Perspektivy těžby ropy a zemního plynu v České republice po roce 2010

Univerzita Palackého Olomouc Přírodovědecká fakulta Katedra geografie

Pavel Důbrava

Perspektivy těžby ropy a zemního plynu v České republice po roce 2010 Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Martin JUREK, Ph.D. Olomouc 2011

Prohlašuji tímto, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl veškeré použité zdroje literatury.

Olomouc, 29. dubna 2011

Pavel Důbrava

2

3

4

Obsah Úvod - cíl práce

7

1.

Historie

8

1.1.Ropa – obecné informace

8

1.2.Naftový průmysl v našich zemích za Rakouska-Uherska

8

1.3.Naftový průmysl v ČSR mezi válkami

10

1.4.Situace naftového podnikání v letech fašistické nadvlády

12

1.5.Vývoj naftového průmyslu v prvních poválečných letech

14

1.6.Situace po válce až do dneška

15

Stanovování prognózních zásob uhlovodíků na území ČR

17

2.1.Historie výzkumných prací spojených se stanovováním prognózních zásob

17

2.2.Expertízy sovětských naftových odborníků

18

2.

2.3.Kategorizace průmyslových zásob ropy a zemního plynu (klasifikace zásob ropy a zemního plynu

18

2.4.Kategorizace prognózních zásob uhlovodíků

20

2.5.Vývoj stavu prognózních zásob na území Moravy

20

2.6.Stanovení prognózních zásob ropy a zemního plynu z roku 1979

21

2.7.Ocenění perspektiv na ropu a zemní plyn regionu východní Moravy z roku 1986

3.

23

2.7.1.Metodika oceňování

23

2.7.2.Hlavní ropoplynonosné rajóny

25

2.7.3.Ocenění prognózních zásob z roku 1986

26

Perspektivy těžby ropy a zemního plynu na Moravě

29

3.1.Aktuální úroveň prozkoumaných geologických zásob ropy a zemního plynu ve stávajících ložiscích

29

3.2.Těžba na existujících ložiscích ropy a zemního plynu v ČR

32

3.3.Perspektiva vyhledání nových zásob na základě nových geologicko- průzkumných prací

36

3.3.1. Vídeňská pánev

37

3.3.2. Karpatská čelní předhlubeň

40

3.3.3 JV svahy Českého masívu

40

3.4.Nekonvenční zdroje zemního plynu – potenciální zdroje nekonvenčních zdrojů zemního plynu na území ČR

42

5

3.4.1. Definice nekonvenčních zdrojů zemního plynu

42

3.4.2. Metanový plyn z uhelných slojí (Coal Seam Gas)

44

3.4.3. Plyn z jílových souvrství (Shale Gas)

44

3.4.4. Plyn z nepropustných pískovcových souvrství (Tight Gas)

47

3.5.potenciální zdroje uhlovodíků ve velmi hlubokých strukturách na území ČR 49 4.

Závěr

53

5.

Summary

54

6.

Seznam literatury

55

6.

Seznam tabulek

57

7.

Seznam obrázků

58

6

ÚVOD, CÍL PRÁCE Cílem práce je pokusit se na podkladě historického vývoje naftového průmyslu, na základě analýzy aktuálních statistických údajů o těžbě ropy a zemního plynu a na podkladě starších prací, oceňujících perspektivitu těžby ropy a zemního plynu na Moravě nastínit budoucí vývoj naftového průmyslu na Moravě.

Zkoumáním perspektivnosti území Moravy na vyhledání nových zdrojů uhlovodíků na Moravě se stát systémově přestal věnovat začátkem devadesátých let minulého století. Po privatizaci naftového průmyslu v letech 1991-1992 přestal stát investovat do výzkumných prací – 2D reflexních seismických měření a do hlubokého strukturního průzkumu. V roce 1992 byl odvrtán za státní prostředky poslední hluboký strukturní vrt Břeclav-30. Od roku 1993 byly veškeré průzkumné práce nových akciových společností podřízeny ekonomice. Byly realizovány pouze projekty s přijatelným geologickým a podnikatelským rizikem. Společnosti realizovaly práce v jim přidělených průzkumných územích; na územích nepokrytých průzkumnými licencemi se neprováděly žádné výzkumné práce. Vzhledem k rostoucím cenám ropy a zemního plynu na světových trzích je pravděpodobné, že poroste zájem o vyhledávání ložisek uhlovodíků ve složitějších geologicko-úložních poměrech a ve větších hloubkách. Těmto potenciálním zdrojům nebyla doposud z důvodů velké ekonomické náročnosti a vyššímu geologickému risku věnována pozornost.

7

1. HISTORIE 1.1.

ROPA – obecné informace Ropa je přírodní směs kapalných, tuhých a plynných sloučenin, převážně uhlovodíků.

Její měrná hmotnost kolísá mezi 0,75 a 1 t/m3, průměrný obsah uhlíku mezi 80 a 87,5 %, vodíku mezi 10 a 15% a výhřevnost mezi 38 a 42 MJ/kg. Zdrojem uhlovodíků je organická hmota vznikající subakválním biochemickým rozkladem nekromasy. Ke vzniku ropy dochází při teplotách 60 – 140°C, v hloubkách 1300 – 5000 m v pelitických ropomatečných sedimentech. Odtud migruje a akumuluje se v propustných, porézních příp. rozpukaných kolektorských horninách. Těžená ropa se označuje jako surová ropa a má značně variabilní vlastnosti jako barvu, viskozitu, molekulovou a měrnou hmotnost. Podle chemického složení se rozlišují 4 základní typy – ropa parafinická, naftenická, aromatická a asfyktická. Celkové ložiskové zásoby ve světě se odhadují na 137 mld. t., z toho asi 75% zásob se nalézá v členských zemích OPEC. Ropa je většinou upravována destilací (rafinací) tak, aby se oddělily její jednotlivé frakce: rozpuštěný plyn, gazolin, benzín, petrolej, nafta, mazací olej, asfalt. Vyšší uhlovodíky (dlouhé uhlovodíkové řetězce) jsou upravovány (kráceny) v procesu krakování. Využití ropy je všestranné, objevují se stále nové možnosti. Největší objem spotřeby má energetika, petrochemický a chemický průmysl. (Bednaříková J. a kol. 1984)

1.2.

Naftový průmysl našich zemí v období Rakouska-Uherska Početné povrchové projevy přírodních uhlovodíků byly známy i na Moravě, kde

historie naftařského odvětví začíná rokem 1899. Prvním naftařským podnikatelem na Moravě se stal majitel cukrovaru ze Starého Města Julius May. Dne 27. března 1900 podává tento kutéř RBÚ Brno zprávu o první vrtbě zvané „Helena“, která probíhala od července 1899 do 13. dubna 1900 a byla založena asi 50 m od studny, kde se objevil silný naftový povlak. May vrtal pomocí kanadské vrtní soupravy poháněné parním strojem o výkonu 20 HP. Vrt dosáhl celkové hloubky 450,7m. V hloubce 166,68 m se narazilo na silnou vrstvu plynů. May poté pokračoval ve zkoumání svých terénů na Uherskobrodsku ručními vrtbami a sondami. V r. 1900 zde převzal veliký počet kutisek od ing. Františka Březovského a 11. prosince tohoto roku založil druhou hlubinou vrtbu. Dne 5. února 1901 se mu v prostředí tzv. šedých břidlic podařilo dosáhnout velmi vysokého vrtního výkonu – 19,25m za den. Ve vrtbě se objevovaly četné stopy plynu i naftové stopy a v hloubce 92,72 m narazila na vrstvu břidlic

8

a pískovců, prosáklých silně naftou, bylo jí získáno asi 5hl. Průmyslově využitelné množství tato vrtba nezachytila, geolog Schnabel ještě v roce 1919 psal, že z druhého Mayova vrtu dosud vyvěrá nafta. Dokonce ještě v roce 1945 hlásil Národní výbor ve Slavičíně, že obyvatelstvo Bohuslavic nad Vláří využívá ropy vyvěrající v některých místech na povrch.

Obr. č.1: Vrtní zařízení navrhnuté Leonardem da Vinci

U svých vrteb, které nepřinesly po mnohých nadějích, výsledku, zaměstnával J. May průměrně po 18 pracovnících. I když neprováděl další hlubinné vrty, zakupoval další kutiska. V době první republiky se o bohuslavický terén zajímali i noví soukromí kutéři, stát se zde však snažil udržet svou převahu. Československý stát vkládal do bohuslavického terénu sice hodně nadějí, ale nová a větší pozornost mu byla věnována až po válce. Československé naftové závody tu na samém počátku 50. let provedly nový mělký průzkum, očekávaných výsledků tu však dosaženo nebylo. Jen o rok později, než J. May zahájil první hlubinou vrtbu v Bohuslavicích, byla provedena druhá nejstarší hlubinná vrtba na Moravě, a to v blízkosti dvora Nesyt u Hodonína. Na hladině řeky Moravy i v písku říčního koryta byly již dříve pozorovány četné naftové stopy. Podnikl tam cestu geolog Tietze, chtěl zjistit zda by se dalo počítat s průmyslně 9

využitelným množstvím ropy. Poté byla u řeky Moravy, v místě, kde docházelo k výskytu mastných skvrn, lokalizována vrtba do hloubky 217m. Vyskytovaly se slabé stopy nafty, přesto však byly práce zastaveny. Mezi soukromé kutéře, zajímající se o naftové terény na Moravě, patřili v období před 1.světovou válkou také ing. Karel Galler a ing. Antonín Kuba. Významnější výsledek přinesla hlubinná vrtba, podniknutá do hloubky 529 m původně na uhlí, která byla provedena u Slavkova, v níž byly roku 1908 navrtány silné zemní plyny, kterých pak až do roku 1920 užíval k vytápění slavkovský cukrovar. (Bednaříková J. a kol. 1984)

1.3.

Z historie naftového průmyslu ČSR mezi dvěma světovými válkami Již r. 1919 se také chystal stát prohlásit těžbu nafty za svůj monopol. Na základě

překvapivých nálezů těžké a lehké ropy ve vrtbách společnosti OPTEG se stát chystal prozkoumat terény u Hodonína, Bzence, Podhradní Lhoty a Valašského Meziříčí a soukromým kutéřům vzít jejich práva, kvůli nedostatku volných prostředků nenabyly tyto záměry platnosti. Československo se muselo podílet na zaplacení dluhů rakousko – uherského státu – ten činil 12 mld. 750 mil. Kč a proto se na samém začátku 20. let ozývaly hlasy, žádající co nejširší pronájem státních kutacích terénů soukromým společnostem. První vážná jednání o této věci, kdy šlo o pronájem SND Gbely a kutebných terénů u Hodonína a Ratíškovic na 60 – 90 let, vedl stát s anglickým konsorciem Galicia. Ale k podpisu smlouvy s touto společností nedošlo. Zvítězila „Standard Franco – American“ francouzská sesterská firma Rockefellerova trustu „Standard Oil Company“. Smlouva vyvolala velkou nevoli u veřejnosti a protestní tiskovou kampaň a byla vypovězena (1922). V těchto letech zaznamenala první větší úspěch Moravská těžařská společnost. Pronajala si pozemek statku Nesyt u Hodonína a zahájila hlubinnou vrtbu – důlní pole Karel. Toto pole bylo zapsáno jako samostatný soukromý důlní podnik pod označením „Naftové doly Nesyt“. Kromě něho vlastnila Moravská těžařská společnost i řadu výhradních kutisk u Hodonína, Lužic, Těšic a Ratíškovic. V roce 1921 jí byla provedena i hlubinná vrtba č. 2, která zachytila naftu v hloubce 147 m. Po dočasném poklesu v r. 1923 její těžba nadále úspěšně stoupala a v r. 1924 dosáhla již 4 cisteren denně. Do konce r. 1925 bylo na Nesytu uskutečněno celkem 12 hlubinných vrteb, provedených vesměs soupravami typu TrauzlRapid pro rychlonárazové vrtání.

