Trestní sankce postihující majetek

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Trestní sankce postihující majetek Bakalářská práce

Autor:

Erik Baraniak Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr., Pavel Zelenka

Duben, 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Trestní sankce postihující majetek zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 30. 4. 2014

Erik Baraniak

Poděkování Děkuji tímto vedoucímu bakalářské práce JUDr. Pavlovi Zelenkovi, za její vedení, konzultace a cenné rady, podněty i připomínky a v neposlední řadě, za zapůjčení literatury při zpracovaní bakalářské práce.

Anotace Obsahem bakalářské práce je analýza vývoje trestních kodexů a jejich dopad na trestní sankce postihující majetek.

Klíčová slova: trest, zákon, ochranná opatření, výkon sankcí.

Annotation The content of this thesis is to analyze criminal codes and their impact on criminal penalties affecting the property.

Key words: penalty, law, protective measures, performance penalties

Obsah Úvod .................................................................................... Chyba! Záložka není definována. 1.

2.

Sankce v trestním právu ČR ................................................................................................ 7 1.1

1918 – 1948......................................................................................................... 7

1.2

1948 – 1989......................................................................................................... 8

1.3

1989 – 2014....................................................................................................... 11

Charakteristika trestních sankcí v aktuálních právních předpisech .................................. 12 2.1.

Trestní zákoník.................................................................................................. 12

2.2.

Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů ............................................................... 15

2.3.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim .................. 17

3. Tresty postihující majetek .................................................................................................... 22

4.

5.

3.1.

Peněžitý trest ..................................................................................................... 22

3.2.

Trest propadnutí majetku .................................................................................. 24

3.3.

Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty .................................................. 25

Ochranná opatření ............................................................................................................. 28 4.1.

Ukládání ochranných opatření .......................................................................... 29

4.2.

Ochranné léčení ................................................................................................ 29

4.3.

Zabezpečovací detence ..................................................................................... 32

4.4.

Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ....................................................... 34

4.5.

Ochranná výchova ............................................................................................ 35

Výkon majetkových sankcí ............................................................................................... 38 5.1.

Zásady pro výkon trestů a ochranných opatření ............................................... 39

5.2.

Výkon trestu peněžitého ................................................................................... 42

5.3.

Výkon trestu propadnutí majetku...................................................................... 46

5.4.

Výkon trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo výkonpropadnutí náhradní hodnoty .................................................................. 49

Závěr ......................................................................................................................................... 50 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 51 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................ 53

5

Úvod Při úpravě trestních sankcí postihujících majetek se vychází z trestního zákona. Jeho přijetí předcházely události spojené především s rozpadem totalitní moci na přelomu 80. a 90. let, k němuž významnou měrou přispělo dění v listopadu roku 1989 a došlo k přerodu režimu z komunistického na demokratický s touhou občanů ČSR po větší svobodě a ochraně lidských práv, zejména v oblasti práv osobní svobody Svou práci vedu jako analýzu trestněprávních předpisů starého trestního zákona a subsidiárních zákonů, jež se promítají do nových úprav plynoucích z legislativních změn po roce 2009. V první kapitole se zaměřuji na historický vývoj od doby po první světové válce až po současnost ve spojitosti se základními prvky, které nasměrovaly trestní právo do aktuální podoby. V následující kapitole je stručný souhrn trestního zákoníku, zákona o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. V kapitole třetí čtenáře čekají jednotlivé majetkové tresty, zúžené pouze na tři nejdůležitější. Ve čtvrté kapitole obšírně zpracovávám ochranná opatření jakožto jeden z druhů uložení trestu. Poslední kapitola pojednává o řízení výkonu trestních sankcí vycházející z trestního řádu, jako hlavního pramene pro procesní řízení trestních sankcí.

6

1.

Sankce v trestním právu ČR

1.1. 1918 – 1948 Zrod Československé republiky vyvolal mimo jiných i problém, které právo bude v novém státě platit. Stát se s touto otázkou vypořádala ve svém prvním zákoně č. 11/1918 Sb., recepční normě. Recepce práva znamenala konkrétně v oblasti hmotného trestního práva, že zůstal v platnosti Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852 s pár změnami a doplňky. Na Slovensku pak platil uherský trestní zákon z roku 1878 a zákon o přestupcích z roku 1879 na základě čehož dochází ke snahám o unifikaci práva v celém státě a za tímto účelem bylo zřízeno ministerstvo unifikací. Prvním pokusem z roku 1921 bylo vypracování osnovy obecné části trestního zákona, zakládající se na rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny, přičemž kritériem tohoto dělení byla tzv. nízká pohnutka činu. U osob mladších třiceti let byl trest odnětí svobody vykonáván v tzv. polepšovnách pro dospělé, přičemž jim byla stanovena jen horní hranice délky trestu. Novým prvkem v osnově zákona byla i tzv. zabezpečovací zařízení, jimiž byli donucovací pracovny, do nichž mohli být provinilci odsuzování na dobu od jednoho do deseti let, nebo převychovatelny, bez stanovené délky pobytu zákonem, s možností prodlužení na neurčito. Dalším

významnějším

rysem

považuji

volnost

soudcovského

uvažování.

Po projednání obecné části bylo přikročeno k přípravě zvláštní části trestního zákona, která byla skončena v roce 1924. Charakteristická je úprava tzv. politických deliktů, jako např. trestné činy proti republice, úklady o republiku, vyzvědačství, nedovolené zpravodajství apod. K celkové kodifikaci však nedošlo, převládal legislativní konzervatismus. Kromě této profesorské osnovy byla v roce 1937 vypracována ještě tzv. úřednická osnova trestního zákona, ani ta však nebyla přijata. Dualismus trestního práva vedl k vydávání řady vedlejších zákonů.

7

V první řadě je to zákon č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a propuštění.1 Druhou podstatnou změnou, již však přizpůsobenou novodobým požadavkům, ve které do té doby československé právo poměrně zaostávalo, byla nová úprava trestního práva mládeže zákonem č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží.2 Rozhodně nejvýznamnější trestněprávní normou, vydanou v ČSR ve dvacátých letech, byl zákon na ochranu republiky č. 50 Sb. z. a n. z roku 1923. Byl přijat po atentátu na ministra financí Aloise Rašína. V první hlavě zákona postihuje jako zločin úklady o republiku. Druhá hlava zákona mj. poskytovala zvýšenou ochranu bezpečnosti a cti ústavních činitelů a prezidenta republiky. Nejvíce uplatňovaná byla ustanovení hlavy třetí o ohrožování míru v republice a její vojenské bezpečnosti, o nedovoleném ozbrojování, schvalování trestných činů, šíření nepravdivých zpráv apod. Současně

s přijetím

zákona

na

ochranu

republiky

byl

zřízen

zákonem

č. 51/1923 Sb. z. a n. nový typ soudu – státní soud – určený pro projednávání nejzávaznějších skutků stíhaných na základě zákona na ochranu republiky.3 Zevrubnější pozornost vývoji trestního práva na území Československa za nacistické okupace není třeba, neboť poměry tu byly podobné jako v jiných obsazených zemích. Pro německé státní příslušníky bylo zavedeno trestní právo německé, pro příslušníky tzv. Protektorátu bylo ponecháno v platnosti dosavadní právo, které však bylo na nátlak okupačních orgánů měněno a doplňováno ve směru kriminálně politických zásad Velkoněmecké říše. Zejména byla zavedena ustanovení podobná norimberským zákonům na ochranu rasy. Tato opatření byla zrušena po roce 1945.4

1.2. 1948 – 1989 Politické změny z roku 1948 přinesly nový trestní zákoník, první původní trestní československý zákon vůbec, který nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1950. Tvořil ovšem 1

VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezměn. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 36-38. ISBN 80-210-3506-4 2 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 48. ISBN 97880-254-4033-9 3 MALÝ, Karel a kol.: Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 4. přeprac. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 400-401. ISBN 978-80-87212-39-4 4 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 50. ISBN 97880-254-4033-9

8

tu smutnou etapu ve vývoji československého trestního práva jako zákon, jenž byl přijat v době tzv. politických trestních procesů z konce čtyřicátých a první poloviny padesátých let minulého století.5 Byl to zákon unifikační, sjednotil trestní právo dříve platné v českých krajích a na Slovensku, ale i trestní právo obecné, vojenské, pro mládež, atd. Dosah trestního bezpráví zúžil jen na činy významnější, protispolečenské činy méně závažné odkázal jako přestupky do trestního zákona správního, současně vydaného; rozhodovaly o nich národní výbory, nikoli soudy.6 Jako hlavní body nového trestního práva je třeba uvést tzv. materiální pojetí trestného činu a nový systém trestů. Mimo jiné upravovalo ochranu hospodářských vztahů znamenající podporu a ochranu opatření v další legislativní oblasti potlačující soukromé vlastnictví a vedla jednoznačně k přísnému a účelovému postihu za činy, které ohrožovaly nebo poškozovaly společenské vlastnictví, či jinak vyjadřovaly odpor ke zřízení a kolektivizaci zemědělství.7 Tzv. materiální pojetí trestného činu spočívá v tom, že trestným činem je jedině jednání, které má nejen znaky uvedené v trestním zákoně v obecné i zvláštní části, ale které je také „pro společnost nebezpečné“, tj. které ohrožuje v podstatné míře zájmy chráněné trestním zákonem. V rámci systému trestů zachovávajícím trest smrti, jehož základem byl trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení a podmíněné propuštění, bylo novým trestem tzv. nápravné opatření jako jedna z náhražek krátkodobých trestů odnětí svobody po vzoru sovětských nápravných prací. Dalším mezníkem ve vývoji československého trestního práva byla rozsáhlá novelizace z roku 1956 prohlubující zásadu individualizace trestu a tím posilovala jeho výchovný účinek, dále rušila doživotní trest odnětí svobody a vedle trestu smrti byl alternativně stanoven trest odnětí svobody na 25 let. Mnohé trestní sazby byly sníženy, zároveň však bylo možné účinněji postihnout pachatele závaznějších trestních činů. Po přijetí nové Ústavy ČSSR z 11. července 1960 proběhla v tomto a následujícím roce kodifikace trestního práva, jíž předcházelo vydání dvou zákonů. 5

SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 51. ISBN 97880-254-4033-9 6 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 51. ISBN 97880-254-4033-9 7 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 51-52. ISBN 978-80-254-4033-9

