Rozmach muzikálu v České republice po roce 1989

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra hudebních a humanitních věd a hudebního manažerství Hudební manažerství

Rozmach muzikálu v České republice po roce 1989

Bakalářská práce

Autor práce: Richard Malovaný Vedoucí práce: Mgr. Vít Kouřil Oponent práce: odb.as. Ing. MgA. Lucie Šilerová, Ph.D.

Brno 2014

Bibliografický záznam MALOVANÝ, Richard. Rozmach muzikálu v České republice po roce 1989. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra hudebních a humanitních věd a hudebního manažerství, 2014. 39 s.

Anotace Práce „Rozmach muzikálu v České republice po roce 1989“ obsahuje stručný historický přehled, zmapování současné situace, a také nastiňuje problém globalizace, uniformizace a amerikanizace umění v ČR. Autor se soustřeďuje na největší muzikálové produkce, skladatele a divadla a cílem práce je pochopit, proč zažil muzikál takový úspěch právě v 90. letech.

Annotation This work consists of a brief historical summary, mapping of present situation of musicals in The Czech Republic and deals with the problem of the bachelor’s thesis itself, the problem of globalization, uniformity and Americanization of art in the Czech republic. The author concentrates on particular musical productions, composers and theatres and tries to explain why was musical theatre so hugely successful in the 90’s.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 16.5.2014

Richard Malovaný

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu bakalářské práce Mgr. Vítu Kouřilovi za trpělivost, ochotu a nesmírnou shovívavost. Také bych rád poděkoval doc. MgA. Janě Goliášové za vstřícnost a shovívavost při vytváření práce. Dále pak své rodině, přátelům a blízkým.

Klíčová slova Muzikál Revue Opereta Kulturní průmysl

Definice základních pojmů Muzikál – označení druhu hudebního divadla, který spočívá na specifické syntéze výrazových prostředků činohry, operety, opery, revue i baletu; v projevu muzikálu jsou tedy novým způsobem integrovány mluvené a zpívané herecké akce, taneční výstupy a instrumentální hudba, přičemž hudební složky navazují většinou na stylově žánrový projev moderní populární hudby a mnohdy i jazzu [Fukač a spol., 1997]. Revue – scénický projev bez větší dějové soudržnosti vzniká v 19. st. ve Francii a má podobu sledu výjevů jež rekapitulují (často satiricky) zajímavé události. Satira časem ustupuje momentu výpravnosti a vnější působnosti, tanec a hudba hrají stále větší úlohu. Typ moderní revue se zformoval za působení vlivů anglického music-hallu a klasické operety [Fukač a spol., 1997]. Opereta - hudebně-dramatický divadelní útvar zábavního rázu, v němž se střídá mluvené slovo se zpěvem. Jedná se vlastně o kombinaci klasické divadelní činohry s operou. Opereta je ve své původní formě v podstatě lehčí a zábavnější opera (tzv. komická opera), jedná se o přímého předchůdce dnešního muzikálu, kterému je také nejvíce podobná [Trojan, 2001]. Kulturní průmysl – je termín původně užívaný radikálními kritiky masové zábavy především ve 30. a 40. letech minulého století. I když samotný termín existoval pravděpodobně dříve, jsou za jeho autory všeobecně považování členové Frankfurtské školy Theodor Adorno a Max Horkheimer [Hartley, 2005]. Chápali termín kultura především jako vysoké umění, výjimečné výsledky kreativity lidského ducha. Jejich setkání s americkým kapitalismem je však přivedlo k přesvědčení, že americký způsob života je ve své prázdnotě a povrchnosti téměř stejně brutální jako život v nacistickém Německu, z kterého utekli [Cikánek, 2009]. Kulturní průmysl tedy začali používat jako pejorativní označení nízké zábavy.

Obsah 1.   Historie  světového  muzikálu  ...............................................................................  1   1.1.   Původ  muzikálu  .............................................................................................................  1   1.2.   Zásadní  vlivy  na  formování  muzikálu  ....................................................................  1   1.2.1.   Broadway  .................................................................................................................................  2   1.2.2.   West  End  ...................................................................................................................................  2   1.3.   Vývojové  fáze  muzikálu  ..............................................................................................  3  

2.   České  formy  muzikálu  ............................................................................................  6   3.   Nejznámější  české  hudební  divadla  ..................................................................  7   3.1.   Hudební  divadlo  Karlín  ..............................................................................................  7   3.2.   Semafor  ............................................................................................................................  8   3.3.   Městské  divadlo  Brno  ..................................................................................................  8   3.4.   Rokoko  .............................................................................................................................  9   3.5.   Divadlo  ABC  ..................................................................................................................  10   3.6.   Divadlo  na  zábradlí  ....................................................................................................  10   3.7.   Broadway  .......................................................................................................................  10   3.8.   Spirála  .............................................................................................................................  11   3.9.   Hybernia  ........................................................................................................................  11   3.10.   Ta  Fantastika  .............................................................................................................  11  

4.   Filmové  muzikály  ...................................................................................................  12   5.   Nejvýznamnější  čeští  skladatelé  muzikálů  a  jejich  původní  díla  ..........  14   5.1.   Karel  Svoboda  ..............................................................................................................  14   5.1.1.   Dracula  .....................................................................................................................................  14   5.1.2.   Monte  Cristo  ..........................................................................................................................  15   5.1.3.   Golem  .......................................................................................................................................  15   5.1.4.   Pěna  dní  ...................................................................................................................................  15   5.2.   Michal  David  .................................................................................................................  15   5.2.1.   Tři  mušketýři  ........................................................................................................................  16   5.2.2.   Kleopatra  ................................................................................................................................  16   5.2.3.   Hudba  M.  Davida  v  dalších  muzikálech  .....................................................................  16   5.3.   Michal  Pavlíček  ............................................................................................................  17   5.4.   Ondřej  Soukup  .............................................................................................................  17   5.5.   Daniel  Landa  .................................................................................................................  17  

5.6.   Janek  Ledecký  ..............................................................................................................  18   5.7.   Další  skladatelé  ...........................................................................................................  18   5.8.   Další  muzikály  .............................................................................................................  18  

6.   Umění  jako  produkt  ..............................................................................................  20   6.1.   Fenomén  kultury  jako  průmyslu  ...........................................................................  20   6.1.1.   Kulturní  průmysl  podle  Adorna  a  Horkheimera  ...................................................  21   6.1.1.   Kulturní  a  kreativní  průmysly  v  současnosti  ..........................................................  21  

7.   Závěr  ..........................................................................................................................  23   8.   Seznam  ilustrací  .....................................................................................................  24   9.   Použité  informační  zdroje  ..................................................................................  25  

Předmluva Práce obsahuje historický přehled vývoje muzikálu jako žánru a k zmapování tohoto vývoje využívá metody desk research, tedy analýzy literatury a zdrojů. Snaží se na základě historických událostí zdůvodnit rozmach muzikálových produkcí v 90. letech 20. století v České republice. Zkoumá, zda byl tento rozmach způsoben záplavou kultury a životního stylu Spojených států amerických a médii Západní Evropy. Po roce 1989 totiž došlo k nepopíratelnému rozvoji soukromých mediálních formátů, které se inspirovaly nebo přímo pocházely ze zemí neovlivněných totalitním režimem.

Úvod Muzikál se vyvíjel od 19. století a už od počátku bylo jasné, že má jasný cíl. Pobavit co nejvíce lidí a v lepším případě na tom vydělat peníze. To se mu více či méně daří dodnes a stává se stále populárnějším. Otázkou však je, jestli je správné na umění pohlížet v prvé řadě jako na zdroj financí. Historicky tato otázka dospěla až do takových měřítek, že rozdělila svět umění na dva tábory, které spolu neustále zápasí. Jsou to tábory tzv. vysokého a nízkého umění neboli artificiální a neartificiální hudby. S tímto rozdělením se setkáváme již v první polovině 20. století a tento boj přetrvává dodnes. Autor práce se domnívá, že komodita umění se stala každodenní realitou a skepsi, kterou po 2. světové válce zažívali teoretikové Adorno a Horkheimer ve Spojených státech amerických, zažívají mnozí dnes právě v České republice a ostatních zemích Střední a Východní Evropy. V roce 1989 došlo v tehdejším Československu k událostem, které mimo jiné navždy změnily českou kulturní scénu. Umění již není cenzurováno a masově regulováno a každý občan má právo na svobodu projevu. Je přirozené, že po listopadové revoluci začaly Čechoslováci přejímat trendy právě ze Spojených států amerických a Západní Evropy. Cílem této práce je zjistit, zda právě tyto politické události umožnily muzikálovému žánru zasáhnout tak velké množství diváků.

