Biorytmus u dětí na 1. stupni ZŠ

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta

Závěrečná práce

Biorytmus u dětí na 1. stupni ZŠ

Vypracoval: Mgr. Jiří Simonides Vedoucí práce: Mgr. Renata Jandová České Budějovice 2016

Prohlašuji, že jsem svoji závěrečnou práci vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b č.111/1998 v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejich internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 8. ledna 2016

Mgr. Jiří Simonides

Poděkování Rád bych poděkoval vedoucí své práce paní Mgr. Renatě Jandové za cenné rady, pomoc a připomínky při zpracování závěrečné práce.

Abstrakt Tato závěrečná práce se v teoretické části zabývá zejména biorytmem v jeho obecné rovině. Hledá nejlepší vyjádření a srovnání zkušených odborníků – psychologů, pedagogů, odborníků na hygienu a sport. Zmiňuje také vývojová stádia 1. a 2. periody a následky nesprávného zakotvení v biorytmu. Zmíněný je také výzkum dospělých studentů Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích z r. 2008 a význam spánku pro děti. Část nazvaná Otázky výkonnosti a únavy se zabývá výkonností a únavou dítěte a jeho přetěžováním. Závažná je část stresu, kde jsou hledána fakta, ale i způsoby jeho odstranění. Důležitá je kapitola, která se zabývá psychohygienou a důležitostí udržitelnosti zdraví. Část výzkumná mapuje výskyt biorytmu na vybrané základní škole 1. stupně (region Brno-venkov). Škola je specifická počtem a typem – malotřídní. Zjištěné údaje ukazují současný stav biorytmu, jaké mají děti stravovací a jiné návyky, kdy a jak využívají svůj volný čas.

Abstract This final thesis in the theoretical part deals mainly with biorhythm in general. It looks for the best expression and comparison of experienced professionals – psychologists, educators, experts in hygiene and sports. The thesis discusses 1st and 2nd periods and the consequences of improper anchoring of the biorhythm. It also mentions the research on adult students of the University of South Bohemia, České Budějovice from 2008 and the importance of sleep . The second part deals with the theory of performance and fatigue and overstraining the child. One chapter is devoted to stress and seeks ways to remove it. An integral part of the chapter on psychohygiene and the importance of sustainability of health. The last chapter describes the research into biorhythm and carried out at an elementary school, grade 1 (Brno region – a country school). The school is specific by a small number of pupils. The data gained in the survey show the current status of biorhythm and demonstrate what the children´s eating habits are and how they use their free time .

1 ÚVOD .................................................................................................................................................... 7 2 TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................................................... 8 2.1 Co je biorytmus ................................................................................................................... 8 2.2 Biorytmus sedmiletý – 1. perioda, 2. perioda............................................... 9 2.3 Hygiena učení a vyučovacího procesu ................................................................ 10 2.4 Odpočinek ............................................................................................................................... 11 2.5 Pohybová aktivita ............................................................................................................... 11 2.6 Spánek dítěte ........................................................................................................................ 12 3 OTÁZKY VÝKONNOSTI A ÚNAVY ......................................................................................... 14 3.1 Organizace školní práce ................................................................................................. 14 3.2 Hygiena školního prostředí ......................................................................................... 15 3.3 Hygiena zdraví, výživy .................................................................................................... 18 3.4 Únava a přetěžování......................................................................................................... 21 3.4.1 Stres a uvolnění............................................................................................................... 21 3.4.2 Psychohygiena.................................................................................................................. 23 3.5 Udržitelnost zdraví, prevence .................................................................................. 24

4 VÝZKUMNÁ ČÁST .......................................................................................................................... 26 4.1 Cíl výzkumu, otázky k výzkumu ................................................................................ 26 4.2 Metoda, dotazník, popis zkoumaného vzorku.............................................. 27 4.3 Výsledná data ........................................................................................................................ 29 5 ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 31 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................................... 33 7 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................... 34 Příloha 1: Různé způsoby sezení žáků v učebně ................................................... 35 Příloha 2: Klasické uspořádání židlí a lavic ve třídě s čelním pohledem k tabuli ....................................................................................................................... 36 Příloha 3: Správné a nesprávné sezení žáka ............................................................ 37 Příloha 4: Rozvrh hodin ........................................................................................................... 38 Příloha 5a, 5b: Souborná tabulka pro žáky 3., 4. a 5. ročníku ........... 39, 40 Příloha 6a, 6b: Dotazník ................................................................................................ 41, 42 5

1 ÚVOD „Co je od přírody, není nikdy staré. Neboť co příroda vytváří, má v sobě věčnost.“ Isaac Bashevis Singer Významným činitelem, který se podílí na výchovně-vzdělávacím procesu dítěte, je postupná změna osobnosti. Tato změna je ovlivněna podmínkami, prostředím a životní úrovní dané země. Pro správný duševní a tělesný vývoj dítěte je nutné vědět, jak u něj tento vývoj probíhá, zda se dítě může přizpůsobit a hlavně jak dobře jsme schopni mu čas školní práce a odpočinek nastavit. Neméně důležité je vést dítě k tomu, aby si dokázalo svůj volný čas účelně uspořádat a co nejlépe ho využít. Aby vědělo, že zažité opakující se rytmy jsou samozřejmé a smysluplné. Evoluční vývoj, vysoká životní úroveň, kvalita potravin a ovzduší, sociální a ekonomické zázemí stejně jako mediální tlak a elektronická gramotnost mají určující vliv. Tyto faktory člověka od útlého dětství formují, i když dobře ví, jak by se měl stravovat a pohybovat. Největším problémem dnes na všech školách ve všech třídách není jenom šikana, ale např. nadměrné přibývání na váze u dětí. Často se dnes také hovoří o tom, jak se mají děti vychovávat, aby uměly čelit stresu a jiným negativním jevům, které rychlý způsob života přináší. Pro pedagogy ani rodiče není jednoduché životní úroveň a tempo mírnit. Jsou s tím spojeny pojmy jako hodnota, tradice, skromnost. Lze však děti citlivě vést k přírodě, aby ji chránily a věděly, že životní prostředí mohou svým chováním ovlivnit a měnit k lepšímu. Tím také i svůj způsob života. Cílem této práce je zjistit stav biorytmu u dětí na 1. stupni ZŠ. V teoretické části této práce je kladen důraz na hygienu učení a vyučovacího procesu, na odpočinek, pohybovou aktivitu a spánek, protože tyto faktory více souvisí s biorytmem u dětí na 1. stupni základních škol. Vzhledem k tomu, že pohybem se předchází nabývání na váze, je pohybová aktivita v této práci často zmiňována. Ve druhé části jsou řešeny otázky výkonnosti a únavy. Důraz je opět kladen na hygienu školního prostředí, únavu a přetěžování, stres a uvolnění, psychohygienu, udržitelnost zdraví, prevenci. 6

Všechny tyto otázky dnes prožívají děti s rodiči. S tím rozdílem, že děti jsou ještě ve vývoji a neblahé změny mají na jejich organizmus hlubší dopad. Dospělí lidé by měli znát zmíněné faktory, vědět, jak v nelehké době vést biorytmus u dětí, protože správné vedení je zárukou a garancí pro další život. Poslední část výzkumu mapuje výskyt biorytmu na jedné vybrané škole 1. stupně. Zjištěné údaje jsou vyjádřeny procentuálně a ukazují, jaký je současný stav biorytmu na této škole.

7

2 TEORETICKÁ ČÁST 2. 1 Co je biorytmus „Biorytmus jsou vibrace dosahující maximálních a minimálních hodnot po uplynutí přibližně stejných časových úseků. Opakují se v cyklech. Je popsáno asi 70 různých biorytmů. Biorytmy zajišťují možnost adaptace na podmínky zevního prostředí. Nejznámější jsou biorytmy denní, týdenní, měsíční, roční a sedmiletý. Víme, že každý orgán má svůj vlastní biorytmus. Základním biorytmem je dýchání – nádech a výdech. Každý nový život začíná nádechem a končí výdechem – v tom je hluboká symbolika dechu. Rytmus dýchání je natolik pravidelný, že člověk vydechne za den 25 920 krát. Což je délka vesmírného – Platonského – roku, který se opakuje pravidelně za 25 920 let.“ (Silva, K., Orgánové hodiny, 2003, str. 30.) Denní biorytmus je pro člověka nejdůležitější. Klasické orgánové hodiny fungují: 3 – 5 plíce 15 – 17 močový měchýř 5–7

7–9

tlusté střevo

žaludek

9 – 11 slezina, pankreas

11 – 13 srdce

13 – 15 tenké střevo

17 – 19 ledvina

19 – 21 osrdečník, oběh

21 – 23 trojí ohřívač

23 – 1 1–3

žlučník

játra

„Je známé z běžné klinické praxe, že nejvíce astmatických záchvatů je právě nad ránem po 3. hodině, neboť orgán plic je při maximální aktivitě přetížen. Nejvíce infarktů myokardu je kolem poledne, žlučníkových záchvatů kolem půlnoci.“ (Kombercová, J., Autorehabilitační sestava, 2000, str. 68.)

„Většina lidí vstává mezi 5. až 7. hodinou. Mezi 7. – 9. hodinou by se mělo snídat. 9. – 11. má souvislost s distribucí výživných látek, posílení imunitních reakcí a s aktivitou zažívacího traktu. Tento časový interval bývá také nejvýkonnějším denním obdobím, kdy má člověk nejvíce energie. Oběd přichází v okamžiku, kdy není žádný z orgánů zažívacího traktu maximálně aktivní. Maximum má dráha srdeční – mezi 11. – 13. hodinou. Ta udržuje vysokou energetickou aktivitu člověka. Ale po obědě začíná zvýšená energie tenkého střeva – ke zpracování maximálního denního přídělu potravy ve formě oběda mezi 13. – 15. hodinou. Poté začíná energetický útlum všech zažívacích orgánů, tudíž je další přijímání potravy v následujícím období již méně vhodné. Proto je nesmírně důležitý pravidelný rytmus stravování v souladu s biorytmy člověka. Zde platí klasická poučka: „Snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli.“ ( Silva, K., Orgánové hodiny, 2003, str. 141.)