9

Zákon o místních lidových soudech č. 38/1961 Sb. přinesl především vznik instituce, která připomínala tzv. soudružské soudy v Sovětském svazu, měla však odlišný charakter, neboť spojovala prvky organizace občanů, jakož i prvky státního orgánu, neboť byla obsazena výlučně soudci z lidu a současně byla složkou československého soudnictví a podléhala do jisté míry přezkumné pravomoci ostatních soudů. Místní lidové soudy působily především výchovnými prostředky, měly však výsadu v případě potřeby ukládat různá „opatření“, například pokutu do 500 Kčs. Méně závažná kategorie přestupků byla vtělena do zákona o úkolech národních výborů a jiných orgánů. Ukládaná opatření byla analogická pravomoci místních lidových soudů a národní výbory fungovaly nadto na místě místních lidových soudů v těch obcích a podnicích, kde místní lidové soudy zřízeny nebyly. V nestejnoměrnosti pravomocí rozhodování o proviněních spočívala zároveň jedna ze slabých stránek této úpravy. Po úpravě zmíněných dvou zákonů bylo nově kodifikováno vlastní trestní právo hmotné trestním zákonem č. 140/1961 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 1962. Nejvýznamnější změny, které přinesl, se týkají jednak obecných podmínek trestní odpovědnosti v podstatné míře systému trestů, dále pak přináší novou kodifikaci zvláštní části, kde ke změnám dochází v oblasti trestných činů proti republice a trestných činů hospodářských jakožto činů, které nejvíce souvisejí se společenskou a státní organizací. Tento zákon zpřesnil kritéria pro tzv. materiální pojetí trestného činu stanovením stupně nebezpečnosti činu pro společnost, který je určován zejména významem chráněného zájmu, způsobem provedení činu a jeho následky a okolnostmi, za kterých byl čin spáchán. Posuzována byla i osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutky. Ukládat trest vyšší umožňoval zákon jenom tam, kde nestačil trest lehčí.8 Trest smrti je považován jako trest výjimečný, uložitelný pouze, když to zákon dovoluje ve zvláštní části – zde to činí vždy alternativně – vedle trestu odnětí svobody, jsou-li zároveň splněné obecné podmínky pro tento trest v obecné části. Trest smrti v této podobě byl zrušen až v roce 1990.9

8 9

SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, 52-55 s. ISBN 978-80-254-4033-9 Diskuse za znovuobnovení trestu smrti vzhledem k ustanovení čl. 1 Protokolu č. 6 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), kterým se trest smrti zrušuje, budou vždy narážet na tento mezinárodní závazek. Listina základních práv a svobod ostatně v čl. 6 odst. 3 stanoví, že se trest smrti nepřipouští. In SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 55 ISBN 978-80-254-4033-9

10

Bohužel se výrazně nezměnily zásady trestní zodpovědnosti u mladistvých osob. Speciální úprava soudnictví ve věcech mládeže, která nahradila nedostačující úpravu v trestním zákoně a trestním řádu z roku 1961, byla přijata dokonce až v roce 2003.10

1.3. 1989 – 2014 Z novelizací a přijatých zákonů v oblasti trestního práva zde uvádím ty nejdůležitější změny v jednom sledu: Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstvech a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o probační a mediační službě), Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), Zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů, Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a novela trestního řádu č. 105/2013 Sb.11

10

SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009. 55-56 s. ISBN 978-80-254-4033-9 11 Zvýrazněné předpisy jsou zpracovány v následující kapitole

11

2.

Charakteristika trestních sankcí v aktuálních právních předpisech

2.1. Trestní zákoník Po pádu totalitního režimu, na sklonku roku 1989, bylo nutné kodifikovat trestní zákon a přizpůsobit se aktuálním potřebám společnosti. Trestní zákon č. 140/1961 Sb. byl v praxi užíván od 1. 1. 1962 a doznal bezmála 70 novelizací. Od 1. 1. 2010 jej po 47 letech účinnosti nahradil nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), který výrazně mění a modernizuje české trestní právo.12 Hlavní změny, které s sebou přinesl nový trestní zákoník: Změna systematiky trestního zákoníku Trestní zákoník je členěn do tří částí (obecné § 1-139, zvláštní § 140-418, v části třetí upravuje přechodná a závěrečná ustanovení § 419-421). Toto uspořádání zákoníku proporcionálně vystihuje závažnost chráněných zájmů a jednotlivé hlavy, díly, oddíly i jednotlivá ustanovení ve zvláštní části vyjadřují pořadí důležitosti chráněných zájmů podle požadavků dnešní moderní společnosti.13 Zásada retroaktivity V § 1 je vyslovena zásada retroaktivity, to znamená, že trestní zákony nemají působnost nazpět a použije se zákona účinného v době spáchání činu. Novějšího zákona se použije, a to ve všech směrech, je-li to pro pachatele příznivější, i když byl čin spáchán za účinnosti staršího zákona. Zákaz retroaktivity je atributem práva na tzv. spravedlivý proces a je zakotven mimo jiné ve Všeobecné deklaraci lidských práv (čl. 11 odst. 2).14 „Jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán (§ 2 odst. 2).“15 Dobou spáchání trestného činu

12

VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 50. ISSN 1210-4817 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. ©Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html 14 Srov. VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 50-51. ISSN 12104817 a JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 18. ISBN 978-80-87576-69-4 15 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 354. 13

12

se rozumí doba jednání, nikoli doba následku, resp. účinku, neboť hrozba trestem má právě ovlivnit jednání pachatele.16 Zásada zákonnosti a subsidiarity trestní represe „Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. (§ 12 odst. 1).“17 Zde je obsažena zásada zákonnosti, která navazuje na princip „nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege.“18 Kromě toho se bude vycházet se zásady subsidiarity trestní represe, která vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, tedy především tam, kde jiné právní prostředky (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.) selhávají nebo nejsou efektivní. Trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu, je třeba považovat za krajní prostředek, který má význam z hlediska ochrany základních celospolečenských hodnot tam, kde jsou jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné.19 K pojmu trestného činu, zločiny a přečiny V § 13 je vymezena definice trestného činu jako činu, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně příslušné skutkové podstaty, uvedené ve zvláštní části trestního zákona. Jedná se o nově vytvořené formální pojetí trestného činu, které má v praxi vést ke zvýšení jednotnosti při výkladu a aplikaci trestního zákoníku a k posílení rovnosti všech občanů před zákonem. Z formálního pojetí trestného činu, musí být zjevný společensky škodlivý charakter. Zákonodárce dělí trestné činy na přečiny (všechny nedbalostní trestní činy, úmyslné trestní činy, na něž trestní zákoník stanový trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let) a zločiny (všechny trestné činy, které nejsou přečiny; zvlášť závažné zločiny, úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let).20 Trestní odpovědnost od patnácti let „Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. (§ 25).“21 16

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 18. ISBN 978-80-87576-69-4 17 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 355. 18 VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 50. ISSN 1210-4817 19 VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 51. ISSN 1210-4817 20 VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 51-52. ISSN 1210-4817 21 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 358.

13

U osob, které v době spáchání trestného činu nedovršili 15 let věku, je trestní odpovědnost vyloučena. Takové osoby nemohou být subjektem trestného činu. Trestní odpovědnost nastává dnem následujícím po dni patnáctých narozenin, jak vyplývá z pravidla stanoveného v § 139 TrZ. Spáchání trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých je polehčující okolností podle § 41 písm. b) TrZ.22 Zpřísnění postihů za nejzávažnější trestné činy Za nejzávažnější trestné činy proti životu a zdraví (vražda, úmyslné ublížení na zdraví atd.) a některých trestných činů proti svobodě a proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (např. loupež, znásilnění), došlo ke zpřísnění postihů, neboť jsou reakcí na nové negativní jevy ve společnosti, nové formy trestné činnosti, zvyšující se brutalitu či organizovaný zločin. horní hranice sazby trestu odnětí svobody z 15 na 20 let, výjimečný trest: nejen doživotí, ale i trest odnětí svobody od 20 do 30 let, výrazně přísnější trestání recidivy.23 Příprava a pokus trestného činu Příprava trestného činu je jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu. (§ 20 odst. 1 TrZ). Od 1. 1. 2010 je trestnost přípravy možná jen u zvlášť závažných zločinů. Jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směrujícího k trestní činnosti (odstranil v době, kdy mohlo být nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, nebo učinil oznámení orgánům činným v trestním řízení), trestní odpovědnost zaniká (§ 20 odst. 3 TrZ). Alternativní tresty Posílení úlohy alternativních trestů je jednou z hlavních nových koncepčních změn. Trest odnětí svobody má být určen především těm, které musí společnost izolovat, a proto také již zmíněné zpřísnění. V případě méně závažné trestné činnosti však často účinnější než vězení mohou být jiné, tzv. alternativní tresty, např. obecně prospěšné práce, peněžitý trest,

22

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 54. ISBN 978-80-87576-69-4 23 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. ©Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html

14

zákaz činnosti aj. Nově se zavádí alternativní trest domácího vězení či zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce až do deseti let. Více prostoru pro individualizaci trestání tak, aby uložený trest lépe odpovídal konkrétnímu pachateli a konkrétnímu činu.24 Snaha o větší vyváženost prevence a represe v oblasti trestní politiky Stejně jako jiné moderní trestní kodexy evropských států vychází i náš nový trestní zákoník z přesvědčení, že ochranu demokratického státního a společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochranu jejich života, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimo trestními prostředky. Na protiprávní jednání je proto třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech, což odpovídá jedné ze základních zásad trestního práva, tzv. zásadě subsidiarity. Úspěšná trestní politika proto spočívá ve vhodném vyvažování prevence a represe.25

2.2. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů Dnem 1. ledna 2004 nabyl účinnosti zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže) . Zákon významně změnil a doplnil českou právní úpravu odpovědnosti mladistvých, jejich sankcionování i řízení ve věcech mladistvých. Zabývá se také postihem delikventních projevů dětí. Upravuje podmínky odpovědnosti za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, kterých se dopustily osoby mladší patnácti let a mladiství, opatření jim za takové činy ukládaná, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže.

24

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. ©Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html 25 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. ©Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html

15

Zákon má tedy komplexní povahu, protože obsahuje kromě hmotně-právních ustanovení rovněž procesní úpravu řízení s mladistvými a osobami mladšími patnácti let.26 Významnou novinkou v zákone č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže) je ustanovení § 5 pojednávající o trestní odpovědnosti mladistvého. (1)„Mladistvý, který v době spáchání trestného činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ (2)„Dopustí-li se mladistvý uvedený v odstavci 1 činu jinak trestného nebo není-li z jiných zákonných důvodů trestně odpovědný, lze vůči němu použít vedle ochranných opatření obdobně postupů a opatření uplatňovaných podle tohoto zákona u dětí mladších patnácti let.“27 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže) přinesl změnu v tom smyslu, že podle současné právní úpravy hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti. Relativní trestní odpovědnost je chápána jako podmíněná způsobilost jedince být pachatelem trestného činu. Předmětem pozornosti, a to obligatorně, musí být (kromě věku a příčetnosti) také rozumová a mravní vyspělost jednajícího v každém jednotlivém konkrétním případě. Zjednodušeně lze říci, že děti mladší patnácti let jsou trestně neodpovědné vždy, osoby starší osmnácti let jsou vždy trestně odpovědné. Mladiství jsou odpovědni relativně, podmíněně, tj. při splnění požadavku rozumové a mravní vyspělosti ve vztahu k tomu či onomu trestnému činu.28 Mladistvému lze podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže) uložit následující druhy opatření: a) výchovná opatření (dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou), b) ochranná opatření (ochranná výchova, ochranné léčení, zebezpečovací detenci, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty), 26

JELÍNEK, Jiří. K trestní odpovědnosti mladistvých. Kriminalistika. 2005, č. 2, s. 125. ISSN 1210-9150. ČESKO. Zákon č. 218 ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). In: Sbírka zákonů České republiky. 2003, částka 79, s. 4031 28 JELÍNEK, Jiří. K trestní odpovědnosti mladistvých. Kriminalistika. 2005, č. 2. ISSN 1210-9150. 27

16

c) trestní opatření (obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněním odkladem výkonu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, odnětí svobody nepodmíněné)

