Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovní management
Transformace ekonomiky ČR po roce 1989 Bakalářská práce
Autor
Klára Pithartová, DiS. Bankovní managemnet
Vedoucí práce
Praha
Ing. Stanislav Heczko, PhD.
červen, 2015
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze
Anotace Tato práce podrobně líčí proces transformace ekonomiky České republiky z centrálně plánované na ekonomiku tržní. V jednotlivých letech je popsán politický a ekonomický vývoj včetně základních transformačních kroků, bez kterých by změna na tržní ekonomiku nebyla možná. Práce také popisuje konec procesu transformace a ekonomický vývoj až do současnosti. Následně autorka hodnotí úspěšnost procesu.
Klíčová slova Transformační proces, privatizace, gradualistický přístup, neoliberální přístup, Evropská unie
Annotation This thesis is describing process of transformation of the Czech economy from central planned economy to free market economy. Political and economical progress is described in particular years including basic transformational steps (measures?) which are important in changing process to free market. Thesis is also describing the end of the transformational process and economic progress until present. The author is also evaluating success of the process.
Key words Process of transformation, privatization, the gradualist access, the neoliberal access, the Europen union
Obsah: Úvod.....................................................................................................................................3 1
2
3
Východiska ekonomické transformace ............................................................................... 4 1.1
Politická situace ........................................................................................................... 4
1.2
Společné vlastnictví ..................................................................................................... 5
1.3
Právní systém ............................................................................................................... 5
1.4
Výroba, ceny zboží a služeb ........................................................................................ 5
1.5
Zahraniční obchod a vyspělost technologií ................................................................. 6
1.6
Bankovní sektor ........................................................................................................... 6
1.7
Společnost a její smýšlení ............................................................................................ 7
1.8
Zhodnocení výchozího stavu ....................................................................................... 8
Alternativní scénáře ekonomické transformace .................................................................. 9 2.1
Gradualistický přístup ................................................................................................ 10
2.2
Neoliberální koncept volného trhu............................................................................. 11
Průběh transformace do roku 2000 ................................................................................... 12 3.1
4
Rok 1990 - 1993 ........................................................................................................ 12
3.1.1
Volby, radikální změny a rozdělení Československa ......................................... 12
3.1.2
Privatizace .......................................................................................................... 16
3.2
Rok 1994 – 1996 ........................................................................................................ 20
3.3
Rok 1997 – 1999 ........................................................................................................ 22
Průběh transformace od roku 2000 dodnes ...................................................................... 26 4.1
Rok 2000– 2004 ......................................................................................................... 26
4.2
Vývoj ekonomiky ČR v číslech ................................................................................. 29
4.2.1
Vývoj hrubého domácího produktu .................................................................... 29
4.2.2
Ceny a inflace ..................................................................................................... 31
4.2.3
Nezaměstnanost .................................................................................................. 32 1
4.2.4
Mzdy ................................................................................................................... 33
4.2.5
Bilance zahraničního obchodu............................................................................ 35
4.2.6
Státní dluh ........................................................................................................... 36
4.3 5
6
Česká republika a Evropská unie ............................................................................... 38
Vývoj bankovní sektoru od roku 1989 ............................................................................. 41 5.1
Bankovní sektor ......................................................................................................... 41
5.2
Vznik burzy................................................................................................................ 44
Zhodnocení procesu transformace .................................................................................... 47 Závěr..................................................................................................................................49 Seznam použité literatury..................................................................................................51 Seznam grafů a obrázků.....................................................................................................55 Seznam příloh....................................................................................................................56
2
Úvod Stav naší ekonomiky, jako u ostatních ekonomik světa, je silně ovlivněn historickými událostmi. Pro pochopení, hodnocení a předpovědi dalšího hospodářského vývoje je nutné znát historické mezníky a důležitá rozhodnutí, která ovlivnila naši budoucnost. To je také důvod, proč jsem si zvolila dané téma. Nejvíce zásadní pro nás byla změna politického režimu a oproštění se od totality. Vše začalo revolučním 17. listopadem roku 1989. Padl komunistický režim a celá naše republika se otevřela světu jako nový demokratický stát. Změna přinesla nejen svobodu pohybu a svobodu slova, ale také změnu ekonomiky z centrálně plánované na ekonomiku tržní. Tímto transformačním procesem jsme procházely také s dalšími zeměmi dříve východního bloku, jako bylo například Polsko a Maďarsko. V Evropě se tento jev objevil nově a nikdo neměl zkušenosti s provedením tak zásadních změn. Cílem této bakalářské práce je popsat celý proces transformace a zhodnocení průběhu u nás včetně vlivu na další vývoj naší ekonomiky. Pokusím se porovnání úspěšnosti či neúspěšnosti provedení transformace. V první kapitole se věnuji výchozímu stavu národního hospodářství, bankovního sektoru a také stavu společnosti v totalitním režimu. Představím alternativní scénáře provedení transformace a v jednotlivých letech vylíčím kroky, které byly provedeny. V dalších kapitolách určím konec procesu transformace, kterým považujeme vstup do Evropské unie, a popíši vývoj ekonomiky dodnes včetně postavení České republiky v EU. V závěru se pokusím o zhodnocení, zda byla zvolená strategie správná, případně uvedu konkrétní kroky, se kterými nesouhlasím. Práce byla zpracována na základě empiricky verifikovaných informací, byla použita metoda syntézy odborné literatury, komparace a dedukce. Informace pro bakalářskou práci byly čerpány z doporučené literatury. Hlavní použité zdroje jsou V. Klaus, L. Žídek, F. Vencovský, M. Zelený a data z Českého statistického úřadu.
3
1
Východiska ekonomické transformace
V této kapitole se seznámíme se stavem celkové ekonomické situace naší republiky, tedy stavu ekonomiky před změnou centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní, shrneme stav národního hospodářství, bankovní sektor a také stav společnosti.
1.1
Politická situace
Hlavní postavení v našem politickém systému měla komunistická strana. Proto i když formálně existovaly další politické strany, neměly vliv při rozhodování ani při plánování. Všechny politické strany byly sdruženy v Národní frontě. Strany, které nebyly jejím členem, neměly právo obnovit svou činnost v poválečném Československu. Národní fronta se podřizovala potřebám komunistické strany, proto zde v podstatě neexistovala žádná politická konkurence. To také dokazovala povinná a státem vynutitelná účast při volbách. V roce 1960 byla vedoucí úloha komunistické strany zakotvena v Ústavě Československé socialistické republiky. Až do roku 1989 probíhaly volby se stejným výsledkem – téměř jednohlasně vítězila strana komunistů. I přes pokusy k obnovení strany sociálně demokratické nedošlo a reformní pokusy byly zastaveny (1958, 1968, 1980)1 Vzhledem k tomu, že byla naše republika vedena Komunistickou stranou Československa (KSČ), patřila tak naše ekonomika mezi centrálně plánované. Stát tedy vystupoval v roli tzv. centrálního plánovače a rozhodoval o všem prostřednictvím Ústředního výboru KSČ. Byly tvořeny národní plány, tzv. pětiletky, které sestavovaly všechny země východního bloku. V těchto plánech bylo organizováno celé hospodářství země. I podniky musely sestavovat plány, které byly schvalovány Ústředním výborem. Plán od 50. let byl stále podrobnější, jednalo se o spíše o příkazy, proto mluvíme nejen o centrálně plánované, ale také o příkazové ekonomice.2
1
ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 20. ISBN 80-717-9922-X. VENCOVSKÝ, František. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1999, 594 s. ISBN 80-726-5030-0. 2
4
1.2
Společné vlastnictví
Po roce 1948 došlo v Československu k znárodnění téměř veškerého majetku ve všech odvětvích a soukromý sektor prakticky neexistoval. V otázce vlastnictví a o ekonomickém vedení podniků rozhodoval stát a státní instituce. Oproti ostatním socialistickým zemím jako bylo Maďarsko nebo Polsko, jsme měli nejvyšší míru státního vlastnictví. Ani v 80 letech, kdy docházelo v ostatních zemích k reformám, u nás ke zmenšení podílu státního vlastnictví nedošlo.3
1.3
Právní systém
Celý právní systém byl nastaven tak, aby byl v souladu s komunistickými cíli a napomáhal centrálnímu řízení celé naší země. Mezi klíčové charakteristiky socialistického právního řádu bylo pošlapání vlastnických práv. Ani legislativa v oblasti ekonomiky nemohla být nastavena jinak než podle situace, kdy neexistovala tržní konkurence a řešilo se tak minimum sporů.4
1.4
Výroba, ceny zboží a služeb
Jak jsme již zmínili, ekonomika byla před rokem 1989 centrálně plánovaná. Stát tedy vystupoval v roli plánovače, mimo jiné rozhodoval o základních ekonomických otázkách co, jak a pro koho se bude vyrábět. Je nutné zmínit, že hlavním cílem komunistů byla maximalizace průmyslu, tedy podpora dělnické třídy. V oblasti výroby tak vznikaly na straně jedné přebytky některého druhu zboží a výrobků, a na straně druhé nedostatky. Někteří autoři také hovoří o výrobě pro výrobu (viz Žídek). Rozhodování o hlavních tržních otázkách vedlo k neexistenci konkurence. Docházelo k dotování neziskových podniků ze zisků těch, které prosperovaly. Podniky neměly motivaci k řízení podniku, neuvědomovaly si své náklady na výrobu, a proto neuměly vypočítat cenu, za kterou by se zboží mělo prodávat. Protože ekonomika nefungovala na základě nabídky a poptávky, tvorba cen byla ovlivněna tím, jak
3
MLČOCH, Lubomír. Úvahy o české ekonomické transformaci. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2000, 269 s. ISBN 80702-1389-2. 4 ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 20. ISBN 80-717-9922-X.
5
rozhodoval centrální plánovač – stát. Některé ceny byly také přímo ovlivněny, tzv. fixní ceny, jednalo se např. o ceny energií nebo vody a plynu.5
1.5
Zahraniční obchod a vyspělost technologií
Zahraniční ekonomika byla pochopitelně opět ovlivněna naším socialistickým politickým systémem. Zahraniční obchod byl směřován převážně na „východ“ k členským zemím RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci). Tento obchod však probíhal převážně v naturální výměně zboží za zboží mezi socialistickými zeměmi. Zahraniční obchod byl orientován na východní trhy - až 70 % exportu směřovalo do socialistických zemí. Kvůli omezené konkurenceschopnosti zboží a výrobků postupně klesala i kvalita produkce, nebyli jsme schopni konkurovat západním trhům. Přispívalo k tomu i to, že výrobní stroje byly dováženy z východních zemí, které měly nízkou technologickou vyspělost. Zahraniční obchod se západními zeměmi byl samozřejmě centrálně řízen. Existovali podniky tzv. podniky zahraničního obchodu (PZO), které měly monopol na obchodování se zahraničím, ale export byl striktně limitován. Jednalo se ve většině případů o suroviny nebo polotovary nebo vyspělá technika pokud na ni neplatilo západní embargo, právě omezení techniky vedlo k našemu celkovému technologickému zaostávání.6
1.6
Bankovní sektor
Před rokem 1989 jsme u nás měli jednostupňový bankovní systém stejně jako v ostatních socialistických zemích, tzn. všechny banky, byly znárodněny a sloučeny do jedné – Státní banky Československé (SBČS). Jednostupňový systém je založen na centralizaci a omezení konkurence. SBČS vznikla sloučením Národní banky Československé a Poštovní spořitelny. Plnila funkci centrální banky a funkci obchodních bank. Kromě emise bankovek SBČS také vedla běžné účty, v neposlední řadě prováděla kontrolu korunou nad plněním plánů výroby i oběhu zboží. Vedle SBČS působily banky specializované, jednalo se spíše o pobočky centrální banky (viz kapitola 5 Vývoj bankovního sektoru). Např. Investiční banka měla na starost krátkodobé úvěrování hospodářských organizací včetně JZD, Československá obchodní banka spravovala zahraniční účty podniků a zajišťovala zahraniční platební styk,
5 6
ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 15-19. ISBN 80-717-9922-X. ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 14. ISBN 80-717-9922-X.
6
Živnostenská banka uskutečňovala zahraniční obchod soukromých klientů. Začátkem 60. let docházelo k uvolnění centralizace v oblasti bankovnictví. SBČS získala rozsáhlejší pravomoci a snažila se zvýšit samostatnost podniků, cílem bylo zefektivnit národní hospodářství. Během normalizace došlo opět k omezení pravomocí a centralizaci, SBČS měla mimo jiné na starost kontrolu plnění národního plánu. Ke konci 80 let se opět schylovalo k reformě a uvolnění a to v nejen v bankovnictví, ale v celém systému tzv. perestrojka (pokus o restrukturalizaci sovětské ekonomiky). Vše nakonec vyústilo v celospolečenskou transformaci.7
1.7
Společnost a její smýšlení
Mezi důležité body, které je třeba uvést je také to, že naše společnost byla po dlouhých letech komunismu psychicky zdeformovaná. Část společnosti tvořili lidé, kteří v systém opravdu věřili, sžili se s hlavní myšlenkou ideologie a tito lidé se snažili systém udržet. Byli slepí k tomu, jak na tom opravdu je naše hospodářství i k tomu jak moc jsme uzavřeni před okolním světem. Společnost se řídila hesly typu „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ nebo „kdo nejde s námi, jde proti nám“ a celkově zde panovala atmosféra strachu a nedůvěry. Téměř 1,5 milionu lidí bylo členy KSČ, 14 000 lidí bylo příslušníky Státní bezpečnosti (STB) a přes 120 000 lidí spolupracovalo s STB. Není tedy divu, že každý podezříval každého a že lidé žili v neustálé lži. Také uplácení třeba jen proto, aby lidé nakoupili nedostatkové zboží, bylo na denním pořádku. Lidé byli vedeni k tomu, že mít vlastní názor je špatné, tomu kdo nešel s davem, bylo znemožněno studovat nebo pracovat, v horším případě i celé jeho rodině. Také zde byla hrozba vězení. Dalším znakem tehdejší společnosti byla nesamostatnost a to v důsledku přehnané péče státu, lidé byli přesvědčeni, že stát má povinnost se o ně postarat. Stát dotoval vzdělání, zdravotní služby, ale i dopravu nebo příspěvky na bydlení. Ve školách i na univerzitách bylo vyučováno pouze to, co bylo schváleno. V důsledku toho byla většina společnosti neznalá a nesamostatná oproti západním zemím, které jsme chtěli po transformaci dostihnout.
