Trestní sankce ukládané obchodním společnostem

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Trestní sankce ukládané obchodním společnostem Bakalářská práce

Autor:

Jiří Vízdal Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Anežka Forstová

Duben, 2015

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Podivíně, 21. 4. 2015

Jiří Vízdal

Poděkování

Chci poděkovat paní JUDr. Anežce Forstové, za metodické vedení, odborné rady a připomínky, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na trestní sankce ukládané obchodním společnostem. Zabývá se vymezením některých trestních činů, především se zabývá sankcemi, tedy tresty, za trestné činy spáchanými obchodními společnostmi.

Klíčová slova Trestná čin, pachatel trestného činu, trestní právo, trestní odpovědnost, sankce, obchodní společnost, právnická osoba.

Annotation This bachelor thesis deals with criminal penalties imposed to trading companies. It deals with definitions of same of the criminal acts and especially with sanctions (understand penalties) for crimes that are committed by trading companies.

Key words Criminal act, Culprit of the crime, Criminal Law, Sanctions, Trading Company, Legal Entity.

Obsah

1.

Úvod .......................................................................................................................... 1

2.

Vymezení základních pojmů ..................................................................................... 2

3.

4.

2.1

Obchodní společnost .......................................................................................... 2

2.2

Trestní právo a související pojmy .................................................................... 12

Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v České republice .............. 18 3.1

Trestné činy páchané právnickými osobami .................................................... 22

3.2

K některým nedostatkům současné právní úpravy........................................... 25

Trestní sankce ukládané obchodním společnostem ................................................. 27 4.1

Zrušení právnické osoby .................................................................................. 30

4.2

Propadnutí majetku .......................................................................................... 32

4.3

Peněžitý trest .................................................................................................... 34

4.4

Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ................................................. 35

4.5

Zákaz činnosti .................................................................................................. 36

4.6

Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné

soutěži ......................................................................................................................... 37 4.7

Zákaz přijímání dotací a subvencí.................................................................... 38

4.8

Uveřejnění rozsudku ........................................................................................ 40

4.9

Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ...................................................... 41

4.10 5.

Promlčení výkonu trestu a účinná lítost ....................................................... 42

Závěr ........................................................................................................................ 44

Seznam zdrojů................................................................................................................. 45

1

1. Úvod Tato bakalářská práce se zabývá problematikou trestních sankcí ukládaných obchodním společnostem. V posledních letech došlo k řadě změn v oblasti trestního a obchodního zákoníku. Jen v roce 2014 byl zákonem č. 141/2014 Sb., který vstoupil v platnost k 1. srpnu 2014, novelizován zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve trestní pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů a zákon 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ve znění zákona č 105/2013. V témže roce, k 1. lednu 2014, nabyl účinnost také nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), kterým došlo ke zrušení obchodního zákoníku, a také zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.), který v návaznosti na nový občanský zákoník dále rekodifikuje soukromé právo. Všechny tyto změny se samozřejmě promítly do oblasti trestních sankcí ukládaných obchodním společnostem. V současnosti se tedy jedná o velmi aktuální téma, protože orientace v nových právních předpisech může být složitá a zkoumanou problematiku zatím nikdo podrobně nezpracoval. Cílem této práce je tedy zmapovat všechny trestní sankce, které mohou být obchodním společnostem uloženy, a odkázat čtenáře na příslušné právní předpisy, v nichž mohou najít potřebné informace. Bakalářská práce je rozdělena na tři hlavní kapitoly. První z nich se soustředí na základní pojmy, které souvisejí se zvoleným tématem. Pokouší se definovat pojmy „obchodní společnost“, „právnická osoba“, „trestní sankce“ a další související pojmy. Další kapitola se zabývá právní úpravou trestní odpovědnosti právnických osob v České republice. Popisuje vztah veškerých právních předpisů, které se k trestní odpovědnosti právnických osob vztahují, a pokouší se zmapovat vývoj v této oblasti s ohledem na celosvětové trendy. Poslední kapitola představuje jádro celé práce. Zabývá se trestními sankcemi ukládanými obchodním společnostem. Jejím cílem je zmapovat veškeré možné trestní sankce, které lze právnickým osobám uložit, a to s ohledem na již zmiňované novely příslušných zákonů.

1

2. Vymezení základních pojmů Cílem této kapitoly je vymezit základní pojmy, které souvisejí s problematikou trestní sankce ukládané obchodním společnostem. Nejprve je definována obchodní společnost, následně je samostatná podkapitola věnována trestnímu právu a souvisejícím pojmům.

2.1

Obchodní společnost

K 1. lednu 2014 došlo ke zrušení stávajícího obchodního zákoníku. Část ustanovení byla přenesena do nového občanského zákoníku, jedná se například o obecná ustanovení o firmě, smluvních typech, zajištění závazků, obchodním tajemství atd. Právní úpravu obchodních společností a družstev však obsahuje zvláštní zákon, konkrétně zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. „Zákon o obchodních korporacích (ZOK) představuje druhou část rekodifikace soukromého práva, která úzce navazuje na NOZ. Jak vyplývá z výše uvedeného, tento zákon nemá být pokračovatelem obchodního zákoníku, nýbrž zvláštním předpisem, který se zabývá úzce vymezeným okruhem právnických osob – obchodními korporacemi.“1 Obchodní společnost představuje právnickou osobu, která je založena za účelem podnikání.2 Právnická osoba je protikladem k osobě fyzické. Jak definuje občanský zákoník, „právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku“.3 K této problematice se dále vyjadřuje Hurdík, který se zabývá vztahem právnických osob, práva a jeho mechanismů: „Role státu (práva) v procesu vzniku, případně existence, transformace, resp. zániku právnické osoby je určena převažující doktrinálně pragmatickou konstrukcí právnické osoby. Z ní vyplývá, že právnická osoba je chápána jako umělá právní konstrukce, tj. jako výsledek právních technik. V tomto smyslu si svůj zásadní vliv na právnické osoby zachovává soubor teorií fikce, které zdůrazňovaly rozhodující roli práva (státu, zákonodárce) na samou existenci právnické osoby. Za

1

Zrušení obchodního zákoníku. Nový občanský zákoník [online]. KOČÍ, P. Co je to obchodní firma? eAdvokacie [online]. 3 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. § 118. 2

2

těchto výchozích podmínek je evidentní, že právnická osoba nemůže vzniknout bez určité míry spolupůsobení práva a jeho mechanismů.“4 Obchodní společnost je spolu s družstvy zahrnuta mezi tzv. obchodní korporace a představuje souhrnné označení pro různé typy společností. Může se jednat o:5 Dalšími právnickými osobami, které mají trestní odpovědnost jsou:

Veřejnou obchodní společnost V této společnosti musí podnikat alespoň dvě osoby pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. K jednání jménem společnosti s jinými subjekty je oprávněn každý společník (nevylučuje-li to společenská smlouva) o interních věcech rozhodují všichni společníci jednomyslně. Statutárním orgánem jsou všichni společníci (nestanoví-li společenská smlouva jinak). Ručení – v.o.s. ručí za své závazky celým svým majetkem, všichni společníci ručí solidárně celým svým majetkem Základní kapitál - není povinný Vklad společníka - není povinný Rozdělování zisku - zásadně rovným dílem, nestanoví-li společenská smlouva jinak

komanditní společnost (osobní společnost, (kom.spol., k.s.) Je společnost, v níž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného do obchodního rejstříku (komanditista) a jeden nebo více společníků ručí celým majetkem (komplementář).

4

HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. s. 40. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). § 1, odst. 2. 5

3

K obchodnímu vedení jsou oprávněni jen komplementáři, ostatní otázky rozhodují všichni společníci většinou hlasů, každý společník má jeden hlas. Statutárním orgánem jsou komplementáři. Ručení - komanditista ručí omezeně do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného do obchodního rejstříku, komplementář neomezeně celým svým majetkem Základní kapitál – komanditista je povinen vložit do ZK vklad ve výši určené společenskou smlouvou, minimálně 5 000 Kč. Vklad společníka - je povinný jen u komanditisty Rezervní fond - není povinný Rozdělování zisku – zisk se rozdělí na polovinu: o

společnost 50%

o

komplementáři 50%

Zisk připadající na společnost se po zdanění rozdělí mezi komanditisty podle výše splacených vkladů.

Společnost s ručením omezeným Jde o společnost, jejíž základní kapitál je tvořen předem stanovenými vklady společníků. Společnost s ručením omezeným může být založena i jednou osobou (fyzickou i právnickou). S.R.O. může mít maximálně padesát společníků. Ručení Ručení je omezené do výše nesplaceného vkladu zapsaného do obchodního rejstříku Základní kapitál Je povinný, minimální výše je ale od 1. 1. 2014 dle nového zákona o korporacích 1 Kč. Rezervní fond Je povinný, tvoří se v roce, v němž společnost dosáhla čistého zisku, a to ve výši nejméně 10% z čistého zisku, avšak ne více než 5% z hodnoty základního kapitálu. V 4

dalších letech se doplňuje minimálně o 5% z čistého zisku, až do dosažení hranice minimálně 10% základního vkladu. Rozdělování zisku Dle výše vkladu každého ze společníků, neurčuje-li společenská smlouva jinak. Orgány spol. s r. o. Valná hromada Shromáždění všech společníků je nejvyšší orgán. Je schopna usnášení, jsou-li přítomni společníci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů. Valná hromada rozhoduje prostou většinou všech přítomných. Do její působnosti patří zejména: rozhodování o změně společenské smlouvy, rozhodování o zvýšení nebo snížení základního kapitálu, jmenování a odvolání jednatelů a členů dozorčí rady, vyloučení společníka, schválení roční účetní závěrky, rozdělení zisku a úhrady ztrát, zrušení společnosti. Jednatelé Společnost s ručením omezeným může mít jednoho nebo více jednatelů, přičemž jednatel je statutárním orgánem společnosti. Omezit jednatelská jednatelská oprávnění může společenská smlouva nebo valná hromada. Jednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Jednatelé jsou povinni zajistit vedení předepsané evidence a účetnictví. Dozorčí rada Dozorčí rada dohlíží na činnost jednatelů, přezkoumává roční účetní závěrku a podává zprávy valné hromadě. Ustanovení dozorčí rady není povinné - pokud neexistuje, její úkoly pak plní valná hromada. Společnost s ručením omezeným je nejčastější formou drobného a středního podnikání v České republice. Vzhledem k nižší kapitálové náročnosti svého založení oproti akciové společnosti a zároveň díky omezení ručení společníky jen do výše jejich nesplacených vkladů je nejvýhodnější právní formou pro drobnou či středně velkou firmu.

