Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky
Tradice a zvykosloví Valašska ve výuce na 1. stupni ZŠ Diplomová práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D.
Talachová Renata
1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
2
Srdečně děkuji PhDr. Mgr. Tomáši Čechovi, Ph.D. za cenné rady, obětavost a věcné připomínky, které vedly k dokončení diplomové práce.
3
OBSAH Úvod.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6
1. Region Valašsko 1.1. Historie, poloha, vymezení a členění regionu. 1.2. Hostýnsko – vsetínská hornatina. 1.3. Bydlení na Valašsku.
.
.
. . . . . . . . . . . . .12
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15
1.3.1. Obytná valašská stavení v minulosti. 1.3.2. Hospodářské a technické stavby. 1.3.3. Stavby ke společnému využití. 1.4. Tradiční hmotná kultura.
. . . . .15
. . . . . . . . .17
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
19 21
1.4.1. Jednotlivé součásti kroje ženského.
. . . . . .21
1.4.2. Jednotlivé součásti kroje mužského.
. . . . . .24
1.5. Tradice a výroční zvykosloví. 1.5.1. Mikuláš. 1.5.2. Vánoce.
. . . . . . . . . . . . . . .
26
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
1.5.3. Masopust.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.5.4. Pálení čarodějnic. 1.5.5. Smrtná neděle. 1.5.6. Velikonoce.
28
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30
1.5.7. Kácení máje.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .31
1.6. Udržování lidových tradic v Bystřici pod Hostýnem.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .31
1.6.1. Soubor lidových písní a tanců.
. . . . . . . . . .31
1.6.2. Dětské folkloristické soubory.
. . . . . . . . . .33
1.6.3. Cimbálové muziky.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.6.4. Folklorní festival Na rynku v Bystřici.
34
. . .35
1.7. Významné osobnosti regionu spjaté s Bystřicí pod Hostýnem.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
37
8
2. Psychologický vývoj dětí na I. stupni ZŠ 2.1. Psychologický vývoj dětí mladšího šk. věku.
. . . . .41
2.2. Psychologický vývoj dětí středního šk. věku.
. . . .
42
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
45
3. Problematika I. stupně ZŠ 3.1. Primární vzdělávání. 3.2. Učební osnovy.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45
3.2.1. Základní škola. 3.2.2. Národní škola. 3.2.3. Obecná škola.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
46
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .47
48
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 4.1. Vymezení RVP v systému kurikulárních dokumentů. 4.2. Charakteristika základního vzdělávání 4.3. Cíle základního vzdělávání. 4.4. Vzdělávací oblasti.
50
. .
. . . . . . . . .
51
. . . . . . . . . . . . . . . . .
51
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
52
5. Tradice a zvykosloví v předmětech na I. stupni ZŠ 5.1. Advent.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .54
5.2. Vánoce.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .58
5.3. Velikonoce.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .69
5.4. Projekt „Barevný týden“.
Závěr.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
79
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .81
Seznam použité literatury. Resumé/Summary.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
83
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .85
Přílohy
5
ÚVOD
O
krajině,
v níž
jsme
se
narodili,
v níž
bydlíme
a chodíme do školy bychom měli vědět co nejvíce. Ne proto, že tuto myšlenku vyslovil v dávné minulosti Jan
Ámos
Komenský,
ale
proto,
že
opravdovou
lásku
k přírodě, vztah k rodišti, zájem o rozvoj města či obce i vztah k sobě samým nebo ostatním lidem si utváříme podle toho, do jaké míry dokážeme porozumět jevům, procesům a vztahům, které v krajině vznikají, působí a zanikají. V populární valašské početné
hory
písni
sú
skupiny
„My
naša lidí
jsme
otčina“ s územím
Valaši
se
jedna
zrcadlí
sounáležitost
vnějších
části
rodina,
Západních
Karpat, v němž žijí a v němž žili jejich předkové. Horská krajina, způsob života, charakter hospodářských činností či zvyky a vztahy mezi lidmi se působením času mění. Umírání starých
lidí,
opuštění
překonaných
myšlenek
a
teorií,
provází každodenně křik novorozenců a touha lidí po životě v lépe uspořádané společnosti. Cílem Valašsko,
mé
diplomové
jeho
práce
geografii,
je
přiblížit
historii,
způsoby
region bydlení,
tradice, zvykosloví, kulturu a celkovou lidovou slovesnost tohoto kraje a nalézt možnosti využití těchto poznatků ve výuce na prvním stupni ZŠ, kterých se vybízí opravdu mnoho. Odkazy,
které
nám
naši
předkové
zanechali
můžeme
žákům
přiblížit téměř ve všech vyučovaných předmětech a domnívám se,
že
je
velmi
důležité
vycházet
ve
výuce
z odkazu
regionu. Téma této práce je mi velmi blízké hlavně proto, že folklór mě ovlivňuje už od raného dětství. Od svých 6 let jsem navštěvovala dětský taneční soubor Malá Rusava. Dodnes jsem
členem
valašského
souboru
6
písní
a
tanců
Rusava
z Bystřice pod Hostýnem. Působením v souboru se stává můj zájem o folklór zároveň mým koníčkem. V tomto duchu bych se také sama ráda ubírala při své profesi, kterou jsem si vybrala.
7
1. REGION VALAŠSKO 1.1. HISTORIE, POLOHA, VYMEZENÍ A ČLENĚNÍ REGIONU Valašsko.
Kraj
plný
přírodních
krás,
choulící
se
v náručí hor. Zasahují sem tři horská pásma - Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky. Je
to
kraj
s bohatou
historií,
s osobitými
tradicemi,
kulturou a lidovým uměním. Salašnický moravského
způsob
výroby
Valašska
ovčího
rozšířen
sýra
byl
na
balkánskými
uzemí
pastevci
nazývanými Valachy. Pohyb valašské kultury začal v době, kdy
u
nás
ovládali
panoval
Karel
Sedmihradsko
IV.
Tehdejší
v dnešním
uherští
Rumunsku
a
králové
snažili
se
rozšiřovat stát na východ až k Černému moři. Narazili při tom
na
odpor
Moldávie
a
Polska.
V
letech
1360
–
1504
bojovali o ovládnutí obchodní cesty vedoucí od Baltského k Černému
moři
využívali
valašských
Moldavského
pod
východními
svahy
Karpat.
pastevců,
kteří
z Valašského
knížectví
přicházeli
v létě
K tomu
do
a hor
Sedmihradska. Jejich úspěšným vojvodům král poskytoval: - území k trvalému usídlení od Zakarpatské Ukrajiny až po severní Slovensko, - privilegia valašské samosprávy, - dlouhé lhůty pro postavení vesnic, než se začali vybírat feudální dávky a daně, - stanovení feudálních dávek nikoli v obilí, ale v ovcích, které valaši chovali. Panovník
vyžadoval
za
tyto
služby
povinnost
ochraňovat
hranice státu. Valaši se snažili získat zemědělskou půdu, která byla ve feudální společnosti hlavním zdrojem obživy. Proto vyhledávali možnosti trvalého usídlení na severních svazích Karpat, jižně
od ukrajinského Lvova a polského
Sanoku (štika,1973). 8
Valašské kolonizační právo bylo roku 1441 potvrzeno i pro polské Valachy a roku 1474 i pro Valachy slovenské. Na podzim a na jaře odcházeli Valaši do vzdálených nížin, kde spolupracovali s rolníky, kterým současně přihnojovali vypásaná pole a louky. Mnoho tamějších poddaných, kteří se nemohli v nížinách uživit, odcházelo s dobytkem do hor mezi
Valachy.
Noví
kolonisté
při
tom
využívali
výhod
plynoucích z valašských práv a pokoušeli se i v horských podmínkách pěstovat obilí. Tak docházelo ke spojování nejen rozdílných
hospodářských
činností,
ale
i
různorodých
kulturních projevů obyvatel (Štika,1973). Ve východních Karpatech se však nedostávalo půdy pro všechny, a proto až do 18. století hledalo mnoho rodin bezdomovců pastviny v západokarpatské části tohoto masívu. V 16. a 17. století se s nimi dostaly na území moravského Valašska
kulturní
prvky
slovenské,
ale
také
polské,
západoukrajinské a zprostředkovaně i rumunské (
např.
v názvosloví:
sýr
–
brynza,
obydlí
–
koliba,
příjmení Rára, Vala, Plandor a jiné ). Region Valašska na moravsko – slovenském pomezí se tak nestal oddělující končinou,
ale
územím
hospodářsky
obyvatelstvo různých národností.
Obr.1: Rolnická usedlost ze Sedmihradska
9
a
kulturně
spojujícím
Geografický pastevců
ovcí
dokázali
přežít
–
hospodářských neosídlených
region
Valašsko
Valachů, i
kteří
dostal
v karpatských
v nejnepříznivějších
podmínkách. prostor
se
Při
hledání
dostali
název
až
horách
přírodních
pastvin na
podle
a
a
dosud
severovýchodní
Moravu. Tam se spojily prvky salašnického sýrařství s horským
zemědělstvím
domácího
obyvatelstva.
Nové
usedlosti se rozptýlily na horských pastvinách, což vtisklo Valašsku
zvláštní
ráz
krajiny.
Pastevci
neměli
jednotný
etnický charakter a splynuli s místním prostředím. Pouze dodnes
živé
nářečí
přes
snahu
je
objektivním
výsledkem
východního
vlivu. I
geograficky
vymezit
Valašsko
podle
výskytu kulturních zvláštností (stavby, oděv, hudba, tanec, zvyky), bylo zjištěno, že mají různé hranice rozšíření. Podle objektivních znaků lze tedy region vymezit jen těžce. Podle subjektivního přístupu je Valašsko všude tam, kde žijí lidé, považující se za Valachy. I tato teorie však má hodně nedostatků, protože k „ valašství „ se hlásí stále více Moravanů ze sousedních regionů, kteří už vůbec nejsou nositeli lidové tradice, ani dědici a uživateli historicky vzniklé charakteristické valašské krajiny. Proto
se
při
vymezování
stále
vrací
k pohledu
historickému. Nevýhodou však zůstává, že Valašsko nebylo nikdy
v minulosti
samostatnou
správní
jednotkou.
Velká
feudální panství určovala již od dob kolonizace hospodářské a
sociální
podmínky
obyvatel.
Území
mezi
Rožnovem
pod Radhoštěm, Vizovicemi, Brumovem a Rusavou má společné jak objektivní, tak i ty subjektivní znaky. Společný výskyt valašských
osadníků,
fyzickogeografické hřbety,
dostatek
pasekářská
podmínky vody,
kolonizace,
(hornatiny
dřevní
hmoty
se aj.),
určité
zaoblenými dokonce
i
společné změny při vývoji hospodářství, sociální a rodinné struktury. I takovéto kulturně ekonomické vymezení Valašska 10
má
historickou
jazykovědců
a
podobu,
která
historiků
podle
nejenže
dokladů
existuje,
národopisců, ale
stále
se
mění. Dochází ke změnám jak ve vymezení regionu, tak i jeho kulturního obsahu. Z tohoto důvodu při vymezení Valašska nebylo použito hranice liniové, nýbrž pásové(zónové). Na okraji vlastního regionu je přechodné pásmo, v němž jsou patrny valašské znaky,
avšak
ty
se
mísí
se
znaky
sousedních
regionů.
Například ve Frenštátě pod Radhoštěm se vedle valašského vlivu
projevují
i
zvyklosti
lašské
a
v současné
době
i silné pronikání vlivů průmyslového Ostravska. Podobně v jižní části tohoto regionu v Bojkovicích
je patrný vliv
blízkého Moravského Slovácka. Valašský
region
sousedí
na
severu
s ostravskou
průmyslovou oblastí, na západě s hanáckým regionem a na jihozápadě s Moravským Slováckem. Na východě sousedí se Slovenskem (Vencálek a kol.,1993).
Obr.2: Valašsko a jeho sousední regiony
11
1.2. HOSTÝNSKO – VSETÍNSKÁ HORNATINA • Na Soláni Dnes
je
na
Soláni
vybudováno
moderní
rekreační
středisko. Vsetínské vrchy spolu s Hostýnskými vrchy tvoří plošně nejrozsáhlejší geomorfologický celek Valašska, tzv. Hostýnsko – vsetínskou hornatinu. Vlastní vsetínské vrchy jsou na jihu a na západě ohraničeny Vsetínskou (Horní)
Bečvou,
na
severu
pak
údolím
Rožnovské
(Dolní)
Bečvy. Vsetínská Bečva (dlouhá 58,4 km) má několik pramenů na styku
Vsetínských
vrchů
a
Javorníku,
jihozápadně
od Bumbalky. Masív porušen
třetihorních
výrazným
pískovců,
geologickým
slepenců
zlomem,
a
podél
jílovců
je
něhož
se
vytvořilo údolí Bystřičky. Na stejnojmenné řece pramenící pod
Cábem,
turistickým
centrem
Vsetínských
vrchů,
byla
v roce 1912 vybudována přehrada s 36,6 m vysokou betonovou hrází, která v koruně dosahuje 170 m . Tato stavba byla provedena jako jedno z technických zařízení pro zásobování vodou již tehdy projektovaného vodního kanálu mezi Dunajem a Odrou. Dnes má vedle protipovodňové ochrany i výraznou rekreační funkci. Z horského hřbetu Vsetínských vrchů vedoucího z Cábu přes Lušovku (875 m n. m.), Tanečnici (912 m n. m.) na Soláň (861 m n. m.) se otevírají pohledy na malebná zákoutí
pasekářských
osad
roztroušených
po
celých
Vsetínských vrších. Horské sedlo Čarták v nejvyšším bodu silnice z Hutiska – Solance do Velkých Karlovic, nazývané valašský Semmering, je východiskem do rekreační oblasti na Soláni. předních
Krajina malířů
kolem
Soláně
valašského
se
stala
reginu
J. Kobzáň, K. Hofman, F. Podešva a jiní). 12
věčnou (A.
inspirací
Schneiderka,
Vsetínské vrchy dosahují nejvyššího bodu Vysokou (1024 m n. m.), 4km západně od Bumbalky. Na severních svazích této hory pramení Rožnovská Bečva a říčka Bílá, jeden z pramenných toků Ostravice. Vsetínské vrchy náleží do chladné oblasti s průměrnými zimními teplotami –3°C až –4°C a s letními teplotami 15°C – 16°C. V rekreační oblasti u přehrady Bystřičky činí průměrné červencové teploty až 17°C, v zimě klesá teplota v průměru na –3,2°C. Ročně spadne až 768 mm srážek.
• Kolem Hostýna Západně od údolí Vsetínské Bečvy mezi Vsetínem a
Valašským
zalesněné
Meziříčím
pohoří
se
rozprostírá
Hostýnských
vrchů.
Na
až
k Holešovu
severozápadě
je
omezeno výrazným a z daleka viditelným svahem Hostýna. Na horském masívu je názorně vidět, jaký význam má střídání vrstev
pískovců
a
jílovců
Pískovce
tvoří
široké
kotliny,
sedla
a
nejvyšší hornatina,
v níž
hřbety,
údolí.
severozápadní se
usazených
v jílovcích
Masívní část
nachází
v třetihorním
vrstva
pohoří, nejvyšší
se
vytvořily
pískovců zvané
vrchol
moři.
tvoří
Rusavská
Hostýnských
vrchů – Kelčský Javorník (864 m n. m.). Ve vrcholové části se vyskytuje nízké pískovcové skalisko. Zalesněné
hřbety
se
táhnou
od
severozápadu
k jihovýchodu. V hornatině pramení řeky Dřevnice, Moštěnka a Juhyně, které protékají hlubokými horskými údolími. Nad okrajovým svahem pohoří u Bystřice pod Hostýnem je památná hora Hostýn (735 m n. m.). Na vrcholu této hory byly objeveny pozůstatky několikerého osídlení. Z těchto dob se zachoval 2 km dlouhý, 15 m široký a až 19 m vysoký
13
val,
hradiště
našich
předků.
