Lidová píseň, zvyky a tradice na Hané a jejich vyuţití u dětí na 1. stupni ZŠ

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy

Lidová píseň, zvyky a tradice na Hané a jejich vyuţití u dětí na 1. stupni ZŠ Diplomová práce

Brno 2009

Vedoucí práce: PhDr. Judita Kučerová, Ph.D.

Autor práce: Ivana Melhubová

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala sama a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………………

Brno

2

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce PhDr. Juditě Kučerové, Ph.D., za poskytnuté odborné rady,cenné připomínky,věnovaný čas a příjemné jednání. Dále chci poděkovat všem základním školám a ţákům, kteří mi pomohli při získání dat výzkumu. Děkuji svým blízkým za jejich projev vstřícnosti a pochopení při zpracování mé diplomové práce. 3

Obsah Úvod ………………………………………………………………………………. 5 Teoretická část 1. Vymezení regionu Haná ……………………………………………………….. 6 1.1. Geografické a etnografické vymezení regionu………………………………... 6 1.2. Poznámky k historickému vývoji regionu…………………………………….. 7 2. Lidová kultura na Hané……………………………………………………….. 9 2.1. Kroj …………………………………………………………………………… 9 2.1.1. Ţenský kroj…………………………………………………………………..10 2.1.2. Muţský kroj………………………………………………………………… 15 2.1.3. Dětský kroj………………………………………………………………….. 17 2.2. Hanácké nářečí ………………………………………………………………...18 2.3. Hanácká píseň………………………………………………………………….18 2.4. Hanácké tance……………………………………………………………........ 24 2.5. Hanácká svatba………………………………………………………………... 25 2.6. Strava na Hané………………………………………………………………….28 3. Zvyky a tradice na Hané………………………………………………………..29 3.1. Jaro ……………………………………………………………………………..29 3.2. Léto…………………………………………………………………………….. 38 3.3. Podzim…………………………………………………………………………..42 3.4. Zima……………………………………………………………………………..44 Praktická část 4. Výzkum ……………………………………………………………………………54 4.1. Příprava výzkumu………………………………………………………………...54 4.2. Realizace výzkumu……………………………………………………………… 56 4.3. Výsledky výzkumu………………………………………………………………..57 4.4. Závěr výzkumu……………………………………………………………………65 5. Příprava na integrovanou tématickou výuku…………………………………....65 5.1. Realizace výuky…………………………………………………………………...72 Závěr………………………………………………………………………………75 Resumé……………………………………………………………………………76 Pouţitá literatura…………………………………………………………………..77 Přílohy……………………………………………………………………………..79 4

O stréčkovi

Šil stréček jednó do pola

Muj te světe, div se

a rozhliţel se kolem dokola.

z knofliko tam verostle cely gatě.

Najednó, frnk mo knoflík od gati

Toţ leti hned nazpátek

aţ na drohó strano óvrati

a šťoři se oţ od vrátek.

pod kósek nati.

„Hospodářo, stal se div,

„ Mám já se pro tebe shébnót,

kdo to viděl jak tě ţiv.“

abe mě praskl břoch,

Stréc však s klidem Hanáka

deţ sis tam vletěl,

néprv mocně zabafal,

tak si tam boď.

fajfko do drohyho kótko dal,

Na drohé den ráno

rozkročel se ze šeroka

Volá stréc na Mariáno:

a pak teprv hrdě nakázal:

„Mariáno, skoč do pola

Toţ Mariáno běţ a te gatě vem,

olitl mě knoflík od gati

kdeţ je tak órodná ta naše hanácká zem.

a leţi tam na óvrati

Od tech dob stréc gatě nosi,

pod kóskem nati.“

ve všedni den e ve svátek,

Mariána leti jak bez docha

no deť só to přece gatě

a rozhlíţí se kolem dokola

z tech našéch hanáckých pohádek.

a co vidi.

Báseň podle vyprávění Boţeny Vyroubalové (1918)

4

Úvod V diplomové práci jsem se věnovala popisu tradiční lidové kultury, tradic a zvyků v národopisné oblasti Haná. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla napsat práci na toto téma je, ţe lidová píseň, zvyky a tradice na Hané se z naší kultury postupně vytrácejí. Myslím si, ţe dnešní doba tradicím příliš nepřeje. Dnešní generace je z důvodu slučování států do jednoho společenství nucena k učení se světovým jazykům, ale pomalu zapomíná jazyk svých předků. Vzhledem k tomu, ţe mi osud hanáckého folkloru není lhostejný, ve své budoucí práci učitelky základní školy bych se chtěla pokusit o jeho přiblíţení dnešním dětem. Účelem práce je přivést ostatní učitele k zamyšlení nad stávající situací v oblasti lidové kultury. Příprava integrované tematické výuky by pak měla poslouţit jako námět, jak toto téma vyuţít v různých předmětech. Domnívám se, ţe učitel prvního stupně základní školy má jedinečnou příleţitost, jak téma propojit a nenásilně ho předkládat dětem. Cílem práce je prostřednictvím výuky vzbudit v dětech zájem o lidovou kulturu, uchovávání tradic, popřípadě o jejich obnovu. K napsání této diplomové práce mě přimělo také to, ţe Haná je můj rodný kraj a místo, kde ţily i celé generace mých předků. Můj strýc, Mgr.Blahoslav Melhuba, se ve své diplomové práci Ignát Melhuba a jeho přínos pro hanácký folklor zabýval převáţně sběratelskou činností jeho prastrýce Ignáta Melhuby. Ignát Melhuba byl sběratel lidových písní, zvyků a ornamentů hanácké výšivky. Podílel se také na udrţování lidových tradic na Litovelsku. Mnoho věcí je zaznamenáno v rodinné kronice, kterou sepsal počátkem 20.století. Zmiňovaná diplomová práce a rodinná kronika mě inspirovaly k tomu, abych se sama pokusila udělat něco pro hanáckou tradici. Robert Fulghum řekl: „Věřím, ţe sny jsou mocnější neţ skutečnost, ţe naděje vţdy zvítězí nad zkušeností.“ Při zpracování práce jsem vycházela z odborné literatury o lidové kultuře, především z práce Jana Rudolfa Bečáka – Lidové umění na Hané(1941), Jana Vyhlídala Rok na Hané (1906) a knihy Rok v naší chalupě (2005) Jakuba Lolka.

5

1. Vymezení regionu Haná 1.1. Geografické a etnografické vymezení regionu Podle autorů nejnovější regionálně zaměřené publikace1 je Haná národopisný region, který se rozprostírá v oblasti střední Moravy. Z větší části náleţí olomouckém kraji, pouze východním okrajem (Kroměříţsko) spadá do zlínského kraje. „Název oblasti a pojmenování jejích obyvatel nepochází od jména historicky neprokazatelného kmenového kníţete Hana nebo Hany, nýbrţ od hydronyma Haná, spolehlivě zaznamenaného ve 13. století. /…/ Pojmenování Hanáků se asi nejdříve vyskytuje v díle J. Blahoslava Gramatika česká z r.1571.“2 Název Haná se šíří jiţ od poloviny 16. století. Přispívají k tomu olomoucký biskup Dubravius a po něm J. A. Komenský, kdyţ název uvádí ve své mapě Moravy. Obyvatelé, kteří osídlovali území kolem řeky Hané byly svými sousedy nazýváni Hanáky či se sami takto nazývali. „Název Haná se postupně začal rozšiřovat směrem na Kojetín, Tovačov, Přerov, Olomouc a dále na sever.“ 3 Autoři sbírky hanáckých písní4 vymezili Hanou takto: „Haná vyplňuje rovinatý střed Moravy, zhruba oblast měst Vyškova, Prostějova, Olomouce, Litovle, Přerova, Holešova, Kroměříţe, Zdounek a Kojetína. /…/ Přirozené hranice tvoří na západě Drahanská vysočina, na severovýchodě vrchy Oderské, na východě vrchy Hostýnské, na jihu Chřiby.“ 5 Podobně je region vymezen v Ottově slovníku naučném.6

______________ 1

DVOŘÁČEK, Petr – RŮŢIČKA, Jiří. Haná: Olomoucko, Prostějovsko, Přerovsko. Brno: KMa s. r. o., 2008. 112 s. 2 TYLLNER, Lubomír, et al. Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007. 636 s. ISBN 978-80-204-1712-1 3 ŠKUBAL, Rudolf. Hranice Hané: Vymezení etnografického regionu: (metodické pokyny). Brno: Státní nakladatelství, 1995. 11 s. 4 JIROUŠEK, Miroslav – SIROVÁTKA, Oldřich. Písně z Hané. Praha: SNKLHU, 1954. 121 s. 5 JIROUŠEK, Miroslav – SIROVÁTKA, Oldřich. Písně z Hané, o. c., str. 9 6 Ottův slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Díl 10, Gens-Hedwigia. Praha: Paseka, 1997. 1025 s. ISBN 80-7185-155-8. Heslo Haná obsahuje tento text: „Haná, rovina moravská v širším slova smyslu prostírající se od Bludova na sever aţ k Napajedlům na jih, v délce 90 km a v šířce 7-15 km. V uţším slova smyslu jesti to rovina rozkládající se mezi Vyškovem, Prostějovem, Litovlí, Šternberkem, Lipníkem, Holešovem, Napajedly a Zdounkami. Rovina tato, jeţ je proslavena svou úrodností a bodrým lidem hanáckým, sluje tak dle říčky Hané.“

6

Z literatury je ještě známo vymezení regionu etnografem Josefem Klvaňou. Jeho popis oblasti, publikovaný v knize Hranice Hané7 se podobá vymezením předchozím: „Josef Klvaňa uvádí, ţe hanácká krajina se rozkládá v rovinách a mírných pahorkatinách mezi Drahanskou vysočinou, Bradlem, Sudetami, západními výběţky Karpat a Hříběcími horami: na Uničovsku, Litovelsku, Olomoucku, Prostějovsku, Přerovsku, Kojetsku, Vyškovsku, Zdounecku a Kroměříţsku.“

Obr.č.1 Mapa Hané 8

1.2. Poznámky k historickému vývoji regionu

Oblast, kde se Haná nachází, byla osídlena jiţ v nejstarších dobách (tedy v době kamenné). Dokazují to archeologické nálezy z Mladečských jeskyní a Předmostí u Přerova – pozůstatky stanic lovců mamutů. Osídlení Kelty dokazují nálezy keltských oppidií, z nich největší je Staré hradisko nedaleko Prostějova. ______________ 7

ŠKUBAL, Rudolf. Hranice Hané: Vymezení etnografického regionu: (metodické pokyny). Brno: Státní nakladatelství, 1995. 11 s. 8 Folklor a lidová kultura na Moravě [online]. c2002, poslední aktualizace 30.5.2004 [cit. 14. listopadu 2009]. Dostupný z WWW: < http://www.folklorweb.cz/regiony/hana.php>

7

Hlavním moravským městem bylo do roku 1618, tedy do začátku třicetileté války, město Olomouc. Vzhledem k tomu, ţe bylo sídlem moravských markrabat, bylo přirozeně také centrem kulturním a správním. V období renesance došlo k velkému rozkvětu – dodnes máme zachováno mnoho významných památek. Za třicetileté války došlo k úpadku a koncem 19. století i k národnostnímu rozdělení. Německé obyvatelstvo sídlilo převáţně ve městech, venkov zůstával český. To mělo také vliv na utváření lidové kultury.9 Velká část německého obyvatelstva, která sídlila na Hané, na konci druhé světové války uprchla. Zbytek německých obyvatel byl na základě Jaltské a Postupimské konference v letech 1945 – 1947 odsunut. Opuštěná území byla dosídlena lidmi z Hané.10 S nástupem komunismu došlo ke změnám politickým i společenským, které se nemalou měrou projevily i v pohledu na folklor. Komunistické ideologii nevyhovovalo lpění na tradicích, na odkazu předků, zaloţeném na křesťanském pohledu na svět. Reţim potřeboval lidi s „pokrokovým“ myšlením, budovatele „světlých zítřků“, kteří se nebudou zabývat svou minulostí. Potlačovala se víra a lidem byl vštěpován pokrokový světový názor. To vše mělo neblahý dopad na udrţování tradic, které se začaly vytrácet i z malých vesniček. Do jisté míry k úpadku lidových zvyků přispěla i příslovečná hanácká pohodlnost a mírná přizpůsobivá povaha Hanáků. Jak jinak si vysvětlit, ţe v jiných moravských regionech se lidové obyčeje udrţely dodnes. V osmdesátých letech a zejména po sametové revoluci došlo k uvolnění poměrů ve společnosti a lidé se začali ohlíţet do minulosti, měnily se jejich postoje a hledali svou novou identitu. Zpřetrhané tradice se podařilo obnovit jen vzácně. V současné době se s odkazem našich předků setkáváme jen díky několika folklorním souborům, které v našem regionu působí, ale většinou vystupují při příleţitostech, které nemají ţádný historický základ.

______________ 9

DVOŘÁČEK, Petr – RŮŢIČKA, Jiří. Haná: Olomoucko, Prostějovsko, Přerovsko. Brno: KMa s. r. o., 2008. 112 s. 10 ŠKUBAL, Rudolf. Hranice Hané: Vymezení etnografického regionu: (metodické pokyny). Brno: Státní nakladatelství, 1995. 11 s.

8

2. Lidová kultura na Hané 2.1. Kroj Jedním z charakteristických znaků tradiční lidové kultury na Hané je lidový oděv. Vývojem kroje na Hané se nejvíce zabývala Miroslava Ludvíková v publikaci Lidový kroj na Hané.11 V hanáckém kroji je zobrazeno bohatství kraje. Hanácký kroj se pozvolna utvářel po dvě staletí a své kořeny má v praslovanském oděvu. Ve svém vývoji prošel několika proměnami, které souvisely s přicházející módou. Některé součásti zůstaly nezměněny, jiné se tvarově či střihem přizpůsobily době. Z období renesance bylo ponecháno okruţí. Největší vliv na vzhled kroje měla doba barokní. V malých městech i vesnicích se začali usazovat vyučení krejčí, kteří vnášeli módní prvky do selského oděvu. Kroj se začal více přizpůsobovat šlechtickému a měšťanskému oděvu. Po třicetileté válce (1618-1648) došlo ke zhoršení poměrů na vesnici, prohloubilo se poddanství, zvýšila se robota a změny se projevily i v podobě hanáckého kroje. Následující období (rokoko a empír) nijak výrazně nezměnila barokní podstatu kroje. Kroj přibral další výšivky a krajky a získal tak na své nákladnosti a honosnosti. Haná byla typickou oblastí, kde se pěstovalo obilí, ale také konopí a len. Tyto rostliny byly pěstovány převáţně jako zdroj materiálu pro výrobu plátna, ze kterého se šily kroje. Plátno bylo dvojího typu – tenké a hrubé. Doma se bělilo, coţ mohlo trvat aţ šest týdnů. „Z tenkého plátna se šily sváteční muţské košile, ţenské rukávce, oplečí, fěrtochy /…/ Z hrubého se zhotovovalo všední oblečení pro ţeny, trháčeny-spodní suknice, fěrtochy, zástěry, pro muţe košile, kalhoty.“12 Kolem roku 1848, který přináší velké změny hospodářské i politické, Hanáci začínají pozvolna odkládat svůj kroj, který pro ně symbolizoval nevolnictví a protoţe se nechtějí takto odlišovat od měšťanů. U muţů dochází ke změně rychleji neţ u ţen.

______________ 11

LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Muzeum J.A. Komenského v Přerově, 2002. 119 s.