10

Obr.č. 2: Naftové doly Nesyt

Právě úspěšný rok 1925 byl také rokem fúze Moravské těžařské společnosti s rafinerií nafty Apollo Bratislava, již řídil francouzský kapitál. Zároveň došlo k přejmenování firmy, podnikající na Nesytu, jež dále užívala názvu Apollo. V roce 1926 činila celková těžba dolů 1369,93 cisterny těžké ropy. Daly se z ní však vyrábět jen plynové a strojní oleje, takže společnost měla zájem na navrtání hlouběji ležících horizontů lehké nafty, obsahující benzínovou frakci. U Mikulčic se naftonosná antiklinála předpokládala mezi tokem řek Moravy a Kyjovky. Zdejší vrtba S 2 dospěla 27. 6. 1928 bez výsledku do hloubky 311m a jako negativní byla zastavena. Těžba nafty na Nesytu se ve 30. letech prováděla většinou lžícováním, přičemž lžícovací zařízení bylo poháněno generátorovými motory na zemní plyn, získávaný z ložiska, anebo systémem gaslift. Vlastní Naftové doly Nesyt dosáhly ve 30. letech plochy 1 082 7497 m2. Kromě nich patřily firmě od r. 1932 též důlní míry dolů Svatopluk u Ratíškovic o výměre 721 860 m2, kde vystřídala svou předchůdkyni, společnost OPTEG. Naftovým dolům Nesyt se do roku 1939 podařilo objevit několik různě vydatných těžitelných ropných horizontů v sarmatu, bádenu a eggenburgu na Nesytu u Hodonína, mají však zásluhy též o průzkum dalších míst Vídeňské pánve.

11

Obr. č. 3: Mapka těžařských záborů V sousedství firmy OPTEG vyvíjela od r. 1920 a to především na terénech u Dubňan činnost Česká akciová společnost pro rafinování petroleje se sídlem v Kolíně. V roce 1924 narazila vrtba na početné naftové a plynové stopy, těžba však byla nakonec pozastavena. (Bednaříková J. a kol. 1984)

1.4.

Situace naftového podnikání v letech fašistické nadvlády Období od března 1939 do osvobození je érou, v jejímž průběhu ovládl téměř celé

naše naftové podnikání německý kapitál. Krátce po Mnichovu, v říjnu 1938 se s dotazem o možnosti získání kutebných oblastí na Moravě přihlásila první z německých naftařských firem, Deutshe Petroleum A.G. Berlin (zvanou později DEA), která za války na Slovensku a na Moravě, ovládala rozsáhlé naftové terény. Od RBÚ požadovala tehdy informaci, zda jsou v okolí Hodonína ještě volná naftová kutiska. V centru jejího zájmu bylo však také břeclavsko, kde jí již v r. 1938 říšské úřady udělily kutební území v oblasti, připojené po Mnichovu přímo k německé říši. Jako první z říšsko-německých firem ohlásila v roce 1939 řadu kutisk na jižní i severní Moravě společnost DEA. Již v r. 1939 pronikl poprvé do sféry našeho naftového podnikání také za války neblaze proslulý německý koncern I.G. Farben, který sice nezískal kutiska jako DEA, ale který již v říjnu 1939 měl v rukou většinu akcií rafinerie nafty Apollo Bratislava.

12

Obr.č. 4: Vrtne věže společnosti Apollo Na Moravě firma DEA získala pouze nadějné terény, nikoliv však provozuschopné naftové doly, a musela zde věnovat intenzivnějším průzkumům. Průzkum některých těchto oblastí prováděla samostatně pod hlavičkou „Moravské naftové podniky firmy DEA“, na zkoumání některých dalších se s ní podílela společnost VOC. K těm prvým patřilo území blízko Břeclavi, další kutiska ležela jižně od Žatčan. U města Břeclavi, na území, v němž podnikala již od r. 1938, uskutečnila tato firma vůbec do té doby nejhlubší vrt v dějinách našeho naftového průmyslu. Vrtba, označená jako Břeclav 1 (vrtaná rotačně v letech 1941 až 1942) dosáhla hloubky 2325 m, její výsledek byl však negativní. Ve zvolených oblastech začalo konsorcium DEA a VOC provádět systematické mělké strukturní výzkumy (jen od počátku prací v létě 1940 do konce r. 1941 bylo na Břeclavsku a Hodonínsku provedeno 277 mělkých vrteb), jež měly za úkol sledovat pokračování zlomů na našem území. Terény na Břeclavsku považovaly obě společnosti ještě za velmi málo geologicky prozkoumané. Již první hlubinná vrtba, situovaná u Podivína a označená jako Kostel 1, jim však v r. 1941 přinesla objev zemního plynu a vrtba Kostel 2 poskytla naftu. První z nich dosáhla hloubky 830,5 m, druhá 1416 m.

13

Technické vybavení naftových dolů na Nesytu bylo v letech 1940 -1942 v podstatě stejné jako před válkou. Pro vrtání zde byly k dispozici nárazové soupravy typu Fauck II a Fauck III, Trauzl-Rapid a pojízdné soupravy typu Fauck-Funfberg, těžba se dála tradičním lžícováním i hlubinnými čerpadly, vytěžená ropa byla dřevěnými žlaby odváděna do zemních či nadzemních železných rezervoárů. Po vyčištění odcházela do uskladňovacích a konečně expedičních nádrží o obsahu asi 600 a 4000 tun. Jedna tuna zdejší ropy byla v r. 1940 prodávána za 489 korun. Těžba nafty dosáhla na Nesytu v r. 1939 5 117 t, v r. 1940 4 766t t, v r. 1941 4 987 t a v r. 1942 4 100 tun. Nejvýznamnější výsledky přinesla série hlubinných vrteb, zahájených firmou Apollo v r. 1942 v kutiskách mezi vlastními doly Nesyt a městem Hodonínem. Již první z nich, který dosáhl hloubky 235,4 m, byl pozitivní. Byl to počátek objevu nového produktivního pole, jehož produkce však již nemohla firma využít. (Bednaříková J. a kol. 1984)

Tabulka č. 1: Těžba ropy a odvrtané metry za období let 1919-1939- převzato z Bednaříková J. a kol. (1984) : Naftový průmysl na území Československa

Zdroj: Bednaříková J. a kol. (1984) - Naftový průmysl na území Československa

1.5.

Vývoj naftového průmyslu v prvních poválečných letech Prvními osvobozenými naftovými doly na našem území se v r. 1945 stal závod

Alexander u Mikové, jehož ropa byla ihned po osvobození obce dne 15. ledna zajištěna pro

14

potřeby osvoboditelské armády. Další naftové doly a závody na západním Slovensku a jižní Moravě byly pak zbaveny okupantů v průběhu dubna 1945. Na dolech Nesyt u Hodonína byla první mírová těžba ze dvou naftových sond zahájena již 20. dubna 1945 a do konce dubna byl pak těžební prostor obnoven v celém závodě. Na dolech Methan u Vacenovic bylo velkým úspěchem obnovení těžby zemního plynu, mírová těžba ve Vacenovicích rychle stoupala, v červenci 1945 bylo vytěženo 52 541 m3. Na bývalém koncesním území konsorcia DEA a VOC byly poškozeny všechny produktivní sondy a velké škody utrpěly též vrtní soupravy. Přesto byla již koncem 2. a ve 3. čtvrtletí 1945 uvedena do provozu plynová sonda a původním označením Kostel-1 a naftová sonda Karel 3 s produkcí dvou tun nafty denně a další sondy byly opraveny do konce roku. Smutné dědictví války se však nedalo překonat naráz a národní správy i ostatní pracující všech našich naftových podniků se v r. 1945 i v dalších poválečných letech museli potýkat se spoustou potíží.

1.6.

Situace po válce až do dneška Benešovými dekrety bylo všech více než deset většinou německých naftařských

společností působících na jižní Moravě znárodněno a s účinností od 1.července 1945 se staly součástí nově vzniklého státního podniku Československé naftové doly s ředitelstvím v Hodoníně. Po roce 1948 bylo znárodněno i zbylých asi pět naftových společností. Podnik byl rozdělen do několika provozních závodů se sídly v Mikové, Gbelích, Hodoníně, Břeclavi, Lužicích, Mutěnicích, Vacenovicích, Velkých Bílovicích a také v Žatčanech a Sokolnicích u Brna. Doly tehdy zaměstnávaly bezmála dvě tisícovky lidí. Od roku 1951 se Československé naftové doly ocitly pod správou nově vzniklého ministerstva paliv a energetiky a ve stejném roce vznikl samostatný Ústav pro naftový výzkum v Brně. Pro jeho činnost byla vybudována také provozní geofyzikální seizmická laboratoř. Až do roku 1953 sovětští naftaři svou technologií významně pomáhali československému naftovému průmyslu postavit se na vlastní nohy. V roce 1957 se v Hodoníně uskutečnila první návštěva rakouských odborářů, která navázala na prvorepublikovou tradici spolupráce a přerostla v přátelskou kooperaci v průzkumu a těžbě na obou stranách železné opony po mnoho dalších let. V roce 1963 bylo v Hruškách otevřeno tehdy největší ložisko ropy a zemního plynu, které se po částečném vytěžení v r. 1972 stalo vůbec prvním podzemním zásobníkem na území Československa. Vznikem československé federace v r. 1968 se podnik Československé naftové doly rozdělil na nově vzniklý národní podnik Moravské naftové doly Hodonín a národní podnik 15

Slovenské naftové závody Gbely. Moravské naftové doly prováděly průzkumnou činnost na celém území Československa, zatímco Slovenské naftové závody Gbely se zabývaly pouze těžební činností. Díky zkušenostem v průzkumu a těžbě ve velni složitých podmínkách geologické situace na Moravě si jihomoravští naftaři získali pověst uznávaného odborníka. I proto se MND staly v r. 1979 vítězem mezinárodní obchodní soutěže na provedení průzkumných naftových vrtů v Iráku. Koncem 80-tých let provádělo průzkum celkem 27 vrtných souprav a roční odvrtaná metráž dosahovala 150 tisíc metrů. Rozhodnutím ministerstva paliv a energetiky byl 1. dubna roku 1990 zřízen státní podnik s vlastní právní subjektivitou. Společnost opět převzala těžební aktivity na území ČR, průzkumné závody Gbely a Michalovce byly předány společnosti NAFTA Gbely. Počátkem 90. let se zúročily mnohaleté průzkumy moravských lokalit. Produkce nových ropných vrtů ve Ždánicích a především v Dambořicích představovaly téměř 80 % celkové těžby MND. V roce 1992 se společnost na základě vítězného privatizačního projektu transformovala na akciovou společnost. Mimo společnost Moravské naftové doly podnikají v naftařském oboru i jiné subjekty. Na severní Moravě se jedná především o společnost DP Paskov, která provádí degazaci černouhelných slojí a podílí se téměř z poloviny na těžbě tuzemského zemního plynu. Dále je to společnost UNIGEO a.s. která provádí průzkum na severní Moravě a společnost Česká naftařská společnost, s.r.o. která těží ropu a zemní plyn nedaleko Břeclavi. Celému oboru však nadále jednoznačně dominuje společnost Moravské naftové doly, a.s., která drží většinu nejperspektivnějších průzkumných území a těží největší ložiska. (Bednaříková J. a kol. 1984; Čižmář Z. 2004)

16

2.

STANOVOVÁNÍ PROGNÓZNÍCH ZÁSOB UHLOVODÍKŮ NA ÚZEMÍ ČR

2.1.

Historie výzkumných prací spojených se stanovováním prognózních zásob Před rokem 1990 byl téměř veškerý základní geologický výzkum v oblasti

vyhledávání ložisek ropy a hořlavého zemního plynu financován a organizován státem. Protože vlastní těžba ropy a zemního plynu pokrývala pouze zlomek vlastní spotřeby, vkládal stát velké finanční prostředky do geologických prací za účelem nalezení většího objemu zásob ložisek ropy a zemního plynu na území tehdejšího ČSSR a zvýšení podílu domácí těžby a tím snížení dovozu ropy a zemního plynu ze zahraničí. V období po II. světové válce byl základní geologický průzkum poměrně chaotický a byl soustředěn téměř výhradně na oblast vídeňské pánve a na karpatskou čelní předhlubeň. Hluboký vrtný průzkum se opíral o mělký strukturní průzkum, prováděný malými soupravami. Mělký strukturní průzkum byl prováděn jádrovacími soupravami typu ZIF. Hloubka těchto vrtů se pohybovala v rozmezí 300 – 600 m. Z výsledků mělkého strukturního průzkumu byly zmapovány nadějné strukturní objekty, které byly následně ověřovány hlubokými průzkumnými vrty. Tímto způsobem bylo objeveno například ložisko Hrušky. V roce 1963 byla stanovena nové koncepce geologického průzkumu. Tato koncepce se opírala o nové metody výzkumu a zahrnovala jak tradiční oblasti vídeňské pánve a karpatské čelní předhlubně, tak i jihovýchodní svahy Českého masívu a flyšové pásmo Karpat. V této souvislosti byl zadán státní úkol č.5/09 - „Výzkum hlubinné geologické stavby v karpatské neogenní předhlubni a ve flyšovém pásmu Karpat“. Úkol byl řešen v období let 1963 – 1983 Ústředním ústavem geologickým v Praze (ÚÚG). Průzkumné práce zadával ÚÚG k realizaci průzkumným organizacím Moravské naftové doly k.p., Geofyzika, n.p. Brno a Geologický průzkum, n.p. Ostrava. Od roku 1974 byly v nepravidelných intervalech organizovány geologické konference, na kterých byly vyhodnocovány dosavadní výsledky průzkumu a stanovovány nové metody a cíle průzkumu. Postupně byly organizovány následující naftové konference a to v roce 1974 ve Velkých Karlovicích, v roce 1978 a 1987 v Kostelci u Zlína a v roce 1994 v Luhačovicích. Konference v roce 1994 byla poslední, která systémově vyhodnocovala naftově-geologický průzkum v ČR. Po rozpadu federace se již stát neangažoval v geologickém průzkumu a zprivatizované společnosti podnikající v naftařském oboru přestaly zveřejňovat výsledky svých vlastních průzkumných prací. (Bednaříková J. a kol. 1984, Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa 1979)

17

2.2.

