Ochrana spotřebitele v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Ochrana spotřebitele v České republice Bakalářská práce

Autor:

Kateřina Bulinská, DiS. Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Šárka Palermová

Duben 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Ostravě, dne 30.04.2012

Kateřina Bulinská, DiS.

Poděkování: Děkuji JUDr. Šárce Palermové za odborné vedení, konzultace, cenné rady a informace, které mi při tvorbě mé bakalářské práce poskytla.

Anotace Předloţená bakalářská práce představuje problematiku ochrany spotřebitele v České republice. Práce si vzala za cíl objasnit a seznámit detailněji s daným tématem, neboť role spotřebitele je mnohdy vnímaná spíše jako nevýhodná. Bakalářská práce by rovněţ chtěla pomoci

běţnému

čtenáři

lépe

se

v dané

problematice

orientovat,

představit

nejznámější instituce a organizace zabývající se ochranou spotřebitele. Pro lepší názornost práce zprostředkovaně prezentuje i některé příklady z praxe, konkrétně případy řešené Českou obchodní inspekcí. Takové příklady mohou rovněţ ukázat, ţe lidé se nekalému konání mohou bránit a mnohým obtíţím mohou předcházet. Klíčová slova: Spotřebitel, ochrana spotřebitele, Česká obchodní inspekce, nekalé jednání. Annotation This thesis presents issues of consumer protection in the Czech Republic. The aim of this thesis is to clarify and detail familiar with the subject, because the role of consumers, which is often perceived as unfavorable. This thesis would also like to help the general reader to better understanding the issues in, imagine the best-known institutions and organizations dealing with consumer protection. This work implicitly presents to better illustrate some examples from practice, specifically cases handled by the Czech Trade Inspection. These examples can also show that peoples can resist and many problems can be prevented. Key words: consumer, consumer protection, the Czech Trade Inspection, unfair conduct.

Obsah: Úvod ........................................................................................................................................... 6 1.

Historie ochrany spotřebitele v ČR .................................................................................... 8

2.

Spotřebitel......................................................................................................................... 11

3.

Práva spotřebitele ............................................................................................................. 14

4.

3.1.

Ochrana spotřebitele na základě Ústavy ČR a LZPS................................................. 14

3.2.

Mezinárodní ochrana spotřebitele .............................................................................. 15

3.3.

Komunitární ochrana spotřebitele .............................................................................. 15

3.4.

Soukromo-právní ochrana spotřebitele ...................................................................... 16

3.5.

Veřejnoprávní ochrana spotřebitele ........................................................................... 17

Institucionální rámec ochrany spotřebitele ....................................................................... 18 4.1.

Parlament České republiky ........................................................................................ 18

4.2.

Veřejný ochránce práv – Ombudsman ....................................................................... 18

4.3.

Ministerstvo průmyslu a obchodu.............................................................................. 19

4.4.

Státní dozorové organizace ........................................................................................ 20

4.4.1.

Česká obchodní inspekce ................................................................................... 20

4.4.2.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce....................................................... 21

4.4.3.

Orgány veterinární správy .................................................................................. 21

4.5.

5.

Občanské spotřebitelské organizace .......................................................................... 21

4.5.1.

Sdruţení obrany spotřebitelů ČR........................................................................ 22

4.5.2.

Občanské sdruţení spotřebitelů TEST ............................................................... 23

4.5.3.

Sdruţení českých spotřebitelů ............................................................................ 24

Klamání spotřebitele ......................................................................................................... 25 5.1.

Klamavé obchodní praktiky dle směrnice č. 2005/29/ES .......................................... 25

5.2.

Definice klamavých praktik dle obchodního zákoníku ............................................. 27

5.3.

Klamavé obchodní praktiky v zákoně o ochraně spotřebitele ................................... 29

5.3.1.

Klamavé obchodní praktiky ............................................................................... 29

5.3.2.

Příklady klamavých obchodních praktik ............................................................ 31

6.

Analýza případů porušení práv spotřebitele ..................................................................... 34

7.

Shrnutí a doporučení......................................................................................................... 42

Závěr ......................................................................................................................................... 46 Seznam pramenů a pouţité literatury ....................................................................................... 47 Zákony: ..................................................................................................................................... 48 Internetové zdroje: .................................................................................................................... 48

5

Úvod Jedním z nejdiskutovanějších témat posledních let je v obchodních vztazích problematika ochrany spotřebitele. Na rozdíl od zemí západního světa, především Velké Británie a USA, kde je ochrana spotřebitele na velmi vysoké úrovní a právní podvědomí spotřebitelů je taky vysoké, v České republice se jedná o velmi mladou a rychle vyvíjející disciplínu. Po změně reţimu v roce 1989 došlo k velké změně legislativního prostředí. Tyto změny dále akcelerovaly vstupem České republiky do Evropské unie, kdy došlo k slazení legislativy. Současné povědomí spotřebitelů je bohuţel především dáno velkou medializací případů poškození spotřebitelů, kdy dochází nejen k porušení zákonů, ale doslova zůstává mnohdy rozum stát, jak dokáţí prodejci zacházet se svými zákazníky. Je nutné si uvědomit, ţe kaţdý člověk se denně nachází v pozici spotřebitele. Spotřebitel se velmi často ocitá v postavení slabšího. Důvody jsou různé, hlavně se jedná o neznalost zákonů, předpisů a institucí na které by se mohl spotřebitel obrátit, ale bohuţel taky dochází k zneuţívání situací spotřebitelů jako, stáří, špatný zdravotní stav, finanční tíseň atd. Proto musí být spotřebitelé chránění proti mnohým nekalým praktikám prodejců. Ochrana

spotřebitele

jako

celek

tvoří

systém

zákonů,

předpisů,

institucí

i spotřebitelských organizací, které vstupují do ţivota kaţdého z nás. Problematika ochrany spotřebitele tedy sahá od politiky, přes ekonomiku aţ po samotnou aktivitu spotřebitelů. Proto jsem si zvolila toto téma - ochrana spotřebitele. Cílem této bakalářské práce je seznámení se s problematikou klamání spotřebitele a poskytnout tak formou jakési informační příručky návod, jak takové klamání spotřebitele rozpoznat a jak se mu účinně bránit nebo ještě lépe předcházet. Práce by rovněţ měla pomoci běţnému čtenáři orientovat se v problematice, seznámit se s institucemi a organizacemi zabývající se ochranou spotřebitele. Poukázat na zmíněnou skutečnost, ţe člověk se můţe bránit a mnohým problémům můţe předcházet, bych chtěla prostřednictvím příkladů z praxe, které řešila Česká obchodní inspekce v minulosti. V teoretické části bakalářské práce přináším stručný pohled do historie problematiky ochrany spotřebitele, na práva spotřebitele z pohledu základních zákonných norem, na základní instituce tvořící celkové prostředí pro ochranu spotřebitele. Velmi důleţitou částí je pohled na instituce zabývající se ochranou spotřebitele a na které se můţe spotřebitel obracet, ať uţ statní nebo občanské, dále pak vymezení klamavých obchodních praktik podle legislativních norem.

6

V praktické části bakalářské práce jsou prezentovány skutečné případy, kdy došlo k porušení práv spotřebitele. Tyto případy ukazují nejběţnější situace, do jakých se můţe běţný spotřebitel dostat a v jakých často dochází k porušení práv spotřebitele. Případy obsahují reakci a postoj České obchodní inspekce a přesný popis, kterou právní úpravu a jak prodejce porušil. Všechny příklady z praxe ukazují na vyuţívání nekalých praktik ze strany prodávajících. V závěrečné části práce zmiňuji nabyté zkušenosti a rady, které mohou pomoci se běţnému spotřebiteli vyvarovat a předcházet řadě problémů, které ho můţou dostat do sloţité ţivotní situace.

7

1. Historie ochrany spotřebitele v ČR Před pádem komunistického reţimu v roce 1989, byla v tehdejším Československu ochrana spotřebitele jen na okraji zájmu.1 Příčina byla samotné fungování centrálně plánované ekonomiky. V tomto centrálně plánovaném systému byl vytvořen zcela nerovný vztah mezi výrobci či prodejci a spotřebiteli. Zájmy spotřebitelů byly často i potlačovány, neboť plánování firem a jejich rozvoj se neodvíjely od poţadavků a potřeb zákazníků. V tomto ekonomickém systému, kde neustále převyšoval nedostatek, kde byla na prvním místě výroba, vznikla strategie vztahu k zákazníkovi, která by se dala pojmenovat slovem „odbyt“. Odběratelé (zákazníci) pak mezi sebou bojovali o to, aby mohli vyrobené zboţí odebrat. Velmi často se na trhu objevovali monopolní výrobci či prodejci. Z jejichţ postavení jim plynula řada výhod. Mezi nejzásadnější výhody patřily například stanovení neúměrně vysoké monopolní ceny, dále pak absence podnětů k zvyšování kvality vlastních výrobků a sluţeb, taky sluţeb spojených s prodejem. Zjednodušeně řečeno malá snaha k inovacím. Zákazníkům, pokud potřebovali nabízené zboţí, nezbývalo nic jiného, neţ všechny tyto nedostatky akceptovat. V období centrálně plánované ekonomiky garantoval stát ochranu spotřebitele. A to prostřednictvím svých orgánů, například Národní výbory, Výbor lidové kontroly, hygienické a protiepidemické stanice, Státní obchodní inspekce, Úřad pro normalizaci a měření a další. Působení Národních výborů v oblasti ochrany spotřebitele probíhalo prostřednictvím tzv. „Spotřebitelských rad“, ve kterých zasedali dobrovolní pracovníci z řad spotřebitelů. Mezi nejdůleţitější činnosti těchto rad patřilo zpracovávání a předkládání návrhů na zlepšení situace v prodejnách. Na zkvalitnění sluţeb občanům, na kontrolu dodrţování prodejní doby, na dostatek zboţí v prodejnách, na hygienu, poctivost a kulturnost prodeje v prodejnách, vyřizování objednávek atd. Závěrečný výstup, který tyto rady po kontrole učinily, předloţily Národnímu výboru k prošetření a přijmutí opatření. Rady samotné neměly právo na udělení jakýchkoliv sankcí. Cílem výborů lidové kontroly bylo zvýšení kvality (jakosti) zboţí vyráběného v Československu a to pomocí zlepšení kázně v podnicích, dodrţováním technologických postupů a zvýšením účinnosti kontroly. Činnosti výborů lidové kontroly byly ovšem následné, ne preventivní a proto se neodvíjela od potřeb spotřebitelů 1

Srov. Hulva, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2004, 451 s. ISBN 80-735-7064-5.

8

jako takových. Státní obchodní inspekce se zabývala ochranou spotřebitele. Bohuţel tato inspekce byla řízena státními orgány, coţ ve výsledku znamenalo, ţe podléhala jeho politickým zájmům. Hygienická a protiepidemická sluţba ověřovala zdravotní nezávadnost potravin. Její hlavní úkoly byly zajištění zdravotně nezávadného prostředí výroby, skladování a prodeje. Státní zkušebny řízené Federálním úřadem pro normalizaci se zaměřovaly na ochranu spotřebitele v oblasti metrologie, normalizace a státního zkušebnictví. Existovala zde sice podmínka, ţe všechny výrobky musely odpovídat předepsaným normám, ale uţ při vytváření těchto norem se bral v potaz fakt, ţe technologie pouţívané ve státních podnicích jsou zastaralé. Tím pádem se u mnoha výrobků povolovala řada výjimek. Tyto výjimky způsobovaly, ţe podniky nebyly nuceny jakkoliv zvyšovat jakost svých výrobků či sluţeb. V době před přechodem z centrální plánované ekonomiky na trţní byly jedinými nástroji ochrany spotřebitele „Knihy přání a stíţností“, do kterých mohl spotřebitel zapsat svoji stíţnost nebo nespokojenost s výrobkem nebo prodejcem a Reklamační řády, které vycházely z platných legislativních norem. Je nutné zmínit, ţe reklamační řízení jako takové bylo zásadně ovlivněno dominantním postavením výrobce či prodejce a také, ţe existence falešných či fingovaných „Knih přání a stíţností“ nebyla nijak výjimečná. Konkrétní zákon zabývající se ochranou spotřebitele v té době neexistoval. Byly sice přijímány mnohé zákony a normy, či nařízení bohuţel jejich uplatňování a dodrţování podléhalo politickým a ekonomickým zájmům. Koneční spotřebitelé měli velmi sloţitý přístup k informacím, neměli ani moţnost zakládat dobrovolná spotřebitelská sdruţení, ve kterých by bylo moţné sdílet své zkušenosti a poznatky a kde by se jim dostalo rady a pomoci. Aţ přechod k trţní ekonomice po událostech po roce 1989, přinesly celou řadu změn v oblasti ochrany spotřebitele. Jako první začaly vznikat občanské organizace na ochranu spotřebitele, následně i stát začal zmenšovat legislativní vakuum v této oblasti. Koncem roku 1990 vznikl na Federálním ministerstvu kontroly Odbor ochrany spotřebitele, který řešil stíţnosti a problémy spotřebitelů, taky řídil aktivity spojené s ochranou spotřebitele. Výsledkem činnosti Odboru ochrany spotřebitele bylo předloţení návrhu zákona, který byl na posledním zasedání Federálního shromáţdění v roce 1992 schválen jako Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. Po rozpadu Československa fungoval na Ministerstvu hospodářství Odbor ochrany spotřebitele. V současné době je hlavním orgánem řízení ochrany spotřebitele Ministerstvo průmyslu a obchodu. Některé oblasti, jako například vyznačování cen, jsou svěřeny 9

do kompetencí jiných orgánů státní správy. Vznikají další organizace jako například Sdruţení práv spotřebitelů, Ekologický právní servis, Hospodářská komora České republiky atd. Poté, co se Česká republika stala členem Evropské Unie v roce 2004, vzniklo k 1. 1. 2005 na Ministerstvu průmyslu a obchodu, za finanční podpory Evropské unie, Evropské spotřebitelské centrum2, které je členem sítě evropských spotřebitelských center v zemích EU, Norsku a na Islandu, s nimiţ při řešení případů spolupracuje, nezabývá se však otázkami, stíţnostmi a spory českých spotřebitelů na českém trhu. Evropské spotřebitelské centrum bylo pro spotřebitele otevřeno v dubnu 2005. Od 1. ledna roku 2009 působí při České obchodní inspekci. Evropské spotřebitelské centrum je financované Evropskou komisí a Českou obchodní inspekci a to rovným dílem. Mezi jeho hlavní činnosti patří bezplatné informace a rady o právech spotřebitelů v zemích EU, bezplatnou spolupráci a pomoc spotřebitelům při vyřizování jejich stíţností na kvalitu zakoupených výrobků a sluţeb v ostatních členských zemích EU včetně Norska a Islandu. Dále také na chování a jednání obchodníků v těchto zemích. Je kontaktním místem pro bezplatné zprostředkování pomoci spotřebitelům při mimosoudním řešení sporů s obchodníky v členských státech EU, Norsku a Islandu.3