ISBN 80-238-8573-1 12

LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Str. 12

9

2.1.1. Ţenský kroj K ţenskému kroji patří košile, která se vyvinula z rubáče.13 Skládá se ze tří částí: trhačeny, rukávců a oplečí. Trhačena neboli spodnice byla nejdelší součástí, šila se z konopného plátna a oblékala se na holé tělo. Na trhačenu se nasazovaly rukávce14. Ty se skládají ze dvou dílů, předního (ze dvou kusů) a zadního, nazývaly se stánky. Do těchto dílů jsou našité rukávy, zakončené límečky15 – vyšívané pruhy na rukávech. Ty byly největší ozdobou u rukávců. Byly vyšity „vinutým rostlinným ornamentem.“ Vyšívaly se černou nebo smetanovou barvou. U krku jsou rukávce staţeny do prouţku, na který se připojoval límec neboli krézl . Byl zhotoven z krajky nebo jemného plátna, které bylo bohatě vyšívané. Rukávce se postupem času měnily, nejprve sahaly aţ do půlky předloktí a časem došlo k jejich zkrácení, končily nad loktem. Některé sváteční rukávce byly zakončeny taclemi – kanýry, jiné se zavazovaly červenou stuhou. Postupně byly límečky na konci rukávů nahrazeny šňůrkou. Na rukávce se ještě navléklo oplečí16 – pruh plátna, který obepínal tělo od pasu nahoru do půli zad. Vpředu byla šněrovačka a vzadu kanýr, který se dával pod fěrtoch.17 Na zadním díle bylo oplečí bohatě vyšívané. Svrchní částí oděvu hanácké ţeny byla kordulka čili ţivůtek, kabátek a v zimě koţich. Kordulky se začaly oblékat spíše aţ na počátku 19. století, poněvadţ do této doby byly jejich předchůdci kabátce. Ty byly šity z černého sukna a zdobeny vyšíváním. Dlouhé byly do pasu. „Kordulky na Holešovsku přišly do módy teprve po roce 1810. Módní změna se projevila zkrácením kabátce v pásání a nesmělým výstřihem na prsou.“ 18 Kordulky sváteční byly soukenné, různobarevné, zatímco kordulky všední byly z hrubého plátna. Po zrušení nevolnictví se začaly i ţeny z niţších vrstev oblékat do kordulek z draţších látek např.( brokátu, hedvábí). Sváteční kordulka byla zdobena paterkou, gracónem a šůsky..19 ______________ 13

rubáč – jednoduchá suknice z konopného plátna, obepínající horní část těla Obr.č. 2 LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Str. 30 15 Obr.č. 3 BEČÁK, Jan Rudolf. Lidové umění na Hané. Str. 137 16 Obr.č. 4 LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Str. 29 17 fěrtoch – sukně, která se uvazovala v pase zezadu dopředu 18 BEČÁK, Jan Rudolf. Lidové umění na Hané: Lidová kultura hmotná.. Velký Týnec u Olomouce, 1941. 466 s. 19 paterka – pestrobarevná stuha, přišitá kolem vnitřního výstřihu kordulky Gracón – krajkovina z kovových nití, leskem dodává kordulce veliké okázalosti Šůsky – obloučky na zadní straně kordulky, vyztuţené papírem a obšité červenou látkou 14

10

Obr.č.2 Rukávce

Obr.č.3 Ukázka límečku u rukávců z Litovelska

Obr.č.4 Oplečí 11

Další variantou svrchního oblečení byly kabátky. Bývaly z černého sukna, ale na jihu Hané se v 18. století nosil kabátek flanelový v barvě bílé. Střiţeny byly nejčastěji do pasu a rukávy byly dlouhé a úzké. První kabátky měly límce, které byly vlivem módy časem odstraněny a nahrazeny velikou klapkou. Kraje kabátku byly lemovány knoflíky, z nich pouze spodní slouţily k zapínání. V zimním období ţeny nosily koţichy. Spodní část těla zakrývalo několik spodnic, fěrtoch a fěrtůšek. Fěrtoch – část sukňovitá, jeţ se šila z bílého plátna. Pokud bylo plátno obarveno na černo, nazývala se tato součást šorec. Fěrtoch měl zadní část hustě skládanou. Uvazoval se vpředu, protoţe jeho přední část byla nesešitá. Nejstarší fěrtochy sahaly jen do půli lýtek, vlivem rokokové módy (19. století) se prodluţují (u blatského kroje sukně dosahovaly aţ k botám). Nejprve se šily ze dvou kusů plátna (ze dvou půlí), postupně se fěrtoch stával bohatším a šil se i z 16 půlí. Fěrtoch je zdoben krásně vyšívaným límcem. Je zde zachycen rostlinný motiv. Pod fěrtochem se skrývají spodnice. Nejspodnější z nich je nejkratší a nejméně nařasená, zatímco nejsvrchnější bývá nejdelší a je bohatě řasená. Tyto spodnice bývají z hrubšího plátna. Fěrtůšek je název pro svrchní zástěru. Obvykle se šil z lněného plátna v barvě bílé, a to převáţně u svátečního kroje. Vyšíval se bílým, ţlutým nebo zlatoţlutým hedvábím. Později se vyšíval bílou bavlnkou a zdobil různými záhyby. Fěrtůšky se také lišily podle situace, ke které se oblékaly nebo podle roční doby. „V adventě a v půstě se nosily fěrtůšky modré nebo alespoň barvy tmavé, v masopustě a po velké noci fěrtůšky červené a v létě fěrtůšky barvy světlé.“20 Po roce 1848 se ještě dostaly do módy zástěry tištěné. Tiskly se v Přerově nebo Uničově. Ještě před zánikem kroje, se vlivem vzrůstajícího blahobytu pouţívají draţší materiály ( např. hedvábí). Zástěry jsou barevné s pestrými vzory. V této době také dochází ke zkrácení fěrtůšku. Na nohou nosily ţeny střevíce, které se dělily na sváteční a všední. Letní sváteční obuví byly střevíce nízké s přezkami. Od poloviny 19. století se střevíce zbavily přezek a začaly se tvarově odlišovat. V zimě se nosily koţené boty vysoké, jinde koţené sahající nad kotníky. „Starší ţeny nosily v zimě papuče.“21 Některé ţeny chodívaly často bosé, a to i v zimě, protoţe si střevíce nechtěly opotřebovat. ______________ 20

BEČÁK, Jan Rudolf. Lidové umění na Hané. Str.160

21

BEČÁK, Jan Rudolf. Lidové umění na Hané. Str. 182

12

K ţenskému oděvu patřila také tradiční úprava hlavy. Svobodné ţeny mívaly vlasy dlouhé a splétaly je do copu. Vdané ţeny stáčely vlasy kolem hlavy. Pokrývku hlavy, u svobodných děvčat, tvořila rouška. „Byl to pruh plátna, široký asi 20-25 cm, dlouhý asi 140 cm.“22, Na Hané se také nosívaly čepce. Čepec zvaný gargula byl vysoký 5-7 cm, často vystlán slámou. Kromě čepců uvazovaly ţeny na hlavu šátky. Nosívaly se šátky lipské a turecké. Turecké šátky byly bavlněné. Na bílém podkladě byly natištěny květy. Lipské šátky měly červený podklad, okraje byly lemovány květovaným pruhem. Někdy byly drobné květy tisknuty i do středu šátku. Šátky nosívaly svobodné i vdané ţeny. Kolem roku 1860 přicházejí do módy šátky tibetové, které byly lemovány třásněmi. Třásně dosáhly velké obliby, proto se pak začaly přišívat k lipským šátkům. Existovalo mnoho úvazů šátku (např. na ouška, do kříţe, na růţe, do věnca).

Obr.č. 5 Ukázka svátečního ţenského kroje 23 ______________ 22 23

LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Str. 40

Obr.č.5 Kalendář - Rok na Hané 2009, vydavatelství Ing. Petr Beštan 13

Jednotlivé části ţenského kroje se vyskytují v hanáckých písních. O fěrtušku se zpívá ve druhé sloce hanácké písničky Za našó vsó.24 Za našó vsó

1, Za našó vsó jahode só

2, Trhala je do fěrtošky,

trhala je má panenka,

dávala je senečkovi

/: já také s no :/

/: do klobóčka :/

3, Jez je, milé, šak só sladký trhale je mi ročečke, /: bele hladky :/ V další písni se zpívá o úpravě hlavy mladé ţeny. Zdělé oţ nevěsto25

1, Zdělé oţ nevěsto

2, Ováţem šáteček

věneček zelené,

aţ po samy oši,

za ňé ti ováţem

jak se to na mladó

šáteček červené.

hospodyňko sloši.

______________ 24

DRTILOVÁ, Libuše – DRTIL, Miroslav. Zpivéte s nama. Str. 22

25


14

2.1.2. Muţský kroj Součástí muţského kroje je košile. Všední košile se šila z konopného plátna. Toto plátno se vyrábělo doma a doma se také bílilo. Nové košile byly drsné a proto je před hospodářem nosil pacholek. Bývaly široké a dlouhé a měly jen jednoduché výšivky. Ve svátek se na konopnou košili nasazovala tenčice, ta se vyráběla z jemného plátna. Zde se límečky u rukávů a u krku vyšívaly černě. Na prsou bývalo vyšívané srdéčko. Košile se u krku zavazovaly šňůrkou, později se zapínaly perleťovými knoflíčky – křišťálky. V některých částech Hané si muţi kolem krku uvazovali červenou stuhu, která sahala aţ do pasu. V zimě se nosil černý hedvábný šátek. Další krojovou součástí jsou gatě. Ty, které se nosily ve všední den, byly vyrobeny z konopného plátna. Sahaly ke kolenům a v pase měly plátěný nebo koţený pásek. Později (kolem roku 1830) se začaly nosit dlouhé plátěné gatě – „drlavice.“ Sváteční gatě byly koţené. Vyráběly se z ovčí, beraní a kozí kůţe. Tzv. jelenice nosívali jen majetní lidé. Kalhoty se lišily barvou (červenice a ţlutice) a tvarem (úzké a baňaté). Byly zdobeny vyšívaným poklopcem, k tělu je přidrţoval pás26. Nejprve se nosil pouze účelově, později dostal ozdobnou funkci. Zhotovoval se z kůţe a zdobil vyšíváním, flitry či vybíjením. Pás byl velice drahou záleţitostí a proto se nosil jen v neděli nebo ve svátek.

Obr.č.6 Pásy k muţskému kroji

______________ 26

Obr.č.6 LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Str. 18

15

Ke kroji nesporně patří kordula. Podle lokality se lišila svou barevností. Na Vyškovsku bývala černá, na Záhoří tmavomodrá nebo zelená, na Holešovsku zelená. Vesta bývala velmi bohatě vyšívaná. Kromě vyšívání byla její zdobnost doplněna falešnými knoflíky. Na zadní straně korduly byly lepačky – švy, bohatě vyšívané. Kabátek, který se nosil v chladnějším počasí místo vesty býval z lněného plátna. Barva kabátků se lišila podle oblasti, ve které se nosily. Jejich délka dosahovala většinou úrovně pasu. Módní vlivy přispěly k tomu, ţe se kabátky šily nejprve s jednořadovými knoflíky, po roce 1830 uţ se objevují kabátky se zapínáním ve dvou řadách. Při slavnostních příleţitostech oblékali Hanáci plášť. Svůj vzor měl v anglickém kabátu, narozdíl od kterého byl bohatě vyšívaný a více nařasený. Plášť byl dlouhý aţ po kotníky. Nosíval se jen přehozený, pod krkem sepnut sponou. Rukávy se navlékaly pouze ve váţných chvílích, např. při pohřbu. V zimě se pak muţi oblékali do koţichu. Na Hané se nosil ocáskový koţich, který byl sešit ze dvou ovčích kůţí, na kterých zůstala kůţe z nohy a ocasu, které visely na spodní části kabátu. Tento druh koţichu byl velice těsný a oblékal se přes hlavu. Dále se nosívaly koţichy dlouhé, které sahaly do půli lýtek a krátké, jeţ byly jen do pasu. Ty lemovala černá beránčí vlna. Po celý rok kromě zimy chodili svobodní muţi převáţně bosky. Pouze přes zimu si obouvali koţené boty. Jinak se aţ do poloviny 18.století chodilo v nízkých střevících s přezkami. Začátkem 19. století přicházejí do módy vysoké koţené boty, na podpatcích bývaly naraţeny podkovy. Poté do módy přicházejí létkovice, šité ze dvou druhů kůţe (telecí a hovězí). Prostor mezi gatěma a botama vyplňovaly podléčke. To byly plátěné punčochy, které se připevňovaly nahoře i dole šňůrkami. V letním období nosili muţi na hlavě klobouk. Ten vlivem módy často měnil svoji podobu. Na tvar a úpravu klobouku měl vliv také věk a stav jejich majitele. Nejvíce zdobené klobouky nosili svobodní mládenci. Nejčastější ozdobou bývala ptačí péra, obvykle paví, pentle a kytka, zvaná vonička. Ţenatí muţi nosili klobouky bez pentlí nebo s pentlí černou. V zimním období se nosily čepice, které podle tvaru a materiálu měly různé názvy, (např. beranice, sobolovica, schořovica, vydrovka, aksamitka).

16

Muţi nosili krátce zastřiţené vlasy nad čelem, vzadu se vlasy nestříhaly a nosily se dlouhé. Jedinou výjimkou bylo stříhání vlasů u vojenských odvodů. Vousy si holili břitvou po vzoru měšťanů.

Obr.č.7 Ukázka muţského kroje 27 2.1.3. Dětský kroj Novorozencům se oblékala dlouhá košile sahající aţ ke kotníkům. Říkalo se jí kytlice nebo bunda. Na hlavičku se dětem nasazovala čepička, překrásně vyšívaná. Na čepičce bývaly červené mašle, které chránily dítě před uhranutím. Do pěti let nosily děti košile s baňatými rukávy. Od pátého roku oblékaly děti kroj, který vypadal stejně jako u dospělých, skládal se ze stejných součástí, ale nebyl tolik zdobený.28 ______________ 27

Obr.č.7 LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Str. 23 Pojednání o krojích - čerpáno z: BEČÁK, Jan Rudolf. Lidové umění na Hané: Lidová kultura hmotná.. Velký Týnec u Olomouce, 1941. 466 s. Doplněno z: LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Muzeum J.A. Komenského v Přerově, 2002. 119 s. ISBN 80-238-8573-1 TYRŠOVÁ, Renáta. Lidový kroj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha, 1906. 75 s. 28

17

2.2. Hanácké nářečí Hanácké nářečí spadá do oblasti moravských nářečí. Pračeské samohlásky „ý“ a „ú“ se na Hané mění v „é“ a „ó.“ Vymezením moravských nářečí se zabýval František Bartoš ve své práci Dialektologie moravská. Vzhledem k tomu, ţe Haná je označení pro rozsáhlé území, podle Františka Bartoše se dělí hanácké nářečí podle dílčích oblastí na jednotlivá podřečí. Ve II. díle Dialektologie moravské uvádí podřečí: (1a. Kroměříţ, Přerov; 1b. Holešov, Záhoří; 2. Přerov, Kojetín; 3. Olomouc, Šternberk, Prostějov, Vyškov; 4. Drahany; 5. Letovice; 6. Litovel, Konice, Jevíčko; 7. Zábřeh ). Další podřečí jiţ nepatří do vlastní Hané.29 2.3. Hanácká píseň Písně z hanáckého regionu se nám dochovaly v několika písňových sbírkách. Nejstarší z nich je Bartošova sbírka Národní písně moravské (1889), dále útlejší antologie Písně z Hané (1954) Oldřicha Sirovátky a Miroslava Jirouška, nejmladší jsou soubory písní z Prostějovska Jana Poláčka Lidové písně z Hané I: Prostějovsko (1966) a Lidové písně z Hané II: Prostějovsko – Kojetínsko (1975). Písňovým fondem Hané je několik zpěvníků olomouckého pedagoga Pavla Klapila (Čtyřicet písniček z Uničovska (1987); Co chtělo srdečko (1993); Neţ spadne rosa (1994); Národní písně severní Moravy Ignáta Melhuby z roku 1893 (1996) a další.) V písních z oblasti Hané se odráţí ráz hanácké krajiny a povaha hanáckého lidu. Písně jsou spíše mírnějšího tempa s nepříliš výrazným rytmem. Jedné slabice odpovídá jeden tón. Melodie hanáckých písní staví převáţně na vzestupných a sestupných řadách a zachovává většinou váţnější charakter. Převládá tónina durová a jednoduchá harmonie. Mnoho písní zůstává v jedné tónině, k modulacím téměř nedochází. Častá je jednodílná i dvoudílná písňová forma. Písně jsou věrným odrazem hanáckého nářečí. Vzhledem k tomu, ţe oblast Hané zahrnuje velké území, nalézáme v písních dialektické odlišnosti. Mnohdy se setkáváme se samohláskami é a ó za ý a ou, méně často s e a o za y a u.30

______________ 29 30

BARTOŠ, Fr. Dialektologie moravská: nářečí hanácké a české. Brno, 1895. 525 s. JIROUŠEK, Miroslav – SIROVÁTKA, Oldřich. Písně z Hané. Praha: SNKLHU, 1954. 121 s.