Expertízy sovětských naftových odborníků Koncepce

geologického

expertními skupinami.

průzkumu

byla

významně

ovlivňována

sovětskými

Spolupráce se sovětskými experty započala v roce 1963. Tato

spolupráce přinesla především metodiku oceňování prognózních zásob, které do tehdejší doby nebylo prováděno. Jednalo se o metodiku, dle které byl vyhodnocován potenciál jednotlivých naftonadějných provincií na základě vyhodnocení dat z geochemického a gravimetrického výzkumu při využití znalostí o geologické stavbě regionu; výpočty však nebyly podloženy vrtnými výsledky. V této souvislosti byla od sovětské strany převzata kategorizace zásob uhlovodíků, která řadila zásoby uhlovodíků do jednotlivých kategorií v závislosti na stupni prozkoumanosti. (Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979, Ďurica D. a kol. 1987)

2.3. Kategorizace průmyslových zásob ropy a zemního plynu (klasifikace zásob ropy a zemního plynu) V první polovině 60. let byla od sovětské strany převzata kategorizace zásob uhlovodíků do kategorií dle úrovně prozkoumanosti. Dle této metodiky byly zásoby členěny v závislosti na stupni prozkoumanosti ložiska nebo jeho částí, na znalosti jeho úložních poměrů, jakosti výhradních nerostů a hornicko-technických podmínek na kategorie A, B, C1 a C2. Definice jednotlivých kategorií byly stanovovány nařízeními vlády ČSSR. Dle nařízení vlády ČSSR č. 80/1988 byla definice jednotlivých kategorií následující: Kategorie A Do kategorie A spadaly zásoby: •

zásoby ložisek, o kterých byly podrobně známy úložní a strukturně tektonické poměry, tvar a rozměry výhradního ložiska; charakter změn kolektorských vlastností produktivních obzorů, jejich sycení a propustnost,

•

o zásobách uhlovodíků v kategorii A bylo známo jejich složení a kvalita (například fyzikálně chemické vlastnosti jako hustota, viskozita, bod tuhnutí u rop nebo například obsah plynných složek, výhřevnost, molekulová hmotnost u hořlavých zemních plynů),

•

byl znám provozní způsob úpravy surovin (například technologie těžby rop s vyšším obsahem parafinů),

•

byly známy hornicko-geologické faktory mající vliv na těžbu ložiska (závislost vytěžitelnosti ložisek na změně ložiskových tlaků)

18

Ložiska se zásobami v kategorii A se vymezovaly za pomoci vrtů s průmyslovými přítoky uhlovodíků. Rozsah ložisek se stanovoval na základě drenážní oblasti těchto vrtů ve vazbě na geofyzikální interpretaci.

Kategorie B Do kategorie B se zařazovaly zásoby: •

zásoby, u kterých byly známy roměry, základní zvláštnosti a proměnlivost tvaru, sycení kolektoru a charakter změn kolektorských vlastností,

•

o zásobách uhlovodíků v kategorii B byly známy základní fyzikálně-chemické vlastnosti uhlovodíků,

•

u těchto zásob byl v poloprovozních podmínkách otestován způsob úpravy surovin (krátkodobé čerpací zkoušky),

•

byly známy základní geologické a hydrogeologické faktory ovlivňující bezpečnou těžbu uhlovodíků.

Obrys zásob kategorie B se vymezoval vrty s pozitivními výsledky karotážních měření, přičemž alespoň dva vrty musely vykazovat průmyslový přítok uhlovodíků.

Kategorie C1 Do kategorie C1 byly přiřazovány zásoby ložisek, o kterých byly známy základní informace o rozměrech výhradního ložiska, základní charakteristiky úložních poměrů a vnitřní stavbě ložiska, základní rysy rozsahu a jakosti produktivního horizontu. Tyto zásoby musely být ověřeny průmyslovým přítokem uhlovodíků minimálně z jednoho vrtu. V případě, pokud tyto zásoby přiléhaly k obrysu zásob kategorií A nebo B tak na této ploše nemusel být vrt s pozitivním přítokem.

Kategorie C2 Do kategorie C2 byly přiřazovány zásoby ložisek, u kterých šlo odvodit jejich tvar, úložné poměry a vnitřní stavbu. Ložisko muselo být zastiženo minimálně jedním vrtem. Obrys těchto zásob se vymezoval hranicemi příznivých geologických struktur nebo extrapolací za obrys zásob vyšších kategorií. K datu 1.1.1979 byla provedena inventura stávajících zásob v kategoriích A, B, C1 a C2 dle výše uvedené metodiky (viz. tabulka č.2). Jak je zřejmé z údajů v tabulce, celkové zásoby ropy a hořlavého zemního plynu byly několikanásobně nižší, než roční spotřeba

19

tehdejší federace, která se ročně pohybovala okolo 14 milionů tun dovezené ropy a 17 miliard m3 zemního plynu (nařízení vlády ČSSR č. 80/1988).

2.4.

Kategorizace prognózních zásob uhlovodíků Jak již bylo uvedeno výše v textu, se stanovováním prognózních zásob ropy a zemního

plynu bylo započato na popud sovětských expertů začátkem 60. let minulého století. Obecně jsou za prognózní zdroje považovány neověřené ložiska. Stanovování prognózních zásob bylo založeno na analogii se zásobami již objevených ložisek v oblastech podobné geologické stavby nebo obdobného vývoje a současně na interpretaci a výsledcích geochemického výzkumu. V ČSSR byly prognózní zásoby stanovovány ve dvou kategoriích a to v kategoriích D1 a D2:

Kategorie D1 Jednalo se o zásoby ropy a zemního plynu ploch (struktur) připravených pro vrtní průzkum, nacházejících se na území naftoplynosného rajonu a okonturovaných metodami geologických a geofyzikálních prací již prověřených v daném rajonu a rovněž vrtně dosud neověřených obzorů zkoumaných nalezišť, jestliže produktivita těchto obzorů byla již prokázána na jiných nalezištích téhož rajónu. Tvar, rozměr a podmínky uložení akumulací (ložiskových pastí) jsou stanoveny v hrubých rysech z výsledků geologických a geofyzikálních prací, ale mocnost a kolektorské vlastnosti vrstev, chemické složení a fyzikální vlastnosti ropy a plynu, ložiskový tlak a teplota se přijímají z analogie s prozkoumanými nalezišti. Prognózní zásoby kategorie D1 se používaly při plánování průzkumných prací v etapě vyhledávacího a předběžného průzkumu. Kategorie D2 Prognózní zásoby ropy a plynu litologicko-stratigrafických komplexů, které jsou oceňované na území mohutných regionálních struktur s prokázanou průmyslovou ropoplynonosností. Kvantitativní vyhodnocení prognózních zásob ropy a plynu kategorie D2 se provádělo podle výsledků regionálních geologických, geofyzikálních a geochemických výzkumů a podle analogie s prozkoumanými nalezišti nacházejících se v rámci hodnoceného regionu. (Brzobohatý J. 1990)

2.5.

Vývoj stavu prognózních zásob na území Moravy V roce 1971 byly dosavadní výsledky průzkumných prací posuzovány II. sovětskou

expertízou, na základě které došlo k rozšíření průzkumných prací. První výpočet prognózních 20

Tabulka č. 2 : Zásoby ropy a zemního plynu, vykazované na území ČR k 1.1.19 ložisková oblast karpatská předhlubeň, kategorie zásob

vídeňská pánev

západní část flyšového

celkem

pásma A+B+C1

C2

A+B+C1

C2

A+B+C1

C2

ropa

tis. t

436

138

340

125

776

263

plyn

mil. m3

992

217

2055

770

3047

987

Zdroj: Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979; vlastní úprava zásob uhlovodíků byl vypracován k 1.1.1974. Vrtní práce, které byly realizovány v období let 1974 -1979 nepotvrdily předpoklad získání nových zdrojových oblastí pro těžbu uhlovodíků. Jako hlavní příčina byla uváděna skutečnost, že vrtání hlubokých vrtů, zaměřených na hlubinná pásma ropoplynonadějných oblastí (jihovýchodní svahy Českého masívu a v oblasti vněkarpatské předhlubně) s hloubkou 3 000 – 5000 m probíhalo velmi pomalu.

Vrty

s hloubkou okolo 4000 m byly vrtány až po dobu 2 let. I tak byly na tehdejší dobu realizovány velmi náročné vrtné projekty. V tabulce č.3 jsou uvedeny nejnáročnější průzkumné vrty z tohoto období. (Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979) Tabulka č.3: Hluboké strukturní průzkumné vrty z období let 1976 – 1980 rok 1976 1977 1978 1979 1980

Zdroj:

2.6.

průměrný odvrt (metr/den) Gottwaldov-1 3880 560 6,92 Strachotín-1 3147 170 18,50 Ježov-2 3000 210 14,20 Uhřice-2 3450 300 11,50 Uhřice-1 3960 300 13,20 Němčičky-4 3937 570 6,90 Nové Mlýny-1 3840 180 21,30 Ježov-1 3897 669 5,82 Uhřice-7 3101 196 15,80 Hluboké vrty v Čechách a na Moravě a jejich geologické výsledky; Suk M. – Ďurica D. et al. 1991); vlastní úprava vrt

hloubka (m)

vrtáno dnů

Stanovení prognózních zásob ropy a zemního plynu z roku 1979

V roce 1979 bylo vypracováno nové přehodnocení prognózních zásob v kategoriích D1 a D2. Jako vstupní základní prognózní zásoby pro nové ocenění byl použit aktuálně vykazovaný stav prognózních zásob k 1.1. 1979, který je uveden v tabulce č.2.

21

Nové přehodnocení se opíralo o předběžné výsledky prvních dokončených hlubokých vrtů, podle kterých se očekávaly nové prognózní zásoby v hloubkách 3-7 km a to především ve formacích jihovýchodních svahů Českého masívu, ve velkých hloubkách flyšového pásma vnějších Karpat a v mezozoickém podloží vídeňské pánve. Níže je v tabulce uvedeno strukturované rozložení prognózních zásob v kategoriích D1 a D2 dle hloubkových intervalů. Tabulka č. 4: Stav prognózních zásob k 1.1. 1979 prognózní zásoby k 1.1.1979

D1 + D2 zemní ropa plyn mil. t mld. m3 5,63 11,25

geologické regiony mezozoické podloží Vídeňské pánve* jihovýchodní svahy českého masívu a oligomiocenní předhlubeň vněkarpatský flyš včetně podloží Přibradlová zóna* prognózní zásoby celkem

21,7

68,75

7,85 3,52 38,7

12,25 7,52 99,77

Zdroj: Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979, vlastní úprava Tabulka č5. : Předpokládané rozložení prognózních zásob dle hloubkových intervalů prognózní zásoby k 1.1.1979

geologické regiony

mezozoické podloží Vídeňské pánve* jihovýchodní svahy českého masívu a oligomiocenní předhlubeň vněkarpatský flyš včetně podloží Přibradlová zóna* prognózní zásoby celkem

D1 + D2 zemní ropa plyn mil. t mld. m3 0-3000m

D1 + D2 zemní ropa plyn

D1 + D2 zemní ropa plyn

mil. t mld. m3 3000-4000 m

mil. t mld. m3 4000-5000 m

D1 + D2 zemní ropa plyn mil. t mld. m3 5000-7000m

0,00

0,00

0,00

0,00

5,63

6,25 0,00

5,00

1,50

5,00 15,00

23,75

5,20

30,00 0,00

10,00

5,00 0,00

0,85 0,00

0,00 0,00

0,00 0,00

0,00 0,00 0,00 0,00

0,00 7,52

6,50

5,85 21,37

23,75 10,83

36,25 0,00

22,52

2,85 3,52

Zdroj: Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979, vlastní úprava Na základě tohoto přehodnocení prognózních zásob byl korigován dříve sestavený plán geologického průzkumu, který zahrnoval vrtání vrtů za účelem základního geologického výzkumu, vrtání vyhledávacích průzkumných vrtů a měření 2D seismických profilů. V tabulce č. 6 je uvedena kilometráž plánovaných průzkumných vrtů a měření 2D

22

seismických profilů na území tehdejší ČR. Tento plán byl v průběhu osmdesátých let částečně realizován. To, že nebyl bezezbytku splněn byl nedostatek prostředků ve státním rozpočtu. (Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979) Tabulka č.6 : Plán geologického průzkumu rozložený na pětileté období forma průzkumu

jednotka

základní a vyhledávací průzkum - vrty 2D seismika

km km

časové období 1981 - 1985 1986 - 1990 1991 - 2000

107 1850

133 2350

265 4700

celkem 505 8900

Zdroj: Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979, vlastní úprava 2.7.