7
VENCOVSKÝ, František. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1999, 594 s. ISBN 80-726-5030-0.
7
Velkou nevýhodu bylo i to, že vzhledem k socialistickému systému, kdy vše řídil stát, neexistovala konkurence, téměř neexistoval soukromý sektor, lidé nebyli schopni řešit problémy a spory spojené s tržním hospodářstvím. Podniky byly řízeny státem nikoli manažery, kteří by získávali zkušenosti s vedením firem. Vzhledem k nedostatku zboží a omezeným nabídkám toho, co bylo, neměli občané žádné ponětí o obchodování nebo marketingovém řízení reklamních kampaní. Některé obory zde nebyly vyvinuty vůbec, zejména v oblasti financí.
1.8
Zhodnocení výchozího stavu
I přes všechna negativa uváděná v předešlých kapitolách jsme oproti ostatním východním zemím měli téměř nejlepší výchozí podmínky pro transformaci. Je třeba zmínit naší výhodnou zeměpisnou polohu, byli jsme nejblíže západním zemím a výhodná je i pro budoucí obchodování se zahraničím. Z makroekonomického hlediska jsme byly stabilní zemí, měli jsme nízkou nezaměstnanost, nízkou inflaci, velmi malý státní dluh (17 % HDP) a nízký zahraniční dluh. Československá socialistická republika společně s Německou demokratickou republikou (NDR) patřily k celkově nejvyspělejším zemím, např. i proto že jsme měli nižší podíl zemědělství v ekonomice – pozitivní skutečnost pro budoucí vývoj. Je třeba podotknout, že se jedná o vyspělost oproti ostatním komunistickým zemím, nikoli však oproti západním.8
8
ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 1-4. ISBN 80-717-9922-X.
8
2
Alternativní scénáře ekonomické transformace
Před zahájením celkového procesu transformace centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní je třeba zamyslet se nad základními otázkami, první otázkou je, jaký si představujeme cílový stav, jakého typu ekonomiky chceme dosáhnout. Druhá otázka je pak z hlediska času, jak rychle chceme této celospolečenské změny dosáhnout. Celkově proces transformace zahrnuje základní kroky, mezi které patří např. liberalizace cen a zahraničního kapitálu, zavedení konvertibility národní měny, převedení majetku ze státního vlastnictví a tím vytvořit soukromý sektor. Dalšími důležitými kroky je také změna legislativy, daňové reformy nebo mzdová regulace. Obecně se mluví o třech způsobech, jak je možné ekonomiku transformovat. V prvním případě se jedná o radikální verzi neoliberální koncept volného trhu tzv. „šokovou“ systémovou transformaci, kdy všechny reformy probíhají v co nejkratším čase, protože společnost je plna entusiasmu z revoluce. Opakem této transformace je tzv. gradualistické pojetí, od latinského slova gradus neboli stupeň, jedná se o postupné změny, někteří autoři také označují tento přístup jako institucionální. Tento přístup upřednostňuje nejprve vznik institucí a pomalou změnu ekonomiky. Zde je důležité, aby vláda byla schopna dotáhnout všechny kroky do konce a to i v případě, že společnost již nebude tak nadšeně přijímat všechny změny. Například můžeme uvést země jako je Rumunsko nebo Bulharsko, které s reformami zaváhaly a vláda již neměla odvahu ani sílu k tomu, aby je provedly. Někteří autoři pak hovoří o třetí možnosti transformace systému tzv. „třetí cesta“, která by měla být koncepcí vyváženého fungování státu a trhu (zastánce této koncepce je např. Pick). Tato koncepce by měla zlepšit stávající systém, posílit roli trhu, vytvořit konkurenci mezi podniky a zrušit dotování ztrátových podniků. Bohužel z ní nebylo příliš jasné, jak by měla v praxi fungovat a tak byla hned v počátku zavržena. 9
9
ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 26. ISBN 80-717-9922-X.
9
2.1
Gradualistický přístup
Mezi zastánce gradualistického přístupu patřily především M. Zeman, V. Komárek, Z. Šulc, J. Klacek, M. Zelený, V. Púčik a další. Základním cílem bylo vytvoření moderní smíšené ekonomiky s přívlastky sociální a ekologický. Dominoval by soukromý sektoru, ale i s trvalou účastí státu v ekonomickém systému. Gradualistický koncept transformace byl tedy založen na postupných změnách a to zejména v liberalizaci cen a zahraničního obchodu, zastánci měli obavy z narušení vnějších i vnitřních vazeb, které by mělo za následek snížení životní úrovně obyvatelstva. Postupná liberalizace cen a zahraničního obchodu by vyžadovala v počátečním období vytvoření ochranného prostředí, devizové regulace a finanční pomoc státu, abychom byli konkurenceschopní. Celý proces by také vyžadoval větší kontrolu a vedení státu což by bylo finančně a časově velmi náročné. Naopak výrobcům a spotřebitelům by čas umožnil lépe se přizpůsobit novým ekonomickým podmínkám a podniky by byly schopny se lépe restrukturalizovat. S tímto krokem by docházelo k postupnému vzniku devizového trhu a konvertibility měny. Gradualisté kladly důraz na péči o poptávku a rozvoj vnitřního trhu a to zejména státní strukturální hospodářskou politikou např. podpora konkurenceschopnosti jednotlivých odvětví nebo regionů, prostřednictvím různých finančních výhod a celními i necelními opatřeními. „Konkrétně šlo o vypracování průmyslové, proexportní, energetické, dopravní, vědní, zemědělské a regionální politiky.“10 V případě privatizace gradualisté preferovali kvalitu před rychlostí samotného privatizačního procesu. Usilovali o to, aby podniky byly přebírány do rukou manažerů, zaměstnanců a občanů regionů, ve kterých podniky působily. Cílem bylo získat kvalitní vlastníky firem, kterým by záleželo na prosperitě podniků vedoucí k růstu celkové hospodářské politiky. Lidé se však ve svobodných volbách v roce 1990 rozhodli pro radikální změnu neboli „šokovou terapii“.
10
HECZKO, Stanislav. Liberalizace vnitřního prostředí. In: ČESKÁ EKONOMIKA V 90. LETECH. Vysoká škola ekonomická v Praze: Ediční oddělení VŠE, 1997, s. 14-17. ISSN 0572-3043.
10
2.2
Neoliberální koncept volného trhu
Zastánci této koncepce byli V. Klaus, K. Dyba, T. Ježek, V. Dlouhý a další. Cílem bylo provést transformaci co nejrychleji, samozřejmě v doprovodu stabilizačních opatření. Předpokladem byl určitý pokles celého hospodářství, oproti ostatním transformujícím se zemím jsme však měli lepší výchozí situaci. Zastánci tohoto konceptu si také uvědomovali, že je nutné změny provést dokud má vláda silnou podporu obyvatelstva a dokud jsou lidé ochotni obětovat se pro budoucí vyšší životní úroveň. Také zde bylo možné využít situaci, kdy odbory a různé lobbyistické skupiny nejsou tak silné, aby narušovaly nepopulární, ale nutné reformy. Jejich reformy neoliberální koncepce měly charakter nenávratnosti nového systému ke starému. Principy radikálních změn vymezil V. Klaus takto: -
Makroekonomická stabilizace musí být provedena dříve, než dojde k liberalizaci cen a zahraničního obchodu, jinak by došlo k prohloubení ekonomických nerovnováh
-
Liberalizace cen a zahraničního obchodu musí být provedena současně, kvůli hrozbě zděděných monopolů a oligopolů
-
Liberalizaci zahraničního obchodu musí předcházet výrazná devalvace měny spolu se zavedením její konvertibility, výsledkem bude vytvoření tzv. měnového polštáře, který umožní podnikům se adaptovat
-
Liberalizační a deregulační kroky musí být přitom co nejrozsáhlejší, aby se ekonomické veličiny mohli stát „free to move“ (volně se pohybující), ovšem s výjimkou měnového kurzu, který se musí stát „kotvou“, na níž jsou navázány ostatní ekonomické veličiny
-
Restriktivní fiskální a měnová politika spolu s restriktivní mzdovou politikou pak mají za úkol zbrzdit vzestup cen, který logicky následuje po uvolnění cenové tvorby a výrazné devalvaci, navíc díky těmto restrikcím vznikne druhý transformační polštář tzv. mzdový polštář, neboť za těchto podmínek nevyhnutelně dojde k prudkému poklesu reálných mezd.11
11
KLAUS, Václav. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-04-25556-6.
11
3
Průběh transformace do roku 2000
V této kapitole budeme popisovat průběh transformace v jednotlivých letech. Po přelomovém roce
1989
bylo
potřeba
provést
změny nejen
politické,
ale
také
ekonomické
a institucionálního charakteru. Celkové dění odstartovala Sametová revoluce 17. listopadu 1989, byl zrušen článek v Ústavě o vedoucí úloze KSČ, vzniklo politické hnutí Občanské fórum v čele s Václavem Havlem a Verejnosť proti násiliu na Slovensku. Na konci roku 1989 byl zvolen Václav Havel prezidentem. Protože najednou vzniklo velké množství nově založených politických stran, bylo nutné provést opravdové volby, aby se zjistilo, jakou podporu veřejnosti politici mají.12 Důležitým institucionálním předpokladem pro transformaci, který je třeba zmínit, bylo vytvoření dvoustupňové bankovní soustavy. Tento krok byl zásadní pro realizaci měnové politiky v nově vznikající tržní ekonomice. Proto ještě v roce 1989 byl přijat zákon o Státní bance československé (dále SBČS) a také zákon o bankách a spořitelnách.
3.1
Rok 1990 - 1993
V této kapitole se budeme podrobněji věnovat období od roku 1990 až do roku 1993, kdy proběhly nejradikálnější změny v celém období transformace.
3.1.1
Volby, radikální změny a rozdělení Československa
„Pro voliče nebyl parlamentní systém zrovna přehledný: tvořilo jej Federální shromáždění (skládalo se ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů) a dvě republikové rady. Ve Federálním shromáždění zasedalo 300 poslanců, v České národní radě 200 a ve slovenské 150. Volby se konaly na základě poměrného systému, ale volební období bylo v roce 1990 zkrácené na dva roky. Jestliže ještě před rokem bylo nemyslitelné založit politickou stranu, najednou jich byly desítky. Vzniklo kolem sedmdesáti nejrůznějších stran a hnutí, ale do Federálního shromáždění jich nakonec kandidovalo jen 22, do České národní rady 13. Pozornost strhávaly
12
NĚMEC, Václav. Dějepis.com. Dějepis.com [online]. 1997-2015 z:http://www.dejepis.com/ucebnice/80-leta-sametova-revoluce/
[cit.
2015-04-10].
Dostupné
12
především dvě: Občanské fórum v Česku a Verejnosť proti násiliu na Slovensku. Vznikly v době sametové revoluce a na náměstích jim vyjadřovaly podporu desetitisíce lidí, kteří si přáli konec totalitního režimu.“13 V polovině roku 1990 proběhly první svobodné volby od roku 1948. Vítězi těchto voleb se v Česku stalo již zmíněné Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu na Slovensku. Obě strany byly nakloněny liberálnímu přístupu ke změnám ekonomiky. Prvním úkolem makroekonomické politiky po listopadu 1989 bylo co nejrychleji, s co nejnižšími náklady a bez rozpoutání cenových spirál eliminovat zadrženou inflaci éry socialistické ekonomiky. Odhad zděděné míry nerovnováhy proveden v 80. letech byl docela přesný a pětiletý nárůst agregátního cenového indexu (1989 – 1994) řádově o 150 % to jen potvrzuje. Druhý makroekonomický úkol bylo zabránit spirálovitým cenovým procesům po cenové liberalizaci, tzn. spirála ceny- mzdy – ceny. Tomu napomohla restriktivní měnová a rozpočtová politika, ponechání malého souboru regulovaných cen a mzdová regulace. Dalším úkolem bylo třeba nalézt udržitelný měnový kurs, stabilizovat tak platební bilanci a nedopustit vznik spirály ceny- kurs- ceny. Tomu výrazně napomohla devalvace koruny 1990 a vytvoření devizových polštářů půjčkami od MMF a Světové banky. 14 Rok 1990 Již v roce 1990 byla přijata některá přípravná opatření pro úspěšný začátek transformace. Byly provedeny určité změny u maloobchodních cen, u některých výrobků a služeb byly zavedeny smluvní ceny. Dále byly zrušeny dotace ke spotřebnímu zboží zejména u potravin, tyto dotace byly prozatím kompenzovány státním vyrovnávacím příspěvkem pro občany. Proběhla výrazná devalvace měny, tento krok byl velmi důležitý pro plánovanou liberalizaci cen. Vláda také rozhodla o zavedení dočasného fixního směnného kurzu, čímž byla vytvořena tzv. transformační kotva, která je důležitá pro stabilizaci systému. Byla zavedena jednotná
13
NAVARA, Luděk. Vzpomínáte? Československé volby v roce 1990, to byla divočina!. Idnes.cz [online]. 2010, č. 1 [cit. 2015-04-08]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/vzpominate-ceskoslovenske-volby-v-roce-1990-tobyla-divocina-po9-/zpr_archiv.aspx?c=A100531_180603_kavarna_chu 14 KLAUS, Václav. 1995. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Praha: Management Press. ISBN 80-04-25556-6.
