Tvoříme základy Mandantenbrief

Tvoříme základy Mandantenbrief

Informace o právu, daních a ekonomice v České republice Vydání: Červenec/Srpen 2012 · www.roedl.cz

Obsah: Právo aktuálně > Zajímavé změny v insolvenčním zákoně Daně aktuálně > Práce na hmotném majetku – technické zhodnocení nebo oprava? Ekonomika aktuálně > Ekonomika ve zkratce – Zákonným povinnostem podléhají i „neaktivní“ účetní jednotky > Jak nakládat s digitálními archiváliemi Rödl & Partner Intern > Lidé v Rödl & Partner

Právo aktuálně Martin Švéda, Helena Hodačová, Rödl & Partner Praha Letošní rok přináší pro zákon č. 182/2006 Sb., o  úpadku a  způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), významné změny v  podobě novely účinné od 1. ledna 2012 a  další novely, která momentálně prochází legislativním procesem. V době sepsání tohoto článku se nacházela ve třetím čtení v  Poslanecké Sněmovně České republiky a  je vedena pod sněmovním tiskem č. 604/0.

> Zajímavé změny v insolvenčním zákoně (Snad) lépe a přísněji u dlužnických insolvenčních návrhů Prvá změna reaguje na problematiku spojenou s  opožděným podáváním takzvaných samo-dlužnických insolvenčních návrhů v  případě úpadku dlužníka ve formě předlužení. V  případě předlužení bylo dosavadní ustálenou praxí u  většiny firem nacházejících se v  úpadku

anebo jimž hrozí úpadek, opožděné podávání insolvenčních návrhů. Tímto docházelo k  poškozování věřitelů. Často se tak stávalo, že insolvenční řízení, jehož účelem je řešit úpadek dlužníka za současného poměrného uspokojení pohledávek jeho věřitelů, bylo iniciováno v době, kdy existovala značná propast mezi jeho závazky a majetkem, kdy závazky mnohonásobně převyšovaly firemní majetek. Společnost tak zůstala de facto prázdná, bez toho, aby osoby povinné k řádnému a včasnému podání insolvenčního návrhu za takové porušení svých povinností daných insolvenčním zákonem, nesly odpovědnost. Insolvenční zákon shora uvedený institut odpovědnosti již znal, jeho účinnost byla ovšem pozastavena do 31. prosince 2011 jako určité zmírňující opatření reagující na hrubé dopady ekonomické krize posledních let. Odpovědnost managementu se do té doby vztahovala pouze na případy úpadku ve formě platební neschopnosti a od počátku letošního roku se vztahuje na obě dvě formy úpadku. Insolvenční zákon rozlišuje dvě formy úpadku – platební neschopnost a předlužení. První z nich se vztahuje na všechny dlužníky obecně a  jedná se o  ní tehdy, pakliže má dlužník více věřitelů, jeho peněžité závazky jsou po dobu delší jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a není tyto závazky schopen splácen. Oproti tomu předlužení může nastat pouze u  právnických osob anebo fyzických osob podnikatelů, pakliže má taková osoba více věřitelů a  souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, tedy účetní hodnota pasiv je vyšší než účetní hodnota aktiv. Zatímco u platební neschopnosti je poměrně snadné pro veřejnost odhadnout, zda se dlužník nachází v  úpadku anebo mu hrozí úpadek, u předlužení nikoli a věřitelům je tak fakticky odepřena možnost řešit špatnou ekonomickou situaci dlužníka podáním věřitelského insolvenčního návrhu. Proto je předmětné znevýhodnění věřitelů alespoň relativně zhojeno uplatněním odpovědnosti manažerů za opožděné podání insolvenčního návrhu (nebo jeho nepodání vůbec) v případech, kdy měl být takový návrh podán. Uvedená odpovědnost manažerů firmy, respektive členů statutárních orgánů, je neomezená, přímá vůči věřitelům 1