V
18.
století
zde
byl
vybudován barokní chrám, dnes poutní kostel Panny Marie. Asi 2 km jihovýchodně od Hostýna jsou na vrcholu Skalného až 18 m vysoké pískovcové věže nazvané např. Orel, Zub, Žába aj., které horolezci využívají jako cvičné terény. Severovýchodní
část
horského
masívu
je
nazývána
Hošťálkovskou vrchovinou. Je pro ni příznačné pasekářské osídlení s rozptýlenými samotami na pasekách a v hlubokých lesích.
Nebezpečné
jsou
četné
sesuvy
půdy
na
svazích.
Nejvýrazněji jsou tyto jevy patrny v okolí obcí Kateřinice a Mikulůvka. Pro jihovýchodní část jsou typické protáhlé horské hřbety. Podle
obce
Liptál
jsou
nazývány
Liptálskými
hřbety.
Zbývající jižní část Hostýnských vrchů nese název Lukovská vrchovina. Některé horské vrcholy mají pískovcová skaliska. V údolí řek Dřevnice mezi Kašavou a Březovou je vodní nádrž Slušovice, zadržující vodu pro pitné účely. Hostýnské vrchy mají mírně teplé podnebí. Na Hostýně leží sněhová pokrývka v průměru 4 měsíce (Vencálek a kol.,1993).
Obr.3: Svatý Hostýn
14
1.3. BYDLENÍ NA VALAŠSKU
1.3.1. Obytná valašská stavení v minulosti Základem pro vývoj lidové architektury na Valašsku byl třídílný roubený dům s jizbou, síní a komorou. Ten se od 14. století šířil a rozvíjel ve slovanské střední Evropě. Na náměstích malých městeček se napodobovaly zděné gotické a renesanční stavby. Ty byly nejprve ze dřeva a teprve později bylo toto nahrazeno zdivem. Od 17. do 19. století Byla
výstavba
jednoduššími
obytných
prvky
stavení
vlivem
valašské
ovlivňována kolonizace
jednak a
jednak
prvky složitějšími, které sem pronikaly z Pomoraví. V méně Rozvinutých
staveních
se
v jizbě
udržovalo
otevřené
ohniště. Tam žila celá třígenerační rodina (děti, rodiče a
prarodiče).
K jizbě
se
přistavěla
stáj
nebo
komora,
prostor mezi oběma sruby se stal průchodní síní. Lapač kouře nad ohništěm odváděl dým na půdu. Teprve protipožární zákony
z konce
18.
století
přinutily
hospodáře
stavět
kamenné komíny až nad úroveň střechy. V technicky pokročilejších staveních se v síňové části domu
stavěly
světnicí,
kuchyně.
černé
která
byla
Jizba
vyhřívána
se
tak
tělesem
stala pece
čistou
vytápěné
z kuchyně. Ke světnici byla připojována i menší místnost pro výměnkáře. Jak vliv valašské kolonizace, tak i působení nových stavebních poměrů z Pomoraví ovlivnily zejména meziříčsko-rožnovské panství
panství,
vsetínském
kam se
patřily
dlouho
i
Velké
udržovaly
Karlovice.
jednoduché
Na
formy
obytných staveních bez bočních místností. Výměnkáři bydleli v komorové části domu. Obytná
stavení
nabývala
různých
forem.
Dědiční
rychtáři (fojti) stavěli velké obytné domy s patrovými obytnými komorami (Mikuláštíkové v Jasenné r. 1735, Billové ve Velkých Karlovicích r. 1793 a jiní). Bohatší sedláci 15
jejich
stavení
napodobovali.
Chudobní
chalupníci
nebo
bezzemci naproti tomu stavěli malé domy
s jizbou a síní,
k nimž
stavení
připojovali
skromná
hospodářská
(kůlny,
chlévy). Střechy domů byly sedlové s prolomením pod štítem a s kuželovitým kabřincem při jeho vrcholu. Krytina byla šindelová, pouze v jižních částech valašského regionu se místy dochovaly slaměné doškové střechy, které se dávaly od 19. století. Při jižní a západní hranici valašského regionu byly části stěn nebo celý dům pomazávány hlínou a nabíleny. Tyto
úpravy
napodobovaly
sloužily vzhled
jako
ochrana
zděných
proti
staveb.
požáru
a
V přechodné
také zóně
valašského regionu se v 19. století šířila obytná stavení Z nepálených
(vepřovice)
a
pálených
cihel
se
střechou
z taškové krytiny. Půdorysné uspořádání domu se neměnilo. Výzdoba se nejvíce soustředila na členění štítu lištami, ojediněle (zvláště na Vizovicku) i na malování barevnými ornamenty (Vencálek a kol.,1993). Jizba nebo světnice byla hlavní místností, ve které se připravovala
jídla,
stolovalo
se
,
prováděly
se
domácí
práce, ale i spalo. Jediná postel byla pro hospodáře a jestliže neměli sklípek, pak byla pod ní jáma na brambory. Další členové rodiny spali na lavicích, na peci a dětí často i na hliněné zemi, kam si na noc přinesly slamník. Důležitou součástí světnice byl stůl a na stěnách obrázky světců.
Obr.4: Schéma venkovské chalupy a městského domu
16
1.3.2. Hospodářské a technické stavby Rolníci
potřebovali
ke
svému
hospodaření
stodoly,
stáj, chlévy, hnojiště, sýpku, sklep, kůlnu, studnu a další objekty.
Kromě
těchto
hospodářských
staveb
bývaly
ve
vesnicích i stavby technické se zařízením na zpracování zemědělských produktů (mlýny, sušírny ovoce a jiné). Při jejich stavbě se používalo stejných stavebních materiálů jako při stavbách obytných domů. Pouze stěny, které se stýkaly s ohněm nebo s vodou bývaly z kamene. Převládaly proto dřevěné roubené konstrukce. Ty byly často jen rámové a pobité deskami. Od konce 19. století se začaly používat tvrdší stavební materiály – kameny nebo cihlové sloupky s dřevěnou stavební výplní. Celozděné objekty se objevují až mnohem později. U méně významných staveb v jižní části Valašska se zachovala technika vyplétání proutím, omazávání hlínou nebo budování zcela hliněných staveb. Chalupníci
s nevelkými
pozemky
mívali
obytný
dům
spojený se stájí a kůlnou, kterou používali jako stodolu. Rolnické usedlosti měly hospodářské stavby rozmístěny kolem dvora, jehož tvar se podle možností podobal obdélníku. Při vjezdu stávala sýpka, do níž se ukládalo obilí. S těmito stavbami
se
setkáváme
zejména
v podhorských
částech
jižního a západního Valašska. Na severu se obilí častěji skladovalo v kadlubech, což byly nádoby
vydlabané
Samostatnou
z kmene
sýpku
měli
stromů jen
a
zámožní
v truhlách
na
sedláci.Proti
půdě. domu
stávaly stáje pro dobytek a koně. Dvůr vzadu uzavírala stodola s mlatem a připojenou kůlnou pro vozy. Bokem dvora býval ve svahu zapuštěn sklípek se seníkem, někdy ovčín a dále studna či potůček upravený k nabírání vody. Stavby se vzájemně
spojovaly,
v zahradě
za
stodolou
byly
včelíny,
udírna a někdy i sušírna ovoce. Velké
usedlosti
mívaly
na
horských
pastvinách
salašnické koliby pro bydlení pastýřů ovcí, sezonní stáje 17
pro
dobytek
„stániska“ Od
celé
či
malé
usedlosti,
kterým
se
říkalo
nebo „letoviska“.
období
kolonizace
valašského
regionu
se
v každé
obci stavěly vodní mlýny a pily. V některých obcích bývalo až deset vodních pil. Při společných stavidlech stávaly soukenické valchy. V nich se vlněná tkanina spařovala a ubíjela dřevěnými kladivy, aby se srazila splstnatěla. V okolí Fryštácké brázdy se můžeme setkat s mlýny větrnými. Mezi technická zařízení každé obce patřily kovárny. Kromě
řemeslníků
je
stavěli
i
domáčtí
výrobci
nožů
–
křiváků, zejména na Vsetínsku. K technickým stavbám dále náležely
lisovny
oleje,
koželužny,
barvírny,
přádelny
a
kramplovny. Ve městech bývaly řeznické tržnice, pekařské domy a jiné řemeslnické dílny. Valašsko je známo
svou sklářskou
tradicí, která dala vznik obci Hutisko, některé z tamních hutí pracují dodnes (Vencálek a kol.,1993,s.36-37).
Obr.5: Včelí úly
18
1.3.3. Stavby ke společenskému využití Mezi společensky nejvyužívanější místa sídel patřila kultovní a tržní střediska. Nejstarší hřbitovy a kostely byly
stavěny
na
vyvýšených
okrajích
sídel
a
chráněny
alespoň z jedné strany vodním tokem. Ve středověku se kolem nich
často
budovaly
kamenné
hradby,
podobně
jako
kolem
měst. Od 18. století tyto potřeby slábly, nové kostely se stavěly ve středu obcí a hřbitovy se přesouvaly k cestám za dědinu. Na
Valašsku
bylo
málo
bohatých
obcí,
a
proto
tam
vzniklo méně kostelů a farních budov než tomu bylo v jiných regionech, třeba na Hané. Stavby se vyznačovaly většinou velmi
prostou
architekturou.
Ze
středověku
se
dochoval
kostel sv. Jakuba ve Valašském Meziříčí – Krásně s pozdně gotickým portálem a věž kostela ve Valašských Kloboukách. S renesanční
architekturou
je
spojována
věž
a
portál
kostela ve Valašském Meziříčí se staršími stavebními prvky, ale i mladšími barokními úpravami. V
18.
století
vznikalo
nejvíce
kostelů,
k nejpěknějším
z nich patří rožnovský. V architektuře novějších kostelů se uplatňovaly
i
prvky
v Jasenné).
V regionu
klasicismu nechybí
a
ani
empíru
(dolní
neogotické
kostel
kostely
a
kaple z přelomu 19. a 20. století. Starší dřevěné kostely byly nahrazovány novými zděnými stavbami. Podle
Tolerančního
patentu
císaře
Josefa
II.
mohli
evangelíci postavit omezený počet dřevěných kostelů, bez věže a hradeb. Na Valašsku se dochoval jediný, ve Velké Lhotě z roku 1783. Evangelíci měli i své vlastní hřbitovy (Rožnov pod Radhoštěm), stejně jako Židé (Brumov, Vizovice, Velké Karlovice). Ze synagog se žádná nedochovala. Kamenné
kříže
a
častěji
ve
městech.
základě
protipožárních
sochy
světců
Samostatné zákonů.
19
na
sloupech
zvonice
se
Dochovaly
se
najdeme
stavěly jak
na
dřevěné
(Halenkov,
Lužná,
Střelná),
tak
i
později
upravené
na
požární zbrojnice. Tržním centrem bylo náměstí. Kostel stával v blízkosti jednoho z rohů, mimo prostor náměstí. V některých vesnicích vzniklo podobné seskupení s hospodou, školou a fojtství. Na náměstích stávaly radnice. Hospody vznikaly v měšťanských a větších vesnických domech. Většinou bývaly zděné s více světnicemi, z nichž největší
byla
hostinskou
místností.
V podkroví
bývaly
světničky k přespání. V uzavřeném dvoře zájezdních hostinců stávaly
kůlny
a
stáje,
kde
mohli
přenocovat
formani
a
dobytek hnaný na trhy. Zájezdní hospody na Valašsku byly kolem
měst
a
v některých
vesnicích
na
úpatích
strmého
stoupání komunikace k horským průsmykům. Hospody se často spojovaly
s řeznictvím
a
posléze
s dalšími
obchodními
činnostmi. Školní docházka byla povinná od roku 1774. Na Valašsku se
vyučovalo
převážně
v soukromých
domech
a
v obecních
pastouškách, obydlí obecních pastýřů. Měšťanské
chudobince
a
špitály
byly
v obytných domech (Vencálek a kol.,1993).
20
umístěny
také
1.4. Tradiční hmotná kultura
Hmotná
kultura
lidu
byla
prezentována
chalupami,
jejich vybavením, stravou a dalšími projevy, dále především krojem. Kroj byl každodenním oděvem, ale přesto bohatstvím, O které každý nesmírně pečoval. Valašský kroj nebyl tak honosný
a
zdobený
pohodlnější,
jako
jednodušší
hanácký
a
prostší.
či
slovácký,
Právě
ta
byl
prostota
a
jednoduchost kombinace barev valašského kroje jej dělala krásným (Čech,2001,s.34). Díky uzavřenosti obce Rusavy našeho kraje se dochovaly nejen podrobné popisy lidového oděvu minulých staletí, ale i
oděv
samotný.
navazující
na
Dnešní
kroje,
folklórní
odkaz
které této
využívají obce,
se
soubory
téměř
od
původních neliší. Snad materiály jsou kvalitnější, fěrtochy zdobenější (díky
možnostem
V současné krojových
modrotisku
době
a
existují
součástí
jiného
firmy
barevného
zabývající
nejrůznějších
regionů,
potisku).
se
výrobou
ale
v mnoha
případech si lidé šijí kroj sami. Téměř všechny součásti využívají soubory hojně při svých vystoupení a slavnostních příležitostech (Čech,2001.s.34). Dodnes potkáme tetičky, které jedou na pouť na svatý Hostýn v tradičních valašských krojích.
„ Valach a Valaška odívají se tím, co sobě sami upradú,..“
1.4.1. Jednotlivé součásti kroje ženského Spodní
oděv
/rubáč,
košile,
košulka/,
oděvní
součástka, která u ženského kroje zastupovala spodní prádlo a
oblékala
materiálem
se
na
holé
k nejstarším
tělo.
Náleží
součástem
formou ženského
i
použitým oblečení.
K výrobě se používal dvojího plátna – hrubého na spodní část a z jemného zhotovovali horní část obepínající prsa. 21
Rukávce, šité z plátna většinou domácí výroby, dnes se používá
plátno
stažené
v nadloktí
límečcích
jsou
bavlněné. do
Mají
úzkého
zdobeny
širší, pásku.
nabírané Na
výšivkami.Kromě
rukávy
ramenou
výšivky,
a
na
zdobila
rukávce také krajka. Letnice – leknice, byla bílá plátěná sukně spojená s živůtkem. Ozdobou byly ručně šité spoje částí letnice, kde
se
používala
režná
přírodní
nit.
U
některých
se
zdůrazňoval spodní lem pruhem modré stuhy. Sukně nesešitá /fěrtoch, kasanka, šorec/ je bílá sukně z lněného plátna, někdy barvená do temně modrých až černých odstínů. K pasu byly tyto připevňovány dlouhými tkanicemi. Sukně
sešitá
/kanafaska,
nařasená
do
pasu
z různých
vyráběny
náročnějšími
vlněnka, barevných
technologickými
tlačenka/
byla
materiálů.
Byly
postupy
a
snovými
materiály – bavlnou. Zástěra /fěrtoch/ představovala část oděvu zvláště pro vdané ženy, používaly je do práce, do města na trhy i pro chvíle svátečnější. Většina těchto modrotištěných fěrtochů měla
bílý
nebo
světlemodrý
vzorek.
Vázaly
se
vzadu
a
spuštěné konce znamenaly barevnou ozdobu na sukni. Živůtek – kordulka /frydka/ náleží k součástkám, na nichž se projevily módní tendence proudící do tektoniky kraje
z městských
center.Nejobvyklejší
typ
měl
okrouhlý
výstřih, rovné okraje a knoflíčky. Vyrobeny byly z různě barevného sukna, šity přiléhavě na ženské tělo, zapínané na knoflíčky
nebo
háčky.
Zdobeny
byly
skládanými
nebo
vyšívanými stuhami a zlatými či stříbrnými portami. Úprava hlavy /rúšky, čepce, šatky/, na všech starých vyobrazeních najdeme ženskou hlavu buď prostovlasou nebo přioděnou
rúškou,
šátkem,
či
zahalenou
jiným
způsobem.