8

Mnoho dětí přicházejících do škol vstává časně ráno. S tím jsou spojené nevhodné kombinace. Představa, že musí absolvovat řadu běžných ranních rituálů, je nutí polevit, a tak často vynechají snídani a pití, někdy i vyprázdnění. Jiné děti řeší jídlo tzv. „za pochodu“ do školy a nevhodnou náhražkou – bonbóny aj. V době vyučovacího procesu a o přestávkách se už se k nachystaným svačinám v aktovkách nedostanou a obědový chod v jídelně jim „zrovna nesedí“. Ranní a dopolední příjem se tak stává časem přijímání a „splácání“ nevhodných náhražek, které způsobují obezitu. Dítě většinou nezná a nemá optimální soulad s biorytmem života, chová se spontánně a rádo kopíruje i špatné zvyky svých rodičů.

2.2 Biorytmus sedmiletý – 1. perioda, 2. perioda (pracuje s ním antroposofie)

„1. perioda – věk 0 – 7. Je dána jako významný projev tělesnosti, charakterizovaný růstem, který akceleruje kolem 6. roku věku, kdy dochází k následné výměně zubů, což je projevem ukončení tohoto stadia a kritériem zralosti pro nástup do školy. 3. Rok je pro dítě důležitý. V tomto období by se nemělo dítě příliš otužovat, nepotřebuje ani hodně přímého sluníčka, pouze vliv modré oblohy a vzduchu. Dítě potřebuje naopak potravu pro smyslové orgány – hodně barev, setkávání s přírodou – jako je voda, země, vzduch i oheň (teplo). To je i otázka vhodných hraček, které by měly být z přírodních materiálů, měly by podporovat vlastní tvořivou fantazii. Důležitou roli zde hrají pohádky, které mají být pouze vyprávěny a čteny, ne předkládány ke sledování v televizi. Tím si dítě nevytratí svou fantazii, ale představa mu je naopak pouze vnucována. V tomto období je autoritou rodič, který dává i základ při výchově malého jedince. Neměl by však dítěti mnoho zakazovat a vše pojmově a kauzálně vysvětlovat, neboť dítě má v té době jiné vnímání.“ ( Bartoš, J., Stupně lidského života, 1999, str. 20.)

„V opačném případě tak dochází k šokové reakci, která se v pozdější době projeví různými poruchami, jako jsou poruchy chování, spánku, stavy úzkosti, ale i noční pomočování nebo vznik epilepsie. Zvláště je třeba zdůraznit negativní působení televize, která svým množstvím smyslových vjemů vede k tělesné i duševní deformaci. Dítě totiž nedokáže zpracovat takové množství informací, které mu jsou předkládány a svoje vnímání tak zahltí řadou „balastních“ informací, jejichž význam pro svůj vývoj nedokáže rozlišit. Zvláště negativní informace se vtisknou hluboko do našeho vědomí, což má za následek různé psychické poruchy v pozdějším období.“ (Bartoš, J., Stupně lidského života, 1999, str. 20.) „2. perioda – věk 7 – 14. Je charakteristická vývojem duševním, kdy dochází k základnímu vzdělávání ve škole, ve vývoji pak vytvářením životní síly, myšlení a vývoji paměti. V tomto období se stává autoritou kromě rodičů i učitel. Pro dítě školního věku je charakteristický 9

vývoj rytmického života – mezi rodinným domovem a školou. Dochází k síle myšlení – duševnímu uvědomování, formování konstituce člověka. Vývoj dítěte se začíná polarizovat, vytváří se projevy pohlavní zralosti – dualita pohlaví. Kolem 9. roku věku se začleňuje naše já do metabolismu. Dochází k druhé růstové akceleraci kolem 12. roku věku, prodlužují se zejména končetiny. Biorytmy se musí správně zakotvit, jinak se projeví v pozdějším období formou různých chorob.“ (Bartoš, J., Stupně lidského života, 1999, str. 20.)

Jana Veselá k otázce – Co je biorytmus? uvádí: „V oblasti psychologie se používá pojem biorytmus pro tři dlouhodobé rytmy: – 23denní rytmus, označuje se jako fyzický rytmus. Určuje rozhodnost, schopnost roz-

hodování a tělesnou kondici. – 28denní rytmus, tento je nazýván psychickým rytmem. Působí na vnímání a určuje

schopnost citově vnímat, být laskavý a tvořivý. – 33denní rytmus je tzv. duševní rytmus – řídí duševní síly. V příznivých dnech 33denního rytmu je vysoká schopnost koncentrace a fantazie, ale spontánnost je snížená.“ (Veselá, J., Sociologie, 2002.)

2.3 Hygiena učení a vyučovacího procesu „Efektivnost učení spočívá v tom, že dítě, které si neosvojí správné návyky při učení do určitého věku, těžko tento nedostatek později vyrovnává, jeho neúspěchy na sebe navazují, nevhodné pracovní návyky se kumulují a sotva se jich dokáže někdy zbavit.“ (Bartko, D., Moderní psychohygiena, 1976, str. 7.) Dále k tomu dodává: „Je třeba dítěti postupně a nenásilně vštěpovat určitá pravidla, která se mu časem stanou samozřejmostí a ulehčí mu plnění všech povinností, které na něho škola a život klade. V dnešní době začínají pociťovat nedostatek času nejen dospělí, ale i děti. Nevědí, jak si nejlépe rozdělit čas mezi nejrůznější zájmy, sport, kulturu, ale i „nicnedělání“. Například při učení doma by dítě mělo dodržovat určitý pracovní plán – stálé hodiny, kdy se nebude věnovat ničemu jinému než učení. A při

učení pak nasadit hned na začátku ostré tempo, pracovat energicky, učit se soustředěně, naplno zabrat i pokračovat.

Z hlediska duševní hygieny, je důležitá i technika učení. Rodiče by měli vést dítě k tomu, aby si aspoň jednou přečetlo celou látku, aby se snažilo vyhledat vždycky jádro příslušné problematiky, její smysl, potom se případně může učit po částech. Dítě by se nemělo učit ihned po obědě, protože plný žaludek nedovoluje intenzivní soustředění, ale ani v leže. Je užitečné rušivé vlivy vyloučit.“ (Bartko, D., Moderní psychohygiena, 1976, str. 103.)

10

Za důležité dnes považujeme také prostředí. Je rozdíl mezi učením např. v družině a doma, kde má dítě svůj pracovní koutek a klid. I když je dítě dnes odolnější vůči rušivým vlivům hluku kolem sebe, stále zůstává platné, že vzdělávací proces vyžaduje soustředěnost a klid.

2. 4 Odpočinek „Uvádí se, že čím je dítě mladší, tím je výraznější udržení pozornosti. Důležitá je délka vyučování a rozvrh hodin. Na základních školách nemá přesahovat 7 hodin. Rozvrh má být řazen dle obtížnosti a střídavě na předměty těžší (matematika, český jazyk, cizí jazyk) a lehčí (tělesná výchova, výtvarná výchova, hudební výchova). Na 1. stupni se vyučovací hodiny člení do časových úseků po 10 minutách v 1. a 2. třídě a po 15 minutách ve 3. – 5. třídě. Učitelé si určují změnu činnosti obtížnou, lehčí, protože rozpoznají nejlépe ruch a neklid. Přestávky žáky nabíjí další energií a odlehčují únavu. Na základních školách trvají 10 minut.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str.33.) Za oblíbené a vhodné považuji přestávky venku případně na školním dvoře, i když vyžadují z hlediska většího neřízeného a volného pohybu dětí důslednější pozornost pedagogů. Dalším nebezpečným faktorem mohou být travnaté plochy ( klíšťata, alergie), které nemohou všechny děti využívat. Jako nejoptimálnější odpočinek se jeví nejen zdravotní, ale i výchovný pobyt pro děti ve volné přírodě – školy v přírodě, dětská rekreace, putovní tábory, plánované rekreace (letní, zimní). Je známo, že děti se zde lépe cítí, učí a vychovávají.

2. 5 Pohybová aktivita Dle výše zmíněného považuji za důležité také plavání a běh, protože dobře koordinují dýchání a lze u nich zvolit velmi nízkou zátěž. Plavání nadlehčuje tělo a umožňuje variabilitu mnoha svalů. Stejně dobře se podílí na otužování. U plavců, kteří plavou často a tréninkově je známo, že mnohdy trpí záněty uší. Důležité je, aby po plavání i dalších pobytech dětí v termobazénech následovalo zklidnění spojené s odpočinkem, osušením i tělesným tepelným klimatem. Jídlo a pití bezprostředně před a po sportovní aktivitě není správné. Doplňování tekutin tzv. „pocucáváním“ je např. u běhu možné, ale v malé míře. Běh je pro děti velmi vhodný druh sportu, vzniká na něj závislost. Dokáže odbourávat stres a posiluje srdce, plíce, spaluje kalorie a lze ho aplikovat kdekoliv. Je však důležité sledovat u dětí tepovou frekvenci (počet pulsů do 1 min.) a včas je zastavit. Nutné je vždy vybrat vhodný povrch – volit les a měkké cesty (jehličnaté, mechové apod.), které tlumí dopad paty a nebortí klenbu. Japex, 11

tartan, pryž aj. umělé povrchy jsou sice dobré, ale rychle hází těžiště těla dozadu. Proto musí běžec vytvářet větší nepřirozený náklon dopředu. U dětí je třeba myslet na vhodnou obuv, i když bosé běhání po trávníku velmi prospívá. U běhání je nutno obzvlášť hlídat počáteční rozcvičení tzv. „zahřátí“ organizmu, aby nedošlo k poškození svalových skupin. Rozcvičení má být i v hodinách tělesné výchovy krátké, ale protahovací cviky efektivní a prodýchané.