Ocenění perspektiv regionu východní Moravy na ropu a zemní plyn z roku 1986 V letech 1985 – 1986 bylo ve spolupráci s ruským kolektivem odborníků (Chnykin et

al. 1986) vypracováno ocenění perspektiv regionu východní Moravy na ropu a zemní plyn, včetně usměrnění vyhledávacích prací na možné ložiskové akumulace. Toto ocenění navázalo na dlouholeté výzkumy provedené v zájmovém regionu Ústředním ústavem geologickým v Praze (Chmelík 1983). Toto ocenění je do současné doby jediné komplexní zhodnocení tohoto regionu východní Moravy, využívající moderní poznatky o vzniku ropy a zemního plynu a o formování ložisek. Po roku 1990 přestal stát do základního geologického výzkumu investovat a žádné novější ocenění oblasti již nebylo provedeno. Oceňovací práce proběhly v rámci kontraktu č. 55-183/27800 v letech 1985 – 1986 a plně navázaly na dlouholeté výzkumy, provedené v zájmovém (1964 – 1983) regionu Ústředním ústavem geologickým (Chmelík 1983). (Gaža 1987)

2.7.1. Metodika oceňování Metodika oceňování prognózních zásob ropy a zemního plynu byla převzata z praxe, používané v tehdejší SSSR. Teoretické základy vycházely z představ sedimentárně migrační teorie vzniku ropy a zemního plynu i formování ložisek. Dle této teorie se předpokládá, že humusovité organické hmoty se generuje převážně zemní plyn, zatímco ze sapropelové hmoty se generuje ropa i zemní plyn. Jednotlivé katagenické stadia přeměny organické hmoty na uhlovodíky jsou dány tlakovými a teplotními podmínkami, provázející prohýbání zemské kůry. Pro jednotlivé litostratigrafické komplexy se stanovovaly podmínky generace, migrace, akumulace, uchování a evoluce (konzervace) uhlovodíků. Technika oceňování perspektivnosti ropoplynonosnosti spočívá v sestavování a analýze map kvalitativního ocenění každého z vymezených litostratigrafických komplexů. Jedná se především o mapy hydrogeologické,

23

mapy kolektorských vlastností, mapy generační zonálnosti uhlovodíků, mapy vrstevních tlaků a teplot a fázového složení uhlovodíků. Mapy, sestavené na podkladě sledování všech změn geologických kritérií a jejich syntézy charakterizují nejen podmínky generace, uchování, migrace i evoluce uhlovodíků, ale slouží také jako základní podklad pro kvantitativní ocenění prognózních zásob uhlovodíků i vypracování dalších směrů výzkumných a průzkumných prací. Na základě plošné analýzy map kvalitativního ocenění se vyčleňují oblasti s velmi dobrými až nevyhovujícími podmínkami generace, uchování a evoluce (konzervace) uhlovodíků. Při zohlednění sedimentárně migrační teorie vzniku uhlovodíků se velmi dobré podmínky generace plynu nacházejí v hlavní zóně vzniku plynu, dobré v hlavní zóně vzniku ropy a uspokojivé v těch úsecích, kde hlavní zóna vzniku ropy zasahuje jen část mocnosti produktivního litostratigrafického komplexu. Zvolenou

gradaci

podmínek generace

uhlovodíků lze interpretovat tak, že v zónách s velmi dobrými a dobrými podmínkami je možný vznik syngenetických akumulací ropy a plynu s průmyslovým významem. V uspokojivých podmínkách je vznik produktivních obzorů velmi problematický, je možné pouze připustit formování akumulací s velmi malými zásobami. V zónách s nevyhovujícími podmínkami je vyloučený vznik syngenetických akumulací průmyslového významu. V mapách vyčleněny

tam,

perspektivnosti kde

velmi

ropoplynonosnosti

dobré

podmínky

byly

uchování

nejperspektivnější uhlovodíků

se

oblasti v daném

litostratigrafickém komplexu slučují s velmi dobrými podmínkami generace odpovídajícího typu uhlovodíků, ale také v zónách, kde velmi dobré podmínky uchování uhlovodíků jsou v souladu s velmi dobrou generací buď analyzovaného stratigrafického komplexu, nebo aspoň jednoho litostratigrafického komplexu v jeho podloží. Perspektivní oblasti se vyčleňují v zónách s dobrým uchováním uhlovodíků, s dobrou a také velmi dobrou generací nebo velmi dobrým uchováním uhlovodíků, avšak s nízkou generací. Vyčleňují se též v případě, kdy alespoň jeden z podložních litostratigrafických komplexů vykazuje dobrou generaci. Málo perspektivní oblasti se vyznačují v zónách s uspokojivými podmínkami uchování a generace uhlovodíků. Bezperspektivní oblasti se vyčleňují v zónách s nevyhovujícími podmínkami uchování uhlovodíků bez ohledu na podmínky generace uhlovodíků v analyzovaném i podložním litostratigrafickém komplexu. V mapách perspektivnosti byly provedeny korekce, které zohledňovaly podmínky zonální migrace. Jednalo se především o zóny s nevysokým potenciálem generace, do kterých mohlo dojít k přemigrování uhlovodíků z jiných zón. (Burov a kol. 1988)

24

2.7.2. Hlavní ropoplynonosné rajóny paleozoické platformy Ve strukturním rajónování byly vyčleněny tři mohutné elevační prvky: severní, střední a jižní megabloky, oddělené depresními zónami hornomoravského úvalu a nesvačilského příkopu. V depresních zónách byly vyčleněny dva paleozoické prohyby nesvačilsko-bílovický a jablůnecko-turzovský, které jsou geneticky spjaty s jihozápadním uzavíráním moravskoslezské geosynklinály (Burov a kol. 1988). V moravské části paleozoické platformy bylo vyčleněno 5 hlavních ropoplynonosných rajónů: mikulovsko-vranovický, nesvačilsko-bílovický, ždánicko-rusavský, choryňskoostravský a jablůnecko-turzovský.

Obr. č. 5: Mapa plošných koncentrací sumárních prognózních zásob uhlovodíků ( převzato z Ďurica a kol. (1987) V kvalitativním hodnocení perspektiv ropoplynonosnostní jednotlivých litostratigrafických komplexů byly zdůrazněny rozdíly v jejich diferenciaci, sestavené na základě posouzení všech kritérií použitých výzkumů a výsledků průzkumně vyhledávacích prací. V kvantitativním hodnocení ropoplynonosnosti

jednotlivých litostratigrafických

komplexů byly v citované zprávě uvedeny výsledky výpočtu prognózních zásob

25

v hloubkových intervalech do 3 km, od 3 do 5 km a od 5 do 7 km metodou geologických analogií. (Burov a kol. 1988)

2.7.3. Ocenění prognózních zásob z roku 1986 Celkové počáteční geologické zásoby byly určeny ve výši 238 mil. tun přepočteného paliva (1 t ropy = 1000 m3 plynu), z nichž bylo k aktuálnímu datu převedeno do průmyslových kategorií A+B+C1+C2 42 mil. tun. K roku 1986 činily prognózní geologické zásoby v kategoriích C3+D1+D2 196 mil. tun přepočteného paliva (67,1 mil. tun ropy a 128,9 Tab. č.7 :

Parametrické a vyhledávací vrty, navržené na základě ocenění prognózních zásob z roku 1986

Zdroj: Ďurica a kol. (1987) :

Výsledky aplikovaného výzkumu a vyhledávacího průzkumu na ropu a zemní plyn na JV svazích českého masívu

26

mld. m3 zemního plynu). Při zohlednění koeficientu vytěžitelnosti (u ropy 0,25 a u plynu 0,8) bylo vyhodnoceno množství těžitelných zásob ve výši 124,7 mil. tun přepočteného paliva (z toho 15,9 mil. tun ropy a 108,8 mld. m3 zemního plynu). Vypočtený objem byl přitom považován za minimální hodnotu, která mohla být během dalších výzkumů zvětšena. V jednotlivých litostratigrafických komplexech byly zásoby rozděleny v procentuálním zastoupení takto: •

ve zvětralém povrchu předkambrického fundamentu 10,8%,

•

v karbonátovém devonském až spodnokarbonském vývoji 26,3%,

•

v terigenním spodnokarbonském v kulmuském vývoji 5,1%,

•

v terigenním svrchním uhlonosném karbonu 7,8%,

•

v terigenním karbonátovém mezozoiku 5,4%,

•

v terigenním autochtonním paleogénu 13,1%,

•

v terigenním karpatském komplexu příkrovů 15%,

•

v neogenní karpatské předhlubni (terigenní egenburg – otnang, karpat) a v moravské části vídeňské pánve 16%.

Téměř polovina zásob byla soustředěna v hloubkách do 3 km, 18% připadla do hloubek 3 – 5 km a 37% na hloubky 5-7 km.

Obr. č.6 : Lokalizace parametrických a vyhledávacích vrtů dle tabulky č.7. Zdroj: Ďurica a kol. (1987) : Výsledky aplikovaného výzkumu a vyhledávacího průzkumu na ropu a zemní plyn na JV svazích českého masívu

27

Ve srovnání s předcházejícím hodnocením vyplývalo, že za nejperspektivnější litostratigrafické komplexy byly považovány souvrství paleozoika, na něž je sumárně vázáno více než 30% všech prognózních zásob daného území. Podle map plošných koncentracích prognózních zásob jsou definovány tři oblasti, v nichž plošná koncentrace zásob dosahuje hodnot 30 000 až 50 000 tun na km2. K nim patří nesvačilsko – bílovický paleozoický prohyb a něj navazující moravská část vídeňské pánve, jižní část choryňsko – ostravské oblasti, severní okraj jablůnecko – turzovského paleozoického prohybu. V mapách programových doporučení byl vymezen navrhovaný objem geologických výzkumných a průzkumně vyhledávacích prací na ropu a zemní plyn, který dával možnosti převodů prognózních geologických zásob do průmyslových kategoriích a byl rozplánován do roku 2000. Tím měl být zajištěn i nárůst těžby ropy a zemního plynu, které by při splnění vytýčených úkolů výzkumu na ropu a zemní plyn měly dosáhnout po roce 2000 výše až 500 tis. tun ropy a 2,5 – 3,0 mld. m3 zemního plynu ročně. (Burov a kol. 1988; Ďurica a kol. 1987).

28

3.

PERSPEKTIVY TĚŽBY ROPY A ZEMNÍHO PLYNU NA MORAVĚ

Budoucí úroveň těžby ropy a hořlavého zemního plynu na území ČR je dána: •

Aktuální úrovní prozkoumaných geologických zásob ropy a zemního plynu ve stávajících ložiscích

•

Těžbou na existujících ložiscích ropy a zemního plynu v ČR

•

Možností vyhledání nových zásob na základě nových geologicko průzkumných prací ropo-plynonosným potenciálem území ČR

•

Ekonomickými ukazateli jako jsou aktuální cena ropy a zemního plynu a náklady na geologický průzkum

3.1.