2

ECC NET [online]. [cit. 2012–04–27]. HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2006, 185 s. ISBN 80-245-1106-1. 3

10

2. Spotřebitel V práci uţívaný termín „spotřebitel“ byl poprvé pouţit aţ na začátku 2. poloviny minulého století. Ochrana spotřebitele tak reprezentuje sviţně se vyvíjející právní obor, který v podstatě vychází z myšlenky ochrany spotřebitele jako méně silné smluvní strany před schopnostmi a dovednostmi podnikatelů. V současnosti je celý tento obor pojímán mnohem komplexněji neţ pouze jako ochrana individua. Obsahuje zejména nároky na jakost a zdravotní nezávadnost produktů, třeba jídla nebo bezpečnosti produktů, například elektronika, zábavní pyrotechnika. Nemyslí se tak uţ pouze ochrana spotřebitele, ale rovněţ i ochrana člověka a zdraví jako takového. Se špatnými produkty, klamavou reklamou a nekalými prodejními aktivitami se tak s tímto problémem potýká kromě spotřebitele i sám trh. Novodobé komunikační a informační technologie i politický vývoj světa eliminovaly mnoho komplikací, ovšem rovněţ celosvětově umoţnily přístup k ohromnému mnoţství produktů. Na civilizaci tak permanentně působí mohutné reklamní kampaně a ta je tak nucena se při spotřebě zboţí a sluţeb hájit. Značný důraz se v aktuální době z toho důvodu připisuje i edukaci spotřebitele. To by ve svém důsledku, na podkladě dostačujícího mnoţství údajů, mělo směřovat ke způsobilému rozhodnutí spotřebitele. Podstatou libovolné spotřeby a spotřebitelských souvislostí je spojení dvou či více jedinců. Na jedné stránce působí ten, kdo produkuje nebo prodává zboţí nebo realizuje sluţbu, z druhé stránky funguje někdo, kdo kupuje toto zboţí nebo spotřebovává nějakou sluţbu. Vývin pojmenovávání těchto aktérů se postupem času stabilizoval na termínech prodávající, prodejce, výrobce, dodavatel či zhotovitel podobně tak jako na pojmenovávání druhého aktéra jako kupujícího či kupce, zákazníka, objednatele a nejběţněji právě zmiňovaného spotřebitele. Má se tedy na mysli ten, kdo něco spotřebovává, konzumuje (angl. consumer). V českém právním řádu je základním vodítkem pro vymezení pojmu spotřebitel zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb.4 ve znění pozdějších předpisů. Ten v § 2 uvádí, ţe spotřebitelem se rozumí „fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“. V současnosti se uţ, na rozdíl od dob předchozích, nerozlišuje, je-li spotřebitel fyzickou nebo právnickou osobou. V souvislosti s tímto poznatkem je třeba uvést, ţe spotřebitelem můţe být i ţivnostník, který nakupuje výbavu do svého podniku nebo obchodník, který si kupuje věci do kanceláře aj. Takový 4

ČESKO. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

11

podnikatel ale není spotřebitelem na základě definice občanského zákoníku, ale vztahuje se na něj veřejnoprávní ochrana ve smyslu zákona na ochranu spotřebitele.5 Selucká6 ještě upozorňuje na rozdíl mezi pojmem „spotřebitel“ a „konečný spotřebitel“. Konečný spotřebitel představuje termín veřejného práva a je jím vţdy jak fyzická, tak i právnická osoba, můţe jím být i podnikatel. Na základě ještě stále platného zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník,7 ve znění pozdějších předpisů je totiţ spotřebitel vymezován jako „osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti“. Důleţité pro zhodnocení, zda jde o spotřebitele definovaného v tomto zákoníku, je reálný cíl konání. Spotřebitelem pak tedy bude ten, který koná se smyslem osobní potřeby především své, ale nezbytně se to vztahuje i na spotřebu dalších jedinců, například jeho potomků nebo rodiny. Samotný fakt, ţe fyzická osoba není podnikatelem, ještě nepoukazuje na to, ţe musí být ochraňována jako spotřebitel. Týká se to zejména tzv. neoprávněných podnikatelů, kteří nemají oprávnění k podnikatelské činnosti a nejsou podnikateli po formální stránce. Pakliţe tento jedinec naopak bude vykazovat rysy podnikání, nemůţe jít o spotřebitele. Jinou okolnost reprezentuje konání fyzické osoby, která dosud není podnikatelem, ale na podnikání se jiţ připravuje. Ani v tomto případě se nejedná o spotřebitele, přestoţe není podnikatelským subjektem. Spotřebitelskou podobu nemá ani konání ručitele nebo jiného člověka, poskytující zabezpečení za podnikatelskou půjčku. Mohou nastat i okolnosti, za kterých má konání částečně podnikatelský a částečně spotřebitelský charakter. Vţdy je nezbytné zohlednění, zdali opačná strana, tedy dodavatel, nemohl dostatečně na základě údajů od objednatele usuzovat to, ţe nejde i o osobní účel. Spotřebitelem je ale pokaţdé ten, kdo uplatňuje sluţby nebo výrobky jako výrobky a sluţby výsledné. Spotřebitel je z toho důvodu ve všech případech výsledným příjemcem konkrétního produktu či sluţby – z toho důvodu je v zákoně prezentována stylizace „pro přímou osobní spotřebu, nikoliv za účelem prodeje“. V souvislosti se zákonem na ochranu spotřebitele můţe být zmíněným spotřebitelem kaţdá osoba jako fyzická osoba, kterákoliv organizace, tj. právnická osoba, ale rovněţ seskupení osob prezentující se se stejnou vůlí, kde charakteristickým příkladem je rodina. Spotřebitel představuje činitele právního vztahu, který vzniká uzavřením smlouvy mezi ním a prodejcem eventuálně poskytovatelem sluţby. Jiţ zmíněným rysem je, ţe spotřebitel nevyuţívá sluţby 5

ČESKO. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2008, 134 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-807-4000-379. 7 ČESKO. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6

12

pro podnikání. Tímto je tento termín zřetelněji omezen od všedního termínu kupující. Pozoruhodné je i hledisko, ve kterém se srovnává česká právní úprava a definice pojmu spotřebitel ve směrnicích Evropského společenství. Ty jej ve většině případů definují jako fyzickou osobu (nikoliv právnickou), která koná se smyslem, který je mimo sféru její činnosti, podnikání nebo zaměstnání. Zveřejňován je i úsudek o tom, ţe typickým symbolem spotřebitele je jeho neprofesionalita. Směrnice na ochranu spotřebitele mají v principu podobu minimálních směrnic a vesměs tak nevylučují právní úpravu striktnější. Ochranu spotřebitele není moţné však uchopovat jako něco striktně donucovacího, jelikoţ to by mohlo znamenat obrovskou překáţku při rozvoji samotného trhu. Zásadní je pozice spotřebitele jako takového. Ta není omezována na státní občanství, trvalý pobyt ani na ţádné jiné okolnosti. Spotřebitel podepisuje s poskytovatelem sluţby občanskoprávní dohodu a nabývá stejná práva jako druhá smluvní strana. Spotřebitel si můţe zvolit jen dvě alternativy, buď akceptuje nabídku prodejce nebo poskytovatele sluţby i se všemi dopředu určenými okolnostmi nebo nabídku odřekne. Spotřebitel má sice stejné postavení jako prodejce a poskytovatel sluţeb, ale ve skutečnosti nabývá značně nevýhodnou pozici. Mnohdy je to určováno rovněţ převládajícím nedostatkem odborné kvalifikace spotřebitele a tudíţ i velmi snadnou pravděpodobností jeho přesvědčení k uzavření smlouvy za nevýhodných okolností. Posílení pozice spotřebitele je z toho důvodu jedním z hlavních zásad právní úpravy. Je moţné to odůvodnit především z ustanovení občanského zákoníku, které vymezuje, ţe smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se hlavně nemůţe vzdát práv, která jsou mu zákonem poskytována nebo jinak znevýhodnit svou pozici.

13

3. Práva spotřebitele Pod termíny právo ochrany spotřebitele, práva spotřebitelů se skrývá celý systém pramenů práva týkající se oblasti spotřebitelské problematiky. Někdy bývá toto označováno jako „právo ochrany spotřebitele“ nebo tzv. „spotřebitelské právo“. Není tím ale myšleno samostatné právní odvětví, neboť nejsou naplněna odvětvo-tvorná kritéria pro jeho existenci.8 Vzhledem ke skutečnosti, ţe předmětem mojí práce není podrobněji rozebírat jednotlivé prameny práva vyskytující se v oblasti ochrany spotřebitele, budu se věnovat oblasti stručně a uvedu jen jednotlivé nejdůleţitější právní předpisy vztahující se k problematice ochrany spotřebitele:

3.1. Ochrana spotřebitele na základě Ústavy ČR a LZPS Základní a nejvyšší norma je Ochrana spotřebitele je popsána v jednotlivých článcích Ústavy České republiky a listině základních lidských práv a svobod. Jedná se zejména: -

čl. 10 a čl. 10a Ústavy ČR, které obsahují základ pro mezinárodní aspekty práva ochrany spotřebitele.

-

čl. 54 – 80 Ústavy ČR upravují nejvyšší ústavní orgány výkonné moci, jeţ jsou představiteli státní správy.

-

čl. 90 – 96 Ústavy ČR zajišťují organizaci soudnictví a garanci soudní ochrany.

-

čl. 1 – 4 LZPS představují základní právní zásady.

-

čl. 20 LZPS zaručuje právo svobodně se sdruţovat.

-

čl. 26 LZPS obsahuje právo realizovat se v pracovním procesu či svobodně podnikat.

-

čl. 31 LZPS garantuje ochranu zdraví a zdravotní péči ve vztahu ke spotřebiteli.

-

čl. 35 LZPS upravuje právo na příznivé ţivotní prostředí, spotřebitel má tedy moţnost zvolit si výrobky a sluţby, které nepoškozují ţivotní prostředí.

-

čl. 36 LZPS pojímá právo na soudní a jinou právní ochranu.

8

Kritéria tvořící odvětví jsou předmět právní regulace, metoda právní regulace, systémová soudrţnost právních norem a společenská akceptace.

14

3.2. Mezinárodní ochrana spotřebitele Mezinárodní ochrana spotřebitele je představována mezinárodními smlouvami, které se dotýkají i ochrany spotřebitele a jsou pro Českou republiku závazné. Jedná se zejména o: -

Evropskou dohodu zakládající přidruţení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, ve znění Dodatkového protokolů.9

-

Úmluvu o ochraně základních lidských práv a svobod.10

-

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.11

-

Úmluvu o mezinárodní ţelezniční dopravě.12

-

Úmluvu o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě.13

3.3. Komunitární ochrana spotřebitele Komunitární právo je tvořeno primárním a sekundárním právem Evropského společenství (dále Společenství nebo ES). Primárním právem ES jsou zakládající smlouvy Společenství a další smlouvy, které na ně navazují. Smlouva o zaloţení Evropského společenství obsahuje článek 153, podle něhoţ jsou ES přijímána harmonizační opatření, která zabezpečují vysokou úroveň ochrany spotřebitele a přispívají k dotváření vnitřního trhu. Ochrana je spotřebiteli poskytována v oblasti ochrany jeho zdraví a bezpečnosti, ochrany jeho hospodářských zájmů, podpory informovanosti a výchovy, dostupnosti prostředků slouţících k domáhání svých práv. Zmiňovaná harmonizační opatření mají zejména podobu směrnic a nařízení. Především se však v této oblasti vyskytují směrnice. Vzhledem k tomu, ţe se jiţ jedná o značně velký počet těchto právních aktů, uvedu, jen některé: -

Směrnice Rady 84/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky.

