Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)

Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)


Pavel Šimík (Šíma)

-1-




Tvoříme literární postavu Pavel Šimik (Šíma) autorský text, ukázkové texty © 2014 (autor) použité obrázky – volná licence creative common námět: „Jak se (ne)stát spisovatelem“ © 2009 a „Jak (ne)napsat román“ © 2012 (autor) Tato kniha je v elektronické podobě, editace a kopírování textu bez výslovné citace se zakazuje! Překlepy a nedoklepy vyhrazeny.

-2-



Několik slov na úvod Tvoříme postavu... Měli jste kdysi v rukou takové ty panenky z papíru, kterým se měnily šatičky (také z papíru) prostřednictvím zahnutých papírových háčků? Stačila chvilka a panenka byla hned někým jiným... Ale nechme hraní a zkusme se podívat na to, jak taková postava vypadá. Namísto prázdných slov vám ukážu několik příkladů, tedy, alespoň se o to pokusím: A: Stál na přídi Jednorožce a hleděl nehnutě vpřed. Pravidelně jej smáčela mořská pěna, jak loď opakovaně narážela do vln. Podobal se spíše soše, kterou nesly lodě pod šikmým stěžněm, kterému námořníci říkali čeleň. Nebyl však ze dřeva, ale z masa a kostí. Jeho šat nepřipomínal oblečení námořníků, avšak také se nepodobal stejnokroji důstojníků. Jeho vzhled i postavení na Jednorožci spíše napovídal, že půjde o zámožnějšího cestujícího. Avšak nikdo na palubě nevěděl, co zde pohledává a jakou roli bude při této plavbě hrát. Černé vlasy mu divně vlály z pod čapky s péry, zatím co jeho hnědé oči stále hleděly vpřed. Kamenná tvář s orlím nosem, zatnuté čelisti a vyzývavá brada, to vše napovídalo o jeho sveřeposti a odhodlanosti. Snad jen kapitán Jednorožce věděl, s kým má posádka tu čest... B: Pobíhal po místě činu jako malý ratlík. Zvědavě si obhlížel každou maličkost a neustále si něco zapisoval do notesu. Vlastně byl z celé suity policistů, detektivů a techniků nejmenším, co do vzrůstu. Pokud jde o vrozenou inteligenci, nemohl se s ním nikdo rovnat. Avšak, jeho roztržitost přiváděla mnoho jeho spolupracovníků až k nepříčetnosti. Jedinou útěchou pro všechny byl snad jen fakt, že alespoň prozatím nebylo případu, který by nevyřešil... C: Vznášel se nad vesmírnou lodí jako Měsíc nad Zemí. Tiše a nezúčastněně. Jen tenký kabel jej dělil od nekonečné prázdnoty. Stačilo by jen málo a ztratil by se v černočerné prázdnotě, která byla poseta nespočtem hvězd. V záři slunce se jeho bílý skafandr leskl více než čerstvě napadaný sníh. Kdyby neměl spuštěné hledí, zcela jistě by oslepl. Z velikosti skafandru nešlo určit nic o jeho vzhledu, stejně tak charakteru. Mlčel. Nijak se neprojevoval. Podobal se spíše meditujícímu mnichu kdesi v klášteře v horách než kosmonautovi, který pobývá ve vesmírném prostoru. Přestože byl živou bytostí, člověkem, stal se na tento krátký čas jen satelitem své lodi a jedním z mnoha objektů, který poletoval Vesmírem...

Že je to málo? Ano, může být, ale i nemusí, avšak každý popis je jiný. Nejde o to co nejvěrněji popsat, jak ta či ona postava vypadá, nač myslí a jaký má charakter, spíše jde o to poukázat na fakt, jak různorodé mohou být postavy v našich příbězích.

