ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA OBOR PROVOZ A EKONOMIKA
KATEDRA STATISTIKY
TEZE K DIPLOMOVÉ PRÁCI Statistická analýza nezaměstnanosti na území hlavního města Prahy
Diplomant: Bc. Lenka Šobrová Vedoucí diplomové práce: Ing. Marie Prášilová, CSc.
PRAHA 2003
Nezaměstnanost se stává jedním ze základním problémů novodobé společnosti. Tento trend se projevuje ve všech částech světa a nevyhýbá se ani České republice. Nezaměstnanost proto v současné době patří mezi nejdůležitější a zároveň obtížně řešitelné otázky každého státu, který například kvůli válce, epidemiím či nedostatku potravin nemusí řešit otázky aktuálnější, a pro přežití důležitější. Úroveň nezaměstnanosti je v ČR zjišťována na základě ukazatelů nezaměstnanosti v jednotlivých regionech, je tedy jakýmsi průměrem všech regionů ČR. Vzhledem k tomu, že hlavní město Praha je regionem s nadprůměrnou tvorbou hrubého domácího produktu, nadprůměrnými příjmy, velmi dobrým hodnocením a zájmem podnikatelů, dá se předpokládat, že i úroveň nezaměstnanosti bude v porovnání s ostatními regiony na poměrně dobré, tzn. nízké úrovni. Na druhou stranu je však Praha regionem s nejvíce narušeným životním prostředím, vysokou energetickou spotřebou a velmi vysokým nárůstem automobilového provozu. Míra nezaměstnanosti na území hlavního města Prahy je skutečně ve srovnání s mírou nezaměstnanosti za celou Českou republiku na poměrně nízké úrovni. Míra nezaměstnanosti v Praze celkově patří mezi nejnižší míry nezaměstnanosti v rámci všech regionů ČR, jak je možné vidět z grafu č. 1. Graf č. 1: Míra nezaměstnanosti v jednotlivých regionech ČR k 28.2.2003 (%)
Zdroj: http://www.mpsv.cz
Vývoj míry nezaměstnanosti na území hlavního města Prahy měl v letech 1998 – 2002 rostoucí tendenci, avšak růst se postupně zpomaloval. V uvedeném období vzrostla míra nezaměstnanosti z 1,0 % v lednu roku 1998 až na 3,7 % v prosinci roku 2002. Počet 1
uchazečů o zaměstnání připadajících na 1 volné pracovní místo na území hlavního města Prahy ve sledovaném období vzrostl z úrovně 0,9 v lednu roku 1998 na 3,1 v prosinci roku 2002. Vývoj úrovně nezaměstnanosti je vhodné zkoumat nejen za region jako celek, ale zároveň podle jednotlivých skupin, jako např. podle pohlaví, věkové struktury či nejvyššího dosaženého vzdělání uchazečů o zaměstnání, evidovaných na úřadech práce. Analýza úrovně nezaměstnanosti podle jednotlivých skupin může poodhalit některé, především negativní, stavy jako je např. diskriminace v zaměstnání. Pracovní diskriminace se obecně týká především žen, a to buď nepřijetí na určité pracovní místo z důvodu pohlaví či nižšího finančního ohodnocení než by získal muž za stejnou pracovní pozici. Pracovní diskriminace je nežádoucí, ale její odhalení a prokázání je velmi náročné, a mnohdy téměř nemožné. Na území hlavního města Prahy je vykazována míra nezaměstnanosti žen vyšší než míra nezaměstnanosti mužů, je však patrná tendence jejich vzájemného přibližování. V posledním ze sledovaných období, tzn. za rok 2001, dosáhla míra nezaměstnanosti žen úrovně 4,2 % a míra nezaměstnanosti mužů 3,5 %. Mezi nezaměstnanými osobami na území hlavního města Prahy se dlouhodobě poměrně vysokým procentem podílí skupina osob ve věku 20 – 24 let. V roce 2001 podíl této věkové skupiny na celkovém počtu nezaměstnaných osob činil 14,0 %. Dalším negativním
trendem zaznamenaným v letech
1993
–
2001
byl
nárůst
počtu
nezaměstnaných osob ve věku 50 – 54 let. Naopak jako pozitivní tendenci ve vývoji nezaměstnanosti na území hlavního města Prahy lze ve sledovaném období označit pokles počtu nezaměstnaných osob ve věku 15 – 19 let. Zaměstnavatelé by však, ve vztahu k otázce věku svých zaměstnanců, měli důkladně zvážit, jaké výhody či nevýhody může přinést zaměstnání „čerstvého“ absolventa či naopak „udržení“ stávajícího zaměstnance ve vyšším věku. Důležitým faktorem při hledání zaměstnání je nejvyšší dosažené vzdělání uchazečů. Na základě různých šetření a výzkumů bylo zjištěno, že pražská pracovní síla má ve srovnání s ostatními regiony ČR výrazně vyšší kvalifikaci a spolu se schopností profesní flexibility tak vytváří dobrou výchozí pozici pro zvyšování konkurenceschopnosti a dynamiky na trhu práce. Avšak i přes tento pozitivní stav, patrný v tomto regionu, je část nezaměstnaných osob, evidovaných na úřadu práce, tvořena osobami s vysokoškolským vzděláním.