9

Úmluvu lze nalézt ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR č. 7/1995 Sb., Dodatkový protokol poté pod č. 36/1996 Sb. 10 Tato je obsaţena ve sdělení ministerstva zahraničí č. 209/1992 Sb. 11 Je vyhlášen vyhláškou ministerstva zahraničních věcí č. 120/1976 Sb. 12 Uveřejněná je pod č. 15/1935 Sb. 13 Tato je zveřejněna pod č. 27/1968 Sb.

15

-

Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory.

-

Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

-

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.

-

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli.

-

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboţí a záruk na toto zboţí.

-

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních sluţeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.

-

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2006/2004.14

3.4. Soukromo-právní ochrana spotřebitele Zásadním pramenem práva v soukromoprávní ochraně spotřebitele je zákon č. 40/1964 Sb., coţ je občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Tento právní předpis upravuje otázky týkající se právních úkonů, subjektů práva, problematiky spotřebitelských smluv, a to jak obecně, tak i v rámci jednotlivých smluvních typů upravených tímto zákonem. Hlavně však obsahuje systém odpovědnostních vztahů, který se uplatňuje v celé oblasti soukromého práva. Dále do této oblasti práva mimo jiné zasahují: -

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

-

zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů.

-

zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů.

14

Více k právním aktům ES: TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2006, 248 a dále. ISBN 80-720-1631-8.

16

3.5. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele Ve

veřejnoprávní

sféře

nejvýznamnějším

právním

předpisem

je

zákon

č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších právních předpisů. Tento zákon představuje v podstatě nejucelenější právní úpravu veřejného práva. Obsahuje definice pojmů, jakými jsou spotřebitel, dodavatel, výrobce, dovozce a další, vţdy však jen pro vlastní účely. Stanovuje taky povinnosti při prodeji zboţí a poskytování sluţeb. Tento zákon dále upravuje správně-právní odpovědnost za jiné správní delikty. Zakotvuje jednotný a společný obecný zákaz nekalých obchodních praktik vztahujících se jak na fázi nabídky, tak i na samotný prodej výrobků nebo poskytování sluţby, zároveň také zavádí nová pravidla správního trestání tak, ţe vymezuje skutkové podstaty správních deliktů. Dalšími veřejnoprávními předpisy jsou i: -

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,

15

-

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,

-

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.15

V platném znění.

17

4. Institucionální rámec ochrany spotřebitele Pro zajištění ochrany spotřebitele před moţným nekalým jednáním ze strany prodejců či výrobců slouţí v první řadě legislativní opatření. Legislativní opatření by ale samo o sobě nedokázalo zajistit ochranu práv a zájmů spotřebitelů, proto jsou ustanoveny orgány státní správy. Tyto orgány mají za povinnost dohlíţet na dodrţování zákonů, norem i nařízení a tím spotřebitele chránit. Mezi nejdůleţitější veřejné instituce patří:

4.1. Parlament České republiky V Parlamentu České republiky sloţeného z dolní a horní komory, tedy Poslanecké sněmovny a Senátu, jsou schvalovány zákony, které mimo jiné souvisejí s ochranou spotřebitele. Poslanecká sněmovna je tedy základní státní orgán, který ve své podstatě vytváří legislativní prostředí České republiky. Poslanecká sněmovna taky volí veřejného ochránce práv – ombudsmana.

4.2. Veřejný ochránce práv – Ombudsman Institut veřejného ochránce práv vznikl zákonem č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv16, který schválila Poslanecká sněmovna a následně Senát České republiky listopadu roku 1999. Veřejný ochránce práv má za úkol účinkovat jako vnější nezávislá, bezplatná instituce. Jeho nejdůleţitější úlohou je zabezpečení ochrany práv a oprávněných zájmů obyvatel v místech, kde se člověk nebo jiný jedinec setkává s úřady státní správy. Často můţe také vystupovat jako prostředník mezi zainteresovanými účastníky. Ombudsman není oprávněn vyuţívat ţádných přímých donucovacích pomůcek. Nápravu vymáhá po státním orgánu, který se omylu dopustil, nevykoná-li to, po orgánu výše postaveném. O svém konání v pravidelných čtvrtletních intervalech podává oznámení Poslanecké sněmovně. Veřejný ochránce práv v České republice působí na základě zákona k ochraně osob před konáním úřadů a jiných orgánů, vykonávajících státní správu, pakliţe je takové konání v protikladu s předpisy, nebo sice předpisům neodporuje, ale je jinak chybné nebo závadné, tzn., ţe neodpovídá zásadám demokratického právního státu a zásadám dobré správy nebo jsou-li

16

ČESKO. Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, v platném znění.

18

tyto orgány pasivní. Na základě zákona má ochránce právo se zabývat impulsy, které se zaměřují proti aktivitám:17 -

Ministerstev a jiných správních úřadů s působností pro celé území státu a správních úřadů jim podléhajících,

-

České národní banky, pakliţe vystupuje jako správní úřad,

-

Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,

-

orgánů uzemní samosprávy (tj. obce a kraje) při výkonu státní správy,

-

obcí při výkonu státní správy,

-

Policie České republiky s výjimkou vyšetřování, kdy působí v trestním řízení,

-

Armády České republiky a Hradní stráţe,

-

Vězeňské sluţby České republiky, zařízení, v nichţ se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova a ochranné léčení,

-

zdravotních pojišťoven,

-

orgánů soudu a státního zastupitelství při výkonu státní správy (především otázka průtahů v řízení, nečinnosti soudů a nevhodného chování soudců), ne však proti samotnému rozhodnutí státního zástupce nebo soudu.

4.3. Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním vládním orgánem státní správy v úseku ochrany spotřebitele. Komplexní kompetence ve sféře ochrany spotřebitele je dána ministerstvu kompenzačním zákonem. V organizační struktuře ministerstva se vztahuje ochrana spotřebitele do kompetence odboru ochrany spotřebitele a vnitřního obchodu. Hlavním úkolem spotřebitelské politiky je utváření podmínek v oblasti výroby, prodeje zboţí a ochrany spotřebitele, která zabezpečí rozvoj a zvýšení výkonnosti celého odvětví obchodu. Současně je ale také nezbytné sladit náš systém ochrany spotřebitele systému Evropské unie. Aby se jednotlivé úkoly a cíle daly lépe vyspecifikovat a tím zvýšit pravděpodobnost jejich dosaţení, je spotřebitelská politika vnitřně dělena na dvě oblasti. Na politiku ochrany spotřebitelů a politiku vnitřního obchodu18.

17

VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV [online]. Český veřejný ochránce práv [cit. 2012–04–27] HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2006, s. 72. ISBN 80-245-1106-1. 18

19

4.4. Státní dozorové organizace V České republice působí několik hlavních orgánů, které vykonávají dohled v okruhu ochrany spotřebitele. Tyto orgány patří pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo financí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo vnitra. Občas můţe nastat problém, kdy se některé dozorové a kontrolní aktivity konkrétních orgánů překrývají, z toho důvodu je Ministerstvo průmyslu a obchodu koordinátorem veškeré aktivity nad vnitřním trhem. Mezi tyto státní orgány náleţí:

4.4.1. Česká obchodní inspekce Česká obchodní inspekce (ČOI) je orgánem státní správy a je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu. Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty. V čele České obchodní inspekce je ústřední ředitel, kterého jmenuje, řídí a odvolává ministr průmyslu a obchodu. Hlavní náplní kontroly ČOI je: -

dodrţování zákonných podmínek vymezených k zajištění kvality zboţí nebo produktů tak jako i zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu a poţadavků na osobní hygienu a hygienickou nezávadnost provozu

-

kontrola správného pouţívání měřidel a správnosti výsledků jejich měření, zda pouţívaná měřidla odpovídají zvláštním právním předpisům, technickým normám, jiným technickým předpisům, popřípadě schválenému typu,

-

dodrţování domluvených nebo určených okolností a kvality nabízených sluţeb,

-

zda nedochází ke klamání spotřebitele,

-

zda jsou produkty uváděné na trh bezpečné,

-

zda osoby poskytující spotřebitelský úvěr dodrţují podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.

20

4.4.2. Státní zemědělská a potravinářská inspekce Existence Státní zemědělské a potravinářské inspekce je udělována zákonem č. 146/2002 Sb. a je orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu zemědělství České republiky. Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené krajské inspektoráty. V čele Státní zemědělské a potravinářské inspekce stojí ústřední ředitel, kterého ustanovuje, řídí a odvolává ministr zemědělství. Inspekce u fyzických a právnických osob dozoruje zemědělské, mydlářské a saponátové výrobky, potraviny nebo suroviny vyhrazené k jejich výrobě nebo tabákové výrobky. Nejdůleţitějším smyslem dohledu jsou zjištění, zda jsou dodrţovány zákony a normy, zda jsou produkty bezpečné či nedochází-li ke klamání spotřebitele.

4.4.3. Orgány veterinární správy Mezi orgány veterinární správy patří: -

Státní veterinární správa ČR se sídlem v Praze a působností na celém území ČR

-

Okresní veterinární správy s působností na územních obvodech

-

Městská veterinární správa pro území hlavního města Prahy

-

Městské veterinární správy pro územní obvody statutárních měst (Brno, Ostrava, Plzeň)

-

Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčit

Výkonem dozorové činnosti jsou zmocnění lékaři veterinární správy, kteří se řídí pokyny Státní veterinární správy.

4.5. Občanské spotřebitelské organizace Spotřebitelská sdruţení jsou u nás zřizována na základě zákona o sdruţování občanů. V porovnání s vyspělejšími zeměmi EU mají ale drobnou členskou bázi a malý počet aktivistů. Určoval to jistě i historický vývoj společnosti a rovněţ vesměs malá angaţovanost obyvatel České republiky ve věcech veřejných. Do současné doby bylo v České republice vybudováno několik hlavních spotřebitelských organizací, celostátních i regionálních. Mezi ně je moţné zařadit: 21

4.5.1. Sdruţení obrany spotřebitelů ČR Sdruţení obrany spotřebitelů známé pod zkratkou „SOS“ vzniklo 1. února 1993 jako Moravskoslezské spotřebitelské sdruţení se sídlem v Ostravě. Dnes je největší spotřebitelskou institucí, která má působnost na veškerém území ČR a sídlí v Praze 2. Je to nezávislá, nezisková a nepolitická organizace. Mezi hlavní činnosti náleţí:19 -

Poskytování rad spotřebitelům: sdruţení dává spotřebitelům moţnost získat údaje o spotřebitelských právech a radit se o specifických spotřebitelských potíţích v poradnách SOS, které existují ve všech krajích České republiky. Spotřebitelé dle svého uváţení mohou volit mezi osobní, telefonní nebo online poradnou.

-

Vydávání časopisu „SOS MAGAZÍN“, dříve „Štít spotřebitele“, coţ je specializovaný dvouměsíčník.

-

Provozování serveru – webové stránky fungují od roku 1998. Na webové adrese www.spotrebitele.info lze najít celou řadu uţitečných informací a rad, jak se chovat v různých spotřebitelských situacích, jak se chránit, na jaké jednání si dát pozor. Existuje zde databáze spotřebitelských zkušeností s moţností vloţit vlastní poznatek či poučit se ze zkušeností ostatních.

-

Vydávání letáků, brožur a CD – v podobě letáků a broţur poskytuje sdruţení současné údaje a doporučení, jak jednat ve spotřebitelsky nejrizikovějších situacích.

-

Připomínkování chystaných zákonů - SOS konzultuje podobu vznikajících zákonů i k novelám

aktuálních

předpisů

v

odvětvích,

které

mají

co

dočinění

se spotřebitelskými zájmy. -

Snaha o bezpečné produkty a služby - sdruţení poskytuje péči zejména tomu, aby se spotřebitelé setkávali jen s bezpečnými produkty a sluţbami.

-

Dozorování na bezpečnost potravin - SOS bere za evidentní, ţe na trhu mohou mít místo jen bezpečné potraviny a ţe spotřebitelé mají nárok na správné údaje o tom, co vyuţívají, jedí aj. Speciální seskupení SOS se snaţí pátrat po adekvátních informacích ohledně této problematiky a poskytuje je spotřebitelům.

-

Podpora spotřebitelského vzdělání - SOS podporuje rozvoj spotřebitelské osvěty včetně zařazení významných informací o ochraně práv a oprávněných zájmů spotřebitelů do rozvrhů látky vyučované na různých stupních škol. Činnost SOS spočívá i v navazování spolupráce s pedagogickými fakultami. Pro ţáky středních

19

SDRUŢENÍ OCHRANY SPOTŘEBITELŮ [online]. [cit. 2012–04–27]

22

a vyšších odborných škol jsou bezplatně nabízené přednášky v rámci výuky. Obdobné cíle prosazuje SOS také v oblasti celoţivotního vzdělávání. -

Mezinárodní spolupráce - SOS je členem celosvětové spotřebitelské organizace Consumers

International

i

svazu

evropských

spotřebitelů

BEUC

(The

Europeanconsumer´s organisation). Spotřebitelská informační centra (SCI), která Sdruţení obrany spotřebitelů postupně vytváří po celé České republice, jsou aktuálně v 7 krajích ČR. SCI slouţí k tomu, aby do nich spotřebitelé mohli osobně přijít či telefonickým dotazem získat informace. Dále spotřebitelé mohou získat radu nebo vznést otázku, a to jak písemně nebo prostřednictvím poradenské linky SOS nebo online. SOS ovšem nelze zaměňovat s advokátní kanceláří, tzn., ţe není oprávněná spotřebitele zastupovat v soudních sporech.