-3-



Postava v tvůrčím psaní Každý autor, který jen trochu píše, ví, jak jsou postavy důležité pro samotné vyprávění. Oživují příběh a dodávají mu na autentičnosti. Každý příběh musí mít své hrdiny, jinak by byl jen sérií statických obrázků, které by sice mohly popisovat prostředí jednotlivých lokací, ale byly by jen světy bez života, jak tomu například na první pohled bývá na planetách naší sluneční soustavy (mimo Zemi) či ve ztracených a zpustlých městech na naší rodné hroudě, kdy v nich lidé dávno vymřeli nebo odešli za obživou jinam. Ono i takové opuštěné město má svou atmosféru, ale tato publikace je přeci jen o něčem jiném... O postavách. Jak by měla taková postava vypadat a jaký charakter by měla mít? Vždy záleží na tom, jaký záměr s ní my autoři máme. Jakou roli bude v příběhu hrát. Půjde o neohroženého hrdinu? O zbabělce? Nebo o docela obyčejného člověka, ve kterém se obě charakterové vlastnosti mísí? Co se podílí na vývoji charakteru člověka a jeho myšlení (i pohledu na svět)? Prostředí, ve kterém vyrůstal a také společnost, která na něj působila určitým morálním (či mentálním) tlakem. Každý autor musí být z části také psychologem, aby dodal svému příběhu na autentičnosti právě díky svým hrdinům, které nechává žít v prostředí jež si vybudoval svým zcela osobitým a virtuálním způsobem. Nenechte se však mýlit, přestože jsou naše fantazijní světy vymyšlené (bez ohledu na fakt jak blízce se ona smyšlená realita blíží k realitě skutečné, popřípadě je náš příběh rovnou zasazen do historických reálií), žijí v nich naše postavy mnohdy navzdory našemu snažení a dovedou nás i dokonale překvapit. Stejně jako my sami nějak vypadáme, nějak myslíme, nějak se chováme, máme ty či ony charakterové vlastnosti, musí nějak vypadat, myslet, chovat se a mít nějaké charaktery i naše postavy. Je to důležité, protože naši hrdinové nemohou být jako přes kopírák – pokud nepíšete příběh, ve kterém hrají šachové figurky (či hrací karty a jiné), vzpomeňte si jen na příběh o Alici z vyprávění o podivuhodném světě, do kterého ji zavedl onen králíček ve vestě, aby pomohla dobré královně zvítězit nad tou zlou, jak už tomu v pohádkách bývá... Abychom zbytečně nečeřili vodu, vrhněme se rovnou na to, na co byste neměli jako autoři zapomenout, tedy: z čeho se skládá taková literární postava? - vzhled – první, co nás (i čtenáře) trkne do očí, bude to, jak ta či ona postava vypadá, co na sobě nosí, co má obuté, tedy první dojem, který napoví nejen to, jak je hrdina zámožný, ale i v jakém prostředí se pohybuje (oblečení bohatého kupce se bude ku příkladu lišit od oblečení chudého člověka a podobně), pozor také na přirozený vzhled, barvu kůže, očí, vlasů a podobně, - charakter – jak už bylo řečeno, každá postava bude mít (už nejen pro rozlišení -4-



jednotlivých hrdinů) jiný charakter a to nejen vzhledem k jejich roli v samotném příběhu, ať už se tyto charaktery budou vyvíjet a měnit, nebo již budou konečné a dané, čtenář pak může tušit, co od dané postavy může očekávat, ovšem to neznamená, že nemůžete své čtenáře překvapit nějakou tou skrytou vlastností, která vyvře na povrch třeba v nějaké zcela výjimečné situaci, která donutí naše postavy jednat, - způsob myšlení – to, jak dané postavy myslí, je dáno nejen jejich charakterem, ale i výchovou, která je jim vštěpována, stejně tak prostředím, ve kterém ta či ona postava vyrůstala, zloděj bude zlodějem, obchodník obchodníkem, šlechtic šlechticem a tak dále, výchova, vliv společnosti a to, co dostala daná osoba do vínku vytváří podhoubí pro její virtuální myšlenkové pochody, pozor však na jednu maličkost: i poznání některých skutečností může změnit způsob myšlení našich literárních postav, když kupříkladu „prozří“ a dojde u nich k určité katarzi (a oni se promění v docela jinou bytost), samozřejmě vždy v rámci autorského záměru, - chování – viz výše, vždy existuje možnost (i v rámci již zmiňované uvěřitelnosti), že bude naše postava zcela výjimečná a bude se ve všech bodech vychylovat z průměru, pozor však na klišátka, abychom se nedostali do jiné roviny, než jsme původně zamýšleli, i naše literární postavy musí dbát jedné věci: musí se snažit přežít za všech okolností (což platí i v našem reálném životě), nezapomeňte tedy na pud sebezáchovy a na lidské slabosti, které také mohou ovlivnit chování našich hrdinů, bez ohledu na to, zda je necháte padnout, nebo vše přežijí, - vývoj postavy – už o tom bylo něco řečeno, všichni rosteme a vyvíjíme se, pokud naše postava v našem vyprávění žije svůj virtuální život od dětství až do stáří (kupříkladu píšeme-li rozsáhlé dílo o několika dílech či knihách – kdy zachycujeme život i několika generací), musíme dbát na jeden fakt – všechny postavy se v příběhu musí vyvíjet (v kladné či negativním směru), protože nemohou ustrnout na jednom bodě (ať už budeme popisovat šťastný milenecký pár či beznadějného alkoholika), jejich stav, zdraví, myšlení (a další) je musí posouvat určitým směrem (o kterém my jako autoři víme), avšak čtenáři o něm mohou tušit, či k poznání o stavu té či oné postavy dojdou při čtení, avšak i vývoj postavy musí být uvěřitelný (ať už je náš autorský záměr jakýkoliv), kupříkladu i v rámci náhod, které dodají našemu příběhu nádech tajemna a nepředvídavosti osudu...