Úprava hlavy závisela ne stavu a někdy i na věku, svobodné dívky si rozčesaly vlasy středovou pěšinkou a zapletly si jeden cop „lelík“, zaplétání dvou copů náleželo především 22
vdaným ženám, které stáčely vlasy do vrkoče. U starších neprovdaných žen a svobodných matek se přísně dodržovala zvyklost ukrývat bohatství vlasů v čepci nebo šátku. Ubrus /vlňák, oděvadlo/, plachetka z bílého plátna, lněného nebo konopného byla šatem svátečním, obřadním i ochranou proti nepohodě. Bílou barvu nahradily později i další barvy, vlňáky s třásněmi se nosily přeložené do kříže nebo i složené do obdélníku. Ženská obuv /krpce, punčochy, soukenná a kožená obuv/, nejčastěji nosily ženy stejně jako muži krpce k pracím mimo dům
i
po
domě.
Tyto
byly
vyrobeny
z měkčích
koží
(teletiny).Nohy byly zpevňovány plátěnými onučkami, které chránily proti chladu a oděrkám, podvlékaly se i pod vlněné ponožky nebo punčochy. V okolí Rusavy byly hojně užívané kopyce, krátké vlněné ponožky. Typické byly dlouhé pletené punčochy
tmavěmodré
nebo
zvané
černé,
„varhánky“,
„ubíračky“ apod. Po krpcích se nosily soukenné střevíce a také plstěné papučky z huně podšité kůží bez podpatku nebo s širokým
nízkým
podpatkem,
zdobené
a
svazované
širší
patřil
vždy
tkanicí. Kožich
/kožuch,
kožušek,
šuba/
k nákladným součástem oděvu. Nosily se kožichy krátké i dlouhé. Některé údaje v
muzejích mluví o nádheře kožichů
soukenných, náležejících ženám fojtů nebo zámožným ženám z valašských měst. Červený kožich pod názvem „šuba“ zdobily zlatě se lesknoucí prýmky. Celkovou ozdobou kožíšků byly proužky kůže, hedvábné drobné třapečky, růžičky v barvách fialově-růžové
nebo
zelené,
nezbytné
výšivky (Kovářů,1982,s.22-34).
23
byly
také
barevné
1.4.2. Jednotlivé součásti kroje mužského Košile /košula/, základní část mužského oblečení. Její tvar
i
materiál
středověku.
svědčí
Bývaly
o
historické
zhotoveny
plátna,
hrubší
sloužilo
kroji,
z jemnějšího
ke
spojitosti
z lněného
zhotovení
lněného
se
nebo
košil
šily
již
od
konopného
k pracovnímu
košile
sváteční.
Ozdobena byla výšivkou kolem krku, svazovala se tkanicí, barevnou
pentličkou,
ozdobným
špendlíkem
nebo
sponou
–
kotulou. Kalhoty z hrubšího
/nohavice/, bílého
vyskytují
sukna
se
dva
k pracovním
druhy,
a
to
příležitostem
a
sváteční z barevného sukna vyráběné soukeníky ve městech. Upevnění
nohavic
k tělu
se
provádí
koženým
řemenem,
k vývojově
mladším
provlečeným tunýlkem z přeloženého sukna. Vesta
/brunclek,
součástkám. zelená,
V záznamech
modrá
převládají
frydka/
a
bílá,
různé
z od
odstíny
patří
18. konce
století
se
uvádí
19.
ze
20.
a
od
červené
barvy
století
světlých
až
po
hnědočervenou. Frydky byly zdobeny světle fialovou, žlutou a zelenou stužkou. Doplněk tvořil barevný šátek uvázaný v horní dírce, svobodní mládenci vázali do dírky stužku. Kabát měšťanským horských
/huňa,
župice/,
dobovým
oděvem.
oblastech
zejména
vývoj Muži jako
byl
velmi
nosili ochranu
ovlivněn
tyto
kabáty
v
proti
chladu
a
dešti. Huňa měla ze všech mužských kabátů nejjednodušší střih, a to do písmene T. Spínala se pouze „haklíkem“ nebo se
přehazovala
přes
ramena
ne
způsob
pláštěnky.
Župice
patřily k slavnostnímu nebo svátečnímu oblečení mužů, svými vloženými klíny připomínají vojenské kabáty. Výzdobou bylo šňůrování, soukenné výložky a třapce z hedvábí. Pokrývka hlavy /klobúk, baranica /, nízké nebo vysoké kuželovité širokými
klobúky stuhami
většinou či
tmavé
točenými
24
barvy
šňůrami.
byly Pérko,
zdobeny kytice
s dalšími ozdobami byly výsadou ženicha nebo mládenců při svatebních krojích. Kožich
/kožuch/,
dříve
si
majitel
tuto
nákladnou
součást oděvu pořizoval na celý život, dokonce někdy pro více
generací,
neboť
investice
byla
opravdu
značná.
Ke
zhotovení bývaly použity ovčí kůže, buď nebarveny tónovány do barvy perníku, obráceny vlasem dovnitř. Okraje rukávů. Výstřih a okraje předních dílů zdobila černá beránčina. Mužská
obuv
/
krpce,
papuče,
čižmy
/,
ve
tvaru
a
výrobě krpců se dochovaly nejstarobylejší formy. Byly šity z jednoho
kusu
hovězí
nebo
vepřové
kůže
a
řemenem
se
poutaly k noze. Papuče vyráběli papučáři ze soukenné plsti, byla to bezpochyby v první řadě obuv zimní, ale také obuv starších lidí a nižších sociálních vrstev. Čižmy, vysoké kožené boty nosili původně obyvatelé horských vesnic pouze do města na úřad, ve sváteční dny a na svatby. K běžnému nošení sloužily především formanům, fojtům, mlynářům nebo třeba obchodníkům s plátnem (Kovářů,1982,s.35-46).
25
1.5. Tradice a výroční zvykosloví
Tradice a zvyky existují už od nepaměti. Mění se pouze prostor
a
čas,
mění
se
lidé,
jejichž
život
provázejí,
kterým slouží a pomáhají. Národní a kulturní dědictví a tradice jsou základem a klíčem k odlišení sebe navzájem. V současné době globalizace, otevírání se světu, je potřeba dát najevo, co je pro nás typické, tradiční a čím se od ostatních národů odlišujeme, v čem jsme jedineční.
1.5.1. Mikuláš Zimní čas dříve začínal dlouhým předvánočním půstem o adventu. O to radostněji se děti těšily na mikulášskou nadílku. Mikuláš
V předvečer přestrojen
v ornátě,
svátku za
s dlouhým
dům
biskupa
lněným
od
domu
v bílé
vousem,
chodil
dlouhé na
svatý košili,
hlavě
mitru
z malovaného a pozlaceného papíru, s berlou v ruce. Anděl, bíle
oblečený,
mu
nosil
v košíku
dárky
(sušené
ovoce,
ořechy, jablka, pečivo) pro hodné děti, nechybělo několik čertů s řetězy. Mimo to je provázel průvod maškar. Na
obchůzku
se
dodnes
vydává
více
takových
skupin,
zastavují se v rodinách, u příbuzných a známých, na ulici je slyšet řinčení řetězů.
1.5.2. Vánoce V dávnějších dobách bylo veškeré dění vánočního času motivováno
zvykoslovím.
zabezpečit
hospodářskou
Početné
vánoční
prosperitu,
obyčeje
ochránit
měly
dům
i
obyvatele před ohněm, nemocemi, vlivem zlých sil, zkrátka zajistit šťastný život a zdraví rodiny po celý rok. Proto se každá rodina snažila co nejlépe plnit lidová a církevní ustanovení a nejrůznější pověrečné praktiky, sestavené do pevného řádu. Vánoční svátky byly vždy významnou rodinnou slavností, časem hojnosti a radosti. 26
Oslavy
Vánoc
začínají
v předvečer – na Štědrý den, kdy se
nejpřísněji
dodržoval
půst.
odpoledne
se
z adventu Až
pozdě chystal
štědrovečerní stůl, na který se položilo
všechno,
co
se
v hospodářství urodilo a co si hospodyně přála, aby jí po celý rok na stole nechybělo. K večeři se usedalo až po východu první hvězdy
na
obloze.
Táborský
uvádí, že se na valašské dědině na
Rusavě
Štědrý
den
odbýval
takto:
„Celý
deň
sa
nic
nejedlo, až na večer nachystala sa hostina. Matka děti pokúpala, počesala. Natlúklo sa soli, vody sa nanosilo, pozamětalo sa, mluvilo sa tišej , jak obyčajně, chodilo sa po
prstoch,
aby
nekřuplo
nohú.
Vařily
sa
kvaky,
suché
hrušky, třeba planušky, zelnicová polévka, potem hřibová polévka a nakonec byla krupica se studénkú, byl-li kousek másla. Na Ščedrý deň sa aji stůl přikryl. Indy sa jídá na holém stole. Než sa k hostině zasedlo, všeci kole stola poklekli, a
hospodář
sa
modlil
hlasitě….
Potem
zazpívali…
Potem
povečeřali. Obyčajně byl také na věčeřu vdolek, hruškový lebotvarohový,
ten
sa
pokrájal
a
každý
zedl
enem
prostředek, okolek nechal, aby ho ráno dal dobytku. Po hostině sa zas pomodlili a zpívali až do noci. Na Štěpána ráno podávajú roby chlapům gatě, aby jim za to dali
večer
pít.
Na
Nový
rok
zas
chlapi
podávají
robám
sukně. Koledníci tady s Betlemem nechodí. Ale na Tři krále chodí chlapci jako třé králi a čtvrtý za nimi s košem – sbírat, co jim kdo dá.“(Táborský,1993,s.88) 27
Ve 20. století pozbývala pověrečná ustanovení na významu a novou
náplní
rodinné
vánočních
pohody,
svátků
smířlivost,
se
postupně
láska,
stala
romantika.
oslava
Významnou
součástí zůstaly tradiční vánoční obyčeje a také pokrmy.
1.5.3. Masopust Masopust byl velmi významným obdobím zvykového roku, období které se vždy chápalo za velmi příhodné pro veškeré veselení se , období posily před nastávajícím půstem. Tento začínal
na
druhý
den
po
Třech
králích
a
končil
čtyřicetidenním půstem před Velikonocemi. Podle toho, jak se datum Božího hodu velikonočního měnilo, býval dlouhý i masopust. postním
Masopust dnem,
vrcholil
před
ve
Popeleční
třech
dnech
středou.
před
Při
prvním
vědomí,
že
nastane dlouhý půst, dopřávali si lidé dosytosti jídla, pití,
tance,
slavnosti,
zpěvu
a
maškarní
vrcholil
úterním
vesnici,
ve
bujného
zábavy,
průvodem
všech
veselí
bály,
masek,
staveních
byl
(různé
taneční
svatby). který
Masopust
prošel
pohoštěn
a
celou obdařen
výslužkou. Průvod provázela místní kapela nebo jednotlivý muzikanti,
nesměla
chybět
trumpeta,
buben
a
později
i
harmonika. V průvodu se sešla pestrá směsice postav: ženich s nevěstou byli připomínkou svateb konaných právě v tomto období hojnosti, jezdec na „koni“, chlap v nůši apod. Hlavní postavou byl však medvěd (odtud vodění medvěda) jako pradávný symbol plodnosti a probuzení ze zimního spánku. Medvěd
měl
za
úkol
v každém
stavení
vzít
do
tance
hospodyni, což mělo přinést hospodářství prospěch. Takové průvody jsou dodnes viděny v mnoha obcích a vesnicích na celém Valašsku. Pořádají je tamější organizace, spolky nebo základní školy. Rovněž nechybí vůně
28
smažených koblih (symbolický pokrm vyjadřující slunce) a pálená valašská slivovice (Bělíková,2003,s.13)
1.5.4. Pálení čarodějnic Doposud, dalo by se říci, že čím dál více se lidé vrací k tradici pálení čarodějnic. Na tzv. Filipojakubskou noc se slétají čarodějnice na určené místo. Dnes se tradice dochovává v podobě setkání v maskách čarodějnic večer 30.
dubna,
pořádají
se
soutěže,
taneční
zábavy
a
vyvrcholením večera bývá zapálení velkého ohně. „ … Vykládala mi jedna naša robka, že člověku aji hovadu škodíja čarodějnice. Sú prý nejedna dodnes. Sbírajú rosu do hrotka. Sjížďajú sa na sjem u Třech kameňů o svatém Janě. Přiletíja na pometlách, ohřeblách a na lopářoch (lopatách) a sú oblečené enem v rubáči. Tam sa hostíja a do východu slunca
tancujú.
Potem
si
každá
urazí
kúsek
kameňa
hraničníka, a to je to, co jí při jejích kúskoch pomáhá. Líčívala sem každý rok – pravila ta robka – a viděla sem ich dycky otlučené.“(Táborský,1993,s.88-89).
1.5.5. Smrtná neděle K neděli dva týdny před Velikonocemi se váže zvyk „vynášení smrti“ (Moreny, Mařeny, Mořeny). Je to figurka zhotovená ze slámy a hadrů, s pomalovaným obličejem a na krku
má
korále
z vyfouknutých
(nebarvených)
vajíček.
Je
připevněna na dřevěné tyči a za zpěvu mládeže je vynášena ze
vsi
symbolem
a
vhozena vyhánění
do
vody
zimy.
nebo
Zpět
spálena.
z vyhnání
Tento zimy
zvyk se
vrací
s májíčkem, symbolem nového léta (Šottnerová,2004,s.17).
29
je
1.5.6. Velikonoce Zvyky a tradice těchto svátků patří na Valašsku mezi nejoblíbenější. Poslední týden před Velikonocemi, pašijový týden je plný tradic, které se stále
udržují.
Modré
pondělí
a
Žluté (též Špinavé nebo Šedivé) bývá spjato s úklidem „gruntování v chalupách“. Škaredá středa, v ten den se nesmí nikdo na
nikoho
mračit,
vzpomínka
na
zradu Jidáše. Na Zelený čtvrtek se chystá jídlo ze
zelené
umlknou
zeleniny.
zvony
a
V kostelech
říká
se,
že
odletěly do Říma. Dodnes zvony
nahrazují
hlukem
chodí
klapaček,
po
hrkaček,
vsích
ogaři
řehtaček
a
vždy
ráno v poledne a večer. Naposledy jdou ve 3 hodiny na Velký pátek a poté vybírají sladkosti a peníze. Také se věřilo, že tímto zvukem se vyžene z domu všechno zlé, včetně hmyzu a myší usazených přes zimu v domech. Na Velký pátek se tradičně dodržuje nejpřísnější půst. Na Bílou sobotu se zvony vrací z Říma a opět se rozezní. V neděli (Boží hod velikonoční) se barví vajíčka,
pečou
koláče
a
pletou
tatary.
Večer
se
koná
šmigrustová zábava. O velikonočním pondělí chodí chlapci na šmigrust,
brzy
z rána
se
vydávají
s upleteným
tatarem
z vrbového proutí, aby jím vyšlehali děvčata. Tímto jim z čerstvého
a
mladého
proutí
předávají
sílu,
zdraví,
svěžest a omlazení. Ty je za pomlázku doprovázenou říkadlem odměňují malovanými vejci, stužkami, štamprlí slivovice, pečivem – jidáši, vdolečky, frgály apod.
30
1.5.7. Kácení máje Tato květnovou
tradiční sobotu.
akce U
se
máje,
koná na
každý
malém
rok
poslední
prostranství
se
odehrávají různé veselé scénky, v jejichž závěru se statný, několik desítek metrů vysoký kmen s pestrobarevně pentlemi zdobeným smrčkem na vrcholu skácí. Odpolední program potom pokračuje večerní lidovou zábavou, kde se při cimbálové muzice tancuje, zpívá a veselí až do brzkých ranních hodin.
1.6. Udržování lidových tradic v Bystřici pod Hostýnem Dnes
se
s folklórním
odkazem
regionu
setkáváme
především díky folkloristickým souborům a muzikám, které v městech
a
vesnicích
náležících
regionu
působí.
Tyto
soubory a muziky zpracovávají ve svém repertoáru autentické projevy lidové kultury.
1.6.1. Soubor lidových písní a tanců Nejznámějším
a
nejstarším
nositelem
tradic
lidové
kultury v Bystřici pod Hostýnem je Valašský soubor písní a tanců Rusava. Soubor byl založen v říjnu roku 1953 na popud Vlasty
Fialové,
která
chtěla
obnovit
působení
souboru,
který zde již dříve pracoval. Soubor nejprve působil na Rusavě, ale potom pod záštitou SZK ROH přesídlil v roce 1957 do Bystřice pod Hostýnem (Čech,1999,s.28) V současnosti se soubor řadí mezi samostatnou společenskou organizaci.
