-1-
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky
REGIONÁLNÍ PRVKY VE VÝUCE PRVOUKY NA 1. STUPNI ZŠ
Diplomová práce
Brno 2007
Vedoucí práce:
Vypracovala:
PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc.
Sylva Dubinová
-2-
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen prameny vedené v seznamu literatury.
Souhlasím, aby diplomová práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
…………………………. Podpis
-3-
Poděkování:
Srdečně děkuji vedoucí diplomové práce paní PaedDr. Bohumíře Šmahelové, CSc. za vedení, pomoc, ochotu a cenné rady, které mi poskytla při vypracování této diplomové práce.
-4-
OBSAH Úvod ……………………...…………………………………………..……………….. 1 I. TEORETICKÁ ČÁST ……...………………………………..………………………. 3 1. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ………...……………… 4 1.1. Principy RVP……………………………...…...…………………………………. 5 1.2. Cíle RVP v základním vzdělávání ……..………………………………….……... 6 1.3. Klíčové kompetence ……………..………………………………………….…… 6 1.4. Průřezová témata ………………..……………………………………………….. 8 1.5. Vzdělávací oblasti …………………………….….………………………………. 10 1.6. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět …………...………………………..……….10 2. Regionální prvky ve výuce prvouky ……………………………….……..……… 16 2.1. Pojem region, regionalizmus ……………………………………...…..…………. 16 2.2. Členění regionálních prvků …………………………………………………..…... 17 2.3. Výchovný význam regionálních prvků ve výuce ……………………..…………..18 3. Klasické výukové metody ………………………………………………...………. 20 3.1. Aktivizující výukové metody ……………………………………....……..…….. 20 3.1.1. Vycházka – jedna z možných organizačních forem výuky ………………..…... 23 3.2.1. Skupinová výuka ……………… …………………………………………..… 24 4. Město Břeclav ……………………………………………….…………………….. 26 4.1. Poloha ……………………………………………………………………………. 26 4.2. Vodstvo ………………………………………………………..…….…………… 26 4.3. Rostlinstvo ……………………………………………………..……….………... 28 4.4. Živočichové ……………………………………………………..…….…………. 29 4.5. Historie Břeclavi …………………………………………………..…….……….. 31 4.6. Současnost ………………………………………………………….….………….33 4.7. Pálava – chráněná krajinná oblast a biosferická rezervace ………….….………... 34 4.8. Památky města Břeclavi …………………………………………….….………... 36 4.9. Školství ………………………………………………………………..…………. 38 4.10. Město folkloru ……………………………………………………….…….…… 39 4.11. Lidová píseň a hudba …………………………………………….…….….……. 39 4.12. Lidový tanec ……………………………………………………….……..…….. 40 4.13. Tradiční oděv ……………………………………………………..……….……. 41
-5-
4.14. Mluva v Břeclavi ………………………………………………..……………… 42 4.15. Břeclav a Podluží …………...…………………………………...……………… 43 4.16. Břeclav – Pohansko ……………………………………………..……………… 44 4.17. Osobnosti Břeclavska …….……………………………………..……………… 45 II. PRAKTICKÁ ČÁST …………………………………………………...………..….. 47 5. Přípravy na vyučovací hodiny …………...…………………………...………….. 49 5.1. Příprava na vyučovací hodinu pro 3. ročník ZŠ č. 1 ………………..…………… 49 5.1.1. Pracovní list …………………………………………………………………..... 56 5.2. Příprava na vyučovací hodinu pro 3. ročník ZŠ č. 2 ……………………..……… 58 5.3. Příprava na vyučovací hodinu pro 3. ročník ZŠ č. 3 ………………………..…… 61 5.4. Příprava na vyučovací hodinu pro 3. ročník ZŠ č. 4 ………………………..…… 63 5.5. Příprava na vyučovací hodiny literární výchovy pro 3. ročník ZŠ č. 5 ……..…… 71 6. Závěr …………………………………………………………………………...….. 77 7. Resumé …………………………..………………………………………………… 78 8. Seznam použité literatury …………………...…………………………………… 79
-6-
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1: Systém kurikulárních dokumentů Obr. č. 2: Znak Břeclavi Obr. č. 3: Břeclavský jez na Dyji I Obr. č. 4: Břeclavský jez na Dyji II. Obr. č. 5: Jelec jesen Obr. č. 6: Ježdík žlutý (nahoře a dole) a ježdík obecný (uprostřed) Obr. č. 7: Boří les Obr. č. 8: Leknín bílý Obr. č. 9: Bledule letní Obr. č. 10: Česnek medvědí Obr. č. 11: Tesařík velký Obr. č. 12: Otakárek fenyklový Obr. č. 13: Kormorán velký Obr. č. 14: Čáp bílý Obr. č. 15: Xerokopie kresby nejstarší pečeti Břeclavi Obr. č. 16: Koupaliště v Břeclavi Obr. č. 17: Kostel sv. Václava Obr. č. 18: Hlaváček jarní Obr. č. 19: Kosatec nízký Obr. č. 20: Ještěrka zelená Obr. č. 21: Stepník rudý Obr. č. 22: Kostel Navštívení Panny Marie Obr. č. 23: Chrám Tří Grácií Obr. č. 24: Židovský kostel Obr. č. 25: Základní škola Sovadinova Obr. č. 26: Základní umělecká škola Obr. č. 27: Břeclavské slavnosti Obr. č. 28: Verbuňk Obr. č. 29: Chlapec v třaslavicích Obr. č. 30: Svobodná dívka v kokeši Obr. č. 31: Rodina ve svátečním kroji
-7-
Obr. č. 32: Svobodný pár Obr. č. 33: Jan Suchánek ve svátečním podlužáckém kroji Obr. č. 34: Pohansko. Empírový zámeček Obr. č. 35: Josef Kupka Obr. č. 36: Martina Štěpánková Obr. č. 37: Plánek trasy Obr. č. 38: Kamila Sojková
-8-
ÚVOD Současný systém školství na 1. stupni základních škol nabízí žákům základní vzdělání, které navazuje na předškolní vzdělávání a na výchovu v rodině. Děti přicházejí do povinného, pravidelného a systematického vzdělávání, které je založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka. Děti si přináší do školy prvotní zkušenosti získané ve výchově v rodině a v předškolním zařízení, které dále rozvíjí ve škole. Žákům končí období her, bezstarostného života, učitelé je vedou k práci, učí žáky pozorovat a pojmenovávat věci, jevy, děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti, utváří se tak jejich prvotní ucelený obraz světa. Nezbytnou součástí každého učitele je jeho vlastní příprava na výuku. Učitel by měl mít nejen všeobecný přehled znalostí, ale i širší obzor vidění a chápání společnosti a tím vlastně učí své žáky vyjadřovat myšlenky, poznatky, dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty jiných a tím utváří celou jejich osobnost. Velmi důležitý je i osobní příklad učitele. Spojení reálného života s praktickými zkušenostmi vede ke zvládání nových životních situací i nové role žáka, postavení mezi vrstevníky, upevňování pracovních a režimových návyků. Významné místo v učebních osnovách základních škol zaujímá vyučovací předmět prvouka, který je začleněn v Rámcovém vzdělávacím programu do oblasti Člověk a jeho svět. Zde žáci získávají prvotní ucelený obraz o světě, uvědomují si vztahy v něm. Tato oblast nabízí celou řadu možností ve velmi širokém poli působnosti. Důležitou roli v poznání svého kraje, obce, blízkého okolí hraje škola a učitel, který by neměl ve svých přípravách zapomínat na přípravy regionální. Bez hloubkových znalostí místa, kde působí, nemůže učitel dostatečně respektovat zásady názornosti a spojení školy s praktickým životem. Prostřednictvím prvouky, jejích tematických celků, žáci co možná nejlépe poznávají svůj kraj, obec, blízké okolí. Velmi důležité jsou informace týkající se historie, památek, tradic, osobností, přírody, průmyslu, kultury. Už v nejútlejším věku formujeme výchovu k vlastenectví. Z vlastní zkušenosti vím, že učitel musí své žáky nadchnout a vzbudit v nich opravdový zájem a chuť, aby se
-9-
o svém kraji dozvěděli co nejvíce, protože učit žáky to, co je jim blízké, co znají, tzn. domov, obec, region je velmi přínosné a žáci jsou v tomto směru velmi aktivní a zvídaví. To je také jeden z důvodů, proč jsem si zvolila za téma své diplomové práce „Regionální prvky ve výuce prvouky na 1. stupni ZŠ“. Tam, kde se člověk narodil, kde má své blízké, kde něco prožil, k tomu místu má kladný vztah, který se bezesporu projevuje v zájmu o místo, kde žije, ke kterému něco cítí. Cílem mé diplomové práce bylo co nejlépe poznat region, ve kterém bydlím, probudit v žácích zájem o své rodiště tak, že i když dospějí a odejdou do světa, rádi se vrátí zpět domů, kde se narodili a prožili své dětství. Probudila jsem u žáků krásný vztah k místům, kde žijí, lásku k domovu a tím moje diplomová práce a učitelská profese nabyly smysluplnosti.
Diplomovou práci jsem rozdělila na teoretickou část a praktickou část. Teoretická část je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole se věnuji novému vzdělávacímu systému, a to Rámcovému vzdělávacímu programu a jeho konkrétního využití při výuce regionálních prvků. Druhá kapitola obsahuje základní pojmy týkající se definice a charakteristiky regionalismu, regionálních prvků a jejich uplatnění ve výuce. Ve třetí kapitole jsem se zaměřila na klasické výukové metody a aktivizující metody, které uplatňuji ve svých přípravách na vyučování. Ve čtvrté kapitole popisuji podrobně město Břeclav, jeho blízké okolí, historii i současnost.
V praktické části jsem se zaměřila na využití regionálních prvků ve výuce na 1. stupni ZŠ. Vypracovala jsem přípravy na konkrétní vyučovací hodiny prvouky ve 3. ročníku ZŠ. Každá příprava na vyučovací hodinu obsahuje téma, výukový cíl (co si mají žáci osvojit, v čem se mají rozvinout). Dále obsahuje prostředky a cesty, tzn. jakou metodickou cestou bude cíle dosaženo, vymezení základního učiva, metodický postup, volbu vyučovacích metod, didaktických pomůcek a organizace vyučovací hodiny, tzn. které pracovní podmínky je nutno zabezpečit (organizace prostoru, pomůcky). Z didaktického hlediska je důležité, jak budu žáky motivovat, jak vzbudím jejich zájem o poznávání, o učební činnost, co už žáci o tématu vědí, jak se uplatní mezipředmětové vztahy. Důležitou částí přípravy jsou otázky a úkoly k prezentaci, procvičení a ověření si, zda žáci učivo zvládli a pochopili, včetně domácí práce pro žáky. Jiná hlediska (např.
- 10 -
hygiena, bezpečnost atd.). Závěr a shrnutí – co se nám povedlo, co ne, co můžeme ještě vylepšit.
- 11 -
TEORETICKÁ ČÁST
- 12 -
1. RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Potřeba měnit vzdělávání je dnes celoevropským i celosvětovým trendem. Člověku se naskytuje možnost cestovat, poznávat kulturu i přírodu daleko od svého bydliště, rozvíjet své zájmy, pečovat o své zdraví. To jsou činnosti, na které by měli být mladí lidé dostatečně připraveni, aby je mohli smysluplně využívat. V posledních letech se stále častěji setkáváme s pojmem klíčové kompetence (způsobilost), což jsou určité komplexní kvality, které jsou významné pro vzdělávání i pro život a potřebné pro všechny členy společnosti. Patří k nim schopnosti učit se, kriticky hodnotit a řešit problémy, komunikovat ve svém i cizích jazycích, ovládat informační a komunikační technologie, využívat matematickou, přírodovědnou a technickou gramotnost, uplatňovat obecný kulturní přehled i mezilidské a občanské kompetence. O co vlastně současné vzdělávání usiluje? Nelze naučit vše, ale lze k učení motivovat. Pro kvalitu vzdělávání není rozhodující množství poznatků, které si žáci osvojují, ale jejich propojenost, smysluplnost, trvalost a využitelnost pro život.
RVP vytvořil a schválil stát. Je to dokument určený pro potřeby všech škol, které realizují základní vzdělávání. Smyslem RVP je stanovit, co je v základním vzdělávání ze strany státu (společnosti) podstatné a co mají při vytváření svého vzdělávacího programu jednotlivé školy respektovat. RVP ZV se svou funkcí blíží současnému Standardu základního vzdělávání. Nejde tedy o dokument, který je určen přímo k výuce, ale je vodítkem pro stanovení vzdělávacího programu na úrovni školy (ŠVP ZV). RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy – předškolní, základní a střední vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Rámcové vzdělávací programy vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě.
- 13 -
Obr. č. 1: Systém kurikulárních dokumentů
1.1. Principy RVP •
vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání žáků
•
specifikuje úroveň klíčových kompetencí, jíž by měli žáci dosáhnout na konci základního vzdělávání
•
vymezuje vzdělávací obsah – očekávané výstupy a učivo
•
zařazuje jako závaznou součást základního vzdělávání průřezová témata
•
podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně možnosti jeho vhodného propojování a předpokládá volbu různých vzdělávacích postupů, odlišných metod a forem výuky ve shodě s individuálními potřebami žáků. (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 2)
- 14 -
1.2. Cíle RVP v základním vzdělávání Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání.
V základním vzdělávání se usiluje o naplňování těchto cílů: •
umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení
•
podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů
•
vést žáky všestranné, účinné a otevřené komunikaci
•
rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých
•
připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a plnili své povinnosti
•
vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací: rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě
•
učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní i sociální zdraví a být za ně odpovědný
•
pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování
o
vlastní
životní
a
profesní
orientaci
(Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 4 – 5)
1.3. Klíčové kompetence Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.
- 15 -
Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti.
V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní.
Kompetence k učení vedou žáky k vybírání a využívání vhodných způsobů, metod, plánování a řízení vlastního učení, dále se vzdělávat, dosažená vzdělání efektivně využít nejen v procesu učení, ale i v praktickém životě, samostatně pozorovat a experimentovat, získané výsledky porovnávat a vyvozovat z nich závěry v budoucnosti, mít pozitivní vztah k učení, zdokonalovat ho, hodnotit své výsledky a úspěchy učení.
Kompetence k řešení problémů vedou žáky k tomu, aby dokázali vnímat různé problémové situace ve škole i mimo ni, rozpoznat a pochopit problém, dokázat samostatně problémy řešit, zvolit vhodné způsoby řešení, činit uvážlivá rozhodnutí, která si dovedou žáci obhájit, uvědomovat si zodpovědnost za svá rozhodnutí a umět výsledky svých činů zhodnotit.
Kompetence komunikativní učí žáky formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory, výstižně a kultivovaně se vyjadřovat v písemném i ústním projevu, naslouchat druhým lidem a snažit se jim porozumět, diskutovat, obhajovat si své názory, rozumět textům a záznamům, obrazovým materiálům a jiným informačním a komunikačním prostředkům, využívat získané komunikační dovednosti k vytváření vztahů potřebných ke spolupráci s ostatními lidmi.
