TRH SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ V ČESKÉ REPUBLICE A OCHRANA SPOTŘEBITELE

Ma sary kova u ni ver zit a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

TRH SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ V ČESKÉ REPUBLICE A OCHRANA SPOTŘEBITELE The consumer credit market in the Czech Republic and consumer protection Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

Ing. Dalibor PÁNEK, Ph.D.

Bc. Martina VAVERKOVÁ

Brno, 2015

MASARYKOVA UNIVERZITA Ekonomicko-správní fakulta

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Akademický rok: 2015/2016 Studentka:

Bc. Martina Vaverková

Obor:

Finance

Téma práce:

Trh spotřebitelských úvěrů v České republice a ochrana spotřebitele

Téma práce anglicky:

The consumer credit market in the Czech Republic and consumer protection

Cíl práce, postup a použité metody:

Cíle práce: Vytvoření textu o vývoji trhu spotřebitelských úvěrů v posledních pěti letech v České republice a systému ochrany spotřebitelů v této oblasti finančního trhu. Specifikace problémů a rizik těchto produktů a možností navýšení ochrany spotřebitele. Postup práce a použité metody: 1) Charakteristika spotřebitelských úvěrů 2) Vývoj v posledních pěti letech na finančním trhu v České republice 3) Právní úprava a systém ochrany spotřebitelů v této oblasti 4) Možnosti snížení rizik poskytovatelů a příjemců úvěrů 5) Zhodnocení a stanoviska autora Deskripce, rozbor, komparace, predikce.

Rozsah grafických prací:

Podle pokynů vedoucího práce

Rozsah práce bez příloh:

60 – 80 stran

Literatura:

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: Linde a.s., 2005. 681 s. ISBN 80-720-515-X.

Ochrana spotřebitelů na prvním místě. FOND SHOP, Brno: MONECO spol. s r.o., 2009, roč. 2009, č. 15. ISSN 1211-7277.

REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012. 423 s. ISBN 9788072612796. NOVÝ, Zdeněk. Spotřebitelské úvěry a rozhodčí řízení. Jurisprudence, Praha: Wolters Kluwer, 2010, XIX, č. 7, s. 22-30. ISSN 1802-3843. Vedoucí práce:

Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.

Pracoviště vedoucího práce:

Katedra financí

Datum zadání práce: 14. 5. 2014 Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

.. .. .. .. . .. .. .. .. . .. .. .. .. . .. .. .. . Ing. Petr Valouch, Ph.D. vedoucí katedry V Brně dne: 27. 12. 2015

.. .. .. .. . .. .. .. .. . .. .. .. .. . .. .. .. . prof. Ing. Antonín Slaný, CSc. děkan

Jm én o a p ř í jm en í au t o r a:

Bc. Martina Vaverková

Náz ev d i p l o mo vé p r áce:

Trh spotřebitelských a ochrana spotřebitele

Náz ev p r áce v an g l i čt i n ě:

The consumer credit market in the Czech Republic and consumer protection

Kat ed r a:

Financí

Ved o u cí d i pl om o vé p r áce:

Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.

Ro k o bh ajo by:

2016

úvěrů

v České

republice

Anotace Předmětem diplomové práce „Trh spotřebitelských úvěrů v České republice a ochrana spotřebitele“ je analyzovat aktuální pozici trhu spotřebitelských úvěrů, charakterizovat jeho vývoj v posledních uplynulých letech a rozebrat budoucí chystané změny a s využitými poznatky porovnat oba popsané systémy. První část je věnována obecné teorii spotřebitelského úvěru v naší zemi, jeho regulaci a dozoru společně se základními prvky ochrany spotřebitele. Druhá část se zabývá analýzou statistických dat, spotřebitelských průzkumů a zadluženosti českých domácností. Obsahem třetí části je průřez problematikou připravované právní úpravy a jejich budoucích dopadů. V poslední části práce jsou nastíněny autorovy rady a doporučení ohledně možností snížení rizik a zvýšení ochrany subjektů na trhu spotřebitelských úvěrů.

Annotation The goal of the submitted thesis “The consumer credit market in the Czech Republic and consumer protection” is to analyze the current position of the consumer credit market, to describe the development in past years and also the expected future changes with a comparison to the present system. The first part is dedicated to general theory of this financial product in our country including the regulation, supervision and particular consumer protection. The second part applies to the analysis of statistical data, consumer researches and Czech household over-indebtedness. The content of the third part sums up the issue of the new legislation and the future impacts. The last part outlines the advice and recommendations concerning chances to decrease the risks and increase the consumer protection of all entities on the consumer credit market.

Klíčová slova Spotřebitelský úvěr, ochrana spotřebitele, zákon o spotřebitelském úvěru, nebankovní úvěrové instituce, zadluženost domácností, roční procentní sazba nákladů.

Keywords Consumer credit, consumer protection, consumer credit law, non-banking credit institutions, household over-indebtedness, annual percentage of rate of charge.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Trh spotřebitelských úvěru v České republice a ochrana spotřebitele vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 27. prosince 2015 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Ing. Daliboru Pánkovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Poděkování patří i mé rodině a příteli za velkou podporu po celou dobu mého studia.

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................................ 13 1

TEORETICKÉ ASPEKTY SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ ............................................ 15 1.1 Vývoj ........................................................................................................................................................... 15 1.2 Právní vymezení základních definičních znaků ..................................................................... 16 1.2.1 1.2.2 1.2.3

Co je spotřebitelský úvěr ........................................................................................................ 16 Další související pojmy ............................................................................................................ 18 Roční procentní sazba nákladů........................................................................................... 20

1.3 Klasifikace a druhy spotřebitelských úvěrů ............................................................................ 22 1.4 Regulace a dozor ................................................................................................................................... 25 1.5 Úvěrové registry ................................................................................................................................... 29 1.6 Ochrana spotřebitele a její nástroje v oblasti spotřebitelských úvěrů ....................... 32 1.6.1 1.6.2 1.6.3 1.6.4 2

Informační povinnost .............................................................................................................. 33 Odpovědné úvěrování .............................................................................................................. 36 Další prvky ochrany spotřebitele ....................................................................................... 37 Subjekty ochrany spotřebitele v oblasti spotřebitelských úvěrů .......................... 39

ANALÝZA VÝVOJE TRHU SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ V ČESKÉ REPUBLICE V POSLEDNÍCH LETECH .................................................................................................. 42 2.1 Analýza údajů od poskytovatelů spotřebitelských úvěrů ................................................. 42 2.1.1 2.1.2

Statistiky úvěrů bankovních subjektů .............................................................................. 45 Charakteristika nebankovního trhu spotřebitelských úvěrů ................................. 50

2.2 Spotřebitelské statistiky a průzkumy ......................................................................................... 53 2.3 Zkušenosti dozorových orgánů a finančního arbitra .......................................................... 57 2.4 Zadluženost českých domácností a její možné dopady...................................................... 60 2.5 Srovnání se zahraničními trhy ....................................................................................................... 64 3

OČEKÁVANÉ LEGISLATIVNÍ ZMĚNY A JEJICH DOPAD NA TRH SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ......................................................................................... 67 3.1 Průběh........................................................................................................................................................ 67 3.2 Rozbor klíčových ustanovení a jejich komparace se stávající právní úpravou ...... 69 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4

Přísnější regulace nebankovních poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěrů .. 70 Jeden orgán dohledu ................................................................................................................ 73 Pravidla jednání se spotřebiteli .......................................................................................... 74 Další změny.................................................................................................................................. 75

3.3 Názory a komentáře ............................................................................................................................ 78 3.4 Budoucí vývoj ......................................................................................................................................... 80 4

DOPORUČENÍ A STANOVISKA ....................................................................................... 81

ZÁVĚR ...........................................................................................................................................87 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................................ 91 SEZNAM TABULEK ....................................................................................................................96 SEZNAM GRAFŮ.......................................................................................................................... 96 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................................96 SEZNAM VZORCŮ .......................................................................................................................96 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................................. 97 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................97

ÚVOD V dnešní době není život na dluh žádným neobvyklým jevem. Kamkoliv se podíváme - do médií, novin, magazínů, webových prohlížečů - ze všech stran se na nás hrnou nabídky půjček, úvěrů, kreditních karet a dalších finančních produktů, které v základě představují poskytování cizích peněžních prostředků, obvykle za nějakou formu úplaty. Většina subjektů již velmi zpohodlněla a místo šetření vlastních peněz raději kontaktují některou z úvěrových společností, kterých je v České republice obrovské množství. Vždyť vzít si úvěr je tak jednoduché. Stačí si například v obchodě vybrat zboží, předložit své doklady, podepsat pár dokumentů a půjčka je na světě. Vše se to zdá být velmi snadné, ale znají spotřebitelé pravé nástrahy spotřebitelských úvěrů? Jaké podmínky jsou uvedeny ve smlouvě a co všechno může poskytovatel požadovat? Co se stane, pokud platba nepřijde včas? Odpovědi na tyto a další otázky tvoří zlomek informací, se kterými by měl být každý žadatel o spotřebitelský úvěr seznámen ještě před podpisem smlouvy. Tuto informační povinnost má především poskytovatel a zprostředkovatel úvěru, ale občas je dobré získat tyto znalosti vlastním úsilím ještě před tímto okamžikem. I proto se řada institucí snaží o rozšíření finančního povědomí českého obyvatelstva. Motorem jejich činnosti jsou situace, kdy stále více a více lidí žije od výplaty k výplatě, staré dluhy splácí novými úvěry, za dveřmi jim stojí exekutor - i takové scénáře totiž jsou spojeny s fenoménem půjčky. Ne za všechny problémy si však mohou spotřebitelé sami. Někdy i „ukradený“ podpis díky klamnému jednání rozpoutá začarovaný kruh dluhů, z něhož se těžce dostává ven. Toho si všímají i vrcholoví političtí představitelé u nás i v Evropské unii a neustále se snaží o zlepšování právního povědomí a posilování postavení spotřebitele na finančním trhu. Nejaktuálnější tendence v této oblasti byly započaty v posledních měsících a nyní se nachází uprostřed schvalovacího procesu. S sebou přináší jisté změny, které slibují výraznou proměnu budoucího trhu spotřebitelských úvěrů. Spotřebitelský úvěr může být dobrým pomocníkem, ale na druhou stranu špatným vůdcem. Nejlepším řešením jak předcházet negativním situacím je komplexní souhrn důležitých informací a především prevence před možnými riziky. Cílem diplomové práce je vypracovat přehled vývoje spotřebitelských úvěrů v České republice a specifikace jednotlivých problémů a rizik společně s možnostmi jejich prevence a řešení za pomoci systému ochrany spotřebitele pro tuto oblast finančního trhu. Pro dosažení hlavního cíle jsem si stanovila následující parciální cíle: 1.

Provedení analýzy trhu spotřebitelských úvěrů, jeho vývoje v posledních letech a rozboru aktuálního stavu. Dále interpretace základních charakteristik tohoto finančního produktu a prvků ochrany spotřebitele společně s jejich vlivy napomáhajícími utvářet finální podobu celého trhu.

2.

Rozbor připravovaných změn, jejich porovnání s dosavadním stavem a predikce budoucího vývoje.

Pro splnění výše uvedených cílů budou použity tyto vědecké metody: rozbor, deskripce, komparace a predikce. Při řešení prvního parciálního cíle použiji metody deskripce a rozboru. Nejprve provedu charakteristiku základních definičních znaků spotřebitelského úvěru, poté se přesunu k rozboru aktuální právní úpravy, jejím vztyčným bodům na jedné straně,

a nedostatkům na straně druhé. Dále si určím klíčová hlediska pro analýzu vývoje celého trhu spotřebitelským úvěrů, sesbírám a vytřídím všechna potřebná data, která budu následně interpretovat a hodnotit v rámci vybraného časového horizontu. V některých případech uvedu i srovnání se zahraničními finančními trhy. V rámci druhého parciálního cíle se pomocí popisné a komparační metody pokusím vyzdvihnout hlavní podstatu nového legislativního dokumentu týkajícího se celého úvěrového trhu a vytyčit hlavní rozdíly mezi aktuální právní úpravou a připravovanými změnami. K vybraným ustanovením připojím své názory i stanoviska některých osob, jež se více zaobírají touto problematikou. Ke konci kapitoly použiji metodu predikce a nastíním možnosti budoucího vývoje tohoto segmentu finančního trhu. Na závěr budou syntetizovány všechny dosažené poznatky a na jejich základě vypracuji návrhy vhodných doporučení pro spotřebitele k minimalizaci rizik a zmírnění či odstranění veškerých negativních dopadů aplikovaných na několik možných situací v rámci úvěrového procesu. Toto téma jsem si vybrala z důvodu jeho aktuálnosti a mého osobního zájmu o danou problematiku. Já sama nebo i lidé v mém okolí se mohou někdy dostat do situace, ve které budou potřebovat urgentní přísun peněžních prostředků, a spotřebitelský úvěr může být jedním z řešení daného problému. Proto obecně považuji za velmi přínosné podrobné seznámení se všemi informace a možnými situacemi, které mohou v průběhu celého úvěrového procesu nastat. Je dobré také znát všechny důsledky spotřebitelova i věřitelova možného chování. Zejména je důležité vědět, jak zabránit či se vyvarovat jakémukoliv negativnímu průběhu.

1 TEORETICKÉ ASPEKTY SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ Spotřebitelské úvěry zaujímají na finančním trhu v České republice významné postavení. Ve srovnání s jinými druhy úvěrů se vyznačují určitými rozdíly a specifikacemi; ať již máme na mysli jejich základní charakteristiku, vlastnosti, právní úpravu, druhy a dělení apod. V této kapitole se budu soustředit na popis samotného finančního produktu. Spotřebitelé a zájemci o tuto problematiku se mohou dozvědět různé teoretické aspekty, dále se podrobněji seznámit s tímto produktem, jeho regulací i dohledem a také s některými významnými prvky a nástroji ochrany spotřebitele v této oblasti.

1.1 Vývoj Poskytování spotřebitelských úvěrů je velmi specifickou oblastí, která vyžaduje přesná a jasná pravidla a vymezení. Do konce roku 2001 však v naší zemi neexistovala právní úprava v podobě specializovaného zákona – vše bylo zakotveno pouze v občanském a obchodním zákoníku. Protože Česká republika směřovala ke vstupu do Evropské unie, zavázala se implementovat do svého právního řádu významné prvky evropského práva. Jedním z nich byla i Směrnice č. 87/102/EHS o sbližování zákonů a dalších právních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěrů. Z pohledu Směrnice byla tehdejší česká úprava zcela nedostačující. Proto byla předložena forma samostatného zákona, který měl být dostatečně přehledný a srozumitelný a mohl pružně reagovat na budoucí vývojové trendy. Tento vládní návrh byl následně přeměněn v zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a změně zákona č. 64/1986 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Zákon obsahoval pouze šestnáct paragrafů a předepisoval obligatorní písemnou úvěrovou smlouvu a její náležitosti (§ 4), důsledky porušení povinností vyplývajících ze zákona (§ 69), určoval orgán dohledu nad dodržováním zákonných opatření (§ 13) a ukládal pravidla výpočtu roční procentní sazby nákladů (příloha zákona). Hlavním úkolem tohoto nového zákona bylo vytvoření jednotného a průhledného právního prostředí v oblasti úvěrování na spotřebitelském trhu vedoucího k vyloučení nepřiměřených podmínek při sjednávání úvěrů. Došlo k výraznému pozitivnímu posunu směřujícímu k zesílení ochrany fyzické osoby – spotřebitele – jako slabší smluvní strany. Naplněn byl také cíl sjednocení národní právní úpravy s právem členských zemí Evropské unie. Obecně znamenalo zakotvení pravidel pro poskytování spotřebitelských úvěrů zvýšení právní jistoty pro společnost jako celek. Za účelem posílení práv spotřebitelů byla v roce 2008 přijata nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, nahrazující původní směrnici z roku 1987. Tento dokument ukládal členským státům, aby do 11. června 2010 přenesly jeho ustanovení do vnitrostátních právních řádů. V dubnu 2009 byl přednesen návrh novelizace platného zákona, který odkazoval na novou směrnici a zároveň zpřísňoval některé stávající podmínky (např. maximální výši úrokových sazeb u úvěrů). Vláda nakonec tento návrh zamítla s odůvodněním přípravy zcela nové právní úpravy, která byla předložena až v únoru následujícího roku. Tento návrh byl bez zbytečných průtahů schválen Parlamentem České republiky i prezidentem a již v květnu byl představen zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále také jen „ZSÚ“), který nabyl účinnosti 1. ledna 2011. Těžiště nové právní úpravy spočívalo ve výčtu informací, se kterými musí být spotřebitel seznámen před uzavřením smlouvy, v samotné smlouvě i během jejího plnění. Včasné 15

a úplné informace představují hlavní předpoklad správného posouzení úvěrových nabídek a konání kvalifikovaných rozhodnutí, jež odpovídají spotřebitelovým potřebám a aktuální finanční situaci. Novinkou oproti předcházející právní úpravě byla např. povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost žadatele nebo právo spotřebitele na odstoupení od smlouvy ve stanovené lhůtě. V devětadvaceti paragrafech a sedmi přílohách se tak dosud nachází komplexní úprava poskytování spotřebitelských úvěrů. Od roku 2011 došlo k několika pokusům o změnu stávajících podmínek, avšak účinnou se stala pouze jediná novela v roce 2013 (zákon č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Tato novela zpřesňovala zákonnou úpravu v oblasti poskytování informací spotřebiteli před uzavřením smlouvy, zakazovala používat směnku nebo šek ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru, zpřísňovala a rozšiřovala počty správních deliktů atd. Celkově se snažila postihovat některé nečestné praktiky na trhu spotřebitelských úvěrů v České republice a zároveň zamezit velké informační asymetrii mezi poskytovateli úvěrů a jejich klienty. Osobně si myslím, že v průběhu let se kvalita zákonné úpravy spotřebitelských úvěrů stále zlepšuje, a to díky získávání zkušeností v dané oblasti a pomocí důraznějších prvků ochrany spotřebitele, které k nám přichází z Evropské unie. Z mého pohledu stále existuje několik okruhů a ustanovení, na kterých by se ještě dalo zapracovat. Zákon by celkově mohl pojmout širší rozsah, což by mohlo vést k vyšší efektivitě.

1.2 Právní vymezení základních definičních znaků S poskytováním spotřebitelských úvěrů se pojí široká řada pojmů a definic, a proto je vhodné si je všechny na začátku práce uvést a podrobně charakterizovat. 1.2.1 Co je spotřebitelský úvěr Spotřebitelský úvěr patří do velké skupiny úvěrových produktů. Jako úvěr můžeme zjednodušeně označit právo použít cizí peněžní prostředky pro vlastní potřebu, které po uplynutí stanovené lhůty jsme povinni vrátit, a zaplatit za to poskytovateli slíbenou odměnu. Konkrétní definici uvádí aktuální právní úprava − § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů: „Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.“ Předmět zákona je tedy vymezen demonstrativním výčtem smluvních typů. Všechny důležité pojmy si nyní podrobněji rozebereme:  Odloženou platbou se rozumí časové odložení, resp. rozložení plateb za věc nebo službu, která je poskytnuta nyní. Může se jednat např. o kupní smlouvu či nákup na splátky, kdy nakupovanou věc zaplatí místo zákazníka třetí osoba, které následně kupující splácí kupní cenu dané věci.  Pojmy půjčka a úvěr by se mohly na první pohled zdát významově totožné. Ve skutečnosti tomu tak není a z právního pohledu1 mezi nimi existuje důležitý rozdíl. Půjčka (neboli zápůjčka dle terminologie nového občanského zákoníku) se 1

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (v platném znění), § 2390−2400.

16

může týkat nejen finančních prostředků, ale i jiných druhově určených věcí. Smlouva o zápůjčce obecně spočívá v přenechání zastupitelné věci k libovolnému užití, kdy po smluvené době dojde k vrácení věci stejného druhu. Tato smlouva má tzv. reálnou povahu, což znamená, že smlouva vzniká až skutečným předáním předmětu (peněz) z ruky do ruky nebo bezhotovostním převodem na účet účastníka, nikoli uzavřením písemné dohody. Při peněžitých zápůjčkách lze sjednat úroky, podle zákona však mohou být i bezúročné.  V případě úvěru se úvěrující ve smlouvě o úvěru zavazuje, že úvěrovanému 2 poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěr tedy znamená příslib poskytnutí peněz a samotná smlouva vzniká jejím uzavřením (samotným podpisem). Úvěrovaný má následně právo peníze čerpat a po stanovené době musí splnit závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na rozdíl od zápůjčky je úrok podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru.3  Spotřebitelem je pouze fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.  Věřitelem je osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Může se jednat jak o právnickou osobu, tak i fyzickou osobu – podnikatele.  Zprostředkovatelem je osoba odlišná od věřitele, která v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (i) za odměnu pomáhá nebo nabízí možnost spotřebiteli uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo (ii) jménem věřitele přímo tuto smlouvu uzavírá.4 Zjednodušeně můžeme nyní spotřebitelský úvěr pojmenovat jako úvěr, který poskytují banky nebo nebankovní společnosti jednotlivcům k financování jejich nepodnikatelských potřeb. Vedle definice základního pojmu zákon dále vymezuje negativní výčet situací, na které se jeho působnost nevztahuje. Mezi vyloučené situace patří:  Finanční služby poskytnuté pro účely bydlení, v nichž je pohledávka věřitele zajištěna zástavním právem k nemovitosti a současně je spojena s dalšími účely.5  Nájemní a leasingové smlouvy, které po uplynutí určité doby nezaručují právo nebo povinnost nájemce předmět leasingu odkoupit (operativní leasing).  Finanční služby poskytnuté bez úroku a jakékoli úplaty (bezúročné půjčky a úvěry). V tomto případě je služba pro spotřebitele výhodná a není třeba mu přiznávat zvláštní ochranu.  Finanční služby sjednané v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich

Nový občanský zákoník již neoznačuje smluvní strany smlouvy o úvěru ani smlouvy o zápůjčce jako „věřitel“ a „dlužník“, protože se jedná o obecné označení strany každého závazku. V této práci budou užívány i pojmy úvěr, půjčka, věřitel, dlužník se zcela zaměnitelným významem jako výše uvedené výrazy. 3 Tím, že se § 1 vztahuje na oba dva pojmy, není jejich rozdíl pro nás až tak podstatný. Odlišnost může nastat v případě, kdy se na trhu setkáme s nesprávným označením daného finančního produktu. 4 Pro více informací viz zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 3 písm. a)−c). 5 Bližší informace k dalším účelům jsou uvedeny v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 2 písm. a). 2

17





  





poskytování formou splátek – standardně se jedná o služby telefonních operátorů, předplatné novin a časopisů apod. Úvěry s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč.6 Zároveň také platí, že smlouvy poskytnuté mezi stejnými smluvními stranami v období po sobě jdoucích dvanácti měsíců se sčítají, aby se zamezilo obcházení zákona opakovaným sjednáváním smluv se stejným nebo podobným účelem, které nedosahují uvedené spodní hranice. Dolní hranice byla stanovena z toho důvodu, aby se malé úvěry zbytečně nezatěžovaly nežádoucími formalitami. Zaměstnanecké půjčky poskytnuté v rámci vedlejší činnosti zaměstnavatele, za roční procentní sazbu nákladů nižší, než je obvyklé na trhu, a nenabízené běžně veřejnosti. Například spotřebitelské úvěry poskytované bankami vlastním zaměstnancům nebudou vyloučeny z působnosti zákona, protože poskytování úvěrů nepředstavuje pro banky vedlejší činnost. Bezplatné odložení platby stávajícího dluhu, kdy věřitel na základě dohody umožní spotřebiteli odložit nebo rozložit dluh v čase. Finanční služby, při nichž je věřiteli přenechána movitá věc a zároveň mu nevzniká právo na vrácení peněz. V praxi se jedná o zastavárenskou činnost. Úvěry na tzv. maržové obchody, neboli obecně úvěry poskytnuté bankou nebo obchodníkem s cennými papíry za účelem operace s investičním nástrojem. Jedná se o situace, kdy si spotřebitel (investor) půjčuje peněžní prostředky např. na pořízení cenného papíru s úmyslem spekulovat na růst jeho ceny. Zvýhodněné půjčky poskytované omezenému okruhu osob ve veřejném zájmu bezúročně nebo s úrokovými sazbami nižšími, než jsou na trhu obvyklé (např. různé návratné finanční výpomoci). Financování, které je dohodnuto v rámci smíru před soudem nebo jiným příslušným orgánem.7

Některé z těchto vyloučených situací bývají nezřídka využívány a dokonce i zneužívány ve prospěch poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěru. Jedním z příkladů může být sjednávání úvěru ve výši 4 999 Kč, jehož podmínky formálně zákon neupravuje. Tyto produkty přesto splňují definici spotřebitelského úvěru dle § 1, avšak dle věcné působnosti se na ně zákon nevztahuje. 1.2.2 Další související pojmy S fungováním a posuzováním spotřebitelských úvěrů úzce souvisí i další pojmy. Nejvíce spotřebitele zajímají údaje související s cenou úvěru, aby mohli zjistit, zda je finanční produkt výhodný nebo nikoli. Existuje několik výrazů, které určitým způsobem vypovídají o úrovni platebních podmínek úvěru. Z obecného hlediska to jsou:  Úrok – je cena peněz, respektive cena za zapůjčení peněz z pohledu dlužníka a odměna věřitele za poskytnutí finančních prostředků. Výše úroku se udává v peněžních jednotkách a závisí především na době trvání, velikosti úvěru a úrokové sazbě.

Tyto limity odpovídají hranicím 200 EUR a 75 000 EUR, které jsou vytyčeny ve směrnici Evropského parlament a Rady 2008/48/ES, článek 2 bod 2. písm. c). 7 Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 2. 6

18

 Úroková sazba – představuje úrok vyjádřený v procentech vztahující se vždy k určité délce časového období. Většinou se jedná o období jednoho roku, ale je důležité si tuto dobu dopředu ověřit. Úroková sazba je nejčastěji užívaný údaj, který poskytovatelé a zprostředkovatelé uvádí ve svých reklamních materiálech.  Koeficient navýšení – tento údaj spočítáme jako podíl mezi celkovou částkou splátek včetně započtení veškerých úroků a poplatků na jedné straně a výší úvěru na straně druhé. Jednoduše tak zjistíme, kolik zaplatíme navíc. Např. když při půjčce ve výši 10 000 Kč hradíme po dobu jednoho roku měsíční splátku ve výši 1 000 Kč, zaplatíme celkem 12 000 Kč. Koeficient navýšení bude v tomto případě 1,2 a přeplatíme tak o 20 % více, než jsme si půjčili. Tento ukazatel však nezohledňuje časovou hodnotu peněz, a proto úvěry se stejnou výší, ale rozdílnou dobou splatnosti budou mít odlišné vypovídací schopnosti. Z konkrétnějšího pohledu zákon uvádí pojmy:  Výpůjční úroková sazba – úroková sazba definovaná jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba, která je ročně uplatňována na čerpanou výši spotřebitelského úvěru.  Referenční úroková sazba – úroková sazba, která se použije jako základ pro výpočet jakéhokoli úroku, který má být uplatněn. Její hodnotu si mohou smluvní strany ověřit z veřejně přístupného zdroje, z něhož pochází, avšak nemohou ji jakkoli přímo ovlivnit. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, se nemusí na referenční sazbu odkazovat – její aplikace však umožňuje vyhnout se fixaci úrokové sazby na dlouhou dobu. Může se jednat např. o sazby vyhlašované Českou národní bankou nebo tržní sazby PRIBOR, LIBOR apod.  Roční procentní sazba nákladů (dále také RPSN) – celkové náklady na spotřebitelský úvěr vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru. V závislosti na důležitost tohoto pojmu bude detailnější popis uveden v následujícím pododdílu této práce.8 V různých článcích můžeme narazit i na negativní hodnocení a komentáře v rámci témat o spotřebitelských úvěrech. Jedním z nejčastěji skloňovaných výrazů je bezesporu slovo lichva.  Lichva  podle § 1796 občanského zákoníku je pro stanovení lichvy třeba současné splnění tří podmínek: (i) lichvář musí získat plnění, které je v hrubém nepoměru s tím, co musel platit on, (ii) tíseň, nezkušenost, rozumová slabina, rozrušení nebo lehkomyslnost druhé strany a (iii) zneužití výše vyjmenovaných okolností protistranou právě k tomu prospěchu, který je v hrubém nepoměru. Kromě občanskoprávního pojetí je další definice zakotvena v trestním právu, konkrétně v § 218 trestního zákoníku. Nejčastějším příkladem lichvy jsou půjčky s extrémně vysokými úroky a poplatky, avšak právní úprava nestanovuje žádnou konkrétní hranici, od které by dané podmínky byly považovány za lichvu. Podle české právní úpravy je lichva trestným činem, ale její prokázání je velmi složité. 9 To potvrzuje i fakt, že české soudy vydají každoročně jen několik pravomocných rozsudků.

Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 3 písm. d), h), l). 9 I přes několik judikátů Nejvyššího soudu je stále velmi těžké lichvu u soudu prokázat. České soudy povětšinou odsoudí za lichvu, až když úroky z úvěru dosahují 60 až 70 procent. 8

19

1.2.3 Roční procentní sazba nákladů Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr je jedním z ekonomických ukazatelů, který vypovídá o úrovni platebních podmínek úvěru. Zjednodušeně udává procentní vyjádření toho, kolik bude muset spotřebitel za rok zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků, tzn., kolik ho bude ročně úvěr stát. Prostřednictvím RPSN můžeme lépe posoudit výhodnost či nevýhodnost poskytovaného produktu a zároveň vzájemně porovnat úvěry a půjčky různých finančních institucí. Výpočet probíhá na základě níže uvedeného vzorce. Vzorec č. 1: Výpočet RPSN

kde

X ........ RPSN, m ....... číslo posledního čerpání, k......... číslo čerpání, proto 1≤ k ≤ m, Ck....... částka čerpání k, tk ........... interval vyjádřený v letech a zlomcích roku mezi datem prvního čerpání a datem každého následujícího čerpání, proto t1 = 0, m’ ...... číslo poslední splátky nebo platby poplatků, l .......... číslo splátky nebo platby poplatků, Dl ....... výše splátky nebo platby poplatků, sl ........ interval vyjádřený v letech a zlomcích roku mezi datem prvního čerpání a datem každé splátky nebo platby poplatků.

Zdroj: Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, Příloha č. 5, část I.

Během výpočtu RPSN se zohledňují nejen úhrady jistiny a úroku, ale také další položky nákladů na spotřebitelský úvěr. Bohužel ani odborníci se neshodují v názoru, které všechny náklady mají být do výpočtu zahrnuty. Příkladem takových plateb jsou:  poplatky za uzavření smlouvy či jiné administrativní poplatky,  poplatky vážící se k posouzení žádosti o úvěr,  poplatky za vedení a správu úvěrového účtu,  poplatky za převody peněžních prostředků,  platby provizí,  poplatky za pojištění nebo záruku pro případ neschopnosti spotřebitele splácet úvěr z důvodu jeho pracovní neschopnosti, invalidity, smrti nebo nezaměstnanosti, pokud je podmínkou poskytnutí spotřebitelského úvěru,  odkupní cena předmětu leasingu atd.10 Na druhou stranu sem nejsou zahrnovány sankce, úroky z prodlení, smluvní pokuty, nebo jiné mimořádné náklady.

10

Česká obchodní inspekce. Než si vezmete spotřebitelský úvěr [online].[cit 2015-10-17].

20

Výsledná hodnota se udává v procentech a musí být vyjádřena s přesností na nejméně jedno desetinné místo. Pro výpočet je možné použít různé programy nebo finanční kalkulačky; příklady lze najít na webových stránkách Evropské komise nebo Finančního arbitra.11 Obecně platí, že čím vyšší je hodnota RPSN, tím je úvěr pro spotřebitele méně výhodný. Často se také setkáváme s uváděním sazby ve tvaru „od x %“, což je nešvarem českých poskytovatelů. Na tuto sazbu dosáhne jen minimum žadatelů, ostatní se obvykle musí spokojit s výrazně vyšší hodnotou. Věřitel je povinen hodnotu RPSN uvádět ve všech fázích jednání s klientem. V případě reklamy se tento ukazatel musí objevit vždy, pokud reklama obsahuje jakýkoliv údaj o nákladech. Stejně tak patří tento údaj k povinným součástem předsmluvních informací a v neposlední řadě se jedná o nezbytnou součást každé smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.12 Zákon rovněž udává dodatečné předpoklady pro výpočet této hodnoty, aby bylo možné její určení ve všech situacích.13 Nezřídka dochází k záměně pojmu s úrokovou sazbou. Samotná výše roční výpůjční sazby úroku však nevypovídá dostatečně věrně o celkových nákladech, které musí spotřebitel zaplatit. Hodnota RPSN je tak ve skutečnosti vyšší právě z důvodu dodatečných nákladů spojených s úvěrem. Spotřebitel by se neměl nechat zlákat nízkou úrokovou sazbou, za kterou by se mohly skrývat vysoké poplatky a další platby, a výsledný úvěr by nemusel být tak výhodný, jak zpočátku působil. Roční procentní sazba nákladů se může pohybovat v řádu desítek procent, v horších případech i stovek nebo tisíců procent. Dochází k tomu proto, že právní úprava aktuálně neomezuje maximální výši tohoto ukazatele, a tak jsou úrokové sazby a poplatky ponechány působení tržních sil. V minulosti se objevily pokusy k zavedení horní hranice úrokové sazby či RPSN, ale nepodařilo se je prosadit. Jedny z posledních tendencí se objevily v roce 2013, kdy předkladatelé navrhovali stanovit nejvyšší přípustnou roční procentní sazbu nákladů pro úvěry do výše jistiny 15 000 Kč jako dvacetinásobek lombardní sazby k 1. lednu daného roku (nejméně 25 % a nejvýše 100 %) a u vyšších úvěrů jako patnáctinásobek lombardní sazby (nejméně 20 % a nejvýše 80 %). Hlavním argumentem bylo omezení negativního fenoménu lichvy, který je v České republice velmi rozšířen. Inspirace k uvedeným limitům plynula zejména z modelu, který je uplatňován např. v Belgii a jenž kombinuje plovoucí úrokovou sazbu s pevnou limitací při extrémních poklesech či zvýšení výpočtového základu.14 Tento návrh však byl ve třetím čtení v červnu 2014 zamítnut s odůvodněním, že stanovení stropu by pro některé spotřebitele představovalo nepříjemné omezení přístupu k volným finančním prostředkům. Zpřísnění podmínek by mohlo vést k zavádění nejrůznějších skrytých poplatků nebo doplňkových služeb a v neposlední řadě k rozšíření neregulovaného černého trhu s úvěry, k němuž by se museli zamítnutí žadatelé obracet. Většina expertů také zmiňovala fakt, že finanční problémy spotřebitelů neplynou vysokých úroků, nýbrž z důmyslné sítě sankcí moderních „lichvářů“. Některé zdroje též uvádí, že omezení horní sazby RPSN by vedlo k porušení základních lidských práv a zásady svobodného obchodu, a spíše je nutné spoléhat na společnost, že bude více

Více informací na WWW: . 12 VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2015, s. 130. 13 Pro více informací viz zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, Příloha č. 5 část II. 14 Návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 41 a 1071), Důvodová zpráva. 11

21

edukovaná a odolná proti tlakům podnikatelů jdoucím primárně za svým ziskem. 15 Proto je toto nastavení již předem odsouzeno k zániku.