4.5.2. Občanské sdruţení spotřebitelů TEST Sdruţení vzniklo v roce 1992.

Jedná se o neziskovou organizaci, která si dala

do vínku úkol spotřebitelům slouţit a chránit je. Hlavním prioritou sdruţení se staly výrobky, protoţe jsou vše, co člověk uţívá dnes a denně a provází ho během celého ţivota. Proto sdruţení pravidelně testuje a odborně posuzuje různé výrobky a sluţby. Své výsledky pravidelně uveřejňuje v mnoha médiích. Mezi nejvýznamnější činnosti sdruţení se řadí:20 -

vydávání měsíčního časopisu „dTEST“ (od roku 1992), v němţ jsou publikovány testy produktů, zveřejňování práv zákazníků (spotřebitelů) a naopak závazků prodejců,

-

udělování návodů, na co si dávat pozor při reklamacích,

-

informování o nových zákonech a novelizacích,

-

výstraha před nepoctivými praktikami obchodníků i před klamavou reklamou. Časopis „dTEST“ je spotřebitelský magazín, ve kterém jsou uveřejňovány výsledky

nezávislého testování výrobků. Protoţe je testování výrobků finančně náročné, jsou v magazínu zveřejňovány i převzaté testy a to hlavně z německého spotřebitelského časopisu „Stiftung Warentest.“ Tu lze nalézt na webové adrese www.test.de. Sdruţení blízce spolupracuje s mezinárodní organizací Customer International a jinými zahraničními

20

TEST [online]. [cit. 2012–04–27]

23

i českými organizacemi, např. Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví České republiky.

4.5.3. Sdruţení českých spotřebitelů Sdruţení českých spotřebitelů představuje občanské sdruţení, které vzniklo v roce 1990. Jedná se tak o jednu z nejstarších spotřebitelských organizací v České republice. Webové stránky organizace jsou www.konzument.cz. Vzhledem k divokému vývoji celé společnosti organizace od svého vzniku prošla pěknou řádnou proměn, které měly co dočinění jak se samotnou organizací, tak i změnou zaměření svých aktivit a členské základny. Hlavním údělem sdruţení je:21 -

obhajovat oprávněné zájmy a práva spotřebitelů na vnitřním trhu,

-

permanentně působit v součinnosti s kontrolními a dozorovými orgány a ostatními organizacemi příhodnými způsoby na zlepšování kvality produktů a sluţeb spotřebitelům,

-

kooperovat s mezinárodními organizacemi pro ochranu zájmu spotřebitelů,

-

kooperovat na vytváření legislativních předpisů orientovaných na ochranu spotřebitele,

-

sjednávat smlouvy a dohody o spolupráci s orgány, organizacemi a občanskými sdruţeními. Sdruţení českých spotřebitelů za dlouhou dobu své působnosti vydalo celou řadu

publikací s cílem podpořit obecné právní vědomí spotřebitelů i prodejců. Prioritou sdruţení je rozvoj působení v různých oblastech, včetně iniciování činností směřovaných na rozvoj komunikace v různých místech, zvyšování jakosti sluţeb a podporu konkurence na trhu. Toto sdruţení jiţ několikátým rokem vyhlašuje v krajích cenu "spokojený zákazník." Toto uznání prezentuje skutečnost, ţe podnik, který jej vyhrál, stále poskytuje sluţby v odvětví svého podnikání v harmonii s poţadavky spotřebitele.

21

SDRUŢENÍ ČESKÝCH SPOTŘEBITELŮ [online]. [cit. 2012–04–27]

24

5. Klamání spotřebitele Lidem je soutěţní chování běţné a vlastní. Soutěţení se promítá do veškerých sfér lidského bytí. Od pradávna se všichni pokoušejí nacházet způsoby, jak dospět s menším úsilím většího blahobytu pro sebe samé. V ohledu na tyto snahy člověk samovolně pouţívá určité výše agrese proti dalším osobám, snaţí se být lepším neţ on např. tím, ţe jej napodobuje nebo uplatňuje nejrůznějších podob lstí. Jak jiţ bylo prezentováno, takovéto konání je kaţdému vlastní a v náleţité výši i uţitečné. Potíţ však nastává v tu chvíli, kdyţ toto konání „přeroste“ v nepřiměřenou agresi, profitování na úkor druhého či neúměrné klamání, jakoţto chování společensky neakceptovatelné.22 V následujících kapitolách tak bude prezentováno, co je to klamání spotřebitele a jak se projevuje.

5.1. Klamavé obchodní praktiky dle směrnice č. 2005/29/ES Spotřebitelé jsou kdykoliv a kdekoliv zastavováni prodejci, kteří se předhání v tom, kdo nabízí zaručeně nejlepší produkty a sluţby, kdyţ přijde domů, čeká na něj přeplněná poštovní schránka reklamními letáky a různými nabídkami a jakmile pustí rádio či televizi, je dokonale ovlivňován značným mnoţstvím reklam a sdělení. Prodávající dělají vše proto, aby donutili spotřebitele k nákupu jen jejich produktů, a často jim není ani trapné pouţívat i takové postupy, které mají za následek jeho oklamání. Zdá se tedy nezbytné poskytnou spotřebiteli moţnost zaměřit se v tomto „útoku na něj“ tak, aby věděl, co je určitá míra únosnosti a legálnosti, kdy jiţ prodejce nebo výrobce překračuje jistou výši únosnosti a čeho se vůči zákazníkovi prodejce dopustit nemůţe. Při pohledu na legislativní úpravy konkrétních členských států EU je moţné konstatovat, ţe vţdy zde byly viditelné rozdíly v charakteristikách nečestných (tedy klamavých) obchodních praktik. Zmíněné odlišnosti produkovaly problémy především v náleţitém fungování vnitřního trhu, směřovaly k právním pochybnostem a porušování hospodářské soutěţe. Z uvedených příčin přijal Evropský parlament směrnici č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, jejímţ posláním je, jak jiţ v preambuli zmiňuje, přiblíţit právní 22

HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s. 1432. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 235. ISBN 80-210-2282-5. VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama: (vybrané kapitoly). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 32-35. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 284. ISBN 80-210-3607-9.

25

úpravu v členských státech týkající se nekalých obchodních praktik, a to tehdy, kdy tyto reálně působí škody ekonomických zájmů spotřebitelů a tím nepřímo poškozují zájmy oprávněných soutěţitelů. Se zřetelem na zásadu proporcionality ochraňuje jen před negativními účinky nekalých praktik, které jsou významné a tolerují, ţe v některých případech je dopad na spotřebitele jen nepatrný. Nedotýká se však vztahů mezi soutěţiteli vzájemně. V článku 5 citované směrnice, jenţ je moţné pojmenovat tzv. „velkou generální klauzuli“23, se v bodě 1 píše o obecném zákazu nekalých obchodních praktik. Bod 2 pak vymezuje hromadné podmínky, při jejichţ uskutečnění bude konkrétní praktika nekalá, tudíţ zakázaná. Obchodní praktiku lze označit za nekalou, je-li v protikladu s nárokem na patřičnou odbornou péči a zároveň je schopná pokazit, a to významně, jednání obyčejného spotřebitele, popřípadě obyčejného člena skupiny, kterému je stanovena. Nekalými obchodními praktikami jsou především klamavé a agresivní praktiky, které jsou definovány v článcích 6 aţ 9 a je moţné je nazvat jako tzv. „malé generální klauzule“24, či specifické skutkové podstaty. V rozsahu klamavých praktik směrnice dále rozeznává případy klamavého konání a klamavého přehlédnutí. Článek 6 seznamuje s klamavými jednání. Praktika je na základě tohoto článku klamavá, pakliţe zahrnuje údaje buď mylné a díky tomu je lţivá, anebo pojímá informace věcně korektní, ovšem je způsobilá uvést spotřebitele v klam. Dalším předpokladem je, ţe v obou zmíněných způsobech praktika směřuje nebo můţe směřovat k odhodlání spotřebitele o obchodní operaci, kterou by za jiných okolností neučinil. Kladem směrnice je článek 7 „Klamavá opomenutí“. Z jeho definice je praktika klamavá v případě, ţe s ohledem na situaci nepřihlédne prodávající k uvádění důleţitých údajů, které obyčejný spotřebitel v této spojitosti vyţaduje pro rozhodnutí o obchodní operaci, důsledkem čehoţ je nebo můţe být obyčejný spotřebitel schopen vykonat rozhodnutí o operaci, které by za normálních podmínek nevykonal. Značným přínosem směrnice se můţe chlubit Příloha č. 1, pojmenovávaná také jako „černá listina“, která zahrnuje vyjmenování obchodních praktik, které jsou brány za nekalé pokaţdé. Zmíněné vyjmenování pak platí ve všech členských zemích.

23

ELIÁŠ, Karel, Josef BEJČEK a Petr HAJN. Kurs obchodního práva: obecná část : soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 347. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-1795-834. 24 ELIÁŠ, Karel, Josef BEJČEK a Petr HAJN. Kurs obchodního práva: obecná část : soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 347. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-1795-834.

26

5.2. Definice klamavých praktik dle obchodního zákoníku Jak bude zmíněno dále, definování klamavých praktik proti spotřebiteli je zahrnuto v ucelenější formě v zákoně o ochraně spotřebitele.25 Obchodní zákoník26 v oblasti ochrany spotřebitele nezahrnuje dostatečně propracovanou legislativní úpravu. Ovšem spotřebitel je mnohdy uváděn v omyl konáním, které naplňuje rysy nekalé soutěţe tak, jak ji vymezuje obchodní zákoník. Přestoţe tato úprava funguje zejména jako ochrana soutěţitelů, přihlíţí rovněţ k ochraně spotřebitele. Eliminována není ani okolnost, za které bude škodlivé chování vůči spotřebiteli naplňovat jak rysy nekalých praktik ze zákona o ochraně spotřebitele, tak nekalé soutěţe dle obchodního zákoníku. Naprostý zákaz nekalé soutěţe je zahrnut v § 44 odst. 1 Obchodního zákoníku. Toto nařízení reprezentuje generální doloţku nekalé soutěţe. Z jeho znění vyplývá, ţe konání je nekalou soutěţí tehdy, pakliţe je konáním v hospodářské soutěţi či v hospodářském styku a i toto jednání je v protikladu s dobrými mravy soutěţe a i je schopné způsobit ztrátu dalším soutěţitelům nebo spotřebitelům či jiným kupujícím. Veškeré okolnosti generální klauzule musí být uskutečněny zároveň, aby bylo konání moţné brát jako nekalou soutěţ. Ke konkrétním podmínkám generální klauzule Jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku: zmíněné konání můţe být jak aktivní, tak pasivní, opomenutí. Zda jedinec koná v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku, je nezbytné zhodnotit na základě podmínek případu. Rozpor s dobrými mravy soutěže: Nezbytné je odlišování dobrých mravů soutěţe od dobrých mravů obecně. V rámci hospodářské soutěţe se uplatňují totiţ jiná pravidla kázně, neţ je tomu v obecné úrovni morálky. Můţe tak dojít k tomu, ţe konání, které by dle obecných dobrých mravů nebylo připouštěno, bude z aspektu ochrany proti nekalé soutěţi neškodné a naopak. Na tuto odlišnost upozorňovala judikatura jiţ v minulosti, ta rovněţ poskytla vysvětlení termínu dobré mravy soutěţe. Na jejím základě je nezbytné hodnocení jednotlivého případu, co bude posuzováno dle dobrých mravů soutěţe. Vodítkem pro toto hodnocení mají být „mravní názory, obyčeje, zvyklosti, apod., které jsou respektovány všeobecně jako spravedlivé, poctivé, čestné a svědomité konání účastníků soutěţního zápasu. Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům: Nekalá soutěţ představuje tzv. ohroţovací delikt. Není tedy nezbytné, aby ztráta vznikla, 25 26

ČESKO. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. ČESKO. Zákon č. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

27

stačí, ţe její vznik jenom hrozí. Tato výstraha ale musí být skutečná. Aplikace termínu „újma“ napovídá, ţe jde o termín rozsáhlejší, neţ samotná „újma“. Škoda totiţ můţe být jak hmotné, tak nehmotné povahy (dotčeny mohou být i tzv. ideální statky, např. dobré jméno, goodwill apod.). Ze zmíněného mnoţného čísla „způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům“, není ale moţné usuzovat to, ţe je nutné, aby škoda hrozila či vznikla více jedincům. Postačí, je-li konání schopné způsobit ztrátu pouze jednomu soutěţiteli resp. spotřebiteli. Je nezbytné ještě zmínit, ţe k posouzení konání jako nekalé soutěţe není zapotřebí identifikovat zavinění. Odstavec druhý § 44 Obchodního zákoníku pak zahrnuje vyjmenování nejběţnějších moţností nekalých konání. Tyto jsou detailněji uvedeny v dalších ustanoveních § 45 – 52 Obchodního zákoníku. Jde o: -

klamavou reklamu (§ 45)

-

klamavé označení zboţí a sluţeb (§ 46)

-

vyvolání nebezpečí záměny (§ 47)

-

parazitování na pověsti (§ 48)

-

podplácení (§ 49),

-

zlehčování (§ 50),

-

srovnávací reklamu (§ 50a)

-

porušení obchodního tajemství (§ 51)

-

ohroţování zdraví a ţivotního prostředí (§ 52).27 Všichni spotřebitelé se teoreticky mohou hájit ve všech případech nekalé soutěţe.