5

Akciovou společnost Jde o společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Akcie = cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti, na jejím zisku a při zániku společnosti na jejím likvidačním zůstatku. Akcie mají: jmenovitou (nominální) hodnotu – uvedena na akcii kurzovní (tržní) hodnotu – za tu se akcie nakupuje a prodává Ručení Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, akcionáři neručí za závazky společnosti. Základní kapitál Je povinný, minimálně 2 000 000 Kč, při veřejné nabídce akcií 20 000 000 Kč. Vklad společníka Jmenovitá hodnota akcie není stanovena, ale vklad je povinný. Rezervní fond Je povinný, u prvního odvodu 20% z čistého zisku, maximálně 10% z hodnoty základního kapitálu, další doplňování 5% z čistého zisku, minimální výše je 20% základního kapitálu. Orgány akciové společnosti Valná hromada Valná hromada (shromáždění všech akcionářů) je nejvyšší orgán a.s. Je schopna usnášení, pokud jsou přítomni akcionáři, kteří mají akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 30% základního kapitálu společnosti. Rozhoduje většinou hlasů přítomných, počet hlasů se řídí jmenovitou hodnotou akcií akcionáře. Do činnosti valné hromady patří: změna stanov, rozhodnutí o zvýšení a snížení základního kapitálu, volba a odvolávání členů představenstva, volba a odvolání členů dozorčí rady, schválení roční účetní závěrky, rozhodnutí o rozdělení zisku, rozhodnutí o zrušení společnosti. Představenstvo

6

Statutární orgán a.s. Má nejméně 3 členy (ti volí svého předsedu), rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou vyhrazeny valné hromadě (tj. zastupuje společnost vůči třetím osobám, před soudem, vytváří a řídí organizaci práce, zabezpečuje vedení účetnictví a předkládá valné hromadě ke schválení roční účetní závěrku s návrhem rozdělení zisku. Dozorčí rada Dozorčí rada je nejvyšší kontrolní orgán společnosti, dohlíží na činnost představenstva. Členové dozorčí rady musí být nejméně tři a nemohou být zároveň členy představenstva. Členové dozorčí rady jsou oprávněni nahlížet do všech dokladů týkajících se společnosti, kontrolují účetnictví, přezkoumávají roční účetní závěrku a návrh rozdělení zisku. Dozorčí rada předkládá zprávy valné hromadě a u akciové společnosti musí být vytvořena.

Evropskou společnost Evropská společnost, neboli Societas Europaea (zákonná zkratka SE), jako relativně nová forma právnické osoby (od října 2004) je výsledkem snahy o vytvoření nadnárodní formy společnosti na úrovni komunitárního práva a snahy o posílení ekonomické integrace v rámci vnitřního trhu Evropské unii a Evropského hospodářského prostoru, o postupném odstraňování faktických i právních bariér podnikání na vnitřním trhu a o přizpůsobení současnému podnikání v globálním světě prostřednictvím nadnárodních společností. Evropská společnost tak překlenuje hranice národních právních řádů. PRÁVNÍ ÚPRAVA Základním právním předpisem upravující evropskou společnost je Nařízení Rady ES č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti, a navazující Směrnice Rady č. 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Nová forma právnické osoby – evropská společnost – byla vnesena do českého právního řádu přijetím nového zák.č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů, který se na evropskou společnost aplikuje, neupravují-li 7

výše zmíněné předpisy Evropského společenství (Nařízení a Směrnice) danou problematiku. Jako podpůrný pramen, v případě že některá oblast není upravena výše uvedenými předpisy ani stanovami evropské společnosti, se aplikují předpisy národního akciového práva, což v podmínkách českého právního řádu budou především ustanovení obchodního zákoníku, zákona o cenných papírech a zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. V důsledku snahy o dosažení kompromisu a přístupu členských států k problematice evropské společnosti, tvoří naopak národní akciové právo těžiště úpravy evropské společnosti, což je posilováno prostřednictvím odkazů obsažených v Nařízení a Směrnici. Samotný zákon o evropské společnosti obsahuje úpravu pouze některých otázek týkajících se evropské společnosti (zejména úprava zapojení zaměstnanců evropské společnosti do záležitostí evropské společnosti a úprava monistického systému řízení, o něm je pojednáno níže) a v mnoha případech odkazuje na ustanovení vnitrostátních norem upravujících akciové společnosti. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY EVROPSKÉ SPOLEČNOSTI Evropská společnost je společností kapitálovou ve formě akciové společnosti provozující podnikání v měřítku Společenství, přičemž: základní kapitál činí nejméně 120.000,- EUR, jenž se přepočítává dle směnného kurzu stanoveného ČNB poslední den měsíce, který předchází měsíci založení evropské společnosti, podmínkou umožňující vznik evropské společnosti je nadnárodní prvek, který musí být zachován u všech způsobů založení, což spočívá v požadavku, aby nejméně dvě zakládající společnosti měly svá sídla v různých členských státech a řídila se právem různých členských států, resp. dceřiná společnost mateřské společnosti měla sídlo v jiném členském státě (s výjimkou založení evropské společnosti jako dceřinou společnosti již existující evropské společnosti) a zakladatelem evropské společnosti může být jen právnická osoba. Struktura statutárních orgánů evropské společnosti Právní předpisy umožňují, aby si zakladatelé evropské společnosti zvolili, jakou strukturu řídících orgánů daná evropská společnost měla. Jedná se o:

8

dualistická struktura - jak je známá z české akciové společnosti, tvořená představenstvem jako výkonným orgánem a dozorčí radou jako kontrolním orgánem; monistická struktura – je tvořena správní radou, přičemž statutárním orgánem (tj. oprávněni jednat jménem evropské společnosti navenek) je předseda správní rady, který je zároveň generálním ředitelem, nebo generální ředitel evropské společnosti. Správní rada určuje orientaci činnosti evropské společnosti, dohlíží na její realizaci a může jednat jménem evropské společnosti navenek ve všech věcech. Předseda správní rady reprezentuje správní radu. Obchodní vedení společnosti přísluší buď předsedovi správní rady (předseda-generální ředitel) nebo jiné fyzické osobě jmenované správní radou, která má titul generální ředitel. Správní rada může jmenovat delegované generální ředitele, které pověří asistencí generálnímu řediteli. Zvolená struktura řídících orgánů může být kdykoliv měněna prostřednictvím změnou stanov. Majetková struktura evropské společnosti Evropská společnost může stejně jako akciová společnost vydávat akcie v listinné nebo zaknihované podobě ve formě akcií na jméno nebo na majitele. V případě více akcionářů se do obchodního rejstříku jako u akciové společnosti nezapisují akcionáři.

Evropské hospodářské zájmové sdružení. Evropské hospodářské zájmové sdružení může být založeno pouze podle pravidel uvedených v níže popsaném nařízení. Cílem tohoto sdružení je podporovat nebo rozvíjet hospodářskou činnost svých členů tím, že soustřeďuje zdroje, činnosti a dovednosti. Díky tomu by se mělo dosáhnout lepších výsledků než činností prováděnou odděleně. Cílem sdružení není vytvářet vlastní zisk. Pokud se zisk vytvoří, rozdělí se mezi členy sdružení a odpovídajícím způsobem se zdaní. Činnost sdružení musí souviset s hospodářskou činností jeho členů, ale nesmí ji nahrazovat. Sdružení nesmí zaměstnávat více než 500 osob.

9

Sdružení mohou založit společnosti a další veřejné či soukromé právnické osoby založené podle práva některého členského státu a usazené v Evropské unii (EU). Založit ho mohou i fyzické osoby vykonávající v EU průmyslovou, obchodní, řemeslnou či zemědělskou činnost, provozující soukromou praxi nebo poskytující jiné služby. Sdružení musí mít alespoň dva členy pocházející z různých členských států. Součástí zakládající smlouvy sdružení je povinně název, sídlo a cíl sdružení, název a případně číslo a místo zápisu do rejstříku všech jeho členů a doba, na jakou se sdružení zakládá, pokud není neomezená. Tato smlouva musí být vedena v rejstříku, který každý členský stát určí. Zápisem do rejstříku získává sdružení plnou právní způsobilost v celé EU. Oznámení o založení nebo zrušení sdružení musí být zveřejněno v Úředním věstníku EU (řady C a S). Sídlo sdružení se musí nacházet v EU. Za určitých podmínek lze sídlo přemístit z jednoho členského státu do jiného. Každý člen sdružení má alespoň jeden hlas. V zakládající smlouvě však lze některým členům udělit i více než jeden hlas, pokud tak žádný člen nezíská většinu. V předpisu jsou vyjmenována rozhodnutí, která je třeba přijímat jednomyslně. Sdružení musí mít alespoň dva orgány: členy, kteří vystupují kolektivně, a jednoho nebo více jednatelů. Každý jednatel zastupuje a zavazuje sdružení vůči třetím osobám, a to i tehdy, když jeho jednání nespadá do předmětu sdružení. Sdružení nesmí vyzývat k veřejnému úpisu podílů. Sdružení při založení nemusí mít kapitál. Jeho členové mohou využít jiné způsoby financování. Zisky sdružení se považují za zisky jeho členů a rozdělují se mezi ně podle příslušného ustanovení zakládající smlouvy, nebo rovným dílem, pokud takové ustanovení neexistuje. Zisky nebo ztráty sdružení jsou zdanitelné na úrovni jeho členů. Protiváhou ke smluvní volnosti, na níž se sdružení zakládá, a skutečnosti, že členové nemusejí poskytovat základní kapitál, je to, že všichni členové společně a nerozdílně ručí za závazky sdružení. 10

Kontext Tento právní předpis reaguje na potřebu vyrovnaného rozvoje hospodářské činnosti v celé EU a na zavedení společného trhu, který nabízí obdobné podmínky jako trh vnitrostátní. Z tohoto důvodu a také proto, aby se omezily právní, daňové či psychologické obtíže, s nimiž se fyzické osoby, podniky a další subjekty setkávají při přeshraniční spolupráci, se EU rozhodla vytvořit vhodný právní nástroj na úrovni Společenství v podobě evropského hospodářského zájmového sdružení.

Pro všechny tyto typy společností platí, že jakákoliv právní jednání, která se týkají jejich založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku, musí mít písemnou formu a úředně ověřené podpisy.6 K jejich založení je zapotřebí společenská smlouva v podobě veřejné listiny, v případě jediného zakladatele zakladatelská listina ve stejné podobě. Do šesti měsíců ode dne založení (nestanoví-li společenská smlouva jinak) musí být podán návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku.7

6 7

Tamtéž, § 6, odst. 1. Tamtéž, § 8-9.

11

2.2

Trestní právo a související pojmy

Cílem této kapitoly je popsat, co je to trestní právo a jaké jsou jeho druhy, a definovat další související pojmy, jako je trestní čin či skutková podstata trestného činu. Trestní právo je součástí veřejného práva. Jeho účelem je chránit ústavní zřízení České republiky, společnost a její zájmy, občany České republiky a jejich práva a zájmy. Trestní právo definuje, jaké jednání je pro společnost nežádoucí, respektive nebezpečné, a takové jednání pak klasifikuje jako trestné činy s příslušnými tresty a ochrannými opatřeními, které hrozí jejich pachatelům. Trestní právo dělíme dále na hmotné (materiální) a procesní (formální). Základními prameny trestního práva jsou trestní zákoník a trestní řád. Trestní zákoník představuje trestní právo hmotné, protože upravuje trestní odpovědnost, trestné činy a jejich znaky a trestní sankce. Celkem rozlišuje třináct základních typů trestných činů: proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, proti rodině a dětem, proti majetku, hospodářské, obecně nebezpečné, proti životnímu prostředí, proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci, proti branné povinnosti, vojenské a trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy. Trestní řád pak představuje trestní právo procesní, protože upravuje, jak mají orgány trestního řízení postupovat při své činnosti a jakými pravidly se mají řídit. Kromě trestního zákoníku a trestního řádu se trestní právo řídí také mezinárodními smlouvami, Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a samozřejmě celou řadou dalších zákonů, které s ním souvisí. Podle trestního práva rozlišujeme dva základní typy protiprávního jednání: trestné činy a přestupky. Trestným činem rozumíme „protiprávní čin, který trestní zákon označuje za

trestný

a

který

vykazuje

znaky

uvedené

v

takovém

zákoně.