1. Historie světového muzikálu 1.1. Původ muzikálu Amerika dala za více než pět set let od svého objevení okolnímu světu tři zásadní a nezaměnitelné produkty: brambory, tabák a - muzikál [Prostějovský, 2008]. Za předchůdce muzikálu, kterého počátky se spojují s New Yorskou Broadway, jsou dnes všeobecně považovány žánry opereta a revue, z kterých se muzikál přímo vyvinul. I když byla opereta do Spojených států importována z Evropy, především z Paříže, Vídně a Londýna [Prostějovský, 2013], na vývoj muzikálu měly vliv i jiné faktory. Již v 30. letech 19. století se i v umění projevovala pověstná americká podnikavost. Čím dále tím širší vrstvy obyvatelstva měly dostatek financí na zábavu, ale především chuť se bavit. To se projevilo vznikem cirkusů, loutkových či stínových divadel, komických her a revue [Prostějovský, 2013]. Přechod od operety k muzikálu se dá poprvé pozorovat v období po 1. světové válce a mnozí historikové amerického divadla zastávají názor, že muzikál se vyvinul kvůli banálnosti operetních děl [Prostějovský, 2013]. Muzikál především dokázal reagovat na problémy a palčivé otázky týkající se všech vrstev obyvatelstva, a také proto se stal velmi populárním. Za první muzikál je dnes považována Show boat, která za sebou zanechává díla jako Gershwinovu Lady be good, která pořád korespondovala s operetami. Show boat měla premiéru v roce 1927 v produkci Florenze Ziegfelda na scéně nesoucí jeho jméno.

1.2. Zásadní vlivy na formování muzikálu I když je muzikál dítětem Ameriky, bez silných kulturních a uměleckých vlivů Evropy, zejména operety, by nikdy k jeho zrození nedošlo [Prostějovský, 2008]. Na Broadwayi začaly postupně vznikat i další hodnotná díla, ale rozrůstající se muzikál se již od svých počátků začal ubírat i jiným směrem a hlavní trend se orientoval k méně náročné zábavě. Z hudby se stal všudypřítomný prostředek jednoduché zábavy, který byl po krátké době velmi lehce dostupný nejenom na jevištích New Yorských divadel. Silný vliv na formování muzikálu měl i jazz, který se začátkem 20. století velmi rozšířil a okolo roku 1920 měla už každá revue a opereta své jazzové

1

(ragtimové) číslo. S jazzem se setkáváme v muzikálových produkcích ve všech jeho vývojových stupních a i dnes je tento žánr hojně využívanou inspirací. V 20. letech 20. století si rozkvět muzikálu nemohl přát lepší začátek. I přes doznívající následky 1. světové války byl v Americe relativní blahobyt a lidé, zejména v New Yorku, si mohli dovolit utrácet za zábavu. Tuto situaci však dramaticky změnil 29. říjen 1929, kdy došlo ke krachu na americké burze. V průběhu nejbližších 10-ti let se zavřela více než třetina divadel a ti, kteří přežili měli co dělat, aby si udrželi přízeň publika. V neprospěch muzikálu v té době hrál i fakt, že na scénu přichází zvukový film, s kterým úzce souvisí velká migrace obyvatel Ameriky na západní pobřeží, zejména do Hollywoodu.

1.2.1. Broadway Broadway je velká ulice (bulvár) na Manhattanu v New Yorku vedoucí také do Bronxu a Westchester County. Jedná se o nejstarší hlavní severojižní ulici ve městě, která vznikla už v éře Nového Amsterodamu na místě bývalé indiánské stezky. Jde o jednu z mála newyorských ulic, která nedodržuje přísný pravoúhlý systém newyorských veřejných komunikací [Ellis, 1966]. Je známa hlavně množstvím činoherních a muzikálových divadel vysoké prestiže, sídlí zde i divadlo Broadway. Nejúspěšnější série zde uváděných představení dosahují tisíců repríz. V divadelním okrsku na Broadwayi se nachází 40 velkých stálých profesionálních scén s 500 a více místy pro diváky. Divadelní produkce uváděné na Broadwayi jsou považovány za vrchol amerického divadelnictví [Shorto, 2004]. Již dlouhou dobu má divadelní průmysl na Broadwayi roční obrat v řádu deseti miliard dolarů a více. V roce 2005 navštívilo zdejší představení bezmála 12 milionů diváků [New York Times, 2005].

1.2.2. West End West End je oblast v centru Londýna, ve které je mnoho turistických atrakcí. Nejvíce se však West End proslavil svými divadly. Zpravidla jej ohraničují The Strand, Marylebone Road a Regent Street [Banham, 1995]. Spolu s Newyorskou Broadwayí je West End Theatre považováno za nejkvalitnější komerční divadlo na světě. Podobně jako jeho americký protějšek se skládá z cca. 40-ti stálých divadelních scén, které ročně navštíví kolem 14-ti milionů diváků [Singh, 2010]. 2

Muzikály tvoří páteř tohoto komplexu, ale hrají se zde i činoherní komedie a klasické hry.

1.3.

Vývojové fáze muzikálu

Po prvních pokusech G. M. Cohana a J. Kerna bylo ve 20. letech dosaženo prvního integračního stupně, tehdy zasáhly do vývoje krystalizujícího se žánru vzory hudebně divadelní tvorby G. Gershwina, C. Portera ad., jakož i vlivy revue. Na sklonku 20. let revue ustupuje muzikálu, resp. se v něj proměňuje. Vlastní nástup žánru se ztotožňuje z již vzpomínanou hudební hrou Show boat a první vývojový stupeň končí přibližně premiérou Rodgersovy a Hammersteinovy Oklahomy (1943). Během tohoto období vznikly mj. Gershwinovy politicky zaměřené pohádky (Strike Up the Band, Of Thee I Sing, Let’Em Eat Cake) a satirické muzikály C. Portera (The Gay Divorces, Anything Goes, Du Barry Was a Lady) [Fukač, 1997]. Druhé

období,

které

začíná

prvním

společným

dílem

Rodgerse

a Hammersteina (Oklahoma) se naopak uzavírá jejich posledním (The Sound of Music) v roce 1959. V této etapě se muzikál vyvíjel směrem k integrované hře, nejčastěji uváděným příkladem jsou Gershwinova opera Porgy a Bess (1935) a Hammersteinova adaptace Bizetovy Carmen ve hře Carmen Jones (1943). Objevují se i nové typy muzikálu, výrazněji reagující na jazz a nejvýraznější tituly pronikají i do Evropy. Světového ohlasu dosáhly tituly My Fair lady a West Side Story. Do další vývojové fáze vstoupil muzikál v 60. letech, kdy došlo i k jeho zdomácnění v řadě dalších zemí. Vznikly světoznámé hry Hello, Dolly, Funny Girl, Fiddler on the Roof. Vedle této hlavní linie vznikla také komorní a experimentální muzikálová produkce, hra Hair pak ohlašuje nástup rockových muzikálů. Produkce inspirována rockovou tvorbou se rozvíjí hlavně v 70. letech, kdy vznikaly další podobně laděné inscenace. Světlo světa v tomto období uzřely Jesus Christ Superstar, Godspell, The Rocky Horror Show nebo Two Gentlemen of Verona. Některé z těchto děl byly nejdříve zkomponovány jako koncepční hudební alba a až posléze byly přesunuty na pódia a na filmové plátna. Současně se na Broadwayi v tomto desetiletí objevují i muzikály ovlivněny afro-americkou kulturou. To, že se větve muzikálové tvorby dále dělily bylo způsobeno také tím, že publikum bylo již nasyceno tradičními muzikály, a proto začali tvůrci hledat nové cesty a způsoby inspirace [Kenrick, 2013]. 3

