Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta
Studijní program: Hospodářská politika a správa Studijní obor: Veřejná správa a regionální rozvoj Forma studia: prezenční Školní rok: 2002/2003
TEZE K DIPLOMOVÉ PRÁCI Problematika družstevní teorie a praxe v české a evropské legislativě
Vypracoval: Bc. Tomáš Sýkora Vedoucí diplomové práce: Ing. Bohuslava Boučková, CSc.
Problematika družstevní teorie a praxe v české a evropské legislativě
TEZE Družstva přežitek
jsou
z dob
v očích
centrálně
české
veřejnosti
stále
ekonomiky.
Přestože
plánované
považována realita
za je
zcela odlišná, málokdo si uvědomuje, že družstvo je prvkem, který vznikl v tržní ekonomice v polovině 19. století jako reakce na tíživé hospodářské a sociální obtíže. Jelikož družstevnictví na našem území bylo
od
roku
1954
do
roku
1989
vytlačeno
pseudodružstevnictvím
a
přestože se snahy k nápravě již více než deset let objevují, přežívá i nadále pokroucený názor. Proto bylo cílem diplomové práce porovnat klasické družstevní principy
s českou
v současnosti
a
legislativního
legislativou
zároveň rámce
v jejím
provést
České
historickém
komparaci
republiky
současného
s postavením
vývoji
a
družstevního
družstevnictví
v zemích Evropské unie. Dalším cílem bylo odhalit nedostatky současné české
družstevní
literatury
legislativy.
bylo
snahou
Na
nalézt
základě
analýzy
optimální
řešení
zákonů
zákonné
a
studia
družstevní
úpravy na našem území. K dosažení původní
družstevní
v počátcích vzniku
výše
zmíněných
principy,
družstevního
a
vývoje
diplomové
práce
cílů
jak
hnutí
a
družstevnictví
ve
reprezentuje
popisuje
byly
formulovány
rozebírá světě
rozbor
literární
a
rešerše
a
uplatňovány
historické
souvislosti
u
nás.
jednotlivých
Praktickou zákonů
a
část
z toho
vyplývající porovnání situace u nás a ve světě. Za tímto účelem jsou v práci
využity
základě podrobného
metody studia
deskripce, celé
analýzy
problematiky
a
komparace.
je
v závěru
Na
práce
provedena SWOT analýza, která prezentuje perspektivy a možná úskalí budoucího
vývoje
chronologického
družstevního
uspořádání
se
hnutí
na
literární
našem
rešerše
území. a
Z důvodu
praktická
část
v práci prolínají, nejsou vzájemně odděleny. Pro studium družstevní teorie a historie byla využita odborná literatura vydaná především Družstevní
asociací
České
republiky,
dále
publikace
z Vysoké
školy
ekonomické v Praze, sborníky z odborných konferencí a další. Aktuální informace byly čerpány z článků z časopisů a novin (především Ekonom a Družstevní noviny) a z internetových stránek, a to jak tuzemských, tak i zahraničních. Přínosem byla také historická literatura, která je archivována v Muzeu družstevnictví v Praze. Samozřejmostí je využití právních norem a další, především právnické literatury. Pro
správné
družstevnictví.
vnímání
Moderní
družstev
družstevní 1
hnutí
je se
nutné datuje
znát
kořeny
počátkem
vzniku
Problematika družstevní teorie a praxe v české a evropské legislativě
tzv.
Rochdale
Society
spravedlivých Rochdale
u
of
Equitable
průkopníků), Manchesteru
které 28
Pioneers
v říjnu
(Rochdalská
1844
nezaměstnaných
založilo
tkalců.