1.3 Klasifikace a druhy spotřebitelských úvěrů Na trhu spotřebitelských úvěrů se můžeme setkat s různými děleními a variantami tohoto finančního produktu, v závislosti na odlišných kritériích. Nejčastěji se člení podle subjektu, účelu, typu výplaty, způsobu poskytování, zajištění, doby splatnosti a měny. a) Podle subjektu, který úvěr poskytuje:  bankovní – věřitelem je banka nebo družstevní záložna,  nebankovní – subjekty bez licence. Tímto způsobem se statisticky a dle vykazovaných dat rozděluje spotřebitelský trh v České republice na základní dvě oblasti. Dle Navigátora bezpečného úvěru16 může být toto dělení poněkud matoucí ve vztahu k orgánu dohledu, a proto doporučují vhodnější rozdělení za použití institucí České národní banky (dále také jen „ČNB“) a České leasingové a finanční asociace (dále také jen „ČLFA“):  Subjekty pod kontrolou ČNB,  Subjekty mimo kontrolu ČNB organizované v ČLFA,  Subjekty mimo kontrolu ČNB i mimo ČLFA. Odlišnou variantu dělení dle subjektu a další uvedená hlediska nalezneme v publikaci Petra Dvořáka:17  přímé spotřebitelské úvěry – smluvní vztah je sjednán mezi klientem a bankou (popř. jinou finanční společností),  nepřímé spotřebitelské úvěry – jsou zprostředkovávány třetí osobou, jedná se např. o společnosti prodávající zboží a služby na spotřebitelský úvěr. b) Z hlediska účelu, na který je spotřebitelský úvěr použit, rozlišujeme:  účelové úvěry, které jsou poskytovány na předem smluvně stanovený účel, např. na nákup automobilu, spotřebního zboží (typicky domácích spotřebičů) aj. Často se sjednávají přímo u obchodníka, který prodává zboží nakupované na úvěr,  neúčelové úvěry, kdy věřitel nevyžaduje sdělení a doložení účelu použití finančních prostředků. Tyto úvěry jsou pro poskytovatele více rizikové, což bývá zohledněno i ve výsledné úrokové sazbě. I přes to jsou však pro spotřebitele atraktivnější, protože se získanými prostředky mohou libovolně nakládat. Tento typ úvěru je vhodný v případě akutní potřeby finančních prostředků k překonání přechodného nedostatku hotovosti, např. ke krytí mimořádných výdajů. c) Dle typu výplaty:  hotovostní – finanční prostředky jsou poskytnuty v hotovosti,  bezhotovostní – peníze jsou klientovi zaslány na určený bankovní účet, a to jednorázově nebo postupně. DOHNAL, Jakub. Spotřebitelský úvěr: praktická příručka s příklady a judikaturou. Praha: Leges, 2011, s. 112. 16 TEPLÝ, Petr a kol. Navigátor bezpečného úvěru. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2013, s. 33. 17 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, s. 538539. 15

22

d) Podle způsobu poskytování je možné spotřebitelské úvěry členit na:  jednorázové úvěry – jsou poskytnuty najednou ve sjednané výši. Po splacení úvěru v určené době úvěrový vztah končí,  revolvingové úvěry – spotřebitel si opakovaně půjčuje finanční prostředky až do výše stanoveného úvěrového rámce. Každým nákupem se finanční limit snižuje, každou splátkou se naopak prostředky na nákup dalšího zboží na úvěr zvyšují. Klient platí úrok pouze za skutečně čerpaný úvěr. e) Z hlediska zajištění se spotřebitelské úvěry dělí na:  zajištěné úvěry, u kterých je splácení úvěru zabezpečeno například prostřednictvím ručení třetí osoby (která závazek zaplatí, pokud jej neuhradí dlužník), zastavením dlužníkova majetku (movitého i nemovitého) ve prospěch věřitele, nebo dohodou o srážkách ze mzdy či jiných příjmů,  nezajištěné úvěry, kde není sjednán žádný zajišťovací nástroj. Může to být především z důvodu nízké částky poskytovaného úvěru nebo dostatečné bonity žadatele. Například některé banky mohou nabízet takové produkty svým nejlepším klientům. Poslední dělení nalezneme v publikaci Františka Pavelky a kol.:18 f) Dle doby splatnosti rozlišujeme spotřebitelské úvěry:  krátkodobé – se splatností do jednoho roku,  střednědobé – splatné v rozmezí od jednoho roku do pěti let,  dlouhodobé – doba splatnosti je delší než pět let.19 g) Dle měny mohou být poskytovány úvěry v tuzemské nebo zahraniční měně. Jde tedy o úvěry korunové (jsme-li v ČR) nebo devizové. S devizovými úvěry se však pojí řada dodatečných rizik, jako změna devizového kurzu, politické riziko a další. Spotřebitelské úvěry se mohou dělit i podle dalších kritérií, například podle frekvence splácení (měsíční, čtvrtletní, roční), podle způsobu splácení, podle úročení apod. Všechna uvedená hlediska se mohou dále různými způsoby kombinovat. Právní úprava rozlišuje několik druhů spotřebitelských úvěrů a také k nim rozdílně přistupuje, především z hlediska povinností. Zákon takto rozeznává především:  spotřebitelský úvěr (obecný pojem),  spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání (tzv. kontokorentní úvěr),  spotřebitelský úvěr ve formě překročení (např. dosažení nepovoleného zůstatku na platebním účtu),  dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení věřitele platba nebo mění způsob placení.20 Ve smyslu ZSÚ může spotřebitelský úvěr nabývat různých podob. Hlavními druhy jsou hotovostní či bezhotovostní úvěry a půjčky, debetní zůstatky na běžných účtech

PAVELKA, František. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut – vysoká škola, 2001, s. 5859. Některé publikace uvádějí jako druhou konkrétní hranici čtyři roky (místo pěti), např. viz RADOVÁ, Jarmila; DVOŘÁK, Petr; MÁLEK, Jiří. Finanční matematika pro každého. 7. aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2009, s. 127. Ve většině statistik se však objevuje pětiletá horní hranice. 20 Další odchylky zákon stanovuje pro spotřebitelské úvěry sjednané prostřednictvím komunikace na dálku. 18 19

23

(kontokorentní úvěry), úvěrové rámce (revolvingové úvěry, kreditní karty) a financování v místě prodeje (splátkový prodej, finanční leasing). Jaké produkty na českém finančním trhu mohou být spotřebitelským úvěrem? Odpověď na tuto otázku přináší následující přehled:  Odložená platba v rámci dodavatelské smlouvy – může se jednat o smlouvu kupní, smlouvu o dílo, cestovní smlouvu apod., pokud je její odklad natolik významný, aby plnil roli spotřebitelského úvěru.  Tzv. přečerpání, v praxi nazývané kontokorentem či povoleným debetem – je finančním produktem, který je poskytován bankami jako doplněk k běžnému účtu. Sjednáním kontokorentu může jít klient na svém účtu do mínusu, a to kdykoliv a opakovaně, avšak jen do předem sjednané maximální výše úvěrového rámce. Může tak ze svého běžného účtu čerpat i v případě, že na něm už nemá vlastní peníze. Úrokové sazby bývají poměrně vysoké a za překročení limitu banky účtují vysoké sankční úroky. Splácení kontokorentu probíhá automaticky připsáním jakékoliv přijaté platby na běžný účet klienta, avšak je důležité dodržovat stanovené termíny pro jeho splacení.  Kreditní karty – jsou platební karty umožňující člověku čerpat „cizí“ peníze (peníze banky), i když nemá na účtu žádné finanční prostředky. Jsou určeny na bezhotovostní nákupy, čímž usnadňují držiteli placení a umožňují mu obejít se bez hotovosti. Vybírat hotovost z bankomatu či u přepážky banky je možné, avšak zatížené vysokými poplatky. Úvěr čerpaný kreditní kartou je též úročený, ale placení úroku je možné se vyhnout díky tzv. bezúročnému období. Tento termín je důležité si pečlivě ověřit a čerpané prostředky včas splatit. Pokud se toto období (většinou v rozpětí 35−55 dnů) překročí, naskakují vysoké úroky.  Úvěry ze stavebního spoření, pokud nejsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti – při splnění základních podmínek (naspoření stanovené částky, tzv. hodnotící číslo a spoření minimálně 2 roky) lze získat prostředky formou úvěru na financování bytových potřeb.  Splátkový prodej – nákup zboží na úvěr přímo u prodejce daného zboží nebo služby. Při koupi zákazník uhradí určitou procentní část zboží (akontace) a zbytek je hrazen pravidelnými splátkami. Výhodou je rozložení výdajů na nákup na delší období, nevýhodou naopak přeplacení zboží o výši úroků.  Americká hypotéka – bezúčelný spotřebitelský úvěr, u něhož je pohledávka věřitele zajištěna zástavním právem k nemovitosti. Finance získané tímto způsobem tak mohou sloužit například k nabytí automobilu či k pořízení nového vybavení domácnosti.  Finanční leasing – financovaný předmět je po celou dobu majetkem pronajímatele (leasingové společnosti) a teprve na konci leasingu přechází vlastnictví na zákazníka. Tímto nastavením se výrazně snižuje riziko leasingové společnosti.  A další. Podskupinou spotřebitelských úvěrů, která v poslední době nabývá velkého významu, jsou krátkodobé úvěry, označované také jako „mikropůjčky“, „rychlé úvěry“ či „půjčky do výplaty“ apod., jež se zaměřují hlavně na spotřebitele, kteří nedosáhnou na přísnější podmínky bankovní půjčky. Mikropůjčky, jak již samotný název napovídá, jsou půjčky s nízkou částkou na velmi krátkou dobu. Jejich výše se pohybuje v jednotkách tisíců korun se splatností několik týdnů. Někomu se mohou takové úvěry zdát směšné a až zbytečné, ale např. pro lidi s podprůměrným platem nebo v případě nečekaných událostí 24

se jedná o finanční prostředky, které dokážou spotřebitele v takových situacích zachránit. Mikropůjčky jsou vhodné jen na určité účely, rozhodně není příhodné s nimi pokrývat každodenní výdaje či splátky jiných úvěrů. Jejich posláním je především pomoci překonat období, kdy je osobní rozpočet velmi napnutý nebo dokonce v minusu, a nastane krizová situace, např. porucha auta, rozbitá lednička nebo kotel. Tyto mimořádné výdaje většinou nesnesou odkladu a termín výplaty bývá ještě daleko. Při takových půjčkách je důležité dávat si pozor, neboť společnosti nabízející tento produkt se nemusí řídit zákonem o spotřebitelském úvěru, protože částka úvěru se pohybuje nejčastěji do výše 5 000 Kč. Poskytovatelé tedy mají volnější podmínky působnosti, například nemusí uvádět ani výši RPSN, čehož mohou velmi snadno zneužít. Proto je nutná neustálá ostražitost a pozornost, neboť do segmentu mikropůjček se přesouvá čím dál více predátorských společností hnaných vidinou vysokého a snadného zisku díky mezeře v zákoně. Novým způsobem, jak si lidé a firmy půjčují peníze přímo mezi sebou, jsou tzv. peer-to-peer půjčky (P2P). V České republice již existuje několik takových společností, např. Bankerat, Benefi, Intereson, Zonky. Uvedené webové platformy slouží jako propojení investorů a potenciálních dlužníků. Základním postupem je žadatelovo zadání maximálního úroku, který je ochoten akceptovat, a investoři následně nabízejí svoje peníze v daném limitu na principu aukce. Druhou možností je přímý výběr investora, komu poskytne úvěr na základě jím nastavených kritérií.21 Poskytovatelé a zprostředkovatelé v dnešní době nabízí široký sortiment nejrůznějších úvěrových produktů, a tak může být občas pro spotřebitele obtížné vyznat se v tomto nepřeberném množství termínů. Každý druh spotřebitelského úvěru je něčím specifický, proto je velmi důležité důkladně si prostudovat všechny podmínky a následně popřemýšlet, zda zvolený typ představuje ten nejvhodnější způsob pro řešení vašich potřeb.

1.4 Regulace a dozor Regulace spotřebitelských úvěrů v České republice představující úpravu podmínek a budoucího chování subjektů v této části finančního trhu započala v roce 2001, kdy vstoupil v účinnost první zákon o spotřebitelském úvěru. Nezbytnost samostatné právní úpravy vyplynula z nastalé situace, neboť spotřebitelský úvěr byl již v té době neodmyslitelným a dynamickým prvkem trhu. Regulaci zastřešuje především Ministerstvo financí České republiky (dále také jen „MFČR“) za spolupráce dalších institucí a subjektů. Jeho činnost v této oblasti spočívá v předkládání změn stávající právní úpravy a legislativních návrhů, které budou odpovídat aktuálnímu vývoji úvěrových produktů a potřebám spotřebitelů. Hlavním cílem zůstává harmonizace spotřebitelského trhu v rámci Evropské unie a zároveň posílení důvěry a právní jistoty spotřebitelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Další činností v rámci úvěrů jsou vzdělávací aktivity, kde zástupci MFČR vystupují na různých seminářích či konferencích a snaží se o prevenci nezodpovědného zadlužování obyvatelstva formou zvyšování jejich finanční gramotnosti. V neposlední řadě zaujímá reprezentativní postavení při zastupování České republiky v institucích a organizacích, které se zabývají problematikou finančního trhu v Evropské unii a dalších zemích.

NACHER, Patrik. Konec finančních negramotů v Čechách. Mladá fronta DNES, Praha: Mafra, a.s., 2015, č. 252, s. 2. 21

25

Ministerstvo financí je především ústředním orgánem státní správy. Proto v oblasti finanční stability a dohledu nad finančním trhem provádí několik důležitých činností, jako například vytváření koncepce politiky finančního trhu a provádění analýz, dále zpracovávání stanovisek a výkladů k právním předpisům a k žádostem zahraničních institucí, vypracovávání dopadových a srovnávacích studií a další.22 Hlavní právní úpravu spotřebitelských úvěrů tvoří (řazeno z autorova subjektivního pohledu dle důležitosti):  zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (s účinností od 1. ledna 2011) – obsahuje podrobnou právní úpravu spotřebitelských úvěrů,  zákon č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů (s účinností od 25. února 2013) – jediná novela zákona č. 145/2010 Sb., která zpřísnila podmínky poskytování spotřebitelských úvěrů z důvodu zamezení nečestných obchodních praktik na českém trhu,  zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. – již neplatný zákon, který byl nahrazen novou právní úpravnou v roce 2011 (vztahuje se na smlouvy uzavřené od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2010),  zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (týká se smluv uzavřených od 1. ledna 2014) – obsahuje ustanovení týkající se uzavírání smluv, plnění smluvních povinností a sankce za jejich nesplnění, úpravu spotřebitelských smluv, smluv o finančních službách, smluv o úvěr a o zápůjčce,  zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (týká se smluv uzavřených do 31. prosince 2013) – byl nahrazen novějším zákonem a obsahoval právní úpravu smlouvy o půjčce, úpravu spotřebitelských smluv, základní ustanovení týkající se uzavírání smluv, plnění smluvních povinností a sankce za jejich nesplnění,  zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (týká se smluv uzavřených do 31. prosince 2013) – obsahoval právní úpravu smlouvy o úvěru,  zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele – obsahuje základní povinnosti podnikatelů při poskytování služeb včetně spotřebitelských úvěrů. Jeho součástí je i seznam zakázaných obchodních praktik,  a další zákony (namátkově zákon o České národní bance, zákon o České obchodní inspekci, Exekuční řád, Občanský soudní řád atd.). Aby se subjekt mohl stát bankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru, musí získat oprávnění k provozování této činnosti, a to na základě udělení licence Českou národní bankou. Akciové společnosti, které mají zájem působit v České republice jako banka, předkládají písemnou žádost obsahující základní informace o žadateli, zdůvodnění žádosti, strategický záměr, obchodní plán, analýzu budoucího trhu působnosti a další povinné náležitosti dané vyhláškou ČNB. Minimální výše základního kapitálu pro založení banky je 500 mil. Kč. Na základě posouzení žádosti se vydává licence na dobu neurčitou čítající výčet povolených činností, které je banka oprávněna provozovat. Některé další činnosti požadované pro uvedení v licenci mohou být vázány na udělení zvláštního povolení.

22

Ministerstvo financí. Finanční stabilita a dohled. [online]. Vydáno 6. 5. 2010 [cit. 2015-10-11].

26

U nebankovních poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěru je situace odlišná. Tyto subjekty legálně poskytují spotřebitelský úvěr v České republice na základě oprávnění, které je vázanou živností s názvem „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“. Pro úspěšné ohlášení této živnosti musí podnikatel splnit všeobecné podmínky provozování živnosti a dále vyžadovanou odbornou způsobilost: 1. střední vzdělání s maturitní zkouškou, nebo 2. osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost, vydaný zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, nebo 3. tři roky praxe v oboru.23 Prostřednictvím daných pravidel se instituce snaží dbát na to, aby subjekty působící na finančním trhu měly kvalitní a odborné předpoklady a působily důvěryhodně směrem k široké veřejnosti. Oproti regulaci se dozor zabývá kontrolou daného chování subjektů na finančním trhu a dodržováním stanovených pravidel. Podle § 19 ZSÚ je dozor nad spotřebitelskými úvěry rozdělen mezi dva subjekty. Kontrolní pravomoci byly svěřeny České obchodní inspekci (dále také jen „ČOI“) s výjimkou činností těch subjektů, u nichž dozor vykonává Česká národní banka s odkazem na zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance v platném znění. Zjednodušeně na všechny bankovní subjekty dohlíží ČNB a ostatní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů patří pod dohled ČOI. Česká národní banka vykonává od dubna 2006 integrovaný dohled nad finančním trhem v České republice. Od roku 2011 je též jedním z dohledových orgánů pro oblast spotřebitelských úvěrů. Dle zákona se tento dozor vztahuje především na banky, pobočky zahraničních bank, spořitelní a úvěrová družstva, platební instituce a poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, pokud je poskytnutí úvěru spojeno s platební službou (typicky úvěr čerpaný kreditní kartou nebo kontokorent spojený s běžným účtem). Hlavním posláním v rámci dozoru je podpora zdravého rozvoje, tržní disciplíny a konkurenceschopnosti úvěrových institucí, předcházení systémovým krizím a posilování důvěry veřejnosti v bankovní systém. Naopak cílem dohledu není zabránit selhání jednotlivé finanční instituce nebo nahrazování činnosti soudů či jiných orgánů činných v trestním řízení. Dle zákona o České národní bance (§44 odst. 2) je prováděn dozor nad úvěrovými institucemi zejména prostřednictvím těchto činností:  rozhodování o žádostech o udělení licencí, povolení či registrací a souhlasů podle jiných právních předpisů,  kontrola dodržování podmínek stanovených udělenými licencemi a povoleními,  kontrola dodržování zákonů, vyhlášek a opatření vydaných ČNB,  získávání a ověřování informací potřebných pro výkon dohledu,  ukládání sankcí a opatření k nápravě,  řízení o správních deliktech a přestupcích.

23

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (v platném znění), Příloha č. 1.

27

Své pravomoci uplatňuje Česká národní banka prostřednictvím výkonu dohledu na dálku a kontrol na místě. Danou formu volí vždy s ohledem na její efektivnost v konkrétním případě. V rámci dohledu na dálku se provádí pravidelné komplexní analýzy finanční situace jednotlivých subjektů i celého sektoru. Na měsíční bázi se u úvěrových institucí sleduje dodržování limitů obezřetného podnikání. Následně se vyhodnocují tzv. signální informace, které napomáhají včas identifikovat případné negativní tendence ve vývoji finančních ukazatelů těchto společností. Ve čtvrtletní frekvenci se zpracovává také analýza vývoje celého sektoru úvěrových institucí. Při kontrolách na místě se zohledňuje několik faktorů, jako např. aktuální vývoj finančního sektoru, výstupy z interního analytického systému rizikového hodnocení dohlížených institucí, informace získávané z průběžného dohledu, požadavky zahraničních regulátorů a další. Kontrolní šetření bývají komplexního nebo dílčího charakteru. Jejich hlavním zaměřením se stává řízení rizik (úvěrového, tržního, operačního, likvidity), kapitálové požadavky obchodního portfolia, posouzení systému vnitřně stanoveného kapitálu, prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, zásady a postupy odměňování atd.24 Vedle integrovaného dohledu nad finančním trhem byly centrální bance od roku 2008 svěřeny nové pravomoci v rámci dohledu nad dodržováním pravidel ochrany spotřebitele, v jejichž souvislosti přijímá podněty, stížnosti a upozornění spotřebitelů, odpovídá na kvalifikované dotazy, publikuje výkladová stanoviska a provádí kontroly u dohlížených finančních institucí. Centrální banka může dohlížet na ochranu spotřebitele pouze u těch subjektů, nad nimiž je povinna vykonávat dohled podle zákona o České národní bance. Kromě toho také vykonává dozor nad dodržováním těchto pravidel:  zákaz používání nekalých obchodních praktik podle zákona o ochraně spotřebitele,  zákaz diskriminace spotřebitele,  povinnosti a pravidla pro informování o ceně služeb a způsobu jejich stanovení,  povinnosti stanovené občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku,  informační povinnosti ze strany poskytovatelů platebních služeb,  povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru.25 Pokud se poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebitelského úvěru dopustí správního deliktu, může mu být ze zákona uložena pokuta až do výše 20 milionů korun podle závažnosti daného činu. Centrální banka ve svých sankčních řízeních bere v úvahu všechny možnosti uložení opatření či sankce. Za nejpřísnější formu postihu se následně považuje odnětí povolení, licence či dříve uděleného souhlasu, anebo zrušení registrace. Na druhou stranu Česká národní banka působí i preventivně, např. formou adresných výzev či úředním sdělením může usměrňovat dohlížené subjekty a navést je k dobrovolnému přijetí určitých postupů a pravidel, které v budoucnosti napomohou snížit pravděpodobnost výskytu obdobných chyb. Česká obchodní inspekce vykonává dozor nad zbytkem tohoto sektoru finančního trhu, zejména nad všemi subjekty, jež podnikají na základě živnostenského oprávnění. 24 25

Česká národní banka, Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2014. [online].[cit. 2015-10-25]. Česká národní banka. Ochrana spotřebitele [online].[cit. 2015-10-25].

28

Ve skutečnosti je to skupina nejpočetnější a zahrnuje všechny nebankovní poskytovatele a zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů. Jednalo se o výraznou změnu oproti původní právní úpravě z roku 2001, kde byl celý dozor nad dodržováním podmínek stanovených zákonem výlučně svěřen do působnosti České obchodní inspekce. Každoročně ČOI provádí několik kontrol, zda jsou dodržovány podmínky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Dohled je soustředěn zejména na správnost výpočtu a stanovení míry roční procentní sazby nákladů. Následují kontroly v oblasti reklamy, nabídky a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Toto vše doplňují další činnosti, jako např. projekt zaměřený na nabídku a prodej ojetých motorových vozidel, jejichž koupi je možné hradit prostřednictvím spotřebitelského úvěru.26 Zároveň je Česká obchodní inspekce dalším subjektem dohlížejícím na ochranu spotřebitele na finančním trhu. Obecně jí náleží dozor nad dodržováním povinností právě podle zákona o ochraně spotřebitele, zejména:  dodržování zákazu používání nekalých obchodních praktik podle zákona o ochraně spotřebitele,  dodržování zákazu diskriminace spotřebitele,  dodržování povinností a pravidel pro informování o ceně služeb a způsobu jejich stanovení,  dodržování pravidel o finančních službách uzavíraných na dálku a další.27 Z uvedeného výčtu je zřejmé, že oblast spotřebitelských úvěrů je pouze jednou z činností, kterou Česká obchodní inspekce vykonává. Protože je její působnost velmi široká, nemá dostatečnou kapacitu zkontrolovat všechny subjekty, jež mají co do činění se spotřebitelskými úvěry. Stále existuje řada nekalých praktik, které nejsou postihnuty a celá kontrola proto nemusí působit efektivně. Regulace i dohled nad trhem spotřebitelských úvěrů se neustále vyvíjí, především s ekonomickými a sociálními změnami. Co se týká bankovního sektoru, ten považuji za velmi dobře nastavený, ať již vymezení jednotlivých pravidel, tak i prostředky pro jejich dodržování. V nebankovním sektoru existují stále ještě mezery, především v oblasti dozoru, na kterých je ještě třeba do budoucnosti zapracovat. Stále na českém finančním trhu působí velké množství nebankovních finančních institucí, z nichž seriózních subjektů je velmi málo.

1.5 Úvěrové registry Každý dluh je třeba splatit řádně a včas. Celá dlužná částka musí být zaplacena tak, aby peníze byly připsány na účet věřitele nejpozději v den splatnosti. Jestliže jsou finanční prostředky odeslány až v tento den, bývá už většinou pozdě. Pokud dlužná částka není zaplacena včas a v plné výši, jak bylo dohodnuto, dostává se dlužník do prodlení. S každým porušením smluvních povinností se následně pojí sankce v podobě různých pokut, úroků z prodlení atd. V případě delšího prodlení je dlužník zapsán do tzv. úvěrového registru. Jedná se o elektronickou databázi, která shromažďuje osobní údaje o dlužnících, jejich dluzích a platební morálce. Existují dva základní druhy registrů:

26 27

Česká obchodní inspekce. Výroční zpráva 2014, str. 3738. TEPLÝ, Petr a kol. Navigátor bezpečného úvěru. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2013, s. 51.

29

 Pozitivní registr, který vede údaje o dlužníkovi už na základě toho, že tato osoba někomu dluží, nebo dokonce pouze žádá o úvěr. Shromažďují se zde především informace o jeho platební morálce, zda řádně a včas splácí nebo zdali se dostává do prodlení. Na základě pozitivního registru mohou věřitelé snáze a přesněji vyhodnotit situaci, zda spotřebitel je schopen unést další finanční zatížení či nikoliv.  Negativní registr, ve kterém se soustřeďují informace o dlužníkovi pouze v případě, že nesplácí své dluhy dle předem sjednaných podmínek. V registrech jsou evidováni nejen žadatelé, ale též ručitelé a spolužadatelé o půjčku. Obecně se zde shromažďují informace o celkové úvěrové angažovanosti klienta, o čerpání a zajištění jednotlivých úvěrových produktů a také o platební morálce za určité časové období specifické pro jednotlivý registr. Z konkrétního pohledu se jedná o základní identifikační údaje o každé osobě, počet a typy využívaných úvěrových produktů společně s jejich celkovými částkami a výší pravidelných splátek atd. Počáteční i průběžné zařazení do registru a následná aktualizace dat jsou většinou podmíněny poskytnutím souhlasu dlužníka se zpracováním jeho údajů. To je základním předpokladem pro výměnu informací mezi bankami a nebankovními subjekty, jež jsou účastníky registru. V České republice v současné době fungují tři registry evidující fyzické osoby spotřebitele: Bankovní registr klientských informací (dále také jen „BRKI“), Nebankovní registr klientských informací (dále také jen „NRKI“) a Sdružení pro ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům SOLUS. Bankovní registr klientských informací vzniknul v červnu 2002 a jeho provozovatelem je společnost CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s. Uživateli registru mohou být banky nebo pobočky zahraničních bank, které mají s CBCB uzavřenou tzv. Smlouvu o zpracování údajů. V současné době tuto službu využívá 25 společností. Registr obsahuje pozitivní i negativní informace o smluvních vztazích mezi bankami a jejich klienty – občany i fyzickými osobami podnikateli. Svým uživatelům poskytuje informace o kompletní úvěrové historii jejich klientů, neboť nabízí pohled nejen na současný stav zadlužení klienta, ale i na historické hodnoty.28 Nebankovní registr klientských informací byl uveden do provozu v červenci roku 2005. Shromažďuje vzájemné informace leasingových a úvěrových společností o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce jejich klientů – fyzických a právnických osob. Registr provozuje zájmové sdružení právnických osob CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. Nyní má 33 uživatelů.29 Informace v obou registrech se pravidelně měsíčně aktualizují a uchovávají se po dobu trvání smluvního vztahu s finanční institucí a následně další čtyři roky od jeho ukončení. V případě, že smlouva s klientem nebyla uzavřena, jsou údaje archivovány v BRKI po dobu jednoho roku a v NRKI šest měsíců. Pokud dlužník nemá přehled o všech svých půjčkách a závazcích nebo jej pouze zajímá, jaké informace jsou o něm zveřejněny, může si zažádat o zaslání úvěrové zprávy od příslušného registru. Tato služba je zpoplatněna částkou sto korun při standardním vyhotovení do 30 dnů od doručení žádosti do Klientského centra. U expresního zpracování v ten samý den se poplatek zdvojnásobuje. Úvěrová zpráva přináší 28 29

Czech Banking Credit Bureau [online].[cit. 2015-10-05]. Czech Non-Banking Credit Bureau [online].[cit. 2015-10-05].

30

komplexní přehled o všech finančních produktech, které spotřebitel čerpá, v uplynulých letech čerpal nebo o jejich poskytnutí aktuálně žádá. Připojeny jsou též parametry jednotlivých žádostí i sjednaných úvěrů a detaily o všech řádných, mimořádných i nedodržených splátkách. Na druhou stranu by zde neměly být zveřejněny informace o rodinném či zdravotním stavu, o výši příjmů ani jiné citlivé údaje. Nenalezneme tu ani informace o závazcích vůči státním institucím či zdravotním pojišťovnám.30 Pro spolehlivé klienty, kteří splácí řádně a včas, má úvěrová zpráva pozitivní přínos, neboť na ně finanční instituce nahlíží jako na známé a solidní zákazníky, což se může projevit v rychlejším a bezproblémovém vyřízení požadavků i v lepších podmínkách při sjednávání nových produktů. SOLUS31 je zájmovým sdružením právnických osob, které bylo založeno v červnu 1999. Jeho 49 členů představuje řada společností z různých ekonomických sektorů; jsou mezi nimi nebankovní finanční instituce, banky, telekomunikační operátoři, distributoři energií a další. Cílem sdružení, který uvádí na svých webových stránkách, je „přispívat k prevenci předlužování klientů, k prevenci růstu počtu dlužníků v prodlení, ke zvyšování vymahatelnosti stávajících dluhů po splatnosti a také ke snižování potenciální finanční ztráty věřitelů.“ Sdružení soustřeďuje několik databází. V Registru FO a Registru IČ se shromažďují negativní informace o subjektech, které nemají zájem plnit své smluvní závazky, nebo se dostali do finančních problémů a nemohou splácet své dluhy u některého z členů sdružení SOLUS. Pozitivní registr (Registr POR) eviduje a zpracovává pozitivní informace vypovídající o skutečnosti, že klient své povinnosti řádně plní. Díky tomu mohou spotřebitelé snáze získat další úvěr u poskytovatele, se kterým dosud nespolupracovali. Insolvenční registr (Registr IR) a Registr neplatných dokladů (Registr ND) jsou tzv. pomocnými databázemi. Členské společnosti tak mají možnost si ověřit například podrobnější informace o konkrétním insolvenčním dlužníkovi, nebo zjistit, zdali žadatel nepředkládá neplatné či odcizené doklady. Posledním zástupcem je Registr třetích stran (R3S), kde si členské společnosti mohou navzájem vyměňovat zprávy o nekorektním či podvodném jednání zprostředkovatelů, dealerů, subdealerů a dalších subjektů třetích stran, se kterými v minulosti spolupracovali či aktuálně spolupracují. Kritériem pro prvotní zařazení do registru je skutečnost, že spotřebitel se dostal do prodlení se splněním svých závazků z úvěrové, leasingové nebo jiné smlouvy, toto prodlení trvá po stanovenou dobu a minimální hodnota dlužné částky po splatnosti je 500 Kč. Pokud se spotřebitel chce dozvědět, zda je evidován v některém z registrů sdružení SOLUS, musí tak učinit na základě písemné žádosti s úředně ověřeným podpisem. Odpověď na žádost o informace je zpoplatněna dle aktuálního ceníku a může být vyřízena osobně na počkání, expresní formou, po telefonu, faxem nebo e-mailem. Osobně shledávám, že úvěrové registry pro své členy představují jeden z efektivních nástrojů řízení úvěrového rizika. Právě pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů mají tyto databáze pozitivní přínos, neboť jejich prostřednictvím mohou snadno odhadnout budoucí platební morálku klienta a zjistit, zda bude schopen splácet jejich poskytnuté úvěrové produkty.