K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.“8 Trestné činy se dále dělí na přečiny a zločiny. Mezi přečiny řadíme „všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné 8

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 13.

12

činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let“.9 Zločiny jsou pak logicky všechny ostatní trestné činy s horní hranicí sazby nad pět let. Zákon přitom ještě zvlášť definuje zvlášť závažné zločiny, kam spadají všechny zločiny s horní hranicí sazby deset let a více.10 Trestné činy jsou projednávány, řešeny a trestány soudy. Mezi možné sankce patří podmíněné odnětí svobody, nepodmíněné odnětí svobody či peněžitý trest. Přestupky nejsou předmětem trestního zákoníku, upravuje je zvláštní zákon o přestupcích.

Jedná se o „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem

společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“.11 Přestupky jsou projednávány, řešeny a trestány obcemi, příp. dalšími orgány státní správy, policí, podniky a dalšími organizacemi. Mezi možné sankce patří napomenutí, pokuta či zákaz činnosti. Aby se jednalo o trestný čin, musí být naplněny tzv. skutkové podstaty trestného činu, tedy veškeré objektivní a subjektivní znaky, které definují jednotlivé druhy trestných činů. Celkem existuje pět skupin těchto znaků:12

I.

protiprávnost: jedná se o čin neoprávněný, nedovolený, vykonaný bez patřičného povolení, porušující zákon nebo jiné právní předpisy, odporující zásadám a pravidlům atd.;

II.

objekt: právní statek/chráněný zájem, proti kterému směřuje trestný čin (např. trestný čin vraždy směřuje proti zájmu na ochraně lidského života);

III.

objektivní stránka: jednání, následek tohoto jednání a jejich příčinný vztah, může se jednat také o způsob jednání, použití nějaké prostředku, spáchání trestného činu na určitém místě nebo v určité době;

IV.

subjekt: tedy osoba, která čin páchá (např. u vojenských trestných činů může být subjektem pouze voják);

9

Tamtéž, § 14, odst. 2. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 14, odst. 3. 11 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. § 2, odst. 1. 12 Tamtéž, s. 31-2. 10

13

V.

subjektivní stránka: úmyslné či nedbalostní zavinění, příp. pohnutka k danému jednání, cíl tohoto jednání apod.

Trestné činy tedy mohou být spáchány úmyslně nebo z nedbalosti. Rozlišujeme úmysl přímý a nepřímý. O přímém úmyslu hovoříme tehdy, jestliže pachatel věděl, že jeho jednání je v rozporu se zákonem; o nepřímém úmyslu pak mluvíme tehdy, jestliže pachatel věděl, že by jeho jednání mohlo vést k porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu. Také nedbalost se dále dělí a to na nedbalost vědomou a nevědomou. U vědomé nedbalosti je pachateli jasné, že může svým jednáním porušit či ohrozit zákonem chráněný zájem, ale spoléhal na to, že k takové situaci nedojde; v případě nevědomé nedbalosti si pachatel neuvědomuje, že jeho jednání může k takové situaci vést, a to přesto, že okolnosti a pachatelovi osobní poměry svědčí o tom, že o takové možnosti vědět měl a mohl.13 Z hlediska trestní odpovědnosti rozlišujeme u trestných činů pachatele, spolupachatele a účastníka. Pachatelem je každý, jehož jednání naplnilo výše zmíněné znaky skutkové podstaty trestného činy, případně pokusu či přípravy trestného činu, pokud jsou považovány za trestné. Pachatelem se dále může stát i osoba, která k provedení činu využila jinou osobu, které z nějakého důvodu není trestně odpovědná, a to „pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně“; pokud u takové osoby není shledán důvod pro to, aby nebyla uznána trestně odpovědnou, může být i tato osoba trestně odpovědná za své jednání.14 O spolupachatelích hovoří zákon tehdy, pokud je trestný čin spáchán společným úmyslným jednáním minimálně dvou osob, a v takovém případě „odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama“.15 Účastník trestné činu nebo pokusu o jeho spáchání může být organizátor (osoba odpovědná za zosnování či řízení trestného činu), návodce (ten, kdo vzbudil v jiné osobě rozhodnutí spáchat trestný čin), nebo pomocník (soba, která umožní či usnadní jiné osobě trestný čin spáchat, např. opatří potřebné

13

TOMANCOVÁ, J. a kol. Základy práva (nejen) pro školy. s. 223. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 22. 15 Tamtéž, § 23. 14

14

prostředky, odstraní různé překážky, vyláká poškozeného na místo činu, hlídá místo činu při páchání trestného činu apod.).16 Zákon dále stanoví, že trestní odpovědnost se nevztahuje na osoby, které ještě nedovršily patnáctý rok svého věku; na osoby, které jsou uznány za nepříčetné; či na osoby, u nichž byla shledána zmenšená příčetnost.17 Nepříčetný je ten, „kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání“.18 Zmenšená příčetnost je shledána u osoby, která v době spáchání činu měla podstatně sníženou schopnost rozpoznat protiprávnost takového činu a ovládat své jednání.19 Pachatelům trestných činů jsou ukládány trestní sankce, tedy tresty a ochranná opatření, která stanoví trestní zákon.20 Tyto sankce musí být vždy přiměřené, a to s přihlédnutím k tomu, jaké povahy je tento trestný čin, jak je závažný, jaké jsou poměry pachatele na úrovni osobní, rodinné, majetkové i jiné, jaký způsob života doposud vedl a jaké jsou možnosti jeho nápravy. Soud také sleduje chování a spolupráci pachatele během vyšetřování a dále, zda například provedl nějaký pokus, aby svůj trestný čin vynahradil (nahradil škodu, odstranil jiné škodlivé následky). Povaha a závažnost trestného činu se odvíjí od významu dotčené zákonem chráněného zájmu, způsobu provedení činu, následků, okolností, osoby pachatele, míry zavinění, pohnutky, záměru a cílu trestného činu.21 V případě, že je pachatel souzen za dva a více trestných činů, uloží mu soud tzv. úhrnný trest, tedy trest, který se vztahuje trestný čin nejpřísněji trestný ze všech spáchaných činů. Dalším typem trestu je trest souhrnný, který se ukládá pachatelům trestných činů spáchaných před tím, než byli soudem prvního stupně odsouzeni za jiný trestný čin. Postupuje se pak obdobně jako u úhrnného trestu, původní rozsudek se zruší, nový rozsudek pak ovšem nesmí být mírnější.22

16

Tamtéž, § 24. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 25-7. 18 Tamtéž, § 26. 19 Tamtéž, § 27. 20 Tamtéž, § 36. 21 Tamtéž, § 39, odst. 2. 22 SPIRIT, M. Úvod do studia práva: 2. vydání - aktualizované dle nového občanského zákoníku. s. 110. 17

15

Zákon rozlišuje následující druhy trestů, které jsou platné pro fyzické osoby:23

1) odnětí svobody: a)

nepodmíněný trest odnětí svobody,

b)

podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,

c)

podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem,

2) domácí vězení, 3) obecně prospěšné práce, 4) propadnutí majetku, 5) peněžitý trest, 6) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, 7) zákaz činnosti, 8) zákaz pobytu, 9) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, 10) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, 11) ztrátu vojenské hodnosti, 12) vyhoštění.

Kromě toho může soud pachateli zvlášť závažného zločinu uložit také výjimečný trest, tedy buď trest odnětí svobody na dvacet až třicet let, nebo trest odnětí svobody na doživotí.24 Nepodmíněný trest odnětí svobody probíhá ve čtyřech typech věznic, kam se pachatelé umisťují podle závažnosti spáchaného trestného činů. Jedná se o věznice s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou.25 Podmíněný trest odnětí svobody lze uložit maximálně na tři roky u pachatelů, jejichž osoba, poměry, dosavadní život a okolní prostředí a okolnosti případu vedou soud k domněnce, že výkon trestu není zapotřebí k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Výkon žádných dalších trestů však odložit nelze.26

23

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 52, odst. 1-2. Tamtéž, § 54, odst. 1. 25 Tamtéž, § 56, odst. 1. 26 Tamtéž, § 81. 24

16

Co se týče druhů ochranných opatření, může soud pachatelům trestných činů uložit:27

1) ochranné léčení, 2) zabezpečovací detenci, 3) zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, 4) ochrannou výchovu.

Ochranné léčení se ukládá pachatelům, kteří trestný čin spáchali ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jejichž pobyt na svobodě je nebezpečný, kteří zneužívají návykové látky a svůj čin spáchali pod jejich vlivem nebo v souvislosti s nimi. Je však nutné, aby byl soud přesvědčen, že účelu ochranného léčení lze u pachatele dosáhnout. Dalším stupněm takého ochranného opatření je zabezpečovací detence, k níž soud přistupuje např. u drogově závislých, kteří spáchali trestný čin opakovaně. Ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je obvykle alternativou k trestu propadnutí věci u pachatelů, které nelze stíhat či odsoudit, u nichž bylo upuštěno od potrestání, příp. tehdy, kdy taková věc ohrožuje bezpečnost lidí, majetku či společnosti, nebo pokud hrozí, že tato věc bude použita ke spáchání zločinu. Ochranná výchova se týká nezletilých pachatelů a je dále upravována zákonem o soudnictví ve věcech mládeže.28

27 28

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 98, odst. 1. SPIRIT, M. Úvod do studia práva: 2. vydání - aktualizované dle nového občanského zákoníku. s. 119.

17

3. Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v České republice V předchozí kapitole byla představena trestní odpovědnost právnických osob a tresty, které jim lze za spáchané trestné činy uložit. Tato kapitola se zabývá trestní odpovědnosti právnických osob, druhy trestných činů, kterých se právnické osoby mohou dopustit a tresty, které jim lze za spáchané trestné činy uložit. Trestní odpovědnost právnických osob je v České republice upravena primárně zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Uplatňuje se však celá řada dalších zákonů, jejichž přehled je uveden v následující tabulce.

Tabulka 1: Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v České republice Zákon č. 418/2011 Sb.

o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

40/2009 Sb.

trestní zákoník

141/1961 Sb.

o trestním řízení soudním (trestní řád)

105/2013 Sb.

o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

141/2014 Sb.

kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb.