13
struktura cla a dočasná dovozní přirážka na spotřební zboží. Byl přijat zákon o ochraně hospodářské soutěže, o ochraně spotřebitele a živnostenský zákon.15 Rok 1991 K 1. 1. 1991 došlo k jednorázovému uvolnění tvorby cen, aby byla odstraněna chybná cenová struktura. Jen v prvním půlroce se zvýšilo 50 % cen, což ukázalo dlouho potlačovanou inflaci. Současně proběhla liberalizace zahraničního obchodu, k udržení stability bylo rozhodnuto o již zmíněném dočasném fixním kurzu, který sloužil jako transformační kotva celého transformačního procesu. Ochranou před prudkým nárůstem dovozů byla také již zmíněná dovozní přirážka ve výši 20 %. Byla provedena regulace mezd, důvodem byla obava z vysokého nárůstu mzdových nákladů. Pokud vzrostou mzdové náklady, rostou ceny zboží, zhoršuje se finanční situace podniků, klesají prodeje výrobků doma i v zahraničí a tím se zhoršuje celková konkurenceschopnost podniků. I přesto, že rozhodnutí o provedení liberalizace cen nebylo politicky populární, překvapivě tento krok velké procento obyvatel schvalovalo. Na druhou stranu, s provedením souhlasilo jen 5 % obyvatel a většinu vývoj cen překvapil. Tabulka č. 1 – Odpovědi v % na otázku: „Myslíte si, že liberalizace byla potřebná?“ (červen 1991)
Možnosti
ČSFR
ČR
SR
určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne
36 40 16 8
42 40 12 6
26 40 23 11
Zdroj. MIKOVÁ, Z.16 Klaus uvádí: „Po liberalizaci cen vzrostou ceny daleko více než mzdy, takže dojde k prudkému poklesu reálných mezd, po liberalizaci zahraničního obchodu dojde k prudkému poklesu měnového (reálného) kursu. Kritikové liberalizace říkají, že jsou reálné mzdy nižší než produktivita práce (průměrná!) a že je kurs měny nižší než parita kupní síly (průměrná!). Mají pravdu, protože je tomu skutečně tak, ale nemají pravdu v tom, že je to chyba. Naopak. 15
HECZKO, Stanislav. Liberalizace vnitřního prostředí. In: ČESKÁ EKONOMIKA V 90. LETECH. Vysoká škola ekonomická v Praze: Ediční oddělení VŠE, 1997, s. 20-21. ISSN 0572-3043. 16 MIKOVÁ, Z. Cenová liberalizace: názory a postoje veřejnosti. Ekonom, 1992, č.2.
14
Reálná mzda a reálný kurs musí být v této fázi relativně nízké, neboť musí vytvořit dva polštáře, umožňující překlenout nenulovou dobu trvající privatizační a restrukturalizační období. Právě ve vytvoření těchto dvou polštářů je kouzlo skloubení jednotlivých elementů transformačního procesu. Čím rychlejší bude privatizace, restrukturalizace a finanční stabilizace firem a vytváření normální makroekonomické struktury, tím kratší dobu budou muset tyto polštáře existovat. Čím rychleji se pokračuje v privatizaci, tím menší polštáře to mohu být, tím rychleji mohou růst reálné mzdy i reálný kurs.“17 Dalším velmi důležitým krokem systémové transformace bylo provedení rozsáhlé privatizace, převedení majetku do soukromého vlastnictví a tím vytvořit soukromý sektor, který v minulém režimu neexistoval. Vláda rozhodla o založení Konsolidační banky, na kterou byly převáděny závazky podniků z minulého režimu. Byly položeny legislativní základy kupónové privatizace. K roku 1991 se také váže začátek procesu privatizace. Celkově byla vedena silná restriktivní hospodářská politika. Státní výdaje na oživení ekonomiky byly omezeny na minimum stejně jako podpora zahraničních investic, restrukturalizace podniků nebo podpora zahraničních investic. Taková míra restrikce byla zpochybňována zejména zastánci gradualistického přístupu. Rok 1992 Oproti předchozímu roku nedošlo v roce 1992 k zásadním hospodářským změnám. Probíhaly však další parlamentní volby a začala jednání o rozdělení Československa. Byla zahájena první vlna masové privatizace. Klaus uvádí, že systémová transformace se týká celku, především není cílená na modernizaci, ani rekonstrukci, ani na stabilizaci individuálních firem. To vše jsou podle Klause až posttransformační kroky. Důležitým krokem je vytvoření soukromého sektoru právě privatizací. Privatizace probíhající u nás má však řadu specifik, kterými se odlišuje od privatizací probíhajících v západních zemích. U nás je privatizace jedním z transformačních kroků nikoli zacílená na restrukturalizaci individuálních firem. Má také řadu zvláštností především:
17
KLAUS, Václav. 1995. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Praha: Management Press. ISBN 80-04-25556-6.
15
•
používání standardních a nestandardních metod,
•
odlišný pohled na cenu privatizovaných podniků a na způsob jejich oceňování,
•
jejím cílem je najít vlastníky, kteří provedou restrukturalizaci.
Dle Klause tohle naše země pochopila lépe než ostatní země východního bloku a proto vymyslela kupónovou privatizaci.18 Rok 1993 Od 1. 1. 1993 došlo k rozdělení společného státu. Rozdělení přineslo celou řadu hospodářských nákladů a zbrzdilo tak oživení ekonomiky. Jak uvádí Žídek, pro Českou republiku se transformace jevila jako úspěšná, podařilo se stabilizovat ekonomiku a také dosáhnout hospodářského oživení. Velmi významnou událostí byla daňová reforma, která změnila celý daňový systém. Byl ukončen proces malé privatizace a došlo k vydávání akcií z první vlny kupónové privatizace. Byla založena Pražská burza cenných papírů a RM Systém, čímž byly položeny základy pro fungování kapitálového trhu.19
3.1.2
Privatizace
Privatizace je obecně převod majetku ze státního vlastnictví do soukromých rukou. Vždy se jedná o velmi složitý proces spojený s mnoha změnami jak uvnitř privatizovaných subjektů tak i mimo ně. Pro východoevropské země, které současně vstoupily do procesu transformace, byla privatizace daleko komplikovanější než privatizace probíhající v tržních ekonomikách. V Československu se během roku 1990 podařilo připravit ekonomickou reformu, prosadit ji u veřejnosti a udělat přípravné ekonomické i legislativní kroky. Mezi hlavní kroky reformy patřila i privatizace. Politickým důvodem provedení privatizace byla snaha o změnu společenské struktury, vytvoření skupiny vlastníků a jejich vlastnických zájmů a zároveň rozbití státního monopolu. Ekonomickým cílem bylo zvýšení schopnosti adaptace na nové ekonomické podmínky. Vláda musela rozhodnout v jakém časovém intervalu celou privatizaci provést. Ve snaze zamezit hrozícímu vytunelování podniků se rozhodla pro co nejkratší možnou dobu, kdy se 18
KLAUS, Václav. 1995. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Praha: Management Press. ISBN 80-04-25556-6. 19 ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 58-69. ISBN 80-717-9922-X.
16
stát nebude pokoušet o restrukturalizaci majetku, tu uskuteční až nový vlastníci. K celému privatizačnímu procesu byla zřízena instituce Fondu národního majetku. Tento fond převzal správu nad privatizovanými podniky a byl pověřen realizací privatizace. V Československu měl převod vlastnictví tři základní formy – prodej, restituce, darování (bezúplatný převod vlastnictví). Jednotlivé metody se od sebe liší nejen vhodností pro konkrétní privatizovaný majetek, ale i obtížností přístupu, výhodností a nevýhodností pro konkrétní společnost a také na administrativní požadavky. Celkový průběh privatizace, ve které byly použity zmíněné metody, můžeme rozdělit na tři části - malá privatizace, velká (kupónová) privatizace a státní restituce.20 V lednu 1991 byl zahájen proces tzv. malé privatizace, její podstatou byl prodej malých jednotek na veřejných aukcích právnickým a fyzickým osobám. Jednalo se zejména o malé a střední podnikání zejména v oblasti terciárního sektoru (obchod a služby). V prvním kole byl majetek nabídnut domácím podnikatelům, pokud neprojevili zájem, mohli se v dalších kolech dražby zúčastnit zahraniční investoři. Poslední dražby se uskutečnily na konci roku 1993, většina však proběhla v letech 1991 a 1992. 21 Tabulka č. 2 – Malá privatizace v Československu
Subjekty
1991
1992
1993
Podniky schválené pro privatizaci Privatizované podniky v aukcích nájemní smlouva restituce
24 523 14 155 12 492 1 521 142
32 289 22 287 20 182 2 090 472
33 359 24 359 21 093 3 036 582
Zdroj: HOLUB, A.22 Velká privatizace také označovaná za masovou začala již na konci roku 1991. Hlavní metodou byla tzv. kupónová privatizace, tato metoda umožňuje převod velkého státního majetku do rukou soukromých vlastníků ve velmi krátké době. V první fázi došlo k registraci investičních a privatizačních fondů, kdy Ministerstvo pro správu národního majetku mohlo 20
VOSTROVSKÁ, Zdena. Privatizace. In: ČESKÁ EKONOMIKA V 90. LETECH. Vysoká škola ekonomická v Praze: Ediční oddělení VŠE, 1997, s. 27-34. ISSN 0572-3043. 21 ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Prah,. s. 161-164. ISBN 80-717-9922-X. 22 HOLUB, A. Economic Tranformation in the Czech Republic:General Outline and Selected Problems. Praha : VŠE, 1996. ISBN 80-7079-200-0
17
registraci odepřít. Ve druhé fázi proběhla registrace jednotlivých účastníků tzv. DIKů, zúčastnit se mohl jakýkoli občan Československa, starší 18 let s trvalým bydlištěm na území státu. Každý takový občan si mohl za poplatek 1 035 korun zakoupit kupónovou knížku s body, v nominální hodnotě 1 000 bodů. Po registraci byly poskytnuty seznamy nabízených podniků se základními údaji o podniku, jako je výše základního jmění, počet zaměstnanců, tržby, zisky nebo informace o zadluženosti. V další fázi následovalo tzv. „nulté kolo“, kdy mohli občané svou kupónovou knížku nebo její část svěřit do rukou investičním fondům. Pokud tak neučinili, investovali sami za sebe. V samotném průběhu si pak investoři objednali akcie, objednávky byly shromážděny v registračních místech a odeslány k centrálnímu zpracování. Ochranou před vznikem nežádoucích monopolů byla podmínka, že fondy nesmí vlastnit více jak 20 % jednoho podniku. Pokud některé společnosti nebyly zcela prodány, byly stanoveny ceny do dalšího kola. Po skončení první i druhé vlny privatizace byly vydány akcie novým vlastníkům. O ukončení privatizační vlny rozhodovalo Ministerstvo financí. Kupóny, které nebyly uplatněny, propadly. Oficiální konec druhé vlny byl vyhlášen k 31. 12. 1994. 23 Tabulka č. 3 – Základní údaje o kupónové privatizaci Údaje
I. vlna
11/1991 - 2/1992 Registrace DIKů 2 - 4/1992 Nulté kolo 5 - 12/1992 Kola 5 Počet kol 31. 1. 1993 Oficiální konec 8,540 mil. (ČR 5,950 mil.) Počet investorů 429 Počet fondů 71,9 % bodů umístěných do fondů 1 491 (988 v ČR) Počat nabízených společností Majetek nabízených společností 299,39 mld. Kč (212,49 v ČR) 35 057 Kč Majetek na jednoho investora
II. vlna 10 - 12/1993 12/1993 - 3/1994 4 - 12/1994 6 31. 12. 1994 6,16 mil. 349 63,5 861 155 mld. Kč 25 162 Kč
Zdroj: KOŘENÁ, K., KOŘENÝ, K.24 Dle tabulky můžeme porovnat první a druhou vlnu kupónové privatizace, musíme však zohlednit rozdělení státu. V první vlně připadal majetek na jednoho investora na zhruba 35 000 Kč, občané více investovali do fondů a prodal se majetek za téměř 300 mld. Kč. Ve
23
ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 164-175. ISBN 80-717-9922-X. Kořená, K., Kořený, K. Consequences of Privatization in Czech Capital Markets. In Future of the Banking after the year 2000. Sborník mezinárodního semináře. Karviná : Slezská univerzita Opava, 2001. ISBN 80-7248129-0
24
18
druhé vlně se v České republice zúčastnilo více investorů, majetek na jednoho investora byl přibližně 25 000 Kč a prodal se majetek za 155 mld. Kč. V rámci bezúplatného převedení majetku se jednalo zejména o kanalizace, teplárny atd. převážně do vlastnictví municipalit. V rámci druhé vlny privatizace byla takto převedena více než polovina akcií u 32 podniků. Součástí privatizačního procesu byly také restituce. Jedná se o navrácení neprávem zabaveného majetku státem, jeho původním vlastníkům. S tímto procesem je vázáno mnoho sporů, v jaké míře se mají restituce uskutečnit, také bylo potřeba rozhodnout, od kterého data vznikne nárok na restituci, jak majetek ocenit a jak identifikovat bývalé vlastníky. Nakonec bylo rozhodnuto, že v rámci restitucí bude navrácen majetek, který byl zabaven po komunistickém puči v roce 1948 a že se navrácení majetku bude vztahovat pouze na československé občany a církve. Restituční proces byl zahájen na konci roku 1990 a pokračuje až do dnes. 25
25
ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 159-160. ISBN 80-717-9922-X.