Pro více informací doporučuji například projekt kolikmam.cz, kde je možné se dozvědět více o úvěrových registrech a také získat pohodlný on-line přístup k vlastní úvěrové zprávě. Dostupné na WWW: . 31 SOLUS – Zájmové sdružení právnických osob [online]. [cit. 2015-10-05]. 30

31

1.6 Ochrana spotřebitele a její nástroje v oblasti spotřebitelských úvěrů Každý z nás v určitých případech sjednává nebo nakupuje zboží či služby. Jako zákazníci vystupujeme z hlediska platného práva v různých postaveních, z nichž vyplývá odlišná míra ochrany. Výhradní postavení má především osoba spotřebitele – fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy, na jejímž základě se poskytuje finanční služba, nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Existují dvě pojetí spotřebitele, od kterých se následně odvíjí jejich ochrana. Tzv. aktivní spotřebitel je osoba, která se sama vzdělává a vyhledává si informace o daném produktu či službě na finančním trhu. Pozorně si přečte všechny podmínky a po zvážení vlastního rizika činí rozhodnutí na základě předložených údajů. Můžeme ji tedy považovat za jistou, si riziky obeznámenou a dobře informovanou osobu. Naopak pasivní spotřebitel je slabá a důvěřivá osoba, která potřebuje vyšší míru ochrany, především ze strany státu za pomoci zákonných opatření.32 Záleží na každé zemi, ze kterého pojetí spotřebitele bude vycházet při tvorbě právních předpisů. V České republice pravidla ochrany spotřebitele, nejen při sjednávání spotřebitelského úvěru, vychází z pojetí, že osoba spotřebitele nemá dostatečné znalosti a zkušenosti v dané oblasti. Na finančním trhu se jedná především o převahu finančních institucí a převahu informační, které jsou dány tím, že spotřebitel nakupuje určité produkty pouze několikrát ve svém životě, a proto nemůže vycházet ze svých dřívějších postupů či chyb a správně posoudit vhodnost konkrétní nabídky vzhledem ke svým potřebám. Některé finanční produkty jsou velmi komplikované a k jejich porozumění jejich jsou vyžadovány jak určité znalosti, tak i předchozí zkušenosti. Cílem je tedy zabezpečit zvýšenou ochranu spotřebitele jako slabší strany závazkového smluvního vztahu. Právo ochrany spotřebitele upravuje společenské vztahy související s uzavíráním tzv. spotřebitelských smluv. Základním stavebním kamenem pro soukromoprávní ochranu spotřebitele v České republice je nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který upravuje Obecná ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem (§ 1810−1819) a Finanční služby uzavírané na dálku (§ 1841−1851). Pokud se chce spotřebitel posléze domáhat svých práv, musí podat žalobu k soudu. V případě veřejnoprávní ochrany spotřebitele tomu tak není; zde si při zjištěném porušení zákona přebírá iniciativu orgán veřejné moci. Na druhou stranu není právní úprava tak jednoduše vymezená, ba naopak je roztříštěná do značeného množství zákonů. Nejdůležitější právní předpis představuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jehož hlavním úkolem je stanovení některých podmínek podnikání při prodeji zboží a poskytování služeb, jako například požadavek poctivosti prodeje, zákaz nekalých obchodních praktik, zákaz diskriminace spotřebitele atd. Významné prvky ochrany jsou obsaženy také v zákoně o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů a na jejich základní přehled se zaměříme v následujícím oddílu. Spotřebitelská politika je jednou z významných politik Evropské unie a jako taková má vytyčené čtyři hlavní cíle: (i) chránit spotřebitele před závažnými riziky a hrozbami, (ii) dávat jim jasné, přesné a ucelené informace při nákupu, (iii) zajišťovat jejich práva a poskytovat jim přístup k rychlému a účinnému řešení případných konfliktů s prodejci a (iv) aktualizovat jejich práva na základě ekonomických a sociálních změn. Evropská TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 16. 32

32

komise předkládá návrhy právních předpisů, Evropský parlament a Rada o nich společně rozhodují a členské státy je následně zavádějí do svých právních systémů.33 V letošním roce spustila Evropská komise kampaň zaměřenou na práva související se spotřebitelskými úvěry a na obecná práva spotřebitelů. Cílem jejích aktivit je zajistit, aby si spotřebitelé uvědomovali svá práva, ať už nakupují v kamenných obchodech, na internetu nebo žádají o spotřebitelský úvěr. Kampaň mířící na obecná práva spotřebitelů se snaží rozšířit povědomí spotřebitelů zejména o právu vrátit zboží zakoupené na internetu do 14 dnů, o právu na pravdivou reklamu a spravedlivé smluvní podmínky, o právu na opravu či náhradu reklamovaného zboží a nakonec o právu na bezplatnou pomoc od Evropských spotřebitelských center v případě problémů se zahraničním obchodníkem. Informační kampaň zaměřená na spotřebitelské úvěry cílí primárně na mladé lidi ve věku 1835 let, kteří uvažují o svém prvním úvěru. Hlavní zaměření se soustřeďuje na tři klíčová práva:  Právo požadovat před uzavřením smlouvy základní informace v jednoznačném standardizovaném formátu;  Právo odstoupit od úvěrové smlouvy do 14 kalendářních dnů od jejího podpisu;  Právo splatit spotřebitelský úvěr kdykoli dříve, než bylo stanoveno při podpisu úvěrové smlouvy.34 Pro zlepšení postavení spotřebitelů na finančním trhu využívá stát celou řadu nástrojů. Většina z nich je právně zakotvena v zákoně o spotřebitelském úvěru s dodatečnou podporou zákona o ochraně spotřebitele. Obě právní normy zakotvují všechna pravidla za účelem ochrany spotřebitele před rizikovými úvěry a ochrany společnosti před rostoucí zadlužeností domácností. 1.6.1 Informační povinnost Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům rozsáhlé informační povinnosti. Jedná se zejména o informace, které se ke spotřebitelům dostávají prostřednictvím reklamy, před podpisem smlouvy a během průběhu smluvního vztahu. Pokud dochází k nabízení nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pomocí reklamy, je nutné, aby takový prostředek obsahoval co nejvíce informací, které jsou prezentovány jasným, zřetelným a výstižným způsobem. Jestliže se v nabídce objevuje jakýkoliv údaj o nákladech spotřebitelského úvěru, musí reklama dále obsahovat:  roční procentní sazbu nákladů,  výpůjční úrokovou sazbu společně s údaji o veškerých poplatcích, které jsou součástí celkových nákladů úvěru,  celkovou výši spotřebitelského úvěru,  výši jednotlivých splátek a celkovou částku splatnou spotřebitelem,  dobu trvání spotřebitelského úvěru,  informaci o povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se spotřebitelským úvěrem.35 Evropská komise. Politiky Evropské unie: Spotřebitelé. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2014, s. 3−4. 34 Evropská komise. Tisková zpráva [online]. Praha 24. 4. 2015 [cit. 2015-11-14]. 35 Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), Příloha 1 33

33

Reklama může být šířena nejrůznějšími komunikačními médii, kterými jsou například periodický tisk, knižní i jiné publikace, televizní spoty, internetové stránky a reklamní bannery, rozhlasové vysílání, plakáty, letáky atd. Ve všech těchto prostředcích musí být zákonem požadované údaje uvedeny formou reprezentativního příkladu, jenž odpovídá parametrům průměrného úvěru. Zákon ukládá též povinnost věřiteli poskytnout tzv. předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Musí tak být učiněno s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy nebo před podáním závazného návrhu ze strany spotřebitele na uzavření smlouvy. Hlavním důvodem pro zavedení takového jednání bylo získání časového prostoru pro spotřebitele ke správnému posouzení nabídky a k porovnání různých produktů na trhu. Včasné a úplné informace mu mají pomoci si vše podrobně prostudovat a uvážit jeho rozhodnutí.36 Toto ustanovení je z hlediska ochrany spotřebitele významné, neboť zabraňuje věřiteli uvádět zásadní a podstatné údaje drobným a nevýrazným způsobem. Zároveň se snaží podporovat finanční gramotnost spotřebitelů, kteří obvykle mají nízkou míru znalostí v této oblasti. Mezi informace, které musí být spotřebiteli poskytnuty před uzavřením smlouvy, patří:  druh úvěru,  informace o věřiteli a případně o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru,  celková výše úvěru a podmínky jeho čerpání, neboli souhrn všech částek, které jsou dány spotřebiteli k dispozici v souladu s podmínkami smlouvy,  doba trvání úvěrové smlouvy stanovená datem vstupu v platnost a datem ukončení (některé smlouvy mohou být i na dobu neurčitou),  celková částka splatná spotřebitelem, neboli součet celkové výše a celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele,  výše, počet a četnost plateb, které musí spotřebitel zaplatit,  výpůjční úroková sazba, podmínky jejího použití (i případná závislost na indexu nebo referenční úrokové sazbě), a dále doba, podmínky a postup pro její změnu,  roční procentní sazba nákladů včetně reprezentativního příkladu se zohledněním požadavků spotřebitele,  informace o zboží či službě a jejich ceně, která by byla placena bez využití úvěru (uvádí se v případě poskytování úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo ve formě vázaného úvěru),  důsledky v případě opožděných plateb spotřebitele a neplnění smluvních povinností (úrok z prodlení, sankce a další),  poplatky za vedení učtu zaznamenávajícího platební transakce a čerpání, včetně poplatků za platební transakce a čerpání platebních prostředků a ostatních poplatků vyplývajících ze smlouvy,  případné povinnosti spotřebitele, jako hradit notáři náklady spojené s uzavřením smlouvy nebo povinnost uzavřít smlouvu o doplňkové službě,  informace o právu na odstoupení od smlouvy a právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, včetně náhrady vzniklých nákladů věřitele a způsobu jejich stanovení,

36

Důvodová zpráva k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

34

 informace o případném požadovaném zajištění,  právo spotřebitele na okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a o použité databázi, byla-li na tomto základě žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta,  právo spotřebitele na bezplatné obdržení kopie návrhu smlouvy,  doba, po kterou je věřitel vázán poskytnutými předsmluvními informacemi,  informace o skutečnosti, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.37 Všechny informace se předají spotřebiteli na formuláři uvedeném v ZSÚ v příloze č. 6 (pro standardní úvěr) nebo v příloze č. 7 (pro kontokorent). Tyto dokumenty vycházejí z tzv. standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, která umožňuje srovnávání více nabídek v rámci celé EU.38 V případě sjednávání spotřebitelského úvěru na žádost spotřebitele prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (po telefonu, pomocí SMS zpráv apod.), musí být všechny detaily poskytnuty bezprostředně po uzavření smlouvy. Povinností každého poskytovatele a zprostředkovatele je i náležité vysvětlení všech informací, aby byl spotřebitel schopen posoudit, zda nabízený úvěr odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Pouhý podpis spotřebitele na prohlášení stejně tak i formu jednostranného vysvětlení poskytovatele bez možnosti interakce spotřebitele (např. na internetu) nelze považovat za dostatečné splnění této povinnosti. Za jednu z nejdůležitějších informací osobně pokládám seznámení spotřebitele s celkovými náklady souvisejícími se spotřebitelským úvěrem. Jedná se o veškeré náklady, úroky, provize, daně a další poplatky včetně nákladů souvisejících s doplňkovými službami (s výjimkou nákladů na služby notáře).39 Někdy může být pro spotřebitele překvapením, o kolik peněz přeplatí samotnou výši úvěru, a za co všechno musí v rámci nákladů zaplatit. Další podstatnou informací jsou důsledky prodlení a velikost časového horizontu pro jejich uplatnění. Díky pečlivému prozkoumání a prostudování těchto údajů se spotřebitel může vyhnout mnoha nepříjemným problémům. Informační povinnost musí být zachována také v průběhu trvání spotřebitelského úvěru. Během této doby má věřitel povinnost informovat spotřebitele především o změně výpůjční úrokové sazby v dostatečném předstihu před nabytím její účinnosti, společně s údaji o výši a četnosti jednotlivých splátek po úpravě úrokové sazby. Tato povinnost však neznamená zpravit spotřebitele o korespondující změně RPSN, neboť tuto relevantní změnu nelze dost dobře stanovit. Výsledná informace by nemusela být reprezentativní (např. z důvodů vysokých počátečních nákladů, které by v průběhu úvěru již nebyly započteny).40

Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 2 a příloha 2, článek I. 38 LIŠKA, Petr; ELEK, Štefan; MAREK, Karel. Bankovní obchody. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 140. 39 Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 2 písm. e). 40 WACHTLOVÁ, Lucie; SLANINA, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2011, s. 93. 37

35

1.6.2 Odpovědné úvěrování Aktuálně platný zákon o spotřebitelském úvěru stanovuje věřitelům povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, a to nejen u nově sjednaných smluv, ale i při restrukturalizaci v minulosti uzavřených půjček.41 Hlavním cílem zavedení tohoto ustanovení bylo chránit spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru a dluhovou pastí, které by mohly vést k insolvenci a k dalším negativním následkům. Na druhou stranu chrání také věřitele samotné, protože napomáhá snižovat jejich riziko. Posouzení úvěruschopnosti je prováděno na základě relevantních informací od spotřebitele, které musí být úplné a pravdivé. V případě zkreslených, lživých nebo zamlčených údajů se může žadatel dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Získaná data je věřitel povinen následně ověřit, např. údaje o výši příjmu mohou být konfrontovány oproti potvrzení o příjmu nebo telefonickému ověření u zaměstnavatele. Zjednodušeně se úvěrové hodnocení fyzických osob občanů nazývá scoring. Jeho základem je zjištění disponibilního příjmu klienta zpravidla na měsíčním základě. 42 De facto se jedná o rozdíl mezi měsíčními příjmy a výdaji žadatele. Asi nejjednodušším postupem je požádat o úvěr banku, u níž je spotřebitel klientem, neboť tato finanční instituce si může velmi rychle svého klienta ověřit. Využívá k tomu různé hodnotící modely obsahující kvalitativní i kvantitativní kritéria, která posuzuje určený pracovník banky. Výsledkem je bonita klienta reflektující pravděpodobnost selhání klienta během trvání smluvního vztahu. Podle zjištěné hodnoty se stanovuje úroková sazba, která v tomto případě může být spojena s výhodnějšími podmínkami. Obecně platí, že čím vyšší je bonita klienta, tím nižší je podstupované úvěrové riziko a současně tím nižší je úroková sazba. Vedle automatických bodovacích metod jsou potřeba i další expertní posouzení a nezřídka využívané úvěrové registry, které společně napomáhají reflektovat schopnost jednotlivého žadatele splácet úvěr. Na začátku roku 2014 vydala Česká národní banka Dohledový benchmark č. 1/2014 43, který má obeznámit vybrané subjekty s výkladem ustanovení o posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Informace v tomto materiálu vyjadřují názory pracovníků samostatného odboru ochrany spotřebitele založené především na jejich zkušenostech a judikatuře. V úvodu centrální banka upozorňuje na rozdíl mezi přístupem k posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr z hlediska obezřetnostních pravidel a pravidel ochrany spotřebitele. V rámci prvního hlediska se banky více zaobírají celkovou výnosovou a rizikovou charakteristikou svého úvěrového portfolia a nekladou takový důraz na detailní analýzu finanční situace individuálního žadatele o úvěr. S daty žadatelů pracují na úrovni scoringových modelů, statistik z minulých let a míry pravděpodobností podle jednotlivých typových skupin spotřebitelů. V případě druhého hlediska je vyžadováno individuální posuzování a především odborná péče. Česká národní banka uvádí základní požadavky pro naplnění této podmínky, mezi něž patří: dostatečné informace o žadateli (z hlediska rozsahu, kvality a hodnověrnosti) a jejich průkazné ověření; metodičnost a systematičnost postupů provádění analýzy ekonomické situace žadatele a hodnocení jeho schopnosti splácet žádaný úvěr; zavedení vnitřních řídících a kontrolních mechanismů; řádná

Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 9. KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Banky a komerční obchody. Vyd. 1. Kravaře: Marreal Servis, 2010, s. 113. 43 Dohledové benchmarky jsou vydávány za účelem seznámení dohlížených společností s vybranými zobecněnými dohledovými poznatky a souvisejícími očekáváními v oblasti dohledu ČNB. 41 42

36

dokumentace schvalovacího procesu a nastavení vhodných hodnotících kritérií, volba technik, metod a postupů. Zkušení pracovníci dohlížených subjektů zpracovávají pro spotřebitele jednoduchý finanční plán, který nezatěžuje jeho schopnost splácet další závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zároveň zohledňují žadatelovo rodinné postavení (zda vyživuje děti a další ovlivňující majetkové poměry) a možné budoucí změny životní události mající dopad na finanční situaci (výpověď z pracovního poměru, odchod do důchodu v průběhu trvání úvěru, probíhající rozvodové řízení atd.).44 Jestliže věřitel s odbornou péčí neposoudí úvěruschopnost spotřebitele, dopustí se správního deliktu a může mu být uložena pokuta až do výše 20 milionů korun. 45 S ohledem na povinnost obezřetného podnikání pro bankovní subjekty cílí toto ustanovení na společnosti podnikající v nebankovním sektoru. Tato sankce má zamezit např. situacím, kdy poskytovatel i zprostředkovatel úvěrů mají motivaci neprovádět řádné hodnocení bonity klienta za účelem urychlení celého procesu, a tudíž zpracování co nejvíce žádostí o úvěr přinášející vyšší vyplacené provize. Namísto takového jednání by finanční instituce měla provést důkladné prověření a tím chránit samotného žadatele před předlužením a zároveň i svou vlastní investici. Pravidelné a komplexní prověřování bonity klientů je jedním z nástrojů, který napomáhá snižování úvěrového rizika. To spočívá v platební neschopnosti či platební nevůli dlužníků splácet své závazky vůči věřiteli, které pochází ze splatných úvěrů včetně úroků. Úvěrové riziko je pravidelně měřeno a vyhodnocováno, zejména na bázi zjišťování pravděpodobnosti vzniku kreditní události a jak velká ztráta může při této situaci věřiteli nastat.46 Z vlastního pohledu velmi oceňuji význam posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů, neboť tímto jednáním se může zabránit nemalému počtu předlužených domácností. Na druhou stranu, spotřebitelé jsou osoby, které samy nejlépe znají svou aktuální finanční situaci. Při právních úkonech by tak neměli zapomínat na jistou dávku opatrnosti, a to zejména při konání finančních rozhodnutí. Rozhodně nesmí začít spoléhat pouze na zpřísňování povinností věřitelů před poskytnutím úvěru, protože těmito právními ustanoveními nedochází k žádnému přenášení odpovědnosti za jejich vlastní finance. Každý sám by měl být též schopen posoudit, zdali si úvěr může dovolit, nebo nikoliv. Pokud by se spotřebitelé cítili příliš chráněni, nic by je nenutilo jednat ostražitě a mohli by přestat věnovat pozornost svým osobním financím. 1.6.3 Další prvky ochrany spotřebitele Vedle hlavních práv a povinností uvedených výše existují i další nástroje ochrany spotřebitele, které bojují proti neférovým a neetickým praktikám jako jsou např. nekalé obchodní praktiky, diskriminace spotřebitele, předražená telefonní čísla atd. Na některé z nich se nyní ve stručnosti podíváme. Nekalé obchodní praktiky – Podle zákona o ochraně spotřebitele (§ 4) je za nekalou obchodní praktikou považováno jednání podnikatele, při kterém jsou porušeny požadavky ohledně poskytování odborné péče, a v jehož důsledku by spotřebitel následně mohl učinit takové finanční rozhodnutí, které by jinak neudělal. Mezi nekalé Česká národní banka. Dohledový benchmark č. 1/2014. [online]. Vydáno 18. 3. 2014 [cit. 2015-11-30]. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 20 odst. 5 písm. a). 46 REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualit. vyd. Praha: Management Press, 2012, s. 95-96. 44 45

37

obchodní praktiky patří zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky, jejichž užívání je zákonem zakázané. Při poskytování nebo zprostředkování úvěrů mohou být použity například tyto praktiky:  Užití nepravdivých údajů nebo údajů, které jsou samy o sobě pravdivé, ale vzhledem k okolnostem mohou uvést spotřebitele v omyl – typickým údajem může být například výše RPSN. Buď je tato hodnota uvedená chybně, nebo se často uvádí s předložkou „od“, a spotřebitel se mylně domnívá, že má nárok na uvedenou minimální hodnotu.  Opomenutí důležité informace, popř. její uvedení nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem – velmi častým případem je neseznámení žadatele o spotřebitelský úvěr s právem na odstoupení od smlouvy v prvních čtrnácti dnech od data jejího podpisu. Druhou možností může být i ignorování celkové částky, kterou spotřebitel v souvislosti s úvěrem musí zaplatit.  Načasování, místo a doba trvání praktiky – je sjednána schůzka se spotřebitelem ve spěchu a není mu před podpisem poskytnut časový prostor pro seznámení se se smlouvou, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a s dalšími souvisejícími dokumenty. Jinou možností může být sjednání úvěru v domácnosti spotřebitele. Pro některé osoby může být toto jednání nepříjemné, a proto pod nátlakem podepíší všechny předložené dokumenty, jen aby zprostředkovatel (jako cizí osoba v jejich domě) konečně odešel.  Způsob jednání, jeho výhružnost a urážlivost – někteří poskytovatelé znemožňují žadatelům projít si všechny podmínky smlouvy, většinou za použití nátlaku. Během setkání ujišťují spotřebitele, že smlouva nic důležitého neobsahuje, a proto není nutné ji ani číst. Jindy mohou také rozptylovat spotřebitele při čtení jednotlivých ustanovení, což společně s rozsáhlostí smlouvy a malým písmem přispívá k narušení koncentrace a snazšímu podlehnutí nekalé obchodní praktice.  Vědomé využití nepříznivé situace spotřebitele – na finančním trhu existují i společnosti, které primárně cílí na spotřebitele, kteří z nejrůznějších důvodů nedisponují dostatečnými peněžními prostředky, a proto jistě budou mít v budoucnu problémy se splácením svých závazků.  A další. 47 Diskriminace spotřebitele – všechny obchodní praktiky, které při srovnatelných transakcích zvýhodňují některé spotřebitele před jinými, nejsou dovoleny. Cílem tohoto zákazu je zajistit uzavírání shodných smluv za stejných podmínek. Od roku 2013 jsou v zákoně o spotřebitelském úvěru zakomponované další významné prvky ochrany spotřebitele na finančním trhu: Použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou – v minulosti docházelo k častým případům použití telefonních čísel s vysokou sazbou, začínajících obvykle číslem 9. Při nabízení, sjednávání nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru museli žadatelé využít těchto linek pro hlasovou komunikaci, textové nebo multimediální zprávy. Tyto linky jsou nyní pro uvedené účely zakázané, neboť zájemci platili vysoké částky při sjednávání takových úvěrů. Tento zákaz je však nadále porušován a bohužel se stále najdou „zoufalí“ jedinci, kteří se dostanou do dluhové pasti právě kvůli těmto nákladům.

47

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (v platném znění), § 5 písm. a−c, § 6 písm. a−c.

38

Použití směnky nebo šeku - zákonodárce se rozhodl vyloučit použití směnky nebo šeku ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru, protože spotřebitelé nedisponovali dostatečnými znalostmi a zkušenostmi v oblasti směnečného a šekového práva. Docházelo k případům zneužití směnky, kdy žadatelé o úvěr podepisovali prázdné papíry, ze kterých se později vytvořily blankosměnky, aniž by znali náležitosti tohoto dokumentu a rizika vyplývající z jeho užití. Zajištění spotřebitelského úvěru – novela zákona zareagovala na praktiky neseriózních věřitelů, kterým v rámci jejich podnikání šlo primárně o získání prostředků od spotřebitele formou realizace neúměrně vysokého zajištění namísto získání prostředků řádným splacením spotřebitelského úvěru. Pohledávky ve výši několika desítek tisíc korun byly zajištěny zástavním právem k nemovitosti a zatěžkány vysokými smluvními pokutami. Takto zjevný nepoměr hodnot je nyní protizákonný.48 Společnosti, které porušují zákon na úkor spotřebitelů, bývají často označovány jako úvěroví predátoři. Zákonodárci se snaží proti těmto subjektům neustále bojovat a vyčistit tak finanční trh v Česku od neférových praktik. Bohužel je těchto firem velké množství, zejména na nebankovním trhu, a proto je tento boj občas velmi těžký. 1.6.4 Subjekty ochrany spotřebitele v oblasti spotřebitelských úvěrů Jedním z velkých problémů české společnosti je neznalost subjektů, na které je možné se obrátit v boji proti nezodpovědnému zadlužování. Regulaci a dozor v oblasti spotřebitelských úvěrů provádí Ministerstvo financí, Česká národní banka a Česká obchodní inspekce. V případě řešení sporů je vhodné se obrátit na finančního arbitra, příslušný soud nebo rozhodce. Vedle toho funguje v České republice i několik institucí a organizací, které zajišťují ochranu poškozených klientů. Sice nejsou oprávněny provádět příslušnou kontrolu či udělovat sankce, ale jejich význam spočívá v informační, poradenské a vzdělávací činnosti. Finanční arbitr je státem zřízený specializovaný správní orgán příslušný k rozhodování některých občanskoprávních sporů na finančním trhu. Tento institut byl do českého právního řádu uveden 1. ledna 2003 v rámci harmonizace českého práva s právem EU. Podle zákona o finančním arbitrovi (zákon č. 229/2002 Sb.) je finanční arbitr oprávněn k rozhodování sporů mezi poskytovateli platebních služeb (bankami) a jejich klienty, mezi vydavateli elektronických peněz a jejich držiteli, mezi pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatele a zájemcem o pojištění či dalšími osobami při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění atd. Od 1. července 2011 mezi jeho pravomoci přibylo i řešení sporů mezi věřiteli anebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Zejména se jedná o:  spor o správnost výše náhrady nákladů za předčasné splacení úvěru,  spor o platnost odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo zprostředkovatelské smlouvy,  spor o posouzení úvěruschopnosti,  spor o zesplatnění spotřebitelského úvěru,  spor o poplatky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo zprostředkovatelské smlouvy, Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (v platném znění), § 18, §18a, §18b 48

39

 spor o platnost smlouvy o úvěru, smluvní pokuty nebo jiného smluvního ujednání,  spor o určení výše závazku ze smlouvy o úvěru,  spor o právo na úročení úvěru ve výši diskontní sazby (po jeho uplatnění),  spor o výpočet roční procentní sazby nákladů (RPSN). 49 Hlavním posláním finančního arbitra je zajištění rychlého, bezplatného a efektivního vyřizování sporů klientů s institucemi mimosoudní cestou. Dle zákona je povinen rozhodnout ve věci do 30 dnů od zahájení řízení, u zvlášť složitých případů je lhůta zdvojnásobena. Proti nálezu finančního arbitra může jakákoliv strana sporu podat písemnou námitku do 15 dnů od jeho doručení. Arbitr námitky zváží a následně nález změní nebo potvrdí. Pravomocné rozhodnutí finančního arbitra je vykonatelné po uplynutí lhůty k plnění a má stejné účinky jako rozhodnutí soudu. Podle § 12 zákona o finančním arbitrovi je arbitr povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Do budoucna bude i nadále hlavní činností finančního arbitra rozhodování individuálních sporů. Zároveň podniká určité kroky vedoucí ke zvyšování povědomí o činnosti finančního arbitra a prostřednictvím různých aktivit se snaží podporovat finanční gramotnost občanů České republiky. V souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů finanční arbitr předpokládá, že v následující době dojde k rozšíření jeho působnosti o další sektory finančního trhu, především oblast stavebního spoření, hypotečních úvěrů a dalších úvěrů, které jsou vyloučeny z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru.50 Finanční arbitr také usiluje o navázání kvalitní spolupráce mezi evropskou sítí finančních ombudsmanů FIN-NET (Financial Dispute Resolution Network) a celosvětovou sítí finančních ombudsmanů INFO Network (International Network of Financial Services Ombudsman Schemes). V případě vzniku sporu mezi spotřebitelem a věřitelem existují další možnosti, jak postupovat. Nejsnazší řešením je mimosoudní řešení sporu, kdy se obě strany smluvního vztahu pokusí nalézt řešení jejich situace, aniž by byly nuceny použít soudní cesty. Výhodami tohoto způsobu jsou především rychlost, jednoduchost a nízké náklady. Jednou z nepoužívanějších forem je rozhodčí řízení.51 V případě, že se subjekty nedohodnou smírnou cestou, přistupuje se k soudnímu řízení, které bývá spojeno s relativně dlouhou dobou a zvýšenými náklady pro poraženou stranu. Třetí skupinou jsou zájmová sdružení a profesní asociace, které spíše jen doplňují určené orgány dohledu a řešení sporů. Jejích přínosem je především snaha o zvyšování finanční gramotnosti obyvatelstva a poskytování poradenství dle příslušné oblasti působnosti. Většina z nich nabízí bezplatné služby.

Finanční arbitr. Spory ze spotřebitelských úvěrů. [online].[cit. 2015-10-10]. Výroční zpráva o činnosti Finančního arbitra za rok 2014 51 V minulosti ale docházelo ke zneužívání rozhodčího řízení, kdy společnosti nabízející spotřebitelský úvěr začaly více využívat rozhodců pro řešení svých sporů a ti je rozhodovali záměrně neobjektivně a bez zkoumání ve prospěch věřitelů. Náklady rozhodčího řízení nesla neúspěšná strana ve sporu, což byli vždy spotřebitelé, a tím si rozhodce či rozhodčí sdružení jednoduše vydělali. Soudy následně posuzovaly nekalost rozhodčí doložky. Pro více informací viz NOVÝ, Zdeněk, Spotřebitelské úvěry a rozhodčí řízení. Jurisprudence, Praha: Wolters Kluwer, 2010, XIX, č. 7, s. 22-30. 49 50

40

Profesní asociace mají obvykle za úkol zastupovat a prosazovat společné zájmy svých členů ve vztahu k jiným právním subjektům, dále se mohou podílet na přípravě právních předpisů, prezentovat zájmy svých členů vůči veřejnosti a zahraničí, sbírat informace a publikovat statistiky ohledně fungování dané části finančního trhu atd. Vedle toho si asociace vytváří různé Etické kodexy, které vedle státem stanovených pravidel působí jako prostředek samoregulace. Mezi profesní asociace v České republice související s oblastí spotřebitelských úvěrů patří Česká bankovní asociace, Asociace družstevních záložen, Česká leasingová a finanční asociace, Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů a další. Mezi ostatní (nevládní) instituce patří např. spotřebitelská sdružení, právněporadenská centra, portály zaměřené na problematiku osobních financí a různé vzdělávací instituce. Příklady těchto subjektů dle abecedního řazení jsou:  Asociace občanských poraden – organizuje vzdělávací programy, realizuje projekty Spotřebitelské poradenství a Dluhové poradenství;  dTest – vydává spotřebitelský časopis, kde publikuje výsledky nezávislých a objektivních testů produktů, dále informuje o spotřebitelských právech a radí, jak tato práva účinně uplatňovat;  Evropské spotřebitelské centrum – nabízí bezplatné informace, rady a pomoc ohledně práv spotřebitelů v zemích Evropské unie, Norska a Islandu, zprostředkování mimosoudního řešení sporů, podílí se na tvorbě evropské spotřebitelské legislativy atd.;  Občanské sdružení SPES – nabízí internetové poradenství pro zadlužené domácnosti, připravuje vzdělávací projekty pro širokou veřejnost a provádí průzkumy a analýzy finančního trhu;  Poradna při finanční tísni – poskytuje právně-poradenskou činnost nejen pro občany ve finanční tísni, ale i v hrozící či existující platební neschopnosti nebo v exekuci;  Sdružení českých spotřebitelů – jeho hlavním cílem je zvyšování informovanosti spotřebitelů o jejich právech a povinnostech;  Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace – provádí osobní, telefonické a internetové právní poradenství pro spotřebitele;  Webové portály, jako např. Peníze.cz, Měšec.cz, Bankovnipoplatky.com, Ihned.cz a další – publikují odborné články ohledně finančních produktů a problematiky osobních financí;  A další. Výčet všech subjektů je velmi různorodý a v případě potřeby se spotřebitel může rozhodnout, na koho se se svým dotazem či problémem obrátit. Z mého pohledu, pokud bych si chtěla vzít úvěr a nebylo by to nic urgentního, určitě bych si v klidu prošla výše uvedené portály. Na některých z nich jsou uvedené velmi zajímavé informace a postupy, jak si vybrat správný úvěr nebo jak nespadnout do dluhové pasti. Pokud bych již půjčku měla a došlo by k nějakému sporu, v první řadě bych se celý problém snažila vyřešit přímo s věřitelem a v případě neúspěchu bych se obrátila na finančního arbitra. Osobně hodnotím velmi pozitivně, že existuje více možností, jak získat kvalitní informace a rady. Jen je nutné vše začít řešit včas a vědět, koho se svým problémem kontaktovat.

41

2 ANALÝZA VÝVOJE TRHU SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ V ČESKÉ REPUBLICE V POSLEDNÍCH LETECH Spotřebitelské úvěry jsou u nás již celkem zaběhnutým finančním produktem, jehož trh je značně rozrostlý, a tak lze pro jeho analýzu použít několik typů ukazatelů. V této kapitole se budu zabývat kvalitativními i kvantitativními charakteristikami, které hodlám aplikovat na informace získané z různých zdrojů. Nejprve se zaměřím na informace od bankovních i nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, následně budu pokračovat se spotřebitelskými statistikami a zkušenostmi dalších subjektů, které mají co dočinění s touto části finančního trhu. Nevynechám ani stručnou analýzu zadluženosti domácností v České republice a její možné dopady. Po celou dobu se budu soustředit zejména na spotřebitelské úvěry určené na spotřebu českých obyvatel, které jsou upravené zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pro některé části této kapitoly bude využito časového horizontu pěti let, avšak pro vybrané ukazatele jsem se rozhodla sledovat data od roku 2005, neboť toto delší období považuji za vhodnější pro demonstraci a podrobnou charakteristiku celého vývoje, protože velmi dobře zachycuje vliv hospodářských cyklů na trh spotřebitelských úvěrů.