Aktuální úroveň prozkoumaných geologických zásob ropy a zemního plynu ve

stávajících ložiscích Klasifikace zásob ropy a zemního plynu je definována horním zákonem č. 44/1988 Sb. Dle horního zákona se klasifikují zásoby dle následujících kritérií: •

dle geologické prozkoumanosti na zásoby prozkoumané a na zásoby vyhledané

•

podle podmínek využitelnosti na zásoby bilanční (ty, které jsou využitelné v současnosti) a zásoby nebilanční (využitelné v budoucnu s ohledem na očekávaný technický pokrok)

•

podle přístupnosti k dobývání na zásoby volné a vázané

Společnosti, zabývající se průzkumem a těžbou ropy a zemního plynu jsou ze zákona povinny podávat roční hlášení o stavu zásob dle výše uvedených kritérií; statistiku o stavu zásob eviduje GEOFOND při České geologické službě. Vývoj zásoby ropy a hořlavého plynu za období let 2005 – 2009 je uveden níže v tabulce č.8. Údaje za rok 2010 nejsou volně Tabulka č. :8 Výkaz bilančních a nebilančních zásob ropy a zemního plynu v ČR za období let 2000-2009 (GEOFOND 2011); vlastní úprava 2005 Rok

Ropa (kt)

2006

Plyn 3

(mil. m )

Ropa (kt)

2007

Plyn 3

(mil. m )

Ropa (kt)

2008

Plyn 3

(mil. m )

Ropa (kt)

2009

Plyn 3

(mil. m )

Ropa

Plyn

(kt)

(mil. m3)

Zásoby celkem

32 536

46 542

32 277

46 811

31 118

45 989

31 144

46 044

31 031

46 140

Bilanční prozkoumané

12 526

3 848

12 315

4 109

14 602

4 139

15 553

4 265

15 440

4 339

Bilanční vyhledané

8 613

40 643

8 609

40 593

5 163

39 765

5 113

39 807

4 482

39 895

nebilanční

11 397

2 051

11 353

2 109

11 353

2 085

10 478

1 973

11 109

1 906

zásoby vytěžitelné

2 325

27 982

2 135

28 160

1 793

27 819

1 718

27 812

1 490

6 869

Počet ložisek celkem

28

84

28

84

28

85

30

88

30

88

Počet ložisek těžených

19

38

21

40

22

39

24

41

24

41

29

Obr. č. 7: Naleziště ropy a zemního plynu na jižní Moravě v oblasti jv. svahů Českého masivu. Zdroj: Bednaříková J. a kol. (1984) : Naftový průmysl na území Československa

30

Obr. č. 8: Naleziště ropy a zemního plynu na jižní Moravě v oblasti vídeňské pánve. Zdroj: Bednaříková J. a kol. (1984) : Naftový průmysl na území Československa

31

přístupné, za uvedený rok však nedošlo k významnému objevu nových ložisek. (GEOFOND ČR:

přehledy zásob a těžeb nerostných surovin v ČR)

3.2.

Těžba na existujících ložiscích ropy a zemního plynu v ČR Těžbu vyhrazených nerostů ropy a hořlavého zemního plynu upravuje Horní zákon

č. 44/1988 Sb.; hornickou činnost na těžených ložiscích upravuje zákon o hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem č. 61/1988 Sb.. Vrchní dozor nad těžbou provádí státní báňská správa – Český báňský úřad a obvodní báňské úřady. K těžbě vyhrazených nerostů jsou pro oprávněné organizace báňskými úřady stanovovány dobývací prostory, ve kterých mají organizace výhradní právo k těžbě vyhrazených nerostů. ČBÚ také vede registr dobývacích prostorů. Jednotlivá těžená ložiska se nacházejí v různém stadiu vytěžitelnosti. Průběh těžby na jednotlivých těžených ložiscích se obvykle vyznačuje rychlým nárůstem těžby po zahájení těžební otvírky ložiska, poté následuje dvou až čtyřleté plató, kdy je těžba udržována na přibližně stejné úrovni těžby a poté následuje kontinuální pokles těžby až do vyčerpání zásob nebo do okamžiku, kdy těžba přestává být ekonomická. Průvodním projevem poklesu těžby je nástup zaokrajové ložiskové vody, který má závažný dopad na ekonomiku těžby ložisek. Pokles těžby bývá pomalejší u hornin s dobrými korektorskými vlastnostmi s primární porozitou (např. pískovce) a bývá velmi strmý u kolektorů se sekundární porozitou (puklinové kolektory).

V pozdějších

stadiích těžby lze výtěžnost zvyšovat aplikací sekundárních a terciálních intenzifikačních metod těžby. V ČR jsou využívány především sekundární druhotné těžební metody – jedná se o zaokrajové vtláčení ložiskových vod do ropných ložisek. Primární vytěžitelnost ropných ložisek se v našich podmínkách pohybuje v závislosti na kolektoru 15 – 35 %; po aplikaci druhotných intenzifikačních metod lze vytěžitelnost ložisek zvýšit až na 50%. Aktuálně je okolo 90% ropy těženo z ložisek lokalizovaných na svazích Českého masívu – jedná se především o ložiska Dambořice – Uhřice 2, Žarošice, Uhřice – jih a další, zbývajících 10% ropy je těženo z Vídeňské pánve. Z vytěženého zemního plynu připadá cca 50% na ropoplynová ložiska na JV svazích Českého masívu a Vídeňské pánve a zbývající polovina na metanový plyn získaný při degazaci černouhelných karbonských slojí (DPB Paskov). Z výše uvedené statistiky (tabulka č.8) je zřejmé, že evidované těžitelné zásoby ropy a zemního plynu by bez kontinuálního doplňování těchto zásob vystačily při roční úrovni těžby ropy 200 000 tun 10 let a zásoby zemního plynu při úrovni roční těžby 200 mil. m3 pouze na 20 let (v úvahu jsou brány bilanční zásoby prozkoumané). Vzhledem k nepřetržitému pokračování

32

Tabulka č.9 : Přehled těžby ropy a zemního plynu v období 1971 – 2000 Těžba ropa (tuny) plyn (tis. m3) 1971 130 620 154 246,5 1972 125 424 157 736,5 1973 106 777 167 802,1 1974 91 319 161 792,0 1975 85 010 154 457,4 1976 78 006 148 227,5 1977 68 608 154 930,4 1978 65 884 322 583,8 1979 64 324 222 666,6 1980 51 821 172 600,3 1981 51 368 204 251,1 1982 54 970 206 548,7 1983 56 496 100 299,3 1984 57 031 103 518,8 1985 58 323 90 049,5 1986 56 457 95 499,2 1987 51 596 82 691,1 1988 45 667 86 286,3 1989 47 693 101 339,6 1990 50 396 103 182,5 1991 68 388 68 388 1992 81 953 81 953 1993 110 634 110 634 1994 127 876 127 876 1995 145 860 145 860 1996 154 945 154 945 1997 158 148 158 148 1998 178 183 178 183 1999 176 000 227 000 2000 168 000 204 000 Zdroj: Bednaříková J. a kol. (1984) : Naftový průmysl na území Československa; Hornické ročenky (ročníky 1995 – 2010); vlastní úprava Rok

průzkumu však dochází k postupnému doplňování těžitelných zásob a nedochází tak k dramatickému poklesu těžby. Vyšší těžby zemního plynu v 2. polovině 70. let jsou důsledkem nalezení plynového ložiska Dolní Dunajovice. Nízká úroveň těžby v 80-tých letech byla dána postupným zavodňováním ložiska Hrušky. Nárůst těžby ropy počátkem 90. let je způsoben dokončením těžební otvírky ropného ložiska Dambořice. V tabulce vývoje těžby ropy č.11 po roku 2000 je vidět rychlý nárůst těžby po otvírce ložisek Uhřice-jih a Žarošice a následný postupný pokles těžby ropy po roku 2005. Tento pokles je způsoben poklesem těžeb na největších

33

Tabulka č. 10: Přehled moravských ložisek ropy a zemního plynu nalezených v období 1920 – 2004

Zdroj: Ďurica D. a kol. (2010) : Energetické zdroje včera, dnes a zítra. Moravské zemské muzeum. Brno

34

Vývoj těžby v letech 2001 – 2007 je u veden v následující tabulce: Tabulka č.11 : Těžba ropy a zemního plynu v ČR za období let 2001 – 2007 Rok

2001

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Těžba ropy (tis. t)

178

253

310

299

301

267

246

236

217

Těžba zemního plynu (mil.

101

91

131

175

221

222

231

167

180

m3 ) Zdroj: hornické ročenky ČBÚ a výroční zprávy Geofondu,. Vlastní úprava. tuzemských ložiscích Uhřice jih a Žarošice (MND a.s.) a také tím, že v posledních letech nebylo nalezeno větší ložisko, které by výpadek těžby na těchto ložiscích nahradilo. Na existujících

ložiscích probíhá postupně podrobný ložiskový průzkum, který umožňuje nalézat v okolí existujících ložisek další doplňkové zásoby. Jsou využívány především moderní metody nedestruktivní seismiky. Z těchto důvodů se částečně daří doplňovat vytěžené zásoby. (hornické ročenky ČBÚ 1995 – 2010; GEOFOND ČR: přehledy zásob a těžeb nerostných surovin v ČR) Obr. č. 12.: Vývoj těžby ropy v ČR za období let 1971 - 2009

Těžba (tuny) 350 000 300 000 250 000 200 000

Těžba (tuny) 150 000 100 000

2009

2007

2005

2003

2001

1999

1997

1995

1993

1991

1989

1987

1985

1983

1981

1979

1977

1975

1973

0

1971

50 000

Zdroj: hornické ročenky ČBÚ a výroční zprávy Geofondu. Vlastní úprava

35

3.3.

Perspektiva vyhledání nových zásob na základě nových geologicko průzkumných prací Geograficky je území pro vyhledávání ropy a zemního plynu omezeno na oblast vídeňské

pánve, karpatské předhlubně a na jihovýchodní svahy Českého masívu (viz. obr. č. 9). Provádění vyhledávacích geologických prací na území ČR upravuje geologický zákon č.62/1988 Sb. Dle tohoto zákona stát (Ministerstvo životního prostředí ČR) přiděluje oprávněným organizacím průzkumná území na vyhledávání vyhrazených nerostů, tedy i na vyhledávání ropy a zemního plynu. Dle evidence MŽP bylo na území ČR začátkem roku 2011 evidováno celkem 27 průzkumných území na ropu a zemní plyn o celkové rozloze 3 692,28 km2 a 8 průzkumných

Přibližná hranice rozšíření karpatské čelní předhlubně pod příkrovovými jednotkami

Karpatská čelní předhlubeň

JV svahy Českého masívu

Vídeňská pánev

Obr. č. 9:

Rozšíření ropo-plynonosných oblastí na území ČR s vyznačením ložisek na povrchové geologické mapě. Podkladová mapa geologická mapa ČSSR .1:1 000 000 (ÚÚG Praha 1982); Grafická úprava dle grafické dokumentace uložené v archívu společnosti Česká naftařská společnost s.r.o.

36

území na hořlavý zemní plyn o celkové rozloze 65,62 km2. Celkově byla přidělena průzkumná území 12 podnikatelským subjektům přičemž největším držitelem průzkumných práv na vyhledávání ropy a zemního plynu je skupina Moravských naftových dolů a.s. (dceřiné společnosti MND a.s. a MND Production a.s.), která má v držení 2 793,63 km2 průzkumných území což činí 76 % z celkové plochy průzkumných území na vyhledávání ropy a zemního plynu na území ČR.

Nejperspektivnější průzkumné území „Svahy Českého

masívu„ o rozloze 1640 km2 má přidělena společnost MND Production a.s.; průzkumné území Vizovické vrchy o rozloze

671 km2 společnost MND a.s. a průzkumné území

Vídeňská pánev VIII taktéž společnost MND a.s.. Pokrytí území Moravy průzkumnými územími je znázorněno na obr. č. 10. (Ďurica D. a kol. 2010; Bednaříková J. 1984)

Obr. č. 10:

Pokrytí území Moravy průzkumnými území na vyhledávání ropy a zemního plynu. Zdroj: Ďurica D. a kol. (2010) : Energetické zdroje včera, dnes a zítra. Moravské zemské muzeum. Brno

3.3.1. Vídeňská pánev Naftově-geologický průzkum započal v moravské části Vídeňské pánve již v roce 1919 a pokračuje zde do současné doby. Koncem 80-tých let minulého století již byla moravská část

Vídeňské pánve vzhledem k vysoké prozkoumanosti považována za

neperspektivní a nepředpokládal se zde nález významnějších ložisek ropy a zemního plynu. Tento náhled se výrazně změnil se zavedením moderních metod seismického průzkumu, s vývojem moderního geologického softwaru a s používáním moderních vrtných technik, 37

obecně se však vzhledem k velké prozkoumanosti tohoto území nepředpokládá nález větších ložisek. Zásadní pro vyhledávání nových ložisek je především aplikace 3D reflexní seismiky, která umožňuje vyhledávání litologických a strukturních pastí, které nebyla schopna identifikovat dříve používaná 2D reflexní seismika (obr. č. 11 - časový seismický řez nedaleko Břeclavi). Společně s využitím moderního geologického softwaru lze identifikovat řadu nadějných struktur pro vrtný průzkum (obr. č. 12 - časová strukturní mapa zhotovená za pomoci programu GeoQuest od společnosti Schlumberger). Lze očekávat, že v budoucnu budou nalezena menší ložiska ropy s těžitelnými zásobami 100 -200 tis. tun a ložisek zemního plynu se zásobami okolo 200 - 400 mil. m3. V současné době již byla podstatná část Vídeňské pánve proměřena moderní 3D reflexní seismikou a probíhá zpracování provedených měření. (Chmelík F., Mühller P. 1987; Ďurica D. a kol. 2010)

obr. č. 11:

Ukázka časového řezu z provedeného 3D seismického měření Zdroj: Česká naftařská společnost s.r.o.