Složkami
souboru
jsou
tanečníci
a
cimbálová
muzika. Dramaturgie je zaměřena na folklórní odkazy obce Rusavy a dalších míst jihozápadního Valašska.
31
Činnost souboru je velmi bohatá. Každoročně pořádá valašské bály,
dále
besedy
a
pořady
věnované
známým
osobnostem,
které jsou nějakým způsobem spjaty s tímto krajem, výročím a
lidovým
tradicím,
vánoční
besedy
a
koncerty.
Je
organizátorem folklórního festivalu „Na rynku v Bystřici“. Natočil
také
spoustu
pořadů
pro
televizi
a
rozhlas
o
tradicích lidové kultury, lidových zvycích a osobnostech. V roce 1992
se soubor podílel na projektu Ústavu lidové
kultury ve Strážnici Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska, který pod vedením Zdenky Jelínkové prováděl mapování tanců Moravského Valašska pomocí videozáznamu. O doby svého založení má za sebou soubor stovky vystoupení nejen v Bystřici pod Hostýnem a jejím okolí, ale také po celé republice. Pravidelně cestuje také do zahraničí, aby i zde prezentoval valašský folklór na různých festivalech. V rámci
těchto
návštěv
navázal
soubor
mnoho
přátelství
s řadou evropských států. Je členem mezinárodní organizace IPH
(Internationale
Partnerschaftsring
Hartberg)
a
Folklórního sdružení České republiky (FoS ČR). Valašský soubor písní a tanců se v roce 2003 v aktivní po
činnosti, úspěšných,
různých
dožil
50
obdobích let
vývoje,
své
úspěšných
existence.
i
S dobou
méně se
samozřejmě částečně změnil profil souboru, co ale zůstává beze
změn
scházejí
je lidé,
hlavně kteří
to, mají
že
se
rádi
stále
na
folklór,
půdě
souboru
především
ten
valašský. Tito lidé se v tomto kolektivu cítí dobře, těší je stejný zájem, radují se ze společně pořádaných akcí a zážitků. V roce 2003 , kdy se slavilo toto významné výročí, bylo v souboru na 50 aktivních členů, 10 muzikantů a na 40 tanečníků (Čech,2003,s.18-19).
Za dobu několika desítek let, kdy soubor působí, se stal neodmyslitelnou součástí kultury města a řadí se mezi
32
valašské soubory s hlubokou tradicí v popředí valašského regionu.
1.6.2. Dětské folkloristické soubory Tradic
lidové
kultura
využívají
v Bystřici
pod
Hostýnem také dva dětské soubory. Jedním z nich je
dětský soubor Malá Rusava, který v roce
1958 založila Růžena Malíková, členka tehdejšího souboru Rusava. Ve své činnosti využívá soubor lidových písní a tanců, ale mimo jiné uplatňuje také lidové zvyky, obyčeje a dětské hry z oblasti Moravského Valašska. Do dětského souboru Malá Rusava dochází kolem 70 dětí, které jsou rozděleny do tří věkově odlišených skupin. Ti nejmladší využívají převážně hry, písně a později základy nejjednodušších
tanečních
kroků.
Starší
děti
nacvičují
jednoduchá pásma valašských zvyků a her a nejstarší už se zabývají i složitějšími tanečními pásmy. Vedoucí pro děti v souboru zpracovávají např. výroční obyčeje jako vynášení Moreny,
chození
s májkem,
z velikonočních
zvyků
ogarské
klapače a hrkače, šmigrust či jarní vití věnečků. Léto vyjadřuje veselé dovádění chlapců na pastvě, tzv. ogarské hry,
dívčí
tance
s přicházejícím
„Na
konopky“
podzimem
se
nebo
„Dyby
v tanečním
moje
pásmu
nožky“,
vaří
trnky
a v zimě chodí koledníci s říkadly a koledami. Několikrát vystupovaly v čase Vánoc děti také s pastýřskými vánočními hrami. Dětská
vystoupení
v podání
Malé
Rusavy
se
objevily
v roce 1976 v celovečerním filmu „Škaredá dědina“ režiséra Karla Kachyni a také ve filmu J. Juráška „Moravský rok“, natočeného v roce 1997. Malá Rusava získala po dobu své existence spoustu ocenění a uznání. Prezentuje se vítáním občánků, četnými vystoupeními v regionu
i
mimo
něj.
Účastní 33
se
festivalů,
soutěží
a
přehlídek
po
celé
republice
i
v zahraničí.
V posledních
letech je při vystoupeních doprovází dětská hudecká muzika Bukovinka, kterou založil v roce 1995 při bystřické ZUŠ ing. Pavel Malík.
Dalším
dětským
souborem
působícím
v Bystřici
pod
Hostýnem je Rusavjánek, který působí při mateřské škole Palackého. Sdružují se zde děti předškolního věku z této školy.
Učitelky
pohybové
MŠ
rozvíjí
schopnosti,
dětský
hravost
a
smysl
zpěvnost
pro
rytmus,
pomocí
her,
říkadel, písní a tanců ve výchovné práci s těmito dětmi. Dětský soubor Rusavjánek v podstatě navazuje na Rusavu
a
Rusavu
a
společně
tak
vytváří
dobré
Malou
zázemí
a
jistotu, že lidové tradice zde nezaniknou. Proto není těžké najít mezi dospělými členy souboru Rusava takové, kteří prošli oběma dětskými soubory, Rusavjánku i Malé Rusavy (Čech,1999,s.30).
1.6.3. Cimbálové muziky Bukovinka – tuto cimbálovou muziku založil, původně jako muziku hudeckou, v roce 1995 Pavel Malík. Zpočátku působila při ZUŠ v Bystřici pod Hostýnem, nyní je vedena pod dětským souborem Malá Rusava, který již dlouhou dobu doprovází. Tato cimbálová muzika spolu s pěveckým sborem souboru natočila CD „Stávaj, náš valášku“. Mladá
bystřická
muzika
čerpá
své
náměty
převážně
z oblasti Valašska, ale muzikanti si rádi zahrají i skladby z jiných
regionů
souborem
mívají
a
oblastí.
také
Kromě
častá
vystoupení
samostatná
s tanečním
vystoupení
a
koncerty.
Bystřica
- je cimbálová muzika, která rovněž působí
v Bystřici pod Hostýnem a v roce 2003 oslavili 15 let svého působení
na
hudební
scéně.
Z Bystřice 34
a
blízkého
okolí
pocházejí všichni muzikanti. Ve svém repertoáru se zaměřuje taktéž
hlavně
hudební
na
oblast
inspirace,
Valašska,
ovšem
odkud
nebrání
se
většinu
čerpá
ani
skladbám
a
písničkám z jiných regionů. Bystřica se účastní četných vystoupeních v Čechách i v zahraničí, krúžkem
kam
zavítala
Rusavjan
spolupracovala.
sólově
z Rusavy,
Mimo
jiné
nebo
se
spolu
s valašským
kterým muziky
členové
let
řadu
pravidelně
spolupracují s hudebním souborem při ústavu sociální péče Javorník (Čech,2003,s.6).
1.6.4. Folklorní festival Na rynku v Bystřici Koncem písní
a
90.
tanců
setkání,
ve
let
20.
Rusava
kterém
století
přišel
s myšlenkou by
se
valašský
upořádání
občanům
města
soubor
folklórního i
ostatním
z širokého okolí představily soubory z různých oblastí naší republiky a seznámili je s lidovými tanci, písněmi a zvyky svého
regionu.
folklorního zúčastnily
V roce
festivalu soubory
1997 Na
Danaj
se
uskutečnil
rynku ze
první
v Bystřici,
Strážnice
ročník
kterého
(Slovácko),
se Haná
Velká Bystřice (Haná), Vsacan Vsetín (Valašsko), Malá Lipta z Liptálu (Valašsko) a bystřický dětský soubor Malá Rusava. Úspěch
tohoto
prvního
setkání
bystřickém
náměstí
ukázal,
že
cestou.
dva
O
roky
později
pod
soubor se
širým se
nebem
vydal
uskutečnil
2.
na
dobrou ročník
festivalu, který získal mezinárodní úroveň, neboť pozvání k účinkování
přijaly
z Hrochoti
(Slovensko)
tuzemské
soubory
i
dva a
zahraniční Danzdeel
zastupovaly
soubory,
Salzkoten
Vonica
Zlín
Hrochoťan (Německo),
(Slovácko),
Radhošť z Rožnova pod Radhoštěm (Valašsko) a Haná z Velké Bystřice (Haná), (Čch,2003,s.16-21).
35
Při třetím ročníku, který se konal v červenci 2001, se na bystřickém náměstí sešly na tři stovky účinkujících z 11 souborů, dva z toho přijely ze zahraničí. Mimo bystřických souborů
se
představil
hudební
soubor
působící
při
ÚSP
Javorník Chvalčov a také soubory Olešnica Doloplazy z Hané, Slezský soubor Heleny Salichové z Ostravy, horácký soubor Vysočan z Jihlavy, Dolina ze Starého Města reprezentující Slovácko,
valšský
krúžek
Rusavjan
muzikou
Bystřica
a
Gemunden
am
z Německa
z Martina.
Main
Se
svým
zahraniční
uměním
a
z Rusavy hosté
Volkstanzgruppe
slovenský
seznámil
s cimbálovou
soubor
publikum
Turiec
slovenský
instrumentalista ve hře na fujaru a píšťaly Dušan Holík z Očovej (Čech,2003,s.22).
Folklorní setkání našla v Bystřici mnoho příznivců a přátel, opakují se v pravidelných intervalech a stala se neodmyslitelnou součástí kulturního života města. Ročník od ročníku se setkání rozrůstá, v červenci 2003 byl festival spojen s oslavami 50. výročí souboru Rusava. Diváci měli možnost zhlédnout čtyři stovky tanečníků a muzikantů z 15 souborů, zavítali sem účinkující z několika regionů naší republiky
i
vzdálených
míst
Evropy.
Z největší
dálky
přicestoval soubor Veracruz z exotického Mexika, přátelé souboru Rusava France Marolt ze Slovinska, August Cesarec z Chorvatska. Obecenstvo uchvátily klidné balkánské melodie řeckého souboru a hlavně tanečně na velmi vysoké úrovni soubory
Ulybka
z Ruska
a
Bystrina
z Bánké
Bystrice.
Samozřejmě nechyběly ani „domácí“ soubory. Z republiky se sjeli Jasénka ze Vsetína, Olšava z Uherského Brodu, Lužičan z Krásné Lípy a plzeňská Jiskra.
36
Festival v roce oslav výročí byl mimořádnou akcí kulturního života mezinárodní folklorní festivaly v České republice nejen
města
a
regionu,
ale
zařadil
se
mezi
největší
(Čech,2003,s.18-20).
1.7. Významné osobnosti regionu spjaté s Bystřicí pod Hostýnem Město Bystřice pod Hostýnem leží na úpatí hory Hostýn, která je majestátní moravskou dominantou, je také symbolem křesťanství a boje proti tatarským hordám. Dnes je toto přírodními krásami obklopené zahradní město vyhledávaným místem
turistů,
umělců
lidové
kultury
a
a
tradičním
odpočinku,
ale
střediskem
vzdělání,
světově
proslulého
i
nábytkářského průmyslu.
František Táborský se narodil v Bystřici pod Hostýnem 16.1.1858 v ulici Čs. Brigády v rodině chudého obuvníka. Dětství a mladý věk prožil v domku na Kamenci. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a od roku 1878 pokračoval ve svých studiích ne FF UK v Praze. Psal básně, z nichž mnoho z nich týkají
se
vztahovalo
(Tatry,
ke
Několik
Slovensku domů
a
Slovenska
z Podtatranska
se
také aj.),
organizoval Praha Slovensku, redigoval některé časopisy 37
(Krása našeho domova, Věstník Radhoště a Naše Valašsko), spolupracoval
s časopisy
Lumír,
Květy,
Publikoval
Čas,…
články, překládal z Puškina, Lermontova, Gribojedova a z polštiny Mickiewicze. V tomto dílem
kraji
národopisná
zůstane kniha
zřejmě
„Rusava,
jeho
život
nejvýznamnějším valašské
dědiny“
ilustrovaná Adolfem Kašparem. V Bystřici působil v Sokole, Klubu
turistů,
památky,
Okrašlovacím
daroval
škole
spolku,
mnoho
ochraňoval
knih,
byl
kulturní
jedním
ze
zakladatelů Krajinského muzea. Za svou bohatou činnost byl u
příležitosti
svých
80.
narozenin
oceněn
čestným
doktorátem Univerzity J.E.Purkyně. Zemřel v Praze 21.6.1940 ve věku 82 let.
František
Sušil
se
narodil
roku
1804
v Novém
Rousínově, studoval na piatristickém gymnáziu v Kroměříži a potom bohosloví v Brně. Po dokončení studií působil jako profesor Nového zákona na bohosloveckém ústavu v Brně. Fr. Sušil byl autorem několika teologických prací, kulturní pracovník, významným
překladdatel sběratelem
Ovídia,
lidových
Catulla písní
aj.,
a
ale
zvyků,
byl autor
„Moravských národních písní“. Na konci 60. let 19. století v Bystřici zemřel, pochován je v Brně.
PhDr.
Vlasta
Fialová
se
narodila
v Holešově
a
své
mládí prožila v Bystřici pod Hostýnem, kde působil její otec
jako
ředitel
měšťanské
dívčí
školy.
Studovala
na
gymnáziu v Holešově a na Karlově Univerzitě v Praze, obor zeměpis a dějepis s archeologií. Učila gymnáziích
v Bystřici
ve
v Olomouci
škole,
a
řadu
let
Bučovicích,
své
působila
na
znalosti
a
zkušenosti předávala také v ústavu pro vzdělávání učitelek odborných
škol
pro
ženská
povolání 38
v Brně.
Roku
1953
získala doktorát filosofie na Masarykově univerzitě v Brně a
pak
pracovala
Františka
v Moravském
Táborského
Valašsko.
Zasloužila
muzeu
převzala se
o
v Brně.
vedení
poznání
Po
smrti
časopisu
Naše
husitského
hnutí
i
pobělohorské doby na Moravě. Dr. Vlasta Fialová zemřela po těžké nemoci v Brně roku 1972 a její urna byla uložena na bystřickém hřbitově.
Hanuš
Schwaiger
je
autorem
mnoho
obrazů,
studoval
obchodní akademii a později malířskou akademii ve Vídni. Do Bystřice a na zároveň na Valašsko přišel na pozvání barona Laudona.
Jeho
sluneční
hodiny
dodnes
zdobí
zeď
prvního
nádvoří bystřického zámku. Jeho nejvzácnější památkou je freska v kapli na laudonském hřbitově.
Michael
Thonet
byl
průmyslník,
který
v Bystřici
založil továrnu na ohýbaný nábytek, svého času největší v Evropě. Tím se z malé podhorské obce stalo průmyslové město. Thonet se také zasloužil o zavedení tratě z Hulína do Bystřice a o otevření první mateřské školy ve městě.
Adolf Kašpar byl významným malířem a ilustrátorem. Do Bystřice ho pozval a dovedl Hanuš Schwaiger. A. Kašpar ilustroval Babičku B. Němcové, povídky J. Nerudy, některé Jiráskovy romány (F.L.Věk, U nás, Bratrstvo, Temno aj.), Čelakovského
balady,
Komenského
Kšaft,
Raisovi
Zapadlé
vlastence a spoustu dalšího.