Diverzifikace muzikálové tvorby umožňovala producentům zasáhnout mnohem širší publikum. Začátkem let 80. jsou muzikály již tak populární jak v Evropě, tak i v zámoří, že se začínají produkovat tzv. mega-muzikály s rozsáhlou výpravou, mediální kampaní a obrovským rozpočtem. V 70. a 80. letech udával vývoji muzikálu tempo britský skladatel A. L. Webber svými pokusy o spojení výpravných muzikálů s rockovou operou [Fukač, 1997]. Evita (ještě konec 70. let), Fantom opery, Cats, Starlight Express jsou díla v jejichž ztvárněních sólisté létají vzduchem, na pódiu přistává helikoptéra nebo se celé představení odehrává na kolečkových bruslích. V 90. letech nastupuje na scénu nová skladatelská generace, do které patří i Jason Robert Brown nebo Michael John LaChiusa. Tito skladatelé jsou zajímaví tím, že působí mimo Broadwaye. Největšího úspěchu z této skupiny tvůrců dosáhl Jonathan Larson s hrou Rent (1996). Rockový muzikál na motivy Pucciniho Bohémy obsadil mladými herci a rozpočet celého projektu byl, v porovnání s výpravnými muzikály na Broadwayi, velmi nízký [Blank, 2011]. Mnozí návštěvníci si již drahé představení nemohli dovolit a cílem muzikálu Rent bylo přilákat i mladého diváka. Dosah tohoto počinu byl tak markantní, že donutil i velké divadla sáhnout po nástrojích rozvoje publika a nabízet slevy pro studenty, důchodce, místa na stání a denní reprízy. Neopomenutelným milníkem světového muzikálu 90. let jsou muzikály z produkční dílny The Walt Disney Company. Během druhé poloviny 20. století byly zfilmovány snad všechny úspěšné světové muzikály, ale v roce 1994 se na pódiích objevila hraná adaptace animovaného filmu Kráska a zvíře, následována Lvím králem (1997) a Aidou (2000) s hudbou Eltona Johna. Lví král je dodnes nejziskovějším muzikálem v historii Broadwaye [IBDB, 2014]. V současnosti, resp. v posledních deseti letech se muzikály přesunuly od obrovských nákladných produkcí k menším, ne tak finančně náročným titulům. Vznikají nové díla, Urinetown, Caroline of Change, Next to Normal nebo American Idiot. Většina producentů však v současné době sahá po dobře ověřených kusech, a proto jsou nejhranejší Fiddler on the Roof, Hair, West Side Story, Grease. Hospodářská krize se zřejmě projevila i na Broadwayi a není čas na experimenty. V realizaci muzikálových produkcí je profit opět stavěn na první místo

4

a z Broadwaye se stává spíše lákadlo pro turisty, než kreativní a umělecká základna muzikálové tvorby [Kenrick, 2013].

5

2. České formy muzikálu Historie československého muzikálu začíná v roce 1928, kdy byla v brněnském Zemském divadle v režii Oldřicha Nového uvedena hudební komedie No, No, Nanette skladatele V. Youmanse. Podle vlastních slov O. Nového to byl první muzikál v Československu, první muzikál, který se hrál právě v Brně [Martušková, 2005]. Přínos Oldřicha Nového pro český muzikál byl ohromující. Do brněnského Národního divadla nastoupil v roce 1919 jako člen operního sboru, ale později začal působit v činohře. Zvládnutí všech dovedností potřebných pro muzikál (herectví, zpěv, tanec) požadoval i později jako operetní režisér. O. Nový poznal v Brně operetní žánr jako svébytné umělecké dílo a pod jeho vedením byly operety předznamenáním hudebního divadla [Součková, 2012]. Nedílnou součástí v historii muzikálu na území České republiky bylo i Osvobozené divadlo, kde byla v letech 1927-1938 uvedena řada pokrokových revue, v nichž vystupovali samotní autoři – Jiří Voskovec a Jan Werich. První skutečný muzikál, který byl jako tento žánr prezentován byl legendární Divotvorný hrnec (1948). Tento muzikál již nebyl autorskou tvorbou dvojice bavičů z Osvobozeného divadla, ale jako předloha jim posloužil Broadwayský muzikál Finian’s Rainbow. V 50. letech byl vývoj muzikálu v Československu přerušen až do roku 1958, kdy bylo uvedeno původně italské dílo Když je v Římě neděle. V 60. letech se dokonce objevovaly britské a francouzské produkce, které pak otevřely cestu americkým muzikálům, jako byly např. Kiss Me Kate nebo My Fair Lady. Hudební a divadelní vědci obvykle označují za jediný muzikál srovnatelný kvalitou se zahraniční produkcí filmový muzikál Starci na chmelu. Do roku 1989 byl vývoj žánru značně ideologicky omezován, i když se pořád rozvíjel. Po listopadové revoluci však získali tvůrci muzikálu volnou ruku, a proto není divu, že tento oblíbený žánr zažil v letech 90. takový rozmach.

6

3. Nejznámější české hudební divadla Historie českého divadla (divadla v českém jazyce sahá až do 12. století), ale první kamenná divadla byly na tomto území zakládány až v 18. století. Divadlo v Kotcích (1739) a Hraběcí Nosticovo národní divadlo byly první domy, ve kterých se hrálo jak německy tak česky. Roku 1862 došlo k otevření Prozatímního divadla a toto divadlo nabízelo pouze českou tvorbu. 16. května 1868 byl položen základní kámen Národního divadla. Toto divadlo bylo postaveno ze sbírek lidu, přispěla ale i šlechta a císař František Jozef I. Zhruba od roku 1890 dochází v českém divadelnictví k přirozenému vývoji a tím i rozdělení podle různých proudů. jednota českých divadel již byla neudržitelná [Hýbl, 1921]. České divadlo se prudce rozvíjelo i během 20. století a v současnosti počet divadelních scén pořád přibývá. Např. v roce 1985 bylo na území České republiky 43 stálých divadelních scén, roku 1995 již to bylo 89, 121 jich bylo v 2005 a v roce 2010 měla Česká republika 145 divadelních souborů [NIPOS, 2011].

3.1. Hudební divadlo Karlín Historie HDK a jeho sídla na okraji Karlína sahá až do roku 1881, do roku kdy bylo otevřeno i Národní divadlo. Rodina Tichých zde založila varieté, které bylo vyhledáváno diváky z celé Evropy. V repertoáru nechyběli artistická čísla, břichomluvci, balet, zpěv ani vystoupení zvířat [Máchal, 1917]. Za druhé světové války sloužilo divadlo jako 2. scéna Národního divadla pod názvem Prozatímní divadlo. Samotné Hudební divadlo Karlín vzniklo v roce 1945 a od svého vzniku uvádí operety a muzikály. Během let vystřídalo několik názvů a účinkovaly zde desítky českých herců (J. Werich, V. Burian, M. Kopecký, M. Horníček, J. Molavcová, L. Županič, L. Olšovský aj.). Budova byla po povodních v roce 2002 zrekonstruována a současné divadlo bylo otevřeno v roce 2006 premiérou amerického muzikálu Producenti. Počet muzikálových premiér se v posledních letech snižuje, ale pořád je doprovází živý orchestr, příležitostně i sbor a balet. HDK uvedlo v posledním desetiletí muzikály West Side Story, Jekyll a Hyde, Zpívání v dešti, Jesus Christ Superstar divadelní úpravy filmových muzikálů Noc na Karštejně a Limonádový Joe. V říjnu 2008 uvedlo HDK světovou premiéru

7

amerického muzikálu Carmen s Lucií Bílou. V současnosti se chystá muzikál The Addams family, který má mít premiéru na podzim 2014.