104/2013 Sb.

o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

89/2012 Sb.

občanský zákoník

90/2012 Sb.

o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních

18

korporacích) Zdroj: vlastní zpracování

„Právnické osoby (obchodní společnosti, družstva, spolky, podniky atd.) vystupují velmi často jako instituce, prostřednictvím nichž je stále častěji páchána velmi závažná trestná činnost, neboť rozvoj složité struktury společnosti a její ekonomiky poskytují mnohem více příležitostí než v minulosti k páchání společensky škodlivé svou povahou čistě kriminální činnosti.“29 Jejich postih je ovšem velmi složitý. Velmi dlouho se namísto právnických osob stíhaly osoby fyzické, které za ně jednaly. Nicméně efektivita takového způsobu postihu nebyla dostatečná. Komplikované bylo už to, jakým způsobem zjistit, kdo je za daný trestný čin zodpovědný. V řadě případů bylo pak trestní stíhání zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Postihy fyzických osob navíc nebyly dostatečné ani z hlediska prevence, protože nepostihovaly právnickou osobu a její činnost a nemusely nutně vést k zastavení trestného jednání. Navíc právnická osoba pak fyzické osobě, které byla uložena trestní sankce, mnohdy tuto skutečnost kompenzovala. Právnické osoby by tedy v každém případě měly být stíhány odlišným způsobem, než je tomu u osob fyzických, způsobem mnohem přísnějším. Cílem by mělo být zamezit právnickým osobám v páchání další trestné činnosti a poškození jejího jména z pohledu veřejnosti tak, aby již neměla prostředky potřebné k pokračování v páchání trestných činů.30 V České republice byla trestní odpovědnost právnických osob postupně upravována s ohledem na evropské i celosvětové tendence, které se v této oblasti v posledních letech až desetiletích objevily. Anglosaské právo upravuje trestní odpovědnost právnických osob již dlouhodobě, stále častěji však tyto úpravy pronikají také do práva kontinentálního. K přijetí obdobných zákonů došlo například v Nizozemsku v r. 1976, v Norsku v roce 1991, na Islandu v roce 1993, ve Francii v roce 1994, ve Slovinsku v roce 1994, resp. 1999, ve Finsku v roce 1995, v Dánsku v roce 1996, v Belgii v roce 1999, v Itálii v roce 2001, v Polsku v roce 2002, v Chorvatsku v roce 2003, ve Švýcarsku v r. 2003, v Litvě v r. 2003, v Rakousku v r. 2005 atd.“.31

29

ŠÁMAL, P.: K trestněprávní odpovědnosti právnických osob. s. 20. Tamtéž, s. 20. 31 Tamtéž, s. 20. 30

19

Po dlouhých letech, kdy se o trestní odpovědnosti právnických osob v České republice pouze mluvilo, se v roce 2004 objevil první návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který ovšem neprošel Poslaneckou sněmovnou. Novela trestního zákoníku z roku 2009 (zákon č. 40/2009) s trestní odpovědností právnických osob tedy vůbec nepočítala. Další návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim se objevil v roce 2010. V roce 2011 byl návrh schválen Poslaneckou sněmovnou a zákon vstoupil v účinnost k 1. lednu 2012 (zákon č. 418/2011 Sb.).32 Nová právní úprava zavedla tzv. pravou trestní odpovědnost právnických osob. Stávající principy, na nichž bylo české trestní právo založeno, tak byly do značné míry zcela změněny. Doposud totiž trestní právo neznalo institut kolektivní odpovědnosti, který by stál v opozici k odpovědnosti individuální, tedy odpovědnosti fyzických osob. Došlo tak k proměně zásady individuální trestní odpovědnosti na zásadu nezávislé souběžné trestní odpovědnosti fyzické a právnické osoby.33 Do té doby se trestní odpovědnost považovala pouze za odpovědnost individuální, tedy za odpovědnost fyzické osoby. Nebylo myslitelné, aby došlo k trestnímu stíhání právnické osoby, která není živým člověkem, není schopná samostatného myšlení a jednání. Právě proto se v kontinentálním právním systému trestní odpovědnost začala objevovat tak pozdě, tento systém byl totiž založen na individuálních sankcích ukládaných výhradně fyzickým osobám. Změna tohoto systému byla předmětem vášnivých diskuzí snad ve všech státech Evropy. Panovaly obavy ze zhroucení právního systému a z dalších následků, které by taková radikální změna přinesla.34 Největší rozmach této změny lze pozorovat od 90. let minulého století, kdy se státy postupně nechávaly inspirovat těmi „odvážnějšími. Česká republika k tomuto kroku přistoupila až před dvěma lety jako jedna z posledních evropských zemí. Nicméně jak upozorňují Nemravová a Vaňková, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vznikl pod velkým mezinárodním tlakem, způsobeným především členstvím České republiky v Evropské unii. Jako problematickou vnímají také krátkou legisvakanční lhůtu, která mohla vést k tomu, že všem ustanovením nebyla věnována potřebná pozornost. Své námitky shrnují následovně: „Samotný zákon o trestní 32

DANKOVÁ, K. Odpovědnost právnických osob za trestné činy proti životu a zdraví. s. 12-4. JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář s judikaturou. s. 23. 34 JELÍNEK, J. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. 33

20

odpovědnosti právnických osob by se, co do rozsahu, a vzhledem k výše zmíněným skutečnostem, spíše hodil pro potřeby větší novely zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (úprava zákona obsahuje celkem 48 paragrafů). Tím spíše, že se ve spoustě jeho ustanovení znění trestního zákoníku v podstatě opakují. Zákon je tedy svojí povahou spíše „vedlejším trestním zákonem“, když dále zmíněný výčet trestných činů je zcela pojat jako odkaz na trestní zákoník.“35 K novele zákona o trestní odpovědnosti právnických osob došlo v roce 2013 a to zákonem č. 105/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. K další novele pak bylo přistoupeno v roce 2014, a to zákonem č. 141/2014 Sb. Došlo k rozšíření výčtu trestných činů, za které může být odsouzena právnická osoba. Jednalo se o:36

trestný čin znásilnění, trestný čin účasti na pornografickém představení, trestný čin navazování nedovoleného kontaktu s dítětem, trestný čin lichvy. (Celkový výčet všech trestných činů, jichž se může právnická osoba (obchodní společnost) podle zákona dopustit a být za ně stíhána, je předmětem následující podkapitoly.)

Jak uvádí důvodová zpráva, novela měla uvést českou právní úpravu do souladu se směrnicemi Evropské unie, konkrétně se směrnicemi o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii a o právu na informace v trestním řízení. Stávající

právní

úprava

neposkytovala

„dostatečnou

ochranu

občanů

před

obchodováním s lidmi a ochranu dětí před sexuálními útoky na takové úrovni, jakou vyžaduje EU. K dosažení plného souladu s právem EU v této oblasti se navrhuje se

35

NEMRAVOVÁ, O., VAŇKOVÁ, M. K zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. ePrávo [online]. 36 Novela trestních předpisů číslo 141/2014 Sb. Trestní řízení [online].

21

mimo jiné zavést i některé nové trestné činy jako např. účast na pornografickém představení a navazování nedovolených kontaktů s dítětem“.37 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob se vztahuje na všechny právnické osoby, ovšem zcela logicky s výjimkou České republiky, organizačních složek státu a územních samosprávných celků, pokud se jedná o výkon veřejné moci. Česká republika samozřejmě nemůže v mezích nového zákona působit jako právnická osoba, neboť jakékoliv tresty namířené proti vlastnímu státy jsou zcela nemyslitelné. Zejména pak trest zrušení právnické osoby by byl nesmyslný, neboť stát se nemůže svým rozhodnutím zrušit. Stejně tak by nebyl aplikovatelný trest propadnutí majetku, protože ten v rámci zákonných ustanovení vždy propadá státu samotnému, z logiky věci by tedy byl trestané právnické osobě odejmut a zároveň znovu přisouzen. Co se týče četnosti aplikování zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, počet případů trestního stíhání obchodních společností neustále narůstá. Podle statistiky nejvyššího státního zastupitelství bylo v roce 2012 trestně stíháno 19 právnických osob, v roce 2013 to bylo již 61 právnických osob a za pouhé první čtyři měsíce roku 2014 dokonce 59 právnických osob. Mezi prvními pravomocnými rozsudky byl i trest zrušení právnické osoby, který je ze všech trestů udělovaných právnickým osobám ten nejpřísnější.38

3.1

Trestné činy páchané právnickými osobami

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim uvádí kompletní výčet trestných činů, které může spáchat právnická osoba. Jedná se o trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, proti rodině a dětem, proti majetku, trestné činy hospodářské, trestné činy obecně ohrožující, trestné činy proti životnímu prostředí, proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace a proti pořádku ve věcech veřejných. Níže je uveden vyčerpávající výčet všech těchto trestných činů.39

37

Sněmovní tisk 45/0, část č. 1/6. Novela zákona - trestní řád - EU. Návrh zákona včetně důvodové zprávy. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. 38 GŘIVNA, T. Dva a půl roku účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. 39 Výčet vychází ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, § 7 a ze zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 168-405.

22

Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství: obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci jiného, vydírání, porušení tajemství dopravovaných zpráv Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti: znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití, kuplířství, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě, účast na pornografickém představení, navazování nedovolených kontaktů s dítětem Trestné činy proti rodině a dětem: ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku Trestné činy proti majetku: podvod, pojistný podvod, úvěrový podvod, dotační podvod, provozování nepoctivých her a sázek, podílnictví, podílnictví z nedbalosti, legalizace výnosů z trestné činnosti, legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, lichva, neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat, poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti Trestné činy hospodářské – trestné činy proti měně a platebním prostředkům: padělání a pozměnění peněz, neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, udávání padělaných a pozměněných peněz, výroba a držení padělatelského náčiní, neoprávněná výroba peněz Trestné činy hospodářské – trestné činy daňové, poplatkové a devizové: zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení, porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží, padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti, Trestné činy hospodářské – trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou: zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, pletichy při veřejné dražbě, vystavení nepravdivého potvrzení a zprávy, poškozování finančních zájmů Evropské unie 23

Trestné činy hospodářské – trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu: porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi Trestné činy obecně ohrožující: nedovolené ozbrojování, vývoj, výroba a držení zakázaných bojových prostředků, nedovolená výroba a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky, nedovolená výroba a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu, nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku Trestné činy proti životnímu prostředí: poškození a ohrožení životního prostředí, poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti, poškození vodního zdroje, poškození lesa, neoprávněné vypuštění znečišťujících látek, neoprávněné nakládání s odpady, neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti, poškození chráněných částí přírody Trestné činy proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace: teroristický útok Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby: vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci, vyhrožování s cílem působit na úřední osobu Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – úplatkářství: přijetí úplatku, podplacení, nepřímé úplatkářství Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci: zasahování do nezávislosti soudu, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice, napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky, neoprávněné zaměstnávání cizinců, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, padělání a pozměnění veřejné listiny, nedovolená výroba a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka

24

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – trestné činy narušující soužití lidí: násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – organizovaná zločinecká skupina: účast na organizované zločinecké skupině Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – některé další formy trestné součinnosti: podněcování k trestnému činu, nadržování Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – trestné činy proti lidskosti: projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia

3.2

K některým nedostatkům současné právní úpravy

V tuto chvíli vyjmenovává zákon o trestní odpovědnosti právnických osob kolem osmdesáti trestných činů, z nichž se může zodpovídat právnická osoba. Jak je z výše uvedeného přehledu patrné, zákon se zaměřuje především na trestné činy proti majetku, trestné činy hospodářské a trestné činy proti životnímu prostředí. K problematice „výběru“ trestných činů se zajímavě vyjadřuje Monika Ruttland z advokátní kanceláře Ruttland Ježek: „Zcela logicky nemohou být právnické osoby trestány za trestné činy proti životu a zdraví, trestné činy proti branné povinnosti či trestné činy vojenské. V zákoně jsou ale vyjmenovány i trestné činy, u nichž úvaha, zda jejich spáchání může být vůbec právnická osoba schopná, je zcela na místě. Jde například o sexuální nátlak, nebo pohlavní zneužití, kde by uplatnění kolektivní viny mohlo mít zcela fatální důsledky pro koncepci trestního práva vybudované v duchu kontinentální právní kultury, odpovědná fyzická osoba by se zde mohla schovat za právnickou osobu a uchránit se individuálního potrestání, což je v těchto případech zcela nepřípustné.“40 Ruttland není jediná, kdo se k některým ustanovením zákona pozastavuje.41 Obdobné námitky se 40

RUTTLAND, M. Trestní odpovědnost právnických osob – trestné činy, sankce, mezinárodní souvislosti. Rutland Ježek advokátní kancelář [online]. 41 Srov. např.: SOKLOVÁ, P. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. ŠVANDOVÁ, N. Trestněprávní aspekty sexuálního zneužívání. ŠVANDOVÁ, N. Aktuální judikatura v případech pohlavního zneužívání.

