UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií
Zuzana Dobešová
Česká neonacistická scéna po roce 1989 (analýza českého neonacismu po roce 1989) Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Markéta Šustková, Ph.D.
Olomouc 2006
ÚVOD Po porážce nacistického Německa panovala téměř jednoznačná shoda, že hrozba nacismu je provždy zažehnána. Následující roky ale ukázaly, že tento počáteční optimismus byl mýlkou. Po světě existuje síť organizací, které se otevřeně či skrytě hlásí k odkazu nacismu.
Demokratický
pluralitní
systém,
který
se
stal
charakteristický pro Československo po listopadu 1989 a po roce 1993 pro Českou republiku, není v bezprostředním ohrožení. Přesto existuje ve spojitosti s pravicovým extremismem pro českou společnost hrozba, jejíž možný dosah by rozhodně neměl být bagatelizován. Jedno z nebezpečí představuje již právě skutečnost, že „veřejnost či alespoň její podstatná část je k projevům extremismu lhostejná, nebo s ním dokonce sympatizuje. V tomto případě jde o nebezpečný protispolečenský jev, který může vést k sociálním konfliktům a dokonce k politické destabilizaci.“1 Patrně
největším
nebezpečím
je
samotná
existence
ultrapravicových militantních organizací, v rámci nichž po roce 1989 docházelo a stále dochází k propagaci rasisticky motivovaných pravicově
extremistických
postojů.
Alarmující
je
především
skutečnost, že řada neonacistů má politické ambice a snaží se je uskutečnit. Tento trend byl patrný od roku 1999,2 kdy začala být nejprve využívána platforma občanských sdružení. 3 V letech 2001-2002 byly patrné snahy etablovat se na politické scéně. 4
1
CHMELÍK, Jan: Symbolika extremistických hnutí. Praha 2000, s. 5. Existuje souvislost mezi formálním rozpuštěním Blood&Honour Division Bohemia a nárůstem politických ambic části skinheadského hnutí. 3 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mv.cz/extremis/2000/index.html (3. 12. 2005) 4 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2001. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mv.cz/extremis/2001/index.html (3. 12. 2005) 2
2
Ty začaly sice v roce 2003 stagnovat,5 nicméně je zřejmé, že v rámci „tvrdého
jádra“
neonacistického
6
skinheadské podhoubí
subkultury
s legálními
působí
„spojovatelé
politickými
sdruženími
a stranami“. 7 V podobném duchu se vyjadřuje i Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2004,
8
která připouští,
že i nadále existuje díky personálním vazbám užší propojení politické scény a skinheadského hnutí. Ona propojení byla patrná především v koalici sjednotivší se koncem ledna roku 2005 pod praporem Národní strany. Volební aliance Republikánů Miroslava Sládka, Národního sjednocení, Dělnické strany, Českého hnutí za národní jednotu a Národní strany se tak chtěla v parlamentních volbách roku 2006
ucházet
pravděpodobné,
o že
poslanecké by
mandáty.
koalice
mohla
I
když
být
letos
úspěšná,
není nelze
jednoznačně vyloučit potenciální nárůst preferencí v době dalších voleb. Nebezpečí představuje už skutečnost, že koalice chtěla kandidovat ve volbách. Analýza celkového vlivu a nebezpečí krajně pravicových politických stran není však předmětem práce. Další nebezpečí spojené s činností militantních ultrapravicových organizací spočívá v tom, že hlásáním etnické a rasové nenávisti vytvářejí předpoklady pro kriminální činnost,
9
na níž se samy
spolupodílejí. Z Výroční zprávy Ministerstva vnitra České republiky
5
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2003. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mv.cz/extremis/2003/index.html (3. 12. 2005) 6 V rámci hierarchické struktury skinheadské subkultury je „tvrdé jádro“ na jejím pomyslném vrcholu. Tvoří jej hlavně zasloužilí pouliční bojovníci a jedinci schopni organizovat akce a zabývat se propagací. 7 MAREŠ, Miroslav: Trendy od Temže. Reflex, 7. 6. 2001. (http://www.reflex.cz/Clanek6180.html) 8 BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBA: Výroční zpráva bezpečnostní informační služby za rok 2004. In: Bezpečnostní informační služba, http://www.bis.cz/frame_2.html (3. 12. 2005) 9 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/extremis/1999/index.html (3. 12. 2005)
3
pro rok 200410 vyplývá, že ve srovnání s rokem 2003 byl zaevidován nárůst trestných činů s extremistickým podtextem 11 o 31 trestných činů.12 Ve zprávách Ministerstva vnitra z let 1996–2004 lze také zaznamenat vzrůstající trend konání pravicově extremistických produkcí na území České republiky. Ten je podporován zvyšujícím se využíváním Internetu a mobilních telefonů. Pořádání koncertů je pak hlavním zdrojem rasistických a antisemitistických projevů a v neposlední řadě také zdrojem finančních příjmů důležitých pro činnost organizací. Znepokojující je i generační obměna v řadách skinheads. Dle Zprávy Ministerstva vnitra pro rok 2003 lze předpokládat, že se nová nastupující generace bude projevovat radikálněji než stávající. Důvodem bude snaha vydobýt si své místo „zásluhami“ za rasově motivovaná napadení. Práce vychází z hypotézy, že navzdory decentralizačnímu trendu, který výrazně ztěžuje možnost mapování neonacistické scény, dochází i nadále v rámci zkoumaných organizací k propagaci rasismu, potažmo neonacismu. Skinheadské militantní organizace představují pro českou společnost stále určitou hrozbu, což dokazuje vzrůstající
tendence
v pořádání
koncertů,
nárůst
kriminality
s extremistickým podtextem a provázanost skinheadských organizací s výše zmíněnými politickými stranami. Primárním militantních
cílem
organizací
práce
je
srovnání
z ultrapravicové
dvou
nejvlivnějších
subkultury
skinheads
10
V době psaní této bakalářské práce nebyla ještě uveřejněna Výroční zpráva Ministerstva vnitra pro rok 2005. 11 Pachateli nebyli však pouze příznivci hnutí skinheads, ale i příslušníci majoritního obyvatelstva bez vazby na pravicově extremistické subjekty a v ojedinělých případech i Romové. 12 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/2003/odbor/obp/ext2004.pdf (3. 12. 2005)
4
působících
na
území
České
republiky
od
druhé
poloviny
devadesátých let do současnosti. Vzhledem k předpokládanému rozsahu práce nemohou být projednány všechny organizace zapadající do této kategorie. Nicméně je nutné zdůraznit, že činnost většiny z nich byla krátkodobá a bez většího dopadu. Z ultrapravicových subkultur působících na území České republiky bude věnován prostor té části subkultury skinheads, která vykazuje zjevné známky rasismu, antisemitismu a jež se otevřeně hlásí k neonacismu. Sekundárním cílem práce je poskytnout základní klasifikaci rasisticky zaměřené ultrapravicové subkultury skinheads a stejně tak dalších ultrapravicových subkultur, u nichž je též patrný příklon k rasismu, antisemitismu a neonacismu, i když již není natolik markantní. Práce je rozdělena do tří částí. První čast je převážně deskriptivní. Zahrnuje terminologii a východiska obsahující definici základních pojmů (subkultura, hnutí, radikalismus, extremismus, antisemitismus, rasismus, neonacismus). Druhá část je zaměřena na vývoj hnutí skinheads a na společenské příčiny jeho vzniku. Pro
komplexní
hodnocení
rozsahu
činnosti
a
charakteru
ultrapravicových subkultur, a stejně tak militantních a teroristických organizací, je nutné vědět, že se konstituovaly v České republice až po delším působení v zahraničí. Jistý prostor bude tedy věnován jejich vzniku a počátečnímu vývoji ve světě. Následující podkapitola pojedná o základní klasifikaci rasisticky zaměřené ultrapravicové části hnutí skinheads, jakožto nejvýraznější skupiny, v níž jsou prokázány jak známky rasismu, tak antisemitismu a neonacismu. Zmíněné znaky se v minulosti v celosvětovém měřítku objevovaly pouze u některých skupin skinheads. Do oné kategorie patří: tradicionalističtí skinheads, nazi-skinheads a white power. Ostatní
5
skupiny (Anti-racist skinheads, SHARP
13
skinheads, red skins,
14
RASH ) dané znaky nejen nevykazovaly, ale mnohdy se dokonce stavěly do opozice vůči první skupině. Z tohoto důvodu nebudou předmětem této práce. V českém prostředí se skinheadská scéna strukturovala v letech 1990–1992.
Vyprofilovaly
se
dva
hlavní
proudy.
Kališníci,
tj. vyznavači českého nacionalismu, a NS Skini (nazývaní též Nácci či Sudeťáci). O obou proudech bude pojednáno. Další
podkapitola
ultrapravicových
je
subkultur,
snahou které
o
nejsou
vymezení primárně
základních vymezeny
rasistickou podstatou a jejichž vliv v tomto směru je marginální. Konkrétně metalistům a fotbalovým hooligans. Zcela marginální význam má z hlediska rozsahu působení subkultura Nazi-punks. Přesto však bude pozornost věnována i jí. Především proto, že čeští průkopníci hnutí skinheads se původně rekrutovali právě z punkové subkultury. U subkultury ultrapravicových militaria-fans nelze hovořit na území České republiky o prokázané existenci15 a navíc u ní není patrný příklon k rasismu, proto bude z výčtu vynechána. Poslední část práce je zpracována jako srovnání dvou nejvýraznějších organizací činných od druhé poloviny devadesátých let až současnosti. V letech 1996–1999 to byla organizace Blood&Honour Division Bohemia, která zanikla jako organizovaná buňka oficiálně po policejní razii. V druhém období se jedná o organizaci Národní odpor, která vznikla roku 1998 z bývalých členů pražské sekce Blood&Honour Division Bohemia. Pro práci jsem použila empiricko-analytický přístup. Prolínají se zde dvě základní politologické metody: metoda deskriptivní
13
Skinheads Against Racial Prejudice (Skinheads proti rasovým předsudkům) Red And Anarchist Skin Heads (Rudí a anarchističtí skinheadi) 15 MAREŠ, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno 2003, s. 445. 14
6
a metoda analýzy. Druhá byla uplatněna především ve třetí kapitole poskytující srovnání dvou organizací. Problematika českého pravicového extremismu a radikalismu není doposud příliš v české odborné literatuře zpracována. Důvody lze vidět v tom, že se v našich podmínkách jedná o relativně nový jev, ale také v tom, že situace kolem subkultury skinheads je značně neprůhledná a nestabilní. Neprůhlednost jednání a činnosti nynějších organizací je poznamenána tím, že se postupně přešlo na princip decentralizovaných autonomních skupin, protože dřívější úzká koordinace
jednotlivých
frakcí
umožňovala
jejich
důslednější
sledování a následné odhalování.16 Fakt, že tato problematika není dostatečně zpracována, jako první reflektovala Fakulta sociálních studií v Brně. Působí zde skupina politologů, která se pravicovému extremismu začala ve své vědecké a pedagogické činnosti věnovat. Doposud nejrozsáhlejším a nejpropracovanějším politologickým dílem zabývající se touto problematikou je publikace Miroslava Mareše Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Autor je považován za odborníka v dané oblasti, což dokazuje i skutečnost, že v minulosti několikrát spolupracoval s Policií České republiky a Ministerstvem vnitra České republiky jakožto odborník zpracovávající posudky k případům souvisejícím s politickým extremismem. Další přínosnou publikací je Politický extremismus a radikalismus v České republice, jejímž editorem je Petr Fiala. Kniha vzhledem k roku svého vydání (1998) není plně aktuální, ale lze ji použít jako dobrý teoretický podklad. V neposlední řadě je vhodné zmínit knihu napsanou Janem Chmelíkem. Jeho Symbolika extremistických hnutí je pro studium skinheadské subkultury hodnotná v tom, že pomáhá orientaci v symbolice tohoto hnutí, ať už se jedná o symboliku run, křížů, čísel 16
Mareš, M.: Trendy od Temže.
7
či barev. Částí publikace je sociologický pohled na příčiny vedoucí mládež k podpoře těchto hnutí. Jak z výčtu vyplývá, není možné omezit se při zpracování tématu pouze na odbornou literaturu, protože celý jev nepokrývá. Proto bylo nutné použít řadu novinových článků a webové stránky různých organizací. V tomto případě je ale analýza dat ztížena faktem, že je nutné odprostit samotný text od ideologické profilace. Za další komplikaci považuji to, že v případě organizací a směrů, které zde působily v minulosti, je prakticky nemožné dohledat primární zdroje. Se zánikem každého uskupení zanikla jejich činnost. A jelikož v posledních letech byl k propagaci používán stále více Internet, je zřejmé, že webové stránky byly zrušeny. V některých částech práce jsem tedy byla okolnostmi donucena čerpat pouze ze sekundárních zdrojů. Vzhledem
ke
skutečnosti,
že
politický
radikalismus
a extremismus doposud nebyl na území České republiky v literatuře kompletně zpracován, měla by práce rozšířit počet publikací souvisejících s tématem nebezpečí neonacistických skupin a vytvořit základ pro další výzkum. Ten by mohl být zaměřen např. na příčiny nedůsledného
jednání
Policie
České
republiky
při
zjevně
antisemitisticky a rasisticky laděných neonacistických koncertech 17 nebo na propojení neonacistů s politickými stranami.
Dovoluji si připojit poděkování vedoucí práce Markétě Šustkové, Ph. D. a Jiřímu Markovi, Ing. Oba mi poskytovali v průběhu psaní práce konstruktivní kritiku, za kterou jim touto cestou upřímně děkuji.
17
Více např.: INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY: O hajlování v této zemi. I ve Křtěticích se policie jen dívala. In: Holocaust.cz, http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2005/10/neonacist_krtetice (11. 11. 2005)
8
1. TERMINOLOGIE A VÝCHODISKA 1. 1. Subkultura, hnutí Pojem
subkultura
lze
chápat
jako
jakoukoli
dílčí
kulturu,
jež je součástí kultury dominantní, jedná se o „kulturu uvnitř kultury“,18 o „lokální kulturu“.19 Obecně se jako subkultura označuje každá skupina, kterou spojuje soubor „specifických norem, hodnot, vzorů chování a životní styl“,20 jehož výsledkem je markantní odlišení od dominantní kultury. Některé
subkultury
mají
často
sklon
se
kvůli
sebeudržení
či sebeochraně uzavírat. To platilo po celá devadesátá léta také pro mnou zkoumanou subkulturu skinheads, která vykazovala velmi přísná pravidla pro vstup do daných militantních organizací, čímž se hlavně bránila potenciální policejní infiltraci. Subkulturu skinheads lze označit jako tzv. kontrakulturu, jež formuje a vyznává hodnoty viditelně kontrastující s dominantní kulturou; „nejde tedy o pouhou odlišnost, ale o radikální odmítání, o vědomou kontradikci.“
21
Pro kontrakulturu je typická osobitá
symbolika, jež je opět u skinheads silně rozvinutá.22 Co se sociálních hnutí týká, k jejich masivnímu rozvoji docházelo od 60. let minulého století. Přibližně ve stejné době se
tímto
pojmem
začala
zabývat
sociologie.