2.3. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Právnické osoby nejsou z masa a kostí, a přesto mají orgány. Neznají pocity, přesto mají vůli. Jsou neviditelné, a přece jednají a mohou být volané k odpovědnosti za své činy. Nemají bydliště, avšak mají sídlo. Již více než století jiná právní odvětví než trestní právo uznávají právní existenci těchto osob, které nejsou lidmi. Trestní právo reagovalo pomaleji, a když už jejich trestní odpovědnost připustilo, učinilo tak v malém rozsahu a v návaznosti na splnění zvláštních podmínek.29 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob ustupuje od zásady individuální trestní odpovědnosti. Zavedení pravé zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob je v přímém rozporu se samotnými základy trestní odpovědnosti v kontinentálním systému právní kultury, byť jde o institut anglo-americký. Česká trestněprávní nauka, legislativní i aplikační praxe zpravidla znají tuto oblast jen zprostředkovaně, bez vlastní zkušenosti a účasti na běžném životě hospodářských institucí.30 V Anglii jsou četné případy trestního postihu právnických osob zaznamenány již v 17. a 18. století. Delikty spočívaly v zanedbávání veřejnoprávních povinností, např. neudržování řádného stavu cest, mostů a průplavů. V 19. století je známa řada velkých procesů proti železničním a vodním společnostem.31 Důvodem pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je souhrn několika závažných fenoménů současného hospodářského a společenského života. Hospodářská činnost, v jejíž sféře dochází k trestné činnosti nejčastěji, se uskutečňuje zejména činností právnických osob. V důsledku globalizace ekonomiky, slučováním hospodářských subjektů 29

JELÍNEK, Jiří: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 28. ISBN 978-80-7201-683-9 JELÍNEK, Jiří: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 28-29. ISBN 978-80-7201-683-9 31 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2. ISBN 978-80-7400-116-1 30

17

se mohou projevovat a projevují četné protispolečenské aktivity, které se týkají zejména následujících oblastí: podvody a korupce v oblasti veřejných zakázek, získávání úvěrů podvodem, rozvoj podvodných modelů kapitálových investic, různé způsoby krácení nebo neplacení daní, zejména prováděné prostřednictvím bankovních převodů do ciziny, různé typy porušování zákazů exportů a embarga, výroba, skladování, přeprava, distribuce a prodej výrobků nebezpečných pro život a zdraví, „průmyslové“ znečistění životního prostředí, respektive jeho složek, porušování požadavků ekologicky bezpečné výroby, přesun odpadu na území jiného státu, tzv. praní špinavých peněz provázané do legální ekonomiky.32 Od konce 70. let minulého století se v řadě mezinárodněprávních, politických nebo vědeckých dokumentů objevuje požadavek, aby státy svým vnitrostátním právem sankcionovaly právnické osoby za jejich protiprávní jednání. Dokumenty tohoto druhu vznikají zejména na půdě Organizace spojených národů a jejich orgánů a organizací, OECD, Rady Evropy, Evropského parlamentu, Evropských společenství, Evropské unie, ale též na vědeckých fórech, např. na konferencích Mezinárodní společnosti pro trestní právo (AIDP).33 Reformní úsilí, směrující k zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, posléze vyvrcholilo v konkrétních legislativních krocích jednotlivých evropských zemí. Trestní odpovědnost právnických osob byla zaváděna buď speciálními trestními zákony, nebo novelizací a doplněním trestních zákoníků. V České republice to bylo až dne 27. října 2011 zákonem č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob. Je možno dodat, že snaha o zavedení trestní odpovědnosti v České republice se prosadila až na druhý pokus. Poprvé byl vládní návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky již dne 21. 7. 2004 (tisk 745, 4. volební období), nebyl však tehdy Poslaneckou sněmovnou

32 33

JELÍNEK, Jiří: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 81-82. ISBN 978-80-7201-683-9 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 17. ISBN 978-80-7400-116-1

18

schválen; proto byl v roce 2011 předložen nový vládní návrh (tisk 285, 6. volební období), který byl přijat.34 Předmětem úpravy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a ze změn provedených zákonem č. 105/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních jsou po vzoru zahraničních úprav tři základní okruhy: a)

podmínky trestní odpovědnosti právnických osob,

b)

trestní sankce, tedy tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit,

c)

postup v řízení proti právnickým osobám.35 Podmínky trestní odpovědnosti právnických osob jsou stanoveny:

 v části první upravující obecná ustanovení, přičemž jde o ustanovení o použití trestného zákoníku (§ 1 odst. 2), o místní působnosti (§ 2 až 5), o vyloučení odpovědnosti některých právnických osob za trestní čin (§ 6),  v části druhé o základech trestní odpovědnosti, v rámci níž jsou vymezené trestné činy, kterých se může dopustit právnická osoba (§ 7), TOPO založená na přičitatelnosti (§ 8), pachatel, spolupachatel a účastník (§ 9), trestní odpovědnost právního nástupce právnické osoby (§ 10), účinná lítost (§ 11), promlčení trestní odpovědnosti (§ 12) a vyloučení z promlčení (§ 13).36 „Podle § 8 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob trestným činem spáchaným právnickou osobou je jen protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak: a. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b. ten kdo u této právnické osoby vykonává řídicí nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a), c. ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího TOPO, nebo 34

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 21-25. ISBN 978-80-7400-116-1 35 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 54. ISBN 978-80-7400-116-1 36 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 61. ISBN 978-80-7400-116-1

19

d. zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení, při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), e. jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2 § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.“37 Trestní sankce u právnických osob se stejně jako u fyzických osob nazývají tresty a ochranná opatření (srov. § 14 až 27). Z toho vyplývá, že systém trestních sankcí obsažený v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob je shodně s trestním zákonem koncipován jako dualistický, což je zdůrazněno v § 1 odst. 1, kde se nehovoří o sankcích, ale přímo o trestech a ochranných opatřeních. „Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto tresty: a. zrušení právnické osoby, b. propadnutí majetku, c. peněžitý trest, d. propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e. zákaz činnosti, f. zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, g. zákaz přijímání dotací a subvencí, h. uveřejnění rozsudku.“38 Postup v řízení proti právnickým osobám je vymezen v části čtvrté, která obsahuje zvláštní ustanovení o řízení proti právnickým osobám. V této části jsou upraveny odchylky trestního řízení vedeného proti právnické osobě, které se týkají: vztahu k řízení o správním deliktu (§ 28), místní příslušnosti (§ 29), vyrozumění o zahájení a skončení trestního stíhání (§ 30), společného řízení (§ 31), zrušení, zániku a přeměny právnické osoby (§ 32), zajišťovacího opatření (§ 33), úkonů právnické osoby (§ 34), obhájce (§ 35), 37 38

ČESKO. Zákon č. 418 ze dne 27. října 2011 o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 146, s. 5444 ČESKO. Zákon č. 418 ze dne 27. října 2011 o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 146, s. 5445-5446

20

předvolání, předvedení a pořádkové pokuty (§ 36), výslechu a závěrečné řeči v hlavním líčení a ve veřejném zasedání (§ 37), výkonu trestu zrušení právnické osoby (§ 38), výkonu trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži (§ 39), výkonu trestu zákazu přijímání dotací a subvencí (§ 40), výkonu trestu uveřejnění rozsudku (§ 41).39 Část pátá obsahuje zvláštní ustanovení o řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v níž je upraveno dožádání (§ 42). Převzetí a předání trestních věcí (§ 43), uznání a výkon rozhodnutí ve vztahu k cizině (§ 44), uznání a výkon rozhodnutí o zajištění majetku nebo důkazního prostředku s členskými státy Evropské unie (§ 45), uznání a výkon rozhodnutí ukládajících propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot s členskými státy Evropské unie (§ 47) byly zrušeny.40

39

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 62-63. ISBN 978-80-7400-116-1 40 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 63. ISBN 978-80-7400-116-1

21

3.

Tresty postihující majetek Trest lze chápat jako právní následek trestného činu a je vyjádřením negativního práv-

ního chovaní a etickým zhodnocením pachatele a jeho činu, který je ukládán soudem na základě trestního zákoníku, pokud mu bude tato vina uznána. Cílem trestu je ochrana společnosti. Trest může být uložen i nepřímo, např. pokud jde o podmíněné odložení výkonu trestu. Trestání je založeno na jistých zásadách, které představují předpoklady a podmínky pro ukládání trestů, mezi které patří zásada zákonnosti, zásada přiměřenosti, či např. zásada personality. Tresty lze pak ukládat buď samostatně, nebo více vedle sebe, dále ve spojení s jinými tresty a naopak některé tresty vedle sebe nelze uložit vůbec, z důvodu kumulování jejich účinků.41

3.1. Peněžitý trest Peněžitý trest je jednou z nejdůležitějších alternativ krátkodobých trestů odnětí svobody. Přestože je u tohoto trestu zřejmá majetková povaha, neuplatní se tento trest pouze u majetkových trestných činů. Limity tohoto trestu zejména spočívají ve skutečnosti, že nepostihuje pouze pachatele, ale i jeho rodinu a osoby, vůči nimž má pachatel závazky, tedy dokonce i samotného poškozeného. Peněžitý trest tedy představuje výjimku ze zásady, že trest představuje osobní újmu pachatele trestného činu. Peněžitý trest může být uložen buď jako trest samostatný, nebo jako trest vedlejší. Samostatně může být tento trest uložen v případě, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobně a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba (§67 odst. 3). Peněžitý trest nelze uložit vedle trestu propadnutí majetku (§53 odst. 1) a dále se ukládá, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch nebo uložení tohoto trestu trestní zákon výslovně dovoluje, anebo jej soud ukládá za přečin, a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobně a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá. 41

FRYŠTÁK, Marek a kol.: Trestní právo hmotné – obecná část. 3. aktualiz. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2012, s. 100-109. ISBN 978-80-7418-158-0

22

Výměra peněžitého trestu je v trestním zákoníku nově stanovena ve formě tzv. denních pokut. Jejich podstatou je vyjádření povahy a závažnosti činu počtem denních sazeb, přičemž za každý den musí být uhrazena určitá peněžitá částka stanovena na základě pečlivého hodnocení majetkových poměrů pachatele. Při stanovení výše denní sazby se přihlíží k majetkovým poměrům pachatele a vychází se především z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít při náležitém využití svých schopností průměrně za jeden den (§83 odst. 3). Systém denních pokut je třeba chápat jako způsob výpočtu celkové částky tvořící peněžitý trest a není nutně spojeno jeho placení ve formě řady jednotlivých termínovaných splátek. Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb (§68 odst. 1). Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč (§67 odst. 2). Maximální výměra peněžitého trestu je tedy až 36,5 mil. Kč (dle předchozí úpravy byl maximální trest 5 mil. Kč). Soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb a může i stanovit, že trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách (§68 odst. 5). Soud peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný (§ 68 odst. 6). Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu (§68 odst. 7). Ukládá-li soud peněžitý trest, stanový pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na 4 léta. Tento trest však nesmí spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby stanovené pro daný trestný čin ve zvláštní části trestního zákoníku (§69 odst. 1). Je-li uložen trest odnětí svobody ve výši horní hranice trestní sazby, náhradní trest odnětí svobody se neukládá, ale peněžitý trest uložit lze (č. 28/1972 Sb. rozh.). Peněžitý trest je vykonán v okamžiku, kdy byl odsouzeným řádně zaplacen v celé výměře, jak byl uložen, na výzvu soudu, ve stanovené lhůtě podle ustanovení § 341 TrŘ. Podle ustanovení § 344 odst. 1 TrŘ lze pravomocně upustit od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže se odsouzený v důsledku okolnosti na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo výkonem trestu by byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. V ustanovení § 69 odst. 2 je upravena fikce neodsouzení, tj. že na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za přečin spáchaný z nedbalosti, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuště23

no. V případě, že byl peněžitý trest uložen vedle podmíněného trestu odnětí svobody nebo podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem, vedle trestu obecně prospěšných prací, vedle trestu zákazu činnosti nebo vedle trestu propadnutí věci, účinky této fikce nastávají až tehdy, když jsou splněny i podmínky pro vznik této fikce u těchto ostatních trestů. U úmyslných trestných činů se peněžitý trest zahlazuje postupem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. e).42