Všechny hlavní atributy literárních postav jsme si vyjmenovali, pokud jsem na něco nezapomněl, a nyní se můžeme vrhnout na některé z typů literárních postav (viz archetypy hrdinů). Nezapomeňte, že každý příběh bude uvěřitelný do té míry, jak uvěřitelný jej napíšete vy sami!

-5-



Příklady literárních postav To jak budou naši hrdinové vypadat, jak budou myslet a podobně, vyplývá nejen z žánru, ve kterém svůj příběh napíšeme, ale také z prostředí a historické doby, ve které se bude náš příběh odehrávat. Že píšu vše po lopatě (či polopatisticky), ano, slíbil jsem vám to na začátku této kratičké publikace. Možná budete čekat nějaké příklady, jak by měla ta či ona literární postava vypadat, ale neuvedu je, zkuste si je vytvořit sami, ať už na papíře či ve vaší fantazii. Co si neuděláme, to nemáme... - chudina – prostý lid může sloužit nejen jako komparz, ale i naši hrdinové mohou být z prostého lidu, zejména pokud píšeme nějaký ten historický příběh či fantasy, pozor však na klišátka, aby naše postava nedopadla jako v pohádce o tom, jak Honza ke štěstí přišel, mnoho autorů zachytilo životy obyčejných lidí (a to i v rámci historických událostí), vždyť i my autoři (pokud nejsme slavní) jsme jen obyčejnými smrtelníky, kteří sní své sny o lepším životě (a třeba i jiné době a jiném místě), - obchodníci – v čem se tyto postavy liší od ostatních (?), schopností vydělávat peníze za všech okolností (pokud nepůjde rovnou o zkrachovance), obchodník se stará většinou o svůj prospěch, o to, aby za co nejlepší cenu prodal co největší množství svého nabízeného zboží, může cestovat po virtuálním světě, nebo sedět ve svém krámku či domě kdesi na náměstí, tato docela univerzální postava se může pohybovat bez ohledu na žánr (může existovat jak v historické próze, tak ve fantasy příběhu nebo i sci-fi), fantazii se meze nekladou, - šlechta – ona pomyslná modrá krev nemusí být jediným znakem, kterým se tato skupina postav odlišuje od jiných, jejich vystupování je dáno jejich postavení, budou se oblékat velmi honosně, k ostatním postavám, které jsou v onom pomyslném žebříčku pod nimi se budou chovat nadřazeně, ovšem ruku na srdce, ne všichni šlechtici jsou nabubřelí a vyfintění panáci, jako naschvál mne žádná taková postava nenapadá, ale zkuste kupříkladu příběh o Kleopatře a Římanovi, který se do ní zamiloval, - vojáci – většinou jsou předurčeni k tomu, aby padli za svého panovníka, státníka a zem, aby hrdinně dali svůj život v sázku za dobro světa, boha a tak dále, války provázejí lidstvo už odnepaměti, proto jsou tyto postavy důležité a to nejen ve válečné vřavě, můžete je použít jak v historické próze, tak v díle, jehož děj se bude odehrávat v současnosti, kdy budou vojáci pomáhat při živelných katastrofách a podobně, voják je postavou víceúčelovou a není odsouzen jen k válčení, může sjednávat pořádek, být jen částí komparzu (kupříkladu popisujeme-li politické převraty a podobně), nenechte se mýlit, existují i ženy bojovnice, kupříkladu: Xena, -6-