38

Obr.č. :12

Ukázka zpracování časové mapy na základě výsledků 3D- měření (zpracováno na interaktivní stanici Geo-Quest od fy. Schlumberger) Zdroj: Česká naftařská společnost s.r.o.

Obr. č.13 :

Polní seismické měření technikou Vibroseiz v Poštorné u Břeclavi v roce 2007 pro společnost ČNS s.r.o. (foto ing.Důbrava)

39

3.3.2. Karpatská čelní předhlubeň Karpatská čelní předhlubeň se táhne od JJZ směrem na SSZ přes celou Moravu (viz. obr. č. 9). Částečně na jihu a z velké části na severu se noří pod příkrovové jednotky západních Karpat. V předhlubni byla v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století nalezena celá řada na naše poměry relativně velkých ložisek. Většinou se jednalo o plynová ložiska jako ložisko Dolní Dunajovice s počátečními těžitelnými zásobami 1,68 mld. m3 (nyní špičkový podzemní zásobník zemního plynu společnosti RWE). Jedná se o nejlépe prozkoumanou část ropoplynových regionů ČR.

Obr. č.14:

Příčný řez ložiskem Dolní Dunajovice. Zdroj: Bednaříková J. a kol. (1984): Naftový průmysl na území Československa

Vzhledem

k relativně

malé

mocnosti

předhlubně

a

k vzhledem

k velké

prozkoumanosti tohoto území se v této geologické formaci nepředpokládají velké objevy ložisek ropy a zemního plynu. Nelze však vyloučit objevy ložisek zemního plynu s těžitelnými zásobami do 100 mil. m3 nebo ropy do 50 tis. tun a to především v hlubších partiích pod příkrovy západních Karpat, které jsou převážně paleogenními sedimenty. Příkrovové jednotky jsou méně prozkoumány. (Ďurica D. 2010; Adámek J. 1993)

3.3.3. Jihovýchodní svahy Českého masívu Intenzívní geologický průzkum jihovýchodních svahů českého masívu započal v roce 1963. Do roku 1992 bylo v této oblasti odvrtáno okolo 300 vrtů. V období let 1969 – 1978 bylo postupně objevena celá řada nových ložisek, jako například ložiska Lubná, Ždánice a Kloboučky. Po zavedení modernějších metod reflexní seismiky s vícenásobným překrytem

40

byly v osmdesátých letech objeven v Nesvačilském příkopu komplex ložisek Uhřice a Dambořice (1986), na kterých se těží většina tuzemské ropy. Po zavedení 3D seismiky bylo v této oblasti objeveno další ložisko Žarošice (2002).

Obr. č. 15:

Těžební středisko ropy Poštorná-1 společnosti ČNS a vrtná souprava IDECO DIR 806 při hloubení vrtu Poštorná-10 pro stejnou společnost ( říjen 2008, foto poskytla ČNS)

V současné době průzkum dále pokračuje především v oblasti Nesvačilského a Vranovického příkopu. V těchto oblastech nelze vyloučit objevení ložisek s těžitelnými zásobami ropy až několik milionů tun a ložiska plynu v řádech několika miliard m3. Velmi málo jsou prozkoumány oblasti jihovýchodních svahů Českého masívu oblasti Vizovických vrtů a v beskydské oblasti. Důvodem je především velmi komplikovaná nadložní geologická stavba, která je tvořena příkrovovými paleogenními jednotkami flyšových souvrství. Průzkum v těchto oblastech je velmi nákladný a riskantní vzhledem k složité interpretaci seismických měření a vzhledem k vysokým nákladům vrtání skrze paleogenní formace. Základní průzkum v těchto oblastech byl v 60-tých – 80-tých letech minulého století financován státem. Byla odvrtána celá řada hlubokých vrtů, které přinesly základní informace o geologické stavbě oblasti. Nejhlubší vrt Jablůnka-1 dosáhl hloubky 6506 m (dokončen v roce 1982) a je nejhlubším vrtem odvrtaným na našem území. V této oblasti bylo doposud objeveno jediné malé ložisko ropy a zemního plynu Krásná. V předpaleogenním

41

podloží v zóně vídeňské pánve nelze v rámci JV svahů Českého masívu vyloučit existenci ložisek ropy větších rozměrů, v nejbližším období však nelze předpokládat průzkum těchto oblastí z důvodů vysokých nákladů a velkého geologického risku. Hluboká seismika objevila v podloží paleogenních souvrství hluboké rozsáhlé struktury (mesozoikum, paleozoikum), které jsou obecně považovány za velmi perspektivní – jedná se o struktury Lednice, Týnec, Starý Hrozenkov, Horní Bečva (viz. kapitola 3.5.). (Chmelík F. 1977, 1981; Ďurica D. 2010)

3.4.

Nekonvenční zdroje zemního plynu

3.4.1. Definice nekonvenčních zdrojů zemního plynu Od začátku devadesátých let minulého století jsou ve světě hojně využívány tři nové zdroje zemního plynu. Jedná se o metanový plyn získávaný z uhelných slojí („Coalbed Methane“ nebo „Coal seam Gas“), plyn získávaný z jílovitých souvrství („Shale Gas“) a o plyn získávaný z málo propustných, většinou pískovcových souvrství („Tight Gas“). Technologie těžby všech tří typových zdrojů byla vyvinuta v USA v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Technologie těžby je založena na tlakovém štěpení a na naplavování propantu (porézního materiálu) do naštěpených geologických formací. Tímto způsobem je možné odplynit velkou kubaturu zdrojových hornin. Nejvíce je tato technologie rozvinuta v USA a v Kanadě. Na obr. č. 11 jsou na geologickém řezu znázorněny horninové formace, obsahující nekonvenční zdroje zemního plynu. V USA došlo v posledních letech k obrovskému rozmachu těžby z nekonvenčních zdrojů zemního plynu.

Jako první byla

začátkem osmdesátých let minulého století zahájena těžba metanových plynů z černouhelných ložisek. Postupně s rozvojem moderních metod štěpení začaly být otvírány v devadesátých letech ložiska v nepropustných pískovcových formacích („Tight Gas“) a nakonec od začátku tohoto století došlo k masovému rozvoji těžby z nepropustných matečných jílovitých souvrství („Shale Gas“). V USA činila v roce 2009 denní těžba metanu z uhelných slojí 150 mil. m3 denně, z nepropustných pískovcových souvrství typu „Tight Gas“ 500 mil. m3 denně a z jílovitých souvrství („Shale Gas“) 250 mil. m3 denně. Dynamika růstu těžby plynu z jílovitých souvrství je obrovská. V roce 2001 se denní těžba z těchto souvrství pohybovala pouze okolo 5 mil. m3 denně a v roce 2007 již denní těžba dosáhla úrovně 125 mil. m3 denně. Aktuálně přesáhla v USA těžba zemního plynu z nekonvenčních zdrojů 50% z celkové těžby zemního plynu v USA. Níže je uvedena tabulka č. 12 s odhadem celosvětových geologických zásob nekonvenčních zdrojů zemního plynu z roku 2007. Za zdrojovou jílovou formaci (jílovce nebo slínovce) je obecně považována formace, která obsahuje více než 2 % organického uhlíku (používá se zkratka TOC – Total Organic Carbon). Mělo by se jednat o 42

TOC typu III – typ kerogenu vzniklý převáženě z rostlinné hmoty nebo o typ II, vzniklý ze směsi rostlinné a živočišné hmoty (plankton). Vhodné jsou souvrství. mocnější jak 50 m uložené ve větších hloubkách kde je přetlakový pórový tlak. (Chew K. 2010, Kuuskraa V.A. 2009, Bednaříková J. 1984) Metan z uhelných metanslojí z uhelných

Konvenční plynová

Plyn z jílovců biogenního původu

Roponosné břidlice

Konvenční plynová

Naštěpené plynové jílovce

Migrační zóny Konvenční stratigrafická plynová past

Probíhající geneze zemního plynu Desítky kilometrů

Ropné písky (velmi těžká ropa)

Konvenční ropná struktura

„Shale Gas“

ropa plyn

Tight Gas

voda ropné okno

Obr. č. 16:

Schématický geologický řez se znázorněním nekonvenčních ložisek zemního plynu Zdroj: Chew K. (2010): Ruropean Unconventional Gas; upraveno o české texty)

Tabulka č. 12: Odhad světových geologických zásob zemního plynu z nekonvenčních zdrojů dle jednotlivých regionů Region

Severní Amerika Latinská Amerika Západní Evropa Centrální a východní Evropa Bývalý Sovětský svaz Střední východ a severní Afrika Sub-saharská Afrika Asie a Čína (centrálně plánovaná hospodářství) Pacifická oblast (OECD) Zbývající pacifická Asie Jižní Asie

metan uhelných slojí (mld. m3)

106,5 1,4 4,5 4,2 139,7 0 1,4 42,9

plyn z jílovců („Shale Gas“) (mld.m3)

plyn z těsných pískovců („Tight Gas“) (mld.m3)

135,7 74,8 18,0 1,4 22,1 90,0 9,7 124,6

48,4 45,7 12,5 2,8 31,8 29,0 27,7 12,5

Celkem (mld.m3)

290,6 121,9 36,0 8,3 193,7 117,0 38,8 180,0

16,6 81,7 24,9 123,1 0 11,1 19,4 30,4 1,4 0 6,9 8,3 Svět celkem 319,6 569,0 261,5 1149,8 Zdroj: Kuuskraa V.A. et. al. (2009): Worldwide Gas Shales and Unconventional Gas: Statut Report; vlastní úprava 43

3.4.2. Metanový plyn z uhelných slojí (Coal Seam Gas) V ostravsko-karvinském černouhelném revíru probíhá dlouhodobě těžba metanového plynu systémem degazačních vrtů, které jsou většinou vrtány přímo z důlních děl. Degazace předchází hlubinné těžbě černého uhlí a jejím hlavním cílem je připravit uhelné sloje pro dobývání uhlí hornickým způsobem. Degazaci zajišťuje společnost Green Gas DPB, roční těžba plynu se dlouhodobě pohybuje okolo 110 mil.3 ročně. Technologie těžby z povrchových vrtů za pomoci tlakového štěpení u nás není využívána. Tato technologie u nás byla vyzkoušena společností UNIMASTER s.r.o. (založena kanadskou společností FRACMASTER a českou UNIGEO a.s.) v devadesátých letech, kdy byl zrealizován pilotní projekt na Ostravsku. Na odvrtaných vrtech nebylo dosaženo komerčního přítoku plynu a projekt byl ukončen. Podobný projekt zrealizovala společnost EUROGAS a.s. na Kladensku; tento projekt také skončil neúspěchem. Společnost EUROGAS a.s. má přidělené od MŽP průzkumné území Čeladná III a Ostravice-Čeladná o celkové ploše 38,92 km2 na získávání karbonského plynu. V předmětném prostoru však lze předpokládat střet s ekologickými organizacemi, které se ostře vyhraňují proti jakýmkoliv průmyslovým aktivitám v této oblasti. Doposud nebyly zveřejněny informace o konkrétních záměrech této organizace. Lze předpokládat, že vzhledem k předchozím neúspěšným pokusům a vzhledem k složitým tektonickým poměrům nebudou v budoucnu získány vyšší těžitelné zásoby zemního plynu z karbonských slojí na území ČR. Dlouhodobě lze předpokládat získávání metanového plynu z degazace černouhelných slojí na současné úrovni okolo 100 mil.3 ročně. (Hornické ročenky - ročníky 1995 – 2010, Ďurica D. et al. 2006)

3.4.3. Plyn z jílových souvrství (Shale Gas) Problematika potenciálních zdrojů v jílových souvrstvích nebyla na české odborné scéně doposud zkoumána ani diskutována. Dle výsledků hlubokého strukturního průzkumu a geochemického výzkumu z osmdesátých let v rakouské a české části vídeňské pánve (Ladwein, 1988) a jihovýchodní svahy Českého masívu (Chmelík, Müller, 1987) představují mikulovské slínovce mesozoika (svrchní jura) matečnou horninu s vysokým obsahem bitumenů, ve které dochází k primárnímu vzniku uhlovodíků a k jejich následné migraci do vyšších strukturních poloh. Dle výzkumů dochází k těmto procesům ve větších hloubkách – pod hloubkou cca 3000 – 4000 m, kde tlakové a teplotní poměry umožňují přeměnu organické hmoty na uhlovodíky (tzv. „ropné okno“). Hluboké strukturní vrty na rakouské i české straně, odvrtané v sedmdesátých a osmdesátých letech potvrdily vysoký obsah plynných uhlovodíků 44

v mikulovských slínovcích mesozoika (například vrty Zistersdorf-ŰT 1, Němčičky 1,2,3,4,5; Kobylí-1).