3.2. Semafor Divadlo bylo založeno roku 1959 skupinou divadelníků a hudebníků kolem Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Původní úmysl zakladatelů byl věnovat se co nejširšímu spektru uměleckých žánrů, zejména filmu, poezii, jazzu, loutkám, tanci, výtvarnému umění a hudební komedii. Těchto sedm malých forem se pak objevilo i v názvu divadla [Pačaj, 2009]. První hrou Semaforu byla hudební komedie Člověk z půdy z dílny zakladatelské dvojice Suchý, Šlitr. Následovalo pásmo písniček Zuzana je sama doma (1960), Taková stráta krve, Papírové blues (1961). V roce 1962 odešlo z tohoto hudebního divadla několik významných představitelů (M. Horníček, E. Pilarová, W. Matuška), důvodem měla být Suchého koncepce autorského divadla. I přes to se autorské díla Suchého a Šlitra probojovaly až do filmu. V roce 1964 natočili ve spolupráci s Evou Pilarovou, Hanou Hegerovou, Waldemarem Matuškou, Karlem Gottem a dalšími filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů. M. Šimek a J. Grossmann se v divadle Semafor objevili v roce 1966, kdy v rolích hrobníků účinkovali v hamletovské parodii Benefici. Jejich spolupráci ukončila Grossmannova smrt v roce 1971. V tomto období vznikaly i hry písňového typu. V těchto komediích se do divadla po dlouhé době vrátila touha diváky bavit, nikoli vychovávat. Roku 1969 zemřel Šlitr a Suchý vytvořil autorské spojení s Ferdinandem Havlíkem. Spolu uvedli hru Kytice (1972), nejhranější hru Semaforu vůbec (600+ repríz) a od roku 1974 se Suchého komediální partnerkou stává Jitka Molavcová, navazujíc na Šlitrův druh humoru. Po roce 1990 došlo k různým sporům a Suchého a Šimkova skupina se rozešly. Divadlo se často stěhovalo a v současnosti čerpá z tvorby Suchý, Šlitr.

3.3. Městské divadlo Brno Tendence založit v Brně druhou činoherní scénu existovaly ještě za první republiky, ale až koncem května 1945 se podařilo skupině mladých divadelníků, v čele s pětadvacetiletým režisérem Milanem Páskem získat licenci k provozování 8

činoherní scény. Divadelníci však museli prokázat nejen ekonomickou soběstačnost, ale především uměleckou životaschopnost v období tří měsíců. Bylo po válce, kulturní půst byl dlouhý a tak diváky nic neodradilo. Soubor začal působit pod názvem Svobodné divadlo na Falkensteinerově ulici (dnes Gorkého) a v zkušební době premiéroval pět her. Podle počtu repríz byla nejúspěšnější tehdy česká novinka V. Nezvala Manon Lescaut a Plautův Lišák Pseudolus. Soubor mladých nadšenců přesvědčil a stačil do konce sezony nastudovat dalších patnáct nových her. Svobodné divadlo bylo sice divadlem chudým, ale bohatým na energii a tvůrčí nadšení. Za čtyři roky mělo divadlo na svém kontu 71 premiér a přes tisíc repríz [Kročil, 2013]. Divadlo muselo ale v 50. letech měnit nejen umělecké koncepce, ale i přejmenovat svůj název na Krajské oblastní divadlo, což znamenalo, že divadlo má v povinnosti dbát i o rozvoj divadelní kultury v moravských a českých regionech. Od roku 1954 bylo divadlo přejmenováno po bratřích Mrštících. Sídlo mělo divadlo na Jakubském náměstí (dnes Divadlo Bolka Polívky). Název Divadlo bratří Mrštíků si divadlo drželo až do roku 1988, kdy bylo násilně sloučeno s divadlem Večerní Brno a Loutkovým divadlem Radost pod jeden název Brněnská divadla. Po sametové revoluci se celek rozpadl a dospěl k definitivnímu názvu Městské divadlo Brno.

3.4. Rokoko Divadlo, které se nachází v pasáži Rokoko v Praze vzniklo již během 1. světové války pod názvem Kabaret Rokoko. Dramaturgie se skládala ze šansonů, skečů a parodických scének. V meziválečném období se zde vystřídala většina úspěšných komiků, mimo jiné Karel Hašler, Jára Kohout nebo Ferenc Futurista. V divadelní sezóně 1935/36 zde dočasně působilo Spoutané divadlo (alternativní název Osvobozeného divadla) a další rok v prostorách Rokoka vystupoval Jiří Trnka a jeho Dřevěné divadlo. Operety a varietní a artistické produkce byly oblíbenou součástí repertoáru. Označení divadlo Rokoko se poprvé objevilo 1.3.1958 v rámci Pražského estrádního souboru [Herzán, Budinský, 1998]. V 60. letech došlo k výraznější orientaci na tehdy moderní hudebnědramatické formy a Rokoko začalo konkurovat tehdy populárnímu divadlu Semafor [Herzán, Budinský, 1998]. V této době zde působilo mnoho začínajících interpretů, například Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Jitka Zelenková, 9

Hana Hegerová i Olympic. Repertoár tvořily zejména kabaretní pásma a hudební recitály. Díky scénáristovi a dramaturgovi Ivo Fischerovi zde vznikly původní české muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick (1968). Na počátku 70. let se repertoár postupně zaměřil pouze na recitály jednotlivých zpěváků a skupin. V roce 1975 divadlo definitivně přešlo do svazku Městských divadel pražských a organizačně bylo přidruženo k Divadlu ABC a Divadlu komedie, kde setrvává dodnes.

3.5. Divadlo ABC V prostorách dnešního Divadla ABC se začalo hrát již v roce 1929, kdy se zde otevřelo Osvobozené divadlo W+V. V 50. letech zde působilo Divadlo Satiry, které bylo z administrativních a politických důvodů přejmenováno na Divadlo ABC. V roce 1961 se stalo součástí Městských divadel pražských (MDP). Repertoár tvořil protiklad více intelektuálním scénám MDP zaměřením na nejširší vrstvy diváků. Byl vyhrazen převážně bulvárním hrám a muzikálům [Valtrová, 2011]. Největších úspěchů zažilo divadlo od 70. let pod vedením O. Ornesta, který postupně rozvíjel nejenom Divadlo ABC, ale současně všechny soubory MDP.

3.6. Divadlo na zábradlí Divadlo založili v roce 1958 Helena Phlippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý a Vladimír Vodička. Soubor se sice věnoval převážně činohře a pantomimě, ale do historie hudebního divadla se zapsalo hned první uvedenou hrou. Jednalo se o divadelní leporelo s písničkami Kdyby tisíc klarinetů, později se toto dílo podařilo i zfilmovat. Za zmínku také stojí, že v Divadle na zábradlí působil i Václav Havel.

3.7. Broadway Na místě někdejšího kina Cinema Broadway (také kino Sevastopol) bylo v roce 2001 po rekonstrukci objektu uvedeno do provozu třípodlažní Divadlo Broadway. Toto divadlo, které pojme bez mála 900 diváků a soustřeďuje se na muzikálovou tvorbu se nejvíc proslavilo představením Kleopatra, v hlavní roli s B. Basikovou, I. Csákovou, M. Absolonovou a R. Fišarovou v alternující hlavní roli.

10

3.8. Spirála V roce 1991 bylo u příležitosti Jubilejní výstavy otevřeno v areálu pražského výstaviště divadlo Spirála. Prostor, který pojme 800 diváků je typický spirálovou rampou, která představuje nosný prvek celého interiéru. Objekt byl v roce 2002 zničen povodní a od té doby chátrá. Za dekádu existence se zde odehrály muzikály Jesus Christ Superstar, Evita, Romeo a Julie a Brouci – Evangelium podle Beatles [Škvor, 1997].

3.9. Hybernia Prostory dnešního divadla Hybernia založil již Karel IV. jako gotický klášter pro řád Benediktínů v roce 1355. Rekonstrukce divadla trvala od roku 1994, prostor měl být určen pro produkci muzikálů Dracula a Monte Cristo. Divadlo bylo však otevřeno až v roce 2006, a to premiérou muzikálu Golem. V roce 2008 zde měl obnovenou premiéru muzikál Tři mušketýři.

3.10. Ta Fantastika Divadlo Ta Fantastika je soukromé divadlo, které sídlí v Paláci Unitaria v Praze 1. Zaměřuje se především na černé divadlo a v posledních letech se orientovalo na muzikály. Premiéru zde měli díla Krysař, Johanka z Arku, Excalibur, Dáma s kaméliemi a další. V současnosti byla veškerá muzikálová produkce v Ta Fantastice ukončena.