18

Písně můţeme rozdělit do jednotlivých okruhů. 1. Písně obřadní – nejčastěji jsou to písně svatební, dále písně ke zvykoslovným obřadům (vynášení smrtky, královničky) a písně přástkové. 2. Písně taneční – bývají často s milostnou tematikou 3. Písně milostné 4. Písně historické a s náměty ze společenského ţivota 5. Písně ţertovné - Hanáci si dobírají spíše sami sebe, „/…/zesměšňují těţkopádnost, zálibu v klidu, fintivost a jedlictví.“31 Příklad písně z cyklu obřadních melodií, převzaté ze zpěvníku Národní písně severní Moravy.32

1, Hej, matičko, kolednice k nám dó!

2, Hej, matičko, co jim dáme dělat?

Copak me jim dáme,

Čapatymo hnůj kedat,

kolede nemáme.

Janíčkovi nakládat,

Čapatymo kesela,

Martínkovi s pannama pohrávat.

Janíčkovi vdolka, Martínkovi smaţeny kořátka.

______________ 31

JIROUŠEK, Miroslav – SIROVÁTKA, Oldřich. Písně z Hané. Praha: SNKLHU, 1954. str. 15-18

32

KLAPIL, Pavel. Národní písně severní Moravy. Obecní úřad ve Velké Bystřici, 1996. 23 s., str. 17 (Původně MELHUBA, Ignát. Národní písně severní Moravy. 1893.)

19

3, Hej, matičko, kde jich poloţíme?

4, Hej, matičko, čém jich zakrejeme?

Čapatyho pod lavo

Čapatyho lontem

a Janíčka na lavo

a Janíčka plantem

a Martínka na zlaty luţátko.

a Martínka stříbrným polštářkem.

5, Hej, matičko, čém jich veprovodime? Čapatyho řeblem, Janíčka pometlem a Martínka stříbrným prstýnkem. Píseň taneční. Publikovaná v knize Hanácké tance z Tovačovska.33

1, Červené šátečku, kolem se toč,

2, Jen se mně, má milá, dobře chové,

kolem se toč, kolem se toč,

dobře chové, dobře chové,

muj milé se hněvá, já nevim proč,

kópim ti šáteček kašmirové,

já nevim proč, já nevim proč.

kašmirové, kašmirové.

Tra-la-la-la

Tra-la-la-la

______________ 33

MÁTLOVÁ-UHROVÁ, Ludmila. Hanácké tance z Tovačovska. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., 1954. 177 s. str.64

20

3, Já se ti, muj milé, dobře chovám,

4, Deţ sem si v potoku ruke mela,

dobře chovám, dobře chovám,

ruke mela, ruke mela,

tes mně dal šáteček, uţ ho nemám,

tak se ho do vode upustila,

uţ ho nemám, uţ ho nemám.

upustila, upustila.

Tra-la-la-la

Tra-la-la-la

3, Píseň milostná. Vyňatá ze zpěvníčku Libuše a Miroslava Drtilových.34

1, Klepo, klepo, votevřete,

2, Děvče spalo, já také spal,

ztratil sem šáteček,

nekdo mě šáteček,

má zlatá Mařenko,

má zlatá Mařenko,

klepo, klepo, votevřete,

děvče spalo, já také spal,

ztratil sem šáteček vod děvčete.

nekdo mě šáteček pod hlavó vzal.

3, Nevzal, nevzal, můj holečko

4, Přendi milé dnes večir k nám,

leţi tam v komoře,

já tě ten šáteček,

muj zlaté Honzičko,

muj zlaté Honzičko,

nevzal, nevzal, můj holečko,

přendi milé dnes večir k nám,

leţi tam v komoře na stolečko.

já tě ten šáteček voplátkó dám.

______________ 34


21

Píseň s námětem ze společenského ţivota. Ze zpěvníku Písně z Hané.35

1, Nic sobě nehořekujme, milí Hanáce, ţe si z nás posměch dělajó ti cezozemce: jak Němci tak Rakušani, jeţ to šatstvo naše hani, ţe nosime lemovany a vešévany. 2, Hanák má červeny gatě, to se o něm vi, on se muţe verovnat e jenerálovi. Jeneráli také majó, deš parádo drţivajó, a Hanáce pře své práce jich oţévajó. 3, Me se poctivě ţevime v krajině našé, máme hojnost chleba, bochet, foroto kaše. Z našech rolé se ţevime a jich spravovat omime, orat, kopat, dobře hnojit si nelenime.

______________ 35

JIROUŠEK, Miroslav – SIROVÁTKA, Oldřich. Písně z Hané. Praha: SNKLHU, 1954. str.100

22

4, Meze nama Hanákama só pěkni koně, ale me se ve dne v noce staráme o ně; omime jich dobře česat, pro ně drobnó sečko řezat, pást a hnojit, dobře krmit a veočovat. 5, Také te hanácky ţene téţ e ceroške znajó dělat dobré sér e stary tvaruţke. Jak jich mnoho nadělajó, pak jich do Brna vozijó, Ţe se jim brněnsky ţensky aţ podivojó. 6, Také te hanácky ţene só hodny robe, znajó vařet dobry jidla a čestit jizbe. Pěkně bilo veléčijó, O tem Slezanke nevijó, Bochte, vdolke, magarónke opict omijó. 7, Nenande se také nikde takové jonák, abe on jel šesti koňma jako ten Hanák. Tenkrát deš jede s nevěstó, svojim bičem praská cestó, One před ňém čerstvě kráčí, jak on poróči. 8, To je ale pro Hanáke chleba névěči, ţe se oni poznávajó, všode po řeče. Jak e Češe, tak e Němce nésó všeci sténi v řeče, Tak me také Moravani nésme jednaci.

V této písni se odráţí celý Hanákův ţivot. Ve druhé sloce se objevuje část muţského kroje – gatě. Třetí sloka naznačuje úrodnost hanáckého kraje. V sedmé sloce můţeme nalézt zmínku o hanácké svatbě a v poslední sloce pak o hanáckém nářečí. Jsou to v podstatě znaky lidové kultury.

23

Ukázka ţertovné písně z hanáckého zpěvníku Písně z Hané.36

1, Ach, debe decke tak belo, ach, debe decke tak belo, ach to be se nám, ach to be se nám, ach to be se nám, lébilo. 2.4. Hanácké tance Stejně jako u hanácké písně i v hanáckých tancích se projevuje charakter Hanáků a obraz krajiny. Hanácké tance jsou většinou váţné. Nevyskytují se v nich poskoky ani náhlé obraty. Občas se objevují podupy, které vyjadřují nějaký vzdor. Radost Hanák nikterak neprojevuje, ponechává ji uvnitř sebe. Pohyby při tanci jsou stále klidné. Na Hané se tančívalo velice často. Nejvíce v době masopustu, i proto, ţe se v tomto období konalo mnoho svateb. Další příleţitostí k veselí a tanci bylo kácení máje a nepochybně hody. U tance se vţdy zpívalo. Nejtypičtějším tance na Hané je cófavá. Tančila se při různých významných událostech (např. zavádění práva na hodech). Kroky vpřed se dělaly dlouhé, dozadu krátké, aby se tak pozvolna postoupilo dopředu.

______________ 36

JIROUŠEK, Miroslav – SIROVÁTKA, Oldřich. Písně z Hané. Praha: SNKLHU, 1954. str.110

24

2.5. Hanácká svatba Svatba na Hané byla povaţována snad za nejdůleţitější či nejvýznamnější událost v ţivotě. Byl to okamţik, kdy se dívka stávala ţenou a chlapec muţem neboli přecházeli oba ze stavu panenského do stavu manţelského. S tím také souvisela změna v odívání. Co nosili svobodní mládenci a svobodné dívky, nesměli nosit ţenatí muţi a vdané ţeny. Dříve se svatba slavila několik dní (zpravidla tři). Sňatek se nesměl uzavírat v adventu a půstu, protoţe to bylo proti církevnímu řádu. Podle lidové pověry (svatba v máji, do roka máry) nebylo dobré, aby se manţelství uzavíralo v měsíci květnu. Také práce na poli zabraňovaly tomu, aby se svatby konaly v čase těmto pracím určeném. Nejčastěji se tedy konaly po ţních a v době masopustu, tedy před zahájením polních prací. Nevěsta byla oděna ve sváteční kroj. Měla přes sebe přehozenou úvodnici. Zvláštní pozornost se věnovala úpravě hlavy. Nevěsta měla na hlavě pantlék,37 coţ byla nejdůleţitější součást svatebního kroje. Ţenich měl na sobě zástěru a šáteček z ţenského kroje. Nevěsta i ţenich měli svoje řečníky.

Obr.č. 8 Ukázka dvou druhů pantléků38 Svatba se skládala z několika obřadních okamţiků, které proběhly před samotným sezdáním. Jedním z nich bylo ţádání rodičů o ruku nevěsty. Ţenich spolu s jeho mluvčím (starosvatem) a druţby přišli k domu nevěsty, kde starosvat pronesl řeč a poţádal jménem ţenicha o ruku nevěsty. Nevěsta odprosila rodiče prostřednictvím své mluvčí. Pak dostali ţenich i nevěsta poţehnání od rodičů na cestu manţelskou. ______________ 37

pantlék – pokrývka hlavy nevěsty a jejich druţiček, vyrobená z lepenky a bohatě zdobená, zakončená

červenými stuhami, které sahaly aţ do pasu – z pentlí odvozen název této součásti svatebního kroje. 38

Obr. Č.8 LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Str. 64, 65

25

Po samotném obřadu se konala hostina s řadou lidových zvyků (házení peněz nevěstě do ošatky, předávání svatebního stromu, prodávání peřin a čepení nevěsty). Házení nevěstě – svatební hosté házeli do ošatky peníze, aby nevěstě a ţenichovi přispěli na společné ţivobytí. Kaţdý z hostů pronesl nějakou řeč, ve které sdělil, z jakého důvodu jim peníze hází. Velice často se u tohoto obřadu zpívala píseň: Hréte ji hudci39

1, Hréte ji hudci, hréte ji a vy, tatičku, haţte ji. 2, Hréte ji hudci, hréte ji a vy, matičko, haţte ji.

3, Hréte ji hudci, hréte ji a vy mládenci, haţte ji. 4, Hréte ji hudci, hréte ji a vy druţičky, haţte ji. 5, Hréte ji hudci, hréte ji a vy ostatní haţte ji.

Svatební strom neboli svatební koláč byl jednou z neoddělitelných součástí hanácké svatby. Bez něj se neobešla ţádná svatba, s výjimkou těch nejchudších. Nevěsta dostala koláč od své matky, někde od kmotry, jako výsluţku při odchodu z domu. Někde dostával koláč i ţenich, který se přiţenil do statku nevěstiných rodičů. Vzhled svatebního koláče se měnil od vesnice k vesnici. Často se podle zdobení poznalo, kdo jej upekl. ______________ 39

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané II: Prostějovsko - Kojetínsko. Kroměříţ, 1975. 406 s. Str. 32

26

Jeho pečení bylo vrcholem kuchařského umění hanácké hospodyně a dokázalo ho upéct jen několik ţen ve vesnici. Koláč byl symbolem blahobytu, plodnosti a štěstí. Základem koláče byla buchta z kynutého těsta.40 Do té se zapichovaly špejle s ozdobami různých tvarů (stromečku, ptáčka) z téhoţ těsta. Tyto ozdoby se pak rozdaly svatebčanům. Píseň, která se zpívala při čepení nevěsty: Sedí milá41

1, Sedi milá za stolečkem

3, Ó senečko, ó senečko,

jako ta růţečka

senečko muj milé

/: nedá sobě oţ odepnót

/: od tebe ţe já mám dostat

svojeho věnečka. :/

svuj čepeček bilé. :/

2, Dé si milá, dé si zdělat

4, Te dostaneš bílé čepec

věneček zelené,

a já zase kabát,

/: šak dostaneš zaň na hlavo

/: z tebe bode mladá ţena

šáteček červené. :/

ze mě bode sedlák. :/

______________ 40

V průměru mohla mít aţ 40 cm a do výšky aţ 130 cm. Takto velký koláč se pekl z 11 kg mouky. Často

se musela vybourat dvířka od chlebové pece, aby se mohl tak velký koláč upéct. 41


27

2.6. Strava na Hané Haná je kraj velice úrodný, coţ se také odráţelo v ţivotní úrovni jejích obyvatel. Pěstovalo se zde ţito (zvané ryţ), pšenice (hanácky ţito) a oves. Ječmene se pěstovalo méně. Z okopanin krmná řepa, tuřín zvaný rápka, brambory, později cukrovka. Pěstovalo se konopí na výrobu oleje, luštěniny a pícniny. Choval se hovězí a vepřový dobytek, ovce, kozy, drůbeţ. Rozšířen byl i chov ryb, ovocnářství a včelařství. Jídelníček Hanáků byl poměrně pestrý, ale vařila se poměrně jednoduchá jídla s minimem masa, často se vařilo na několik dnů dopředu. Jídla se celkem pravidelně opakovala, sloţitější pokrmy se připravovaly jen ve svátek. Hanácká strava se rovněţ odráţí v textech hanáckých lidových písní. Příklad jedné z písní:42

1, V tom Róckym mléně,

2, Namlela móke,

/: no, to, to, :/

/: no, to, to, :/

Děvče tam mele,

štere klobóke,

/: no, to, to. :/

/: no, to, to. :/

V tom Róckym mléně,

Namlela móke,

děvče tam mele,

štere klobóke,

to, to, to, to.

to, to, to, to.

3, Napekla chleba, /: no, to, to, :/ belo ho třeba, /: no, to, to. :/ Napekla chleba, belo ho třeba, to, to, to, to. ______________ 42


28

3. Zvyky a tradice na Hané Jednou z publikací, v níţ jsou zachyceny hanácké obyčeje, je Rok v naší chalupě Jakuba Lolka.43 zde popisuje průběh roku. Autor se zabýval charakteristikou výročních zvyků a slavností, události řadil dle ročních období.

3.1. Jaro Období předvelikonočního půstu Toto čtyřicetidenní období začíná Popeleční středou a končí Bílou sobotou. Je to příprava na Hod boţí velikonoční. Kaţdá neděle v tomto období má svůj název 1.Černá, 2. Praţná, 3. Kýchavná, 4. Druţebná, 5. Smrtná, 6. Květná.44 Smrtná neděle V tento den vynášela děvčata ze vsi smrtku - Morenu, která symbolizovala zimu. Smrtka nebo smrťák byl slaměný panák upevněný na vidlích, oblečený do ţenských šatů, který se vynesl ze vsi za zpěvu písní a tam hodil do vody nebo spálil. Děvčata při obchůzkách s Morenou zpívala: 45 1, Smrtná neděla joţ nám nastala a me sobě rozjimáme smrť Jeţiša Pána, kteró on pro nás podstópil za nás; u nebe na zem dule stópil abe nás všecke vekópil a to všecko pro nás. 2, Naše mily leto, cos nám přeneslo? Všeho dobryho, kviti modryho. ______________ 43

LOLEK, Jakub. Rok v naší chalupě: Ţivot, zvyky a obyčeje na severní Moravě v 1. polovině 19. století. Praha: Janua, 2005. 89 s. ISBN 80-86859-01-0 44 Otevřená encyklopedie [online], poslední aktualizace 4.11.2009 [cit. 14. listopadu 2009]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Postní_doba > 45

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané II: Prostějovsko - Kojetínsko. Str. 53 – 56.