V naší škole pracujeme v prostorách bývalé malotřídní školy. Hygienická kritéria např. tělocvičny nelze splnit. Chodíme do 300 m vzdálené sokolovny, která slouží jako kulturní sál s pódiem. Nelze tudíž využít stálého tělocvičného nářadí. Časová dispozice vyučovací jednotky je malá. „Hygienický předpis č. 40/2005 Sb. stanoví, že tyto požadavky se nevztahují na prostory,

které nejsou školním zařízením, i když je tam prováděna příprava žáků na povolání.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 23.)

Mělo by se však počítat s tím, že i žák má právo, kromě šatny a toalety využít sprchu (na 8 žáků 1 sprcha) či umyvadla (na 5 žáků 1 umyvadlo). Pro otužování školáka 15 °C.

2. 6 Spánek dítěte „Spánek je ovlivňován biorytmy, kdy na lidský organismus působí pravidelně se opakující doba působení světla a tmy.“ (Kukačka, V., Udržitelnost zdraví, 2010, str. 123.) Dále je spánek pro děti (hlavně předškolní) důležitým úsekem klidu po zvýšené námaze dopoledních činností. Děti vydají obrovský potenciál energie rychle znovu obnovitelné, ale CNS regeneruje pouze spánek. Tuto potřebu na 1. stupni ZŠ žáci nemají, protože unavitelnost

se snižuje díky většímu zaneprázdnění a zaměstnání ve třídách. Po následujícím obědě žáci odpočívají podle svého v družinách, kde probíhá klidová činnost. „Potřeba spánku se mění během života. Zatímco kojenec prospí 18 – 20 hodin i více, dítě předškolního věku spí asi 12 hodin, dospívající by měli spát přibližně 8 hodin.“ (Praško a kol., Nespavost, 2004, str. 104.)

Výzkum provedený u studentů Jihočeské univerzity v roce 2008 ukázal, že většina studentů JU (více než 1000 osob) spí pravidelně 7 (38 %) a 8 (44 %) hodin, 6 hodin a méně je dostačující pro 7% studentů, 9 hodin spánku je optimální doba pro 9% studentů a 10 hodin a více potřebuje pouze 2% studentů JU.“ (Kukačka, V., Kokeš, R., Udržitelnost zdraví, 2010, str. 125.) 12

I když žáci 1. stupně ZŠ spánek v odpoledních hodinách nemají, zcela určitě dochází k útlumu. Krátkodobý spánek by jim pomohl v produktivitě další části dne. Je známo, že v západních zemích i dospělí zaměstnanci využívají po obědě odpočinkové zóny s pololehátky. „Kvalitní a dostatečný spánek je předpokladem pro vykonávání každodenních pohybových činností, ale i nezbytnou podmínkou pro absolvování psychické nebo fyzické zátěže a s tím spojené výkonnosti.“ (Kukačka, V., Udržitelnost zdraví, 2010, str. 126.) U dětí je nutné dbát na dodržování spánkové hygieny. Vést je rituálem čištění zubů před spánkem od útlého věku. Tato příprava samotný spánek rychle navodí. V opačných případech dochází k porušování spánkového biorytmu. Na takovou činnost musí vzniknout vymezený volný čas. Přejídání, pití nápojů, nevyprázdnění, tělesná a duševní zátěž před spánkem rovněž nejsou vhodné. „Na volný čas a na jeho funkci mají autoři různé názory. Podle L. Janušky má volný čas tři hlavní funkce. Je to odpočinek, zájmové činnosti a rozvoj osobnosti.“ (Sedlák, J., Psychologie režimu práce a odpočinku, 1978, str. 18.)

13

3 OTÁZKY VÝKONNOSTI A ÚNAVY 3.1 Organizace školní práce „Na učení má školní prostředí významný vliv, stejně jako vyučovací hodina, rozvrh hodin a odpočinek. Zde sledujeme formu, počet hodin, řazení předmětů a jejich variabilitu. U faktorů, které urychlují pokles výkonnosti musíme, brát v potaz: námahu při sezení, špatnou organizaci práce v hodině, její nevhodnou náplň a zdravotní stav dítěte.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 32.) Není vhodné po vyučování a obědě začínat další náročné aktivity jako např. pohybové kroužky apod. „Biologické kolísání funkcí je dáno: rytmem aktivity, časovým střídáním (denní, týdenní, sezónní, roční). Křivka pracovní aktivity je mezi 9 – 11 hodinou a největšího útlumu mezi 13 – 15 hodinou. Děti nejvíc zatěžují činnosti: – probírání nové látky – zatěžování centrální nervové soustavy, – opakování látky – přemýšlení a logické souvislosti, – zkoušení – stres, – čtení a psaní – komplexní děj, – vnucený rytmus školní práce – striktně daný“. (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 34.) Režim práce a odpočinku na školách sleduje často rozložení práce, odpočinek, příjem potravy a jiné činnosti během dne. (Rozvrh hodin ZŠ, viz příloha č. 4.)

Jestliže chceme předejít únavě, musíme znát příznaky a příčiny, které ji vyvolávají. Víme, že dítě dokáže únavu překonávat bez uvědomění. Potom nastane krátký aktivní odpočinek s rychlou obnovou a v udaném tempu pokračuje. Únavu u dítěte způsobuje také nedostatek spánku a stereotyp. Zrychlenou únavnost mívá po náročném tělesném a sportovním vypětí. Psychická únava nastupuje při řešení úkolů, vysokém soustředění, ale i zrychleném sledování různých operací na PC. Únavu může dítě u sebe zpozorovat, ale následně i přehlížet. To by měl každý pedagog vycítit a okamžitě sjednat nápravu. Do únavy můžeme zařadit viditelné varovné signály – netečnost, bolest hlavy, potivost, nízkou koncentraci, zpomalené mluvení a pohyby, sníženou zrakovou ostrost, dech, ospalost apod. Ve třídě se to projevuje apatií a nezájmem, i když má pedagog zajímavé téma a činnost. Dítě bývá akčně naladěné už před vstupem do školy. Toto prostředí ho srovnává ustálenými zvyky a tak se nepřímo nutí proti své přirozenosti. Židle i křesla splňují všechny hygienické parametry, ale žák má vždy 14

neustálou potřebu měnit posed, zorný úhel pohledu a polohu těla. Nutí ho k tomu „touha pohybu“, zraková a sluchová unavenost. (Klasické uspořádání, viz příloha č. 2. Správné a nesprávné sezení, viz příloha č. 3.) „U žáků je možno pozorovat již v posledních vyučovacích hodinách dopolední směny nepozornost, pohybovou nezdrženlivost a menší disciplinovanost, která je ještě zesílena následky únavy, dále malátnost a malou aktivitu. Přibližně 70% učitelů je přetížených školou a mimoškolní prací.“ (Ďurič, L., Práceschopnosť žiakov vo vyučovacím procese, 1969, str. 17.) „Na Moravě sledoval J. Kotulán u žáků fázové stavy při únavě, způsobené vyučovacím procesem. Po třetí a čtvrté vyučovací hodině našel nivelizaci vnímání sluchových podnětů různé intenzity.“ (Sedlák, J. Psychologie režimu práce a odpočinku II. díl, 1978, str. 18.)

Střídání prací ve vyučování ovlivňuje únavu a patří mezi osvědčené, protože vyvolává nové podráždění mozkových částí. Dítě je rádo přijímá, protože vždy přináší slibnou změnu. Nelze je však nekonečně prodlužovat. Velmi vhodné je v průběhu hodiny zařazovat krátké 2 – 3 minutové protahovací cviky. Mohou být jednoduché a měly by prokrvit svalstvo končetin.

Vhodné je proložit je i dechovým cvičením. Učitelé dnes mohou využít nabídky metodických řad jednoduchých a cílených cviků. Správné je protahovat od hlavy směrem dolů – napínání krčních svalů, trapézů, lopatek, paží. Dále klony vpravo a vlevo, rotace abdominálních hladkých svalů trupu, dřep, vytahování se na špičkách nohou aj.

Před těmito mikropauzami otevřeme okno a dítě si udělá osobní prostor kolem sebe. Tam, kde to podmínky dovolují, je možné odstraňovat únavu opláchnutím obličeje a paží studenou vodou či otřením vlhčeným kapesníkem. 3.2 Hygiena školního prostředí

„Hygienu lze definovat jako lékařský obor, který studuje zákonitosti vztahů mezi životním prostředím a člověkem. V současné terminologii může být synonymem pro udržování čistoty, protože dobrá hygiena pomáhá zdraví, kráse, pohodlí i sociálnímu stylu. Přímo tak podporuje prevenci a izolaci nemocí, na druhé straně však přehnaná hygiena může vést ke snížení odolnosti a ke zhoršení zdravotního stavu.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 9.)