Různí
autoři
ale používají pro klasifikaci vlastní kritéria a nutným výsledkem je, že „nálepkou sociálních hnutí je dnes označován téměř každý stabilnější komplex jednání menší nebo větší skupiny lidí.“
23
Jako nejvhodnější se mi jeví definice Maria Dianiho, podle nějž je 18 STARK, Richard (1992). Citováno dle GEIST, Bohumil: Sociologický slovník. Praha 1992, s. 474. 19 CURTIS, E. – LAMBERT, R. D. (1990). Citováno dle GEIST, B.: c. d., s. 474. 20 SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIVE VĚD ČR: Velký sociologický slovník. Praha 1996, s. 1248. 21 Tamtéž, s. 1248. 22 Více v podkapitole 2. 3. 2. 1. 23 ZNEBEJÁNEK, František: Sociální hnutí. Praha 1997, s. 26.
9
sociální hnutí „sítí neformálních interakcí mezi pluralitou individuí, skupin nebo organizací angažovaných v politických nebo kulturních konfliktech na základě sdílené kolektivní identity.“24 Definici vytvořil poté, co určil čtyři základní dimenze pojetí sociálních hnutí. Těmi jsou:
neformální
interakce,
společná
přesvědčení,
solidarita
konfliktních problémů a rutinní procedury sociálního života.
25
Všechna kritéria jsou aplikovatelná i na skinheads, proto v práci bude užíváno označení „hnutí skinheads“.
1. 2. Radikalismus, extremismus Ve spojitosti s hnutím skinheads se nejčastěji hovoří o radikalismu až extremismu. Radikalismus lze chápat jako „mezistupeň mezi extremismem a demokracií“.
26
Radikální opozice usiluje pouze
o změnu vlády v rámci stávajícího politického systému, na rozdíl od opozice extrémní, která má za cíl změnit celý stávající systém včetně pravidel politické hry. V tomto směru lze za radikální považovat ultrapravicové politické strany, protože ty ve svých programech nesmí propagovat změnu stávajícího demokratického řádu. Naproti tomu skinheadské militantní organizace, o kterých bude v práci pojednáno, se svou kritikou dnešní demokracie a stejně tak odkazy k nacismu či fašismu, otevřeně vyslovují pro změnu politického systému. Proto budu nadále v práci používat pro ony organizace označení „extremistické“ či „extrémní“. Problematika českého pravicového radikalismu a extremismu nebyla
zpočátku
v České
republice
příliš
prozkoumána
a vyznačovala se tedy nepříliš jasnou terminologií. V posledních několika letech se začali někteří odborníci pravicovému extremismu 24
DIANI, Mario (1992). Citováno dle ZNEBEJÁNEK, F.: c. d., s. 29. DIANI, M. (1992). Citováno dle ZNEBEJÁNEK, F.: c. d., s. 27. 26 DANICS, Štefan: Extremismus. Praha 2003, s. 17. 25
10
věnovat. Lze proto konstatovat, že se výzkum v dané oblasti vyvíjí a
názor
Maxmiliána
Strmisky
z roku
1998,
že
„diskuse
o problematice politického extremismu se obvykle vyznačují neujasněností svého předmětu“
27
se již jeví jako překonaný.
Na základě definic zmíněných politologů, stejně jako politologů jiných,
28
chápu politický extremismus jako antitezi demokracie
doprovázenou odmítáním pluralismu, démonizováním médií apod. Zaměřím-li se přímo na pravicový extremismus, považuji za základní znak popírání principu rovnosti lidí, což se projevuje v jednostranném vyšším hodnocení vlastního etnika, rasy či národa (typický je etnocentrismus, rasismus, přehnaný nacionalismus) a stejně tak ve znehodnocování cizích skupin (typické jsou xenofobie, antisemitismus).29 P. Fiala a M. Mareš zmiňují jako další znaky pravicového extremismu antievropanství,30 vůdcovský princip a přítomnost reakčních či autoritářských pozic. 31 Všechny zmíněné prvky jsou u skinheadských militantních organizací patrné.
1. 3. Antisemitismus, rasismus Antisemitismus se vyznačuje náboženskou, národnostní a rasovou nesnášenlivostí založenou na předsudcích projevujících se ve vztahu k židovskému etniku žijícímu v diaspoře či v Izraeli. Samotný pojem antisemitismus (z řeckého slova anti = proti; hebrejského Sem = Noemův syn) se objevil poprvé v Německu až v 2. pol. 19. století.
27
STRMISKA, Maxmilián: Demokracie, extremismus, antisystémová orientace. Příspěvek k diskusi o pojetí „politického extremismu“ a „antisystémovosti“ v soudobých demokraciích. In: FIALA, Petr (ed.): Politický extremismus a radikalismus v ČR. Brno 1998, s. 27. 28 Politickým extremismem se např. dále zabývají Š. Danics, Jiří Pehe aj. 29 DANICS, Š: c. d., s. 21. 30 FIALA, P. – MAREŠ, M.: Programová analýza SPR-RSČ a KSČM z hlediska politického extremismu. In: FIALA, P. (ed.): c. d., s. 95. 31 Tamtéž, s. 96.
11
Masový antisemitismus vyvrcholil v době před druhou světovou válkou a následně v jejím průběhu, kdy nabyl formy fyzické likvidace Židů, holocaustu. I když se už nyní antisemitismus neprojevuje v takové míře, stále je to jev, který nebyl vymýcen. Antisemitismus je často chápan jako podskupina společného jmenovatele – rasismu a xenofobie, nelze jej však vnímat jako jejich pouhou podskupinu, jedná se o samostatný fenomén. V zásadě existují tři zdroje antisemitismu: islámský fundamentalismus, levicový extremismus a konečně extremismus pravicový, 32 kam se řadí i skupiny, jež jsou předmětem práce. Rasismus je dle Velkého sociologického slovníku primárně charakterizován jako “nepřátelský postoj vůči příslušníkům jiné rasy nebo etnika lidově považovaného za rasu, který může nabýt fanatických podob a může přerůst v ideologii a systematický teror”.33 Rasismus bývá zpravidla zaměřen proti menšinám a je postaven na několika základních principech. Mezi tyto principy patří: předsudky, frustrace a rasová diskriminace, která může ve svém krajním případě vyústit v genocidu.34 Jedná se o ideologii vycházející z pocitu strachu ze všeho cizího a tvořící jeho ideologickou nadstavbu.
35
Všechny teorie
dávající podnět k rasismu vycházejí z představy, že lidstvo bylo původně rozděleno na nižší a vyšší rasy, přičemž rasy vyšší jsou jakožto nositelé civilizace a pokroku rasami tvůrčími (určenými k vládnutí) a rasy nižší, jakožto neschopné kulturní tvořivosti, je nutno vést.36 Různí autoři rozlišují různé formy rasismu. V zásadě
32
KAZAN, Zdeněk: Soudobý antisemitismus, Maskil, 3, 2004, č. 4, s. 4. SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIVE VĚD ČR: c. d., s. 908. 34 Tamtéž, s. 909. 35 FRIŠTENSKÁ, Hana: Pojmy xenofobie, rasismus, rasové násilí a rasová diskriminace. In: ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed): Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha 1998, s. 13. 36 Tamtéž, s. 13. 33
12
se
rasismus
dá
dělit
na
„měkký“
a
„tvrdý“
37
či
„lidový“
a „ideologický“.38 Za
pozornost
jistě
stojí
myšlenka
socioložky
Gerlindy
Šmausové, která v jedné své stati 39 poukazuje na skutečnost, že biologie jako věda termín rasa zamítá a že biologické pojmy nikdy nejsou přejímány do politického či společenskovědního diskursu bez předchozí řádné hodnotové interpretace.
1. 4. Neonacismus (neonacionální socialismus) Organizace, organizacemi
které
budou
následně
neonacistickými.
v práci
Neonacismus
projednány, nabyl
jsou
v Evropě
na významu hlavně v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Jedná se o nejmilitantnější formu pravicového extremismu40 vědomě usilující o obnovení nacistické třetí říše založené na vůdcovském principu či elitě. U mnou zkoumaných skupin je tato tendence patrná již od jejich vzniku. Projevuje se především v násilí na Rómech, jež jsou považováni za rasově méněcenné. Se zajímavým postřehem přišel Lee Mc Gowan, autor knihy Radikální pravice v Německu od roku 1870 po současnost, který poukázal na to, že „neonacisté sice představují pouze malý zlomek organizovaného pravicového extremismu ve Spolkové republice Německo a ještě menší zlomek celkového pravicově extremistického potenciálu, jejich význam však zdaleka převyšuje jejich zanedbatelný počet, zejména proto, že se velkou měrou podílejí na násilnostech
37
Tamtéž, s. 13. ALAN, Josef: Xenofobie a rasismus: úvodní poznámka sociologa. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed): c. d., s. 10. 39 ŠMAUSOVÁ, Gerlinda: „Rasa“ jako rasistická konstrukce. Sociologický časopis, 35, 1999, č. 4, s. 433–455. 40 MC GOWAN, Lee: Radikální pravice v Německu od roku 1870 po současnost. Praha 2004, s. 24. 38
13
a zastrašování.“
41
Lze tvrdit, že o českém neonacistickém
pravicovém extremismu platí totéž, co o tomtéž jevu ve Spolkové republice Německo.
41
Tamtéž, s. 23.
14
2. HNUTÍ SKINHEADS 2. 1. Vývoj hnutí skinheads Jak již bylo poznamenáno v úvodu, hnutí skinheads není českého původu, proniklo k nám ze západu. Šedesátá léta nebyla jen érou hippies, ale i tzv. mods (modernistů), kteří vznikli ve Velké Británii jako jejich opozice. Problém byl v tom, že mods nemohli svým luxusním životním stylem být přijatelní pro dělnické vrstvy, jelikož si jejich luxus nemohli dovolit. Proto se zformovalo v roce 1968 vně mods jako reakce další hnutí, hnutí skinheads, které vystupovalo jak proti hippies, tak proti mods. Za původní rodiště skinheads je považován londýnský East End. Z Londýna se pak hnutí šířilo do dalších britských měst. Výrazem vzdoru a kritiky se stala image skinheadů, která byla odrazem jejich sociálního statutu. Typické byly např. nakrátko ostříhané vlasy, které podobně jako někdejší americké letecké bundy (bombery) bez límců, záhy našly své opodstatnění v oblíbené činnosti skinheadů – v pouličních či fotbalových bitkách. Nicméně bylo by příliš zjednodušující vidět tento jev jen jako výraz vzdoru. Jak správně poukázali Klaus Farin a Eberhard Seidel-Pielen, 42 jednalo se zároveň o přihlášení se k dělnickým kořenům, jelikož všude tam, kde se dělníci postavili v minulosti na odpor proti zažitým pořádkům, byli ostříháni (např. v přísných viktoriánských dělnických domech
v 19.
století,
v polepšovnách
v 20.
století
nebo
v trestaneckých táborech či vězeních). Dalšími charakteristickými znaky skinheadské image byly dělnické džíny, kostkovaná košile, přes ni šle a vysoké pracovní boty, nejčastěji značky Dr. Martens.43
42
FARIN, Klaus – SEIDEL-PIELEN, Eberhard: Skinheads. München 1993, s. 24–25. Nejprve byli skinheadi označováni jako tzv. hard-mods, občas (právě kvůli specifické obuvi) boot-boys. Výraz skinheads se masově vžil až v roce 1969. 43
15
Pro celkovou informaci je třeba doplnit, že tito „proto-skinheads“ nebyli rasističtí, což dokazuje mimo jiné fakt, že původně byli členy této subkultury také černí imigranti z Karibské oblasti. „Protoskineads“ byli lidé, kteří opovrhovali vzděláním, neměli v lásce hippies, mods ani narkomany. Rádi provokovali, rádi vyvolávali rvačky. Jejich hlavními sdružovacími místy byly hospody a oblíbenou činností se stalo popíjení piva. Postupně docházelo k pozvolnému odklonu od tradičně vyznávaných hodnot, s čímž souvisely první výskyty rasismu v jejich řadách. Namířen byl původně hlavně proti pákistánským imigrantům obviňovaným z toho, že berou občanům Británie pracovní místa a byty. První velká vlna skinheads se objevila v roce 1969. Na počátku sedmdesátých let z důvodu neexistence kontinuity nastupujících generací opadla a znovu se objevila až na jejich konci, tentokráte v souvislosti s punkovým hnutím. Během osmdesátých let došlo k úplné radikalizaci, kterou vyvolala obrovská vlna nezaměstnanosti. Přibližně ve stejné době docházelo ke vzniku prvních skinheadských kapel, poněvadž skinheady původně poslouchané punkové kapely se začínaly značně distancovat od skinheadských stále častějších rasistických projevů. Následkem vznikla koncertní platforma Rock against Racism sdružující nerasistické kapely. Reakcí na ni byla konkurenční platforma, Rock against communism, jež se stala seskupením
rasisticky smýšlejících
jedinců.
Jedním z prvních
vyloženě rasistických seskupení byl britský Skrewdriver založený roku 1977. Jeho hlavní zpěvák, Ian Stuart Donaldson, se později stal zakladatelem neonacistické organizace Blood&Honour. Hudba obecně vždy hrála a stále hraje v této subkultuře velice významnou roli. Původní skinheadi poslouchali jamajské ska, reggae, punk. 44 Poté, co začaly vznikat první ryze skinheadské 44
Ze zmíněných tří směrů se vyvinula punková hudba známá jako Oi!