Mandantenbrief a  ryze osobní, pakliže se uplatní, bude muset manažer poškozenému věřiteli nahradit způsobenou škodu ze svých prostředků. K  této problematice si je nutné uvědomit, že ke splnění povinnosti podání insolvenčního návrhu nedojde, pokud podaný insolvenční návrh je odmítnut anebo insolvenční řízení bylo z důvodu zavinění na straně jeho navrhovatele zamítnuto. Šikanózní insolvenční návrhy už ne…? Další změnu přinese projednávaný návrh v  poslanecké sněmovně, jehož hlavním cílem bude zamezení podávání takzvaných šikanózních věřitelských insolvenčních návrhů. Uvedená novela by měla zamezit poslední dobou vzrůstající praxi zneužívání insolvenčního řízení v  rámci konkurenčního boje mezi jednotlivými soutěžiteli při  hospodářské soutěži. Je neoddiskutovatelným faktem, že informace o  zahájení insolvenčního řízení je všeobecně ze strany veřejnosti vnímána značně negativně, bez ohledu na to, že existence úpadku dotčeného subjektu je osvědčena až konkrétním rozhodnutím insolvečního soudu o  tom, že byl shledán úpadek dlužníka. Dochází tak k tomu, že ekonomicky zdravý subjekt může být až tak značně poškozen v  důsledku neoprávněného insolvenčního řízení, že to pro něj může mít až likvidační následky. Přinejmenším každý takový subjekt utrpí určitou škodu a újmu v důsledku poškození dobrého jména, odlivu zákazníků, nesplnění podmínky úvěrových smluv, odrazení obchodních partnerů a  podobně. Hlavním účelem insolvenčního řízení je poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů v rámci řízení kolektivní povahy. Insolvenční řízení neslouží k  prosazení jednotlivých zájmů věřitelů, ani by nemělo být zneužíváno jako konkurenční zbraň. Proto by měl být do budoucna příslušný insolvenční soud oprávněn nepoctivý insolvenční návrh věřitele odmítnout pro jeho zjevnou bezdůvodnost. Existence zjevné bezdůvodnosti insolvenčního návrhu bude nezbytnou podmínkou pro takové odmítnutí. Bude se o ní jednat v taxativně alternativně vypočtených případech, a  to pokud věřitel bude dokládat své oprávnění pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o  úpadku nepřihlíží (například nesplatnou pohledávkou), nebo insolvenční návrh byl podán opětovně a jeho navrhovatel nedoložil, že splnil povinnost, která mu byla uložena rozhodnutím insolvenčního soudu v  předchozím řízení anebo je insolvenčním návrhem zjevně sledováno zneužití práv věřitele na úkor dlužníka. K  posílení postavení dlužníka by také mělo dojít zavedením institutu peněžité sankce, kterou může insolvenční soud uložit věřiteli, jež byl navrhovatelem odmítnutého šikanózního insolvenčního návrhu. Výše pokuty je v horní výši limitována částkou 50 tisíc korun, přičemž při rozhodování o výši pokuty insolvenční soud bude muset přihlížet ke všem okolnostem určitého případu. V neposlední řadě 2

bude postavení dlužníka zvýhodněno oprávněním insolvenčního soudu rozhodnout o  uložení povinnosti vůči věřiteli (jako navrhovateli insolvenčního návrhu) ke složení jistoty, a  to výhradně na návrh dlužníka. Složená jistota bude plnit funkci zajišťovací pro případy, že dlužníkovi zjevně hrozí reálná škoda nebo újma, jež mu v důsledku průběhu celého insolvenčního řízení vznikne. Návrh dlužníka přitom bude muset být učiněn při prvním úkonu, k  němuž je oprávněn po zahájení insolvenčního řízení a  zároveň dlužník bude muset doložit výši takové škody nebo újmy a to, že mu jejich vznik opravdu zjevně hrozí. Insolvenční zákon jako takový je poměrně mladou normou. Role úpadkového práva v  posledních letech stoupá. Jak je patrné z  tohoto článku, úprava českého úpadkového práva prochází pravidelnými změnami, přičemž zákonodárce se snaží o určitou reakci na zaběhnutou praxi, která svým vývojem dává zákonodárci podněty ke změnám textu zákona, aby byl flexibilnější a  korespondoval s  realitou. Zda se tak zákonodárci skutečně podařilo a podaří dosáhnout realizace cílů ve shora uvedených oblastech, to ukáže praxe samotná. To, co stanoví zákon je věc jedna a to, jaké je prostředí, ve kterém je zákon aplikován, věc druhá.