11

4. Filmové muzikály První a patrně vůbec nejznámější český filmový muzikál je dílo režiséra L. Rychmana a scénáristy V. Blažka Starci na chmelu. V roce 1964 si v něm v hlavních rolích zahráli V. Pucholt, I. Pavlová a M. Zavadil. Příběh vypráví o lásce dvou studentů na chmelové brigádě. Písně z tohoto snímku se staly velmi populárními a téměř zlidověly. Od roku 2001 existuje i divadelní verze tohoto muzikálu. Ve stejném roce vznikla i hudební komedie Limonádový Joe aneb Koňská opera režiséra O. Lipského. Hlavní hrdina popíjí zásadně Kolalokovou limonádu a honí pistolníky popíjející whisky. Jméno hlavního hrdiny se vyslovuje česky, tj. Joe. Film zhlédlo v kinech bezmála 5 mil. diváků. V roce 2007 se v Hudebním divadle Karlín konala premiéra muzikálu Limonádový Joe s mírně upravenými texty a drobnými změnami. Posledním významným filmově - hudebním dílem plodného roku 1964 je již vzpomínaný film J. Roháče a V. Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů. Scénář filmu je inspirován stejnojmennou hrou, která byla poprvé odehrána v roce 1958 v Divadle Na Zábradlí. Ve filmu se zbraně mění na hudební nástroje a vojáci si v přímém televizním přenosu uspořádají estrádu. V 60. letech vznikaly i hudební pohádky, mezi nejznámější patří Šíleně smutná princezna a Popelka (1968), která byla o 4 roky později zpracována jako hraný film s názvem Tři oříšky pro Popelku. Historie českých hudebních filmů pokračuje snímkem Zločin v šantánu režiséra J. Menzela, na kterém se podílelo mnoho lidí z tehdejšího divadla Semafor. Jiří Grossmann zde ztvárnil svou jedinou filmovou roli, a zároveň je to poslední film J. Šlitra. Před kamerou se poprvé objevili Z. Svěrák a L. Smoljak [Škvorecký, 2007]. V 70. letech se objevuje filmový muzikál Noc na Karlštejně Z. Podskalského. Do obsazení filmu již zasáhla normalizace, nemohla si v něm zahrát např. J. Jirásková, je to i poslední film, ve kterém hrál J. Marvan. Z filmu pocházejí velmi známé písně K. Svobody v podání W. Matušky a H. Vondráčkové. Od roku 2004 uvádí Hudební divadlo Karlín muzikál v režii P. Novotného se stejným názvem. Dalším filmovým muzikálem z roku 1978 je Balada pro banditu natočený V. Sísem. V trampském filmu podle stejnojmenné divadelní hry M. Uhdeho vystupují herci brněnského divadla Husa na provázku. Trhák je další hudební film Z. Podskalského, ve kterém vystupuje mnoho známých interpretů té doby. Ve filmu dokonce účinkují celé kapely (Fešáci,

12

Apollobeat, Schovanky, Kroky). Mnoho členů Divadla Járy Cimrmana také vystupuje v tomto hudebním snímku. Posledním úspěšným předlistopadovým muzikálem je Discopříběh z roku 1987. Provázejí jej písně Michala Davida a v hlavní roli se představili R. Hrušinský nejmladší a L. Potměšil. Volným pokračováním je film Discopříběh 2, ve kterém je problémovým členem rodiny na rozdíl od prvního dílu otec. Filmové muzikály se točily i po revoluci a prvním, hned z roku 1990, je rytmikál Kouř. Jedná se o první celovečerní film režiséra Tomáše Vorla vycházející z jeho studentského filmu Ing. Celý příběh spočívá v souboji tmářství a mladé pokrokové

generace.

V díle

lze

spatřit

prvky

dadaismu,

minimalismu

a expresionismu. Hudbu k tomu dnes již kultovnímu snímku složil Michal Vích [ČSFD, 2001]. Velmi úspěšným filmovým muzikálem je i snímek Rebelové z roku 2000. Děj se odehrává v českém pohraničí v roce 1968 a vykresluje různé osudy lidí ovlivněných politickými událostmi [Kábrt, 2001]. Na tvorbě hudby se podílelo více autorů a Rebelové získali České lvy za kostýmy a zvuk. V posledních letech pořád vznikají filmové muzikály, a proto i v roce 2011 mohl uzřít světlo světa film V peřině, hvězdně obsazený a natočený v 3D. Hudbu k filmu F. A. Vrabce napsali René Rypar a Tatiana Miková a podílela se na ní i skupina Kabát [Fila, 2011].

13

5. Nejvýznamnější čeští skladatelé muzikálů a jejich původní díla Od 90. let byly v Česku produkovány mnohé zahraniční muzikály a vznikla i řada původních, divácky často populárních představení. Ty se však velmi liší svou kvalitou. Především jsou velké rozdíly mezi původními muzikály, které vznikají na stálých divadelních scénách po celém Česku. V městských a oblastních divadlech jsou majoritně produkce kvalitnější, většinou se obejdou bez mediální podpory a jsou v nich obsazováni hlavně stálí herci jednotlivých souborů. Na rozdíl od toho vznikla i řada komerčních muzikálů, které sází na bohatou výpravu a obsazování známých tváří a rozsáhlou mediální kampaň, avšak kvalita nebývá často moc vysoká. Tato kapitola mapuje původní české muzikály, seřazených dle autora hudby. Zaměřuje se již na ryze muzikálové produkce druhé poloviny 20. století, zejména na aktivní a úspěšné skladatele po roce 1989 a hudební skladatelé, jako již vzpomínaní Werich, Suchý a Nový jsou opomíjeni záměrně.

5.1. Karel Svoboda Narodil se v roce 1938 a hudební nadání a první umělecké úspěchy měly zásadní vliv při volbě jeho profesionální dráhy. V 60. letech byl členem populární kapely Mefisto. Nevěnoval se pouze hře na klavír, ale úspěšně komponoval své první skladby. Se svou kapelou měl možnost vystupovat i v divadle Rokoko a zde dostal příležitost skládat také pro další zpěváky, Václava Neckáře, Martu Kubišovou nebo Helenu Vondráčkovou. Karel Svoboda zkomponoval také největší hity pro Karla Gotta, v Německu populární Včelku Máju. Jeho hity se dodnes hrají po celé Evropě, získal i mnoho ocenění. Jeho velmi úspěšným hudebním dílem je původní český muzikál Dracula. Tento muzikál vidělo více než 1,5 miliónů diváků.

5.1.1. Dracula Nejznámějším českým muzikálem z dílny Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese je bezpochyby muzikál Dracula. Poprvé jej bylo možné vidět 13. října 1995 v Kongresovém centru v Praze. Jak název napovídá, jedná se o volné zpracování Stokerova románu. Příběh je rozdělen do tří epoch podle doby, ve které se děj odehrává – 15., 19. století a současnost. Kníže Dracula krutě drancuje okolí svého panství, je za to odsouzen k věčnému životu a touze po krvi [Žáčková, 2012]. 14

Znovu k životu přivedlo Draculu opět Divadlo Hybernia, kde bylo dílo, režírováno Jozefem Bednárikem, uvedeno v roce 2009.

5.1.2. Monte Cristo Originální Český muzikál na motivy díla Alexandra Dumase Hrabě Monte Cristo stvořili Karel Svoboda, Zdeněk Borovec a Richard Hes [Žáčková, 2012], Hlavní postavu si mimo jiných zazpíval i Daniel Hůlka. Dílo se za dva roky dočkalo celkem 444 repríz a muzikál zhlédlo 525 tisíc diváků. Obnoveno bylo v roce 2013 v divadle U Hasičů.

5.1.3. Golem Poslední muzikál, ke kterému K. Svoboda napsal hudbu měl premiéru v roce 2006 v divadle Hybernia. Velkolepý historický příběh z dějin staré Prahy z doby císaře Rudolfa II. režíroval F. Renč. Divácky byl muzikál velmi úspěšný, hrál se několik měsíců. Představení byly pravidelně vyprodáné a denně vidělo dílo 1100 diváků, i když kritikou nebylo přijato pozitivně. Tento muzikál završil sérii velkokapacitních muzikálů a hrál se každý den (někdy i dvakrát) téměř rok. V roce 2007 měla premiéru zkrácená letní verze The Legend Of Golem [FDb, 2008].