29

3, Ó Maria, ó Maria, kdes tak dlóho bela? O stodynke, o robinke roke, nohe mela; šátečkem, léstečkem, červenym vajičkem sem jich potirala. 4, Svaté Jiři jede k nám, po věnečko dává nám, nám, nám, otaslavském pannám. Otaslavsky panne v kostele zpivale, ab brodecky ţabe pod mostem škrkale. 5, Hara, hara, hara, vehořela fara blizko pivovára. 6, Má matičko krásná, déte ţečko másla, zdá-le se vám malóčko, předéte mně vajičko; ještě vice, ještě vice, na zlaty střevice. Ešle mně nedáte, šak to ohlidáte, všecke hrnce vám pokločo, co v polece máte, e tó pěknó miso, co na ni snidáte. 7, Pochválen boď Jeţiš Kristus; stréčko, šestko a tetičko, vajičko.

30

Květná neděle Na Květnou neděli (šestá neděle postní), nechávají lidé posvětit větvičku jívy (- „kočičky“ symbolizují v lidovém prostředí příchod jara). Jaro se přivolává také obchůzkou s májkem.46 Popis obchůzky s máječkem, jak se koná v Měníku na Litovelsku do dnešní doby: S májkem chodily dívky školního věku. Nejstarší děvče (kapitánka) mohlo mít nejvýše 15 let. Den před Květnou nedělí sešla se všechna děvčata v domě jedné z nich. Tam společně ozdobila předem připravený smrček krepovými mašlemi a fáborky z krepového papíru. Na druhý den se konala obchůzka. Začínalo se kolem 8. hodiny ráno u místní kapličky, která je na horním konci obce Měník. Postupně se obešly všechny domy a u kaţdého z nich odrecitovala se tato básnička: Neseme, neseme máječek, uťal ho svatý Jáneček. Je pěkně zelený, krásně zdobený, náš stromeček. A my milé májky, jak bysme vám rádi kamarádi. K veselému proudu, proud ţene proti nám, k tem měnickém pannám. Ty měnické panny, pěkně v šenku hrály, bělolhotské ţáby v močále škrkaly. Škrk, škrk, škrk, černou pentli pod krk. ______________ 46

Podle Jana Vyhlídala,47 se konala obchůzka s májem, lítem v některých oblastech Hané na Smrtnou

neděli. Ve své práci řadím tento zvyk ke Květné neděli, protoţe je to jeden z mále zvyků , který se na Hané udrţuje do dnešní doby (Měník na Litovelsku). Tato oblast spadá do části regionu, ve které jsem prováděla výzkum. Obchůzku s máječkem jsem v dětství mnohokrát absolvovala, proto tento jarní obyčej popíši dle vlastních zkušeností. 47

VYHLÍDAL, Jan. Rok na Hané. Str. 30

31

A červenou na rukávy tu sem dostal od Rozáry. Roztrhni se koši, dej nám po groši. Roztrhni se šátku, dej nám po dukátku. Abychom se modlily, Pána Boha chválily. Morena, Morena, kam jsi klíče schovala? Schovala jsem je k svatému Jiří, Aby nám otevřel od země dveří. Svatý Jiří vstává, zemi odmykává. Aby tráva rostla, travička zelená, růţička červená, fiala modrá. Po odříkání básničky si kaţdá ţena vybrala jednu krepovou mašli, za kterou dívkám dala odměnu. Nejčastěji to byly peníze nebo nějaká sladkost. Ty se po obchůzce spravedlivě rozdělily mezi zúčastněné. Po obchůzce celou vesnicí, odnesla jedna z děvčat máječek domů, kde ho spálili.

Obr.č.9 Obchůzka s máječkem v Měníku na Litovelsku, 1994 32

Zelený čtvrtek Jeden z výkladů o původu tohoto názvu naznačuje, ţe byl odvozen od zelených pokrmů. Tradicí je konzumace zeleniny, hrachu, zelených kopřiv, zelí a špenátu. V tento den zvony v kostele utichnou. Říká se, ţe zvony odletěly do Říma. Náhradou za ně je zvuk, který vydávají klapače, jeţ chlapci obsluhují aţ do Bílé soboty. Obcházejí po dědině v době, kdy zvonívají na kostele zvony. Na zelený čtvrtek je to v poledne a večer (kolem 18 h). Na Velký pátek se obchází vesnice čtyřikrát: ráno, v poledne, v 15 hodin a večer. Na Bílou sobotu uţ jen ráno a v poledne. Chlapci si při poslední obchůzce vykoledují peníze či jinou výsluţku (vejce, sušené ovoce). Hrkače si chlapci vyráběli sami a dědily se z generace na generaci. Na zelený čtvrtek jsou děti obdarovány kmotry cukrovím nebo perníkem. Chlapci jsou navíc podarováni ţilou. Velký pátek Před východem slunce se lidé umývají v potoce a podle Lolka48 říkají: „Krista Pána na smrť vedou, v velký pátek před svítáním, přes potok Cedron ho ţenou lotři s Ţidy s proklínáním.“ Poté se modlí pod některým stromem v zahradě. V tento den se nesmělo nic dělat, aby se nerušil spánek spasitele, který odpočívá v hrobě. Na Velký pátek byl nejpřísnější půst. Povoleny byly nevařené pokrmy (zelí, chléb a mléko), někteří lidé nejídali nic. Bílá sobota Poslední den předvelikonočního půstu, kdy se opět v kostele rozezní zvony. Z 18. století se dochovaly ve dvou vesnicích obchůzky Matiček. Matičkové slavnosti se konají v Bělkovicích a Bohuňovicích na Bílou sobotu a Hod Boţí velikonoční. Matičky jsou děvčata, která se účastní matičkového průvodu. Mezi slavností matiček ve zmiňovaných místech se objevují rozdíly. V Bohuňovicích se průvodu účastní tři čtveřice z Bohuňovic a okolních vesnic ( Trusovic, Moravské Loděnice a Lašťan).

______________ 48

LOLEK, Jakub. Rok v naší chalupě. Str. 9

33

Děvčata (matičky) jsou oblečena v černých šatech, na hlavě mají bílý šátek. Bílé plédy nahrazují původně nošené úvodnice. Chlapci mají tmavé obleky. V Bělkovicích je slavnost nazývána Jeţíškovy matičky. Dívky jsou oděny v černých kabátcích,49 bílých fěrtušcích i fěrtoších, bedra jim překrývají bílé plachty (chovačky). Na hlavě mívají bílé šatky. Bohuňovice: Anna Grúzová popisuje ve článku - Bohuňovické Matičky, publikovaném v knize Lidové obyčeje na Hané,50 jak slavnost probíhá: „V závěru sobotní mše matička z Bohuňovic poţádá pana faráře o vydání kříţů, podle tradice slovy: Velebný pane, prosíme Vás o vydání sv. kříţe Pána Jeţíše Krista, který za nás bičován, trním korunován a ukřiţován byl.“ Poté matičky vyplácejí 30 stříbrných ( Jidášovu odměnu). Za doprovodu hudby, matičky s kříţem a mládenci s různobarevnými korouhvemi vypraví se do svých vesnic. Tam uloţí do kapličky kříţ. Po motlitbě se kříţ i korouhve obloţí bílými květinami a opentlí bílými stuhami. Na další den si dívky připraví voničky (mohou být z rozmarýnu, krušpánku nebo myrty) a ozdobí velikonoční kostelní svíci (paškál) pro pana faráře. Poté se všichni rozejdou do svých domovů, aby se připravili na Boţí hod velikonoční. Hod boţí velikonoční Matičky jsou ustrojeny v bílých šatech (lašťanské matičky jdou v hanáckém kroji). Na hlavě mají uvázány šátky černé barvy. Mládenci za doprovodu kapely přijdou pro matičky. Všichni společně jdou průvodem ke kapličce, kde vezmou uschované předměty a okrášlí spoluobčany voničkami. Poté se pokračuje ke kostelu, kde proběhne mše svatá. Po jejím skončení se průvody přesunou do svých vesnic. Zde je slavnost skončena společným setkáním u muziky.51

______________ 49

Kabátky mívají proto, ţe na Bílou sobotu je chladno.

50

JORDÁN, Fr., et al. Lidové obyčeje na Hané a jejich slovní, hudební a taneční projevy: Sborník

příspěvků ze VII. konference o lidové kultuře na Hané konané ve dnech 24. a 25. listopadu 1998 v Muzeu Vyškovska ve Vyškově. Vyškov, Muzeum Vyškovska ve Vyškově, 1999. 271 s. 51

JORDÁN, Fr., et al. Lidové obyčeje na Hané a jejich slovní, hudební a taneční projevy. Str. 80-82

34

Bělkovice: Jan Vyhlídal 52 popsal slavnost Matiček v Bělkovicích: „Při slavnosti vzkříšení ubírají se matičky zrovna za baldachýnem. Po průvodu matičky v kostele vystoupí ze zástupu druţiček a za zvuku hudby ubírají se do kruchty poprosit pana faráře o sošku vzkříšení. Pan farář pochválí krásný obyčej, napomene je a pak vydá jim sošku a korouhvičku, s nimiţ matičky za hlaholu hudby jdou k oltáři.“ Poté proběhne společná motlitba a slavnostní zpěv. V doprovodu zvonů opustí lidé kostel. Průvod vydá se ke škole, se zastávkou u kapličky. U školy procesí končí, dovnitř vstupují uţ jen matičky, aby mezi kvítí a rozsvícené svíce postavily sošku Spasitele. Po opuštění školy ještě roznesou po domech rozmarýn. Na Boţí hod mají děvčata na hlavách pantléky, jinak je kroj podobný jako v sobotu. Ráno vypraví se průvod od školy ke kostelu, kde se odevzdají svíce se soškou. Po mši odejde průvod v doprovodu hudby za vesnici. Slavnost se končí velkou mší svatou v pondělí velikonoční.53

Obr.č.10 Jeţíškovy matičky na Bílou sobotu.54

______________ 52

VYHLÍDAL, Jan. Rok na Hané. Str.42

53

VYHLÍDAL, Jan. Rok na Hané. Str.40-44

54


35

Obr.č.11 Jeţíškovy matičky na Hod boţí velikonoční.55 Velikonoce Pohyblivé křesťanské svátky, které připadají na první neděli po prvním jarním úplňku. Pondělí velikonoční Na tento den se chlapci velice těšili. Dopoledne se odehrával šmekustr v domě, odpoledne honí chlapci děvčata na návsi tak dlouho, aţ se jim podaří vklouznout za vrata a mrskají pro barvené vajíčko. Barvená vajíčka si děvčata pro chlapce důkladně připravovala. Na Hané se vajíčka zdobila voskem, vyškrabováním a leptáním. Nejtypičtějším hanáckým zdobením ovšem bylo lepení ozdob ze slámy.

Obr.č.12 Velikonoční kraslice zdobené slámou56 ______________ 55


56

Obr.č.12 Folklor a lidová kultura na Moravě [online]. c2002, poslední aktualizace 30.5.2004 [cit. 14. listopadu 2009]. Dostupný z WWW: < http://www.folklorweb.cz/regiony/hana.php>

36

V úterý se vše obrátilo. Děvčata oplatila hochům mrskut na návsi, ţeny v domě. Při šmekustru recitují se nejrůznější verše či říkanky. Jeden z textů, jak jej zapsal Jan Vyhlídal: 57 Kázal kadlec i kadlička, abys dala dvě vajička, jedno bily, dvě červeny, šak slipečka snese jiny. Slipečka je na huře, vajičko je v komoře, slipečka se popeli, vajičko se kotóli. Další říkanku mi převyprávěla moje babička Alena Kleckerová (1939), jak si ji z dětství pamatuje: Milé stréčku, milá teto, koledojo kratičko, abeste mě kaţdé dale Velkonočni vajičko. Mazance kos předéte mně, řikám to jak dovedo, ať si od vás neso velkó, Velkonočni koledo. Další z lidových textů, jak si ho pamatuji ze svého dětství: Hody, hody, doprovody, déte véce malovany. Nedáte-li malovany, déte aspoň bily, slepička vám snese jiny. V komoře v kótku, na zelenym prótku, prótek se ohybá, vajičko se klibá, slepička gdák, vajičko křáp, máte nám ho pani mámo e s pomláskó dát.

______________ 57


37

3.2. Léto Svatodušní svátky Letnice jsou pohyblivý svátek, který se slavil 50 dnů po Velikonocích. Trvaly celý týden. V tomto čase se konaly králenské hry (honění krále a chození s králkou). Popis zvyku Honění krále: Králem byl 14 – 15letý chlapec, kterého doprovázeli svobodní mládenci. Vše odehrávalo se na nejkrásnějších koních, pěkně ustrojených. V Roku na Hané58 je uveden Skopalíkův popis: „Král oblečen byl v bílý šat, opásán červenou pentlí, jejíţ konce drţeli vedlejší jezdci, na hlavě měl věnec nebo korunku z pentlí a v ruce kytici z červených pivoňkových růţí. Byl posazen na nejpěknějšího koně.“ Krále doprovázela druţina (trubač, chasníci, chasa), všichni na koních. Průvod přijel k prvnímu stavení ve vesnici, kde první chasník oslovil hospodáře a hospodyni básničkou. Jan Vyhlídal59 uvádí: Na krála, paní matko, na krála! Máme krála chudobného, při tom velmi poctivého, okradli ho na horách, na dolách, a na krakovským mostě. Ukradle mu tři sta koni, ukradle mu tři sta volů z prázdného dvoru. A ti voli tak velky rohe měli, neţ jich vrána přeletěla, troje mladé vyseděla a štvrty zachladila, proto ţe pro ně mista neměla. Déte nám matko přece, třeba svinský plece, ______________ 58, 59


38

alebo klobásu, co se ňó devětkrát opášu a po desáty svého vraného konička podepnu. Pak-li byste nám nechtěli nic dáti, budeme si to na vás vymáhati. Vyjedem si za město, tam sloţíme svý vojsko, budeme jísti a píti, a Vy to moséte páni hospodáři zaplatiti. Pochválen buď Jeţíš Kristus. Takto postupně objeli celou obec. Poté se vydali do okolních vesnic. Pokud se potkaly dva průvody králů, mládenci se snaţili druhé skupině krále uloupit. Potom za něj poţadovali vysoké výkupné. Je známo, ţe boje mezi jednotlivými armádami byly často krvavé.

Obr.č.13 Jízda králů – Doloplazy60

______________ 60

Obr.č.13 Folklor a lidová kultura na Moravě [online]. c2002, poslední aktualizace 30.5.2004 [cit. 14. listopadu 2009]. Dostupný z WWW: < http://www.folklorweb.cz/regiony/hana.php>

39

Popis obchůzky královniček: Průvod tvořily dívky, které obcházely dům od domu, zpívaly písně, doprovázené obřadními tanečními pohyby. Jedna z děvčat, oblečená v bílých šatech a s korunkou na hlavě, byla králka. Jednu z písní je uvedena např. v Poláčkově sbírce: 61 Vyletěl sokol

1, Vyletěl sokol

3, Královna nešla,

na ten panské bor

poslala posla.

a tam pěkně zpival,

A ty, milé posle,

aţ se dvur rozlihal,

spravuj to tam dobře,

královnu volal.

jako jí sama.

2, Královno milá,

4, Posel spravoval,

král tebe volá,

sobě nakloval

abys k němu přišla,

tu krásnó děvečku

nebyla tak pyšná

v ruţovym věnečku,

sama jediná.

aby si ju vzal.