16
kapely, přešla veškerá skinheadská posluchačská obec k nim. Skinheadská hudba je charakteristická svou jednoduchostí, úderností a extrémní hlasitostí. Nebezpečí skinheadských koncertů spočívá jednak v šíření hudebních nahrávek, odznaků, zinů apod., které tvoří (společně se vstupenkami na koncerty) hlavní příjem skinheadských organizací 45 a slouží k propagaci neonacismu a k náboru nových členů na koncertech. Neméně nebezpečným je ale i fakt, že „skinheadské hnutí převzalo fašistické metody politického aktivismu a techniku propagandy, jejichž klasickou součástí je bojová píseň.“46 Hudba tak působí jako důležitý integrační a agresivní faktor. Obsahově drsné a rasistické texty, provázené primitivními takty, vyvolávají u posluchačů agresivitu, která vede mnohdy k tomu, že skrze texty propagovaná brutalita se promítne do jednání posluchače.47 V textu výše zmíněný odklon od původních ideálů byl v Británii provázen mimo jiné infiltrací skinheadů do ultrapravicové silně protiimigrantské politické strany – Národní fronty. Výsledkem politizace hnutí byl postupný vznik myšlenkového proudu White power,48 jež se již otevřeně hlásil k nacionálnímu socialismu. Poté, co se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začala subkultura skinheads šířit do britských dominií, USA a kontinentální Evropy, byl tento příklon k nacionálnímu socialismu patrný nejvíce v Německu.
45
Podle některých zdrojů používají skinheadi i jiných prostředků k financování své činnosti. V dubnu 2002 se v tisku objevila zpráva poukazující na to, že si jistý třicetiletý skinhead podvodně vzal u stavební spořitelny překlenovací úvěr v hodnotě 150 tis. korun, který byl později využit k financování skinheadských koncertů. Více např.: PIRNÍK, Jiří: Peníze z podvodů šly na party skinheadů. IDNES, 29. 4. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A020429_193955_krimi_nad) 46 RATAJ, Jan: Je pořád hezká, ta naše písnička česká? Ze skinheadské politické voničky. Listy, 31, 2001, č. 1, s. 11. 47 Skinheads. In: Informationsdienst gegen Rechtsextremismus, http://lexikon.idgr.de/s/s_k/skinheads/skinheads.php (28. 10. 2005) 48 CHMELÍK, J.: c. d., s. 11.
17
2. 2. Společenské příčiny vzniku hnutí skinheads Pro celkové pochopení geneze subkultury skinheads je žádoucí zmínit
společenské
příslušníků
příčiny
subkultury.
vzniku,
Důvody
které
odrážejí
příslušnosti
extremismu se zabývala celá řada sociologů,
49
mentalitu
k pravicovému přičemž každý
prosazoval vlastní pohled. Z českých autorů se tématem doposud nejvíce zabýval J. Chmelík, který shrnul tři základní faktory ovlivňující vstup jedince do komunity skinheads. Je to faktor úspěchu, faktor nejistoty a faktor absence náležení.50 Při objasnění faktoru úspěchu vychází J. Chmelík z amerického sociologa Roberta Mertona, který jako první přišel s myšlenkou, že kulturní společnost vsugerovává svým příslušníkům znaky úspěšnosti,
přičemž
nejvýznamnějším
znakem
jsou
peníze
přinášející elitní postavení. A jelikož je logické, že nikdy nemají možnost
nabýt
legálně
peněz
všichni
příslušníci,
uchylují
se poté k jiným alternativám jejich získání, nejčastěji ke zločinnosti. J. Chmelík hypotézu aplikuje na českou společnost, která je „přímo posedlá kultem úspěchu“51 a dochází k závěru, že skinheadi jsou lidé původně neúspěšní, lidé, kterým se nedostává šance na dosažení úspěchu nebo pozornosti společnosti. Důvody proto vidí v souladu s jinými sociology J. Chmelík tři: nedostačující rodinné zázemí, nedostatečná
profesní
způsobilost
a
vlastní
deprivace
neúspěšností.52 Faktor nejistoty, vysvětlovaný J. Chmelíkem v politickém kontextu nejistoty sociální, nepovažuji sice v současné chvíli za klíčový, přesto je ale i ten opodstatněný. Autor poukazuje, že dnešní moderní stát přenáší odpovědnost za své postavení přímo 49
Tematika byla předmětem prací např. Richarda Hofstadtera, Seymoura Martina Lipseta, Theodora Ludwiga Wiesengrunda Adorna aj. 50 CHMELÍK, J.: c. d., s. 21. 51 Tamtéž, s. 21. 52 Tamtéž, s. 22.
18
na občana, aniž by mu poskytnul dostatečnou sociální ochranu, což u některých skupin obyvatelstva může vést k protestnímu sdružování se v radikálnějších komunitách militantního rázu.53 Poslední
Chmelíkův
faktor
je
postaven
na
argumentu,
že v dnešní moderní společnosti je citelně oslabena tradiční funkce rodiny, což nutně vede k interním konfliktům, které jsou obecně hůře zvladatelné pro osoby s nižším vzděláním či věkem. Vzniklou nejistotu řeší potom lidé právě vstupem do názorově radikální skupiny vedené někým dominantním, kdo je schopen „určit směr“ vedoucí z nejistoty.54 Ve svém důsledku tak radikální skupina může nahradit tradiční rodinu, protože dokáže poskytnout svým členům pocit ochrany a sounáležitosti. Z výše nadefinovaného vyplývá, že pro českou společnost jsou reálné celkem tři faktory představující nebezpečí. Jedná se faktor úspěchu, faktor absence náležení a faktor nejistoty.
53 54
Tamtéž, s. 23. Tamtéž, s. 24.
19
2. 3. Klasifikace rasisticky zaměřené ultrapravicové části hnutí skinheads Lze konstatovat, že skinheadská subkultura se v rámci celého světa etablovala a funguje generační obměna, která zapříčinila první odmlku v sedmdesátých letech. Jak poznamenal M. Mareš, došlo sice vně subkultury k výrazné strukturaci (na základě vlivu hudby či ostatních subkultur), s ohledy na
její
nezřetelnost,
evropských
zemích,
propojenost je 55
o ní vyčerpávající přehled.
ale
a
odlišný
prakticky
vývoj
v různých
nemožné
podat
V práci vycházím z klasifikace původně
nadefinované právě M. Marešem, který mezi rasistické směry skinheads řadí tradicionalistické skinheads, nazi-skinheads a white power.
2. 3. 1. Tradicionalističtí skinheads Tradicionalističtí skinheads jsou přímými pokračovateli původních skinů z roku 1969, tzn. jsou charakterističtí svou uniformitou, oblibou v pivě a ve fotbale, odporem k hippies. Svou hudbou, stejně tak jako svými časopisy, se snaží udržet klasický formát skinheads. Tomu přizpůsobují svůj vzhled a hudební vkus. V oblečení jsou u nich stále oblíbené především sportovní značky.56 Tradicionálové bývají také často provázáni s Oi! skiny. Někteří z nich odmítají nacismus, ovšem na druhé straně se ztotožňují s rasismem, když obhajují či schvalují útoky proti přistěhovalcům. Oi! skinové získali svůj název podle punkové skladby Oi!Oi!Oi!, která se stala v osmdesátých letech natolik populární, že jim vtiskla jméno. Tahle hudba spojovala tradiční street-punkery a skinheady. 55 56
MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 407. Jedná se především o značky Londsdale, Ben Sherman a Fred Perry.
20
2. 3. 2. Nazi-skinheads Nazi-skinheads je označení pro skinheady oslavující neonacismus. Někdy bývají též označováni jako NS skini, 57 odpůrci rasismu je pak často označují jako tzv. boneheads.58 Mezi největší vzory Nazi-skinheadů náleží jednak bývalí nacisté (ať už Adolf Hitler či Rudolf Hesse), jednak zpěváci významnějších rasistických kapel (např. již zmiňovaný I. S. Donaldson či Joe Rowan), ale např. i ideologové některých organizací (např. David Lane, autor tzv. čtrnácti slov, jež jsou hlavním ideovým základem organizace Hammerskins).59 Hlavním cílem NS skinů je boj za bílou rasu a ideu árijského národa. Oním bojem je válka proti ZOG 60 a příprava na RAHOWA. 61 ZOG a RAHOWA 62 jsou pojmy, které se na webových stránkách skinheads objevují velice často. Neonacističtí skinheads se opírají o pohanskou mytologii a což
vycházejí se
primárně
projevuje
z tradic
především
nacionálního
v symbolice
hnutí.
socialismu, Ta
hraje
u neonacistických skinheadů velice důležitou roli. Skinheadskou symbolikou se zabýval opět J. Chmelík. V rámci hnutí skinheads je patrná symbolika barev, čísel, run, křížů, symbolika personifikovaná a verbální a emblémová. Symbolika se zjevným rasovým motivem je však nejvíce zřetelná v používání svastiky, oregonu a čísel.
57
Zkratka NS nemusí nutně implikovat příklon k německému nacionálnímu socialismu, může znamenat také příklon k nacionalismu. 58 Ve slangovém překladu znamená hlupák či tupec. 59 Vyčerpávající archiv prací rasitických či (neo)nacistických propagátorů je k dispozici na webových stránkách National Socialist Education Center. Stránky jsou umístěny v USA, na serveru v Atlantě jako hosting. Dostupné na: http://www.nsec-88.org/cesky.html. 60 Zionist Occupation Government (sionistická okupační vláda – tj. současné demokratické režimy). 61 Race Holy War (rasová svatá váka). 62 Na Internetu existuje dokonce internetové rádio věnované hudební tvorbě „našich bílých bratrů a sester“, kde jsou mj. uvedeny i texty českých skinheadských kapel. Dostupné na www.rahowa.info.
21
Svastika, jinak známá též jako Hákový kříž, byla původně pohanským germánským znakem Donera (boha hromu). Téměř totožný symbol (ramena kříže však směřují vlevo, nikoli vpravo) je symbolem štěstí hinduistů. Svastika však začala být během 19. století používána jako symbol nacionalismu, ve století 20. ji poté německá NSDAP znehodnotila úplně. Hakenkreuz se objevoval zcela běžně na webových stránkách rasistických organizací, jejichž komparace je hlavní náplní třetí části práce. Podobně symbolika čísel je velice častým jevem, který je běžně ke spatření na internetových fórech skinheadů. Užívaná čísla jsou téměř vždy totožná s pořadovým číslem písmena v abecedě. Ve skinheadské komunitě je např. zcela obvyklý pozdrav „88“ (číslice osm značí osmé písmeno v abecedě – H, číselná kombinace 88 je pak kryptogramem nacistického „Heil Hitler“), poměrně často lze na některých fórech nebo v názvech organizací
63
spatřit „18“
(vyjádření pro první a osmé písmeno abecedy, jedná se tedy o kryptogram iniciál jména nacistického vůdce Adolfa Hitlera) nebo „14“ či „10“ v českém prostředí (číslovka vyjadřující sympatie k formulaci
tzv.
čtrnácti
slov
64
Američana
Davida
Laneho
odsouzeného za tento počin roku 1985 k 190 letům vězení). Důležitost
symboliky
netkví
jen
v samotném
šifrování
znesnadňující lidem mimo subkulturu porozumění, ale také v tom, že prostřednictvím symbolů vůdcové s členy společenství účinněji manipulují.65 V tomto kontextu zmiňuje J. Chmelík dvě fáze přijímání symbolů působících na vědomí lidí. V první (tzv. spontánní) fázi se lidé přiklánějí k symbolům z důvodu větších životních krizí, kdy jim právě symboly nahradí něco, co je pro ně v dané chvíli nedostupné 63
Číselnou kombinaci 18 má ve svém názvu např. teroristická organizace Combat 18. Čtrnáct slov v originále zní: “We must secure the existence of our people and a future for white children”, čemuž odpovídá český překlad: “My musíme chránit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí.” 65 CHMELÍK, J: c. d., s. 32. 64
22
(jedinec
si např.
koupí
na
skinheadském
koncertě
nášivku
se zástupným symbolem, což v té chvíli jediné, co mu je dostupné).66 Nebezpečí vidí J. Chmelík především v tom, že symboly zbavují člověka racionálního uvažování, stanou se mu „životním cílem“, „modlou“.
67
Ve druhé (tzv. striktní) fázi je už charakteristická
integrace do hnutí, kdy se jedinec stane plnohodnotnou součástí multispolečenství s přísnými pravidly a novou hierarchií hodnot. Jak již bylo zmíněno, netkví riziko pouze v neprůhlednosti symboliky např. pro státní orgány (svastika a symbolika čísel, o nichž bylo pojednáno, je docela zřejmá, nedá se ale říci, že by totéž platilo o ostatních symbolech hnutí), ale jak z výše uvedeného vyplývá, symbolika hrála, hraje a patrně ještě dlouhou dobu hrát bude, velice důležitou roli v přijímání nových členů do
hnutí.
V tomto
případě
se
stává
výrazným
faktorem
napomáhajícím k manipulaci vůdců se členy.
2. 3. 3. White power (WP) White power je označení pro bílé rasistické skiny. Jak již bylo poznamenáno dříve, vzhledem k propojenosti jednotlivých proudů uvnitř subkultury nelze dané skupiny vymezit naprosto jednoznačně. Následkem
toho
bývá
označení
WP
často
zaměňováno
či synonymně používáno k NS-skinům či tzv. fascho-skinům. Výhodou WP pro skinheadské příslušníky je, že navzdory tomu, že se jedná o hnutí celosvětové, zůstává v něm v nejvyšší možné míře zachována národní identita v kontextu spolupráce árijských národů.
66 67
Tamtéž, s. 31. Tamtéž, s. 31.
23
2. 4. Ultrapravicové subkultury, jež se neprofilují primárně rasisticky 2. 4. 1. Hooligans (Rowdies) Fotbalové chuligánství se jeví zvláště jako sociální problém, nicméně následkem
zásahů
policie
a
také
značnou
medializací
lze
konstatovat, že přes absenci zjevných politických atributů dochází k politizaci. Fotbalové výtržnictví je sice fenoménem vzniknuvším na území dnešní Velké Británie již ve 13. století, jakožto nová subkultura se však začalo formovat tamtéž až v šedesátých letech 20. století, kdy byl již fotbal neodlučně spjat s výtržnictvím. Hooligans 68 jsou subkulturou, jež se vzhledem k úplnému ztotožnění s cíli daného sportovního klubu začala projevovat v násilných střetech s příznivci soupeře, příp. s pořadatelskou službou či s policií. Při těchto násilných projevech jdou pak zcela stranou jakékoli společenské a právní normy a konvence. 69 V sedmdesátých letech se vlna fotbalového chuligánství dostala do ostatních evropských zemí, přičemž na vrcholu byla v letech osmdesátých, kdy došlo k eskalaci násilí, agrese a nepokojů při fotbalových zápasech. V bývalém Československu se první větší násilnický problém ukázal roku 1985, když fanoušci Sparty Praha vracející se z utkání v Bánské Bystrici, kompletně zdemolovali vlak, jímž se vraceli. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let došlo především prostřednictvím Orlíku 70 k propojení českých fotbalových hooligans s ultrapravicovými skinheady, kteří se ve fotbalových bitkách mohli 68
Výraz hooligan vznikl až v 19. století podle irské imigrantské rodiny jménem Hooligan, jež terorizovala londýnský East End. 69 KAČUROVÁ, Jana: Hooligans. Revue pro média, B. r. (http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/hooligans.htm) 70 První skinheadská skupina Orlík vznikla roku 1987 transformací kapely F.A.S. Hlavními zakladateli Orlíku byli herci Daniel Landa a David Matásek. Kapela se profilovala jako skinheadská, texty byly nacionalistické a otevřeně rasistické. Činnost Orlíci ukončili v roce 1991.