5.1.4. Pěna dní Dílo vzniklo podle novely Borise Viana. Tento muzikál z roku 1994 je prvním z řady muzikálů 90. let a bylo v něm objeveno mnoho budoucích muzikálových hvězd.

5.2. Michal David Český zpěvák a skladatel, vlastním jménem Vladimír Štancl [Vajdová, 2009] založill po studiu na pražské konzervatoři jazzové kvarteto Čtyři a získal ocenění Hudebník roku na Pražských hudebních dnech. Poté se připojil ke skupině Kroky Františka Janečka, kde hrál a zpíval. Skladatelsky se prosadil v roce 1980 a jeho hudba zní ve filmech Vítr v kapse, Láska z pasáže, Discopříběh 1 a 2. Pro svou úspěšnou kariéru v 80. letech byl po revoluci odsuzován jako představitel minulého režimu a odchází do ústraní. Komponoval pro jiné umělce a v roce 1995 založil společnost D.D. records s.r.o. Po úspěchu jeho skladby Správnej tým v roce 1998 zažil tzv. comeback a začal komponovat muzikály. Za svou bez mála 15-ti letou muzikálovou kariéru (pokud nepočítáme filmové muzikály 80. let) zkomponoval 11 15

úspěšných muzikálů, mezi které patří např. Princezna zmrzlina (muzikál na ledě), Kráska a zvíře, Kleopatra, Tři mušketýři, Angelika nebo Kat Mydlář. Mnohé z nich otextoval Lou Fanánek Hagen.

5.2.1. Tři mušketýři Muzikál na motivy románu opět od A. Dumase Tři mušketýři je romantický příběh o lásce, přátelství, ale také o intrikách a nenávisti. Odehrává se ve Francii za vlády Ludvíka XIII. Vládu nad státem má však kardinál Richelieu. Mladý d’Artagnan se přidává ke třem mušketýrům. Spolu s nimi oddaně slouží králi a královně a brání se intrikám kardinála [Žáčková, 2012]. Od premiéry v roce 2004 se toto dílo Michala Davida střídavě objevilo v divadlech Broadway a Hybernia. Velkého úspěchu dosáhl tento muzikál i na Slovensku.

5.2.2. Kleopatra Muzikál debutoval v roce 2002 a premiéra byla obnovena v roce 2008 a limitovaný počet představení bylo odehráno i o dva roky později. V Praze proběhlo celkově více než 1000 repríz, v Bratislavě 180 a 250 Soulu. Za svoji historii vidělo příběh o poslední egyptské panovnici více než milión diváků a v současnosti se připravuje originální verze na Slovensku, kde představení proběhne v areálu bývalého kamenolomu [TASR, 2014]. Poté se muzikál vrátí do divadla Broadway se speciálním hostem Danielem Hůlkou.

5.2.3. Hudba M. Davida v dalších muzikálech V roce 2007 měl v divadle Broadway světovou premiéru muzikál Angelika na motivy románu Anne Golonové. Obnovená premiéra se konala v roce 2010, ale muzikál definitivně zanikl po razantním zvýšení poplatku za práva. Úspěšným muzikálem s hudbou M. Davida jsou i Děti ráje. Tento muzikál je označován jako první český hit-muzikál nebo také české Mamma Mia! Je o partě maturantů na konci 80. let, která tráví volný čas po diskotékách. Dalším muzikálem M. Davida je Kat Mydlář, který měl premiéru v únoru 2011 v divadle Broadway. Pojednává o životě pražského kata J. Mydláře a inspirovaný dílem J. Svátka. Jako první český teenagerský muzikál jsou označováni Andílci za školou. Muzikál měl premiéru v říjnu 2012 v divadle Broadway. V současnosti se hraje v mnohých městech ČR a SR. Mata Hari je zatím posledním autorovým počinem. Sám přiznává, že 16

se v hudbě příběhu o exotické tanečnici vrací ke svým jazzovým kořenům [Hlavničková, 2013].

5.3. Michal Pavlíček Tento hudební skladatel, kytarista a zpěvák je znám jako autor introvertních rockových opusů, a také melodicky působivých balad. Je považován za jednoho z nejlepších českých kytaristů. Působil v Pražském výběru a poté, co byla tato skupina zakázána založil Kapelu Stromboli a později Big Heads. První muzikál, ve kterém se objevila jeho hudba je Excalibur. Muzikál premiérovaný v roce 2003 v divadle Ta Fantastika videlo za více než 6 let hraní přes 190 000 diváků. Další muzikály, pro které M. Pavlíček složil hudbu jsou Dáma s kaméliemi (2007) a Obraz Doriana Graye (2009).

5.4. Ondřej Soukup V roce 1975 absolvoval Pražskou konzervatoř, působil v mnohých jazzových a popových kapelách jako baskytarista. Počátkem 80. let přestoupil ke K. Gottovi a současně skládal a aranžoval hudbu. V roce 1983 složil hudbu ke svému prvnímu filmu Druhý tah pěšcem. Za svou kariéru napsal hudbu ke 20-ti filmům (např. Kolja, Tmavomodrý svět). V Muzikálové tvorbě se prosadil dílem Johanka z Arku v roce 2000 v divadle Ta Fantastika. Podruhé bylo dílo uvedeno v divadle Kalich v roce 2009. Jeho dalším dílem je muzikál Robin Hood. Tento projekt je ojedinělý tím, že mu předcházela talentová show Cesta ke slávě, jejíž diváci mohli rozhodnout o tom, kdo si v novém muzikálu zahraje hlavní roli.

5.5. Daniel Landa Daniel Landa, který v současnosti působí pod pseudonymem kouzelník Žito 44. Vystudoval pražskou konzervatoř v hudebně – dramatickém oboru a svou hudební kariéru začínal v kapele Orlík. Po vydání dvou alb pokračoval sólově a podařilo se mu vydat bez mála 20 CD a DVD, včetně dvou výběrových. Z hlediska muzikálů se nejedná o tradičního skladatele, ale Landa je zakladatelem tzv. dirty muzikálu. V roce 1996 měl premiéru Krysař, toto dílo nastudovalo v roce 2002 i divadlo Kalich. Druhým počinem je muzikálové drama Tajemství, uvedeno ve stejném divadle. Jeho posledním muzikálem je Touha, ke kterému složil hudbu a spolu s O. Soukupem a M. Landou jej představili v roce 2008. 17

5.6. Janek Ledecký JUDr. Janek Ledecký je zpěvák, kytarista a skladatel. Vystudoval právnickou fakultu UK, během studia již hrál v kapele Žentour. Od roku 1992 působí sólově a hrál i v muzikálech (Pěna dní, Hamlet, Galileo). Za svou kariéru se mu podařilo napsat tři úspěšné muzikály Galileo, Hamlet a Vánoční zázrak. Zajímavostí je, že k hudbě si i sám píše texty.

5.7. Další skladatelé Bohuslav Ondráček vystudoval Akademii múzických umění v oboru skladby. Poté působil jako klavírista v amatérských orchestrech a pracoval v osvětových institucích. Napsal hudbu k rockové opeře Titanic a k muzikálu Gentlemani (Hudební divadlo Karlín). Založil trio zvané Golden Kids (Kubišová, Vondráčková, Neckář) a prosadil se i v zahraničí. Byl prvním českým producentem v pravém slova smyslu a v Supraphonu produkoval desky vlastní Bob-Serie. D. Fikejz je český hudební skladatel, hráč na klávesové nástroje. Mimo to, že je i textař, zpěvák a hudební producent dnes působí převážně na poli scénické hudby. Za zmínku stojí i český hudební skladatel J. Brabec, který je autorem mnoha známých písní. Mezi ně patří například Modlitba pro Martu nebo Malovaný džbánku. Hrál na vícero hudebních nástrojů a byl také dramaturgem Českého rozhlasu.