2.1 Analýza údajů od poskytovatelů spotřebitelských úvěrů Trh spotřebitelských úvěrů v České republice je v současné době rozdělen na dvě pomyslné části, a to podle druhu subjektu poskytujícího spotřebitelský úvěr. Těmi jsou banky, družstevní a spořitelní družstva na jedné straně a na straně druhé ostatní společnosti, které nepodnikají na základě bankovní licence. Pro zjednodušení a konkrétní analýzu budu označovat tyto části souhrnně jako „banky“ a druhou skupinu jako „nebankovní poskytovatele“ spotřebitelských úvěrů. Hlavními čerpanými zdroji dat pro následující oddíl jsou statistiky České národní banky a České leasingové a finanční asociace. Bohužel existuje velká část poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, kteří nemusí reportovat své výsledky ani jedné z uvedených institucí a jejich nabízené produkty tak nejsou pod žádnou kontrolou. Tyto subjekty lze většinou označit jako tzv. úvěrové predátory. Vyznačují se zejména nepoctivým a nezákonným jednáním při sjednávání úvěrů, vyhledáváním rizikových klientů s nízkou schopností splácet, vysokými poplatky a dodatečnými náklady spojenými s úvěrem atd. Je nutné si uvědomit, že půjčka u těchto společností je pro spotřebitele spojena vždy se značným rizikem. Prvním ze zkoumaných ukazatelů bude kumulativní objem spotřebitelských úvěrů poskytnutých k určitému okamžiku. Graf č. 1 zaznamenává výsledné stavy jednotlivých obchodů k poslednímu sledovanému datu daného roku. Pro konkrétní zkoumané údaje vystupují na straně bankovních úvěrů jako věřitelé úvěrové instituce, dle ČNB označované také jako tzv. měnové finanční instituce (MFI), které v České republice představují centrální banku, banky, fondy peněžního trhu a spořitelní a úvěrová družstva. Seznam těchto společností je uveden v Příloze č. 1 této práce. Ve skupině nebankovních úvěrů jsou zahrnuty všechny objemy spotřebitelských úvěrů, které poskytly v rámci nebankovního sektoru společnosti sdružené v České leasingové a finanční asociaci. Jejich kompletní přehled je uveden v Příloze č. 2. Objem bankovních úvěrů spotřebitelské povahy (včetně pohledávek na běžném účtu, kontokorentů a kreditních karet) potvrzuje po celou dobu své dominantní postavení na trhu se spotřebitelskými úvěry. Již od počátku sledovaného období vykazovala výsledná 42

čísla každoročně velmi pozitivní růstové tendence, vysoký nárůst byl zaznamenán také kolem roku 2008, kdy i přes postupující finanční krizi se stále více lidí zadlužovalo. Zapříčiněno to bylo především růstem životního standardu a reálné mzdy, výraznou orientací domácností na spotřebu a snadnou dostupností spotřebitelských úvěrů. Vrcholu bylo dosaženo v říjnu 2010, kdy se objem bankovních úvěrů přehoupnul přes hranici dvou set miliard korun.52 V následujících letech se ale dynamika úvěrování fyzických osob spotřebitelů v bankovním sektoru zpomalila. Za poslední období byl nejrazantnější nárůst zaznamenán v první polovině letošního roku, kdy došlo k fúzi pobočky zahraniční banky (BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE) a do té doby největšího nebankovního subjektu v Česku (CETELEM ČR, a.s.). Touto změnou došlo k přelití přibližně 20 miliard korun z nebankovní do bankovní části finančního trhu; z toho celkové spotřebitelské úvěry bank se navýšily o hodnotu 18 miliard korun.53 Tento přesun tak ovlivnil jejich výsledný objem a po více než pětiletém téměř konstantním období se objevila pozitivní změna, i když jen v podobě účetního nárůstu. Co se týká nebankovního sektoru spotřebitelských úvěrů, jejich vývoj se vyznačuje většími rozdíly. Na začátku období zaujímali tito poskytovatelé významný podíl na celém trhu, ale se zesilující pozicí bank jejich angažovanost začala pomalu slábnout. Od roku 2008 dochází k postupnému snižování celkových objemů. Velikost poklesu již dosáhla téměř dvaceti miliard a výsledná hodnota se ustálila na současných 56,1 miliardách korun. Tato hodnota aktuálně představuje jednadvacetiprocentní tržní podíl na veškerých spotřebitelských úvěrech. Graf č. 1: Objemy spotřebitelských úvěrů v ČR v letech 2005−2015 (stavy)

Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou národní bankou – Systém časových řad ARAD a podle dat České leasingové a finanční asociace (údaje k poslednímu dni daného období).

Dalším ze z vybraných ukazatelů je vývoj objemu nově sjednaných spotřebitelských úvěrů v daných letech (Graf č. 2). Jako nové obchody jsou označovány veškeré smlouvy

Toho bylo dosaženo i díky fúzi nebankovního subjektů s obchodní bankou, která k 30. 9. 2010 ovlivnila stavy úvěrů poskytnutých domácnostem, jež vzrostly o 10,4 mld. korun. (jednalo se o subjekty GE Money s.r.o. a GE Money Bank a.s.) 53 Tyto údaje uvádí Česká národní banka ve své veřejné databázi časových řad ARAD v rámci metodiky k příslušnému okruhu dat. 52

43

mezi poskytovateli spotřebitelského úvěru a žadateli o úvěr uzavřené v průběhu sledovaného období. Počáteční růstový trend se projevil v celém odvětví a velký zájem o tuto finanční službu přetrval až do roku 2008, kdy oba sektory dosáhly maximálních hodnot, přestože ve světě panovala finanční krize odstartovaná problémy na americkém hypotečním trhu. V té době se zdálo, že český trh nebude bezprostředně zasažen. Nicméně v souvislosti s globálním propojením světového hospodářství došlo ke zprostředkovanému dopadu na naši ekonomiku a kvůli jejímu zpomalení společně s klesající schopností domácností splácet své závazky se úvěrový rozmach zabrzdil. I přesto potvrdil bankovní sektor svou stabilitu a odolnost vůči nejistotě na finančních trzích ve světě, což dokazovaly i zátěžové testy prováděné Českou národní bankou. U nebankovních spotřebitelských úvěrů naopak došlo ke snížení poptávky potenciálních klientů, a proto nebylo možné udržet vzrůstající trend objemu poskytnutých úvěrů vzhledem ke zhoršenému makroekonomického prostředí. Působení hospodářské recese způsobilo i zpřísňování podmínek pro uzavírání nových finančních transakcí, což omezilo přísun nově sjednaných smluv. Až rok 2013 zaznamenal mírnou pozitivní změnu, která by mohla nadále pokračovat. V prvních třech čtvrtletích letošního roku došlo dle výkazů ČLFA na nebankovním trhu spotřebitelských úvěrů k meziročnímu zvýšení o 5,7 % a celkové úvěry pro osobní spotřebu byly poskytnuty v hodnotě 20,9 miliard korun. S blížícím se koncem roku se objevuje i možnost, že by byly překonány loňské výsledné hodnoty nových obchodů, ale zatím není radno spekulovat. Objemy úvěrů obvykle zaznamenávají pozitivní růst právě na konci roku, a tak poslední čtvrtletí bývají pro poskytovatele velmi úspěšná. Spotřebitelé jsou ochromeni fenoménem Vánoc a obvykle utrácí nejvíce svých prostředků na spotřebu právě v tomto ročním období. Graf č. 2: Vývoj spotřebitelských úvěrů v ČR v letech 2005−2015 (toky)

Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou národní bankou – Systém časových řad ARAD a podle údajů České leasingové a finanční asociace (údaje k poslednímu dni daného období).

Když obecně zhodnotím celkový vývoj nových i stávajících objemů na trhu spotřebitelských úvěrů, tak počáteční dobře rozběhnutý start byl v průběhu období určitými externími vlivy zabrždněn. I když se ukázaly určité rány a trhliny, celý trh překonal připravené nástrahy, a proto u nás nedošlo k žádným extrémním negativním dopadům a obrovským ztrátám. I když jsou takové krizové situace někdy nepříjemné, 44

mají minimálně jeden pozitivní přínos. Celý systém a jeho nastavení se mohou poučit z provedených chyb a posílit svá ohrožená místa, aby se v budoucnosti takové události již neopakovaly, nebo aby se jim mohlo snadněji předcházet. Současné prostředí se zdá být již připravené na příchod nových příznivějších podmínek pro další povzbuzení tohoto sektoru. Dokonce si troufám tvrdit, že pokud bude trh spotřebitelských úvěrů správně regulován a důkladně kontrolován, tak během následujících měsíců může snadno docílit takových čísel, kterých dosahoval před krizí. 2.1.1 Statistiky úvěrů bankovních subjektů Bankovní subjekty, označované také jako tzv. úvěrové instituce, jsou aktuálně zastoupeny na českém trhu v počtu 46 subjektů. Struktura bankovního sektoru je během posledních let celkem stabilní a uskutečněné změny probíhaly pouze v řádech jednotek subjektů. Aktuálně sektor zahrnuje čtyři velké banky, osm středních a šest malých bank, dále dvacet tři poboček zahraničních bank a pět stavebních spořitelen. V červenci letošního roku získala licenci od centrální banky čtvrtá největší čínská banka, Bank of China. Zájem o vstup na český trh mají i další asijské banky, např. pobočku se u nás chystá otevřít i China Construction Bank nebo nejstarší vietnamská komerční banka BIDV.54 Vedle toho mohou působit na českém trhu i tzv. notifikované subjekty, které využívají svobody volného pohybu na základě jednotné licence v rámci EU, a to i bez založení pobočky v České republice. Jejich počty každoročně rostou, ale přesný rozsah jejich aktivit není přesný, jelikož tyto banky nemají vykazovací povinnost vůči České národní bance. Tabulka č. 1: Počty úvěrových institucí působících v ČR

Poznámka: údaje v tabulce jsou uvedené k 31. 12., pouze za rok 2015 k 30. 11. Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou národní bankou – Systém časových řad ARAD.

Mezi největší poskytovatele bankovních úvěrů v ČR patří tradičně velké banky, jako je Česká spořitelna, GE Money Bank, ČSOB včetně ERA – Poštovní spořitelny a Komerční banka. Nejvýznamnějším zdrojem údajů v tomto poddílu je veřejná databáze ARAD 55, která je součástí informačního servisu České národní banky. Shromažďuje údaje jak ze statistických zpracování prováděných přímo v centrální bance, tak i data z převzatých zdrojů, např. z Českého statistického úřadu. Většina údajů je zde aktualizovaná poslední kalendářní den v měsíci, kdy se zveřejňují informace za předchozí uplynulé období. Pro naše účely jsem čerpala ze sekce Bankovní statistiky (obchodních bank), oddílu Úvěry SVOBODA, Jakub. Velké čínské banky už vstupují do ČR. Právo: Nezávislé noviny. Praha: Borgis, a.s., 2015, roč. 25, č. 202, s. 4. 55 Více informací na . 54

45

Klientské. Všechny úvěry jsou následně rozřazeny do různých kategorií dle požadavků hledající osoby. Při výběru dat je třeba si vytyčit, se kterým vzorkem dat chceme pracovat, aby získané výsledky byly co nejpřesnější. Pro oblast spotřebitelských úvěrů jsou pro nás nejdůležitější ukazatele o úvěrech poskytovaných sektoru Domácností, konkrétně části pro obyvatelstvo56, a to ve všech měnách. Úvěry čerpané domácnostmi představují dlouhodobě nejvýznamnější složku bankovních úvěrů. Pokud se chceme dozvědět, jaké typy úvěrů obyvatelé Česka nejčastěji čerpají, musíme se zaměřit na jejich druhové hledisko. Dle dostupných dat se půjčky poskytnuté klientům dělí podle typu na spotřební úvěry, úvěry na bydlení a ostatní úvěry. Graf č. 3: Struktura bankovních úvěrů Domácností-obyvatelstva (stav k 30. 10. 2015)

Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou národní bankou – Systém časových řad ARAD.

Jak z Grafu č. 3 vyplývá, více než tři čtvrtiny všech úvěrů tvoří úvěry na bydlení s objemem 957 miliard Kč, z čehož devět desetin zaujímají hypoteční úvěry. Zbylou část tvoří standardní úvěry ze stavebního spoření, překlenovací úvěry ze stavebního spoření, a ostatní úvěry na nemovitosti. Naopak nejmenší podíl zastupují ostatní úvěry s objemem 51 mld. Kč, pod kterými si můžeme představit nejrůznější investiční úvěry, ať již na importní dovozy, nákup cenných papírů nebo jiné finanční účely. Naším středem zájmu bude především prostřední část, kterou tvoří úvěry na spotřebu. Jejich procentní zastoupení je v aktuální době pouhých 17,3 % a dlouhodobě zaujímá klesající trend.57 Ještě před pěti lety byl tento podíl téměř o tři procentní body vyšší, před deseti lety dokonce o šest procent. Tato skupina zastřešuje všechny  kontokorentní a debetní zůstatky na bankovních účtech (povolené i nepovolené kontokorentní úvěry a debetní zůstatky na běžných účtech, včetně kontokorentních úvěrů čerpaných prostřednictvím platebních/debetních karet),  úvěry z karet (spotřebitelské úvěry vzniklé z úvěrových limitů kreditních karet), Sektor Domácností se v systému ARAD od roku 2010 dělí na 3 subsektory: (i) Domácnosti – živnosti (zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné), (ii) Domácnosti – obyvatelstvo (zaměstnanci, příjemci důchodů z vlastnictví, příjemci penzí, příjemci ostatních transferů) a (iii) Ostatní domácnosti – SVJ (společenství vlastníků jednotek). 57 Pokud bychom zašli ještě o úroveň výš a zajímali se o aktuální podíl spotřebitelských úvěrů vůči všem úvěrům domácností, dostali bychom se na hodnotu 16,2 %. 56

46

 účelové spotřebitelské úvěry (např. úvěry poskytnuté na zboží a služby pro osobní spotřebu, např. bezhotovostní spotřebitelské úvěry na nákup zboží a služeb, na nákup motorových vozidel),  neúčelové spotřebitelské úvěry (bezhotovostní a hotovostní úvěry k financování osobních nepodnikatelských potřeb klientů, bez uvedení účelu použití finančních prostředků poskytnutých bankou). Největších hodnot dosahuje skupina účelových a neúčelových úvěrů, u nichž jsou dostupné pouze kumulativní informace. V posledním měřeném okamžiku, na konci října 2015, byly poskytnuty tyto úvěry v celkové výši 170 miliard z celkových 212 miliard korun. Ihned na první pohled je zřejmé, že tyto dva druhy spotřebitelských úvěrů jsou dominantní a udávají trend celému sektoru. V minoritním postavení jsou následně úvěry z karet v hodnotě 28,5 miliardy korun a kontokorentní úvěry v hodnotě necelých 13 miliard korun. Dalším hlediskem pro zkoumání spotřebitelských úvěrů může být délka jejich splácení. Graf č. 4 ukazuje srovnání úvěrů podle tří různých splatností od roku 2010. Zároveň dokládá, že banky poskytují nejvíce spotřebitelských úvěrů na dobu delší než pět let (137 miliard neboli 65% podíl k 30. 10. 2015), následují úvěry do jednoho roku (41 miliard a 19% podíl) a úvěry se splatností 1−5 let (33 miliard). Mohou se také nazývat jako krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé spotřebitelské úvěry. První dvě skupiny jsou nejčastěji poskytovány při nedostatku financí a na různé drobné investice, jako je např. nákup zboží, nenadálé výdaje atd. Dlouhodobé spotřebitelské úvěry se využívají při vyšších částkách a hodnotnějších investicích. Může se jednat například o nákup auta, rekonstrukci rodinného domu apod. Graf č. 4: Objem spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami podle doby splatnosti

Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou národní bankou – Systém časových řad ARAD.

Z vlastního pohledu považuji nutnost úvěru opravdu u vysokých částek a velmi cenných věcí, které bychom si za normálních okolností nemohli ihned dovolit. Především je důležité, aby pořizovaná věc měla dostatečně dlouhou životnost a aby její hodnota překonala minimálně dobu splácení půjčky. V opačném případě by se takový úvěr opravdu nevyplatil. Na druhou stranu shledávám velmi pozoruhodným fakt, že téměř pětinu všech úvěrů tvoří půjčky do jednoho roku. V poslední době tomu nasvědčuje 47

hlavně velký boom mikropůjček a úvěrů do výplaty. Spotřebitelé velmi zpohodlněli, a místo toho, aby si postupně odkládali peníze bokem a na danou věc či službu si prostředky našetřili, raději si vezmou půjčku, aby peníze získali okamžitě. Dalším problémem současné populace je neschopnost sestavení a dodržování osobního rozpočtu a absence tvorby finanční rezervy zejména pro nenadále situace, ve kterých je třeba pokrýt v krátkém čase vyšší než obvyklé náklady. Pokud se dlužníci dostanou do problémů se splácením svých závazků, standardní spotřebitelské úvěry se stávají úvěry se selháním. Česká národní banka právě takto předepisuje kategorizovat všechny ohrožené půjčky a banky musí povinně tyto pohledávky zařazovat do určených podkategorií. Jedná se o nestandardní, pochybné nebo ztrátové pohledávky a úvěrová instituce musí tato aktiva nejen správě posuzovat, ale postupem času i případně přeřazovat do horší skupiny. Nestandardní pohledávka představuje dluh po splatnosti maximálně 180 dnů, u něhož není jeho splacení jisté, ale existuje vysoká pravděpodobnost, že by alespoň jeho část mohla být uhrazena. Na rozdíl od toho je splacení pochybné pohledávky již vysoce nepravděpodobné s ohledem na ekonomickou a finanční situaci dlužníka. Pokud jsou splátky jistiny nebo příslušenství více jak 360 dní po splatnosti, označuje se pohledávka jako ztrátová a její úhrada je téměř nemožná.58 V Grafu č. 5 pozorujeme vývoj míry spotřebitelských úvěrů a míry všech úvěrů obyvatelstvu v selhání. Po celé sledované období vidíme kopírující trend obou ukazatelů, a že poměr problémových spotřebitelských úvěrů výrazně převyšuje procentní údaje o úvěrech celkem. Z grafu taktéž vyplývá, že rizikovost nesplácení u spotřebitelských úvěrů je za posledních téměř pět let stejná a pohybuje se kolem 12 %. Po období klesání došlo v roce 2008 k prudkému vzestupu a vysoké hodnoty se od té doby zatím nesnížily. Největší meziroční nárůst nastal v roce 2009 a 2010, kdy objemové změny dosáhly přírůstku 4,24 a 7,71 miliard korun (což odpovídá tempu růstu 37% a 49 %). V tomto období se příliš neměnil stav objemu úvěrů, avšak narůstal počet lidí, kteří si v době ekonomického růstu napůjčovali peněžní prostředky, ale už je nebyli schopni splácet. Graf č. 5: Vývoj podílu spotřebitelských úvěrů v selhání

Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou národní bankou – Systém časových řad ARAD. Vyhláška ČNB č. 163/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry, § 82. 58

48

Nejvyšší a nejnižší hodnotu podílu za uplynulé desetiletí od sebe dělí celých šest procentních bodů a téměř pětileté časové období (6,52 % v září 2008 a 12,52 % v květnu 2013). S rostoucí zadlužeností obyvatel stoupá i objem spotřebitelských úvěrů v selhání. Ke konci roku 2014 činila jejich výše 23,33 miliard korun, ve srovnání s údaji z října 2015 je jejich hodnota již o 1,78 miliardy korun vyšší (pro srovnání: před deseti lety byla jejich výše pouhých 5,69 miliard korun). Dalším významným ukazatelem je vývoj úrokové sazby a roční procentní sazby nákladů pro nově sjednané spotřebitelské úvěry. Jejich měsíční výše za posledních deset let dokládá Graf č. 6. Již při prvním pohledu je zřejmý kopírující trend obou ukazatelů, kde se odlišují pouze vzdálenosti obou výsledných hodnot za jednotlivá období. Tuto mezeru představují především různé poplatky související se zřízením úvěru, za vedení a správu úvěrového účtu apod. Nejmenší rozdíl 0,51 procentního bodu byl naměřen v dubnu roku 2007, nejvyšší naopak na konci ledna roku 2011, kdy se rozdílová hodnota vyšplhala až na 2,57 % p. a. Graf č. 6: Úroková sazba a RPSN bankovních spotřebitelských úvěrů (nové obchody)

Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou národní bankou – Systém časových řad ARAD.

Výše úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů je ovlivňována několika faktory, například charakterem úvěru (výše, doba splatnosti, rizikovost), výší nákladů banky, právními a ekonomickými podmínkami trhu, konkurenčním prostředním a zejména cíli a strategií banky. Když se zaměříme na podrobnější rozbor celého průběhu v grafu, pozorujeme, že ihned na počátku roku 2005 došlo k výraznému poklesu obou ukazatelů, jejichž hodnoty kulminovaly ke konci roku 2004. Ještě v témže roce se hodnoty mírně vyrovnaly, ale na původní vysoká čísla se již nevrátily. Až do poloviny roku 2007 úroková sazba i RPSN postupně klesaly, což společně s vysokým ekonomickým růstem podporovalo růst poptávky po spotřebitelských úvěrech. V následujících letech změnila finanční krize přístup subjektů na finančním trhu k riziku. Banky držely vysoké marže ze spotřebitelských úvěrů pro případ, že by klienti přestali splácet své půjčky. Vše podtrhovala zvyšující se averze úvěrových institucí v souvislosti s nárůstem nezaměstnanosti a poklesem dynamiky růstu příjmů domácností. Na podzim roku 2013 přistoupila ČNB ke kurzovým intervencím usilujícím o oslabení kurzu domácí měny. V té době byly její základní sazby na minimální úrovni a již tehdy existovala domněnka, že po dobu proklamovaných kurzových intervencí nebude centrální banka přistupovat ke 49

zvyšování svých sazeb. To mohlo mít nepřímý vliv na finanční trhy, pokud jde o očekávání vývoje úrokových sazeb. Od roku 2014 se úroková sazba i roční procentní sazba nákladů u nových úvěrů průběžně snižovaly. Velmi zajímavým jevem je forma částečné sezónnosti, kterou lze pozorovat zejména na údajích ukazatele RPSN. V posledním kalendářním měsíci v roce má úročení tendenci klesat a v lednu následujícího roku naopak růst. To je možné vysvětlit například snahou poskytovatelů spotřebitelských úvěrů nalákat co nejvíce nových klientů právě v tomto ročním období, ve kterém se realizuje zvýšený objem sezónních nákupů na úvěr.59 Ze statistik České národní banky vyplývá, že od začátku roku až do září 2015 se RPSN snížila celkem o 2,3 procentního bodu až na 12,57 % ročně a úroková sazba se zastavila na výši 11,82 % p. a. Tyto hodnoty se velmi přiblížily situaci před osmi lety, tedy období před finanční krizí. V říjnu došlo k mírnému odrazu ode dna a údaje obou ukazatelů mírně vzrostly cca o desetinu procenta. Finanční domy v současné době ještě více zvýhodňují úrokové sazby a zlevňování spotřebitelských úvěrů bude jistě dále pokračovat. To by mohlo vést k zesílení konkurenčního boje, k tlaku na marže a tím i k dalšímu snížení úroků. Velké banky jsou nuceny přehodnocovat své vysoké přirážky především kvůli levnější konkurenci nových bank, které postupně odstranily poplatky za vedení účtů, on-line platby i úhrady za výběry z bankomatu. Na druhou stranu se velcí tržní hráči snaží nahradit pokles svých příjmů, který vzniká v důsledku ubývajících příležitostí ke zhodnocení peněz vlivem nízkých tržních sazeb. Bankovní sektor spotřebitelských úvěrů je velmi silný a stabilní, což dokazují i dostupná fakta. V důsledku hospodářského růstu a oživené důvěry spotřebitelů můžeme v následujících měsících očekávat posilující úvěrovou aktivitu, která bude toto nastavení potvrzovat a zkvalitňovat stávající úvěrová portfolia bank. 2.1.2 Charakteristika nebankovního trhu spotřebitelských úvěrů Z bezpečného a pravidly opředeného systému bank a ostatních úvěrových instituce se nyní přesouváme na druhou stranu trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k „neregulaci“ nebankovního sektoru se orientace na něm znatelně komplikuje, Je těžké učit přesné údaje o objemech či poskytovatelích spotřebitelských úvěrů, neboť jen jejich nepatrná část je členem nějaké asociace, např. České leasingové a finanční asociace, která publikuje pravidelné statistiky. Vedle pár desítek férových společností je tento sektor zahlcen úvěrovými predátory zkoušejícími různé podfuky a postupy, jak lidi co nejvíce dostat na mizinu. Počty subjektů nebankovního trhu několikanásobně převyšují počet bank. Z údajů Ministerstva průmyslu a obchodu a Živnostenského rejstříku vyplývá, že ke dni 30. 9. 2015 bylo zaregistrováno k „poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru“ celkem 62 326 oprávněných subjektů. Jen za poslední rok přibylo téměř pět tisíc nových osob.60 Distribuční síť úvěrů pro spotřebitele je tedy velmi rozsáhlá a pro dohledové orgány je z hlediska jejich kapacit zcela nezvladatelná. V celém tomto poddílu budou použity dostupné údaje České leasingové a finanční asociace61, která se zabývá některými nebankovními finančními produkty na českém trhu. Jejími členy jsou poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, prodejů na splátky Ministerstvo financí. Zpráva o vývoji finančního trhu v letech 2005−2014. [online]. [cit. 2015-11-23]. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Statistika živností k 30. 9. 2015 [online]. [cit. 2015-12-05]. 61 Česká leasingová a finanční asociace. Informace o trhu [online]. [cit. 2015-12-05]. 59 60

50

a faktoringu. Všechny tyto společnosti musí vedle závazných právních předpisů dodržovat i Etické předpisy ČLFA, mezi které patří např. Kodex jednání členů asociace, Etický kodex finančního trhu nebo Memorandum ČLFA k ochraně spotřebitele při poskytování spotřebitelských úvěrů. Tyto dokumenty slouží jako výrazný prostředek samoregulace a uvedené zásady považuji za velmi přínosné pro dodržování odpovědného a férového smluvního vztahu mezi spotřebiteli a poskytovateli úvěrů. Ačkoli počet subjektů podnikajících v nebankovním sektoru spotřebitelských úvěrů zásadně převyšuje počet bank, jejich podíl na celkovém objemu poskytnutých úvěrů je výrazně nižší, a to pouze 21 %. Za tři čtvrtletí roku 2015 bylo uzavřeno celkem 495 224 smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, v celkové výši 20,85 mld. korun. Průměrná výše jedné smlouvy tedy činí 42 tisíc korun. Podíl na této sumě představují osobní půjčky, revolvingové úvěry a financování v místě prodeje. Jak ukazuje Graf č. 7, velikostně si jsou tyto tři sekce celkem podobné. Graf č. 7: Objem spotřebitelských úvěrů poskytnutých členy ČLFA

Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou leasingovou a finanční asociací.

Mezi největší nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů v současné době patří Home Credit, Provident Financial a ESSOX. Společnost Cetelem ČR, a.s., která dlouhodobě vystupovala jako největší nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů v České republice, tento trh v první polovině roku 2015 opustila, neboť se sloučila s finanční skupinou BNP Paribas Personal Finance a stala se tak bankou. Celkem tedy spotřebitelské úvěry poskytovalo sedmnáct členských společností ČLFA, jejichž bližší informace uvádí Tabulka č. 2. Počet aktivních úvěrových smluv na konci třetího čtvrtletí 2015 byl 1 504 755. Vedle ČLFA funguje nově od loňského roku Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů, která jako své poslání deklaruje utváření a udržování pravidel zodpovědného úvěrování v sektoru mikropůjček a maximálně vstřícný postoj vůči spotřebitelům. Aktuálně má šest členů.62

62

Cit. a pro více informací viz < http://www.apnu.cz/o-nas>.

51

U nebankovních půjček je třeba být velmi obezřetný, neboť nezřídka dochází k porušování zákonných povinností. Často se setkávám s inzeráty typu „Půjčka ihned – bez registru a zástavy“ nebo „Půjčíme vám do 15 min, bez dokládání příjmů“ apod. Zde je na první pohled jasné, že tyto společnosti nezohledňují úvěruschopnost žadatele, což je jedno z pravidel zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru. K těmto poskytovatelům se většinou obrací lidé, kteří byli odmítnuti v bance, ale zoufale potřebují okamžitou finanční injekci. Na takové spotřebitele se právě specializují úvěroví predátoři, kteří je i pomocí nekalých obchodních praktik lákají do svých pastí. Bohužel si tito žadatelé neuvědomují, že když neuspěli se svou žádostí u banky, tak bude něco v nepořádku s jejich příjmem nebo úvěrovou historií apod. S touto škatulkou „problémového klienta“ pak kontaktují nedůvěryhodné věřitele, kteří se nebojí použít lichvářské úroky a jiná protizákonná jednání, aby dosáhli pro sebe co největších zisků. Tabulka č. 2: Podíly na trhu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (k 30. 9. 2015)

Poznámka: Společnost VLTAVÍN leas, a.s. nesouhlasila s uveřejněním svých výsledků ve statistice ČLFA * Společnost ŠkoFin začala marketingově od 14. 9. 2015 používat název Volkswagen Financial Services. Název nabude právní moci 1. ledna 2016. ** Včetně výsledků RCI Financial Services, s.r.o. a UniCreditFleet Management s.r.o. Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou leasingovou a finanční asociací.

Celkově tvoří přiznaná suma pohledávek z aktivních úvěrových smluv nebankovních poskytovatelů ke konci září letošního roku 56,11 mld. korun. Vedle toho existuje oblast tzv. „šedé ekonomiky“, kterou Ministerstvo financí ČR označuje trh nebankovních spotřebitelských úvěrů, který sice je regulovaný, ale ne dostatečně. Podle interních odhadů MFČR tvoří objem peněz pohybující se v této oblasti kolem 77 miliard korun. 63 Tato suma představuje obrovské množství peněžních prostředků, které je potřeba ošetřit. K tomu je ale potřeba dostatečná politická vůle, jež by tento segment adekvátně 63

PROS, Martin. Interview. In: Otázky Václava Moravce. TV. ČT 1, 8. 3. 2015, 12:00.

52

právně upravila a stanovila pevná pravidla jeho fungování. S tímto problémem se náš finanční trh potýká již dlouhodobě a jeho řešením by byla přísná regulace nebankovních poskytovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů společně s kvalitním dozorem celého sektoru.

2.2 Spotřebitelské statistiky a průzkumy Na retailovém úvěrovém trhu se vedle poctivých spotřebitelů objevuje i čím dál více osob, které mají problémy se splátkami svých půjček a svým nezodpovědným jednáním se často dostávají hlouběji do dluhové spirály. Velmi zajímavou typologii dlužníků vytvořila společnost APS Holding SE, zabývající se správou pohledávek, a to na základě způsobu komunikace svých zákazníků a přístupu k závazkům (seřazeno podle četnosti). Nejčastějším typem je „Seriózní dlužník“, který si svou situaci uvědomuje a bere za ni zodpovědnost. V životě ho potkala nějaká nepříjemná událost, např. nemoc. Nemá peníze, tudíž se vyhýbá se komunikaci s věřitelem, protože je mu daná situace trapná. V tomto stavu je důležité správné nastavení splátek podle reálných možností. Druhým typem je „Oběť“, které vznikl dluh cizím zaviněním nebo podvodem. Takovými případy je ručení za půjčky přátel nebo příbuzných. Jakmile tito dlužníci pochopí, že není jiné možnosti, snaží se dluh co nejrychleji uhradit. „Chronický dlužník“ je zejména muž kolem šedesáti let. Má malou znalost o úvěrech a následcích jejich nesplácení. Nedostatek financí řeší půjčkou, kterou si občas bere i opakovaně. Těmto lidem je důležité celou problematiku řádně vysvětlit. „Proviněný dlužník“ je žena nad padesát let, jejíž finanční problémy značně dopadají na její psychiku. Potřebuje citlivé jednání a pomoc s nastavením optimálních splátek. „Schopný klikař“ je naopak mladý muž do třiceti let, který je zvyklý na dluhy a exekuce, do kterých ho dostal jeho životní styl. Nemá žádný majetek a v případě nouze žádá o pomoc svou rodinu. Poslední skupinou je mladá žena do třiceti let, „Samoživitelka“. Přestože je na zajištění své rodiny sama, občas chce svým dětem poskytnout nadstandardní životní úroveň, což ji může přivést ke špatným finančním rozhodnutím.64 Toto rozdělení považuji za velmi zdařilé nejen z důvodu přesné charakteristiky každé skupiny, ale také kvůli stanovení specifického chování vůči konkrétním dlužníkům, aby bylo dosaženo co nejefektivnějšího řešení jejich dluhové situace. Situaci na úvěrovém trhu monitoruje mnoho zainteresovaných subjektů, jak již z pozice statistik, průzkumů, názorů odborníků apod. V tomto oddílu se budu zabývat informacemi o dlužnících, jejich finančních situacích a problémech, a to konkrétně od tří subjektů: úvěrového registru SOLUS, neziskové organizace Poradna při finanční tísni o.p.s. a společnosti TNS AISA s.r.o., provádějící marketingové výzkumy. SOLUS je sdružení právnických osob, které mezi sebou sdílí informace o neplatících klientech za účelem vlastní ochrany, ostatních členských společností a také samotných dlužníků před dalším neuváženým zadlužováním. Dle posledních údajů za 3. čtvrtletí 2015 eviduje tento úvěrový registr přibližně 700 tisíc občanů s dluhem po splatnosti v celkové výši přes 52 miliard korun. V přepočtu se jedná o 8,12 % dospělých obyvatel. Existují i rozdíly mezi jednotlivými regiony a okresy. Zajímavou ukázkou je Obrázek č. 1, který zobrazuje procentní podíl občanů s dluhem po splatnosti v jednotlivých krajích Česka. Dlouhodobě nejvíce potíží se splácením mají občané v okresech na severu Čech a v Moravskoslezském kraji. Např. v okrese Most dluží 18 lidí ze sta, naopak nejméně KUDRNOVÁ, Veronika. Dlužím, tedy jsem. Typologie českých dlužníků a jejich přístupů ke splácení svých závazků. Probyznysinfo.ihned.cz [online]. 12. 6. 2014, č. 163 [cit. 2015-12-06]. 64

53

problémových klientů mají členské společnosti v okresech Žďáru nad Sázavou a Brno-venkov.65 Celkově vykazuje počet neplatících dlužníků u členských společností v posledních obdobích klesající tendenci. Významnými ovlivňujícími faktory je růst počtu společností, které se zapojují do činnosti sdružení SOLUS, dále také expandující ekonomika, snižující se nezaměstnanost a celkové vyšší ochota občanů řešit své závazky po splatnosti. Obrázek č. 1: SOLUS  Podíl počtu osob se závazkem po splatnosti v negativním registru na celkovém počtu obyvatel ve věku nad 18 let a více v jednotlivých krajích

Zdroj: Vytvořeno autorem podle zveřejněných tiskových zpráv sdružení SOLUS (údaje k 30. 9. 2015).