25

objevily již v roce 2004 při prvním návrhu zákona. Podle důvodové zprávy ovšem mezinárodní závazky České republik zahrnutí těchto trestných činů do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vyžadují. Nicméně pravděpodobnost, že u těchto trestných činů dojde k naplnění odstavce 1 paragrafu 8 zákona, který stanoví, že „trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti“, je podle našeho názoru velmi nízká. Jelínek a Danková se dále pozastavují nad tím, že právní úprava neobsahuje žádné trestné činy proti životu a zdraví. Tím pádem nelze vyvodit trestní odpovědnost právnických osob například při poskytování zdravotních služeb, pokud dojde ke spáchání trestného činu např. v důsledku zanedbání povinností, či při poskytování služeb dopravních, pokud dojde k dopravní nehodě, pracovnímu úrazu apod. Problematické pak je také posuzování kauz typu „metanol“.42 Faktem ovšem zůstává, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vstoupil v platnost teprve před necelými třemi lety. Právní a legislativní praxe jasně ukazuje, že vývoj společnosti na národní i mezinárodní úrovni vede k prakticky neustálé potřebě legislativních změn. Protože se navíc jedná o zcela novou právní úpravu v České republice, lze logicky předpokládat, že v průběhu následujících let dojde v této oblasti ještě k celé řadě dalších změn. Zákonodárce by však při těchto změnách neměl brát v úvahu pouze mezinárodní závazky České republiky, ale také připomínky předních právních teoretiků, kteří se k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob vyjadřují v řadě ohledů poměrně negativně. Kromě výše uvedeného je totiž zákonu vytýkán například nesoulad s novým soukromým právem, nejasná a nedostatečně vymezená koncepce přechodu trestní odpovědnosti na všechny právní nástupce právnické osoby či nedostatky související s trestními sankcemi ukládanými právnickým osobám (viz následující kapitola).43

JELÍNEK, J. K rozsahu kriminalizace jednání právnických osob. TVRDÁ, M. Novinky v legislativě ČR - 2012. Glatzova & Co. [online]. 42 JELÍNEK, J. K rozsahu kriminalizace jednání právnických osob. DANKOVÁ, K.: K otázce rozsahu trestní odpovědnosti právnických osob. In Jelínek, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice – bilance a perspektivy. s. 304. 43 Srov. např. JELÍNEK, J. K rozsahu kriminalizace jednání právnických osob. DANKOVÁ, K.: K otázce rozsahu trestní odpovědnosti právnických osob. In Jelínek, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice – bilance a perspektivy.

26

4. Trestní sankce ukládané obchodním společnostem Jak již bylo v práci zmíněno, tresty mají chránit společnost a občany, jejich práva a zákonné zájmy tím, že sankcionují pachatele trestných činů, znemožňují jim další protiprávní jednání a učí je, že jakákoliv protiprávní činnost nemůže nikdy být v souladu s řádným životem vedeným v této společnosti. Trest má tedy působit preventivně, a to nejen vůči pachateli samotnému, aby již další trestnou činnost nepáchal, ale i vůči dalším členům společnosti, kteří by se páchání trestných činů měli vyvarovat, aby nebyli potrestáni stejným způsobem. Podle zásady subsidiarity trestní represe (tzv. principu ultima ratio), slouží trestní sankce jako poslední z prostředků ochrany zákonem stanovených zájmů, který by měl být využit až tehdy, pokud všechny ostatní prostředky byly vyčerpány, nejsou účinné nebo jsou vzhledem k povaze trestného činu nevhodné. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim stanoví, že obchodním společnostem mohou být uloženy pouze tyto tresty:44

zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku.

JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář s judikaturou. BERAN, K. Trestní odpovědnost právnických osob z hlediska teorie fikce. 44 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 15, odst. 1.

27

V podstatě tedy zákon umožňuje uložit čtyři druhy trestů:45

I. II.

trest výjimečný, tj. zrušení právnické osoby; tresty majetkové, tj. peněžitý trest, propadnutí majetku, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty;

III.

tresty zákazové, tj. zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí;

IV.

trest difamující, tj. uveřejnění rozsudku.

Tyto trestní sankce mohou být uloženy jak samostatně, tak vedle sebe. Zákon zakazuje pouze uložení peněžitého trestu vedle propadnutí majetku. Kromě výše uvedených trestních sankcí je možné uložit obchodním společnostem také ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. I toto ochranné opatření může být uloženo samostatně či vedle některého z trestů, s výjimkou trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, pokud by se jednalo o tutéž věc či jinou majetkovou hodnotu.46 Jak bylo již v práci zmíněno, uložený trest musí být přiměřený, tj. musí odpovídat povaze a závažnosti trestného činu, poměrům právnické osoby, její dosavadní činnosti a majetkovým poměrům, druhu činnosti (přihlíží se k tomu, že obchodní společnost vykonává činnost ve veřejném zájmu se strategickým nebo obtížně nahraditelným významem pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost státu), působení obchodní společnosti po činu (snaha nahradit škodu či odstranit jiné škodlivé následky činu) a předpokládaným účinkům a následkům trestu na budoucí činnost obchodní společnosti. To samé platí také pro ukládání ochranného opatření. U trestních sankcí se dále přihlíží také k tomu, jaký bude jejich dopad na třetí osoby. Soud zvažuje především dopad na právem chráněné zájmy osob, které byly trestným činem poškozené, a věřitelů obchodní společnosti, jejichž pohledávky vůči odsouzené obchodní společnosti vznikly v dobré víře a nemají původ ani nesouvisí s daným trestným činem.47

45

JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář s judikaturou. s. 124. 46 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 15, odst. 2-3. 47 Tamtéž, § 14, odst. 1-3.

28

„Při sankcionování PO se tedy uplatní princip dualismu trestních sankcí, to znamená, že právnickým osobám mohou být dle TOPOZ uloženy sankce jak ve formě trestů, tak i ochranných opatření. Princip zákonnosti ukládaných trestů a ochranných opatření (zásada nulla poena sine lege). Dále se uplatní také princip proporcionality trestních sankcí a v neposlední řadě i princip subsidiarity trestní represe a zásada humanity sankcí.“48 V tomto ohledu se tedy uplatňují stejné principy jako při ukládání trestních sankcí a ochranných opatření fyzickým osobám. Část trestních sankcí udělovaných právnickým osobám je také shodná s tím, jaké trestní sankce lze uložit osobám fyzickým. Existují však trestní sankce, které jsou ukládány jen a pouze právnickým osobám, konkrétně tedy zrušení právnické osoby, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti na koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku. Důležité je, že čeští zákonodárci, na rozdíl například od zákonodárců dánských, finských, rakouských či nizozemských, nepracují pouze s peněžitými tresty, které by byly ukládány právnickým osobám páchajícím trestnou činnost. Díky tomu je možné obchodní společnosti postihovat skutečně citelně a snáze se tak bojuje proti trestné činnosti páchané právnickými osobami. Výčet trestních opatření funguje dle mého názoru jako velmi účinná prevence, která je jedním z účelů trestu. Účinky trestních sankcí uložených právnickým osobám postihují jednotlivé fyzické osoby, z nichž se právnická osoba skládá. Zákon již není schopen řešit to, zda se opravdu jedná o osoby, které se na sankciované trestné činnosti skutečně podílely nebo ji mohly nějak ovlivnit.49 Pokud je tedy právnická osoba zrušena, jsou bohužel postiženi také její případní zaměstnanci, kteří tak přicházejí o práci a musejí si hledat novou. Akcionáři či společníci pak vykazují ušlé zisky, které jsou bohužel zcela nevymahatelné. V moci zákonodárce bohužel není a nikdy nemůže být zajišťovat, aby postih dopadl v případě právnických osob pouze na konkrétního pachatele trestného činu. Právě zde se jedná o uplatnění principu kolektivní viny, která se v očích jednotlivých fyzických osob může zdát nespravedlivá, pro řádný účel trestů v takových případech je však jediným možným řešením.

48

CÍSAŘ, J. Základy trestní odpovědnosti právnických osob v ČR. s. 48. JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář s judikaturou. s. 110-1. 49

29

4.1

Zrušení právnické osoby

Tato trestní sankce se uděluje právnickým osobám, které mají sídlo v České republice a jejichž činnost „spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů“.50 Možnost zrušení právnické osoby musí být v souladu s její povahou. Tuto podmínku dále rozvádí důvodová zpráva k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. Trestní sankci zrušení právnické osoby nelze uložit právnickým osobám zřizovaným zákonem či územně samosprávným celkům.51 Opět se zde tedy navracíme k tomu, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob se vztahuje na všechny právnické osoby, samozřejmě s výjimkou České republiky, organizačních složek státu a územních samosprávných celků, pokud se jedná o výkon veřejné moci. O trestní sankci zrušení právnické osoby nelze uvažovat u veřejnoprávních právnických osob, jejichž likvidace by byla zcela v rozporu se zájmy státu a jeho občanů („např. veřejné vysoké školy, Česká televize, Český rozhlas, nebo České dráhy“).52 Pokud to povaha právnické osoby nevylučuje a rozhodnutí soudu nabude právní moci, vstupuje odsouzená právnická osoba do likvidace. Z jejího majetku se pak uspokojují pohledávky věřitelů. Uspokojení těchto pohledávek však není možné, pokud to vylučuje povaha či charakter tohoto majetku nebo povaha spáchaného trestného činu.53 V případě bank se trest ukládá pouze po zvážení vyjádření poskytnutého Českou národní bankou ohledně možností a důsledků takové trestní sankce. Na obdobném principu funguje ukládání trestu zrušení právnické osoby také u pojišťoven, zajišťoven, penzijních fondů, investičních společností, investičních fondů, obchodníků s cennými papíry, spořitelních a úvěrních družstev, centrálních depozitářů, institucí elektronických peněz, platebních institucí, provozovatelů vypořádacího systému a organizátorů trhu s investičními nástroji. V případě komoditních burz se vyžaduje vyjádření příslušného orgánu státní správy.54 Tento trest je asi nejpřísnějším trestem, který může být uložen obchodní společnosti. Dochází zde ovšem k určitému rozporu. Na tento trest lze totiž nahlížet také jako na 50

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 16, odst. 1. Důvodová zpráva k vládnímu zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Vláda České republiky [online]. 52 CÍSAŘ, J. Základy trestní odpovědnosti právnických osob v ČR. s. 53. 53 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 16, odst. 4-5. 54 Tamtéž, § 16, odst. 2-3. 51

30

obdobu trestu smrti u fyzických osob, který již v českém ani v evropském kontextu není ukládán.55 První trest zrušení právnické osoby za trestnou činnost byl uložen v roce 2013 Okresním soudem v Benešově a v roce 2014 byl potvrzen Krajským soudem v Praze. Trestní sankce byla uložena právnické osobě, která nepodávala daňová přiznání a neodváděla DPH, čímž připravila stát o necelý milion korun. Podle právníka Lukáše Bohuslava se jedná „o ojedinělé rozhodnutí nejen v České republice, ale i v komparaci se srovnatelnými evropskými státy. Zároveň je toto rozhodnutí třeba vidět jako signál, že soudy a orgány činné v trestním řízení celkově ZTOPO již zaregistrovaly, začaly jej aplikovat a že jej právnické osoby musí brát zcela vážně“.56

55

JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář s judikaturou. s. 126-7. 56 BOHUSLAV, L. Komentář: První trest zrušení právnické osoby za trestnou činnost.