19
3.2
Rok 1994 – 1996
Období mezi lety 1994 a 1996 je označováno jako období růstu, naše ekonomika se dostala z počáteční transformační recese. Probíhala také druhá vlna kupónové privatizace a příjmy z prodeje majetku kladně ovlivnily výsledky státního rozpočtu. Kladně přispěl i příliv zahraničního kapitálu, bylo možno předčasně splatit půjčku u MMF. Státní rozpočet byl sestaven jako přebytkový. Fiskální politika byla i nadále vedena jako restriktivní, cílem bylo snížení vládních výdajů, ale také snížení daňového zatížení. Snížení daní mělo vést ke snížení úlohy státu v hospodářství oproti minulému režimu, který byl spojen s vysokým zdaněním, komplikovaným daňovým systémem a velkým objemem státních transferů. Žídek uvádí, že Klausova vláda usilovala o snižování vládních výdajů na straně jedné, na straně druhé o vyrovnanost rozpočtů, které se dařilo udržovat jako vyrovnané nebo přebytkové. Někteří autoři však připomínají hned několik důvodů, proč se dařilo udržovat vyrovnané rozpočty. Jak dokládá tabulka daňové kvóty, docházelo ke snížení daňového zatížení, od roku 1993 došlo ke snížení z 43 %, na 39,3 % do roku 1996, avšak příjmy z daní zůstávaly dostatečně vysoké a náš stát měl oproti jiným transformujícím se zemím nízké dluhy. Tabulka č. 4 – Daňová kvóta v ČR 1993- 2000 Parametry
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
Daňová kvóta Složená daňová kvóta*
26,4 43,0
24,8 41,4
23,7 40,1
22,8 39,3
21,7 38,6
21,2 37,9
21,9 38,9
21,9 39,0
*Složená daňová kvóta zahrnuje i sociální a zdravotní pojištění
Zdroj: L. Žídek - Musil a Dobešová, vlastní úprava26 V. Klaus hodnotí ekonomický růst takto: „Ekonomický růst v naší zemi - 2,6 % v roce 1994 a 3,9 %v prvním čtvrtletí roku 1995 - zatím nadměrně rychlý není. Je pomalejší, než bývá růst ekonomiky po několik let trvajícím poklesu či stagnaci a není rychlejší než podobný růst v dalších postkomunistických zemích. Naše inflace má bohužel obrovskou setrvačnost – kolem 10% za rok - a v podstatě se již několik let
26
ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 71. ISBN 80-717-9922-X.
20
nemění (což je pro mnohé z nás zneklidňující). Je sice nižší než v ostatních postkomunistických zemích, ale to už nás neuspokojuje.“27 Dále se někteří analytikové domnívají, že fiskální politika v této době nebyla vedena jako restriktivní, ale měla expanzivní charakter – v letech 1993 až 1996 přispívala 1-2 % k ekonomickému růstu. Například se hovoří o vpuštění až 300 miliard korun do ekonomiky v podobě skrytých dluhů a nákladů na sanaci bankovního sektoru, navíc příjmy z privatizace byly rozpuštěny do ekonomiky, takže v období let 1993 - 1999 byl skutečný deficit veřejných rozpočtů vyšší než vykazovaný schodek a dosahoval až 6 %HDP. Našim reformátorům, se navzdory někdy až kritickému hodnocení stavu ekonomiky, dostávalo mezinárodního uznání a Česká republika byla považována za nejúspěšnější mezi transformujícími se zeměmi. Jako první byla naše republika přijata do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Se vstupem do OECD bylo spojeno i zavedení vnější směnitelnosti koruny v říjnu 1995. Tato skutečnost přispěla k přílivu zahraničního kapitálu do země, což působilo centrální bance problémy a ohrožovala stabilitu měnového systému. Rok 1996 byl volebním rokem, zvítězila opět ODS těsně před ČSSD. Sestavená pravicová koalice ODS s KDU-ČSL a ODA nebyla již většinová – 99 poslanců z 200. Tato slabost vlády pak omezovala možnosti pokračovat v reformách. Klaus to hodnotí jako jednu z hlavních příčin hospodářských problémů. 28
27
KLAUS, Václav. 1995. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Praha: Management Press. ISBN 80-04-25556-6. 28 ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 70-80. ISBN 80-717-9922-X.
21
Graf č. 1 - Výsledky voleb 1996
Zdroj: Český statistický úřad29
3.3
Rok 1997 – 1999
V roce 1997 došlo k vyvrcholení skrytých problémů z předešlých let období růstu. Došlo k celkovému zpomalení tempa růstu ekonomiky, k nárůstu nerovnováhy a následné měnové krizi. Po celé období až do roku 1999 přetrvávalo období hospodářského poklesu a ekonomické stagnace. Důležitým krokem bylo předložení Národního programu přípravy ČR na členství v Evropské unii na konci roku 1999. Další přelomovou událostí byly volby, ve kterých po vládě Václava Klause zvítězila opoziční ČSSD v čele s Milošem Zemanem. Měnová krize 1997 Měnová politika měla v postkomunistických zemích klíčový vliv na podnikovou sféru. Podnikové investice byly závislé na výši úrokových sazeb a na růstu objemu úvěrů. Podniky neměly dost vlastního kapitálu a po přerušení dotací ze státního rozpočtu byly odkázány zejména na bankovní úvěry. Od roku 1993 se v České republice zrychlil růst peněžní zásoby, což přispělo k obnovení hospodářského růstu a k hospodářské expanzi let 1994-1996. V roce 1995 po vstupu ČR do OECD došlo k zavedení vnější směnitelnosti koruny, kdy centrální banka setrvala u fixního kursu a koruna byla udržována v úzkém fluktuačním pásmu 5%. Toto rozhodnutí ČNB vedlo k vysokému přílivu zahraničního kapitálu, protože české úrokové sazby byly vyšší než v zahraničí a kurzové riziko bylo minimální. Centrální banka v únoru 1996 zareagovala rozšířením oscilačního pásma na 15 %, ale tato reakce byla opožděná 29
Český statistický úřad: Výsledky voleb 1996. Český statistický úřad [online]. 2015 [cit. 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/ps1996/u4
22
a nedostatečná. V červenci 1996 pak ČNB, bez konzultací s vládou, rozhodla o zvýšení povinných minimálních rezerv a úrokových sazeb. Tento obrat v měnové politice vedl k výraznému zpomalení růstu peněžní zásoby a úvěrů a přišel už v době, kdy měla ekonomika vrchol hospodářského cyklu za sebou. ČNB tak spustila brzdící impulz, který prohloubil hospodářskou recesi v následujících letech. Na jaře roku 1997 se začala ohlašovat hospodářská recese. Vláda na tuto situaci zareagovala rozpočtovými balíčky. Cílem těchto balíčků bylo zlepšení makroekonomické rovnováhy – snížení rozpočtových výdajů, zpomalení růstu mezd a omezení dovozu zahraničního zboží. Vláda také usilovala o devalvaci a zmírnění měnové restrikce ze strany centrální banky. Očekávala, že centrální banka na tuto rozpočtovou restrikci zareaguje uvolněním měnové politiky, protože ekonomika trpěla hospodářskou stagnací ve spojení se schodkem obchodní bilance. ČNB však setrvala u měnové restrikce, z důvodu, že jakákoli nestabilita by mohla vyvolat na devizových trzích paniku vzhledem k probíhající krizi v jihovýchodní Asii, která přispěla k nárůstu nedůvěry investorů ve všechny nově vznikající trhy. Důsledkem byl květnový útok na fixní kurz české koruny - zahraniční i domácí subjekty v důsledku očekávané devalvaci koruny začaly masivně prodávat koruny a nakupovat devizy. Nakonec však byla ČNB nucena opustit fixní kurz a nahradit jej řízeným floatingem. Vláda reagovala přijetím tzv. 2. balíčku opatření, který znamenal další restrikci – snížení vládních výdajů, snížení růstu mezd a omezení dovozu tzv. dovozním depozitem- povinnost pro importéry určitých zbožových skupin složit u některých obchodních bank 20% hodnoty dováženého zboží na neúročený účet po dobu 6 měsíců. Rok 1998 návaznost na měnovou krizi V té době se již plně projevila nekoordinovanost politik vlády a centrální banky. ČNB stanovila své inflační cíle bez předchozí dohody s vládou. Po měnové krizi došlo ke změně na postu několika ministrů a nakonec i k pádu celé vlády Václava Klause. Bylo rozhodnuto o provedení předčasných voleb. V první polovině roku 1998 vládla úřednická vláda Josefa Tošovského až do června, kdy se konaly nové volby, ve kterých zvítězila ČSSD o 4,57 % nad ODS. Nicméně politická situace a z toho plynoucí slabost vlády neumožňovaly dramatický obrat ve vývoji hospodářské politiky. Země procházela ekonomickou recesí zejména kvůli snížení spotřeby domácností, ale také kvůli poklesu objemu investic, což vedlo k ohrožení některých velkých domácích firem jako např. Škoda Plzeň nebo Chemapol a.s.. Na druhou stranu došlo ke snížení deficitu běžného 23
účtu platební bilance. ČNB měla problémy s prognózami i se znalostí transmisního mechanismu a tak došlo k výraznému podstřelení stanoveného inflačního cíle. Cílování inflace má předpovědět budoucí vývoj inflace, na základě podrobných analýz. Centrální bance však nešlo přičítat plnou zodpovědnost za podstřelení stanoveného cíle, protože se v této době projevilo snížení světových cen surovin a potravin. V průběhu tohoto roku došlo také k institucionálním změnám, např. začala fungovat Komise pro cenné papíry, byly přijaty novely k úpravě bankovního sektoru, započala privatizace velkých bank prodejem Investiční a poštovní banky a došlo k systémovým změnám fungování burzy. Rok 1999 Rok 1999 byl z pohledu politického dění poměrně klidný, slabost vlády se ale projevovala například tím, že rozpočet byl schválen až v průběhu ledna. Fiskální politika byla poměrně expanzivní, vláda se snažila svou politikou oživit národní hospodářství a důsledkem toho bylo narůstání schodku rozpočtu. Kabinet Miloše Zemana byl více nakloněn aktivní průmyslové politice než předchozí vláda Václava Klause. V programovém prohlášení si kladla cíle podpořit
proexportní
politiku
a
podporu
konkurenceschopnosti
českých
výrobců
a poskytovatelů služeb. Vláda také měla podpořit činnosti Českomoravské záruční a rozvojové banky a v případě potřeby byl připraven rozvoj dalších specializovaných rozvojových institucí. Dále bylo cílem posílit celkovou prestiž českého průmyslu s konkrétními rozvojovými programy, např. energetické a obchodní politiky, vlastní průmyslový výzkum a vývoj. K naplnění cílů byl schválen Revitalizační program českého průmyslu, do kterého bylo zařazeno osm velkých podniků, mezi nimi např. Tatra Kopřivnice, ZPS Zlín, Škoda Plzeň nebo Spolana. Cílem byla finanční pomoc těmto podnikům na podporu rozvoje. V rámci proexportní politiky se podařilo prosadit aktivnější roli obchodního zastoupení v cizině, došlo ke zvýhodnění podmínek Českou exportní bankou a Exportní garanční a pojišťovací společností. Byl schválen návrh na poskytování zvýhodněných vládních úvěrů pro jednotlivé vývozní projekty. Program „Malé půjčky“ vedl ke zlepšení podmínek pro rozvoj malého a středního podnikání. V květnu byl přijat Národní plán zaměstnanosti, změnou struktury ekonomiky se výrazně snížila zaměstnanost ve většině velkých podniků, na druhé straně vznikl nový segment 24
drobných firem a samostatných živnostníků se 750 tisíci nových pracovních příležitostí. Na udržení vysoké úrovně zaměstnanosti se vedle rozvoje odvětví služeb rovněž významně podílelo snížení počtu pracujících osob v důchodovém věku (především na počátku transformace), prodloužení délky mateřské dovolené z 2 na 3 roky, prodloužení doby poskytování rodičovského příspěvku do 4 let věku dítěte a prodloužení dovolené o 1 týden. Dalšími kroky byla celková snaha o urychlení prodeje podílů státu v obchodních bankách a dalších strategických firmách jako např. prodej Československé obchodní banky (ČSOB), prodej podílu v České spořitelně a také prodej státního podílu mladoboleslavské Škodovky.30 Vstup ČR do Evropské unie V roce 1996 Česká republika oficiálně požádala o členství v Evropské unii, předání žádosti se ujal tehdejší premiér Václav Klaus.
V červenci 1997 předložila Komise EU program
o strategickém rozšíření EU, kde uvedla posudky na 10 kandidátů a mezi nimiž byla i Česká republika jako jedna z pěti zemí, která měla předpoklady ve střednědobém horizontu splnit podmínky pro vstup do EU. Mezi kritéria pro vstup do unie patří politické a ekonomické požadavky např.: •
institucionální stabilita zabezpečující demokracii a svobodu,
•
zaručení dodržování lidských práv a ochranu menšin,
•
musí být splněna podmínka existence fungujícího tržního hospodářství,
•
stát musí být schopen čelit konkurenci a tržním silám v rámci unie,
•
stát musí být schopen převzít závazky plynoucí z členství,
•
dodržování společných hospodářských, měnových a tržních cílů.
S předložením žádosti o členství Komise EU začíná provádět monitoring kandidátních zemí, až do doby kdy se země stane členem.