Úvěrové registry jsou pro společnosti poskytující úvěry rádcem a pomocníkem zabraňujícím sjednávání smluv s předluženými subjekty. Občané totiž rádi zamlčují fakta o svých závazcích po splatnosti. Jak vyplynulo z nedávného výzkumu agentury STEM/MARK, čtyřicet procent spotřebitelů neposkytuje pravdivé informace o své finanční situaci, přestože se tím dopouští trestného činu úvěrového podvodu, za který hrozí trest odnětí svobody až na deset let. Nejvíce se to týká osob ve věku 15−29 let (51,4 % respondentů), nejméně naopak lidí ve věkové kategorii 45−59 let (25 % tázaných).66 Registry dlužníků jsou tak velmi pozitivním nástrojem k získávání objektivních informací o platební historii žadatelů o úvěr. Se zadluženými lidmi následně přichází nejvíce do styku různá spotřebitelská sdružení a organizace. Například klienti Poradny při finanční tísni se nejčastěji na tuto neziskovou organizaci obracejí v případě prevence nebo i následků tíživé finanční situace. Od svého vzniku v roce 2007 řeší každoročně kolem jedenácti tisíc případů formou telefonické nebo elektronické komunikace, popř. osobní návštěvy. Počet žen i mužů přicházejících do Poradny je téměř vyrovnaný. Nejčastější věkovou skupinu tvoří s třetinovým poměrem osoby ve věku 31-40 let následováni věkovou kategorií o deset let starší. Více než polovina klientů má nižší vzdělání (základní školu nebo výuční list) a další třetinu představují osoby se středoškolským vzděláním. Podle výše čistého SOLUS. Počet dlužníků v prodlení ve 3. čtvrtletí mírně rostl. [online]. Publikováno Praha, 20. 10. 2015 [cit. 2015-11-14]. 66 SOLUS. 40 % občanů je připraveno zamlčet neuhrazený dluh, když jdou žádat o jinou půjčku. [online]. Publikováno Praha, 19. 11. 2015 [cit. 2015-12-06]. 65

54

měsíčního příjmu převažují lidé s příjmem 11 až 20 tisíc korun (62 % dlužníků) a osoby s příjmem nižším než 10 tisíc korun (26 %). Poradnu kontaktují dlužníci s rozličnou výší celkového finančního závazku. Nejvíce zastoupen je dluh ve výší 301−600 tisíc korun (35 %), dále dluhy do 300 tisíc korun (28 %) a 601 tisíc až milion korun (19 %). Více než milionový dluh zaujímá 18 % klientů Poradny. Existuje také velké množství důvodů předluženosti. Odpovědi dotazovaných spotřebitelů se velmi různí. Většina dlužníků však nechce o svých konkrétních problémech moc mluvit nebo se zase stydí, a proto raději stručně uvádí, že jednoduše přecenili své síly a nyní mají příliš mnoho závazků ke splácení. Ostatní, kteří zmiňují důvody své platební neschopnosti, nejčastěji uvádějí (seřazeno dle nejčastějšího výskytu): ztrátu zaměstnání, rozvod či rozchod s partnerem, závazky z podnikání, zanedbanou komunikaci s věřiteli, nemoc, naivitu, závazky blízké osoby, snížení příjmů (trvalé i přechodné) a další. Mezi méně časté případy, které se přesto stávají, je vznik zadluženosti například kvůli narození dítěte, výkonu trestu, změně zaměstnání, odchodu do důchodu, neočekávaným výdajům, závislosti, úrazu atd. Celkový výčet je velmi dlouhý a pestrý. Nejhorší však je, že dlužníci začínají své problémy řešit pozdě.67 Ze všech těchto charakteristik byl sestaven profil nejohroženějšího dlužníka:  žena, 35 let, se středoškolským vzděláním, jedno dítě (vdaná či rozvedená),  zaměstnaná, s čistým měsíčním příjmem kolem 15 tisíc korun,  žije v hlavním nebo jiném velkém městě v Moravskoslezském nebo Ústeckém kraji,  dluží 400 tisíc korun,  půjčila si od deseti věřitelů a má patnáct finančních závazků, o nichž už ztratila přehled,  zadlužila se zprvu ve snaze zvýšit životní standard rodiny nad úroveň příjmů,  dluží za bydlení, vybavení domácnosti, ale i za MHD,  ve finanční tísni je již dva roky a zvykla si řešit staré dluhy novými půjčkami, neboli „vytloukat klín klínem“,  bankovní úvěry nahradila postupně dražšími úvěry od nebankovních institucí,  v poslední době využívá produktu rychlých půjček před výplatou,  je pravděpodobnost 80 %, že ji brzy navštíví exekutor.68 Vedle těchto statistik nejrůznějších organizací a sdružení jsou prováděny další průzkumy, aby regulátoři i ostatní subjekty měli přehled u dané úrovni trhu a mohli tak učinit patřičné kroky pro zlepšení aktuální situace, pokud to je z výsledků šetření nutné. V dubnu 2015 provedla jeden z takových výzkumů společnost TNS AISA, s.r.o. pro Evropskou komisi v rámci projektu „Práva spojená se spotřebitelským úvěrem“. Tento průzkum se zaměřoval na přístup Čechů ke spotřebitelským úvěrům a zúčastnilo se ho tisíc českých respondentů ve věku 1835 let. Cílem bylo zjistit jejich názory, dojmy a zkušenosti spojené s tímto tématem, zejména:  Jak dobře zástupci široké veřejnosti znají svá práva v souvislosti se spotřebitelskými úvěry;  Jaké metody používají k porovnání nabídek úvěrů; 67 68

Poradna při finanční tísni, o.p.s., Výroční zpráva za rok 2014. [online]. [cit. 2015-12-06]. PRAVEC, Josef; NĚMEC, Jan. Česko se topí v dluzích. Ekonom. Praha: Economia, a.s., 2014, č. 50, s. 8.

55

 Jaké mají spotřebitelské zvyklosti při nakupování finančních produktů;  Motivace a faktory zohledňované při sjednávání úvěrů;  Jejich zkušenosti s úvěry;  Informovanost o kampaních týkajících se spotřebitelských úvěrů. Z přijatých dat byly následně vyhotoveny klíčové statistiky týkající se České republiky, názorně roztříděny do tří hlavních oblastí: 1. Práva spotřebitelů v oblasti úvěrů: znalosti, jistota a ochrana Čeští respondenti byli velmi přesvědčeni o své informovanosti o svých právech spojených se spotřebitelskými úvěry. Prokazuje to více než 60 % oslovených občanů, z nichž každý šestý člověk se označil dokonce za „velmi dobře informovaného“. O svých znalostech nepochybují spíše muži ve věku 29−35 let, kteří téměř nemají problémy s placením účtů, mají úvěr nebo jej v blízké budoucnosti plánují. Co se týká ochrany práv souvisejících se spotřebitelskými úvěry, vznikl zde poměr 3:2, kdy větší část respondentů se cítila být obecně chráněna. Tento výsledek dokazuje, že přestože je ochrana spotřebitelových práv velmi důležitá, stále existují oblasti, které mohou být nadále zdokonalovány. Při výběru úvěru by se též s žádnými komplikacemi nepotýkaly dvě třetiny tázaných osob. Tento výsledek hodnotím velmi pozitivně společně s faktem, že velké množství obyvatel (70 %) odpovědělo kladně na otázku, zda četli smluvní podmínky. V dnešní době je velmi důležité zajistit si všechny dostupné informace a především se řídit známou poučkou „Podepsat můžeš, přečíst musíš!“. Z toho vyplývá i výsledek, kdy devět z deseti respondentů v České republice se cítí být informováno o podmínkách svých úvěrových smluv. Avšak při dotazu na konkrétní práva spotřebitelů v oblasti úvěrů pouze 17 % lidí uvedlo, že přesně vědí, o jaká práva se jedná. Například nejnižší povědomí měli dotázání o svém právu odstoupit od úvěrové smlouvy do 14 kalendářních dnů od jejího podpisu. 2. Zkušenosti se spotřebitelskými úvěry Dle výsledků průzkumu již každý třetí Čech ve věku 1835 let někdy využil spotřebitelský úvěr a téměř stejné množství lidí o něm do budoucna uvažuje. Úvěr si zřizují častěji muži ve věku 29-35 let, lidé s nižším dosaženým vzděláním a ti, kteří mají více problémů s placením účtů. Až 4 % českých respondentů mají často problémy s včasným hrazením splátek a dalších 6 % je nezvládá vždy splatit včas. Nejméně tři z deseti dotázaných uvedli pro sjednání úvěru důvod, že si koupili něco, co by si jinak pořídit nemohli. Více než jedna pětina také uvedla, že dané zboží nebo službu chtěli mít ihned a bylo pro ně snadnější si vzít úvěr, než dlouze šetřit. Toto představuje velkou motivaci pro sjednání půjčky, neboť spotřebitel nemusí dlouho čekat, než si danou věc nebo službu může dovolit. Na druhou jsem toho názoru, že člověk musí mít z dané věci větší radost, pokud si ji koupí za vlastní peníze. Záleží však na velikosti příjmu a ceně zboží. Oslovení lidé využili úvěr nejčastěji na nákup zboží – automobilu (25 %), domácích spotřebičů (19 %), nebo počítače či jiné elektroniky (17 %). Přibližně polovina z těch, kteří si tento finanční produkt dosud nezřídili, by si jej vzala na koupi automobilu. Ostatní druhy zboží nebyly v tak hojném zastoupení. Zajímavým zjištěním však bylo, že jedním z nejvíce zmiňovaných důvodů bylo „studium“, které v kampani uvedla každá sedmá osoba. 56

Více než polovina respondentů souhlasila, že mohou ušetřit hodně peněz, pokud si srovnají různé nabídky. Tři čtvrtiny jsou zároveň toho názoru, že je to obtížné a časově náročné. S časovou náročností porovnávání nabídek úvěrů plně souhlasím, ale celý nepříjemný proces přináší na konci své ovoce v podobě půjčky „na míru“, kterou se dají ušetřit i nemalé peníze. 3. Faktory zohledňované při sjednávání úvěru Mezi hlavní kritéria, podle kterých si spotřebitelé vybírají úvěr, patří výše měsíční splátky (43 %), nejnižší RPSN (40 %) a výše úrokové sazby (37 %). Tytéž faktory jsou také uváděny při zvažování úvěru do budoucna avšak v jiném pořadí; výše měsíčních splátek je však uváděna až na třetím místě. Téměř tři čtvrtiny dotazovaných si alespoň částečně přečetly podmínky své poslední úvěrové smlouvy. Pouze tři z deseti českých respondentů je přečetli důkladně a celé. Jako nejoblíbenější zdroj informací při zřizování spotřebitelského úvěru uvedla polovina osob banku. Tato možnost byla následována internetovými stránkami se srovnáním cen úvěrů a názory finančního poradce.69 Finanční služby mohou být z pohledu spotřebitele velmi komplikované, a proto je jejich ochrana a zvyšování finanční gramotnosti velmi důležité. Z toho důvodu se ke kampani Evropské komise přidaly na území České republiky nejrůznější instituce, registry, neziskové a spotřebitelské organizace, jako např. Česká obchodní inspekce, Poradna při finanční tísni, Evropské spotřebitelské centrum ČR, Člověk v tísni, Česká bankovní asociace, Česká leasingová a finanční asociace, Sdružení českých spotřebitelů, webový portál Bankovnipoplatky.cz a další. Jak ukazují průzkumy i statistiky, stále existují dlužníci, kteří nedbají rad a pokynů a nadále nezodpovědně zvažují a vybírají nevhodné finanční produkty. I když se různé instituce snaží o maximální posilování finanční gramotnosti obyvatelstva, musí sami spotřebitelé chtít rozšiřovat své znalosti, aby byli schopni posoudit, co je pro ně v daném okamžiku nejlepším možným řešením.

2.3 Zkušenosti dozorových orgánů a finančního arbitra Česká národní banka provádí pravidelné kontroly dodržování podmínek týkajících se sjednávání úvěrů u bankovních subjektů. Cenným zdrojem informací pro výkon tohoto dohledu jsou také podněty od spotřebitelů. Prostřednictvím formuláře na webových stránkách centrální banky je možné zasílat elektronicky všechny dotazy, podněty, upozornění apod. Lhůta pro vyřízení zaslaného podání je 30 dní ode dne doručení. Automaticky ale nebudou zodpovězena anonymní, opakovaná či jinak nestandardní podání (s nesrozumitelným či zmatečným obsahem, s vulgárními výrazy apod.). Tabulka č. 3: ČNB – Vývoj počtu podání spotřebitelů v letech 20102014

Zdroj: Sestaveno autorem podle České národní banky a Zpráv o výkonu dohledu nad finančním trhem.

69

Evropská komise. Práva spojená se spotřebitelským úvěrem [online]. TNS AISA, 2015 [cit. 2015-11-14].

57

Z Tabulky č. 3 vyplývá, že vývoj počtu podání během posledních pěti let má téměř po celou dobu rostoucí tendenci s výjimkou roku 2014, kdy došlo k mírnému poklesu. V posledním roce se více jak jedna třetina podnětů týkala oblasti úvěrových institucí. Častým předmětem podání bylo poskytování úvěrů nebo navyšování úvěrového rámce osobám s nízkými příjmy, invalidům či důchodcům, kteří nebyli schopni hradit splátky včas a dle sjednaných podmínek. V návaznosti na to Česká národní banka projednávala s komerčními bankami plnění zákonné povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele s dostatečnou odbornou péčí tak, aby se nedostal do finančních problémů a dluhové pasti. Následně byla provedena kontrola na straně bank, kdy centrální banka například upozornila na nedostatky scoringového modelu, který nedostačujícím způsobem zohledňoval individuální přístup k žadateli. Dále bylo zjištěno pochybení při účtování poplatku za předčasné splacení úvěru, který byl v rozporu se smluvními ujednáními. V případě stavebních spořitelen byly přijaty stížnosti na způsob nastavení informování spotřebitelů o změnách sazebníků a obchodník podmínek, a dále na postup při výpovědi smluv ze strany stavebních spořitelen.70 Ve všech případech bylo dohlédnuto na sjednání nápravy, popř. zahájeno správní řízení. Také Česká obchodní inspekce uskutečňuje pravidelné kontroly v oblasti spotřebitelských úvěrů. Za posledních pět let bylo provedeno více než 1 400 kontrol a téměř v polovině z nich byla zjištěna porušení platných právních předpisů. Je tedy zřejmé, že ne všechny finanční instituce dodržují zákonem stanovená pravidla pro poskytování úvěrů. ČOI zaměřuje své kontroly na právnické i fyzické osoby vystupující jako poskytovatelé a zprostředkovatelé spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru. Tabulka č. 4: ČOI – Kontrola spotřebitelských úvěrů v letech 20102015

Zdroj: Sestaveno autorem na základě Výročních zpráv České obchodní inspekce.71

I v letošním roce další kontroly prokázaly přetrvávající nedostatky v plnění povinností vyplývajících ze zákona o spotřebitelském úvěru. Více než dvě pětiny z kontrolovaných subjektů porušily zákonné podmínky. Mezi nejčastější kvalifikované prohřešky oproti ZSÚ v roce 2015 patří porušení týkající se obsahových náležitostí reklamy spotřebitelského úvěru (30 případů), porušení povinností zprostředkovatele (25 případů), chybějící náležitosti úvěrových smluv (19 případů) a neposkytnutí předsmluvních informací (10 případů). Vedle toho byly zjištěny i další nedostatky při kontrole dodržování dalších obecně závazných právních předpisů. Stále dochází k porušování zákazu používání klamavých obchodních praktik (20 případů), kdy například vybraný věřitel uváděl na svých webových stránkách nepravdivé informace 70 71

Česká národní banka, Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2014 [online].[cit. 2015-10-25]. Ve dvou případech nebyla dostupná data pro porovnání, uvedeno v tabulce jako -.

58

o počtu klientů, včetně konkrétních jmen a výše zapůjčených částek a tyto údaje průběžně obměňoval. Na žádost inspektorů o doložení těchto konkrétních smluv kontrolovaná osoba uvedla, že se jedná o reklamu a žádné takové smlouvy uzavřeny nebyly. Také nedodržování zákona o ochraně spotřebitele (24 případů) nebo poskytování služeb spojených se spotřebitelským úvěrem bez platného živnostenského oprávnění (2 případy) jsou častými situacemi, kterými se ČOI musí zabývat. 72 Za prokázaná porušení závazných právních předpisů ukládá Česká obchodní inspekce pokuty v rámci své kontrolní pravomoci. Na základě výstupů v prvním pololetí 2015 bylo uloženo 97 pokut v celkové výši 7,46 mil. Kč. Dle tabulky níže tato hodnota již převyšuje celkovou částku vybranou v loňském roce. Tabulka č. 5: ČOI – Udělené pokuty v letech 20102015

Zdroj: Sestaveno autorem na základě Tiskových zpráv České obchodní inspekce.

Dosud nejvyšší pokutu za porušení ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uložila ČOI společnosti BOYDE, s. r. o. se sídlem v Praze. Dle pravomocného rozhodnutí musela tato firma zaplatit pět milionů korun, neboť jí bylo v roce 2014 prokázáno závažné úmyslné protiprávní jednání. Zprostředkování spotřebitelského úvěru touto společností probíhalo opakovaně prostřednictvím telefonní linky s vysokým tarifem, čímž docházelo k poškozování spotřebitelů, kteří žádali o úvěr. V reklamě zveřejněné v denním tisku byla jako kontakt nejprve uvedena bezplatná telefonní linka začínající trojčíslím 800. Při vytočení tohoto čísla se však zájemci dozvěděli, že k poskytnutí úvěru potřebují „bonitní certifikát“, který získají po zavolání na číslo začínající 900 zpoplatněné 95 korunami za každou minutu. V konečném důsledku vznikla několika subjektům mnohatisícová škoda, v jednom případě se dle telefonního účtu jednalo dokonce o částku 64 000 Kč. Při stanovení rekordní výše pokuty bylo přihlédnuto k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, následkům a okolnostem. Maximální sankce za porušení zákona o spotřebitelském úvěru přitom může dosáhnout až dvaceti milionů korun; v tomto případě však podle ČOI bylo polehčující okolností, že firma dostala pokutu poprvé.73 Rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci v první polovině roku 2015. Do té doby byly nejvyšší pokuty ve výši dvou milionů korun, uložené společnosti Essox ze skupiny Komerční banky (2014, za špatně spočtenou sazbu RPSN) a společnosti Rickabys z Liberce (2013, za klamavé a agresivní obchodní praktiky). Vzhledem k vysokému poměru porušení zákona o spotřebitelském úvěru budou následovat kontroly ČOI i v následujících obdobích. Jejich cílem bude minimalizovat negativní dopady na spotřebitele, kteří se stále stávají oběťmi nepoctivých zprostředkovatelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Finanční arbitr má od roku 2011 pravomoc řešit spory mezi věřiteli anebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Od té doby každoročně přibývá stále více návrhů a čím dál větší podíl v nich zaujímá sektor spotřebitelských úvěrů. 72 73

Česká obchodní inspekce, Průběžná zpráva za 1. a 2. čtvrtletí 2015 [online]. [cit. 2015-11-30] Tamtéž.

59

Tabulka č. 6: Finanční arbitr – Přijaté návrhy a řešené spory v letech 20112014

Zdroj: Sestaveno autorem podle Výroční zprávy o činnosti Finančního arbitra za rok 2014.

V roce 2014 bylo přijato finančním arbitrem celkem 662 návrhů na zahájení řízení a z toho se 317 podání týkalo sporů z oblasti spotřebitelských úvěrů. Nejčastějšími rozpory byly zejména poplatky za správu a vedení úvěrového účtu, za předčasné splacení a za uzavření smlouvy o úvěru nebo zprostředkování úvěru. Další početnou skupinu tvořily pře o určení neplatnosti jednotlivých smluvních ujednání nebo celých smluv o úvěru a správný výpočet RPSN. Přestože orgány dohledu i finanční arbitr vykonávají svou práci s maximálním nasazením, i nadále stoupá počet přijatých podání a návrhů spotřebitelů ohledně sporů s poskytovateli či zprostředkovateli spotřebitelských úvěrů nebo jejich nedodržování zákonných povinností. V takovém případě by mělo dojít ke zpřísnění aktuálního nastavení, ať již z pohledu regulace či dohledu, které by v budoucnosti zamezilo toto nepříznivé jednání. Určité kroky již byly v této oblasti podniknuty a jejich bližší popis bude předmětem následující kapitoly.

2.4 Zadluženost českých domácností a její možné dopady Na zadluženost domácností74 lze nahlížet z několika úhlů a následně z toho vyvozovat závěry, zda je či není na optimální úrovni. V Grafu č. 8 můžeme sledovat vývoj zadlužování českých domácnosti za posledních deset let. Jednotlivé hodnoty dokládají, že rok 2009 byl zlomový a společně s finanční krizí změnil celkový trend růstu úvěrů. Zatímco před krizí ekonomika pracovala na úrovni potenciálního produktu a přirozené nezaměstnanosti, v následujících letech ovlivnila nezaměstnanost příjmy domácností a s tím i schopnost dostát plně a včas svým závazkům. Domácnosti se začaly více zadlužovat a věřitelé přicházeli o své příjmy. Následkem toho se značně omezila jejich ochota poskytovat úvěrové produkty a došlo ke zpřísnění pravidel celého risk managementu. Poskytovatelé úvěrů byli mnohem opatrnější při schvalování nových obchodů a také spotřebitelé si dávali více pozor, za co a jakým způsobem utráceli své peněžní prostředky. Pokud se zaměříme na detailnější rozbor, vidíme členění grafu do tří částí. První skupinu tvoří spotřební úvěry poskytnuté pro osobní účely na spotřebu zboží a služeb, druhou skupinou jsou úvěry na bydlení poskytnuté na pořízení či investování do bydlení včetně stavby a úpravy bytových nemovitostí, třetí část reprezentují ostatní úvěry, zejména úvěry poskytnuté osobám samostatně výdělečně činným pro podnikatelské účely. Dominantní část všech úvěrů představují úvěry na bydlení. Jejich podíl se neustále zvyšuje a v současné době již dosahuje hodnoty 70 %. Hlavním akceleračním prvkem Do ukazatele zadluženosti domácností jsou podle metodiky ČNB zahrnovány vedle bankovních subjektů také statistiky zprostředkovatelů financování aktiv, tedy nebankovních finančních institucí, které se jako svou rozhodující nebo podstatnou činností zabývají poskytování služby finančního leasingu, poskytováním úvěru nebo půjček včetně spotřebitelských úvěrů, úvěrů z kreditních karet a splátkových prodejů. Dle platného seznamu k 30. 6. 2015 se jedná o 247 subjektů. 74

60

pro tento růst byla snaha českých domácností získat vlastní bydlení, což už v minulosti odstartovalo boom půjček na bydlení, zejména hypotečních úvěrů. Spotřební úvěry naopak ztrácí na svém rozmachu a od roku 2009 si udržují téměř stabilní úroveň. Měsíční změny nejsou již tak dramatické a pohybují se v řádech jednotek miliard korun. Co má naopak znatelnější průběh je jejich procentní zastoupení na celkovém objemu; v roce 2005 byl tento podíl 35 %, o deset let později už je jen 19 %. I přesto nyní dluží domácnosti za spotřebu více než 260 miliard korun. Celkově se dluhy českých domácností u bank a finančních institucí za posledních deset let téměř ztrojnásobily. Za loňský rok vzrostly o 33,8 miliard korun a od ledna do října 2015 se navýšily o dalších 56,9 miliard. Při této sumě se jedná o meziroční nárůst o 4,3 %. Důvěra spotřebitelů ve finanční sektor je posilována, a proto v následujících měsících můžeme očekávat pokračující růst objemu úvěrů. Ekonomické oživení společně s úrokovými sazbami hypotečních úvěrů dodávají domácnostem motivaci investovat do bydlení. Ceny nemovitostí jsou stále nízké, mzdy rostou a nezaměstnanost klesá; to vše láká spotřebitele k dalšímu zadlužování. Dle posledních zveřejněných údajů ČNB (k 30. 10. 2015) tvoří aktuálně celkové zadlužení více než 1,37 bilionů korun. Pokud však tento údaj porovnáme s objemem celkových vkladů domácností (1,99 bilionů korun), tak tato poměrová hodnota dokládá, že úvěry poskytované klientům v ČR jsou podstatně více než plně profinancovány získanými vklady. I přes mírné výkyvy si úspory českých obyvatel drží dlouhodobý rostoucí trend, i když se dynamika růstu mírně přibrzdila. Toto chování může ovlivňovat oživení tuzemské ekonomiky a s tím i zvětšující se ochotu utrácet či investovat. Graf č. 8: Celkové zadlužení domácností

Zdroj: Sestaveno autorem podle údajů zveřejněných Českou národní bankou – Systém časových řad ARAD

Pokud se ztratí přehled nad množstvím úspor, objemem spotřeby a velikostí dluhu, může mít toto jednání v dlouhodobém kontextu velmi negativní následky. Postupné narůstající zadlužování a neschopnost splácet své úvěry může vést např. až k zabavení majetku exekucí. I toto je jedním z indikátorů zaznamenávajícím zhoršující se situaci obyvatel v České republice. V roce 2014 bylo zahájeno celkem 828 tisíc exekucí. Po rekordním roce 2011 počet nově nařízených exekucí klesal. Loni se však trend obrátil; zřejmě kvůli chystaným změnám byli věřitelé aktivnější. 61

Graf č. 9: Exekuce v Česku

Zdroj: Sestaveno autorem dle zveřejněných dat Exekutorské komory ČR

Pozitivní zprávou je, že počet občanů s exekucí v Česku stále klesá. Dle Exekutorské komory ČR se během posledních dvou let počet fyzických osob v exekuci snížil o 27 %, a to z milionu osob v říjnu 2013 na 731 000 v říjnu 2015. Naopak ukazatelem, který stále roste, je počet exekucí vedených na tyto osoby. Konkrétně byl zaznamenán růst o 29 %, z 3,3 milionu na 4,3 milionu řízení. V průměru má jedna exekuovaná fyzická osoba v současně době 5,8 exekuce (před dvěma lety to bylo 3,3 exekuce). Ze získaných dat vyplývá, že klesá počet občanů s jednou, dvěma či třemi exekucemi; na druhou stranu však strmě stoupá četnost osob se čtyřmi a více exekucemi. Nejvíce markantní je nárůst u dlužníků s deseti a více exekucemi. Exekutorská komora vidí hlavní příčinu v růstu opakovaných exekucí především v tom, že věřitelé přihlašují stále nové a nové případy, jelikož tyto služby jsou pro ně zdarma. Tato jednání však snadno mohou vyústit k nadužívání služeb soudních exekutorů. Dochází k tomu opakovaně, přestože je vymožení dlužné částky u těchto dlužníků v rozumném časovém horizontu prakticky nemožné.75 Důsledkem nadměrného a neuváženého zadlužování je i počet osobních bankrotů. Od roku 2008, kdy vstoupil v platnost Insolvenční zákon, došlo k raketovému nárůstu celkového počtu insolvenčních návrhů. Zpočátku této možnosti využívali pouze dlužníci, jejichž zadlužení nemělo jiného řešení. S rozšiřováním informací o oddlužení a jeho usazováním do soudní praxe se stále zvyšoval počet podaných návrhů, neboť se dlužníci domnívali, že se jedná o rychlý a efektivní způsob, jak se zbavit dluhů s odpuštěním až 70 % jejich závazků. Rok 2014 však byl v tomto období zlomový, neboť došlo poprvé k poklesu celkového počtu podaných návrhů, i když pouze jen o 4,8 % ve srovnání s rokem 2013. Hlavní zásluhu na tom má především pokles insolvenčních návrhů právnických osob. Co se týká rozložení počtu návrhů mezi spotřebitele a podnikatelské subjekty, je z Grafu č. 10 patrné, že oddlužení fyzických osob je stále dominantním prvkem, což dokazuje téměř devadesátiprocentní podíl podaných návrhů na jejich celkovém počtu.

ČTK, Exekutoři: Strmě roste počet lidí se čtyřmi a více exekucemi. [online]. Vydáno 8. 10. 2015 [cit. 2015-11-17]. 75

62

Graf č. 10: Počty insolvenčních návrhů v letech 20082014

Zdroj: Sestaveno autorem dle tiskových zpráv společnosti Creditreform76

Za první tři čtvrtletí roku 2015 již bylo podáno celkem 24 373 insolvenčních návrhů, což činí pokles 7,84 % oproti stejnému období v loňském roce. Největší podíl na tomto snížení mají opět právnické firmy, jejichž návrhy poklesly o 13,96 % (z 2 686 na 2 311). Oproti tomu u fyzických osob včetně nepodnikajících živnostníků se jedná o úbytek pouze o 7,09 % (z 23 759 na 22 074).77 Aktuální vzestup ekonomiky a zlepšení situace na trhu práce se pozitivně promítá i v počtech podaných insolvenčních návrhů fyzických osob – spotřebitelů. V roce 2014 se poprvé snížilo tempo nárůstu počtu přijatých návrhů – z téměř 30 % pouze na 2,23 %. V září 2015 podaly tyto osoby celkem 2 189 návrhů na oddlužení což je o 12,54 % méně než ve stejném období v loňském roce. Obecně můžeme v Grafu č. 11 pozorovat, že největší nárůst je zaznamenáván vždy v prvním čtvrtletí každého roku. Insolvenci fyzických osob je možné řešit oddlužením, které probíhá formou zpeněžení majetku dlužníka nebo plněním splátkového kalendáře. Dlužník musí během pěti let splatit věřitelům alespoň 30 % svého dluhu. Zbytek dluhu se odmaže a člověk tak může začít opět s čistým štítem. Toto období může být pro některé spotřebitelé, kteří bojují s dluhy a vidinou exekutora za svými zády, velký restart a mnohdy i vysvobození. Než se ale osoba dostane na konec této pětileté cesty, čeká ji doba plná tvrdých pravidel a nekompromisních podmínek. Jestliže si člověk není jistý ohledně podání návrhu na oddlužení, je dobré nechat si poradit od odborníků, kteří pomohou jak s formální stránkou, tak i s hlavním problémem: zbavit se dluhů. Důležité je pečlivě vybírat a následně se obrátit na tu správnou firmu, neboť oddlužovacích agentur funguje v České republice celá řada. Služby některých společností se však mohou řádně prodražit a dlužníka dostat na mnohem hlubší dno. Své stanovisko k těmto neseriózním subjektům vyjádřila V roce 2014 přizpůsobila společnost Creditreform metodiku změnám vycházejícím z novely Insolvenčního zákona. Proto od 1. 1. 2014 byla sloučena skupina fyzických osob a nepodnikajících živnostníků do jedné kategorie. Právě druhá jmenovaná skupina měla největší podíl na nárůstu insolvenčních návrhů v tomto segmentu. 77 OSVALDOVÁ, M. a kol. Vývoj insolvencí v České republice v září a za třetí čtvrtletí 2015. Creditreform [online]. Praha, říjen 2015 [cit. 2015-11-17]. 76

63

například i ČLFA78, která varovala před nekalými postupy velkého množství komerčních společností, které nabízí zpracovávání návrhů na oddlužení fyzických osob v režimu insolvenčního zákona. Ve své činnosti jsou motivovány výhradně ziskem, neboť si účtují nevratné poplatky ve výši desítek tisíc korun nezávislé na výsledku projednání návrhu na oddlužení konkurzním soudem. Svým jednáním tak prohlubují finanční a sociální problémy naivních dlužníků. Nejen, že parazitují na důvěře spotřebitelů, ale poškozují i zájmy bankovních i nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a zneužívají zavedeného institutu oddlužení. Proto je dobré vědět, že existují i neziskové organizace a bezplatné občanské poradny, kde zdarma sepíší žádost o oddlužení a také fundovaně poradí s dalšími dotazy. Jednou z těchto seriózních společností je např. Poradna při finanční tísni, která poskytuje odborné poradenství dlužníkům v exekuci, vystavené právnímu i mimosoudnímu vymáhání, dále zpracovává návrhy na osobní bankrot a nabízí konzultace žadatelům o půjčku a další. Graf č. 11: Počty navrhovaných a schválených oddlužení

Zdroj: Sestaveno autorem dle tiskových zpráv společnosti Creditreform

2.5 Srovnání se zahraničními trhy V tomto oddílu se podíváme na srovnání, jak si vede Česká republika na poli spotřebitelských úvěrů oproti jiným státům. Nejprve se zaměříme na objemy úvěrů domácností a spotřebitelských úvěrů napříč ostatními zeměmi Evropské unie. Pro lepší porovnání byly vybrány země Eurozóny, aby výsledná data byla ve stejné měně a byla tak podpořena výstižnost a efektivnost získaných informací. V Tabulce č. 7 je přehledně uveden seznam těchto států společně s cílovými objemy datovanými ke konci října 2015. Jednoznačně největší objemy úvěrů domácností zaujímá Německo a Francie, následované Španělskem a Itálií. Tyto údaje jsou pochopitelné a odvoditelné v návaznosti na počet obyvatel a vyspělost dané ekonomiky. Nejméně úvěrů domácnostem je naopak poskytnuto na Maltě a v pobaltských státech. Stejné země figurují i při výsledných hodnotách spotřebitelských úvěrů.