společnost ve
městě
Stanovy
této
společnosti jsou dodnes považovány za základní ideje družstevnictví. Družstevní principy zdůrazňují, že se družstvo neorientuje pouze na výrobu,
nýbrž
si
klade
i
další
cíle,
jako
je
například
konkurenceschopnost, vzdělávání a výchova členů. Klasické rochdalské družstvo funguje na principu „práce zaměstnává kapitál“, proto tuto formu hospodaření není vhodné aplikovat tehdy, požaduje-li se vysoké zhodnocení kapitálu. (Přesto však družstva typu Schulze-Delitzsch i tento požadavek umožňují splnit, ale jen jako vedlejší cíl.) Dnes definuje Mezinárodní družstevní svaz (ICA) družstva takto: „Družstvo účelem
je
dobrovolným
uspokojování
autonomním
jejich
sdružením
společných
osob,
hospodářských,
vytvořeným sociálních
za a
kulturních potřeb a cílů, a to pomocí demokraticky řízeného podniku ve společném vlastnictví. Družstva jsou založena na hodnotách svépomoci, vlastní
odpovědnosti,
solidarity. v etické
Podle
hodnoty
péče o ostatní.“
demokracie,
tradic jako
rovnosti,
spravedlnosti
a
svých
zakladatelů
členové
družstev
věří
čestnost,
otevřenost,
sociální
odpovědnost
a
1
Družstevní principy dle ICA z roku 1995:2 • • • • • • •
dobrovolné a otevřené členství, demokratické řízení vlastními členy, účast členů na společném hospodaření, autonomie a nezávislost, vzdělání, výchova a informace (pro členy i širokou veřejnost), spolupráce mezi družstvy, zájem o společnost jako celek.
Existuje několik teoretických přístupů ke klasifikaci družstev. Podle podílu hlavních členů se rozlišují družstva zákazníků, družstva výrobců a družstva ve vlastnictví zaměstnanců. Z hlediska blízkosti k rochdalskému družstvu lze družstva členit na primární (členy jsou pouze
fyzické
osoby),
družstva
sekundární
–
typu
Schulze-Delitzsch
(členy mohou být i právnické osoby) a terciární družstva (centrály sdružující
družstva
primární
klasických
družstevních
a
sekundární).
principů
se
1
často
Podle
míry
rozdělují
dodržování
družstva
na
NĚMCOVÁ, L. a kol.: Vybrané kapitoly z českého družstevnictví. DA ČR. Praha, 2001. Str. 12
2
Problematika družstevní teorie a praxe v české a evropské legislativě
klasická
a
podnikatelská.
z praktických
potřeb,
Nejčastější
zejména
pro
klasifikace
hájení
však
společných
vychází
zájmů
ve
společnosti. Jedná se o typologii podle předmětu činnosti (spotřební, výrobní,
peněžní,
zemědělská,
bytová,
živnostenská
a
ostatní
družstva). Počátek družstevnictví na našem území se datuje obdobím 70. let 19. století. Tehdy se rozvíjela především družstva peněžní (obrana proti lichvě) a zemědělská (společné skladování, odbyt, zpracování). Prudký
rozvoj
odvětvích.
ovšem
Vytvářely
zaznamenalo se
centrály,
družstevnictví přísně
se
i
v ostatních
dodržovaly
principy
demokratického rozhodování a odpovědnost. Bytová družstva reagovala na bytovou krizi spojenou s hromadnou migrací do měst, výrobní družstva se zaměřovala především na produkci originálních výrobků. Nejčastější členskou základnou ve spotřebních družstvech byli dělníci, rolníci, úředníci a důchodci. Je tedy zřejmé, že družstevnictví pomáhalo řešit nejen hospodářské, ale také sociální otázky. Tento spontánní vývoj byl násilně zastaven během druhé světové války, kdy bylo nařízeno hromadné slučování základní
družstev principy
a
povinné
byly
členství
nahrazovány
v centrálních
organizacích,
administrativními
rozhodnutími.