30
HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy [online]. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. [cit. 2015-05-24]. ISBN 80-902-7956-2
25
4
Průběh transformace od roku 2000 dodnes
4.1
Rok 2000– 2004
V roce 2000 bylo oživení v plném proudu což se projevilo na výrazném ekonomickém růstu. Fiskální politika byla nadále vedena jako expanzivní. Rozpočet byl schválen jako schodkový a schváleny schodek měl dosáhnout 35 miliard korun. Na konci roku však dosáhl téměř 40 miliard. ČSSD při svém zvolení slibovala zásadní legislativní změny, a opravdu v roce 2000 bylo přijato velké množství zákonů a novel. Byl novelizován zákon o konkurzu a vyrovnání, jehož cílem byla podpora věřitele a zrychlení celého procesu. Dále proběhly změny v obchodním zákoníku, v živnostenském zákoně a zákoně o cenných papírech. Nejvíce sledovaná byla však novela o České národní bance. Novela zákona o České národní bance Zákon o České národní bance je založen nejen na moderních poznatcích ekonomické teorie ale také na zkušenostech vyspělých demokracií, uvádí v jednotlivých ustanoveních princip nezávislosti na moci výkonné. Mezi hlavní cíle centrální banky patří také zajištění měnové stability. V roce 1999 až 2000 došlo k pokusu o omezení této nezávislosti a zajištění většího vládního vlivu nad činnostmi ČNB, právě schválenou novelou o České národní bance. Jednalo se konkrétně o tyto změny: •
změna hlavního cíle centrální banky a to ze zajištění měnové stability na zajištění cenové stability,
•
členové rady by měli být voleni na základě předloženého návrhu vlády, dále by se mělo jednat o dohody ČNB s vládou ve věci inflačního cíle a režimu kursu české měny k cizím měnám,
•
rozpočet ČNB byl fakticky rozdělen na rozpočty dva, přičemž rozpočet týkající se činností vykonávaných při zabezpečování hlavního cíle ČNB měla schvalovat bankovní rada a rozpočet provozních a investičních výdajů ČNB měla schvalovat Poslanecká sněmovna na návrh ČNB,
•
ČNB by podléhala kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu.
26
Poslanecká sněmovna i přes veto prezidenta republiky návrh novely schválila a dne 22. prosince 2000 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 442/2000 Sb. a to s účinností od 1. ledna 2001. V den vyhlášení zákona však podal prezident Ústavnímu soudu návrh na zrušení jeho některých ustanovení, které nebylo v souladu s Ústavou. Ústavní soud dal prezidentovi za pravdu a návrh novely byl zrušen, s výjimkou změny hlavního cíle ČNB.31 Nicméně se do roku 2002 vládě ČSSD pod vedením Miloše Zemana podařilo obnovit hospodářský růst a tak v parlamentních volbách 2002 opět zvítězila ČSSD. V roce 2002 došlo ke zpomalení hospodářského růstu a negativní vliv měli také povodně a celosvětový pokles produkce. Ke zrychlení ekonomického růstu došlo v roce 2003 a pokračoval i v dalších letech jak ukazuje graf vývoje HDP. Za ukončení fáze transformace ekonomiky považujeme právě vstup České republiky do Evropské unie a to 1. května 2004 společně s dalšími devíti státy. Česká republika splnila požadovaná kritéria a tím se vyrovnala ostatním tržně fungujícím zemím. O vstupu do unie rozhodli občané v referendu konaném 13. – 14. června 2003. V březnu 2006 vyhlásil tehdejší prezident Paul Wolfowitz povýšení České republiky mezi vyspělé země, přestane čerpat finanční prostředky od Světové banky a naopak se bude podílet na financování pro chudší země. Ukazatel, podle kterého jsou země hodnoceny, nezávisí pouze na HDP, ale také na odvětvové struktuře hospodářství, na demografické struktuře a dalších ukazatelích. 32
31
Česká národní banka. Historie České národní banky [online]. 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z: http://www.historie.cnb.cz/cs/dejiny_instituce/ceska_narodni_banka/zmeny_zakona_o_cnb_v_roce_2000.html 32 HECZKO, Stanislav. Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2007, 193 s. ISBN 978-807-0449-226.
27
Graf č. 2 – Výsledky referenda o vstupu ČR do Evropské unie
Zdroj: Euroskop.cz33
Tabulka č. 5 – Výsledky referenda o vstupu ČR do Evropské unie Okrsky celkem
zprac.
v%
14 765
14 765
100.00
Počet opráv. Občanů
Vydané obálky
8 259 525 4 560 399
Účast v % 55.21
Odevzd. Obálky
Platné hlasy celkem
Počet hlasů ANO
Počet hlasů NE
4 557 960 4 457 206 3 446 758 1 010 448
Zdroj: Český statistický úřad34
33
ZENKER, Petr. Vstup ČR do EU. Euroskop.cz [online]. 2010 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z: https://www.google.cz/webhp?sourceid=chrome-instant&ion=1&espv=2&ie=UTF8#q=p%C5%99%C3%ADpravy%20pro%20vstup%20%C4%8Dr%20do%20eu 34 Český statistický úřad. Výsledky voleb a referend [online]. 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/ref2003/re13?xjazyk=CZ
28
4.2
Vývoj ekonomiky ČR v číslech
V této kapitole shrneme vývoj české ekonomiky, který jsme popisovali v předešlých kapitolách, prostřednictvím vývoje hlavních makroekonomických ukazatelů. Občané si zvolili politickou stranu zastávající liberální koncept volného trhu, jak jsme uváděli v předchozích kapitolách, hlavním cílem bylo provést transformaci co nejrychleji a tak, aby změna byla nenávratná. Proto byla zvolena tzv. šoková metoda transformace, tento šok je patrný ze všech makroekonomických ukazatelů.
4.2.1
Vývoj hrubého domácího produktu
Hlavním makroekonomickým ukazatelem výkonu ekonomiky je hrubý domácí produkt. Po revoluci roku 1989 jsou výsledky vývoje HDP v záporných číslech, mluví se o tzv. posttransformační recesi. Po změně režimu proběhly zásadní změny, které ovlivnily vývoj HDP, mezi hlavní patří liberalizace cen, vytvoření soukromého sektoru a vysoké vládní výdaje. Od vzniku samostatné České republiky se HDP vyvíjel velmi dobře, jak ukazuje i graf č. 4- vývoj HDP (meziroční růst HDP v procentech). Až do roku 1996 naše ekonomika rostla velmi rychlým tempem, někteří autoři se ve svých publikacích zmiňují se o přehřátí ekonomiky, proto ČNB zasáhla restriktivní politikou zvýšením povinných minimálních rezerv a také úrokových sazeb, bez konzultace s vládou. Politické rozpory vlády a ČNB současně s měnovou krizí negativně ovlivnily ekonomiku, až do roku 1999 HDP klesal. Cílem vlády byl vstup země do Evropské unie, aby se tomu tak stalo, bylo nutné udržení stabilní ekonomiky. Dalo by se říct, že až do roku 2004 byla naše ekonomika stabilní a rostla. V roce 2007 ovlivnila naší ekonomiku celosvětová hospodářská krize, jejíž důsledky byly v roce 2009 nejhorší. Dnes můžeme hovořit opět o ekonomickém růstu, i když ne s tak radikálními tempy jak ukazuje právě graf vývoje HDP. Oproti loňskému roku se zvyšují výdaje domácností především za bydlení, služby, obuv a odívání. Je zaznamenán nárůst investic zejména do stojů, budov a dopravních prostředků.35
35
Kuzy.cz. Kurzy.cz: HDP [online]. http://www.kurzy.cz/makroekonomika/hdp/
2015
[cit.
2015-06-13].
Dostupné
z:
29
Graf č. 3 – Hrubý domácí produkt 1990-2010
Růst HDP (stálé ceny) v % 8 6 4 0 -2 -4
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Procenta
2
-6 -8 -10 -12
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní úprava36 Graf vývoje HDP zobrazuje meziroční procentuální změny v růstu nebo poklesu HDP roku běžného a roku předchozího. Největší změny jsou patrné od roku 1993 do roku 2000, kdy ekonomika rostla rychlým tempem v kombinaci se stagnací a propadem v období měnové krize. Od roku 2000 nejsou již změny tak radikální. Graf č. 4 – Deflátor HDP (vývoj HDP)
Deflátor HDP Deflátor HDP
2014
2013
2012
1,4 1,72,4 -1,5-0,2 2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
3,5 2,0 2,6
1997
0,1 0,7
1996
11,5 10,0 10,0 9,0 8,5 2,9 1,7 4,8 2,7 1,1 4,0 1995
1994
1993
21,5
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní úprava37
36
Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_hdp 37 Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989
2015
[cit.
2015-06-04].
Dostupné
z:
2015
[cit.
2015-06-04].
Dostupné
z:
30
4.2.2
Ceny a inflace
Inflace, tedy růst cenové hladiny je stejně jako HDP v počátečním období ovlivněno změnou režimu. Nejvyšší míra inflace dosáhla v roce 1991 po provedení jednoho z nejdůležitějších transformačních kroků, liberalizace cen. V tomto roce jak už jsme uváděli, vzrostly ceny zboží o více než 50 %. Míra inflace tehdy dosahovala nevyšších 56,6 %. Ke zvýšení inflace došlo ještě v roce 1993, kdy byla zavedena daň z přidané hodnoty, což do značné míry ovlivnilo ceny statků a služeb.
38
Růst míry inflace je opět patrný v období kolem roku 2007
vlivem celosvětové hospodářské krize. Za poslední tři roky má celkově míra inflace klesající tendenci. Růst spotřebitelských cen za minulý rok je zaznamenán např. u cen alkoholických nápojů, ceny zeleniny a ceny za rekreaci a kulturu, naopak pokles cen je zaznamenán u pohonných hmot a v oddíle zdraví, což bylo ovlivněno zrušením regulačních poplatků za recepty.39 Graf č. 5 – Míra inflace 1989 – 2013 v %
Míra inflace v % 60
Název osy
50 40 30 20
Míra inflace v %
10 0
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní úprava
38
PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. ISBN 978-8086175-58-4. 39 Kuzy.cz. Kurzy.cz: index spotřebitelských cen [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/376509-cr-index-spotrebitelskych-cen-v-lednu-rostly-o-0-1/
31
4.2.3
Nezaměstnanost
Stejně jako ostatní makroekonomické ukazatele i v grafu nezaměstnanosti jsou viditelné velké procentuální rozdíly. Od roku 1990 je nezaměstnanost zobrazována jako rostoucí a to až do roku 1999. Ukazatel nezaměstnanosti je velmi ovlivněn změnou režimu naší země. V socialistickém režimu „nezaměstnanost“ téměř nebyla a oficiální nezaměstnanost neexistovala. Ve většině případů se mluví o přezaměstnanosti. Je tedy evidentní, že se přirozená míra nezaměstnanosti musela projevit. Růst křivky také souvisí s vývojem nových hospodářských odvětví a se vznikem soukromého sektoru. Jak uvádí zdroje Ministerstva práce a sociálních věcí a jak je vidět v našem grafu celkově se po revoluci nezaměstnanost zvýšila o více než 10 %. Z údajů úřadů práce bylo zaznamenáno, že do roku 1998 změnilo své zaměstnání téměř 50 % lidí. Bylo nutné se přizpůsobit novému trhu práce, především se rozvinul sektor služeb, ale také nově vzniklé podniky poskytly nové pracovní příležitosti. V období let 1999 až 2000 se míra nezaměstnanosti relativně ustálila. Od roku 2004 byl zaznamenán pokles, na který měl také vliv vstup ČR do EU. O roku 2008 je křivka opět rostoucí, vlivem celosvětové hospodářské krize.40Od roku 2013 má míra nezaměstnanosti klesající tendenci oproti roku 2012 poklesla z 9,4 % na přibližně 7,5 %. Tento pokles je způsoben právě celkovým růstem ekonomiky.41
40
Ministerstvo práce a sociálních věcí. MPSV [online]. 2005 [cit. 2015-06-04]. Dostupné https://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/narodniplan1999/narodniplanzamest 41 Kuzy.cz. Kurzy.cz: Nezaměstnanost [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné http://www.kurzy.cz/makroekonomika/nezamestnanost/
z: z:
32
Graf č. 6 - Registrovaná nezaměstnanost v %
Registrovaná nezaměstnanost v % 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004/1 2004/2 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
0,00
Registrovaná nezaměstnanost v %
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní úprava42
4.2.4
Mzdy
Jako další z makroekonomických ukazatelů zmiňujeme také vývoj mezd, který se od období transformace změnil. Vliv na růst mezd měla nejen liberalizace cen, ale také inflace a celkové zvyšování životní úrovně v důsledku celkového růstu ekonomiky. Pro představu uvádíme tabulku vývoje průměrných mezd od roku 1989 dodnes.
42
Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2015 https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_nezamestnanost_
[cit.
2015-06-04].
Dostupné
z:
33
Tabulka č. 6 – Průměrná hrubá mzda Rok 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Průměrná hrubá mzda 3 170,00 Kčs 3 286,00 Kčs 3 972,00 Kčs 4 664,00 Kčs 5 904,00 Kč 7 004,00 Kč 8 307,00 Kč 9 825,00 Kč 10 802,00 Kč 11 801,00 Kč 12 797,00 Kč 13 219,00 Kč 14 378,00 Kč 15 524,00 Kč 16 430,00 Kč 17 466,00 Kč 18 344,00 Kč 19 546,00 Kč 20 957,00 Kč 22 592,00 Kč 23 344,00 Kč 23 864,00 Kč 24 455,00 Kč 25 067,00 Kč 25 078,00 Kč 25 686,00 Kč
Zdroj: Český statistický úřad, úprava investia.cz43 Porovnání zda se dnes máme nebo nemáme lépe, popisuje také článek cenového srovnání s rokem 1989 a tabulka č. – Jaké množství vybraných položek je možné koupit za průměrný plat v roce 1989 a 2008: „Nejkupovanějším autem osmdesátých let byla Škoda 100 nebo 105. Takové vozy stály 84 600 korun československých, což tehdy obnášelo 26 průměrných platů. Dnes by se k těmto typům aut dala přirovnat Škoda Fabia, jejíž cena v základní výbavě činí 229 900 korun. Na Fabii tak stačí ušetřit necelých 10 průměrných platů.