Kompetence sociální a personální vedou žáky ke spolupráci ve skupině, učí je vytvářet pravidla práce v týmu, být ohleduplní a mít úctu k ostatním lidem, upevňovat dobré mezilidské vztahy, pomoct druhým, spolupracovat s druhými na daném úkolu, respektovat názory ostatních, pozitivně přemýšlet o sobě samém, řídit a ovládat svoje jednání a chování tak, aby bylo dosaženo sebeuspokojení a sebeúcty.
- 16 -
Kompetence občanské směřují žáky k respektování druhých lidí, vážit si jich, pochopit problémy ostatních, postavit se proti fyzickému a psychickému násilí, chápat základní principy, dodržovat zákony a společenské normy, uvědomovat si svá práva a povinnosti nejen ve škole, ale i mimo ni, chovat se zodpovědně v krizových situacích, chránit naše tradice, kulturní a historická dědictví, aktivně se zapojovat do kulturního dění a sportovních aktivit, chápat základní ekologické souvislosti.
Kompetence pracovní vedou žáky k bezpečnému a účinnému zacházení s materiály, nástroji i vybavením, dodržování pravidel, přizpůsobení se novým pracovním podmínkám, snažit se svoje pracovní výsledky hodnotit nejen z hlediska kvality, funkčnosti, ale i z hlediska ochrany zdraví svého i druhých a ochrany životního prostředí, umět využít získané znalosti a dovednosti v budoucnosti, ve svém vlastním životě, umět se orientovat v základech v podnikání. (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 6 – 9)
1.4. Průřezová témata Průřezová témata reprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání. Škola musí do vzdělávání na 1. stupni i na 2. stupni zařadit všechna průřezová témata uvedená v RVP. Všechna průřezová témata nemusí být zastoupena v každém ročníku.
V etapě základního vzdělávání jsou vymezena tato průřezová témata: •
Osobnostní a sociální výchova
•
Výchova demokratického občana
•
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
•
Multikulturní výchova
•
Environmentální výchova
•
Mediální výchova
- 17 -
Osobnostní a sociální výchova reflektuje osobnost žáka, jeho individuální potřeby a zvláštnosti, přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů k sobě samému i k dalším lidem. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět směřuje k sebepoznání, zdravému sebepojetí, seberegulaci a k udržení psychického zdraví – psychohygieně, komunikaci, mezilidským vztahům.
Výchova demokratického občana toto téma má vybavit žáka základní úrovní občanské gramotnosti. Žák by měl chápat pojem demokracie, demokratické uspořádání společnosti, pochopit význam řádu, pravidel a zákonů. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět se uplatňuje v tématech zaměřených na vztah k domovu a vlasti.
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech podstatou tohoto tématu je výchova budoucích evropských občanů, kteří budou schopni vnímat v budoucnu Evropu jako široké pole působnosti, nejen v oblasti občanské, ale i pracovní a osobní. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět na 1. stupni se využívá zejména zkušeností a poznatků žáků z běžného života a událostí v blízkém okolí.
Multikulturní výchova žáci se seznamují s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi, hodnotami. Toto téma se dotýká i mezilidských vztahů ve škole, vztahů mezi učiteli a žáky, mezi žáky navzájem, mezi školou a rodinou a mezi školou a místní komunitou. Toto téma se prolíná všemi vzdělávacími oblastmi.
Environmentální výchova vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, vede k odpovědnosti k ochraně přírody a přírodních zdrojů, podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, ohleduplnost ve vztahu k prostředí, přispívá k utváření zdravého životního stylu, vede k citlivému přístupu k přírodě a kulturnímu dědictví. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět poskytuje průřezové téma pohled na okolní přírodu a prostředí.
Mediální výchova má vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti, která zahrnuje základní poznatky a dovednosti, které se týkají mediální komunikace a práce s médii. Ta zahrnuje osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií (o jejich historii, struktuře fungování), jednak
- 18 -
získání dovedností podporujících poučení, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace. (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 81 – 94)
1.5. Vzdělávací oblasti Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými obory. Vzdělávací obsahy vzdělávacích oborů jsou tvořeny očekávanými výstupy a učivem.
V rámci 1. stupně je vzdělávací obsah dále členěn na 1. období (1. – 3. ročník) a 2. období (4. – 5. ročník). Očekávané výstupy mají činnostní povahu, jsou prakticky zaměřené, využitelné v běžném životě. (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 10)
1.6. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV, která je koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Tato oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život.
Vzdělávání v oblasti Člověk a jeho svět rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Žáci se učí pozorovat a pojmenovávat věci, jevy, děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti.
- 19 -
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů: •
Místo, kde žijeme
•
Lidé kolem nás
•
Lidé a čas
•
Rozmanitost přírody
•
Člověk a jeho zdraví
Ve svých přípravách na vyučování se prolínají téměř všechny tematické okruhy. Každý okruh obsahuje očekávané výstupy, kterých by měl žák dosáhnout a učivo, z kterého učitel vychází při výuce.
Místo, kde žijeme Očekávané výstupy – 1. období Žák vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí. Začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obslužného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí, obci (městě).
Očekávané výstupy – 2. období Žák určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu. Určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě. Vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického. Zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích. Rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich význam.
- 20 -
Učivo domov – prostředí domova, orientace v místě bydliště škola – prostředí školy, činnosti ve škole, okolí školy, bezpečná cesta do školy obec (město), místní krajina – její části, poloha v krajině, minulost a současnost obce (města), význačné budovy, dopravní síť okolní krajina (místní oblast, region) – zemský povrch a jeho tvary, vodstvo na pevnině, rozšíření půd, rostlinstva a živočichů, vliv krajiny a život lidí, působení lidí na krajinu a životní prostředí, orientační body a linie, světové strany regiony ČR – Praha a vybrané oblasti ČR, surovinové zdroje, výroba, služby a obchod naše vlast – domov, krajina, národ, základy státního zřízení a politického systému v ČR, státní správa a samospráva, státní symboly mapy obecně zeměpisné a tematické – obsah, grafika, vysvětlivky (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005. s. 31)
Lidé kolem nás Očekávané výstupy – 1. období Žák odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností. Projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům.
Očekávané výstupy – 2. období Žák vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodržuje pravidla pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě). Rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci, obhájí při konkrétních činnostech své názory, popřípadě připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu a řešení se spolužáky. Rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se už tolerovat nemohou a která porušují základní lidská práva nebo demokratické principy.
- 21 -
Učivo soužití lidí – mezilidské vztahy, komunikace, pomoc nemocným chování lidí – vlastnosti lidí, pravidla slušného chování, principy demokracie kultura – projevy kultury, kulturní instituce (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 31 – 32)
Lidé a čas Očekávané výstupy – 1. období Žák rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti, využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě. Pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije.
Očekávané výstupy – 2. období Žák využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti. Rozeznává současné a minulé,
orientuje se v hlavních reáliích minulosti
a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik. Srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik.
Učivo současnost a minulost v našem životě – proměny způsobu života, bydlení, předměty denní potřeby, průběh lidského života, státní svátky a významné dny regionální památky – péče o památky, lidé a obory zkoumající minulost báje, mýty, pověsti – minulost kraje a předků, domov, rodný kraj (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 32 – 33)
Rozmanitost přírody Očekávané výstupy – 1. období Žák pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích. Roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě.
- 22 -
Očekávané výstupy – 2. období Žák objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka. Vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením času a střídáním ročních období Zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí. Porovnává na základě pozorování základní projevy života na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy. Zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověk podporovat nebo poškozovat.
Učivo voda a vzduch – výskyt, vlastnosti a formy vody, oběh vody v přírodě, vlastnosti, složení, proudění vzduchu, význam pro život nerosty a horniny, půda – některé hospodářsky významné horniny a nerosty, zvětrávání, vznik půdy a její význam Vesmír a Země – sluneční soustava, den a noc, roční období rostliny, houby, živočichové – znaky života, životní potřeby a projevy, průběh a způsob života, výživa, stavba těla u některých nejznámějších druhů, význam v přírodě a pro člověka životní podmínky – rozmanitost podmínek života na Zemi; podnebí a počasí rovnováha v přírodě – význam, vzájemné vztahy mezi organismy, základní společenstva ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody – odpovědnost lidí, ochrana a tvorba životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, likvidace odpadů, živelné pohromy a ekologické katastrofy (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 33)
- 23 -
Člověk a jeho zdraví Očekávané výstupy – 1. období Žák uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví. Dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. Uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu. Reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech.
Očekávané výstupy – 2. období Žák využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav. Uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou.
Učivo lidské tělo – základní stavba a funkce péče o zdraví, zdravá výživa – denní režim, pitný režim, pohybový režim, zdravá strava; nemoc, drobné úrazy a poranění, první pomoc osobní bezpečí – bezpečné chování v silničním provozu v roli chodce a cyklisty (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 33 – 34)
- 24 -
2. REGIONÁLNÍ PRVKY VE VÝUCE PRVOUKY
2.1. Pojem region, regionalizmus Obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět je realizován na 1. stupni hlavně v předmětech prvouka, přírodověda a vlastivěda. Diplomová práce je zaměřena na 1. období, kdy v 1. – 3. ročníku je ve škole předmět prvouka. Prostřednictvím prvouky žáci poznávají blíže svoji vlast, kraj, okres, město, vesnici, domov. Velmi důležité jsou informace, které se týkají historie, památek, osobností, kultury, tradic, průmyslu atd. Regionální prvky jsou úzce spjaty s osobními zkušenostmi a znalostmi žáků. Jejich využití je přímým důkazem postupu od blízkého ke vzdálenému, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu, od zvláštního k obecnému, jak ho popsal J. A. Komenský. Žáci jsou v hodinách velmi aktivní, zvídaví, protože všechno co znají (rodina, domov, region), v nich vzbuzuje obrovský zájem, dozvědět se co nejvíce o místě, kde žijí.
Regionálním prvkem se rozumí „doklad společenskoekonomického dění spolu s přírodními jevy, jež blíže charakterizují zvláštnosti určité oblasti“. (Povolný, Fr., 1968, s. 1 – 2) Podle Fr. Cuřína rozumíme regionalizmem (od latinského regie = kraj, krajina) „studium charakteristických rysů a zvláštností jednoho kraje, jedné oblasti a také snahu je zachovat, popřípadě je i pěstovat, rozvíjet a využívat jejich cílevědomou prací k rozvoji oblasti v rámci vyššího, nadřazeného celku“. (Cuřín, Fr., 1973, s. 5) Malý encyklopedický slovník vysvětluje regionalizmus jako hnutí, které usiluje o zachování krajové svébytnosti, a to jak po stránce hospodářské, tak i po stránce kulturní. (Malý encyklopedický slovník A – Ž, 1972, s. 992) Malá československá encyklopedie definuje pojem region „jako organicky propojený sídelní územní útvar s hospodářským a kulturním centrem; základní urbanistický komplex územního a hospodářského plánování“. (Malá československá encyklopedie, 1987, s. 287)
- 25 -
Akademický slovník cizích slov vyjadřuje pojem region (geopoliticky) „jako vymezená oblast, kraj, území“, (Akademický slovník cizích slov, 1997,s. 653) Všeobecná encyklopedie Diderot charakterizuje region „jako část zemského povrchu s určitými typickými znaky. Regiony se dělí podle znaků: 1. fyzickogeografických 2. sociálněgeografických (Všeobecná encyklopedie Diderot, 1997, s. 657)
2.2. Členění regionálních prvků S regionálními prvky se ve výchovně vzdělávací práci setkáváme převážně v prvouce.
Regionální prvky členíme na: a) geografické – mezi které řadíme geomorfologické útvary, terénní zvláštnosti, vodstvo, přírodní útvary, druhy půd, rozvrstvení porostů, výskyt druhů rostlinstva a živočišstva b) sociální – zahrnuje sociální zvláštnosti geografické oblasti, kterými se od sebe liší průmyslové a zemědělské oblasti, charakteristické stavby a objekty, zařízení atd. c) populační – souvisí s hustotou osídlení, dále zahrnují sídlištní síť, katastrální plány, mapy obcí atd. d) ekonomické – informují o ekonomickém stavu oblasti e) komunikační a kulturní – všímají si mezilidských vztahů, o národním bohatství, lidové kultury
Z jiného hlediska můžeme regionální prvky členit do tří skupin, týkající se historie, současnosti a budoucnosti obce a regionu.
- 26 -
Historie – první písemné zprávy o obci, archeologické nálezy, důležité historické události a osobnosti kraje, lidová tradice, průmysl, zemědělství, školství, kultura z historického hlediska.
Současnost – současný stav průmyslu, hospodářské zemědělství, nerostné bohatství, doprava, současná výstavba, rostlinstvo, živočišstvo, počet obyvatel, stav životního prostředí.
Budoucnost – plány rozvoje obcí a kraje, výstavba, zlepšování životního prostředí, záchrana ohrožených druhů z říše rostlinné a živočišné.
(Fabiánková, B., Didaktika prvouky, s. 24)
2.3. Výchovný význam regionálních prvků ve výuce Regionální prvky mají ve výchovně vzdělávací práci nezastupitelné a velmi důležité postavení. Na 1. stupni však poskytuje nejvíce možností právě předmět prvouka, který je ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět zaměřený na vztah k domovu a vlasti, využívá zejména zkušeností a poznatků žáků z běžného života a událostí v blízkém okolí, poskytuje pohled na okolní přírodu a prostředí, směřuje k sebepoznání, zdravému sebepojetí, seberegulaci a k udržení psychického zdraví – psychohygieně, komunikace, mezilidským vztahům. Metody a formy práce, které jsou ve výuce používány, dávají velké možnosti při plnění cílů všech složek výchovy. Prvouka má význam i pro výuku v ostatních vyučovacích předmětech. Důležitou roli hrají regionální prvky při výchově vlastenecké, kdy se láska k domovu a vlasti formuje už od útlého dětství. V rozumové výchově se u žáků rozvíjí paměť, představivost, myšlení, fantazie. Rozvíjí se také řeč žáků, důležitá je slovní zásoba a vyjadřování. Žáci se seznamují se základními údaji z přírodních a společenských věd, jsou vedeni k chápání pojmů a nacházení souvislostí mezi nimi. Aby žáci získali kladný vztah k práci, seznámili se a připravili ke své volbě povolání, jsou seznamováni s různými pracovními nástroji, přístroji, které je vedou
- 27 -
k osvojení si základních pracovních návyků a dovedností. Je v nich pěstována pracovní morálka. Žáci se rovněž seznamují s pravidly hygieny práce a bezpečnosti. To všechno získávají ve výchově pracovní. Estetická výchova rozvíjí žáky v oblasti krásy a umění, ukazuje žákům jak mají pečovat o svůj zevnějšek, napomáhá rozvoji citového vztahu ke kultuře, ale také pozorování a vnímání krás přírody a její ochranu. Důležité jsou mezilidské vztahy, rozpoznávání hezkého a nehezkého chování lidí. Rozvíjí u žáků smyslové vnímání, fantazii, pěstuje výchovu ke vkusu. Úcta k rodičům, prarodičům a ostatním lidem, formování pozitivního vztahu žáků k domovu, k rodnému kraji a k celé vlasti zprostředkovává výchova mravní, která dále učí žáky osvojit si pravidla slušného chování nejen doma, ale i ve škole, na ulici, ve společnosti. S mravní výchovou úzce souvisí vztah k živé a neživé přírodě, vztah k hodnotám, které vytvořili jiní lidé. Výchova ekologická zprostředkovává žákům přímý kontakt s přírodou, jde o období, kdy se u žáků rozvíjí ekologické cítění, chápou důležitost ochrany životního prostředí, jak se k přírodě chovat, k ostatním lidem i vůči sobě samým. S pojmy zdravý životní styl, správná životospráva, režim dne a hygiena, předcházení úrazům, zásady první pomoci, s tím vším se žáci seznamují v tělesné výchově. Aby učitel mohl kvalitně svým žákům předávat informace o regionálních jevech, musí je sám dobře znát, hledat další materiály, informace o regionu a dále poutavě předávat dětem. Nejen vliv určitého prostředí a konkrétní fakta vedou k obrovské motivaci žáků, jejich chuti do práce. Učitelé mají v dnešní době neomezené možnosti tvořivým způsobem přistupovat k výuce, hledat originální přístupy, jak nejlépe žáky motivovat povzbudit je v jejich práci.