31

4.2

Propadnutí majetku

Trest propadnutí majetku se ukládá obchodním společnostem za zvlášť závažné zločiny, kterými získaly nebo se snažily získat majetkový prospěch ať už pro sebe, nebo pro někoho jiného.57 Musí se tedy jednat o úmyslný trestný čin, za nějž trestní zákoník fyzickým osobám ukládá trest odnětí svobody s horní hranicí nad deset let. Trest propadnutí majetku může být uložen i v dalších případech, které povoluje trestní zákoník.58 Může se jednat například o trestný čin obchodování s lidmi, kuplířství či podílnictví. Trestného činu obchodování s lidmi se dopouští ten, „kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z jeho těla, k službě v ozbrojených silách, k otroctví nebo nevolnictví, nebo k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, anebo kdo kořistí z takového jednání“59 a dále ten, kdo jinou osobu „za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá“, aby ji někdo jiný mohl využít k výše popsaným účelům.60 Za tento trestný čin uloží soud trest propadnutí majetku, pokud byl spáchán členem organizované skupiny, pachatel vydal jinou osobu v nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti, jednal s úmyslem získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch či prospěch velkého rozsahu, nebo s úsmyslem využit jiné osoby k prostituci, způsobí těžkou újmu na zdraví, nebo pokud pachatel jedná ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.61 Trestného činu kuplířství se dopustí ten, „kdo do jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným“62, trestem propadnutí majetku lze pak potrestat ty, kdo při takovém činu způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt.63 Trestného činu podílnictví se dopouští ten, „kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou 57

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 17, odst. 1. Tamtéž, § 17, odst. 2. 59 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 168, odst. 1. 60 Tamtéž, § 168, odst. 2. 61 Tamtéž, § 168, odst. 3-4. 62 Tamtéž, § 189, odst. 1. 63 Tamtéž, § 189, odst. 3-4. 58

32

majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj, nebo věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu“ popsanou výše.64 Za tento čin lze uložit trest propadnutí majetku, pokud je čin spáchán členem organizované skupiny, ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě pocházející ze zvlášť závažného zločinu nebo mající značnou hodnotu či hodnotu velkého rozsahu, pokud pachatel takovým činem získá pro sebe nebo pro jiného značný prospěch či prospěch velkého rozsahu.65 Prospěch se určuje podle trestního zákoníku, který stanoví, že „škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5000000 Kč“.66 Soud určí, zda propadá celý majetek, nebo pouze jeho konkrétní část. Stejně jako u trestu zrušení právnické osoby platí, že v případě bank se trest ukládá pouze po zvážení vyjádření poskytnutého Českou národní bankou ohledně možností a důsledků takové trestní sankce. Na rozdíl od trestu zrušení právnické osoby ale může být trest propadnutí majetku uložen i zahraniční bance s pobočkou na území České republiky, a to buď na základě bankovní licence udělené Českou národní bankou, nebo na základě principu jednotné licence podle příslušného právního předpisu. Na obdobném principu funguje ukládání trestu zrušení právnické osoby také u pojišťoven, zajišťoven, penzijních fondů, investičních společností, investičních fondů, obchodníků s cennými papíry, spořitelních a úvěrních družstev, centrálních depozitářů, institucí elektronických peněz, platebních institucí, provozovatelů vypořádacího systému a organizátorů trhu s investičními nástroji.67 Poněkud problematické je v souvislosti s trestem propadnutí majetku vymezení práv zástavních věřitelů. Ústavní soud totiž v únoru 2013 odmítl ústavní žádost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, č. j. 28 Cdo 1617/2009-65, a vyjádřil se záporně i k návrhu na zrušení ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku

64

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 214, odst. 1. Tamtéž, § 214, odst. 3-4. 66 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 138, odst. 1. 67 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 17, odst. 3-4. 65

33

České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.68 Podle zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu „stát neodpovídá za škodu vzniklou zástavnímu věřiteli z toho důvodu, že rozsudkem trestního soudu dojde k propadnutí věci státu. Rozsudek sice řešil obdobnou situaci „pouze“ na základě pravomocně uloženého trestu propadnutí věci, na které zástava vázla, nicméně lze téměř s jistotou předpokládat uplatnění analogie. Jedná se totiž o typově zcela stejný problém a jiné vodítko žádný obecný soud mít k dispozici nebude.“69 Dovolatelčino zástavní právo zaniklo bez náhrady, když státní orgán upřednostnil zájem státu a znemožnil dovolatelce, aby vymáhala svoji pohledávku. Podle Nejvyššího soudu však nelze výkon práva státu v oblasti veřejného, respektive trestního práva považovat z protiprávní. Proto vyjádřil souhlas s odvolacím soudem, podle jehož rozsudku zástavní právo zaniklo v důsledku trestu propadnutí majetku. Jednalo se o zcela zákonný postup, který je zcela v kompetencích státu jako nejvyššího zákonodárce České republiky, a podle něhož tedy stát za vzniklou situaci nenese odpovědnost a nelze po něm vyžadovat odškodnění. Důležité také je, že nelze zároveň uložit trest propadnutí majetku s peněžitým trestem. Jednalo by se o nesmyslné zdvojení jednoho a téhož, navíc právnická osoba ve chvíli, kdy jí propadne majetek, již dále nemá z čeho peněžitý trest hradit.

4.3

Peněžitý trest

Peněžitý trest se obchodním společnostem ukládá za úmyslné trestné činy a za trestné činy spáchané z nedbalosti, přičemž tato trestní sankce „nesmí být na újmu práv poškozeného“.70 Zákon také určuje minimální a maximální denní sazbu, a to v rozmezí 1 000 Kč a 2 000 000 Kč, se zřetelem k majetkovým poměrům odsouzené právnické osoby. Stejně jako u předchozích dvou trestních sankcí platí, banky a další instituce mohou být k peněžitému trestu odsouzeny pouze se souhlasem České národní banky.71 Ustanovení, které tuto problematiku vymezuje, je shodné s ustanovením k trestu propadnutí majetku (viz předchozí podkapitola). Řada států připouští peněžitý trest jako jedinou možnou trestní sankci ukládanou obchodním společnostem. Vzhledem k tomu, že zákon o trestní odpovědnosti 68

Usnesení Ústavního soudu. I.ÚS 292/12 ze dne 21. 2. 2013. Salvia [online]. VIDRNA, J. K aplikaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. s. 9-10. 70 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 18, odst. 1. 71 Tamtéž, § 18, odst. 2-3. 69

34

právnických osob umožňuje tento trest ukládat za úmyslné i nedbalostní trestní činy, je pravděpodobné, že z dlouhodobého hlediska se bude také v České republice jednat o nejčastější trestní sankci právnických osob. Zajímavé je, že na rozdíl od peněžitých trestů ukládaných fyzickým osobám neuvádí zákon o trestní odpovědnosti právnických osob počet denních sazeb. V této souvislosti se nejspíš počítá s tím, že se soudy budou řídit trestním zákoníkem, který stanoví, že „peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb“.72 Nejedná se ovšem o jedinou nejasnost, která v souvislosti s těmito ustanoveními zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vyvstává. Není například jasné, zda má soud přihlížet k tomu, že se právnická osoba chtěla svým trestným činem získat majetkový prospěch. Vyřešena není ani otázka neuložení trestní sankce pro nedobytnost. Navíc zákon neexplicituje, že peněžitý trest, respektive jeho splátky připadají státu. Na rozdíl od následujícího ustanovení zde chybí odkaz na další zákonné úpravy, které by bylo možné použít. Subsidiární použití trestního zákoníku se však i zde jeví jako nevyhnutelné, neboť ustanovení o neuložení pro nedobytnost a o penězích připadajících státu se jeví jako jediným možným řešením vzniklých otázek. Zdá se tedy, že soudy opravdu budou muset vycházet z trestního zákoníku. Pokud obchodní společnost získala nebo se snažila získat svým trestným činem majetkový prospěch, soud k tomu přihlédne, a pokud to nebudou vylučovat majetkové či osobní poměry právnické osoby, bude jí uložen trest, který ji postihne na majetku (propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty), ať už jako trest samostatný, nebo vedle jiného trestu.73 Peněžité tresty by právnickým osobám neměly být ukládány, pokud je zřejmé, že by byly nedobytné. Částky, které právnická osoba v rámci peněžitého trestu zaplatí, by pak měly připadnout státu.74

4.4

Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob stanoví, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může být právnické osobě uložen za podmínek, které stanoví trestní zákoník.75 Tento trest se tedy vztahuje na takové věci či majetkové hodnoty,

72

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 68, odst. 1. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 39, odst. 7. 74 Tamtéž, § 68, odst. 6-7. 75 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 19. 73

35

které byly užity či určeny ke spáchání trestného činu, které byly získány trestným činem či jako odměna za tento čin, případně které za takto nabytou věc či jinou majetkovou hodnotu pachatel získal. V každém případě musí tato věci či majetková hodnota skutečně patřit pachateli trestného činu. Tento trest se ukládá vždy, pokud byla některá věc či majetková hodnota užita nebo určena ke spáchání trestného činu, velmi často je tedy ukládán společně s dalším trestem.76 Zákon dále stanoví, že „před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty, který zahrnuje i zákaz jiných dispozic směřujících ke zmaření trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Propadlá věc nebo jiná majetková hodnota připadá státu.“77 Také u právnických osob je možné, aby jim byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty. Tento trest se ukládá tehdy, když pachatel znehodnotí, zničí, poškodí, zcizí, odstraní, zužitkuje nebo jiným způsobem zmaří možnost, aby mu soud uložil trest propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty. Náhradní hodnota může dosahovat maximální výše hodnoty původní věci či majetkové hodnoty. Hodnota se stanoví na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Ačkoliv trest propadnutí náhradní hodnoty má ve vztahu k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty povahu náhradního trestu78, lze jej také uložit souběžně s trestem propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, pokud k jejímu částečnému či úplnému znehodnocení, zničení atd.79 Pro trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, případně náhradní hodnoty, tedy platí stejná pravidla pro fyzické i právnické osoby. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob se zde pouze odvolává na příslušná ustanovení trestního zákoníku.