5.8. Další muzikály V průběhu posledních 25 let vznikaly i další muzikály, mezi nejznámější patří například muzikál Nana z dílny M. Štědroně a M. Uhdeho. Premiéra muzikálu na motivy románu É. Zoly se konala v dubnu 2005 na hudební scéně Městského divadla Brno. Příběh vypráví o prostitutce Naně, která se dostává díky úspěšným mužům ze spodiny až do vyšších vrstev společnosti [Městské divadlo Brno, 2006]. Příběh nejznámějšího vraha 19. století zpracovává romantický muzikál Jack Rozparovač slovenského skladatele V. Patejdla. Do děje byl vložen příběh lásky a toto dílo bylo poprvé uvedeno v roce 2007 v divadle Kalich [Košatka, 2010]. Hudební obrazy ze života spisovatelky B. Němcové přináší muzikál Němcová. Hudbu napsal V. N. Bárta a dílo, které mělo premiéru v roce 2008 v Divadle Ta Fantastika režíroval J. Pokorný. Osmý světadíl je další z původních českých muzikálů, i když hudbu tvoří hity slovenské kapely Elán. Muzikál je pojmenovaný 18

podle debutového alba skupiny a hraje se v českém jazyce. Tvůrci muzikálu (B. Filan, P. Pavlac a J. Ďurovčík) jsou sice slovenští autoři, ale představení mělo premiéru v divadle Kalich v roce 2011. Muzikál, který je založen na písních kapely je i Lucie, větší než malé množství lásky z roku 2013. Objevují se v něm písně skupiny Lucie, ale toto dílo o samotné kapele není. Libreto napsal T. Belko a režie se ujal P. Novotný. Premiéra se uskutečnila v Hudebním divadle Karlín [Benešová, 2013].

19

6. Umění jako produkt Po roce 1989 se v Československu mnohé změnilo, otevřeli se hranice i trh, což mimo jiné znamenalo i roztříštění do té doby jednotné, státní kulturní a mediální scény. Do Československa i do ostatních postkomunistických zemí začali proudit záplavy zahraničních firem, rádií, televizí i celých mediálních skupin, a to podstatně ovlivnilo vývoj hudební scény 90. let a značně ji ovlivňují dodnes. I dramaturgie mnohých divadel se začíná orientovat komerčně, důraz již není kladen především na vzdělání, osvětu a kvalitu umění, ale repertoár se přizpůsobuje masovým potřebám publika. ,, Vědí, že publikum zaujmou důvěrně známým tématem. Využít známý literární námět proto dává větší komerční jistotu.“ řekl novinářům znalec pražské muzikálové scény Jaroslav Panenka [ČTK, 2013]. Umění začíná být vnímáno jako produkt a často je spojováno s disciplínami jako jsou marketing, ekonomie a obchod. Pokud marketingové myšlení začíná u potřeb a přání zákazníka, zatímco kulturní instituce pečují o uměleckou tvorbu, která je historicky chápána jako vyjádření vnitřních pocitů, názorů a postojů autora, pak bychom museli přijmout tezi, že kulturní instituce se nemohou marketingem v žádném případě zabývat [Bačuvčík, 2012]. Po roce 1989 však nastává v Československu úplně jiná situace a mnoho institucí se zaměřuje právě na potřeby zákazníků a v současné době se této filozofii nevyhne žádný kulturní subjekt, a to v ziskové i neziskové sféře.

6.1. Fenomén kultury jako průmyslu Česká republika se pořád vypořádává s nově nastupujícím systémem a tak jak je tomu i v jiných odvětvích i v kultuře probíhá tento přerod postupně. V zkratce to znamená, že zatím co část obyvatelstva, zejména mladá generace, již vnímá kulturu jako součást produktově činné ekonomie, jiná skupina zastává tradiční hodnoty v umění. Tato situace by se dala přirovnat k světovému vývoji kulturních a kreativních průmyslů.

20

6.1.1. Kulturní průmysl podle Adorna a Horkheimera Spojení kultury a průmyslu se poprvé objevilo ve

společné

knize

Theodora

Adorna

a

Maxe

Horkheimera z roku 1944. I když jsou oba autoři německého původu, termín kulturní průmysl vážou k prostředí Spojených států amerických, kam uprchli před II. světovou válkou. Tito autoři byli pobouřeni situací v nacistickém Německu, kde média a umění

Ilustrace č. 1

sloužili ve velké míře k propagandistickým účelům. Jejich setkání s americkým kapitalismem je však přivedlo k přesvědčení, že americký způsob života je – byť formálně demokratický – ve své prázdnotě a povrchnosti téměř stejně brutální a děsivý jako život v totalitním nacistickém Německu [Cikánek, 2009]. Je to období kdy je muzikál v rozkvětu, nejenom, že vzniká mnoho nových titulů, ale i tradiční díla jsou modernizovány a představovány v novém, divácky atraktivním

šatu.

Tradičně

orientovaní,

konzervativní

Evropané

Adorno

s Horkheimerem se s touto situací nemohli smířit, a proto komerčně orientované umělecké procesy nazvali právě kulturním průmyslem. Termín kultura vnímali především jako vysoké umění – tedy výjimečné výsledky kreativity lidského ducha [Cikánek, 2009], není tedy divu, že termín kulturní průmysl byl chápán poměrně pejorativně. S podobným názorem se v současnosti setkáváme často, právě v souvislosti se situací v České republice. Mnoho odborníků i laiků zastává názor, že česká kultura směřuje ke stejné povrchnosti, jakou v zámoří vnímali Adorno s Horkheimerem.

6.1.1. Kulturní a kreativní průmysly v současnosti Myšlenky myslitelů Frankfurtské školy v druhé polovině 20. století přebírali a různě modifikovali i další odborníci po celém světě. V 60. letech na jejich myšlenky navázali francouzští sociologové, na čele s Bernardem Miègem, kteří sice myšlenky Adorna částečně převzali, ale již nejsou tak skeptičtí a na předmět zkoumání pohlíží z jiného pohledu. Mimo jiné již pracují s kulturními průmysly a argumentem

21

pro zavedení plurálu je především to, že užívání jednotného čísla implikovalo naprostou sjednocenost v rámci struktur předmětu zkoumání [Cikánek, 2009]. I na této změně lze pozorovat, že tento fenomén se stává čím dál častěji diskutovaným tématem. Uvědomují si, že není možné obsáhnout všechny součásti kultury pouze do jednoho odvětví. V současnosti se však již používá termín kreativní průmysly, protože je těžké definovat i pojem kultura samotný, natož to ještě průmysl [Hesmondhalgh, 2007]. Poprvé se tento termín objevil v 90. letech 20. století, nejdříve v Austrálii a následně ve Velké Británii, kde se udomácnil v umělecké, ekonomické i politické praxi. Různí autoři publikovali rozdílné teze o tom, jestli je pro tyto průmysly důležitá právě kreativita nebo se jedná o plnohodnotné ekonomicky aktivní odvětví a rozhodující má být schopnost vytvářet zisky. Ve Spojených státech amerických se zase oblíbily termíny kreativní ekonomika a kreativní třída. V dnešní době jsou již kreativní průmysly tak běžným pojmem, že dokonce existují programy evropské unie, které zkoumají a podporují právě tyto odvětví ekonomiky.

22

7. Závěr V 90. letech zažil muzikál v České republice nepopíratelný rozmach a autor této práce v úvodu zkoumání daného tématu předpokládal a vycházel z toho, že tento rozmach byl způsoben politickými událostmi v roce 1989, a že muzikál do České republiky přišel jako součást vlny západní kultury, která se projevila i v oblasti umění i médií. Po analýze faktů však tato práce došla k jiným závěrům, než bylo původně předpokládáno. Rozmach muzikálu totiž nebyl způsoben pouze politickým vývojem a nastolením demokracie v roce 1989. Důvodů pro tak obsáhlou popularizaci světových i původních českých děl je několik. Je nutno přiznat, že bez otevření hranic a zařazení tehdejšího Československa, později České republiky, do soukolí celosvětového trhu by byl proces seznamování českého diváka s moderním muzikálem pomalejší a kostrbatější z důvodu omezeného přístupu k relevantním informacím a trendům. Na druhou stranu, jak je uvedeno v první části této práce, proběhl rozkvět muzikálů v 80. a 90. letech v celém světě. Na Broadwayi a dalších světových scénách se objevují tzv. mega-muzikály s obrovskou výpravou a mediální kampaní. Zároveň se muzikál jako žánr v dané době diverzifikuje a soustřeďuje se tak na mnohem širší okruh diváků. V této situaci nezbývá než uznat, že Česká republika zareagovala na tyto změny velmi pružně a rychle se přizpůsobila trendům. V další části práce je ukázáno, že historie českého hudebního divadla sahá mnohem dál do minulosti než do roku 1989. Formovalo se vlastní cestou od počátku 20. století, a proto není možné prohlásit, že muzikál byl na toto území pouze suše importován a prodán jako produkt. Tomu, aby mohl tento žánr zažít takový úspěch v 90. letech předcházely desetiletí vývoje a vytváření zázemí pro tyto hudební produkce. V současnosti jsou již muzikály velmi populární a některé z nich i velmi komerčně úspěšné. Proto není divu, že vznikají pořád další, když se muzikál osvědčil jako možný zdroj obživy a budování kariéry. Dá se sice konstatovat, že muzikál je součástí kulturního průmyslu, ale v současné době již není možné na tento fakt pohlížet jako na negativum. Závěrem této práce tedy je, že i když se česká scéna radikálně proměnila a někdy se až příliš orientuje na západní svět, v případě muzikálu si zachovala svoji tvář a dokázala udržet tempo vývoji svých vlastních děl. 23

