Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
TĚŢBA UHLÍ, ROPY A ZEMNÍHO PLYNU V ČESKÉ REPUBLICE – HISTORIE, SOUČASNOST, PERSPEKTIVY Coal, oil and nature gas mining in the Czech Republic – history, nowadays, prospects Diplomová práce
Vedoucí práce: RNDr. Josef KUNC, Ph.D.
Autor: Bc. Tereza Šobrová
Brno, 2013
J mé no a p ř í j mení aut or a:
Tereza Šobrová
Ná z e v di pl omové pr áce:
Těţba uhlí, ropy a zemního plynu v České republice – historie, současnost, perspektivy
Ná z e v pr ác e v angličt i ně:
Coal, oil and nature gas mining in the Czech Republic – history, nowadays, prospects
Ka t e dr a:
regionální ekonomie a správy
Ve douc í di pl omové pr áce:
RNDr. Josef Kunc, Ph.D.
Rok obha j oby:
2013
Anotace Předmětem diplomové práce „Těţba uhlí, ropy a zemního plynu v České republice – historie, současnost, perspektivy“ je analýza historického vývoje těţby těchto nerostných surovin na území České republiky, zhodnocení současné situace těţby a také její budoucnosti v České republice. První část práce je zaměřena na historii vývoje těţby uhlí, ropy a zemního plynu do roku 1989. Další část se zabývá situací v období transformace, útlumem těţby uhlí, privatizací těţebních podniků a dalším rozvojem těţby ropy a zemního plynu na území České republiky. Poslední kapitola je zaměřena na současnou situaci těţby u nás, problémy s touto situací spojenými a výhledem na budoucnost těţby nerostných surovin na našem území.
Annotation The goal of the diploma thesis: “Coal, oil and natural gas mining in the Czech Republic – history, nowdays, prospects” is an analysis of the historical development of mining and quarrying in the territory of Czech Republic, the assessment of the current situation and its future of mining in the Czech Republic. The first part of the thesis is focused on the history of development of coal, oil and natural gas mining till 1989. The next part deals with situations in transformation, reduction of coal mining, privatization of mining companies and the further development of the oil and natural gas mining on the territory of the Czech Republic. The last part is focused on the current situation of mining in our country, the problems associated with this situation and views of the future of the mining of mineral resources in our country.
Klíčová slova Česká republika, uhlí, ropa, zemní plyn, těţební území, vývoj
Keywords Czech Republic, coal, oil, natural gas, mining territory, development
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2011/2012
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:
ŠOBROVÁ Tereza
Obor:
Regionální rozvoj a správa
Název tématu: Těţba uhlí, ropy a zemního plynu v České republice - historie, současnost, perspektivy Coal, oil and natural gas mining in the Czech Republic - history, nowadays, prospects
Zásady pro vypracování Problémová oblast:
ropa, uhlí, zemní plyn, těţba, Česká republika
Cíl práce:
Vyhodnoťte vznik, vývoj a perspektivy těţby uhlí, ropy a zemního plynu v České republice, zaměřte se na socioekonomické a prostorové aspekty.
Pouţité metody: rešerše odborné literatury a pramenů, sběr a třídění dat a informací, analýza, komparace, abstrakce, syntéza. Zásady pro vypracování: 1. Proveďte rešerši domácí a zahraniční literatury týkající se tématu, vymezte a definujte základní terminologii ke studované problematice. 2. Charakterizujte vznik, vývoj a současnost těţby uhlí, ropy a zemního plynu v České republice, vymezte řešený prostor. 3. Analyzujte současné problémy a perspektivy těţby vybraných surovin v budoucnu. 4. Uveďte případové studie/kauzy velkých firem v oboru. 5. Proveďte syntézu zjištěných skutečností a poznatků, tyto vyhodnoťte a zobecněte. Rozsah grafických prací: dle potřeby Rozsah práce bez příloh: do 80 stran
Seznam odborné literatury: Bilance zásob ložisek nerostných surovin České socialistické republiky k 1. lednu 1988. Díl IV., Nevyhrazené (stavební) nerudní suroviny a těžba nevýhradních ložisek stavebních surovin. Praha: Český geologický úřad, 1988. 112 s. KLUSÁČEK, Petr. Down-scaling of bituminous coal mining, restructuring of steel works and heavy engineering in the Ostrava region. Brno. ISSN 1210-8812. 2005. MIKULÍK, Oldřich. Maps of influence of reduction of deep hard coal mining in the Ostrava region on the landscape and the environment. Brno: Akademie věd České republiky, Ústav geoniky, 2004. 115 s. +. ISBN 80-86407-03-9. KREJČÍŘOVÁ, Svatava. Ochrana životního prostředí s ohledem na těžební činnost. Brno, 1977. 70 s. KOLEJKA, Jaromír a Karel KIRCHNER. Postindustriální krajina - geografický pohled na staronový fenomén českých zemí. In Časoprostorové změny regionálních a krajinných struktur. 1. vyd. Brno: Ústav geoniky Akademie věd České republiky, v. v. i. Ostrava, oddělení environmentální geografie Brno, 2010. od s. 66-71, 6 s. ISBN 978-80-86407-99-9. BIENIK, Ján. Ropa, zemný plyn a životné prostredie. 1. vyd. Bratislava: Vydavatel'stvo technickej a ekonomickej literatúry, 1982. 238 s. SÁDLO, Jiří a Lubomír TICHÝ. Sanace a rekultivace po lomové a důlní těžbě. 1. vyd. Brno: ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády, 2002. 35 s. Neuveden. ISBN 809031211-X. SMOLOVÁ, Irena. Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 195 s. ISBN 978-80-244-2125. MUSIL, Libor. Těžba uhlí, problém prostředí, modernita: jak ovlivnila ekologická výzva organizaci jedné ostravské šachty. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 257 s. ISBN 80-210-2188-8. ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží: historie dobývání kamenného uhlí v petřvaldské dílčí pánvi od počátku prospektorské činnosti do roku 1906. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2004. 262 s. ISBN 80-7042-653-5. KUČERA, Lubomír. Využívání půdy k důlní a těžební činnosti. Brno, 1981. 47 s. SVATOŇOVÁ, Hana a Vladislav NAVRÁTIL a Irena PLUCKOVÁ. Zátěţe ţivotního prostředí jako dědictví důlní a energetické minulosti postindustriální krajiny Oslavanska. Geografia Cassoviensis, Košice: Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach, IV., 2/2010, od s. 206212, 7 s. ISSN 1337-6748. 2011.
Vedoucí diplomové práce:
RNDr. Josef Kunc, Ph.D.
Datum zadání diplomové práce:
5. 3. 2012
Termín odevzdání diplomové práce a vloţení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
…………………………………… vedoucí katedry
V Brně dne 5. 3. 2012
V Brně dne 20. 4. 2013
………………………………………… děkan
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Těžba uhlí, ropy a zemního plynu v České republice – historie, současnost, perspektivy vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Josefa Kunce, Ph.D. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 20. dubna 2013
vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala RNDr. Josefu Kuncovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Práce vznikla v kontextu řešení projektu Energetika v krajině: inovace, dynamizace a internacionalizace výzkumu. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost (ESF OP CZ.1.07/2.3.00/20.0025).
Obsah ÚVOD .............................................................................................................................................. 1 1
METODIKA PRÁCE A ZDROJE DAT ............................................................................................ 3
2
HISTORICKÝ VÝVOJ TĚŽBY DO ROKU 1989 ............................................................................... 5 2.1
2.1.1
Počátky uhelného dolování ............................................................................................... 5
2.1.2
Nová úloha uhlí po roce 1848.......................................................................................... 10
2.1.3
Vývoj uhelných regionů do roku 1914 ............................................................................. 12
2.1.4
Těžba v meziválečném období ......................................................................................... 16
2.1.5
Vystupňování těžby v období komunistického režimu (1948–89) ................................... 18
2.2
3
4
VÝVOJ UHELNÉHO PRŮMYSLU NA ÚZEMÍ ČR .............................................................................. 5
HISTORICKÝ VÝVOJ TĚŽBY ROPY A ZEMNÍHO PLYNU NA ÚZEMÍ ČR ........................................... 22
2.2.1
První objevy v oblasti vídeňské pánve ............................................................................. 22
2.2.2
Historie naftového průmyslu v období dvou světových válek.......................................... 24
2.2.3
Vývoj a přeměna v poválečných letech ........................................................................... 26
2.2.4
Naftový průmysl ČSSR ..................................................................................................... 27
TRANSFORMACE TĚŽEBNÍHO PRŮMYSLU PO ROCE 1989 ....................................................... 29 3.1
ÚTLUM TĚŽBY UHLÍ PO ROCE 1989 ................................................................................................... 29
3.2
VÝVOJ STRUKTURY PODNIKŮ ............................................................................................................ 35
3.3
PRIVATIZACE MOSTEC KÉ UHELNÉ ..................................................................................................... 40
3.4
SITUACE MORAVSKÝCH NAFTOVÝCH DOLŮ PO REVOLUCI ........................................................................ 45
NOVODOBÉ ROZŠIŘOVÁNÍ TĚŽBY NEROSTNÝCH SUROVIN .................................................... 50 4.1
BOJE O NOVÁ TĚŽEBNÍ ÚZEMÍ ........................................................................................................... 50
4.1.1
Rozšíření těžby uhlí do karvinské části Staré Město ........................................................ 50
4.1.2
Prolomení těžebních limitů v severních Čechách ............................................................. 55
4.2
NOVELA HORNÍHO ZÁKONA ............................................................................................................. 57
4.3
NOVÉ VRTY A NALEZIŠTĚ ZEMNÍHO PLYNU NA MORAVĚ ......................................................................... 60
ZÁVĚR............................................................................................................................................ 63 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ......................................................................................................... 66 SEZNAM TABULEK.......................................................................................................................... 70 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................................ 71
ÚVOD Vznik uhlí, ropy a zemního plynu na území České republiky sahá aţ do doby před několika stovkami milionů let. Po dlouhá staletí moderní existence člověka lidé primární energetické suroviny neznali, resp. je neuměli efektivně těţit. Postupem času se s vývojem lidské společnosti rozvíjel i způsob vyuţívání těchto surovin. Největším rozmachem v jejich vyuţívání bylo období průmyslové revoluce, kdy si lidé postupně začali uvědomovat, ţe dřevo, jako palivo, zde pro ně nebude věčně. Zásoby dřeva se pozvolna zmenšovaly, a proto byl přechod na nová paliva téměř nutností. Jakmile začala uhlí, ropu, či zemní plyn vyuţívat
většina
průmyslových
odvětví
a
řada
dalších
oborů,
nastal
prakticky
nekontrolovatelný těţební boom. Během let se pozvolna měnil i vývoj těţby, a to v návaznosti na změny společenské i politické situace nejen naší země. V počátcích těţby těchto nerostných surovin bylo důleţité zaměřit se převáţně na její intenzitu, rozvoj těţební techniky a také na pracovní podmínky všech pracovníků. V období dvou světových válek byla těţba na našem území klíčovou jak pro Rakousko-Uhersko, tak i pro Německou říši, a to z důvodu moţností vyuţívání významné surovinové základny (zejména co se týče uhlí). Během let komunistického reţimu byla těţba velmi intenzivní, přičemţ tehdejší reţim prosazoval těţbu v maximální moţné míře. Po roce 1989 se však těţba začala ubírat cestou značného útlumu a plno dolů a těţebních oblastí bylo uzavřeno. Devadesátá léta byla také spojena s řadou privatizačních kauz a excesů, docházelo k útlumu těţební činnosti. Současnost těţebního průmyslu u nás se nese v duchu rozšiřování a objevování nových těţebních území. S tím je spojena i značná vlna odporu ze strany obyvatel naší země, kteří nechtějí přijít o svá obydlí, ani dopustit další ničení okolní krajiny i chráněných území. Proto je budoucí vývoj těţby na území České republiky stále nejasný a směrů, kterými je moţné se ubírat, je mnoho. V úvodu diplomové práce je nejdříve představen vývoj dějin těţby uhlí, ropy a zemního plynu od prvních těţebních okamţiků. Dále je v této kapitole popsáno také období dvou světových válek aţ do období komunismu, kdy byla intenzita těţby, konkrétně v oblasti těţby uhlí, nejvyšší. V další kapitole je popsán vývoj těţby po revolučním roce 1989. Podrobněji je rozebrán jak útlum těţby uhlí v jednotlivých revírech, tak postupná privatizace těţebních podniků a kauzy s nimi spojené, ale také opačný vývoj těţby ropy a zemního plynu. Poslední kapitola navazuje na situaci po roce 1989 a popisuje současný vývoj těţby uhlí, ropy 1
a zemního plynu. S tímto aktuálním vývojem je spojena řada problémů s rozšiřováním těţebních lokalit na našem území a vlnou odporů proti rozšiřování těţby. Avšak současný trend se naopak ubírá směrem k rozšiřování těţby, získávání těchto surovin a zabývá se uţitkem s tím spojeným. Cílem této práce bude zhodnocení vývoje, stavu a perspektivy těţby uhlí, ropy a zemního plynu na území České republiky se zaměřením na socioekonomické a prostorové aspekty.
2
1 METODIKA PRÁCE A ZDROJE DAT V této úvodní kapitole budou představeny metody, které byly při psaní diplomové práce vyuţity. Dále budou přiblíţeny jednotlivé postupy, základní zdroje a prameny, ze kterých bylo pro tuto práci čerpáno. Prvním krokem, který byl při zpracování všech kapitol vyuţit, bylo studium a excerpce odborné literatury, zejména v historických interpretacích, a odborné terminologie. Vzhledem k tomu, ţe se téma diplomové práce týká převáţně České republiky, bylo pro studium teoretických poznatků pouţito převáţně literatury českých autorů, kteří se touto problematikou zabývali jiţ v minulých letech. Pro výklad současné situace v České republice byly vyuţity převáţně odborné články, či dostupné internetové zdroje zabývající se aktuálním děním v oblasti těţby nerostných surovin. V rámci vlastního metodického přístupu byly pouţity standardní metody uţívané ve společenských vědách, jako např. analýza (historická, statistická…), komparace, abstrakce, interpretace, syntéza poznatků, popsání aktuálních trendů a budoucích vizí a další. Primárně bylo při zpracování diplomové práce vyuţito informací z odborné literatury. Mezi hlavní kniţní zdroje patřily například monografie vykreslující nejstarší vývoj těţby uhlí na našem území:
Vývoj uhelného průmyslu v českých zemích do r. 1880 (Kárníková, 1960);
Vývoj uhelného průmyslu v českých zemích po průmyslové revoluci (do roku 1914) (Matějček, 1984).
Dále bylo vyuţito titulů, které popisují tutéţ situaci, avšak v oboru těţby ropy a zemního plynu:
Ložiska ropy a zemného plynu v Strednej Európe (Ďurica, 1986);
Naftový průmysl na území Československa (Bednaříková, Thon, 1984).
3
Hospodářskou situaci na území ČR ve vývojovém kontextu představuje publikace:
Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992, 2. svazek (Průcha, 2004–2008).
Zásadním zdrojem pro vykreslení současné situace při těţbě všech zmiňovaných surovin se stal text:
Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty (Smolová, 2008).
Z dostupných internetových zdrojů byly vyuţity především stránky jednotlivých těţebních společností, a to za účelem získání co nejaktuálnějších informací o jejich současné struktuře, vizích a cílech. Kvůli získání dat a čísel týkajících se vývoje těţby byly zpracovány informace internetové databáze Českého báňského úřadu:
Oddíl statistiky internetových stránek Českého báňského úřadu [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.cbusbs.cz/statistika.aspx
Dále byly pouţity také články z dostupných internetových portálů, které osvětlují současné situace a kauzy probíhající v oblasti těţby nerostných surovin, a stránek Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, které poskytují vize a plány pro budoucí vývoj těţby. V neposlední řadě bylo vyuţito legislativních zdrojů, a to především současné obsahu tzv. Horního zákona, který slouţil pro vyobrazení aktuálního stavu a nastínění dlouhodobě plánovaných reforem.
4
2 HISTORICKÝ VÝVOJ TĚŢBY DO ROKU 1989 Těţba fosilních paliv má na území České republiky dlouhou a významnou tradici. Sahá hluboko do historie naší země a díky neustálému rozvoji těţby, má i v současné době pro republiku nemalý význam. Fosilní paliva vznikala před desítkami milionů let, ale k jejich opravdovému vyuţívání se lidstvo dostalo teprve před 250 lety. Tyto nerostné suroviny patří k neobnovitelným energetickým zdrojům a vznikaly díky dlouhé přeměně odumřelých rostlin, coţ je případ černého a hnědého uhlí, a také díky přeměně odumřelých ţivých organismů, v případě ropy a zemního plynu. Tento velmi pomalý proces přeměny probíhal za nepřítomnosti vzduchu například na mořských dnech nebo v oblastech baţin a močálů. K největšímu rozmachu ve vyuţívání fosilních paliv došlo po velmi dlouhé době během průmyslové revoluce a koncem 20. století. Tehdy se vyuţívání paliv rozšířilo do všech odvětví. I přes neobnovitelnost těchto zdrojů a přílišné zásahy do přírody, je jejich význam, díky těţké nahraditelnosti, stále vysoký. Také však v dnešní době přibývá snah o hledání alternativních a obnovitelných zdrojů energie, které by jednou mohly význam pouţívání fosilních paliv sníţit.