Kontakt pro další informace:

JUDr. Martin Švéda Advokát v trvalé spolupráci s Rödl & Partner Partner Tel.: +420 236 163 740 E-mail: [email protected]

Daně aktuálně Hana Javorská, Jana Weberová, Rödl & Partner Praha V  dubnu letošního roku vydal Nejvyšší správní soud rozsudek ve věci posouzení technického zhodnocení, versus opravy hmotného majetku. Ve svém rozhodnutí přisvědčil rozhodnutí krajského soudu, že práce uskuteč-

Vydání: Červenec/Srpen 2012

něné na hmotném majetku jsou technickým zhodnocením, nikoliv opravou. Společnost, která tyto práce provedla, tak neoprávněně snížila svůj základ daně, když výdaje za provedené práce zanesla do svých nákladů na dosažení, zajištění a  udržení příjmů, místo aby o  uvedené náklady navýšila cenu majetku, z níž majetek řádně odpisuje.

> Práce na hmotném majetku – technické zhodnocení nebo oprava? V uvedeném rozsudku rozhodl Nejvyšší správní soud další spor o  klasifikaci technického zhodnocení, versus opravy u  hmotného majetku. Posuzování podobných případů se dotýká širokého okruhu podnikatelských subjektů, proto bližší nahlédnutí na jeden konkrétní případ, jež dospěl až do stádia soudního řízení, přináší následující řádky. Předmětem sporu byla výměna potrubního systému rozvodu tepla. Rozsáhlé stavební práce uskutečnila společnost v  několika etapách, při nichž došlo ke změně parametrů rozvodů. Celou záležitost zasahující do let 2006 a  2007 posoudila jako opravu a zahrnula náklady na stavební práce do běžných nákladů těchto dvou let. Pro její rozhodnutí bylo klíčové, že stavebními pracemi byl odstraněn havarijní stav velké části rozvodné sítě. Správce daně se v posouzení prací coby opravy odstraňující fyzické opotřebení se společností neshodl. Uvedené práce posoudil jako technické zhodnocení a náklady na stavební práce z nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů v letech 2006 a 2007 vyňal. Proti rozhodnutí správce daně se společnost neúspěšně odvolala. Celá kauza se ve výsledku dostala až před Nejvyšší správní soud. Společnost pro své rozhodnutí předložila několik argumentů (důkazů), které však soud neuznal nebo uznal jen zčásti. Společnost uváděla havarijní stav potrubí jako rozhodující důvod zahájení prací. Podle názoru soudu byla naopak hlavním důvodem výměny potrubí změna způsobu dodávky tepla, která byla důsledkem změny právní úpravy. Až poté byl podle soudu důvodem havarijní stav potrubí.