3.2. Trest propadnutí majetku Trest propadnutí majetku je nepřísnější majetkovou sankcí. Představuje výjimku z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku jako základního lidského práva (čl. 11 LPS). S ohledem na citlivost tohoto trestu je možno jej uložit pouze za nejzávažnější trestní činy za splnění dalších omezujících podmínek. Oproti předchozí právní úpravě byl zúžen okruh případů, v nichž lze tento druh trestu uložit, a to na zvlášť závažné zločiny, byl rozšířen počet skutkových podstat, u nichž trestní zákoník výslovně dovoluje tento trest uložit dle zásady v § 66 odst. 2, a to tak, aby touto sankcí bylo možno postihnout ty nejzávažnější případy, u nichž je zištný motiv sice zpravidla hlavním motivem, nicméně nemusí tomu tak být vždy, resp. jeho prokázání nemusí být vždy snadné. Cílem změny bylo prohloubit individualizaci trestu a poskytnout soudu co nejširší možnost k vyjádření všech okolností každého jednotlivého případu i v ukládání sankcí. Podmínky pro uložení trestu propadnutí majetku jsou následující: a. je ukládán výjimečný trest, b. odsuzuje-li soud pachatele za zvlášť závažný zločin, jimž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 66 odst. 1), c. jedná se o trestní čin, jehož uložení za spáchaný zločin trestní zákon dovoluje, a to jako samostatný i vedle jiného trestu (§ 66 odst. 2). Jako samostatný trest může být trest propadnutí majetku uložen jen tehdy, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. S ohledem na citelnost tohoto trestu musí soud při jeho ukládání zvážit jak okolnosti spáchaného trestného činu, tak i majetkové a rodinné poměry pachatele, jeho závazky a oprávněné zájmy poškozeného (č. 46/1961 Sb. rozh.). 42

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 382-384. ISBN 978-80-8721224-0

24

Trest propadnutí majetku nelze uložit vedle trestu peněžitého (§53 odst. 1). Mladistvému

nelze

uložit

trestní

opatření

odpovídající

trestu

propadnutí

majetku

(srov. § 24 odst. 1 ZSM). Trest propadnutí majetku může být uložen tak, že postihuje veškerý majetek pachatele nebo tu jeho část, kterou soud určí. Propadnutí majetku se však nevztahuje na prostředky nebo věci, které jsou nezbytné třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat (např. běžné oděvní součásti, snubní prsten, zdravotnické potřeby, hotovostní peníze do částky 1000,- Kč aj.) Majetkem se rozumí souhrn všech majetkových hodnot, kterými jsou věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty. Trest propadnutí majetku se nevztahuje na věci, které pachatel nabyl po nabytí právní moci příslušného rozsudku. Ex lege je s trestem propadnutí majetku spojen zánik společného jmění manželů (§ 66 odst. 4). Do práv odsouzeného manžela vstupuje stát, jenž může uzavřít dohodu o vypořádání s druhým manželem. Propadlý majetek připadá státu (§ 66 odst. 5).43

3.3. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Hlavním účelem tohoto majetkového trestu je zneškodnit věc či jinou majetkovou hodnotu, která by mohla sloužit k dalšímu páchání trestné činnosti, ztížit pachateli pro páchání dalších trestních činů a v neposlední řadě odejmout pachateli prospěch z trestné činnosti. Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty spočívá v odnětí vlastnického či jiného majetkového práva odsouzenému okamžikem nabytí právní moci rozsudku. Toto právo přechází na stát (§ 70 odst. 5). Soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty za těchto podmínek: 1.

Jedná se o věc nebo jinou majetkovou hodnotu: a. které bylo užito ke spáchání trestného činu, převážně se jedná o věci zhotovené či přizpůsobené ke spáchání trestného činu, tzv. reálná instrumenta sceleris – např. kasařské náčiní, ale i věci sloužící k běžným činnostem, například legálně držená zbraň či fotoaparát,

43

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 380-382. ISBN 978-80-8721224-0

25

b. která byla ke spáchání trestného činu určena, tzv. potenciální instrumenta sceleris, věci, které dosud ke spáchání trestného činu užity nebyly, ale byli úmyslem je užít opatřeny nebo přechovávány, c. kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, tj. věci vyrobené trestním činem – tzv. producta sceleris, např. nelegálně vypálený líh, a dále to, co bylo trestním činem získáno – tzv. celere quaesita, např. úplatek, d. kterou pachatel byť jen z části nabyl za věc či jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci či jiné majetkové hodnoty zanedbatelná, například úplatek činil 300 000 Kč a pachatel koupil dům za 5 mil. Kč. 2.

Věc či jiná majetková hodnota musí náležet pachateli (§ 70 odst. 2). Podle § 135 věc nebo jiná majetková hodnota náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součásti jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá, aniž je oprávnění vlastník, majitel nebo držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty znám. Ve vztahu k věcem či jiným majetkovým hodnotám náležícím osobám odlišným od pachatele trestného činu lze vyslovit zabrání věci či jiné majetkové hodnoty za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 1. Věcí se rozumí ovládatelný hmotný předmět, který slouží potřebám lidí a může být

předmětem vlastnictví, a dále podle definice v § 134 odst. 1 i ovládatelná přírodní síla, ustanovení o věcech se vztahují i na zpracované oddělené části lidského těla, peněžní prostředky na účtu a na cenné papíry, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného (§ 134 odst. 1). Věc, které se má sankce týkat, musí být individuálně určená a samostatná (č. 12/1969 - II. SB. rozh. tr.). Jinou majetkovou hodnotou se podle § 134 odst. 2 rozumí majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věci, a nevztahují se na ni ustanovení o věcech podle odst. 1. Uložení tohoto trestu zákon neomezuje pouze na úmyslné trestné činy, ale z povahy tohoto trestu je zřejmé, že jej není možné v případu věci, která byla určena ke spáchání trestného činu, uložit za trestní čin nedbalostní (č. 17/1995 SB. rozh. tr.). Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může být uložen buď jako trest vedlejší, anebo jako trest samostatný, pokud to trestní zákon dovoluje a zároveň je splněna 26

podmínka, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba (§ 72). Zákon navíc přikazuje obligatorně uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v případě, že pachatel drží v rozporu s jiným právním předpisem věc či jinou majetkovou hodnotu, ve vztahu k níž je možné uložit tento trest (§ 70 odst. 3); to se může týkat např. zbraně, kterou pachatel drží v rozporu se zákonem č. 119/2002 Sb., o zbraních. Před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty, který zahrnuje i jiné dispozice směrující ke zmaření trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 70 odst. 4). Jestliže pachatel věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, před uložením trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, anebo jestliže jinak propadnutí takové věci nebo jiné majetkové hodnoty zmaří, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty, a to až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 71 odst. 1). Hodnotu věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Navíc je-li věc nebo jiná majetková hodnota, byť i jen zčásti, znehodnocena, učiněna neupotřebitelnou nebo odstraněna, může soud uložit propadnutí náhradní hodnoty vedle propadnutí věci podle § 70 (§ 71 odst. 2). Rovněž propadlá náhradní hodnota připadá státu (§ 71 odst. 3). Podmínky pro zahlazení odsouzení k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty jsou stanoveny v § 105 odst. 1 písm. e).44

44

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 384-386. ISBN 978-80-8721224-0

27

4.

Ochranná opatření Ochranná opatření jsou vedle trestů samostatnou kategorií trestněprávních sankcí.

Jde o specifické právní následky trestného činu nebo činu jinak trestného, které ukládá soud na základě zákona, aby jejich výkonem v procesu výchovy, léčení, resocializace a likvidací určitých, s trestným činem spojených věcí zabezpečil ochranu společnosti. Soud je může v trestním řízení uložit nejen trestně odpovědným osobám, ale také osobám, které nejsou trestně odpovědné - buď pro nepříčetnost, nebo pro nízký věk. Jsou určitou újmou a omezením osobní svobody a práv toho, komu jsou ukládána. Újma způsobená výkonem ochranných opatření však není jejich funkční složkou, ale jen nevyhnutelným účinkem. Ochranná opatření jsou zásadně ukládána soudem v trestním řízení, případně výjimečně v občanskoprávním řízení, a jsou vynutitelná státní mocí.45 Platí pro ně obdobně jako pro tresty zásada nullum crimen, nulla poena sine lege.46 Společný cíl ochranných opatření a trestů umožňuje jejich ukládání samostatně nebo ve vhodné kombinaci, buď samostatně jako jediný prostředek k dosažení účelu trestního zákona, vedle trestu nebo místo trestu. Účelem ochranných opatření je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj a chránit společnost před pácháním trestných činů, respektive provinění mladistvými. Obecně se jejich ukládáním a výkonem sleduje především prevence, proto do popředí vystupují jejich terapeutické, výchovné a zabezpečovací složky. Ochranná opatření v sobě na rozdíl od trestů neobsahují odsudek činu a jsou také vždy určitou újmou a omezením osobní svobody a práv toho, komu jsou ukládána, byť újma způsobená výkonem ochranných opatření není jejich funkční složkou, jako je tomu u trestů, ale jen nevyhnutelným účinkem. Vzhledem k tomu, i když je v trestu a tím více v ochranném opatření spatřováno sociální opatření s preventivním působením do budoucna, může být jeho cílem také vyloučení pachatele ze společnosti, což se projevuje v zabezpečovací detenci.47

45

VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 38. ISSN 1210-4817 POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Listina Základních práv a svobod. Psp.cz [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 47 VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 38. ISSN 1210-4817 46

28

4.1. Ukládání ochranných opatření Hloubka zásahu do práv pachatele, se kterou je spojena realizace speciálně preventivního účelu ochranných opatření, musí být určitým způsobem ohraničena. Ne všechno, co se jeví jako účelné k dosažení nápravy a zajištění pachatele, je přípustné. Ke stanovení mezí speciálně preventivního působení slouží zásada přiměřenosti.48 „Ochranné opatření nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům. (§ 96 odst. 1 TrZ)“ „Újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší než je nezbytné k dosažení jeho účelu. (§ 96 odst. 2 TrZ)“49 Ochranná opatření lze ukládat jen při splnění zákonných podmínek. Samostatně mohou být ochranná opatření uložena - buď jako jediný prostředek ochrany společnosti, nebo místo trestu. Vedle trestu lze uložit např. ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci. Ze zásady přiměřenosti a zásady subsidiarity přísnější trestní sankce vyplývá, že v případě, kdy jsou splněny podmínky pro uložení více trestních sankcí, je zapotřebí zvolit pro pachatele nejméně zatěžující řešení. Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova.50