2.1 VÝVOJ UHELNÉHO PRŮMYSLU NA ÚZEMÍ ČR 2.1.1 Počátky uhelného dolování První zmínky o objevech a znalosti minerálního uhlí se na našem území datují jiţ k 15. století, a to u Duchovcova a Malých Přílep v okolí okresu Beroun. V 16. století započaly náhodné výkopy na Radnicku, ve středních Čechách u Přílep a Otvovic, v severních Čechách na Ţacleřsku. K prvním výkopům také došlo v hnědouhelných pánvích na Sokolovsku, Mostecku a Ţatecku, coţ dokládají úplně první zmínky o nálezech hnědého uhlí na území českých zemí. (Kárníková, 1960) Vyuţití uhlí bylo v té době malé. Pokoušeli se je vyuţívat zejména kováři, ale po třicetileté válce zájem o uhlí upadl úplně. Zájem o uhlí se znovu objevil aţ ve dvacátých letech 18. století, kdy se u nás, podobně jako v zemích západní Evropy, začaly projevovat obavy z nedostatku dříví. Avšak i přes tuto vlnu obav upadlo uhlí opět v zapomnění. Ve třetí čtvrtině 18. století začala sílit manufakturní výroba v textilních a sklářských oborech a současně se začal rozvíjet vnitřní i zahraniční trh země. Tento ekonomický růst se okamţitě projevil na zvýšené spotřebě paliva a růstu cen dřeva. Zpočátku se jako náhradní zdroj dřeva pouţívala rašelina. Avšak kvůli její malé výhřevnosti a špatné 5
dostupnosti se pozornost znovu začala ubírat směrem k minerálnímu uhlí. Ke konci 18. století bylo uhlí oblíbené a pouţívané téměř ve všech oborech, kromě sklářského a ţelezárenského průmyslu, kde aţ do konce století jeho popularita zanikala z důvodu špatného vyuţití při výrobě. Postupné odkrývání rozsáhlého uhelného bohatství českých zemí začalo zhruba v polovině 18. století. Mezi prvními byly otevřeny hnědouhelné sloje teplicko-mosteckochomutovské pánve, které byly postupně rozšiřovány a vznikaly celé hnědouhelné oblasti. Méně často neţ hnědé uhlí bylo objevováno uhlí kamenné, které se dostalo na povrch pouze úzkými jazyky výchozů. Velmi brzy byly otevřeny sloje v pánvích středočeských a v padesátých letech se začalo dolovat i v kladensko-rakovnické pánvi. Koncem šedesátých let začala těţba na Plzeňsku, v sedmdesátých letech v radnické pánvi poblíţ Plzeňska a koncem osmdesátých let se dolovalo i na jihu plzeňské pánve. Těţba u Ostravy začala daleko později neţ v ostatních kamenouhelných pánvích, aţ počátkem 19. století. Do konce 18. století byla na území českých zemí otevřena většina uhelných pánví a stejně tak se uskutečnily i první pokusy o geologické průzkumy, které věnovaly zvláštní pozornost registraci uhelného bohatství. „Na místech nálezů vznikaly všude tam, kde se projevil aspoň místní trvalejší zájem o nové palivo, první primitivní uhelné doly. Uhelné sloje byly ovšem mnohdy znovu a znovu opouštěny, znovu a znovu se počínalo s těžbou podle momentální potřeby a poptávky. Ve většině uhelných pánví se kopalo uhlí nejprimitivnějším způsobem a v mělkých jamách neboli duklách, na svazích ve štolách a u mocnějších slojí na povrchu lomem. V jamách a štolách bylo vybíráno uhlí na dosah ruky. Nikoho nenapadlo zajišťovat tyto „doly“. Jakmile začalo nadloží nad vyrubaným uhlím povolovat, bylo celé dílo opuštěno a ponecháno svému osudu, to jest závalu nebo důlnímu ohni. Nedaleko odtud pak byla zaražena jáma nebo štola další. Jenom v několika málo místech vznikly již do 80. let 18. století poněkud trvalejší důlní celky, a to především vrchnostenské.“ (Kárníková, 1960: s 33)
6
Přelom 18. a 19. století přinesl v oblasti průmyslu v českých zemích mnoho pozitivních změn. Průmyslová výroba se rychlým tempem rozrůstala a průmyslová revoluce se postupně rozšířila po celé zemi. Vznikala úplně nová odvětví, jako je textilní průmysl, potravinářství nebo cukrovarnictví. Stávající odvětví rozšiřovala svou výrobu, české země se postupně propojily ţelezničními tratěmi. Díky těmto změnám v průmyslu začal růst i počet obyvatel v průmyslových oblastech. Rychlý rozvoj uhelných regionů, vytvoření nových pracovních příleţitostí a zvýšení počtu obyvatel mělo za následek postupnou změnu obrazu jednotlivých oblastí. Začaly se vytvářet nové dělnické kolonie, zemědělská činnost v uhelných oblastech začala slábnout, aţ téměř vymizela, a naopak narostl počet horníků a řemeslníků poskytujících především servis dolům a hutím. Stejně tak začal růst sluţeb a obchodu. Například Ostrava se stala díky nárůstu počtu obyvatel místem s největší koncentrací pohostinství v celé monarchii. Na jednu hospodu v oblasti připadlo pouze 166 obyvatel.1 Díky všem těmto změnám začala být otázka dostačujících zdrojů paliva stále naléhavější. Ve všech odvětvích došlo k postupné změně doposud pouţívaného paliva, tedy dřeva a rašeliny, na kamenné a hnědé uhlí. Mezi posledními odvětvími, jeţ začala vyuţívat uhlí, byly opět sklářství a výroba ţeleza. Tato situace vznikla proto, ţe tato dvě odvětví prozatím nebyla schopna přizpůsobit svou výrobu pouţití kamenného uhlí nebo koksu jako hlavního energetického zdroje. Ve sklářství nebyl vyřešen problém výroby bílého nebo barevného dutého skla, které v sobě při pouţití uhlí zanechávalo stopy prachu. Co se týče výroby ţeleza, byly tyto technické problémy ještě sloţitější, a to aţ do doby, kdy byla výroba převedena na vyuţití koksu ve vysokých pecích. První pudlovnu na kamenné uhlí otevřeli aţ ve vítkovických ţelezárnách v roce 1830. O šest let později, v roce 1836, přešly ţelezárny na koksové pece, které byly aţ do padesátých let největšími pecemi v Rakousku. (Matějček, 1984)
1
Ostravsko v 19. století [online]. [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cs/tezime-uhli/historietezby-uhli/ostravsko-v-19-stoleti
7
Velikost a rozvinutost revírů těţby byla kvůli jejich izolovanému vývoji nestejnoměrná. Zpočátku patřila mezi největší hlavně středočeská oblast, která vedla od Kladna aţ k Mutějovicím, kde byla dobývána aţ třetina objemu těţby v českých zemích. Největšími odběrateli byly převáţně hustě osídlené oblasti Polabí a Povltaví s rozsáhlou velkostatkářskou výrobou piva a pálenky, nebo také početné středočeské cukrovary. Společně s nimi byla dalším velkým odběratelem Praha se svým rychle rostoucím průmyslovým rozvojem, rozšiřujícím se vyuţíváním parního pohonu, výrobou chemikálií nebo zpracováním kovů. Mezi další významné oblasti těţby se jednoznačně řadila rosicko-oslavanská pánev, která byla sice menší, ale hospodářsky velmi významná. I kdyţ bylo uhlí z této oblasti z počátku málo ţádané, stalo se později hlavním zdrojem energie pro brněnskou aglomeraci. Dodávky uhlí nejvíce vyuţívaly brněnské cihelny, dále vlnařské a textilní výrobny, plynárny a v neposlední řadě také cukrovary. Poté, co byla v roce 1839 dobudována severní dráha, začalo být rosicko-oslavanské uhlí na určitou dobu vyváţeno také do Vídně. Brzy však bylo nahrazeno uhlím ostravským, které se do konce třicátých let dostalo na přední místo v kamenouhelné těţbě. Obr. 1: Jáma Hlubina v Ostravsko-karvinském revíru, 1873
Zdroj: Kolektiv autorů, 1968
8
Uhlí z ostravsko-karvinské pánve se začalo těţit nejpozději, avšak díky potřebě nových ţelezáren ve Vítkovicích stoupla jeho spotřeba během osmi let aţ čtyřnásobně. Ostravské doly si pro Vítkovice pronajaly sluţby Vídeňského těţařství, v němţ měl svou účast i Rothschild, který se významně podílel na rozvoji Vítkovických ţelezáren. Na rozdíl od většiny českých kamenouhelných pánví měla ta ostravská řadu výborně koksovatelných slojí, čehoţ také Vítkovické ţelezárny vyuţily a začaly se zabývat výrobou koksu, i kdyţ poměrně nedokonalou. Dalším významným odbytištěm ostravského uhlí byl jiţ zmíněný vídeňský trh, který nahradil uhlí z Rosicko-oslavanska. Díky levnému dopravnímu spojení byla jiţ na počátku padesátých let dováţena do Vídně asi čtvrtina ostravské těţby. Ostravské dobývání uhlí se během poloviny 19. století velmi změnilo. Pouhé povrchové sloje otevírané na svazích štolami nebo mělkými jámami byly přechodem do větších hloubek nahrazeny trvalými šachtami, strojním odvodňováním a těţbou. (Matějček, 1984) K další těţební oblasti na území českých zemí patřila plzeňská pánev, která však měla niţší odbyt odkázaný z velké části pouze na místní trh. Ve srovnání s kladenskou, ostravskou a rosicko-oslavanskou pánví, které začaly být přímo ovlivňovány moderním průmyslovým rozvojem, zůstávaly některé oblasti plzeňské pánve bez odbytu. Rozhodující pozici měla pouze při chemických závodech na severu Plzeňska. (Kárníková, 1960) Hnědouhelná
těţba
byla
v českých
zemích
ještě
primitivnější
neţ
těţba
v kamenouhelných dolech. Byla zcela nesoustavná a náhodná, přenášená z místa na místo v krátkých intervalech. I přes tento velice pomalý rozvoj patřila velká hnědouhelná oblast severozápadních Čech k těm významnějším. V teplicko-mostecko-chomutovské pánvi byla klíčová důlní činnost soustředěna ve východním okraji revíru. Byly zde sice nejméně kvalitní a mocné sloje, ale i přesto zde byl o uhlí velký zájem, protoţe oblast byla málo zalesněná. Největšími odběrateli byly stejně jako u uhlí kamenného vrchnostenské pivovary, palírny, cihelny, vápenky a později i cukrovary. Podobné, ale přece jenom poněkud odlišné, bylo postavení sokolovské pánve v západních Čechách. Zájem o uhlí měla především odvětví novodobého průmyslu. Byla to většinou odvětví, která měla velkou spotřebu paliva a neměla přitom velké poţadavky na jeho kvalitu, jako například chemický průmysl, ale později také velké porcelánky, které začaly vznikat v blízkosti loţisek kaolínu. Avšak vedle těchto průmyslových oblastí byla poptávka po uhlí v lesnatém kraji minimální a kvůli tomu měla sokolovská těţba vyuţití převáţně pouze pro vlastní spotřebu dolujících průmyslových podniků. Rozvoj hnědouhelných dolů proto postupoval velice pomalu. Z počátku jen lehce 9
narůstal vývoz uhlí do dalších regionů a zahraničí, rozhodující změny byly pro všechny oblasti ještě daleko.
2.1.2 Nová úloha uhlí po roce 1848 Velký hospodářský vzestup v padesátých letech 19. století řadil české země s rozvinutou strojovou velkovýrobou mezi přední na evropském trhu. Díky zrušení poddanství, a s ním spojenými povinnostmi k půdě, začala ve velkém růst zemědělská výroba a společně s ní potravinářský průmysl. Převratný přechod ke strojové výrobě zaznamenala také textilní výroba, která se stala novou určující sloţkou ekonomického vývoje. Stále větší význam získával rostoucí těţký průmysl. S plnou intenzitou probíhala v této době přestavba energetické základny českých zemí na sílu páry. Výkon parních strojů během dvaceti let stoupl aţ na patnáctinásobek. Význam pro další moderní rozvoj země měla také rychle narůstající výstavba nových ţelezničních spojů. To vše vytvořilo pevný vnitřní trh, ekonomicky spojilo české země a rozvinulo odbytově izolované oblasti. Rozvoj chemické výroby šel v této době do hloubky především rozšiřováním sortimentu výrobků z domácích i dováţených surovin, zřizováním nových výrob a zdokonalováním výrobních procesů. Těţba uhlí se stala rozhodující palivovou základnou velkého vzestupu jak těţkého, tak i spotřebního průmyslu. Obr. 2: Vývoj cen 1 sáhu dřeva
Zdroj: (Kárníková, 1960), vlastní zpracování
10
Těţba kamenného a hnědého uhlí začala mít pro sloţitý systém novodobého hospodářství nový význam. Rozloţení vyuţívání zdrojů surovin se začalo úplně obracet. Nově vznikající centra průmyslové výroby se jiţ do poloviny století začala orientovat na blízká uhelná loţiska. Průmyslová výroba se v této době přibliţovala surovinové základně. Velké podniky byly stavěny právě v blízkosti loţisek uhlí, a to za účelem sníţení výrobních nákladů. Výroba vyţadovala palivo, které bylo dostupné po celý rok, kromě toho stále rostla cena dřeva. Nově začalo uhlí pronikat i do domácností, pro vlastní spotřebu, a to i mimo nejbliţší okolí uhelných dolů. Jiţ dříve se uhlí vyuţívalo při chemické výrobě a nyní se hojně začalo vyuţívat i k výrobě kameniny a porcelánu, a to i v odlehlejších oblastech. K největší palivové přeměně však došlo ve sklářství, které ke své výrobě dlouho vyuţívalo pouze dřevo. Došlo k masivní změně, začaly se konstruovat nové typy sklářských pecí s pohonem na kamenné a hnědé uhlí. V odvětví výroby ţeleza a oceli pokračoval rozvoj pouţíváním uhelného koksu jako paliva. Mezi přední oblasti těţby kamenného uhlí patřily nadále dva klíčové revíry – středočeský a ostravský. Největší a nejpokročilejší oblastí nadále zůstávala středočeská kamenouhelná pánev. Velký vzestup těţby kladenského uhelného revíru byl umoţněn dokončením přestavby dolování, která z Kladenska učinila první a nejrozvinutější centrum moderní uhelné výroby v českých zemích. Velké šachty těţařských společností nalézajících se v této oblasti patřily i po technické stránce k nejvyspělejším. V padesátých letech se staly nejhlubšími uhelnými doly střední Evropy. V té době byly do dolů k těţbě zavedeny také první těţební klece, ţelezniční koleje a u důlních vozíků důlní koně. Kladensko se tak jiţ v této době stalo největším a technicky nejpokročilejším uhelným revírem. Tento monopol mohla rozbít konkurence jiných uhelných revírů aţ později. (Majer, 1985) Ve stejném období byla na druhém místě za kladenským revírem ostravská kamenouhelná pánev. Její vývoj byl úzce spojen převáţně s výrobou ţeleza a vývojem hutnictví. Ovšem odbyt Vítkovických ţelezáren zaznamenával v padesátých letech pokles v důsledku konkurence dalších dodavatelů koksu, který byl oproti ostravskému kvalitnější. I přesto byla nemalá část ostravské těţby koksována i pro potřeby ţeleznic a Vídně. Dovoz minerálního uhlí do Vídně vzrostl do šedesátých let více neţ pětkrát. Významným odběratelem ostravského uhlí se stávala také postupně vznikající chemická výroba v přímém sousedství ostravských dolů. Odbytová oblast revíru dosáhla v této době jiţ velkého rozsahu, na rozdíl od kladenského revíru ale ostravské doly nezískaly monopolní postavení. 11
V polovině 19. století začalo hloubení dalších šachet u Michálkovic. Tyto doly obsadily hned po dolech Rothschildových druhé místo ve vytěţeném mnoţství a těţily zhruba pětinu celé ostravské těţby. Postupem času byly v oblasti obsazovány a hloubeny nové doly a do poloviny padesátých let jiţ byla definitivně rozdělena a obsazena celá oblast ostravského revíru. I v ostravské pánvi docházelo k modernizaci a rozvoji hlubinného dolování. Doly byly vybaveny stroji, těţebními klecemi a byly pečlivě vyzděny. Jedinou oblastí, která prozatím zaostávala, byl karvinský revír, ve kterém nebyl odbyt tak velký, také kvůli vzdálenosti od moderní dopravní sítě. Jeho skutečný rozvoj přinesla aţ stavba košicko-bohumínské dráhy v roce 1868. (Kárníková, 1960) Těţba hnědého uhlí zaţila v tomto období počátek velkého rozmachu. Oblast hnědouhelné pánve v severozápadních Čechách se svým rozsahem a hospodářským významem velmi brzy dostala na první místo mezi našimi i evropskými revíry. Velké změny se ohlašovaly uţ před polovinou století rychlým růstem vývozu po Labi do Saska. Vývoz do Německa, levnou říční cestou a postupně i po ţeleznici, hrál dlouho rozhodující úlohu. České hnědé uhlí rychle nahrazovalo nekvalitní německé, export se začal rychle rozšiřovat aţ do Berlína. Pozdější dobudování ţelezniční dopravy mělo pro rozvoj a distribuci hnědouhelného dolování nejpronikavější význam. (Matějček, 1984) Český lokální odbyt byl oproti vývozu později oslaben, ale i přes to začala ve větším měřítku hnědé uhlí vyuţívat různá nová odvětví. V Polabí to byly cukrovary a pivovary, v okolí Teplic a Boru sklárny. Rychle také stoupala spotřeba pod parními kotli, a to především v textilních střediscích v okolí Děčína a Benešova a v bavlnářství ve Šluknovském výběţku. Významnou spotřebu také zaznamenaly jak německé, tak později i české státní ţeleznice. Naopak rozvoj chemického průmyslu, který byl zaloţen na vyuţití hnědého uhlí, byl teprve v počátcích.
2.1.3 Vývoj uhelných regionů do roku 1914 Těţba v období osmdesátých aţ devadesátých let minulého století se nesla v duchu útlumu produkce uhlí, propouštění pracovníků, sniţování mezd, a to vše v důsledku rostoucích nákladů na těţbu. Finálně vedly všechny tyto aspekty k tomu, ţe objem těţby zůstal téměř stejný, počet zaměstnanců byl menší, avšak produktivita práce musela být udrţena na stejné úrovni. To vše s sebou přinášelo i větší rizikovost a pro některé podniky ukončení jejich činnosti. V některých revírech se do roku 1900 udrţely pouze velké podniky 12
a většinou zanikaly podniky střední. Ale například v ostravsko-karvinském revíru poprvé předstihl objem vytěţeného uhlí všechny ostatní revíry. Těţba na Plzeňsku a v oblasti západních Čech měla v období do roku 1905 upadající charakter. Vzestup zaznamenávala pouze oblast revíru Stříbro, která se drţela na vrcholu aţ do roku 1908, kdy začala upadat do krize a o sedm let později ukončila svou činnost úplně. Náklady byly v některých dolech kvůli náročnosti těţby příliš vysoké. Proto ceny západočeského uhlí patřily k nejvyšším v celé zemi. Zaměstnanost v oblasti rychle klesala. Mnoho těţebních podniků propouštělo a nějakou dobu kvůli tomu klesala i těţba. Mnoho horníků v té době jiţ nenašlo ve svém oboru uplatnění, a proto museli hledat práci v jiných zaměstnáních. Celkově se po této době úpadku a stagnace v těţbě a v celkovém rozvoji nejlépe udrţela oblast Nýřanska, kde se těţba od roku 1905 rozvíjela. Začala se zde zavádět mechanizace, strojní těţba a zlepšovala se doprava jak na povrchu, tak i mezi štolami. (Drnek, 2012)
Těţba v oblasti Kladenska měla velmi podobný vývoj jako v západních Čechách. Menší doly byly většinou opouštěny a těţit se začalo severněji od kladenského revíru. Doly byly z kníţecích vlastnictví převedeny pod Buštěhradskou dráhu2 a tím byla vyrovnána veškerá majetková uspořádání před první světovou válkou. V západočeském uhelném revíru produktivita práce klesala stejně jako zaměstnanost a mzdy horníků. Přesto však byly mzdy pro horníky vyšší neţ na Plzeňsku a na této úrovni se i delší dobu udrţovaly. Ceny uhlí byly mnohem niţší neţ v západních Čechách, ale přitom byly vyšší neţ ceny v severočeském hnědouhelném revíru. Proto byl odbyt pouze tam, kde byly náklady na dopravu hnědého uhlí příliš vysoké, nebo kde pro další zpracování se vyţadovaly vlastnosti uhlí černého.
2
Buštěhradská dráha (Buschtehrader Eisenbahn) byla soukromou ţelezniční společností v oblasti severozápadních Čech, která spojovala oblast Krušných hor s Prahou.