V roce 2009 byla zveřejněna studie Vídeňské univerzity, kterou si zadala

společnost OMV. Tato studie měla za úkol vyhodnotit plynonosný potenciál mikulovských slínovců v rakouské části vídeňské pánve. V této studii jsou odhadovány geologické zásoby zemního plynu v mikulovských slínovcích ve výši 7 mld. m3 a těžitelné zásoby ve výši

Česká oblast vídeňské pánve, ve které se předpokládá „Shale Gas“

Obr. č. 17:

Rozšíření mesozoických plynonosných mikulovských slínovců vídeňské pánve Zdroj: Working Document of the NPC Global Oil and Gas Study: Unconventional Gas, 2007

1 mld. m3 zemního plynu. Limitujícím faktorem pro budoucí využití tohoto zdroje je velká hloubka uložení této formace (4 500 – 6000 m) a vysoké náklady na vrtné práce v této oblasti.

45

Výskyt mikulovských slínovců se předpokládá i v zóně moravské části vídeňské pánve. Hloubka uložení těchto slínovců se ve vymezeném území pohybuje v hloubkách 3000 – 6000 m (viz. obr. č.18). Potenciál mikulovských slínovců v moravské části vídeňské pánve lze odhadnout v řádu několika mld. m3 zemního plynu. Limitujícím faktorem je vysoká nákladovost vrtání přes souvrství paleozoického flyše. Vzhledem k aktuálním cenám zemního plynu by takový projekt nebyl v současné době efektivní. Koncem osmdesátých let byly odvrtány hluboké strukturní vrty Krumvíř-1, Krumvíř-2

Obr. č.18:

Příčný geologický řez vídeňskou pánví. Žlutě jsou vyznačena souvrství mesozoika a paleozoika, ve kterých jsou přítomny mikulovské slínovce. Zdroj: Bednaříková J. a kol. (1984) : Naftový průmysl na území Československa

Obr. č. 19:

Příčný řez nesvačilským příkopem. Zdroj: Ďurica D. a kol. (2010) : Energetické zdroje včera, dnes a zítra

46

a Karlín-1. Tyto vrty byly situovány v centrální části nesvačilského příkopu (viz. geologický řez na obr. č.19). Na těchto vrtech byly provrtávány jílovité formace paleogénu o mocnosti několika set metrů, které byly přesyceny plynem a měly vysoký pórový tlak. Vzhledem k většímu plošnému rozšíření těchto formací a jejich velké mocnosti lze předpokládat, že i tyto formace by mohly být vhodné pro těžbu zemního plynu. (Chew K. 2010, Kuuskraa V.A. 2009, Bednaříková J. 1984, Ďurica D. 2010)

3.4.4. Plyn z nepropustných pískovcových souvrství (Tight Gas) Obecně se jedná o kolektory, které mají propustnost 0,1 – 0,6 mD (milidarcy), celkovou porozitu do 15% a horninové póry spolu navzájem nekomunikují. Jedná se většinou o pískovce, které mají křemité, vápnité nebo anhydritové pojivo. Jako největší zdrojové pánve tohoto typu plynu jsou uváděny sedimentární pánve San Juan a Greater Green River v USA, západní kanadská sedimentární pánev (Western Canada Sedimentary Basin), Severozápadní evropská sedimentární pánev, panonská sedimentární pánev, alžírské sedimentární pánve, ománská sedimentární pánev a čínské sedimentární pánve (Ordos Basin). Podobně jako u ložisek v jílových formacích probíhá rozsáhlá těžba z těchto zdrojů v USA a Kanadě kde

Obr. č. 20: Pokrytí území Polska licencemi na vyhledávání plynu v jílových a nepropustných pískovcových souvrstvích. Zdroj: www.aurelianoil.com

47

nahrazuje pokles těžby z tradičních konvenčních ložisek. V Evropě je na popředí zájmu Polsko. Prakticky na celém území Polska se nacházejí nepropustné souvrství permu (Zechstein, Rotliegendes Sandstones). Do konce roku 2010 bylo v Polsku přiděleno celkem 74 licencí na vyhledávání ložisek v jílových souvrstvích a v nepropustných pískovcích. Licence byly přiděleny vesměs velkým nadnárodním společnostem, které jsou schopny financovat vysoce nákladné projekty. V loňském a letošním roce již některé společnosti zahájily pilotní projekty (společnosti Aurelian plc., ExxonMobil, Lane Energy). V březnu ukončila úspěšně pilotní program britská společnost Aurelian. Vrt Trzek-2 dosáhl délku horizontální sekce 1350 m ve vertikální hloubce 3 700 m. Ve vrtu bylo provedeno štěpení deseti intervalů a byla dosažena denní produkce plynu 280 tis. m3 denně přičemž konečná kumulovaná těžba z tohoto vrtu by měla dosáhnout až 1 miliardu m3 zemního plynu.

Obr. č. 21: Konstrukce vrtu Trszek-2. Zdroj: www.aurelianoil.com Dle předběžných odhadů je předpoklad, že během několika let bude Polsko soběstačné v dodávkách zemního plynu.

48

V České republice nejsou známy tak mocné a plošně rozsáhlé akumulace zemního plynu v nepropustných souvrstvích, aby vyvolaly zájem nadnárodních gigantů jako v Polsku. V minulosti byla navrtána celá řada plynových kolektorů se špatnou propustností. Jednalo se především o karbonáty devonu, navrtaných vrty Němčičky1-5. V osmdesátých letech byl připravován projekt na štěpení těchto formací, který nakonec nebyl z technických důvodů realizován. Dále se jedná o flyšové podloží vídeňské pánve, kde bylo na více vrtech dosaženo nekomerčního přítoku zemního plynu (například vrt Břeclav-30). Jako další kolektory nasycené plynem lze uvést spodní miocén v prostoru obce Týnec a žižkovské souvrství středního badenu ve vídeňské pánvi. Nelze vyloučit, že v budoucnu při zvyšujících se cenách energií budou tyto potenciální zdroje podrobně zkoumány a že budou komerčně využívány. (www.aurelianoil.com, www.npc.org, Bednaříková J. 1984)

3.5.

Potenciální zdroje uhlovodíků ve velmi hlubokých strukturách na území ČR Od poloviny sedmdesátých let minulého století byla zvažována možnost realizace

hlubokého strukturního průzkumu na hluboce uložené elevace na platformě jihovýchodních svahů Českého masívu. Vycházelo se ze skutečnosti, že ve světě byly nalezeny ekonomicky významná ložiska ropy a zemního plynu na platformách a alpínsky zvrásněných oblastech ve velkých hloubkách. Jednalo se například o významné plynové ložiska v pánvi Anadarco v USA, kde byla objevena plynová ložiska v hloubkách 7875 – 8032 m nebo ložisko ropy v Lake Washington, které bylo nalezeno v hloubce 6570 m. Jako další podpůrný argument byla uváděna analogie s hlubokým strukturním průzkumem v Rakousku Vrty Zistersdorf ÜT1, Zistersdorf 1-A, kde byly na platformě jihovýchodních svahů Českého masívu ve svrchní křídě klementských vrstev zaznamenány v hloubce 7544m projevy plynu s tlakem na ústí vrtu 64 MPa, což naznačovalo možnost existence ložiska se zásobami v řádu desítek miliard m3 plynu. Rakouský projekt byl po několika haváriích a po ekonomických problémech společnosti OMV zastaven a nadále v něm nebylo pokračováno. Na jihovýchodních svazích Českého masívu bylo navrženo více projektů na průzkum hluboce uložených strukturních těles. Nejvíce byly diskutovány tři projekty: elevační struktura v prostoru města Lednice, dómovitá elevační struktura v prostoru hodonínskogbelské hrásti u obce Týnec a elevační struktura v prostoru obce Starý Hrozenkov v Bílých Karpatech na česko-slovenském pomezí. Cílové formace všech tří struktur jsou uloženy v hloubkách 6 000 – 8 500 m. Vrtání do takových hloubek vyžaduje využití vrtných souprav s nosností 500-750 tun na háku vrtné soupravy a aplikaci moderních technologií pro vrtání ve 49

vysokých teplotách a tlacích a sofistikovaných vrtných technologií pro vrtání ve velmi mocných flyšových paleogenních souvrstvích (mocnost 3-5 km). Cena takového vrtu lze v současných cenách odhadnout na 600-800 mil. Kč. Jako hlavní problém všech tří projektů je neověřená existence vhodných kolektorských formací mesozoika a paleozoika.

Obr. č. 22:

Geologický řez hlubokou strukturou u obce Starý Hrozenkov. Převzato z odborného článku Chmelík F., Ďurica D.(1983): Možnosti realizace velmi hlubokého vrtu na ropu a zemní plyn.

V sedmdesátých letech byly za nejvhodnější hluboké struktury na ropu a zemní plyn považovány vnitřní části magurského pásma v pokračování velké příčné elevační zóny hornomoravského úvalu do Karpat na spojnici Zlín – Luhačovice – Starý Hrozenkov (Chmelík F. , Menčík E., 1975). Po proměření regionálních seismických profilů se ukázalo, že krystalický fundament autochtonu je uložen hlouběji než 8000 m. Společnosti Moravské naftové doly a.s. bylo přiděleno průzkumné území na vyhledávání rop a zemního plynu Starý Hrozenkov. Před dvěma lety (v roce 2009) se tato společnost tohoto území vzdala. Přesné

50

důvody tohoto kroku nebyly zveřejněny; pravděpodobný důvod je , že nebyl nalezen vhodný partner pro realizaci velmi nákladného a riskantního projektu.

Obr. č. 23:

Model strukturní stavby týnecké elevace. Převzato z odborného článku Chmelík F., Ďurica D.(1983): Možnosti realizace velmi hlubokého vrtu na ropu a zemní

Aktuálně jsou za nejnadějnější hluboké struktury na území ČR považovány elevační struktury u obcí Lednice a Týnec. Nejpodrobněji byla vyhodnocena týnecká elevace. Plošná rozloha týnecké elevace dosahuje 130 km2 (včetně její slovenské části). Mocnost ložiskově potenciálních vrstev ve smyslu ropomatečných a kolektorských hornin je odhadován na 2350 m. Byl proveden výpočet potenciálních zásob zemního plynu této struktury (ropa se zde nepředpokládá). Pro tuto struktury byly vypočteny možné geologické zásoby ve výši 130 mld. m3 zemního plynu a těžitelné zásoby ve výši 73,2 mld. m3 zemního plynu. Je velmi pravděpodobné, že některá z hlubokých struktur bude v budoucnu ověřena hlubokým

51

seismickým a vrtním průzkumem. Je málo pravděpodobné, že by byl obdobný hluboký průzkum byl v nejbližších letech z důvodu vysoké ekonomické a technologické náročnosti v silách tuzemského podnikatelského subjektu.( Chmelík F., Ďurica D. 1983; Chmelík F., Mühller P. 1987)

52

4.