4.2. Ochranné léčení Ochranné léčení se obligatorně ukládá především těm osobám, které pro nepříčetnost nejsou trestně odpovědné a jejichž pobyt na svobodě je nebezpečný. Dále je lze uložit zmenšeně příčetným osobám místo trestu při upuštění od potrestání nebo vedle trestu odnětí svobody při jeho snížení pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Ochranné léčení může tedy soud uložit i vedle trestu anebo při upuštění od potrestání. 48

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1145. ISBN 978-807400-428-5 49 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 376. 50 VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 38-39. ISSN 12104817

29

Obligatorní ochranné léčení lze uložit i mladistvému, není-li pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, anebo v případě upuštění od uložení trestního opatření. Fakultativně lze ochranné léčení uložit vedle jakéhokoli trestu také osobám, které se trestného činu dopustily ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jako např. osobám trpícím schizofrenií, schizo-afektivní psychózou, dále oligofrenikům, osobám trpícím specifickou poruchou osobnosti – dříve nazývanou „psychopatie“ apod., za podmínky, že je jejich pobyt na svobodě nebezpečný. Tato podmínka je splněna, je-li vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba spáchavši čin jinak trestný, spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákoníkem, a to pod vlivem duševní choroby. Oproti stavu nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, který musí být dán v době činu, nebezpečnost pobytu na svobodě u pachatele činu jinak trestného je třeba posuzovat podle stavu v době rozhodování soudu o ochranném léčení. Pokud nebezpečnost pachatele pro společnost vyplývající z duševní poruchy pominula v mezidobí od spáchání činu do rozhodování, není možno ochranné léčení uložit. Fakultativně ochranné léčení lze uložit i pachatelům, kteří zneužívají některou návykovou látku, jestliže spáchali trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním a nejsou-li bez odborné léčby schopni se tohoto návyku zbavit. Pachatel zneužívá návykovou látku, jestliže se oddává jejímu zneužívání, což je jednou z podmínek pro uložení ochranného léčení jen tehdy, když je dlouhodobějšího nebo trvalého rázu. Ochranné léčení se totiž neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout. Soud musí též zkoumat, zda neexistuje tzv. kontraindikace v osobě samotného pachatele, tedy zda vzhledem k jeho osobě je zřejmé, že účelu ochranného léčení nelze dosáhnout. Zjistí-li soud, že takováto kontraindikace je dána, ochranné léčení neuloží. Ochranné léčení se ukládá podle povahy nemoci a léčebných možností ve dvou formách – ústavní a ambulantní. Soud, ukládaje ochranné léčení, rozhoduje vždy o způsobu jeho výkonu, tj. zda se vykoná v ústavním zdravotnickém zařízení nebo ambulantně ve zdravotnickém zařízení poskytujícím příslušnou ambulantní péči. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že ambulantní způsob výkonu ochranného léčení je zásadně možný ve všech případech ochranného léčení, jestliže ne-bezpečí, které od léčené osoby hrozí, je touto formou léčení odstraněno nebo alespoň zásad-ním způsobem omezeno. Způsob výkonu ochranného léčení stanoví soud ve výroku rozhodnutí. 30

Trestní zákoník umožňuje, aby se vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem změnil způsob výkonu ochranného léčení z ústavního na ambulantní a naopak. Rozhodující tu bude stav choroby v daném období, její vnější projevy v chování léčené osoby a léčebné možnosti v obou typech způsobu výkonu ochranného léčení. Zpravidla bude vhodné, aby se léčená osoba po ústavním léčení podrobila ještě ambulantnímu doléčení. Opačná změna bude přicházet v úvahu, např. jestliže léčená osoba nebude dodržovat stanovený režim léčby nebo bude jinak narušovat její průběh. O změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává. V souvislosti se zavedením nového druhu ochranného opatření – zabezpečovací detence trestní zákoník také umožňuje ústavní ochranné léčení změnit na zabezpečovací detenci, ovšem jen jsou-li splněny podmínky pro uložení zabezpečovací detence. Zákon tak stanoví vzájemnou prostupnost a návaznost těchto ochranných opatření, když umožňuje jednak změnit ústavní ochranné léčení na zabezpečovací detenci, ale také zabezpečovací detenci na ústavní ochranné léčení, pominou-li důvody, pro něž byla uložena, a jsou současně splněny podmínky pro ústavní ochranné léčení. Z těchto důvodů je stanovena také neslučitelnost současného uložení ochranného léčení a zabezpečovací detence. Nový trestní zákoník také omezuje trvání ochranného léčení, které může trvat, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě léta, přičemž je možno rozhodnout o prodloužení ochranného léčení. Toto řešení odpovídá moderním tendencím v Evropě omezovat trvání každého omezení osobní svobody a zajistit jeho periodický přezkum soudem, neboť jde zejména u ústavního ochranného léčení o značný zásah do osobní svobody osoby, které bylo takové ochranné léčení uloženo. Tato úprava ovšem neznamená, že by nebylo možno osobu, jíž bylo uloženo ochranné léčení, propustit i dříve, než uplynuly zmíněné dva roky. V případě, že bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění z ochranného léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu bylo ochranné léčení vykonáváno.51

51

VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 39-41. ISSN 12104817

31

Upustit od výkonu ochranného léčení lze jen, pominou-li před jeho započetím okolnosti, pro něž bylo uloženo. Upustit je možno jak od výkonu ochranného léčení ústavního, tak i ambulantního.52

4.3. Zabezpečovací detence Detence ve zdravotnictví znamená držení a léčbu nemocných včetně pachatelů trestných činů ve zdravotnickém zařízení, a to bez souhlasu tohoto nemocného nebo jeho zákonného zástupce. Je možná pouze za podmínek, které stanoví Listina základních práv a svobod a zákon o péči o zdraví lidu. Důvodem vytvoření zabezpečovací detence je to, že mezi pachateli, jimž soud uložil ústavní ochranné léčení, jsou osoby, které vzhledem k charakteru a závažnosti své duševní poruchy představují pro společnost mimořádné nebezpečí. Jedná se o osoby hodnocené nejčastěji jako vysoce nebezpeční agresoři a sexuální devianti, u kterých lze na základě znaleckého zkoumání jejich duševního stavu oprávněně předpokládat, že se v budoucnu dopustí opět závažné trestné činnosti. Obligatorní uložení zabezpečovací detence je možné ve dvou případech: a) „Pachateli, který spáchal zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a nelze přitom očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má za to, že zabezpečovací detence zajistí ochranu společnosti lépe než trest, a proto u nich upustil od potrestání (§ 47 odst. 2 TrZ).“53 b) „Pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky zvlášť závažného zločinu, není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti (§ 100 odst. 1 TrZ).“54

52

ŠÁMAL, Pavel. K úpravě ochranného léčení v trestním zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, č. 4, s. 99. ISSN 1213-5313 53 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 364. 54 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 377

32

c) Fakultativně uložit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a poměrům je možné, jestliže:  „pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, nebo;  pachatel, který se oddává zneužívání návykové látky, znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro zvlášť závažný zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dva roky, a nelze očekávat, že by bylo možné dosáhnout uložením ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a to i s přihlédnutím k již projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení (§ 100 odst. 2 TrZ).“55 Úkolem zabezpečovací detence, ať už je uložena obligatorně, nebo fakultativně, je ochrana společnosti před pachateli, kteří spáchali závažnou trestnou činnost (nebo se dopustili činu jinak trestného) a jejich duševní stav trvale či dočasně zapříčinil její spáchání. Proto je zabezpečovací detence ukládána osobám, u nichž existuje reálný předpoklad, že se budou i v budoucnu dopouštět trestné činnosti, a to zvláště za situace, kdy u nich není téměř žádná, nebo jen velmi malá pravděpodobnost účinnosti ochranné léčby. Základní podmínkou pro uložení zabezpečovací detence je její subsidiarita k ochrannému léčení, a to ve všech uvedených případech, kdy soud zabezpečovací detenci uložit musí (§ 100 odst. 1 TrZ), tak v případech, kdy ji uložit může (§ 100 odst. 2 TrZ). Proto soud uloží pachateli zabezpečovací detenci jen tehdy, pokud nelze očekávat, že by ochranné léčení s přihlédnutím k relevantním okolnostem plnilo svůj účel, to znamená, že by nevedlo k dostatečné ochraně společnosti. Přitom postačí předpoklad neúčinnosti ochranného léčení, který musí být ale podložen zhodnocením všech podstatných okolností, a to zejména povahy duševní poruchy, možností působení na pachatele, stejně jako jeho postoje k ochrannému léčení.56 Cílem detence by pak mělo být postupně dosáhnout toho, aby si pachatel uvědomil svou odchylku a škodlivost pro společnost a naučil se s ní žít a měl snahu o spolupráci při své 55

ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 377. 56 VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 41-44. ISSN 12104817

33

léčbě v běžné psychiatrické léčebně v rámci ústavního ochranného léčení, do něhož může být přeřazen soudem. U těch pachatelů, kteří se pak úspěšně podrobí ústavnímu ochrannému léčení, může dojít ke změně na ambulantní léčení vykonávané na svobodě.

4.4. Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného, které poskytuje ochranu společnosti tím, že odnímá pachatelům, ale i jiným osobám, obecně nebezpečné věci (např. zbraně, střelivo, výbušniny, jedy, narkotika) nebo jiné věci sloužící k páchání trestných činů (např. padělatelské náčiní, kasařské nebo jiné zločinecké nástroje, peníze určené k financování terorizmu atd.) anebo odčerpává výnosy z trestné činnosti (např. věci či jiné majetkové hodnoty pocházející z trestné činnosti, peníze nebo jiné hodnoty pocházející z organizovaného zločinu), s cílem odstraňovat prostředky sloužící k páchání nebo podporování trestné činnosti. Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je druhem ochranného opatření, jehož podstatou je, že se výrokem soudu (pravomocného rozsudku nebo usnesení) odnímá vlastnické nebo podobné právo pachatele nebo jiné osoby k věcem nebo jiným majetkovým hodnotám, které jsou v určitém vztahu, byť zprostředkovaném, k jím spáchanému trestnému činu, a toto vlastnické či obdobné právo přechází na stát. Ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je možné uložit jako jediné ochranné opatření i trestně odpovědným právnickým osobám. K ochrannému opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty u právnických osob, podle kterého může soud uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, včetně zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit pozměnění věci nebo jiné majetkové hodnoty, odstranění určitého zařízení, značky nebo provedení jiné změny za podmínek stanovených trestním zákoníkem. O zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty může rozhodnout jen soud, i když např. trestní stíhání zastavil státní zástupce.57

57

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1198. ISBN 978-807400-428-5

34

Trestní zákoník upravuje taktéž v § 102 zabrání náhradní hodnoty: „Jestliže ten, komu náleží věc nebo jiná majetková hodnota, která by mohla být zabrána podle § 101 odst. 1 nebo 2, ji před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří, anebo jestliže zmaří trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty jednáním porušujícím zákaz podle § 70 odst. 4, případně zmaří zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty jednáním porušujícím zákaz podle § 104 odst. 2, může mu soud uložit zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty. Hodnotu věci nebo jiné majetkové hodnoty, jejíž zabrání mohl soud uložit, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku.“58 Vedle zabrání náhradní hodnoty dále upravuje v § 103 zabrání spisů a nařízení: „Spis nebo spisy s takovým obsahem, jejichž úmyslné rozšiřování by při znalosti jejich obsahu naplňovalo znaky některého trestného činu podle trestního zákona, se podle § 101 odst. 1 zaberou, jestliže nejméně jeden kus spisu byl již šířen, k šíření určen nebo připravován. Současně se zabere i zařízení použité nebo určené ke zhotovení takových spisů, zejména tiskárna, deska, forma, sazba, štoček, negativ, matrice, počítačový program nebo kopírovací zařízení; § 101 odst. 4 a 5 se užijí obdobně.“59 Jde o nový institut, který nebyl obsahem trestního zákona do kodifikace v roku 2009.