24
realizovat. Ačkoli M. Mareš poukázal na to, že většina hooligans používá nacistických výkřiků, příp. symbolů hlavně jako cílenou provokaci,71 aniž by se s neonacismem nějak ztotožňovala, existují na druhé straně také opačné tendence, kdy mladí neonacisté považují fotbalové rvačky za vhodný výcvik. 72 V poslední době se objevují stále častěji domněnky, že již řadu let lze pozorovat přesuny stoupenců již ne plně funkčních neonacistických organizací právě mezi tvrdá jádra hooliganů,73 což by jistě znamenalo přiostření situace.
2. 4. 2. Metalisté Metalisté tvoří vlastní specifickou subkulturu, jež vznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, i když původní kořeny tohoto hudebního stylu lze nalézt již v letech šedesátých. Spojitost mezi metalisty a skinheady je dána skutečností, že některé hudební skupiny hrající White Power Music převzaly metalový styl.74 Neplatí však, že neonacistické a rasistické skupiny vycházejí primárně z metalové subkultury. Etablují se totiž z tradičních ultrapravicových skinheads nebo jiných mladých aktivistů či sympatizantů z pravicově extremistických organizací.75 Samotný
počátek
do osmdesátých
let,
propojení
dvou
subkultur
se
kdy si některé blackmetalové
datuje skupiny
ve Skandinávii začaly přisvojovat mj. pohanské mytologické prvky, čímž se nutně dostaly na ideologické bázi k místním pravicovým 71
O chování fotbalových chuligánů více např.: VANTUCH, Radek: Spanilá jízda do Liberce. IDNES, 18. 2. 2004. (http://zpravy.idnes.cz/nazory.asp?r=nazory&c=A040218_092445_nazory_stp) 72 MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 435. 73 DOLEŽAL, J. X.: Chytrej jako fotbalista. Reflex, 23. 9. 2005. (http://www.reflex.cz/Clanek21139.html) 74 Z českých skupin se jedná např. o skupinu Excalibur. 75 MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 440.
25
extremistům.76 O identifikaci blackmetalistů s nacionálními socialisty lze hovořit až v letech devadesátých, když se první blackmetalové kapely začaly otevřeně hlásit na základě germánské mytologie k árijství, rasové nadřazenosti a nacionálnímu socialismu. Vlna tzv. national socialist black metalu a tzv. pagan metalu přešla celou Evropou a na sklonku devadesátých let se dostala do České republiky. Na našem území lze zařadit do daných kategorií např. kapely Ogmias, Inferno či Trollech, u nichž je patrný příklon či propojení s pravicovým extremismem.
77
Celková situace je nepřehledná
a tak není možné podat vyčerpávající seznam všech uskupení.
2. 4. 3. Nazi-punks Nazi-punks
představují
zcela
specifickou
součást
punkové
subkultury. Punková subkultura vznikla koncem let šedesátých, svůj největší
boom
zažila
v
letech
sedmdesátých.
Byla
reakcí
na neúspěch filozofie hippies. Klasickým heslem této subkultury vyjadřující nespokojenost a odmítání klasických společenských konvencí a norem a zároveň jejich nihilismus a pesimismus je
„No
future!“,
zaznamenávající
nekonečnou
pochybnost
nad jakoukoli změnou k lepšímu. Když začaly v druhé polovině sedmdesátých let vznikat obchody s punkovou módou, projevila streetpunková generace hudebníků odpor, jelikož chtěla zachovat původní autenticitu a protestní náboj. 78 Na základě této vyčleněné části punkerů se později zformovala tzv. druhá generace skinheads, o níž již bylo pojednáno v předchozí části.
76
Tamtéž, s. 441. Tamtéž, s. 442–443. 78 Tamtéž, s. 437. 77
26
Nazi-punks jsou svým rozsahem i vlivem zcela marginální. Přestože je tato součást zařaditelná mezi ultrapravici, 79 obvykle je
pronásledována
jak
ultrapravicovými
skinheady,
tak ultralevicovými punkery, kteří jako celek odmítají nacistickou ideologii. Sepětí levicového punku a pravicového skinheadství se u Nazi-punks projevuje především v hudbě. Přívrženci tohoto směru vyznávají hudbu stylově punkovou, jejíž texty však odráží krom celkové nespokojenosti se světem také nenávist k menšinám, ať už k židovské či přistěhovalecké. Svou vizáží Nazi-punkeři navazují na klasickou punkovou subkulturu, spíše než na subkulturu skinheadskou. Typické jsou vyholená hlava s pár vlasy zpevněnými do ostnů, otrhané šaty a nejrůznější řetízky či spínací špendlíky. Zpočátku byly součástí jejich image náušnice v podobě hákových křížů a další nacistickou symbolikou, avšak jejich účelem byla jen provokace nikoli sympatie k nacismu. Část punkerů přesto začala krátce poté kvůli nepřátelství k přistěhovaleckým
kriminálním
gangům
s nacistickou
ideologií
sympatizovat a cíleně ji propagovat. V Československu se začala punková subkultura formovat koncem sedmdesátých let a zpočátku se díky své orientaci na západní scénu paradoxně setkávala i s rasistickou skinheadskou hudební tvorbou. Poté, co se ze subkultury punku vydělila subkultura skinheads, působily obě ještě nějakou dobu bok po boku, v devadesátých letech pak postupně došlo k úplnému oddělení a znepřátelení obou subkultur. Čeští Nazi-punks se vyprofilovali v první polovině devadesátých let, kdy se seskupili kolem nově vzniklé pražské skupiny Celková impotence. Vycházeli primárně z nacionalismu.
79
Tamtéž, s. 437.
27
Jak již bylo zmíněno, měl tento směr vždy pouze marginální význam. Původní počet v českém prostředí se pohyboval kolem osmi punkerů, později jich bylo zhruba dvakrát tolik.80 Během let se Nazipunks vytratili a pokud se znovu objevili, tak opět jen v omezené míře. Současný přesný počet Nazi-punkerů není znám.
80
Tamtéž, s. 439.
28
2. 5. Původní skinheadská scéna v Čechách Počátky skinheadské scény na českém území se datují do druhé poloviny osmdesátých let. Jak již bylo zmíněno, byla skinheadská subkultura nejprve spojena se subkulturou punkovou, ze které se později kompletně vyčlenila. Pro české skinheadské hnutí platí jistá specifika. Na rozdíl od západní Evropy a USA, kde tvořily základní kameny hnutí dělnické vrstvy obyvatelstva, byli v Čechách zastoupeni v prvních fázích vývoje hlavně studenti a intelektuálové.81 Důležitým
integračním
faktorem
se
v počátcích
vzniku
subkultury stala hudba. Je obtížné určit, kolik obyvatel se hlásilo ke skinheadství před rokem 1989, protože se jednalo spíše o ne příliš organizované jednotlivce. S první českou skinheadskou skupinou, jíž byl bezpochyby Orlík Daniela Landy a Davida Matáska, se začali sympatizanti skinheads srocovat a přibližně od této doby je možné jejich počet lépe monitorovat. Orlík zpíval otevřeně rasistické texty, jež poskytly nejen hudební, ale i ideový základ pro vybavení skinheadské subkultury.82 První album Orlíku Oi! (Miloš Frýba for president) se stalo záhy po svém vydání mimořádně populárním u velké části české mládeže. Nelze však tvrdit, že by všichni příznivci Orlíku byli sympatizanti hnutí skinheads. Většina lidí se nechala strhnout osobitým stylem hudby, aniž by si vůbec uvědomovala její rasistický podtext. Po roce 1989 lze pak již hovořit o zlatých letech skinheadské subkultury na našem území, jež šly ruku v ruce s vlnou násilí rozpoutanou proti Rómům a některým nebílým občanům jiných států. V devadesátých letech se do povědomí veřejnosti zapsal případ
81 82
Tamtéž, s. 412. Tamtéž, s. 412.
29
brutální smrti dvaačtyřicetiletého Róma Tibora Berky, 83 kterého v roce 1995 před zraky jeho pěti potomků umlátili tři skinheadi 84 baseballovou pálkou. Vražda se odehrála ve Žďáru nad Sázavou, ale záhy byla řešena v celorepublikovém měřítku a vyvolala řadu opatření,
85
která měla rasisticky motivovaným trestným činům
v České republice předcházet. První český zin s názvem Čech začal vznikat v Praze v létě roku 1990 a byl otevřeně rasistický. Jak poznamenal M. Mareš, byli čeští rasističtí skini velice aktivní, protože velmi rychle dokázali navázat mezinárodní kontakty s kolegy z Německa a Rakouska, kteří jim ochotně nabídli nacistickou ideologii, 86 později českými NS skiny hojně využívanou. K první výrazné strukturaci skinheadů došlo na našem území mezi lety 1990–1992. Vznikly dva směry – kališníci a NS skini. O NS skinech již bylo pojednáno, kališníci vycházeli z českého nacionalismu. Kališnická scéna se později rozštěpila na několik samostatně působících organizací, přičemž jedna část se začala odklánět od primitivního násilí, druhá však nadále realizovala rasistické
útoky,
o
nichž
dokonce
M.
Mareš
spekuloval
87
jako o teroristickém kalkulu.
M. Mazel provedl klasifikaci kališníků a došel k závěru, že mezi organizace vzešlé z „kališnických“ skinheads lze zařadit následující:
83
Více např. BARTONÍČEK, Radek – HAID, Jaroslav: Děti sledovaly, jak jim skin umlátil otce. MF Dnes, 6, 1995, č. 114, 17. 5., s. 3. 84 Za vraždu byl odsouzen Zdeněk Podrázský k 12 letům vězení. Druhý pachatel byl odsouzen k 18 měsícům, další dva mladiství dostali podmínku. V roce 1996 uznal Vrchní soud rasový motiv a tresty zvýšil. Z. Podrázský dostal o jeden rok více. 85 Mezi tato opatření patřila urychlení vyšetřování a zvýšení trestů u rasisticky motivovaných trestných činů, zrušení registrace občanských sdružení vykazujících známky rasismu apod. Více např.: Za rasové útoky hrozí tvrdší tresty. MF Dnes, 6, 1995, č. 118, 21. 5., s. 1. 86 MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 413. 87 MAREŠ, M.: Terorismus v ČR. Brno 2005, s. 143.
30
Bedford,
Jednota
Kalicha,
bratrskovlastenecké hnutí.
Vlastenecká
liga
a
Kališnické
88
V současné době probíhá sice v rámci hnutí generační obměna, ale na druhé straně zde existuje také tendence považovat se spíše za nacionální socialisty, nacisty aj., než za členy subkultury se „špatnou pověstí“. 89 Tento trend byl patrný v poslední době např. v příspěvku Protest proti lživé propagandě médií a starosty města uveřejněném v prosinci minulého roku na webových stránkách organizace Národní odpor, kde se mj. uvádí: „V některých novinách nás nazvali skinheady, v dalších jako obvykle neonacisté… Zdůrazňuji, že nejsme neonacistickou organizací, ale organizací revolučních svobodných nacionalistů.“ 90 Zbytek českých skinheadů se nyní přiklání k celosvětovému white power hnutí.
88
MAZEL, Michal: Oponenti systému. In: FIALA, P. (ed.): c.d., s. 259–261. MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 414. 90 KOMÁR: Protest proti lživé propagandě médií a starosty města. Odpor.info, 8. 12. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=316 (3. 1. 2006) 89
31
3. SROVNÁNÍ BLOOD& &HONOUR DIVISION BOHEMIA A NÁRODNÍHO ODPORU Po roce 1989 působilo na území dnešní České republiky několik uskupení, která jsou označována za neonacistická. Předmětem práce nejsou zájmové skupiny řádně zaregistrované u Ministerstva vnitra,
91
politické strany,
92
ani všechny mezinárodní nelegální
organizace u nás působící v devadesátých letech.93 Pro ověření správnosti stanovené hypotézy považuji za vhodné, provést především srovnání dvou nelegálních neonacistických organizací. První srovnávaná organizace (Blood&Honour Division Bohemia)
působila
na
našem
území
v letech
1996–1999,
kdy po policejní razii zanikla. Policie provedla několik dní před plánovaným koncertem v Líních u Plzně prohlídku sálu, kde se vystoupení mělo konat a nalezla značný počet hudebních nosičů, zinů a nášivek propagujících nacismus. Následkem zásahu bylo obvinění dvanácti osob včetně klíčové postavy Jaroslava Brože a byla de facto rozbita struktura silného plzeňského jádra, což vedlo
91
Mezi nejvýznamnější registrovaná občanská sdružení se řadí Vlastenecká fronta a Národní aliance (nynější Pravá alternativa), jež jsou obecně považovány za pravicově extremistické. Více např.: MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004. 92 Nejvlivnější extrémně pravicovou stranou bylo patrně Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa, které dosáhlo v letech 1992–1998 parlamentního zastoupení. Současná volební podpora jejich nástupnické strany – Republikáni Miroslava Sládka se k prosinci 2005 pohybovala kolem hodnoty 0,7%. Dostupné na http://www.volebnipreference.cz/volebni-preference-republikani-miroslava-sladka.htm (3. 1. 2006). 93 V letech 1993–1996 byla v tomto směru nejvíce výrazná česká pobočka americké militantní organizace Hammerskins. Roku 1996 zde organizace oficiálně ukončila činnost, i když ve Zprávě ministerstva vnitra z roku 2004 se objevila zmínka o tom, že Bohemia Hammer Skins obnovila k 1. září 2004 svou činnost. V uplynulém roce se ale nekonal pod záštitou této organizace žádný zjištěný koncert, proto lze o její současné činnosti pouze spekulovat. Rovněž spekulativní je činnost teroristické odnože Blood&Honour – Combat 18 na našem území.