Charakteristickými případy klamání spotřebitele ale budou, mimo generální klauzuli, skutkové podstaty klamavé reklamy, klamavého označování produktů a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny, srovnávací reklamy a ohroţování zdraví a ţivotního prostředí.28 K jednomu z nejhojnějších klamání spotřebitele nastává v případě reklamy. Klamavá reklama jako jedna ze specifických skutkových podstat nekalé soutěţe je zakázána prostřednictvím § 45 Obchodního zákoníku. Zákaz reklamy, která působí jako nekalá obchodní praktika dle ochrany spotřebitele (dříve šlo o zákaz klamavé reklamy v rámci obchodního zákoníku) je zahrnut i v § 2 odst. 1 27

Zvláštní postavení má skutková podstata srovnávací reklamy, která pokud naplňuje zákonem poţadované podmínky, zakázána není. 28 , Dana. i. Vyd. 1. Praha: Wolters , 2010, s. 48. ISBN 978-807-3575-052.

28

písm. C zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Pak rovněţ v § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy obsahuje výčet informací, kterými je znemoţněno klamání spotřebitele reklamou na potraviny.

5.3. Klamavé obchodní spotřebitele

praktiky v

zákoně

o

ochraně

Členské státy byly povinny do 12. června 2007 přenést29 a od 12. prosince 2007 zabezpečit platnost Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES. V plnění této povinnosti měla Česká republika zpoţdění, neboť zákon č. 36/2008 Sb., který toto ustanovení směrnice začlenil do českého právního řádu, byl zveřejněn aţ 12. února roku 2008. I z této příčiny vešel v platnost ihned bez jakékoliv legisvakanční lhůty.30 Náplň směrnice byla zmíněným zákonem převedena do zákona o ochraně spotřebitele. Zákon o ochraně spotřebitele tyto klamavé obchodní praktiky upravuje v ustanovení § 5. První odstavec ustanovení § 5 pod písmeny a) aţ e) popisuje obecná jednání, která z obchodní praktiky dělají praktiku klamavou. Druhý odstavec téhoţ ustanovení povaţuje za klamavou praktiku také nabízení nebo prodej výrobků či sluţeb porušujících některá práva duševního vlastnictví. Třetí odstavec výše uvedeného ustanovení odkazuje na přílohu č. 1 tohoto zákona, kde uvedená jednání se povaţují za obchodní praktiky vţdy klamavé.31

5.3.1. Klamavé obchodní praktiky Jak vyznívá ze samotného názvu, jedná se o taková jednání, které směřují vůči spotřebiteli. Úkolem a cílem takového jednání je uvést spotřebitele v omyl a tím přimět k

29

Směrnice je totiţ, na rozdíl od nařízení, pramenem práva, který nemá přímý účinek. Směrnice nestanoví přímo práva a povinnosti jednotlivců tak, aby mohla být ve vnitrostátním právním řádu aplikována bez dalšího, ale vymezuje pouze určitý cíl, jehoţ má být dosaţeno. Členský stát je tak povinen zajistit dosaţení tohoto cíle, přičemţ formy a metody zůstávají na jeho vůli. Směrnice pak musí být transponovány do vnitrostátního práva, to znamená, ţe jejich obsah je přenesen do vnitrostátního práva. I kdyţ směrnice nemá přímý účinek, je nutné zohlednit její obsah při interpretaci odpovídajících vnitrostátních předpisů. 30 Legisvakanční lhůta: Časové období, ve kterém je předpis platný, ale není účinný (tj. mezi počátkem platnosti a počátkem účinnosti předpisu). 31 , Dana. i , 2010, s. 189. ISBN 978-80-7357-505-2.

29

zakoupení výrobku nebo sluţby. Klamavé obchodní praktiky vymezuje, jak jsem zmínila jiţ výše, § 5 Ochrany spotřebitele. Zde bych ráda uvedla jednotlivé body ustanovení § 5 písmene a) aţ e), kdy je obchodní praktika klamavá. Obchodní praktika je klamavá tehdy: je-li při ní uţit nepravdivý údaj. Příkladem je moţné zmínit situaci, kdy upoutávka na obchodě uvádí „Český výrobek“ a ve skutečnosti se jedná o výrobek vyrobený v zahraničí, je-li při ní aplikována informace, která je sama o sobě pravdivá, ale i tak můţe spotřebitele oklamat, a to vzhledem k souvislostem a podmínkám, za kterých byla uţita, pokud prodejce neuvede podstatné informace, které je moţné s přihlédnutím ke všem poměrům po podnikateli oprávněně vyţadovat. Jako opomenutí je vnímáno také zmínění významné informace nezřetelným nebo nejednoznačným způsobem. Odstavec čtvrtý pak uvádí, které informace jsou pokládány za významné. Tímto způsobem byl oklamán například spotřebitel, který si v hobby centru v oddělení akvaristika koupil vodní rostlinu, která však do dvou dnů uhynula. Vodní rostlinu chtěl reklamovat, ovšem s neúspěchem, protoţe mu bylo prodávajícím oznámeno, ţe rostlina poţadovala speciální úpravu vody a nikoliv vodu z vodovodního řádu, a je tedy jeho vina, ţe uhynula, protoţe měl mít znalosti o tom, o jakou odrůdu rostliny jde, pakliţe podoba prezentace produktu či sluţby, včetně srovnávací reklamy, nebo jejich uvádění na trh směřuje k zaměnění s obdobnými produkty či sluţbami, nebo specifickými znaky druhého podnikatele, není-li splněn poţadavek zmíněný v kodexu chování, jehoţ dodrţování podnikatel přislíbil, pakliţe jde o jednoznačný příslib, který si lze ověřit a zároveň podnikatel v obchodní praktice zmiňuje, ţe kodex dodrţuje. Kromě zmíněných případů je za klamavou obchodní praktiku (§ 5 odst. 2 Ochrany spotřebitele) pokládáno i nabízení či prodej produktů nebo sluţeb, které destruují některá práva duševního vlastnictví a rovněţ skladování těchto produktů, jehoţ smyslem je jejich 30

nabízení či prodej a také nekompetentní pouţívání symbolů, které jsou střeţeny ze zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v obchodním styku. Pakliţe jde o produkty, bude se charakteristicky jednat o podvrhy, nepovolené kopie, produkty porušující práva z patentu a ze zapsaného vymezení původu nebo zeměpisného označení. Takovou nekalou praktiku realizuje například prodejce, který poskytuje spotřebitelům produkt nadepsaný neoprávněně ochrannou známkou. Shodně jako směrnice 2005/29/ES odkazuje odst. 3 § 5 Ochrany spotřebitele na přílohu č. 1, která zahrnuje vyjmenování obchodních praktik, které jsou za klamavé brány za všech podmínek. Nastane-li situace, která je definovaná v tzv. „černé listině“, není zapotřebí zjišťovat, jestli jsou splněny podmínky § 4 a § 5 Ochrany spotřebitele jde totiţ rovnou o klamavou, a tudíţ i zapovězenou praktiku, kterou není dovoleno na spotřebitele aplikovat. Jde o nejhojnější případy klamavých konání a zmíněný seznam takových konání je platný ve všech zemích Evropské unie, Islandu a Norska.

5.3.2. Příklady klamavých obchodních praktik Konání a okolnosti, v nichţ bude konání podnikatele nebo prodejce za veškerých podmínek bráno jako klamavá obchodní praktika, jsou např. tyto:

Podnikatelem jsou nabízeny ke koupi výrobky či sluţby za jim uváděnou cenu, aniţ by byly z jeho strany uveřejněné důvody, na jejichţ podkladě se můţe domnívat, ţe samostatně nebo pomocí jiného podnikatele není schopný dodávku zveřejňovaných nebo rovnocenných výrobků či sluţeb za cenu, která je pro dané období platná, v přiměřeném mnoţství s ohledem k povaze nabízeného výrobku či sluţby, rozsahu reklamy a nabízené ceny zajistit. Příkladem takovéto skutečnosti je okolnost, kdy podnikatel poskytuje nějakou „slevovou akci“ a zavazuje se, ţe po dobu její platnosti bude produkt prodáván za menší cenu, ovšem po návštěvě prodejny spotřebitel přijde na to, ţe přestoţe propagovaná „sleva“ trvá, tak produkt uţ je vyprodaný. Podnikatel má mnohdy na skladě pouze několik málo exemplářů propagovaných produktů a vábí zákazníky do svého obchodu.

31

Podnikatel zmiňuje jako klad nabídky nároky, které vyvstávají spotřebiteli rovnou ze zákona. Takto lţivě konal například prodávající, který v televizní reklamě deklaruje, ţe jako jediný na trhu svým zákazníkům nabídne moţnost odstoupení od smlouvy a vrácení peněz do dvou týdnů, přestoţe takovou povinnost mu zákon uděluje tak jako tak.

Podnikatel prohlašuje chybné informace o charakteru a výši rizika pro vlastní bezpečnost spotřebitele nebo jeho blízkých, za podmínek, ţe si jeho produkt nekoupí nebo nezuţitkuje jím poskytovanou sluţbu. Tímto způsobem jsou například klamáni spotřebitelé, kteří po prezentaci potravinového doplňku stravy na „předváděcí akci“ jej nechtějí zakoupit. Jsou poté informováni o tom, ţe jejich neochota koupit bude mít nepříznivý vliv na jejich zdraví.

Podnikatel zhotoví, spravuje nebo propaguje program, v němţ výhoda pro spotřebitele závisí zejména na přilákání dalších spotřebitelů do programu a ne na prodeji nebo spotřebě produktu (pyramidová hra, systém letadlo). Takto lţivě konal například internetový podnik, který zprostředkovával „brigádu“ studujícím s tím, ţe budou rozesílat reklamní letáky. V prvé řadě byli nuceni zakoupit licenci, poté nakoupit letáky a vydělávat mohli aţ tehdy, co shodný systém zprostředkovali dalším studentům a přivábili tak další „brigádníky“.

Podnikatel přednese lţivé prohlášení, ţe se chystá ukončit své podnikání nebo ţe stěhuje obchod. Četné jsou případy neobyčejných likvidačních výprodejů, likvidací zásob a podobně. Faktem je, ţe podnikatel zkouší podnítit domněnku ojedinělé akce, kterou není moţné nevyuţít. Akce je nabízena tak, aby ve spotřebiteli podněcovala zvědavost a myšlenku, ţe učiní obrovskou chybu, kdyţ si produkt nekoupí. V tomto případě podnikatel spoléhá na nepromyšlenost konání spotřebitelů.

32

Podnikatel lţivě uvádí, ţe produkt nebo nabízená sluţba můţe uzdravit chorobu, zdravotní potíţe nebo postiţení. Tato značně prospěchářská a bezohledná praktika zneuţívá faktu, ţe nemocný jedinec bude pravděpodobně chtít vyzkoušet skoro vše, u čeho je deklarován příznivý výsledek. Je moţné na tomto místě připomenout případ, který posuzoval Městský soud v Praze, kde z rozsudku32 vyplývá, ţe šlo prostřednictvím propagace o rozšiřování informací o přípravku slovy: „Bezbolestný pohyb to je Proenzi“, kterou doplňovalo obrazové ztvárnění. Dle rozhodnutí soudu nebyl spotřebitel dostatečně a výslovně upozorněn na fakt, ţe jde jen o potravinový doplněk. Ze slovní a obrazové prezentace mohl spotřebitel nabýt dojmu, ţe polykáním tablet je moţné onemocnění předcházet či jej dokonce vyléčit.

32

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.4.2008, sp. zn. 9 Ca 405/2007 – 33.