13
Rámeček 1: Generální stávka horníků v roce 1900 Horníci se sdruţovali jiţ od poloviny 19. století a zakládali různá feudální nebo sociální hnutí. V padesátých aţ šedesátých letech se vystupování horníků začalo podobat obdobě stávek, kdy mělo mít zastavení práce pro podnikatele hospodářský následek. Hlavním poţadavkem bývaly převáţně úpravy velikosti mezd. Postupně se do roku 1900 objevovalo několik desítek menších, ale masovějších stávek. Hlavně v devadesátých letech podpořily tehdejší masové stávky vznik a oţivení odborových hnutí. Velký vliv na odborová hnutí měla generální stávka v roce 1900, která byla plánována jiţ několik let dopředu a byla hornickými vůdci nazvána jako „zkouška sil“. Tato stávka byla masová, dlouhodobá, organizačně dobře připravená a i finančně dobře zvládnutá. Hlavním cílem stávky bylo rychlé uzákonění devítihodinové pracovní doby pod povrchem. Ale skrytě horníci také usilovali o brzké ukončení kapitalismu v hornictví. Tato stávka bezprostředně po svém skončení neměla takový úspěch, jaký se očekával. Avšak budoucímu vývoji přispěla vznikem nových odborových hnutí, která nabrala nový směr podobající se západní Evropě. Tímto okamţikem byly odbory podnikateli uznány jako zástupci všeho dělnictva. Tato forma odborových hnutí trvala aţ do první světové války. Zdroj: (Matějček, 1984)
Úplně jiná situace byla ve stejném období v ostravsko-karvinském revíru. Od osmdesátých let se těţba rychle zvyšovala. Majetkové poměry zde byly řešeny převody kníţecích dolů pod akciové nebo těţařské společnosti. Mezi posledními, kteří se v těţbě udrţeli jako solitéři, byly doly hrabat Wilczka, Larische a bratří Gutmannů. Byla také zaloţena řada nových dolů a začalo další dobývání nových slojí. Ceny začaly v té době prudce stoupat a jejich vývoj byl pro těţaře značně nepříznivý. Zaměstnanost byla v oblasti ostravského revíru na rozdíl od revírů českých vyšší a stále převáţně rostla. Růst mezd byl od osmdesátých let převáţně pomalý, avšak nominální mzdy za směnu byly nejvyšší v zemi. Těţba byla zvyšována přechodem na mechanizaci, elektrifikaci a racionalizaci práce. (Matějček, 1984) Stejně příznivý vývoj byl i v severočeské hnědouhelné pánvi. V této oblasti stále dominovaly doly teplického, chomutovského a mosteckého revíru. Avšak kaţdá měla jiný směr vývoje. Vývoj teplické oblasti od devadesátých let pouze stagnoval a těţba se jiţ dál nerozvíjela. Naopak v chomutovském revíru rozvoj teprve začal. Mostecký revír patřil mezi nejvýznamnější, těţba zde vzrůstala rychle díky otvírání nových dolů. Proběhly zde také významné majetkové změny, díky nimţ nejvíce vzrostl majetek Mostecké uhelné společnosti. 14
Ta se stala přední společností v oblasti. Dalšími významnými podniky zde byly jiţ jen Severočeská uhelná společnost a Lomské uhelné doly na Litvínovsku. Zaměstnanost velmi příznivě rostla, s ní i produktivita práce a nominální mzdy. Po roce 1901 začaly klesat ceny stejně jako objem těţby a doly přestaly být vybavovány novými stroji a technikami. To vše v důsledku ztráty některých dolů na německém území. Klesla i zaměstnanost, produktivita narostla a horníci se začali doţadovat vyrovnání úrovně mezd, kterou měli před touto krizí. Doly se snaţily vyrovnat ztráty postupným přechodem k lomovému dobývání. Tento způsob dobývání suroviny funguje na principu odstřelování individuálních vývrtů nebo řadovými odstřely při sklonu těţební stěny 60 stupňů. Při řadových odstřelech se zároveň odstřeluje několik vrtů na jednom lomovém stupni. Individuálních odstřelů se vyuţívá tehdy, kdyţ má hornina přirozenou vrstevnatost a odlučnost.3 Tento přechod měl za následek zvýšení produktivity práce minimálně o pětinu oproti dolům hlubinným a tím i poţadované intenzity hornické práce. (Petrovský, 2001) Obr. 3: Lomové dobývání řadovými odstřely
Zdroj: http://www.hornictvi.info/prirucka/razba/260.GIF
3
Hornická skripta [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://www.hornictvi.info/prirucka/razba/lomy.htm
15
2.1.4 Těţba v meziválečném období České země, které byly stále součástí Rakousko-Uherska, byly před první světovou válkou kvalitní surovinovou základnou s dobře vybudovanou infrastrukturou. Český kapitál měl narůstající tendenci a pronikal i za hranice českých zemí. Průběh první světové války vyţadoval zvýšenou potřebu surovin, a proto se ekonomicky dařilo i dolům, které by jinak byly ekonomicky neefektivní. Přesto však těţební průmysl pocítil ztráty ve formě úbytku pracovní síly, která místo těţby bojovala na frontě. Také se oddálily investice na výstavbu a modernizaci důlních technik. Ostravsko-karvinský revír se po vypuknutí první světové války stal strategicky významnou oblastí Rakousko-Uherska, protoţe těţba uhlí a následná výroba ţeleza byla pro vedení války klíčová. Na začátku války byl z dolů odveden velký počet pracovníků. Horníků, kteří pracovali pod povrchem, ubylo kolem 25 %. Později se však většina pracovníků do dolů vrátila a pracovali zde v tzv. vojenském reţimu. I přes veškerá opatření se ovšem nepodařilo vytěţit tolik tun uhlí, kolik bylo pro válku potřeba. Začaly se zvyšovat počty pracovních hodin, které horníci strávili pod povrchem, a bezpečnost práce zde začala upadat. Největší objem se podařilo vytěţit kolem roku 1916, avšak tato intenzita těţby měla pouze krátkodobou povahu a po zbytek války měl objem těţby pouze klesající charakter. Po první světové válce se ostravsko-karvinské doly staly součástí nového Československého státu. To znamenalo také novou úlohu v oblasti těţařství, protoţe nová republika znamenala pouze malé odbytiště a doly se navíc musely vyrovnat s konkurencí zahraničních dovozců uhlí, jako bylo Polsko nebo Německo. Největší odbyt byl do východních zemí, které neměly dostatečné vlastní zdroje uhlí. Navzdory všem těmto problémům se během Velké hospodářské krize těţbě uhlí potíţe vyhnuly, na Ostravsku vytěţili kolem 13 milionů tun uhlí. Po Mnichovské dohodě padly ostravsko-karvinské doly velmi rychle do rukou nacistů. Těm se doly velmi hodily, ne kvůli vytěţenému mnoţství uhlí, kterého měli z celého Německa dostatek, ale právě kvůli jeho vysoké kvalitě a dobré koksovatelnosti. Během válečných let doly prošly mnohými změnami jak z personální stránky, tak i z technické. Na vedoucích postech byli původní pracovníci vystřídáni vybranými německými, doly byly z větší části přestavěny a výroba byla zintenzivněna. Díky těmto opatřením se zvýšil objem těţby ještě o dalších 20 milionů tun. Ke konci války doly pro říši stále neztrácely svůj význam. Vzhledem k tomu, ţe nacisté ztratili mnoho dolů na svém území, byly ostravsko-
16
karvinské doly jednou z posledních surovinových základen. Po přechodu fronty však doly utrpěly mnoho poškození a byly hodně zničené.4 Na Mostecku byla situace v hnědouhelných slojích před první světovou válkou velmi podobná jako v kamenouhelných dolech na Ostravsku. Mosteckou uhelnou společnost postihla recese z důvodu odlivu kvalifikované pracovní síly a nedostatku materiálu a finančního zajištění pro rozvoj těţby. Po válce společnost vykazovala pouze 1 % vytěţeného uhlí z celého severočeského revíru. Po vzniku první republiky se objem těţby vrátil do původních hodnot a v těţbě se pokračovalo ve stejných dolech. Nové doly nebyly otevírány aţ do roku 1924. Po celou dobu první republiky si dokázala Mostecká uhelná společnost udrţet prvenství mezi podniky v severočeském revíru. V roce 1938 se největším uhelným podnikatelem v ČSR stala Ţivnobanka, která koupila majoritní podíly akcií nejen Mostecké uhelné společnosti pro dobývání uhlí, ale i dalších velkých společností v revíru. Toto vlastnictví banky však nemělo dlouhého trvání, protoţe Mostecká uhelná společnost v roce 1939 zanikla a stala se součástí německého koncernu SUBAG (Sudetenländische Bergbau A. G.), který se po okupaci ČSR stal součástí obřího koncernu Hermann Göring Werke. (Majer, 1985) Ve státních dolech Severočeské hnědouhelné společnosti bylo během první světové války uhlí těţeno v několika samostatných dolech technikou mlýnkování v celé mocnosti sloje a uhlí bylo následně tříděno podle své kvality. Po první světové válce patřily Státní doly mezi čtyři nejvýznamnější těţaře v revíru a jejich těţba ve dvacátých letech přesahovala průměrně 2 miliony tun. V letech hospodářské krize sice došlo k přechodnému poklesu těţby, ale od roku 1934 začala společnost nakupovat další doly. Obdobně jako jiné velké těţařské společnosti byly rovněţ Státní doly včleněny do německého koncernu SUBAG, čímţ jejich samostatná existence zanikla. Tato situace postupně nastala ve všech dalších severočeských hnědouhelných společnostech a aţ do skončení druhé světové války působily jako jedna velká společnost.5
4
Historie těţby uhlí [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cs/tezime-uhli/historie-tezbyuhli 5
Báňská historie Mostecka [online]. [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://www.mining.cz/TEXTY/Mus.htm
17
2.1.5 Vystupňování těţby v období komunistického reţimu (1948–89) V období po druhé světové válce bylo československé hospodářství ve fázi poválečné obnovy. Bylo nutné hledat nové formy řízení hospodářství a obnovit jednotný hospodářský mechanismus státu. Uhelný průmysl vstupoval do nové republiky ve špatném stavu a se značnými škodami. Avšak do roku 1948 se vše podařilo rychle překonat. Roztříštěné vlastnictví dolů bylo znárodněno a tím byl vytvořen nový plán řízení. Mezi hlavními úkoly národních správ pro báňský průmysl bylo po roce 1945 zajistit dostatečné mnoţství kvalifikované pracovní síly, coţ se během dalšího půlroku povedlo. Po roce 1948 se Československá republika dostala z fáze obnovy, na kterou navázala fází budování socialismu. Jako hlavní směr hospodářství se vyznačovala podpora industrializace s preferencí těţkého průmyslu a elektrifikace. Tento mnohostranný rozvoj vyţadoval i růst spotřeby energií různého druhu. Po etapě obnovy uhelného průmyslu nastoupila v průběhu padesátých a šedesátých let stabilizace a rozvoj, který se vyznačoval narůstající těţbou především hnědého uhlí a základních vkladů investic pro inovace. Základním cílem bylo dosaţení nárůstu těţby podle potřeb národního hospodářství a zajištění nové investiční výstavby pro vybudování komplexní technické základny. Třetí vývojovou etapou byla následná racionalizace uhelného průmyslu, která trvala od šedesátých let aţ do konce osmdesátých let. Hlavním cílem této fáze mělo být dosahování optimálních výsledků, a to nejen
z pohledu
zabezpečování
základních
potřeb
národního
hospodářství.
Do hospodářských směrnic byly najednou zaváděny i prvky palivoenergetické politiky a začala se prosazovat také zaměnitelnost jednotlivých druhů paliv. V celé této racionalizační fázi se řídící orgány musely naučit chápat uhelný průmysl jako součást celého palivoenergetického komplexu, jehoţ rozvoj byl vzájemně propojen mnoha dalšími věcnými vazbami a souvislostmi. (Průcha, 2004-2008) Vývoj významného ostravsko-karvinského revíru byl v poválečných letech velice náročný a sloţitý. Byl ovlivněn nejen vlastními omyly při rozvoji těţby, ale také politickou a hospodářskou situací v zemi. Padesátá léta se nesla v duchu velkého rozmachu a rozšiřování těţebních kapacit a přestaveb těţebních podniků. Podle prvního rozvojového plánu, který se nazýval Generel OKR, byly důlní podniky přestavovány a postupně slučovány. Ve finále dostaly podobu 16 koncernových podniků těţících převáţně ve středních hloubkách. V šedesátých letech doly poznamenala „uhelná krize“, která znamenala odklon od tuhých paliv, a průmysl se začal přeorientovávat na paliva ušlechtilá. Tato krize zabrzdila veškerou investiční činnost, technický vývoj se tím značně zpomalil, coţ poznamenalo těţební 18
moţnosti revíru. Avšak přelom šedesátých a sedmdesátých let byl jiţ ve znamení dalšího rozvoje. Krize pominula a těţba v revíru se začala rozšiřovat do větších hloubek, aţ pod 1200 metrů. S touto těţbou se ale začaly projevovat problémy spojené s geologickým rozloţením revíru. Důlní otřesy byly velice častou záleţitostí a zhoršené pracovní podmínky hornické práce musely být co nejdřív řešeny. Proto na konci sedmdesátých let vznikl jiţ druhý Generel, který obsahoval výhled aţ do roku 2050 a byl rozdělen do tří etap. Ostravskokarvinský revír zaznamenal za dalších 40 let velký rozvoj, který měl podle plánu pokračovat i do budoucna. Klasické lokality měly být v průběhu let dotěţovány a další nové zdroje těţby se předpokládaly na okraji karvinské pánve a v jiţních oblastech. Z pohledu současného vývoje se v podstatě většina těchto prognóz, ať uţ v negativním nebo pozitivním slova smyslu, vyplnila. Obr. 4: Důl František v Horní Suché, 1954
Zdroj: www.zdarbuh.cz Ostatní kamenouhelné revíry byly od roku 1948 postupně přeorganizovány a jednotlivé podniky kladenského, západočeského, východočeského a rosického revíru se staly součástí velkého koncernu Kamenouhelné doly, Kladno. Sloučení revírů zavedlo centrální evidenci, investice do technického rozvoje a hlavně velmi ceněnou výměnu uţitečných informací mezi revíry. To pomohlo při řešení některých problémů spojených 19
s dolováním. Výsledky ve vývoji výzkumu v těchto dolech dokázaly, ţe bez uhlí z těchto dolů se národní hospodářství jistě neobejde. Díky zavedení komplexní mechanizace při těţbě se mnoţství vytěţeného uhlí zvýšilo o 30 % během 70. let. Jednotlivé doly se ovšem potýkaly s dílčími problémy. V kladenském revíru se stejně jako v ostravsko-karvinském těţilo hlubinným způsobem. Proto se velká pozornost začala věnovat kontrole poklesu půdy zapříčiněného poddolováním a také kontrole důlních otřesů. Stejnou problematikou se zabývali také v západočeském revíru. Dalším z problémů, se kterým se potýkaly jak kladenské, tak rosické doly, bylo ubývající mnoţství uhlí. Díky stále problematičtější dostupnosti uhlí se těţba přesouvala do zbytkových pilířů, spodních lávek a partií narušených tektonickou činností. To mělo velice nepříznivý vliv na kvalitu těţiva a pracnost při nasazování a přemisťování techniky. Naopak větší důraz kladla společnost koncernu na rekrutování, rozvoj a vzdělávání svých pracovníků. Byly zakládány jednotlivé kluby pro výchovu horníků, organizovány a vyhodnocovány soutěţe. Značná iniciativa byla vyvíjena i na výzkum nových technik pro řešení problémů s těţbou, za nějţ byly přínosným inovacím udělovány patenty. Po nástupu desáté pětiletky bylo naplánováno uzavření slojí, ve kterých bylo vyčerpáno nejvíc zásob uhlí, a následně otevření nových jednotek v okolí Slaného a dolů východočeského revíru. Pro kaţdé loţisko byly zpracovány ideové studie, které ověřovaly jejich vyuţitelnost, která byla původně naplánována aţ do roku 2000. (Kolektiv autorů, 1985)
20
Obr. 5: Organizační schéma koncernu Kamenouhelné doly, Kladno po roce 1948
Zdroj: (Majer, 1985) Severočeský hnědouhelný revír se díky svým hojným zásobám stal hlavní palivoenergetickou základnou ČSSR. Byl velmi významný pro rozvoj národního hospodářství. Energie ze spalování hnědého uhlí byla vyuţívána především v Severočeských elektrárnách, chemických závodech a Palivovém kombinátu v Ústí nad Labem. Problémem při těţbě byly rychle ubývající zásoby uhlí o vysoké výhřevnosti, které se nacházely v nejhlubších částech revíru. Musely být vyřešeny otázky veškerých zásob, které byly odhadnuty do roku 2000. Proto se začaly vyhledávát alternativní zdroje, které by se pouţívaly při vyrobě elektřiny a tepla. Avšak veškerá nalezená řešení ztroskotala na navyšujících se provozních nákladech. Proto se hnědé uhlí stalo prozatím nenahraditelným zdrojem energie. Podle dalších výhledů na 20–30 let mělo být vyuţití hnědého uhlí velice úsporné. Ale i přes to se těţba během let zvýšila dvaapůlkrát a tento trend byl udrţen aţ do konce 21
sedmdesátých let. Další budoucí těţba vyţadovala mnoho nových technických řešení. Pro vyplnění naznačených úkolů byla zavedena řada výzkumných programů, které měly zajistit dosaţení optimálních výsledků a vylepšení strojní techniky. Inovována měla být především dobývací rýpadla nové výkonové řady, která měla podle plánu zajistit hladký průběh těţby aţ do roku 2000. (Majer, 1985)
2.2 HISTORICKÝ VÝVOJ TĚŢBY ROPY A ZEMNÍHO PLYNU NA ÚZEMÍ ČR 2.2.1 První objevy v oblasti vídeňské pánve První významné vrty a počátek těţby ropy a zemního plynu v oblasti vídeňské pánve se datují jiţ k roku 1900. Avšak je důleţité poznamenat, ţe pro Rakousko-uherskou monarchii to tehdy nebyly první vrty a první výdělky z těţby ropy. Od roku 1772 měla monarchie své vlastní bohaté zdroje ropy v oblasti Haliče na území tehdejšího Polska a Ukrajiny. Další významnou oblastí, kde monarchie vydatně těţila ropu, bylo několik míst na území východního Slovenska. Mezi nejvýznamnější z nich patří druhé nejstarší naftové doly leţící mezi obcemi Mikova a Habura. Zmínka o prvních nálezech se zde datuje k roku 1869. Jak jiţ bylo řečeno, historie těţby v oblasti vídeňské pánve začíná rokem 1900, kdy majitel cukrovaru Julius May oznámil zprávu o první těţbě na vrtu zvaném Helena v okolí Bohuslavic nad Vlaří. Vrt dosáhl hloubky kolem 451 metrů a během vrtání v přibliţné hloubce 167 metrů narazil May i na silnou vrstvu plynu. Později učinil ještě další tři průzkumné vrty, ale ty uţ nebyly natolik úspěšné jako ten první. Druhý nejstarší vrt na Moravě byl proveden o rok později v oblasti Nesyt u Hodonína. Zde se u břehu řeky Moravy vyskytovaly značné naftové stopy v podobě mastných skvrn. Bylo provedeno několik vrtů, které nebyly moc úspěšné a neposkytovaly dostatečné mnoţství pro začátek těţby. Proto byly práce později ukončeny a potenciál oblasti byl odsunut aţ do doby po první světové válce. Posledním významnějším nalezištěm, před vypuknutím opravdových těţařských dějin v českých zemích, byly vrty v oblasti Slavkova. Byla zde navrtána silná loţiska zemního plynu, který byl uţíván k vytápění Slavkovského cukrovaru aţ do roku 1920. Nejvýznamnějším bodem v historii těţby ropy a zemního plynu u nás byl objev občana Jana Medlena z Gbel. Na svém pozemku kopal odvodňovací strouhu a při tom objevil naleziště zemního plynu, který si zavedl svou vyrobenou technikou aţ do domu, který plynem vytápěl. V roce 1913 se ale plyn nahromadil natolik, ţe způsobil velký výbuch, který dokonce poškodil císařskou dráhu. Proto zde Královský výzkumný báňský úřad zahájil vrtný průzkum, 22
od kterého se očekávalo hlavně nalezení zásob zemního plynu. V roce 1914 byla tedy zahájena těţba zemního plynu. Byla zde navrtána také první Gbelská nafta. Proto se rok 1914 počítá jako skutečný počátek rozvoje ropného průmyslu v našich zemích a Gbelské naftové doly se staly státními. Obr. 6: Vrtná souprava Trouzl – Rapid a její posádka z let 1913–1914, Gbely
Zdroj: (Bednaříková, Thon, 1984) Po vypuknutí první světové války se doly v Gbelech staly nejvýznamnějším zdrojem ropy v celém Uhersku, a to v důsledku nákladného dovozu ropy z jiných zemí a také kvůli zabrání oblasti Haliče ruskou armádou. (Ďurica, 1986)
23
Rámeček 2: Vrtná technika za Rakousko-Uherska Vrtná technika Gbelských dolů byla různorodá. Převáţně se však vyuţívalo dřevěných trojnoţek aţ čtyrnoţek s takzvaným lţícovým vrtákem, který slouţil k ručnímu vrtání mělkých sond. Dále se vyuţívalo systému pro vrtání nasucho nebo s výplachem, anebo s kanadskou či pensylvánskou technikou nárazového vrtání bez výplachu. Vrtné věţe byly převáţně z dřevěného materiálu se lţícovou kladkou a závěsem pro kladkostroj. K těmto věţím dále přiléhala dřevěná budova strojovny s jeřábem. Těţba se tehdy uskutečňovala pomocí zdvihových pump s písty, které uváděly do pohybu lano vedené přes kladku těţební trojnoţky. Tyto způsoby vrtání a těţby se udrţely s malými změnami aţ do období burţoazní Československé republiky. Zdroj: (Bednaříková, Thon, 1984)
2.2.2 Historie naftového průmyslu v období dvou světových válek Po vzniku samostatného Československého státu nebyla situace v oblasti těţby ropy příliš příznivá. Zásoby nebyly příliš velké a nedostačovaly potřebám země. Díky této situaci byl na nějakou dobu zakázán i vývoz ropy. Stát od roku 1919 zahájil nová povrchová geologická šetření a vyvíjel maximální snahu získat co nejvíce výhradních práv na ropu. V roce 1920 byl novelizován naftový zákon a tím se těţba ropy dostala pod úplnou kontrolu státu. V té době se o nové průzkumné vrty snaţilo mnoho firem převáţně ze zahraničí, se kterými stát nejdříve jednal. Veškerá jednání vţdy pohořela kvůli protestům, které byly vyvolány z důvodu předpokládaného přenosu práv na těţbu na cizí společnosti. Později se první úspěšnou společností, která u nás začala provozovat další geologická šetření a průzkumné vrty, stala Moravská těţařská společnost Nesyt. Do třicátých let se těţila ropa pouze z menších hloubek a byla to ropa, která se dala zpracovat pouze na petrolejové oleje. Proto se těţařská společnost snaţila přejít k vrtům hlubokým a těţit tak ropu „lehkou“ obsahující benzínové prvky. Vedle státních naftových dolů Gbely se Moravská těţařská společnost
Nesyt
stala
v té
době
druhou
nejvýznamnější
těţařskou
společností
v Československu a po jistou dobu jí patřilo i prvenství. Státní naftové doly Gbely měly v období první republiky velice střídavý vývoj. Po skončení první světové války se nacházely ve stavu poválečné krize a objem těţby krátkodobě poklesl. Poté však začala těţba opět růst a doly začaly poskytovat ropu odběratelům, jako byly například státní dráhy, pardubická rafinérie nebo také veterinární 24
zařízení v Brně a Hodoníně. Kolem roku 1925 začaly Gbelské doly opět upadat do krize a zaznamenávaly pokles těţby. Ten byl způsoben sniţujícími se zásobami na některých vrtech, které byly později úplně vyčerpány. Tato krize trvala aţ do roku 1935, kdy za pomoci nových nalezišť začala těţba opět růst. Navíc od roku 1930 začal stát podporovat naftové podnikání daňovými úlevami, dodávkou vrtné techniky z Vítkovic či vybudováním nových úloţišť ropy na břehu Dunaje. V dalších letech začal stát nejvíce investovat do nových geologických průzkumů, vrtů a objevů nových nalezišť ropy. Tuto činnost později zbrzdil aţ začátek další války. Obr. 7: Nové nafto-plynové pole v prostoru vinohradů (1938)
Zdroj: (Bednaříková, Thon, 1984) Během
válečných
let
1938–1945
byla
veškerá