- 28 -
3. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Výuková metoda je „ … koordinovaný systém vyučovací činnosti učitele a učebních aktivit žáků, který je zaměřen na dosažení výchovně vzdělávacích cílů. (Maňák, J., 1990, s. 33)
Ve svých přípravách na vyučování uplatňuji rovněž některé z výukových metod, které se prolínají, navazují na sebe, doplňují se s metodami aktivizujícími. Záleží na samotném učiteli, jaký způsob a metody výuky zvolí, aby žáky dostatečně motivoval, probudil v nich zájem a chuť o nové poznatky a vědomosti.
Metody slovní, mezi které patří: 1) vyprávění 2) vysvětlování 3) popis 4) práce s textem 5) rozhovor
Vyprávění je metoda výuky, která si zachovává užší vztah vypravěče a posluchače. Patří mezi monologické slovní metody, kdy učitel předává informace žákům, kteří se mohou nejen dotazovat, ale i doplňovat příběh. Tyto metody mají v naší škole dlouholetou tradici, lze jich využít nejen při motivaci, ale i v probírání nového učiva, při procvičování učiva, upevňování a systematizaci i při zjišťování výsledků.
Vysvětlování je metoda, která logicky a systematicky zprostředkovává žákům učivo. Od učitele se očekává srozumitelné a výstižné vysvětlování učiva, které patří k jeho základním kompetencím.
Popis lze spojovat s bezprostřední demonstrací popisovaného předmětu nebo jevu. V popisu převládá nauková stránka. Při popisu by měl učitel vždy zachovávat určitý systém, který žákům usnadní osvojování a zapamatování znaků popisované skutečnosti.
- 29 -
Práce s textem je metoda, ve které se zpracovávají textové informace, jejichž využití vede k osvojení nových poznatků, k jejich rozšíření a prohloubení, popř. k jejich upevnění. Žák by měl pochopit text, prezentovat ho vlastními slovy.
Rozhovor je výuková metoda, která zahrnuje otázky a odpovědi. Vyšší formou rozhovoru je dialog, při němž se uplatňuje spolupráce učitele a žáků, popř. žáků mezi sebou. Rozhovor můžeme rozdělit na: 1) motivační je zaměřený na vzbuzení zájmu žáků o učivo 2) vyvozovací vede k vyvození nových poznatků z již osvojených poznatků na základě logického úsudku a žákovských zkušeností 3) heuristický je založený nejenom na logickém usuzování, zkušenostech žáků, ale také na jejich pozorování a experimentování 4) opakovací, procvičovací slouží k upevnění a procvičení učiva 5) diagnostický, prověřovací smyslem je zjistit úroveň žákovských vědomostí, dovedností a dalších výsledků jejich učební činnosti
3.1. Aktivizující výukové metody Jsou efektivním nástrojem rozvoje aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků, podněcují pozitivní stránky stylu učení žáků a rozvíjí jejich učební schopnosti, dovednosti a návyky.
Diskusní metody patří mezi náročnější aktivizující metody jak pro učitele (příprava a vedení diskuse), tak i pro žáky (dovednost vyjadřovat své názory, argumentovat, klást otázky apod.). Kromě „tradiční“ diskuse, při níž vedou vzájemný rozhovor a dialog všichni členové diskusní skupiny (např. jedna třída), je možné ve vyučovacím procesu uplatnit i panelovou diskusi a tzv. burzu nápadů (brainstorming – překlad burza mozků). Cílem burzy nápadů je v daném čase (asi 10 – 12 minut) vyprodukovat co nejvíce spontánních nápadů, které se analyzují a hodnotí až po uplynutí uvedené doby.
- 30 -
Situační metody vycházejí z nějaké konkrétní události (situace), které je nutno řešit. Může se řešit nějaký konkrétní případ, který se přihodil nebo se i skutečně stal. Patří sem i projektová metoda, kde projekt je silným motivačním nástrojem k učení, vede nejen k získávání vědomostí, ale i dovedností, návyků, postojů. Všichni žáci se zapojují do procesu výchovy a vzdělávání, rozvíjí se spolupráce, práce ve skupině, posilují se vzájemné vztahy, využívají se vlastní zkušenosti žáků. V projektu přebírají žáci zodpovědnost za řešení úkolů a učitelé proces pouze usměrňují.
Problémová výuka je založena na aktivní, samostatné a tvůrčí činnosti žáka. Žákům nejsou sdělovány „hotové“ poznatky, kladoucí velké nároky především na paměť, nýbrž jsou vedeni k tomu, aby zcela samostatně dospěli k novým poznatkům, vlastním uvažováním, pozorováním, experimentováním, měřením či výpočtem.
Didaktická hra je významná vyučovací metoda. Abychom dítě připoutali svou pozorností a rozvíjeli jeho schopnosti a znalosti, je možné využívat různých her, ať už tvořivých (úlohové, dramatizační, konstruktivní) nebo her s pravidly (pohybové, didaktické).
„Didaktické hry často vyžadují tvořivost a tvořivé hry mohou být zároveň didaktickými a rozvíjet poznávací schopnosti dítěte. Didaktické hry mají vždy výchovně vzdělávací cíl, patří k metodám aktivizujícím. Žáci si pomocí nich osvojují určité vědomosti a zároveň jsou plněny i určité výchovné cíle.“ (Fabiánková, 1995, s. 33)
Aktivizující metody se čím dál častěji objevují ve výuce a děti je přijímají velmi kladně. Výběr těchto metod ve výuce závisí na každém učiteli a právě on by měl dětem připravit takové podmínky pro uskutečnění těchto metod, aby je děti vykonávaly s radostí.
- 31 -
3.1.1.Vycházka – jedna z možných organizačních forem výuky Vycházka má velký poznávací i výchovný význam, žáci přímým pozorováním věcí a jevů získávají mnoho poznatků zážitků z okolního světa. Vycházka dává žákům nejen nové bezprostřední zkušenosti, ale navozuje také zájem o přírodní a společenské dění, podněcuje žáky k opakovaným návštěvám pozorovaného prostředí.
Vycházka v prvouce bývá krátkodobým vyučováním mimo třídu. Většinou se uskuteční v rámci jedné vyučovací hodiny (45 minut), můžeme však spojit několik hodin (prvouka, výtvarná výchova, tělesná výchova atd.)
Vycházku můžeme zařadit na začátek nového tematického celku, kde slouží jako motivace nové látky, ale také k získání materiálu pro další práci ve třídě. Je možno ji zařadit i doprostřed tematického celku k doplnění a konkretizaci poznatků sdělovaných ve vyučování nebo i na závěr tématu, kde slouží k opakování a prohloubení učiva. Z výchovného hlediska vycházka formuje u žáka estetické cítění, lásku k vlasti. (Fabiánková, B., 1995, s. 39)
Záleží na samotném učiteli, aby uvážlivě rozhodl, kdy využije vycházky a kdy dá přednost práci ve třídě.
Ze strany učitele je zapotřebí: 1) učitelova příprava na vycházku, znalost prostředí, v němž se vycházka uskuteční 2) příprava žáků na vycházku, vzbuzení zájmu, oznámení cíle, učební pomůcky, rozdělení činností a úkolů, vhodné oblečení 3) provedení vlastní vycházky – správná volba metod a forem práce
Učitel si sám rozhodne, které metody a formy práce na vycházce použije a se kterými pomůckami a prostředky budou žáci pracovat. Může vypracovat i konkrétní plán vycházky.
- 32 -
Ve svých přípravách na vyučování jsem zařadila vycházku jako jednu z možných organizačních forem výuky.
F. Hradil (1978, s. 75) uvádí v několika bodech, co vše musí učitel zajistit, aby vycházka zdárně probíhala: určit trasu vycházky a sám si ji projít, aby dobře poznal místa určená pro pozorování plánovaných jevů, v souladu s osnovami stanovit vzdělávací a výchovné cíle vycházky, stanovit předem, které nové pojmy budou na vycházce ujasněny, zvolit metody a promyslet organizaci práce, určit oblečení žáků, připravit je na vycházku, oznámit jim úkoly, které budou během ní plnit, uvést pomůcky, kterých budou používat, upozornit, na které jevy se mají soustředit při pozorování, určit metodiku práce žáků, oznámit dobu konání a dobu návratu do školy, pokud se vycházka nekoná v rámci pravidelné vyučovací hodiny prvouky, během vycházky provádět instruktáž a kontrolu plnění úkolů, ukončit vycházku zhodnocením činnosti žáků a celkovým shrnutím výsledků, určit, které výsledky pozorování a které materiály budou použity v dalším vyučování, uložit materiály a pomůcky, následně využít vycházky, např. pozorováním přinesených přírodnin, srovnáním s demonstračním obrazem, v rozhovoru, v besedě atd.
3.1.2. Skupinová výuka „Skupinová výuka je vyučovací forma, při níž se v rámci třídy vytvářejí malé skupinky žáků, které spolupracují při řešení učebních úkolů.“ (Filová, 1997)
Supinová výuka rozvíjí u žáků schopnosti a dovednosti sociálně komunikovat, vyjadřovací (verbální i neverbální) dovednosti i myšlení. Podněcuje dovednosti i návyky společné práce i pocit odpovědnosti za tuto práci.
- 33 -
Žáky lze rozdělovat do skupin podle různých hledisek, např. podle prospěchu, pohlaví, schopností, zájmů, přidělených úkolů, tak mohou vznikat skupiny homogenní.
Skupiny žáků různých prospěchových kategorií a rozdílných schopností – skupiny heterogenní.
Skupiny mohou být různě velké, např. práce žáků ve dvojicích, trojicích, čtveřicích, pěticích. Za maximální se považuje šest žáků ve skupině. Úloha učitele při skupinové výuce je dána výukovými cíli, náročností řešených úkolů, vyspělosti žáků pracovat týmově, počtem žáků ve třídě a tedy i počtem pracovních skupin a časem.
- 34 -
4. MĚSTO BŘECLAV
4.1. Poloha Město leží v nejjižnějším cípu jižní Moravy, v nivě řeky Dyje. Podnebí je zde velmi teplé a suché, průměrná roční teplota je 9,6 °C a průměrný srážkový úhrn činí 571 mm. Jedinečnost přírody Břeclavska je dána jeho polohou v severozápadním výběžku
panonské
biogeografické
oblasti.
Severozápadně od Břeclavi se rozkládá lužní les zvaný
Kančí
obora
s typickými
přírodními
společenstvy rostlin – zaplavované louky, mokřady a lužní lesy. Jde o nesmírně cenné a ojedinělé zbytky lužního lesa na území Evropy. Krajina se zbytkem přirozených lužních porostů pralesovitého charakteru zasahuje až do soutoku řek Moravy a Dyje. Lze tady narazit na vzácné ptáky i rostlinstvo. K západnímu okraji města dosahuje rozsáhlé lesní území Bořího lesa se specifickou flórou a faunou, v němž v současnosti převládají borové výsadby. Na jihovýchodním kraji Bořího lesa se rozkládá přírodní rezervace Františkův rybník. Na území města zasahuje i jihovýchodní okraj přírodní rezervace Lednické rybníky. Východně od Břeclavi převládá bezlesá zemědělská krajina. (Kordiovský, E., 1999, s. 38)
4.2. Vodstvo Řeka Dyje na svém dolní toku, od Novomlýnské nádrže po soutok s Moravou, spojuje regiony Mikulovsko, Lednicko – valtický areál, Podluží i dolnomoravský Marchfeld. Protéká rozmanitou krajinou s vinohrady, lužními lesy, romantickými loukami, zámeckým parkem i městskou zástavbou. Míjí chráněná území, přírodní parky. Protéká krajinou s bohatou historií. Na jejich březích žili dávní lovci mamutů, tajemní Keltové, bojovní Germáni, hrdí Římané. Svá hradiště v dobách Velkomoravské
- 35 -
říše zde zakládali Slované. Řeka byla svědkem převratných změn celého území za vlády Lichtenštejnů. Po roce 1990 se výrazně
zlepšila čistota vody, řeka ožila a stala se opět
oblíbeným místem rekreantů, vodáků, turistů i rybářů. Kolem břehů vedou zajímavé turistické a naučné stezky i dálkové cyklotrasy. Naleznete zde místa ke koupání, půjčíte si kánoi, svezete se výletní lodí, chytíte svého kapitálního sumce. Řeka Dyje patří mezi největší toky v České republice. Je zcela pochopitelné, že ke každé řece patří ryby. Dyje vždy patřila k řekám s nesmírným bohatstvím ryb. Z toku Dyje v oblasti Břeclavi je uváděn výskyt celkem 55 druhů ryb. Např. zde můžeme ulovit kapra obecného, lína obecného, cejna velkého, karase stříbřitého, plotici obecnou, parmu obecnou, sumce velkého, štiku obecnou, candáta obecného, bolena dravého, jelce jesena a mnoho dalších.
Obr. č. 3: Břeclavský jez na Dyji I.
Obr. č. 5: Jelec jesen
Obr. č. 4: Břeclavský jez na Dyji II.