Rmigius
Oliver
svobodný
pán
z Laudonu,
rakouský
šlechtic, majitel bystřického panství. Stanislav
Ježek,
malíř,
jeho
obraz
zdobí
Národní
divadlo, v Bystřici měl svou první výstavu. Josef
Antek,
akademický
sochař,
účastnil
výstav v naší republice i v zahraničí. Portrétoval 39
se
mnoha
B.Smetanu,
J.Mánesa,
B.Němcovou,
E.Destinovou,
F.Táborského, L. Janáčka a B. Kafku. Podílel se na záchraně portálu Týnského chrámu v Praze či portálu chrámu Porta Coeli u Tišnova. Karel Svolinský, malíř, grafik a divadelní výtvarník, který navrhl řadu poštovních známek, ilustroval řadu knih, navrhoval gobelíny a věnoval se užité grafice, což byly plakáty. Joža Úprka namaloval Jízda králů, Pouť sv. Antonína. Dlouhou
řadu
let
spolupracoval
ve
Sdružení
umělců moravských v Hodoníně (www.mupbh.cz)
40
výtvarných
2. Psychologický vývoj dětí na I. stupni ZŠ Vstupem do školy je každý jedinec vystaven spoustě změn ve svém životě. Děti, které byly zvyklé si pouze hrát, jsou teď donuceny sedět klidně v lavici, dávat pozor a mimo jiné
je
také
seznámení
čeká
s novým
prostředím,
novými
dětmi a všem těmto aspektům přivyknout. Současně s těmito změnami
jsou
na
ně
zvyšovány
i
nároky
doma
ze
strany
rodičů. Všechny tyto změny nastávají poměrně náhle. Není tedy výjimečné, že děti jsou zpočátku zmatené, rozčilené a unavené.
Postupně
si
však
na
nové
prostředí
zvyknou
a
stávají se vyrovnanější (Čačka,2000,s.104).
2.1. Psychologický vývoj dětí mladšího školního věku
Období mladšího školního věku začíná vstupem do školy, trvá
dva
roky
a
je
charakteristické
především
změnou
životní situace a adaptací na školu. Život dítěte je rozdělen mezi školní práci, hru a ostatní volnou zájmovou činnost. Psychologicky bývá období mladšího školního věku často charakterizováno jako „období střízlivého realizmu“, na rozdíl od předškolního období, které je obdobím mnohem více ovlivněným okamžitými přáními a nevázanou fantazií dítěte. Zájem dítěte v tomto věku je stále vázán především na jevy konkrétní. Kolem 6-7 let se začíná dítě ve škole učit číst, psát a počítat. Také úroveň kreslení je vyšší. Vstupem do školy postoupí začleňování dítěte do lidské společnosti velmi výrazně. Významnými osobami, podle nichhž se dítě učí modelovat své vlastní způsoby chování, nejsou 41
už
jen
pouze
rodiče,
ale
přistupují
k
nim
stále
více
učitelé a spolužáci. Nejdůležitější činností pro poznávání světa
a
začlenění
byla
v předškolním
věku
hlavně
hra.
Nyní k ní přistupuje práce, i když zatím jen málo náročná. Hra a práce stojí do této doby vedle sebe jako odlišné činnosti se zvláštním zaměřením. Práce se postupně stává delší a intenzivnější, stejně jako se mění i formy hry (Langmeier,1998).
2.2. Psychologický vývoj dětí středního školního věku Období
středního
školního
věku
je
relativně
méně
dynamická fáze, časově zařazena mezi 8. až 12. rokem. Z hlediska školy jde přibližně o úsek 3. až 5. třídy. Dítě se plynule rozvíjí ve všech oblastech a začínají se zde, zatím jen na psychické úrovni, vytvářet základy budoucích proměn. Jde o dobu přípravy na další, vývojově dynamičtější fázi puberty. Ve středním školním věku se mění vztah ke škole, role žáka získává postupně jiný obsah i jiný význam. Dítě ví, jakého výkonu může dosáhnout a s jakým by mohli být dospělí spokojeni. Získává již určitou autonomii v sebehodnocení. Samozřejmost
jistoty,
kterou
poskytuje
rodina,
umožňuje
dítěti, aby se koncentrovalo na různé vztahy s vrstevníky. Potřeba kontaktu s vrstevníky se stává stále výraznější. Dětská
skupina
důležitějším vnitřně způsobům
(školní
třída)
sociálním
přičleňuje. chování
teritoriem,
Mezi
než
se
jeví ke
vrstevníky
doma.
Ostatní
postupně
kterému
se
děti
děti
se učí
jsou
stále dítě jiným s nimi
v symetrických vztazích, mají dobré role a kompetence, a tak
je
učení
na
této
úrovni
většinou
dostupnější
a
samozřejmější. Obyčejně se liší i motivace k napodobování 42
aktivit
vrstevníků:
aktuálně
užitečnější
různé
se
činnosti
než
to,
jeví
k čemu
je
snadnější
nutí
a
dospělí.
Vrstevník, kterého dítě napodobuje, mu jednoznačně předvádí potřebnost
některých
aktivit(lézt
na
strom,
hrát
si
s
míčem, prosazovat se). Dítě se ve skupině učí komunikovat, kooperovat i soupeřit, získávat různé role a přijatelnou prestiž. Děti středního školního věku jsou soutěživé, imponuje jim ten, kdo něco umí. Imponuje jim odvaha a sebedůvěra, což
občas
vede
k tendenci
se
před
ostatními
dětmi
vytahovat. Vrstevnická vytváří
na
skupina
základě
dětí
tohoto
snadnosti
věku
vzájemného
se
obyčejně
kontaktu.
Může
vznikat v rámci školení třídy anebo v okruhu bydliště, kde se pravidelně vyskytují tytéž děti(sportovní klub aj.). Děti kladou důraz na společné zájmy, společně sdílené aktivity, ale i na schopnost vzájemné podpory a pomoci. Specifickým
znakem
tohoto
období
je
vyhraněnější
potřeba identifikace se skupinou dětí stejného pohlaví a tudíž i nápadnější oddělování chlapeckých a dívčích skupin, než tomu bylo dříve. Chlapci a dívky si plně uvědomují svoji
pohlavní
identitu
a
všechny
rozdíly,
které
z ní
vyplývají, a to nejen na biologické, ale i na sociální úrovni. Potřeba z obecné
důrazu
potřeby
na
sexuální
podobnosti,ale
identitu je
i
vyplývá
projevem
jednak dalšího
rozvoje v chápání vlastní role. Dívčí a chlapecké skupiny se
liší
nejenom
v zájmovém
zaměření,
ale
i
velikostí
skupiny, typem převažujících vztahů a způsobem komunikace. Chlapci jsou více zaměřeni na společnou aktivitu, vzájemné vztahy pro ně nejsou tak důležité. Dívky si častěji hrají v menších skupinkách, více se soustředí na vzájemné vztahy, na přátelství.
43
Každé dítě potřebuje být akceptováno i vrstevnickou skupinou,
nejen
rodinou.
Pro
rozvoj
přijatelného
sebehodnocení je důležitý úspěch mezi dětmi, děti středního školního věku už jsou schopné osamostatnění a sjednocení se skupinou, dovedou jako skupina jednat. Ve středním školním věku se objevují i první projevy chování, které lze označit jako rodičovské. Z rozvojem logických operací se mění i představa sebe sama. Schopnost komplexního sebehodnocení se zatím vztahuje jen na zjevné vlastnosti a projevy (Vágnerová,1999,s.345).
44
3. Problematika I. stupně ZŠ
3.1. Primární vzdělávání Termíny používány
primární
ve
shodě
vzdělávání
a
s mezinárodní
primární
škola
terminologií
a
u
jsou nás
odpovídá I. stupni základní školy. Je významným stupněm vzdělání, zahrnuje věk dítěte od 5(6) do 10(12) let. Kolláriková (2001,s.141) uvádí: „Vzdělávání je chápáno jako otevřený
systém,
proces
kladení
základů
pro
celoživotní
učení, osvojování gramotnosti, zprostředkování gramotnosti, zprostředkovávání
základních
kulturních
dovedností,
vytváření prvotního náhledu na svět s vyznačením základních vztahů
a
souvislostí,
které
umožňují
orientaci
dítěte
v okolním světě, proces rozvoje jazykového potenciálu jako důležitého nástroje pro úspěch v dalších fázích vzdělávání, uvádění do národní kultury a vytváření národního vědomí, celkové
kultivace
dětské
osobnosti
(utváření
postojů,
hodnotových orientací, zájmů apod.), otevírání vývojových a individuálních předškolní
a
potencialit. mladší
Podle
školní
mnoha věk
psychologů
rozhodující
je pro
intelektuální vývoj dětí, pro rozvoj jazykového kódu a pro utváření některých postojů a hodnot.“
3.2. Učební osnovy Učební osnovy jsou návodem, jak postupovat při výuce na
základních
školách.
V žádném
případě
nejsou
a
ani
nemohou být výčtem všech daných možností. Práce s osnovami předpokládá
hlubokou
znalost
problematiky
a
schopnost
tvořivého přístupu jednotlivých pedagogů. Tempo probíraného
45
učiva
se
celkovou
nejen
řídí úrovní
nadáním
třídy.
Je
jednotlivých
třeba
dávat
žáků,
přednost
ale
i
kvalitě
výuky před kvantitou, to znamená pokračovat ve výuce teprve tehdy, když žáci zadanou látku skutečně pochopí a dokáží s ní
tvořivě
pracovat.
Doufejme,
že
pomocí
reformy,
školních vzdělávacích plánů bude tento „ideál“ co nejdříve prakticky možný a uskutečnitelný.
3.2.1. Základní škola Vzdělávací program základní škola usiluje o to, aby žáci v průběhu devítileté školní docházky získali kvalitní základy
moderního
perspektivě mladého
všeobecného
programu
je
který
člověka,
vzdělání.
osobnost je
Ve
postupně
schopen
vzdělávací
vyzrávajícího
samostatně
myslet,
svobodně se rozhodovat, projevovat se a jednat v souladu s obecně uznávanými životními a mravními hodnotami. Program zdůrazňuje těsném
pevné
spojení
osvojení
s funkčními
podstatných
poznatků
dovednostmi
a
se
v jejich
schopností
aplikovat je při řešení úkolů, učebních i běžných životních situací. Jde o způsobilost, které si žák trvale osvojí a je připraven je uplatňovat v dalším vzdělávání i v životě mimo školu.
Tento
hlavní
zásady
postupně
vzdělávací a
normy
vytvářelo
program lidského
vědomí
se
snaží
osvojit
jednání,
odpovědnosti
aby a
se
aby
žákům u
nich
získali
nejdůležitější dovednosti a návyky zdravého způsobu života. Klade důraz také na činnostní pojetí vyučování, v němž mají žáci příležitost aktivně se podílet na vlastním vzdělávání, samostatně se projevovat a získávat nové vědomosti vlastní činností. záměrů
Obsahové
a
vzdělávacího
organizační programu
podmínky při
pro
formování
realizaci základů
vzdělanosti žáků vytváří učební plán. Základem je kmenové učivo
(jádro
základní
vzdělanosti
žáka),
možno zařadit i volitelné předměty, kroužky.
46
ke
kterému
je
3.2.2. Národní škola Na počátku byly tyto myšlenky: * změnit klima na školách, aby do nich chodily děti rády * respektovat dětství jako plnohodnotné období života * směřovat k praktickému životu v moderní společnosti * nevázat projekt na žádnou metodu či učebnici * dát školám možnost uplatnit místní podmínky a rozhodnout o vlastní profilaci
Název Národní škola nebyl vybrán náhodou. Vyjadřuje stejnou myšlenku, která stála u zrodu Národního divadla: „Národ sobě“. Projekt Národní škola předpokládá povinnou devítiletou školní
docházku.
Klade
si
za
cíl
být
školou
pro
děti,
školou zaměřenou na úspěch, školou, která zahájí vzdělávací dráhu dítěte a položí základy pro život svobodného člověka. Tento projekt umožňuje vyučování v blocích a diferenciaci podle zájmu dětí a možností školy. Použité formy a metody práce
by
měly
v dětech
vyvolávat
touhu
po
poznávání,
provokovat jejich zvědavost a stimulovat kladné rysy lidské povahy.
Projekt
považuje
za
závazné
kmenové
učivo
v základních částech učebního plánu ve všech ročnících a předmětech. Závazný je i celkový týdenní počet hodin včetně nadstavbové podle
zájmů,
Projekt
Je
při
Nadstavbová
speciální
Národní
pedagogů. výuky,
části.
na
škola
kurzy,
jak
časových
umožňuje
rozšiřování
předpokládá
učitelích,
zachování
část
vědomostí.
vysokou
rozvrhnou proporcí
rozdělení
odbornost
denní
program
jednotlivých
předmětů v týdnu. Vyučovací jednotkou nemusí být vyučovací hodina v tradičním pojetí, ale i jiný časový úsek s vnitřní logickou stavbou.
47
3.2.3. Obecná škola Představa analýzy
nové
školy
tehdejšího
stavu
byla a
zpracována
rozboru
na
základě
zkušeností
minulého
vývoje, využila inspiraci z vývoje zahraničního školství. Jedním z úkolů obecní školy je převést dítě pomocí hry, která
už
je
systematická
a
má
svá
pravidla,
od
těkavé
hravosti k práci. Obsahová
náplň
tohoto
zatěžovaná
vědeckými
abstraktní
povahou
školy.
Cílem
je
stupně
poznatky
a
neodpovídají
rozvinout
škol
není
termíny,
které
mentalitě
pozorovací
zbytečně
dětí
svou obecné
schopnosti
dětí.
Nezaměnitelnou úlohu zde hrají výtvarná, hudební a tělesná výchova, které otvírají a kultivují různé přístupy ke stále témuž
světu,
o
němž
pojednávají
naukové
předměty
jiným
způsobem. Důležitým rysem obecné školy je i její pevné zasazení do společnosti, proto je třeba, aby rodiče měli možnost do dění ve škole vidět. Jde o školu, kterou procházejí všechny děti, kromě těch, které vyžadují zvláštní péči. Jejím obsahem má být obecný, přirozený pohled na skutečnost. Obecná škola má také za úkol chránit děti a pečovat o ně. Vyučovací předměty
dobu
zařazuje
podle
člení
tak,
aby
potřeby.
účelně
využil
Jednotlivé
celou
dobu
a
nepracoval na problému s dětmi nesoustředěnými a unavenými. Délka
jednotlivých
úseků
se
pohybuje
od
dvaceti
do
čtyřiceti minut. Ve třetích třídách vytváří učitel přechod k pravidelné
výuce
čtyřiceti
pěti
Významné
je
ve
minut.
vyučovacích Počet
tématické
hodinách
povinných
využití
času
hodin
o je
délce snížen.
v prodloužených
přestávkách, které slouží nejen pro fyziologické potřeby a styk s kamarády, ale také pro cílený a vědomý relaxační pohyb. Dodržování přestávek je závazné. Dalším
znakem
tohoto
programu
naukových a výchovných předmětů. 48
je
výrazné
prolínání
O všechny tyto tři stávající programy se opírá nová koncepce a forma základního vzdělávacího procesu, Rámcový vzdělávací
program
pro
základní
závazný pro všechny základní školy.
49
vzdělávání,
který
bude
4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 4.1. Vymezení RVP pro ZŠ v systému kurikulárních dokumentů
V souladu
s novými
principy
kurikulární
politiky
zformulovanými v národním programu rozvoje vzdělávání v ČR tzv. Bílé knize. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň v systému těchto dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové školní
vzdělávací
programy.
vzdělávací
vzdělávání
na
programy,
Školní podle
jednotlivých
úroveň
nichž
školách.
představují
se
uskutečňuje
Národní
program
vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Obecnými
cíli
vzdělávání
jsou
rozvoj
osobnosti
člověka, získávání informací a učení se v průběhu celého života. Možnost pochopit a uplatnit zásady demokracie a princip
rovnosti
žen
a
mužů
ve
společnosti.
Poznání
světových a evropských kulturních hodnost a tradic, zároveň získání
a
uplatňování
znalostí
o
životním
prostředí
a
ochraně zdraví. Cíle
základního
vzdělávání
jsou
celoživotní
učení,
tvořivé myšlení a řešení problémů, účinnost komunikace a spolupráce.
Mezi
tyto
základní
cíle
patří
také
ochrana
fyzického i duševního zdraví, ohleduplnost a tolerantnost jiným
lidem.
v souladu
Možnost
s reálnými
rozvíjení
možnostmi
a
vlastních uplatňování
schopností jich
spolu
s osvojenými vědomostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci.
