 595 zk. Trpaslík do této chvíle svou sekerou nasekal 750 zk.