Obr. č. 6: Ježdík žlutý (nahoře a dole) a ježdík obecný (uprostřed)
- 36 -
4.3. Rostlinstvo Břeclav leží v nížině na pohled fádní, ale příroda jejího nejbližšího okolí je velmi pestrá a zajímavá. Základní dva okruhy přírodních stanovišť poznamenává právě existence řeky Dyje. V její nivě, která byla donedávna ovlivňována každoročními záplavami, se setkáváme s celou řadou vegetačních typů, závislých na vodě. Najdeme zde celou paletu vlhkomilných lesních porostů, společenstvo vodních rostlin, vegetaci mokřadů a zaplavovaných luk. Rozprostírají se zde lužní lesy, tzv. tvrdý luh, dominantní dřeviny zastupují dub letní a jasan úzkolistý. Keřové patro bývá poměrně chudé, občas v něm najdeme hloh obecný, brslen evropský nebo svídu krvavou. Na jaře můžeme v tvrdém luhu spatřit orsej jarní, plicník lékařský nebo hluchavku skvrnitou. V létě se objevuje kopřiva dvoudomá, ostřice lesní, válečka lesní, metlice trsnatá, na konci léta hvězdnice kopinatá. Skutečnou vzácností jsou orchideje: kruštík polabský, který byl zjištěn v Kančí oboře. Druhým typem lesní vegetace v nivě je tzv. měkký luh, jehož dominantní dřeviny vrby a topoly, jsou charakterizovány rychlým růstem, jehož průvodním znakem je měkké dřevo. Nejtypičtějšími druhy dřevin jsou vrba bílá, topol bílý a dnes velmi vzácně i topol černý. Dále zde najdeme jmelí bílé. V podrostu najdeme řadu druhů mokřadních, např. chrastici rákosovitou, kosatec žlutý, ostřici pobřežní, lilek potměchuť, karbinec evropský, ohrožená bledule letní. Třetí typ lesů najdeme na nejvyšších vyvýšeninách. K typickým dřevinám zde patří kromě dubu letního, také habr obecný, lípa srdčitá a javor babyka. Nevýrazně vyvinuté keřové patro tvoří hloh obecný. Právě v tomto typu porostů vykvétá na jaře množství pestrobarevných květů. Jsou to např. bílá nebo fialová dymnivka dutá, dymnivka nízká, žlutá sasanka pryskyřníkovitá, bílá sasanka hajní, červený a fialový hrachor lecha, modrý nebo narůžovělý plicník lékařský. V katastru Břeclavi jsou velmi vzácné sněženka a podsněžník a ladoňka vídeňská. Typická je i violka lesní. V létě zde najdeme válečku lesní, srhu mnohomanželnou, vrbinu penízkovou, čarovník pařížský. Na Pohansku je součástí této vegetace i rozrazil horský. Na nejvlhčích místech se nachází rákosiny – je to buď rákos obecný, orobinec širokolistý, orobinec úzkolistý. V okolí Břeclavi se vyvinul specifický typ luční vegetace. Jeho druhová skladba je velmi bohatá a rozmanitá. Kostru této vegetace tvoří trávy lipnice luční, kostřava žlábkovitá, kostřava luční, psárka luční, ostřice časná, kohoutek luční, kopretina bílá,
- 37 -
pryskyřník prudký, zvonek rozkladitý, kosatec sibiřský, bukovice lékařská, ocún jesenní atd. (Kordiovský, E., 2001, s. 16 – 17)
Obr. č. 7: Boří les
Obr. č. 8: Leknín bílý
Obr. č. 9: Bledule letní
Obr. č. 10: Česnek medvědí
4.4. Živočichové Pro Břeclav a její okolí je typická středoevropská fauna. V lese se můžeme setkat s těmito savci: srnčí a jelení zvěř, prase divoké, liška obecná, veverka obecná, kuna lesní, jezevec lesní atd.
- 38 -
Na polích můžeme vidět zajíce polního, hraboše polního, křečka polního, na mezích a loukách sysla obecného, na zahrádkách krtka obecného a ježka západního. Vodní prostředí obývá vydra říční, ondatra pižmová a vzácný bobr evropský. V podvečer a v noci můžeme spatřit netopýra velkouchého, netopýra velkého, netopýra stromového, vrápence velkého a vrápence malého. Lednické
rybníky patří k našim nejvýznamnějším ornitologickým lokalitám.
Hnízdí zde více druhů ptáků. Např. rákosník obecný, corčilka slavíková, sýkořice vousatá, volavka červená, volavka popelavá, chřástal vodní, slípka zelenonohá, lyska černá. V rákosinách si staví hnízda husa velká, labuť velká, kachna divoká, kopřivka obecná, polák velký, polák chocholačka. Hnízdí zde i jeden druh dravce – pochop rákosní. Najdeme zde i potápky. Ve starých dubech na loukách si staví hnízda čápi bílí. Dále zde najdeme luňáky červené. Dalším významným druhem je chřástal polní, dále zde hnízdí kormoráni velcí. Hnízdí zde mnoho dalších druhů ptáků – hojní jsou šplhavci (krutihlav obecný, žluna šedá, žluna zelená, datel černý, strakapoud velký atd.). Na podzim můžeme spatřit našeho největšího dravce orla mořského. Lednické rybníky jsou rájem pro ledňáčka říčního. V blízkosti lidských obydlí se setkáme s vlaštovkou obecnou, mlynaříkem dlouhoocasým, sýkorou koňadrou, sýkorou modřinkou, kosem černým, drozdem zpěvným atd. Z obojživelníků můžeme spatřit mloka skvrnitého, čolka obecného, kuňku obecnou, ropuchu obecnou, rosničku zelenou, skokana hnědého, skokana zeleného. Plazi – želva bahenní, ještěrka obecná, ještěrka zelená, slepýš křehký, užovka stromová, užovka obojková. Ryby – kapr obecný, lín obecný, cejn velký, plotice obecná, parma obecná, sumec velký, štika obecná, candát obecný, bolen dravý, jelec jesen atd. Hmyz – drvodělka fialová, kudlanka nábožná, jasoň dymnivkový, roháč obecný, tesařík obrovský apod.
- 39 -
Obr. č. 11: Tesařík velký
Obr. č. 12: Otakárek fenyklový
Obr. č. 13: Kormorán velký
Obr. č. 14: Čáp bílý
4.5. Historie Břeclavi Jméno města je odvozeno od osobního jména zakladatele zdejšího hradu knížete Břetislava.
Německý
název
Lundenburg
–
v sobě
Břeclavi
–
s největší
pravděpodobností skrývá jméno slovanského kmene Lověticů, žijícího v okolí zdejšího slovanského hradiska, které se ve starších dobách asi nazývalo Lovětínhrad. Úřední
- 40 -
název po vzniku první republiky zněl Břeclav, po okupaci města v roce 1938 však byl používán pouze německý název Lundenburg. Po osvobození v dubnu 1945 se město opět vrátilo ke svému českému úřednímu názvu Břeclav.
Už v 6. století začali do této oblasti přicházet první Slované, aby se zde usídlili natrvalo. V 9. století vznikla rozsáhlá sídlištní aglomerace – hradisko Pohansko, jedno z nejvýznamnějších opevněných center Velkomoravské říše. Počátky města sahají do 11. století, kdy v místech dnešního zámku byl v roce 1041 vybudován pohraniční hrad, který chránil vstup do země z rakouské strany u mostu přes Dyji. Hrad získal jméno po svém zakladateli knížeti Břetislavovi. Břeclav byla mnohokrát poznamenána válečnými událostmi, pleněním, požáry a epidemiemi. Turci, Tataři, císařská vojska i různí žoldnéři dlouho sužovali místní lid. Rozvoj města velmi ovlivnil příjezd prvního parního vlaku v roce 1839. Vznikly nové továrny, vzrostl počet obyvatel, město začalo měnit svou tvář. V roce 1862 byl založen Kuffnerův cukrovar, v roce 1867 knížecí cihelna v Poštorné, v roce 1872 cukerní rafinerie (v místech dnešního podniku Gumotex), roku 1884 vznikla Schramova chemická továrna (dnešní Fosfa v Poštorné) a také lichtenštejnská pila. Oblíbené pivo vařil již od roku 1525 pivovar, v provozu byla řada dalších menších podniků na zpracování dřeva i zemědělských produktů, včetně konzerváren, výroben lihovin a palíren. Dne 12. září 1872 byla Břeclav císařským dekretem povýšena na město. Rod Lichtenštejnů po tři staletí budoval a dával tvář krajině. Samotné město Břeclav však ovlivnil nejen tento slavný rod, jeho historické kořeny sahají mnohem hlouběji. Doklady o životě a činnosti široké židovské komunity tvoří neodmyslitelnou součást historie Břeclavi. V urbáři lichtenštejnských statků byla nalezena první písemná zpráva z roku 1414 o Židech v Břeclavi. V 16.století je již zmiňována židovská obec se synagogou a hřbitovem. Počátkem 17. století a v průběhu třicetileté války byla obec rozprášena a k novému osídlení došlo až po roce 1650 obyvatelstvem z nedalekých Valtic. O dvacet let později povolila vrchnost židovskému obyvatelstvu trvalý pobyt a po roce 1848 získali Židé veškeré občanské svobody. Po roce 1848 nastala ve správě města řada významných změn. Břeclav byla rozdělena na tři samostatné obce, v jejíž čele stál starosta. Byla to Nová a Stará Břeclav a židovská obec břeclavská. Všechny tři byly sloučeny pod jednu správu v roce 1979.
- 41 -
V roce 1949 se Břeclav stala okresním městem. V roce 1974 byla k Břeclavi připojena Poštorná a Charvátská Nová Ves, které jsou doposud místními částmi města a v roku 1976 i vesnice Ladná. (Kordiovský, E., 1999, s. 40 – 41)
4.6. Současnost Břeclav je dnes moderním městem, ležícím na křižovatce významných komunikací. Město má přibližně 27 000 obyvatel. Břeclav je díky své poloze vstupní branou do Lednicko – valtického areálu, který byl v roce 1996 zapsán do seznamu míst Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Město i jeho místní části žijí bohatým folklorním životem. Živá je zde zejména lidová píseň s výjimkou vlastního města se stále udržuje zpěvné podlužácké nářečí. Přímo ve městě se každoročně konají Břeclavské slavnosti, spojené s bohatým kulturním programem. V roce 1995 bylo pod záštitou
městského úřadu obnoveno
muzeum s názvem Muzeum a galerie Břeclav, které získalo vlastní budovu po bývalé židovské a později zvláštní škole poblíž náměstí. Několikrát do roka se zde konají příležitostné výstavy historické či etnografické, v galerijní části pak malířské a sochařské. Od roku 1998 je také otevřena nová významná expozice nálezů na velkomoravském hradišti Pohansko v klasicistním zámečku z počátku 19. století. Jako v sídelním městě okresu je v Břeclavi celá řada celookresních institucí. Vedle Okresního úřadu Břeclav je sídlem pracovního, finančního, katastrálního úřadu okresu Břeclav, sídlem okresní správy sociálního zabezpečení i okresních výborů politických stran a některých spolků, společností a hospodářských komor. Sídlí tu také Okresní soud a Státní zastupitelství okresu Břeclav. V roce 1997 zde byla dobudována jedna z nejmodernějších okresních nemocnic v celé republice. Z dalších institucí je možné připomenout Městskou knihovnu, kino, Dům kultury, Galerii 99. Jsou zde četná sportovní zařízení, např. koupaliště, krytý bazén, zimní stadion a sportovní areály. Ve městě je množství hotelů, penzionů, obchodů, nákupních center a restaurací. Město využívalo ve středověku pečeť, na níž byl znak odvozený ze znaku tehdejších majitelů – pánů ze Žerotína. Dnes tento znak používá v podobě modrého štítu, na němž ze zeleného trojvrší roste zlatý korunovaný lev, opírající se o stříbrnou
- 42 -
dvoupatrovou věž vlevo, v přízemí s branou, v obou patrech oddělených římsou po jednom obdélníkovém okně a korunovanou třemi stínkami.
Obr. č. 16: Koupaliště v Břeclavi
Obr. č. 17: Kostel sv. Václava
4.7. Pálava – chráněná krajinná oblast a biosferická rezervace Pálava leží uprostřed prastaré kulturní krajiny jižní Moravy, která patří k nejdéle osídleným místům českých zemí. Mezi dnešními Dolními Věstonicemi a Pavlovem existovala pravěká tábořiště lovců mamutů, po nichž zbyly nejen skládky mamutích kostí a pozůstatky ohnišť, ale i světoznámá soška Věstonické venuše. K ochraně přírodních a kulturních hodnot Pavlovských vrchů a jejich okolí byla v roce 1976 na území o rozloze 83 km² zřízená krajinná oblast Pálava. O deset let později se stala třetím místem v dnešní České republice, které v rámci programu Pavlovské kopce jsou budovány především tvrdými jurskými vápenci, které na mnoha místech vytvářejí malebné skalní útesy. Nejvyšším bodem Pálavy je Děvín – 554 m. Pálava se nachází v severozápadním výběžku Panonské nížiny v nejteplejší a téměř nejsušší oblasti České republiky, což umožňuje jak pěstování vinné révy, tak výskyt mnoha druhů rostlin, které u nás nikde jinde nerostou. Symbolem jara jsou kvetoucí kosatce nízké na skalní stepi Děvína. Dále zde najdeme písečnici velkokvětou, ovsíř stepní, šalvěj etiopskou. Mezi běžné živočichy zde lze najít roháče velkého, tesaříka obrovského, otakárka ovocného a fenyklového. Z ptáků se zde vyskytuje strakapoud jižní, pěnice vlašská, strnad luční. Vyskytuje se zde velmi vzácná borovice černá. Můžeme zde spatřit muflona a kozu bezoárovou.
- 43 -
Národní rezervace Děvín je jádrovým územím biosferické rezervace Pálava. Tímto termínem jsou označována nejcennější území biosferických rezervací, která mají být ponechána přírodnímu vývoji bez přímého hospodářského využití a přímých negativních zásahů.