4.5. Ochranná výchova Ochranným opatřením uvedeným v § 98 odst. 1 trestního zákoníku je také ochranná výchova, avšak legislativně je upravena v zákoně č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže). Jde o jediné ochranné opatření, jehož ukládání není upraveno v trestním zákoně. „Ochranná výchova je jediné ochranné opatření, které lze uložit jen mladistvému a dítěti mladšímu patnácti let, pokud se dopustí činu jinak trestného. Účelem ochranné výchovy 58

ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 378. 59 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 378-379

35

je příznivě ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými. (§ 21odst. 1 ZSM)“60 „Ochranná výchova může být uložena mladistvému v trestním řízení soudem pro mládež, pokud: a) o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž žije, b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo c) prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy, d) a nepostačuje uložení výchovných opatření.“61 Soud může uložit ochrannou výchovu mladistvému pouze v případě, že nepostačuje uložení některého z výchovných opatření uvedených v § 15 až § 20 ZSM, tzn. dohledu probačního úředníka, probačního programu, výchovných povinností, výchovných omezení nebo napomenutí s výstrahou. Teprve v případě, že tato výchovná opatření, která méně zasahují a omezují osobní svobodu mladistvého, nejsou dostačující, může soud uložit mladistvému ochrannou výchovu. Základní podmínkou je pro to odsouzení, tj. jeho uznání vinným pro provinění. Zde se reaguje na skutečnost, že stupeň rozumové a mravní vyspělosti zejména mezi 15 až 18 lety věku je u jednotlivých osob velmi rozdílný. Proto lze uložit ochrannou výchovu i mladistvému, který není za svůj čin trestně odpovědný.62 „Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého; vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku. (§ 22 odst. 2 ZSM).“63 Pokud byl dosažen účel ochranné výchovy, musí z ní být mladistvý propuštěn, i když ještě nedovršil osmnáctý rok svého věku. Po jeho dovršení již nelze začít s výkonem ochranné výchovy. Avšak ochrannou výchovu, uloženou před dovršením osmnáctého roku věku mla-

60

ČESKO. Zákon č. 218 ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). In: Sbírka zákonů České republiky. 2003, částka 79, s. 4035. 61 ČESKO. Zákon č. 218 ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). In: Sbírka zákonů České republiky. 2003, částka 79, s. 4035 62 VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 46. ISSN 1210-4817 63 ČESKO. Zákon č. 218 ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). In: Sbírka zákonů České republiky. 2003, částka 79, s. 4035

36

distvého, lze prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku věku, např. proto, aby mohla být dokončena jeho odborná výuka nebo jiné vzdělání.64 „Není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat, nařídí soud pro mládež do doby jejího zahájení dohled probačního úředníka. (§ 22 odst. 3 ZSM).“65 Např. pro nedostatečné kapacity ve speciálních školských zařízeních pro výkon ochranné výchovy v resortu ministerstva školství se v takových případech může ochrannou výchovou u mladistvého nahradit dohled probačního úředníka uložený soudem pro mládež.66 „Od výkonu ochranné výchovy soud pro mládež upustí, pominou-li před jejím započetím důvody, pro něž byla uložena (§ 22 odst. 4 ZSM).“67 Tak tomu bude zejména v případech, že mladistvý bude vytržen z prostředí, které nepříznivě ovlivňovalo jeho tělesný i duševní vývoj, např. poté, co se o něj začnou starat prarodiče, kteří jsou zárukou jeho vhodného výchovného vedení.68

64

VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 46. ISSN 1210-4817 ČESKO. Zákon č. 218 ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). In: Sbírka zákonů České republiky. 2003, částka 79, s. 4035 66 VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 46. ISSN 1210-4817 67 ČESKO. Zákon č. 218 ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). In: Sbírka zákonů České republiky. 2003, částka 79, s. 4035 68 VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1, s. 46. ISSN 1210-4817 65

37

5.

Výkon majetkových sankcí Orgány činné v trestním řízení činí za trestního řízení různá rozhodnutí. Ovšem vydání

rozhodnutí by samo o sobě nestačilo. Náležitosti účinnosti může ochrana společenských vztahů dosáhnout teprve výkonem vydaných rozhodnutí. Na vydání rozhodnutí navazuje zpravidla jejich výkon. Vykonávací řízení je v současné době tradičně řazeno do trestního práva procesního, je však jeho relativně samostatnou častí, a proto bývalo dřívějšími autory pojímáno jako součást trestního práva procesního v širším smyslu, popř. dokonce vyčleňováno jako samostatné odvětví práva na pomezí práva trestního a správního. Účelem vykonávacího řízení je uskutečnit obsah rozhodnutí vydaného orgány činnými v trestním řízení. Řízení vykonávací nemusí navazovat na každé rozhodnutí, jsou i taková rozhodnutí, která výkon nepotřebují. Nucený výkon rozhodnutí není nutný tam, kde obsah rozhodnutí, pokud je to podle zákona možné, bude splněn dobrovolně. Samostatné procesní stadium tvoří výkon rozhodnutí, jen jde-li o výkon odsuzujícího rozsudku. V tomto případě je výkon rozsudku posledním stadiem typického průběhu trestního řízení. Vykonávací řízení upravuje trestní řád v hlavě dvacáté první. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže) upravuje výkon rozhodnutí především v oddílu 13. hlavy druhé části první. Také zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje některá zvláštní ustanovení o výkonu trestních sankcí. Uvedené normy tak činí ovšem jen rámcově. Omezují se většinou jen na ustanovení o tom, jak vyvolat výkon rozhodnutí, na koho je třeba se obrátit se žádostí o provedení jednotlivých jeho výroků, neobsahují však obvykle pravidla o tom, jak jednotlivé výroky provést. Tato pravidla jsou pak obsažena v samostatných právních předpisech, a to jak v zákonech, tak i v podzákonných předpisech.69 Pro příslušnost ve vykonávacím řízení platí následující pravidla trestního řádu:

69

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 777. ISBN 978-80-87576-44-1

38

a) „Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo jeho výkon zařizuje předseda senátu. b) „Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. c) „Opatření nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání nákladů trestního řízení, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob, jimž přísluší spolupůsobení při výkonu uvedených rozhodnutí, činí, není-li dále stanoveno něco jiného, předseda senátu soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.70

5.1. Zásady pro výkon trestů a ochranných opatření Trestní řád upravuje zásadně jen procesní úkony směrující k tomu, aby tresty a ochranná opatření byli vykonány. Podle § 74 zákona mládeže přitom platí, že pokud neobsahuje hlava druhá zvláštní ustanovení, užije se na výkon ochranných a trestních opatření obecných ustanovení trestního řádu o výkonu odpovídajících ochranných opatření a trestů. Stejný princip platí i v případě zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob (§ 1 odst. 2 TOPO), který také ustanovuje pouze zvláštní pravidla, jinak se použije obecná pravidla trestního řádu. Pro výkon trestů a ochranných opatření lze z obsahu ustanovení trestního řádu stanovit některé všeobecné zásady: a) Musí tu být rozhodnutí soudu, jímž se ukládá trest nebo ochranné opatření, a to rozsudek (výjimečně i usnesení), ukládá-li se trest, a rozsudek nebo usnesení, ukládá-li se ochranné opatření. b) Rozhodnutí musí být vykonatelné (§ 139, § 140).71 c) Právní moc rozhodnutí je podmínkou vykonatelnosti jen tam a potud, kde a pokud zákon přiznává opravnému prostředku odkladný účinek. Pokud zákon stanový, že opravní prostředek takový účinek nemá (stížnost, nestanoví-li zákon opak), nebrání nedostatek právní moci vykonatelnost rozhodnutí.

70

ČESKO. Zákon č. 141 ze dne 29. listopadu 1961 o trestním řízení soudním (trestní řád). In: Sbírka zákonů české republiky. 1961, částka 66, s. 561. 71 JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 779. ISBN 978-80-87576-44-1

39

d) Jakmile rozhodnutí, jímž se ukládá trest nebo ochranné opatření, se stalo vykonatelným, má být ihned vykonáno (je potřeba postupovat v souladu se zásadou oficiality a rychlosti). e) Důvody výjimek z neprodleného výkonu trestu jsou jednak obecné (podání mimořádných opravných prostředků, stížnosti pro porušení zákona, návrhu na povolení obnovy, řízení o žádosti o milost, aj.), a jednak zvláštní, které se omezují na určité druhy trestů (těhotenství odsouzené, resp. narození dítěte, špatný zdravotní stav, uspořádání rodinných poměrů, dokončení vzdělání mladistvého či jiné přípravy k povolání). f) Jestliže s výkonem trestů nebo ochranného opatření bylo započato, pak výkon má být proveden bez přerušení. g) I zde zákon počítá s obecnými a zvláštními důvody přerušení výkonu trestu. h) Výkon trestu musí odpovídat jak co do druhu uloženého trestu, způsobu jeho výkonu, tak i co do jeho výměry. i) Výjimkou je podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, upuštění od výkonu trestu ještě před započetím jejich výkonu, rozhodnutí o změně druhů trestu aj. j) Výkon trestů a ochranných opatření se provádí stejně jako celé trestní řízení z moci úřední. k) Výkon trestů a ochranných opatření svěřuje trestní řád soudu, tedy tomu orgánu, který je uložil. K nařízení výkonu trestů nebo ochranných opatření je příslušný zásadně soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 2). Výjimkou z tohoto obecného pravidla, je, že v některých případech při výkonu trestů a ochranných opatření je činný z důvodu účelnosti soud jiný. Je jím zpravidla okresní soud, v jehož obvodu se vykonává trest nebo ochranné opatření. Ze zásady, že závazné rozhodnutí dotýkající se výkonu trestu činí soud, existují některé výjimky. Tak např. řediteli věznice, ve které se trest vykonává, jednak rozhodování o přerušení výkonu trestu odnětí svobody až na 20 dnů během kalendářního roku odměnou za úspěšné plnění programu zacházení a dosahování účelu výkonu trestu, jednak rozhodování o podobném přerušení téhož druhu trestu až na 10 dnů během kalendářního roku pro naléhavé rodinné důvody. Jde tak o výjimku z obecné stanovené věcné příslušnosti.