„Hygiena dětí a dorostu se zabývá působením hygieny lidského jedince v konkrétním ontogenetickém stádiu vývoje. Tato speciální hygiena: – sleduje všechny vlivy prostředí, které působí na tělesný i duševní vývoj dětí a mládeže, – stanovuje zásady pro výrobu a užívání předmětů denní potřeby u určených dětí a mládeži, – prosazuje zásady výchovně vzdělávacího procesu a zásady pro práci dětí a mládeže.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 10.) 15

Jako příklady lze uvést i čistotu ovzduší ve městě a na vesnici, kvalitní vodu, rostlinnou výrobu, stavební materiál, kvalitní a nezávadné předměty, suroviny z přírodní ekofarmy, jídlo, nápoje, ale i sport, aktivní odpočinek, spánek, odolnost vůči stresu aj. „Hygienou školy a školskými zařízeními se zabývá: – předpis č. 258/2000 Sb. – předpis č. 410/2005 Sb. – předpis č. 106/2001 Sb. – předpis č. 137/2004 Sb. – předpis č. 252/2004 Sb.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 11.)

Z historie je známo, že v souvislosti s hygienou a pravidly rituální očisty se vyvíjela i epidemiologie. Očistná koupel byla také součástí osvědčené prevence. „Starověké rituální lázně podle halachy objevili archeologové ve státě Israel.“ (Newman, J., Sivan, G., Judaismus od A do Z, 1998.)

Zemánek, 2014 uvádí, že „školy dnes disponují širokým potenciálem aktivit, programů a projektů na podporu zdraví. Známým je např. Zdraví pro všechny v 21. století, který vyšel z WHO již v roce 1977. Dále říká, že školní hygiena nebo-li hygiena školního prostředí je specifická část hygieny, která se věnuje ochraně zdraví, zajišťování zdárného tělesného a duševního vývoje žáků a spoluvytváření předpokladů pro posilování výkonnosti a zvyšování zdatnosti školních dětí. Do odpočinku dětí spadají místa jako chodba, školní dvůr, školní zahrada a pozemky pro pohybovou aktivitu Patří sem také travnaté plochy a přilehlý park.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 19.) V interiéru jsou to družiny, zóny klidu, sály tělesné výchovy určené k relaxaci, místnosti ke spaní apod. Mezi hygienická kritéria řadíme režim práce a odpočinku dětí. Hygienické parametry stavby školní budovy nelze dnes ovlivnit, protože v důsledku času a okolních změn (dostaveb) nelze např. ochranné pásmo vytvořit. Můžeme však měnit vnitřní části. Zde záleží na architektech, správci školy, zřizovateli, ředitelích a učitelích. Nemalý podíl tvoří i děti, které svými nápady vždy přispějí k řešení. „Základním požadavkem pro smysluplnou práci v učebně je osvětlení prostoru. Kritériem je poměr 1 : 3,5 (plocha k podlaze), světlá výška 3,3 m a úhel zastínění protilehlých staveb 22°.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 21.)

„Když se při stavbě škol a zařizování učeben nerespektují tyto zvláštnosti, může se stát, že normální zdravé dítě se změní během školní docházky v nervózního jedince s pokřivenou

16

páteří, nesprávným držením těla a dalšími fyzickými a psychickými poruchami.“ (Bartko, D., Moderní psychohygiena, 1976, str. 109.) Učebny škol funkcionalistického typu do dnešní doby tyto parametry splňují. Dnes se klade důležitost na ochranu proti přeslunění. Učitelé mají povinnost používat technická pohyblivá zařízení jako jsou rolety aj. Tam, kde vyžaduje výuka zatemnění na pokusy, projekce, interaktivní tabule, je třeba po skončení ihned odtemnit. Činí se tak postupně z důvodu zrakového přizpůsobení. Učebny by dále měly splnit požadavky týkající se hlučnosti (do 45 dB), tepelných zdrojů, teploty vzduchu, klimatizace, větrání mezi vyučovacími hodinami. Správné rozložení nábytku, lavic a židlí proti tabulím je dnes problém, který si každá škola řeší po svém. Mělo by však stále platit, že různé „podkovy, účka, tříčtvrtky“ takto uspořádaného sezení nejsou pro děti zdravé kvůli krčním obratlům. Nábytek ve třídách jako židle, křesla, stolky apod. musí být z materiálů zdravotně nezávadných. Současný kovový nábytek – židle a pracovní stolek sice splňují parametry stability, ale často jeho hmotnost převyšuje normu, kterou se stanoví předpis (10 % své hmotnosti smí dítě zvednout). Žáci je často zvedají, zasouvají, manipulují a sami přenášejí v rámci organizované výuky. Pro příjemné a pohodlné prostředí stále platí vhodná barevnost stěn – teplé barvy v poměru s denním a umělým osvětlením. Optimální jsou okna k jihu, protože mají větší intenzitu světla. „Prostorové podmínky ve školách a školských zařízeních by měly činit na 1 žáka v učebně min. 1,65 m2. V mateřské škole herna a ložnice 4 m2. Pro laboratoř, odborné pracovny,

počítačové a jazykové učebny dále platí min. 2 m2. Učitelé dbají na správné sezení žáků dle jejich výšky a zohledňují různé specifické potřeby – vzdálenost od tabule 1. lavice (2,2 m), zrakové a sluchové vady, zdravotní postižení. Dále vzdálenost očí od zobrazovací jednotky (min. 50 cm) od horního okraje. Pravidla při sezení: – výška sedáku židle se řídí výškou žáka, – výška sedadla odpovídá délce bérce, – hloubka sedací plochy min. 2/3 délky stehna – pracovní plocha stolu – ve výšce loktů.“ (Zemánek, P., Školní hygiena, 2014, str. 23, 24.)

Petr Zemánek (2014) k tomu dodává, že „za velmi důležité musíme považovat mikroklimatické podmínky s vytápěním, kde je přesně stanoveno: – zima - teplota místnosti 22 ± 2 °C, min 19 °C – teplota v tělocvičně 20 ± 2 °C, min. 19 °C – zastavený provoz – pokles pod 18 °C (jdoucí 3 dny po sobě), pokles pod 16 °C (v 1 dni) – léto – zastavený provoz – nad 31 °C – teplota místnosti – nepřesáhnout 28 °C.“ 17

Na jiném místě Daniel Bartko (1976) uvádí, že „člověk je sám zdrojem tepla – jeden žák vydává tolik tepla jako elektrický ohřívač s příkonem 75 W. Třída se 40 žáky vydá při klidné práci cca 3000 kcal za hodinu. Teplota prostředí je dále ovlivněna slunečním zářením a elektrickým osvětlením. Při velmi vysokých nebo velmi nízkých teplotách je efektivnost práce podstatně snížena. Otázka optimální teploty ve školách není ještě ani mezi lékaři úspěšně vyřešena. Doporučují se hodnoty od 15,6 °C (Anglie) do 22 – 25 °C (Rusko). Američané upozorňují na to, že žáci jsou nejpozornější tehdy, když teplota prostředí je o 1,1 – 1,7 °C pod úrovní, kterou považují za vyhovující dospělí. Z toho vyplývá, že děti jsou citlivější na přehřátí, které u nich vede dříve k únavě a vyčerpání než u dospělých.“ (Bartko, D., 1976, str. 111.) Obr. Rozdílne sezení (viz Příloha 1). 3.3 Hygiena zdraví, výživy „Základní hygienické požadavky stanovuje Nařízení evropského parlamentu a rady č. 852/ 2004, o hygieně potravin, dále zákon č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví a vyhláška MZ ČR č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných.

Hygienu výživy ovlivňuje zdravotní stav každého jedince. Denní režim stravování se dělí: – snídaně 30 %, – přesnídávka 5 %, – oběd 35 %, – svačina 5 %, – večeře 25 %.“ (Bartoš, J., Stupně lidského života, 1999, str. 20.)

Způsoby stravování se u dětí často mění. Důvodem je růst a jejich potřeby. Některé špatné návyky pocházejí přímo z rodiny. Nemalý podíl má i západní styl. V EU je vytvořený stravovací řetězec, který nám nabízí „lákadla“ a rychlé polotovary nízké kvality. Těm se doba přípravy zkracuje a výsledkem jsou tučné smaženiny vyrobené ve fritu, pouliční fast-foody, uzeniny v bagetách, přeslazené vody aj. Ve školách se děti dozvídají, jak by mělo vypadat správné stravování. Školní jídelny v ČR mají vysokou úroveň a splňují normy. Často vaří dobrá „domácí“ jídla, ale děti rády přecházejí na chutě již jednou zažité a „efektní pochoutky“ po rodičích žádají. Téměř v každé škole všech stupňů se vyskytují boxy i automaty na cukrovinky a nápoje, které obsahují práškové a chemické granuláty. Dítě opět rádo vynechá oběd a energetický příjem se zvedá. Když k těmto praktikám přičteme nedostatečný pohyb, výsledkem je známá nadváha a s ní spojená zdravotní rizika a civilizační nemoci. 18

Bartoš, J. (1999) dále uvádí „hlavní rizika: – nadměrný energetický příjem, – nadměrný příjem tuků, – přesolování pokrmů, – vysoká spotřeba sacharidů, – nedostatek vlákniny, – nadměrný příjem alkoholu Desatero zdravé výživy: – konzumace pestré stravy, – omezení živočišných tuků, konzumace mléka a mléčných výrobků, – snížení spotřeby masa a uzenin, – méně solit – konzumace ovoce a zeleniny, – omezení spotřeby cukru, – omezení konzumace vajec, – příjem dostatečného množství tekutin, – udržování optimální tělesné hmotnosti.“ Dnes již existuje velký počet potravinových pyramid:

Zdroj: STIEfEL EUROCART s.r.o. 2004 19

Víme, že strava u dětí má být vyrovnaná a pestrá. Děti by se neměly přejídat ani zeleninou a ovocem. Je však vhodné doplnit přesnídávky a svačiny tímto druhem malého množství. Nutné je neustále dohlížet na alergiky. Je všeobecně známo, že za absolutně nevhodné se považuje slazení, ale i kyselé potraviny – dresinky, kečupy, ocet, hořčice, které tlačí PH složku. Mnoho dětí dnes má alergii na různé druhy ovoce. Ty se projevují např. kožními reakcemi, astmatem, problémy sliznice aj. Otevřenost potravních řetězců dovoluje přísun exotických druhů. S tím je spojena zkušenost toho, že člověk je indiferentní k zemi v níž žije, i když konzumace některých druhů citrusů (grepy, kiwy aj.) mu neškodí. Jsou však považované za nevhodné ve večerních hodinách. V době „integrace potravin“ nám může způsobit alergii dokonce života téměř jakákoliv potravina. Jde jen o to, kdy se s jejím alergenem setká naše tělo. Alergie ve formě různých kožních projevů způsobuje také cukr, který děti milují a bez jehož psychické závislosti strádají. Je možné vyhnout se mu a nahradit ho právě vhodným výběrem ovoce či cukrem melasovým, třtinovým, medem, stevií. V poznámce k matkám uvádí Miroslav Holub (2008) toto: „Žádný kojenec by v prvním roce života neměl poznat, co je to sladká chuť cukru, kromě cukrů obsažených v mateřském mléce. Jehož trakt je totiž nezralý a neschopný jiné cukry zpracovávat. Proto tak často vzniká již v kojeneckém věku kožní reakce či jiné projevy alergie., které mají na cukr prokazatelnou vazbu.“ (Holub, M., Zdraví a nemoc, 2011, str. 29.)