50
Principy RVP ZV navazují na RVP PV a jsou východiskem pro
RVP
SŠ.
Vymezují
vše
co
je
nezbytné
v povinném
základním vzdělávání žáků a specifikuje úroveň klíčových kompetencí. Principy vymezují očekávané výstupy a podporují komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu. Klíčové kompetence
RVP
jsou
souhrnem
vědomostí,
dovedností,
schopností, postojů a hodnot. Tento proces vzdělávání je procesem
dlouhodobým.
Klíčové
kompetence
jsou:
k učení,
k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní.
4.2. Charakteristika základního vzdělávání Základní základní
vzdělávání,
vzdělání
je
kterým
v souladu
se se
dosahuje školským
stupně zákonem.
Základní vzdělání je spojeno s povinností školní docházky. Organizaci základního vzdělávání včetně možnosti zřízení přípravných zákon. vzdělání
tříd
základní
Podrobnosti
o
stanovuje
tělovýchovy.
školy
upravuje
organizaci Ministerstvo
Hodnocení
a
taktéž
průběhu
základního
školství
výsledků
školský
mládeže
a
žáků
a
vzdělávání
podrobnosti k tomuto hodnocení stanoví opět ministerstvo prováděcím právním předpisem. Pro základní vzdělávání je charakteristické
získání
stupně
vzdělání
a
ukončení
základního vzdělávání.
4.3. Cíle základního vzdělávání
Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného blízké
vzdělávání
životu
a
na
orientovaného praktické
zejména
jednání.
na
situace
V základním
vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů:
51
- umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení - podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů - vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci - rozvíjet u žáků schopnost spolupráce a respektu práce a úspěchů vlastních i druhých -
připravovat
žáky,
aby
se
projevovali
jako
svébytné,
svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti -
vytvářet
u
v chování,
žáků
jednání
potřebu a
projevit
v prožívání
pozitivní
životních
city
situací,
rozvíjení vnímavosti a citlivých vztahů k lidem, prostředí i k přírodě - učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za odpovědný - vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, k jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi -
pomáhat
v souladu
žákům
poznávat
s reálnými
s osvojenými
a
rozvíjet
možnostmi
vědomostmi
a
a
vlastní
uplatňovat
dovednostmi
při
schopnosti je
spolu
rozhodování
o
vlastní životní a profesní orientaci
4.4. Vzdělávací oblasti
Jazyk a jazyková komunikace – český jazyk a literatura, cizí jazyk Matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie Člověk a jeho svět Člověk a společnost – dějepis, výchova k občanství 52
Člověk a příroda – fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis Umění a kultura – hudební a výtvarná výchova Člověk a svět práce Doplňující vzdělávací obory – další cizí jazyk, dramatická výchova (VÚP,2005).
53
5. Tradice a zvykosloví v předmětech na I. stupni ZŠ Každý potřebu
má
člověk
každého
své
z nás
potřeby,
patří
také
určitě
mezi
takovou
sdružování,
s čímž
samozřejmě souvisí mezilidské vztahy a chování. Lidé hledají, možnosti, způsoby, důvody a motivace, které by je mohly sdružovat. Jednou z takových možností jsou staré zvyky a tradice. Právě v dnešní uspěchané době hrají důležitou funkci, protože stmelují dohromady nejen příbuzné, ale i širší společnost, např. vesnice, kamarády, různé spolky apod. Nejstarší pozorování ročních
zvyky
proměn
období.
a
obyčeje
v přírodě
Některé
vycházely
z dlouhodobého
v souvislosti
z nich
postupem
se
času
změnami podařilo
pozměnit či úplně vymýtit. Proto bychom neměli dovolit, aby dnešní děti zapomněly na to, odkud jsou a kde a jaké jsou jejich kořeny. Vývoj neznamená zapomenout na tradice…
5.1. Advent Podzim
se
s námi
loučí,
dny
se
krátí
a
noci
prodlužují, padají první sněhové vločky. Nastává adventní čas (advent – latinsky příchod). Tento čas vrcholí Štědrým dnem a trvá čtyři týdny. Doba je spjata s Mikulášskou nadílkou, s vánočními trhy a přípravou na Vánoce. Čtyři adventní neděle jsou železná, bronzová, stříbrná a zlatá, nejbližší Štědrému dni.
Náměty na využití v následujících předmětech Téma lze rozvinout téměř ve všech předmětech, zejména těch výchovných.
54
ČESKÝ JAZYK, VLASTIVĚDA A PŘÍRODOVĚDA Seznámení vztahujícími
s historickými se
pranostiky,
k
dané
událostmi,
tématice
básničky,
a
práce jejich
rozbory,
Změny
říkadla.
s texty
v přírodě
v souvislosti s nadcházejícím ročním obdobím zimy.
Legenda o svatém Mikuláši (6.prosince) Postava Mikuláše je historicky doložena. Jeho původní jméno pochází z řečtiny – Nicolaos. Narodil se v Malé Asii, v křesťanské rodině kolem roku 280 ve městě Patari. Jelikož pocházel z velmi zbožné rodiny, už v mládí byl svým strýcem vysvěcen na kněze. Byl velmi dobrosrdečný, po smrti svých rodičů
rozdal
veškerý
majetek
chudým
a
vydal
se
do
Palestiny. V době, kdy putoval do Palestiny, zemřel ve městě Myra biskup. Lidé neměli žádného vhodného nástupce a tak volbu nechali na boží vůli, měl se jím stát kněz, který první vstoupí do chrámu. Tím vyvoleným se stal Mikuláš. Z jeho
života
se
vypráví
spousta
příběhů
o
jeho
mravních hodnotách. Byl proslulý svou štědrostí. To dokládá mimo jiné příběh o kupci, který se tak zadlužil, že mu nezbývalo
nic
jiného
než
prodat
své
tři
dcery
do
nevěstince. Jakmile se to Mikuláš dověděl, tajně v noci házel děvčatům peníze do jejich ložnic, těmi pak dcery svého otce z dluhů vykoupily. Příkladný život Mikuláše způsobil, že ho lidé začali uctívat a prohlásili ho za svatého. Jeho kult se rozšířil z Balkánu
až
do
východní
Evropy,
hlavně
mezi
slovanské
národy. U nás je oslavování tohoto světce datováno od konce 13. století. Časem se stal patronem mnoha profesí. Pro jeho štědrost ho milovaly také děti. Působil jako jejich ochránce před nemocemi a neštěstím. V předvečer jeho svátku
se
již
mnoho
generací
nadělování. 55
těší
na
jeho
štědré
Děti Mikuláše opěvovali:
Sláva buď Bohu našemu i Mikulašovi svatemu i také svate Barborce ať nam nakladě v komurce. (Bartoš,2005,s.217)
Pranostiky Na svatého Mikuláše, už je zima celá naše. O svatém Mikuláši, snížek často práší. Když na svatého Mikuláše prší, zima hodně lidí zkruší.
PRACOVNÍ ČINNOSTI Cílem je dětem přiblížit, jaké zvykoslovné mikulášské předměty dříve lidé na jeho počest vyráběli, zejména ze surovin lehce dostupných. Výchovný cíl poukazuje na to, že není
třeba
vše
kupovat,
ale
výroba
vlastních
ozdob
a
předmětů zahřeje na duši a daleko více potěší.
Zahrádka Pomůcky: 5 jablek, špejle, hrozinky Postup:
4
jablka
tvoří
podstavec,
jablka
jsou
spojeny
špejlemi, na kterých jsou navlečené rozinky. Páté jablko je spojeno také těmito špejlemi, vrcholy jablek jsou zdobeny jehličím.
56
Vrkoč Pomůcky: jablko, sušené ovoce (švestky, jablka, hrušky,..) zapletený věnec z kynutého těsta o průměru 20cm, špejle Postup:
do věnce zapícháme špejle se sušeným ovocem tak,
aby se sbíhaly do kužele, vrchol zdobí jablko. Do jablka patří menší špejle, na kterých je rovněž ovoce. K těmto špejlím se navěšovaly provázky s navázanými sušenkami nebo cukrovím.
Čert a čertice ze švestek Pomůcky: sušené ovoce, špejle, půlka brambory, koření Postup:
pomocí
švestky
jsou
špejlí
navlečeny
vytvoříme na
postavu
těchto
sušené
čerta,
špejlích.
Hlavu
tvoří
obvykle sušená švestka nebo jablko. Obličej je dotvořen kořením.
Půl
brambory
slouží
jako
stojan.
Řetěz
čertům
vyrobíme třeba z jeřabin navlečených na niti nebo z proužků papíru,
metla
je
z drobného
vystřihneme
z červeného
filcu
špendlíkem.
Rohy
být
mohou
chrastí. nebo
papíru
z vhodně
Dlouhý a
jazyk
připevníme
tvarovaných
kousků
sušeného ovoce nebo pouze ze špejlí. Čertici uděláme kolem pasu sukni z červené látky.
Dalšími
výrobky
mohou
být
adventní
věnce,
kalendáře, svítilny, figurky, loutky, apod. 57
adventní
DRAMATICKÁ VÝCHOVA Hra na peklo: - prostředí třídy přetvořeno na peklo, kusy fáčů obarveny na červeno a černo nebo kusy látky těchto barev rozvěšeny po třídě (připevněny na záclony, přehozeny přes nábytek) - z barevného papíru vytvořeny řetězy a rovněž naaranžovány -
z polínek
nebo
dřevěné
stavebnice
postavena
pekelná
hranice (plameny – barevné stuhy) -
správní
čerti
si
vyrobí
rohy
z papíru,
provlečou
kloboukovou gumu a jsou připraveni - u ohně si čerti povídají o zlobení, jak zlobí, co se zlobivci, zahrají si na různé nástroje „Pekelná kapela“. Nejvyšší vládce pekla Lucifer (učitel) vymýšlí pro čerty různé úkoly.
TĚLESNÁ VÝCHOVA Závody čertů – 2 družstva dětí proti sobě. Hod pytlem (vycpaným textiliemi nebo papíry) do dálky nebo na cíl. Podlézání řetězu. Běh v pytli. Prolézání díry do pekla (textilní dlouhý pytel s volnými oběma konci).
Všichni se těší na příchod svatého Mikuláše.
5.2. Vánoce Vánoce patří mezi nejkrásnější svátky v roce a jsou spojeny se spoustou tradic a zvyků. Hlavní význam Vánoc se však
postupem
doby
mění
v období
shonu
plného
uklízení
nakupování, vaření a pečení. Jsou s pojeny s nervozitou a stresem. Ovšem Vánoce mají zcela jinou úlohu, ta se nám ale 58
už jaksi vytrácí z podvědomí. Vánoce jsou čas k radosti, veselí,
čas
být
spolu
s pocitem
bezpečí,
čas
na
obdarovávání.
Náměty
na
využití
tradic
v následujících
předmětech ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Seznámení
s historickým
původem,
časovým
zařazením,
symboly a zvyky. Práce s texty, které se vztahují k tomuto období, pohádky a příběhy, básničky a koledy, verše na novoročenky a vánoční přání.
Koleda Název koleda je odvozen od římských lednových přání - Calendae Ianuariae. Je to obřadní pochůzka spojená se zpěvem písní a popěvků a říkadel, za něž koledníci dostali dary. „Koledy dětské, jež tuto od jiných koled odlišujeme, buď se zpívají
nebo
prostě
zvláštním
říkají
zpěvavým
rytmem.
Zvěstují buď radostnou novinu, že se nám narodil Spasitel nebo
vyslovují
přání
všeho
dobrého
v nastávajícím
novém
roce, zvláště obsahují prosbu za hojnou koledu a hrozbu, nedostalo-li by se jí.“ (Bartoš,2005,s.217)
Já su malý koledníček,
dajte mi hrušek,
přišél sem k vám pro půlníček,
mám na ně břúšek,
dajte mi trnek,
dajte mi klobásu,
mám na ně hrnek,
třikrát sa ňú opášu.
(Od Vsetína)
59
Já su malý koledníček,
třeba putnu koláčů,
přišél sem si pro tróníček,
šak já jich dom dovleču.
tróníček mi dejte,
Dáte-li mi tele,
ale se nesmějte,
strčím do kabele,
šak já vozem nejedu,
dáte-li mi prase,
suchej řepy neveznu,
přindu zítra zase.
co mi dáte, to veznu,
Nenechte nás dlúho státi,
třeba pcen chleba,
ozíbe nás v prsty, v paty,
šak je mi ho třeba,
nestójíme na peřině, stójíme na velké zimě.
(Od Zlína)
Pohádky a příběhy Vratislav Spilka: O velké vánoční chvíli Hana Doskočilová: Naděje aneb nad Betlémem vyšla hvězda Josef Lada: Zvířátka u jesliček Eva Bavorová: Vánoční příběh apod.
PRACOVNÍ ČINNOSTI Chystání vánočních ozdob začíná obvykle dlouho před Štědrým dnem. Samozřejmě byla vánoční výzdoba dříve jiná, než je dnes. Materiál byl většinou pouze ten přírodní: jablka, sláma, sušené plody,chvojí ořechy a také pečivo. Z tohoto
se
pak
vyráběly
věnce
řetězy,
svícny,
závěsné
předměty na strop nebo na zeď.
Ozdoby ze slámy Pomůcky: sláma, jeřabiny, semena, provázek, lepidlo Příprava slámy: stébla se vloží asi na hodinu do horké vody, pak se nechají okapat a odříznou se kolínka. S těmito pruhy pracujeme podle fantazie či návodů.
60
Vánoční řetězy * Řetěz ze dřívek Na
výrobu
potřebujeme
skořici,
klacíky
a
lýko,
klacíky
dlouhé 5cm a skořici svazujeme do otýpek a navazujeme na lýko. * Řetěz z bobkového listí a pomeranče Pomeranč (může být i citron) nakrájíme na kolečka a necháme uschnout. Potom střídavě navlékáme na jemnou nit kolečko pomeranče a bobkový list. * Řetězy z různých druhů bobulí a přírodnin nasbíraných na podzim.
Svícny z jablek a pomeranče
DRAMATICKÁ VÝCHOVA V hodinách,
k tomuto
účelu
vybraných
si
s dětmi
povídáme o tradicích a zvyklostech, které oni sami doma dodržují. Naopak učitel děti seznámí s obyčeji, které se dodržovaly dříve a na které se již dnes zapomíná nebo jsou už
do
dnešní
doby
nenapasovatelné
chov koní, apod.).
61
(obstarávání
dobytka,
Tradice a zvyklosti udržované v dřívějších dobách - Hned po ranním rozbřesku se ten, kdo chtěl být zdravý po celý rok, umyl pod studenou tekoucí vodou nebo v čerstvě nabrané vodě ze studny. - Ráno dostaly děti chléb s medem, aby byly po celý rok sladké (hodné). - Vařila se „štědračka“ – polévka, v níž bylo od všeho, co v chalupě bylo (hrách, tuřín, brambory, zelenina, pohanka, houby, křížala a zásmažka z hovězího loje). Smyslem bylo, aby po celý rok bylo všeho dosti. - Během dne hospodyně zadělaly těsto na chléb a vdolky. Nástrojem,
kterým
se
těsto
míchalo
se
pomazaly
ovocné
stromy na zahradě, aby dobře rodily. - Vánoční stromečky zdobily děti, balily do papírků kousky cukru, věšely jablíčka, ořechy, suché trnky a jiné plody. - Kdo stoupl před večeří bosou nohou na sekeru, toho po celý rok nebolely nohy. -
Stůl
šupiny
byl pod
svátečně talíře
prostřen
jako
symbol
bílým
ubrusem,
hojnosti,
nohy
dávaly
se
stolu
se
ovázaly řetězy jako ochrana před zloději na polích. Někdy se na tyto řetězy přidávaly zámky, které měly ochránit ovce před vlky. - Ke stolu se usedalo zároveň s první hvězdou na obloze. _ Na stole ležela hromnice (svíce), česnek, bochník chleba a hrníček medu. Před večeří nakrájel hospodář jablko právě na tolik dílků, kolik jich v chalupě bydlelo na znamení, aby se ve stejném počtu sešli i za rok a měli k sobě blízko. _ Dětem krájel hospodář chleba na malé kousky, mazal medem a říkal: „ Kraju chleba, mažu medem, abyste všeci byli po celý rok tak dobří , jak ten med je.“ - Domácím zvířatům se dávaly zbytky od večeře, od všeho trochu, krávě vánočka, aby měla dost mléka, koňům posolený chléb, aby měly dost síly k tahání, houserovi česnek, aby 62
ochraňoval housata, koze jablko, aby měla sladké mléko. Slepicím se nasypalo troch máku, aby měly bohatou snůšku a do obruče z díže se sypalo po jedné hrsti od každého druhu obilí, aby slepice držely pohromadě a neodnesl je jestřáb. - Jablka se okrajovala v souvislém pásu a slupky házeli svobodní mládenci a děvčata za sebe, z tvaru, ve kterém slupka dopadla na zem hádali písmeno a tím začínalo jméno nastávajícího ženicha nebo nevěsty. - Věštili budoucnost z litého olova nebo vosku do studené vody. - Mezilidské vztahy a jejich budoucnost pozorovali pomocí puštěných lodiček ze skořápek ořechů.