Obr. č. 18: Hlaváček jarní
Obr. č. 19: Kosatec nízký
Obr. č. 20: Ještěrka zelená
Obr. č. 21: Stepník rudý
- 44 -
4.8. Památky města Břeclavi Město, které má tak bohatou minulost, nemá tomu odpovídající počet památek, jež by z něj učinily místo přitažlivé pro turisty. Díky své poloze a křižovatce komunikací se ale stalo vstupní branou do Lednicko – valtického areálu. Přesto se může pyšnit některými unikáty, které vyvolávají značný zájem veřejnosti. Jde především o archeologickou lokalitu Pohansko, která patří mezi nejvýznamnější velkomoravské památky u nás. Druhá nejstarší a velmi významná památka je původně renesanční zámek, postavený na místě románského hradiska a později středověkého hradu, včetně parku. K dalším židovským památkám patří areál židovského hřbitova a synagoga. Nejpočetněji jsou zastoupeny památky 19. století, které jsou součástí Lednicko valtického areálu. Břeclavské památky spadají do východní a jihovýchodní oblasti tohoto mimořádného areálu, kde přirozenými centry jsou především zámky v Lednici a ve Valticích. Do konce 18. století patří drobná architektura v Ladné, poklona sv. Vendelína. Není možné zapomenout ani na boží muka za Starou Břeclaví směrem na Ladnou, která vešla do lidové písně a stala se známou snad v celé naší zemi. Na samém počátku 19. století byla v Charvátské Nové Vsi postavena kaple Panny Marie. Jižně od města se nachází empirový zámeček Lány z počátku 19. století. Přímo ve městě nedaleko náměstí stojí starý zeměpanský hrad, přestavěný v 16. století v renesanční zámek a romanticky upravený v prvních desetiletích 19. století. U nádraží se nalézá novogotická kaple z roku 1856, v parku směrem do města je umístěna kaplička z dílny Karla Weinbrennera postavená v roce 1892 v novogotickém slohu z poštorenských cihel jako památka na choleru za pruského vpádu v roce 1866, zasvěcena sv. Rochovy. Klasicistní Apollónův chrám vznikl v letech 1817 – 1819 na břehu Mlýnského rybníku. Chrám Tří Grácií byl postaven nad Prostředním rybníkem v letech 1824 – 1825 Janem Karlem Engelem. Novogotická kaple sv. Cyrila a sv. Metoděje postavena v roce 1856 se nachází v parkové úpravě v prostoru před nádražím. Farní kostel Navštívení Panny Marie z konce 19. století se nachází v Poštorné. Církevní správa je v Břeclavi doložena na počátku 12. století, kdy k roku 1141 je v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka uváděn zdejší kostel sv. Václava mezi nejvýznamnějšími krstnými kostely. Tento kostel stával v prostoru dnešního náměstí, avšak jeho přesnou polohu neznáme. Na náměstí v průběhu staletí vzniklo postupně několik dalších kostelů, které však buď zanikly, nebo byly přestavěny.
- 45 -
Poslední z nich byl zničen za bombardování Břeclavi v listopadu 1944. Až teprve revoluční události z konce roku 1989 umožnily, aby byl v letech 1992 – 1995 na jeho místě postaven nový chrám, zasvěcený opět sv. Václavovi. Nejmladší památkou Břeclavi je keramická busta J. A. Komenského, patrně z padesátých let 20. století. Další církevní stavbou na katastru města je synagoga, postavená v pseudorománském stylu v bývalém židovském městě poblíž náměstí. Po okupaci Břeclavi německými nacisty 8. října 1938 už neměl komu sloužit, neboť břeclavští Židé byli z města vypuzeni. V dnešní době slouží jako galerie kulturním účelům. (Kordiovský, E., 1999, s. 42 – 43)
Obr. č. 22: Kostel navštívení Panny Marie
Obr. č. 24: Židovský kostel
Obr. č. 23: Chrám Tří Grácií
- 46 -
4.9. Školství Břeclav je také významným školským centrem. Jsou zde tři nižší základní školy, šest úplných základních škol, základní umělecká škola, soukromá hudební škola Yamaha, třináct škol mateřských, jedno gymnázium, střední průmyslová škola a obchodní akademie, soukromá odborná škola specializační, soukromá střední odborná škola a dvě stření odborná učiliště. V mimoškolní době mohou děti trávit svůj volný čas ve dvou domech dětí a mládeže.
Obr. č. 25: Základní škola Sovadinova
Obr. č. 26: Základní umělecká škola
- 47 -
4.10. Město folkloru Město i jeho místní části žijí bohatým folklorním životem. Živá je zde zejména lidová píseň a s výjimkou vlastního města se stále udržuje zpěvné podlužácké nářečí. Přímo ve městě se každoročně konají Břeclavské slavnosti, spojené s bohatým kulturním programem. Velmi často se v Kulturním domě ve městě konají besedy u cimbálu nebo každoroční listopadové přehlídky cimbálových muzik tzv. Hudeckých dnech Slávka Volavého.
Obr. č. 27: Břeclavské slavnosti
4.11. Lidová píseň a hudba Zpěv a hudba na Podluží, kam Břeclav a její přilehlé části náležejí, jsou v širokém povědomí známé ohnivými verbuňky, stejně jako svými táhlými písněmi, široce se nesoucími v rovinatém kraji kolem Dyje. Zápisy A. Novotného, uveřejněné v Bartošově sbírce, naznačují základní členění na písně taneční a netaneční. Nacházíme zde písně táhlé, dále písně do skoku
- 48 -
reprezentující mužské sólové taneční projevy a písně k párovému točivému tanci vrtěná. Taneční písně, zejména k mužským verbuňkům a párových vrtěným, patří k charakteristickým projevům celého regionu. Příležitosti ke zpěvu byly rozmanité, ať už to byly různé zvyky a obyčeje, taneční zábavy, oslavy v obci nebo v rodině, procházky mládeže po dědině, sousedská setkání při společné práci a na besedách. V instrumentální hudbě se uplatnily dva typy nástrojových seskupení – dechovka a cimbálová kapela. Dechovka, která doprovází spontánní taneční projev zejména o hodech a podobných příležitostech, pronikla na Podluží koncem 19. století a postupně se rozšířila v celém regionu.
4.12. Lidový tanec Lidový tanec na Podluží si uchoval až podnes podivuhodnou životnost. Doposud je v jednotlivých obcích součástí zábav starších i mladších generací, pěstuje se v zájmových kroužcích a sdruženích a je součástí slavnostních a obřadních vesnických příležitostí. K nim patří především po celém Podluží slavené hody, tradiční volba stárka, ale také reprezentační zimní krojové plesy, někde i fašanková zábava a nejrůznější besedy u cimbálu.
Obr. č. 28: Verbuňk
- 49 -
4.13. Tradiční oděv Město Břeclav se svým bezprostředním okolím, do něhož se řadí připojené obce Stará Břeclav, Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná, leží v rovinné oblasti jižní Moravy, jejíž krajinu utvářejí lužní lesy a stojaté vody místně označované jako luže, od nichž někteří autoři usuzují na název zdejšího regionu – Podluží. S jeho národopisným vymezením, odvozeným od charakteristických znaků, mezi něž patří především kroj. K základní charakteristice podlužáckého kroje patří skutečnost, že je oděvem, který se dodnes nosí, některé ženy se takto oblékají nejen v neděli, ale i ve všední den. (Kordiovský, E., 2001, s. 415)
Obr. č. 29: Chlapec v třaslavicích
Obr. č. 30: Svobodná dívka v kokeši
- 50 -
Obr. č. 31: Rodina ve svátečním kroji
Obr. č. 32: Svobodný pár
4.14. Mluva Břeclavi Břeclav je okresním městem, které zaznamenalo za poslední půlstoletí výrazný početní růst. V běžné mluvě sídla tohoto typu se přirozeně odráží složitost společenství, jež v něm obyvatelstvo žije. Především jsou v jazyce patrné rozdíly v mluvě původních obyvatel města a satelitních vesnic a v řeči nově osedlých. V neposlední řadě se v mluvě odrážejí i diference sociální, tradičně se projevující odlišnostmi jazyka řemeslnické vrstvy vůči dialektu okolních venkovských obcí. V mluvě každého jedince se respektuje hlavně rodinné zázemí, vzdělání, společenské postavení atd., proto lze tvrdit, že rozdíly mezi mluvou jednotlivců ve městě jsou větší než u mluvčích ve vesnickém prostředí. Mluva starší generace v Břeclavi dodnes uchovává řadu rysů tradičního dialektu svého okolí. Tento dialekt náleží do skupiny nářečí východomoravských, jež jsou ve starší literatuře označována jako nářečí moravskoslovenská.
- 51 -
Nářeční ukázka: Návštěva vnuka (Vypravovala Anežka Čapková, nar. Roku 1921)
„Marťin mňe telefonoval, že babi přijedu. Možu přijet. Že dónďi, dojeť. Já ho vihlédala f sobotu od rána, že při -, vihlédala od božího rána, furt sem čumňela, gde teda je, kedi dójde. Pršelo. Celí otpoledňa, začalo pršat. Ón došél k našému a já ja řikám, toto néňí … Já sem se chťel poďívat po mňesťě. Fčíl mňe řekne, babi já tadi budu… F sobotu dojél, v neďelu, f ponďelí řikám, tak co kedi pojedeš Marťine? Babi já pojedu asi tak f úterí nebo ve středu.“ (Kordiovský, E., 2001, s. 497)
4.15. Břeclav a Podluží Břeclav leží v oblasti, která se poměrně velmi časně a výrazně promítla do národopisné mapy Moravy a vzbudila svou atraktivní lidovou kulturou mimořádnou pozornost a oblibu. V archivních dokumentech nacházíme zmínky o pojmenování obyvatel této oblasti od počátku 18. století: jako Podlužáky je snad poprvé uvádí list z 14. července 1708, o Podluží jsou zprávy od roku 1740. Podlužáci bývali však nezřídka ztotožňováni s charvátskými přistěhovalci, z nichž část žila od 16. století v těsném sousedství města Břeclavi v symbióze s českým živlem. Starší literatura pojmenovává někdy Charváty lidově, ba spíš posměšně jako Krobóty (z německého Krouten). Prolínání venkovského a městského obyvatelstva provázené přirozeně i vzájemným přejímáním společenských a kulturních hodnot lze sledovat přímo na katastru dnešního okresního města, jež se do roku 1919 dělilo na dva samostatné celky – Břeclav a Starou Břeclav, která si podržovala vesnický ráz. Nadto bylo město po celá staletí obklopeno obcemi, které tvořily jádro Podluží: z východní strany Lanžhot, Kostice, Tvrdonice, Týnec a Hrušky, ze západní strany Ladná, Charvátská Nová Ves a Poštorná. Poslední dvě z nich spolu se vzdálenějším Hlohovcem, dříve též Lohovcem, byly osídleny Charváty a vedle poněmčeného Mikulovska tvořily na jižní
- 52 -
Moravě, kde linie jejich rozsídlení sahala až po Kyjevsko, druhou kompaktní enklávu. Podle archivních pramenů, jichž zatím nejvíce shromáždil historik František Dostál, bylo ovšem Podluží v první polovině 18. století chápáno jako mnohem rozsáhlejší oblast a ještě v roce 1782 se do ní počítalo na sedmdesát obcí. Dnes jde už bez ohledu na někdejší rozsah charvátského osídlení o pouhých osmnáct vesnic a městeček na moravském území. Od poslední čtvrtiny 19. století se pojetí Podluží v národopisném písemnictví ustálilo a rozumí se jím území mezi soutokem Dyje s Moravou mezi městy Břeclav a Hodonín. (Kordiovský, E., 2001, s. 407 – 408)
Obr. č. 33: Jan Suchánek ve svátečním podlužáckém kroji
4.16. Břeclav – Pohansko Mezi archeologickými a historickými památkami města Břeclavi i širokého okolí zaujímá čelní místo staroslovanské Pohansko. Hradisko Pohansko leží přibližně 2 km jižně od Břeclavi v krásném prostředí lužních lesů. Na Pohansku a v jeho okolí se po 40 let nezastavila intenzivní badatelská činnost. Do současné doby zde byla odborně okryta, zdokumentována a z velké části i vědecky
- 53 -
vyhodnocena plocha větší než 140 000 m². Na této ploše bylo mj. objeveno přes 1300 zahloubených objektů, k nimž patří např. obydlí, dílny, jámy různých hospodářských účelů, studny apod., dále více než 850 kostrových hrobů, 55 žárových hrobů atd. První nálezy pocházejí již z doby, která následovala těsně po příchodu prvních Slovanů do střední Evropy v 6. století n. l.
Obr. č. 34: Pohansko. Empírový zámeček
4.17. Osobnosti Břeclavska Představitelé českého národního hnutí v Břeclavi od pol. 19. stol. do poč. 20. stol.
JUDr. František Máder – notář, který působil v místním odboru Ústřední matice školské, prosadil otevření samostatné české čtyřtřídní obecné školy. JUDr. Karel Čermák – zasloužil se o rozmach školství, především vyššího – získal pro Břeclav měšťanskou školu. Byl i literárně činný, přátelil se s básníkem Adolfem Hejdukem. JUDr. Josef Pyskatý – působil v břeclavské sokolské jednotě, ve čtenářském spolku Břetislav.
- 54 -
Jan Noháč – byl učitel, později se stal řídícím učitelem ve Staré Břeclavi. Poznal dokonale slováckou vesnici, stal se jejím velkým znalcem, splynul se slováckými tradicemi, stal se jedním ze zakladatelů Matice břeclavské. MUDr. František Sovadina – působil jako první český lékař v Břeclavi, věnoval se veřejné práci pro české obyvatele města a okolí. Nejvíce sil věnoval rovněž Matici břeclavské. Josef Kupka – ředitel soukromé české měšťanské školy, pracoval také v Matici břeclavské, činný byl v organizacích Okresní péče o mládež. Měl velký podíl na rozvoji českého školství a město pojmenovalo ulici Špitálskou, kde byla postavena první česká měšťanská škola, na ulici Josefa Kupky. (Ondrášková, M., 2001, s. 15 – 19)
Osobnosti Břeclavska – současnost
Regionální autoři – Jan Herben, Jožo Mikuláš, Jan Kružík. Literatura – Kamila Sojková, Jan Kostrhůn, Jan Skácel, sběratel pověstí Václav Richter Výtvarné umění – Rudolf Klimovič, Eugen Weidlich, František Hodonský, Cyril Urban, Antonín Vojtek, Karel Křivánek Sport – Ján Adamus, Jiří Bartolšic, Zdeněk Herman, Zbyněk Chlumecký, Martina Štěpánková, Andrea Šuldesová, Eva Doležalová Hudba – lidový zpěvák Jožka Černý, Jožka Severín Lidový vypravěč – Jožka Horčička – Šifar (Ondrášková, M., 2001, s. 15 – 19)
Obr. č. 35: Josef Kupka
Obr. č. 36: Martina Štěpánková
- 55 -
PRAKTICKÁ ČÁST
- 56 -
Praktická část mé diplomové práce obsahuje pět vypracovaných příprav na konkrétní vyučovací hodiny prvouky ve 3. ročníku ZŠ. V přípravách se objevují jak klasické výukové metody, tak metody aktivizující, které v nich převažují. Přípravy jsou zaměřené na regionální učivo, obsahují vycházku do okolí, vycházku po obci, celodenní výlet do CHKO Pálava, návštěvu v knihovně a vyučovací hodiny ve třídě. Žáci ve vyučovacích hodinách plní spoustu úkolů, pracují ve skupinách i samostatně, vypracovávají pracovní listy, které jsou součástí vyučovacích hodin.
- 57 -
5. PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINY
5.1. Příprava na vyučovací hodinu pro 3. ročník ZŠ č. 1 Spojení dvou hodin (vyučovací hodina spojená s opakováním učiva – orientace v nejbližším okolí a vycházka).
ŠVP ZV: Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Místo, kde žijeme Učivo: orientace v nejbližším okolí bydliště, světové strany, plány a mapy, typy a tvary krajiny. Průřezové téma: Environmentální výchova Kompetence: k učení, k řešení problému, komunikativní, pracovní Místo realizace: ZŠ Kupkova, vycházka na louku
Výchovně vzdělávací cíl: žáci dokáží vyjmenovat hlavní světové strany, pracují s kompasem, orientují se podle světových stran, vysvětlí základní pojmy spojené s orientací, zvládnou orientaci v přírodě, ovládají práci s mapou, poznávají v ní značky, barvy, dobře znají charakteristiku krajiny – typ, tvar.