33

6. Analýza případů porušení práv spotřebitele Příklady z praktického ţivota mají především ukázat na nekalé praktiky pouţívané především na nejzranitelnější skupiny obyvatel, na zneuţívání jejich neznalosti, zdravotního stavu, důvěřivosti a celkově niţší schopnosti bránit se. Zde bych chtěla uvést konkrétní případy

řešené

Českou

obchodní

inspekcí

–

Inspektorátem

Moravskoslezským

a Olomouckým, a Českou obchodní inspekcí – Inspektorátem Středočeským a Hl. m. Prahy: Příklad 1 Kontrolou,

provedenou

inspektory

České

obchodní

inspekce,

inspektorátu

Moravskoslezského a Olomouckého na prezentační prodejní akci bylo zjištěno, ţe společnost XXXX jako kontrolovaná osoba v postavení prodávajícího, porušila zákaz pouţívání nekalých obchodních praktik v rozporu s § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, kdyţ uţila při nabízení výrobků agresivní obchodní praktiku ve smyslu § 5a odst. 2, přílohy č. 2 písm. h) téhoţ zákona - vytvořila klamavý dojem, ţe spotřebitel vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli pro získání výhry musí spotřebitel vynaloţit finanční prostředky. Na prezentační akci dne 20/11/2011 obdrţel přítomný pár spotřebitelů (inspektorů kontrolního orgánu) zalepenou obálku, přičemţ po prezentaci výrobků ji obchodní zástupce rozbalil. Po jejím rozlepení bylo zjištěno, ţe v ní jsou 2 stírací losy, kaţdý s informací „SETŘETE A VYHRAJTE HODNĚ ŠTESTÍ!“, poukaz na dovolenou pro 2 osoby na dovolenou v luxusním soukromém penziónu v Bardejovských kúpeloch a OPRAVŇUJÍCÍ LIST s informací – „PRÁVĚ VY ZÍSKÁVÁTE BONUS!! NAVÍC!!“ Po setření šedých částí losů spotřebitelem (inspektorem kontrolního orgánu) bylo zjištěno, ţe na obou z nich je uvedeno 20.000,-, tedy na oba losy je výhra celkem 40.000,-. Obchodní zástupce ale poté uvedl, ţe výhra 40.000,- je podmíněna zakoupením si sady nádobí (kód N 28) v celkové ceně 26.990,- Kč. Na základě OPRAVŇUJÍCÍHO LISTU byl poskytnut spotřebiteli BONUS, a to oválný pekáč a poklice (S 4024) a sada noţů (N 130). Následně obchodní zástupce uzavřel se spotřebitelem kupní smlouvu č. 1234 s datem 20/11/2011, při jejímţ uzavření tento nabídl BONUS navíc - hrnec s poklicí (K 201). Tím, ţe účastník řízení, jako kontrolovaná osoba v postavení prodávajícího, při nabízení výrobků porušil zákaz uţívání nekalých obchodních ve smyslu §4 odst. 3 ve vazbě na §5 a odst. 2, přílohy č. 2 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, uţitím agresivní obchodní praktiky, dopustil se tak správního deliktu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) téhoţ zákona. 34

Příklad 2 Kontrolou,

provedenou

inspektory

České

obchodní

inspekce,

inspektorátu

Moravskoslezského a Olomouckého se sídlem v Ostravě dne 11/10/2011 na prezentační prodejní akci konané v Ostravě bylo zjištěno, ţe neuvedená společnost jako kontrolovaná osoba v postavení prodávajícího, porušila zákaz pouţívání nekalých obchodních praktik podle §4 odst. 3 uvedeného zákona, kdyţ uţila při nabízení výrobků agresivní obchodní praktiku ve smyslu §5a odst. 2, přílohy č. 2 písm. h) téhoţ zákona - vytvořila klamavý dojem, ţe spotřebitel vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli pro získání výhry musí spotřebitel vynaloţit finanční prostředky; při prezentační akci dne 10/11/2011 obdrţeli návštěvníci zalepené obálky s losy, přičemţ obchodní zástupce sdělil, ţe některé z nich obsahují výhry v podobě slevy na nabízené výrobky s tím, ţe se obálky budou rozlepovat s jednotlivými osobami za přítomnosti asistenta. Kontrolní pracovníci na výzvu asistenta po rozlepení své obálky zjistili, ţe v rámci tomboly získali Zlatou výhru. V textu letáku je uvedeno „zboţí ZDARMA, výrobky - soupravy zdravotních polštářů v ceně 5.000,- Kč a zdravotních dek za 10.000,- Kč, profesionální parní ţehličku za 15.000,- Kč, profesionální indukční vařič za 17.000,- Kč, královskou sadu nádobí za 40.000,- Kč a BONUS: Zlatá zákaznická karta v hodnotě 8.000,- Kč“. Dále následovaly informace „Zboţí v hodnotě 95.000,- Kč pouze dnes získáváte ZDARMA“. Pro získání výher z tomboly je třeba zakoupit parní čistící systém v hodnotě 60.000,- Kč od spol. kód AB2010. Účastník řízení ale stanovil, ţe podmínkou získání Zlaté výhry spotřebitelem je nákup parního čističe (následně proto došlo k uzavření kupní smlouvy č. 157-2011 mezi prodávajícím - účastníkem řízení a kupující - spotřebitelkou, kdy předmětem plnění byly parní čistič + ţehlička, uveden 1 kus, nádobí 1 kus, indukční plotna, konvektomat, karta + aktivace, Merimo set, celková kupní cena 29.990,Kč, splatnost úhrady 10/11/2011 zaplaceno hotově). Tím, ţe účastník řízení, jako kontrolovaná osoba v postavení prodávajícího, při nabízení výrobků porušil zákaz uţívání nekalých obchodních ve smyslu §4 odst. 3 ve vazbě na § 5 odst. 2, přílohy č. 2 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, uţitím agresivní obchodní praktiky, dopustil se tak správního deliktu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) téhoţ zákona.

35

Příklad 3 Na základě kontroly ze dne 23.9.2009, provedené na předváděcí akci firmy XXXX v Hotelu Bílá Růţe – salonek, Praţská 16, Poděbrady jmenované společnosti, bylo pracovníky ČOI zjištěno, ţe jmenovaná společnost v postavení prodávajícího porušila zákaz pouţívání nekalých obchodních praktik, které byly v rozporu s poţadavky odborné péče a byly způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, ţe mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, neboť v Kupní smlouvě č. xxxxxxxxxxxx uvedla společnost nepravdivý údaj, a to tak, ţe uvedla následující informaci „Kupní smlouva uzavřená při návštěvě prodávajícího (dodavatele) výslovně sjednaná kupujícím za účelem objednávky,“ při které byly uvedeny dvě varianty „ANO“ nebo „NE“, přičemţ byla zaškrtnuta moţnost „ANO“, ačkoliv spotřebitel si ţádnou návštěvu za účelem objednávky nesjednal. Prodávající uvedl nepravdivý údaj a postupoval v rozporu s platnými právními předpisy, kdyţ výše uvedeným jednáním upřel spotřebiteli moţnost odstoupit od smlouvy uzavřené mimo provozovnu, jelikoţ uvedl, ţe kupní smlouva byla uzavřena při návštěvě prodávající výslovně sjednané za účelem objednávky. Prodávající nepostupoval v souladu s poţadavky na odbornou péči, kdyţ spotřebiteli poskytl nepravdivou informaci o místě uzavření kupní smlouvy. Poskytnutí nepravdivého údaje mohlo spotřebitele ovlivnit aţ natolik, ţe od smlouvy neodstoupil, ačkoliv právo na odstoupení měl, jelikoţ k uzavření smlouvy došlo mimo provozovnu. Výše uvedená informace odporuje obecným ustanovením zákona (ustanovení § 57 odst. 1 občanského zákoníku a zákon o ochraně spotřebitele) a je způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě. Dále, ţe poskytla písemně spotřebiteli informace dle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tj. o vlastnostech prodávaných výrobků, způsobu pouţití a údrţby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného pouţití nebo údrţby, které nebyly uvedeny v českém jazyce. Tyto informace byly uvedeny písemně pouze v cizích jazycích. Prodávající neposkytl spotřebiteli řádné informace a to tím, ţe mu k prodávanému výrobku poskytl informace o důleţitých vlastnostech a pouţití výrobku pouze v cizích jazycích, ačkoliv k nabízeným výrobkům existuje i návod v českém jazyce, coţ vyplývá z poznámky na Kupní smlouvě a také z vyjádření přítomných osob. Výše uvedeným jednáním se jmenovaná společnost jako prodávající dopustila správního deliktu podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel nebo prodávající dopustí tím, ţe poruší zákaz pouţívání nekalých obchodních praktik.

36

Podle ust. § 4 odst. 3 uvedeného zákona je zakázáno uţívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování sluţeb či práv. Podle citovaného ustanovení jsou nekalými zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Podle ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele je jednou z klamavých obchodních praktik taková, při níţ je uţit nepravdivý údaj. Podle ust. § 57 odst. 1 občanského zákoníku byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel ţádné stálé místo k podnikání, můţe spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboţí či sluţeb dodavatelem, můţe od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce. To neplatí ohledně smluv, u nichţ si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. Příklad 4 Na základě kontroly ze dne 10. 2. 2010, provedené na předváděcí akci v Hotelu DUM, Kutilova 3061, Praha 4, bylo pracovníky ČOI zjištěno, ţe jmenovaná společnost v postavení prodávajícího řádně neinformovala spotřebitele o podmínkách uplatnění odpovědnosti za vady výrobků, neboť v Obchodních podmínkách a Reklamačním řádu v bodě 2.4. Reklamačního řádu bylo uvedeno: „Ze záruky jsou rovněţ vyloučeny ty přístroje, které byly částečně nebo úplně rozebrány, včetně zásahů a oprav neautorizovaným servisem, přístroje, u kterých se údaje v předloţených dokladech liší od údajů uvedených na výrobku nebo u nichţ je poškozeno výrobní číslo, štítek apod.“ Prodávající vylučuje ze záruky výrobky, u kterých došlo k poškození výrobního čísla, štítku apod. Poškození výrobního čísla nebo štítku však nemůţe mí vliv na moţnost reklamovat výrobek a jeho vadu, jelikoţ k němu mohlo dojít bez zavinění kupujícího. Dále řádně neinformoval spotřebitele o podmínkách uplatnění odpovědnosti za vady výrobků, neboť v Záručním listě v bodě Záruční podmínky bylo uvedeno: „Při kaţdé reklamaci je nutné předloţit řádně vyplněný záruční list, kupní smlouvu a doklad o zaplacení.“ Výše podtrţená informace nemá oporu v ţádném platném právním předpise a předloţením uvedených dokladů prodávající staví spotřebitele do nevýhodnější pozice a to tím, ţe jako podmínku uplatnění reklamace stanovuje předloţení těchto dokladů. Dále prodávající ţádným způsobem neinformoval o podmínkách uplatnění rozporu s kupní smlouvou. Takto poskytnuté informace o podmínkách uplatnění odpovědnosti za vady 37

výrobků odporují obecně platným právním předpisům (ustanovení § 55, § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „občanský zákoník“ a zákonu o ochraně spotřebitele) a jsou způsobilé omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě. Výše popsaným jednáním se účastník řízení jako prodávající dopustil správního deliktu podle ust. § 24 odst. 7 písm. i) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se prodávající dopustí tím, ţe neinformuje spotřebitele podle § 13. Podle ust. § 13 uvedeného zákona je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o podmínkách uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, ţe smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůţe vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, ţe spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s poţadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení § 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku upravuje nepřípustnost určitých smluvních ujednání, kdy nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu. Informací o podmínkách uplatnění reklamace jsou veškeré údaje, vyplývající z právních předpisů a v reţimu spotřebitelských smluv se od nich nelze v neprospěch spotřebitele odchýlit. Předmětnými ustanoveními občanský zákoník vytváří důleţitý předpoklad pro případné uplatnění reklamace. Prodávající můţe nabídnout zákazníkovi pouze výhodnější podmínky, nikoli zuţovat jejich zákonný rámec v neprospěch spotřebitele. Zuţováním zákonného rámce je např. poţadavek prodávajícího na předloţení dokladu při uplatnění reklamace. Tento poţadavek staví spotřebitele do nevýhodnější pozice, jelikoţ stěţuje jeho postavení při uplatňování reklamace tím, ţe je povinen dokládat koupi zboţí některým z výše uvedených dokladů. Správní orgán dospěl po vyhodnocení kontrolního protokolu ze dne 10.2.2010, se kterým byl účastník řízení seznámen dne 22.2.2010, k závěru, ţe se prodávající uvedeného správního deliktu dopustil.

38

Správní orgán má za to, ţe podmínky pro vydání příkazu stanovené v ust. § 150 odst. 2 správního řádu byly splněny. Skutková zjištění povaţuje za dostatečná a odpovědnost jmenované společnosti za plně prokázanou. V podrobnostech odkazuje na obsah kontrolního protokolu, o němţ nejsou pochybnosti. Při určení výměry pokuty přihlédl správní orgán dle ustanovení § 24b odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele k závaţnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichţ byl spáchán. Výše uvedené protiprávní jednání shledal správní orgán jako závaţné, vzhledem ke způsobu jeho spáchání, který spočíval v neřádném informování o moţnosti uplatnit právo z odpovědnosti za vady výrobků, kdy následkem takto poskytnuté informace, byl spotřebitel zkrácen na svém právu v případě uplatnění práva z odpovědnosti za vady a to tak, ţe informace o tom, ţe zákazník je povinen při reklamaci předloţit doklady vztahující se ke koupi výrobku ho mohla odradit od uplatnění reklamace a to zejména z důvodu, ţe poţadované doklady neměl k dispozici. Tato skutečnost však nemůţe být překáţkou pro uplatnění reklamace, jelikoţ spotřebitel můţe prokázat skutečnost, ţe výrobek zakoupil u prodávajícího i jiným způsobem neţ dokladem. Vytýkané informace byly uvedeny v Záručním listě, který obdrţí zákazník při koupě výrobku. Dále spočíval v uvedení informace o tom, ţe záruka se nevztahuje na zboţí, u kterého bylo poškozeno výrobní číslo nebo štítek, coţ mohlo spotřebitele ovlivnit aţ natolik, ţe reklamaci neuplatnil, jelikoţ výrobní číslo nebo štítek byly poškozeny. Tato skutečnost však nemůţe být překáţkou pro uplatnění reklamace, jelikoţ k poškození výrobního čísla nebo štítku můţe dojít také bez zavinění spotřebitele. Na závěr spočíval také v neuvedení informace o uplatnění rozporu s kupní smlouvou, coţ můţe mít za následek, ţe spotřebitel rozpor neuplatní, i kdyţ se rozpor objeví, jelikoţ není informován o právu na jeho uplatnění. Po zváţení všech zjištěných skutečností přistoupil správní orgán k uloţení pokuty při spodní hranici zákonného rozpětí, která je dle názoru správního orgánu vzhledem k závaţnosti zjištěných správních deliktů v souladu se zásadou přiměřenosti uplatňovanou ve správním řízení. Výši pokuty povaţuje správní orgán za dostatečnou z hlediska represe i prevence. Podle ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu uloţí správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši stanovené vyhláškou Ministerstva vnitra České republiky č. 520/2005 Sb., v plat. znění. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl správní orgán tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto příkazu.