ČLFA. Tisková zpráva: Pozor na nesolidní návrhy na oddlužení! [online]. Publikováno Praha, 12. 11. 2013 [cit. 2015-11-16]. 78

64

Tabulka č. 7: Údaje o bankovních úvěrech v zemích Eurozóny

Zdroj: Sestaveno autorem dle měsíčních monetárních statistik Evropské centrální banky (údaje k 10/2015) 79

Pokud se zaměříme na podíl spotřebitelských úvěrů na celkových úvěrech domácností, zjišťujeme, že např. země s největšími objemy nepřesahují větší než čtrnáctiprocentní podíl. Také většina ostatních států nevykazuje žádná ohromující čísla, což dokazuje, že lidé v těchto státech preferují jiné finanční produkty. Oproti tomu Česká republika s 16,15 % patří k horní hranici států s vyšším procentním zastoupením spotřebitelských úvěrů. Na absolutní špici se pohybuje Řecko společně se Slovinskem s téměř čtvrtinovým podílem. Další zajímavé informace přináší Graf č. 12, který ukazuje stav úvěrů držených sektorem domácností ve vybraných zemích Evropské unie v relaci k HDP. Tento ukazatel umožňuje zhodnotit míru „ufinancovatelnosti“ dluhů a také mezinárodní srovnání napříč zvolenými státy. Všechny údaje v grafu jsou relativním vyjádřením dluhů domácností vzhledem k velikosti dané domácí ekonomiky za rok 2013 a 2014. Pokud se podíváme blíže na uvedená data, vidíme, že česká ekonomika patří mezi státy s nejnižší výší tohoto ukazatele. Přestože tempo zadlužení českých domácností poměrně rychle roste, úroveň zadlužení je ve srovnání s některými zeměmi Evropské unie výrazně nižší. V roce 2014 činil poměr naší země 31,2 %, o rok před tím byla hodnota pouze o tři Údaje za Českou republiku samozřejmě nejsou součástí této tabulky, ale pro informaci si je zde uvedeme. Pro přepočtení bude použit kurz vyhlašovaný ČNB ke dni 30. 10. 2015. Následně získáváme tato data: úvěry domácností 48,3 mld. EUR, spotřebitelské úvěry 7,8 mld. EUR a jejich podíl 16,15 %. 79

65

desetiny procenta vyšší.80 Tento pokles byl dán především růstem HDP, jehož míra byla v daném roce větší než míra růstu zadlužení. Země s nejnižší hodnotou tohoto ukazatele reprezentují Rumunsko, Litva a Bulharsko, tedy státy s celkem krátkou historií členství v EU. Naopak na opačném konci se pohybuje Dánsko, Kypr a Nizozemí. Graf č. 12: Dluh domácností v EU (v % HDP)

Zdroj: Sestaveno autorem dle údajů databáze Eurostat

Další údaje o evropském trhu se spotřebitelskými úvěry zveřejňuje například evropská federace Eurofinas, která zastřešuje poskytovatele spotřebitelských úvěrů, hypoték a financování automobilů pro domácnosti ze šestnácti zemí Evropy a Maroka. Českou republiku zde zastupuje Česká leasingová a finanční asociace. Pro zajímavost budou uvedeny také údaje o největší světové ekonomice. Dle posledních údajů ze září 2015 překonal objem spotřebitelských úvěrů ve Spojených státech amerických historickou úroveň, které bylo naposledy dosaženo v listopadu roku 2001. Aktuální objem spotřebitelských úvěrů činí 3 499,2 miliard dolarů. Přitom od srpna 2015 došlo k nečekanému navýšení o 28,9 miliard dolarů. V kategorii revolvingových úvěrů z kreditních karet je rozpůjčováno celkem 925,2 mld. dolarů. Téměř tříčtvrtinový podíl tedy zaujímají nerevolvingové úvěry zastoupené studentskými půjčkami, úvěry na nákup automobilů a lodí, úvěry komerčních bank, družstevních záložen a spořitelen. V meziročním srovnání vzrostla poptávka po spotřebitelských úvěrech o 7,1 %. 81 Americký trh se zdá být vysoce nastartovaný jak ekonomicky, tak i v oblasti úvěrů. V mezinárodním měřítku vychází relativní úroveň zadluženosti českých domácností vůči HDP jako velmi nízká. Česká republika je řazena mezi nejméně zadlužené členské státy Evropské unie. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že vyšší zadluženost domácností v Eurozóně je doprovázena větším bohatstvím těchto zemí a dlouhodobou akumulací objemů úvěrů typických pro tato standardně tržní hospodářství.

Pro zajímavost, dle údajů Ministerstva financí ČR činilo zadlužení domácností ČR k HDP před deseti lety (tedy v roce 2005) 13 %, o rok později již 17,4 %. V průměru se tento ukazatel každoročně zvyšuje o dva procentní body. 81 Federal Reverse System, Federal Reserve statistical release, Consumer Credit, September 2015 [online]. Publikováno 6. 11. 2015 [cit. 2015-12-07]. 80

66

3 OČEKÁVANÉ LEGISLATIVNÍ ZMĚNY A JEJICH DOPAD NA TRH SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ Problematika spotřebitelských úvěrů, neboli spíše úvěrů pro spotřebitele obecně, je velmi aktuálním tématem. Chystá se totiž nová právní úprava, která by se měla zaměřit na všechny dosavadní problémové oblasti, na které se již dlouhodobě upozorňuje jak prostřednictvím různých podnětů, stížností, návrhů na zahájení řízení před finančním arbitrem apod. V této kapitole se zaměřím na časový vývoj vzniku tohoto návrhu zákona a některé z jeho klíčových ustanovení a změn, které se chystají zásadně ovlivnit celý trh spotřebitelských úvěru v České republice.

3.1 Průběh Dne 4. února 2014 vyšla v Úředním věstníku Evropské unie Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (dále také jen „Směrnice“). Směrnice je též označovaná jako „MCD“ nebo „směrnice MCD“ dle anglického názvu Mortgage Credit Directive. Jedním z důvodů pro vznik této směrnice byla finanční krize, která odhalila, že nezodpovědné chování účastníků trhu může ohrozit samotný finanční systém a vést až ke ztrátě důvěry spotřebitelů. Aby se takovým situacím v budoucnu lépe předcházelo, rozhodly se orgány Evropské unie změnit nastavení úvěrů a to především cestou jejich přísnější regulace. Jak jsme již z grafických znázornění viděli, stále roste zadlužení spotřebitelů, zejména v oblasti úvěrů na bydlení. Primárním cílem Směrnice MCD je sjednocení a podpora vnitřního trhu s hypotečními úvěry a ochrana spotřebitele v této části finančního trhu. Směrnice v mnohých věcech vychází ze struktury a zásad směrnice 2008/48/ES, označované jako „Směrnice CCD“ neboli Consumer Credit Directive (dále také jen „CCD“ “ nebo „směrnice CCD“), která měla významný vliv na tvorbu českého zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Tento zákon však představuje pouze regulaci samotného produktu, naopak Směrnice MCD v sobě zakotvuje i institucionální složku, coby charakteristiku podnikatelských oprávnění, požadavky na vstup do odvětví apod. Dalším cílem Směrnice bylo sjednocení právní úpravy jednotlivých členských států Evropské unie v oblasti úvěrů, neboť jejich odlišnost mohla omezovat úroveň přeshraniční činnosti na straně nabídky i poptávky, dále potlačovat konkurenci, způsobovat překážky poskytovatelům při jejich podnikání, vytvářet nerovné podmínky mezi subjekty apod. Jako ideální výsledný stav by bylo vytvoření transparentnějšího, efektivnějšího a konkurenčnějšího vnitřního trhu, ve kterém by se prosazovaly udržitelné podmínky pro poskytování a přijímání spotřebitelských úvěrů doprovázené vysokou úrovní ochrany na straně spotřebitelů.82 Protože požadavky stanovené Směrnicí MCD nebyly předmětem žádného českého právního předpisu, měla naše země povinnost je transponovat do svého právního řádu. Směrnice MCD je založená na principu tzv. cílené harmonizace. Některá uvedená ustanovení patří do režimu harmonizace maximální, což znamená, že členské státy by v těchto oblastech měly zachovat výslovnou formulaci (např. stanovení sazby RPSN) 82

Směrnice 2014/17/EU, bod 2 a 3.

67

nebo zavést přísnější pravidla, než samotná směrnice nabízí (např. požadavky na znalosti a odbornou způsobilost). Většina článků ve Směrnici se však nachází v režimu minimální harmonizace s množstvím regulatorních voleb, tzv. diskrecí. Ty mají pomoci nalézt takové řešení právní úpravy, které odpovídá potřebám tuzemského prostředí a nezpůsobí neadekvátní náklady nebo zhoršení postavení podnikatelských subjektů v sektoru vůči případné zahraniční konkurenci. Pro sjednocení regulace celého trhu úvěrů je tedy nezbytné sladit předkládané požadavky v obou režimech. V červenci roku 2014 rozeslalo Ministerstvo financí konzultační materiál k transpozici směrnice MCD různým zástupcům z řad věřitelů bankovního i nebankovního sektoru i z řad spotřebitelských asociací. Jeho předmětem byly zejména okruhy problémů, které odpovídaly diskrecím zmíněným ve směrnici. Jednalo se např. o působnost právní úpravy, specifické smluvní podmínky, osoby vykonávající distribuci úvěrů na bydlení, informační povinnosti, neoprávněné podnikání atd. Každý okruh obsahoval stručný popis problematiky a otázky ke konzultaci.83 Po měsíční lhůtě sesbíralo ministerstvo všechny věcné odpovědi, připomínky, návrhy a podněty k vymezeným tématům, které následně posloužily jako podklad pro formulaci návrhu nového zákona. Na získané zkušenosti navazovala další veřejná konzultace uskutečněná v listopadu 2014, která již cílila na novou právní úpravu distribuce úvěrů pro spotřebitele. Oslovení zástupci finančního trhu byli požádáni o vyjádření svého názoru ohledně vybraných oblastí, které byly považovány za klíčové z hlediska ochrany spotřebitele a posílení celkové regulace. Veřejné konzultace se zúčastnilo 25 subjektů, z toho 6 profesních organizací, 5 neziskových organizací působících v oblasti dluhového poradenství, 2 orgány státní správy, 1 orgán dohledu, 4 banky, 5 jednotlivců, 1 provozovatel úvěrového registru a 1 poradenská společnost. Komentovanými okruhy se stala například působnost zákona o spotřebitelském úvěru, architektura distribuce a kategorie zprostředkovatelů, procesní aspekty vstupu do odvětví, jednotný orgán dohledu atd. Dostatek obdržených podkladů umožnil snadnější postup k tvorbě budoucí komplexní právní úpravy poskytování a zprostředkování úvěru pro spotřebitele. V první polovině roku 2015 pracovalo Ministerstvo financí na znění zákona, jehož první verze byla zveřejněna v červnu 2015. Tento návrh uceleně upravuje distribuci pro celý segment retailových úvěrů. Dále legislativně přebírá úpravu zákona č. 145/2010 Sb. a doplňuje ji o produktovou regulaci hypotečního úvěru, která byla dosud z úpravy spotřebitelských úvěrů vyloučená. Společně také udává jednotnou institucionální úpravu společnou pro celý úvěrový trh. Po následném mezirezortním řízení Ministerstva financí byl v září 2015 předložen návrh zákona o úvěru pro spotřebitele vládě, která jej dne 2. prosince 2015 schválila. Nyní je vládní návrh zákona v procesu projednávání v Poslanecké sněmovně, která jej rozeslala dne 22. prosince všem poslancům (sněmovní tisk 679). Termín pro transpozici Směrnice MCD je stanoven na 21. březen 2016. Toto datum se již blíží a existují spekulace, že nový zákon nestihne nabýt účinnosti včas, neboť současná délka projednávání v Poslanecké sněmovně může trvat i tři čtvrtě roku. Přesto Ministerstvo financí věří, že schválení předložené úpravy proběhne bez jakýchkoliv větších průtahů a vše se stihne v řádném termínu.84 Pokud by došlo k prodlení transpozice směrnice, mohly by České republice hrozit ze strany EU určité sankce. Ministerstvo financí. Konzultační materiál k transpozici směrnice o úvěrech na bydlení (MCD). [online]. Vydáno 18. 7. 2014 [cit. 2015-12-12]. 84 JUROŠKOVÁ, Lenka. Interview. In: Otázky Václava Moravce. TV. ČT 24, 1. 11. 2015, 13:05. 83

68

3.2 Rozbor klíčových ustanovení a jejich komparace se stávající právní úpravou Předkládaný návrh zákona se skládá ze 182 paragrafů a šesti příloh a oproti devětadvaceti paragrafům stávající právní úpravy tak došlo k jeho značenému rozšíření. Vedle obecné produktové regulace tvoří jeho podstatnou část pravidla pro osoby oprávněné poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr společně s jejich personálními předpoklady pro vykonávání této činnosti. Z konzultací pořádaných Ministerstvem financí ČR vyplynulo, že subjekty finančního trhu považují za aktuálně nejzávažněji hodnocené problémy zejména složitost obchodních podmínek, pokračující zneužívání směnek a placených telefonních linek, nejednoznačnost povinnosti věřitele ověřit informace poskytnuté spotřebitelem, absence oficiální metodiky posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a další obcházení zákona.85 Po podrobném zhodnocení současného stavu vzešly nezbytné kroky pro budoucí řešení hlavních problémů, které měly být zakomponovány do nadcházející právní úpravy, a to zejména:  transpozice příslušných evropských právních předpisů,  zlepšení kvality služeb poskytovaných na retailovém úvěrovém trhu,  eliminace či oslabení nekalých obchodních praktik a výskytu nezodpovědného půjčování,  posílení ochrany spotřebitele v oblasti, kde dnes dochází ke značenému počtu případů poškozování práv spotřebitelů,  zvýšení kredibility odvětví,  sjednocení právní distribuci úvěrů pro spotřebitele a její sblížení s principy regulace v ostatních sektorech finančního trhu.86 Ministerstvo financí převzalo nejen stanovená minimální pravidla, zároveň u některých bodů využilo i možnosti zpřísnění nad rámec požadavků Směrnice. V první řadě došlo k rozšíření věcné působnosti. Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele se vztahuje jak na hypoteční úvěry, označované zde jako „spotřebitelský úvěr na bydlení“, tak i na spotřebitelské úvěry, které dosud spadaly pod úpravu zákona č. 145/2010 Sb. Přestože se Směrnice MCD zaměřuje především na úvěry týkající se nemovitostí určených k bydlení, nebylo členským státům nikterak zakázáno rozšířit si tato opatření v zájmu ochrany spotřebitele i na úvěry na jiné nemovitosti, nebo si podmínky příslušně upravit. Budoucí řešení pro trh úvěrů pro spotřebitele v Česku tudíž vychází z působnosti vymezené směrnicemi MCD i CCD a jejich diskrecí. Zároveň také tvůrce odstranil hodnotové hranice úvěrů. Horní hranice ve výši 1 880 000 Kč nepřinášela žádné praktické problémy, avšak úvěry nižší než 5 000 Kč se stávaly zdrojem regulatorní arbitráže. Oba tyto mantinely byly předmětem přezkumu a nakonec na základě získaných podkladů vyloučeny z dalších úprav. Nový návrh zákona tak pokrývá všechny typy spotřebitelských úvěrů – od klasických hotovostních úvěrů, přes kreditní karty, nákupy zboží na splátky až po hypotéky a jiné úvěry, kterých se dosud Ministerstvo financí. Vyhodnocení veřejné konzultace MF k nové právní úpravě distribuce úvěrů pro spotřebitele. [online]. Vydáno 27. 1. 2015 [cit. 2015-12-12]. 86 Ministerstvo financí. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA). [online]. Vydáno 17. 6. 2015 [cit. 2015-12-12]. 85

69

zákon o spotřebitelském úvěru netýkal (úvěry na bydlení a mikropůjčky). Osobně považuji toto rozhodnutí za velmi přínosné, neboť všechny úvěry budou pokryty jednotnou právní úpravou a nebude tak prostor pro kličkování a hledání skulinek, jak se vyhnout nastavené regulaci. Co se týká osobní působnosti, tedy na jaké osoby se má zákon vztahovat, existovaly z počátku tendence ohledně jejího rozšíření i na drobné podnikatele – fyzické osoby. Tyto subjekty podle regulátorů obvykle zastávají stejné postavení jako spotřebitelé z hlediska znalosti práva a možnosti obrany před neférovými obchodními praktikami. Nakonec však bylo rozhodnuto ponechat působnost zákona jako celku jen na spotřebitele, tj. fyzické osoby nepodnikající.87 S tímto pojetím se opět ztotožňuji, neboť poskytovatelé by i tak museli rozlišovat fyzické osoby spotřebitele a podnikatele a na každého z nich nahlížet z jiného pohledu, především při hodnocení úvěrového rizika a analýzy jejich finanční situace. Interní procesy by se také nijak nezjednodušily, spíše by vznikly dodatečné náklady pro sestavení odpovídajících modelů posuzování úvěruschopnosti. Členské státy EU měly následně povinnost dosáhnout zvýšené ochrany spotřebitele zavedením přísnějších pravidel. Ministerstvo financí tak přislíbilo radikální změnu, která by měla být realizovaná zejména v těchto oblastech:  regulace činnosti nebankovních úvěrových institucí,  nová pravidla pro zprostředkovatele včetně registrace a dohledu,  požadavky na odbornou způsobilost pracovníků věřitelů a zprostředkovatelů,  sjednocení dohledu nad celou oblastí,  informační povinnost vůči spotřebiteli,  kvalitnější posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr,  sankce za porušení povinností věřitelů a smluvní pokuty spotřebitelů,  a další. V následujících poddílech budou rozebrány zásadní ustanovení mající největší vliv na budoucí podobu trhu se spotřebitelskými úvěry. 3.2.1 Přísnější regulace nebankovních poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěrů Největší změna čeká český nebankovní trh se spotřebitelskými úvěry, ve kterém se točí desítky miliard korun a jehož regulace není v současné době dostatečná. Podle stávající právní úpravy je spotřebitelský úvěr poskytován na základě bankovní licence nebo v režimu živnostenského oprávnění. Především dnešní nebankovní poskytovatelé ve velké míře podnikají na základě druhé uvedené možnosti. Od příštího roku však budou všichni pro svou činnost potřebovat povolení České národní banky. Žádost bude nutné podat elektronicky a centrální banka bude mít čtyři měsíce na její posouzení a vydání rozhodnutí. Oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru získá žadatel, který splní všechny kvalitativní i kvantitativní obezřetnostní požadavky dané zákonem, avšak pouze na určité období s možností automatického prodloužení zaplacením správního poplatku.88 Všichni tak budou mít stejné možnosti pro vstup do tohoto odvětví finančního trhu. Ministerstvo financí. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA). [online]. Vydáno 17. 6. 2015 [cit. 2015-12-12]. 88 Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 9−12. 87

70

Zákon dále zavádí i kapitálový požadavek nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru v minimální výši 20 milionů korun.89 Regulátoři si od tohoto ustanovení slibují výrazné pročištění trhu, na němž se nyní pohybují desítky tisíc subjektů, které je velmi obtížné dozorovat. Plánovaná redukce by měla snížit jejich počet minimálně o dva řády, tedy na několik stovek firem. Na trhu by tak měli zůstat pouze největší hráči, jejichž dohled bude mnohem kontrolovatelnější a efektivnější. Dle mého názoru je tento kapitálový požadavek ještě zbytečně umírněný. Osobně bych jej nastavila na částku alespoň 50 milionů korun, neboť dle obchodního rejstříku disponují velcí poskytovatelé základním kapitálem přesahujícím i stovky milionů korun. Částka dvaceti milionů v této chvíli odradí pouze ty nejmenší subjekty. Pokud regulátoři požadují odstranění opravdových lichvářů, měli by podmínky zpřísnit. Na druhou stranu existují teorie, že v případě nastavení vysokého kapitálového požadavku se vše může obrátit proti samotným dlužníkům. Malé společnosti i samotní úvěroví predátoři se uchýlí na šedý trh a stejně jako doposud největší nebankovní subjekty nebudou půjčovat každému, kdo přijde s žádostí o půjčku. Odmítnutí žadatelé i chudší lidé tak stejně mohou skončit v náruči ziskuchtivých lichvářů. Tuto hranici je třeba správně vybalancovat, aby nebyl příliš zatížen dohledový orgán a na druhé straně poškozován samotný spotřebitel. Nová právní úprava zakotvuje také kategorie zprostředkovatelů úvěrů. Směrnice CCD ani zákon o spotřebitelském úvěru žádnou takovou kategorizaci nevymezují, naopak směrnice MCD definuje hned několik typu zprostředkovatelů – samostatný zprostředkovatel, vázaný zástupce, zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru nebo zahraniční zprostředkovatel.90 Všichni z nich musí také získat povolení od centrální banky, na základě kterého budou oprávněni ke zprostředkovávání spotřebitelského úvěru na území České republiky za specifických podmínek stanovených tímto zákonem. Novinkou je také zavedení elektronického veřejného registru poskytovatelů a zprostředkovatelů, který povede Česká národní banka. V něm budou vidět kromě základních údajů i všechna udělená opatření k nápravě a výše uložených pokut. Spotřebitel má tak možnost získat a ověřit si informace o své stávající nebo potenciální finanční instituci, např. zdali má povolení danou činnost vůbec provozovat nebo jaké prohřešky řešila v minulosti s ČNB.91 Tento registr by mohl být velkým pomocníkem při výběru vhodného úvěru. Osobně si myslím, že by zde mohlo být zveřejněno více údajů, například informace o spokojenosti či nespokojenosti klientů jednotlivých zprostředkovatelů a poskytovatelů, počty zaslaných stížností, nejčastější prohřešky apod. Spotřebitelé by mohli mít větší přehled o trhu, a to i na základě historických údajů. Návrh zákona klade také vyšší nároky na náležitou odbornost a důvěryhodnost osob zapojených do sjednávání úvěrů, neboť se jedná o důležitý předpoklad pro řádné poskytování služeb zákazníkům. Dosud pro získání živnostenského oprávnění stačilo středoškolské vzdělání s maturitou, doklad o rekvalifikaci či odborné kvalifikaci nebo tři roky praxe v oboru. Vzhledem k současným problémům v nebankovním sektoru se jeví tato odbornost jako nedostačující. V navrhované právní úpravě dokládají tuto způsobilost všeobecné znalosti, prokazované vysvědčením o maturitní zkoušce nebo dokumentem o dosažení vyššího vzdělání, a vedle toho i znalosti odborné, podložené osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky. Tuto funkci deleguje stát na soukromoprávní subjekt, tzv. akreditovanou osobu, která bude mít výhradní oprávnění Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 14. Tamtéž, § 16. 91 Tamtéž, § 54 a § 56. 89 90

71

na pořádání zkoušek, kdy soubor zkouškových otázek bude připraven Českou národní bankou ve spolupráci s Ministerstvem financí. Další požadavky na zkouškový řád, průběh, formu a způsob hodnocení stanoví prováděcí právní předpis. 92 Se zavedením přísnějších pravidel pro dokazování odborné způsobilosti plně souhlasím. Na trhu se pohybuje velká řada poskytovatelů a zprostředkovatelů, kteří nejsou dostatečně kvalifikovaní a takoví lidé by neměli radit v zásadních finančních otázkách jiným lidem. Dle mého názoru by mělo být jedním ze základních požadavků pro nové subjekty dosažení vysokoškolského vzdělání ekonomického zaměření, alespoň na úrovni tříletého bakalářského studia. Pro již zaregistrované subjekty by jako vyvážení či nahrazení mohla působit pětiletá praxe v této činnosti. Pro někoho může být toto kritérium velmi přísné, ale dle mé osobní zkušenosti si většina těchto lidí absolvuje základní školení o finančních produktech a následně se nazývá všeznalými zprostředkovateli, popř. poradci. Samozřejmě tato školení nechci nijak odsuzovat, ale podle mého názoru vytvoří vysokoškolské vzdělání kvalitní zázemí a všeobecné finanční povědomí, na které následně mohou navazovat specifické interní vzdělávací programy jednotlivých finančních institucí. Velmi se mi líbí i výčet odborných znalostí, kterými by měl disponovat poskytovatel či zprostředkovatel při nabízení daného typu spotřebitelského úvěru (§61). Otázkou je, do jaké míry budou tyto znalosti testovány a jak pečlivě budou zpracovány předkládané zkouškové testy. Tvorbu zadání bych určitě nepodcenila, neboť nechceme, aby se na finančním trhu pohybovali nedostatečně kvalifikovaní pracovníci finančních institucí. Následně také oceňuji, že získané osvědčení o vykonání odborné zkoušky se nevydává na dobu neurčitou, ale že platí po časově omezené období (dle zákona po dobu pěti let). Pokud by osvědčení mělo doživotní platnost, nemohlo by dojít k přezkoušení vyžadované odbornosti. Legislativa i finanční produkty se vyvíjí, a proto je nutná průběžná kontrola adaptace všech osob na měnící se situaci. Posledním mým návrhem k této odborné zkoušce je její zpoplatnění. Souhlasím se zavedením poplatku za vykonání zkoušky, neboť každé akreditované osobě vyvstanou jisté náklady s pořádáním těchto zkoušek, přípravou zadání i jejich vyhodnocováním (pokud vše nebude nastaveno elektronicky v rámci ušetření nákladů za lidský faktor). Poplatek bych zavedla např. ve výši pět tisíc korun, ale zároveň bych nastavila jistý motivační program, kdy úspěšným řešitelům (např. s úspěšností vyšší než 90 % či 95 %) by byl tento finanční výdaj následně odpuštěn a vrácen. To by mohlo žadatele motivovat ke kvalitnější přípravě a tím i lepším dosaženým výsledkům. Na druhou stranu chápu úmysl regulátorů, kterým je sjednocení požadavků na distributory napříč celým finančním trhem, což je potřeba nastavit na takovou úroveň, jež bude přímo aplikovatelná na celou distribuční síť. Subjekty, jež aktuálně poskytují nebo zprostředkovávají spotřebitelský úvěr na základě živnostenského oprávnění, mohou tuto činnost vykonávat, dokud nezískají oprávnění k činnosti od České národní banky, nejdéle však 24 měsíců od nabytí účinnosti nového zákona. V případě nepodání žádosti o udělení oprávnění se daná lhůta zkracuje na čtvrtinu. Centrální banka bude mít následně 18 měsíců na jejich posouzení a vydání rozhodnutí.93 Tato přechodná období přináší dostatek času k seznámení a přizpůsobení se novým pravidlům, aby se celý systém mohl postupně adaptovat a nedošlo tak k žádnému výpadku. V tomto okamžiku již některé subjekty tuší, jaké změny od příštího roku nastanou, přesto se může v průběhu legislativního procesu podoba zákona ještě měnit.

92 93

Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 61, 62, 70. Tamtéž, § 174−175.

72

3.2.2 Jeden orgán dohledu Jak již vyplynulo z předchozího textu, dosavadní model dohledu nad trhem spotřebitelských úvěrů, rozdělený mezi Českou národní banku a Českou obchodní inspekci, aktuálně nesplňuje veškeré požadavky kvality a efektivity. Proto se regulátor rozhodl pro výraznou změnu, a to sjednocení dozoru nad celým trhem a pravomocí do rukou jednoho subjektu. V jednání bylo i zřízení nového specializovaného orgánu dohledu pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, ale z výsledků veřejné konzultace vyplynulo, že klíčovým je především jednotný rámec výkonu dohledu spočívající ve stejných požadavcích na banky i nebankovní společnosti. A kdo jiný by měl tento dohled vykonávat než Česká národní banka, neboť jedině centrální banka aktuálně disponuje dostatečně odborným aparátem, který by tuto činnost mohl vykonávat. Zároveň tímto posledním krokem dojde k faktickému dokončení procesu integrace dohledu nad celým českým finančním trhem, který odstartoval v roce 2006. ČNB tak bude kontrolovat všechny oblasti finančního trhu bez ohledu na druh dohlíženého subjektu. Česká republika se tímto krokem zařadí po bok dalších sedmi zemí Evropského hospodářského prostoru s integrovaným dohledem svěřeným centrální bance. Ostatní země mají buď jeden specializovaný orgán, nebo rozdělený dohled mezi více subjektů. 94 Česká národní banka se rozšíření pravomoci brání, ale odborníci a ostatní finanční instituce považují za logické, aby součástí centralizovaného dohledu nad finančním trhem byl i dozor nad nebankovními subjekty, jak stanovuje předkládaný zákon. Stanovisko centrální banky také potvrdila v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz Helena Kolmanová, vedoucí odboru ochrany spotřebitele ČNB, která prohlásila: „Naším cílem však není převzít dohled nad celou skupinou nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Celá ta “masa“ nebankovních poskytovatelů není tak systémově významným trhem, aby zapadala do konceptu centrální banky. Na druhé straně rozumíme situaci, která na trhu je, a rozumíme i snaze ministerstva financí sjednotit dohled pod jeden orgán. Pokud však má být vykonáván efektivně, bude opravdu potřeba tento trh “pročistit“.“95 Osobně shledávám toto řešení rovněž jako nejvhodnější s ohledem na současnou situaci. Centrální banka bude muset pouze doplnit kapacity nebo vytvořit nové podmínky pro výkon rozšířeného dohledu. Ulehčit práci by jí mělo i již zmíněné pročištění trhu od nepoctivých poskytovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů stanovené kapitálovými požadavky u těchto subjektů dle tohoto zákona. Další selekci trhu bude mít již ve vlastní režii, neboť bude moci nepoctivým poskytovatelům odebírat jejich oprávnění k podnikání. Tato změna samozřejmě nemůže nastat ze dne na den, a proto se pro jednotný dohled stanovuje přechodné období 24 měsíců od nabytí účinnosti nového zákona. Během tohoto časového rozmezí bude vykonávat dozor nad všemi osobami s živnostenským oprávněním k poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru Česká obchodní inspekce na základě stávající úpravy, popř. se zohledněním vybraných ustanovení nového zákona.96 Nové nastavení by mělo vést především k zefektivnění celého procesu dohledu nad touto oblastí finančního trhu, k posílení důvěry spotřebitelů v úvěrový segment a k odstranění lichvářských praktik při poskytování úvěrů. Ministerstvo financí. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA). [online]. Vydáno 17. 6. 2015 [cit. 2015-12-12]. 95 Cit. z HOVORKA, Jiří. Stát chce omezit půjčky. ČNB se chystá na úkol, který nechce. Aktuálně.cz [online]. Vydáno 13. 3. 2015 [cit. 2015-12-12]. 96 Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 177. 94

73

3.2.3 Pravidla jednání se spotřebiteli Během jednání musí poskytovatel i zprostředkovatel jednat čestně, transparentně a zároveň zohledňovat práva a zájmy samotného spotřebitele. Stejně, jako tomu bylo doposud, nesmí být při komunikaci použito nejasných, nepravdivých, zavádějících nebo klamavých informací. Veškeré údaje musí být předány výstižným a zřetelným způsobem, aby nebyly zastírány, zlehčovány nebo zamlčovány důležité skutečnosti a žadatel nebyl v klamném očekávání týkajícím se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů.97 Protože nejvíce informací přijímáme prostřednictvím našich smyslů, je pro nás důležitá jasná čitelnost a slyšitelnost pro kvalitní absorbování všech okolních podnětů. Přesně tyto podmínky by se tak měly projevit i v komunikaci se spotřebiteli. V návrhu zákona (§ 76) se i nadále objevuje často kritizovaný pojem odborná péče, kterou je poskytovatel i zprostředkovatel povinen zohlednit v rámci svého jednání vůči spotřebiteli. Spousta subjektů se dovolávalo bližšího vymezení tohoto požadavku, ale tvůrci pouze poznamenali, že tento široký pojem nemají v plánu zužovat a podrobněji definovat. Stejně tak i dosavadní zákon o spotřebitelském úvěru tento výraz nijak blíže nespecifikoval. Určité vymezení můžeme nalézt například v §2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kde je odborná péče pojmenována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Z toho lze odvodit, že tento pojem zahrnuje vysoce kvalifikovanou profesionální činnost dané osoby v příslušném oboru, která plní všechny zákonem stanovené povinnosti a současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v nejlepším zájmu spotřebitele neboli potenciálního úvěrového dlužníka.98 Ani v nové právní úpravě není opomenuta oboustranná informační povinnost. Z jedné strany se spotřebitel zavazuje poskytnout úplné a pravdivé údaje na požádání poskytovatele nebo zprostředkovatele za účelem poskytnutí rady a posouzení jeho úvěruschopnosti. Nesplnění této povinnosti lze klasifikovat jako podvodné jednání, které může přerůst až v trestný čin. V případě nezbytnosti se dále požaduje doplnění či vysvětlení informací, aby došlo k náležitému ověření finanční situace žadatele o úvěr, aby věřitel dostál své povinnosti jednat s odbornou péčí. Poskytovatel a zprostředkovatel předávají veškeré zákonem vymezené údaje bezplatně včetně náležitého vysvětlení, a to zejména informace uváděné reklamě, ve smlouvě, předsmluvní informace atd.99 Téměř všechny tyto povinné informace vychází již z předešlé právní úpravy a uvádí se prostřednictvím formuláře nebo Evropského standardizovaného informačního přehledu. Osobně v této oblasti zastávám postoj „víc je víc“ a věřím, že větší množství informací nezamotají dlužníkům hlavu, ale naopak budou kvalitním průvodcem při volbě nejoptimálnějšího finančního produktu. Důsledky porušení informační povinnosti i nadále odpovídají situacím uvedeným v zákoně o spotřebitelském úvěru. Výjimku tvoří úročení postihnutého úvěru, které se namísto diskontní sazby bude úročit výší repo sazby uvedené Českou národní bankou a platné v době uplatnění této skutečnosti. Zároveň se mění i okamžik klíčový pro její uplatnění; stávající úprava vztahuje úročení nižší úrokovou sazbou od počátku úvěru, tj. od jeho poskytnutí, naopak nový zákon váže její aplikaci až od doby, kdy spotřebitel Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 77−78. VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2015, s. 114. 99 Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 85. 97 98

74

uplatnil skutečnost týkající se porušení informační povinnosti u věřitele.100 S touto navrhovanou změnou nesouhlasím, neboť vina je na straně poskytovatele, a proto by měl být za ni řádně sankcionován. Nové znění tuto sankci výrazně oslabuje a snižuje její odstrašující účinek. Proto bych regulátorům doporučila zachovat stávající systém a nižší úročení zavádět již od počátku smlouvy. Z pohledu věřitele je současně kladen větší důraz na posouzení úvěruschopnosti klienta. Ve stávající právní úpravě se s tímto institutem také setkáváme, kde jím bylo dle směrnice CCD naplnění principu odpovědného úvěrování. Jednou z jeho částí je zodpovědné zapůjčování, kdy věřitel pomocí správného hodnocení bonity klienta a vyhodnocení vhodnosti produktu půjčuje dlužníkovi takovou výši finančních prostředků, která nezpůsobí jeho nadměrnou zadluženost. Druhou část tvoří zodpovědné vypůjčování, tedy úsilí spotřebitele získat potřebné informace, být čestný při popisu své finanční situace a rozhodovat se výhradně dle vlastních osobních a finančních okolností.101 I přesto na úvěrovém trhu dosud docházelo k obcházení zákona a porušování tohoto principu. Četné nabídky úvěrů lákající na rychlé zpracování bez doložení příjmů se velmi rychle rozmnožily, a proto bylo třeba změnit dané parametry tohoto ustanovení. Nový zákon tak nutí poskytovatele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky úvěru nejen na základě vyhodnocení klientových příjmů, ale i jeho výdajů a dosavadní platební morálky. Toto posouzení musí předcházet uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru i jakékoliv dodatečné změně závazku z této smlouvy. Předmětem analýzy finanční situace žadatele o úvěr tak bude poměr mezi jeho příjmy a výdaji, z čehož vyplyne zjištění, zda spotřebiteli po zaplacení běžných měsíčních výdajů102 zůstane dostatečně velká částka potřebná pro splácení půjčky. Na základě pozitivního výsledku pak smí věřitel poskytnout žadateli spotřebitelský úvěr. V případě porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel musí vrátit celou jistinu spotřebitelského zpět podle svých možností.103 To má zabránit situaci, kdy neplatnost smlouvy uvede spotřebitele do ještě větších problémů, než které aktuálně má (v důsledku rychlého získání již utracených peněz). Celkově se jedná o posílení principu zodpovědného úvěrování a také ochrany spotřebitele před vyskytujícími se úvěrovými predátory na finančním trhu v České republice. Během posuzování schopnosti splácet úvěr by však poskytovatel měl vycházet nejen ze stávajícího stavu, ale i z možných budoucích změn. Tyto finančně náročné situace je třeba též zohlednit, i když neexistuje jasná pravděpodobnost jejich vzniku, jako např. výpověď z pracovního poměru, dlouhodobá nemoc, rozvod atd. Bez kvalitní analýzy pak může trpět nejen spotřebitel, ale i druhá strana smluvního vztahu. 3.2.4 Další změny Vedle nejvýznamnějších výše uvedených změn přicházející s novou právní úpravou také další ustanovení, která dosud nebyla zahrnuta do práva spotřebitelských úvěrů nebo výrazně pozměňují stávající nastavení. Jedním z takových ustanovení je například postup poskytovatele při prodlení spotřebitele. Návrh zákona totiž výrazně snižuje platby související s nedodržováním termínu plateb Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 111. TEPLÝ, Petr a kol. Navigátor bezpečného úvěru. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2013, s. 62−64. 102 Dle § 87 odst. 3 se do výdajů spotřebitele zahrnují zejména výdaje na bydlení, na stravování a domácnost, na splácení dluhů a dalších existujících závazků a v relevantním případě i ostatní výdaje ve výši základní nezabavitelné částky podle speciálních právních předpisů. 103 Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 87−88. 100 101