Jako podpůrný prostředek pro svá tvrzení společnost při soudním řízení předložila znalecký posudek. Uvedený posudek však nebyl vůbec připuštěn správcem daně ani soudem jako důkaz. Toto rozhodnutí bylo zdůvodněno tak, že posudek nebyl založen na řádném porovnání stavu majetku před započetím prací a stavu po jejich dokončení. Při zjišťování stavu předmětného hmotného majetku před zahájením prací se měl znalec opírat pouze o  výpovědi o tomto stavu, které mu podala sama společnost. V souvislosti s  tímto je třeba pamatovat, že jsou to právě ekonomické, respektive daňové subjekty, na nichž leží důkazní břemeno při prokazování oprávněnosti jejich tvrzení před správcem daně. Samotné předložení důkazů však automaticky neznamená, že tvrzení jsou prokázána. Správce daně či soud předložené důkazy nemusí vzít vůbec v  úvahu. Takové rozhodnutí ovšem musí řádné odůvodnit. Společnost použila také argument, že práce neproběhly na celém rozvodném systému. U 27 procent systému byla dodávka tepla zajištěna stejným způsobem jako dosud. Rozsah stavebních prací podle soudu však na rozlišení technického zhodnocení a opravy nemá vliv. Z uvedeného je zřejmé, že pokud se práce uskuteční na části majetku, neznamená to, že se jedná o opravu a zároveň uskuteční-li se práce na celém majetku, nemusí jít automaticky o technické zhodnocení. V  souvislosti s  tímto je třeba uvést, že odstranění částečného fyzického opotřebení nebo poškození nemusí vždy znamenat, že se jedná o opravu. O tu se jedná v okamžiku, kdy odstranění fyzického opotřebení či opotřebení nevede k technickému zhodnocení. Nejvyšší správní soud podotkl, že provedení stavebních prací je třeba posuzovat v kontextu všech aspektů, které nastaly. Především tedy celkové porovnání stavu před a  po uskutečnění stavebních prací, nikoliv pouze podle uváděného hlavního záměru společnosti, kterým byla náprava havarijního stavu systému rozvodu tepla. Dokumentace o  stavu majetku před zahájením prací a stavu po jejich dokončení by proto měla být nedílnou součástí dokladů pro posuzování, zda se jedná o technické zhodnocení či opravu. Dále se Nejvyšší správní soud vyjádřil k časté otázce týkající se provedení opravy v případě, kdy se původní materiály již nepoužívají a  jsou nahrazovány novými. Pokud technický pokrok neumožňuje použít materiály stejné nebo blízké těm, jejichž výměna v  rámci stavebních prací proběhla, nemuselo by se vždy jednat o  technické zhodnocení. Změna parametrů rozvodného systému tepla byla však podle názoru soudu důsledkem změny koncepce dodávek tepla, vynucené novou právní úpravou, nikoliv důsledkem technického pokroku. Ze závěrů učiněných Nejvyšším správním soudem vyplývá, že záměr v  podobě odstraňování fyzického opotřebení majetku nemusí znamenat vždy jednoznačně, že se jedná o opravu, ale může se také stát, že konkrétní záměr může ve výsledku znamenat i  technické zhodnocení. Nezáleží 3

Mandantenbrief proto na úmyslu, s nímž jsou práce zahájeny, ale podstatné je porovnání stavu před a  po ukončení prací. Chybné posouzení výsledného stavu může znamenat také doměření daně a s tím související vznik a předpis sankcí správcem daně v nemalých částkách.

Kontakt pro další informace:

Uvedená povinnost se týká prakticky všech právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku. Nerozlišuje se přitom, zda účetní jednotka byla za uplynulý rok aktivní či nikoli. Zákonná povinnost sestavit a  odevzdat roční účetní závěrku je vázána na existenci dané účetní jednotky, nikoli na její skutečné aktivity. Obdobně je zákonem o daních z příjmů, § 38m, stanovena povinnost právnické osoby sestavit a podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob. To platí i pro případ, kdy je vykázán základ daně ve výši nula nebo daňová ztráta.

Ing. Hana Javorská Daňová poradkyně ve spolupráci s Rödl & Partner Senior Associate Tel.: + 420 236 163 750 E-mail: [email protected]

Ekonomika aktuálně Ekonomika ve zkratce Cílem článku je upozornit na některé skutečnosti v souvislosti se zákonnými povinnostmi i u takzvaných „neaktivních“ účetních jednotek, respektive daňových subjektů. Zákonným povinnostem podléhají i „neaktivní“ účetní jednotky Zákon o účetnictví všeobecně stanoví, mimo jiné, v paragrafu 18 povinnost k rozvahovému dni sestavit účetní závěrku, jež je tvořena těmito výkazy: > rozvaha (bilance) > výkaz zisku a ztráty > příloha, která doplňuje a vysvětluje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztráty

Dále podle § 136 daňového řádu je zapotřebí vždy sestavit a podat v předepsané lhůtě do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období daňové přiznání u  daní vyměřovaných za období, které činí nejméně 12 měsíců. Jde-li o daňový subjekt, který má ze zákona povinnost nechat účetní závěrku ověřit auditorem nebo jehož daňové přiznání zpracovává a  podává daňový poradce, musí tak učinit nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období (ve stejném termínu podává rovněž roční účetní závěrku). Toto tříměsíční prodloužení u  účetních jednotek, respektive daňových subjektů, které nemají zákonnou povinnost nechat si ověřit roční účetní závěrku auditorem, lze využít jen v případě, kdy příslušná plná moc udělená daňovému poradci je u  správce daně uplatněna před uplynutím tříměsíční lhůty dle předchozího odstavce (zpravidla tedy bude potřeba plnou moc odevzdat správci daně nejpozději do 31. března, pokud je rozvahový den k 31. prosinci). Další zákonnou povinností, která platí i  pro takzvané „neaktivní“ účetní jednotky (daňové subjekty), je zveřejnění účetní závěrky. Účetní jednotky zapsané v obchodním rejstříku zveřejňují účetní závěrku uložením do sbírky listin obchodního rejstříku. Povinnost zveřejnění roční účetní závěrky je splněna již okamžikem jejího podání rejstříkovému soudu. To se netýká přiznání k dani z příjmů; daňové přiznání se nezveřejňuje. Splněním všech výše uvedených zákonných povinností, jako je sestavení a odevzdání roční účetní závěrky, sestavení a podání přiznání k dani z příjmů či zveřejnění účetní závěrky založením do sbírky listin se lze vyhnout případným peněžitým sankcím ze strany orgánů státní správy.

Martin Růžička Daňový poradce/Partner E-mail: [email protected]

4

David Trytko, Rödl & Partner Praha Většina společností má již touto dobou řádně sestavenou a  ověřenou účetní závěrku, zpravidla se konala i  valná hromada, jež účetní závěrku schválila. Následují další kroky, kterými jsou včasné zveřejnění a  řádná archivace. Jaké změny v  této souvislosti přinášejí novely zákonů a  archivnictví a spisové slubě a o elektronickém podpisu?

> Jak nakládat s digitálními archiváliemi Jedná se především o  zákon č.  167/2012 Sb. ze dne 25.  dubna 2012, kterým se mění mimo jiné zákon č.  499/2004 Sb., o  archivnictví a  spisové službě a  zákon č.  227/2000 Sb., o  elektronickém podpisu, obě novely účinné k datu 1. července 2012. Cílem nových zákonných úprav je stanovení podmínek pro nakládání s digitálními archiváliemi a zároveň úprava vlastní odborné činnosti digitálních archivů. Vše se děje na základě aktuálního vývoje elektronických systémů spisové služby, protože je zpřesňována právní úprava elektronického podpisu a  jsou respektována rozhodnutí Evropské komise upravující oblast přeshraničního ověřování uznávaného elektronického podpisu. Nejdůležitější změny: > Stanovení podmínek nakládání s  archiváliemi jako vrcholného dokumentu v  archivnictví (což mohou být písemnosti, digitální nebo jiná datová media – např. i pečetidlo – uchovávané v archivu, které byly vybrány díky své trvalé hodnotě či významu jako součást Národního archivního dědictví a  jsou chráněny státem), zejména jejich výběr a ukládání, a stanovení podmínek samotné archivace dokumentů v digitální podobě; > Odstranění výkladových a aplikačních nedostatků (tedy důsledné právní zakotvení komplexní péče o  digitální archiválie); > Podrobnější úprava nakládání s  dokumenty v  digitální podobě s  přihlédnutím k  potřebám jejich ukládání a archivace; > Vytvoření věcné a odborně způsobilé struktury subjektů oprávněných k  ukládání dokumentů v  digitální podobě; > Stanovení podmínek zpřístupňování a  poskytování archiválií v digitální podobě; > Stanovení přestupků a správních deliktů na úseku péče o archiválie v digitální podobě a jejich užívání; > Provedení jednotné úpravy přijímání a odesílání dokumentů v digitální podobě.