Co si děvčata vykoledovala, rozdělila si mezi sebe nebo udělala společnou hostinu. Vrcholem Svatodušních svátků je svátek „ Boţího těla.“ Kostel je vyzdoben březovými větvemi, květinami a venku jsou rozestavěny oltáře. Pod nebesy je neseno Boţí tělo. ______________ 61

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané II: Prostějovsko - Kojetínsko. Str. 7

40

24. června – sv. Jan Noci před sv. Janem byla přisuzována čarovná moc. Zapalují se svatojánské ohně na obranu proti čarodějnicím. Tento zvyk je obdobou noci filipojakubské. V červenci a srpnu nebylo příliš času na oslavu svátků, práce na poli zabrala veškerý čas. Po ţních se slavily doţínky. Chasa upletla věnec z obilných klasů, ozdobila lučním kvítím a donesla hospodáři, který všechny svoje pomocníky štědře pohostil. Neţ se věnec odevzdal hospodyni, zpívala se tato píseň: Panimámo zlatá62

1, Panimámo zlatá,

2, Ze samého zlata,

otviréte vrata,

ze pšeničnéch klásku,

neseme vám věnec ze samého zlata.

abeste poznale našo velkó lásko.

Za zpěvu a tance se slavilo do časného rána.

______________ 62

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané I: Prostějovsko. Str.62

41

3.3. Podzim Hody Na Hané se slavily dvoje hody – císařské a hodky. Císařské hody dostaly název podle císaře Josefa II., který určil, ţe se budou slavit hody všude ve stejný den, a to třetí neděli v říjnu. Hodky se konají v den svátku patrona, kterému je zasvěcen kostel v obci. Známou hodovou písní, která je na Hané velmi oblíbená je Či só hode. Či só hode63

1, Či só hode, naše hode,

2, Přešla Hanka do hospode

poďme chaso do hospode,

podivat se na te hode,

hojája, hojája, hojajá ja.

hojája, hojája, hojajá ja.

/: Bodem tam do rána

/: Chtěla tam do rána

tancovat Holáňa,

tancovat Holáňa,

hojaja ja. :/

hojaja ja. :/

______________ 63

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané I: Prostějovsko. Str.40

42

3, A jak chtěla tancovati, nechtěle jo chlapci bráti hojája, hojája, hojajá ja. /: Nemohla do rána tancovat Holáňa, hojaja ja. :/ 4. prosince – sv. Barbora Večer před svátkem sv. Barbory chodily vesnicí Barborky. Ţeny v bílých šatech, se závojem přes obličej a metličkou v ruce, obdarovávaly hodné děti dárečkem, zlobivé vyšlehaly metličkou. 6. prosince – sv. Mikuláš Hoši před příchodem sv. Mikuláše práskají na uvítanou bičem. Jakmile jeden z chlapců vykřikne, ţe Mikuláš uţ jde, rozeběhnou se. Který z chlapců by neutekl, ten by nedostal mikulášskou nadílku. Dospělí také vyprávějí dětem, ţe sv. Mikuláš jel s vozem plným dárků, které poztrácel. Ve tmě je všechny nesebral, a proto zůstaly pamlsky leţet na cestě. Nedočkavé děti, které se rozhodnou vypravit se pro tyto dary, musejí jít bosé. Vracejí se však s nepořízenou a šklebí se zimou, proto se těmto mlsům říká šklibky. Vytrvalé děti se dočkají sv. Mikuláše, který sestoupil z nebe po zlaté niti a v doprovodu čerta a anděla, místy i smrti, obchází vesnici. Nejčastější nadílkou pro hodné bývaly kříţaly, pro zlobivé brambory (zemáky) a řepa. 13. prosince - Sv. Lucie V tento den v některých částech Hané chodila Luca, jinde Ţber. Obě tyto postavy byly postrachem zlobivých dětí. Luca šťouchla děti do břicha, Ţber břicha rozřezával a plnil je koudelí, kterou s sebou vozil na voze. Luca byla oděná v bílé plachtě, Ţber byl omotán koudelí.

43

3.4. Zima 24. prosince – Štědrý den Štědrý den byl plný očekávání. Dospělí vyčkávají na příchod cizího člověka, jehoţ pohlaví má určit, jaká budou v následujícím roce mláďata čtyřnohého dobytka. Děti se těší na zlaté prasátko a děvčata, jak si vyloţí svůj osud. Štědrý den má svoje pravidla. Ráno se nesnídá, v poledne neobědvá, dodrţuje se půst.64 Děti se obávají v případě nedodrţení půstu, příchodu Perechty.65 Všichni čekají na večeři. Ta se ovšem zahajuje aţ s východem první hvězdy na oblohu, kdy končí půst. Před večeří se ještě uskuteční společná motlitba. Velice častým pokrmem bývala v minulosti polévka – lokšová, houbová, později polévka rybí, dále krupice sypaná perníkem, trnčená omáčka, bramborové šišky s tvarohem nebo mákem, pečivo s medem, vánočka, koláče (vdolke), ovoce (jablka, ořechy) i sušené kříţaly. Teprve později se na Štědrý večer podával kapr s bramborovým salátem. Svou tradici má také úprava štědrovečerního stolu. Pokládala se na něj hrstka ţita, prosa, ovsa a pšenice, aby se v příštím roce hojně urodilo. Dobrou úrodu zajišťovaly také plodiny poloţené pod stolem (brambory - zemáky, řepa, mrkev, petrţel, celer). Nohy stolu se omotávaly řetězem. Tento zvyk měl zajistit, ţe rodina zůstane pohromadě. Bylo to rovněţ opatření proti zlodějům. Při štědrovečerní večeři hospodyně nesměla vstávat od stolu. Po večeři nastává čas věšteb. Existovalo hned několik způsobů, jak se dívka mohla dovědět, zda se v příštím roce vdá či nikoli. Vkládala do vody březovou větvičku, která se měla na jaře zazelenat. Dále třepala stromem a poslouchala, odkud se ozve psí zavytí. Z této strany měl přijít ţenich. Podobným znamením měl být hozený střevíc, jehoţ špice také určovala směr ţenichova příchodu. Nejen děvčata, ale i ostatní členové rodiny chtěli znát svoji budoucnost. Pouštění lodiček z ořechových skořápek naznačovalo soudrţnost rodiny. Rozkrajování jablka, zda bude člověk veselý a zdravý či nemocný, nebo jestli ho dokonce nečeká smrt. Rovněţ lití olova mělo odhalit budoucnost. ______________ 64

Později (asi v polovině 20. století) se půst jiţ nedodrţuje tak přísně. Od rána se nejí maso, ale

konzumování bezmasých jídel není zakázáno. V poledne se někde jedla polévka česneková, jinde (v místě, kde jsem prováděla výzkum) se jedla polévka zelná. 65

Perechta ( Šperechta) je postava v bílém šatě s nebozezem v ruce, kterým provrtává plná břicha.

44

Předmětem zájmu nebyly jen lidské osudy, ale také úspěch v hospodaření. Vzhledem k tomu, ţe úroda byla závislá na počasí, hospodář se zajímá především o povětrnostní vlivy. Který měsíc bude sucho, zjišťuje pomocí cibulových slupek. Sloupne jich dvanáct, naplní suchou solí a seřadí vedle sebe na prkýnku. Druhý den ráno, po příchodu z kostela, všechny zkontroluje. Pokud je sůl v některé cibulové mističce zaschlá, bude tento měsíc sucho a jestliţe je zvlhlá, bude měsíc mokrý. Velice podobným zvykem je naplňování ořechových skořápek vodou. Je-li některá skořápka ráno vyschlá, v tomto měsíci bude sucho. Hospodyně chce se dozvědět, co v budoucnosti čeká převáţně její rodinu. Zda nepostihne někoho mor. Proto se zapaluje svíčka, kterou kaţdý z rodiny musí sfouknout. Pokud jde dým ke stropu, člověk bude zdravý, jestliţe se ale točí ke dveřím, věští to smrt. Otázku ţivota a smrti zjišťuje téţ pomocí jadýrek z jablka. Napočítá jich tolik, kolik je členů nejbliţší rodiny. Jadérka poloţí hospodyně na vodu, počet potopených značí smrt. O Štědrém dnu začínalo koledování. Pastýři bývali obdarováni vařeným pokrmem (kaší, zelím), kříţalami i něčím ze ţita. Příklady štědrovečerních koled z písňové sbírky Jana Poláčka: Pote, chlapci k nám.66

______________ 66

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané I. Str. 64

45

1, Pote, chlapci k nám,

3, Na nebi jasnym,

kolede vám dám.

anděl se vznáši.

Po ořiško, po jabličko,

Selném hlasem prozpěvoje,

oblečem se do koţóško,

všeckém ledem oznamoje:

bodem zpivati,

„Narodil se nám

koledovati.

spasitel a král.“

2, Deţ je zema, mráz,

4, Leţi v Betlémě,

slešim divné hlas.

v jeslich na seně.

Ptáci v pulnoc vezpěvojó,

Anděli se mo klanijó,

a pastiři vetrobojó,

chválo a čest mo vzdávajó,

co to novyho,

běţte, pospěšte,

neslychanyho.

ócto mo vzdéte.

Sem pospěšte ptáčátka67

1, Sem pospěšte ptáčátka, zviřátka,

3, Čiţiček prozpěvuje, zpěvuje,

zpivéte u děťátka:

a hrdlička cukruje:

spi, spi, spi,

spi, spi, spi,

náš Jeţíšku spi.


2, Poď sem, milý slavičku, čiţičku,

4, Ţeţulenka mu kuká, mu kuká,

zpivé pěknó pisničku:

a holóbek mu vrká:

spi, spi, spi,

spi, spi, spi,



______________ 67

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané II. Str.9

46

5, Přiběhnul i zajiček, zajiček,

6, Ty, člověče, rozumný, rozumný,

pokleknul u jesliček:

hleď, jak tvor nerozumný

spi, spi, spi,

ctí, ctí, ctí,


Jezulátko ctí. Já su malá panenka68

1, Já su malá panenka,

4, Já sem stála po straně,

nesu vám novinku

jenom sem kókala,

co se stalo v Betlémě

Honzíček to uviděl,

tóto maló chvilku.

šup za mnó do kola.

2, Narodil se Jeţíšek

5, A tak se mnó zatočil

z panenky Marie,

co mohl névíce,

on tam leţí v Betlémě,

a já sem si roztrhla

v jestličkách, na seně.

oba dva střevice.

3, Oslíčci naň dýchají,

6, Panimámo zlatičká,

na dudy mu hrají,

já vás pěkně prosim,

Honzíček to uslyšel,

darujte mně koledy,

dal se do cupáni.

bez ni já dom nesmim. 7, Pantáta by brókali, ţe střevičky nemám a já domu nepudu, aţ si jiny zjedná.

______________ 68

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané II. Str.10

47

26. prosince – Svatý Štěpán Den sv. Štěpána byl také dnem koledníků. Jak uvádí Jan Vyhlídal,69 vinšovalo se : „ščasny a vesely svátke, deň narozeni Krista Pána a ščasné nové rok, abeste ho v zdravi a radosti oţele.“ V tento den opouštěli pacholci hospodářství. Jejich volno trvalo aţ do Nového roku, kdy nastupovali do nové sluţby. Při odchodu dostávali výplatu a štěpánský koláč. Jedním ze svatoštěpánských zvyků bylo umývání chlapců. Děvčata je brzy ráno umyla a podala jim gatě. Za tuto sluţbu dostala sladkou kořalku. 1. ledna – Nový rok Na Nový rok odchází ze sluţby děvčata, jejich výsluţkou je také koláč a plat. Děvčata se do sluţby vrací na Tři krále. Hanáckým novoročním zvykem bylo skrajování buchty. Dívky se sloţily a upekly velkou buchtu, kterou nazdobily ovocem a odnesly k nejoblíbenější z dívek. Na toto místo za chvíli přišli také chlapci, kteří donesli s sebou nějakou kořalku. Posadili se kaţdý vedle své vyvolené. Potom postupně jeden po druhém ukrajovali z buchty a společně ji pojídali se svým děvčetem. 6.ledna - Tři králové Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar. Tři chlapci ustrojeni do bílých ţenských košil, které překrýval většinou červený ornát, obcházeli vesnicí od Nového roku aţ po Tři krále. Na hlavě měl kaţdý z nich korunu s kříţem. Hoch, který představoval Baltazara měl ještě začerněný obličej. Při obchůzkách mladíci prozpěvovali koledu, která byla převzatá z divadelních her. Jedna z koled, která je zaznamenána v knize Rok na Hané70: „/: My tři krále, my jdeme k vám:/ /: štěstí zdraví přejeme vám:/ Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my sme k vám přišli z daleka.

______________ 69

VYHLÍDAL, Jan. Rok na Hané. Olomouc, 1906. 93 s., str. 7

70


48

Zdaleka je cesta naše, Do Betlema mysle naše. Do Betlema pospícháme, ještě málo peněz máme. Kašpar a Melichar:

Co ty černý, co ty vzadu vystrkuješ na nás bradu?

Baltazar:

Slunce jest toho příčina, ţe je má tvář opálena.

Kašpar a Melichar:

Kdybys na slunce nechodil, byl by sis ji neopálil.

Baltazar:

Slunce jest drahé kamení o Kristovu narození.

Všichni:

Půjč Josífku, půjč plenčičky, ať zavinem to maličký. Jiţ jsme malé zavinuli, do jesliček poloţili. Chvalme Boha s Kristem Pánem aţ na věky věkův. Amen.“

Masopust Období od Tří králů do začátku předvelikonočního půstu je nazýváno masopust. Je to doba plná zábav, která vyvrcholí masopustním průvodem, jeţ je přechodem mezi zimou a jarem. V této době se dívky a hoši setkávají na přástkách. Ty se nikdy nekonají ve čtvrtek a v sobotu odpoledne, na sv. Blaţeje, sv. Hátu a sv. Dorotu. Jan Poláček sesbíral několik přástkových písní, které jsou zaznamenány ve sbírkách jednohlasých lidových písní.71 ______________ 71

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané I: Prostějovsko. Brno, BLOK, 1966. 542 s. POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané II: Prostějovsko - Kojetínsko. Kroměříţ, 1975. 406 s.

49

Ukázky přástkových písní: Mily je o kamen sedět.72

1, Mily je o kamen sedět

2, Neţ okáţe zema pate,

a na plnó cifko hledět,

mosim na ciche e šate,

pohádke se povidat,

plátna já mět kolek kop,

pásma motat, počétat.

potom se poskočim, hop.

Toč se, kolovrátko, toč,

Toč se kolovrátko, toč,

nitko na civenko skoč,

nitko na civenko skoč,

tra-la-la-la, tra-la-la-la,

tra-la-la-la, tra-la-la-la,

nitko, na civenko skoč.

nitko, na civenko skoč.

______________ 72

POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané I: Prostějovsko. Str. 66

50

Toč se, toč se, kolovrátku73

1, Toč se, toč se, kolovrátku

2, Kdyţ se hněvá, ať se hněvá,

jenom ty se pěkně toč,

šak se hněvat přestane,

muj milé se na mě hněvá

slíbim-li mu, ţe ode mně

a já nevim proč.

neco dostane.

3, Dostane on na památku bilé šátek ode mně. Aţ on bude na té vojně, na mně vzpomene.

Poslední tři dny masopustu se nazývají ostatky. V tyto dny také vrcholí masopustní veselí. Průvod masek chodí v doprovodu muzikantů dědinou. Časté masky jsou medvěd a kůň, nechybí ani ţid, kominář a ostatní. Ti se vtrhnou do domu a zatímco chasa tančí s hospodyní i dcerami, kominář bere vše, co je k jídlu. To se potom večer v hospodě všechno sní. Tradičním ostatkovým pokrmem byly koblihy. Zvláštností bylo, ţe pokud se koblihy nesnědly, uloţily se do pytle na půdu a po Velikonocích se napařily a zkonzumovaly.