Tyto některé zvyky mohou děti ve škole či doma sami vyzkoušet nebo je zahrát jako scénky.
HUDEBNÍ VÝCHOVA Zájem o tradiční lidovou píseň u nás neumlká, taková píseň stále žije, i když se uplatňuje novými způsoby. Často zní
v různých
úpravách
na
koncertech
pěveckých
sborů,
v pořadech rozhlasu či televize, ale stejně tak si ji děti, mládež i dospělí zpívají ve volných chvilkách sami pro sebe, při setkání s přáteli ve společnosti, na večerech s lidovou muzikou a při dalších příležitostech. Vánoce jsou bezpochyby spojeny s tradiční lidovou.
Rozhodla jsem se pro výběr dvou koled z Moravy: Pastýři betlémští (Sušil,1951,s.41), dnes více známou pod názvem Pásli ovce valaši Jak jsi krásné, neviňátko (Crha, Fučík, Marek,2000,s.38)
63
Jak jsi krásné, neviňátko
2. Já ti nesu dvě kůžičky,
4. A co my ti, nuzní, dáme?
by zahřály tvé údičky.
Darovati co nemáme.
Já zas trochu mlíčka.
My ti zadudáme,
By kvetla tvá líčka.
písně zazpíváme.
3. Já ti nesu veselého
5. Pastuškové mu dudajú
beránka ze stáda svého,
zvuky dud sa rozléhajú
s ním si můžeš hráti,
slavně dudy dujú,
libě žertovati.
všeci prozpěvujú.
64
U
příležitosti
příprav
na
Vánoce
jsme
se
rozhodli
uspořádat předvánoční setkání žáků v tělocvičně, kde by se mohli dovědět něco o původu a zvyklostech nadcházejících svátků. Ve všech třídách si děti připravily krátký program, kterým se mohly prezentovat před ostatními. Někteří měli stylově k tomuto účelu zimní a vánoční tématiku, jiní hráli pohádku, scénky nebo tančily. Atmosféru Vánoc doplňovaly vstupy zpěváčků ze sboru, kteří
zpívali
koledy.
Závěrem
jsme
si
ty
nejznámější
zazpívali všichni.
Školní besídka: VÁNOCE PLNÉ TAJEMSTVÍ A KOUZEL Organizace: Tělocvična ZŠ, připraveny žíněnky, lavičky, Židle a bedny, klaviatura vypůjčená ze ZUŠ, rozsvícený vánoční stromeček, stolek se zapáleným adventním věncem.
Průběh vánoční besídky: Po příchodu všech žáků a učitelů může vše začít, celým programem provádí posluchače a diváky žáci 5. třídy.
1/ Sbor – Vánoce, vánoce přicházejí 2/ TEXT I Dobrý den paní učitelky, ahoj všichni spolužáci ! Chtěli bychom vás všechny přivítat na dnešním předvánočním setkání, které bude plné krásných koled, básniček, hudebních vystoupení a samozřejmě nebudou chybět ani pohádky. A kdo by tomu snad nevěřil, může se hned přesvědčit, my totiž pozveme žáky II.B třídy, aby nám zatančily taneček na písničku klauni od Dády Patrasové. 3/ Taneček
65
4/ TEXT II Nastal nám prosinec, poslední měsíc v roce a s ním přichází advent a nejkrásnější svátky. Čas k radosti, čas k veselí, čas ke štěstí, čas být spolu, čas lásky, která sídlí v našich srdcích. Přišly chvíle, kdy vládne ruch kolem nás, všude se uklízí, vaří, peče a vzduch voní vanilkou, purpurou a jehličím. Je tu kouzelný čas Vánoc! Když se řekne kouzlo, hned si představím pohádky. - Máš rád pohádky? Já moc. Jednu takovou pohádku si pro nás nachystali žáci ze IV.B a pohádka se jmenuje „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“. 5/ Pohádka 6/ TEXT III Čtyři
týdny
před
Vánocemi,
poslední
listopadovou
neděli začíná advent, což znamená příchod. - Příchod koho? Příchod, neboli narození Ježíška. Vyrobíme si adventní věnec a každou neděli rozsvěcíme vždy jednu svíčku. Adventní
neděle
mají
svá
pojmenování:
železná,
bronzová, stříbrná a zlatá, nejbližší ke Štědrému dni. Podoby dnešního adventu je spjata s tradicí mikulášské nadílky, rozsvěcováním výzdoby měst a vánočními trhy. A protože adventem začíná zima, poslechneme si zimní básničky
v podání
prváčků
a
zhlédneme
krátké
představení „O sněhulákovi“, které zahrají třeťáci. 7/ Básně a představení 8/ TEXT IV Těšíte se na Ježíška? – My moc! A znáte legendu o Ježíškovi? Jestli ne, tak dobře poslouchejte. Anděl Gabriel byl poslán do Galilejské země, do města Nazaret k panně Marii zasnoubené muži jménem Josef 66
z rodu Davidova a zvěstoval: „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš“, a tak se taky stalo. Marii a Josefovi se 25.prosince narodilo jezulátko ve městě Betlémě. Zavinuli synáčka do plenek a položili ho do jeslí, protože pod střechou nebylo místo. Na oslavu narození Ježíška zpíváme koledy a některé z nich nám zazpívá sbor. 9/ Vystoupení sboru 10/ TEXT V Z narození radost.
Ježíška,
Pastýři
se
spasitele, svými
měli
ovečkami
všichni se
taky
velkou vydali
poklonit malému jezulátku. Tři
králové,
které
vedla
jejich
cestou
betlémská
hvězda, nesli Ježíškovi dary, klaněli se a obdarovali ho zlatem a jinými drahocennými věcmi. Znáte písničku? My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám, štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka. (Zpěv) My jsme samozřejmě z daleka nepřišli, ale rádi bychom pozvali spolužáky ze druhé, aby nám předvedli, jak to tehdy s těmi králi bylo. 11/ Pásmo – Tři králové 12/ TEXT VI A co to vlastně slavíme o těch Vánocích? 24.prosince – Štědrý den *památka Adama a Evy – prvních lidí, které stvořil Bůh, čekáme narození Ježíška a je s tímto dnem spojena večerní nadílka. 25.prosince – Hod boží vánoční *narození
Ježíše
v Betlémě,
pracovat,
je
den
to
plný
v tento rozjímání,
přátelských návštěv a hodování. 67
den
se
nesmí
rodinných
a
26.prosince – Svatý Štěpán *slaví se na paměť velkého kazatele, tradicí v tento den jsou obchůzky koledníků. 13/ Pásmo vánočních koled 14/ TEXT VII K Vánocům patří i jejich tradiční symboly. *děťátko - zrod něčeho nového, naděje *Betlém – místo narození Ježíška *stromeček – symbol věčného života *jmelí – má kouzelnou moc, přináší do domu štěstí a lásku, chrání proti zlým duchům, čarodějnicím a ohni. *zvon – ohlašuje naději a radost *host – Vánoce jsou plné návštěv našich nejbližších *zvířata – zahřívala Ježíška v jesličkách *dárky – radost na počest narození Ježíška A já si myslím, že v dnešní době patří k symbolům i pohádky, a proto se teď na jednu podíváme. 15/ Pohádka – Čert a Káča 16/ TEXT VII S Vánocemi a zimou je spojena i spousta pranostik. Na Adama a Evu můžeš čekat oblevu. Na Štědrý večer hvězdičky, ponesou vajíčka slepičky. Lepší Vánoce tekuté než třeskuté. Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro na to. 17/ TEXT VIII Náš program se dostal až k samému konci. Doufáme, že jste se všichni dobře bavili. Pro nás, pro všechny, si popřejme veselé Vánoce, pohodu a mír na celém světě. Zdraví, štěstí a samu radost v novém roce. 18/ Společný zpěv za doprovodu (Dej Bůh štěstí, Štěstí, zdraví, pokoj svatý, Pásli ovce valaši, apod.) 19/ ZÁVĚR 68
Hodnocení: Všichni zúčastnění měli z tohoto setkání radost, všem se vystoupení zdařila. S krásným pocitem nadcházejících Vánoc jsme se přesunuli do tříd na nadílku.
Pozn. Pro příští takovou akci bychom rádi pozvali i rodiče, v rámci
dobrých
vztahů
a
vzájemné
spolupráce.
Vánoční
besídku spojili s dílnami ukázky starých zvyku a výroba tradičních předmětů. Není vyloučeno, že vyrobené předměty se budou prezentovat na tradičním vánočním jarmarku.
5.3. Velikonoce Lidé by neměli zapomínat, co je jejich lidová kultura. Lidové tance, písně slovesnost, zvyky a předměty jsou pro nás významným dědictvím, které může být zdrojem poznání, radosti a tvořivé inspirace i pro dnešního člověka. Velikonoce jsou tradiční oslavou jara. Tyto svátky byly v minulosti
daleko
významnější
než
Vánoce.
V některých
zemích je tomu tak i dodnes (Francie, Německo). V naší zemi zůstala důležitost jen v některých oblastech, mezi ně patří i Valašsko nebo Moravské Slovácko. Pedagogové mají v tomto období prostor pro oživování a upevňování zvyků a zvyklostí souvisejících s těmito svátky.
69
Velikonoční pásmo do školního rozhlasu Pro spojeny
většinu
dnešních
s očekáváním
dětí
jsou
velikonočních
velikonoční
prázdnin,
svátky
s barvením
vajíček a se sháněním pěkné pomlázky. Pro kluky jsou i příležitostí zajít na koledu za kamarádkami a našlehat jim pomlázkou.
Málokteré
z dětí
však
ví,
proč
se
vlastně
Velikonoce slaví a co se připomíná touto tradicí.
Velikonoce jsou nejvýznamnějšími křesťanskými svátky, které se dochovaly až do dneška. Jsou spojeny s památkou umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale zároveň jsou oslavou příchodu jara a nového života.
U
nás
se
Velikonoce
obvykle
omezují
na
neděli
a
pondělí velikonoční, ale pro křesťany začíná příprava na Velikonoce čtyřicetidenním půstem, který trvá od Popeleční středy do Božího hody velikonočnímu.
Poslední
týden
půstu
se
nazývá
pašijový,
velký
či
svatý- na památku Kristova utrpení. Většina dnů pašijového týdne
je
spojena
s bohatou
tradicí,
s různými
zvyky
a
pověrami. Jsou to hlavně Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Velikonoční neděle.
Škaredá středa
Škaredou středu, nerada předu, ráda spím, co je dobrého, všecko sním.
Pojmenování Škaredé středy souvisí s Jidášem, který se škaredil na Krista. Tento den by se neměl nikdo mračit, aby mu
to
nezůstalo
po
všechny
středy
v roce.Tento
den
se
vymetaly komíny a hospodyně pekly jidáše-pečivo z kynutého 70
těsta.
Jedly
se
namazané
medem
na
Zelený
čtvrtek
před
východem slunce, aby zajistily dobré zdraví.
Zelený čtvrtek
Bude čtvrtek zelený a beránek pečený, budeme jíst jidáše, s medem kousek kaše a tři lžičky medu vezmem proti jedu.
Na Zelený čtvrtek se dodržoval přísný půst, Povolené bylo jen bezmasé jídlo.Jedla se především zelenina, polévka z jarních bylinek. V tento den se konala slavnostní mše, při
které
však
náhle
utichly
varhany
i
zvony
umlkly.
Odletěly do Říma. Hlasy zvonů se nahrazovaly a nahrazují řehtačkami nebo klepačkami.
Poledně zvoníme, Jidáša honíme. Židé nevěrní jako psi černí Ježíše jali, ukřižovali na Velký pátek do hrobu dali.
Velký pátek
Velký pátek deštivý dělá rok žíznivý.
Velký pátek je dnem velikého zármutku nad ukřižováním Krista a jeho smrtí. Nekonala se ani mše, jen bohoslužba.
Velký pověrami
pátek o
je
nejvíce
otevírání
země
obestřen a
kouzly
objevování
a
lidovými
pokladů
v ní
ukrytých, o vodě a vodnících. Tento den se nesmělo hýbat zemí,
proto
se
nekonaly
žádné 71
práce
na
poli.Z
domu
se
nesmělo nic půjčovat.Před východem slunce se lidé omývali v potoce, aby byli po celý rok chráněni před nemocemi.
Bílá sobota
Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Prší-li do Božího hrobu, bude žíznivý rok.
Předvelikonoční postní doba končí Bílou sobotou večer po
vzkříšení
Krista.
Končí
postní
dny-dny
smuteční
i
slavnostní.
Na Bílou sobotu se před kostely světí oheň, kterým se pak zapálí velikonoční svíce zvaná paškál a od ní věčné světlo. Oheň si pak lidé odnáší domů. Proto je také tento den označován jako den světla.
Velikonoční neděle
Už jsme ten půst odbyli, Velikonoc se dočkali.
Velikonoční neděle, která je ve znamení radosti nad vzkříšením
Krista,
je
dnem,
kdy
se
příbuzní
a
přátelé
navštěvují, hodují a společně veselí. Tento den je třeba také obarvit a ozdobit velikonoční vajíčka pro nadcházející koledu. Při mši světí kněz pokrmy přinesené do kostelanapříklad beránky, mazance, vejce.
72
Velikonoční pondělí
Tatar, tatar na tatarec, dajte tetko kopu vajec, jak nedáte kopu vajec, hodíme vám cérku za pec, a ogara za do komína, uudí se jak slanina.
Velikonoce končí Velikonočním pondělím, které je dnem uvolnění, veselosti a pokračujícího hodování. Zároveň je dnem veselé velikonoční koledy, tradičně spojené
se
šleháním
pomlázkou,
říkanými
či
zpívanými
přáními a malovanými vajíčky.
Náměty na využití zvykosloví jara ve vyučování
Smrtná neděle Smrtná
neděle
nebo
taky
černou
je
zvykem
vynášení
smrti, zimy, na Valašsku Moreny. Tento zvyk symbolizuje vyhánění
zimy.
Tento
zvyk
mívá
krajové
odlišnosti.
Na
Valašsku odrostlejší děvčata vynášely Morenu ze vsi, za vsí ji odstrojily a pustily po vodě.
PRACOVNÍ ČINNOST - výroba Moreny
Pomůcky: dvě hole, sláma, staré hadry, fix, nebarvená vajíčka
Postup: ze dvou holí vyrobíme kříž, který bude základem pro ruce a tělo. Postupným nabalováním slámy nebo sena vytvoříme tvar hlavy, ruce a horní část těla. 73
Správného tvaru docílíme vrstvením a svazováním určitých částí provázky. Jakmile máme základ figuríny hotový, dokončíme nejdříve hlavu. Vezmeme staré prostěradlo nebo kus plátna , obalíme tím tvar a pod krkem zavážeme. Obličej dotvoříme černým fixem jako lebku. Uvážeme šátek. Figurínu navlečeme do haleny a na konci oba rukávy svážeme barevnými stuhami. Do pasu uvážeme sukni, nejlépe z modrotisku, případně nějakou jinou zástěru. Kolem krku můžeme dát náhrdelník z nebarvených vajec.