32
k úpadku celé organizace. Podle některých zdrojů byla její činnost opět obnovena.94 Druhou srovnávanou organizací je Národní odpor vzniknuvší roku 1998 z bývalých členů Blood&Honour Division Bohemia. Národní
odpor
je
nyní
nejvýznamnější
neregistrovanou
neonacistickou organizaci u nás. Pomocí srovnání s důrazem na patrně momentálně nejvlivnější Národní odpor se pokusím ověřit stanovenou hypotézu, že navzdory decentralizaci,
která
neonacistické scény,
výrazně
ztěžuje
možnost
mapování
dochází v rámci neonacistických organizací
nadále k propagaci rasismu, potažmo neonacismu. A že tyto organizace nadále představují pro českou společnost nebezpečí.
94
Sešlo se 500 neonacistů, policie nezasáhla. IDNES, 18. 9. 2005. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050918_101735_domaci_kot)
33
3. 1. Vznik organizací a podmínky členství Název Blood&Honour pochází z německého Blut und Ehre, 95 což byl bojový pokřik Hitlerjugend. Blood&Honour Division Bohemia vznikla jako pobočka britské neonacistické organizace Blood&Honour zpěvákem
nacistické
hudební
96
skupiny
založené roku 1987 Skrewdriver
I.
S.
Donaldsonem. V České republice byla její činnost zaznamenána v roce 1996, kdy ji vytvořili mladí ambiciózní neonacisté, kteří byli nespokojeni s až několik let dlouhými čekacími lhůtami na místa tzv. aktivistů u Bohemia Hammer Skins. Výsledkem byl vznik organizace, jež si na rozdíl od Bohemia Hammer Skins nekladla za cíl sdružovat elitu, ale důraz dávala na přínos a aktivitu. Blood&Honour Divison Bohemia časem převzala organizační činnost za Bohemia Hammer Skins. Organizace Národní odpor, působící dodnes, vznikla v druhé polovině roku 1999, přestože snahy o vyčlenění z pražské sekce Blood&Honour Division Bohemia byly patrné již během roku 1998,97 kdy příčinou byly odlišné názory jednotlivých frakcí na přerozdělování financí a stejně tak na strategii činnosti.98 Národní odpor se nejdříve neúspěšně pokoušel o registraci u Ministerstva vnitra jakožto občanské sdružení Junge Nationaldemokraten, později jako Národní odpor. Jelikož strategie, cíle a celková činnost Národního odporu navazují na neonacistickou předchůdkyni – Blood&Honour Division Bohemia, 99 lze říci, že Národní odpor je v mnohém nástupnickou organizací. 95
Do češtiny lze přeložit jako “Krev a čest”. I. S. Donaldson složil roku 1985 stejnojmennou skladbu, londýnští skinheadi obdivující Skrewdriver později tento název převzali. 97 MAREŠ, M.: Terorismus v ČR, s. 152. 98 MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 483. 99 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2001. 96
34
Zkoumané organizace vznikly jako reakce na nespokojenost. Zatímco Blood&Honour Division Bohemia vznikla jako reakce na dlouhé čekací lhůty pro vstup mezi tvrdé jádro organizace Bohemia Hammer Skins, Národní odpor se začal vyčleňovat poté, co došlo k závažnějším rozporům ohledně financí a strategie. Z uvedeného vyplývá, že obě organizace vznikly reakčně. Nabízí se srovnání v otázce členství ke skupině. Jak již bylo nastíněno, vznikla Blood&Honour Division Bohemia jako reakce na problematické členství v militantní organizaci Bohemia Hammer Skins. Z toho je zřejmá jejich pozdější snaha o relativní otevřenost. Podobně je tomu u Národního odporu, kde celé uskupení působí na bázi aktivismu, přičemž aktivistou může být prakticky každý. 100 Toto pravidlo však nepřímo vnáší do řad řádných členů jistou nevoli. Někteří aktivisté Národního odporu upozorňují na tzv. „parazity“ 101 v jejich řadách, kteří působí jako „rozkladný prvek hnutí“.102 Je
taktéž
nepsaným
pravidlem,
že
bývalí
členové
neonacistických uskupení, kteří „zradili“, jsou mnohdy pro zbytek členů
většími
nepřáteli
než
nepřátelé
tradiční
(Rómové,
homosexuálové, komunisti atd.). Na druhé straně z příspěvku osoby, používající na webových stránkách Národního odporu pseudonym Komár, je zřejmé, že ani toto pravidlo už neplatí automaticky. Komár si v článku NS aktivisté nebo ostudy Orlové 103 stěžuje na chybu učiněnou opětovným začleněním člena, který již hnutí jednou zradil. V závěru autor opět svým zvoláním „Na závěr chci říci, že člověk,
100
Národní odpor – rozhovor. In: National Socialist Education center, http://www.nsec88.org/cesky.html (25. 9. 2005) 101 Spolubojovníci nebo zrádci? Odpor. Info, 9. 1. 2006, http://www.odpor.info/index.php?id=6&clanek=346 (13. 1. 2006) 102 Tamtéž. 103 KOMÁR: NS aktivisté nebo ostudy Orlové, Odpor. Info, 2. 2. 2006, http://www.odpor.info/index.php?id=6&clanek=359 (13. 1. 2006)
35
který jednou zradí naše hnutí, nemá mezi nás přístup!“ 104 vyzývá k akceptování původních zásad. V úvodu práce jsem uvedla jako jeden ze zdrojů usnadnění činnosti princip decentralizace. Dřívější organizace Blood&Honour Division Bohemia preferovala tradiční členství 105 spojené dokonce s vedením seznamu členů platících měsíční členské příspěvky. Fatální nevýhoda toho se ukázala během policejních razií v roce 1999, během nichž se podařilo policejním činitelům mj. ony seznamy v průběhu domovní prohlídky zabavit a členstvo snadno vyhledat. Organizace Národní odpor toto reflektovala a v současné době využívá výhodnější strategie tzv. odporu bez vůdce („leaderless resistance“). Encyklopedia of White Power z roku 2000 se vyjadřuje o jejich strategii jakožto o „způsobu operací osamělých vlků, v němž individua, nebo velmi malé, vysoce kohézní skupiny provádějí akty protistátního násilí nezávisle na jakémkoli hnutí, vůdci nebo síti podpory.“106 Strategii odporu bez vůdce potvrdil mj. klíčový představitel Národního odporu Jihlava, 107 který připustil, že byla zvolena cesta decentralizované formy buněk, jelikož je nejméně zranitelná a zároveň velice účinně ztěžuje možnost infiltrace nepřítelem. Leaderless resistance tak nemá žádné centrální vedení ani členy. Zajímavé
je,
že
jednotliví
aktivisté
mezi
sebou
zpravidla
ani nekomunikují, dozvídají se o sobě jen z ohlasů na své akce108 (důležitou úlohu zde sehrává televize, rádio, či v současné době často Internet). 104
Tamtéž. Podle odhadů vlastních členů tvořilo v roce 1998 organizaci cca 800 aktivních sympatizantů, tvrdé jádro potom zahrnovalo cca 50–80 osob. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000. 106 KAPLAN (2000). Citováno dle MAREŠ, M.: Terorismus v ČR, s. 136. 107 Národní odpor – rozhovor: c. d. 108 Tamtéž. 105
36
Zatímco organizace Blood&Honour Division Bohemia byla postavena
na
klasickém
členství,
Národní
odpor
využívá
jako základního kamene buňku tvořenou jedincem nebo skupinou více osob, jež kolem sebe vytváří Osvobozeneckou zónu,109 kde šíří svoje myšlenky a usilují o eliminaci všech nežádoucích vlivů. Činnost vzniklých buněk v létě minulého roku upravil ještě organizační pokyn zveřejněný samotným Národním odporem, který se nechal inspirovat modelem ze sousedního Německa. Jedná se o přesnější vymezení terminologie. V případě buňky složené z méně než dvaceti aktivistů lze hovořit o Kamarádském spolku. 110 Statut pobočky 111 je přiznán až tehdy, pokud má více příznivců a prokazuje zřetelnou činnost.112 Zřetelnou činnost zaznamenala média mj. na konci minulého roku, kdy v prosinci začala tzv. domobrana Národního odporu v Orlové provádět hlídky proti rómským gangům v městské části Poruba.
113
Alarmující
byla
nejen
samotná
aktivita
místních
sympatizantů, ale také médii zmíněná skutečnost, že místostarosta Orlové Radislav Mojžíšek nevnímal hlídky pravicových extremistů jako výhradně negativní jev.114 Činnost s extremistickým podtextem obou analyzovaných organizací je předmětem následující kapitoly.
109
Jak poukázal politolog M. Mareš došlo v devadesátých letech k zúžení v definici rozsahu osvobozených zón, když se za takovou zónu často považuje území určené pro demonstraci, kluby, či dokonce internetové stránky, příp. tiskoviny. Více MAREŠ, M.: Terorismus v ČR, s. 161. 110 V době zveřejnění usnesení existovaly údajně dva Kamarádské spolky (v Pelhřimově a Táboře). 111 V době zveřejnění usnesení existovalo údajně osm oficiálních poboček (v Brně, Českých Budějovicích, Hranicích na Moravě, Jihlavě, Olomouci, Praze, Slezku, Světlé nad Sázavou a Havlíčkově Brodě). 112 MAREŠ, M.: Terorismus v ČR, s. 155. 113 Organizační informace byly uveřejněny např. ve výzvě uveřejněné na internetových stránkách. Více např. NÁRODNÍ ODPOR ORLOVÁ: Domobrana proti rómským gangům. Odpor. info, 2. 12. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=311 (25. 12. 2005) 114 Více např. DRAHOŇOVSKÝ, TOMÁŠ: Ulice Orlové hlídají extremisté. Lidové noviny, 5. 12. 2005. (http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20051205_000016_ln_noviny_s ko&klic=210572&mes=20051205)
37
3. 2. Srovnání činnosti s extremistickým podtextem V této části se zaměřím především na činnost srovnávaných organizací v oblasti hudby, tiskové resp. internetové propagace a veřejných akcí. Všechny oblasti v minulosti tvořily prostor pro propagaci rasistických, potažmo neonacistických, myšlenek a vytvářely tak předpoklady pro násilnou aktivitu.
3. 2. 1. Hudební produkce, koncerty Pojítkem skinheadské scény je od počátku hudební produkce. Byla zde již probrána úloha, již sehrál Orlík D. Landy a některé další hudební
formace.
Stejně
tak
byla
diskutována
skutečnost,
že skinheadská hudba působí jako silný integrační faktor a její texty a agresivní melodie často vedou u posluchačů k eskalaci násilí. V současné době může být za komerčně nejznámější českou neonacistickou kapelu považována brněnská formace Randall Gruppe,115 jež vydala v minulém roce své druhé album Viva Randall. O sympaticích Randall Gruppe k organizaci Blood&Honour svědčí to, že kapela odehrála koncert pro slovinskou odnož této organizace. 116 Není dobré opomenout ani koncertní turné kapely, při kterém docházelo k zatýkání některých účastníků kvůli propagaci fašismu či výtržnictví.117 Internetové stránky Randall Gruppe nejsou již dostupné, ale ze sekundárních zdrojů118 je prokazatelné, že texty
115
Leaderem Randall Gruppe je Martin Korec, člověk, který stál u vzniku neonacistické organizace Bohemia Hammer Skinheads aktivní především v letech 1993–1996. 116 NETOLICKÝ, Tomáš: Randall Gruppe a Squad 96 v rozkladu? ČSAF, 14. 08. 2005, http://www.csaf.cz/spravy.php?sprava=700 (5. 11. 2005) 117 Příkladem může být koncert ze září 2004, kdy bylo policií ČR zadrženo 16 lidí. Více např.: ZIEGLER, Jan – POKORNÝ, Jakub: Policie pozatýkala několik neonacistů. IDNES, 5. 9. 2004. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A040904_185544_domaci_lf) 118 Ukázky textů jsou obsaženy např.: KARÁSKOVÁ, Ivana: Bývalý šéf skinheadů pořádá koncert. IDNES, 30. 10. 2004. (http://show.idnes.cz/show_aktual.asp?r=show_aktual&c=A041030_102918_hudba_kot)
38
jejich skladeb zdaleka nejsou prosty antisemitistických a rasistických motivů. Sepětí skinheadského hnutí a hudby dokazuje i to, že mateřská organizace
Blood&Honour Division
Donaldsonova
Blood&Honour,
se
Bohemia, původní britská zformovala
kolem
hudební
skupiny. Nástupnická organizace Blood&Honour Division Bohemia, tj. organizace Národní odpor, spojovala od počátků svou činnost také především s organizováním a následnou realizací hudební produkce. V případě Blood&Honour Division Bohemia podtrhuje důležitost hudebního vlivu i, že pro dohled na koncertech byla v jejím rámci zřízena zvláštní vnitroorganizační služba Blood&Honour Security. Organizace vydávala nahrávky hudebních skupin, které byly otevřeně rasistické (např. Conflict 88). Podobně jako nynější Národní odpor, byla Blood&Honour Division Bohemia rozdělena podle oblastního klíče do několika sekcí, přičemž jednotlivé sekce často disponovaly vlastní distribuční sítí.119 Např. vznik pražské sekce byl spjat s distribuční firmou White Power Music. 120 Nejaktivnější byla sekce západočeská, která také uspořádala první hudební koncert ve Vinařicích v roce 1996, kde vystoupila řada neonacistických kapel (např. Vlajka, Buldok či již zmiňovaný Conflict 88). Do mediálního povědomí se Blood&Honour Division Bohemia dostala díky akci z listopadu 1996, která proběhla v Kozolupech a přilákala kolem tisíce sympatizantů. Přesné oficiální údaje o počtu a rozsahu koncertů pořádaných pod hlavičkou Blood&Honour Division Bohemia nejsou k dispozici. M. Mareš ve své knize Pravicový extremismus a radikalismus v ČR uvedl, že koncerty pod záštitou Blood&Honour
119 120
MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 483. Tamtéž, s. 483.
39
Division Bohemia probíhaly periodicky zhruba každé dva měsíce po dobu tří let.121 Celkem se tak jednalo asi o dvacet akcí. V konání společenských aktivit neonacistů, kam se řadí především skinheadské koncerty a párty s hudební produkcí, je
evidentní
jejich
každoroční
nárůst.