těţařská
práva
převedena
pod Německou říši, která těţbu na našem území ovládla. Do těţařských společností byl kumulován převáţně zahraniční kapitál a později byly doly převzaty německými těţařskými společnostmi. Státní naftové doly převzala německá firma Deutsche Petroleum A.G. Berlin (DEA), která za války ovládala převáţnou většinu naftových vrtů v Říši. Díky tomu, ţe doly přešly pod tuto společnost, byla na území vídeňské pánve, v počátcích druhé světové války, započata alespoň průzkumná činnost, která v tomto kritickém období napomohla rozvoji těţby na našem území. Později, se zhoršující se válečnou situací, nebyly průzkumné práce rozšiřovány. Počty zaměstnanců byly sniţovány z důvodů nedostatku financí na mzdy, proto byla také většina buďto na neplacené dovolené nebo naverbována do naftových dolů 25
v Rakousku. Před rokem 1945 se rozhodovalo o úplném uzavření vrtů v Gbelských dolech a ukončení těţařské činnosti. Tato situace později také nastala a s ní i starost, co provést se zásobami vytěţené ropy, která by mohla být terčem bombardování. Počátkem dubna 1945 jiţ Němci poznali, ţe jim ropné doly brzy patřit nebudou. Proto se snaţili alespoň o napáchání co největších škod a podminovali zásobníky, které byly naplněny ropou. Avšak nepočítali s tím, ţe by postup Rudé armády mohl být natolik rychlý, takţe ţádná další opatření uţ nestihli vytvořit. Zbytek zásob ropy vytěţené německou společností DEA z Gbelských dolů, které se nestihly vyvézt za hranice do Rakouska, připadly Československému osvobozenému státu. (Bendaříková, Thon, 1984)
2.2.3 Vývoj a přeměna v poválečných letech Jak jiţ bylo řečeno v předchozí podkapitole, Gbelské doly byly těsně po svém osvobození v dubnu 1945 záměrně podminovány municí. Tato situace byla okamţitě vyřešena, miny pod nádrţemi s ropou byly zlikvidovány a zachráněné zásoby převzali tehdejší pracovníci dolů. Od té doby nastala řada opatření, jak zajistit co nejrychlejší obnovu těţby, navrátit doly do původního stavu a sehnat dostatek financí pro chod běţného provozu. Zaměstnanci dolů tehdy nesměli být odváděni na jiný typ poválečných prací a museli zajišťovat obnovu hornických prací, coţ se poměrně rychle dařilo. Dále se také potýkali s problémem nedostatku zásob na ropných polích, se kterým se setkali jiţ během druhé světové války. Na rozdíl od Slovenska byl o těţbu ropy na území Moravy velký zájem ze strany soukromých firem. V dolech Nesyt u Hodonína byla těţba obnovena téměř ihned a do konce dubna 1945 byl obnoven provoz v celém závodě. Na poli „Hodonín“ přibyly nové vrtné sondy, jak pro plynovou, tak i pro naftovou těţbu. Do července 1945 bylo u Hodonína vytěţeno 190 tun ropy a 33 tisíc m3 zemního plynu. (Ďurica, 1986) V poválečné době se také začal měnit celkový politický charakter nejen v naftovém průmyslu, ale také v celé zemi. Roztříštěnost naftových podniků zvedla nevoli zaměstnanců, kteří v červenci 1945 napsali ţádost o zestátnění naftových dolů a závodů na jiţní Moravě. Víc jak půl roku se neustále scházely výbory všech zúčastněných dolů a vedly jednání o situaci na jednotlivých dolech. Také řešily, jaké změny by měly být po zestátnění provedeny a jaká výše platů by měla být nově stanovena. Po těchto dlouhých vyjednáváních byly v březnu 1946 oficiálně vyhlášeny Československé naftové závody se sídlem v Hodoníně. Tímto byly ustanoveny státní závody Hodonín, Vacenovice, Velké Bílovice, Luţice, Ţatčany, Břeclav, slovenské Gbely a Mikov. Vedoucí postavení si udrţely doly v Gbelech, které 26
si zachovaly objem těţby a navíc přinesly nové objevy loţisek, která byla nadále rozšiřována. Situace jak na politické scéně Československa, tak i v ropných závodech nebyla po znárodnění stálá. V roce 1947 se začaly objevovat návrhy na přeměnu národních podniků v akciové společnosti. Finančně by se na nich podíleli jak domácí, tak i zahraniční podnikatelé. Tato situace byla však do roku 1948 vyřešena politicky, díky přechodu Československého státu k socialismu. Československé naftové závody byly zachovány jako národní podnik a vytvořily akční výbor, který měl za úkol střeţit objekty svých závodů před protesty a stávkami. Tento výbor později vytvořil i základ pro ustavování závodních jednotek. V době své působnosti zbavil funkcí nejvyšší představitele vedení podniku a technických pracovníků. Tyto posty byly obsazeny novými korektními pracovníky a byl ustanoven nový podnikový ředitel. Později, 9. května 1948, byla v Československu přijata nová ústava, ve které byly ustanoveny revoluční přeměny a sociální reformy z let 1945–1948. (Průcha, 2004-2008)
2.2.4 Naftový průmysl ČSSR Nároky na energetické suroviny se s postupujícím časem, rostoucí mechanizací a automatizací, po celém světě stále zvyšovaly. V zemích mimo Sovětský svaz ceny ropy a zemního plynu do počátku sedmdesátých let stouply na osmnáctinásobek. Zvyšovaly se také náklady na dovoz a zpracování ropy, proto bylo pro některé země výhodnější vyuţívat i vlastních zdrojů. Sovětský svaz však byl, díky své bohaté surovinové základně, největším producentem ropy na světě. Ročně se vytěţilo přes půl miliardy tun ropy. I přesto, ţe se země RVHP nemusely obávat o nedostatek této suroviny, neustoupily ve svém úsilí zajišťovat si vlastní zdroje ropy a zemního plynu. Nadále pokračovaly v průzkumu svých nedotčených území a v nových vrtech. Nové průzkumné vrty byly však tentokrát uskutečňovány ve větších hloubkách, aby zajistily přísun k hojným zásobám kvalitní suroviny. Po osvobození Československa a znárodnění naftových podniků bylo pro naftový průmysl klíčové zvolit si nejvhodnější organizační formu vedení. Národní podnik Československé naftové závody byl podřízen generálnímu ředitelství Československých dolů, Československým rudným a naftových závodům a nově vzniklému ministerstvu paliv a energetiky. Dále byl také vytvořen Ústav pro naftový výzkum v Brně, jehoţ součástí byl závod geofyziky a závod strukturních a mapovacích vrtů. Tyto dvě instituce byly později sloučeny
v jednu.
Od počátku
šedesátých
let
byla
struktura
podniku
vedena
ke zjednodušování organizačních a řídících jednotek. Důraz byl kladen převáţně na zvyšování 27
efektivnosti. Ustanoven byl tehdy jediný národní podnik Československé naftové doly, který pod sebou vedl společné teritoriální závody, výzkumné ústavy, ústřední dílny a pomocné provozy. Soustředily se zde i významné investice do strojní a stavební činnosti. Toto období bylo pro naftový průmysl obdobím nejvyšší těţby zemního plynu, která pomohla vyrovnat palivový nedostatek z importu. Po roce 1965 začal v ropném průmyslu pokles objemu těţby ropy, poklesly také příděly investic na vrtný průzkum, sníţil se počet vrtného parku a počet pracovníků. Tímto celkovým poklesem ve všech oblastech těţby ropy začala desintegrace naftového průmyslu a ke konci šedesátých let byly jednotné Československé naftové doly rozděleny na dva závody. Vznikly samostatné Moravské naftové doly se sídlem v Hodoníně a Slovenské naftové doly, jejichţ působnost byla na území SSR. Tímto momentem započala historie samostatné těţby ropy pouze na našem území, která pokračuje aţ do současné doby. (Bednaříková, Thon, 1984) V Moravských naftových dolech byla soustředěna vrtná a průzkumná činnost na celém území ČSSR. Nové organizační uspořádání přineslo sjednocení metodiky průzkumu těţby, integraci technologií a techniku hlubinného vrtání. Nedostatky byly očividné převáţně v nedostatečné podpoře opravárenské činnosti. Posledních 15 let do roku 1989 proţíval naftový průmysl splnění předpokladů těţby na našem území. Vrtný park byl opět navýšen a tím i zvýšena kapacita těţby, která však prozatím pro všechny odběratele u nás stále nedostačovala. Proto další cestou jiţ nebylo rozšiřování vrtné techniky, ale hlavně zvyšování výkonnosti. Hloubky vrtů byly rok od roku větší a s nimi také vrtné výkony. To vše dokazovalo maximálně dostupnou vyspělost, dobré teoretické vědomosti a praktické dovednosti všech členů vrtného provozu. Tehdejším aktuálním úkolem bylo maximálně zvýšit vytěţitelnost existujících loţisek ropy a zemního plynu, coţ se také v budoucím vývoji podařilo splnit.6
6
O ropě a zemním plynu [online]. [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.mnd.cz/135/0/o-rope-a-zemnimplynu/
28
3 TRANSFORMACE TĚŢEBNÍHO PRŮMYSLU PO ROCE 1989 Období transformace bylo na území tehdejšího Československa velkým převratem hlavně v ekonomické oblasti. Nejdůleţitější změnou a také prvním krokem té doby bylo postupné převzetí většiny státních podniků soukromým sektorem. Podniky změnily své struktury, coţ mělo vliv i na jejich celkový chod.
Stejná situace nastala také v oblasti
těţebního průmyslu, kde se jak intenzita těţby, tak i struktura jednotlivých podniků během prvních porevolučních let značně změnila. Z původně intenzivního vyuţívání nerostných surovin došlo po roce 1990 k výraznému útlumu těţby jak černého, tak i hnědého uhlí a v některých oblastech bylo dokonce uhlí dotěţeno úplně.
3.1 Útlum těţby uhlí po roce 1989 Změny v ekonomice, které vyvolaly útlum hornické činnosti, nebyly typické pouze pro tehdejší Československo. Jiţ od šedesátých let 20. století procházel útlum těţby postupně celou Evropou, coţ v mnoha zemích trvá aţ dodnes. Útlum těţby se na našem území projevil ve většině těţebních oblastí. Těţba měla být postupně ukončena v západočeském, rosickooslavanském i v ţacléřsko-svatoňovickém revíru a také v některých dolech ostravské části ostravsko-karvinského revíru. Jiţ v roce 1990 byl vydán první dokument o útlumu těţby a přerušení prací na dolech v kladenské oblasti. Během následujících dvou let byly vydány další dokumenty upravující činnost ve ztrátových dolech, které navrhlo hned několik společností v čele s OKD a.s. Dále bylo rozhodnuto o promítnutí ztrátovosti těţby do cen energetického uhlí a finanční výpomoci ze státního rozpočtu. Za dva roky bylo na podporu neziskovosti některých dolů a na útlum těţby vynaloţeno více jak 800 milionů korun ze státního rozpočtu. Od roku 1993 byly v dalších usneseních vlády podpořeny jednotlivé projekty na privatizaci těţebních podniků. Mezi ně patřily například Českomoravské doly, Severočeské doly, Sokolská uhelná společnost a Mostecká uhelná společnost. Byla zastavena činnost na rosických uhelných dolech, východočeských uhelných dolech, západočeských uhelných dolech a na některých z ostravských dolů. Dále také pokračovala příspěvková činnost státu na podporu neziskovosti, pro potřeby uhelného hornictví bylo pro rok 1993 schváleno 2,8 mld. korun. (Smolová, 2008) 29
Proces útlumu těţby uhlí byl postupem času rozdělen na tři základní etapy. První etapa byla rozplánována do roku 2000. Kromě útlumu hornické činnosti musely být vyřešeny hlavně otázky financování, a to převáţně pro sociálně-zdravotní zajištění hornických pracovníků. Tímto směrem byla vynaloţena téměř polovina celkových nákladů. Další finanční podpora byla vynakládána na zahlazování stop po hornické činnosti v oblasti poškozených regionů. Tato pomoc byla pro stát komplikovaná, protoţe z počátku měly být tyto prostředky poskytovány přímo samotnými těţebními společnostmi. Avšak útlum těţby měl pro tyto společnosti natolik ekonomicky negativní dopad, ţe veškerá odpovědnost za rekultivaci postiţených regionů připadla státu. Kvůli těmto problémům se první etapa útlumu začala protahovat. (Fröhlich, 2000) Druhá etapa začala po roce 2000. Většina ztrátových dolů byla uzavřena, státem byla regulována rekultivace oblastí s následky hornické činnosti a byly dokončovány likvidace povrchových objektů. Došlo také k vypořádání státu s obyvateli a pracovníky v těţebních oblastech, a to ve věcech majetkových a sociálně-zdravotních. Stejně jako v minulé etapě byly řešeny finanční otázky rekultivace oblastí postiţených těţbou uhlí. Větší pozornost se po roce 2000 zaměřovala na zahlazování stop po důlních činnostech v oblasti dotěţeného kladenského revíru. Usnesení vlády v roce 2003 rozhodlo o postupném uvolňování finančních prostředků z Fondu národního majetku ČR na řešení ekologických zátěţí z minulých období a na revitalizaci území. Jiţ před rokem 2004 se česká legislativa musela sjednotit s legislativou Evropské unie, do které měla vstoupit. Byly upraveny jednotlivé postupy pro poskytování finančních prostředků na podporu uhelného hornictví. Po vstupu České republiky do EU byl také otevřen trh dovozu a vývozu černého uhlí a na našem území se začalo prosazovat uhlí dováţené z Polska. Poslední oblastí v druhé etapě útlumu těţby byla otázka bezpečnostních rizik při práci v dolech. Český báňský úřad vydal vyhlášku, která stanovovala poţadavky na zajištění bezpečnosti a zdraví při důlních pracích a na zajištění bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl. Vyhláška také obsahovala nutnost mít dopředu zpracovány plány na likvidaci škod po ukončení činnosti. Třetí etapa útlumu hornické činnosti je spojena s dokončením procesu restrukturalizace, ke které patří také dokončení privatizačního procesu v těţebních podnicích. Vláda svými usneseními odsouhlasila prodeje majetkových účastí státu v Severočeských dolech a.s. a Sokolovské uhelné a.s. Do budoucího vývoje byly v energetické koncepci z roku 2004 otevřeny také spekulace o územních limitech. (Kopačka, 2005) 30
Tabulka 1: Objem těžby černého uhlí v jednotlivých revírech během let 1990–2006 Těţba v revíru (v tis. tun) Rok
Ostravsko -
Kladensko -
Ţacléřsko -
karvinský
rakovnický
svatoňovický
Plzeňský
Rosicko oslavanský
1990
20 843
1 322
575
309
137
1991
17 786
1 232
525
240
90
1992
17 271
1 320
560
222
5
1993
16 419
1 286
373
219
0
1994
15 942
1 268
95
186
0
1995
15 661
1 302
0
43
0
1996
15 097
1 297
0
0
0
1997
14 280
1 218
0
0
0
1998
14 760
1 070
33
0
0
1999
13 468
926
25
0
0
2000
13 855
962
38
0
0
2001
14 246
854
38
0
0
2002
14 200
236
34
0
0
2003
13 614
0
29
0
0
2004
13 272
0
30
0
0
2005
13 227
0
25
0
0
2006
14 280
0
12
0
0
2007
12 895
0
0
0
0
2008
12 662
0
0
0
0
2009
11 001
0
0
0
0
2010
11 584
0
0
0
0
2011
11 455
0
0
0
0
Zdroj: (Smolová, 2008),databáze Českého báňského úřadu, vlastní zpracování Vývoj těţby v jednotlivých černouhelných revírech byl po revoluci soustředěn do pěti oblastí, které měly rozdílný vývoj. Největší podíl těţby připadal na ostravsko-karvinský revír, dále se těţilo na Kladensku, Ţacléřsko-svatoňovicku, Plzeňsku a Rosicko-oslavansku. Téměř ve všech revírech byla postupem času těţba utlumována a později i ukončena. V rosickooslavanských dolech byla těţba ukončena jiţ v roce 1992. Avšak s útlumem těţby se tyto doly potýkaly jiţ od sedmdesátých let, kdy byla převáţná většina loţisek vyčerpána. Po uzavření dolů byly veškeré stopy po těţební činnosti zahlazovány, včetně rozmontování všech těţebních věţí. Jediným váţným problémem, přetrvávajícím aţ do dnešní doby, byl odtok kontaminovaných důlních vod, které jsou váţnou ekologickou zátěţí. Zásoby uhlí v oblasti plzeňské pánve byly velice malé a jiţ od šedesátých let těţba rok od roku klesala. Kvůli vyčerpanosti těchto zásob se doly potýkaly s ekonomickými problémy. Během devadesátých 31
let byly v oblasti dotěţovány zbytkové zásoby uhlí západočeských uhelných dolů. Těţba zde byla ukončena v roce 1995. Doly na Ţacléřsko-svatoňovicku se po převratu oddělily od koncernu Kladno a těţba byla řízena nově vzniklými Východočeskými uhelnými doly. Útlum těţby v oblasti započal jiţ od devadesátých let. V roce 1990 dosáhl objem těţby 2 % celkové těţby černého uhlí v ČR. Jednotlivé doly Ţacléřsko-svatoňovicka byly během let 1991–1994 postupně uzavírány. Bývalé areály dolů byly vyuţívány různými způsoby; došlo k převedení majetku pod blízké obce a města, nebo byly vyuţívány pro potřeby Policie ČR, v oblasti města Ţacléř byly rekonstruovány na naučnou stezku po hornických památkách regionu. Ekologicky problematickou se stala jen sanace hořícího odvalu v Radvanicích, která byla finančně nejnáročnější úpravou ve smyslu zahlazení stop po hornické činnosti. V současnosti se v oblasti provádí jen minimální odbytová těţba zbytkových zásob, které vyuţívají hlavně Trutnovské teplárny.7 Tabulka 2: Vývoj počtu dobývacích prostor Rok
Počet dobývacích prostor na území České republiky černé uhlí
hnědé uhlí
ropa a zemní plyn
1992 1993 1994
50
62
25
38
54
27
38
54
27
1995 1996 1997 1998 1999 2000
37
51
32
34
46
43
34
46
46
34
46
49
34
46
56
33
40
70
2001 2002 2003 2004 2005 2006
33
38
70
33
37
69
31
36
71
31
36
88
27
36
93
22
33
95
2007 2008 2009 2010 2011
21
32
101
20
32
103
17
31
104
16
30
108
15
30
110
Zdroj: Databáze Českého báňského úřadu, vlastní zpracování 7
Útlum těţby českého uhlí [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.zdarbuh.cz/dejinyhornictvi/minulost/tezba-ceskeho-uhli-klesla-za-poslednich-deset-let-na-polovinu-1999/
32
Významná oblast kladenského revíru, vedena do transformace Kamenouhelnými doly, koncern Kladno, byla v devadesátých letech převedena pod Českomoravské doly Kladno a.s. Oblast byla po ostravsko-karvinských dolech v těţbě a významu hned na druhém místě. Avšak většina zásob cenného uhlí byla díky předchozí intenzivní těţbě v oblasti vydolována ještě před rokem 1990. I kdyţ jsou v oblasti Kladenska spekulace o dalších dostupných loţiscích, která byla geologicky zjištěna, úplné ukončení těţby bylo v dolech provedeno v polovině roku 2002. Další těţba je v budoucích letech nereálná jak z technických, tak i ekonomických a ekologických důvodů. (Smolová, 2008) Nejvýznamnější těţební oblastí na našem území je stále ostravsko-karvinský revír. I zde byla po roce 1989 a během devadesátých let těţba utlumena a plno dolů v revíru bylo dotěţeno a uzavřeno. Těţba se postupem času přesunula do karvinské části revíru a do roku 1994 byla ostravská část revíru uzavřena. Toto ukončení těţby znamenalo pro ostravskokarvinský revír uzavření aţ 180 km2 těţebních oblastí. Většina dolů východní oblasti revíru má však dostatek uhelných zásob. Těţeno je uhlí dvojí kvality, přičemţ to kvalitnější se nachází v severní části revíru a je velice dobře koksovatelné, tudíţ i dobře dále zpracovatelné. Během posledních let se, i přes útlum těţby, objem vytěţeného uhlí v ostravsko-karvinském revíru pohybuje stabilně kolem 11 milionů vytěţených tun ročně.8 To, ţe je krajina v oblasti těţbou značně poškozována, si společnost OKD plně uvědomuje, a proto díky sanačně-rekultivačním akcím navrací krajinu zpět do původní podoby. Rekultivace jsou v ostravsko-karvinském revíru realizovány jiţ od roku 1954. Tyto akce se dají rozdělit do dvou na sebe navazujících etap. První je technická rekultivace, při níţ je území tvarováno a inţenýrsky zpracováno. V další etapě je krajina ozeleňována a jsou vytvořeny vhodné podmínky pro ţivočišné a rostlinné druhy. Od devadesátých let aţ do současné doby bylo v oblasti ostravsko-karvinského revíru provedeno velké mnoţství rekultivačních akcí. Mezi nejvýznamnější v současných letech patří například rekultivace „Darkovského moře“, která bude probíhat minimálně do roku 2014. Jde o jeden z největších rekultivačních projektů u nás. Krajina byla dlouhých 13 let přeměňována a jiţ nyní má velká vodní plocha čistější vodu neţ přilehlé přehrady nacházející se v regionu, coţ je pro nejrůznější ţivočišné druhy velice příznivé. Oblast by měla výhledově slouţit jako sportovní
8
Těţíme uhlí [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cs/tezime-uhli/soucasnost-u-nas-i-vesvete
33
a rekreační zóna. Jezero má ideální podmínky pro vodní sporty a mezi připravovanými záměry je také vybudování pláţí a sportovního zázemí. Mezi další úspěšné projekty v rámci rekultivace patří například vybudování golfového areálu Lipiny v oblasti předměstí Karviné nebo výstavba Dinoparku v Doubravě. Kvůli tomuto areálu byly rekultivační práce pozastaveny ještě před svým ukončením, aby byl dojem prehistorického místa co nejvíce zachován. Přilehlé území starého odvalu Doubrava a pozůstatky staré červené propálené haldy s malými mokřadními jezírky propůjčily Dinoparku kulisu opravdového pravěku. Dinopark byl otevřen v červenci 2009 a stal se hojně navštěvovanou atrakcí regionu.9 Obr. 8: Výsledky rekultivací společnosti OKD
Zdroj: www.okd.cz, vlastní zpracování Těţba hnědého uhlí je pro Českou republiku velice významným odvětvím a loţiska ekonomicky výhodná. Hnědé uhlí se i po revoluci na našem území těţilo ve čtyřech pánvích – severočeské, sokolovské a ţitavské, přičemţ severočeská hnědouhelná pánev byla nejvýznamnější. Vývoj těţby hnědého uhlí však po transformaci zaznamenal stejný útlum jako v případě uhlí černého a těţba od roku 1990 do současnosti poklesla téměř o polovinu objemu. Proces transformace od roku 1990 přeměnil tři státní podniky, Mosteckou uhelnou,
9
Vracíme krajině ţivot [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.okd.cz/files/dokums_raw/okd_rekultivacni_brozura_cz.pdf
34
Severočeské doly a Sokolovskou uhelnou, na akciové společnosti. Během let bylo uzavřeno několik lomů a mnoho dolů. Ve finální podobě zůstala těţba uţ jen v severočeské hnědouhelné pánvi a v sokolovské pánvi, kde se ale těţí pouze ve slojích ve východní části. Většina vytříděného uhlí se vyuţívá převáţně v energetickém průmyslu a při výrobě karbochemických produktů. Zbývající zásoby vysoce kvalitního uhlí nebude moţno v budoucnu vytěţit kvůli střetu zájmů v oblasti Chabařovic a sloţitým hydrogeologickým poměrům. Největší objem těţby dnes mají Severočeské doly a.s., které těţí cca polovinu celkového objemu. Na druhém místě je Mostecká uhelná a.s. s větší třetinou objemu těţby a jako poslední se sedminou objemu je Sokolovská uhelná a.s. (Pěgřímek, 2006)
3.2 Vývoj struktury podniků Těsně po revolučním roce 1989 zajišťovalo těţbu pět státních podniků. Jednalo se o Ostravsko-karvinské doly a zbývající rozdělené doly koncernu Kladno – Kladenské doly, Západočeské uhelné doly, Východočeské uhelné doly, Rosické uhelné doly. Po roce 1991 se některé podniky transformovaly. Byly tak vytvořeny akciové společnosti Ostravskokarvinské doly a.s. (OKD a.s.), Českomoravské doly a.s. (ČMD a.s.) a Západočeské uhelné doly a.s., které však byly určeny k brzkému útlumu. Východočeské uhelné doly a Rosické uhelné doly zůstaly státními podniky aţ do svého uzavření. Kvůli svému významu bude dále blíţe rozebrána struktura tří hlavních těţebních podniků.