Pitný režim je u dětí velmi důležitý, Přísun tekutin by se měl u velmi malých dětí regulovat, protože ne vždy si na něj vzpomenou. Děti nosí plastové lahve s nápoji, ale často je nevypijí. Zdravý člověk má přijímat denně 2,5 – 3 litry tekutin, které udržují správnou funkci ledvin a odplavují nepotřebné látky ven z těla. Žáci ve školách jsou unaveni a trpí bolestmi hlavy právě pro nedostatek tekutin. Absolutně nejvhodnější je pít normální vodu bez přísad CO2, možno přidat i pár kapek citronu.

Dětem škodí i nebezpečné tuky v masových pochoutkách, krémy a konzervační látky.. Proto je vhodné používání rostlinných tuků (olivový olej aj.). Za kámen úrazu lze také považovat smažené prsty připravované v uličních oknech, ale i ve školních jídelnách. Přetěžování organizmu již v dětském věku je špatnou garancí pro budoucí život. Přitom vyloučit škodlivé potraviny jako uzeniny, sladkosti, tuky, nevhodné nápoje je jednoduché. Pro odstranění špatných závislostí na některou složku je potřeba silná vůle a výchova. Dá se toho dosáhnout dlouhodobým, pravidelným, cílevědomým plněním.

20

3.4 Únava a přetěžování „Hygienu vyučovacího procesu narušuje i přetěžování žáků. Přetížení má příčinu v režimu dne. Při učení vzniká únava. Projevuje se poklesem pozornosti a subjektivním poutem únavy. Podílejí se i různé duševní zážitky dětí, jako strach, očekávání nepříjemných zkoušek, nespokojenost s ohodnocením, nezájem o vlastní práci, spojený s nutností překonávat ho, nepříznivá rodinná atmosféra. Další okolnosti jako je šum a vyrušování během hodiny, přílišné teplo v učebnách, nedostatečné větrání, slabé osvětlení, nesprávné sezení aj. chyby ve školní hygieně.“ (Bartko, D., Moderní psychohygiena, 1976, str. 104, 105.) Únavu ve škole někdy podporuje stereotyp a některé projevy pedagogů. Nutno zmínit, že mnoho dětí dnes tráví svůj čas doma u počítačů a to i v nočním čase. Evoluční vývoj vytlačuje do jisté míry i rádio a televizi. Rádio a hudba se „přestěhovala“ do sluchátek na ulici. Televize do počítačů a dítě bere náhodný výběr z dané nabídky. Zdlouhavé vyhledávání na PC, které ruší i lákavá reklama, odvádí jinam a bere vzácný čas. Četnost nabídek a jejich usilovné probírání se rovněž podílí na únavě. Abychom zabránili únavě, musíme sledovat a dbát na odpočinek i spánek. Děti si tyto hranice neuvědomují. Útěk před únavou řeší někdy podpůrnými prostředky jako jsou energetické nápoje apod. Starší děti v horších případech alkoholem, amfetaminy aj. Daniel Bartko (1976) dále uvádí, že „nejpřijatelnější se zdá teorie, která vidí podstatu únavy ve změnách základních nervových procesů. Únava je výsledkem fyzické a psychické námahy. Zájem se také podílí na vzniku únavy. Únava je varovným signálem k přerušení práce a ochranou organismu před vyčerpáním.“ (Bartko, D., Moderní psychohygiena, 1976, str. 105, 106.)

Co ovlivňuje únavu ve vyučování? Především je to střídání prací. To patří mezi osvědčené principy, protože vyvolává nové podráždění nervových částí. Dítě je rádo přijímá, protože vždy přináší slibnou změnu a jiný prožitek. Nelze je však nekonečně prodlužovat. Optimální je variabilita činností a zařazování pohybových aktivit.

3.4.1 Stres a uvolnění „Na únavě dětí se podílí další nepříjemný faktor – stres. Dítě provází již od raného věku.

Slovo stres je anglického původu, znamená zmáčknutí, stlačení. Obrazně se jedná o vyjádření tlaku, který je především psychického charakteru. V hovorové řeči zatěžující nebo ohrožující situace.“ (Praško 2003). 21

Kukačka V. (2010, str. 113) ukazuje, že „většina autorů – Dalajláma, 2000, Praško a Prašková, 2001, Praško, 2003, Křivohlavý, 2006, Geisselhart a Hoffman-Buckart, 2006, Kraska- Lüdecke, 2007, kteří se zabývají řešením stresových situací a bojem proti stresu, doporučuje aktivní přístup. Příkladem pasivního přístupu k řešení stresových situací může být názor Simonse (2002), který doporučuje k ničemu se nenutit a počkat až stres pomine. Tento názor doporučuje spíše stresovým situacím předcházet a vyhýbat se jim.

Zatímco na některé jedince příznivě působí psychoterapie a psychorelaxační metody založené na meditaci, imaginaci a autosugesci, jiné pozitivně ovlivňují aktivní tělesná cvičení, jógy, tai-či (či jiných intenzivních aktivit) nebo intenzivních sportovních aktivit. Vhodné jsou také pasivní relaxační metody, jako je poslech hudby, návštěva divadla, i ty tělesně zaměřené jako je sauna, koupele atd. V neposlední řadě může psychický stav jedince ovlivnit i výživa z hlediska jejího charakteru, ale i dostatečná přítomnost limitujících látek v podobě vitamínů především skupina B.“ (Kukačka, V., Udržitelnost zdraví, 2010, str. 113.)

„Uvolnění (ventilování) stresu – tato metoda vycházející z fyziologických poznatků o vlivu stresové situace některých emocí), připravuje organismus na fyzickou (či psychickou) zátěž. Uvolnění může mít podobu např. intenzivního pohybu (běh, boxování) nebo výkřiku (technika známá v bojových uměních), kdy uvolníme koncentrovanou energii její přeměnou na jinou formu energie. Psychofyziologickým zásahem (akcí) dojde k vyčerpání části nakumulované energie, která představuje určité zdravotní ohrožení.“ ( Kukačka, V., Udržitelnost zdraví, 2010, str. 115.)

„Pozitivní psychické naladění a pozitivní (kladné) emoce ovlivňují člověka. Mezi takové se řadí i smích. Ve společnosti je smích jedním z prostředků mezilidského sbližování, zmenšuje napětí a je vyjádřením společné radosti. Kromě uvolňování napětí odstraňuje také agresivitu, která by se jinak mohla projevit násilím. Lékaři již od starověku doporučovali smích jako prostředek k posilování plic a k regeneraci celého organismu. V roce 1928 vyšla kniha amerického lékaře Jamese Walshe, který konstatuje, že zdraví osoby je úměrné kvalitě jeho smíchu. Zkušení pedagogové vědí, že smích dokáže vzbudit pozornost, zlepšuje schopnosti paměti a odstraňuje napětí, které by jinak znesnadňovalo učení. (Kukačka, V., Udržitelnost zdraví, 2010, str. 118.)

„Smích zvyšuje srdeční činnost, takže po pěti minutách smíchu dosahuje srdeční frekvence hodnot až 130 tepů za minutu. Znamená to, že smích výrazně posiluje krevní oběh.“ (Kukačka, V., Udržitelnost zdraví, 2010, str. 119.) Podle Hollera (1996) je „stonásobné zasmání stejné jako deset minut veslování. Několika minutovým smíchem, při kterém se tělo prohřeje a zvýší prokrvení svalů, lze do určité míry nahradit i sportovní rozcvičku. Lidé, kteří se častěji smějí, jsou postihováni o 60 % méně kardiovaskulárními onemocněními, jak tvrdí vědci z Univerzity v Marylandu (2002).“ 22

Škola by měla být institucí veselou, i když to mnohdy nejde. Děti mají rády smích, humor a zábavné učitele. Někdy není lehké děti po salvách smíchu zklidnit. Vhodné je k tomu účelu využit hlasového záznamu či projekce filmu.