75

spotřebitele. Současná hodnota 0,5 procenta za den z celého kontraktu bude nahrazena výší 0,1 procenta denně z dlužné částky v prodlení. Kromě toho se nastavuje i strop pro nejvyšší možnou částku smluvní sankce, která může dosáhnout pouze výše 10 tisíc korun plus 70 % z hodnoty úvěrového kontraktu. Celkově však nesmí překročit částku 200 000 Kč.104 Věřitel má v případě prodlení dlužníka nárok na smluvní úrok, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu. Tyto platby mají dostatečně pokrýt možnou škodu vzniklou z důvodu prodlení dlužníka.105 Často k nim přibývají i další smluvní pokuty, které by primárně měly sloužit jako odstrašující prvek, ale ve většině případů mají likvidační charakter. Méně přísné tresty za nesplácení tak přestanou hrát do karet některým rizikovým nebankovním věřitelům, kteří svým laxním přístupem často nechávají tyto dluhy tzv. „vyhnít“, aby dosáhly co nejvyššího zisku z pokut za neplacení dlužníkových závazků. Cílem poskytovatelů by proto nemělo být vydělávání na nejrůznějších sankcích spojených s prodlením spotřebitele navázaným na pozdní platby nebo dokonce na dodání určitých dokumentů a splnění dalších požadavků ve vymezeném časovém termínu. Omezení výše těchto plateb zcela podporuji, neboť věřitelé ve značném množství případů poskytují úvěry s velmi nízkým a lákavým úročením či dokonce bezúročně, ale za cenu velmi přísných a vysokých sankcí několikanásobně převyšujících výši jistiny. Toto jednání by rozhodně nemělo být hlavním zdrojem zisků těchto firem. Na druhou stranu je samozřejmě vhodné určitými metodami motivovat spotřebitele k pravidelným splátkám úvěrů, aby nedocházelo k nárůstům nesplacených závazků, avšak je zde podstatné takové nastavení, které by nijak výrazně nepoškodilo ani jednu smluvní stranu. Zákon upravuje i možnosti ukončení smluvního vztahu, platné již v rámci působnosti stávající právní úpravy. Od uzavřené smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, může spotřebitel odstoupit bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne jejího uzavření. Klient tak získává více času na přehodnocení svých rozhodnutí a rozmyšlení, zda úvěr opravdu potřebuje a chce využít, nebo jej míní nahradit jiným pro něj výhodnějším produktem. S ohledem na potřeby trhu úvěrů na bydlení byla vynechána lhůta pro odstoupení od smlouvy a namísto toho se přikročilo k aplikaci tzv. lhůty na rozmyšlenou v délce čtrnáct dní, během které poskytovatel nesmí změnit, zrušit ani odvolat předložený návrh smluvních podmínek. Dle důvodové zprávy by v případě ponechání odstoupení od smlouvy docházelo k velkým komplikacím nebo by se muselo omezit čerpání úvěru až po uplynutí této lhůty. Dalším způsobem ukončení smluvního vztahu je výpověď nebo ukončení čerpání úvěru. Nové nastavení se tímto přiklání k maximálnímu sjednocení podmínek na trhu spotřebitelských i hypotečních úvěrů. Významným prvkem je i možnost předčasného splacení spotřebitelského úvěru. Spotřebitel má právo vyrovnat své závazky kdykoliv před jejich splatností současně s poměrným snížením celkových nákladů úvěrů. Zároveň se přiznává právo i věřiteli na úhradu účelně vynaložených nákladů přímo spojených s předčasným splacením, které se však liší podle druhu spotřebitelského úvěru. Budoucí právní úprava se týká i úvěrů na bydlení, a proto dojde k výraznému ovlivnění i tohoto finančního produktu, neboť za předčasné splacení hypotečního úvěru si dnes banky mnohdy účtují velmi vysoké částky. Nově budou moci spotřebitelé bez poplatku splatit až čtvrtinu celého úvěru vždy jednou ročně (měsíc před každoročním uzavřením smlouvy). Kvůli rozvodu, úmrtí, dlouhodobé nemoci nebo invaliditě dlužníka nebo jeho partnera půjde ukončit zdarma celou 104 105

Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 124. Důvodová zpráva k návrhu zákona o úvěru pro spotřebitele.

76

hypotéku i mimo výročí fixace. 106 Věřím, že pro klienty bude toto ustanovení velkým pozitivem, neboť každý rok se jich velké procento snaží splatit hypotéku dříve, a to i během období fixace. Hlavními důvody bývá příjem mimořádných prostředků, prodej nemovitosti financované úvěrem nebo refinancování. Další možností jsou i různé životní situace, které výrazně ovlivňují budoucí provádění plateb. Zrušení poplatku v těchto případech považuji za velmi přínosné, protože toto rozhodnutí se značně orientuje na potřeby spotřebitelů a přináší jim dosud nedostávané výhody. Bude však velmi důležité správně vyložit a nadefinovat pojmy, jako je např. dlouhodobá nemoc nebo invalidita, aby nedocházelo k podvodům nebo zneužívání těchto práv. Na druhou stranu pro věřitele může tato změna přinést reálné náklady, neboť úvěry na bydlení se obvykle sjednávají s delší dobou splatnosti a většími objemy, a proto bývají financovány různými finančními nástroji vyznačujícími se sazbou fixovanou na určité období. Některé banky dokonce naznačily, že kvůli levnějšímu splacení hypotéky nejspíš dojde ke zdražení úvěrů. Lze tedy předpokládat, že předčasné ukončení úvěru pro ně může znamenat ztrátu a tíhu tohoto rizika si budou chtít započítat právě do ceny půjčky.107 Otázkou je, zdali navrhovaná právní úprava v tomto znění projde celým legislativním procesem, nebo banky prokážou své silné postavení a podaří se jim toto ustanovení ještě změnit. Ministerstvo financí se při přípravě zákona o úvěru pro spotřebitele zabývalo také definicí roční procentní sazby nákladů, neboť se jedná o jeden z nejpodstatnějších institutů sloužících k orientaci na úvěrovém trhu. Její informační náležitosti byly dány již směrnicí CCD, a to dokonce v režimu maximální harmonizace, od které se nelze odchýlit. Tvůrci také ve velké míře zohledňovali poslanecký návrh na stropování RPSN z roku 2014. Již v té době však existovalo velké množství argumentů, kvůli kterým Poslanecká sněmovna daný návrh zamítla. Na základě těchto důvodů se Ministerstvo financí rozhodlo i nadále nezavádět cenovou regulaci v podobě limitace nákladů na spotřebitelský úvěr. Vzorec pro výpočet tak zůstal nezměněn pro zajištění srovnatelnosti tohoto ukazatele v rámci celé Evropské unie. Vedle zásadních ustanovení se do nového zákona promítly i pozitivní změny z předchozí právní úpravy, jako např. vyloučení použití směnky nebo šeku, zákaz předražených telefonních linek, nedovolení zajištění půjčky ve zjevném nepoměru k její výši v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru atd. I přes občasné vyloučení jejich aplikace na úvěry na bydlení se potvrdil fakt, že konstrukce těchto ustanovení se osvědčila v boji proti džungli neférových úvěrových podnikatelů. Dle mého názoru je celý zákon o úvěru pro spotřebitele celkem dobře konstruovaný. Existuje několik pasáží, které bych pozměnila, nebo i odstranila. Nelze však uvádět předčasné závěry. Ve skutečnosti se úspěšnost nové právní úpravy projeví až po její účinnosti a aplikovatelnosti v následujících letech. Nejprve bude rozhodující její správné nastavení a provedení během přechodného období, kdy si všechny subjekty budou zvykat na nové podmínky a přizpůsobovat se požadovaným pravidlům. Rozhodující bude rovněž i vývoj celého úvěrového trhu, jehož průběh lze lehce monitorovat díky pravidelným měsíčním popř. čtvrtletním statistikám příslušných orgánů. Až po uplynutí určitého času, řekla bych alespoň pětiletého horizontu, se zanalyzují přínosy a nedostatky a provedou se příslušné revize. Je celkem i možné, že během této doby přinese unijní legislativa další novinky a povinnosti zaměřené na zefektivnění celého trhu a zajištění vyššího stupně ochrany spotřebitelů v celé Evropě. Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele, § 119. MONIOVÁ, Eva. Konec lichvy, která ničí dlužníky. Zakročí stát. Mladá fronta DNES, Praha: MAFRA, a.s., 2015, č. 154, s. 1. 106 107

77

3.3 Názory a komentáře Během připomínkového řízení, které probíhalo od 19. června 2015 po dobu jednoho měsíce, obdrželo Ministerstvo financí více než 650 dotazů a poznámek k jednotlivým paragrafům nového zákona. Možnost zaslání svých připomínek měly všechny zainteresované subjekty, např. Úřad vlády ČR, jednotlivá ministerstva, Česká národní banka, Kancelář finančního arbitra, Úřad pro ochranu osobních údajů, Česká leasingová a finanční asociace, Česká bankovní asociace, Hospodářská komora, profesní asociace, spotřebitelská sdružení a další. Názory na novou právní úpravu zastřešující všechny úvěry pro spotřebitele přichází ze všech stran a samozřejmě se různí podle zastupovaných postojů, politického zaměření, členství v odlišných subjektech přímo dotčených či spojených s daným zákonem apod. Pro zajímavost jsem vybrala vzorek osob, které otevřeně vyslovily svůj názor k této problematice. Největšími příznivci zákona jsou sami nejvyšší vládní představitelé: Bohuslav Sobotka, premiér (ČSSD), krátce po schválení návrhu zákona o úvěru pro spotřebitele vládou dne 2. 12. 2015 prohlásil: "Dnes jsme udělali důležitý krok v boji s lichvou. Schválený návrh zákona převádí dohled nad všemi nebankovními poskytovateli půjček pod ČNB a stanoví jim přísná pravidla." (Vláda.cz, 2. 12. 2015, 15:45) Andrej Babiš, ministr financí (ANO), je podobného názoru: „To je revoluční zákon. … Je to začátek boje proti lichvě, je to ochrana spotřebitelů, která doposud nebyla tady realizována.“ (Ekonomika ČT 24, 2. 12. 2015, 21:00:33, výrok je součástí reportáže) Hlavní kritik, centrální banka, se naopak dlouho zdráhala zveřejnit své vyjádření k budoucí právní úpravě, která výrazně zasahuje do jejích pravomocí. Jeden z prvních rozhovorů poskytla Helena Kolmanová, vedoucí odboru ochrany spotřebitele České národní banky, jehož úryvek byl uveden v minulém oddílu. Další výrok přichází již od samotného guvernéra: Miroslav Singer, guvernér České národní banky: „My se principiálně domníváme, že není žádný fundamentální základní důvod, proč by centrální banka měla dohlížet část finančního trhu, která není systémově významná. Na druhou stranu budeme respektovat samozřejmě rozhodnutí politického systému.“ (Ekonomika ČT 24, 13. 11. 2015, 21:00:25, výrok je součástí reportáže) Podle slov tajemníka České leasingové a finanční asociace Jiřího Pulze vítá asociace zpřísnění regulace spotřebitelských úvěrů jako cestu k potírání nekalých praktik. Zároveň podporuje i záměr Ministerstva financí podřídit tento segment finančního trhu pod dohled České národní banky. Za sporné naopak považuje navrhované přísné personální předpoklady k poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů, včetně požadavků na maturitu či vyšší vzdělání.108 Mezi kritiky nového zákona patří i některé banky. Třecí plochy existují především z důvodu plánovaného zvýhodnění předčasného splacení hypotéky pro dlužníky.

108

ČTK, Vláda chce výrazně omezit sankce za pozdní splátky úvěrů. [online]. 30. 11. 2015 [cit. 2015-12-20].

78

Pro vyjádření vlastního názoru byly osloveny i osoby zainteresované v různých spotřebitelských asociacích. Daniel Hůle, vedoucí programu Kariérní a pracovní poradenství nadace Člověk v tísni: "Předkládaný zákon o úvěru pro spotřebitele přináší revoluci do nebankovních půjček. V základních konturách jde po mnoha letech vůbec o první rozumný návrh regulace tohoto složitého trhu, kterým spotřebitelské úvěry jsou. … Nicméně zůstává několik oblastí, které je nezbytné změnit, aby regulace zafungovala a aby to vedlo ke snížení objemu neférových, predátorských úvěrů na českém trhu.“ (ČTK, Postavení dlužníků zlepší nový zákon, Právo: Nezávislé noviny, 3. 12. 2015) Dále například v rozhovoru 2. prosince 2015 uvedl, že zákon sice obsahuje mnoho sankcí pro licencované subjekty, ale chybí mu postihy pro subjekty bez licence, kteří přesto budou poskytovat spotřebitelské úvěry. Tito podnikatelé sice nebudou moci půjčovat na úrok, ale to jednoduše povede k vytvoření nového modelu, že firmy např. sepíší smlouvu na 100 tisíc korun a reálně poskytnou žadateli jen 70 tisíc korun. Tímto krokem naalokují zisk z konce transakce na její začátek a stále budou mít vymahatelnou smluvně podepsanou stoprocentní částku.109 David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni: „Nová právní úprava mění chaos na civilizované podnikání. Vydělat na ní mohou hlavně klienti a féroví poskytovatelé půjček, většinou sdružení v profesních asociacích a řídící se etickými závazky. Stěžejní je ale zodpovědný přístup obou účastníků smluvního vztahu: dlužníka i věřitele. … Za převratnou změnu považuji státní dozor nad dodržováním zákona nebankovními poskytovateli úvěrů.“ (MAŠEK, F., Novela zákona o úvěru pro spotřebitele změní chaos na civilizované podnikání, Hospodářské noviny, 1. 12. 2015) Možnost vyjádření k nové české právní úpravě úvěrového trhu získala i Evropská centrální banka, která obdržela 6. října 2015 žádost o stanovisko od Ministerstva financí České republiky. Hlavním tématem bylo především svěření dozoru celého trhu úvěrů pro spotřebitele do pravomocí české centrální banky. Evropská centrální banka si je vědoma, že mezi překladatelem zákona a Českou národní bankou panuje nesoulad ohledně budoucího výkonu dohledu, ale zároveň věří v odstranění tohoto rozporu na vnitrostátní úrovni s náležitým ohledem na zásadu nezávislosti centrální banky. Současně má za to, že nové poslání ČNB spočívající v dohledu nad nebankovními poskytovateli a zprostředkovateli doplňuje stávající funkce bankovního dohledu v oblasti spotřebitelských úvěrů a lze je tak považovat za úkol centrálního bankovnictví. Nesmí však dojít k ohrožení nezávislosti ČNB, ani k rozšíření obav týkajících se provozního rizika a rizika dobré pověsti. Je třeba také zajistit, aby centrální banka měla dostatečné personální a materiální zdroje k plnění nových pravomocí, aniž by byla dotčena její schopnost provádět hlavní úkoly centrální bankovnictví, úkoly související s Evropským systémem centrálních bank a úkoly v oblasti obezřetnostního dohledu. V případě nedostatečných prostředků nebo nepřiměřeného zatížení by měla ČNB mít možnost vznést námitky proti svěření těchto nových úkolů právě z důvodu finanční nezávislosti.110 HŮLE, Daniel. Interview. In: Ekonomika ČT 24. TV. ČT 24, 2. 12. 2015, 21:00. Stanovisko Evropské centrální banky ze dne 9. prosince 2015 k úvěru pro spotřebitele (CON/2015/54) [online]. [cit. 2015-12-20]. 109 110

79

3.4 Budoucí vývoj Úvěrový trh čekají v příštím roce i v následujících letech velké změny a inovace založené na nových legislativních pravidlech a ustanoveních. Budoucí právní úprava sice ještě není schválená a účinná, ale Evropská unie ukládá její povinnou transpozici do 21. března 2016. Protože je zákon o úvěru pro spotřebitele skoro na začátku celého legislativního procesu, může ještě dojít k obměně některých jeho pasáží. Nicméně již v tuto chvíli je zřejmé, že bude mít výrazný vliv na podnikání v oblasti spotřebitelských a hypotečních úvěrů. Změny postihnou informační systémy bankovních i nebankovních subjektů a také marketingovou i smluvní dokumentaci. Veškeré novinky by však měly vést především k větší bezpečnosti, transparentnosti a zjednodušení úvěrového procesu pro spotřebitele. V první řadě by mělo dojít k radikálnímu snížení počtu poskytovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů. Sice nějakou dobu potrvá, než Česká národní banka dokončí proces licencování, ale na jeho konci se snad dočkáme kýženého výsledku v podobě vymýcení predátorských firem a jejich nekalých či na hraně podvodu se pohybujících praktik. Nově vytvořený registr také přinese větší zpřehlednění celého trhu a jistotu působení pouze kvalifikovaných odborníků a finančních institucí. Díky zrušení limitů pro poskytování úvěrů zmizí z trhu nabídky, jež zní velmi lákavě a na které obvykle slyší lidé v tíživé finanční situaci a po odmítnutí jejich žádosti bankou. Takovými produkty jsou různé Minutové či Rychlé půjčky, XS půjčky, Japonské či Finské půjčky, SMS půjčky, Půjčky bez registru a další. Česká ekonomika zažívající ekonomický růst probouzí v občanech větší důvěru ve finanční trh, a proto si myslím, že se v příštích letech zvýší objem poskytovaných spotřebitelských úvěrů. Jednou z motivací budou také nové prvky ochrany spotřebitele přicházející s budoucí právní úpravou. Finanční společnosti budou chtít vyniknout na poli konkurence a budou nabízet různé produktové inovace a bonusy, kterými nalákají potenciální klienty na půjčování svých finančních prostředků. Takovými nabídkami jsou nyní například půjčky od půlky bez úroků nebo různé odměny za řádné splácení úvěru. Do budoucna se jistě setkáme s dalšími podobnými výhodami, které ale obvykle bývají podmíněny splněním určitých požadavků. V blízkých letech se jistě můžeme dočkat i zapojení více moderních technologií do různých fází úvěrového procesu. Nejnovější internetové služby, mobilní aplikace, platby a online žádosti mohou být nápomocné k rychlejšímu vyřízení úvěru a následné jednodušší správě vypůjčených prostředků.

80

4 DOPORUČENÍ A STANOVISKA Při zpracovávání této práce a získávání všech informací a podkladů jsem zjistila, že zřídit si spotřebitelský úvěr v dnešní době je velmi snadné. Stačí k tomu dva doklady totožnosti (občanský průkaz či jiný platný oficiální doklad – cestovní pas, řidičský průkaz, rodný list nebo dokonce i zbrojní průkaz), údaje o pravidelných příjmech (potvrzení od zaměstnavatele, výpis z daňového přiznání za poslední zdaňovací období, nebo i kopie výplatních pásek za poslední dva kalendářní měsíce apod.) a v neposlední řadě vlastnictví bankovního účtu. Pokud se zřizuje účelový úvěr, budou potřeba i další doklady, jako např. kupní smlouvy, faktury, objednávky apod. O peníze lze požádat osobně, telefonicky nebo přes internet. Po vyplnění žádosti specifickými údaji, jako jsou výše úvěru, typ úvěru, délka splácení atd., a po prozkoumání schopnosti spotřebitele splácet dluhy se podepíše smlouva a klient dostane přidělené finanční prostředky. Následně pravidelně a pečlivě platí všechny splátky, dokud není splacena celá jistina včetně všech úroků. Tohle je však popis ideálního průběhu úvěrového procesu, který ale vždy nemá takto hladký průběh. V následující kapitole se podíváme na základní momenty, které mohou v životě potkat kteréhokoli člověka. V každém tomto životním okamžiku je vhodné se zamyslet a pro sebe si zodpovědět některé klíčové otázky. Proto se pokusím z vlastního subjektivního pohledu zformulovat rady a doporučení, které by mohly pomoci spotřebitelům i dlužníkům během jednotlivých fází úvěrového procesu. Potřeba peněz Potřebujete peníze urgentně rychle? Opravdu si musíte půjčit? Nebylo by vhodnější nějakou dobu počkat a na danou věc nebo službu si našetřit? Je úvěr ta nejlepší varianta řešení vašeho problému? Můžete si jej dovolit? Budete schopni ho splácet? Výše byly uvedeny některé z hlavních otázek, které by si měl každý spotřebitel položit před tím, než si zažádá o nějaký úvěr. Pokud na všechny otázky dostane kladnou odpověď, tak má první krok úspěšně za sebou. Dále již následují konkrétní podrobnosti, které mu pomohou ujasnit si své potřeby. Jedním z důležitých pravidel úvěrování je, že peníze si nepůjčujte na koupi zbytečností. Vždy je dobré si dopředu rozmyslet, zda daný produkt nebo službu, na který si chcete půjčit, opravdu potřebujete teď hned. Cizí peněžní prostředky je vhodné použít pouze na řešení urgentních situací popř. koupi nebo opravu nutných věcí, jako je např. vybavení domácností (kotel, bojler, lednička), lidské zdraví (léky, lékařské zákroky) atd. Na druhou stranu existuje skupina produktů, které nejsou natolik nezbytné, aby bylo třeba si na ně za každou cenu brát úvěr – dovolená, elektronika, dárky na Vánoce atd. U takových půjček zpravidla převyšuje délka splácení úvěru životnost či funkčnost financované věci, což není dobře. Právě dalším z podstatných pravidel půjčování je, že koupená věc na dluh by vám měla vydržet déle než samotná doba splátek. Proto není moudré pořizovat si například týdenní dovolenou a poté ji celý rok splácet. Dalším mým doporučeným postupem je prozkoumání všech alternativ řešení dané finanční situace. Ne nadarmo se dá známé rčení přetransformovat do podoby „půjčka je dobrý sluha, ale zlý pán.“ Někdy je možné získat peněžní prostředky od jiného subjektu, než je banka či finanční instituce. Někteří lidé volí například variantu žádosti o peněžní injekci u ostatních členů rodiny, přátel, známých či dokonce zaměstnavatele. Přesto nejčastěji oslovují banky. 81

Osobně jsem zastáncem nezadlužování. Raději si na nějakou věc našetřím peníze a následně si ji koupím s lepším pocitem, neboť to je za mé vlastní peněžní prostředky. Na druhou stranu chápu, že jsou v životě okamžiky, kdy se tento proces bohužel aplikovat nedá. Proto při výběru správného úvěru mohou být užitečná následující doporučení. Výběr správného úvěru  Ujasněte si požadované parametry úvěru – Na začátek je třeba si vytyčit základní podmínky, na jejichž základě budete hledat ideální finanční produkt ušitý právě na míru vašim požadavkům. Soustřeďte se zejména na takové charakteristiky, jako jsou: důvod či účelovost půjčky, celková výše úvěru, dále jeho cena, splatnost, četnost a výše splátek atd. Následně je vhodné provést si průzkum trhu a zjistit přehled a dostupnost jednotlivých finančních nabídek.  Půjčujte si jen u prověřených společností – Oslovte raději kvalitní a solidní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, o kterých jste slyšeli pozitivní recenze nebo s nimiž již máte zkušenost prostřednictvím jiných finančních produktů. Je třeba si uvědomit, že nabídky od lichvářů či neznámých společností nejsou tím nejbezpečnějším řešením, spíše naopak. Pokud však např. známá banka neschválí fyzické osobě úvěr, signalizuje to problém s její bonitou a schopností splácet. Žadatel by se měl zamyslet nad svou ekonomickou situací, neboť finanční instituce zamítnutím žádosti o úvěr nechrání pouze sebe, ale také samotného spotřebitele. Neměl by se proto následně vrhat do náruče nepoctivých poskytovatelů, kteří dopředu doufají, že dlužník nebude schopen pravidelně splácet, a oni tak budou bohatnout na sankcích a dalších poplatcích.  Porovnejte více nabídek – Kromě bezpečnosti poskytovatelů úvěrů upřete svou pozornost i na další parametry vhodné pro srovnávání. Zásadní chybou je volba úvěru pouze podle nejnižší nabídky úrokové sazby. Samozřejmě se musí zvažovat i ostatní poplatky. Vedle roční procentní sazby nákladů a celkové částky, která musí být zaplacena, není na škodu hledat i nějakou přidanou hodnotu, kterou s daným produktem dostanete. Může se jednat o nějakou doplňkovou službu, právní poradenství či specifické nastavení samotného úvěru atd. Důležité je porovnat i chování úvěrových společností v případě opoždění plateb, které může při existenci problémů sehrát důležitou roli. Některé webové stránky nabízí vytvořené online kalkulačky, které se tváří velmi nápomocně. Otázkou je, zda běžný spotřebitel dosáhne na uvedené podmínky, nebo se jedná jen o smyšlený a lákající reklamní tah. Nejpřesnější údaje se dají rozhodně sehnat na pobočce a na základě osobní schůzky. Díky kvalitní analýze a komparaci půjček lze leckdy ušetřit i tisíce korun.  Pečlivě si pročtěte všechny smluvní podmínky – I když jsou úvěrové podmínky velmi obsáhlé a napsané malý písmem, nesmí docházet k jejich podceňování. Seznamte se pečlivě se všemi ustanoveními, aby nedošlo v budoucnosti možnému nedorozumění.  Ptejte se – Pokud postrádáte nějakou pro vás důležitou informaci nebo něčemu nerozumíte, nechte si vše ještě jednou vysvětlit – v žádném případě nepodepisujte nic, čemu nerozumíte.  Neunáhlujte se – Nenechte se tlačit do podpisu smlouvy, vše si pečlivě rozmyslete a ujistěte se, že jste si opravdu vybrali ten nejvýhodnější úvěr. Této problematice se věnuje také kampaň „Podepsat můžeš, přečíst musíš!“. 82

 Od smlouvy můžete odstoupit do 14 dnů – Nezapomeňte, že od uzavřené smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, můžete odstoupit bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne jejího uzavření. Pokud tedy dospějete k názoru, že daná půjčka pro vás není nejvýhodnějším produktem, neprodleně zašlete písemné odstoupení, nejpozději však v poslední den lhůty. Jak se chránit před dluhovou pastí Na otázku „Jak se nezadlužit?“ existuje velmi logická odpověď, kterou by snadno interpretoval každý laik: „Neberte si žádnou půjčku ani úvěr, pokud to není nezbytně nutné.“ Na druhou stranu si musíme přiznat, že pokud člověk nevyhraje v loterii nebo mu nespadne bohaté dědictví do klína, existují v životě okamžiky, při kterých potřebujeme větší finanční obnos, na který bychom jinak šetřili velmi dlouhé období. Typickými příklady je pořízení vlastního bydlení, koupě automobilu atd. U každého půjčování je ale třeba dodržovat určitá pravidla. Nejlepší ochranou proti dluhové pasti je především prevence případné platební neschopnosti:  Mějte přehled o svých měsíčních příjmech a výdajích – Ještě nejlépe před podáním žádosti o úvěr by si měl spotřebitel porovnat výše svých měsíčních příjmů a výdajů, aby si ujasnil, jakou částku mu umožňuje rodinný rozpočet vyčlenit na splácení úvěru. Zároveň je možné z přehledu zjistit, zdali zbytečně neutrácí za zbytečnosti a na jakých položkách by se dalo do budoucna ušetřit.  Buďte dostatečně informovaní – Mějte přehled o všech podmínkách sjednaných ve vaší úvěrové smlouvě. Zejména se soustřeďte na termíny plateb a na následky jejich porušení.  Plaťte včas – Nejlepší cestou je zřízení trvalého příkazu na sjednaný bankovní účet, nejlépe tři dny před termínem splatnosti. Nemusíte tak na splátky myslet a budou se vám posílat automaticky. Pokud se dlužník opozdí s platbou nebo přestane splácet svoji půjčku úplně, začne si věřitel uplatňovat sankční pokuty, úroky z prodlení a další všemožné poplatky. V pozdějším případě může dojít k realizaci zástavního práva nebo ručení.  Uschovejte si všechny dokumenty – Uložte se veškerou smluvní i ostatní dokumentaci na bezpečné místo, abyste je měli rychle k dispozici v případě potřeby. To se bude hodit například při sporu s věřitelem, refinancování či konsolidaci úvěru, zřízení doplňkové služby atd.  Myslete na zadní vrátka – Nejen v případě půjčky, ale kdykoliv během života je vhodné mít k dispozici finanční rezervu. Odborníci se shodují na výši dvou až tří měsíčních výdajů domácnosti, já osobně bych se přiklonila k částce odpovídající součtu příjmů za čtyři až šest kalendářních měsíců. Pro získání rezervy je důležitá pevná vůle, pravidelné spoření a zřízení vhodných spořících produktů.  Pojistěte se proti neschopnosti splácet – Jednou z využívaných a doporučovaných variant je zřízení pojištění schopnosti splácet. Pokud si člověk bere úvěr, měl by právě myslet na rizika, která mohou ovlivnit jeho platební možnosti. Toto pojištění obvykle kryje důsledky nenadálých životních situací, jako je smrt, invalidita, ale také i nezaviněná ztráta zaměstnání nebo snížení příjmu z důvodu úrazu nebo nemoci. Je však důležité si pečlivě zkontrolovat, jaká pojistná rizika jsou do smlouvy zahrnuta a jakou maximální dobu může být vypláceno pojistné plnění v případě vzniku pojistné události. 83