- námořníci – tato postava má docela specifický charakter, námořníky bývají povětšinou muži, žen je v této profesi a postavení pomálu (viz piráti), užití těchto hrdinů je tedy určeno většinou v dobrodružných příbězích za poznáním, či v příbězích, které popisují těžký život námořníků, kteří bojují s živly, aby naplnili svůj osud neohrožených mužů, kteří slouží na svých lodích až do roztrhání těla, námořníci se občas stávají i trosečníky, když jejich loď najede na mělčinu či skaliska, stačí jen otočit zrak na Robinsona Crusoe, - piráti – piráti jsou stejně „staří“ jako námořníci, jde vlastně jen o jinou sortu námořníků, kteří přepadávají cizí lodě za účelem vlastního obohacení, určitě vás napadne, že piráty mohou být i ženy (a to zejména vůdci posádek), stačí jen nahlédnout do minulosti, pokud píšete fantasy příběh, mohou i ženy ve vašich příbězích hrát hlavní roli, co takhle John Silver z „Ostrova pokladu“, - kosmonauté – teď si vezmeme postavy z docela jiného soudku, je jiná doba, doba letů do vesmíru, kosmonauty mohou být jak muži tak ženy, v budoucnu svým způsobem i děti, protože všichni, kteří se vydají do vesmíru jsou astronauté (v budoucnu se bude lidstvo zřejmě mnohem více pohybovat ve vesmíru, než je tomu dnes, tento druh postav je vhodný zejména pro sci-fi příběhy, ve kterých budou hrdinové jako ryba ve vodě), pozor však na jednu věc, kosmonauté nemusejí vypadat jen jako osoby navlečené do bílých skafandrů, může jít o „obyčejné“ členy posádky vesmírných lodí, zkuste „Vesmírnou odyseu“ a další příběhy sci-fi autorů, kteří popisují dobrodružství lidí a jiných bytostí ve vesmíru, - mimozemšťané – obyvatelé cizích světů jsou zajímavou kategorií, nemusí být podobní lidem, mohou vypadat jakkoliv, tento druh postav bude pro autory nejspíš tvrdším oříškem, protože bude klást důraz na autorovu fantazii (tady dostává uvěřitelnost hezky na frak), také vás napadá kupříkladu postava „Vetřelce“ či „I.T. mimozemšťana“ (?), i mimozemšťané mohou být jak hodní, tak zlí, záleží jen na vás, jakou roli těmto postavám dáte, nezapomeňte však na jednu věc: inteligence není dána jen lidským hrdinům, - prospektoři a objevovatelé – když už jsme u objevování cizích světů a zemí, nesmíme zapomenout právě na tuto skupinu literárních postav, mohou jí být jak námořníci tak kosmonauté, co spojuje všechny bytosti (bez ohledu na původ) dohromady, je touha po neznámu a jeho odhalení (ať už se chtějí tímto proslavit, zbohatnout či jen dodat na své vážnosti), vzpomeňte si na kapitána J. Cooka, či Kryštofa Kolumba, vlastně i první návštěvníci na Měsíci byli svým způsobem objevovatelé (viz L. Armstrong a další), v příbězích o divokém západě při dobývání Severní Ameriky hráli prospektoři hlavní roli (viz obyčejní lidé – osadníci), -7-



- vědci a jim podobné bytosti – vyznačují se nadprůměrnou inteligenci, znalostí (či neznalosti věci), potřeštěností, zmatečností, roztržitostí a tak dále, stejně tak bílými plášti, ale i zde pozor na fakt, že se nemusíte držet onoho zažitého klišé, vědec je přeci jen tvor z masa a kostí, může studovat jak na Zemi, tak kdesi ve vesmíru, i tato postava je vcelku univerzální (bez ohledu na místo a čas), takový Dr. Watson, přítel slavného S. Holmese byl také svým způsobem vědcem, přestože byl hlavním povoláním lékařem, ale k policistům a detektivům se teprve dostaneme, - policisté a detektivové – tyto postavy pomáhají nejen k udržení pořádku ve vašich fiktivních světech, ale také slouží k tomu, aby pomohly objasnit různé zločiny (a podobně), kupříkladu v detektivních povídkách a románech, mohou sloužit jako komparz tak jako hlavní postavy, stačí když uvedu tato jména slavných detektivů: Columbo, S. Holmes (a další), tito hrdinové bývají také velmi inteligentní, umějí myslet nad rámec běžných literárních postav, ovšem napadá mne zde také jedno klišátko, a tím je jejich úspěšnost, která nemusí být vždy sto procentní, přestože jsou mnohdy ve své práci trpěliví (až pedantní) a drží se své profese jako pes zajíce, - tvorové nezařaditelní – občas se nám stane, že své hrdiny nedovedeme nikam zařadit, protože se nepodobají ničemu, co známe, stačí se jen podívat do fantasy literatury, může jít o draky, čaroděje, skřítky, elfy, a další létající, plavající, chodící či hrabající potvory, stejně tak věci běžně se (i v našem světě) vyskytující, které díky autorově rozmaru dostaly zcela prapodivný původ a roli (viz „Vzpoura hraček“).