8. Seznam ilustrací Ilustrace č.1: Theodor Adorno. Zdroj: www.jamesgordonfinlayson.net

24

9. Použité informační zdroje BAČUVČÍK, Radim. Marketing kultury: divadlo, koncerty, publikum, veřejnost. 1. vyd. Zlín: Verbum, 2012, 198 s. ISBN 978-808-7500-170. BANHAM, Martin. The Cambridge guide to theatre. New York: Cambridge University Press, 1995. ISBN 05-214-3437-8. BENEŠOVÁ, Jitka. V Karlíně má premiéru muzikál Lucie, větší než malé množství lásky. In: Český rozhlas [online]. 2013 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/divadlo/_zprava/v-karline-ma-premieru-muzikal-lucievetsi-nez-male-mnozstvi-lasky--1275016 BLANK, Matthew. Broadway Rush, Lottery and Standing Room Only Policies. In: Play Bill [online]. 2011 [cit. 2014-08-03]. Dostupné z: www.playbill.com CIKÁNEK, Martin. Kreativní průmysly: příležitost pro novou ekonomiku. 1. vyd. V Praze: Institut umění, 2009, 79 s. ISBN 978-80-7008-231-7. Česko-Slovenská filmová databáze. ČSFD [online]. 2001 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: www.csfd.cz ČTK. Obliba muzikálů v Česku neklesá, stále vznikají nové. In: Týden.cz [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/divadlo/obliba-muzikalu-v-cesku-neklesa-stalevznikaji-nove_269884.html#.U3Q-QV6kr9R ELLIS, Edward Robb. The Epic of New York City. Old Town Books, 1966. FILA, Kamil. Recenze: S českou popkulturou je to pěkně...V peřině. In: Aktuálně.cz [online]. 2011 [cit. 2014-08-09]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=704355 FUKAČ, Jiří, Jiří VYSLOUŽIL a Petr MACEK. Slovník české hudební kultury. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1997, 1035 p. ISBN 80-705-8462-9. s. 776. HERZÁN Michal, Václav Budinský: Divadlo Rokoko. Most: Victory, 1998. HESMONDHALGH, David. The cultural industries: příležitost pro novou ekonomiku. 2nd ed. London: SAGE, 2007, xiv, 346 p. ISBN 978-141-2908-085. HLAVNIČKOVÁ, Alena. Divadelní magazín. [online]. 2013-09-27.

25

Internet Broadway Database. THE BROADWAY LEGUE. IBDB: The official source for Broadway information [online]. 2001 [cit. 2014-07-20]. Dostupné z: http://www.ibdb.com KÁBRT, Jan. Filip Renč se vrátil ve velkém stylu. In: IDNES.cz [online]. 2001 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/filip-renc-se-vratil-ve-velkem-stylud7r-/filmvideo.aspx?c=A000722090226filmvideo_brt KENRICK, John. History of musical film: The 1970s: Big Names, Mixed Results. In: Musicals101 [online]. [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: musicals101.com Kinobox. VAC. Kinobox [online]. 2009 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: www.kinobox.cz KOŠATKA, Pavel. Jack Rozparovač představil nové obsazení i píseň. In: Musical.cz [online]. 2010 [cit. 2014-08-09]. Dostupné z: http://www.musical.cz/zpravy/praha/jack-rozparovac-predstavil-nove-obsazeni-ipisen-poslechnete-si-ji-u-nas/ KROČIL, Miloš. O divadle/historie. Městské divadlo Brno [online]. 2013 [cit. 201312-13]. Dostupné z: http://www.mdb.cz/historie-mdb-36/ KRULWICH, Sara. Broadway's Numbers for 2005 Are Strong. In: New York Times [online]. 2005 [cit. 2014-08-07]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2005/12/29/theater/newsandfeatures/29broa.html?ei=5094 &en=d90b8f02ec3c3a10&hp=&ex=1135918800&adxnnl=1&partner=homepage&ad xnnlx=1135864861-40XVgo4A3D0Kw7y4fvfdnw&_r=0 LEDECKÝ, Janek. Janek Ledecký. Janek Ledecký [online]. 2014 [cit. 2014-07-20]. Dostupné z: http://www.ledecky.cz/bio Inscenace. MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno [online]. 2010 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.mdb.cz/index.php?page=inscenace&id=38 MARTUŠKOVÁ, Petra. Muzikál v Čechách. Muzikál jako Komunikace [online]. 2005 [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: http://muzikal.webzdarma.cz/index5.html NIPOS: Kultura v číslech. 2011 [online]. Dostupné z: www.nipos.cz.

26

PAČAJ, Peter. Jiří Suchý: Ten, čo stvorillegendu Semafor. In: Korzár [online]. 2009 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://korzar.sme.sk/c/5128081/jiri-suchy-ten-costvoril-legendu-semafor.html PROSTĚJOVSKÝ, Michael. Muzikál expres: malý průvodce velkým muzikálem. Vyd. 1. Brno: Větrné mlýny, 2008, 487 s. Dokořán, sv. 1. ISBN 978-808-6907-499. s. 15. PROSTĚJOVSKÝ, Michael. Z historie muzikálu I: I. Od předchůdců muzikálu k Lodi komediantů. Hudební rozhledy. 2013, roč. 60, č. 1, s. 4. SHORTO, Russel. The Streets Where History Lives. In: New York Times [online]. 2004 [cit. 2014-07-20]. Dostupné z: www.nytimes.com SINGH, Anita. TV talent shows help West End shows to record audience. Telegraph, 2008. SOUČKOVÁ, Alena. Počátky muzikálu u nás - Oldřich Nový. Czech Musical Server [online]. 2012 [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: http://www.musical.cz/news/020201.html ŠKVOR, Michal. Kleopatra - jak vzniká muzikál.In: Musicalnet.cz [online]. 2001. Dostupné z: http://musicalnet.cz/recenze-a-clanky/26-konkurs-na-muzikal-kleopatra1-kolo.html ŠKVOR, Michal. Ježíš káže ve Spirále. In: Musicalnet.cz [online]. 1997 [cit. 201404-18]. Dostupné z: http://musicalnet.cz/component/content/article/39-archiv-old/3jezis-kaze-ve-spirale/ ŠKVORECKÝ, Josef. Zločin v šantánu a jiné filmové povídky a scénáře. Praha: Literární akademie. 2007. TROJAN, Jan. Dějiny opery. Praha a Litomyšl : Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8. S. 81-87, 127-142, 221-223. (cs) VAJDOVÁ. Michal David je pseudonym. In: Mojcasopis.sk [online]. 2012 [cit. 2014-08-09]. Dostupné z: http://www.mojcasopis.sk/spolocnost/profil/7600-michaldavid-je-pseudonym.html VALTROVÁ, Marie. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských. Praha: Brána, 2001, str. 24. ISBN 80-7243-121-8.

27

ŽÁČKOVÁ, Martina. Seznam: Nejlepší muzikály české scény. Hlavními hrdiny jsou podivíni. Topzine.cz [online]. 2012 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/seznam-nejlepsi-muzikaly-ceske-sceny-hlavnimi-hrdiny-jsoupodivini

28