Podle Výroční
zprávy
Ministerstva vnitra pro rok 2004122 došlo k nárůstu také v roce 2004, a to především díky rozšíření mobilních telefonů a internetové komunikace, 123 jež jejich organizaci značně usnadňují a zároveň ztěžují možnost případné infiltrace z policejních řad. Na zvýšenou aktivitu skinheadů v oblasti hudební produkce upozornil v dubnu roku 2005 politolog M. Mareš, který poukázal, že: „Sraz mají téměř každý třetí víkend a těch akcí rozhodně dál přibývá. Může to znamenat, že se k nim přiklánějí noví lidé z mladší generace.“124 S růstem
koncertů
dochází
zároveň
k větší
opatrnosti
skinheadů, kteří se již zdržují veřejných extremistických projevů jako je např. hajlování či nošení společensky nepřijatelných nášivek apod. Skinheadská setkání skrze koncerty jsou navíc pořádány jako soukromé oslavy,
125
což znemožňuje případný policejní zásah
a dokumentaci. V minulém roce proběhlo několik skinheadských koncertů, které neunikly mediální pozornosti především kvůli relativně
laxnímu
přístupu
policejních
složek
nereagujících
ani v případě zjevné propagace nacismu. Po koncertu ve Křtěticích
121
Tamtéž, s. 484. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004. 123 Kvůli obavě z odhalení pravé identity účastníků této komunikace jsou jimi používány šifry softwarového nástroje PGP, proxy servery, anonymizéry apod. 124 VACA, Jan – BLAŽEK, Vojtěch: Skini v Česku znovu nabírají na síle. IDNES, 4. 4. 2005. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A050403_220041_krimi_pol) 125 Např. v říjnu roku 2005 se sešlo 35 skinheadů v restauraci v Kutné Hoře pod záminkou oslavy narození dítěte jednoho z nich. Více např.: Policie zasáhla proti skinheads. Lidové noviny, 3. 10. 2005. (http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20051003_000132_ln_noviny_s ko&klic=209226&mes=20051003) 122
40
na Strakonicku v září roku 2005, který byl kvůli účasti 500 skinheadů označován za největší setkání příznivců skinheads v roce 2005, byla rozpoutána kritika postupu státních orgánů. Ve svém důsledku to vedlo k tomu, že policejní prezidium potrestalo za nečinnost dva jihočeské policejní důstojníky,
126
jejichž podřízení na koncertě
nezasáhli přes hajlování a pokřiky rasistických hesel některých účastníků koncertu. Druhým důsledkem bylo zpřísnění kontroly následujících zjištěných neonacistických hudebních produkcí a velmi často také jejich rozehnání.127 V postupu státních orgánů ve spojitosti se skinheadskými koncerty lze tedy v poslední době zaznamenat větší frekvenci. Přes
snahu
eliminovat
na
veřejnosti
projevy
sympatií
k neonacismu dochází při koncertních setkání nadále k hajlování či vykřikování rasistických hesel a tím k podněcování k rasové nenávisti.
3. 2. 2. Tisk a Internet Tisk a Internet patří mezi další významné prostředky, díky nimž v rámci hnutí skinheads od počátku docházelo k propagaci rasismu a antisemitismu. Zatímco v devadesátých letech bylo šíření rasistických a antisemitistických myšlenek spjato s rozšiřováním letáků a tzv. zinů, dnes s ohledem na možnosti poskytované se sítí Internet se od tohoto způsobu propagace upouští. Na Internetu jsou dostupné 128 základní ideové programy pro Blood&Honour sepsané
126
Více např. Policisté dostali tresty za liknavost na srazu skinů. IDNES, 26. 9. 2005. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050926_163520_domaci_miz) 127 Více např. Policie rozehnala koncert neonacistů na Jablonecku. IDNES, 13. 11. 2005. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A051113_082450_krimi_jan) 128 http://www.nsec-88.org/cesky.html
41
norským neonacistou Erichem Blücherem 129 – The way forward (Cesta vpřed) a Blood&Honour Field Manual (Bitevní manuál Blood&Honur), kde je nezpochybnitelný příklon k neonacismu. První srovnávaná organizace vydávala ve svých jednotlivých sekcích ziny. Pražská sekce vydávala nejprve zin Rahowa a později pod jejich sekci přešel kutnohorský zin Skinhead Pride. Západočeská sekce převzala od Bohemia Hammer Skins vydávání zinu Phoenix, který patřil mezi nejreprezentativnější a po technické stránce nejkvalitnější
ziny
v České
republice.
130
Severočeská
sekce
s centrem v Mostě vydávala mostecký zin Poslední legion, moravská sekce zin Nová Evropa a posléze zin Národní výzva a jihočeská sekce vydávala časopis Národní stráž. S rozpuštěním organizace zanikly i vyjmenované ziny. Organizace Národní odpor se dále také člení na několik sekcí (na jižní a severní Moravě, ve Slezsku, zároveň se posílily jeho pozice v západních a jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině).131 Jejich agitační činnost se projevuje již jen na webových stránkách organizace,132 kam přispívají různí sympatizanti ze všech sekcí. Jak poukázali v rozhovoru pro National Socialist Education center aktivisté Národního odporu Jihlava a Národního odporu Světlá nad Sázavou&Havlíčkův Brod, ukázala se distribuce tiskovin jako problémová a tak se Národní odpor orientuje na internetovou propagandu, jejíž nespornou výhodou je dostupnost a relativní anonymita. Od letákových akcí organizace však ještě zcela neopustila.
133
Dostupné
jsou
také
v elektronické
podobě
na webových stránkách. 129
Erich Blücher se později přestěhoval do Švédska a změnil si jméno na Erik Nilsen. Zpravidla však vystupuje pod pseudonymem Max Hammer. 130 MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 484. 131 MAREŠ, M.: Terorismus v ČR, s. 154. 132 Dostupné na: http://www.odpor.info. 133 Národní odpor – rozhovor: c. d.
42
Jelikož si Národní odpor uvědomuje monitorování ze strany státních orgánů, platí o propagaci rasismu a antisemitismu na Internetu totéž, co o jejich propagaci na veřejných akcích. Je zde patrný odklon od přímých slovních rasistických útoků, které bývají zaobaleny do označení „násilí ze strany etnických menšin“
134
nebo „teror romské komunity“.135 Ve
svých
zveřejňovaných
příspěvcích
zásadně
popírají
sympatie k neonacismu a obviňují média: „Slovo neonacista je pouhý výmysl novinářů a nálepka médií, kterou dostane každý, kdo vysloví slovo vlast či národ.“136 Staví se tak do role nacionalistů hájících své zájmy.
Podobné
výroky
lze
spatřit
poměrně
často,
faktem
ale zůstává, že stejně tak často jsou k vidění dokumenty sepsané sympatizanty Národního odporu, v nichž dochází k oslavování nacismu. Vhodným příkladem je článek uveřejněný na webových stránkách Národního odporu k 15. březnu tohoto roku, kde se píše, že období Protektorátu Čechy a Morava z let 1939–1945 bývá neprávem démonizováno a uváděno jako nejstrašnější období české historie. Autor článku 15. březen 1939 také zdůrazňuje, že jedněmi z prvních pozitivních změn v období Protektorátu bylo zrušení a rozpuštění všech politických stran, odborů „a dalších zbytečných vymožeností typických pro takzvanou parlamentní demokracii.“ 137 Celý článek potom jednoznačně vyznívá jako oslava nacistické říše a úspěchů na území Protektorátu. Naopak dřívější organizace Blood&Honour Division Bohemia se svými pravými cíli netajila a hned při svém vzniku poukazovala, 134
NÁRODNÍ ODPOR SLEZSKO/ANTI - ANTIFA SLEZSKO: Demonstrace za svobodné Bruntálsko. Opor.info, 12. 2. 2006, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=366 (15. 2. 2006) 135 NÁRODNÍ ODPOR ORLOVÁ: Domobrana proti rómským gangům. 136 KOMÁR: Protest proti lživé propagandě. 137 ERWIN, T: 15. březen 1939. Odpor. Info, 14. 3. 2006, http://www.odpor.info/index.php?id=6&clanek=383&PHPSESSID=7c0c0b875c3f7862ac7 73685b7fcc8ec (15. 3. 2006)
43
že: „… Naši organizaci založili skinheads a pro skinheads je taky určena. Jsme organizací nacionálně socialistickou, ve které vidíme jedinou možnost pro záchranu bílé rasy.“ 138 Ve stejném letáku se dále uvádí, že: „Naším cílem je svatá rasová válka, která očistí bílé a přinese do jejich domovů novou svobodu.“139 To, že své sympatie nedávají aktivisté Národního odporu již tak okázale najevo, je zřejmé na neonacistické symbolice, která není na jejich internetových stránkách dávána přímo na odiv. Nicméně i tam lze nalézt jisté náznaky zastoupené především na fotkách uveřejňovaných na diskusním fóru. Z výše uvedeného vyplývá, že v letech 1996–1999, kdy na území Čech a Moravy byla vůdčí organizací Blood&Honour Division Bohemia, docházelo k poměrně masivním slovním rasistickým útokům zprostředkovávaným tištěnými ziny a letáky. Naproti tomu nyní lze z důvodu policejního monitoringu pozorovat spíše opačný trend, kdy se sympatizanti hnutí skinheads opírají
na veřejně
dostupných internetových stránkách spíše o jemnější označení diskriminovaných skupin a nedochází k přímým slovním rasistickým či antisemitistickým útokům. Zajímavý je nynější postoj skinheadů z Národního odporu k neonacismu, kdy označení „neonacista“ odmítají, ale z jejich výroků je zřejmé, že se ztotožňují s nacistickým ideálem.
138
Leták Blood&Honour Division Bohemia. Citováno dle: MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s. 485. 139 Tamtéž.
44
3. 2. 3. Veřejné akce Jestliže v oblasti veřejně dostupných materiálů zveřejňovaných prostřednictvím Internetu existuje tendence odklonu od příslušnosti k neonacismu,
dokazují
veřejně
pořádané
akce
s politickým
podtextem pravý opak. I zde lze však vypozorovat celkový útlum.140 Organizace Blood&Honour Division Bohemia se zaměřovala spíše na pořádání koncertů a distribuci hudebních nosičů, zatímco u Národního odporu byla zpočátku zřetelná častá aktivita v konání demonstrací. Za první akci Národního odporu Praha je považována demonstrace ze září roku 1998, kde se Národní odpor ohradil proti vysílání Rádia Svobodná Evropa do Iráku a Iránu. Co se veřejné agitační
politické
týká,
činnosti
bylo
v tomto
směru
první
shromáždění z 1. května roku 1999 konané na Střeleckém ostrově v Praze. Akce se zúčastnilo kolem 300 aktivistů a vzbudila obrovský mediální zájem, 141 protože skinheadi pro své setkání využili práva na shromáždění deklarovaného v Listině základních práv a svobod. Shromáždění neonacisté oznámili, ale stát jej nemohl zakázat, jak by
tomu
bylo
např.
u
ohlášené
demonstrace.
Zákon
o shromažďování byl pak silně kritizován pro jeho snadné zneužití ze strany extremistických skupin. Podobné akce se konaly každý rok, i když jak již bylo zmíněno, dochází k jejich postupné eliminaci. Vypovídající hodnotu o sympatiích Národního odporu k nacismu mají především příležitosti, ke kterým se protesty vztahují. Zpravidla bývají
konány
v dny
spojené
s úmrtím
nacistickým
zločinců
či významnými dny z historie Českého státu. 20. srpna roku 2005 se zúčastnili čeští neonacisté demonstrace „za poslední oběť druhé 140
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004. 141 GROHOVÁ, Johanna: Shromažďovací zákon si žádá změnu, tvrdí kritici zásahu. IDNES, 4. 5. 1999. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=990503_225412_domaci_ond)
45
světové války Rudolfa Hesse“ 142 a na 28. říjen roku 2005 svolali před německé velvyslanectví v Praze demonstraci na obhajobu známého popírače holocaustu Ernesta Zündela.143 Rasistický podtext v řadách Národního odporu byl v poslední době
patrný
v akcích
nazývaných
aktivisty
z Orlové
jako
„domobrana“. 144 Místní aktivisté vytvořili na sklonku minulého roku hlídky domobrany posílené o militantní skupiny Anti-Antifa,145 které měly upozornit na benevolentnost policie vůči romským gangům. Přestože ve vyjádřeních angažovaných neonacistů byla zřejmá snaha o „nezávadná pojmenování“ Rómů, bylo možné vypozorovat náznaky jejich negativního hodnocení jakožto nižšího etnika. Aktivista používající pseudonym Komár se v článku Protest proti lživé propagandě médií a starosty města vyjádřil ke srovnání nacionalistů a Rómů následovně: „Takovou stupiditu mohl vyslovit jen někdo, kdo chce jen pošpinit naše jméno. Někdo nás srovnal s Romy z důvodu, že my máme údajně jen základní vzdělaní a nemáme jako Romové životní cíl. Nechápu, jak něco takového může někdo vůbec vyslovit. V naší organizaci jsou lidé, kteří pravidelně chodí do práce a nepobírají jak Romové neoprávněné sociální dávky.“ 146 Výše zmíněné domobrany se v Orlové probíhaly v několika vlnách. V současné době nejsou o tamním vývoji podávány žádné zprávy. V případě domobrany v Orlové se ovšem nejednalo o žádný nový jev. Podobné aktivity vykazovala rómská komunita, když
142
Prohlášení Odpor.net k chystané demonstraci v bavorském Wunsiedelu. Odpor.info, 19. 7. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=196 (5. 11. 2005) 143 Více např.: Demonstrace za Ernsta Zündela – do boje za svobodu slova! Odpor.info, 17. 10. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=266 (5. 11. 2005) 144 NÁRODNÍ ODPOR ORLOVÁ: Domobrana proti rómským gangům. 145 Anti-Antifa vznikla v devadesátých letech původně v Německu jako reakce na seskupení antifašistů zvané Antifa. U jejího zrodu stal německý neonacista Christian Worch. Obě seskupení se zabývají monitorováním „nepřátelské strany“, sbírají fotografie, sepisují seznamy a adresy bydlišť protivníků a vytvářejí proti nim bojové fronty. 146 KOMÁR: Protest proti lživé propagandě.
46
např. v létě roku 2001 organizovala čtyřčlenné pouliční hlídky monitorující situaci v Ostravě zmítané rasistickým násilím.147 Jedno z nebezpečí české ultrapravicové neonacistické scény bylo již uvedeno v předchozí podkapitole týkající se vyjádření sympatizantů nynějšího Národního odporu v tisku a na Internetu. Podobně při běžných akcích konaných touto organizací je totiž v posledních letech patrný vzrůstající trend popírání sympatií k neonacismu. Ten je součástí tzv. desatera, které skinheadům radí, jak
mají
postupovat
v případě
zadržení
Policií
ČR.