Ostravsko-karvinské Doly a.s. Ostravsko-karvinské doly byly jako původní státní podnik přetransformovány na akciovou společnost na začátku roku 1991. Stát zde však měl výhradní majetkovou účast. Důlní a povrchové aktivity byly sloučeny do společných organizačních jednotek a byly vytvořeny i dceřiné společnosti. Během roku 1998 stát postupně přišel o většinový majetkový podíl ve společnosti. Do roku 2004 odkoupila většinu akcií společnost Karbon Invest a.s., coţ však nemělo dlouhého trvání, protoţe ještě téhoţ roku zde získala většinový podíl společnost RPG Industries Ltd. V roce 2005 pod sebe OKD fúzovala Českomoravské doly a.s. V současné době je majoritním vlastníkem Ostravsko-karvinských dolů nizozemská společnost New World Resources B. V., jejíţ akcie byly během roku 2008 největším primárním úpisem na burze v Londýně. K 1. 1. 2013 jsou dle platného schématu OKD a.s. organizačními sloţkami provádějící těţební činnost tyto doly:10 10
Profil společnosti OKD [online]. [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cs/o-nas/profilspolecnosti/organizacni-struktura
35
Důl Karviná Důl vznikl sloučením dvou dolů s původním názvem Lazy a Československé armády (ČSA) v roce 2008. Sídlo se nachází 25 kilometrů severovýchodně od Ostravy a svou rozlohou 32 km2 zasahuje do měst Karviná a Orlová. Dle dostupných údajů za rok 2011 se objem těţby pohyboval kolem 4 milionů tun. Největší absolutní hloubku má výdušná jáma Doubrava III v lokalitě ČSA – 1176 metrů. Při nadmořské výšce ústí 281 metrů sahá aţ do hloubky 895 metrů pod úroveň mořské hladiny. Obr. 9: Důl Karviná
Zdroj: Tereza Šobrová Důl ČSM Důl, který zahájil svou činnost aţ v roce 1968, se nachází ve východní části karvinské pánve. Je sloţen ze dvou organizačních lokalit – Sever a Jih. Svým dobývacím prostorem zasahuje do měst a obcí Stonava, Karviná, Albrechtice u Českého Těšína a Chotěbuz. Dle dostupných údajů za rok 2011 se objem těţby pohyboval kolem 3 milionů tun. Nejhlubší je vtaţná jáma ČSM-jih s 1103 metry, která při nadmořské výšce ústí 277 metrů dosahuje 826 metrů pod úroveň mořské hladiny. Díky rozsáhlé investiční činnosti v roce 2000 je předpokládaná ţivotnost dolu odhadována aţ do roku 2028. 36
Důl Darkov Důl Darkov je v současné době druhým největším hlubinným komplexem u nás. Je sloţen ze čtyř těţebních lokalit nazývajících se Darkov, Karviná, Doly II a Stonava. Důl původně vznikl spojením dvou dolů s názvem 1. Máj a 9. Květen, které byly později sloučeny a pojmenovány názvem Darkov. V roce 1993 přešel do nynější podoby spojením původního dolu Darkov a dolu Mír. Dle dostupných údajů za rok 2011 se objem těţby pohyboval kolem 3 milionů tun. Největší absolutní hloubku má výdušná jáma Mír 4 na dole Darkov – 1011 metrů, s ústím v nadmořské výšce 235 metrů, jejíţ dno se nachází 776 metrů pod úrovní mořské hladiny. Obr. 10: Důl Darkov
Zdroj: Tereza Šobrová Důl Paskov Důl Paskov, nacházející se 20 km jiţně od Ostravy, je jediným činným dolem v ostravské části revíru. Tento důl stále produkuje velice kvalitní koksovatelné uhlí. Důl vznikl spojením dvou dolů s názvem Paskov a Staříč během roku 1994. Počátek dolování v původních dolech spadá do konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Dle dostupných údajů za rok 2011 se objem těţby pohyboval kolem 1 milionu tun. Největší absolutní hloubku vykazuje vtaţná jáma lokality Staříč – 1155 metrů, jejíţ ústí se nachází v nadmořské výšce 37
305 metrů a sahá 850 metrů pod úroveň mořské hladiny. Pod organizační strukturu tohoto dolu patří také Důl Frenštát, který je momentálně udrţován v konzervačním reţimu, ale společnost OKD a.s. má velký zájem o opětovnou těţbu v této lokalitě, která ale jiţ nebude obnovena.
Českomoravské Doly a.s. Vývoj podniků kladenského revíru byl po roce 1989 velice proměnlivý. Během minulého reţimu se z většiny českých revírů stala součást velkého koncernu Kamenouhelné doly, Kladno. Během roku 1991 byl koncern rozdělen na čtyři různé podniky, z nichţ dva působily v kladenském revíru. Byly to státní podniky Důl Tuchlovice a Důl Kladno, který se stal přímým nástupcem Kamenouhelných dolů, Kladno. Později, roku 1993, byly tyto dva doly sloučeny a díky velké privatizaci se z nich staly odštěpné závody nově vzniklé akciové společnosti Českomoravské doly Kladno a.s. V roce 1995 odštěpný závod Důl Tuchlovice zanikl. Těţba v Českomoravských dolech trvala aţ do roku 2002, kdy byly doly definitivně uzavřeny. O další dva roky později byla podepsána smlouva o rozdělení Českomoravských dolů mezi akciovou společnost Karbon Invest a.s. a Palivový kombinát Ústí, který se stal střediskem uzavřených kladenských dolů. Během těţby v kladenském revíru bylo uhlí dolováno v několika dolech, které byly kvůli útlumu postupně uzavírány. Nejkratší dobu, do roku 1991, byl otevřen Důl Prago, po něm byly v roce 1998 uzavřeny Doly Mayrau, Ronna a Tuchlovice. Nejdéle se v revíru těţilo na dole Schoeller, a to aţ do roku 2002.11 Důl Schoeller v Libušíně Důl vznikl jako kutací terén v roce 1879, avšak první hlubší vrty byly uskutečněny aţ v roce 1896. Název hloubené jámy byl stanoven podle člena správní rady Mirošovského kamenouhelného těţařstva, pana Gustava Schoellera. Důl byl přirozenou dominantou místa a kaţdého, kdo projíţděl obcí Libušín, tehdejší těţební věţ zaujala. Důl Schoeller byl posledním dolem na Kladensku. Těţilo se zde do roku 2002, kdy byla těţba v kladenském revíru ukončena. Od konce roku 2010 začala postupná demolice areálu.
11
Historie – Lokalita Kladenské doly [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.pku.cz/pku/site.php?location=2&type=kladno&page=2
38
s. p. Východočeské uhelné doly Dalším podnikem vzniklým rozdělením koncernu Kamenouhelné doly Kladno byl státní podnik Východočeské uhelné doly Trutnov. V době vzniku, v roce 1991, byl organizačně rozdělen na čtyři závody – Důl Zdeněk Nejedlý, Důl Jana Šverma, Důl Kateřina a Strojírenský a opravárenský závod. Ve všech dolech byla těţba jiţ od roku 1990 postupně ukončována. V dubnu 1994 byla těţba oficiálně ukončena a symbolicky bylo vytěţeno poslední uhlí, které bylo historicky posledním i pro ţacléřsko-svatoňovický revír.12 Důl Kateřina „Radvanický důl Kateřina zůstal posledním činným dolem státního podniku VUD. Na tomto dole započalo v roce 1980 hloubení nové jámy Stachanov II, které bylo dokončeno v roce 1986. Důl Stachanov byl po převratu přejmenován zpět na Důl Kateřina a většina dění se odehrávala v areálu nově vybudovaného dolu Kateřina II. Tento důl nebyl nikdy dostavěn do projektované podoby. Počítalo se například s hloubením druhé jámy vybavené skipovým těžením nebo s ražbou překopu, který by spojil radvanický důl s elektrárnou v Poříčí u Trutnova, jakožto s generálním odběratelem uhlí. Na tento důl čekala pravděpodobně velmi dobrá budoucnost. Velká zásoba uhlí, příznivé dobývací podmínky, možnost komplexního strojního dobývání, velmi dobré hydro-geologické podmínky a nejnižší náklady v České republice na vytěžení jedné tuny. Avšak radvanické uhlí nebylo příliš kvalitní, mezi jeho nevýhodné vlastnosti patří zejména nízká výhřevnost a velmi vysoká popelnatost. Jisté je, že to byl právě radvanický důl, který byl před svým zlikvidováním připraven k převodu na akciovou společnost. Bohužel záporný výsledek výběrového řízení v elektrárně Poříčí donutil vedení VUD a Dolu Kateřina k požádání tehdejšího ministra průmyslu a obchodu ing. Vladimíra Dlouhého k zařazení Dolu Kateřina II mezi utlumované doly. Ten vyhlásil zahájení útlumu na tomto dole k 1. 1. 1994. Již 1. dubna 1994 v 6 hodin ráno vyjela z radvanického podzemí klec s posledním vozem východočeského černého uhlí.“13
12
Východočeské uhelné doly [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.zdarbuh.cz/category/reviry/vud/ 13 18 let od ukončení hornické činnosti [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.zdarbuh.cz/reviry/vud/18-let-od-ukonceni-hornicke-cinnosti-statniho-podniku-vychodoceske-uhelnedoly-trutnov/
39
3.3 Privatizace Mostecké uhelné Mostecká uhelná vznikla jako samostatná akciová společnost v roce 1993, přičemţ majoritní podíl vlastnil stát. Privatizace byla uskutečněna na základě druhé vlny kupónové privatizace. Společnost vznikla sloučením bývalých státních podniků v oblasti Mostecka, takţe ji nakonec tvořilo celkem sedm dolů: Obránců míru, Jan Šverma, ČSA, Hrabák, Leţáky, Kohinoor a Centrum. Koncem devadesátých let byla Mostecká uhelná dále privatizována americkou investiční skupinou Appian Group, která tím získala majoritní podíl ve společnosti (50,2 %). Ještě téhoţ roku vláda skupině Appian Group odprodala zbytek podílu za částku 650 milionů korun. Nákup podílů v Mostecké uhelné byl tehdy hodnocen jako jedna z největších zahraničních investic v ČR. Později skupina získala také licenci obchodníka s energetickými komoditami. V roce 2003 byla Mostecká uhelná odkoupena ještě fondem skupiny Appian Group, který byl spravován švýcarskou bankou Credit Siusse First Boston. Tehdy se do dění Mostecké uhelné dostala švýcarská strana, později důleţitá během vyšetřování kauzy o privatizaci. Během roku 2005 odkoupila Mosteckou uhelnou skupina manaţerů této společnosti – Antonín Koláček, Luboš Měkota, Vasil Bobela a Petr Pudil, kteří vlastnili také Severočeskou uhelnou a právě prostřednictvím této společnosti ji majetkově převzali. Ještě téhoţ roku byly podíly společnosti převedeny na nizozemskou společnost Appian Group a.s. a tato společnost byla přejmenována na Czech Coal N. V. Během roku 2005 byla společnost přejmenována ještě třikrát a koncem roku byl stanoven definitivní název Czech Coal a.s. O rok později odprodala Czech Coal 40% podíl kyperské společnosti Indovers Czech Coal Investments Limited. V současnosti jsou posledními známými obchody společnosti Czech Coal jednání se společností E.ON o vzniku společného podniku, který by vystavěl vysoce výkonnou elektrárnu poháněnou hnědým uhlím.14
14
Přehledně: Kauza MUS od svého vzniku aţ po vlnu ţalob [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/kauza-mostecka-uhelna-prehledne-dn8/ekonomika.aspx?c=A120620_210007_ekonomika_zep
40
Obr. 11: Logo skupiny Czech Coal
Zdroj: www.czechcoal.cz Privatizace Mostecké uhelné se stala velice známou kauzou, která dodnes nebyla zcela vyřešena. Do případu byl zapleten jak soukromý sektor, tak i tehdejší politická scéna a v neposlední řadě také švýcarské úřady, které ve svých bankách ještě stále blokují 12 miliard korun patřících českému státu. Policie ČR měla veškeré informace a podněty k vyšetřování k dispozici jiţ v roce 1998. Vyšetřování začalo na základě upozornění tehdejšího předsedy Fondu národního majetku. Vyšetřováno bylo podezření, ţe peníze z Mostecké uhelné byly vyvedeny a pouţity při privatizaci namísto toho, aby byly povinně odkládány na rekultivace po těţební činnosti. Několik miliard ze zisků bylo tehdy odesláno do švýcarských bank, kde měly být posléze „vyprány“. Právě kvůli těmto převodům se do vyšetřování zapojila také švýcarská strana. Během zákulisních bojů byly vytvořeny spekulace o podhodnoceném prodeji společnosti. Díky všem ziskům, které doly skupiny Czech Coal těţbou získaly, měla být cena, za kterou měly být doly nabídnuty, mnohonásobně vyšší. Avšak místo několika miliard byly podíly tehdejší Mostecké uhelné společnosti odprodány pouze za několik stovek milionů. Peníze ze zisků byly následně údajně potají rozděleny osobám figurujícím v odprodeji společnosti za to, ţe cena k prodeji byla velice příznivá. Tyto informace, do kterých byla mimo jiné údajně zapletena tehdejší vláda ČR, nebyly dodnes prokázány, a proto je kauza dodnes plná nevyřešených otázek. Vyšetřování probíhalo od svého počátku dlouhých deset let. V roce 2008 byl případ odloţen, o rok později jej švýcarská prokuratura uzavřela a několik miliard na švýcarských účtech zmrazila. Ještě téhoţ roku byl případ českou prokuraturou znovu otevřen a opět začalo vyšetřování, které mělo mimo jiné zjistit, jestli peníze z Mostecké uhelné měly být pouţity i jako úplatky pro vrcholné politiky tehdejší vlády. Avšak díky laxnímu přístupu českých ţalobců byly rozpoutány pouze nové ţaloby proti české justici a případ nikam dál nepostoupil.
41
V současnosti jsou ve spojitosti s privatizací Mostecké uhelné řešeny dva případy. První byl zahájen během června 2012, kdy bylo obviněno šest manaţerů, kteří jsou s kauzou Mostecké uhelné propojeni. Policie je obvinila ze zneuţití informací a postavení v obchodním styku a za poškození státu v rozmezí několika miliard korun. Po uzavření případu by mohli dostat aţ deset let vězení. Manaţeři však povaţují aktivitu policie za vyhrocení společenského nátlaku a chtějí si na toto zahájení trestního stíhaní stěţovat. Manaţerům také bylo policií odstaveno přes 800 milionů korun z majetku, který se skládal z peněţních zůstatků na účtech, cenných papírů a nemovitostí. Dalším aktuálním případem je zvaţování současné vlády ČR o připojení státu k trestnímu řízení a podání vlastní civilní ţaloby za účelem získání zmrazených 12 miliard korun ze švýcarských účtů. Ovšem problémem je, ţe stát prozatím nemůţe dokázat, jak a čím přesně v kauze utrpěl, protoţe příslušné úřady, které měly s kauzou cokoliv společného, odmítají jakékoliv pochybení ve svém postupu. Proto momentálně český stát stojí před rozhodnutím, v jakém řízení a za jakých okolností by mohl uspět. Kauza privatizace Mostecké uhelné se nejspíš opět protáhne do dalších let. Dle údajů dostupných za rok 2012 je struktura a vize skupiny Czech Coal následující: Skupina Czech Coal se skládá ze společností Czech Coal a.s., obchodníka s energetickými komoditami, především s hnědým uhlím a elektrickou energií, a těţebních společností Litvínovská uhelná a.s. a Vršanská uhelná a.s. Dále Skupinu tvoří servisní společnost Coal Services a.s. a řada obsluţných firem. Skupina Czech Coal spravuje největší uhelné zásoby v České republice. Jejich ţivotnost dosahuje v rámci stávajících územních limitů roku 2052, v případě zpřístupnění zásob za územními limity přesahuje ţivotnost zásob horizont roku 2100. Vizí Skupiny je při šetrné a k okolí ohleduplné těţbě udrţení pozice nejúspěšnějšího nezávislého obchodníka s hnědým uhlím a dosaţení pozice nejúspěšnějšího nezávislého obchodníka s elektrickou energií v České republice. V rozvojových projektech je vizí Skupiny úspěšná realizace nových energetických zdrojů, zaloţených na čistých technologiích.15
15
Profil skupiny Czechcoal [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.czechcoal.cz/cs/profil/skupina/index.html
42
Obr. 12: Struktura skupiny Czech Coal
Zdroj: www.czechcoal.cz, vlastní zpracování
Czech Coal a.s. Společnost je partnerem pro dodávky paliv, energie a souvisejících sluţeb. Czech Coal a.s. byla v minulých letech Mosteckou uhelnou společností. Těţba hnědého uhlí společnosti Czech Coal a.s. probíhá v lokalitách na Mostecku. Prodej uhlí je poté směrován do elektroenergetiky, do tepláren a závodových elektráren, do domácností a malých kotelen. Společnost Czech Coal a.s. se věnuje také nákupu a prodeji elektrické energie prostřednictvím Energetické burzy Praha. Zákazníkům nabízí dodávku silové elektřiny a zajištění distribučních sluţeb. Czech Coal a.s. je účastníkem národního rejstříku obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.