2
Česká republika se dlouhodobě potýká s nezaměstnaností, která je vyšší než průměr zemí Evropské unie. Stále však dosahuje lepších výsledků než okolní země, společně se kterými kandiduje na členství v EU, např. Polsko či Slovensko. Pokud se ČR chce v budoucnu vyrovnat či alespoň co nejvíce přiblížit vyspělým zemím EU, měla by respektovat a přijmout jejich zásady nejen v oblasti hospodářské politiky, ale také v oblasti sociální politiky. Jedná se především o respektování šesti prioritních oblastí sociální politiky EU přijatých na zasedání Evropské rady v Nice v roce 2000, a to vytváření více lepších pracovních míst, podpora adaptability, boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci, modernizace sociální ochrany, rovnost mužů a žen a v neposlední řadě prosazování sociální politiky ve vnějších vztazích. V souvislosti se vstupem ČR do EU lze očekávat zájem zahraničních společností o skutečné odborníky, kteří tak budou mít příležitost získat dobré pracovní uplatnění v některém z členských států EU. Je sice pravda, že se tak mnohonásobně zvýší konkurence na trhu práce, ale i tak lze jednoznačně vstup ČR do EU z hlediska trhu práce a zaměstnanosti hodnotit jako „výzvu“ pro schopné, flexibilní a cílevědomé obyvatele ČR, a to i přes vyjednané přechodné období. Oblast zaměstnanosti a nezaměstnanosti je velice komplikovaná a snižování míry nezaměstnanosti je složitým problémem snad každého státu. V ČR je v této oblasti státem uplatňována politika zaměstnanosti, a to jak aktivní, tak pasivní. Pasivní politika zaměstnanosti představuje hmotné zabezpečení formou podpory v nezaměstnanosti a tvoří převážnou většinu výdajů státu na politiku zaměstnanosti. Mezi nejvýznamnější nástroje aktivní politiky zaměstnanosti lze zařadit především rekvalifikace, veřejně prospěšné práce, vytváření absolventských a praktikantských míst či chráněné dílny a pracoviště. Především v rekvalifikacích lze spatřovat cestu ke snižování nezaměstnanosti, a to zvláště při nutné přeměně struktury pracovních sil, při posilování zaměstnanosti především v sektoru služeb. V popředí zájmu, a to nejen na území hlavního města Prahy, ale v celé ČR, by mělo být zaměření na snižování nezaměstnanosti osob s vyšším vzděláním, „čerstvých“ absolventů škol a osob v předdůchodovém věku a v neposlední řadě snaha o zkracování délky evidence uchazečů o zaměstnání na úřadech práce, tzn. snižování dlouhodobé nezaměstnanosti. Díky konkurenci na trhu práce v ČR i na území hlavního města Prahy se zvyšuje počet osob ohrožených sociálním propadem. Jedná se zejména o tělesně postižené občany, občany v předdůchodovém věku, ženy s dětmi, drogově závislé a bezdomovce.
3
Právě na tyto skupiny osob, ale samozřejmě nejen na ně, by se měla orientovat sociální politika státu. Nezaměstnanost je skutečným problémem jak státu, tak každého nezaměstnaného jednotlivce. Při vysoké úrovni nezaměstnanosti stát vynakládá vysoké výdaje nejen na hmotné zabezpečení formou podpory v nezaměstnanosti, ale při dlouhodobější nezaměstnanosti i na sociální dávky. Zároveň však stát přichází o hodnotu, kterou by nezaměstnaní vyprodukovali, pokud by měli zaměstnání. Pro jedince je otázka nezaměstnanosti spojena nejen s nedostatkem finančních prostředků, ale jak říká sociolog Petr Mareš, ztráta zaměstnání s sebou nese nutnost opuštění dosavadního sociálního statusu obecně spojeného s faktem „mít zaměstnání“ a přijetí nového statusu nezaměstnaného, statusu inferiorního, tzn. statusu podřadného.