Policie
se s podobnými nebezpečnými materiály setkala poprvé již v roce 2000, kdy byly součástí tehdejších skinheadských zinů. Podle Tomáše Kučery z Mladé fronty se v jednom zinu objevilo doslova: „Věřím, že pokud jste dost chytří, nemohou vás zavřít, neboť nebudou mít žádné důkazy. Při výslechu popírejte příslušnost k jakékoli organizaci nebo sympatie se skinheads."148 Rady velice podobného charakteru jsou k dispozici na současných stránkách Národního
odporu
v Bezpečnostním
manuálu
pro
extrémní
znesnadnění práce Policie ČR uveřejněném 25. října roku 2005.149 Na to, že výše zmíněné desatero a jemu příbuzné rady nezůstávají na skinheadské scéně bez povšimnutí, poukázal občanský aktivista Jakub Polák hájící poškozené v kauze z roku 2001 zavražděného Róma Oty Absolona. 150 Odsouzený byl tehdy jednadvacetiletý Vlastimil Pechanec. Podle J. Poláka „Z porovnání Pechancových výpovědí a dalších materiálů z období posledních 147
Více např. Rómské hlídky vyrazily do ulic. IDNES, 1. 8. 2001. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A010730_110414_ostr_zpravy_inc) 148 KUČERA, Tomáš: Skini si radí, jak uniknout trestu. IDNES, 26. 2. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A020225_221445_domaci_pol) 149 PONORKA, Jirka: Bezpečnostní manuál pro extrémní znesnadnění práce Policie ČR. Odpor. Info, 25. 10. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=11&clanek=272 (5. 11. 2005) 150 Vražda se odehrála v červenci roku 2001 ve Svitavách. Na tamní diskotéku přišla skupina Romů, načež se u dveří objevil V. Pechanec a se slovy: „Co tu chcete vy černý svině!“ bodl O. Absolona dvakrát do břicha. O. Absolon po pětihodinové operaci zraněním podlehl.
47
šesti let
jasně vyplývá,
že
postupuje přesně
podle těchto
materiálů.“151 V případě V. Pechance je tedy prokazatelná inspirace radami skinheadských ideologů, ale pravdou zůstává, že trestům unikal již dříve, kdy se ještě oním desaterem neřídil.152 Jako šestnáctiletý se zúčastnil pochodu, při kterém skinheadi házeli kamení do domu, kde bydleli Rómové. Za účast v pochodu dostal podmíněný trest. V červnu 1996 zbil několik mladých lidí, o rok později těžce zranil osmnáctiletého Róma, kterého pobodal před svitavskou poštou. Tehdy u soudu otevřeně prohlásil: „Jsem zastáncem bílé rasy. Chtěl bych, aby naše republika byla bez Cikánů a černochů.“,153 přes svá rasistická stanoviska dostal opět podmíněný trest. V roce 2000 těžce zranil
v České
Třebové
anarchisticky
smýšlejícího
mladíka.
Orlickoústecký soud jej následně odsoudil k čtrnáctiměsíčnímu vězení, V. Pechanec se ale odvolal a trestu byl zproštěn. Přes všechny zmíněné prokazatelně rasistické delikty a výroky, byl odsouzen k vězení až po mediálně sledované vraždě O. Absolona, za
kterou
obdržel,
i
přes
svou
propagovanou
distanci
od skinheadského hnutí, třináct let. Pražský vrchní soud mu v březnu roku 2003 trest zvýšil na sedmnáct let vězení. V celé kauze sehrála důležitou úlohu především média, která o případu stále informovala a zároveň poukazovala na příliš nízký třináctiletý trest.154 Případ
V.
Pechance
nebyl
v tomto
směru
ojedinělým.
Příslušnost ke skinheadskému hnutí či jen známky rasismu či nacionalismu neustále popírali podle policejních informací příslušníci hnutí skinheads souzeni za jeden z největších rasově 151
KUČERA, T.: c. d. Více např. MACHÁČEK, David – PŮLPÁN, David: Romové pohřbili zavražděného. IDNES, 26. 7. 2001. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A010723_153408_krimi_jpl) 153 KUČERA, T. – MACHÁČEK, D.: Za smrt Roma dostal skin 13 let. IDNES, 29. 3. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A020205_155605_krimi_jpl) 154 Tamtéž. 152
48
motivovaných útoků,155 Richard Pittl,156 či trojice skinheadů souzená za útok s rasistickým motivem roku 2004.157 Podkapitola si neklade za cíl provést analýzu policejních či soudních postupů v rasově motivovaných deliktech. Pro celkovou ilustraci jsem však považovala za vhodné uvést některé příklady, jimiž se onen kruh ještě zdaleka neuzavírá a které by podle mého soudu měly být pro českou společnost alarmující. Domnívám se, že podmínečné tresty, běžně ukládané za rasisticky motivované útoky, nejsou dostatečné a je zjevné, že nevytváří ve skinheadských kruzích žádné větší obavy z postihu. Tento fakt podtrhuje jednak to, že se každým rokem zvyšuje kriminalita a jednak i případy osob opakovaně souzených za rasistický útok.158
155
Skupina kolem dvaceti skinheadů napadla v roce 1999 účastníky rómské zábavy v českobudějovickém hotelu Modrá hvězda. Svědkové uvedli, že byla vyřčena rasistická hesla („Jdeme na cikány!“ a „Sieg heil“). Roku 2001 uložil okresní soud šesti útočníkům nepodmíněné tresty do třiceti měsíců, zbývajících patnáct dostalo podmínku. Většina skinheadů se proti rozsudku odvolala a krajský soud v červnu 2002 rozhodl v jejich prospěch. Případ byl provázen námitkami ze strany Rómů, kterým se nedostalo finančního odškodnění za vzniklé škody, včetně protestů ze strany zmocněnce Romů J. Poláka, který upozorňoval na viditelně negativní postoj k Rómům ze strany soudce Jana Štíchy. V březnu roku 2004 zprostil krajský soud v Českých Budějovicích čtyři skinheady vinny zcela. Více např.: PELÍŠEK, Antonín: Skini dostali za útok na Romy podmínky. IDNES, 14. 6. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A001211_132406_krimi_mhk) 156 R. Pittl byl souzený v roce 2003 za útok na Gambijce. Po celou dobu popíral svou vinnu či jakýkoli rasový motiv. Pražský městský osud uložil podmínku. Více např.: Za útok na Gambijce padla podmínka. IDNES, 9. 12. 2003. (http://zpravy.idnes.cz/praha.asp?r=praha&c=A031209_135905_praha_ton) 157 Tři příslušníci hnutí hnutí skinheads provedli roku 2004 útok na romský manželský pár z Jeseníku. Trojice skinheadů popřela jakýkoli rasový motiv či příslušnost ke skinheadskému hnutí. Soud jim uložil podmíněný trest. Více např.: Za rasový útok na Romy padly podmínky. IDNES, 5. 1. 2004. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A040105_131541_krimi_ton) 158 Např. Martin Stiskal, souzený nyní za rasistický útok na jesenické Romy, je v této oblasti konfrontován se zákonem již po osmé. Více např.: HÁNYŠ, Rostislav: Jesenický soud opět řešil rasový útok. IDNES, 21. 5. 2004. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A040521_150249_krimi_jpl)
49
ZÁVĚR Počátky české skinheadské subkultury se na území České republiky datují do druhé poloviny osmdesátých let, kdy se vyčlenila ze subkultury punkové. Zlatá léta skinheadského hnutí ale nastala až po roce 1989. Důležitým integračním faktorem se pak stala skupina D. Landy a D. Matáska Orlík zpívající otevřeně rasistické texty. K první větší strukturaci skinheadů došlo na našem území v letech 1990–1992.
Jejím následkem zde vznikly dva směry –
kališníci a NS skini. Kališnická scéna se později rozštěpila na několik samostatně působících organizací, přičemž jedna část se začala odklánět od primitivního násilí, druhá však nadále realizovala rasistické útoky. Masivní vlna rasistického násilí namířeného především proti Romům a cizím státním příslušníkům byla započata v devadesátých letech a přetrvává dodnes. V této práci jsem se zaměřila na tu část skinheadské subkultury, která se profilovala rasisticky a vykazovala příklon k neonacismu. Výchozí situaci značně komplikovala skutečnost, že skinheadskou scénu
vždy
charakterizovala
nepřehlednost
a
propojenost.
A tak i přes to, že vně subkultury došlo na základě vlivu hudby a jiných subkultur k výrazné strukturaci, je prakticky nemožné podat o ní vyčerpávající přehled. V práci proto vycházím z klasifikace původně nadefinované M. Marešem, který českou skinheadskou komunitu
zmapoval
doposud
nejlépe.
Mezi
rasistické
směry
skinheads řadí tradicionalistické skinheads, nazi-skinheads a white power. Všem třem směrům byl v práci věnován náležitý prostor. Pro celkové zhodnocení české rasistické scény jsem se rozhodla zařadit také ostatní ultrapravicové subkultury, jež se neprofilují primárně rasisticky, nicméně je u nich zjevný jistý příklon k rasismu, potažmo neonacismu. Ten byl prokázán u subkultury fotbalových
50
hooligans, kde existuje přímé propojení s příslušníky hnutí skinheads, kteří využívají fotbalových bitek jako vhodného výcviku. Navíc lze v posledních letech pozorovat přesuny z některých již ne plně funkčních neonacistických organizací právě mezi tvrdá jádra hooliganů. Další ultrapravicovou subkulturou s inklinací k rasismu jsou částečně metalisté, u nichž je propojení se skinheadskou subkulturou prokazatelné od osmdesátých let. V letech devadesátých se někteří blackmetalisté začali již zcela identifikovat s přívrženci nacionálního socialismu. Uvnitř metalové subkultury se jedná především
o
příznivce
tzv.
national
socialist
black
metalu
a tzv. pagan metalu. Poslední subkulturou vykazující příklon k neonacismu byla specifická součást punkové subkultury, tzv. Nazipunkeři. Určitý počet sympatizantů byl zaznamenán v devadesátých letech i u nás, v současné době však neexistují žádné známky fungování této subkultury. Výše popsaným členěním jsem naplnila sekundární cíl práce předsevzatý v úvodu. Sekundárním cílem bylo poskytnutí základní klasifikace rasisticky zaměřené ultrapravicové subkultury skinheads a stejně tak i dalších ultrapravicových subkultur, u nichž je též patrný příklon k rasismu, antisemitismu a neonacismu, i když již není natolik markantní. Primárním cílem práce nadefinovaným v úvodu bylo srovnání dvou
nejvlivnějších
militantních
organizací
z ultrapravicové
subkultury skinheads působících na území České republiky od druhé poloviny devadesátých let do současnosti. Pomocí srovnání organizací u
nás
Blood&Honour
především
v letech
Division 1996–1999
Bohemia a
působící
Národního
odporu
působícího následně dodnes, jsem se snažila ověřit správnost hypotézy,
již
jsem
v práci
metodologických postupů. Ty
ověřovala
pomocí
zvolených
se ukázaly býti účinné, neboť nebylo
nutné je v průběhu práce měnit a směřovaly k vytyčeným cílům.
51
Hypotéza
práce
vycházela
z
tvrzení,
že
navzdory
decentralizačnímu trendu, který výrazně ztěžuje možnost mapování neonacistické organizací
scény,
dochází
k propagaci
i
nadále
rasismu,
v rámci
zkoumaných
potažmo
neonacismu.
A že skinheadské militantní organizace představují pro českou společnost stále určitou hrozbu, což dokazuje vzrůstající tendence v pořádání koncertů, nárůst kriminality s extremistickým podtextem a provázanost
skinheadských
organizací
s některými
politickými
stranami. Toto tvrzení bylo verifikováno především v třetí části. Hypotézu se podařilo obhájit pouze částečně. Na základě analýzy tří základních oblastí, kam směřuje činnost dnešních neonacistů (tj. organizace koncertů a hudební produkce, využívání tisku a Internetu a pořádání veřejných akcí), vyšlo najevo, že propagace rasismu, potažmo neonacismu na veřejnosti již není tak častá. Navzdory tomu, že v konání skinheadských koncertů a párty s hudební produkcí, je evidentní jejich každoroční nárůst, dochází s růstem koncertů zároveň k větší opatrnosti skinheadů, kteří
se
již
zdržují
veřejných
extremistických
projevů,
jako
je např. hajlování či nošení společensky nepřijatelných nášivek apod. Situaci navíc komplikuje i fakt, že skinheadská setkání skrze koncerty
jsou
obvykle
pořádány
jako
soukromé
oslavy,
což znemožňuje případný policejní zásah a dokumentaci. V hudební produkci neonacistických kapel dochází naproti tomu ale
skrze
texty
jejich
skladeb
k rasově
a
antisemitisticky
motivovaným útokům i nadále. Příkladem může být brněnská formace Randall Gruppe, která zpívá otevřeně rasistické texty. Lze tedy konstatovat, že v oblasti hudební produkce neonacistických kapel dochází i nadále k propagaci rasismu, potažmo neonacismu, ale zároveň je patrný růst opatrnosti jednotlivých účastníků koncertů, kteří se již zdržují hajlování a podobných extremistických projevů.
52
Ve svém důsledku však toto představuje pro českou společnost mnohem větší nebezpečí, jelikož není možné přesně zjistit, kolik má skinheadská komunita momentálně sympatizantů. Toto zjištění komplikuje i fakt, že nynější Národní odpor není postaven na
tradičním
členství
jako
dřívější
skinheadské
organizace.