Vršanská uhelná a.s. Společnost zajišťuje těţbu hnědého uhlí v lokalitě Vršany v centrální části Severočeské hnědouhelné pánve. Vršanská uhelná a.s. disponuje uhelnými zásobami s nejdelší ţivotností v České republice v rámci stávajících územních limitů aţ do roku 2058. K vytěţení je zde zhruba 323 milionů tun uhlí, které garantují moţnost zásobit palivem i novou elektrárnu resp. teplárnu po celou dobu její ţivotnosti. 43
Litvínovská uhelná a.s. Společnost má ve správě těţební lokalitu Československá armáda (ČSA) včetně homogenizační drtírny a Úpravny uhlí Komořany. Zásoby uhlí v rámci územně ekologických limitů představují 41,6 miliony tun kvalitního hnědého uhlí s výhřevností 17,5 MJ/kg. Za těţebními limity se dále nachází 750 milionů tun hnědého uhlí s nejvyšší výhřevností v ČR. Pokud by nadále nedošlo k prolomení těchto limitů, dojde k radikálnímu omezení těţby v této lokalitě a nadále by hrozilo riziko, ţe po roce 2021 by těţba musela být ukončena úplně.
Coal Services a.s. Zajišťuje sdílené sluţby technického charakteru v rámci skupiny Czech Coal. Zásobuje elektrickou energií, provozuje vodní a tepelné hospodářství. Zajišťuje přepravy vytěţených hmot prostřednictvím kolejové dopravy. Vyhodnocuje vzorky těţeného uhlí a vzorky olejů. Provádí měřické práce podle poţadavků odběratelů
Hypodrom Most a.s. Hipodrom je součástí rekultivačního parku Velebudice, který patří mezi nejlepší projekty tzv. české rekultivační školy, která je s uznávaná po celém světě. V souvislosti s úvahami o vyuţití Velebudické výsypky byl v roce 1973 zpracován záměr na vybudování rekultivačního parku jako areálu odpočinku a zdraví, jehoţ dominantou se stane dostihová dráha. Pořádání dostihů je hlavním předmětem činnosti společnosti. Ročně se zde koná osm dostihových dní. Pro rozšíření sportovních aktivit návštěvníků areálu byla v r. 2008 vystavěna in-line dráha, která je 3370 m dlouhá. Hipodrom, zvaný mostecká oáza zeleně, ročně přiláká kolem jednoho sta tisíc návštěvníků, coţ dokazuje splnění původní myšlenky přeměny výsypky v areál sportovního, kulturního a společenského vyţití široké veřejnosti.
Humeco a.s. Společnost nabízí zařízení k ekologickému čerpání a selektivnímu odstraňování přírodních a průmyslových sedimentů ze dna vodních toků a ploch. Společnost se zabývá odvodněním a čištěním jímek, odstraňováním sedimentů, pracuje se stroji s obsluhou. Nabízí doprovodné stavební suroviny, vykupuje barevné kovy a pouţité kabely. Odebírá vzorky a provádí rozbor vody. 44
Renogum a.s. Společnost poskytuje širokou paletu gumárenských sluţeb. Hlavní činností je zajišťování servisu a montáţí dopravních pásů. Hlavní význam je kladen na činnosti v oblasti renovace dopravních pásů a zpracování pryţového odpadu, ze kterého se následně vyrábí pryţový granulát a další pryţové výrobky v rámci gumového programu. Tento program zajišťuje výrobky typu pryţí a podlahovin, pryţových profilů všech velikostí a rozměrů a je vhodný pro stavby, dílny i kanceláře, ale i pro venkovní vyuţití na zahradě nebo v domácnosti. Obr. 13: Rozloţení působnosti skupiny Czech Coal v severních Čechách
Zdroj: http://www.czechcoal.cz/cs/ur/zprava/2010/images/11_01.jpg, vlastní zpracování
3.4 Situace Moravských naftových dolů po revoluci V porevolučních letech měla těţba ropy a zemního plynu na území České republiky na rozdíl od těţby uhlí zcela opačný vývoj. Od roku 1990 aţ do současnosti zaznamenal vývoj těţby ropy velmi dynamický růst, který byl ze všech těţených surovin na našem území nejvyšší. Své dosavadní maximum ve vytěţeném objemu si drţí rok 2003, kdy byl vytěţen 45
historicky nejvyšší objem 315,55 tisíc tun ropy. Také těţba plynu si drţí svůj vyšší standard ve vytěţeném objemu 220 milionů m3. Avšak objem těţby je srovnatelný s objemem vytěţeným v roce 1990, a tak se dá říct, ţe během posledních dvaceti let je vývoj objemu těţby téměř neměnný. Moravské naftové doly, stejně jako většina těţebních podniků na našem území, prošla po roce 1989 procesem privatizace. Z původního státního podniku Moravské naftové doly Hodonín vznikla v roce 1992 akciová společnost Moravské naftové doly. Ze začátku byly majetkové podíly naftových dolů rozděleny mezi několik vlastníků, kdy 30 % vlastnil Fond národního majetku ČR, většinový podíl 62 % byl odprodán v rámci kuponové privatizace a zbytek tvořil majetek obcí a restituční fond. Majetková struktura se v té době několik let stále obměňovala, ustálila se aţ během roku 1998 a podíly byly rozděleny mezi tři akciové společnosti. Na několik let tedy Moravské naftové doly ovládly společnosti SPP Bohemia a.s., EUROPGAS a.s. a Jihomoravská plynárenská a.s. Pod taktovkou těchto společností se Moravské naftové doly zaměřovaly především na dotěţování aktuálních loţisek ropy, vyhledávání nových zásob ropy na našem území a expandování na zahraniční trhy. (Kopačka, 2005) V oblasti loţisek zemního plynu na území ČR se naftové doly podílí na těţbě společně se společností OKD a.s., která získává plyn těţbou důlních plynů z dobývacích prostor černouhelných dolů. Moravské naftové doly těţí zemní plyn v oblastech na Hodonínsku, Břeclavsku, Vyškovsku a dalších lokalitách, které jsou spojeny s těţbou ropy. Během roku 2006 získaly Moravské naftové doly licenci obchodníka se zemním plynem, se kterou vstoupily na trh a začaly dodávat zemní plyn Jihomoravské plynárenské a také přímo koncovým zákazníkům. Ve stejném roce patřily mezi vlastníky Moravských naftových dolů a.s. také Slovenský plynárenský priemysel, který se stal vlastníkem SPP Bohemia, a společnosti E.ON Rhugas a KKCG, které stejným dílem vlastnily společnost EUROPGAS (jiţ od roku 1998). Tehdy měl EUROPGAS ve společnosti podíl 41,2 % a majoritní vlastnický podíl vlastnila SPP Bohemia, a tím tedy i Slovenský plynárenský priemysel. Avšak v té době se o všechny podíly začala velmi zajímat výše zmíněná KKCG, která patří mezi největší investiční skupiny v řadě států. Tímto zájmem rozpoutala skupina KKCG více jak čtyřletý boj o plné vlastnictví Moravských naftových dolů. V roce 2010 se skupině konečně podařilo, se souhlasem antimonopolního úřadu, odkoupit zbývající podíl Moravských naftových dolů, a tak se stala stoprocentním vlastníkem společnosti. KKCG je vlastníkem 46
dolů aţ dodnes a během roku 2012 oficiálně přejmenovala Moravské naftové doly a.s. na společnost MND a.s. (Smolová, 2008)16 Podle údajů dostupných za rok 2012 je struktura a vize MND a.s. následující: Skupina MND a.s. se skládá z pěti společností – MND, MND Gas Storage, MND Drilling and Services, MND Expolartion and Production a MND Oil Terminal Samara. Jediným akcionářem skupiny je MND Group N. V. se sídlem v Amsterodamu a investiční skupina KKCG je stále stoprocentním vlastníkem.17 Obr. 14: Struktura skupiny MND
Zdroj: www.mnd.cz, vlastní zpracování
MND MND je největší a nejvýznamnější společnost v České republice zabývající se průzkumem a těţbou ropy a zemního plynu. Je drţitelem 3 průzkumných licencí a 64 dobývacích prostorů. Také je drţitelem licence na obchod s plynem. Poskytuje strukturované
dodávky
a
sluţby
krátkodobé
flexibility.
Je
drţitelem
certifikátu
environmentálního systému řízení dle ČSN EN ISO 14001 a certifikátu systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dle ČSN OHSAS 18001. 16
Spor o MND končí [online]. [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/261361spor-o-mnd-konci-komarkova-kkcg-pozadala-o-uohs-o-souhlas-s-fuzi/ 17 Představení skupiny MND [online]. [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.mnd.cz/120/0/skupina-mnd/
47
MND Gas Storage MND Gas Storage je společnost zabývající se provozováním a výstavbou podzemních zásobníků plynu (PZP). Provádí přípravné práce na konverzi současných loţisek na nové PZP. Vlastní a provozuje PZP Uhřice – skladovací struktura Uhřice je v provozu od roku 2001, skladovací struktura Uhřice Jih od roku 2012. Společnost je drţitelem certifikátu environmentálního systému řízení dle ČSN EN ISO 14001. Dále je drţitelem licence na skladování plynu a členem ČPS a IGU.
MND Drilling and Services MND Drilling and Services je největší vrtný kontraktor v České republice s profesionálním přístupem a garancí vysoké odbornosti a kvality. Poskytuje komplexní sluţby a servis při vrtání a vystrojování průzkumných a těţebních vrtů na ropu, zemní plyn, hydrotermálních a geotermálních vrtů a vrtů pro podzemní zásobníky plynu. Zajišťuje podzemní i nadzemní opravy všech typů sond, dále likvidace, relikvidace a revitalizace starých nebo vytěţených sond, karotáţní měření ve vrtech a výzkum sond včetně slickline operací. Zabývá se také perforačními pracemi, jako jsou trhací práce malého rozsahu ve vrtech a sondách. Od roku 1999 je členem mezinárodní asociace vrtných kontraktorů – IADC.
MND Exploration and Production Hlavní oblastí podnikání této společnosti je průzkum a těţba ropy a zemního plynu v zahraničí, zejména v regionech Evropy a Asie. Zaměřuje se na region Evropy a Blízkého východu. Zabývá se těţbou a prodejem plynu v Pákistánu, drţí podíly v průzkumných licencích v Jemenu a Pákistánu.
MND Oil Terminal Samara MND Oil Terminal Samara je ropný terminál se strategickou polohou a připojením na ropovod Druţba. Je dostupný prostřednictvím vodních, ţelezničních a silničních cest. Roční kapacita překládky činí 3,4 milionu tun. Terminál vlastní a řídí společnost MND Samara LLC.
48
Skupina MND se zaměřuje především na průzkum a těţbu ropy, zemního plynu, jeho skladování a servisní činnost. Denní těţba se pohybuje kolem 9000 BOED.18 Mezi partnery skupiny patří mnoho významných mezinárodních společností, jako je například OMV, RWE, E.ON, PPL atd. Kromě České republiky působí v Ruské federaci a dále v regionu Evropy, Středního a Blízkého východu a severní Afriky. Drţí celkem 68 těţebních licencí v České republice, 1 licenci v Pákistánu a13 průzkumných licencí ve světě. Výkonnost skupiny je dána silným a stabilním zázemím, profesionálním přístupem a kontinuální podporou odborného rozvojového týmu. Skupina MND si také aktivně uvědomuje dopad lidské činnosti na přírodu, společnost a na budoucnost. Vývoj ropného i uhelného průmyslu, ve kterém byl po roce 1989 značný útlum těţby, zaznamenal, i přes tyto skutečnosti, během dvaadvaceti let značný rozvoj. Ve všech odvětvích je jejich vývoj výrazný nejen v oblasti pokroku technologií, který těţbu mnohonásobně usnadňuje, ale také ve vyspělosti přijímání odpovědnosti za dopady těţby. Ve všech energetických oborech se také značně rozvinula mezinárodní spolupráce, bez které by se v dnešní době těţba nerostných surovin rovněţ neobešla. Největší nevýhodou v oblasti těţby ropy na území České republiky je prozatímní závislost na importu. Proto je také do budoucna, díky zvedajícím se cenám energetických surovin, očekáván další vzestup těţby ropy u nás. Pro vývoj těţby černého a hnědého uhlí bude velmi klíčové vyřešení otázek těţebních limitů a další energetická koncepce českého státu.
18
BOED - Barrels of Oil Equivalent per Day
49
4 NOVODOBÉ ROZŠIŘOVÁNÍ TĚŢBY NEROSTNÝCH SUROVIN Otázka významu a budoucího vývoje těţby nerostných surovin na našem území je velice podstatná. To, jak bude budoucnost těţebního průmyslu v České republice vypadat, můţe totiţ ovlivnit nejen hospodářský vývoj naší země, ale stejně tak i mnohé obyvatele tohoto státu. Situace, podle které se bude vývoj těţby u nás ubírat, má totiţ jak své světlé, tak stinné stránky. Stejně tak i jednotlivá těţební odvětví mají pro stát a jeho občany různý přínos. Díky novým těţebním oblastem v okolí Břeclavi mají města a obce moţnost zlepšit finanční situaci v jejich rozpočtu a tím vylepšit například rozvoj jejich infrastruktury. Ovšem na druhou stranu těţební oblasti mají mnoho odpůrců a nová těţební území, jak se zdá, mohou místo příznivé situace pro města a obce oblast spíše poškodit. Obraz toho, jak to jednou v těţebním průmyslu v České republice bude vypadat, je prozatím nejasný a jeho budoucnost je předmětem jednání téměř ve všech oblastech.
4.1 Boje o nová těţební území 4.1.1 Rozšíření těţby uhlí do karvinské části Staré Město Společnost OKD a.s. začala během března roku 2012 otevřeně přiznávat svůj zájem o nová těţební území pod městskou částí Karviná-Staré Město. Tomuto jednání předcházel prvotní zájem o tři těţební lokality – Darkov, starý Ráj a Staré Město – z roku 2011. Město Karviná však tuto variantu razantně odmítlo a společnost OKD a.s. se nyní zabývá pouze lokalitou Staré Město. Těţební společnost by se díky tomuto zásahu v budoucnu dostala aţ k 20 milionům tun uhlí. Zásoby loţisek uhlí jsou dle OKD velice bohaté a uhlí v lokalitě Karvinska by bylo těţeno minimálně několik desítek let. Proto společnost OKD oznámila svůj záměr Ministerstvu ţivotního prostředí ČR a vytvořila a odeslala svou studii EIA19 o těţebním záměru a jeho vlivu na okolní krajinu k prozkoumání. Těţba se týká období let 2015–2035 a dotkla by se území města Karviná a okrajových částí měst Dětmarovice, Doubrava a Orlová. Rozhodnutí o této těţbě je momentálně v řízení a potýká se s mnoha problémy kvůli tomu, ţe oblast Starého Města je zastavěným územím.20
19
Environmental Impact Assessment, přeloţeno jako - Vyhodnocení vlivů na ţivotní prostředí Občanské sdruţení obyvatel města Karviné [online]. [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: http://www.karvinaciprotitezbe.cz/ 20
50
Ihned po oznámení záměru společnosti OKD se zvedla vlna protestů proti této těţbě jak od obyvatel města Karviná, tak i od firem sídlících v oblasti Starého Města. Stanovisko města samotného je prozatím nejasné, protoţe se z počátku přiklánělo k nové těţbě, avšak nyní se snaţí hájit také zájmy svých občanů. Jedním z hlavních problémů, díky kterým vznikly protesty, je existence průmyslové zóny na území Starého Města. Průmyslová zóna Nové pole poskytuje prostory pro deset firem z nejrůznějších odvětví. Firmy Baumann Springs, Dexon, Gates Hydraulics, GS Caltex, Lift Components, MADT Bohemia, Mölnlycke, Sejong, Shimano Czech Republic a Stant Manufacturing zaměstnávají přes 2 000 osob. Proto by ztráta této průmyslové zóny znamenala pro město Karviná, které se potýká s jednou z nejvyšší míry nezaměstnanosti v republice, velký problém. Propuštění zaměstnanci by byli opět závislí na pomoci státu a pravděpodobná by byla i migrace obyvatelstva za prací. To by zapříčinilo opětovné sníţení počtu obyvatel ve městě, a tím i zamezilo jeho dalšímu moţnému rozvoji. Primátor města sice firmám okamţitě přislíbil vyhledání náhradních prostor, ty se však proti tomu postavily. Firmy náhradní prostory, či novou průmyslovou zónu odmítají a nechtějí se ze svého jiţ vybudovaného zázemí stěhovat. Z druhého úhlu pohledu jsou zde však také zastánci těţby, kteří by ztrátu průmyslové zóny oţeleli. Mezi tuto skupinu lidí se řadí především zaměstnanci těţební společnosti, kteří by mohli přijít o práci právě z důvodu nepokračování další těţby. Proto tvrdí, ţe je potřeba obětí v podobě ztráty území a domů pro zachování práce, která region ţivila jiţ v minulých stoletích. Nabízí se však otázka, jestli je práce v dolech opravdu tím hlavním oborem, který ţiví karvinské obyvatelstvo? Dle údajů OKD pracuje přímo v hlubinných dolech pouze 800 pracovníků české národnosti. Proto by skutečný dopad na zaměstnanost asi mělo pouze úplné ukončení těţby a uzavření společnosti OKD. Dalším problémem, který stojí nové těţbě v cestě, je samozřejmě ţivotní prostředí. To můţe být těţce narušeno, z oblasti by pak mohly zmizet jak vzácné druhy hmyzu a ptáků, tak i luţní les. Zachovaný fragment luţního lesa, zvaný „Lazecká remíza“, je bohatou zásobárnou zeleně, která do jisté míry zajišťuje čistější vzduch v jiţ tak smogem zamořené oblasti. Také sousedí s ptačí oblastí Heřmanský stav-Odra-Poolzí, která byla vyhlášena v rámci soustavy Natura 2000, a lokalitou EVL Niva Olše-Věřňovice, vyhlášenou nařízením vlády č. 132/2005 Sb. Toto místo je ojedinělé díky své původní zachovalé květeně. Na místě se nacházejí velmi staré duby (aţ 200 let), vzrostlé olše a vrby. Právě tyto staré duby jsou domovem páchníka hnědého, jehoţ výskyt je velmi vzácný a je chráněn i ze strany Evropské unie. V oblasti nalezneme nejrůznější mokřady a tůňky, díky kterým se zde vyskytuje také 51
chráněná rostlina s výraznými květy, kosatec ţlutý. Mezi chráněné druhy ptáků zde patří například strakapoud prostřední, morčák velký, lejsek šedý a občas sem přilétá i orel mořský. Vzhledem k tomu, ţe je v dnešní době v oblasti Karvinska velice málo takovýchto lokalit, stojí určitě za to je pro budoucnost zachovat. Stejnou situací, kdy bylo moţné zachovat chráněnou oblast, bylo například definitivní zrušení těţby na dole Frenštát, který se nachází v konzervačním reţimu. Nová těţba by totiţ začala zasahovat do chráněné krajinné oblasti Beskydy a těţce by tak narušila místní krajinu.21 Obr. 15: Lužní les „Lazecká remíza“
Zdroj: http://arnika.org Třetím nejváţnějším problémem, za který bojuje převáţně občanské sdruţení občanů Karviné, kteří jsou proti těţbě pod Starým Městem, jsou nemovitosti a pozemky v oblasti. Aby mohla OKD těţit pod tímto územím, musela by se majetkově vypořádat s přibliţně 600 nemovitostmi, pozemky a garáţemi. V oblasti bydlí občané, kteří se zde narodili a ţijí zde po celý svůj ţivot, ale také ti, jejichţ dům uţ byl například jednou vykoupen v jiné těţební lokalitě a ve Starém Městě si díky tomu postavili obydlí nové. Prozatím je vyřízeno 21
Ohroţený luţní les u Karviné „Lazecká remíza“ [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://arnika.org/atnepadne-puvodni-luzni-les-lazecka-remiza
52
kolem 200 ţádostí na odkup domů a pozemků, přičemţ podle tvrzení OKD se ke všem přihlásili občané sami. Odpůrci těchto výkupů ale stále obyvatelům radí, aby své domy dobrovolně neodprodávali, protoţe pokud se OKD nedokáţe dohodnout úplně se všemi občany, tak těţba na území Starého Města nebude moci být nikdy zahájena. Občanskému sdruţení se nelíbí především skutečnost, ţe společnost OKD odkupuje nemovitosti dopředu, aniţ by věděla, jestli bude těţba v oblasti povolena, coţ je jistá vypočítavost ze strany společnosti. Pokud by těţba skutečně povolena nebyla, tak původní podobu krajině po zbourání objektů jiţ nikdo nenavrátí. Změny v Karviné a okolí jsou během let značné a občané si kromě zachování svého obydlí přejí také to, aby struktura města nebyla aţ tolik pozměňována a byla uchována i pro další generace. Obr. 16: Karvinský pivovar před a po zahájení těžby.