4
POUŽITÁ LITERATURA 1. BENEŠ, P. Statistická analýza nezaměstnanosti na území hlavního města Prahy – Diplomová práce ČZU. Praha 1999. 2. CAHLÍK, T. Makroekonomie. Nakladatelství UK, Praha 1998. 3. Evropská politika zaměstnanosti a sociální politika: politika pro občany. MPSV, Praha 2002. 4. FIALOVÁ, H. Malý ekonomický výkladový slovník. A plus, Praha 1998. 5. FISHMAN, B., G. – FISHMAN, L. Employment, Unemployment and Economic Growth. Thomas Y. Crowell Copany, Inc., New York 1969. 6. HARROD, R., F. International Economics. The Mayflower Press, Plymouth 1933. 7. HAVEL, J. a kol. Průvodce studiem Economics. Aleko, Praha 1991. 8. HINDLS, R. – HRONOVÁ, S. – SEGER, J. Statistika pro ekonomy. Professional Publishing, Praha 2002. 9. HRŮZA, J. – BOROVIČKA, B. Praha. Orbis, Praha 1985. 10. HUKOVÁ, R. Statistická analýza zaměstnanosti a nezaměstnanosti v okrese Mladá Boleslav – Diplomová práce ČZU. Praha 2000. 11. JÍROVÁ, H. Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 7/2002 – Deformace na českém trhu práce. Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Praha 2002. 12. KLAUS, V. O tvář zítřka. Pražská imaginace, Praha 1991. 13. KONEČNÝ, B. – SOJKA, M. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Nakladatelství Libri, s.r.o., Praha 1996. 14. KONEČNÝ, B. – SOJKA, M. Moderní ekonomie. Economia, a.s., Praha 1991. 15. LIPSEY, R., G. a kol. Economics. Harper & Row Publishers, New York 1982. 16. LIŠKA, V. Makroekonomie. Professional Publishing, Praha 2002. 17. MACH, J. a kol. Makroekonomie I., II., III. PEF ČZU, Praha 1999. 18. MACH, J. a kol. Obecná ekonomie I. – Mikroekonomie. PEF ČZU, Praha 1998. 19. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Sociologické nakladatelství, Praha 1998. 20. MERTLÍK, P. - RUSMICHOVÁ, L. - SOUKUP, J. Úvod do obecné ekonomie. Aleko, Praha 1991. 21. PLICKA, K. – POCHE, E. Procházky Prahou. Panorama, Praha 1982. 22. PRÁŠILOVÁ, M. Předdiplomní statistický seminář – vybrané texty. ČZU, Praha 2002. 5
23. Právní předpisy o zaměstnanosti. MPSV, Praha 2002. 24. Rovná práva a příležitosti pro ženy a muže v Evropské unii. MPSV, Praha 2002. 25. SAMUELSON, P., A. - NORDHAUS, W., D. Ekonomie. Nakladatelství Svoboda, Praha 1991. 26. Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci Evropské unie. MPSV, Praha 2002. 27. SOUČEK, E. - BLATNÁ, D. - HINDLS, R. Analýza hospodářské konjunktury. VŠE, Praha 1994. 28. SPĚVÁČEK, V. Makroekonomická analýza a mezinárodní komparace. VŠE, Praha 1994. 29. SPĚVÁČEK, V. Makroekonomická analýza a prognóza. VŠE, Praha 1996. 30. Statistické ročenky ČSÚ 1993 – 2001. ČSÚ, Praha 1994 - 2002. 31. ŠOBROVÁ, L. Vývoj nezaměstnanosti v ČR – Bakalářská práce ČZU. Praha 2001. 32. ŠVARCOVÁ, J. Ekonomie: stručný přehled – teorie a praxe aktuálně a v souvislostech. CEED, Zlín 1998. 33. Vaše práva při pohybu v rámci Evropské unie. MPSV, Praha 2002. 34. VLČEK, J. a kol. Výkladový lexikon pojmů tržní ekonomiky. Victoria Publishing, a.s., Praha 1992. 35. Zpráva o situaci na trhu práce v Praze (Analýza stavu a vývoje trhu práce). Úřad práce hl. m. Prahy, Praha 1998 – 2002. 36. Tisk: E-mail noviny pro mzdové účetní a personalisty. Nakladatelství Verlag Dashofer, s.r.o., 2001 - 2003. Hospodářské noviny Mladá fronta dnes Večerník Praha - příloha Personální rádce 37. Internetové stránky: http://ab.uradprace.cz http://business.center.cz http://prace.statnisprava.cz http://www.czso.cz http://www.mpsv.cz http://www.nvf.cz
6