4.5

Zákaz činnosti

Trest zákazu činnosti může být právnické osobě uložen na jeden rok až dvacet let.80 Pokud porovnáme výši trestu právnických osob s výší stejného trestu osob fyzických, zjistíme, že právnické osoby mají horní hranici trestu o deset let vyšší. Úprava pro fyzické a právnické osoby se však shoduje v tom, že daná činnost musí souviset se

76

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 70, odst. 1-3. Tamtéž, odst. 4-5. 78 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. Obecná část (§ 1-139). s. 924. 79 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 71, odst. 1-2. 80 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 20, odst. 1. 77

36

spáchaným trestným činem. Zákaz činnosti právnických osob se ovšem vztahuje také k dalším trestním sankcím ukládaným obchodním společnostem, je tedy ustanovením ve své podstatě subsidiárním, neboť se logicky vztahuje také na následující dvě ustanovení (zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí). Stejně jako u trestu propadnutí majetku platí, že pokud se jedná o banku či zahraniční banku s pobočkou v České republice, musí soud počkat na vyjádření České národní banky, aby při ukládání trestu přihlédnul k jejímu názoru ohledně možností a důsledků uložení takového trestu. To platí také pro pojišťovny a zajišťovny a jejich pobočky, penzijní fondy, investiční společnosti, investiční fondy, obchodníky s cennými papíry a jejich pobočky, spořitelní a úvěrní družstva, centrální depozitáře, instituce elektronických peněz a jejich pobočky, platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátory trhu s investičními nástroji.81 Právě trest zákazu činnosti patřil mezi jedny z prvních udělených trestních sankcí právnickým osobám (jednalo se o firmu Lax Prag).82 Důvodem bude zřejmě fakt, že se jedná o jeden z nejúčinnějších trestů, kterým se právnickým osobám zamezí v páchání dalších trestných činů.

4.6

Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži

Jak vyplývá již ze samotného názvu tohoto trestu, odsouzená právnická osoba nesmí po dobu výkonu tohoto trestu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího řízení, koncesního řízení ani veřejné soutěže. Rozsah trestu vymezí ve svém rozsudku samotný soud. Tento trest může být právnické osobě uložen na jeden rok až dvacet let.83 Výše trestu je tedy shodná jako u trestu zákazu činnosti. Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži se ukládá tehdy, „dopustila-li se právnická osoba trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení o

81

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 17, odst. 4 a § 20, odst. 2. 82 Padly první tresty pro právnické osoby. E15 [online]. 83 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 21, odst. 1.

37

veřejných zakázkách, koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži“.84 Tento trest se ukládá samostatně pouze tehdy, odpovídá-li tomu povaha a závažnost spáchaného trestného činu; v opačném případě se tento trest ukládá vedle jiné trestní sankce.85 Údaj o tom, že právnické osobě byl uložen některý z výše uvedených zákazů, se zanášejí do příslušných seznamů a rejstříků. Například informační systém o veřejných zakázkách, který spravuje Ministerstvo pro místní rozvoj, obsahuje také Rejstřík osob se zákazem plnění veřejných zakázek. V něm nalezneme údaje o všech právnických osobách, které se dopustily trestného činu v souvislosti s koncesním zákonem v oblasti prokazování splnění kvalifikačních předpokladů v koncesním řízení. Zápisy do Rejstříku se provádí na základě pravomocného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o spáchání správního deliktu.86 Pro všechny trestní sankce ukládané obchodním společnostem pak existuje Rejstřík trestů právnických osob, který je veřejně přístupný a v němž se údaje uchovávají sto let od pravomocného odsouzení. Je však nutné upozornit, že trest lze uložit pouze za jednání právnických osob, kterého se dopustily po vstoupení zákona v platnost, tedy od počátku roku 2012 až do současnosti. Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži je samozřejmě trestem, který nemá svůj ekvivalent v trestním právu fyzických osob. Proto se také hovoří o subsidiaritě trestu zákazu činnosti (viz předchozí kapitola). Ve své podstatě se skutečně jedná o trest zákazu činnosti, ovšem velmi specificky vymezený, a to jak druhem trestných činů, za něž může být uložen, tak i tím, na jakou činnost obchodních společností má dopad.

4.7

Zákaz přijímání dotací a subvencí

„Trest zákazu přijímání dotací a subvencí spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu ucházet se o veškeré dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory podle jiných právních předpisů, jakož i takové dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory přijímat.“87 Obdobně 84

Tamtéž, § 21, odst. 1. Tamtéž, § 21, odst. 2. 86 Veřejné zakázky. Právní požadavky. Europa [online]. 87 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 22, odst. 3. 85

38

jako předchozí dvě trestní sankce, také trest zákazu přijímání dotací a subvencí může být právnické osobě uložen na jeden rok až dvacet let, a to tehdy, pokud se dopustila trestného činu „v souvislosti s podáváním nebo vyřizováním žádosti o dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek, s jejich poskytováním nebo využíváním, anebo s poskytováním nebo využíváním jakékoliv jiné veřejné podpory“.88 Stejně jako trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži se i trest zákazu přijímání dotací a subvencí ukládá samostatně jen v případě, že tomu odpovídá povaha a závažnost spáchaného trestného činu.89 Také tento trest je možné označit za specifický typ trestu zákazu činnosti. Opět se jedná o trestní sankci, která byla vytvořena speciálně pro právnické osoby a u níž tedy neexistuje ekvivalentní trest pro fyzické osoby. Ustanovení však v současnosti umožňují zakázat pouze přijímání dotací a subvencí z veřejných zdrojů. Pokud je tedy právnické osobě uložen tento trest samostatně, nebo pokud to další, paralelně uložený trest neznemožňuje, může odsouzená právnická osoba i nadále přijímat dotace a subvence ze soukromých zdrojů. Je také zajímavé, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neupravuje podmínky pro podmínečné upuštění od výkonu zbytku trestu, což je problém, který se týká také zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži. Jak uvádí Kuchta, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vlastně institut upuštění od potrestání vůbec neřeší, je tedy zapotřebí aplikovat některá ustanovení trestního zákoníku. V úvahu však nepřichází zejména § 47 a 48, které jsou určeny čistě pro fyzické osoby; u § 48 bychom sice mohli říci, že pokud bude právnickou osobou pouze jeden člověk, jsou podmínky institutu dohledu splnitelné, nicméně plošná aplikace je nemožná. Asi nejrealističtěji se jeví aplikace § 46 - lítost právnické osoby nad spácháním trestného činu by snad bylo možné odvodit ze slovního projevu pracovníků či orgánů právnické osoby nebo zástupce právnické osoby a zároveň z jejich činnosti. Pokud například právnická osoba v takovém zastoupení vyjádří účast poškozenému, soustrast rodině poškozeného, rozhodne mu poskytnout nadstandardní náhradu či odškodnění, bylo by možné odvodit, že tato slova a činy jsou projevem účinné lítosti. Svoji roli by zde mohla sehrát také spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Aplikace § 178a by s sebou zase nesla otázku, jak lze rychle určit osoby, jež se účinně doznávají za právnickou osobu. § 90 a 91 umožňují asi

88 89

Tamtéž, § 22, odst. 1. Tamtéž, § 22, odst. 2.

39

nejsnazší kontrolu plnění podmínek, pro něž by bylo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu možné odsouhlasit. Nicméně je otázkou, zda je takové rozhodnutí na místě, vzhledem k základnímu charakteru sankcí ukládaných právnickým osobám. Tresty a ochranná opatření by měly být dostatečně odrazující, aby plnily svoji odstrašující a preventivní funkci. Navíc procesy vedené proti právnickým osobám jsou obvykle dlouhodobou záležitostí, na niž je nutno vynaložit velké finanční prostředky a která vyžaduje náročnou přípravu ze strany všech zúčastněných osob a orgánů. V takovém případě se zdá, že podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu by bylo pouhým mrháním vynaloženého úsilí a financí, přičemž právě nepřiměřenost takového rozhodnutí v kontextu závažnosti spáchaného trestného činu by mohla být pro ostatní právnické osoby spíše signálem, že jim za jejich případné protiprávní jednání ve skutečnosti žádné velké sankce nehrozí.

4.8

Uveřejnění rozsudku

Trest uveřejnění rozsudku se právnickým osobám ukládá tehdy, jestli soud dospěje k názoru, že by veřejnost s rozsudkem měla být srozuměna. K takovému rozhodnutí obvykle soud vede povaha a závažnost trestného činu nebo nutnost jednat v zájmu ochrany bezpečnosti lidí, majetku či společnosti. Součástí rozsudku o tomto trestu je přesné určení, v jakém druhu veřejného sdělovacího prostředku bude rozsudek uveřejněn, v jakém rozsahu (celý odsuzující rozsudek nebo jen vymezené části) a v jaké lhůtě. Náklady na uveřejnění rozsudku nese odsouzená právnická osoba, přičemž je nutné, aby do uveřejněného rozsudku byly doplněny údaje obchodní firmy nebo název právnické osoby a jejího sídla. V uveřejněném rozsudku se však nesmí objevit údaje, na jejichž základě by bylo možné identifikovat fyzickou či právnickou osobu odlišnou od odsouzené právnické osoby, pokud je taková osoba ve výroku rozsudku a jeho odůvodnění uvedena.90 Nicméně ani zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, ani jiné aplikovatelné zákonné ustanovení neobsahují nic o tom, že by veřejné sdělovací prostředky musely rozsudek skutečně uveřejnit. Rozhodnutí tak závisí čistě na jejich vůli a pro potrestanou právnickou osobu tak může být tento trest výjimečně lehkým, neboť se i přes veškerou její snahu nemusí rozsudek na veřejnost dostat. Soud by se pak musel zabývat také tím, jak tyto nedostatky obejít, pokud by veřejné sdělovací prostředky spolupráci odmítaly. 90

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 23, odst. 1-2.

40

Ani trest uveřejnění rozsudku nemá obdobu v trestním právu fyzických osob. Jeho vznik se váže na mezinárodní dokumenty, jejichž požadavky obsahují právě tento typ trestu. Zákonodárce v důvodové zprávě vysvětlil, že cílem této trestní sankce je zabránit některým společenským či hospodářským rizikům, které vyplývají z trestného činu spáchaného právnickou osobou.91 Pokud se podíváme na výčet trestných činů, jichž se obchodní společnosti mohou podle zákona dopustit, trest uveřejnění rozsudku má největší smysl v případech, jako jsou trestné činy proti životnímu prostředí, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti či například proti rodině a dětem. Důležité samozřejmě je, že uveřejnění rozsudku má také funkci preventivní, neboť jasně dává najevo dalším potenciálním pachatelům trestné činnosti, kam může takové jednání vést a co vše tedy dávají v sázku.