Zdroj: http://www.karvinaciprotitezbe.cz, vlastní zpracování Situace z března roku 2013 je pro odpůrce těţby pozitivní. Společnost OKD totiţ byla donucena zmenšit územní rozsah analýzy EIA. Díky poţadavkům státu a karvinského stavebního úřadu musela vzít v potaz dopady na ţivotní prostředí a původní analýzy předělat do zmenšené verze. OKD musela vzít do úvahy oblast luţního lesa a chráněnou oblast 53
Natura 2000, která je na území plánované těţby. Je to prozatím jeden z bodů, který společnost musela přepracovat. O jak velkou plochu byla donucena původní plány zkrátit, zatím není jasné. Společnost má totiţ v návrhu několik různých variant o tom, jaká část území by měla být těţbou zasaţena.22 Počátkem dubna 2013 se však město Karviná s těţební společností OKD a.s. dohodlo na zásadní změně těţební lokality, v níţ bylo plánováno těţbu rozšířit. Průmyslová zóna, která se nachází na území městské části Staré Město, bude zachována. Město Karviná při jednáních prosazovalo buďto zachování této průmyslové zóny, nebo nalezení nových prostor pro firmy, které se v zóně nacházejí. Protoţe většina firem odmítla jakékoliv stěhování, přistoupila společnost nakonec na variantu změny plánů těţební lokality pod Starým Městem. Tímto se opět zmenší oblast, kde OKD plánovala rozšíření těţby. Dohoda je pro město Karviná velice významná. Nyní tedy bude společnost OKD vyjednávat o těţbě pod Starým Městem v oblasti, kde se nacházejí obydlí místních obyvatel. Město opět zdůraznilo, ţe tato část těţby se bude moci uskutečnit jedině za podmínky, ţe s těţbou budou souhlasit všichni občané, kteří vlastní nemovitost nebo pozemek v oblasti Starého Města. Jednání bude nyní pokračovat převáţně v rezidenční části. Ať uţ se nakonec dosáhne jakékoliv dohody mezi společností a občany městské části, vţdy se najdou obyvatelé, které tato těţba zasáhne. Ovšem primátor města poznamenal, ţe Karviná jako město vznikla právě díky těţbě. Uhlí se pod městem nacházelo od počátku a stát jej nikdy ve své minulosti neochránil těţebními limity, jako v případě severních Čech. Proto ţádosti společnosti OKD a.s. o těţbu neporušují zákony. Záměrem státu bylo v karvinské části ostravsko-karvinského revíru uhlí vytěţit.23 Karvinská radnice se však od počátku snaţí zásah do svých městských částí minimalizovat a prvotní maximalistickou verzi, kterou společnost OKD a.s. předloţila, razantně odmítlo. Vzhledem ke stále se měnící situaci společnost OKD nadále pracuje na studii EIA, kterou by chtěla mít hotovu do září 2013. Následně by studii poslala k posouzení na Ministerstvo ţivotního prostředí ČR. Schvalovací proces EIA trvá přibliţně rok. Pokud by ministerstvo nemělo ţádné další námitky, tak by společnost OKD neměla problém začít s těţbou uţ v roce 2015.
22
OKD redukuje plány ve Starém Městě [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/130313-okd-redukuje-plany-ve-starem-meste.html 23 Pod průmyslovou zónou se těţit nebude [online]. [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.mestokarvina.eu/pod-prumyslovou-zonou-se-tezit-nebude/
54
4.1.2 Prolomení těţebních limitů v severních Čechách Těţební limity na území České republiky byly stanoveny českou vládou jiţ v roce 1991. Na tehdejší podnět ministra ţivotního prostředí byly tyto limity vytyčeny pro uhelné lomy v severních Čechách. Limity jsou hranicemi vyuţití určitého území. Kdyţ by byly tyto hranice překročeny, mohlo by být území poškozeno. V oblasti těţby uhlí zamezují těţební limity zahájení či pokračování těţby v území, které je maximálně zatíţeno stávající těţbou, jejíţ další pokračování by mělo destruktivní následky a neumoţňovalo by kvalitu ţivota na odpovídající úrovni. Tyto limity byly poprvé stanoveny v regionu Podkrušnohoří, kde povrchová těţba hnědého uhlí dlouhodobě narušovala okolní krajinu. Jiţ před rokem 1989 byly limity stanoveny v několika těţebních lokalitách. Vláda chtěla tímto krokem zaručit obcím vyskytujícím se v okolí těţby moţnost dále se rozvíjet, prosazovat své zájmy a zamezit drancování krajiny, které bylo zjevné v dobách komunismu. Po roce 1989 byly limity stanovovány v mnoha oblastech severních Čech. Díky těmto limitům byla také zrušena většina stavebních omezení a mnoho obyvatel investovalo do rekonstrukcí, nebo výstaveb nových sídel nejen pro bydlení, ale také pro rozvoj podnikání. Podpora rozšiřování těţby hnědého uhlí je tak pouze na straně těţebních společností, které mají z vytěţeného uhlí největší uţitek. (Smolová, 2008) Jiţ delší dobu se však těţařské společnosti a některé osoby z vyšších politických kruhů snaţí o prolomení uvedených limitů, aby se mohlo v těţbě v severních Čechách nadále pokračovat. Důvodů k tomuto kroku je hned několik. Nejváţnějším je hlavně dotěţení uhlí, a tím i postupná ztráta cenné suroviny. Těţební společnosti mají pro tuto chvíli sice nasmlouvané odprodeje zbývajících zásob uhlí teplárnám, ale nezaručují tímto, ţe by se do budoucna neměla zvyšovat cena uhlí a tepelné energie. Dále společnosti také argumentují, ţe pokud by limity prolomeny nebyly, tak by se prudce zvýšila nezaměstnanost v jiţ tak problémovém regionu a o práci by přišlo přes tisíc lidí. V opozici proti prolomení těţebních limitů stojí obec Horní Jiřetín a jeho část Černice. Kdyby se totiţ v oblasti pokračovalo v těţbě, tato obec by byla úplně zničena a o domov by přišlo přes dva tisíce obyvatel. Na obranu proti argumentu, ţe by těţařská společnost neměla jak zaměstnat nepotřebné horníky, vedení Horního Jiřetína tvrdí, ţe v obci je přes osm set stávajících pracovních míst a po srovnání obce se zemí by tato místa jiţ znovu vytvořena nebyla. 55
V tom, jak bude vypadat finální řešení, není zcela jasno. Všechny zúčastněné strany mají svá řešení situace. Současná vláda přislíbila, ţe nehodlá povolit prolomení těţebních limitů, a současně také vzkázala, ţe s rozšířením těţby nepočítá ani státní energetická koncepce do roku 2030. Avšak pokud by další volby do parlamentu vyhrála současná opoziční strana, tak by nová vláda s největší pravděpodobností tyto limity zrušila. Většina sociálních demokratů totiţ výrazně lobuje pro prolomení a při posledním sjezdu byly jejich názory podpořeny i samotným prezidentem republiky. Část politiků je pro „kompromisní“ řešení, aby se o prolomení limitů jednalo za pomoci referenda. Místostarosta Horního Jiřetína navrhuje jako alternativu a velkou příleţitost pro rozvoj zaměstnanosti v regionu vyuţívání a výzkum obnovitelných zdrojů. „Podle studie Čistá šance, kterou loni publikovala Aliance pro energetickou soběstačnost, mohou energetická modernizace budov a rozvoj obnovitelných zdrojů v Ústeckém kraji jen samy o sobě vytvořit 2 300 nových pracovních míst,“ tvrdí místostarosta. Naopak ti, kteří jsou pro pokračování v těţbě, navrhují, ţe by se dalo inspirovat u jedné z německých vesnic, která těţbě ustoupila a celkově se přestěhovala. Bývalá německá obec Grossgrimma vyuţila těţby uhlí na svém území a její přestěhování tehdy neznamenalo pouhé vystavění provizorních domů a jedné dlouhé ulice opodál. Vystavěna byla urbanisticky kvalitní část obce s novými domy, gymnáziem, kulturním domem, hotelem s restaurací, sportovní halou, bowlingem, fotbalovým hřištěm, nebo také spalovnou na fluidní spalování uhlí. Samozřejmě z počátku byli obyvatelé také skeptičtí, avšak těţařské společnosti jim vyjednaly takové podmínky a kompenzaci, ţe to bylo pro místní ve všech směrech velice výhodné. Mezi těmito podmínkami bylo například finanční vyrovnání za odkup nemovitostí, podmínky pro podnikatele, kteří by museli ukončit svou činnost, podmínky pro výstavbu nových obydlí a zachování jednotné ceny tepla na deset let dopředu.24 25 Vyhlídka je to pro obec Horní Jiřetín sice lákavá, ale od našeho státu prozatím nemá ţádnou jistotu, ţe by přestěhování bylo stejně výhodné jako v Německu a ţe by těţařské společnosti nechtěly na této situaci ještě více vydělat. Dále je také důleţité vzít v úvahu, ţe obec má velice dlouhou historii a existuje zde jiţ od 13. století. S tím je spojeno také mnoho památek včetně zámku Jezeří. A protoţe památky a historii lze přestěhovat jen stěţí, je faktický přesun obce velice problematický.
24
Alternativa jsou obnovitelné zdroje, brání se Jiřetín [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://usti.idnes.cz/jiretin-nechce-prolomeni-limitu-dau-/usti-zpravy.aspx?c=A130315_153740_usti-zpravy_hrk 25 Občanské hnutí Nový směr Horní Jiřetín [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://www.novysmer.eu/articles.php?lng=cz&pg=58
56
4.2 Novela Horního zákona Základním pramenem, který určuje vyuţívání nerostných surovin na našem území, je zákon o ochraně a vyuţití nerostného bohatství č. 44/1988 Sb., tzv. Horní zákon. Tomuto zákonu kdysi předcházel zákon č. 41/1957. Horní zákon v roce 1988 vyřešil jak průzkumy, tak i otázky vlastnictví loţisek. Zákon také ustanovil nové právní instituty na ochranu nerostného bohatství, loţiskových území, nebo také povolování staveb na těţebních územích. Nové a odlišné úpravy v tehdejším novém znění změnily vypořádání s důlními škodami a jejich náhrady, vyuţití důlních vod, poţadavky na řádnou měřičskou a geologickou dokumentaci atd. Horní zákon je však ještě dále doplňován, především mnoha vyhláškami Českého báňského úřadu. Mezi roky 1991–2009 byl zákon postupně novelizován, ale jen lehkými úpravami, které řešily především problémy týkající se podnikání v tomto oboru.26 V současné době je novela Horního zákona více neţ ţádaná, protoţe některá znění v původním zákoně mohou do jisté míry poškozovat občany českého státu. Během prosince 2012 byla proto schválena tzv. malá novela Horního zákona. V této novele je řešen především problém vyvlastňování pozemků a nemovitostí těţařskými společnostmi za účelem rozšiřování těţby. V době, kdy byl původní zákon schválen, se totiţ nepředpokládalo, ţe bude většina těţařských podniků zprivatizována, a proto stát předpokládal, ţe pokud by společnosti musely nějaké pozemky vyvlastňovat, bylo by to vţdy v souladu se zájmy státu samotného. Avšak v současnosti, kdy všechny těţařské společnosti vlastní soukromé právnické osoby a všechny zisky z těţby nerostných surovin nejdou státu, mohlo by být toto vyvlastnění majetku občanů České republiky nepřiměřené a stát by s nimi nemusel souhlasit. Proto byla v této novele zákona poloţka o vyvlastňování majetku vyškrtnuta, díky čemuţ se ulevilo jak obyvatelům severočeské uhelné pánve, tak i občanům města Karviná, kde je rovněţ plánováno těţbu rozšířit. Obyvatelé všech dotčených měst novelu uvítali a doufají, ţe uvedené stanovisko zůstane zachováno, protoţe kdyby například v okolí obce Horní Jiřetín došlo k prolomení těţebních limitů, které prozatím občany této obce chrání, neměli by ţádnou obranu proti vystěhování ze svých domovů. Tatáţ situace platí i pro občany Karviné, avšak společnost OKD a.s. se proti těmto obavám ohradila, protoţe vyvlastněním pozemků po roce 1989 občanům nikdy nevyhroţovala. Někteří starší lidé však dodnes vzpomínají, jak to probíhalo za dob komunismu, a proto jsou díky této novele klidnější.
26
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a vyuţití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů.
57
Novela se setkala také s odpůrci, kteří byli proti tomu, aby byla poloţka o vyvlastnění zrušena. Mezi odpůrci byl také bývalý prezident, který novelu v listopadu roku 2012 vetoval. Důvodem k negativnímu postoji je podle odpůrců jiţ samotné vytracení významu Horního zákona, neboť stát přichází o moţnost ochrany a vyuţití nerostných surovin na území České republiky. Pokud by stát chtěl v budoucnu vytěţit své nerostné suroviny, můţe se stát, ţe o tuto moţnost přijde a ke svým zásobám se jiţ nedostane. O osudu nerostných surovin budou de facto rozhodovat jiţ pouze majitelé nemovitostí nebo pozemků, můţe se jednat i o pozemek o rozloze 1 m2. Bývalý prezident tuto novelu vetoval právě proto, aby nebyly odkupy nemovitostí zneuţity spekulanty, kteří by následně vymáhali vysoké náhrady od státu. Také odboráři skupiny Czech Coal jsou proti této novele, protoţe se obávají ztráty pracovních míst.27 I přes všechna tato negativní tvrzení byla nakonec malá novela Horního zákona v prosinci roku 2012 odsouhlasena v poslanecké sněmovně a veto prezidenta tak bylo odmítnuto. Avšak díky všem negativním připomínkám ke zrušení vyvlastňování pozemků a nemovitostí se také poslanci následně shodli, ţe je důleţité do konce jejich funkčního období vytvořit a přijmout tzv. velkou novelu Horního zákona, která by problém přístupu státu k nerostným surovinám definitivně vyřešila. Proto ještě během prosince 2012 nastínil ministr průmyslu a obchodu, jak si přestavuje obsah velké novely Horního zákona. Nerostné suroviny na území státu by chtěl rozdělit především na takzvané pro stát strategické suroviny a suroviny ostatní. Strategických surovin by bylo pět – černé uhlí, hnědé uhlí, wolfram, uran a zlato. Seznam strategických surovin, a těţba s ním spojená, by poté musely splňovat rozdílné podmínky a přísná kritéria, aby nebyla těţba suroviny zneuţívána ve prospěch těţařských společností. Následné vyvlastnění by probíhalo výhradně ve prospěch státu, vţdy by muselo být projednáváno v poslanecké sněmovně a řádně odhlasováno. Stát by dále jasně stanovoval, v jaké lokalitě a za jakých podmínek smí těţařská společnost těţit nerostnou surovinu. Pokud by tyto podmínky společnost nebyla schopna dodrţovat, byla by jí lokalita těţby okamţitě odebrána. Dále by ve velké novele mělo být obsaţeno, jakým způsobem by měly probíhat průzkumné práce a hledání nerostných surovin. O této činnosti by také rozhodoval výhradně stát a moţnost průzkumu na našem území by rozhodně nebyla poskytována pouze zahraničním firmám. V neposlední řadě by důleţitým bodem novely bylo 27
Klaus vetoval horní zákon, nechce nahrávat spekulantům [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/285194-klaus-vetoval-horni-zakon-nechce-nahravat-spekulantum.html
58
přerozdělování peněz z těţby nerostných surovin, které by v rámci poplatků měly odcházet státu, krajům a obcím. Díky původnímu rozdělení připadalo 75 % obcím, pod kterými byla surovina těţena, a 25 % státu na zahlazování stop po těţební činnosti. Nyní by byla navýšena částka odvodů, výše odvodů by jiţ nebyla stanovena v procentech, ale v korunách na vytěţenou tunu suroviny, a bylo by poţadováno transparentnější a přehlednější rozdělování poplatků. Rozdělení by bylo následující. Státu by připadlo 30 % na zahlazování stop po těţební činnosti a na geologické průzkumy oblastí, 35 % kraji na rozvoj infrastruktury, nebo případně pro další obce postiţené těţbou, a 35 % obcím, které by na základě své samosprávy mohly rozhodnout, na co výše zmíněné poplatky pouţijí. S touto úpravou by předběţně mohly souhlasit i zúčastněné strany, které byly původně proti vyvlastňování majetku, ale nesmělo by se to v ţádném případě týkat celých zastavěných obcí. Avšak neţ bude tato velká novela Horního zákona parlamentem schválena, bude to ještě nějakou dobu trvat a o její finální podobě budou zcela jistě vedena rozsáhlá jednání. 28 Obr. 17: Schéma rozdělení poplatků odvedených těžařskými společnostmi
Zdroj: Vlastní zpracování
28
Brífink ministerstva průmyslu a obchodu 13. 12. 2012 [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/212411058261213/obsah/234946-velk-novelahornho-zkona-brfink/
59
4.3 Nové vrty a naleziště zemního plynu na Moravě Zatímco na území severních Čech a Karvinska panují převáţně obavy a tamní obyvatelé, i přes poplatky odváděné těţebními společnostmi, nepociťují z těţby uhlí výrazný přínos, na jiţní Moravě je prozatím situace opačná. Díky těţbě ropy a zemního plynu v oblasti Břeclavska plynou, dle tehdejšího starosty města Břeclavi Piškuly, do městských pokladen desítky milionů ročně, coţ se podepisuje na rozvoji infrastruktury v této oblasti. Pro další rozvoj ropného průmyslu u nás se společnost MND a.s., nebo společnost Lama Investments, neustále snaţí vyhledávat nová loţiska ropy a zemního plynu a ve svém hledání je velmi úspěšná. Od roku 2009 se podařilo objevit několik loţisek ropy i zemního plynu. Nové loţisko zemního plynu přibylo k dvanácti stávajícím vrtům, které jiţ v oblasti Břeclavska existovaly a těţí se z nich ropa i zemní plyn. I kdyţ byla tato zásoba zemního plynu nalezena uprostřed břeclavského sídliště, obyvatele to nijak neovlivní. Naopak, díky tomuto plynovodu městu přibydou další finance. V roce 2010 totiţ těţařská firma Lama Investments, která se zabývá obchodem se zemním plynem, otevřela z tohoto loţiska plynovod, kterým je plyn dodáván přímo do přenosové sítě. Společnost soudí, ţe z tohoto bohatého loţiska by mohla těţit plyn přibliţně 25 let a plyn by dokázal zásobovat v Břeclavi aţ dvacet tisíc domácností za rok. Předpokládaný příjem do městské pokladny je asi 15 milionů korun za rok formou poplatků z vytěţených nerostných surovin podle platné legislativy.29 Během roku 2011 byla opět v okolí Břeclavska, poblíţ obce Hustopeče, nalezena další nadějná loţiska ropy a zemního plynu. Geologové tuto oblast prozkoumávali přibliţně tři roky. Průzkumný vrt v této lokalitě zahájila společnost ČMD a.s. Společnosti se podařilo odvrtat takzvané pilotní vrty, které odhalily geologické struktury, které by mohly ropu obsahovat. Avšak šetření nejsou ještě zcela u konce. Aby se na těchto loţiscích mohlo začít s těţbou ropy, je potřeba udělat ještě další průzkumné vrty, které by měly odhalit, jak to s ropou v Hustopečích vypadá. Celý proces proto ještě nějakou dobu potrvá. Kdyby se však potvrdilo, ţe jsou tato loţiska vhodná pro těţbu, zvýšil by se podíl na celkové domácí
29
Těţaři objevili v Břeclavi loţisko plynu [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/tezariobjevili-v-breclavi-lozisko-plynu-do-mestske-kasy-se-posypou-miliony-1s7-/brnozpravy.aspx?c=A090210_210800_brno_taj
60
těţbě o několik stovek kilotun ročně. Vzhledem k tomu, ţe je česká ropa díky svému stáří tak kvalitní, mohla by být dále vyuţívána například pro farmaceutický průmysl.30 Obr. 18: Nové naleziště zemního plynu u Břeclavi
Zdroj: http://brno.idnes.cz/ Díky penězům, které odvádějí těţařské společnosti dle Horního zákona, mohly obce na jiţní Moravě opravit a rozšířit svou infrastrukturu. Například na Hodonínsku z těchto peněz některé obce doslova ţijí. V okolí vesnice Uhřice byli schopni postavit aquapark za 38 milionů korun. Obec Dambořice opravila dvě školy a nové bytové domy. Byla zbudována čistička odpadních vod, ale také chodníky i silnice. Moravské naftové doly chtějí i nadále pokračovat v dalších průzkumných vrtech například u Lednice, Staroviček a Krumvíře na Břeclavsku, u Násedlovic a Karlína na Hodonínsku, nebo také v oblasti Pálavy. Právě v této oblasti chce společnost začít hledat zemní plyn, proto zde budou rozestavěny průzkumné sondy. Ty budou zabodávány do země, díky těţkým strojům bude rozvibrována půda a sondy tak přijmou signál, který odhalí, co se skrývá pod jejím povrchem. Vyhodnotit výsledky z těchto průzkumů trvá přibliţně dva roky, takţe dnes ještě není jasné, zda bude moţné v lokalitě plyn těţit.