Výčet postav by mohl dále pokračovat. Záleží vždy na autorově fantazii a jeho potřebě vyjádřit prostřednictvím života svých literárních postav ve svém příběhu samotný děj, protože bez hlavních postav by i to sebelepší vyprávění bylo jen shrnutím všech popisů jednotlivých lokací (prostředí), ať už jde o Zemi, vesmír či cizí světy (bez ohledu na historické reálie či autorovu fantazii v rámci sci-fi a fantasy žánru, a podobně). To hlavní je právě v tom, jakým způsobem oživíme své texty, jak v něm budou naše postavy existovat, jak budou myslet a reagovat na vnější podněty, a vlastně i hrát své hlavní a vedlejší role...

-8-



Několik slov na závěr Když píšeme jako autoři své příběhy, vkládáme do svých postav i kus sebe sama (v rámci naší fantazie), snažíme se vcítit do jejich virtuálních životů a vedeme je celým textem vpřed, dokud příběh neskončí. My jsme těmi, kdo jim řekne, co mají a nemají dělat, jak mají myslet, jak se chovat, jak mají vypadat, čili, jak mají žít. Pozor však na jednu věc, už to bylo zde jednou řečeno (pokud se nemýlím), občas mají naši hrdinové tendenci žít si (navzdory nám autorům) své vlastní životy po svém. Není to zvláštní? Pokud se chcete dozvědět více o jednotlivých postavách, zkuste více číst, abyste viděli, jak s nimi pracují jiní autoři. Čím vším mohou být! Jaké životy mohou prožívat! Jak se budou rodit i umírat! Jakou roli hrají v příběhu. Všimli jste si, že i my samotní jsme vlastně jen herci, kteří hrají své velké role v divadle, kterému se říká život. Jsme jen jedni z mnoha. Ale ve své fantazii, můžeme být prostřednictvím svých postav i někým jiným a prožívat dobrodružství, o kterých se jiným ani nezdálo... Malá ochutnávka nakonec (nelekejte se nedostatkem popisů hlavních hrdinů i jejich charakterů a podobně), i takto mohou vypadat literární postavy: „Prosím o klid!“ řekla čajová lžička a hlasitě zacinkala o šálek, ve kterém spočívala. „Jakže?“ zvolal podšálek. „Copak jsi nejdůležitější ze všech?“ „Beze mne bys byla zbytečnou,“ podotkl šálek čerstvého a voňavého čaje, „to se mnou se naplňuje tvá existence, lžičko!“ „A já?“ opáčil podšálek. „Jsem také důležitý, pomáhám udržet čistý stůl...“ „Já bych si tu příliš nevyskakovala!“ pronesla náhle cukřenka. „Taková kostka cukru dodá čaji na chuti.“ „Ale beze mne by nebyla vařící voda,“ zamračila se konvička. „Bez vody by nebyl čaj!“ „Jenže by ho nebylo kam nalít!“ řekl šálek. „A čím zamíchat...“ nadhodila lžička. „No,“ zamyslel se již vyluhovaný čaj, „myslím si, že bez mé existence by byla vaše rozprava čistě akademickou...“ „Čaj je zase na koni,“ řekl cukr, „čaj je jen čaj, ale copak taková pravá černá káva! To je jiné kafe, milí zlatí...“ „Kafe tu není, nemůže se zúčastnit,“ pronesl podšálek. „fleky z čaje jsou mi milejší než od kávy! A vůbec...“ „Mohli byste všichni držet hubu?“ pronesla lžička vážným hlasem. „Ten čaj pomalu vystydl a není tu nikoho, kdo by jej vypil... Jaký je pak důvod naší existence?“

-9-



Obsah (Lze se v této kratičké publikaci ztratit? Kdo ví...)

Několik slov na úvod …............................................................................................... 3 Postava v tvůrčím psaní ............................................................................................... 4 Příklady literárních postav ........................................................................................... 6 Několik slov na závěr ….............................................................................................. 9

Kniha je součástí psaní o tvůrčím psaní: „Literární jednohubky“ (autorův web: psimik.sweb.cz) V Bystřici dne 24. 7. 2014

- 10 -

Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)

Recommend Documents