Teze k proměnám a funkci Tereziina údolí Martin Krummholz
Vybudování panského sezónního sídla v údolí mezi Horní Stropnicí a Novými Hrady zřejmě souviselo s nakonec nerealizovaným záměrem výstavby nového zámku v panské zahradě a loveckého zámečku v Bělé (v polovině cesty z Nových Hradů do Rožmberka), doloženým stavebním rozpočtem z roku 1768. Komplex nového buquoyského zámečku, nazývaný Neugebäude, vznikal v údolí již v 70. letech 18. století a jeho hlavní budova je s nejvyšší pravděpodobností totožná s tzv. Modrým domem. Tento klasicistní objekt lichoběžného půdorysu totiž nalezneme již na nejstarším dochovaném plánu Tereziina údolí, který lze datovat "mezi 1768-1779". Původně byl situován v zadní části louky; k zalesnění této partie došlo až v polovině 19. století. Nepravidelný půdorys zámečku (Modrého domu) předurčily jak exponované umístění nad korytem tehdy odkloněné říčky Stropnice, tak osová vazba k protějškovému trojkřídlému komplexu. Ten zřejmě předcházel pozdějšímu hospodářskému dvoru, nazývanému dnes nepřesně "Lázničkami". Původní dvůr se tedy nalézal v prostoru louky a s Modrým domem ho spojovala protáhlá, symetricky komponovaná dvoudílná zahrada. Těsné sousedství Stropnice se pravděpodobně stalo osudným stavbě i zahradě, a to zřejmě při některé z povodní v 80. či 90. letech. Nové hospodářské zázemí zámečku (Modrého domu) pak vzniklo ve vyvýšené poloze a v osové kompozici s pavilonem panské (Václavovy) lázně vystavěné Terezií Buquoyovou-Paarovou roku 1788. Nejstarší datovaný plán z roku 1796 již zachycuje stávající situaci. Legenda tohoto plánu i půdorysy znázorněných staveb pak potvrzují hypotézu, že hlavním a nejstarším objektem byl Modrý dům, jenž nese označení "A". Že se jednalo o obydlí hraběnky ostatně prokazuje i bezprostřední sousedství samostatné budovy panské kuchyně ("B"), jakož i adekvátní počet místností a rozloha objektu, jež je zhruba o třetinu větší než panská lázeň. Modrý dům byl zřejmě dokončen v letech 1779–1780, což vyplývá z dochovaných účtů. V nich také figuruje mj. jméno císařského architekta Isidora Canevaleho, který by tak mohl být i autorem návrhu samotné stavby. Typologicky má buquoyský Modrý dům blízko k sídlu anhaltsko-dessavské vévodkyně Louisy. Louisium, vybudované v letech 1774–1778 bylo situováno analogicky v odlehlé partii wörlitzsko-desavského parkového komplexu. Záhy proslulý wörlitzký park Terezie Buquoyová-Paarová znala z autopsie, stejně jako všechny tehdy existující anglické zahrady vídeňského prostředí, v němž často pobývala a odkud objednávala podstatnou část
interiérového vybavení novohradských sídel. Formálně se pak Modrý dům blíží desavskému Fremdenhausu – samostatné budově určené k pobytu vzácných hostů. Obdobně jako svrchu uvedené stavby se také budova buquoyské lázně inspirovala anglickou architekturou. V daném případě albem Roberta Morrise z roku 1751, jež bylo mj. vzorem i pro solitérní budovu sálu zahrady v Schönbusch. S volně umístěným pavilonem panské lázně se setkáváme již koncem první třetiny 18. století v anglickém Chiswicku. Vrcholnou ukázkou tohoto typu stavby je ovšem Badhaus (1768–1775) falckého kurfiřta Karla Theodora ve Schwetzingen. Tento nevelký objekt stojící samostatně v rozlehlém parku v sousedství arboreta a miniaturní zoologické zahrady, sloužil osvícenému kurfiřtovi k obývání, studiu, vědecké práci i múzickým požitkům. Ke schwetzingenskému Badhausu se ostatně architektura buquoyské lázně hlásí i po formální stránce. Zatímco svými rozměry údolská panská lázeň za schwetzingenskou příliš nezaostávala, nemohla se s ní měřit, co se týče okázalosti pojetí interiérů. Pozoruhodným je nové zjištění přímé souvislosti budování krajinného parku v Tereziině údolí s již zmiňovanou arcibiskupskou zahradou v Schönbusch u Aschaffenburgu. Tato přední evropská zahrada vznikala od roku 1774 a v letech 1780–1784 byla upravována vůdčí osobností středoevropské zahradní architektury – schwetzingenským dvorním architektem Friedrichem Ludwigem Sckellem (1750–1823). A právě roku 1780 byl vyslán do Schönbusch buquoyský zahradník Johann Michael Wanka (1743?–1807), který z několikaměsíčního naučného pobytu v říši mj. zaslal a dovezl stromy a rostliny pro nově budované novohradské zahrady. Na zmiňovaném plánu Tereziina údolí z roku 1796 je potom římskou číslovkou "I." jako Schönbusch označena prominentní partie parku mezi Modrým domem a Lázní, která svou koncepcí evidentně vychází ze Sckellova obdivovaného údolí Grosser Wiesenthal v Schönbusch. V buquoyských účtech pak také opakovaně figuruje jméno hraběte Sickingena, který byl jakýmsi impresáriem budování schönbuschské zahrady. Zahradní partií číslo "III" potom bylo "arboretum", jehož přítomnost – doloženou hojnými účty – opět stvrzuje těsné souvislosti buquoyského krajinného parku s předními německými zahradami (Schwetzingen, Schönbusch). Tereziino údolí tedy bylo parkem vznikajícím v přímé vazbě na současně budované nejvýznamnější aglické zahrady německého území První etapa budování Tereziina údolí, během níž zde vzniklo panské sídlo a jedna z prvních českých zahrad anglického typu, vyvrcholila v letech 1779–1780. Následujícího roku (1781) převedl Jan Nepomuk Buquoy celý komplex na svou manželku. Tereziino údolí bylo ovšem i nadále intenzivně upravováno a doplňováno rozmanitými stavbičkami a atrakcemi. Zásadní proměny se dočkalo po zničující povodni roku 1794. Po smrti Terezie
Buquoyové-Paarové ovšem ztratilo zdejší sídlo svou původní funkci a bylo nadále využíváno jen příležitostně. Za Jana Jiřího Buquoye pak došlo k zalesnění některých původních partií jehličnatými stromy. V polovině 19. století pak došlo souvislosti se vznikem promenádních cest spojujících nový zámek a jednotlivé panské zahrady (Daňčí obora, Bažantnice, Tereziino údolí) ke zkrášlení exteriérů některých pohledově se uplatňujících staveb (poplužní dvůr, dům koláře Nossbergera, Hamr). Vystavěna také byla nová švýcarská chata, jež má svůj témeř identický protějšek v Rožmberku.
1. výřezy plánů Tereziina údolí, partie mezi Modrým domem a nynějšími lázněmi (nahoře "mezi 1768 - 1779/80" × dole 1796)
2. Srování partií parku v Schönbuschi (Grosser Wiesenthal, nahoře) × Schönbusche v Tereziině údolí (dole)
3. Modrý dům v Tereziině údolí (vlevo) × Dessau – Georgium, Fremdenhaus (vpravo)
4. Dessau – Wörlitz, Louisium
5. Schwetzingen, Badhaus × Robert Morris (1751) × Tereziino údolí, Lázeň
6. Tereziino údolí, Lázeň × Schwetzingen, Badhaus