3.4.2 Psychohygiena „Je to mnoho problémů zdravotních, výchovných, politických, psychologických, etických, estetických atd. Jde o takovou úpravu živočišných podmínek člověka, která by u něho vyvolala pocit spokojenosti, osobního štěstí, fyzické a psychické zdatnosti a výkonnosti. Jde o to, aby člověk nejen žil, ale aby se rovněž cítil zdráv, užitečný, potřebný a mravný, a to nejen po krátkou dobu, ale stále, dnes i v budoucnosti, až do konce života. Psychohygiena tedy zahrnuje značnou část lidských problémů, od dětství až do stáří, lidi zdravých i nemocných.“ (Bartko, D., Moderní psychohygiena, 1976, str. 7.) Péče o dítě a psychohygiena je autorem definována (str. 42) takto: „První a pro život dětí významné zásahy dospělých mají charakter péče, spočívající v tom, že dítě se pravidelně koupe, obléká, udržuje v přiměřené teplotě a čistotě, pravidelně se mu dává jíst, poskytuje se mu dostatek spánku, chrání se před škodlivými vlivy atd.“

Psychohygiena školního věku je autorem uváděna (str. 95, 96) tak, že „dítě, které nebylo dostatečně připravované a nedovede se přizpůsobit nárokům školy, projevuje se v prvních třídách obyčejně jako dítě neklidné, rozptýlené, příliš hravé apod. Až do devátého roku jsou děti velmi živé, nevydrží dlouho v klidu, stále se něčím zaměstnávají. Zvýšená pohyblivost v tomto věku je normálním zdravím jevem. Proto ji není potřeba omezovat, ale naopak vhodně usměrňovat – sportem, polytechnickou výchovou, hrou. Nevhodné jsou statické, eventuálně silové a vytrvalostní výkony.“

Pro každého pedagoga by mělo být důležité, aby správně reagoval, podněcoval a toleroval akceschopnost u všech dětí. Tak se podílí na jejich duševní hygieně. Do duševní hygieny řadíme i vzájemné vztahy dětí. „Děti se mají doma zaměstnávat i během školního období. Přispívá to k tomu, že si dovedou svůj čas lépe organizovat. I práce přináší řadu psychohygienických problémů Jde zde především o přetěžování dětí. Dětské neurózy bývají často zapříčiněny právě přepínáním sil a přílišnou únavou. Nedostatečné soustředění na práci a z toho vyplývající malá efektivnost a zhoršený prospěch ve škole patří též k problémům duševní hygieny.“ (Bartko, D., Moderní psychohygiena, 1976, str. 98, 99.) 23

Nabízí se otázka jestli školní nápor dnešní „zrychlené doby“ nemá na děti špatný vliv. Dítě se rádo podřizuje příznivým věcem v kolektivu, upevňuje vztahy i s pseudokamarády, ale nedovede si vyřešit reálný konflikt ani mimo třídu. Děti jsou dnes k sobě velmi kritické právě díky částečné internetové dokonalosti. Mnohdy se nedokáží vzájemně tolerovat, neberou handicapy druhých – zadrhávání, brýle zevnějšek, jiné etnikum, chudobu apod. Zde se tvoří komplexy. Důležité ze strany rodičů je v tomto ohledu vytvářet správný vzor pro dítě a duševní hygiena se jich rovněž týká.

Podle již výše zmíněného Bartka (1976, str. 101, 102) k psychohygieně vyučovacího procesu platí, že: „Dobrý učitel vytváří příznivé podmínky pro zdravý vývoj dítěte. Učitelé nervózní a plní konfliktů však mohou nepříznivě ovlivnit nejen výsledky práce ve škole, ale i vztah žáka k celé společnosti. Ve škole se nejen vyučuje, ale i vychovává. Zvlášť důležité je, aby se děti naučily samostatně myslet, systematicky se učit. Rodina a škola jsou důležitými činiteli pro zdravý vývoj dítěte za podmínek, že mají jeden cíl a používají stejné výchovné prostředky.“

3.5 Udržitelnost zdraví, prevence „Devadesátiprocentní pravděpodobnost příčiny mnoha chorob je, že jsou lidé zaneprázdněni starostmi všedního dne a života, že nenajdou dostatečný čas na spánek a odpočinek, které tělo nutně potřebuje.“ (Walker, N. W, Zářící zdraví, 1994.) „Tajemství národů, které se vyznačují pevným zdravím, odolností, vyrovnaností a mírumilovností, jednoznačně spočívá v umění žít. Pozorní badatelé se shodli na tom, že bytí těchto obyvatel se orientuje podle denní a noční doby, přičemž určující taktovkou je sluneční svit. Důležitou roli hrají také religiózní svátky, rytmické střídání půstu a slavností, zdravá přiměřená míra vypětí (nároků) a klidu (uvolnění) s meditativními prvky.“ ( Sedláček, P., Pod taktovkou vnitřních hodin a přírody, str. 36, 37.)

„Pravidelné otužování představuje přirozený prostředek na zvýšení imunity. Základem otužování je pobyt na čerstvém vzduchu a to i za méně příznivých podmínek, jako je chlad a zima. Dále je otužování představováno různými procedurami, jako je plavání, omývání, sprchování a koupele ve studené vodě, parní lázně a další. Před každým otužováním bychom měli organismus mírně rozcvičit, aby tělo bylo zahřáté. Otužování není vhodné po větším jídle či po požití alkoholu. V případě, že u nás propukne nějaké onemocnění, je vhodné otužování procedury vynechat a počkat na dobu obnovení dostatečného zdraví.“ (Kukačka, V., Udržitelnost zdraví, 2010.)

24

Za pozitivní vliv pohybové aktivity u dětí považuji plavání, protože koordinuje dýchání. Lze u něj zvolit velmi nízkou zátěž. Bojová umění vedená v přípravkách dětí mají svůj význam pro uvolnění vnitřního napětí a sebevědomí. Učí dítě k tradici v bojových sportech, sebeobraně, postřehu, rychlosti akce. Neustále sporná je otázka, který princip je účinnější, zda rozvoj síly a zlepšování kondice nebo technická dokonalost. „Některé bojové praktiky (zápas, džudo aj.) jsou charakteristické uchopením soupeře za tělo nebo za oděv. Jiné bojové praktiky napadají citlivá místa těla soupeře údery anebo kopy (box, taekwondo aj.), ale účel všech bojových umění je stejný. Účelem je vnutit soupeři vlastní vůli, resp. vlastní taktiku, přitom se smí používat klamavých manévrů.“ (Kukačka, V. Udržitelnost zdraví, 2010). V neposlední řadě je nutné připomenout také hudbu, která představuje v moderní době i u dětí při sportování (např. běhu) významnou složku. Především se stává součástí doplňku,

ale i smysluplným využitím pro izolování od okolí. Hudba má schopnost člověka zklidnit, působit příjemně, budit emoce, ale i povzbudit psychiku. Dětem dává pocit bezpečí a zároveň koncentruje. Velmi vhodné je její využití ve vyučování (arteterapii), relaxačních technikách v hodinách výtvarné výchovy, tělesné výchovy apod.

25

4 VÝZKUMNÁ ČÁST 4.1 Cíl výzkumu, otázky k výzkumu Otázkami školní práce, hygienou prostředí, výkonem a uvolněním jsem se zabýval v teoretické části. K nastavení správného biorytmu dítěte přispívá režim dne, optimální výkon, spánek, ale také variabilita fyzické a duševní práce. Ta je podmíněna hygienou zdraví a výživou. V současné době dochází ke stavu, kdy se české školní jídelny mění v noblesní restaurace. Nebojí se experimentovat a vaří v duchu národních kultur jiných zemí (USA, Mexiko, francie aj.). Při náročné výuce má i výživa pro žáka významný vliv a souvisí s jeho výkonností.

Ve své práci si kladu za cíl zjistit stav biorytmu u žáků 1. stupně na naší škole. Všímám si některých faktorů, které ho ovlivňují a podmiňují. Zjišťuji, v jaké míře se děti zapojují do mimoškolních činností. Neopomíjím význam rodičů, kteří organizují přípravu a volný čas doma. Rodiče dnes mají velké možnosti a nabízí se jim také využití v oblasti poradenství. Učitelé, kteří připravují a organizují samotnou výuku dopoledne, se věnují dětem i v odpoledním čase. Uvědomuji si, že oblast biorytmu je velmi složitá a specifická, protože souvisí s mnoha činnostmi, které spolu zdánlivě neladí. Tato práce si nečiní nárok na dokonalé řešení, ale klade si za cíl maximální přiblížení se k výsledku, který ověřuji vlastním dotazováním.

– Domnívám se, že dítě mladšího školního věku dělá domácí úkoly po odpočinku, a zjišťuji vztah k ostatním hodinám v otázkách č. 15, 16. – Domnívám se, že chlapci mají víc zájmových aktivit a doma pomáhají méně než dívky. Zjišťuji otázkou č. 12. – Domnívám se, že dítě, které nemá žádný zájmový kroužek, tráví svůj volný čas jiným způsobem. Ověřuji to otázkou č. 13. – Domnívám se, že dítě, které tráví svůj volný čas venku, by nemělo být unavené jako dítě v místnosti u PC. Ověřuji to otázkou č. 11. – Domnívám se, že dítě v jeho volném čase kontrolují rodiče. Zjišťuji otázkou č. 14. – Domnívám se, že dítě s výborným prospěchem dělá domácí úkoly bez dopomoci, a ověřuji

to otázkou č. 17. – Domnívám se, že dítě se slabým prospěchem (2,00) nerado chodí do školy. Zjišťuji to otázkou č. 3, 4, 17. – Domnívám se, že dítě s výborným prospěchem chodí do školy rádo. Zjišťuji to otázkou č. 3, 4, 17. – Domnívám se, že dítě, které doma ve svém volném čase pomáhá rodičům, může být unavené. Ověřuji to otázkou č. 10, 12. 26

– Domnívám se, že dítě s přibývajícím věkem a fyzickou únavou posouvá čas k spánku na pozdější dobu. Zjišťuji to otázkou č. 18. – Domnívám se, že dítě, které chodí spát pozdě, je unavené. Ověřuji otázkou 1, 2, 10. – Domnívám se, že dítě, které má hlad, vykazuje známky nervozity. Poznávám to otázkou č. 5, 6, 9. – Domnívám se, že dítě, které je apatické, unavené a bolí ho hlava, nedodržuje pitný režim. Zjišťuji to otázkou č. 7, 8.