Z pohledu účetnictví se jedná především o zavedení pojmů „uznávaný elektronický podpis“ a „uznávaná elektronická značka“ jako jedinečných, svébytných pojmů. Nikoliv tedy již jako legislativních zkratek zaváděných pro potřeby jednotlivých zákonů pro „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydávaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a  obsahující údaje jednoznačně identifikující podepisující osobu“ a  „elektronickou značku založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb“. Typy dokumentů – účetních dokladů s ohledem na jejich využití Dle § 8 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví musí být všechny účetní záznamy průkazné. Pokud by se stalo, že jeden z účetních záznamů bude neprůkazný, je vysoce pravděpodobné, že i  celé účetnictví bude považováno za neprůkazné. Dle §  33a je za průkazný považován ten záznam, který se shoduje se skutečností. To mimo jiné znamená, že záznam je opatřen podpisem osoby, která je za účetní skutečnost zodpovědná. Aby byl digitální dokument považován za průkazný, musí být opatřen mimo jiné takzvaným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu podle zvláštního právního předpisu, jehož formát je upraven zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Pro používání elektronického podpisu musí účetní jednotka disponovat kvalifikovaným certifikátem, jež v  současné době poskytují následující tři subjekty: > Česká pošta, s. p. > První certifikační autorita > eIdentity a. s. I zákon o archivnictví zohledňuje vyšší využívání informačních a  komunikačních technologií a  definuje dokument jako každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, ať již v  podobě analogové či digitální, který vznikl z činnosti původce. Účetní jednotky mohou používat nejrůznější typy digitálních dokumentů. Mezi nejčastěji využívané patří následující: > PDF (Portable Document Format) je formát, který lze odesílat elektronickou poštou, jeho další úprava je značně omezena, zachovává však elektronický podpis a umožňuje fulltextové vyhledávání > XLS a  DOC jsou formáty, které jsou díky možnosti úpravy obdobou papírových dokumentů > XML (Extensible Markup Language) je formát, který lze dále zpracovávat informačním systémem Životní cyklus účetních dokladů Účetní jednotka si sama zvolí v účetních směrnicích postup při zpracování účetních dokladů. Sama si i  rozhodne, jak bude využívat digitální účetní dokumenty. Existuje několik 5

Mandantenbrief modelů „životního cyklu účetních dokladů“. Níže je popsán jeden z  nich, který spojuje nejčastější případ papírových a digitálních dokumentů v jeden model: Vznik (vyhotovení/pořízení) Životní cyklus dokladu začíná buď vznikem v informačním systému účetní jednotky nebo jeho přijetím od externího původce. Doklad může být ve formátu digitálním nebo listinném. Přijatý doklad může účetní jednotka i  naskenovat, v  tomto případě je doklad převeden z  listinné do digitální podoby a je nutné ukládat také informaci o jeho převodu. Zařazení/Zpracování Účetní doklad je zařazen do systému, roztříděn a schválen, posléze dochází k  jeho zaúčtování do informačního systému. Archivace/Likvidace Doklad je připraven k  přesunu do archivu a  po dosažení potřebné doby archivace skartován. Správa účetní dokumentace a problematika její archivace Úschovu účetních záznamů, především dobu archivace, upravuje §  31 zákona o  účetnictví. Paragraf  31 odst. 1 odkazuje na právě novelizovaný zákon č.  499/2004 Sb., o  archivnictví a  spisové službě, který definuje dokumenty povinné k  archivaci. V  případě dokumentů v  digitální podobě se tato novela věnuje jejich uchovávání včetně zajištění věrohodnosti původu dokumentů, neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti, tvorby a správy takzvaných metadat jako „správcovských dat“ náležejících k  běžně představitelným dokumentům a  připojení údajů prokazujících existenci dokumentu v čase. Tyto vlastnosti musí být zachovány do doby provedení výběru archiválií. Z  našeho pohledu nejvýznamnější změnou v  novelizovaném předpisu je řešení omezené platnosti elektronického podpisu, takzvaného kvalifikovaného certifikátu. Tento certifikát se vydává totiž pouze na jeden rok, takže by mohla nastat situace, kdy nebude možné ověřit platnost elektronického podpisu na dokladu z důvodu uplynutí jeho expirace. Paragraf 65 odst. 8 novely zákona o archivnictví navrhuje použití takzvaného časového razítka, které ověří, že dokument v daném čase a v té konkrétní podobě opravdu existoval. Před vypršením expirace elektronického podpisu by byl dokument znovu podepsán a opatřen novým časovým razítkem. Co s digitalizovanými písemnými dokumenty? Novela zákona o archivnictví také řeší problematiku převodu dokumentů z listinné podoby do digitální a naopak. Vytištěná elektronická faktura již po svém vytištění nesplňuje 6