______________ 73


51

Jednu z ostatkových písní uvádí Jan Poláček. Joţ je teho masoposto74

1, Joţ je teho masoposto na mále, na mále, kemo me te stary panne prodáme, prodáme? Prodáme jich na tó Novó oleco, oleco, abe s něma spravovale selnico, selnico. Prodáme jich do Hodolan ţedovi, ţedovi, abe jich dal na strašáka do zeli, do zeli. Na ostatky probíhaly mimo jiné volby pudmistra a drába. Jakub Lolek75 zmiňuje: „Na ostatky chasa volila si prvního a druhého pudmistra a tito svého drába. Zvolení aţ do popeleční středy v hospodě vykonávali moc obecního úřadu. Znakem jejich moci byla šavle pentlemi ozdobená – právo – v trámě nad úředním stolem zabodnutá.“ ______________ 74


75

LOLEK, Jakub. Rok v naší chalupě. Str. 76

52

Kdo se proti tomuto právu na ostatkové zábavě provinil, bylo mu vysázeno stárkem „na gatě.“ Jak uvádí Poláček, zpívala se u toho tato píseň: Jedna, dvě76

1, Jedna, dvě,

2, Jedna, dvě,

bijó mě,

bijó mě,

jedna dvě,

jedna dvě,

po hlavě,

po hlavě,

/: a ta třeti,

/: bijó, bijó,

gde doleti, : /

má panenko, : /

tam bode.

pro tebe.

______________ 76


Kapitola zvyky a tradice na Hané: LOLEK, Jakub. Rok v naší chalupě: Ţivot, zvyky a obyčeje na severní Moravě v 1. polovině 19. století. Praha: Janua, 2005. 89 s. ISBN 80-86859-01-0 VYHLÍDAL, Jan. Rok na Hané. Olomouc, 1906. 93 s. TYLLNER, Lubomír, et al. Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007. 636 s. ISBN 978-80-204-1712-1

53

4. Výzkum Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké mají děti povědomí o tradicích a zvycích v regionu Haná, ve kterém ţijí. 4.1. Příprava výzkumu

Charakteristika zkoumaného souboru respondentů Výzkum jsem prováděla na třech základních školách v regionu Haná, přičemţ jsem se zaměřila na základní školy v okolí mého bydliště. Navštívila jsem tyto školy: Základní škola Loštice Základní škola Bílá Lhota Základní škola Vítězná, Litovel Tyto základní školy jsem volila také podle velikosti místa, ve kterém se nacházejí. Všechny tři základní školy leţí na severu Hané, přibliţně 30 km od Olomouce. ZŠ v Bílé Lhotě je škola spíše vesnického typu, kam se sjíţdějí děti z okolních vesnic – Červená Lhota, Řimice, Měník, Hradečná, Hrabí, Měrotín a Mladeč. V kaţdém ročníku je vţdy po jedné třídě. Základní škola v Lošticích je škola na malém městě, kterou nejčastěji navštěvují místní děti, popřípadě děti z okolních vesnic – Vlčice, Moravičany, Palonín, Pavlov, Ţádlovice a dalších. Poslední zmiňovaná škola, tedy ZŠ Vítězná v Litovli, je městská škola, která má v ročníku většinou tři třídy. Navštěvují ji místní děti i mládeţ z okolních vesnic,(např. Unčovice, Náklo, Nasobůrky a Střeň). V rámci těchto tří základních škol jsem provedla výzkum v pěti třídách u ţáků prvního stupně. Zaměřila jsem se na ţáky čtvrtých tříd, a to z toho důvodu, ţe v Rámcovém vzdělávacím programu je učivo týkající se regionu, místa, kde ţijeme zařazeno právě pro druhé vzdělávací období, coţ je čtvrtá a pátá třída.

54

Do výzkumu bylo zahrnuto celkem 99 respondentů. Přesněji to bylo 30 ţáků ze ZŠ v Lošticích, 14 ţáků ze ZŠ v Bílé Lhotě a 55 ţáků ze ZŠ Vítězná v Litovli, kde byli ţáci zastoupeni v jednotlivých třídách v počtu 17, 18 a 20. V době, kdy jsem prováděla výzkum (duben a květen 2008), měly děti regionální učivo jiţ probráno. Tuto informaci jsem získala od jednotlivých učitelů. O to více mě zajímalo, zda mají děti o svém regionu patřičné znalosti a povědomí o lidových tradicích. Cíl výzkumu Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaké povědomí mají děti o kultuře regionu, ve kterém ţijí. Zajímalo mne, zda děti znají místní lidové písně nebo lidové obyčeje, které se v regionu Haná dodrţovaly. Domnívám se, ţe na Hané není lidová kultura tak ţivá jako v jiných regionech (zvláště na jihu a jihovýchodě Moravy), a proto jsem chtěla zjistit, jestli i přes tuto skutečnost mají děti znalosti z lidové kultury. Myslím si, ţe v dnešní době ţáci znají něco z toho, co se učí ve škole, ale nemají uţ velkou moţnost se s lidovou kulturou setkat v praxi. Proto se domnívám, ţe by se mohl prokázat ve výsledcích také vliv školy na děti. Výzkumné hypotézy 1. hypotéza Hanácké nářečí ustupuje do pozadí a příslušníci mladé generace jiţ nekomunikují nebo ani neumí hovořit hanáckým nářečím. 2. hypotéza Děti nemají velké znalosti o lidové kultuře ve svém regionu.

Metodologie výzkumného šetření Ke zjištění znalostí ţáků, jsem sestavila dotazník, ze kterého jsem chtěla zjistit znalosti dětí z oblasti lidové kultury v regionu Haná. Dotazník obsahoval 7 otázek (příloha č.1). Z toho 5 polootevřených a 2 otevřené. Poté jsem navštívila ředitele škol, 55

které se nacházejí v blízkosti mého bydliště. Poţádala jsem je, zda bych mohla na jejich školách zadat ţákům čtvrtých tříd dotazník, týkající se znalostí z oblasti lidové kultury. Ve všech případech mi ředitelé vyhověli a smluvili schůzku s paní učitelkou dané třídy, se kterou jsem se následně domluvila na dnu a hodině, kdy mohu dotazník zadat. 4.2 Realizace výzkumu Dotazník jsem zadávala v pěti čtvrtých třídách. Představila jsem se dětem a sdělila jim s jakým záměrem za nimi přicházím. Poprosila jsem děti, aby na dotazník uvedly svoje jméno a název školy, pro případ, ţe by mě v některém dotazníku zaujalo něco, k čemu bych potřebovala další vysvětlení. Ţáky jsem ujistila, ţe nikomu jejich odpovědi sdělovat nebudu a poţádala je, aby pracovali samostatně. Poté jsem společně s dětmi přečetla otázky, ke kterým jsem podala vysvětlení a zodpověděla případné dotazy.77 V závěrečné fázi vyplňování dotazníku jsem dětem řekla, aby napsaly na druhou stranu, co by se chtěly dovědět z této oblasti. Představení, zadání dotazníku a jeho vyplnění mi zabralo přibliţně jednu vyučovací hodinu v kaţdé třídě.

______________ 77

Konkrétně k otázce č.2 jsem dětem řekla, ţe pokud obě jejich babičky nebo dědečkové mluví

„hanácky“, pak mají ještě k zakrouţkování připsat číslici 2x.

56

4.3 Výsledky výzkumu 1, Znáš nějakou hanáckou píseň? Pokud ano, napiš její název. Graf č.1 nezná

zná

0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

55

60

65

70

%

Z 99 dětí, které odpovídaly, uvedlo pouze 34 % název nějaké hanácké písně. Ostatní děti (66 %) nenapsaly ţádnou odpověď nebo uvedly název lidové písně, která náleţí jinému regionu. 9 ţáků ze ZŠ v Bílé Lhotě zmínilo píseň Za horama svitá. Na ZŠ v Lošticích 13 ze 30 dotazovaných dětí uvedlo píseň Ten bózovské zámek a dvě děti píseň Na té naši Hané. Ze ZŠ v Litovli si pouze 4 ţáci vzpomněli na autorské písně hanácké kapely Stracené ráj a 1 ţák uvedl přímo název této kapely. Ostatní děti neuvedly ţádnou píseň nebo uvedly písně, které nepocházejí z Hané. Mezi těmito písněmi se vyskytovaly např. Měla babka čtyři jabka – (zmíněno čtyřikrát), Ovčáci čtveráci – (1x), v jiné třídě to pak byly písně Pod tým naším okénečkom – (4x); Beskyde, Beskyde – (3x), dále (1x) zmíněné Aj bačo náš; Prší, prší; Tancuj, tancuj, vykrúcaj a Išla Marina. Třikrát se pak vyskytla píseň Ten chlumecký zámek. Z těchto výsledků se domnívám, ţe děti znají pouze píseň, kterou se naučily ve škole, ale nemají větší zásobu písní ze svého regionu, které by se naučily příkladně doma. 2, Mluví někdo ve vaší rodině v hanáckém nářečí? Graf č.2 nikdo já strýc teta tatínek maminka dědeček babička pradědeček prababička 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

55

60

počet mluvících osob

57

Podle výpovědí dětí je zřejmé, ţe hanáckým nářečím hovoří v rodinách nejčastěji příslušníci nejstarší generace (babičky 53 % a dědečkové 38 %). Prababičky byly zmíněny pouze ve 27 případech a pradědečkové jen 7x. Nemyslím si, ţe by to bylo proto, ţe starší generace nemluví dialektem, ale proto, ţe některé děti jiţ praprarodiče nemají. Rodiče dětí a jejich tety a strýcové, coţ mohou být lidé kolem třicátého aţ čtyřicátého roku ţivota, měli přibliţně stejný počet. Maminky byly do dotazníku uvedeny 18x, tatínkové a tety pak 15x a strýcové pouze 10x. 17 dětí uvedlo, ţe hovoří hanáckým nářečím, ale většina z nich připsala, ţe pouze trošku. 14 dětí uvedlo, ţe v jejich rodině nemluví nikdo hanáckým nářečím. Domnívám se, ţe prarodiče a rodiče dotazovaných dětí hovoří mezi sebou hanáckým nářečím, ale s dětmi mluví většinou spisovnou češtinou. Děti sice poslouchají regionální nářečí, ale nedokáţí v něm komunikovat se správným přízvukem a nebo porozumět některým hanáckým slovům. I přesto, ţe jsem očekávala ústup dialektu, překvapilo mě, ţe bylo uvedeno tak málo hanácky mluvících prarodičů. Z toho usuzuji, ţe některé děti ani nevnímají, ţe to, jak se u nich doma hovoří, i kdyţ často jen mezi dospělými, je právě hanácké nářečí. Ústup dialektu můţe být také způsoben migrací obyvatelstva, kdy nově přistěhovaní nejsou jiţ vystaveni tak silnému vlivu prostředí, aby regionální mluvu po čase převzali. Vlivem médií, zejména televize, jsou také děti mnohem častěji v kontaktu se spisovnou češtinou, protoţe v mnohých rodinách se např. večerní vyprávění pohádek nahrazuje sledováním televize. 3, Znáš nějakou hanáckou pohádku nebo pověst? Napiš jakou. Graf č.3 zná

nezná

0

5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90

%

Pouhých 17 % dětí si vzpomnělo na některé z hanáckých pověstí či příběhů. 7 % dětí uvedlo regionální pověsti z nejbliţšího okolí. Dvojice dětí ze ZŠ v Bílé Lhotě zmínila pověst: O loupeţivém rytíři Bočkovi z Mladče, 4 ţáci ze ZŠ v Litovli napsali 58

odpověď: „Pověst o Litovli“, která se správně jmenuje O znaku města Litovle a jeden ţák pověst O Čertově mostě u Mladče. Tyto zmíněné pověsti jsou z knihy Báje a pověsti (1944) od Martina Strouhala. Dále pak 4 ţáci z Bílé Lhoty napsali, ţe znají pověst O králi Ječmínkovi. Jeden ţák se ještě zmínil o knize Vyprávěnky stařečka Rašnera od Františka Navary. 5 dětí napsalo, ţe zná báseň O stréčkovi. Zbylých 83 % dětí nezná ţádnou pověst ani pohádku. Některé děti uváděly klasické pohádky jako O červené Karkulce a Rumburak nebo pověsti, které se nevztahují k Hané, např. O Bivoji. 4, Dodrţujete nějaké lidové zvyky a tradice? Graf č.4 nedodržují žádné zvyky vánoční zvyky velikonoční zvyky kácení máje stavění máje hody 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

%

12 % dětí nedodrţuje ţádné zvyky a tradice. 40 % dětí zaznamenalo do dotazníku, ţe dodrţují vánoční zvyky. Některé děti vypsaly, o které zvyky se jedná. Bylo to pouštění lodiček, tavení olova, rozkrajování jablka. Největší zastoupení mělo dodrţování velikonočních zvyků (81 %). Děti zmiňovaly barvení vajíček, mrskání děvčat, vrkání neboli klapání. 22 % dětí uvedlo, ţe se účastní kácení máje a pouze 16 % dětí je přítomno stavění máje. Tyto tradice se v okolí míst, kde jsem prováděla průzkum dodrţují spíše na vesnicích a to tak, ţe se někdy máj postaví bez přítomnosti veřejnosti a lidová slavnost je uspořádána aţ při kácení máje. S původní tradicí, ţe máj stavěli svobodní mládenci, to jiţ nemá mnoho společného. Pouhých 11 % dětí uvedlo, ţe dodrţují hody. Ale ani tato tradice se na Hané nedodrţuje jako např. na Slovácku. Hanácké hody v dnešní podobě vypadají tak, ţe se sejde rodina, která si doma uspořádá hostinu. Tradiční hody se stárkem, stárkou a právem jiţ probíhají pouze v několika vesnicích.

59

5, Jaká jídla jíte na Vánoce? Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda v dnešní době existuje nějaké tradiční jídlo, které se konzumuje na Vánoce. Snídaně Graf č.5 vánočka jiné bezmasé věci jídlo s masem neuvedeno nic 0

5

10 15 20

25 30 35

40 45 50

55 60

%

Ţádné z dětí neuvedlo, ţe se během Štědrého dne postí. 15 % ţáků uvedlo, ţe nesnídá a 4 % dětí napsala, ţe nejedí nic, to ovšem nemusí být důsledkem štědrovečerního půstu, ale tím, ţe odpovídající nejsou zvyklí snídat po celý rok. Ţáci uváděli různé druhy pokrmů, které snídají: např. vánočka s kakaem (54 %), jiná bezmasá jídla – rohlík nebo chléb s máslem (23 %). Masitá jídla konzumují 4 % dětí, např. (rohlík nebo chléb se salámem a chlebíčky). Oběd Graf č.6 zelná polévka polévka jiná bezmasá jídla neuvedeno nic kapr jiná jídla řízek 0

5

10

15

20

25

30

35

%

60

V publikaci Lidová kultura na Hané78 se Karel Faltýnek zmiňuje v článku Lidová strava na Lošticku ve 20. a 30. letech 20. století o tom, ţe u Geprtů se na oběd jedla zelná polévka. Děti uváděly nejrůznější druhy pokrmů. Velice časté byly polévky (např. čočková, fazolová, houbová, bramborová, česneková a rybí). Nejčastější byla polévka zelná (30 %). Dalo by se tedy říci, ţe je v této oblasti zelná polévka tradičním jídlem ke štědrodennímu obědu. Ţáci jmenovali i jiná bezmasá jídla (např. špenát, kapusta, buchty, ţemlovka, krupice, kaše, brambory a bramboráky).

Večeře Graf č.7 kapr řízek kapr a řízek rybí polévka nějaká ryba jiná jídla neuvedeno 0

5

10

15

20

25

30 35

40

45

50

55

60

65

%

Z grafu je patrné, ţe nejčastějším pokrmem v dnešní době je kapr s bramborovým salátem. Tento pokrm bychom mohli povaţovat v dnešní době za tradiční. O kaprovi s bramborovým salátem se zmiňuje Jiří Kráčmar v knize Lidová kultura na Hané ve článku Pamětníci o hanácké kuchyni ve Štěpánově. Mnohem častějším jídlem v dřívější době bývala ke štědrovečerní večeři např. krupičná kaše, vánočka, kříţalová omáčka – papola. 79

______________ 78

HOŠKOVÁ, Miloslava a kol.. Lidová kultura na Hané: Sborník příspěvků ze VI. odborné konference 26. a 27. listopadu 1997. Olomouc: Vlastivědné muzeum v Olomouci, Okresní úřad v Olomouci, Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci, 1998. 95 s. Str. 36 79 HOŠKOVÁ, Miloslava a kol.. Lidová kultura na Hané: Sborník příspěvků ze VI. odborné konference 26. a 27. listopadu 1997. Str. 56-59

61

6, Viděl(a) jsi někdy hanácký kroj? Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda děti viděly někdy hanácký kroj a kolikrát měly moţnost se s ním setkat. Graf č.8 neuvedeno mnohokrát více než jednou jednou nikdy 0

5

10

15

20

25

30

35

%

15 % dětí neuvedlo ţádnou odpověď. Dalších 22 % zvolilo odpověď, ţe hanácký kroj viděly mnohokrát. 30 % dětí vidělo kroj více neţ jedenkrát. Pouze jednou vidělo kroj 27 % dotazovaných ţáků. Zbylých 6 % nevidělo nikdy hanácký kroj. Současně jsem se chtěla dozvědět, kde děti hanácký kroj viděly. Byly nabídnuty tyto moţnosti: ve skutečnosti, na obrázku, na fotce a jinde.