Pojmy: terén, krajina, orientace, světové strany (hlavní i vedlejší), kompas, směrová růžice, orientace v přírodě (polední stín, pařezy, mraveniště, větve stromů, včelíny, Polárka, kostel, hodiny), typy krajiny (nížina, pahorkatina, vrchovina, hornatina, hory, velehory), tvary krajiny (kupa, štít, homole, sedlo, vrchol, úbočí, úpatí, rokle, strž, soutěska, údolí), směrová růžice, plány a typy krajiny, vrstevnice, mapy.
Dovednosti: vyjmenovat hlavní světové strany, pochopit a ovládat základní pojmy, umět pracovat s kompasem, jmenovat nejrůznější způsoby orientace v přírodě, ovládat práci s mapou a plány, poznávat v nich značky, barvy, znát charakteristiku své krajiny – typ, tvar.
- 58 -
Praktická činnost žáků: zvládnutí potřebných pojmů, zacházení s kompasem, mapou a plány. Určování světových stran, zvládnout orientaci v přírodě, poznávání okolní krajiny.
Pomůcky: směrová růžice, kompas, kartičky s úkoly, mapa města Břeclavi a jejího okolí, pracovní list, psací potřeby, turistická mapa.
PRACOVNÍ POSTUP
I. Úvodní část: uklidnění třídy, pozdrav
II. Hlavní část: a) Motivace: „Milé děti, již několik hodin ve vyučování prvouky jsme se učili o tom, jak se můžeme orientovat v obci, v přírodě, co je zapotřebí k tomu vědět i umět. Naučili jsme se určovat pomocí směrové růžice hlavní i vedlejší světové strany, pracovali jsme s mapou obce. Dnešní dvě hodiny nám poslouží k tomu, abychom si všechno zopakovali. Naše znalosti si také zopakujeme v terénu, při vycházce do přírody. Na určeném místě, které je zatím tajné, budete plnit různé úkoly a to ve skupinách. Úkoly mám pro vás připravené na kartách (ukáži dětem). Děti, dávejte dobrý pozor při opakování, ať si všechno dobře zapamatujete, aby se vám všechny úkoly podařily splnit co možná nejlépe.“
b) Opakování pojmů, spojených s otázkami pro děti: (odpovědi dětí doplňuji a opravuji).
1. Co je terén, krajina? (Členěná, upravená příroda s cestami, lesy, vodstvem, domy.) 2. Co znamená pojem orientace? (Určení stanoviště, určení orientačních bodů, hledání na mapě.) 3. Jak se můžeme v krajině orientovat? (Podle kompasu a přírody.) 4. Na tabuli je předkreslena směrová růžice, děti ji dokončí, světové strany procvičíme prakticky při vycházce.
- 59 -
5. Co je kompas? (Ukáži kompas, přístroj k určování světových stran podle polohy magnetické střelky.) 6. K čemu slouží? (K určování světových stran, učitel ukáže práci s kompasem, děti nacvičí prakticky na vycházce.) 7. Jaké znáte způsoby orientace v přírodě? (Děti jmenují, při vycházce prakticky rozebereme, mraveniště, balvany, včelíny, pařezy, mechy na stromech, podle hvězd – Polárka, polední stín). 8. Pojmy
-
typy
krajiny
(nížina,
pahorkatina,vrchovina,
hornatina,
hory,velehory), ukázky obrazů typů krajin, porovnávání, srovnávání. -
tvary krajiny (kupa, štít, homole, sedlo, vrchol, úbočí, úpatí, rokle, strž, soutěska, údolí), doplnění ukázkou obrazů tvarů krajin, porovnávání, srovnávání.
-
mapa (ukázka mapy obce Břeclav, opakuji s dětmi vše, co jsme si o mapě říkali, orientace, značky, vrstevnice, barvy, praktické cvičení při vycházce).
-
plánek (opakujeme ze sešitů prvouky, kde mám zakresleny čtyři druhy plánků, vztahující se k obci Břeclavi – praktické cvičení při vycházce).
c) Příprava na vycházku - organizace
Trasu děti znají, rozdělení dětí do čtyř skupin, každá skupin má svého vedoucího, všechny skupiny obdrží mapu Břeclavi, turistickou mapu, kompas, obálku s úkoly, děti si vezmou s sebou psací potřeby.
d) Vycházka
Vycházka je zaměřena na praktické činnosti dětí při orientaci v krajině. Děti jsem rozdělila do čtyř skupin, každá skupina dostala obálky s úkoly, jsou zaměřeny pro samostatnou činnost v krajině. Úkoly se týkají znalostí, které děti získaly ve vyučovacích hodinách, děti je plní na určeném místě (na louce). Kontrola a hodnocení úkolů každé skupiny bude probíhat společně. Vedoucí skupin seznámí ostatní děti s úkoly, které budou plnit. Děti poslouchají, společně hodnotíme,
- 60 -
doplňujeme vzájemně, opravujeme. Na závěr provedu hodnocení každé skupiny. Než odejdeme do školy, zahrajeme si didaktickou hru „Skládání rozstříhaného obrázku“.
Před budovou školy: Připomenu dětem chování při vycházce (jít vedle sebe ve dvojicích, nekřičet, zdravit dospělé osoby) a dbám na bezpečnost dětí. Kontrola pomůcek a odchod.
Trasa: Trasa je připravena podle plánku, který dostala každá skupina. Trasu vycházky jsem zvolila tak, abychom na určené místo (louka) došli co možná v nejkratším čase.
Plánek trasy:
Obr. č. 37: Plánek trasy
- 61 -
Průběh vycházky: Během cesty i zpět si všímáme okolní krajiny (stromy, keře, silnice, budovy, čistoty a pořádku).
Příchod na louku:
Každá skupina dostane turistickou mapu a kompas, úkoly plní jednotlivé skupiny samostatně, jsou pro všechny skupiny stejné. Po vypracování úkolů společná kontrola a porovnání.
Úkol č. 1 •
Najděte místo na mapě, kde se nacházíme.
•
Určete v okolí nejvyšší bod a zjistěte jeho výšku.
•
Převažuje v okolí les, města nebo orná pole?
•
Vede tudy železnice?
•
Nachází se v okolí 3 km nějaké významné místo?
•
Jaké?
•
Jakým směrem od našeho stanoviště leží Břeclav?
•
Jakým směrem se musíme vydat, chceme-li dojít do Lednice?
•
Jakým směrem leží první z rybníků od našeho stanoviště?
Po splnění úkolů zkontrolujeme zjištěné údaje, vzájemně porovnáme jednotlivé skupiny.
Úkol č. 2
Úkoly pro jednotlivé skupiny. Každá skupina dostane mapu Břeclavi a blízkého okolí.
1. skupina Ze stanoviště, na kterém se nacházíte, určete podle mapy, co se nachází směrem na sever.
- 62 -
2. skupina Ze stanoviště, na kterém se nacházíte, určete podle mapy, co se nachází směrem na západ.
3. skupina Ze stanoviště, na kterém se nacházíte, určete podle mapy, co se nachází směrem na jih.
4. skupina Ze stanoviště, na kterém se nacházíte, určete podle mapy, co se nachází směrem na východ.
Úkol pro všechny skupiny: Napište, jak se orientovat v krajině, když nemáme u sebe buzolu ani kompas. Pak se kolem sebe dobře a pozorně dívejte.
Společně jsme vyhodnotili práce jednotlivých skupin, hledali jsme body, podle kterých se můžeme v přírodě orientovat bez kompasu a buzoly. Na louce jsme našli několik pařezů a pečlivě jsme prozkoumali hustotu letokruhů a děti odpověděly, že kde jsou letokruhy hustší, tam je sever. Potom jsme se přesunuli směrem k lesu a našli jsme strom, na jeho kmeni jsme spatřili lišejníky, děti odpověděly, že lišejníky rostou na severní straně stromu.
Vyhodnocení skupin: Hodnocení je spojeno se společným opakováním a praktickým procvičováním jednotlivých pojmů v úkolech.
Odchod z louky: Před odchodem si zahrajeme didaktickou hru „Skládání rozstříhaného obrázku“. Hra se hraje ve skupinách. Každá skupina dostane obálku, ve které je rozstříhaný obrázek (obrázek naší školy), děti to ovšem neví. Úkolem každé skupiny je obrázek co nejrychleji složit a poznat jeho obsah. Skupina, která bude znát jako první název obrázku, vyhrává.
Příchod do školy: Převlékání, přezouvání dětí, hygiena, pití, úklid pomůcek – kompasy, mapy.
- 63 -
c) Pracovní listy: Pokud vyjde čas, splníme úkoly v pracovních listech. Pracovní listy jsou zaměřeny na procvičení a zopakování znalostí, vztahujících se k orientaci v krajině.
III. Závěrečná část: a) Shrnutí učiva: Co všechno jsme si zopakovali, co jsme si prakticky procvičili při vycházce do blízkého okolí.
b) Zhodnocení obou vyučovacích hodin: Žáci pracovali v obou hodinách aktivně, pohotově odpovídali na otázky, které se týkaly orientace v krajině. V terénu byla práce žáků rozdílná, některé skupiny pracovaly rychleji, jiné skupiny pracovaly pomaleji. Práci s kompasem a mapou zvládli téměř všichni žáci. Pracovní listy vypracovávali svědomitě, téměř bez chyb. Žáci se naučili orientovat v krajině pomocí kompasu a pomocí orientačních bodů, což mohou využít i mimo výuku, např. v turistice nebo v cykloturistice.
- 64 -
5.1.1. Pracovní list
- 65 -
- 66 -
5.2. Příprava na vyučovací hodinu pro 3. ročník ZŠ č. 2 Vycházka do CHKO Pálava – celodenní výlet
ŠVP ZV: Vzdělávací oblast – Člověk a jeho svět Tematický okruh – Lidé a čas, rozmanitost přírody Učivo – současnost a minulost v našem životě, proměny způsobu života, minulost předků, zkoumání minulosti, ochrana a tvorba životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, rovnováha v přírodě, vtahy mezi organismy. Průřezové téma – environmentální výchova
Výchovně vzdělávací cíl – žáci se seznámí s biosferickou rezervací, navštíví místní muzeum, seznámí se s historií regionu, dokáží poznat a vyjmenovat chráněné rostliny a živočichy.
Organizační pokyny – doprava na Pavlovské vrchy je zajištěna autobusem, který nás přiveze do Dolních Věstonic. Zpět budeme odjíždět od vápencového útvaru na silnici směr Mikulov „Kočičí skála“.
PRACOVNÍ POSTUP I.
Úvodní část: Sraz dětí před školou v půl osmé ráno, odjezd v osm hodin autobusem, směr Pavlovské vrchy, který nás přiveze do Dolních Věstonic. Před odjezdem poučení žáků o bezpečnosti a chování v průběhu cesty a v chráněné krajinné oblasti Pálava. Celodenní výlet navazuje na předchozí hodiny, kdy se děti seznámily s životem našich předků, co po nich zbylo, vykopávky, archeologické nálezy, jaký způsob života vedli. Výlet je zaměřen na návštěvu muzea v Dolních Věstonicích, kde se vystavují exponáty z doby kamenné. Výlet je spojený se seznámením se s biosferickou rezervací.
- 67 -
II.
Stanoviště vycházky:
1. Dolní Věstonice – muzeum naučná stezka 2. Děvičky 3. Soutěska 4. Sirotčí hrad 5. Stolová hora 6. Kočičí skála
III. Trasa vycházky: Vycházku zahájíme v malé vesničce – Dolních Věstonicích. Vesnička je malá, ale přesto proslavená v celé Evropě. Zasloužil se o to zejména nález Věstonické venuše. Navštívili jsme muzeum, kde si děti mohly prohlédnout vystavené exponáty.
IV. Rozhovor se žáky: 1) Kdo byli lovci mamutů? (odpověď – pravěcí lidé, kteří žili v malých tlupách, ukrývali se v jeskyních, živili se hlavně lovem menších zvířat a sběrem kořínků rostlin, jejich největším úlovkem byl mamut) 2) Znáš některé spisovatele, kteří psali o lovcích mamutů? (odpověď – Eduard Štorch) 3) Znáš některé památky v našem regionu, které dokazují, že pravěcí lidé se na našem území pohybovali? (odpověď – Pohansko, Mikulčice)
Krátce jsme si s dětmi zopakovali to, co už známe z předešlých hodin. Z Dolních Věstonic zahájíme výstup na naučnou stezku na Děvičky. Můžeme zde pozorovat různé typy vegetace podle rostlinných vegetačních stupňů. Z Děviček pokračujeme naučnou stezkou vrcholovou cestou. Můžeme zde pozorovat stepní vegetaci. Žáky upozorním na výskyt velmi vzácné borovice černé. Naučná stezka nadále sestupuje do Soutěsky.
- 68 -
Rozhovor se žáky: 1) Jaké lesy vidíme na Pálavě? (odpověď – převládají listnaté) 2) Jakou spárkatou zvěř vidíme na Pálavě? (odpověď – muflon, koza bezoárová) 3) Znáte některé chráněné rostliny, které zde rostou? Vyjmenujte aspoň čtyři. (odpověď – kosatec nízký, ovsíř stepní, šalvěj etiopská, hlaváček jarní) 4) Znáte některé chráněné živočichy? (odpověď – ještěrka zelená, kudlanka nábožná, otakárek fenyklový, žluva hajní)
Ze Soutěsky pokračujeme po lesní cestě směrem na Klentnici, kde následuje výstup na Sirotčí hrad. Ze Sirotčího hrádku je velmi zajímavý výhled na okolní krajinu a na Klentnici. Se žáky budeme pozorovat zejména zásah člověka do krajiny - kulturní krajina, pole, fotbalové hřiště zasazené v těsné blízkosti Sirotčího hrádku – nová výstavba v obci Klentnici. Ze Sirotčího hrádku pokračujeme na Stolovou horu a odtud na státní silnici směr Mikulov. V polovině cesty mezi Stolovou horou a Mikulovem procházíme kolem vápencového útvaru Kočičí skála. Od stanoviště Kočičí skála odjedeme autobusem zpět do Břeclavi. Návrat zpět ke škole v 15:00 hodin odpoledne. Odchod dětí domů.
V.
Závěr: Zhodnocení výletu na Pavlovské vrchy: Děti se seznámily s historií regionu
(s nalezišti lovců mamutů, prohlédly si exponáty archeologických nálezů v místním muzeu), ze Soutěsky pozorovaly negativní zásahy člověka do krajiny (kamenolom, vysílač, výstavba silnic a domů v chráněné krajinné oblasti). Děti upozornily, že člověk ovlivňuje přírodu také pozitivně, např. výstavba vodní nádrže Nové mlýny… V biosferické rezervaci zhlédly chráněné rostliny a živočichy, které znaly pouze z knih nebo atlasů.