39

Příklad 5) Na základě kontroly provedené dne 3.5.2010 v provozovně jmenované společnosti XXXX, bylo pracovníky ČOI zjištěno, ţe jmenovaná společnost v postavení prodávajícího porušila zákaz pouţívání nekalých obchodních praktik, které byly v rozporu s poţadavky odborné péče a byly způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, ţe mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, neboť podnikatel vytvořil klamný dojem, ţe spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoliv ve skutečnosti pro získání výhry musí vynaloţit další finanční prostředky. Spotřebiteli bylo sděleno, ţe vyhrál a tato výhra zahrnovala 8 denní plavbu po Nilu z Luxoru (Egypt), ubytování na palubě 4* lodě, plnou penzi, letenku Praha-Luxor-Praha a transfery letiště Luxor-loď-letiště Luxor. Tuto výhru však mohl uţít aţ po vynaloţení dalších finančních prostředků a to jednorázového poplatku ve výši 60 eur a také zaplacení letištních poplatků, bezpečnostních tax a palivových příplatků ve výši 3.980,- Kč. Jedná se o povinné poplatky, jejichţ nezaplacení by zcela logicky znemoţnilo spotřebiteli výhru v plné míře uţít. Výše uvedené informace jsou pro spotřebitel důleţitým údajem, který je způsobilý ovlivnit jeho další kroky ohledně deklarované výhry. Při poskytování těchto informací prodávající nepostupoval v souladu s odbornou péčí, coţ zahrnuje odbornost (tedy profesionalitu ve smyslu vědět a umět) a pečlivost (tedy ve smyslu aktivního jednání a svědomitosti). Výše uvedená informace odporuje obecným ustanovením zákona o ochraně spotřebitele a je způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě. Tímto jednáním se účastník řízení jako prodávající dopustil správního deliktu podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel nebo prodávající dopustí tím, ţe poruší zákaz pouţívání nekalých obchodních praktik. Podle ust. § 4 odst. 3 uvedeného zákona je zakázáno uţívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování sluţeb či práv. Podle citovaného ustanovení jsou nekalými zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Podle ust. § 5 a odst. 2 agresivní obchodní praktikou je vţdy praktika uvedena v příloze č.2 k tomuto zákonu. Obchodní praktiky jsou vţdy povaţovány za agresivní, pokud podnikatel vytváří klamný dojem, ţe spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoliv ve skutečnosti ţádná taková výhra nebo výhoda neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaloţit finanční prostředky nebo jiné výdaje.

40

Správní orgán dospěl po vyhodnocení kontrolního protokolu ze dne 3.5.2010, se kterým byl účastník řízení seznámen dne 14.5.2010, k závěru, ţe prodávající se uvedeného správního deliktu dopustil. Správní orgán má za to, ţe podmínky pro vydání příkazu stanovené v ust. § 150 odst. 2 správního řádu byly splněny. Skutková zjištění povaţuje za dostatečná a odpovědnost jmenované společnosti za plně prokázanou. V podrobnostech odkazuje na obsah kontrolního protokolu, o němţ nejsou pochybnosti.

41

7. Shrnutí a doporučení S blíţícím se jarem opět vzrůstá aktivita nejrůznějších společností, které nabízejí průměrné zboţí za nadprůměrné ceny a za účast na těchto akcích nabízejí různé dárky, obědy zdarma, výlety za historií a jiné kulturní nebo kulinářské záţitky. Zájem mají především o účastníky ve věku 60+, tedy o seniory. To by bylo vše relativně v pořádku, kdyby tyto akce organizátoři neodbývali v utajení – na pozvánkách nebývá uvedeno místo a čas odjezdu, místo konání ani jméno firmy, která prezentuje svoje výrobky. Proč tolik tajností aţ konspirace? Kaţdý prodejce má přece zájem pozvat na svou prodejní akci maximum zákazníků a prodat co nejvíce svých výrobků. Nejspíš proto, aby jejich zvláštní praktiky prodeje neodhalila ţádná nepovolaná osoba, zejména zástupci kontrolních orgánů. Státní dozorové instituce mají však povinnost kontrolovat tyto akce, a to zejména po podání stíţnosti spotřebitelů, kteří si na praktiky některých společností stěţují. Další občanské organizace mají na kontrolách a odhalování těchto praktik zájem. Spotřebitelé oprávněně očekávají prošetření, zda nedošlo k omezení jejich práv a poškození oprávněných zájmů. Jako nejvíce vypovídající o situaci v České republice jsou údaje z interní statistiky kontrol prodejních akcí České obchodní inspekce. České obchodní inspekci, se v roce 2011 podařilo zúčastnit 241 akcí s katastrofálním zjištěním. Porušení povinností prokázali u téměř 70 % kontrolovaných, a to i přes utajování předváděcích akcí organizátory, několik napadení inspektorů a nutnost přivolat na pomoc policii. Níţe uvádím statistiku dle jednotlivých krajů: Tabulka číslo 1: Výsledky kontrol ČOI v roce 2011: Výsledky kontrol Inspektorát

počet kontrol

Středočeský a Hl. město Praha Jihočeský a Vysočina Plzeňský a Karlovarský Ústecký a Liberecký Královéhradecký a Pardubický Jihomoravský a Zlínský Moravskoslezský a Olomoucký Celkem

Zdroj: Česká obchodní inspekce 42

se zjištěním

zjištění v %

83 14 13 79 17 20 15

65 2 6 58 12 14 7

78,3 % 14,3 % 46,2 % 73,4 % 70,6 % 70 % 46,7 %

241

164

68,1 %

Jak je zřejmé z uvedeného tabulkového přehledu, z celkového počtu 241 provedených kontrol bylo zjištěno porušení obecně závazných právních předpisů při 164 kontrolách, tj. v 68,1 %. Kontrolami bylo zjištěno tyto druhy porušení povinností stanovených prodávajícím zákonem o ochraně spotřebitele: -

Prokázané pouţívání nekalých obchodních praktik (92 zjištění - 39 %).

-

Neposkytování řádných informací o podmínkách reklamačního řízení (52 zjištění – 22 %).

-

Nedodrţování formálních náleţitostí při přijímání a vyřizování reklamací ze strany prodávajících (17 případů - 7,2 %).

-

Diskriminace spotřebitelů – např. omezováním vstupu některých účastníků na akci (7 případů - 3 %). Při následném šetření u 36 kontrolovaných subjektů (tj. 15,3 %), se inspektoři setkali s

porušením dalšího zákona (o státní kontrole), konkrétně s neposkytnutím součinnosti. Na základě zjištěných porušení právních předpisů v kontrolní pravomoci ČOI bylo v roce 2011 pravomocně uloţeno 97 pokut v celkové hodnotě 2 479 500 Kč. Struktura pokut, včetně členění podle jednotlivých inspektorátů, které je uloţily, je uvedena v následující tabulce. Další pokuty nenabyly do konce roku 2011 právní moci nebo správní řízení nebyla dosud ukončena.33 Tabulka číslo 2: Uloţené sankce ČOI v roce 2011: Uložené pokuty Inspektorát Středočeský a Hl. město Praha Jihočeský a Vysočina

příkaz na místě počet 2

výše 6 000

příkaz počet 25

správní řízení

výše 329 000

počet

výše 1

20 000

Celkem počet

výše

28

355 000

0

0

2

5 000

Plzeňský a Karlovarský

1

4 000

1

1 000

Ústecký a Liberecký Královéhradecký a Pardubický Jihomoravský a Zlínský Moravskoslezský a Olomoucký

4

11 000

28

1 133 000

8

451 000

40

1 595 000

4

43 000

2

18 000

6

61 000

5

58 000

6

357 500

11

415 500

Celkem

4

5 000

5

28 000

1

15 000

10

48 000

11

26 000

68

1 592 000

18

861 500

97

2 479 500

Zdroj: Česká obchodní inspekce 33

ČOI. Nekalé a další obchodní praktiky na předváděcích akcích (Závěrečná zpráva za rok 2011). Tisková zpráva. Praha: Česká obchodní inspekce, 2011. 3 s.

43

Pokuty jsou ukládány řádově ve výši desítek aţ set tisíc korun a plně odpovídají vysoké společenské nebezpečností protiprávního jednání prodávajících, jehoţ se dopouštěli vesměs vůči spotřebitelům vyššího věku, kteří se jen výjimečně dokáţou nátlaku a manipulaci školených reprezentantů dostatečně bránit. Výsledky kontrol za rok 2011 opět potvrdila, ţe předváděcí prodejní akce patří nadále k nejproblematičtějším formám prodeje na území České republiky. Pro ilustraci uvádím komentář pracovníka poradny Sdruţení obrany spotřebitelů v Hradci Králové: „Bohuţel většina těchto případů má standardní průběh, to znamená, ţe někdo, obvykle starší člověk nebo člověk se zdravotní indispozicí, jede na předváděcí akci nebo ho navštíví podomní prodejce nebo je osloven ve vestibulu supermarketu. Je přesvědčen na koupi předraţeného výrobku. Po čase si to rozmyslí nebo je přesvědčen blízkými nebo příbuznými, ţe by rád od koupě zboţí nebo sluţby odstoupil. Takţe zavolá, napíše nebo přijede do některých ze spotřebitelských organizací s dotazem, co se s tím dá dělat. Obvykle obdrţí radu podle § 57 odst1 Občanského zákoníku. Za osoby velmi staré často píšeme stíţnost my.“ Pokračuje: Nejčastější problém je samozřejmě v případě, ţe do smlouvy prodejce napíše, ţe si ho prodejce pozval sám domů, coţ je velice častý případ, případně jiné finty. Protoţe pak je to ten 80-ti letý senior, který si musí sehnat 2 svědky a dokazovat, ţe akce byla veřejná. Je to ten 80-ti letý senior, který musí jet třeba i na druhý konec republiky k soudu, neboť soud probíhá samozřejmě v místě sídla prodávající firmy. Je to bohuţel ten 80-ti letý senior, který si pravděpodobně bude muset zaplatit právníka atd. Soud obvykle začne se značným časovým zpoţděním a trvá i dlouho. Nakonec, i kdyţ nakonec senior vyhraje, peníze mu stejně nikdo nevrátí, neboť daná firma jiţ nebude existovat nebo si změní jméno, i kdyţ se v konečném důsledku jedná pořád o jedny a ty samé lidi, kteří se jen budou smát. Tento pohled je bohuţel hodně cynicky, avšak bohuţel taky velmi častý. Právě bohuţel vysoký věk není ţádnou polehčující okolností. Vzhledem k našim zkušenostem bych chtěl všem spotřebitelům doporučit, aby účast na podobných akcích řádně zváţili,“ Jako další pomůcku jak nenaletět prodejcům uvádím nejčastější právní omyly v různých situacích, kterými prodejci zkouší napálit zákazníky: Podle kterého zákona jsou smlouvy uzavírány? Nejčastější právní omyl: „Ta smlouva je uzavřena podle obchodního zákoníku, tudíţ se na spotřebitele ustanovení občanského zákoníku nevztahují!“

44

Kupní smlouva a prodej zboží v obchodě: Nejčastější právní omyl: „Ta smlouva byla uzavřena na trţnici ve stánku, nejedná se tedy o prodej zboţí v obchodě!“ Informační nerovnost při uzavírání smlouvy: Nejčastější právní omyl: „Ten prodavač vypadal tak solidně a všemu rozuměl.“ Vyjednávání smluvních podmínek: Nejčastější právní omyl: „Prodávajícími to sliboval, ale pak to zapomněl uvést ve smlouvě!“ Povinnosti prodávajícího při uzavírání smlouvy: Nejčastější právní omyl: „Pan vedoucí uţ tady dneska není, přijďte s reklamací zítra!“ Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách: Nejčastější právní omyl: „Jednou to máte ve smlouvě, tak je to platné, i kdyţ zákon říká něco jiného!“ Odpovědnost za vady při prodeji zboží: Nejčastější právní omyl: Toto není vada, ten telefon vám zkorodoval, protoţe jste ho vystavil vlhku!“ Odstranitelné a neodstranitelné vady: Nejčastější právní omyl: „My vám to do třiceti dnů odstranit nemůţeme, protoţe budeme mít příští týden dovolenou!“ Kdo může reklamovat? Nejčastější právní omyl: „Já jsem tu věc koupil od souseda, takţe jsem převzal jeho zákonnou záruku!“ Reklamační místo: Nejčastější právní omyl: „To musíte reklamovat na prodejně, ve které jste to koupil, my s tím nemáme nic společného“ Vlastní reklamační podmínky: Nejčastější právní omyl: „U nás neplatí občanský zákoník, my máme vlastní reklamační řád!“ Dokumenty potřebné k reklamaci: Nejčastější právní omyl: „Bez záručního listu to nemůţete reklamovat!“ Originální obal a další nesmyslné podmínky: Nejčastější právní omyl: „Bez původního obalu vám nemůţeme reklamaci uznat.“ Náhrada nutných nákladů: Nejčastější právní omyl: „Tu cestu do Ostravy vám kvůli reklamaci nezaplatíme!“ Znalecký posudek: Nejčastější právní omyl: „Bez znaleckého posudku vám reklamaci neuznáme!“ Cestovní smlouva: Nejčastější právní omyl: „Za tu reklamaci vám část peněz nevrátíme, místo toho vám dáme slevu na další zájezd, který si u nás koupíte.“