4.9

Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty

„Soud může uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, včetně zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit pozměnění věci nebo jiné majetkové hodnoty, odstranění určitého zařízení, označení nebo provedení jiné změny nebo omezení dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou.“92 Při ukládání tohoto trestu se postupuje podle trestního zákoníku. Pokud tedy soud nemůže uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (viz kapitola 4.4), stále zde existuje možnost ochranného opatření v podobě zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Soud tak postupuje především tehdy, pokud daná věc či majetková hodnota patří pachateli, kterého nelze stíhat či odsoudit, od jehož potrestání soud upustil, nebo pokud tato věc či majetková hodnota ohrožuje bezpečnost lidí, majetku či společnosti, případně pokud existuje riziko, že by mohla být použita ke spáchání zločinu. Toto ochranné opatření se ukládá také tehdy, pokud daná věc či jiná majetková hodnota byla výnosem trestného činu, ačkoliv se nejednalo o výnos bezprostřední. K tomu dochází například tehdy, kdy věc či majetková hodnota sice nenáleží pachateli, ale byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, nebo byla alespoň zčásti nabyta jinou osobou než pachatelem 91

Důvodová zpráva k vládnímu zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Vláda České republiky [online]. 92 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 26.

41

výměnou za věc či jinou majetkovou hodnotu získanou trestným činem nebo jako odměna za něj. Ve všech doposud zmíněných případech je uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty soudem povinné.93 Je však možné namísto něj uložit také povinnost ve stanovené lhůtě „pozměnit věc nebo jinou majetkovou hodnotu tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu, odstranit určité zařízení, odstranit její označení nebo provést její změnu, nebo omezit dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou“.94 Pokud tato povinnost není splněna ve stanovené lhůtě, uloží soud automaticky ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.95 Jak bylo již v práci zmíněno, ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty nelze - zcela logicky - uložit vedle trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, pokud by se mělo jednat o jednu o tutéž věci či majetkovou hodnotu.

4.10 Promlčení výkonu trestu a účinná lítost Výkon trestu, který byl uložený obchodní společnosti, má promlčecí dobu, po jejímž uplynutí nelze trest vykonat. Délka promlčecí doby se liší podle typu trestu, který byl právnické osobě uložen a podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim se na ni vztahují příslušná ustanovení trestního zákoníku: a) „třicet let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně 560 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 15 let, b) dvacet let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně 380 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 10 let, c) deset let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně 200 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek,

93

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. § 101, odst. 1-3. Tamtéž, § 101, odst. 4. 95 Tamtéž, § 101, odst. 5. 94

42

účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 5 let, d) pět let při odsouzení k jinému trestu“.96 Jediný trest, jehož výkon se u právnických osob nepromlčuje, je trest uložený pro trestný čin teroristického útoku, jehož okolnosti ho staví naroveň válečných zločinů či zločinů proti lidskosti podle mezinárodního práva.97 Kromě toho také existuje institut účinné lítosti, podle něhož trestní odpovědnost obchodní společnosti zaniká, pokud se daná právnická osoba dobrovolně rozhodla, že se již nebude dopouštět dalšího protiprávního jednání, a zároveň napravila situaci, která ohrožovala zájmy chráněné trestním zákonem (odstranila nebezpečí, zamezila škodlivému následku nebo ho napravila), nebo oznámila trestný čin státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu ještě v době, kdy toto nebezpečí bylo možné odstranit či kdy bylo možné zabránit škodlivému následku trestného činu. Účinná lítost se ovšem nevztahuje na trestné činy přijetí úplatku, podplacení a nepřímého úplatkářství.98

96

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. § 24, písm. a)-d). Tamtéž, § 25. 98 Tamtéž, § 11, odst. 1-2. 97

43

5. Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zmapovat oblast trestních sankcí ukládaných obchodním společnostem. Trestní odpovědnost právnických osob je v České republice upravena primárně zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který je účinný od 1. ledna 2012. V současnosti se právnické osoby zodpovídají ze zhruba osmdesáti trestných činů proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, proti rodině a dětem, proti majetku, trestných činů hospodářských, trestných činů obecně ohrožujících, trestných činů proti životnímu prostředí, proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace a proti pořádku ve věcech veřejných. Za tyto trestné činy může být obchodním společnostem uloženo osm druhů trestů (zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí a uveřejnění rozsudku) a jedno ochranné opatření (zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty). Některé z těchto trestních sankcí byly převzaty z trestního práva fyzických osob, jiné byly vytvořeny speciálně pro obchodní společnosti. Přesto, že byl zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim v roce 2013 novelizován zákonem č. 105/2013 Sb., zůstává zde celá řada nejasností, neúplných a problematických ustanovení. Není tak například jasné, jakým způsobem se u některých trestných činů má dokazovat vina konkrétní právnické osoby (viz například trestný čin sexuálního nátlaku). Zákon také ponechává otevřenou otázku, zda a za jakých podmínek je u právnických osob možné podmínečné upuštění od výkonu zbytku trestu. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim je bezesporu krok správným směrem, a to nejen v kontextu mezinárodních dokumentů, jimiž je Česká republika vázána. Zvyšuje se tak ochrana společnosti i státu. Jak ovšem vyplývá z této bakalářské práce, má před sebou zákonodárce ještě poměrně dlouhou cestu, než bude právní úprava trestních sankcí ukládaných obchodním společnostem skutečně po všech stránkách odpovídat potřebám moderní společnosti.

44

Seznam zdrojů Monografie HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. 2. dopl. vyd. Praha: Beck, 2009. 108 s. ISBN 978-80-7400-168-0. JELÍNEK, J. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013. 386 s. ISBN 978-80-87576-58-8. JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti

nim:

komentář

s judikaturou.

1.

vyd.

Praha:

Leges,

2012.

204

s.

ISBN 978-80-87576-07-6. KRATOCHVÍL, V a kol. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. KUCHTA, J. Alternativy v rámci trestní odpovědnosti a trestání právnických osob v ČR se zaměřením na trestné činy. In Jiří Waldhans. Dny práva - Days of Law 2012m 6. ročník mezinárodní konference pořádané PrF MU - Sborník příspěvků. 1. vyd. Brno: MU Brno, 2013. s. 1532-1543, 12 s. ISBN 978-80-210-6319-8. SPIRIT, M. Úvod do studia práva: 2. vydání - aktualizované dle nového občanského zákoníku. 2. aktualizované vyd. Praha: Grada, 2014. 190 s. ISBN 978-80-2475-280-8. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. Obecná část (§ 1-139). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012. 1287 s. ISBN 978-80-7400-428-5. TOMANCOVÁ, J. a kol. Základy práva (nejen) pro školy. 1. vyd. Boskovice / Brno: Albert, 2007. 360 s. ISBN 978-80-7326-110-8. VANTUCH, P. Trestní zákoník s komentářem k 1. 8. 2011. 1. vyd. Praha: Anag, 2011. 1367 s. ISBN 978-80-7263-677-8.

45

Články z periodik BERAN, K. Trestní odpovědnost právnických osob z hlediska teorie fikce. Trestněprávní revue, 2014, č. 5, s.107-113. JELÍNEK, J. K rozsahu kriminalizace jednání právnických osob. Bulletin advokacie, 2014. Dostupné také z: http://www.bulletin-advokacie.cz/k-rozsahu-kriminalizacejednani-pravnickych-osob ŠÁMAL, P. K trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie, 2011, č. 11., s. 19-29. ŠVANDOVÁ,

N.

Aktuální

judikatura

v

případech

pohlavního

zneužívání.

Trestněprávní revue, 2013, č. 7–8, s. 168. VIDRNA, J. K aplikaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rádce, 2012, č. 6, s. 7-10.

Internetové zdroje BOHUSLAV, L. Komentář: První trest zrušení právnické osoby za trestnou činnost. Právní

prostor

[online].

2014

[cit.

2014-11-17].

Dostupné

z:

http://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/komentar-prvni-trest-zrusenipravnicke-osoby-za-trestnou-cinnost DANKOVÁ, K. Odpovědnost právnických osob za trestné činy proti životu a zdraví. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2012. Studentská vědecká a odborná činnost. Dostupné také z: svoc.prf.cuni.cz/sources/5/12/109.pdf Důvodová zpráva k vládnímu zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Vláda České republiky [online]. 2011 [cit. 201411-17]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tisk.sqw?O=6&CT=285CT1=0 GŘIVNA, T. Dva a půl roku účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Parlamentní

listy

[online].

2014

[cit.

46

2014-11-17].

Dostupné

z:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Grivna-Dva-a-pul-rokuucinnosti-zakona-o-trestni-odpovednosti-pravnickych-osob-325194 JELÍNEK, J. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2008 [cit. 2014-10-29]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/trestni-odpovednost-pravnickych-osob-jako-predmetzkoumani.aspx KOČÍ, P. Co je to obchodní firma? eAdvokacie

[online]. 2013 [cit. 2014-10-29].

Dostupné z: http://www.e-advokacie.cz/cs/clanky/co-je-to-obchodni-firma NEMRAVOVÁ, O., VAŇKOVÁ, M. K zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob.

ePrávo

[online].

2013

[cit.

2014-10-29].

Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/k-zakonu-o-trestni-odpovednosti-pravnickych-osob91439.html Novela trestních předpisů číslo 141/2014 Sb. Trestní řízení [online]. 2014 [cit. 2014-1029].

Dostupné

z:

http://www.trestni-rizeni.com/dokumenty/novely-trestnich-

predpisu/novela-trestnich-predpisu-cislo-1412014-sb Padly první tresty pro právnické osoby. E15 [online]. 2013 [cit. 2014-11-06]. Dostupné z:

http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/padly-prvni-tresty-pro-pravnicke-osoby-

1020121#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink RUTTLAND, M. Trestní odpovědnost právnických osob – trestné činy, sankce, mezinárodní souvislosti. Rutland Ježek advokátní kancelář [online]. 2012 [cit. 2014-1029]. Dostupné z: http://www.rutlandjezek.com/cz/menu/12/aktuality/clanek-112-trestniodpovednost-pravnickych-osob-trestne-ciny-sankce-mezinarodni-souvislosti/ Sněmovní tisk 45/0, část č. 1/6. Novela zákona - trestní řád - EU. Návrh zákona včetně důvodové zprávy. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. 2013 [cit. 2014-11-01]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=89984 SOBOTKOVÁ, M. Právnické osoby jsou od roku 2012 trestně odpovědné. Stormware [online].

2012

[cit.

2014-11-06].

Dostupné

http://www.stormware.cz/podpora/LegServis/pravnicke-osoby-jsou-od-roku-2012trestne-odpovedne.aspx

47

z:

TVRDÁ, M. Novinky v legislativě ČR - 2012. Glatzova & Co. [online]. 2012 [cit. 2014-10-29]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/glatzovanewsletter-legal-news-novinky-v-legislative-cr-2012.pdf Usnesení Ústavního soudu. I.ÚS 292/12 ze dne 21. 2. 2013. Salvia [online]. 2013 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/I.US292/12 Veřejné zakázky. Právní požadavky. Europa [online]. 2013 [cit. 2014-11-06]. Dostupné z:

http://europa.eu/youreurope/business/public-tenders/tools-

database/index_cs.htm#czech-republic_cs_benefiting-from-public-contracts Zrušení obchodního zákoníku. Nový občanský zákoník [online]. 2013 [cit. 2014-10-29]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obchodni-korporace/obecne/

Legislativa Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Zákon č. 105/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Zákon č. 141/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

48

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

49

Další zdroje CÍSAŘ, J. Základy trestní odpovědnosti právnických osob v ČR. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2014. 84 s. Diplomová práce. SOKLOVÁ, P. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. 82 s. Diplomová práce. ŠVANDOVÁ, N. Trestněprávní aspekty sexuálního zneužívání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2013. 237 s. Disertační práce.

50