30
Vrt u Hustopečí naznačil ropu, průzkum bude dál pokračovat [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/geologove-to-potvrdili-u-hustopeci-by-mohla-byt-ropa-pc4/ekonomika.aspx?c=A110215_110711_brno-zpravy_kol
61
Avšak i v této oblasti se průzkumy i těţba samotná neobejdou bez problémů s odpůrci. Vzhledem k tomu, ţe je Pálava chráněnou krajinnou oblastí, všechny průzkumy těţby ostře sledují ochránci přírody. I kdyţ se jedná pouze o seizmický průzkum, který s průzkumnými vrty nemá nic společného, musejí geologové dodrţovat veškeré podmínky, aby nedošlo k narušení pálavské přírody. Díky speciálnímu reţimu museli průzkumníci například omezit vjezdy do oblasti a své sondy museli proto na některá místa donést osobně. Společnost také přislíbila, ţe průzkum bude realizován s maximálním ohledem na ţivotní prostředí. Pokud by měla být krajina přece jen trochu poškozena, Moravské naftové doly vynaloţí veškeré moţné prostředky na její okamţitou rekultivaci. Pokud by byly porovnány situace v oblastech s těţbou uhlí a s těţbou ropy, byl by zde značný rozdíl jak v postupech těţařských společností, tak i v jejich přístupu. I přesto, ţe jsou také na jiţní Moravě zjevné některé obavy o okolí těţebních oblastí, prozatím se vše obešlo bez větších kauz a problémů jak s průzkumy, tak i s těţbou samotnou. Tomu se dá do jisté míry přisuzovat fakt, ţe těţba ropy a zemního plynu na našem území není tak rozsáhlá jako těţba uhlí a její rozsah prozatím oblastem nevadí, obzvlášť kdyţ jsou ke všemu dobře finančně podporovány z odvedených peněz. Města, pod kterými je těţeno uhlí, jsou samozřejmě také dobře finančně zajištěna poplatky, které odvádějí těţařské společnosti. Bohuţel situace se momentálně jeví tak, ţe obyvatelé prozatím vidí spíše ty negativní aspekty neţ moţnost vylepšování městské infrastruktury. Proto by se při veškerých krocích dala předpokládat spíše větší šetrnost a lepší lobbing ze strany uhelných společností, a to hlavně díky situaci, ve které se nacházejí kvůli nastaveným těţebním limitům. Vzhledem k současné realitě, kdy se těţba nerostných surovin řídí výhradně trţními mechanismy, bude boj o nejvyšší zisky spíše vyhrocený. Dle výhledu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR bude snaha o minimalizaci dopadů těţby surovin částečně limitována geologickou stavbou ČR, a tím tedy nemoţností zajistit surovinovou základnu pro řadu odvětví bez šetrného vyuţívání některých strategických loţisek za hranicemi chráněných území přírody. To se samozřejmě většině obyvatel líbit nebude, a proto by se do budoucna mělo, společně s vylepšováním legislativy Horního zákona, pracovat také na vylepšování veškerých vztahů mezi obyvatelstvem, společnostmi a státem.
62
ZÁVĚR Těţba uhlí, ropy a zemního plynu na našem území prošla během několika staletí výraznými změnami. Od prvopočátků pouhé povrchové těţby se vyvinula a rozšířila hluboko pod povrch země a její technika byla pro dosaţení největší efektivity získávání surovin po celou dobu vyvíjena a zdokonalována. Společně s vyvíjející se těţbou se měnila také spotřeba a s ní spojený zájem o tyto suroviny. Těţba uhlí si během let prošla jak obdobím, kdy bylo těţeno maximální moţné mnoţství suroviny a okolní krajina byla kvůli tomu vydrancována, tak i obdobím útlumu a uzavírání celých těţebních oblastí. Na druhou stranu jsou zde i suroviny jako ropa a zemní plyn, které během svého vývoje zaznamenávaly převáţně období spojená s růstem a rozšiřováním těţby. I přes současnou nutnost prosazovat zájmy a spokojenost obyvatel České republiky a přes zájem zachovat krajinu naší země i pro další generace, je snaha o opětovný vzestup těţby těchto nerostných surovin značná a během posledních let vyvolává mnoho výrazných diskuzí. Situace ve vývoji v jednotlivých těţebních oborech se ukázala jako velice rozdílná. V oblasti těţby černého i hnědého uhlí probíhala značná změna zájmu o tyto suroviny, a to v souvislosti s aktuální hospodářskou situací. Během dvou světových válek i období komunismu byla Česká republika vítanou a dobrou surovinovou základnou, a proto se v tomto období těţilo maximální dostupné mnoţství. Po roce 1989 však došlo ke značnému útlumu těţby, mnoho dolů a revírů bylo uzavřeno a těţba v nich byla ukončena. Z původních pěti velkých kamenouhelných revírů se dnes těţí pouze v tom ostravsko-karvinském. I přes podobný útlum, jaký byl v oblastech, kde bylo těţeno černé uhlí, nebyl v hnědouhelných revírech zavřen ţádný z revírů a surovina je zde nadále hojně těţena. Jediné omezení těţby je v podobě těţebních limitů, které prozatím zaručují zachování některých měst a obcí v této oblasti. Právě problém zdevastování okolní krajiny a některých měst a obcí v oblastech, kde se těţí jak hnědé, tak i černé uhlí, je předmětem současných debat a rozepří mezi obyvateli, těţařskými společnostmi a vládou České republiky. I přes to, ţe těţba uhlí na našem území přináší dotčeným městům a obcím značné finanční příspěvky, je pro jejich obyvatele primární především zachování jejich obydlí i okolní krajiny. Stejně tak se vedou rozsáhlé diskuze o tom, která pracovní místa je důleţité v těchto oblastech, které se vyznačují vysokou mírou nezaměstnanosti, udrţet. Hornická činnost totiţ ţivila tyto oblasti jiţ od počátků těţby na našem území. Je proto důleţité rozhodnout, zda je tato situace ještě stále aktuální, nebo se jiţ v oblasti prosadila i jiná odvětví, která jsou schopna význam primární 63
těţby nahradit. Všechny tyto problémové situace jsou nyní aktuálně řešeny jak s představiteli současné vlády, tak i se samotnými těţebními společnostmi. Proto, aby byla zajištěna spokojenost všech dotčených stran, bude důleţité do jisté míry změnit jak legislativu v oblasti těţby nerostných surovin, tak i přístup a prosazování zájmů těţebních společností. V porovnání s uhelnými revíry zaznamenávají oblasti, ve kterých je těţena ropa a zemní plyn, téměř opačný přístup. Jiţ od počátku těţby ve vídeňské pánvi byl prosazován převáţně růst a rozvoj těţby. Během válečných let a let spojených s komunistickým reţimem u nás byla těţba intenzifikována a byly podporovány projekty na podporu vyhledávání nových těţebních území. I přesto, ţe byl rok 1989 spojen s útlumem těţby uhlí, v oblasti těţby ropy a zemního plynu tento směr neplatil. Od roku 1990 aţ do současnosti zaznamenal rozvoj těţby ropy velmi dynamický růst. I přes zvýšený zájem o ropu byl ovšem objem těţby během let zachován na své úrovni a zvyšovat se začal aţ během posledních let, kdy jsou v oblasti jiţní Moravy vyhledávána stále nová naleziště ropy a zemního plynu. Na rozdíl od oblastí, kde je těţeno uhlí, je postup těţebních společností na jiţní Moravě obyvateli převáţně vítán. Z těţby těchto surovin jim do jejich městských a obecních pokladen plyne dostatečné mnoţství peněz na zlepšování infrastruktury jejich okolí. I přes to, ţe nejnovější vyhledávání loţisek ropy a zemního plynu probíhá na území chráněné krajinné oblasti Pálava, dokázala se společnost MDN a.s. s ochranáři ţivotního prostředí dohodnout a s výzkumem prozatím nejsou větší problémy. Společnost se dokázala dohodnout na přísných podmínkách, které musí během svého průzkumu dodrţovat, a díky tomu prozatím panuje spokojenost na obou stranách. O tom, jestli se bude těţba ropy a zemního plynu rozšiřovat, se bude v budoucnu ještě rozhodovat. V současné době je však situace pro těţební společnosti na jiţní Moravě příznivá. Avšak skutečnosti, ţe obyvatelé těchto oblastí nejsou prozatím těţbou nijak ovlivněni a ţe se současnými průzkumy není výraznější problém, můţe také nasvědčovat fakt, ţe těţba ropy a zemního plynu není na našem území aţ tak moc rozsáhlá jako těţba uhlí. Díky tomu není těţba schopna výrazně poškozovat okolí, ve kterém jsou ropa a zemní plyn těţeny.
64
I kdyţ je přístup ropných těţebních společností kladný, nabízí se otázka, jaká by byla situace, kdyby byla těţba ropy a zemního plynu rozšířena stejně jako těţba uhlí. Proto je potřeba nadále vylepšovat jak strategii, tak i přístup k těţbě nerostných surovin na našem území, aby si naše republika byla schopna pro sebe zajistit maximální moţný uţitek z těchto surovin a současně aby byli obyvatelé spokojeni a viděli značné vylepšení oblastí, v nichţ ţijí. Vzhledem k faktu, ţe je vyuţívání vlastní surovinové základny pro stát v současnosti velice podstatný, budoucí trendy těţby uhlí, ropy a zemního plynu se budou nadále ubírat směrem rozšiřování těţebních území a vyhledávání dalších oblastí s těmito surovinami. V oblasti těţby hnědého uhlí bude rozhodující situace zrušení těţebních limitů. Celkově bude těţba uhlí záviset především na vývoji energetické koncepce státu a také například na reformě Horního zákona, který bude udávat další podmínky pro pokračování těţby uhlí na území České republiky. V oblasti těţby ropy na našem území bude díky úplné závislosti na importu této suroviny nadále očekáván vzestup objemu těţby, nebo alespoň udrţení současného stavu. Nadále bude věnována pozornost především objevování nových nalezišť ropy a zemního plynu. To vše se ovšem neobejde, díky geologické stavbě České republiky, bez jistých zásahů do krajiny, a proto bude muset být budoucí koncepce těţby na našem území nadále dobře zpracovávána.
65
SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ Odborné texty: [1]
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. THON, Arnošt. Naftový průmysl na území Československa. 1. vyd. Hodonín: Moravské naftové doly, 1984. 368 s.
[2]
BIENIK, Ján. Ropa, zemný plyn a životné prostredie. 1. vyd. Bratislava: Vydavatel'stvo technickej a ekonomickej literatúry, 1982. 238 s.
[3]
DRNEK, Jan. Krajina nad pokladem: průvodce po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. Plzeň: Street, 2012, 336 s., [31] s. obr. příl. ISBN 978-80-904746-0-4.
[4]
ĎURICA, Dušan a kol. Ložiska ropy a zemného plynu v Strednej Európe. 1. vyd. Bratislava: Vydavatel'stvo technickej a ekonomickej literatúry, 1986. 282s.
[5]
KÁRNÍKOVÁ, Ludmila. Vývoj uhelného průmyslu v českých zemích do r. 1880. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961, 388 s.
[6]
KOLEKTIV AUTORŮ. Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: ANAGRAM s. r. o., 2003. ISBN 80-7342-016-3.
[7]
KOŘAN, Jan. TEBERA, Karel. Přehledné dějiny československého hornictví. I. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1955, 214 s.
[8]
MAJER, Jiří. Uhelné hornictví v ČSSR. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1985, 793 s., obr. příl.
[9]
MATĚJČEK, Jiří. Vývoj uhelného průmyslu v českých zemích po průmyslové revoluci (do roku 1914). 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1984, 256 s.
[10] PĚGŘÍMEK, Rostislav. Výhodnost uhlí jako domácí strategické suroviny pro pokrytí energetické potřeby státu - ekonomický a sociální aspekt, Uhlí, rudy, geologický průzkum 2/2006, str. 40–41, ISSN 1210-7697. 66
[11] PETROVSKÝ, Vladimír. NOVÁK, Vlastimil. Mostecko: minulost a současnost. 1. vyd. Most: Realtisk, 2001, 287s. [12] PRŮCHA, Václav. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2004–2009, 2 sv. ISBN 80-7239-147-x1. [13] SMOLOVÁ, Irena. Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, 195 s. ISBN 8024421259.
Internetové zdroje: Alternativa jsou obnovitelné zdroje, brání se Jiřetín [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://usti.idnes.cz/jiretin-nechce-prolomeni-limitu-dau-/usti-zpravy.aspx?c=A130315_153740_usti-zpravy_hrk. Báňská historie Mostecka [online]. [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://www.mining.cz/TEXTY/Mus.htm. Brífink ministerstva průmyslu a obchodu 13. 12. 2012 [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/212411058261213/obsah/234946-velk-novela-hornho-zkona-brfink/. Historie – Lokalita Kladenské doly [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.pku.cz/pku/site.php?location=2&type=kladno&page=2. Historie těţby uhlí [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cs/tezimeuhli/historie-tezby-uhli. Hornická skripta [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://www.hornictvi.info/prirucka/razba/lomy.htm. Klaus vetoval horní zákon, nechce nahrávat spekulantům [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/285194-klaus-vetoval-horni-zakon-nechcenahravat-spekulantum.html. 67
Občanské hnutí Nový směr Horní Jiřetín [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://www.novysmer.eu/articles.php?lng=cz&pg=58. Občanské sdruţení obyvatel města Karviné [online]. [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: http://www.karvinaciprotitezbe.cz/. Ohroţený luţní les u Karviné „Lazecká remíza“ [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://arnika.org/at-nepadne-puvodni-luzni-les-lazecka-remiza. OKD redukuje plány ve Starém Městě [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/130313-okd-redukuje-plany-ve-starem-meste.html. Ostravsko v 19. století [online]. [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cs/tezimeuhli/historie-tezby-uhli/ostravsko-v-19-stoleti. Pod průmyslovou zónou se těţit nebude [online]. [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.mestokarvina.eu-/pod-prumyslovou-zonou-se-tezit-nebude/. Profil společnosti OKD [online]. [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cs/onas/profil-spolecnosti/organizacni-struktura. Představení skupiny MND [online]. [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.mnd.cz/120/0/skupina-mnd/. Přehledně: Kauza MUS od svého vzniku aţ po vlnu ţalob [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z http://ekonomika.idnes.cz/kauza-mostecka-uhelna-prehledne-dn8/ekonomika.aspx?c=A120620_210007_ekonomika_zep. Spor o MND končí [online]. [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/261361-spor-o-mnd-konci-komarkova-kkcg-pozadala-o-uohs-o-souhlas-s-fuzi/. Stručná informace o surovinové základně ČR [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument5616.html. 68
Těţaři objevili v Břeclavi loţisko plynu [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/tezari-objevili-v-breclavi-lozisko-plynu-do-mestske-kasy-se-posypoumiliony-1s7-/brno-zpravy.aspx?c=A090210_210800_brno_taj. Těţíme uhlí [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cs/tezimeuhli/soucasnost-u-nas-i-ve-svete. Tiskové zprávy města [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://www.ekarvina.cz/clanky/149-mesto_pozaduje_k_tezbe_pod_starym_mestem_komplexni_posouzeni_vlivu_tezby_na_Zp.html. Útlum těţby českého uhlí [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.zdarbuh.cz/dejiny-hornictvi/minulost/tezba-ceskeho-uhli-klesla-za-poslednich-deset-let-napolovinu-1999/. Vracíme krajině ţivot [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.okd.cz/files/dokums_raw/okd_rekultivacni_brozura_cz.pdf. Vrt u Hustopečí naznačil ropu, průzkum bude dál pokračovat [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/geologove-to-potvrdili-u-hustopeci-by-mohla-bytropa-pc4-/ekonomika.aspx?c=A110215_110711_brno-zpravy_kol. Východočeské uhelné doly [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.zdarbuh.cz/category/reviry/vud/. 18 let od ukončení hornické činnosti [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.zdarbuh.cz/reviry/vud/18-let-od-ukonceni-hornicke-cinnosti-statniho-podnikuvychodoceske-uhelne-doly-trutnov/.
69
SEZNAM TABULEK TABULKA 1: OBJEM TĚŢBY ČERNÉHO UHLÍ V JEDNOTLIVÝCH REVÍRECH BĚHEM LET 1990–2006 ....... 31 TABULKA 2: VÝVOJ POČTU DOBÝVACÍCH PROSTOR.............................................................................. 32
70
SEZNAM OBRÁZKŮ OBR. 1: JÁMA HLUBINA V OSTRAVSKO-KARVINSKÉM REVÍRU, 1873 .....................................................8 OBR. 2: VÝVOJ CEN 1 SÁHU DŘEVA........................................................................................................10 OBR. 3: LOMOVÉ DOBÝVÁNÍ ŘADOVÝMI ODSTŘELY .............................................................................15 OBR. 4: DŮL FRANTIŠEK V HORNÍ SUCHÉ, 1954....................................................................................19 OBR. 5: ORGANIZAČNÍ SCHÉMA KONCERNU KAMENOUHELNÉ DOLY, KLADNO PO ROCE 1948 ............21 OBR. 6: VRTNÁ SOUPRAVA TROUZL – RAPID A JEJÍ POSÁDKA Z LET 1913–1914, GBELY .....................23 OBR. 7: NOVÉ NAFTOPLYNOVÉ POLE V PROSTORU VINOHRADŮ (1938) ................................................25 OBR. 8: VÝSLEDKY REKULTIVACÍ SPOLEČNOSTI OKD ..........................................................................34 OBR. 9: DŮL KARVINÁ ...........................................................................................................................36 OBR. 10: DŮL DARKOV ..........................................................................................................................37 OBR. 11: LOGO SKUPINY CZECH COAL ..................................................................................................41 OBR. 12: STRUKTURA SKUPINY CZECH COAL........................................................................................43 OBR. 13: ROZLOŢENÍ PŮSOBNOSTI SKUPINY CZECH COAL V SEVERNÍCH ČECHÁCH ............................45 OBR. 14: STRUKTURA SKUPINY MND....................................................................................................47 OBR. 15: LUŢNÍ LES „LAZECKÁ REMÍZA“ ..............................................................................................52 OBR. 16: KARVINSKÝ PIVOVAR PŘED A PO ZAHÁJENÍ TĚŢBY. ...............................................................53 OBR. 17: SCHÉMA ROZDĚLENÍ POPLATKŮ ODVEDENÝCH TĚŢAŘSKÝMI SPOLEČNOSTMI .......................59 OBR. 18: NOVÉ NALEZIŠTĚ ZEMNÍHO PLYNU U BŘECLAVI ....................................................................61
71