40

Ve snaze umožnit rychlý a pružný postup ve vykonávacím řízení stanovil zákon jako pravidlo, že opatření k výkonu trestů a ochranných opatření, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob, jimž přísluší spolupůsobit při výkonu uvedených rozhodnutí, činí předseda senátu (§ 315 odst. 3). Z téhož důvodu vyhrazuje trestní řád ve vykonávacím řízení předsedovi senátu rozhodnutí, u nichž to povaha věci dovoluje. Tak předseda senátu rozhoduje o odkladu nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody (§ 322 odst. 1, odst. 3, § 323 odst. 2, § 325 odst. 1, § 328 odst. 1), o odkladu peněžitého trestu nebo o povolení jeho splácení po částkách (§ 342 odst. 1), nově též rozhoduje o přeměně peněžitého trestu či jeho zbytku v trest domácího vězení nebo v trest obecně prospěšných prací (§ 344 odst. 2) aj. Senátu se vyhrazují jen rozhodnutí nejzávažnější (např. o ukončení ochranného léčení, o prodloužení ochranné výchovy, o podmíněném umístnění mimo výchovné zařízení apod.). Pravidlem sice je, že výkon rozhodnutí zařizuje předseda senátu, nicméně může k řadě méně závažných úkonů a rozhodnutí ve vykonávajícím řízení pověřit justičního čekatele či soudního tajemníka (srov. především § 6 vyhl. č. 37/1992 Sb.), resp. může takovou činnost vykonávat vyšší soudní úředník (srov. § 27a TrŘ a § zák. č. 121/2008 Sb.). Ve vykonávacím řízení působí ovšem i další osoby a instituce (např. obecní úřady, likvidátor při výkonu trestu zrušení právnické osoby a další). 1) Pokud jde o trestní řízení vedené proti zletilým pachatelům – fyzickým osobám, při výkonu trestů spolupracují orgány činné v trestním řízení se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení (viz § 2 odst. 7). 2) Zákonná úprava výkonu trestů je zaměřena tak, aby umožnila pokud možno v nejširší míře jejich výchovní účinek. 3) Správné a zákonu odpovídající provádění výkonu trestů a ochranných opatření se zajišťuje kontrolou výkonu. 4) Tu provádějí kontrolní orgány resortu, jehož organizačný součástí jsou ty orgány, které výkon uskutečňují.

41

5) Novela trestního řádu z roku 2001 přinesla poměrně výrazné změny postupu při výkonu trestu odnětí svobody, při podmíněném odsouzení a při výkonu trestu obecně prospěšných prací (s předpokládaným co nejširším zapojením probačních úředníku).72

5.2. Výkon trestu peněžitého „Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen zaplatit peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej zaplatil do patnácti dnů, a upozorní ho, že jinak bude zaplacení vymáháno.(§341) Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů: a) odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, nebo b) povolit splácení peněžitého trestu po částkách tak, aby byl celý zaplacen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci. Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen, nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, může předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolat.(§342)“73 Ustanovení § 341 tedy upravuje postup soudu v případech, kdy byl pravomocně uložen peněžitý trest, který odsouzený ihned dobrovolně nezaplatil, a nepřichází v úvahu ani rozhodnutí o odkladu výkonu tohoto trestu nebo povolení splátek (§ 342) ani upuštění od výkonu trestu nebo nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody (§ 344). Jestliže odsouzený podal žádost o odklad výkonu peněžitého trestu nebo o povolení splátek podle § 342 odst. 1 předtím, než jej předseda senátu podle § 341 vyzval k zaplacení, je třeba nejprve o takové žádosti rozhodnout. Podle § 341 se postupuje též v případě, že došlo k odvolání odkladu výkonu trestu nebo povolení splátek. Běh lhůty patnácti dnů se řídí § 60 odst. 1, 3 a 4.74

72

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 779-789. ISBN 978-80-8757644-1 73 ČESKO. Zákon č. 141 ze dne 29. listopadu 1961 o trestním řízení soudním (trestní řád). In: Sbírka zákonů české republiky. 1961, částka 66, s. 565.

42

Za důležité důvody je třeba považovat takové změny osobní nebo rodinné povahy, k nimž zpravidla došlo po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, které výrazně zeslabují schopnost odsouzeného uhradit peněžitý trest a nejsou projevem snahy odsouzeného vyhnout se výkonu peněžitého trestu. V průběhu tříměsíční lhůty lze odklad na žádost odsouzeného povolit i opakovaně. Pokud odsouzený požádá o odklad výkonu trestu po jejím uplynutí, nelze mu vyhovět. Stejně tak nelze odklad povolit na dobu delší než tři měsíce od právní moci rozsudku.75 (1) „Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán, nezaplatí-li jej odsouzený a) do patnácti dnů poté, co byl k zaplacení vyzván, b) do patnácti dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo; c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen. (2) Peněžitý trest smí být vymáhán, jen pokud tím nebude zmařeno uspokojení přiznaného nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Nepřikročí-li poškozený k vymáhání svého nároku do tří měsíců ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl peněžitý trest uložen, může být peněžitý trest vymáhán bez ohledu na nárok poškozeného. (3) Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu.“76 Základní podmínky, za kterých je předseda senátu (samosoudce) povinen nařídit vymáhání peněžitého trestu se budou aplikovat v případě, když odsouzený nezaplatil peněžitý trest ve lhůtě do 15 dnů poté, co byl k zaplacení vyzván (srov. § 341), nebo do 15 dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl povolený odklad nebo povolené splátky odvolány (srov. § 342 odst. 2), anebo z důvodu uplynutí doby, na kterou byl výkon peněžitého trestu odložen [srov. § 342 odst. 1 písm. a)]. Tedy jinými slovy lze k vymáhání peněžitého trestu přistoupit až tehdy, jestliže marně uplynuly lhůty uvedené v odstavci 1 (srov. § 60 odst. 1, 2, 3 TrZ).

74

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3904. ISBN 978-80-7400-465-0 75 ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3906. ISBN 978-80-7400-465-0 76 ČESKO. Zákon č. 141 ze dne 29. listopadu 1961 o trestním řízení soudním (trestní řád). In: Sbírka zákonů české republiky. 1961, částka 66, s. 565.

43

Vymáhání peněžitého trestu nařídí zpravidla předseda senátu, resp. samosoudce (§ 314b odst. 1) toho soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 3). Jakmile nařídí předseda senátu, popř. samosoudce, aby peněžitý trest byl vymáhán, postupuje se po novele trestního řádu provedené zákonem č. 459/2011 Sb., s účinností od 1. ledna 2012 podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.77 Trestní řád stanovuje podmínky, za kterých není možné peněžitý trest vymáhat, a to s ohledem na zájmy poškozeného, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Vymáhání peněžitého trestu nesmí být nařízeno, pokud by tím bylo zmařeno uspokojení přiznaného nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Nestačilo by však pouhé ohrožení nebo ztížení uspokojení přiznaného nároku, přičemž však je třeba tyto podmínky vykládat z hlediska smyslu tohoto ustanovení ve prospěch poškozeného. Nárok mohl být přiznán v adhezním řízení (srov. § 228 a 229) nebo i v jiném příslušném řízení (např. v řízení podle občanského soudního řádu). Rozhodnutí o přiznaném nároku poškozeného musí nabýt právní moci. Uvedená omezující podmínka pro nařízení vymáhání peněžitého trestu je však omezena lhůtou tří měsíců, a to ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl peněžitý trest uložen. Postačí, že poškozený podal v této době návrh na vymožení svého přiznaného nároku. Pokud však poškozený nepřikročil v této lhůtě k vymáhání svého nároku, může být již peněžitý trest vymáhán bez ohledu na jeho nárok. Za úkon směřující k vymáhání nároku poškozeného lze typicky považovat např. podání návrhu na nařízení exekuce podle § 37 EŘ.78 (1) „Soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. (2) O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest domácího vězení nebo v trest obecně prospěšných prací rozhodne předseda senátu ve veřejném zasedání.

77

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3909. ISBN 978-80-7400-465-0 78 ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3909-3910. ISBN 978-80-7400-465-0

44

(3) Nebyl-li peněžitý trest zaplacen, nepřichází-li v úvahu postup podle odstavce 1 nebo 2 nebo § 342 odst. 1 a je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, nařídí soud výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části; přitom rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu. (4) Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí. O tom, jakou část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda senátu. (5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“79 Upuštění od výkonu peněžitého trestu je třeba chápat jako konečné zastavení všech úkonů směřujících k výkonu trestu, které má i významné hmotněprávní důsledky. Částky vymožené na zaplacení peněžitého trestu před pravomocným rozhodnutím o upuštění od jeho výkonu zůstávají ve vlastnictví státu. Upustit lze vždy jen od výkonu celého peněžitého trestu nebo celého nezaplaceného zbytku. Zákon zná dva důvody pro upuštění od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku: a) okolnosti na vůli odsouzeného nezávislé, v jejichž důsledku se odsouzený stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit. Může se jednat o okolnosti spočívající v zásadní změně majetkových poměrů odsouzeného (např. ztráta majetku v důsledku živelné pohromy nebo majetkového trestného činu) nebo jeho zdravotního stavu (např. onemocnění těžkou nevyléčitelnou chorobou spojenou s trvalou pracovní neschopností), b) existence nebezpečí, že výkonem peněžitého trestu by byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. K závazku odsouzeného pečovat o jinou osobu nebo přispívat na její výživu nelze přihlížet, i kdyby se jednalo o osobu jemu blízkou (srov. R 32/1967). Vzhledem ke konstrukci trestní odpovědnosti (srov. zejména § 13 odst. 2, § 15 a 16 TrZ) nelze za okolnosti na vůli odsouzeného nezávislé považovat výkon trestu odnětí svobody (nebo náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích nebo povinnost vydat bezdůvodné obohacení), ať již na základě téhož rozsudku, jímž byl uložen i peněžitý trest, nebo vysloveného jiným rozsudkem za jiný trestný čin. 79

ČESKO. Zákon č. 141 ze dne 29. listopadu 1961 o trestním řízení soudním (trestní řád). In: Sbírka zákonů české republiky. 1961, částka 66, s. 565.

45

Rozdíl mezi „důležitými důvody“ podle § 342 odst. 1 a důvody uvedenými v § 344 odst. 1 spočívá především v jejich intenzitě a přechodnosti, nebo naopak trvalosti následků. Rozhodnutí podle odstavce 1 má formu usnesení (§ 119 odst. 1), proti kterému je přípustná stížnost s odkladným účinkem (srov. odstavec 5).80

5.3. Výkon trestu propadnutí majetku „Stal-li se rozsudek, jímž byl uložen trest propadnutí celého majetku nebo jeho části, vykonatelným, zašle předseda senátu OSS, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu, opis rozsudku bez odůvodnění k provedení tohoto trestu.“81 Poté co rozsudek, kterým byl uložen trest propadnutí celého majetku nebo jeho části, nabyl právní moci a stal se vykonatelným, zašle předseda senátu dva opisy rozsudku bez odůvodnění (rozsudečné výroky), opatřené doložkou právní moci a vykonatelnosti příslušné OSS, která zajištěný majetek zabezpečila a má ve své správě (srov. § 347), a dále OSS, které podle zvláštního zákona (zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích) přísluší hospodaření s majetkem státu. Nedošlo-li k předchozímu zajištění majetku, zašle předseda senátu opisy rozsudečného výroku pouze OSS, které přísluší hospodaření s majetkem státu. Na opise rozsudečného výroku musí být též uvedeno poučení o tom, že odsouzený nebo osoby, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený povinen podle zákona pečovat (popř. jejich zákonní zástupci), mohou ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, a jde-li o prostředky nebo věci, které byly prováděním trestu propadnutí majetku postiženy teprve později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo, požádat o rozhodnutí, zda se na určité prostředky nebo věci nevztahuje propadnutí majetku (§ 346 odst. 1). Současně předseda senátu požádá, aby jeden opis rozsudku bez odůvodnění byl doručen též některé z dospělých osob, které žijí s odsouzeným ve společné domácnosti. Další opis

80

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3913. ISBN 978-80-7400-465-0 81 ČESKO. Zákon č. 141 ze dne 29. listopadu 1961 o trestním řízení soudním (trestní řád). In: Sbírka zákonů české republiky. 1961, částka 66, s. 565.