Problémy se splácením úvěru Co dělat, když nestíháte platit přislíbené splátky vašeho úvěru? Je jasné, že do finančních problémů se může dostat každý. Otázkou je, jak se jich co nejrychleji a nejefektivněji zbavit.  Kontaktujte neprodleně svého věřitele – Situaci je potřeba ihned řešit, proto je nutné se ihned spojit s danou finanční institucí, vyložit jí nastalou situaci a snažit se najít nejschůdnější a přípustné řešení pro obě smluvní strany. Proto neignorujte přijaté upomínky a výzvy k úhradě a neprodleně kontaktujte poskytovatele úvěru, nejlépe ještě před tím, než se zpozdíte se splátkou v běžném termínu splatnosti. Ihned na začátku spolupráce si ještě zkontrolujte, zdali máte k dispozici všechny kontaktní údaje na svého věřitele, jež budete právě v takových situacích jistě potřebovat. Bude se jednat o telefonní čísla, emailové adresy nebo speciální linky zřízené právě za tímto účelem. V některých případech je vhodné zvolit osobní schůzku.  Hledejte pomoc sami u sebe – V počátku problémů se zkuste zaměřit sami na sebe, zda není možné snížit nebo odstranit některé vaše výdaje. Takovou cestou může být například nakupování potravin za levnější cenu, doprava městskou hromadnou dopravou či na kole místo automobilu, zrušení paušálních poplatků (satelit, mobil), omezení spotřeby energií atd. Pokud to nestačí, najděte si alespoň dočasný přivýdělek, který pomůže překlenout nepříznivé období. V nejhorším případě popřemýšlejte o prodeji věcí, které nezbytně nepotřebujete.  Nepůjčujte si na splácení starých dluhů – Někteří lidé se domnívají, že místo dohody s poskytovatelem vyřeší své problémy novou půjčkou. Tento přístup výrazně nedoporučuji, neboť se můžete snadno a zbytečně dostat do dluhové spirály, ze které se velmi těžko uniká.  Přebírejte si poštu – I když se na první pohled zdá tato rada jako velmi banální, ve skutečnosti může odvrátit propad do dluhového labyrintu. Proto si ověřte, zda jste všude uvedli správnou doručovací adresu, nebo jste v minulosti informovali věřitele o všech jejích změnách, a pravidelně kontrolujte příjem zásilek. Jedna zapomenutá upomínka může velmi rychle roztočit kolotoč dluhů. Pokud hodně cestujete nebo nesetrváváte dlouhodobě na jednom místě, zvažte možnost zřízení datové schránky.  Nechte si poradit od odborníků – Pokud je vaším věřitelem banka, většinou dojde k individuálnímu posouzení vaší situace a nalezení nejoptimálnějšího východiska. Velmi důležité je však férové jednání obou stran. Obraťte i na specializovaná spotřebitelská sdružení a neziskové organizace, které se věnují poradenství a řešení finančních problémů.  Pozor na „falešné“ firmy – Vyhněte se rádoby oddlužovacím společnostem, které marně slibují pomoc, ale spíše se na tíživé situaci dlužníka chtějí ještě více přiživit. Pokud si nejste jisti, raději si zjistěte více informací o daném subjektu, nebo v lepším případě se obraťte na úvěrové poradny a spotřebitelské asociace, které většinou nabízejí bezplatné služby. Někteří poskytovatelé úvěrů mohou jako jednu z možností řešení nabídnout odložení plateb do doby, než se spotřebitel vzpamatuje z platebních problémů. Většinou ale nejsou zastaveny všechny finanční toky, dlužník musí hradit alespoň úroky z poskytnutého úvěru. Takovéto splátkové prázdniny ale nejsou standardní službou, záleží pouze na vstřícnosti samotného věřitele. Další variantou je dočasné snížení 84

měsíčních splátek nebo jiná úprava splátkového kalendáře. Také se můžete uchýlit k refinancování úvěru neboli splacení původního úvěru úvěrem jiným, s výhodnější sazbou. Pokud máte více půjček naráz, lze sloučit vše do jedné v rámci konsolidace. Její výhodou je především větší přehlednost, nižší splátky a časová úspora. Na druhou stranu se prodlužuje doba splácení, čímž se obvykle zvyšuje výsledná částka. Rozhodně podnikněte nějaké kroky ke své finanční záchraně. Nečekejte, že se situace vyřeší sama. Nejhorší je nic nedělat a nechat své dluhy pořádně „vyhnít“. Ve víru dluhů Pokud se zanedbají veškeré preventivní postupy a podcení se včasné řešení problémů, pak obvykle přichází prudký propad na dluhové dno, do kterého dlužníka zašlapávají činnosti a soustavné poplatky věřitelů, exekutorů, právníků, rozhodců, insolvenčních správců a dalších subjektů. Takový chronický dlužník má možnost podat návrh na osobní bankrot a upsat se tak pětiletému maratonu odříkání a nekompromisního plnění ustanovených povinností. Z důvodu narůstajícího počtu vícenásobných dlužníků Ministerstvo spravedlnosti uvažuje do budoucna provést nějaké změny týkající se usnadnění osobních bankrotů pro vyhraněný typ osob. Z uvedených náznaků se domnívám, že jakákoliv „dluhová amnestie“ se jistě nebude zamlouvat věřitelům. Doporučení věřitelům Ráda bych zde shrnula některé procesy, které by měl každý věřitel během úvěrového procesu dodržovat. Předpokládám, že solidní společnosti všechna tato opatření splňují, avšak některé subjekty mohou záměrně některé kroky vynechávat, aby si ušetřily práci a zjednodušily si průběh celého postupu. Hlavním bodem je tedy čestné jednání. Následně by měl každý poskytovatel spotřebitelských úvěrů předat všem žadatelům co nejobsáhlejší a nepřesnější informace, aby si mohli všechny produkty pohodlně srovnat a vybrat si ten nejvýhodnější. Dále je třeba důkladně prověřit bonitu potenciálních klientů. Poskytnutím úvěru se finanční instituce vystavuje riziku, že dlužník nebude splátky úvěru hradit včas nebo dokonce úvěr neuhradí vůbec. Proto musí podrobně prozkoumat přijaté podklady od fyzické osoby a ověřit, zda předložené údaje jsou úplné a pravdivé. Zejména musí být důkladně posouzeny příjmy a výdaje každého žadatele. Úvěrovým věřitelům bych doporučila i členství v některém z úvěrových registrů, které také napomáhají identifikovat velikosti podstupovaného rizika. Po vyplacení slíbených finančních prostředků by nemělo být podceňováno ani průběžné monitorování úvěrového rizika. Určitý kontakt věřitele s dlužníkem, byť i jen vzdálený, umožňuje mít neustálý přehled nad celou situací. V případě problému se hodí vlastnit nějaký specifický kontakt, ať již telefonní číslo nebo emailovou adresu, který bude poskytovat plnohodnotný zákaznický servis všem klientům. Tyto linky by měl obsluhovat maximálně kvalifikovaný personál, znalý všech zákonných i interních opatření a pravidel asertivity. V souvislosti s budoucí právní úpravou bych doporučila všem poskytovatelům a zprostředkovatelům spotřebitelských úvěrů, aby se pečlivě seznámili se všemi ustanoveními zákona a mohli tak být plně připraveni na přicházející změny. Zejména nebankovní společnosti se musí soustředit na nové povinnosti a především na stanovené termíny a lhůty. V každé společnosti by mělo právní oddělení nebo pověřená osoba prostudovat a vypracovat plán implementace jednotlivých právních norem do 85

reklamní i smluvní dokumentace. Jejich základem musí být přehlednost a srozumitelnost pro budoucí klienty. Zároveň nesmí být opomenuty jednotlivé požadavky pro podání žádosti k získání licence od České národní banky. Ve skutečnosti se ještě jedná o běh na dlouhou trať, ale i tak je vhodné sledovat celý legislativní proces a začít včas jednat. Shrnutí Spotřebitelský úvěr považuji za velmi užitečný nástroj pro řešení finanční problémů, avšak jen v určitých situacích a za jistých předpokladů, které byly uvedeny v textu této práce. Jednou z podstatných výhod tohoto produktu je jeho snadná dostupnost. Jedná se o jednoduché a rychlé řešení osobních potřeb spotřebitele obvykle bez nutnosti dlouhého čekání na peněžní prostředky. Technicky zdatný jedinec si také může všechny informace zjistit na internetu a po splnění zadaných podmínek si žádost zaslat i online z pohodlí domova. Ve většině případů se dá individuálně navolit výše úvěru, částka jednotlivých splátek a jejich četnost i celková doba splácení. Získané prostředky lze použít k libovolnému účelu, dle individuálních potřeb žadatele. Se spotřebitelským úvěrem se ale pojí i určité nevýhody. Jednou z nich jsou vyšší úrokové sazby a roční procentní sazby nákladů, které znamenají, že dlužník nakonec zaplatí podstatně vyšší částku, než kterou si na počátku vypůjčil. Při vyšších obnosech je nutnost zajištění nebo ručení. Při snížené platební schopnosti spotřebitele, např. z důvodu ztráty zaměstnání či jiné náhlé životní situaci, se objevují vysoké sankce a pokuty při neplnění splátkového kalendáře. Spotřebitelský úvěr tedy umí být velmi šikovným pomocníkem, ale může člověka přivést i do nepěkných dluhů. Vše záleží na přístupu k půjčce a zodpovědnosti. Pokud si chcete sjednat úvěr, musíte být maximálně informováni a připraveni vytěžit co nejvíce pozitivních věcí, a zároveň nesmíte podcenit nic, co by vás mohlo dostat do ještě větších finančních problémů.

86

ZÁVĚR Spotřebitelský úvěr je velmi rozmanitý produkt, který díky svým variacím a druhům zaujímá významné postavení na finančním trhu v České republice. Přestože jeho právní úprava vznikla až na počátku tohoto tisíciletí, došlo od té doby k jeho velkému posunu ve vývoji. Z malého množství firem se trh rozrostl na více než šedesát tisíc subjektů, působících převážně na nebankovním trhu. Dozorový orgán pro tuto oblast, Česká obchodní inspekce, nemá dlouhodobě dostatečné kapacity pro výkon co nejefektivnější dohledové činnosti. Naopak bankovní trh pod kontrolou České národní banky je sice střežen přísnějšími pravidly obezřetnosti, ale na druhou stranu vykazuje příznivější výsledky. Aktuálně se na trhu spotřebitelských úvěrů pohybují různé typy poskytovatelů a zprostředkovatelů tohoto finančního produktu. Jednou skupinou jsou bezpečné a zodpovědné společnosti, které půjčují peněžní prostředky s vírou, že jim budou vráceny ve formě pravidelných splátek. Tyto subjekty tak inkasují zisk pouze v podobě transparentně definovaného úvěru. Na opačné straně spektra se naopak pohybují úvěroví predátoři, kteří poskytují peníze již s očekáváním, že spotřebitel nebude schopen dostát včas a plně svým závazkům. Toto jednání jim přináší zisk, neboť bohatnou právě na sankcích, úrocích z prodlení a dalších poplatcích. Tito poskytovatelé vydělávají na lidském neštěstí a každý rozumný spotřebitel by se jim měl velkým obloukem vyhnout, jinak je velká šance, že se dostane do obrovské dluhové propasti. Velké procento těchto predátorů se v poslední době přesunulo do segmentu mikroúvěrů, který aktuálně nabývá na popularitě. Vedle těchto produktů roste na trhu také význam konsolidací a refinancování. Dále lze pozorovat pozvolný nástup nekonvenčních úvěrů typu peer-to-peer apod. K rozvoji došlo mimo jiné i v oblasti ochrany spotřebitele na trhu spotřebitelských úvěrů. Zpřísnily se některé povinnosti (např. informační, odpovědné úvěrování), více se postihují nekalé obchodní praktiky. Vedle toho přibyla i práva, např. na odstoupení od smlouvy nebo na předčasné splacení úvěru. Klade se též větší důraz na finanční gramotnost českého obyvatelstva. Kupříkladu je neustále nutné vysvětlovat spotřebitelům rozdíl mezi úrokovou sazbou a roční procentní sazbou nákladů. Některé půjčky na trhu mohou například slibovat garanci nejnižší úrokové sazby na trhu, nebo nižší hodnoty než je bankovní průměr. Nezkušený spotřebitel by se jistě ihned nechal zlákat touto nabídkou. Naopak zběhlý spotřebitel by si prověřil i výši celkových nákladů a tomu odpovídající roční procentní sazbu nákladů. Většina takto na první pohled výhodně znějících nabídek má v sobě zakomponované určité podmínky, jejichž splnění obvykle nedodrží všichni spotřebitelé. Velmi chytrým obchodním tahem jsou například půjčky, u kterých budou při řádném splácení odpuštěny nějaké úroky. Tyto akční podmínky osloví řadu osob k uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Na splnění předepsaných požadavků ale nedosáhnou všichni klienti a věřitel bude těžit ze smluv s podstatně vyšším sjednaným úrokem. Na reklamních materiálech jsou také uvedeny hodnoty sazeb po uplatnění akční slevy, ale již nikoliv údaje o úvěru bez jakýchkoliv výhod. I toto je důkazem, že každý spotřebitel musí být ostražitý a důkladný při čtení smluvních podmínek. Při analýze trhu spotřebitelských úvěrů v České republice jsem z dostupných dat zjistila, že objem úvěrů se výrazně odvíjí od stavu domácí ekonomiky. Toto tvrzení bylo podloženo několika názornými výstupy, které potvrdily, že velký vliv měly především 87

dopady finanční krize, zejména po roce 2009. Projevilo se to v objemech stálých i nových obchodů, ve vývoji podílu úvěrů v selhání i v tempu zadlužování domácností. Za poslední desetiletí došlo také ke snížení podílu spotřebitelských úvěrů na celkových bankovních úvěrech domácností, neboť většinovou část stále více zaujímají rychle objemově narůstající úvěry na bydlení, zastoupené hlavně hypotečními úvěry. Oproti objemům spotřebitelských úvěrů neustále roste zadluženost českých domácností, i přes mírné zbrždění její dynamiky. Dle dostupných dat dosahují výsledné hodnoty téměř dvou bilionů korun, což představuje téměř třetinový podíl na celkové velikosti naší ekonomiky. Pokud však tento výstup srovnáme v mezinárodním měřítku, vychází relativní úroveň zadluženosti naší země vůči HDP jako velmi nízká. Česká republika je i přes některé negativní zkušenosti řazena mezi nejméně zadlužené členské státy Evropské unie. Kromě vnitrostátních změn a iniciativ se do české právního řádu promítají i ustanovení vytvořená orgány EU. Jedním z posledních počinů je tzv. Směrnice MCD, publikovaná v únoru 2014. Od poloviny loňského roku pracovalo Ministerstvo financí ČR na přípravách předcházejících tvorbě nového zákona, který by obsáhnul znění tohoto evropského právního dokumentu týkajícího se harmonizované úpravy evropského úvěrového trhu. S transpozicí Směrnice do našeho právního prostředí se ale příliš nespěchalo, a tak se předložený zákon objevuje až nyní, v samotném závěru evropské dvouleté lhůty, což vzhledem k rozsahu změn přináší velmi malý časový prostor pro projednávání a následnou implementaci u dotčených subjektů. Termín pro transpozici byl stanoven na 21. březen 2016, což se při délce projednávání v Poslanecké sněmovně zdá jako nesnadno splnitelné. Předkladatelé nového zákona však věří, že jeho schválení proběhne bez větších průtahů a vše se stihne v řádném termínu. Dnešní legislativa upravuje úvěry od částky 5 tisíc do 1,88 milionu korun. Nově se bude zákon se svými přísnějšími pravidly vztahovat na všechny produkty i subjekty půjčující peněžní prostředky v libovolné výši, bez ohledu na účel jejich použití. Dojde tak k eliminaci osob, které poskytují tzv. mikropůjčky bez prověření schopnosti žadatele splácet dluhy a účtují si vysoké sankce za nesplácení úvěrů. Tyto firmy využívají lidské nevědomostí, čímž dostávají své klienty do dluhových pastí. Tento hlavní problém současného segmentu úvěrů má vyřešit právě nová právní úprava. Největší změny dopadají na nebankovní sektor spotřebitelských úvěrů. Kdo bude chtít příští rok půjčovat peníze, bude povinně vlastnit počáteční kapitál alespoň ve výši 20 milionů korun a zároveň i licenci od České národní banky. Prodejci úvěrů budou muset také disponovat dostatečnou odborností, kterou bude představovat maturita a složení odborné zkoušky u pověřeného subjektu s příslušnou akreditací. Tuto nově zřízenou povinnosti kvalifikace bude nutné po pěti letech obnovovat z důvodu průběžného prověření znalostí o aktuální situaci a vývoji na finančním trhu. Úroveň odbornosti poskytovatelů a zprostředkovatelů tak bude stejná jak pro bankovní, tak pro nebankovní prodej úvěrů. Přestože se někteří poskytovatelé obávají, že přijdou o některé své obchodní zástupce, přináší toto ustanovení spíše pozitivní přínos v podobě zvýšení kredibility osob poskytujících tyto služby a tím i posílení celkové důvěry zákazníků k finančnímu trhu jako celku. Kontroly nad celým trhem se ujme centrální banka, která v rámci spotřebitelských úvěru dozorovala dosud pouze bankovní úvěrové instituce. Převezme tak pravomoci od České obchodní inspekce aktuálně dohlížející na všechny nebankovní subjekty. Celý dozor má za cíl větší efektivnost celého procesu, jež bude podpořena významným snížením počtu poskytovatelů úvěrů díky novým přísnějším kapitálovým požadavkům. 88

Nový zákon doplňují i další důležitá ustanovení jako například důkladnější posuzování schopnosti klienta splácet úvěr, lhůta na rozmyšlenou, dřívější splacení hypotéky zdarma, větší ochrana před pádem do dluhové pasti apod. Novinkou jsou také méně přísné sankce v případě neplacení závazků. Věřitel má nyní v případě prodlení spotřebitele právo na smluvní úrok, přirážku v podobě úroku z prodlení, náklady spojené s vymáháním a navíc smluvní pokutu. Posledním jmenovaná složka by spíše měla sloužit jako odstrašující hrozba, než jako jeden z hlavních a nepřiměřených zdrojů zisku věřitelů. V současné době tyto sankční poplatky dosahují vysokých hodnot, někdy i několikanásobně převyšují výši jistiny. Aby již tyto smluvní pokuty nebyly likvidačním nástrojem posílajícím spotřebitele do dluhových pastí, mělo by od příštího roku platit ustanovení omezující maximální výši plateb souvisejících s prodlením spotřebitele. Menší tresty za nesplácení Vedle nových ustanovení se do připravovaného zákona promítly i paragrafová znění z předchozí právní úpravy, např. stanovení výše roční procentní sazby nákladů, zákaz předražených telefonních linek, pravidla pro správné zajištění úvěru, právo na odstoupení od smlouvy atd. Kladný přínos bude i nadále přinášet povinnost náležitého vysvětlení poskytnutí předsmluvních informací směrem od věřitelů ke spotřebitelům. Tento výklad musí být stále individualizovaný a vždy přizpůsobený aktuálním potřebám a situaci klienta. Zohlednění přichází také s odkazem na vzdělání, vstupní znalosti a rozumové schopnosti fyzické osoby, podle kterých se následně liší hloubka, obsah a rozsah konkrétní interpretace všech povinných informací. Od příštího roku by tak měli být lidé více chráněni před úvěrovými predátory parazitujícími na lidském neštěstí. Zákon by měl vymýtit nepoctivce a jasně stanovit pravidla pro všechny, kdo chtějí půjčovat spotřebitelům peníze. Kvalitní právní úprava je však pouze prvním krokem pro úspěšný průchod celým úvěrovým procesem. Ihned na začátku by si měl spotřebitel seřadit své preference a uvědomit si, zdali úvěr opravdu potřebuje a pokud ano, jestli bude schopen ho splácet. V některých případech je přeci jen vhodnější se neukvapovat a raději si na vysněné zboží či službu našetřit z vlastních dostupných prostředků. Člověk je sice ochuzen o okamžitý moment uspokojení svých potřeb, ale to čekání nakonec přináší své ovoce. Pokud je však potřeba peněžních prostředků opravdu urgentní a důvod úvěru má dostatečnou délku funkčnosti a životnosti, přistupuje se následně k výběru konkrétního a nejvýhodnějšího úvěru. Pokud chce spotřebitel produkt ušitý přímo na míru jeho požadavkům, měl by si nejprve ujasnit, co vlastně očekává: celkovou výši úvěru, jeho cenu, maximální sazbu, velikost splátky apod. Pokud všechny tyto parametry má vnitřně nastaveny, může oslovit vybrané kvalitní a solidní poskytovatele spotřebitelských úvěrů a předvést jim všechny svoje požadavky společně s kompletními a pravdivými údaji o své osobě. U každé obdržené nabídky by se měl následně seznámit se všemi smluvními podmínkami a v případě potřeby si nechat dovysvětlit vybrané pasáže. Vedle ceny, výše splátek atd. by se jedna z hlavních koncentrací měla soustředit na postihy při nedodržení platebních termínů či jiné sankce za porušení jiného smluvního ujednání. Po podepsání smlouvy a získání peněžních prostředků nastává období splátek. Ideálně by byl každý úvěr včas a úplně splacen a žádný dlužník by se neutopil ve svých dluzích. Jenže ne vždy se podaří tento stav dodržet. Základní ochranou před dluhovou pastí je především prevence platební neschopnosti, kterou lze posilovat hned několika způsoby: nastavením pravidelných plateb v základním intervalu vždy pár dní před termínem splatnosti, tvorbou dostatečné finanční rezervy pro nenadále životní situace, zřízením pojištění, maximální informovaností a úschovou všech potřebných dokumentů atd. 89

Pokud se i přesto dostaví platební problémy, nezbývá nic jiného, než okamžitě kontaktovat svého věřitele, vysvětlit mu nastalou situaci a pokusit se s ním domluvit na neschůdnějším řešení vzniklých potíží. Lze provést i další kroky, které by spotřebitele co nejrychleji a nejefektivněji zbavily jeho finančního trápení. Podstatným jevem je podniknutí jakýchkoli kroků k finanční záchraně. Není radno utíkat před odpovědností nebo se obracet k problému zády. Takový člověk by na svou chybu brzy a o to tvrději doplatil. Na závěr si je třeba uvědomit, že základními a nezbytnými zásadami zdravého přístupu k penězům jsou: chovat se ekonomicky, rozumně a zodpovědně si půjčovat a vždy myslet na zadní vrátka. Jen díky dodržování těchto předpokladů se podaří jakékoliv osobě stát daleko od propasti nekonečných dluhů.

90

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Knihy a monografické publikace [1] DOHNAL, Jakub. Spotřebitelský úvěr: praktická příručka s příklady a judikaturou. Praha: Leges, 2011, 128 s. ISBN 978-80-87212-76-9. [2] DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. ISBN 80-7201-515-X. [3] Evropská komise. Politiky Evropské unie: Spotřebitelé. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2014, 12 s. ISBN 978-92-79-41775-7. [4] KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Banky a komerční obchody. Vyd. 1. Kravaře: Marreal Servis, 2010, 172 s. ISBN 978-80-254-6779-4. [5] LIŠKA, Petr; ELEK, Štefan; MAREK, Karel. Bankovní obchody. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 214 s. ISBN 978-80-7478-510-8. [6] PAVELKA, František a kol. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut – vysoká škola, 2001, 279 s. ISBN 978-80-7265-037-8. [7] REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN 978-80-7261-240-6. [8] ŠOBA, Oldřich; ŠIRŮČEK, Martin; PTÁČEK, Roman. Finanční matematika v praxi. 1. vyd., Praha: Grada, 2013, 304 s. ISBN 978-80-247-4636-4. [9] TEPLÝ, Petr a kol. Navigátor bezpečného úvěru. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2013, 198 s. ISBN 978-80-246-2287-3. [10] TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde, 2011, 203 s. ISBN 978-80-7201-894-2. [11] VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, 448 s. ISBN 978-80-7478-776-8. [12] WACHTLOVÁ, Lucie; SLANINA, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2011, xvii, 328 s. ISBN 978-80-7400-118-5.

Články [13] ČTK. Postavení dlužníků zlepší nový zákon. Právo: Nezávislé noviny, Praha: Borgis, a.s., 2015, roč. 25, č. 281, s. 18. ISSN 1211-2119. [14] MAŠEK, František. Novela zákona o úvěru pro spotřebitele změní chaos na civilizované podnikání. Hospodářské noviny, Praha: Economia, a.s., 2015, č. 231, s. 21. ISSN 1213-7693. [15] MONIOVÁ, Eva. Konec lichvy, která ničí dlužníky. Zakročí stát. Mladá fronta DNES, Praha: MAFRA, a.s., 2015, č. 154, s. 1. ISSN 1210-1168. [16] NACHER, Patrik. Konec finančních negramotů v Čechách. Mladá fronta DNES, Praha: MAFRA, a.s., 2015, č. 252, s. 2. ISSN 1210-1168. [17] NOVÝ, Zdeněk. Spotřebitelské úvěry a rozhodčí řízení. Jurisprudence, Praha: Wolters Kluwer, 2010, XIX, č. 7, s. 22-30. ISSN 1802-3843. [18] PRAVEC, Josef. NĚMEC, Jan. Česko se topí v dluzích. Ekonom: Týdeník Hospodářských novin, Praha: Economia, a.s., 2014, roč. 25, č. 50, s. 8. ISSN 12100714. 91

[19] SVOBODA, Jakub. Velké čínské banky už vstupují do ČR. Právo: Nezávislé noviny, Praha: Borgis, a.s., 2015, roč. 25, č. 202, s. 4. ISSN 1211-2119.

Elektronické zdroje [20] Czech Banking Credit Bureau [online].[cit. 2015-10-05]. Dostupný na WWW: . [21] Czech Non-Banking Credit Bureau [online].[cit. 2015-10-05]. Dostupný na WWW: . [22] Česká leasingová a finanční asociace. Informace o trhu [online]. [cit. 2015-12-05]. Dostupný na WWW: < http://www.clfa.cz/index.php?textID=64>. [23] Česká leasingová a finanční asociace. Tisková zpráva: Pozor na nesolidní návrhy na oddlužení! [online]. Publikováno Praha, 12. 11. 2013 [cit. 2015-11-16]. Dostupný na WWW: < http://www.clfa.cz/index.php?textID=70>. [24] Česká národní banka. Dohledový benchmark č. 1/2014. [online]. Vydáno 18. 3. 2014 [cit. 2015-11-30]. Dostupný na WWW: < https://www.cnb.cz/cs/ dohled_financni_trh/vykon_dohledu/dohledove_benchmarky/>. [25] Česká národní banka. Ochrana spotřebitele.[online].[cit. 2015-10-25]. Dostupný na WWW: . [26] Česká národní banka. Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem [online]. [cit. 2015-12-04]. Dostupný na WWW: . [27] Česká obchodní inspekce. Než si vezmete spotřebitelský úvěr [online]. [cit. 2015-10-17]. Dostupný na WWW: . [28] Česká obchodní inspekce. Průběžná zpráva za 1. a 2 čtvrtletí 2015 [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupný na WWW: . [29] Česká obchodní inspekce. Výroční zpráva 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupný na WWW: . [30] ČTK, Exekutoři: Strmě roste počet lidí se čtyřmi a více exekucemi. [online]. 8. 10. 2015 [cit. 2015-11-17]. Dostupný na WWW: . [31] ČTK, Vláda chce výrazně omezit sankce za pozdní splátky úvěrů. [online]. 30. 11. 2015 [cit. 2015-12-20]. Dostupný na WWW: . [32] Evropská centrální banka. Stanovisko Evropské centrální banky ze dne 9. 12. 2015 k úvěru pro spotřebitele (CON/2015/54) [online]. [cit. 2015-12-20]. Dostupný na WWW: . [33] Evropská komise. Práva spojená se spotřebitelským úvěrem [online]. TNS AISA s.r.o., 2015 [cit. 2015-11-14]. Dostupný na WWW:< http://ec.europa.eu/consumers/ citizen/my_rights/consumercredit/pdf/credit_rights_survey_2015_cs.pdf>. 92

[34] Evropská komise. Tisková zpráva [online]. Praha 24. 4. 2015 [cit. 2015-11-14]. Dostupný na WWW: . [35] Federal Reverse System, Federal Reserve statistical release, Consumer Credit, September 2015 [online]. Publikováno 6. 11. 2015 [cit. 2015-12-07]. Dostupný na WWW: . [36] Finanční arbitr. Spory ze spotřebitelských úvěrů. [online].[cit. 2015-12-01]. Dostupný na WWW: . [37] Finanční arbitr. Výroční zpráva o činnosti Finančního arbitra za rok 2014 [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupný na WWW: . [38] HOVORKA, Jiří. Stát chce omezit půjčky. ČNB se chystá na úkol, který nechce. Aktuálně.cz [online]. Vydáno 13. 3. 2015 [cit. 2015-12-12]. Dostupný na WWW: . [39] Kolikmam.cz [online].[cit. 2015-12-06].Dostupný na WWW: . [40] KUDRNOVÁ, Veronika. Dlužím, tedy jsem. Typologie českých dlužníků a jejich přístupů ke splácení svých závazků. Probyznysinfo.ihned.cz [online]. 12. 6. 2014, č. 163 [cit. 2015-12-06]. Dostupný na WWW: . [41] Ministerstvo financí. Finanční stabilita a dohled. [online].[cit. 2015-12-01]. Dostupný na WWW: . [42] Ministerstvo financí. Konzultační materiál k transpozici směrnice o úvěrech na bydlení (MCD). [online]. Vydáno 18. 7. 2014 [cit. 2015-12-12]. Dostupný na WWW: . [43] Ministerstvo financí. Vyhodnocení veřejné konzultace MF k nové právní úpravě distribuce úvěrů pro spotřebitele. [online]. Vydáno 27. 1. 2015 [cit. 2015-12-12]. Dostupný na WWW: . [44] Ministerstvo financí. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA). [online]. Vydáno 17. 6. 2015 [cit. 2015-12-12]. Dostupný na WWW: . [45] Ministerstvo průmyslu a obchodu. Statistika živností k 30. 9. 2015 [online]. [cit. 2015-12-05]. Dostupný na WWW: . [46] OSVALDOVÁ, M. a kol. Vývoj insolvencí v České republice v září a za třetí čtvrtletí 2015. Creditreform [online]. Praha, říjen 2015 [cit. 2015-11-17]. Dostupný na WWW: . 93

[47] Poradna při finanční tísni, Výroční zpráva za rok 2014. [online]. [cit. 2015-12-05]. Dostupný na WWW: <www.financnitisen.cz/doc/vyrocni_zprava_14.pdf>. [48] SOLUS - Zájmové sdružení právnických osob [online].[cit. 2015-10-05]. Dostupný na WWW: . [49] SOLUS. 40 % občanů je připraveno zamlčet neuhrazený dluh, když jdou žádat o jinou půjčku. [online]. Publikováno Praha, 19. 11. 2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupný na WWW: . [50] SOLUS. Počet dlužníků v prodlení ve 3. čtvrtletí mírně rostl [online]. Publikováno Praha, 20. 10. 2015 [cit. 2015-11-14]. Dostupný na WWW: .

Legislativní dokumenty [51] Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. In: Sbírka zákonů. 3. 11. 1986. ISSN 1211-1244. [52] Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). In: Sbírka zákonů. 18. 11. 1991. ISSN 1211-1244. [53] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. In: Sbírka zákonů. 31. 12. 1992. ISSN 1211-1244. [54] Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. In: Sbírka zákonů. 31. 12. 1992. ISSN 1211-1244. [55] Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. In: Sbírka zákonů. 7. 9. 2001. ISSN 12111244. [56] Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. In: Sbírka zákonů. 4. 6. 2002. ISSN 1211-1244. [57] Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 20. 5. 2010. ISSN 1211-1244. [58] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 22. 3. 2012. ISSN 12111244. [59] Vyhláška ČNB č. 163/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry. [60] Návrh zákona o úvěru pro spotřebitele. [61] Důvodová zpráva k návrhu zákona o úvěru pro spotřebitele. [62] Důvodová zpráva k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. [63] Důvodová zpráva k návrhu na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 41 a 1071).

94

Ostatní [64] HŮLE, Daniel. Interview. In: Ekonomika ČT 24. TV. ČT 24, 2. 12. 2015, 21:00. Dostupný na WWW: . [65] JUROŠKOVÁ, Lenka. Interview. In: Otázky Václava Moravce. TV. ČT 24, 1. 11. 2015, 13:05. Dostupný na WWW: . [66] PROS, Martin. Interview. In: Otázky Václava Moravce. TV. ČT 1, 8. 3. 2015, 12:00. Dostupný na WWW: .

95

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Počty úvěrových institucí působících v ČR .................................................................. 45 Tabulka č. 2: Podíly na trhu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (k 30. 9. 2015) ............................................................................................................................ 52 Tabulka č. 3: ČNB – Vývoj počtu podání spotřebitelů v letech 20102014 ............................. 57 Tabulka č. 4: ČOI – Kontrola spotřebitelských úvěrů v letech 20102015.............................. 58 Tabulka č. 5: ČOI – Udělené pokuty v letech 20102015 ................................................................. 59 Tabulka č. 6: Finanční arbitr – Přijaté návrhy a řešené spory v letech 20112014 ........... 60 Tabulka č. 7: Údaje o bankovních úvěrech v zemích Eurozóny ..................................................... 65

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Objemy spotřebitelských úvěrů v ČR v letech 2005−2015 (stavy) .......................... 43 Graf č. 2: Vývoj spotřebitelských úvěrů v ČR v letech 2005−2015 (toky) ................................ 44 Graf č. 3: Struktura bankovních úvěrů Domácností-obyvatelstva (stav k 30. 10. 2015)... 46 Graf č. 4: Objem spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami podle doby splatnosti .. 47 Graf č. 5: Vývoj podílu spotřebitelských úvěrů v selhání .................................................................. 48 Graf č. 6: Úroková sazba a RPSN bankovních spotřebitelských úvěrů (nové obchody) .... 49 Graf č. 7: Objem spotřebitelských úvěrů poskytnutých členy ČLFA ............................................ 51 Graf č. 8: Celkové zadlužení domácností ................................................................................................... 61 Graf č. 9: Exekuce v Česku ................................................................................................................................ 62 Graf č. 10: Počty insolvenčních návrhů v letech 20082014 .......................................................... 63 Graf č. 11: Počty navrhovaných a schválených oddlužení ................................................................ 64 Graf č. 12: Dluh domácností v EU (v % HDP) .......................................................................................... 66

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: SOLUS  Podíl počtu osob se závazkem po splatnosti v negativním registru na celkovém počtu obyvatel ve věku nad 18 let a více v jednotlivých krajích ....................... 54

SEZNAM VZORCŮ Vzorec č. 1: Výpočet RPSN ............................................................................................................................... 20

96

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČLFA ČNB ČOI ČR EU FO HDP MFČR MFI ZSÚ

Česká leasingová a finanční asociace Česká národní banka Česká obchodní inspekce Česká republika Evropská unie Fyzická osoba Hrubý domácí produkt Ministerstvo financí České republiky Měnové finanční instituce Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru

aj. atd. cit. např. popř. Sb. tzv.

a jiné a tak dále citováno například popřípadě Sbírka zákonů takzvaný

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Seznam úvěrových institucí pod dohledem ČNB Příloha č. 2: Seznam členských společností ČLFA nabízejících spotřebitelský úvěr

97

Příloha č. 1: Seznam úvěrových institucí pod dohledem ČNB Banky a stavební spořitelny: Air Bank a.s. Bank Gutmann Aktiengesellschaft, pobočka Česká republika Bank of China (Hungary) Close Ltd. Prague branch, odštěpný závod Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ (Holland) N.V. Prague Branch, organizační složka BNP Paribas Fortis SA/NV, pobočka Česká republika BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod Citibank Europe plc, organizační složka COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha Česká exportní banka, a.s. Česká spořitelna, a.s. Českomoravská stavební spořitelna, a.s. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. Československá obchodní banka, a.s. Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag, organizační složka Equa bank a.s. ERB bank, a.s. Expobank CZ, a.s. Fio banka, a.s. GE Money Bank a.s. HSBC Bank plc – pobočka Praha Hypoteční banka, a.s. ING Bank N.V. J & T BANKA, a.s. Komerční banka, a.s. mBank S.A., organizační složka Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. Oberbank AG pobočka Česká republika Poštová banka, a.s., pobočka Česká republika PPF banka a.s. PRIVAT BANK der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich Aktiengesellschaft, pobočka ČR Raiffeisen stavební spořitelna a.s. Raiffeisenbank a.s. Raiffeisen bank im Stiftland eG pobočka Cheb, odštěpný závod Saxo Bank A/S, organizační složka Sberbank CZ, a.s. Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. Sumitomo Mitsui Banking Corporation Europe Limited, Prague Branch The Royal Bank of Scotland plc, organizační složka UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. Volksbank Löbau-Zittau eG, pobočka Všeobecná úverová banka a.s., pobočka Praha Waldviertler Sparkasse Bank AG Western Union International Bank GbmH, organizační složka Wüsternrot – stavební spořitelna a.s. Wüsternrot hypoteční banka a.s. ZUNO BANK AG, organizační složka

Družstevní záložny: AKCENTA, spořitelní a úvěrní družstvo ANO spořitelní družstvo Artesa, spořitelní družstvo Citfin, spořitelní družstvo České spořitelní družstvo Družstevní záložna Kredit Družstevní záložna PSD Moravský Peněžní Ústav – spořitelní družstvo Peněžní dům, spořitelní družstvo Podnikatelská družstevní záložna Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo Zdroj: Česká národní banka (platné k 30. 11. 2015)

Příloha č. 2: Seznam členských společností ČLFA nabízejících spotřebitelský úvěr COFIDIS s.r.o. ČSOB Leasing, a.s. ESSOX, s.r.o. FCE Credit, s.r.o. GE Money Auto, s.r.o. GE Money Leasing, s.r.o. HomeCredit a.s. Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s.r.o. ProvidentFinancial s.r.o. PSA FINANCE ČESKÁ REPUBLIKA, s.r.o. Raiffeisen-Leasing, s.r.o. s Autoleasing, a.s. Toyota Financial Services Czech s.r.o. UniCredit Leasing CZ, a.s. UNILEASING, a.s. VLTAVÍN leas, a.s. Volkswagen Financial Services s.r.o. Zdroj: Česká leasingová a finanční asociace (platné k 30. 11. 2015)