požadavek na průkaznost dokumentu, jelikož elektronický podpis není po vytištění běžně čitelný. Nepochopitelně má tak faktura v  digitální podobě po vytištění ve své tištěné podobě téměř nulovou hodnotu (samozřejmě ji zůstává běžná informační hodnota, ne hodnota jako účetního záznamu/dokladu). Paragraf 69a novely zákona o archivnictví opět přináší řešení: převádění dokumentu v  analogové podobě na dokument v digitální podobě a naopak. Stejně tak i změnu datového formátu stávajícího digitálního dokumentu provede určený původce postupem zaručujícím věrohodnost původu dokumentu, neporušitelnost jeho obsahu, čitelnost dokumentu a  bezpečnost procesu převádění nebo změny datového formátu. Před převedením dokumentu v digitální podobě na dokument v  analogové podobě nebo před změnou datového formátu dokumentu v  digitální podobě ověří určený původce platnost uznávaného elektronického podpisu, uznávané elektronické značky nebo kvalifikovaného časového razítka (je-li jimi dokument v digitální podobě opatřen) a platnost kvalifikovaných certifikátů, na kterých jsou založeny. Tyto údaje jsou pak na tištěném dokumentu uvedeny (například jako takzvaná ověřovací doložka). Podobně je tomu tak i u digitálního dokumentu. Závěrem Tento příspěvek měl pomoci nahlédnout do úskalí digitální archivace účetních dokladů po novele zákona o archivaci a  zákona o  elektronickém podpisu. Jelikož existuje významná vazba na účetnictví a  tato problematika je částečně nepřehledná, snažili jsme se i  názorně přiblížit komplikovanost souběhu starého a  nového (digitálního)

archivování. Závěrem jsme přesvědčeni, že jsme tuto problematiku určitě alespoň více osvětlili a zcela určitě bude ještě námětem pro detailnější diskusi nad konkrétním řešením. Zdroje: > Kunstová, R. (2009: Efektivní správa dokumentů, Praha, Grada Publishing. 2009 > Mejzlík, L. (2006): Účetní informační systémy, Praha, Oeconomica. 2006 > Ďurianová, G. (2012): Dopady informačních a komunikačních technologií (ICT) na účetní dokumentaci, Praha, Oeconomica. 2012 > Zmiňované zákony v platném znění

Kontakt pro další informace:

Ing. David Trytko Vedoucí auditorského týmu/Associate Partner Tel.: +420 236 163 300 E-mail: [email protected]

Rödl & Partner Intern

„Jmenování, které jsem v červnu v Norimberku převzal od Prof. Dr. Christiana Rödla, je pro mě potvrzením, že práce na projektech, kterou jsem vykonal v  posledních letech, měla smysl a  byla přínosem jak pro kancelář, tak pro její klienty. Jmenování do pozice associate partnera vnímám také jako vyjádření důvěry a výzvu pro následující období. Děkuji všem kolegům za podporu,“ uzavírá Tomáš Báča. Radim Botek, auditor Radim Botek pracuje ve společnosti Rödl & Partner Audit již 10 let, od roku 2008 jako statutární auditor a  vedoucí auditorského týmu. Je zodpovědný za realizace auditů individuálních i  konsolidovaných účetních závěrek obchodních, výrobních i  servisních společností dle českého i  německého práva, stejně tak za účetní závěrky sestavené dle IFRS, respektive US GAAP. Ve spolupráci s ostatními kolegy se podílel i na realizacích mnoha ekonomických due diligence, projektů fúzí a akvizic pro tuzemské i zahraniční klienty. „Jmenování do pozice Associate Partner považuji za významné ocenění mé dosavadní působnosti v  Rödl  &  Partner. Moji dlouholetou a  velmi zajímavou činnost v rámci auditu lze charakterizovat především jako individuální a zodpovědný přístup vůči klientům a týmovou spolupráci s  ostatními kolegy. Tímto upřímně děkuji za podporu všem kolegům, bez nichž bych tohoto ocenění nikdy nedosáhl,“ hodnotí Radim Botek.