ZÁVĚR Cílem předkládané bakalářské práce je odhadnout budoucí vývoj naftového průmyslu

v České republice. Práce vychází z historických dat z těžby uhlovodíků a na základě starších nepublikovaných výzkumných prací ocenění ropoplynonosti území Moravy. Pro sestavení této práce byly využity práce J. Bednaříkové, ze které byly převzaty údaje pro první kapitolu o historii naftového průmyslu v České republice a zejména práce, které publikovaly výsledky výzkumu na ocenění ropoplynonosnosnosti území Moravy. Přestože tyto výzkumné práce jsou staršího data (1979 – 1987), mají vysokou vypovídací hodnotu, neboť se opírají o rozsáhlý vrtný, geochemický a seismický průzkum. Dále byly využity publikované závěry sovětských expertíz regionální hodnocení oblastí jihovýchodních svahů Českého masívu a vídeňské pánve, zejména práce F. Chmelíka, D. Ďurici a M. Suka. Novější údaje nejsou dostupné, neboť po rozdělení bývalé ČSSR a po privatizaci naftového průmyslu se již stát ani privatizované společnosti do systematického výzkumu nepouštěly. Údaje o nekonvenčních zdrojích zemního plynu byly získány především z internetových zdrojů a starších regionálních geologických publikací. Dá se předpokládat, že v budoucích deseti až dvaceti letech bude zachována současná těžba ropa a zemního plynu na území České republiky. Nové metody geologického průzkumu a geologický průzkum v okolí existujících ložisek by měl nahradit úbytky zásob uhlovodíků, způsobených současnou těžbou. Nové vyšší zásoby ropy a zemního plynu by mohly bát nalezeny v hlubokých geologicky složitých strukturách při aplikaci nových technologií. Takovýto průzkum je extrémně riskantní a vyžaduje vysoké investice. Je pravděpodobné, že ze při kontinuálním růstu cen ropy a zemního plynu na světových trzích objeví zájem zahraničních investorů o průzkum moravských oblastí, které jsou nadějné na vyhledání nových zásob ropy a zemního plynu ve složitých geologických podmínkách a velkých hloubkách. Závěrem své práce bych chtěl poděkovat ing. Jiřímu Brzobohatému, CSc., který mi poskytl velmi cenné konzultace z oblasti naftové geologie, vedoucímu práce RNDr. Jurkovi, Ph.D. za poskytnuté konzultace při sestavování práce a také představitelům společnosti Česká naftařská společnost s.r.o., kteří mě ochotně zpřístupnili archív společnosti a vyšli vstříc při sestavování podkladů pro předkládanou bakalářskou práci.

53

5.

SUMMARY The thesis is focused on the anticipation of oil and gas industry development in the

Czech Republic based on the hydrocarbon mining historical data and unpublished works on the Moravian gas and oil resources. The Czech geological authority has terminated the exploration activities for hydrocarbon resources in the beginning of the 90’s of the past century. After the oil and gas industry privatization that took place in the years 1991 and 1992 the state terminated investments into the geological exploration and research. As a result all 2-D reflex seismic acquisitions and deep structural exploration drilling stopped. The last state financed deep drilling project was the Břeclav-30 that was completed in 1992. Since 1993 all exploratory and research project were financed and owned by the private sector and faced the free market environment. Since then only projects with acceptable geological and economical risk were realized. Companies realized exploration activities only in areas covered by their exploration license. There were no exploration or research activities in any areas not covered by company’s license. Due to competition reasons oil and gas companies does not publish the results of their exploration and research activities. The Czech oil and gas production should be preserved on the actual level for the next 10 to 20 years. New exploration methods and exploration of areas near existing oil and gas fields should provide additional oil and gas reserves and eventually replace the depleted once. New large oil and gas reserves could be found in deep formation in geologically very complicated areas with application of new technologies. Such exploration requires high investments and brings high level of risk. We can anticipate that in the future due to continuous oil and gas price growth on the world markets there will be interest to explore the Moravian areas with oil and gas potential although the resources are situated in complicated geological areas and in higher depths.

54

6.

SEZNAM LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ

Adámek J. (1993) :Výsledky geologicko průzkumných prací v MND, směry průzkumných aktivit v příštích letech; Sborník referátů 2nd International Conference Oil and Gas Business Activities, Conference Contributions, October 3-6, 1994; Moravské naftové doly, a.s. Bednaříková J. a kol. (1984) : Naftový průmysl na území Československa.- Knihovnička Zemní Plyn Nafta, 5. svazek : Hodonín. Brzobohatý J. (1990) : Návrh rozšířených definic kategorií prognózních zásob přírodních uhlovodíků v ČSSR. Zemní Plyn Nafta 35 (1) : 1 – 9. Hodonín. Burov S. a kol. (1988) : Principy oceňování perspektiv v regionu východní Moravy na ropu a zemní plyn. Zemní Plyn Nafta 33 (4) : 541-564. Hodonín. Čižmář Z. (2004): 90 let tradice Moravské naftové doly; Moravské naftové doly, a.s. Ďurica D. a kol. (1987) : Výsledky aplikovaného výzkumu a vyhledávacího průzkumu na ropu a zemní plyn na JV svazích českého masívu - Sborník referátů z naftově geologické konference 14-16.dubna 1987 - účelová publikace v knihovničce: 51-61. Hodonín. Ďurica D. et al. (2006): Plyn sorbovaný v uhelných slojích hornoslezské pánve. ČGS, 2006. Ďurica D. a kol. (2010) : Energetické zdroje včera, dnes a zítra. Moravské zemské muzeum. Brno. Gaža B. (1987) : Výsledky průzkumně.vyhledávacích prací na ropu a zemní plyn v ČSSR v letech 1978-1986 a jejich další perspektivy – Sborník referátů z naftově geologické konference 14-16.dubna 1987 - účelová publikace v knihovničce: 23-49. Hodonín Hornické ročenky (ročníky 1995 – 2010); Český báňský úřad, Praha; Montanex a.s. Ostrava (1995 – 2010) Chmelík F. et al., (1977):Komplexní geologické přehodnocení úseku Střed jv. Svahů Českého masívu. MS Geofond. Praha. Chmelík F., Ďurica D.(1983): Možnosti realizace velmi hlubokého vrtu na ropu a zemní plyn. Geologický průzkum 25 (4), 1983; 100-104 Chmelík F., Mühller P. (1987): Příspěvek k poznání vertikálního členění a vzniku i imigraci uhlovodíků ve vídeňské pánvi. ZPN, XXXII, 4, 477-492, Hodonín Ladwein H.W. (1988): Organic Geochemistry of Vienna Basin: Modelfor Hydrocarbon Generation Overthrust Belts. AAPGBull. 72, 586 – 599.

55

Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979, MS - archív společnosti Česká naftařská společnost, s.r.o.. Suk M. – Ďurica D. et al. (1991): Hluboké strukturní průzkumné vrty z období let 1976 – 1980 ; Gabriel, 1991

Použité internetové zdroje: GEOFOND ČR: přehledy zásob a těžeb nerostných surovin v ČR za rok 2006, 2007, 2008, 2009; dostupné z WWW: http://www.geofond.cz/cz/o-nas/dokumenty/prehledy-zasob-atezeb-v-cr GEOFOND ČR: Ročenka Surovinové zdroje ČR - nerostné suroviny: vydání z roku 2009, stav 2008; dostupné z WWW: http://www.geofond.cz/cz/o-nas/dokumenty/rocenkasurovinove-zdroje-cr-nerostne-suroviny Chew K. (2010): Ruropean Unconventional Gas, dostupné z WWW: http://www.digitalenergyjournal.com/media/oct72010/ihs.pdf Kuuskraa V.A. et. al. (2009): Worldwide Gas Shales and Unconventional Gas: Statut Report dostupné z: WWW:http://www.rpsea.org/attachments/articles/239/KuuskraaWORLDWIDEGAS SHALESANDUNCONVENTIONALGASCopenhagen09.pdf Working Document of the NPC Global Oil and Gas Study: Unconventional Gas, 2007; dostupné na WWW: http://www.npc.org/Study_Topic_Papers/29-TTGUnconventional-Gas.pdf Prezentace společnosti Aurelian; dostupná na WWW: http://www.aurelianoil.com/media/53479/gastech-amsterdam-230311.pdf

56

7.

SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1: Těžba ropy a odvrtané metry za období let 1919-1939- převzato z Bednaříková J. a kol. (1984) : Naftový průmysl na území Československa Tabulka č. 2 : Zásoby ropy a zemního plynu, vykazované na území ČR k 1.1.1979, zdroj MS - Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979; vlastní úprava Tabulka č. 3: Hluboké strukturní průzkumné vrty z období let 1976 – 1980 (dle publikace Hluboké vrty v Čechách a na Moravě a jejich geologické výsledky; Miloš Suk – Dušan Ďurica et- al.) Tabulka č. 4: Stav prognózních zásob k 1.1. 1979; Zpracováno dle MS - Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979, vlastní úprava Tabulka č 5. : Předpokládané rozložení prognózních zásob dle hloubkových intervalů; zpracováno dle MS - Sovětská expertíza prognózních zdrojů ropy a zemního plynu na území Československa, 1979, vlastní úprava Tabulka č.6 : Plán geologického průzkumu rozložený na pětileté období Tabulka č.7 : Parametrické a vyhledávací vrty, navržené na základě ocenění prognózních zásob z roku 1986 Tabulka č. 8: Výkaz bilančních a nebilančních zásob ropy a zemního plynu v ČR za období let 2000 . 2009 (GEOFOND 2011); vlastní úprava Tabulka č.9 : Přehled těžby ropy a zemního plynu v období 1971 – 2000; Zdroj: Bednaříková J. a kol. (1984) : Naftový průmysl na území Československa; Hornické ročenky (ročníky 1995 – 2010); vlastní úprava Tabulka č.10: Přehled moravských ložisek ropy a zemního plynu za období 1920 – 2004. Zdroj: Ďurica D. a kol. (2010) : Energetické zdroje včera, dnes a zítra. Moravské zemské muzeum. Brno Tabulka č.11 : Těžba ropy a zemního plynu v ČR za období let 2001 – 2007 Zdroj: hornické ročenky ČBÚ a výroční zprávy Geofondu,. Vlastní úprava Tabulka č. 12: Odhad světových geologických zásob zemního plynu z nekonvenčních zdrojů dle jednotlivých regionů

57

8.

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. č.1:

Vrtní zařízení navrhnuté Leonardem da Vinci

Obr.č. 2:

Naftové doly Nesyt

Obr.č. 3:

Mapka těžařských záborů

Obr.č. 4:

Vrtne věže společnosti Apollo

Obr. č. 5:

Mapa plošných koncentrací sumárních prognózních zásob uhlovodíků

Obr. č. 6 :

Lokalizace parametrických a vyhledávacích vrtů dle tabulky č.7.

Obr. č. 7:

Naleziště ropy a zemního plynu na jižní Moravě v oblasti jv. svahů Českého masivu

Obr. č. 8:

Naleziště ropy a zemního plynu na jižní Moravě v oblasti vídeňské pánve

Obr. č:.9:

Rozšíření ropo-plynonosných oblastí na území ČR s vyznačením ložisek na povrchové geologické mapě. Podkladová mapa geologická mapa ČSSR .1:1 000 000; Grafická úprava dle grafické dokumentace uložené v archívu společnosti Česká naftařská společnost s.r.o.

Obr. č. 10:

Pokrytí území Moravy průzkumnými území na vyhledávání ropy a zemního plynu

obr. č. 11:

Ukázka časového řezu z provedeného 3D seismického měření Zdroj: Česká naftařská společnosts.r.o.

Obr.č. :12

Ukázka zpracování časové mapy na základě výsledků 3D- měření (zpracováno na interaktivní stanici Geo-Quest od fy. Schlumberger) Zdroj: Česká naftařská společnost s.r.o.

Obr. č.13 :

Polní seismické měření technikou Vibroseiz v Poštorné u Břeclavi v roce 2007 pro společnost ČNS s.r.o. (foto ing.Důbrava)

Obr. č.14:

Příčný řez ložiskem Dolní Dunajovice. Zdroj: Bednaříková J. a kol. (1984): Naftový průmysl na území Československa

Obr. č. 15:

Těžební středisko ropy Poštorná-1 společnosti ČNS a vrtná souprava IDECO DIR 806 při hloubení vrtu Poštorná-10 pro stejnou společnost ( říjen 2008, foto poskytla ČNS)

Obr. č. 16:

Schématický geologický řez se znázorněním nekonvenčních ložisek zemního plynu

Obr. č. 17:

Rozšíření mesozoických plynonosných mikulovských slínovců vídeňské pánve

Obr. č.18:

Příčný geologický řez vídeňskou pánví

Obr. č. 19:

Příčný řez nesvačilským příkopem

58

Obr. č. 20:

Pokrytí území Polska licencemi na vyhledávání plynu v jílových a nepropustných pískovcových souvrstvích

Obr. č. 21:

Konstrukce vrtu Trszek-2

Obr. č. 22:

Geologický řez hlubokou strukturou u obce Starý Hrozenkov

Obr. č. 23:

Model strukturní stavby týnecké elevace

59