4.2 Metoda, dotazník, popis zkoumaného vzorku Ve výzkumu mě zajímalo, jestli jsem se poznáním přiblížil ke správnému sdělení dítěte.

Jestli skutečně upevňuje naučená pravidla z duševní hygieny, přípravy na vyučování, zda doma pomáhá, jak a s kým tráví svůj volný čas.

Za důležitý výsledek poznání považuji otázky týkající se únavy, odpočinku, stravování, pitného režimu a času, který rodiče dětem věnují.

K získání odpovědí pro svůj výzkum jsem použil metodu individuálního dotazníku, který dítě nijak neomezuje ani nestresuje. Tato metoda je pro děti třetího, čtvrtého a pátého ročníku základní školy rychlá a nenáročná. (Dotazník, viz příloha č. 6a, 6b)

Dotazník Biorytmus obsahuje následující otázky: 1) Kdy vstáváš? 2) Snídáš ráno doma? 3) Chodíš do školy rád(a)? 4) Co se ti ve škole líbí? 5) Nosíš do školy svačinu? 6) Dáváš přednost ke svačině...? 7) Piješ ve škole? 8) Vypiješ ve škole litr tekutin? 9) Chodíš na obědy rád(a)? 10) Kdy nejvíc cítíš únavu? 11) Po vyučování jdeš...? 12) Pomáháš doma rodičům? 13) Chodíš do kroužků? 14) Kdo tě hlídá ve volném čase? 15) Kdy píšeš domácí úkoly? 27

16) Jak dlouhá je příprava na vyučování doma?

17) Kdo ti pomáhá s DÚ?

18) V kolik hodin chodíš spát? Samotné šetření dotazníkem proběhlo 20. 11. 2015 v jednotlivých učebnách třetího, čtvrtého a pátého ročníku základní školy v průběhu dopolední výuky. Odpovědi v nabídce byly zaznamenány kroužkováním. Jednalo se o sedm odpovědí s volbou ANO-NE u otázek č. 2, 3, 5, 8, 9, 12, 13, devět odpovědí se třemi možnostmi u otázek č. 1, 4, 6, 7, 10, 14, 15, 16, 17, 18 a jednou odpovědí se dvěma možnostmi u otázky č. 11. Na začátku jsem nenásilnou formou účastníky vpravil do tématu a vedl je k nenucenému hovoru. Ačkoliv se jednalo o jednoduché věci denního pořádku, děti projevily ohromný zájem a samy odpovídaly. Bylo nutné vysvětlit pojmy 1 litr, půl hodiny. Dále upozornit, že do vypitých tekutin musí započítat také čaj a polévku u oběda. Samotný dotazník zahrnuje tyto oblasti: – domácí příprava na školní výuku (otázky 15, 16, 17), – volný čas (aktivní odpočinek) (11, 13, 14), – stravování, pitný režim (2, 5, 6, 7, 8, 9), – únava, spánek (1, 10, 12, 18), – motivace (3, 4). Domácí přípravy na školní výuku se týkala částečně i otázka č. 1, volného času otázka č. 12 a motivace otázka č. 13. Poznáváním jednotlivých vztahů mezi otázkami jsem získal představu, jestli je u dítěte správně nastaven a vytvořen biorytmus, který dítě nezbytně ke svému životu potřebuje. Šetření dotazníkem proběhlo na 1. stupni Základní školy Kobylnice. Tato obec má 1054 obyvatel (k 1. 1. 2015). Jedná se o obec obklopenou polnostmi, zaměřenou na zemědělství, trávníkovou školku a soukromou podnikatelskou činnost. Obyvatelé obce často dojíždějí za prací do Brna. Kulturní vyžití v obci je minimální. Obec nemá les, kostel. Základní škola se nachází v centru a má pro obec velký význam. K vlastnímu výzkumu jsem využil pomoc žáků ze třetího, čtvrtého a pátého ročníku.

Zkoumaných a dotázaných bylo celkem 36 žáků. Ve třetím ročníku je celkem 13 žáků, z toho 6 chlapců a 7 dívek. Celkový průměr je 1,217. V neúplné rodině nežije žádný. Ve čtvrtém ročníku je 16 žáků, z toho 8 chlapců a 8 dívek. Celkový průměr je 1,352. V neúplné rodině 28

žije 5 žáků. V pátém ročníku je 11 žáků, z toho 6 chlapců a 5 dívek. Celkový průměr je 1,287. V neúplné rodině žijí 3 žáci.

4.3 Výsledná data Poznatky a číselná data, která jsem získal pomocí individuálního dotazníku, vysvětluji prostřednictvím souborné tabulky a slovním hodnocením celkového výsledku. Tabulka obsahuje všechny očíslované otázky a udané možné odpovědi. Jsou určeny všem účastníkům stejně, protože sleduji, jak se mění některé odpovědi. Odpovědi u otázek č. 1, 4, 6, 7, 10, 14, 15, 16, 17, 18 obsahují typicky výstižné situace.

Vedle odpovědi je vždy uveden počet žáků, kteří na otázku reagovali. Číselné údaje jsou vyjádřeny počtem procent z celkového počtu žáků. Ze získaných výsledků a poznatků v tabulce vyjadřuji slovní hodnocení a zároveň zjišťuji, jestli byla či nebyla moje domněnka správná.

Zkoumaná výsledná data se týkají vzorku 36 žáků třetího, čtvrtého a pátého ročníku, kteří se liší věkem. Jedná se o žáky devítileté, desetileté a jedenáctileté. Je tedy pravděpodobné, že se mohou odlišovat i některé odpovědi. Výzkumná data porovnávám a zjišťuji zpětnou vazbu na dodržování pravidel duševní hygieny. Ze zkoumaného vzorku 36 žáků je patrné, že v 6.00 hodin vstává 9 žáků (24,3 %), v 6.30 hodin 16 žáků (44,6 %), v 7.00 hodin 11 žáků (30,47 %). Překvapující je zjištění, že doma snídá 28 žáků (77,6 %) a nesnídá 8 žáků (22,4 %). Přibližně stejný počet – 19 žáků (52,7 %) a 17 žáků (47,3 %) rádo navštěvuje školu. Nejvíce se žákům ve škole líbí kamarádi, uvádí to 25 žáků (69,35 %), přestávka 7 žákům (19,53) a nejméně se líbí učení 4 žákům (11,12 %).

V oblasti stravování překvapivě shledávám, že svačinu do školy nosí téměř všichni – 35 žáků (97 %), nenosí ji 1 žák (3 %). Přednost ovoci před zeleninou a sladkostmi dává 19 žáků (52,35 %), zeleninu konzumuje 9 žáků (25,21 %) a sladkosti 8 žáků (22,44 %).

Voda má přednost v pití před čajem u 17 žáků (47,3 %), čaj pije 16 žáků (44,6 %) a energy drink 3 žáci (8,1 %). Jeden litr tekutiny ve škole vypije 20 žáků (55,4 %) a nevypije ho 16 žáků (44,6 %). Na obědy ve škole rádo chodí 22 žáků (60,9 %) a nerado chodí 14 žáků (39,1 %).

V oblasti únavy a odpočinku zjišťuji stejný poměr únavy po obědě a odpoledne, vždy 11 žáků (29,22 %), dopolední únavu nejvíc cítí 15 žáků (41.56 %). Po vyučování ven chodí 22 žáků (60,9 %) a na počítač chodí 14 žáků (39,1 %). Doma rodičům pomáhá 35 žáků (97 %), nepomáhá 1 žák (3 %). Do kroužků chodí 34 žáků (94 %), nechodí 2 žáci (6 %). 29

V oblasti přípravy na školu zjišťuji, že rodiče hlídají svěřence – 16 žáků (44,6 %), nikdo nehlídá 20 žáků (55,4 %), hlídající kamarády neuvedl žádný. Od 15 do 17 hodin domácí úkoly píše 24 žáků (66,76 %), v 18 – 20 hodin 12 žáků (33,24 %), psaní po 22. hodině neuvedl žádný. Přípravě na vyučování se 1/2 hodiny věnuje 21 žáků (58,44 %), 1 hodinu se připravuje opět 21 žáků (58,44 %), 2 hodiny se nepřipravuje žádný. Rodiče s domácím úkolem pomáhají 21 žákům (58,44 %) a nikdo nepomáhá 15 žákům (41,56 %). Nejvíc chodí spát ve 21 hodin 15 žáků (41,56 %), ve 20 hodin 13 žáků (36 %) a ve 22 hodin 8 žáků (22,44 %).

Vzhledem k nízkému počtu sledovaných žáků získané výsledné údaje dál nerozebírám, protože by téměř nic neprokázaly. Souborná tabulka pro žáky 3., 4. a 5. ročníku (Příloha 5a, b).