- 69 -
5.3. Příprava na vyučovací hodinu pro 3. ročník ZŠ č. 3 (Není ryba jako ryba)
Vzdělávací obsah: Poznávání a určování ryb Třída: 3. ročník Místo realizace: třída Časová dotace: 45 minut
ŠVP ZV: Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět – Člověk a příroda Průřezové téma: Environmentální výchova Mezipředmětové vztahy: Přírodověda, výtvarná výchova Kompetence: k učení, k řešení problému, komunikativní, pracovní
Výchovně vzdělávací cíl: žáci umí pojmenovat a rozeznat druhy sladkovodních ryb, umí určit typické znaky pro ryby a chápou význam ochrany a čistoty vody – využití potravního řetězce.
Pojmy opěrné: ryby, řeky, rybníky
Pojmy nové: sladkovodní ryby, žábra, plynový měchýř, rybníkářství
PRACOVNÍ POSTUP
I.
Úvodní část: uklidnění třídy, pozdrav
II.
Hlavní část: a) Motivace: „Milé děti, hned na začátku hodiny vám dám hádanku a když ji uhodnete, dozvíte se téma dnešní hodiny. Pohled na mě stojí za to, šupiny mám jako zlato. Děti uhodly hádanku – správná odpověď je ryba a to je téma dnešní vyučovací hodiny. Děti si měly přinést za DÚ obrázky ryb, knihy, časopisy, encyklopedie. Společně je na koberci rozložíme, třídíme je
- 70 -
na sladkovodní a mořské. Procvičujeme a opakujeme, co už známe. Připravila jsem si pro děti didaktickou hru, rozstříhané obrázky ryb. Žáci ve dvojicích skládají obrázky na magnetickou tabuli a jmenují, jaké ryby znají – štika, kapr, úhoř, sumec. Pokusí se pojmenovat viditelné rozdíly. Upozorňuji na tvar ryb složených na magnetické tabuli, zařazuji heuristický rozhovor a ptám se dětí: 1) Jsou ryby na obrázcích stejné? (Děti odpovídají, že ryby nejsou stejné, že některé mají šupiny, jiné šupiny nemají. Např. kapr, štika šupiny mají, úhoř má jen drobné šupinky, vypadá jako had) Ukazuji dětem hlavní rozdíly, tvar těl, ploutve, ocasní ploutve, povrch těla, zbarvení. Příklad: úhoř – hadovité tělo, drobné šupiny, nemá břišní ploutve. Kladu další otázky. 2) Kde žijí ryby? (děti odpovídají, že ve vodě) 3) Kde můžete ryby vidět? (odpověď dětí – v rybníce, řece, v moři, v jezeře, v akváriu) 4) Jaký máme z ryb užitek? (děti odpovídají, že ryby jíme) 5) Jsou všechny ryby stejné? (odpověď dětí – ryby jsou malé a velké) 6) Jaké ryby žijí v naší řece a v našich rybnících? (odpověď – kapr, cejn, sumec, štika)
Rozdělím děti do skupin po čtyřech, každá skupina dostane kartičku, ze skupiny písmen složí název ryby, pak doplní vynechaná písmena, názvy ryb přiřazují k obrázkům na koberci.
a)
TŠAIK
ŘÚOH
PRKA
MCEUS
b)
–T–K-
Ú--Ř
--P-
-U–E–
Kontrola a oprava obrázků skládanek, přiřazení k obrázkům na koberci. V závěru hodiny děti vypracovávají pracovní listy, společná kontrola a vyhodnocení, děti hádají druhy ryb.
- 71 -
III. Závěr: Žáci se aktivně podíleli na shromažďování materiálů a potřebných informací o rybách, naučili se třídit ryby do skupin (sladkovodní, mořské), rozeznávat ryby podle jejich typických znaků a poznávat různé druhy ryb, které žijí ve vodách našeho regionu. Žáci si uvědomili, že ryby jsou součástí přírody, pochopili význam potravního řetězce, ochrany a čistoty vody.
5.4. Příprava na vyučovací hodinu pro 3. ročník ZŠ č. 4 (Vycházka po obci s dopravní tematikou, nejdůležitější budovy v obci, spojení dvou vyučovacích hodin)
ŠVP ZV Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Místo, kde žijeme Učivo: Okolí školy, bezpečná cesta do školy, významné a důležité budovy v obci, dopravní výchova. Průřezové téma: Osobnostní a sociální výchova Kompetence: k učení, k řešení problému, komunikativní, pracovní
Výchovně vzdělávací cíl: Žáci rozliší nebezpečí v silničním provozu, dokáží se v něm orientovat i v jeho blízkém okolí, dokáží určit a poznat dopravní značky, pojmenují důležité budovy v obci, chápou jejich význam, rozvíjí vzájemnou spolupráci a komunikaci v praktických situacích, vnímají problémové situace v dopravě jako chodci, dodržují zásady bezpečného chování tak, aby neohrožovali zdraví své a zdraví jiných, uplatňují základní pravidla v silničním provozu.
Pojmy: Plánek cesty do školy, dopravní značky, křižovatka, semafor, chodci, cyklisté, silnice hlavní, silnice vedlejší, pošta, nemocnice, poliklinika, městský úřad, mateřská škola, nádraží, okresní soud, základní škola, střední škola, policie, kulturní dům.
- 72 -
Dovednosti: Žáci se dokáží orientovat v silničním provozu podle značek, které už znají, dokáží vnímat problémové situace v silničním provozu, nejen jako chodci, ale i cyklisté, dodržují pravidla a zásady bezpečného chování tak, aby neohrožovali sebe ani jiné lidi, poznají důležité budovy v obci, dokáží vysvětlit, k čemu slouží, dokáží pracovat s kompasem a mapou.
Praktická činnost žáků: Vytvoření plánku cesty od svého bydliště do školy, plnění úkolů na jednotlivých stanovištích v obci, poznávání budov v obci
Pomůcky: Deníčky, psací potřeby, karty, mapa, kompas, stopky.
PRACOVNÍ POSTUP
I.
Úvodní část: uklidnění třídy, pozdrav
II.
Hlavní část: a) Motivace: „Milé děti, již několik vyučovacích hodin prvouky se učíme o naší obci, o životě v obci, o dopravě, o obyvatelích, o významných budovách v obci. Dnešní prvouku si rozdělíme do dvou hodin, v první hodině nás čeká vycházka po obci s dopravní tematikou, poznávání důležitých budov. Cestou budeme využívat našich znalostí v silničním provozu a opakovat vše, co jsme se doposud naučili. Druhá vyučovací hodina bude probíhat ve třídě, kde si budeme o důležitých budovách, které jsme na vycházce viděli, vyprávět. Vypracujete pracovní listy, které jsem si pro vás připravila.“
Děti jsem ještě ve třídě rozdělila do čtyř skupin. Skupiny budou v terénu plnit jednotlivé úkoly. Společný odchod do šaten, převlékání a přezouvání. Poučení žáků o bezpečnosti a chování v obci (nekřičet, chůze ve dvojicích, zdravení dospělých osob).
- 73 -
b) Stanoviště vycházky: 1. Škola 2. Chodník na mostě 3. Přechod pro chodce 4. Křižovatka u školy 5. Náměstí 6. Světelná křižovatka 7. Školní hřiště
Trasa vycházky:
1. Škola: Orientace před školou – práce ve skupinách, práce s kompasem a mapou.
Naše škola se nachází v centru města, blízko školy protéká řeka Dyje.
1. skupina: Určete polohu naší obce. (odpověď – ČR, jižní Morava, okres Břeclav, obec Břeclav) Se kterými obcemi Břeclav sousedí? (odpověď – Lednice, Valtice, Lanžhot, Podivín, Tvrdonice)
2. skupina: Zjistěte pomocí mapy a kompasu, kterým směrem se od naší školy nachází kulturní dům? (odpověď – jih)
3. skupina: Zjistěte pomocí mapy a kompasu, kterým směrem se od naší školy nachází obec Lanžhot a stojí tím směrem i nějaká významná budova? (odpověď – jihozápad, nádraží)
4. skupina: Odhadněte, kolik kroků je k tělocvičně, prakticky se přesvědčte a porovnejte s odhadem. (odpověď – odhad žáků 200 kroků, skutečnost je 145 kroků)
Úkol pro všechny žáky: Zjistěte, která značka je umístěna na silnici u naší školy. Vysvětlete, co tato značka znamená. (odpověď – Pozor děti!)
- 74 -
2. Chodník na mostě
Chodník slouží především k pohybu chodců. I na něm platí pravidla bezpečného a ohleduplného chování. Někteří chodci jdou pomaleji, jiní spěchají, míjejí se nebo stojí.
Úkoly pro jednotlivé skupiny:
1. skupina: Vaším úkolem bude sledovat přestupky lidí po dobu 3 minut, kterých se chodci dopouštějí při chůzi po chodníku. Přestupky zapište do deníčku. (odpověď – chodec jde po levé straně chodníku, brání protijdoucímu chodci, chodci kráčejí v úzkých místech vedle sebe, maminka zastavila s kočárkem uprostřed chodníku a povídá si s jinou paní, zabírá místo jiným chodcům)
2. skupina: Vaším úkolem bude spočítat během 3minut, kolik projede po mostě nákladních aut. Zapište do deníčku. (odpověď – 12 nákladních aut)
3. skupina: Vaším úkolem bude spočítat během 3 minut, kolik projede po mostě osobních aut. Zapište do deníčku. (odpověď – 31 osobních aut)
4. skupina: Vaším úkolem bude spočítat během 3 minut, kolik projede po mostě cyklistů. Zapište do deníčku. (odpověď – 9 cyklistů)
3. Přechod pro chodce
Úkol je pro všechny skupiny stejný:
Budete pozorovatelé, každá skupina zapíše do deníčku během 2 minut, zda chodci přechází přechod správně. Pokud chodec udělá přestupek, zapište ho.
1. skupina: (odpověď – 6 chodců přešlo správně po vyznačeném přechodu, 3 chodci se nerozhlédli, vkročili přímo na přechod)
- 75 -
2. skupina: (odpověď – 3 chodci přešli správně, 4 chodci porušili pravidla, přecházeli silnici mimo vyznačený přechod)
3. skupina: (odpověď – 5 chodců dodrželo pravidlo správného přecházení přechodu, 2 chodci přešli mimo označený přechod)
4. skupina: (odpověď – 3 chodci dodrželi pravidla přecházení označeného přechodu, 2 chodci se nerozhlédli, vběhli rovnou na přechod, auto muselo prudce zabrzdit)
Všechny skupiny mají u sebe deníčky, připomínám, aby si žáci všímali okolí, zda nenarazíme na nějakou významnou budovu. Jestli ano, upozorníme na ni, zapíšeme do deníčku a v další hodině ve třídě si o ní popovídáme. U přechodu jsme narazili na kulturní dům.
4. Křižovatka u školy
Nacházíme se na velké křižovatce v blízkosti školy. Zadané úkoly budeme plnit ve skupinách.
1. skupina: Vaše skupina zapíše dopravní značky, které jste viděli až k tomuto stanovišti (odpověď – hlavní silnice, přechod pro chodce, pozor děti, dej přednost v jízdě)
2. skupina: Vaše skupina zapíše všechny dopravní prostředky, které
během
3 minut projedou kolem vás. (odpověď – nákladní auto – 3, osobní auto – 10, autobus – 2, cyklista – 4)
3. skupina: Pokuste se odhadnout, jak dlouho bude trvat osobnímu autu jízda od nákupního střediska BILLA k našemu stanovišti. K úkolu použijte stopky, zapište nejdříve odhad a potom správný čas. (odhad – 1 minuta, správný čas – 1 minuta 20 sekund)
- 76 -
4. skupina: Vaším úkolem bude napsat, kolik projede kolem našeho stanoviště za 1 minutu osobních aut různých značek. (odpověď – Mazda, Škoda Fabia, Octavia, Ford, Opel)
Jdeme k dalšímu stanovišti, děti zapisují do svých deníčků další budovy: hotel IMOS, střední průmyslová škola, obchodní akademie, poliklinika, nemocnice.
5. Náměstí
Jsme na náměstí T. G. Masaryka.
Úkoly pro jednotlivé žáky:
Smí na tuto silnici vjíždět dopravní prostředky, která dopravní značka to zakazuje? (odpověď – nesmí, zakazuje to dopravní značka – Zákaz vjezdu všech motorových vozidel)
Které důležité budovy se na náměstí nachází? (odpověď – kostel sv. Václava, městský úřad, pošta, česká pojišťovna, banky)
Jak se náměstí jmenuje? (odpověď – T. G. Masaryka)
Zjisti pomocí mapy a kompasu, kterým směrem se nachází naše škola? (odpověď – jižním směrem, po ulici 15. listopadu)
6. Světelná křižovatka
Na tomto stanovišti budeme procvičovat pravidla silničního provozu, který je řízen světelnou signalizací. Zopakujeme si všechno, co o semaforu víme, co které barvy znamenají. Červená barva – stop, oranžová barva – připrav se, zelená barva – volno. Chvíli u semaforu ještě stojíme a pozorujeme chodce, zda dodržují pravidla silničního provozu, zda přechází pouze na zelenou barvu.
- 77 -
Úkol je pro všechny stejný: Přečtěte číslo poznávací značky okolo jedoucího auta, číslo značky nejdříve zapište, potom je mezi sebou vynásobte.
Nejrychlejší
byla
2.
skupina,
zapsala
číslo
poznávací
značky
2 3 4 1 = 2 x 3 x 4 x 1 = 24
Poslední stanoviště, které nás čeká je školní hřiště u naší školy. Cestou zpět ke škole děti opět zapisují do svých deníčků významné budovy: okresní soud, městská knihovna, česká pojišťovna, veterinární stanice, policie ČR, tržnice, LŠU, mateřská škola.
7. Hřiště
Hřiště se nachází přímo u naší školy. Vycházka s dopravní tematikou byla pro děti náročná, musely plnit jednotlivé úkoly v silničním provozu, sledovat významné budovy. Na hřišti jsme si opět zopakovali pravidla pro chodce a zahráli si několik her, které nám usnadní orientaci v dopravních situacích.
Hry: Pojďte ke mně, běžte ke mně Na červenou, na zelenou Letadla v mlze Auta na křižovatce Červení a bílí Poznáváme dopravní značky
Vycházku jsme zakončili na hřišti, odkud jsme se přesunuli zpět do třídy. Děti se přezuly, převlékly, udělali jsme si přestávku na svačinku, hygienu. Po přestávce jsme pokračovali další vyučovací hodinou.
- 78 -
b) Rozhovor s dětmi na koberci: Kladu dětem otázky, které se vztahují k naší obci, děti na ně odpovídají, já jejich odpovědi doplňuji.