Graf č.9 neuvedeno na fotce na obrázku ve skutečnosti jinde 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

%

6 % dětí k této části otázky neuvedlo ţádnou odpověď. 19 % dětí odpovědělo, ţe kroj viděly na fotce. Na obrázku pak vidělo kroj 37 % dětí. Téměř stejný počet a to 40 % dětí, vidělo kroj ve skutečnosti. Z těchto 40 % bylo 31 % ţáků ze ZŠ v Litovli,

62

6 % ze ZŠ Loštice a 3 % ze ZŠ v Bílé Lhotě. Děti v Litovli se setkávají s krojem proto, ţe v Litovli existuje folklorní soubor Hanačka, který vlastní hned několik krojů pro různé příleţitosti. 21 % ţáků uvedlo, ţe viděli kroj jinde. Všechny děti k této moţnosti připsaly, ţe kroj viděly v televizi. Protoţe některé děti uváděly více moţností, procentuální hodnocení se v některých případech překrývá. 7, Napiš některé z větších měst na Hané. V této otázce jsem se chtěla dovědět, jestli mají děti povědomí o tom, kde se vlastně region Haná nachází. Graf č.10 CHKO neuvedeno Olomouc jiná města na Hané ostatní města 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

%

Ve 38 % dotazníků jsem nezaznamenala ţádnou odpověď na danou otázku.U 1 % dětí byla zaznamenána odpověď Litovelské Pomoraví, coţ je chráněná krajinná oblast, která sice leţí v regionu Haná, ale není to název hanáckého města. 41 % dětí uvedlo na první místo město Olomouc, které je nejbliţším velkým městem v lokalitě, ve které jsem prováděla průzkum. 15 % dětí zapsalo do dotazníků jiná města, která leţí v hanáckém regionu. Byla to města Náměšť na Hané, Prostějov, Litovel, Loštice, Mohelnice, Uničov, Bouzov a Kroměříţ. Do zbylých 5 % jsem započítala odpovědi, které nebyly správné. Děti uvedly města Ostrava, Brno a oblast Beskydy. Z výsledků dotazníku vyplývá, ţe většina (56 %) dětí má představu o tom, kde se Haná nachází. Jak jsem jiţ zmínila dříve, v závěru hodiny měly děti moţnost zapsat na zadní stranu dotazníku, co by se chtěly dovědět nového nebo co by je k dané problematice ještě zajímalo.

63

Uvedu zde několik příkladů, které naznačují, ţe děti mají zájem o kulturu svého regionu či nikoli.80 Jaké tam mají tradice? Něco víc o hanáckém kroji a o řeči. Já bych chtěla znát nějakou hanáckou pohádku nebo pověst. Písně, nářečí, kroje. O hanácké oblasti. Hanácká města. Hanáckou písničku, pohádku. O kroji, písničku, mluvit hanácky. Tradice. O kroji a jak se tam ţije a mluví. Kolik má obyvatel? Jestli jsou kroje v různých barvách ne jenom v červené. Jaké tam mají všechny kroje. Kde se Haná nachází? Jak se mluví na Hané. Jaké další písničky se zpívají na Hané. Nějakou pověst. Je Ostrava opravdu Haná? Kde se Haná nachází. Z jakých látek se vyráběly slavnostní kroje? Proč se dělají slavnostní pochody s lidmi v krojích? Chtěl bych vidět hanácký kroj. Jaká všechna města patří do Hané? Jak se ţilo na Hané? Jaké slavili zvyky? Slovo tam jsem zdůraznila proto, ţe se vyskytlo v několika odpovědích. Pouţití tohoto slova na mě působí tak, ţe děti nevnímají Hanou jako místo, kde ţijí. Mnoho dětí, jejichţ odpovědi jsem zde neuvedla konkrétně, chtělo znát nějakou hanáckou pohádku nebo pověst. Z uvedených příkladů lze rozpoznat, ţe děti zajímalo převáţně to, na co nedokázaly v dotazníku odpovědět a chtěly by se o tématu dovědět více. 54 % dětí nezajímalo nic ze zmiňované oblasti. ______________ 80

Výpovědi ţáků jsou citovány v přesném znění bez gramatických chyb.

64

4.4. Závěr výzkumu Z výsledků výzkumu se potvrdily obě výzkumné hypotézy. Na grafu č.2, který vypovídá o hanáckém nářečí, si můţeme všimnout velkého rozdílu v uţívání hanáckého nářečí mezi starší a mladší generací. Jak se zdá, hanácké nářečí opravdu ustupuje do pozadí. Verifikaci druhé výzkumné hypotézy můţeme sledovat ve výsledcích ostatních výzkumných otázek. V ţádné z nich, nepřesáhly znalosti ţáků 50% hranici. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla sestavit integrovanou tématickou výuku, se kterou jsem navštívila 3 třídy, kde jsem výuku provedla. Byla to ZŠ v Litovli, kde jsem navštívila dvě páté třídy a ZŠ v Lošticích, kde jsem učila ITV v jedné páté třídě. ZŠ v Bílé Lhotě, ve které jsem rovněţ prováděla výzkum, jsem jiţ nenavštívila, protoţe pan ředitel s výukou nesouhlasil.

5. Příprava na integrovanou tematickou výuku Téma: Ţivot na Hané dříve a dnes Ročník: pátý Podle RÁMCOVÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU: - Vzdělávací oblast: integrace mezi vzdělávacími oblastmi Člověk a jeho svět a Umění a kultura - Tématický okruh: Místo, kde ţijeme Hudební výchova - Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova - utváření a rozvoj dovednosti pro spolupráci - vede k uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech - utváří pozitivní postoje k jinakosti a kulturní rozmanitosti - podporuje pozitivní postoje k tradičním evropským hodnotám 65

- Integrace mezi vzdělávacími obory: český jazyk, hudební výchova, vlastivěda, matematika Kompetence: kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence k učení, kompetence k řešení problémů Výchovně-vzdělávací cíle: Děti si zapisují slova, kterým nerozumí a následně se je pokouší vysvětlit. Děti přiřazují noty k jednotlivým rytmům. Děti vytleskávají jednotlivé rytmy. Děti zpívají píseň Za horama svitá. Děti spolupracují ve skupině při získávání informací o lidové stravě na Hané. Děti vyhledávají v textu informace o lidové stravě na Hané. Děti porovnávají rozdíly mezi lidovou stravou v dřívější době a dnes. Děti popisují dnešní dodrţování lidových zvyků. Děti zakreslují mapu Hané podle informací v textu. Děti tancují tanec cófavá na píseň Konopě. Místo realizace: třída Časová dotace: 5 vyučovacích hodin Pojmy opěrné: kroj, lidová píseň Pojmy nové: části kroje, slova z hanáckého nářečí Dovednosti: skupinová práce – domluva ve skupině, dokončování příběhu Didaktické prostředky: karty s hanáckými slovy, kartičky s rytmy a slovy, úryvky textů o lidové stravě na Hané, kroj

66

Scénář hodiny: Úvod: Dnes si budeme povídat o regionu, ve kterém ţijeme. Ví někdo, jak se tento region jmenuje? Teď si poslechnete příběh, který vám přečte moje babička Alena Kleckerová. Pokud nebudete rozumět nějakému slovu, tak si ho napište a na závěr si vysvětlíme, co slovo znamenalo. Motivace: příběh – Jak Anča vařila šišky z knihy Veselé obrázky z Hané81, kterou napsal Jan Vyhlídal (příloha č.2). Příběh přeruším po přečtení věty „Joţ to mám“, která je v knize na straně 8. Dále budou děti pracovat ve skupinkách. Budou domýšlet, jak by příběh mohl pokračovat. Po napsání příběhů si všechny domyšlené příběhy přečteme. Na závěr si dočteme příběh tak, jak jej napsal Jan Vyhlídal. V závěru hodiny si vysvětlíme slova, která si děti vypsaly. Protoţe děti nemusejí mít vypsané všechny výrazy, rozdám dětem do dvojic seznam slov, ke kterým budou vypisovat jejich význam. Společně si je přečteme a vysvětlíme. Seznam slov: Olehnót = onemocnět Holomóc = Olomouc Heráň = ostuda, pohroma Hrobá = velká Prajsko – Bambeřece = V Německu – Vambeřice, nynější Polsko Oškvarke = škvarky Pobřinkany šeške = polité švestkami rozředěnými v mléce Látke = hrnce na mléko Lokšová polivka = nudlová polévka Robská práca = ţenská práce Přehršel = hrstka, troška Včel = teď Kanótka = kapka, troška Ošklevi se = hnusí, nelíbí Střihno na něco = dávám pozor ______________ 81

VYHLÍDAL, Jan. Veselé obrázky z Hané. Vyškov, 1924. Str. 5-11 67

Ve druhé vyučovací hodině budeme pokračovat nácvikem písně Za horama svitá. Hudební výchova Dechové cvičení: Příběh o Anče uţ jsme si poslechli, proto se zeptám, kdo si zapamatoval, jak se jmenuje stavení, kde Anča bydlela? (správná odpověď je grunt) Na gruntě ţilo mnoho zvířat, mezi nimi koně. Hospodář s koňmi vjíţděl na grunt a byl slyšet klapot kopyt. Nejprve se nadechneme a začneme vydávat tento zvuk. Hospodář choval také slepice. Zkusíme napodobit slepice. Nejprve přestaneme všichni společně, vţdy kdyţ ukáţi rukou konec. Potom zkusíme, kdo vydrţí nejdéle na jeden nádech. Všichni teď máme na ruce jemné slepičí pírko a foukneme do něho jemně, aby se vznášelo. Rytmické cvičení: Budeme pracovat ve ¾ taktu. Zeptám se dětí, kolik osminových not se vejde do jedné čtvrťové noty a kolik čtvrťových nebo osminových not se vejde do ¾ taktu. Dále budu mít připravené kartičky s různým rytmem (příloha č.3). Kaţdé dítě si vylosuje jednu kartičku a pokusí se k ní přiřadit slovo. Děti se tímto způsobem rozdělí do tří skupin. Seznam slov: za horama šeške deň Nejprve vytleskáme kaţdý rytmus zvlášť, potom si zahrajeme na rytmickou štafetu. Tleskáme postupně po skupinách – za horama – šeške – deň A dále budeme tato slova vytleskávat všichni dohromady, kaţdá skupina jiný rytmus. Potom dostanou děti předtištěný text písně Za horama svitá82– text si budeme osvojovat rytmickou deklamací.

______________ 82

JIROUŠEK, Miroslav – SIROVÁTKA, Oldřich. Písně z Hané. Praha: SNKLHU, 1954. str. 109

68

1, Za horama svitá,

2, Slébila mně Manda:

bode brzo deň.

„Jóro přendi k nám,

Za kamnama hrnec

zabile sme vepřa,

a šeške só v něm.

jako te se sám.

Jora pořád obskakuje

Jeleta a jitrnice

a po jedné vetahoje:

veleky jak nohavice,

šeške poďte ven.

Jóro, přendi k nám, Já tě také dám.“

3, Te se, Mando, skópá, te mě šlaka dáš, pohltáš to sama a mně nic nedáš; kópim si rač mirko hracho a bodo ţit beze starcho, jako táta náš.

69

Dále přistoupíme k nácviku písně – imitací. (Zazpívám část písně a děti ji po mně budou opakovat.) Na závěr se zeptám o čem se v písni zpívalo a jestli děti rozuměly všem slovům. Zeptám se dětí co znamenají tato slova: „mirka hracho, skópá, šlaka dáš.“ Ve třetí vyučovací hodině naváţeme na píseň Za horama svitá. Zeptám se dětí, které druhy jídla byly v písni vyjmenovány. Předpokládaná odpověď - šeške, jeleta, jitrnice, hrach. Teď se společně podíváme na to, co jedli naši předkové. Rozdám dětem do 7 skupin citace textů o lidové stravě na Hané (příloha č.4). Děti si tyto informace přečtou a následně stručně převypráví ostatním spoluţákům, co se ve svém článku dočetly. V závěru hodiny si porovnáme stravu v minulosti a dnes. V průběhu čtvrté vyučovací hodiny se seznámíme s lidovými zvyky dodrţovanými na Hané. Nejprve nechám děti vytvořit myšlenkovou mapu na téma ZVYKY. Děti budou zapisovat na tabuli vše, co je napadne, kdyţ se řekne slovo zvyky. Protoţe děti uvedly v dotazníku, ţe dodrţují velikonoční zvyky a kácení máje, nechám je tyto zvyky popsat a doplním je o podrobnější informace nebo další zvyky. Děti se nezmínily o jarních obyčejích: vynášení smrtky, obchůzka s máječkem a matičky. Vynášení smrtky – na Květnou neděli - poslední neděle v období čtyřicetidenního předvelikonočního půstu. Děvčata, ve věku od 8 do 15 let chodila po vsi se smrtkou (Morenou). To je figura vycpaná slámou, uvázaná na dřevěné tyči. Tato smrtka se zapálila a vhodila do vody. Symbolizovala odchod zimy. Obdobným zvykem je obchůzka s máječkem – obcházelo se na Květnou neděli. Nosil se nazdobený stromek, se kterým se zastavovalo u kaţdého domu a odzpívala nebo odříkala se básnička. Děvčata si vykoledovala pohoštění nebo peníze. Matičky – tento zvyk se koná na Bílou sobotu a Hod boţí velikonoční. Dodnes se dodrţuje v Obci Bohuňovice, kde se slavnost nazývá Bohuňovické matičky. Přečtu dětem úryvek z knihy, kterou napsal Fr.Jordán - Lidové obyčeje na Hané. Budu citovat ze strany 81. O vánočních zvycích se v dotazníku zmínilo málo dětí, proto si o nich společně povíme.

70

Připomeneme si pouštění ořechových skořápek po vodě, lití olova, házení střevíce nebo třesení stromem. Zvyk, který se dodrţoval na Hané na Nový rok bylo skrajování buchty. Děvčata společně upekla velkou buchtu, kterou uloţila u nejoblíbenější dívky. Tam se potom sešli chlapci a postupně z buchty ukrajovali. Protoţe si povídáme celou dobu o Hané, tak bychom měli vědět, kde se Haná přesně nachází. Dokázal by to někdo popsat? Děti dostanou výpis okresů, převzatý z knihy Rudolfa Škubala.82 „Okresy Uničov, Litovel, Šternberk, Olomouc, Prostějov, Přerov, Kojetín, Vyškov, Zdounky, Kroměříţ, Holešov, Bystřici pod Hostýnem a Lipník nad Bečvou. K tomu připojuje okresy Mohelnici, Zábřeh, Šumperk a Šilperk83.“ Dále děti dostanou mapu, do které si zakreslí podle výše zmíněného textu, kde by mohla být oblast Haná. Mapa (příloha č.5) Jakmile si děti zakreslí hranice, ukáţi jim pro srovnání mapu , kde je zakreslená hranice Hané. Mapa je z publikace Lubomíra Tyllnera.84 Část této mapy (příloha č.6) Zmíním se dětem o tom, ţe Haná se dále dělila podle nářečí a kroje. V páté vyučovací hodině ukáţi dětem ţenský kroj, který přinesu do vyučování. Muţský kroj ukáţi dětem v knize Miroslavy Ludvíkové.85 Popíši dětem jednotlivé části kroje. Jakmile si budeme povídat o krézlu, řeknu dětem, ţe na něj bylo pouţito aţ 10 loktů krajky. Přepočítáme si tento rozměr do dnešní míry a děti si ho mohou zkusit naměřit, aby měly představu o tom, kolik krajky bylo na krézl potřeba.