43
Investia.cz. Investia.cz [online]. 2011 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://www.investia.cz/prumerna-mzda
34
Cena zájezdu do Bulharska se u cestovní kanceláře Čedok pohybovala od 3 000 do 5 000 korun československých. Dnes se letecky dostanete do Bulharska zhruba za 15 000 korun i s letištním a palivovým poplatkem“ Tabulka č. 7 – Jaké množství vybraných položek je možné koupit za průměrný plat v roce 1989 a 2008 Cena v roce 1989 (Kč)
Cena v roce 2008 (Kč)
Jaké množství lze koupit v roce 1989
Jaké množství lze koupit v roce 2008
Chléb 1 kg
4,4
22,47
720 kg
1031 kg
Sýr 10 g
2,3
13,1
137 kg
176 kg
Kuře 1 kg
30
60,92
105 kg
380 kg
Mléko 1 l
2
17,12
1 585 l
1 354 l
Jablka 1 kg
6
38,57
528 kg
601 kg
14
69
226 krabiček
335 krabiček
1
10
3 170 známek
2 318 známek
10
96,14
317 vstupů
241 vstupů
Výrobek
Cigarety Spatra 1 krabička Cena známky na dopis Cena za vstup do kina
Zdroj: idnes.cz44 Vývoj mezd je samozřejmě ovlivňován mnoha faktory, mzdy tedy od roku 1989 vzrostly zhruba osminásobně. Jak porovnává článek a tabulka vybraných položek, celkově se tedy máme spíše lépe než v minulém režimu, to také vede k celkovému zvyšování životní úrovně.
4.2.5
Bilance zahraničního obchodu
Dalším důležitým ukazatelem je bilance zahraničního obchodu, tedy rozdíl mezi dovozem a vývozem zboží. Po revoluci celkově klesl vývoz téměř o polovinu, naopak se zvýšil dovoz. Výrazně poklesl vývoz u podniků zaměřených na těžký průmysl (před rokem 1989 jsme byly jedničkou na trhu pro země RVHP), podniky se museli přizpůsobit nové poptávce nového trhu (EU). Od změny režimu je celkově zaznamenán stálý nárůst dovozu i vývozu. Největší 44
HRUŠOVÁ, Monika. Cenové srovnání s rokem 1989: dnes je opravdu levněji. Idnes.cz [online]. 2008, (1) [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/cenove-srovnani-s-rokem-1989-dnes-je-opravdu-levneji-fsl/karty.aspx?c=A081113_114854_viteze_hru
35
rozdíl v bilanci zahraničního obchodu, jak je patrné i z grafu, je v období od roku 1994, tato pasivní bilance nebyla způsobena poklesem vývozu ale naopak rapidním nárůstem dovozu, významný vliv pak mělo v roce 1997 zrušení fixního kurzu české koruny. Od roku 2005 až do roku 2007 byla bilance zahraničního obchodu vyrovnaná, vlivem hospodářské krize je vidět také stagnace a následný pokles. Od roku 2009 dovoz i vývoz opět roste, vývoz především v oblasti dopravních prostředků, telekomunikačních zařízení, přístrojů a spotřebičů. Dovoz roste zejména u zemního plynu, ropy a pohonných hmot. V posledních letech je naše bilance kladná. Graf č. 7 - Zahraniční obchod- dovoz, vývoz
Zahraniční obchod 3 500,0 3 000,0
v mld. Kč
2 500,0 2 000,0 Vývoz
1 500,0
Dovoz
1 000,0 500,0 0,0
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní úprava45
4.2.6
Státní dluh
Vývoj ukazatele státního dluhu je od roku 1997 rychle rostoucí, do tohoto roku byl státní rozpočet veden jako vyrovnaný, státní dluh se nezvyšoval náhle a to především díky příjmům z privatizace, která u nás proběhla. Situace se začala komplikovat v období měnové krize společně s nestabilní situací na politické scéně. Po pádu vlády ODS nastoupila k moci 45
Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_zo
2015
[cit.
2015-06-04].
Dostupné
z:
36
opoziční vládní koalice ČSSD, politický program byl spíš expanzivního charakteru. Byly odstartovány Revitalizační programy českého průmyslu a Konsolidační programy pro bankovní sektor (zejména tyto programy negativně ovlivnily vývoj zadluženosti až do roku 2006). To vše, vedlo ke zvyšování vládních výdajů a k vedení státního rozpočtu jako dočasně schodkového. V roce 2002 zasáhly Českou republiku povodně a i to nepřispělo ke snížení vládního dluhu. Nejvyšší přírůstek státního dluhu byl v roce 2009, a to opět vlivem celosvětové hospodářské krize. Rostoucí tendenci má vývoj státního dluhu až do loňského roku, kdy se poprvé po dvaceti letech mluvilo o poklesu schodku státního rozpočtu z 1 683,3 mld. na 1 663,7, jak uvádí Ministerstvo financí.46 Graf č. 8 – Vývoj státního dluhu 1995 – 2011 v mld. Kč
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní úprava47
46
Státní dluh Česka loni poprvé po dvaceti letech klesl. Novinky.cz [online]. 2015, 5.1.2015, (1) [cit. 2015-0614]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/357869-statni-dluh-ceska-loni-poprve-po-dvaceti-letechklesl.html 47 Viz příloha č. 2 – Státní dluh ČR
37
4.3
Česká republika a Evropská unie
Protože jme od roku 2004 členem Evropské unie a vstupem do EU jsme se staly ekonomicky vyspělou zemí, uvádíme také aktuální srovnání s ostatními členskými zeměmi. Opět jsme použily makroekonomické ukazatele HDP, míru inflace a míru nezaměstnanosti. Graf č. 9 – HDP členských zemí (Česká republika je označena modře) jsme s jeho vývojem na 16. místě. HDP je zde počítáno v procentech z průměru EU, za rok 2014 jsme na 82 %. Ostatní země, které prošli transformačním procesem jako je Slovensko a Polsko, jsou oproti ČR na nižším žebříčku, procentuálně se ale jedná o malé rozdíly. Slovensko je na 10. místě, 75 % a Polsko na 6. místě, 67 %.48 Míra inflace, tedy růst cenové hladiny konkrétně za rok 2014, u nás není tak výrazný jako např. v Německu, ve Francii nebo v Rakousku (za rok 2014 nejvyšší míra inflace 1,5 %) viz graf č. 10 – Míra inflace. Graf je sestaven z vybraných spotřebitelských cen, aby bylo možné mezinárodní srovnání. Tento ukazatel používá i Evropská centrální banka. Slovensko a Polsko za minulý rok nezaznamenaly téměř žádnou změnu, Slovensko má drobný pokles o - 0,1 % a Polsko nárůst o 0,1 %.49 Jako třetí ukazatel jsme si vybraly míru nezaměstnanosti, viz graf č. 11 – Míra nezaměstnanosti. Česká republika je za loňský rok a první čtvrtletí roku 2015 šestou zemí s nejnižší mírou nezaměstnanosti. Máme téměř o 4 procentní body nižší míru inflace než je celkový průměr členských zemí EU (v grafu označeno EU28). Polsko má také nižší míru nezaměstnanosti než je průměr EU28, naopak Slovensko má vyšší míru nezaměstnanosti než je uváděný průměr50 „Ve Výroční zprávě Evropského účetního dvora za rok 2013 je Česká republika, podobně jako řada jiných států EU, zmiňována v souvislosti s porušováním pravidel pro zadávání veřejných zakázek a s nadhodnocováním režijních nákladů. Obecně Česká republika
48
Eurostat. Ec.europa.eu [online]. 2015 [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/graph.do?tab=graph&plugin=1&language=en&pcode=tec00114&toolbox=type 49 Eurostat. Eurostat [online]. 2015 [cit. 2015-06-18]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00118 50 Eurostat. Eurostat [online]. 2015 [cit. 2015-06-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tsdec450
38
z hlediska kritičnosti Výroční zprávy EÚD za rok 2013 nevybočuje oproti jiným členským státům.“51 Graf č. 9 – HDP členských zemí EU
Zdroj: Eurostat, vlastní úprava52
51
Euroskop.cz: Věcně o Evropě. Euroskop.cz: Zpráva auditora: Jak hospodařila EU v roce 2013 [online]. 2014 [cit. 2015-06-18]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/9047/24892/clanek/zprava-auditora-jak-hospodarila-euv-roce-2013/ 52 Eurostat. Ec.europa.eu [online]. 2015 [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statisticsexplained/index.php/National_accounts_and_GDP
39
Graf č. 10 – Míra inflace členských zemí (HICP) v %
Zdroj: Eurostat, vlastní úprava53
Graf č. 11 – Míra nezaměstnanosti členských zemí EU
Zdroj: Eurostat54 53
Eurostat. Ec.europa.eu [online]. 2015 [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/graph.do?tab=graph&plugin=1&pcode=tec00118&language=en&toolbox=data
40
5 5.1
Vývoj bankovní sektoru od roku 1989 Bankovní sektor
Jak jsme již uváděli, před revolucí v roce 1989 byl bankovní systém Československa jednostupňový, tzn. všechny operace provádí pouze jediná banka (centrální). Ostatní „banky“ jsou specializovány na úzce vymezený rozsah bankovních činností, jsou závislé na rozhodnutí centrální banky, viz obrázek struktury bankovního sektoru. Už před přelomovou revolucí byl však připravován návrh zákona na přebudování bankovního systému, pro jeho neefektivnost a nerovnovážnost. Tento zákon byl po revoluci v podstatě upraven, tak aby vyhovoval novému režimu a splňoval podmínky tržní ekonomiky. Obr. č. 1 – Struktura bankovního systému Československa
Státní banka Československá
Československá obchodní banka
Česká státní spořitelna
Slovenská státní spořitelna
Živnostenská banka
Investiční banka
Zdroj: Dějiny bankovnictví českých zemí55 Za vznik Státní banky Československé tedy považujeme 1. ledna 1990, kdy vstoupil v platnost nový zákon. Státní banka československá byla rozdělena na centrální banku a dvě banky obchodní – Komerční banku a na Všeobecnou úverovou banku Bratislava. Centrální banka se tedy měla podílet na tvorbě státních plánů, rozpočtových výhledů a státních rozpočtů. Byla zdůrazněna její hlavní funkce tj. odpovědnost za stabilitu měny a řízení 54
Eurostat. Eurostat [online]. 2015 [cit. 2015-06-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tsdec450 55 VENCOVSKÝ, František. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. s. 489-496. ISBN 80-726-5030-0.
41
peněžního oběhu. Dále měla banka pravomoc usměrnit postupy bank a spořitelen a banky a spořitelny podléhaly jejímu dohledu. V důsledku listopadových událostí se samozřejmě začalo pracovat na dalších úpravách zákona o centrální bance, tato novela formovala Státní banku československou do pozice standardní centrální banky a do určité míry splňovala také trendy bankovního zákonodárství v EU. Byly vymezeny základní činnosti CB: •
emisní činnost,
•
měnová politika,
•
banka bank,
•
regulace a dohled nad bankovním sektorem,
•
banka státu,
•
správce devizových rezerv.
Nejvyšším orgánem se stala Bankovní rada složená ze 7 členů jmenovaných prezidentem Československé republiky na dobu 6 let. V důsledku rozdělení Československa na dva samostatné státy došlo také ke vzniku dvou samostatných centrálních bank – Česká národní banka a Národní banka Slovenska. Rozdělení Státní banky československé proběhlo v souladu s ústavním zákonem o dělení majetku, rozdělení pohledávek a závazků, které se týkaly pouze jedné z republik, přešly na příslušnou centrální banku a část položek byla dělena dle územního principu. ČNB tedy vznikla k 1. lednu 1993 a navázala na činnosti SBČS, tak jak je vymezoval zákon. V čele banky stála stejně jako v SBČS sedmičlenná Bankovní rada, na rozdíl od jiných centrálních bank nebyli v Bankovní radě žádní zástupci vlády, což posiluje její nezávislost. Důležitým krokem při rozdělení zemí a bankovního sektoru bylo také rozdělení doposud společné měny. Tento krok je označován jako měnová odluka. Úvahy o měnové odluce a způsob jejího provedení byl projednáván na přelomu let 1992 a 1993. Měnový vývoj však zapříčinil, že po fázi přípravné nastala ihned fáze realizační. Podstatou bylo okolkování vybraných bankovek ve stanovených nominálních hodnotách (100,500 a 1 000) mince a bankovky nižších hodnot okolkovány nebyly. Byly stanoveny čtyři výměnné dny, kdy si každý občan starší 15 let, mohl vyměnit hotovost maximálně do částky 4 000. Tato výměna byla zaznamenána do občanského průkazu. Dodatečně pak bylo možné zažádat o výměnu ostatních bankovek nejdéle však do 180 dnů po datu měnové odluky. Současně s provedením měnové odluky bylo vytvořeno clearingové zúčtovací centrum pro zúčtování plateb mezi 42
oběma státy. Celkově je měnová odluka hodnocena velmi pozitivně, celý průběh byl dobře připraven a následně efektivně koordinován. Struktura a celkové fungování bankovního systému byl u nás postupně formulován. Došlo k postupnému zpřesnění systému regulace a dohledu, byly založeny čtyři základní principy regulace: •
zavedení vstupních podmínek pro udělení povolení působit jako banka,
•
návazné podmínky pro získání bankovní licence (zejména dodržování kapitálové přiměřenosti, přiměřené likvidity, úvěrové angažovanosti a informační povinnosti),
•
zavedení povinného pojištění vkladů,
•
existence věřitele poslední instance – podpora a zabezpečení bank, tuto úlohu však na sebe brala právě centrální banka.