1. Jak se jmenuje naše obec? (odpověď – Břeclav) 2. Jaká řeka protéká naší obcí? (odpověď – Dyje) 3. Které důležité budovy znáte a které jste viděli na vycházce? (odpověď – kulturní dům, poliklinika, nemocnice, školy, policie, pošta, městský úřad atd.) 4. Proč jsou pro místní obyvatele důležité? (odpověď – poskytují lidem různé služby) 5. K čemu slouží obchody? (odpověď – lidé v nich nakupují zboží) 6. Proč lidé potřebují nemocnici? (odpověď – v nemocnici se lidé léčí…) 7. Co vyřizují lidé na městském úřadě? (odpověď – sociální dávky, různé poplatky…) 8. Pošta slouží lidem k čemu? (odpověď – platba složenek, odesílání dopisů a balíků)
d) Rozdám dětem pracovní listy, děti vypracovávají otázky, řeší křížovku, kreslí obrázky.
III. Závěrečná část
a) Shrnutí učiva: Co všechno jsme dnes splnili, co jsme si zopakovali, prakticky procvičili na vycházce.
b) Zhodnocení obou vyučovacích hodin: Žáci se naučili ve vyučovací hodině dopravní značky, seznámili se s pravidly silničního provozu pouze teoreticky. Při vycházce po obci dokázali rozlišit nebezpečí v silničním provozu, pochopili význam dopravních značek, vnímali problémové situace v dopravě (dopravní přestupky), prakticky se naučili správně použít přechod pro chodce a přecházet světelnou křižovatku. Poznali důležité budovy v obci a dokázali vysvětlit, k čemu slouží.
- 79 -
5.5. Příprava na vyučovací hodinu literární výchovy pro 3. ročník ZŠ č. 5 (Regionální autoři, návštěva knihovny)
ŠVP ZV: Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Místo, kde žijeme Učivo: Regionální autoři, osobnosti regionu Mezipředmětové vztahy: Literární výchova Místo realizace: Třída, knihovna
Výchovně vzdělávací cíl: Seznámení dětí s regionálními autory, jejich tvorbou i životopisem.
Kompetence: Komunikativní kompetence, čtenářská gramotnost.
PRACOVNÍ POSTUP
I.
Úvodní část: Uklidnění třídy, pozdrav.
II.
Hlavní část: a) Motivace: „Milé děti, v dnešní hodině literární výchovy vás seznámím s velmi významnou spisovatelkou našeho regionu, která psala pro děti. Napsala povídkovou knihu Lohovecké děti a učila i na naší škole. Věděl by někdo z vás, o kterou spisovatelku se jedná? Některé děti věděly, že se jedná o spisovatelku Kamilu Sojkovou. Ukázala jsem dětem fotografii Kamily Sojkové a řekla jsem jim, že je seznámím se životopisem a tvorbou této slavné spisovatelky.“
- 80 -
ŽIVOT A DÍLO
Kamila Sojková, spisovatelka, která psala pro děti se narodila 4. března 1901 v Předslavi u Klatov. Maturovala na učitelském ústavu v Plzni. Psát začala pod svým dívčím jménem Kamila Lukešová v roce 1920, ve svých devatenácti letech. Na jižní Moravu přišla na podzim roku 1922. Učila na škole v Hlohovci u Břeclavi. Tady se také vdala a všechna svá další díla vydává pod jménem Kamila Sojková. V Hlohovci žila v prostředí zcela odlišném, než bylo Pošumaví. Zde žila a učila šest let. Po odborné zkoušce, kterou získala způsobilost vyučovat na měšťanské škole, nastoupila na školu v Lanžhotě, kde působila do roku 1931. S manželem, který byl také učitel, odešla do Břeclavi. V roce 1938 musela opustit Břeclav a odstěhovala se na Českomoravskou vysočinu do Sazomína u Žďáru nad Sázavou. Prožila zde celou válku. Neměla lehký život, musela se starat o vážně nemocného manžela, vychovávala svého syna přesto pracovala literárně. Zapojila se do veřejného poválečného života. Pořádala besedy pro děti, psala scénky pro dětská vystoupení, spolupracovala s místními ženami. V Sazomíně učila a působila jako ředitelka tamní dvojtřídky až do roku 1958, kdy odešla do důchodu. Potom se vrátila zpět do Břeclavi. Od té doby zde žila a 15. února 2000 zemřela. Její první práce Obrázek ze vsi vyšla v roce 1920 v časopise Jaro. V roce 1929 vyšla kniha ze života vesnických dětí pod názvem Lohovecké děti. V době války začaly její povídky a pohádky vycházet jedna za druhou. První poválečná kniha nesla název Janíček. Děj knihy se odehrává v Lanžhotě na Slovácku v době fašistické okupace. V roce 1957 vydala knihu Paleček se vrátil. V roce 1962 vyšla kniha Jeřabinky o dětech z Horácka. V roce 1967 vychází novela Lenka. V roce 1974 vyšla kniha Tomík a Andulka, porovnává dětství kdysi a nyní. V roce 1981 vyšla kniha Děti na Dyji, děj se odehrává ve vesnici Mušov na Břeclavsku. V roce 1985 vychází kniha U bílé babičky, vypráví o malé Julce, která jede ke své babičce na venkov. Další díla Kamily Sojkové mají pohádkový charakter. V roce 1960 vyšla kniha Tři korálky, kniha Hastrmánci. Poslední knihou Kamily Sojkové je román Vesnická učitelka. Je to příběh učitelky Anny, která jako mladá dívka přijala své první místo v malé vesnici na Vysočině. (Sojková, K., Personální bibliografie, 1996, s. 3)
- 81 -
Obr. č. 38: Kamila Sojková
- 82 -
Po seznámení dětí s životem a dílem Kamily Sojkové, měly děti možnost nahlédnout do některých knih, které spisovatelka napsala. Nejvíce děti zaujala kniha Lohovecké děti. Kniha je psána v nářečí a popisuje život vesnických dětí. Pověděla jsem dětem, že k této knize mám kladný vztah, protože pocházím z vesnice Hlohovec, moje babička se osobně znala se spisovatelkou. Babička pracovala na zdejší škole jako školnice v době, kdy Kamila Sojková ve škole učila. V knize jsou příběhy nejen mého otce, strýce, ale i spousty známých, kteří byli v té době děti školou povinné. Přečetla jsem dětem povídku „Prvňáčci“ a upozornila je na nářečí, kterým je kniha psána. Hovořila jsem s dětmi o tom, že dnes je v Hlohovci škola moderní, krásně vybavená a děti i když pochází z vesnice, nářečím nemluví.
Rozdělila jsem děti do tří skupin. 1. skupina: Děti přečetly z knihy „Hastrmánci“ pohádku „Domov pod vodou“, ve čtení se střídaly, dbala jsem na hlasitost čtení se správným slovním přízvukem.
2. skupina: Děti nás seznámily s knihou „Tomík a Andulka“. Poněvadž je předvelikonoční doba, děti našly v knize povídky „Šlehačka“ a „Velikonoce“. Opět se střídaly ve čtení. V povídkách se psalo o tom, jaké měly mládí děti tehdy a jaké dnes.
3. skupina: Dětem se dostala do rukou kniha „Lohovecké děti“, děti četly vybranou povídku, v četbě se střídaly.
Úryvek z povídky „Na dudky“
U lednické aleje pasou kluci krávy. Kuba leží natažen ve stínu košaté lípy, ruce pod hlavou a pokouší se palcem bosé nohy utrhnouti žlutý květ hlaváče. Jozena sedí na bobku v trávě a otrhává zelené lístky šťovíku. „Člověče, to je to kyselé! Jak ocet!“ Kuba neodpovídá. Obrátil se na bok a zavřel oči. „Ty Kubo,“ začíná Jozena zase za chvíli „Halásovi už majú ve vinohradě červené střešně!“ (Sojková, K., Lohovecké děti, 1979, s. 46)
- 83 -
Děti hledaly v knize slova v nářečí.
bosorky – čarodějnice buchtanec – míč čut – slyšet fajgolica – fialka gomby – knoflíky gramorka – kulička krumpíre – brambory prehodil sa – převrátil se varaja – vařečka zest – sníst žachlit – lechtat
Po přečtení úryvků z knih jsem děti upozornila na ilustraci, společně jsme si prohlédli obrázky, skupiny si knihy vyměnily. V závěru hodiny jsem děti upozornila na dalšího regionálního autora, který psal rovněž pro děti a po kterém je v Poštorné pojmenovaná ulice. Autorem je Jan Skácel. Děti dostaly za domácí úkol ve své školní čítance najít něco z tvorby J. Skácela a vypsat úryvek do svého literárního sešitu.
III. Závěr: Shrnutí – dětem se hodina literární výchovy moc líbila. Dověděly se něco víc o spisovatelce, která žila v našem regionu, seznámily se blíže s její tvorbou, nabudila jsem v dětech chuť si některou z knih vypůjčit v knihovně. V další hodině literární výchovy nás čeká návštěva knihovny a seznámení podrobněji s K. Sojkovou.
Návštěva knihovny
Děti navštívily knihovnu s určitými znalostmi z předešlé hodiny, takže paní knihovnice navázala na to, co už děti znaly. Nejdříve dětem pustila video, kde Kamila Sojková besedovala přímo v břeclavské knihovně. Ukázka děti velmi zaujala, viděly spisovatelku, jako by byla mezi námi. Po ukázce naučila paní knihovnice děti vyhledávat knihy přímo z počítače. Děti podle klíčových slov hledaly v celé knihovně knihy od Kamily Sojkové. V hlavní části hodiny děti četly úryvky z knížek, které si
- 84 -
samy vyhledávaly v knihovně. V závěru hodiny si paní knihovnice přichystala pro děti soutěž.
Závěr: Obě hodiny literární výchovy se dětem velmi líbily. Děti se seznámily podrobněji se spisovatelkou, která žila v naší obci, psala z tohoto prostředí a napsala mnoho pěkných knížek pro děti. Děti se v knihách dozvěděly spoustu nových informací z našeho regionu, jak se žilo lidem dříve, jak mluvili, jak se oblékali, jak trávili volné chvíle. Děti všechny tyto zážitky mohly porovnat s dnešní moderní dobou.
- 85 -
6. ZÁVĚR Cílem mé diplomové práce bylo dokázat využít regionální prvky ve výuce prvouky na 1. stupni ZŠ. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Praktickou část mé diplomové práce tvoří vypracované přípravy na vyučovací hodiny ve 3. ročníku ZŠ, které jsou zaměřeny na regionální učivo,jehož prostřednictvím se žáci seznámili s místy, které doposud neznali a patří do našeho regionu a svou minulostí a přítomností ovlivňují životy nás všech. Žáci pracovali ve vyučovacích hodinách s velkou chutí, elánem, nasbírali spoustu nových poznatků, zkušeností, vědomostí o svém regionu. Plnili mnoho úkolů, vypracovávali pracovní listy na dané téma. Snažila jsem se žákům předat co nejvíce informací o našem regionu a jsem moc ráda, že se mi podařilo v žácích vzbudit zájem o svůj region, že se chtěli o svém kraji co nejvíce dozvědět a když dospějí a odejdou do světa, rádi se vrátí zpět na místa, kde se narodili, kde něco prožili a k čemu mají vztah. Tím moje diplomová práce a učitelská profese nabyly smysluplnosti.
- 86 -
7. RESUMÉ In the thesis, I concentrated on teaching regional elements in lessons of elementary teaching at lower grades of primary schools. The Diploma Thesis is divided into two parts, theoretical and practical. The theoretical part contains four chapters. In the first one, I devoted time to the Framework Educational Programme and its concrete utilization in teaching regional elements. The second chapter contains the basic concepts of regionalism, regional elements and their application in teaching. In the third chapter, I focused on conventional teaching methods and stimulating methods, some of which I used in my lesson plans. The fourth chapter describes Břeclav, its surroundings, history and present times. In the practical part, I created five lesson plans of elementary teaching for the third grade of a primary school.
- 87 -
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. CUŘÍN, F. Regionální prvky ve vyučování českému jazyku. Praha: SPN, 1977. 2. POVOLNÝ, F. O regionalismu. Brno: Sborník KKS, 1968. 3. Malý encyklopedický slovník A – Ž. Praha: ACADEMIA, 1972. 4. Malá československá encyklopedie. Praha: ACADEMIA, 1987. 5. Všeobecná encyklopedie. Praha: DIDEROT, 1997. 6. PETRÁČKOVÁ, B., KRAUS, J. Akademický slovník cizích slov. Praha: ACADEMIA, 1997. 7. FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-80931-03-6. 8. MAŇÁK,
J.
Nárys
didakticky.
Brno:
Masarykova
univerzita,
1997.
ISBN 80-210-1661-2. 9. MAŇÁK, J. a kol. Alternativní metody a postupy. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1549-7. 10. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5. 11. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VUP, 2005. 12. KORDIOVSKÝ, E., DANIHELKA, J. Brána do kraje. Mikulov: Regionální muzeum, 1999. ISBN 80-85088-08-8. 13. KORDIOVSKÝ, E., KLANICOVÁ, E. Město Břeclav. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2001. ISBN 80-7275-025-9. 14. BAŤKOVÁ, B. Prvouka pro 3. ročník, 1. díl. Olomouc: Prodos, 1994. ISBN 80-85806-26-6. 15. BAŤKOVÁ, B. Prvouka pro 3. ročník, 2. díl. Olomouc: Prodos, 1994. ISBN 80-85806-09-6. 16. ŠIMÍČKOVÁ, H. a kol. Prvouka pro 3. ročník základního školství. Olomouc: Prodos, 1997. ISBN 80-85806-94-0. 17. ŠIMÍČKOVÁ, H. a kol. Prvouka pro 3. ročník základního školství, pracovní sešit. Olomouc: Prodos, 1997. ISBN 80-85806-96-7. 18. ONDRÁŠKOVÁ, M., KLANICOVÁ, E. Představitelé českého národního hnutí v Břeclavi. Břeclav: Městská knihovna a Městské muzeum a galerie, 1998. 19. VYSKOČILOVÁ, M., KRONUSOVÁ, A. Prvouka – příručka pro učitele. Praha: Portál, 1995.
- 88 -
20. STOJAN, M. a kol. Dopravní výchova. Brno: Katedra didaktických technologií PdF MU, 2006. 21. TUPÝ, K. Metody a vyučovací postupy v prvouce, 1975. 22. SOJKOVÁ, K. Lohovecké děti. Brno: Blok, 1979. 23. SOJKOVÁ, K. Personální bibliografie k 95. narozeninám spisovatelky. Břeclav: Městská knihovna, 1996.
- 89 -
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Pracovní list č. 1 – Orientace v krajině, typy krajiny Příloha č. 2: Pracovní list č. 2 – Není ryba jako ryba Příloha č. 3: Pracovní list č. 3 – Naše obec, náš kraj Příloha č. 4: Městská knihovna – Úkoly pro žáky č. 1 – 5 Příloha č. 5: Obrázek štiky obecné Příloha č. 6: Obrázek kapra obecného
- 90 -
Příloha č. 1
- 91 -
- 92 -
Příloha č. 2
- 93 -
- 94 -
Příloha č. 3
- 95 -
- 96 -
Příloha č. 4
- 97 -
- 98 -
- 99 -
- 100 -
Příloha č. 5
- 101 -
Příloha č. 6
- 102 -