______________ 82

ŠKUBAL, Rudolf. Hranice Hané: Vymezení etnografického regionu: (metodické pokyny). Brno: Státní nakladatelství, 1995. 11 s. 83 Vysvětlím dětem, ţe Šilperk jsou dnešní Štíty. 84 TYLLNER, Lubomír, et al. Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007. 636 s. ISBN 978-80-204-1712-1 85 LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Muzeum J.A. Komenského v Přerově, 2002. 119 s. ISBN 80-238-8573-1

71

Dále budeme pokračovat nácvikem tance cófavá (příloha č.7) podle knihy Hanácké tance z Tovačovska.86 V závěru hodiny nechám děti vytvořit závěrečný výstup z celého dne. Děti vytvoří nějaký obrázek (např. květinu, korále), do kterého vepíší, co se nového dověděly a naučily v průběhu výuky. Závěr hodiny: Abychom zakončili příjemně hanácké dopoledne, rozdám dětem hanácké koláče a zhodnotíme společně jejich práci.

5.1. Realizace výuky Ve dnech 3. a 4. března 2009 jsem s dětmi pátých tříd na ZŠ Vítězná v Litovli provedla ITV na téma: Ţivot na Hané dříve a dnes. Téma jsem sestavila do pětihodinového bloku. Protoţe děti měly v těchto dnech výuku anglického jazyka, rozdělila jsem pětihodinový blok na dvě části. První dvě hodiny jsem učila v 5.B a zbývající 3 hodiny jsem s dětmi dokončila v následujícím dni. Ve třídě 5.C jsem učila první 3 hodiny bloku a druhý den jsme téma dokončili. Tutéţ výuku jsem učila u ţáků 5. třídy na ZŠ v Lošticích (9. března 2009). Při výuce jsem postupovala dle přípravy s drobnými odchylkami, které nastaly z časových důvodů. Článek o Bohuňovických Matičkách jsem dětem nečetla, pouze jsem nastínila tento zvyk. Ve všech třídách jsem dětem pouze ukázala, jak se tančil tanec Cófavá, ale nácvik tance s ţáky uţ jsem nestihla. V některých třídách nácviku bránily i prostorové podmínky. V závěru výuky jsem s ţáky hodnotila pouze slovně průběh dne – co se dověděli nového, jak se jim téma líbilo a co se jim vše podařilo. Původně plánované obrázky, jsme z časových důvodů nestihli. Děti hodnotily výuku kladně, práce se jim líbila a bavila je. Ţáci sdělovali, ţe se dověděli spoustu nových informací (např. nevěděli, kde se nachází Haná, seznámili se s krojem a naučili se zpívat novou písničku). ______________ 86

MÁTLOVÁ-UHROVÁ, Ludmila. Hanácké tance z Tovačovska. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., 1954. 177 s.

Při dokončování příběhů v první hodině jsem zjistila, ţe děti příběh dovedly dokončit, coţ znamená, ţe alespoň rámcově rozuměly čtenému textu. 72

Dokončené příběhy: Půjdu se zeptat sousedky. A tak šla. Sousedka jí půjčila největší hrnec, co měla. Anča se vrátila domů a dala šišky do hrnce. Ale zapomněla do hrnce nalít vodu. To ji však nenapadlo. A tak spokojená sama se sebou je dala vařit. Uţ to mám, pokusím se je upéct v peci. A kdyţ se nepovedou, tak se nepovedou. Pak je Anča vyndala z pece a byly suché, tvrdé a připálené. Ančini rodiče se vrátili z města a řekli: co to je? Jsou suché, tvrdé a připálené, ale aspoň něco. Anče dala šeške do více hrnců. Nakonec se Anči podařilo problém přemoct a všechno stihla a dokázala přichystat, neţ se vrátile z trhu. Teta a stréda byli spokojení a pyšni na Anču, aţ do své smrti. Anča vzala velký hrnec a začala šišky vařit. Neţ se šišky uvařily, tak došla pro máslo a rozpustila ho na plotně. Pak si vzala z komory mák a šla ho namlet. Aţ se šišky uvařily, tak je posypala mákem, cukrem a polila máslem. Při vysvětlování jednotlivých slov, jiţ měli ţáci potíţe, přestoţe pracovali ve dvojicích. Slova, která měly děti vysvětlit jsme si společně přečetli. Ke kaţdému z nich jsem řekla, v jakém bylo kontextu, aby se dětem lépe vysvětlovalo.87 Slovo přehršel, které bylo uţíváno pro označení takového mnoţství, které se vešlo do obou dlaní (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia 2003), tedy mnoţství do hrsti, si mnoho ţáků vysvětlovalo v opačném významu. Jen velmi málo dětí vědělo, ţe lokše jsou nudle, proto lokšovou polévku pojmenovávaly nejrůznějšími názvy.

______________ 87

Slova, která by mohla mít více významů nebo by se sloţitě vysvětlovala bez kontextu, jsem dětem

zopakovala. Např. látke na mliko; pár přehršli móke; kanónko vic vode; ţeniši se poţenó, jak hrobá voda.

73

Foto - Integrovaná tematická výuka – Loštice 9.3.2009

Hudební výchova

74

Závěr Výzkum, který jsem provedla na základních školách ukázal, ţe se tradice na Hané příliš nedodrţují. Nešíří se v rodinném prostředí, jak tomu bylo dříve, v rodinách se nezpívají lidové písničky a neslaví se mnoho zvyků. Děti tak ztrácejí povědomí o kultuře svých předků. Nemalou úlohu v tomto procesu můţe sehrát škola. Jedno arabské přísloví říká: „Poznatky získané v dětství jsou nezničitelné – jsou jako bys je vyryl do kamene.“ Z tohoto přísloví vyplývá, ţe učitelé prvního stupně mohou významně ovlivnit vztah dětí k lidové písni a tradicím. Vhodně vystihuje i moje důvody pro psaní této práce. V dnešní době je tendence k přejímání všeho nového, všeho cizího. Lidé slaví svátek sv. Valentýna a Halloween, ale zvyky, které pocházejí z našeho prostředí se nesnaţí dodrţovat. Děti se na mnoha školách učí o Halloweenu, vyrábí si masky, ale o masopustu uţ tolik informací nemají. Myslím si, ţe je důleţité, aby děti znaly převáţně lidovou kulturu oblasti, ve které ţijí a potom se okrajově seznamovaly s kulturou jiného národa. I v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání z roku 2005 je napsáno, ţe by děti měly znát region, ve kterém bydlí, jeho zvláštnosti, zajímavosti a pamětihodnosti. Měly by také mít přehled o kulturní jinakosti. Z výzkumu vyplynulo, ţe se ţáci vzhledem k tomu, ţe nemají vazby ke svým kořenům, mnohdy nezačlení ani ke svému regionu. Při rozhovorech o domovském regionu Haná, uţívají slova tam. Doba, jejich prababiček, je pro ně dávno minulá, je to něco nepředstavitelně vzdáleného a nejasného. Myslím si, ţe právě prostřednictvím lidových písní a zvyků, je moţné „navázat nitku,“ která děti dovede k snadnějšímu pochopení jistých souvislostí.

75

Resumé Diplomová práce pojednává o lidové kultuře v regionu Haná. Zaměřuje se na lidovou píseň, zvyky a tradice na Hané a jejich vyuţití u dětí na prvním stupni ZŠ. Blíţeji pojednává o kroji, lidové písni, tanci, stravě, hanácké svatbě a jednotlivých zvycích. Zvyky jsou členěny podle ročních období. V práci je zpracován výzkum, který se zaměřuje na znalosti ţáků z oblasti regionu Haná. Z výsledků výzkumu bylo zjištěno, ţe děti nemají velké povědomí o tradiční lidové kultuře svého regionu.

Résumé This thesis deals with traditional culture in Hana region. It focuses on folk songs, customes and traditions held in Hana region and their usage with children at lower primary school. It is especially focused on folk costumes, folk songs, folk dance, traditional weddings in this region and customes. Customes are divided into sections according to seasons of the year. The results of the research proved, that the children of this region do not know much about the traditional culture of the region they live in.

76

Pouţitá literatura BARTOŠ, Fr. Dialektologie moravská: nářečí hanácké a české. Brno, 1895. 525 s. BEČÁK, Jan Rudolf. Lidové umění na Hané: Lidová kultura hmotná.. Velký Týnec u Olomouce, 1941. 466 s. DRTILOVÁ, Libuše – DRTIL, Miroslav. Zpivéte s nama: Lidové písně Severní Hané. Postřelmov, 1999. DVOŘÁČEK, Petr – RŮŢIČKA, Jiří. Haná: Olomoucko, Prostějovsko, Přerovsko. Brno: KMa s. r. o., 2008. 112 s. Folklor a lidová kultura na Moravě [online]. c2002, poslední aktualizace 30.5.2004 [cit. 14. listopadu 2009]. Dostupný z WWW: < http://www.folklorweb.cz/regiony/hana.php> HOŠKOVÁ, Miloslava a kol.. Lidová kultura na Hané: Sborník příspěvků ze VI. odborné konference 26. a 27. listopadu 1997. Olomouc: Vlastivědné muzeum v Olomouci, Okresní úřad v Olomouci, Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci, 1998. 95 s. JIROUŠEK, Miroslav – SIROVÁTKA, Oldřich. Písně z Hané. Praha: SNKLHU, 1954. 121 s. JORDÁN, Fr., et al. Lidové obyčeje na Hané a jejich slovní, hudební a taneční projevy: Sborník příspěvků ze VII. konference o lidové kultuře na Hané konané ve dnech 24. a 25. listopadu 1998 v Muzeu Vyškovska ve Vyškově. Vyškov, Muzeum Vyškovska ve Vyškově, 1999. 271 s. KLAPIL, Pavel. Národní písně severní Moravy. Obecní úřad ve Velké Bystřici, 1996. 23 s. (Původně MELHUBA, Ignát. Národní písně severní Moravy. 1893.) LOLEK, Jakub. Rok v naší chalupě: Ţivot, zvyky a obyčeje na severní Moravě v 1. polovině 19. století. Praha: Janua, 2005. 89 s. ISBN 80-86859-01-0 LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Lidový kroj na Hané. Muzeum J.A. Komenského v Přerově, 2002. 119 s. ISBN 80-238-8573-1 Mapa ČR [online]. Dostupná z WWW: MÁTLOVÁ-UHROVÁ, Ludmila. Hanácké tance z Tovačovska. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., 1954. 177 s. Národní knihovna ČR [online]. c2005, poslední revize 2.1.2006 [cit. 2. února 2006]. Dostupný z WWW: Otevřená encyklopedie [online], poslední aktualizace 4.11.2009 [cit. 14. listopadu 2009]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Postní_doba > 77

Ottův slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Díl 10, GensHedwigia. Praha: Paseka, 1997. 1025 s. ISBN 80-7185-155-8 POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané I: Prostějovsko. Brno, BLOK, 1966. 542 s. POLÁČEK, Jan. Lidové písně z Hané II: Prostějovsko - Kojetínsko. Kroměříţ, 1975. 406 s. ŠKUBAL, Rudolf. Hranice Hané: Vymezení etnografického regionu: (metodické pokyny). Brno: Státní nakladatelství, 1995. 11 s. TYLLNER, Lubomír, et al. Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007. 636 s. ISBN 978-80-204-1712-1 TYRŠOVÁ, Renáta. Lidový kroj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha, 1906. 75 s. VYHLÍDAL, Jan. Rok na Hané. Olomouc, 1906. 93 s. VYHLÍDAL, Jan. Veselé obrázky z Hané. Vyškov, 1924.

78

Příloha č.1 Dotazník: 1. Znáš nějakou hanáckou píseň? Pokud ano, napiš její název.

2. Mluví někdo ve vaší rodině v hanáckém nářečí? Zakrouţkuj členy rodiny, kteří mluví hanácky. prababička teta

pradědeček strýc

babička

dědeček

maminka

tatínek

já

3. Znáš nějakou hanáckou pohádku nebo pověst? Napiš, jakou.

4. Dodrţujete nějaké lidové zvyky a tradice? Podtrhni, které: hody, stavění máje, kácení máje, Velikonoce – velikonoční zvyky, Vánoce – vánoční zvyky, … Jiné vypiš:

5. Jaká jídla jíte na Vánoce? Vypiš: Snídaně Oběd Večeře

6. Viděl(a) jsi někdy hanácký kroj? Vyber správnou odpověď: nikdy jednou ve skutečnosti

více neţ jednou

na obrázku

na fotce

mnohokrát jinde

7. Napiš některé z větších měst na Hané. 79

Příloha č.2

80

81

82

83

84

______________ Převzato: VYHLÍDAL, Jan. Veselé obrázky z Hané. Vyškov, 1924. Str. 5 - 11

85

Příloha č.3

86

Příloha č.4

87

88

89

90

91

92

Neţ se kdo nadál, byl tu Štědrý den. Nejkrásnější a nejočekávanější svátek celého roku. Vpodvečer na návsi začali pastýři troubit, pacholci práskali biči a chasa za dědinou střílela z hmoţdíře. V tu dobu uţ bylo také všechno připraveno ke štědrovečerní večeři. Na stole pod ubrusem se nastlalo trochu slámy a ta tam zůstala aţ do Nového roku, kdy se přidávala do krmení. Na stole býval pecen chleba, vánočka a makovník, jablka a ořechy, také troška soli, hrnek medu a hrnek másla, po hrstičce ţita, pšenice, ovsa a prosa. Aby byla zajištěna hojná úroda v příštím roce, dávaly se pod stůl různé plodiny: zemáky, kvaka, řepa, mrkev, petrţel i celer. A navíc i hrnec kysaného zelí, aby byli všichni veselí. Trnoţ vánočního stolu se omotala silným řetězem, který hospodář zamkl na zámek, aby rodina drţela pohromadě a také aby se do stavení nedostali zloději a do dvora vlci. S východem první hvězdy, večernice, končil půst a rodina směla zasednout ke štědrovečernímu stolu. Musel u něj sedět sudý počet lidí a hospodyně nesměla od jídla ani jednou vstát. Štědrovečerní večeře mívala devatero chodů. Nejedla se však ryba ani jiné maso. Bývala to hřibová polévka, kaše, krupice sypaná perníkem, trnková omáčka, koláče, oplatky s medem, jablka, ořechy i vánočka. Svůj příděl dostal také dobytek, drůbeţ, zahrada i studna. Po večeři rozkrojil hospodář kaţdému jablko, aby se vědělo, co koho čeká. Kdo měl v jablku hvězdičku, veselil se. Červivé jablko znamenalo nemoc a kříţek uprostřed - smrt.

______________ Folklor a lidová kultura na Moravě [online]. c2002, poslední aktualizace 30.5.2004. Dostupný z WWW: < http://www.folklorweb.cz/regiony/hana.php> HOŠKOVÁ, Miloslava a kol.. Lidová kultura na Hané: Sborník příspěvků ze VI. odborné konference 26. a 27. listopadu 1997.

93

Příloha č.5

______________ Mapa ČR [online]. Dostupná z WWW:

94

Příloha č.6

______________ Převzato: TYLLNER, Lubomír, et al. Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007. 636 s. ISBN 978-80-204-1712-1

95

Příloha č.7

96

97

______________ Převzato: MÁTLOVÁ-UHROVÁ, Ludmila. Hanácké tance z Tovačovska. Str.66-68

98

Příloha č.8 Fotografie z integrované tematické výuky – Loštice a Litovel. LOŠTICE

99

100

101

LITOVEL

102

103

Lidová píseň, zvyky a tradice na Hané a jejich vyuţití u dětí na 1. stupni ZŠ

Recommend Documents