Jana Švédová, Rödl & Partner Praha Petra Budíková, advokátka

> Lidé u Rödl & Partner Intern Společnost Rödl & Partner jmenovala nové associate partnery Tomáš Báča, Radim Botek a  Petra Budíková jsou novými associate partnery společnosti Rödl & Partner, kteří byli do těchto pozic jmenováni u  příležitosti setkání International Convention 2012 konaném v  červnu letošního roku v Norimberku. Tomáš Báča, konzultant Tomáš Báča působí ve společnosti Rödl & Partner Consulting jako konzultant od roku 2003. V rámci svého působení se specializuje zejména na projekty v  oblasti fúzí a  akvizic, management consultingu a  corporate finance. K  jeho klientům patří významné mezinárodní i  tuzemské průmyslové, obchodní a finanční společnosti.

Petra Budíková působí ve společnosti Rödl & Partner od roku 2005, poslední dva roky jako týmová vedoucí. Zabývá se obchodním právem, zejména právem nemovitostí, včetně nájemních vztahů, právem hospodářské soutěže. Během své praxe se účastnila celé řady akvizičních projektů a projektů due diligence pro zahraniční investory. „Jmenování na pozici Associate Partner je pro mne významným oceněním dosavadní spolupráce s Rödl & Partner, kterého si nesmírně vážím. Mým krédem je vysoké nasazení, flexibilita při poskytování služeb klientům, snaha poskytovat poradenství při zohlednění všech aspektů a kolegiální vstřícnost,“ říká Petra Budíková. V  pozici Associate Partner je v  současné době v  pobočkách Rödl & Partner Česká republika 15 poradců, a  to zejména z řad právníků, auditorů, daňových a podnikových poradců. 7

Mandantenbrief „Jmenování tří nových kolegů associate partnery chápu jako výraz ocenění jejich osobních i profesních kvalit a současně jako poděkování za významný přínos pro společnost,“ uzavírá Petr Novotný, Managing Partner společnosti Rödl & Partner Česká republika. 

- jsd-

Tvoříme základy „Naše znalosti tvoří základ našeho poradenství. Na nich stavíme, společně s našimi klienty.“ Rödl & Partner

„Jedinečné lidské věže mohou vyrůst pouze tehdy, mají-li pevný základ.“

„Celek se skládá z jednotlivců“ – u Castellers, i v naší společnosti. Lidské věže symbolizují jedinečným způsobem firemní kulturu společnosti Rödl & Partner. Ztělesňují naši filozofii soudržnosti, rovnováhy, odvahy a týmového ducha. Jsou paralelou růstu vlastní silou, který Rödl & Partner promítl do dnešní podoby. Heslem všech Castellers, jež je i vyjádřením jejich základních životních hodnot, je „Força, Equilibri, Valor i Seny“ (síla, stabilita, odvaha a rozum). Toto heslo charakterizuje i nás. To bylo i jedním z důvodů, proč společnost Rödl & Partner v květnu 2011 navázala spolupráci s Castellers de Barcelona, reprezentanty dlouholeté tradice stavby lidských věží.

Castellers de Barcelona

Mandantenbrief Červenec/Srpen 2012, MK ČR E 16542 Vydavatel:

Rödl & Partner Consulting, s.r.o. Platnéřská 2, 110 00 Praha 1 Tel.: + 420 236 163 111 | www.roedl.cz

Redakce:

Ing. Jana Švédová – [email protected]

Layout/Sazba: Rödl & Partner Ing. Tomáš F. Hanzl – [email protected]

Tento newsletter je nezávaznou informační bro­žurou a slouží obecným informačním účelům. Nepředstavuje právní, daňové ani podnikové poradenství, jeho cílem není ani nahrazení individuálního pora­denství. Při zpracování newsletteru se společnost Rödl & Part­­ner snaží o maximální pečlivost, nemůže ale pře­vzít odpovědnost za správnost, aktuálnost a úplnost in­for­­mací. Protože se zde obsažené informace nezabývají konkrétními tématy jednotlivých fyzických nebo právnických osob, měl by si klient požadované informace vždy ověřit pora­dens­kou za­kázkou. Rödl & Partner nepřejímá od­povědnost za rozhodnutí, která čtenáři na základě článků news­letteru učiní. Naši poradci jsou Vám rádi k dispozici.