ČESKÝ JAZYK – LITERATURA - práce s texty, rozbory textů, vyhledávání
Nesu, nesu smrtku k zelenymu čtvrtku, až tu smrtku odnesu, nové leto přinesu.
Smrtko, smrtko bílá, kdes tak dlúho byla ? U studánky u rubánky, ruce, nohy myla. Smrtko, smrtko bílá, číms je utírala ? Červeným šátečkem, zeleným lístečkem.
Morena už leží a zubama škeří. Smrt, smrt, ukrutná, kyselica nechutná, kyselicu zjíme a smrt utopíme.
74
HUDEBNÍ VÝCHOVA
Nápěvy písní ani slova nejsou složitá, proto je vhodné přiřadit rovněž činnost pohybovou. Valašské taneční hry dětské jsou malé taneční formy spojené se
zpěvem,
jejichž
provedení
souvisí
nejvíce
s rytmem.
Objevují se základní taneční kroky a řada zrytmizovaných, pantomimických pohybů, napodobování, které dějově souvisí s textem. Prostorové uspořádání může být řadové (dvě řady proti apod.),
sobě,
zástup,
kruhové
jednotlivci
(prostý
kruh, 75
proti kruh
se
sobě,
dvojstup
středem,
kruh
uprostřed
s jednotlivce,
zavíjení
spirály,
podlézání,
vlnovky a jiné). Základní
výrazovou
dětských
jsou
složkou
rytmicky
valašských
prováděné
taneční
tanečních kroky
her
(chůze,
kroky běhové, krok poskočný, přísunný, cvalový, u větších dětí
se
může
objevit
krok
valčíkový
nebo
polkový),
(Jelínková,1985,s.1-2).
Mezi velikonoční symboly ŽIVOTA, SVĚTLA, ZDRAVÍ a ŠTĚSTÍ patřily zelený strom, zelená ratolest, červené plné vejce, svíce, kynuté pečivo a pestrá tkanina. Symboly
HOJNOSTI,
PLODNOSTI
a
BOHATSTVÍ:
hrách,
čočka,
sušené ovoce, sušené houby, obilí, makovice, ořechy. Symboly
OCHRANY
LIDÍ,
česnek,
cibule,
sůl,
DOBYTKA, med,
STAVENÍ,
černý
kmín,
POLÍ:
chléb,
trny,
svěcené
sláma,
prázdné
ratolesti, svěcená voda, červená barva. Symboly
SMRTI,
ZMARU,
POHANY:
vymlácená
skořápky, bílá barva.
Pomlázka V rámci
vyučování
českého
jazyka,
kde
probíranou
látkou jsou také synonyma, slova stejného nebo podobného významu, seznámíme děti s tím, že krajově se pomlázce říká různě.
Mrskačka,
mrskut,
šmigrust,
šmekrust,
tatar,
žíla,
houdovačka, dynovačka, korbáč, kančák, čugar, šibák, šlahačka,...
Význam zvyku pomlázky je spojen s omlazením. Chlapci pletou pomlázku nejčastěji z vrbového proutí, styl pletení se mnohdy dědí z generace na generaci. Těmito pomlázkami chlapci,
muži
šlehají
dívky,
ženy.
Tyto
pruty
mají
životadárnou, omlazující a uzdravující sílu, proto by si 76
každá měla vyšlehání vážit. Ovšem na druhou stranu mládenci a muži by měli s láskou každoročně tatar uplést nový, aby zvyk
nepozbýval
smysl.
Odměnou
koledníkům
jsou
obarvená
vajíčka, barevné pentle, sladkost apod.
PRACOVNÍ ČINNOSTI, VÝTVARNÁ VÝCHOVA - pletení pomlázky
Vajíčko Nejstarší symbol plodnosti, úrody, nového, stále se opakujícího
života
a
vzkříšení.
Výrazem
pro
barvená
velikonoční vejce je kraslice, která patří ke svátkům jara. Způsoby barvení vajec jsou různé. Pro valašský region jsou typické voskování, nalepování slámy, vyškrabávání, zdobení pomocí otisků rostlin, kreslení a malování tuší a barvou.
Vosková batika Vosk je na vajíčka nanášený zabodnutým dřívkem ve špendlíku a tím vytváří „slzu“. Včelí
vosk
nebo
parafín
se
roztaví
na
lžičce
a
pomocí
nástroje se nanáší vosk na barvená vejce. Obměna: po nanesení vzoru se vajíčko ponoří na patnáct minut do barvy, potom se dá na chvíli do vlažné trouby, tím se vosk rozehřeje a my ho jen setřeme.
Nalepování slámy Nejvhodnější je sláma z ječmene, slámu můžeme barvit, ale nejhezčí
je
přírodní.
Ze
stébel
se
odstraní
kolínka
a
podélně se nařežou. Je vhodné před zdobením stébla namočit nebo
napařit,
smotávají
do
aby
nedocházelo
ruličky
a
k lámání.
vystřihují
se
Pásky
slámy
základní
se
tvary
(kosočtverce, kosodélníky, proužky,...), ze kterých se na vajíčku
vytváří
ornamenty.
Vhodným
Herkules. 77
lepidlem
je
např.
Kraslice aranžujeme na ošatky, talíře, porcelánové či keramické misky, do misek se zasetým obilím. Pomocí provlečených
stužek
věšíme
na
větvičky,
zapichujeme
do
květináčů, vytváříme girlandy, věnce, které pak věšíme na dveře nebo do oken.
Hra na vajíčka Děti chodí v rytmu písně po kruhu. Každé má v ruce jedno obarvené vajíčko. Uprostřed je jedno dítě – slepička, které drží ošatku s vajíčky stejných barev jako mají děti. Na konci písně slepička zvedne jedno vajíčko a které dítě má vajíčko stejné barvy, musí odevzdat na ošatku.
78
5.4. Projekt „Barevný týden“ Projekt
Barevný
týden
proběhl
na
základní
škole
T.G.Masaryka v době od 20. o 24. března. Jelikož letošní zima byla opravdu dlouhá a krutá, chtěli jsme se všichni nějakým hezkým způsobem motivovat na jarní svátky, které byly nedaleko, ale venku známky jara veškeré žádné. Všechny nás nadchl projekt Barevný týden, do kterého se zapojilo i několik mateřských škol z okolí. Časové zařazení bylo vhodně koncipováno do období, kdy kalendářně vycházel první jarní den a slunovrat.
Organizace: projekt probíhal v celé škole, všechny třídy, včetně školní družiny.
Průběh: Pondělí – BÍLÉ Poslední vzpomínka na zimu, rozloučení se sněhem, sněhuláky a sněhovými vločkami. Zároveň uvítání prvních poslů jara, sněženky a bledule.
Úterý – ŽLUTÉ Volání
teplého
sluníčka,
světla
a
záře,
která
by
nás
zahřála. Celá škola zářila.
Středa – ZELENÁ Zelená barva nám všem měla připomenout nový život v podobě listů, pučících stromů, mladé trávy a jarní svěžesti.
Čtvrtek – MODRÁ Touto barvou jsme se snažili vyjádřit touhu po nebi bez mráčků, krásném počasí a čisté vodě, která dává život všemu živému na zemi.
79
Pátek – ČERVENÁ Láska, přátelství, i to se probouzí v našich srdcích a myslích s dobrou náladou. Bez lásky a přátelství bychom se nám žilo špatně a nebyli bychom šťastní.
Cíl: Navodit atmosféru jara, ale i celkové sounáležitosti nás všech, vytvořit úzké propojení všech a stmelit vztahy mezi dětmi. Radovat se z maličkostí a těšit se do školy, co nového, nečekaného nový den přinese.
Úkol: Děti měly chodit do školy vždy ve jménu té správné barvy. Pomocí rodičů, kteří se také velmi intenzivně zapojili, byly oblečeny v dané barvě, nosily velmi vtipné doplňky. Paní
učitelky
se
snažily,
aby
se
v každé
hodině
barvy
dotkly, a když ne barvy, tak alespoň symbolu, který byl s touto barvou spojen. Školní družina barvami a nápady jen hýřila.
Do
projektu
se
zapojila
školní
jídelna,
která
nás
překvapovala nadšením pro barevné kreace v rámci jídelního lístku. Denně nás u dveří vítal náš usměvavý pan školník, oblečený stylově vždy v košili barvy dne.
Naše škola se na týden proměnila v barevné království plné pohody, lásky a radosti.
80
Závěr Využívání volného času se stalo v současné době jedním z problémů,
které
musí
řešit
nejen
rodiče,
ale
i
pedagogové, neboť se tato problematika dotýká celé mladé generace. Rozsah volného času narůstá a zasahuje děti i mladistvé, kteří nenacházejí své uplatnění na trhu práce. Do
obsahu
volného
času
vstupují
s rozvojem
informační
společnosti stále nové oblasti a aktivity, které je mohou obohacovat, ale i znehodnocovat. Celý rok je spojen s množstvím tradic a zvyků. Mnohé z nich se dodržují stále, jiné přežívají na okraji zájmu nebo jsou zapomenuty úplně. Vznikají však i novodobé zvyky a někdy se ty staré vrací zpět v nové podobě. Původní zvyky dodržují nejvíce lidé starší a střední generace. Cílem mé diplomové práce je i dodat pohled na udržování tradic a zvykosloví jako na širokou oblast použití a využití. Snahou je oslovit všechny, nejen budoucí pedagogy. I když jsou to mnohdy právě oni, kteří jako první seznamují děti s poklady naší lidové kultury. Pokud si budeme jen stěžovat, že dnešní děti jsou citově
prázdné,
nic
tím
nezměníme.
My
je
musíme
chtít
přivést na cestu cítění, citového prožívání, my jim to můžeme ukázat a umožnit. Využijme proto všech těch krásných tradic jednotu
a
zvyklostí a
k tomu,
společenství
mezi
abychom sebou,
učili ale
děti i
vnímat
s přírodou.
Sdílejme společně radost, optimismus, najděme si čas jeden pro druhého. Jestliže zapůsobíme, určitě si děti přenesou krásné chvíle ze školy i do svých domovů a naše kulturní dědictví neupadne v zapomnění.
81
Práce mi umožnila nahlédnout do historie kulturního bohatství
a
seznámit
se
s mnohými
skutečnostmi.
Své
vědomosti a nadšení jsem se snažila přenést do vyučování a využít všech příležitostí k praktickému využití. Bohužel ne vždy je dostatek času a prostoru plně se věnovat tomuto tématu, pedagog je svázán přesnou dotací hodin jednotlivých předmětů a také ubíjen časovými plány a předimenzovanými osnovami. Doufám, že s nadcházející reformou v podobě školských vzdělávacích počítat
a
plánů
konečné
budou úpravy
s touto povedou
skutečností k všeobecné
učitelé
pohodě
na
cestě poznání (nejen zvyklostí a tradic) jak učitelů, tak i žáků.
82
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARTOŠ, F. Naše děti. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy, 2005. ISBN 80-903411-2-8 BĚLÍKOVÁ, V. Masopust na východní Hané. Týdeník Kroměřížska roč.2, 2003, č.8, s.13. ČAČKA, O. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno : Doplněk, 2000. ISBN 1081-171-2000 ČECH, T. A my sme z „Rusavy“. Almanach k 50.výročí založení Valašského souboru písní a tanců Rusava z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem : 2003. ČECH, T. Na rynku v Bystřici 4. mezinárodní folklorní festival. Bystřice pod Hostýnem : 2003. ČECH, T. Na rynku v Bystřici. Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, roč. XXVIII, 2003, č. 7-8, s.18-20. ČECH, T. 50 let souboru Rusava. Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, roč.XXVIII, 2003, č.9, s.18-19. ČECH, T. Valašská obec Rusava. Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, roč.XXVI, 2001, č.10, s.34. ČECH, T. Využití folklórního odkazu obce Rusavy v praxi s mentálně postiženými. Diplomová práce. Brno 1999 Dětský soubor Malá Rusava 1958-1993. Bystřice pod Hostýnem 1993 FROLEC, V. Výroční obyčeje. Současný stav a proměny. Brno : 1982 HORVÁTOVÁ, E. Rok vo zvykoch nášho ľudu. Bratislava : Tatran, 1986. JELÍNKOVÁ, Z. Dětské taneční hry z Valašska. Gottwaldov : Okresní kulturní středisko, 1985. KOLLÁRIKOVÁ, Z.-PUPALA, B. Předškolní pedagogika. Praha : Portál, 2001. KOVÁŘů, V. Lidový kroj na Valašsku. Ostrava : Krajské kulturní středisko, 1982. 83
LANGMEIER, J. Vývojová psychologie. Praha : Grada, 1998. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání s přílohou upravující vzdělávání žaků s lehkým mentálním postižením. Praha : VÚP 2005. ROKYTA, J.-STOLAŘÍK, I.-ZENKL, L. Jak zpívat lidové písně. Ostrava : Krajské kulturní středisko, 1990. SCHNEEWEIS, J. Rusava – zpěvy valašské dědiny. Praha : Panton, 1981. SLOBODA, D. Dokumenty VII. O Rusavě a Valaších pod Hostýnem Kojetín : Katos, 2002. ISBN 80-86247-68-6 SUŠIL, F. Moravské národní písně. Praha : Vyšehrad, 1951. ŠOTTNEROVÁ, D. Adventní čas. Olomouc : Rubico, 2005. ISBN 80-7346-050-5 ŠOTTNEROVÁ, D. Vánoce. Olomouc : Rubico, 2004. ISBN 80-74346-033-5 ŠOTTNEROVÁ ,D. Velikonoce. Olomouc : Rubico, 2004. ISBN 80-7346-018-1 ŠTIKA, J. Enografický region Moravské Valašsko. Jeho vznik a vývoj. Ostrava : 1973. ŠTIKA, J. Lidová strava na Valašsku. Ostrava : Profil, 1980 ISBN 48-015-80 TÁBORSKÝ, F. Rusava – život valašské dědiny. Vizovice : Lípa, 1993. ISBN 80-285-0030-1 VÁCLAVÍK, A. Výroční obyčeje a lidové umění. Praha : 1959. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie.Praha : Portál 1999. Valašský soubor písní a tanců Rusava 1953-1993 VÁLKA, M. Dětská říkadla, hádanky a hry jihovýchodní Hané. Kroměříž:Muzeum Kroměřížska, 1987 VENCÁLEK, J. a kol. Valašsko, geografie místního regionu. Školský úřad Kroměříž, Vsetín, Zlín 1993 Oficiální stránky města Bystřice pod Hostýnem. Dostupné na: www.mubph.cz.
84
Resumé Diplomová práce je zaměřena na seznámení s regionem Valašsko – jeho historií, polohou a členěním, s bydlením a tradiční
hmotnou
výročního
kulturou.
zvykosloví
Udržování
v regionu,
lidových
zejména
tradic
v Bystřici
a
pod
Hostýnem. Cílem
této
diplomové
práce
bylo
uvést
možnosti
a
náměty pro využití a zařazení odrazu lidové kultury do výukových
i
výchovných
předmětů
v souladu
s učebními
osnovami. Východiskem pro práci byla ZŠ T.G.Masaryka v Bystřici pod Hostýnem a žáci mladšího školního věku, 1. až 5. třída.
Summary The
diploma
work
is
directed
toawards
making
acquainted with Wallachian regoin – its history, position and division, with living and social traditional culture. The maintaining of the folk traditions and annual customs in the region, particularly in Bystřice pod Hostýnem. The aim of this diploma work was mention possibilities and
themes
of
reflection
and
folk
culture
to
teaching
subjects in this teaching programm. The
way
for
this
work
was
the
primary
school
in
Bystřice pod Hostýnem and pupils younger age, class 1 to 5.
85
Přílohy
86
Příloha 1: Dvojice v tradičním valašském kroji
87
Příloha 2: Valašský soubor písní a tanců Rusava
88
Příloha 3: Cimbálová muzika VSPT Rusava
89
Příloha 4: Mezinárodní folklorní festival Na rynku v Bystřici pod Hostýnem
90
Příloha 5: Město Bystřice pod Hostýnem Základní škola T.G.Masaryka
91
Příloha 6: Udržování tradic v Bystřici pod Hostýnem
92
Příloha 7: Projekt Barevný týden v 5. třídě
93
94