46

zašle též osobě, která má v přímém zaopatření osobu, o jejíž výchovu nebo výživu je odsouzený povinen pečovat.82

OSS je nový právní institut, který zavedl MajČR. Jde o označení pro ministerstva a jiné úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády ČR, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademii věd ČR, Grantovou agenturu ČR a jiná zařízení, o kterých to stanoví uvedený zákon anebo zvláštní právní předpis. OSS není právnickou osobou, její jednání je jednáním státu a účetní jednotkou je v případě, že tak stanoví právní předpis.83 (1) „Vzniknou-li při provádění trestu propadnutí majetku pochybnosti, zda se tento trest na určité prostředky nebo věci vztahuje vzhledem k tomu, že je jich nezbytně třeba k ukojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat, rozhodne o tom předseda senátu na návrh OSS, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu, anebo na žádost odsouzeného nebo osoby, o jejíž výživu nebo výchovu jde. Takovou žádost je možno podat jen do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, a jde-li o prostředky nebo věci, které byly prováděním trestu propadnutí majetku postiženy teprve později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo. (2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. (3) Opis pravomocného usnesení uvedeného v odstavci 1 zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu. (4) Vlastnické právo třetí osoby k prostředkům a věcem postiženým při provádění trestu propadnutí majetku nelze uplatnit podle odstavce 1, nýbrž toliko podle předpisů občanskoprávních.“84 Toto ustanovení je provedením § 66 odst. 3 TrZ, podle kterého se ze zákona propadnutí majetku nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. 82

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3918. ISBN 978-80-7400-465-0 83 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník, 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 647. ISBN 978-80-7400-059-1 84 ČESKO. Zákon č. 141 ze dne 29. listopadu 1961 o trestním řízení soudním (trestní řád). In: Sbírka zákonů české republiky. 1961, částka 66, s. 565.

47

Jinak trest propadnutí majetku postihuje veškerý majetek odsouzeného k okamžiku právní moci rozsudku, kterým byl uložen, resp. tu jeho část, která je v tomto rozsudku uvedena, a to včetně majetku odsouzeného v cizině (u takového majetku však přichází realizace trestu propadnutí majetku v úvahu, jen když se tento majetek dostane na území České republiky nebo umožňuje-li výkon rozhodnutí v cizině mezinárodní smlouva). Omezení podle § 66 odst. 3 TrZ platí i v případě, že byla prohlášena za propadlou jen část majetku. Pokud je tato část vymezena určením věcí patřících do majetku, nesmí soud již při ukládání tohoto trestu vyslovit propadnutí věci, jíž je nezbytně třeba k uspokojování životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. Určení těchto věcí rozhodnutím podle odstavce 1 nepřichází v úvahu. Při určení propadnutí části majetku poměrným dílem (např. čtvrtinou či polovinou) se nejdříve vyjmou z majetku odsouzeného právě ty prostředky a věci, na které se propadnutí nevztahuje, a to i s přihlédnutím k té části majetku odsouzeného, která nepropadla a zůstává odsouzenému. Propadlý díl se určí teprve ze zbylého majetku.85 Uplatnění vlastnického práva třetí osoby podle předpisů občanskoprávních nepřichází v úvahu, jestliže soud vyslovil částečné propadnutí majetku formou taxativního výčtu věcí, kterých se trest týká. Pokud si soud náležitě neověřil vlastnické právo obviněného k těmto věcem, lze v takovém případě nápravy dosáhnout jen cestou mimořádných opravných prostředků, neboť výrokem o jejich propadnutí přechází vlastnictví na stát (§ 66 odst. 5 TrZ). Uložil-li soud trest propadnutí celého majetku nebo jeho části určením poměrného dílu (např. polovinou), neurčuje jednotlivé prostředky nebo věci, které do majetku odsouzeného náleží. Uplatní-li při realizaci propadlého majetku k jednotlivému prostředku nebo věci vlastnické právo třetí osoba, se spornými nároky třetích osob k majetku, který stát nabyl způsoby uvedenými v ustanovení § 13 MajČR (tj. kromě jiného výrokem o propadnutí majetku v trestním řízení), odkáže příslušná organizační složka tyto osoby na soud. Současně je vyzve, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy prokázaly, že svůj nárok u soudu uplatnily. Byla-li podána žaloba, vyčká právní moci rozhodnutí soudu. V případě marného uplynutí této lhůty pokračuje organizační složka v nakládání s takovým majetkem způsobem uvedeným

85

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3922. ISBN 978-80-7400-465-0

48

v § 15 odst. 2 MajČR; možnost následného uplatnění nároků třetích osob u soudu tím není dotčena (§ 16 odst. 1 MajČR). Uplatněním toliko podle předpisů občanskoprávních se rozumí podání návrhu na určení existence vlastnického práva k věci (prostředku), popř. žaloba na vydání věci (prostředku) v občanském soudním řízení. Společné jmění manželů zaniká výrokem o propadnutí majetku (§ 66 odst. 4 TrZ). Vypořádání zaniklého společného jmění manželů předpokládá uzavření dohody mezi organizační složkou státu a druhým z manželů. Nedojde-li k dohodě, podá soudu návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů.86

5.4. Výkon trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo výkon propadnutí náhradní hodnoty Postup při výkonu trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo výkonu propadnutí náhradní hodnoty je do značné míry analogický postupu při výkonu trestu propadnutí majetku (§ 345). Základní odlišnost spočívá v tom, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo náhradní hodnoty se týká jen jediné věci nebo několika konkrétně ve výroku rozsudku vypočtených věcí. Vzhledem k tomu, že podmínky pro vyslovení trestu propadnutí věci musí být zjišťovány ve vztahu ke každé konkrétní věci, jíž se takový trest týká, nepřichází v úvahu ve fázi vykonávacího řízení rozhodování o tom, že na určitou věc se tento trest nevztahuje (a to ani za použití analogie § 346 odst. 1). Totéž se týká jiné majetkové hodnoty či náhradní hodnoty.87

86

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3925. ISBN 978-80-7400-465-0 87 ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3938. ISBN 978-80-7400-465-0

49

Závěr Po přezkoumání jednotlivých bodů osnovy práce a nastudovaní literatury potřebné k ucelení znalostí a pro výstup práce jsem však přišel na to, že toto téma je mi blízké a jsem rád, že mohu býti jeho autorem. Snažil jsem se co nejlépe rozčlenit politicko-historickou kapitolu a vytknout ty důležité prvky, které dle mého názoru nejvíce ovlivnily vývoj trestního práva aplikované do nových kodexů, z kterých vychází. Bohužel jsem však narazil na problém při zpracovávání úseku od roku 1989, kde jsem neměl k dispozici dostatek literatury. Proto uvádím pouze výčet právních předpisů subsidiárních k trestnímu právu. Ve druhé kapitole, charakteristice trestních zákonů, vycházím nejprve z trestního zákoníku přijatého v roce 2009, kde je v krátkosti naznačen přehled změn oproti starému zákoníku, kupř. změna v jeho systematice (z prvního místa mizí ochrana státu). V druhé a třetí části zmiňované kapitoly věnuji pozornost zákonu o soudnictví ve věcech mládeže, který jako jeden z mála obsahuje hmotněprávní i procesněprávní úpravu a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který vznikl v důsledku stále se zvyšujícího výskytu kriminality právnických osob a globalizace ekonomiky. Důležitou změnou, která musela být zmíněna v třetí kapitole, je změna oproti předchozí úpravě ve věcech trestu peněžitého, kde dochází k markantnímu nárůstu sankce z 5 mil. Kč na 36, 5 mil Kč a k zavedení tzv. denních sazeb. Zpracování čtvrté kapitoly bylo nejnáročnější, byť jde o rozsáhlou právní úpravu, jejímž výsledkem je deset stran, které vymezují základní znaky zákonných úprav. Poslední část práce zpracovává navazující trestní řád, který je výčtem pravidel uplatňovaných při výkonu předcházejících trestů a ochranných opatření. Pevně věřím, že se mi podařilo adekvátně zpracovat dané téma, a cíle, který jsem si vytyčil na začátku, jsem dosáhnul.

50

Seznam použité literatury Bibliografie 1.

FRYŠTÁK, Marek a kol.: Trestní právo hmotné – obecná část. 3. aktualiz. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2012. ISBN 978-80-7418-158-0

2.

HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník, 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-059-1

3.

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. ISBN 97880-87212-24-0

4.

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-44-1

5.

JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-69-4

6.

JELÍNEK, Jiří: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007. ISBN 97880-7201-683-9

7.

MALÝ, Karel a kol.: Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 4. přeprac. vyd. Praha: Leges, 2010. ISBN 978-80-87212-39-4

8.

SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009. ISBN 978-80-254-4033-9

9.

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-116-1

10.

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-465-0

11.

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-428-5

12.

VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezměn. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3506-4

51

Odborné časopisy 1.

JELÍNEK, Jiří. K trestní odpovědnosti mladistvých. Kriminalistika. 2005, č. 2. ISSN 1210-9150.

2. 3.

ŠÁMAL, Pavel. K úpravě ochranného léčení v trestním zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, č. 4. ISSN 1213-5313 VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10. ISSN 1210-4817

4.

VANTUCH, Pavel. Ochranná opatření v trestním zákoníku. Právní rádce. 2010, č. 1. ISSN 1210-4817

Internetové zdroje 1. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. ©Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html 2. POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Listina Základních práv a svobod. Psp.cz [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

Prameny práva 1.

Listina základních práv a svobod, ve znění ustanovení zákona č. 162/1998 Sb.

2.

Zákon č. 141 ze dne 29. listopadu 1961 o trestním řízení soudním (trestní řád).

3.

Zákon č. 218 ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).

4.

Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník.

5.

Zákon č. 418 ze dne 27. října 2011 o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

52

Seznam použitých zkratek AIDP – Association Internationale de Droit Pénal (mezinárodní společnost pro trestní právo) aj. – a jiné apod. – a podobně atd. – a tak dále č. – číslo čl. – článek ČR – Česká republika ČSSR – Československá socialistická republika EŘ – zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně některých zákonů (exekuční řád) Kčs. – koruna československá LPS – Listina základních práv a svobod, ve znění ustanovení zákona č. 162/1998 Sb. MajČR – zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích MF – ministerstvo financí / ministr financí mil. – milion mj. – mimo jiné např. – například OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) OSS – organizační složka státu resp. – respektive Sb. – sbírka Sb. rozh. – sbírka rozhodnutí Sb.z.a.n. – sbírka zákonů a nařízení tj. – to jest TOPO

zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob

TrŘ – zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) TrZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník tzn. – to znamená tzv. – tak zvané 53

ZSM – zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže)

54