30

5 ZÁVĚR V dnešní uspěchané době, kdy nejenom dospělí, ale i děti jsou vystaveni náporu a stále většímu objemu úkolů, které musí v termínech a časově splnit, člověk v sobě hledá harmonii, ticho a návrat k přírodě. S tím jsou spojené věci, které uvádím v teoretické části této práce. Při jejím studiu – odborné literatury psychologické i pedagogické jsem shromáždil informace a poznatky o zásadách biorytmu. Tyto poznatky mě vedly k sestavení 18 jednoduchých otázek pro individuální dotazník žáků naší školy. Ze vzájemných vztahů jsem odvozením stanovil domněnky a došel k poznání. Výsledná data zkoumaných vztahů jsem shrnul do souborné tabulky. Cíle práce byly naplněny. Na tomto místě uvádím podstatné věci – výsledky mého šetření. Mnohé jsem očekával a některé domněnky se z odpovědí potvrdily. Dětem se ve škole líbí kamarádství a přestávky, učení je na posledním místě. Překvapující bylo i zjištění, že polovina dotázaných vypije 1 litr tekutin. Potvrdila se i domněnka, že děti rády chodí na obědy a jsou po obědě a odpoledne víc unavené. Rovněž bylo potvrzeno, že téměř všichni chodí do kroužků a pomáhají doma rodičům. Potvrdilo se, že dítě věnuje domácím úkolům čas od 15 – 17 hodin a jenom 1/2 hodiny. Může to být způsobeno i tím, že je unavené a přesto rodičům pomáhá. Dle mého poznání polovině dětí s domácím úkolem pomáhají rodiče a polovině nepomáhá nikdo. V jiných případech se projevila moje domněnka zcela nesprávně a objevily se neočekávané vztahy. Poznávám to v případě, kdy téměř všechny děti snídají ráno doma a polovina dětí ráda chodí do školy. Nepotvrdila se domněnka, že málo dětí nosí do školy svačinu, dávají přednost ovoci, a pijí jiné drinky. Dále se nepotvrdilo, že jsou děti hlídány ve volném čase rodiči. Za sporné pro variabilitu času lze považovat ranní vstávání, protože vychází z potřeb rodičů. S rostoucím věkem roste také i větší nepravidelnost v ukládání ke spánku. Mezi obzvlášť žádoucí počítám kontrolu rodičů, mimoškolní aktivitu dětí, rozvoj dítěte a účelné využití času. Za mylný dopad lze považovat tvrzení rodičů, že jejich dítě má udělat domácí úkoly a přípravu na vyučování ihned po návratu ze školy. Jistě by bylo zajímavé v jiném šetření prověřit nepotvrzené domněnky – jestli svačinu ve škole konzumují celou a vypijí celou láhev tekutin, zda jsou hlídány rodiči pouze přes telefon apod. 31

Podle výsledných dat jednotlivých otázek docházím k závěru, že venkovské děti mají ustálený vlastní denní pořádek. Správně organizovaný biorytmus dítěte a vhodné střídání fyzické a duševní práce vede k nižší unavitelnosti a lepší výkonnosti. Pro nejlepší prevenci proti neblahým vlivům špatného životního stylu a biorytmu je vedení, čili dohled nad dětmi. Nutné je, aby toto vedení prováděli všichni pedagogové a hlavně rodiče, kteří se podílejí na utváření osobnosti.

32

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1. vyd. Praha: Orbis, 1976, 452 s.

BARTOŠ, Jan in HOLUB, Miroslav. Zdraví a nemoc: Základní pohled na psychosomatiku. 1. vyd., Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1965, s. 306.

ĎURIČ, Ladislav. Práceschopnosť žiakov vo vyučovacom procese. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1965, 306 s.

HOLUB, Miroslav. Zdraví a nemoc: základní pohled na psychosomatiku. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011, 92 s. ISBN 978-80-7372-751-2.

KOKEŠ, Robert. Životní styl studentů JU. Výzkumná zpráva. České Budějovice: Jihočeský kraj – Krajský úřad, 2008, s. 30.

KOMBERCOVÁ, Jana a Marie SVOBODOVÁ. Autorehabilitační sestava: [cvičení, masáže, strava, akupresura, autoterapie páteře, biorytmy : rehabilitace páteře]. Olomouc: fontána, 2000, 253 s. ISBN 80-901989-9-6.

KUKAČKA, Vladislav. Udržitelnost zdraví: vědecká monografie. 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, 2010, 228 s. ISBN 978-80-7394-217-5.

NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Dot. 1. vyd. Praha: Sefer, 1998, 285 s. ISBN 80-900895-3-4.

RŮŽIČKA, Radomír, Yingwu WANG a Rudolf SOSÍK. Tradiční čínská medicína v denním životě: receptář : [akupunktura, moxa, manupresura ...]. Vyd. 1. Olomouc: Poznání, 2002, 397 s. ISBN 80-86606-06-6. SEDLÁČEK, Petr. Pod taktovkou vnitřních hodin a přírody. Vydání 1. in Regenerace. ISSN 1210-6631.

SEDLÁK, Jiří. Psychologie režimu práce a odpočinku: určeno pro posl. filozof. fak. 2., dopl. a přeprac. vyd. Brno: Universita J.E. Purkyně, 1978, 89 s.

SILVA, Kim da. Orgánové hodiny v čínské medicíně: pomocí orgánových hodin ke zdravému dennímu rytmu: cviky pro posílení orgánů, léčba pomocí orgánových hodin, cviky pro dodání energie. Olomouc: fontána, 2003, 211 s. ISBN 80-7336-050-0. VESELÁ, Jana. Sociologie. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2002, 96 s. ISBN 80-7194-445-9.

WALKER, Norman Wardhaugh. Zářící zdraví. 1. vyd. Olomouc: fin, 1994, 180 s.

ISBN 80-85572-78-8.

ZEMÁNEK, Petr. Školní hygiena. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, 59 s. ISBN 978-80-244-4019-4. 33

7 PŘÍLOHY

Příloha 1: Různé způsoby sezení žáků v učebně Příloha 2: Klasické uspořádání židlí a lavic ve třídě s čelním pohledem k tabuli Příloha 3: Správné a nesprávné sezení žáka Příloha 4: Rozvrh hodin Příloha 5a, 5b: Souborná tabulka pro žáky 3., 4. a 5. ročníku Příloha 6a, 6b: Dotazník „biorytmus”

34

PŘÍLOHA 1

Různé způsoby sezení žáků v učebně

Zdroj: internet, upravil Jiří Simonides, 2015

35

PŘÍLOHA 2

Klasické uspořádání židlí a lavic ve třídě s čelním pohledem k tabuli

Pohled od tabule Foto: Jiří Simonides, 2015

36

PŘÍLOHA 3

Správné sezení

Nesprávné sezení Foto: Jiří Simonides, 2015

37

PŘÍLOHA 4

Rozvrh hodin 38

PŘÍLOHA 5 Souborná tabulka pro žáky 3., 4. a 5. ročníku Číslo otázky 1

únava, spánek

2

stravování

3

motivace

4

motivace

5

stravování

6

stravování

7

stravování

8

stravování

9

stravování

Počet žáků

Počet % z celku

06:30

16

44,60

ano

28

77,60

ano

19

52,70

4

11,12

Odpověď 06:00 07:00

ne

ne

učení

9

24,93

11

30,47

8

22,40

17

47,30

kamarádi

25

69,35

ano

35

97,00

ovoci

19

52,35

9

25,21

přestávka ne

sladkostem zelenině

7

19,53

1

3,00

8

22,44

čaj

16

vodu

17

47,30

ne

16

44,60

energy dring ano

ano

ne

44,60

3

8,10

20

55,40

22

60,90

14

39,10

39

0%

100 %

PŘÍLOHA 6 Souborná tabulka pro žáky 3., 4. a 5. ročníku Číslo otázky 10

únava, spánek

11

volný čas

12

únava, spánek

13

volný čas

14

volný čas

15

domácí příprava

16

domácí příprava

17

domácí příprava

18

únava, spánek

Odpověď dopoledne

po obědě

odpoledne

Počet žáků

Počet % z celku

11

29,22

15

41,56

11

29,22

ven

22

60,90

ano

35

97,00

ano

34

94,00

rodiče

16

44,60

nikdo

20

55,40

PC

ne

ne

kamarádi 15.00–17.00

14 1

3,00

2

6,00

–

–

24

18.00–20.00

12

1/2 hodiny

21

po 22. hodině

39,10

66,76

33,24

–

–

58,44

1 hodina

15

41,56

rodiče

21

58,44

nikdo

15

41,56

2 hodiny

kamarádi 20:00

21:00

22:00

–

–

–

–

13

36,00

15

41,56

8

22,44

40

0%

100 %

PŘÍLOHA 7

D O T A Z N Í K Prosím, vyplň tento dotazník a zakroužkuj vždy jednu odpověď, která je ti nejbližší. Všechno, co uvedeš bude skryté. Nepodepisuj se. Napiš: třída ………... věk ……...…….. 1. Kdy vstáváš? a) 06:00

b) 06:30

2. Snídáš ráno doma? a) ano

b) ne

3. Chodíš do školy rád(a)? a) ano

b)

ne

4. Co se ti ve škole líbí? a) učení

b) kamarádi

c)přestávka

5. Nosíš do školy svačinu? a) ano

b) ne

6. Dáváš přednost ke svačině? a) ovoci

b) sladkostem

c) zelenině

7. Piješ ve škole? a) čaj

b) energy drink

c) vodu

8. Vypiješ ve škole litr tekutin? a) ano

b) ne 41

c) 07:00

9. Chodíš na obědy rád(a)? a) ano 10. Kdy nejvíc cítíš únavu? a) dopoledne

b) ne

b) po obědě

c) odpoledne

11. Po vyučování jdeš? a) ven

b) PC

12. Pomáháš doma rodičům? a) ano

b) ne

13. Chodíš do kroužků? a) ano

b) ne

14. Kdo tě hlídá ve volném čase? a) rodiče

b) kamarádi

c) nikdo

15. Kdy píšeš domácí úkoly? a) 15 – 17 hodin

b) 18 – 20 hodin

c) po 22. hodině

16. Jak dlouhá je příprava na vyučování doma? a) ½ hodiny b) 1 hodina

c) 2 hodiny

17. Kdo ti pomáhá s DÚ? a) rodiče

b) kamarádi

c) nikdo

18. V kolik hodin chodíš spát? a) 20:00

b) 21:00

c) 22:00

42