Po stanovení těchto pravidel je velmi důležitým krokem zavedení dohledu nad plněním podmínek regulace. Jedná se o dohled na dálku (prověřování bilancí a statistických údajů zasílaných bankami) a dohledem na místě (osobní prověrka). 56 V oblasti komerčních bank pokračovali po vzniku SBČS (1990) ve své funkci Československá obchodní banka (ČSOB), Česká státní spořitelna, Živnostenská banka, Investiční banka a Slovenská štátna sporitelna, které předtím působily pouze jako specializované součásti centrální banky. Všechny tyto banky v novém systému měly přes svou výchozí specializaci univerzální charakter a mohly tak poskytovat veškeré bankovní služby. Tato nová volnost pro klienty, vybrat si svou banku, začala vytvářet konkurenční prostředí a počet bankovních subjektů začal prudce růst. Počet nových bankovních subjektů začal prudce narůstat. Úvěry byly poskytovány všem, také členům vedení nebo vlastníkům bank. Právě v této době byly položeny základy k problémům celého bankovního systému, které se plně projevily až v roce 1994. Aby banky byly schopné začít v novém prostředí naplno fungovat, bylo třeba vyřešit problémy z minulého režim. Banky měly ve svých portfoliích velmi nekvalitní úvěry, které byly poskytovány ještě před rokem 1990. Vláda schválila tzv. Konsolidační program I, byla založena Konsolidační banka, na kterou byly primárně převedeny nekvalitní úvěry především perspektivních podniků určených k privatizaci. Dalším krokem konsolidačního programu bylo 56
VENCOVSKÝ, František. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. s. 489496. ISBN 80-726-5030-0.
43
očištění ČSOB, její úvěry byly přesunuty na inkasní jednotku ČSOB, na krytí těchto pohledávek České inkasní jednotky byl poskytnut úvěr zaručený státem. Celkově byl dopad konsolidačního programu hodnocen jako zdařilý, jeho hlavním cílem bylo potlačit vznik krize celého bankovního sektoru. Po roce 1993 se zaváděním pravidel regulace a dohledu (např. úvěrové angažovanosti) se začaly projevovat problémy spojené s dříve poskytovanými neobezřetně poskytovanými úvěry. ČNB v první polovině roku 1994 fakticky zastavila licencování nových subjektů. Došlo k likvidaci několika bank, u jiných byla zavedena nucená správa. ČNB realizovala tzv. Konsolidační program II, došlo k dalšímu zpřísnění podmínek a nakonec se podařilo očistit bankovní sektor od nejproblémovějších malých a středních bank. Snaha o řešení přetrvávajících problémů vedlo i k významným úpravám zákona o bankách. Tyto novely vedly například k omezení propojení bankovní a nebankovní sféry, oddělení investičního a komerčního bankovnictví v rámci univerzálních bank nebo rozšíření systému pojištění vkladů. V období recese 1997 se přetrvávající problémy bankovního sektoru projevily na dvou největších bankách – na České spořitelně a Komerční bance. Rozměr tohoto problému a velikost bank si nakonec vyžádala státní pomoc. V roce 1998 byl proto dokončen proces privatizace Komerční banky, České spořitelny a ČSOB, ve kterých si do této doby stát ponechával významné podíly.57
5.2
Vznik burzy
Současná Burza cenných papírů Praha (BCPP) mohla vzniknout až po sametové revoluci. Její vznik byl připravován už od roku 1991 jako nezbytnou součást existence kapitálového trhu. V květnu 1991 vznikl Přípravný výbor pro založení Burzy cenných papírů Praha, který se skládal z osmi bank. V roce 1992 se tento výbor změnil na obchodní společnost a vznikla tak Burza cenných papírů Praha, a.s.. Obchodování bylo zahájeno v dubnu 1993, kdy se obchodovalo pouze se sedmi emisemi cenných papírů a burzovní schůze probíhaly pouze 1x týdně. V červnu bylo na burzu uvedeno 622 emisí akcií z první vlny kupónové privatizace a hned potom následovalo dalších 333 emisí. Konání burzovních seancí se zvýšilo na 57
VENCOVSKÝ, František. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. s. 496500. ISBN 80-726-5030-0.
44
2x týdně a nakonec velký zájem investorů vynutil každodenní obchodování. Vysoký počet nabízených akcií vyvolal převis nabídky nad poptávkou a došlo k poklesu kurzů těchto akcií. Vzestup kurzů a dosažení vrcholu obchodování bylo podníceno zejména poptávkou zahraničních investorů v březnu 1994. Druhá vlna kupónové privatizace uvedla na burzovní trh dalších 674 emisí, což vedlo k nárůstu objemu obchodů, ale také k cenovým poklesům. V období hospodářské recese a měnové krize přistoupila ČNB k zavedení řízeného floatingu, proto byl na burze zaveden nový systém KOBOS, který umožnil obchodování při proměnlivých cenách. Celkový vývoj burzy byl negativní, také v důsledku nepříznivého ekonomického vývoje. Snaha zvýšit likviditu obchodování na pražské burze vedla koncem roku 1997 k vyřazení celkem 1376 nelikvidních emisí. V květnu 1998 vytvořila burza další obchodní systém SPAD, pro podporu obchodování akcií a dluhopisů a umožnil kontinuální obchodování vybraných cenných papírů za pomoci tvůrců trhu. V červnu roku 2001 byla pražská burza přijata za přidruženého člena Federace evropských burz v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie, od května 2004 se stala jejím řádným členem. První zahraniční akciovou emisí se stala emise Erste bank a od roku 2005 pak bylo možno obchodovat s dalšími zahraničními emisemi např. ORCO, CME nebo akcie Zentivy. Předmět obchodování na pražské burze se rozšířil na podzim roku 2006, kdy bylo zahájeno obchodování kromě akcií a dluhopisů také s investičními certifikáty a financial futures. Od roku 2007 přešlo fungování burzy na nový kombinovaný systém Xetra. V roce 2012 vstoupila Burza cenných papírů Praha do burzovní aliance CEESEG (aliance největších středoevropských burz – Vídeňská, Budapešťská a Lublaňská), obchodující právě v obchodním systému Xetra. Vývoj burzy si můžeme ukázat na vývoji PX indexu (je také někdy nazýván jako cenový index), který je počítán z cen vážených tržní kapitalizací. Z obrázku je patrný cenový nárůst před rokem 1996, kdy byly na burzovní trh vpuštěny právě emise z kupónové privatizace, vliv hospodářské recese poklesem v letech 1997 - 1998 a velký nárůst v období od roku 2005, kdy bylo možno začít obchodovat se zahraničními emisemi.
45
Obr. č. 2 – Vývoj Indexu PX
Zdroj: Burza cenných papírů Praha58 K vývoji Burzy cenných papírů Praha se také váže vznik RM- Systému, který až do roku 2008 plnil funkci mimoburzovního trhu. Umožňoval tak přístup jak právnickým tak fyzickým osobám k obchodování s cennými papíry, pokud se zákazník zaregistroval a zaplatil stanovené poplatky. Vznik je datován k roku 1993 a je úzce spjat právě s kupónovou privatizací, obchodování bylo zahájeno 24. května 1993. Od roku 2008 se kvůli novele zákona o podnikání na kapitálovém trhu stal RM-Systém plně automatizovanou elektronickou burzou. 59
58
Prague Stock exchange Burza cenných papírů Praha. Prague Stock exchange Burza cených papírů Praha [online]. 2015 [cit. 2015-05-30]. Dostupné z: http://www.pse.cz/Statistika/BurzovniIndexy/Detail.aspx?bi=1 59 VESELÁ. Investiční bankovnictví. České burzovní trhy. 2013, (1): 9.
46
6
Zhodnocení procesu transformace
V této kapitole se budeme věnovat hodnocení procesu transformace, které je velmi nejednoznačné. Někteří autoři jako např. Žídek hodnotí proces transformace jako zdařilý. Kladně hodnotí politický vývoj země, naše země se změnila v demokratickou republiku a celkově bylo politické prostředí stabilní. Domnívá se, že zejména pravicové vlády mohly více prosadit některé reformy. Celkový ekonomický vývoj hodnotí také jako zdařilý a to nejen ve srovnání s ostatními „východními“ zeměmi, které také procesem transformace procházely. Opírá se také o statistiky dokazující růst životní úrovně, kladný růst HDP, udržování stabilního měnového kusu a také stabilní cenové hladiny. Na druhou stranu se Žídek domnívá, že k chybným krokům vlády patří např. pozdě provedená privatizace bank a kriticky také pohlíží na některá rozhodnutí centrální banky.60 Opačný názor zastává např. Zelený, který hodnotí celý proces téměř jako katastrofický. Negativně hodnotí zejména rychlost transformace a to, že naše ekonomika na to nebyla dostatečně připravena. Prvním co vytýká je politické složení, vytvořeného také dosazováním svých známých a kamarádů na místa kam by měli patřit odborníci. Uvádí že, rozhodujícím kritériem by mělo být vzdělání a stát by měli vést jen ti nejlepší, jinak dojde k úpadku a zaostání národa. Také měly politické strany spolupracovat ve věci hlavních cílů – tj. obnova hospodářství. Kritizuje, nedostatečné vytvoření podmínek pro fungování tržní ekonomiky například to že liberalizace cen byla provedena ještě před provedením privatizace a demonopolizace státních podniků a bank. Proces privatizace také hodnotí záporně, dokonce se o tomto procesu zmiňuje jako o dražbě, která neměla vypracované žádné podklady ani filosofické ani morální, nebyl stanoven hlavní účel a žádná kontrolní opatření. Nebyla připravena legislativní ochrana domácích ani zahraničních podnikatelů ani nebyla dostatečně podpořena infrastruktura pro zabezpečení vyšší konkurenceschopnosti. Chybné podle Zeleného také bylo zachování státního monopolu.61 Autorka této práce se domnívá, že proces transformace nedopadl jako příliš zdařilý. Jednalo se o proces velmi rychlých změn v naprosto nových podmínkách a do vedení státu se dostali 60
ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 263 - 270. ISBN 80-717-9922-X. ZELENÝ, Milan. Neučte se z vlastních chyb--: pohlednice z druhého břehu. Praha: Ottovo nakladatelství, 2007, 368 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7360-636-7. 61
47
lidé, kteří neměli zkušenosti s žádnou podobnou situací, především se jednalo o teoretické ekonomy. Některá rozhodnutí proto autorka hodnotí, ze strany tehdejších politiků, jako sázku do loterie. Jako zásadní chybu považuje autorka provedení privatizačního procesu. Před procesem privatizace měly být položeny kvalitní legislativní základy, které by neumožnily „rozkradení“ majetku. Pokud by občané byli lépe informováni a seznámeni s kroky privatizace, a celý proces by se odehrával, až ve chvíli, kdy by legislativa zamezila zejména praktiky podílových fondů, například kauza Viktora Koženého, mohlo by vše dopadnout jinak. Chybné bylo také to, že bankovní sektor nebyl uzpůsoben k tomu, aby podpořil budoucí vlastnictví českých občanů. Banky nebyly schopny poskytnout kvalitní úvěry a z tohoto důvodu je dnes většinou českých podniků vlastník zahraniční. Výnosy z podniků, které mohly dnes proudit do naší ekonomiky, jsou vyváděny z velké většiny do zahraničí. Ve většině případů byl zlikvidován český průmysl a naše země je v současnosti silně závislá na dovozu většiny surovin. Autorka také záporně hodnotí tvorbu legislativních zákonů, i dnes je velký prostor pro korupci a většinou není tento trestný čin řádně potrestán. Jak pak mají být občané k sobě rovní a poctivý, když v čele jejich státu stojí ti, co okradou stát a ještě mu beztrestně vládnou? Autorka se domnívá, že pokud by reformy probíhaly v delším časovém horizontu, bylo by možné předejít chybám, které dodnes doléhají na náš stát.