Krátké období od konce války do února 1948 se opět vyznačovalo silným rozvojem družstevnictví v pravém slova smyslu. Po roce 1948 ovšem byla družstva
podřízena
principy
přestaly
centrální fungovat.
moci, Největší
byla
znárodňována,
postih
zasáhl
družstevní
družstevnictví
zemědělské, které bylo ihned od roku 1948 systematicky deformováno v procesu
kolektivizace.
raiffeisenky)
byly
Také
zestátněny
a
peněžní bez
družstva
náhrady
(kampeličky
nahrazeny
v roce
a
1952
Státní spořitelnou, n. p. Až po roce 1989 bylo možno usilovat o návrat k družstevním hodnotám a mezinárodním standardům. Mnoho družstev ovšem nepřežilo transformaci a závazky vyplývající z restitučních nároků. Ve svém počátku družstva vznikala spontánně, bez legislativní úpravy. Prvním zákonem, který na našem území vešel v platnost, byl zákon č. 70/1873 ř. z., doplněný v roce 1903 revizním zákonem č. 133 ř. z. Tyto zákony víceméně umožňovaly dodržovat družstevní principy a družstevní hnutí spíše podporovaly. S ohledem na politický vývoj byly tyto normy upravovány německými nařízeními a po skončení druhé světové války také některými dílčími změnami českými (zák. č. 69/1949 Sb., o JZD).
Největší
lidových
2
zásah
družstvech
však a
představoval
družstevních
http://www.wisc.edu/uwcc/icic
3
zákon
č.
53/1954
organisacích.
Tento
Sb.,
o
zákon
Problematika družstevní teorie a praxe v české a evropské legislativě
definitivně pokroutil družstevnictví na následujících téměř padesát let.
Hlavní
vinou
je
ovšem
pokřivení
představ
veřejnosti
o
družstevních společnostech, většina společnosti dnes považuje družstva za organizace vyplývající z ducha tohoto zákona, který je naprostým negativem klasických družstev. Po roce 1989 se usilovalo o nápravu. V roce
1990
byly
družstevnictví
vydány
zvlášť),
dva
zákony
které
byly
(zemědělské zrušeny
a
nezemědělské
účinností
obchodního
zákoníku, jenž v sobě také zahrnuje družstva. To byl krok zpět, neboť družstva mají jen málo společného s obchodními společnostmi, což nelze z dnešní úpravy poznat, a proto by měla mít samostatný zákon. Navíc úprava v obchodním zákoníku poskytuje mnoho dispozitivních ustanovení na místo kogentních. To na počátku nové éry tržního hospodářství bez zkušeností Značný,
představuje
ale
dosti
pravděpodobně
výrazné
nezbytný
riziko
důsledek
pro
měl
mnohá
také
družstva.
transformační
zákon č. 42/1992 Sb., jehož vinou mnohá družstva nepřežila, neboť musela vyplácet vysoké transformační nároky, na druhou stranu tento zákon umožnil přežít jen těm opravdu silným. Legislativa dodržuje
v zemích
družstevní
Evropské
principy
–
unie
někde
není
více
jednotná,
striktně,
ovšem
jinde
vždy
s větší
benevolencí. Lze vytvořit tři skupiny zemí: země s jedním všeobecným družstevním zákonem, země, kde se vychází z obchodního nebo občanského práva,
a
do
třetice
země,
které
úpravu
ponechávají
především
na
stanovách. Z tohoto pohledu má česká družstevní legislativa nejblíže k lucemburské,
přestože
historicky
a
kulturně
by
byla
vhodnější
příbuznost např. s právem rakouským. Mnohé země také poskytují svým družstvům
četná
zvýhodnění
(resp.
odstranění
znevýhodnění),
např.
daňovými úlevami, možností vyšších odpisů apod. V posledních letech se připravují
tzv.
Evropské
družstevní
stanovy,
tedy
jakási
úprava
družstev, která působí ve více členských zemích EU. Družstevnictví se dnes stále hojněji realizuje v rámci sociální ekonomie, kdy dodržování družstevních principů není jen pravidlem, ale prioritou.
Družstva
municipální
úrovni,
takto
spolupracují
v sociální
a
kulturní
při
rozvoji
oblasti
regionů,
apod.
Na
na
druhou
stranu však také existují tzv. družstva nové generace, tedy družstva založená spíše na principu ziskovosti. Naše družstevnictví má před sebou úkoly jednak v legislativní oblasti, jednak ve změně vnímání širokou veřejností. Je třeba družstva systematicky
řídit,
podporovat
vlastní
marketing
a
působit
na
veřejnost prostřednictvím médií, lobováním na místní i nadregionální úrovni. 4