45

Závěr Předloţená bakalářská práce se zabývala problematikou klamání spotřebitele v České republice. Cílem této bakalářské bylo seznámení s problematikou klamání spotřebitele a poskytnout tak formou jakési informační příručky návod, jak takové klamání spotřebitele rozpoznat a jak se mu účinně bránit nebo ještě lépe předcházet. Práce si rovněţ vzala za cíl pomoci běţnému čtenáři, aby se lépe v dané problematice orientoval, seznámil se s institucemi a organizacemi zabývají se ochranou spotřebitele a neméně tak i na příkladech z praxe poukázat na to, ţe se spotřebitel klamání můţe bránit i mu předcházet. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části bakalářské práce bylo poukázáno na historii problematiky ochrany spotřebitele, na práva spotřebitele z pohledu základních zákonných norem, na základní instituce tvořící komplexní prostředí pro ochranu spotřebitele. V praktické části bakalářské práce byly prezentovány reálné případy, ve kterých nastalo porušení práv spotřebitele. Tyto případy ukázaly nejběţnější situace, do jakých se můţe kaţdý spotřebitel dostat a ve kterých k porušení práv spotřebitele mnohdy dochází. Na základě reakcí a postojů České obchodní inspekce a přesného popisu, kterou právní úpravu a jak prodejce porušil, tyto případy ukázaly, k jakým nekalým praktikám nejčastěji dochází a jak se řeší. V závěru praktické části pak byly zmíněny nabyté zkušenosti a rady, které mohou pomoci běţnému spotřebiteli vyvarovat se a předcházet řadě problémů, které jej mohou dostat do sloţité ţivotní situace včetně poukázání na realitu prezentovanou Českou obchodní inspekcí v jejich statistických přehledech a závěrečných tiskových zprávách. Je moţné konstatovat, ţe četných případů klamání spotřebitele, mnohdy úmyslného klamání, je bezpočet. Soupis takových situací můţe být stejně široký, jako je lidská fantazie. Chránit svá zákonná práva a zároveň uvědomovat si všechny moţnosti jejich obrany je vţdy základním kamenem občanského vědomí. Toto vědomí vzniká v rodině, ve škole, při kaţdodenní činnosti a je nutné ho neustále připomínat a rozvíjet jej. Tato bakalářská práce by měla kaţdému čtenáři pomoci přiblíţit problematiku ochrany spotřebitele a umoţnit základní orientaci ve svých právech a moţnostech jak je chránit. Zároveň je ale pouhou vstupenkou do problematiky ochrany spotřebitele. Tato práce nemůţe ani nechce rozebírat všechny právní souvislosti do hloubky. Pokud tato práce alespoň z části doplní znalosti čtenářů, pomůţe jim lépe se zorientovat v problematice, naplní tak tato práce svůj cíl – představit náhled na problematiku ochrany spotřebitele. Umoţnit pochopení a proniknutí do problematiky. 46

Seznam pramenů a pouţité literatury Tištěná monografie: ČOI. Nekalé a další obchodní praktiky na předváděcích akcích (Závěrečná zpráva za rok 2011). Tisková zpráva. Praha: Česká obchodní inspekce, 2011. 3 s. ELIÁŠ, Karel, BEJČEK, Josef, HAJN, Petr. Kurs obchodního práva: obecná část : soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, 610 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978807-1795-834. HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, 329 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 235. ISBN 80-210-2282-5. HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele. Vyd. 2. V Praze: Oeconomica, 2004, 136 s. ISBN 80245-0690-4. HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2006, 185 s. ISBN 80-245-1106-1. HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2004, 451 s. ISBN 80-7357064-5. HULVA, Tomáš. Právo ochrany spotřebitele: pro neprávníky: otázky a odpovědi, vzory smluv, podání a korespondence. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006, 360 s. ISBN 80-735-7172-2. CHALOUPKOVÁ, Helena. Regulace reklamy: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 322 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-807-4001-802. , Dana.

i , 2010, 315 s. ISBN 978-807-3575-052.

SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2008, 134 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-807-4000-379. TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde, 2011, 203 s. ISBN 978-807-2018-642. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2006, 287 s. ISBN 80-720-1631-8. VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama: (vybrané kapitoly). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 330 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 284. ISBN 80-210-3607-9.

47

ZDRAŢIL, Miloš. O ochraně spotřebitele: praktická příručka se vzory a judikaturou. Praha: Linde, 2000, 231 s. ISBN 80-720-1240-1.

Zákony: ČESKO. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. ČESKO. Zákon č. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. ČESKO. Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.

Internetové zdroje: ECC NET [online]. [cit. 2012–04–27] Dostupný z http://www.evropskyspotrebitel.cz/. ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE [online] Dostupný z http://coi.cz SDRUŢENÍ ČESKÝCH SPOTŘEBITELŮ [online]. [cit. 2012–04–27] Dostupný z http://www.konzument.cz/. SDRUŢENÍ OCHRANY SPOTŘEBITELŮ [online]. [cit. 2012–04–27] Dostupný z http://www.spotrebitele.info/. SPOTŘEBITEL.CZ [online]. [cit. 2012–04–27] Dostupný z http://www.spotrebitel.cz/index.php?option=com_xmap&sitemap=1&Itemid=236. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÁ A POTRAVINÁŘSKÁ INSPEKCE [online] Dostupný z http://szpi.gov.cz TEST [online]. [cit. 2012–04–27] Dostupný z http://www.dtest.cz/. VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV [online]. Český veřejný ochránce práv [cit. 2012–04–27] Dostupný z http://www.ochrance.cz/historie/cesky-verejny-ochrance-prav/.

48

Příloha č. 1 Příloha I Směrnice č. 2005/29/ES – Obchodní praktiky, jeţ jsou za všech okolností povaţovány za nekalé OBCHODNÍ PRAKTIKY, JEŢ JSOU ZA VŠECH OKOLNOSTÍ POVAŢOVÁNY ZA NEKALÉ Klamavé obchodní praktiky 1. Tvrzení, ţe obchodník podepsal kodex chování, ačkoli tomu tak není. 2. Pouţívání značky důvěry, značky jakosti nebo rovnocenné značky bez získání potřebného povolení. 3. Tvrzení, ţe kodex chování byl schválen veřejným nebo jiným subjektem, ačkoli tomu tak není. 4. Tvrzení, ţe obchodníku (jakoţ i jeho obchodním praktikám) nebo produktu bylo uděleno schválení, potvrzení nebo povolení veřejného nebo soukromého subjektu, ačkoli tomu tak není nebo takové tvrzení není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení. 5. Výzva ke koupi produktů za určitou cenu, aniţ by obchodník zveřejnil důvody, na základě kterých se můţe domnívat, ţe nebude sám nebo prostřednictvím jiného obchodníka schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných produktů za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném mnoţství vzhledem k povaze produktu, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama). 6. Výzva ke koupi produktu za určitou cenu a poté a) odmítnutí ukázat inzerovaný předmět spotřebitelům nebo b) odmítnutí přijetí objednávek produktu nebo dodání produktu v přiměřené lhůtě nebo c) předvedení vadného vzorku produktu s úmyslem propagovat jiný produkt (reklama typu „přivábit a zaměnit“). 7. Nepravdivé tvrzení, ţe produkt bude dostupný pouze po omezenou dobu nebo ţe bude dostupný pouze po omezenou dobu za určitých podmínek, za účelem přimět spotřebitele k okamţitému

rozhodnutí bez příleţitosti nebo času potřebného k učinění informované volby. 8. Závazek poskytnout poprodejní servis spotřebitelům, s nimiţ obchodník před uzavřením obchodní transakce komunikoval jazykem, který není úředním jazykem členského státu, v němţ se obchodník nachází, a následné poskytování servisu pouze v jiném jazyce, aniţ to bylo spotřebiteli jasně sděleno předtím, neţ se spotřebitel zavázal k obchodní transakci. 9. Tvrzení nebo jiné vytváření dojmu, ţe prodej produktu je dovolený, i kdyţ tomu tak není. 11.6.2005 CS Úřední věstník Evropské unie L 149/35 10. Uvádění práv, která spotřebitelům vyplývají ze zákona, jako přednosti obchodníkovy nabídky. 11. Vyuţití prostoru ve sdělovacích prostředcích k propagaci produktu, za kterou obchodník zaplatil, aniţ by to byl spotřebitel schopen z obsahu, obrázků nebo zvuků jednoznačně poznat. (Placená reklama ve formě novinových článků, advertorial). Tím není dotčena směrnice 89/552/EHS (1). 12. Věcně nesprávné tvrzení o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitele nebo jeho rodiny, pokud si produkt nezakoupí.

1

13. Propagace výrobku podobného výrobku konkrétního výrobce způsobem, jenţ cíleně vede k uvedení spotřebitele v omyl tak, ţe uvěří, ţe daný výrobek je vyroben týmţ výrobcem, i kdyţ tomu tak není. 14. Zahájení, provozování nebo propagace pyramidového programu, kdy spotřebitel zaplatí za moţnost získat odměnu, která závisí především na získávání nových spotřebitelů do programu, a nikoli na prodeji nebo spotřebě produktů. 15. Tvrzení, ţe obchodník zamýšlí ukončit obchodování nebo se stěhuje, ačkoli tomu tak není. 16. Tvrzení, ţe produkty usnadní výhru ve hrách zaloţených na náhodě. 17. Nepravdivé tvrzení, ţe produkt můţe vyléčit nemoci, poruchu nebo tělesné postiţení. 18. Poskytování věcně nesprávných informací o trţních podmínkách nebo o moţnosti opatřit si produkt s úmyslem přimět zákazníka k jeho pořízení za méně výhodných podmínek, neţ jsou běţné trţní podmínky. 19. Obchodní praktika, v níţ se tvrdí, ţe v rámci propagace probíhá soutěţ o ceny, aniţ by byly uděleny ceny, které odpovídají uvedenému popisu, nebo jejich odpovídající náhrada. 20. Popis produktu slovy „gratis“, „zdarma“, „bezplatně“ a podobnými, pokud musí spotřebitel zaplatit jakékoli jiné náklady, neţ jen nevyhnutelné náklady spojené s reakcí na obchodní praktiku a s vyzvednutím nebo doručením věci. 21. Přiloţení faktury nebo podobných dokladů pro provedení platby k marketingovým materiálům, čímţ se ve spotřebiteli vyvolá dojem, ţe si inzerovaný produkt jiţ objednal, ačkoli tomu tak není. 22. Nepravdivé tvrzení nebo vyvolávání dojmu, ţe obchodník nejedná za účelem spojeným s jeho obchodní nebo podnikatelskou činností, řemeslem nebo povoláním, nebo klamná prezentace obchodníka jako spotřebitele. 23. Vyvolávání klamného dojmu, ţe poprodejní servis k výrobku je dostupný v jiném členském státu, neţ ve kterém je výrobek prodáván. (1) Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23). Směrnice ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES (Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60). L 149/36 CS Úřední věstník Evropské unie 11.6.2005 Agresivní obchodní praktiky 24. Vytvoření dojmu, ţe spotřebitel nemůţe provozovnu opustit bez uzavření smlouvy. 25. Osobní návštěvy u spotřebitele a nedbání poţadavku spotřebitele opustit jeho byt a nevracet se, kromě situací a v rozsahu odůvodněném podle vnitrostátních právních předpisů za účelem vymáhání smluvních závazků. 26. Vytrvalé a nevyţádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, e-mailu nebo jiných prostředků přenosu na dálku, kromě situací a v rozsahu odůvodněném podle vnitrostátních právních předpisů za účelem vymáhání smluvních závazků. Tím nejsou dotčeny článek 10 směrnice 97/7/ES a směrnice 95/46/ES (1) a 2002/58/ES.

2

27. Poţadavek, aby spotřebitel ţádající plnění z důvodu pojistné události předloţil doklady, které nelze odůvodněně pokládat za důleţité pro stanovení oprávněnosti nároku, nebo systematické neodpovídání na související korespondenci za účelem odradit spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy. 28. Začlenění do reklamy přímého nabádání určeného dětem, aby si inzerované produkty koupily nebo aby přesvědčily své rodiče nebo jiné dospělé, aby jim je koupili. Tímto ustanovením není dotčen článek 16 směrnice 89/552/EHS o televizním vysílání. 29. Poţadování okamţité nebo odloţené platby za produkty dodané obchodníkem, avšak nevyţádané spotřebitelem, nebo vrácení nebo uschování takových produktů, kromě případů, kdy se jedná o náhradní produkt dodaný v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 97/7/ES (setrvačný prodej). 30. Výslovné sdělení spotřebiteli, ţe pokud si produkt nebo sluţbu nekoupí, ohrozí to pracovní místo nebo ţivobytí obchodníka. 31. Vytváření klamného dojmu, ţe spotřebitel jiţ vyhrál nebo vyhraje, popřípadě ţe vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, cenu nebo jinou obdobnou výhodu, ačkoli ve skutečnosti:

- neexistuje ţádná taková cena ani obdobná výhoda nebo - pro získání ceny nebo jiné obdobné výhody musí spotřebitel vynaloţit finanční prostředky nebo mu vznikají výdaje.

3