48
Závěr Cílem této práce byl popis a následné zhodnocení průběhu ekonomické transformace u nás včetně dalšího vlivu na další vývoj naší ekonomiky. V úvodu práce jsme popsali výchozí stav nejen národního hospodářství, ale také politické, právní a bankovní prostředí včetně celkového rozpoložení české společnosti. Uvedla jsem si dva základní rozdílné přístupy k provedení celého procesu a to gradualistický přístup a neoliberální koncept. Transformace v pojetí gradualistů je procesem postupným. Cílem této koncepce by bylo vytvoření moderní smíšené ekonomiky za finanční a regulatorní pomocí státu. Opakem je neoliberální koncepce volného trhu, která preferuje tzv. šokovou terapii, tedy provedení všech změn co nejrychleji. Rychlost volí především proto, aby vláda využila silné podpory obyvatelstva a reformy měly nenávratný charakter, cílem tedy byla nenávratná změna k tržní ekonomice. V prvních svobodných volbách si občané zvolili stranu ODS v čele s Václavem Klausem a tedy i rychlý radikální proces transformace. Od roku 1990 až do roku 1993 rozhodla vláda o provedení velmi radikálních kroků. Došlo k jednorázovému uvolnění cen, položení základů pro privatizaci, byla odstartována malá privatizace a první vlna kupónové privatizace. Od 1. 1. 1993 došlo k rozdělení Československa na dva samostatné státy, především proto, že na slovenskou část obyvatel měl šokový přístup negativnější dopady než na část českou. Rozdělení států je dodnes hodnoceno velmi pozitivně a pravděpodobně nikdy nedošlo k tak klidnému oddělení zemí. Období od roku 1994 až 1996 je označováno jako období růstu, došlo k předčasnému splacení půjčky u Mezinárodního měnového fondu, byla ukončena druhá vlna privatizace a až do roku 1996 byl vývoj ekonomiky rostoucí. Vlivem měnové krize pak došlo k stagnaci ekonomiky a začaly se projevovat také skryté problémy z předešlých let, zejména nedokončená privatizace bankovního sektoru. Celkově se projevil nesoulad ve vedení státu mezi vládou a Českou národní bankou, v roce 1998 došlo k pádu vlády V. Klause a v předčasných volbách zvítězila opoziční ČSSD v čele s Milošem Zemanem. V té době byly přijaty revitalizační programy na podporu průmyslu a především konkurenceschopnosti českých podniků, dále také celková stabilizace ekonomiky pro umožnění vstupu ČR do Evropské unie. O vstupu do EU bylo hlasováno v červnu 2003 a v květnu 2004 naše republika vstoupila mezi členské státy. Právě vstup do Evropské unie považujeme za ukončení procesu transformace. Naše republika se stala vyspělou zemí, splnily jsme všechna požadovaná kritéria a vyrovnali jsme 49
se ostatním tržně fungujícím zemím. Jak je vidět z grafů a dat, která autorka ve své práci použila dnes je naše ekonomika opět v období růstu i když silně je silně ovlivněna celosvětovou hospodářskou krizí. Kladně také vypovídá to, že po dvaceti letech poprvé mluvíme o poklesu státního dluhu. V závěrečné kapitole zhodnocení procesu transformace jsem uvedla dva představitele protichůdných názorů. Libor Žídek hodnotí transformační proces jako úspěšný a přiklání se k rozhodnutím našich reformátorů. Opírá se především o statistiky hovořící o růstu životní úrovně, ale i o rostoucích makroekonomických ukazatelích. Naopak kritizuje například nedokončený proces privatizace bankovního sektoru a některá rozhodnutí ČNB. Naprosto opačný názor má Milan Zelený, který hodnotí proces transformace téměř jako katastrofický. Osobně se přikláním na stanu pana Zeleného. Souhlasím zejména s názorem, že česká ekonomika nebyla na tak rychlý proces změn dostatečně připravena. Před zahájením celého procesu měly být položeny kvalitní legislativní zákony, měly být vytvořeny lepší podmínky bankovního sektoru a především proces privatizace měl být mnohem lépe ošetřen. Domnívám se, že pokud by bylo lépe podpořeno budoucí vlastnictví českých občanů, dnešní ekonomické výsledky by mohly být mnohem lepší. Především celý privatizační proces připravil naši republiku o možné kapitálové výnosy z podniků, byla zlikvidována většina českého průmyslu a ČR je nyní závislá na dovozu většiny surovin a výrobků. Dále negativně hodnotím tvorbu legislativních zákonů, které také umožnily rozkradení majetku během privatizace a dodnes mezery v zákonech umožňují velkou míru korupce, která podle mého názoru není dostatečně potrestána. Konečné hodnocení je na základě zpracovaných dat neúspěšnost provedení transformačního procesu, pravděpodobně pokud bychom zvolili většinu prvků z koncepce gradualistického přístupu, byla by na tom dnes naše ekonomika lépe. Bohužel se jedná pouze o spekulaci a pravděpodobně nikdo nemůže se stoprocentní jistotou říci, že by tomu tak bylo vzhledem k obrovskému množství vnějších faktorů.
50
Seznam použité literatury 1) HECZKO, Stanislav. Liberalizace vnitřního prostředí. In: ČESKÁ EKONOMIKA V 90. LETECH. Vysoká škola ekonomická v Praze: Ediční oddělení VŠE, 1997, s. 14-17. ISSN 0572-3043 2) HECZKO, Stanislav. Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2007, 193 s. ISBN 978-807-0449-226. 2) HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy [online]. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. [cit. 2015-0524]. ISBN 80-902-7956-2 3) HOLUB, A. Economic Tranformation in the Czech Republic:General Outline and Selected Problems. Praha : VŠE, 1996. ISBN 80-7079-200-0 4) KLAUS, Václav. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-04-25556-6. 5) Kořená, K., Kořený, K. Consequences of Privatization in Czech Capital Markets. In Future of the Banking after the year 2000. Sborník mezinárodního semináře. Karviná : Slezská univerzita Opava, 2001. ISBN 80-7248-129-0 6) MIKOVÁ, Z. Cenová liberalizace: názory a postoje veřejnosti. Ekonom, 1992, č. 2. 7) MLČOCH, Lubomír. Úvahy o české ekonomické transformaci. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2000, 269 s. ISBN 80-702-1389-2. 8) PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. ISBN 978-80-86175-58-4. 9) VENCOVSKÝ, František. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1999, 594 s. ISBN 80-726-5030-0. 10) VESELÁ. Investiční bankovnictví. České burzovní trhy. 2013, (1): 9.
51
11) VOSTROVSKÁ, Zdena. Privatizace. In: ČESKÁ EKONOMIKA V 90. LETECH. Vysoká škola ekonomická v Praze: Ediční oddělení VŠE, 1997, s. 27-34. ISSN 0572-3043. 12) ZELENÝ, Milan. Neučte se z vlastních chyb--: pohlednice z druhého břehu. Praha: Ottovo nakladatelství, 2007, 368 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7360-636-7. 13) ŽÍDEK. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha, s. 20. ISBN 80-7179922-X.
Internetové zdroje 1) Česká národní banka. Historie České národní banky [online]. 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné
z:
http://www.historie.cnb.cz/cs/dejiny_instituce/ceska_narodni_banka/zmeny_zakona_o_cnb_v _roce_2000.html 2) Český statistický úřad: Výsledky voleb 1996. Český statistický úřad [online]. 2015 [cit. 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/ps1996/u4 3) Český statistický úřad. Výsledky voleb a referend [online]. 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/ref2003/re13?xjazyk=CZ 4) Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2015 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_hdp 5) Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2015 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_nezamestnanost_ 6) Euroskop.cz: Věcně o Evropě. Euroskop.cz: Zpráva auditora: Jak hospodařila EU v roce 2013 [online].
2014
[cit.
2015-06-18].
Dostupné
z:
https://www.euroskop.cz/9047/24892/clanek/zprava-auditora-jak-hospodarila-eu-v-roce2013/
52
7)
Eurostat. Ec.europa.eu [online].
2015
[cit.
2015-06-14].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/graph.do?tab=graph&plugin=1&language=en&pcode=tec001 14&toolbox=type 8)
Eurostat. Eurostat [online].
2015
[cit.
2015-06-18].
Dostupné
z:
2015-06-18].
Dostupné
z:
http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00118 9)
Eurostat. Eurostat [online].
2015
[cit.
http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tsdec45 0 10)
Eurostat. Ec.europa.eu [online].
2015
[cit.
2015-06-14].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/National_accounts_and_GDP 11)
Eurostat. Ec.europa.eu [online].
2015
[cit.
2015-06-14].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/graph.do?tab=graph&plugin=1&pcode=tec00118&language= en&toolbox=data 12)
Eurostat. Eurostat [online].
2015
[cit.
2015-06-18].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tsdec45 0 13)
HRUŠOVÁ,
Monika.
levněji. Idnes.cz [online].
Cenové 2008,
srovnání (1)
s
rokem
[cit.
1989:
dnes
2015-06-13].
je
opravdu
Dostupné
z:
http://finance.idnes.cz/cenove-srovnani-s-rokem-1989-dnes-je-opravdu-levneji-fsl/karty.aspx?c=A081113_114854_viteze_hru 14)
Investia.cz. Investia.cz [online].
2011
[cit.
2015-06-13].
Dostupné
z:
http://www.investia.cz/prumerna-mzda 15) Kuzy.cz. Kurzy.cz: Nezaměstnanost [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/nezamestnanost/ 16)
Kuzy.cz. Kurzy.cz:
HDP [online].
2015
[cit.
2015-06-13].
Dostupné
z:
http://www.kurzy.cz/makroekonomika/hdp/ 53
17) Kuzy.cz. Kurzy.cz: index spotřebitelských cen [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/376509-cr-index-spotrebitelskych-cen-v-lednu-rostly-o-0-1/ 18) Ministerstvo práce a sociálních věcí. MPSV [online]. 2005 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/narodniplan1999/narodniplanza mest 19) NAVARA, Luděk. Vzpomínáte? Československé volby v roce 1990, to byla divočina!. Idnes.cz [online].
2010,
č.
1
[cit.
2015-04-08].
Dostupné
z: http://zpravy.idnes.cz/vzpominate-ceskoslovenske-volby-v-roce-1990-to-byla-divocinapo9-/zpr_archiv.aspx?c=A100531_180603_kavarna_chu 20) NĚMEC, Václav. Dějepis.com. Dějepis.com [online]. 1997-2015 [cit. 2015-04-10]. Dostupné z:http://www.dejepis.com/ucebnice/80-leta-sametova-revoluce/ 21) Prague Stock exchange Burza cenných papírů Praha. Prague Stock exchange Burza cených
papírů
Praha [online].
2015
[cit.
2015-05-30].
Dostupné
z:
http://www.pse.cz/Statistika/Burzovni-Indexy/Detail.aspx?bi=1 22) Státní dluh Česka loni poprvé po dvaceti letech klesl. Novinky.cz [online]. 2015, 5.1.2015, (1) [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/357869-statni-dluhceska-loni-poprve-po-dvaceti-letech-klesl.html 23) ZENKER, Petr. Vstup ČR do EU. Euroskop.cz [online]. 2010 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z:
https://www.google.cz/webhp?sourceid=chrome-instant&ion=1&espv=2&ie=UTF-
8#q=p%C5%99%C3%ADpravy%20pro%20vstup%20%C4%8Dr%20do%20eu
54
Seznam tabulek, grafů a obrázků: Použité tabulky: Tabulka č. 1 – Odpovědi v % na otázku: „Myslíte si, že liberalizace byla potřebná?“ (červen 1991) Tabulka č. 2 – Malá privatizace v Československu Tabulka č. 3 – Základní údaje o kupónové privatizaci Tabulka č. 4 – Daňová kvóta v ČR 1993- 2000 Tabulka č. 5 – Výsledky referenda o vstupu ČR do Evropské unie Tabulka č. 6 – Průměrná hrubá mzda Tabulka č. 7 – Jaké množství vybraných položek je možné koupit za průměrný plat v roce 1989 a 2008
Použité grafy: Graf č. 1 - Výsledky voleb 1996 Graf č. 2 – Výsledky referenda o vstupu ČR do Evropské unie Graf č. 3 – Hrubý domácí produkt 1990-2010 Graf č. 4 – Deflátor HDP (vývoj HDP) Graf č. 5 – Míra inflace 1989 – 2013 v % Graf č. 6 - Registrovaná nezaměstnanost v % Graf č. 7 - Zahraniční obchod- dovoz, vývoz Graf č. 8 – Vývoj státního dluhu 1995 – 2011 v mld. Kč Graf č. 9 – HDP členských zemí EU Graf č. 10 – Míra inflace členských zemí (HICP) v % Graf č. 11 – Míra nezaměstnanosti členských zemí EU
Použité obrázky: Obr. č. 1 – Struktura bankovního systému Československa Obr. č. 2 – Vývoj Indexu PX
55
Seznam příloh: Příloha č. 1 – Míra registrované nezaměstnanosti Příloha č. 2 – Státní dluh ČR
56
Příloha č. 1 Míra registrované nezaměstnanosti
Zdroj: Český statistický úřad. Český statistický úřad: Nezaměstnanost [online]. 2015 [cit. 2015-06-28]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_nezamestnanost_
1
Příloha č. 2. Státní dluh ČR
Vývoj státního dluhu v tom:
v tom: Meziroční změna v mld. Kč
Celkem v mld. Kč
domácí
zahraniční
1993
158,8
86,4
72,4
x
x
x
1994
157,3
90,2
67,1
-1,5
3,8
-5,3
1995
154,4
101,2
53,1
-2,9
11,0
-14,0
1996
155,2
110,9
44,3
0,9
9,7
-8,8
1997
173,1
134,8
38,3
17,9
23,9
-6,0
1998
194,7
170,0
24,6
21,6
35,2
-13,7
1999
228,4
207,1
21,2
33,7
37,1
-3,4
2000
289,3
269,6
19,7
60,9
62,5
-1,5
2001
345,0
336,2
8,8
55,7
66,6
-10,9
2002
395,9
386,7
9,2
50,9
50,5
0,4
2003
493,2
479,9
13,3
97,3
93,2
4,1
2004
592,9
522,6
70,3
99,7
42,7
57,0
2005
691,2
581,8
109,4
98,3
59,2
39,1
2006
802,5
680,9
121,6
111,3
99,1
12,2
2007
892,3
769,3
123,0
89,8
88,4
1,4
2008
999,8
814,3
185,5
107,5
45,0
62,5
2009
1 178,2
926,7
251,5
178,4
112,4
66,0
2010
1 344,1
1 036,3
307,8
165,9
109,6
56,3
2011
1 499,4
1 182,2
317,2
155,3
145,9
9,4
2012
1 667,6
1 287,3
380,3
168,2
105,1
63,1
2013
1 683,3
1 288,1
395,2
15,7
0,8
14,9
2014
1 663,7
1 363,7
300,0
-19,6
75,6
-95,2
domácí
zahraniční
Zdroj: Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2015 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/ceska-republika-od-roku-1989-v-cislech
2