Neexistují tak žádné seznamy členů a aktivistou může být prakticky každý. Není tedy možné zjistit, kolik sympatizantů skinheadské hnutí v současnosti má. Ze srovnání dále vyplynulo, že zatímco dřívější organizace Blood&Honour Division Bohemia využívala jako informačního a propagandistického zdroje především tištěných zinů, současný Národní odpor se orientuje výhradně na používání Internetu, jelikož distribuce tiskovin se ukázala jako značně problémová. Vzhledem k tomu, že jsou ale nynější webové stránky organizace díky Internetu všem volně dostupné, je zřejmé, že na nich nemůže docházet k otevřeným rasistickým či jiným slovním útokům. Přesto však, jak bylo ukázáno v podkapitole 3. 2. 2., lze ve vyjádřeních některých sympatizantů Národního odporu nalézt ve vztahu k Romům rasistický podtext, poněvadž v příspěvcích aktivistů Národního odporu bývají nepřímo hodnoceni jako nižší rasa. Jelikož si Národní odpor uvědomuje monitorování ze strany státních orgánů, platí tedy o propagaci rasismu a antisemitismu na Internetu totéž, co o jejich propagaci na veřejných akcích. Je zde na rozdíl od Blood&Honour Division Bohemia patrný odklon od přímých slovních rasistických útoků. Zajímavý je také fakt, že
aktivisté
Národního
odporu
popírají
jakoukoli
příslušnost
k neonacismu, což je odrazem reflektování i tzv. desatera, které skinheadům radí, jak mají postupovat v případě zadržení Policií ČR. Policie se s podobnými nebezpečnými materiály setkala poprvé v roce 2000, kdy byly součástí tehdejších skinheadských zinů. Rady
53
podobného charakteru jsou dostupné i na nynějších webových stránkách Národního odporu v Bezpečnostním manuálu pro extrémní znesnadnění práce Policie ČR uveřejněném 25. října roku 2005. Popírání
jakýchkoli
k neonacismu,
se
rasových stalo
motivů,
běžnou
jakožto
součástí
i
soudních
sympatií procesů
se stíhanými skinheady. Jak bylo v práci ukázáno, tento postup se neonacistům vyplácí, neboť za rasově motivované útoky dostávají povětšinou opakovaně podmínečné tresty. V oblasti veřejných akcí lze ale přesto vypozorovat jistý příklon k neonacismu. Vypovídající hodnotu o sympatiích Národního odporu k nacismu mají především příležitosti, ke kterým se jejich protesty vztahují. Zpravidla bývají konány ve dnech spojených s úmrtím nacistickým zločinců či významnými dny z historie Českého státu. Rasistický podtext v jednání neonacistů byl v uplynulém roce patrný v akcích nazývaných aktivisty z Orlové jako „domobrana“. Místní skinheadi vytvořili na sklonku minulého roku hlídky domobrany posílené o militantní skupiny Anti-Antifa, které měly upozornit na benevolentnost policie vůči romským gangům. V praxi se tak jednalo o ozbrojené hlídky neonacistů vystupující proti Romům. Ze srovnání organizací Blood&Honour Division Bohemia a Národní odpor tedy vyplynulo, že současní neonacisté ustupují od veřejně proklamovaných sympatií k neonacismu jako je hajlování, nošení nacistických symbolů apod. a přiklánějí se ve své činnosti spíše
ke strategii
popírání
příslušnosti
k jakékoli
skinheadské
organizaci, jakožto i k popírání sympatií k myšlenkám neonacismu. Tato strategie vede ve svém důsledku k tomu, že v české společnosti postupně
převládá
názor,
že
skinheadské
hnutí
upadá
a nepředstavuje tak již žádné nebezpečí. Vzhledem k tomu, že přímá propagace rasismu, potažmo neonacismu, není již u dnešních českých skinheadů tak okázalá a
54
s ohledem na to, že neexistuje žádné oficiální členství, se domnívám, že neonacistické organizace představují ještě větší nebezpečí než před lety, kdy situace kolem nich byla poměrně zmapovaná. V současné době však díky stále většímu utajování a změněné taktice není nikdo schopen odhadnout přesný počet skinheadů ani možný dopad jejich činnosti. Jisté však je, že hlásáním etnické a rasové nenávisti vytvářejí předpoklady pro kriminální činnost, na níž se sami spolupodílejí. Každoročně je patrný nárůst trestných činů s extremistickým podtextem, stejně jako i nárůst konání pravicově extremistických produkcí. Ty jsou hlavním zdrojem finančních příjmů neonacistických organizací, hlavním zdrojem rasistických a antisemitistických projevů a v neposlední řadě i hlavním zdrojem rekrutování nových členů. V řadách skinheads navíc probíhá generační obměna, přičemž lze předpokládat, že nastupující generace se bude projevovat radikálněji než ta stávající. Východiskem z této možné situace by měla být snaha ze strany společnosti a státu o vyvrácení tří základních faktorů (faktor úspěchu, faktor absence náležení a faktor nejistoty) vedoucích k inklinaci neúspěšných členů společnosti k radikálním skupinám. Práce sledovala jako hlavní cíl srovnání dvou organizací a současně zjištění, dochází-li nadále vně Národního odporu k propagaci rasismu a neonacismu. Tato oblast je v české politologii dlouhodobě opomíjena. Text lze tedy považovat za systematičtější pokus analyzovat neonacistickou problematiku v tomto kontextu. Práce by mohla sloužit jako výchozí bod pro další výzkum. Ten by bylo vhodné zaměřit např. na příčiny nedůsledného jednání Policie České republiky při zjevně antisemitisticky a rasisticky laděných neonacistických koncertech, na propojení neonacistů s politickými stranami nebo na prostředky vedoucí k zajištění
55
podmínek vylučujících tři faktory nadefinované J. Chmelíkem vedoucí k integraci neúspěšných členů společnosti do radikálních skupin.
56
PRAMENY A LITERATURA PRAMENY Elektronické prameny BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBA: Výroční zpráva bezpečnostní informační služby za rok 2004. In: Bezpečnostní informační služba, http://www.bis.cz/frame_2.html (3. 12. 2005)
ERWIN, T: 15. březen 1939. Odpor. Info, 14. 3. 2006, http://www.odpor.info/index.php?id=6&clanek=383&PHPSESSID=7c 0c0b875c3f7862ac773685b7fcc8ec (15. 3. 2006) Demonstrace za Ernsta Zündela – do boje za svobodu slova! Odpor.info, 17. 10. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=266 (5. 11. 2005) INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY: O hajlování v této zemi. I ve Křtěticích se policie jen dívala. In: Holocaust.cz, http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2005/10/neonacis t_krtetice (11. 11. 2005) KOMÁR: Protest proti lživé propagandě médií a starosty města. Odpor.info, 8. 12. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=316 (13. 1. 2006) KOMÁR: NS aktivisté nebo ostudy Orlové, Odpor. Info, 2. 2. 2006, http://www.odpor.info/index.php?id=6&clanek=359 (5. 2. 2006)
57
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/extremis/1999/index.html (3. 12. 2005)
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/extremis/2000/index.html (3.12. 2005)
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2001. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/extremis/2001/index.html (3. 12. 2005)
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mv.cz/extremis/2002/index.html (3. 12. 2005)
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2003. In: Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/dokumenty/bezp_si03/extrem03.pdf (3. 12. 2005)
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004.
58
In: Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/2003/odbor/obp/ext2004.pdf (3. 12. 2005)
NÁRODNÍ ODPOR ORLOVÁ: Domobrana proti rómským gangům. Odpor.info, 2. 12. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=311 (25. 12. 2005) Národní odpor – rozhovor. In: National Socialist Education center, http://www.nsec-88.org/cesky.html (25. 9. 2005) NÁRODNÍ ODPOR SLEZSKO/ANTI – ANTIFA SLEZSKO: Demonstrace za svobodné Bruntálsko. Opor.info, 12. 2. 2006, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=366 (15. 2. 2006) NETOLICKÝ, Tomáš: Randall Gruppe a Squad 96 v rozkladu? CSAF, 14. 08. 2005, http://www.csaf.cz/spravy.php?sprava=700 (5. 11. 2005) PONORKA, Jirka: Bezpečnostní manuál pro extrémní znesnadnění práce Policie ČR. Odpor.info, 25. 10. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=11&clanek=272 (5. 11. 2005) Prohlášení Odpor.net k chystané demonstraci v bavorském Wunsiedelu. Odpor.info, 19. 7. 2005, http://www.odpor.info/index.php?id=7&clanek=196 (5. 11. 2005) Spolubojovníci nebo zrádci? Odpor. Info, 9. 1. 2006, http://www.odpor.info/index.php?id=6&clanek=346 (13. 1. 2006)
59
http://www.nsec-88.org/cesky.html http://www.odpor.info www.rahowa.info http://www.volebnipreference.cz/volebni-preference-republikanimiroslava-sladka.htm (3. 1. 2006).
60
LITERATURA ALAN, Josef: Xenofobie a rasismus: úvodní poznámka sociologa. In: ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed): Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha, Portál, s.r.o. 1998, s. 10–11. BARTONÍČEK, Radek – HAID, Jaroslav: Děti sledovaly, jak jim skin umlátil otce. MF Dnes, 6, 1995, č. 114, 17. 5., s. 3. BIEHLOVÁ, Janet a STAUDENMAIER, Peter: Ekofašismus. Poučení z německé zkušenosti. Votobia, Olomouc 1999. ČERNÝ, Václav: Rasismus, jeho základy a vývoj. Votobia, Olomouc 1995. DANICS, Štefan: Extremismus. Triton, Praha 2003. DOLEŽAL, X. Jiří: Chytrej jako fotbalista. Reflex, 23. 9. 2005. (http://www.reflex.cz/Clanek21139.html) DRAHOŇOVSKÝ, TOMÁŠ: Ulice Orlové hlídají extremisté. Lidové noviny, 5. 12. 2005. (http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20051205_0 00016_ln_noviny_sko&klic=210572&mes=20051205) ERBAN, Vojta: Současné úkoly v boji proti imperialismu, neofašismu a za zachování míru. Československý svaz protifašistických bojovníků, Praha 1980.
61
FARIN, Klaus-SEIDEL-PIELEN, Ebehard: Skinheads. Verlag C. H. Beck, München 1993. FIALA, Petr – MAREŠ, Miroslav: Programová analýza SPR-RSČ a KSČM z hlediska politického extremismu. In: FIALA, Petr (ed.): Politický extremismus a radikalismus v ČR. Brno, Masarykova univerzita 1998, s. 95–104. FRIŠTENSKÁ, Hana: Pojmy xenofobie, rasismus, rasové násilí a rasová diskriminace. In: ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed): Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha, Portál s.r.o. 1998, s. 12–27. GEIST, Bohumil: Sociologický slovník. Victoria Publishing, Praha 1992. GREGOROVIČ, Miroslav: Kapitoly o českém fašismu. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995. GROHOVÁ, Johanna: Shromažďovací zákon si žádá změnu, tvrdí kritici zásahu. IDNES, 4. 5. 1999. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=990503_225412_do maci_ond) HÁNYŠ, Rostislav: Jesenický soud opět řešil rasový útok. IDNES, 21. 5. 2004. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A040521_150249_krimi_j pl) CHMELÍK, Jan: Symbolika extremistických hnutí. Praha, Armex 2000.
62
KAČUROVÁ, Jana: Hooligans. Revue pro média, B. r. (http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/hooligans.htm) KARÁSKOVÁ, Ivana: Bývalý šéf skinheadů pořádá koncert. IDNES, 30. 10. 2004. (http://show.idnes.cz/show_aktual.asp?r=show_aktual&c=A041030_ 102918_hudba_kot) KAZAN, Zdeněk: Soudobý antisemitismus, Maskil, 3, 2004, č. 4, s. 45. KUČERA, Tomáš: Skini si radí, jak uniknout trestu. IDNES, 26. 2. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A020225_221445_d omaci_pol) KUČERA, Tomáš – MACHÁČEK, David: Za smrt Roma dostal skin 13 let. IDNES, 29. 3. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A020205_155605_krimi_j pl) MACHÁČEK, David – PŮLPÁN, David: Romové pohřbili zavražděného. IDNES, 26. 7. 2001. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A010723_153408_krimi_j pl) MAREŠ, Miroslav: Trendy od Temže. Reflex, 7. 6. 2001. (http://www.reflex.cz/Clanek6180.html)
63
MAREŠ, Miroslav: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno, Barrister & Principal: Centrum strategických studií 2003. MAREŠ, Miroslav: Terorismus v ČR. Brno, Centrum strategických studií 2005. MAZEL, Michal: Oponenti systému. Přehled radikálních a extremistických organizací v České republice. In: FIALA, Petr (ed.): Politický extremismus a radikalismus v ČR. Brno, Masarykova univerzita 1998, s. 117–277. MC GOWAN, Lee: Radikální pravice v Německu od roku 1870 po současnost. Praha, Prostor 2004. Neonacista s odvoláním neuspěl. IDNES, 25. 6. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/praha.asp?r=praha&c=A020315_113210_prah a_lin) PELÍŠEK, Antonín: Skini dostali za útok na Romy podmínky. IDNES, 14. 6. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A001211_132406_krimi_ mhk) Policie zasáhla proti skinheads. Lidové noviny, 3. 10. 2005. (http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20051003_0 00132_ln_noviny_sko&klic=209226&mes=20051003) Policisté dostali tresty za liknavost na srazu skinů. IDNES, 26. 9. 2005.
64
(http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050926_163520_d omaci_miz) Policie rozehnala koncert neonacistů na Jablonecku. IDNES, 13. 11. 2005. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A051113_082450_krimi_j an) PIRNÍK, Jiří: Peníze z podvodů šly na party skinheadů. IDNES, 29. 4. 2002. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A020429_193955_krimi_ nad) RATAJ, Jan: Je pořád hezká, ta naše písnička česká? Ze skinheadské politické voničky. Listy, 31, 2001, č. 1, s. 11-16. Rómské hlídky vyrazily do ulic. IDNES, 1. 8. 2001. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A010730_110414_o str_zpravy_inc) Sešlo se 500 neonacistů, policie nezasáhla. IDNES, 18. 9. 2005. (http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050918_101735_d omaci_kot) Skinheads. In: Informationsdienst gegen Rechtsextremismus, http://lexikon.idgr.de/s/s_k/skinheads/skinheads.php (28. 10. 2005) SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD: Velký sociologický slovník. Vydavatelství Karolinium, Praha 1996.
65
STRMISKA, Maxmilián: Demokracie, extremismus, antisystémová orientace. Příspěvek k diskusi o pojetí „politického extremismu“ a „antisystémovosti“ v soudobých demokraciích. In: FIALA, Petr (ed.): Politický extremismus a radikalismus v ČR. Brno, Masarykova univerzita 1998, s. 27–44. ŠMAUSOVÁ, Gerlinda: „Rasa“ jako rasistická konstrukce. Sociologický časopis, 35, 1999, č. 4, s. 433–455. VACA, Jan – BLAŽEK, Vojtěch: Skini v Česku znovu nabírají na síle. IDNES, 4. 4. 2005. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A050403_220041_krimi_ pol) VANTUCH, Radek: Spanilá jízda do Liberce. IDNES, 18. 2. 2004. (http://zpravy.idnes.cz/nazory.asp?r=nazory&c=A040218_092445_na zory_stp) Za rasové útoky hrozí tvrdší tresty. MF Dnes, 6, 1995, č. 118, 21. 5., s. 1. Za rasový útok na Romy padly podmínky. IDNES, 5. 1. 2004. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A040105_131541_krimi_ ton) Za útok na Gambijce padla podmínka. IDNES, 9. 12. 2003. (http://zpravy.idnes.cz/praha.asp?r=praha&c=A031209_135905_prah a_ton)
66
ZIEGLER, Jan – POKORNÝ, Jakub: Policie pozatýkala několik neonacistů. IDNES, 5. 9. 2004. (http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A040904_185544_doma ci_lf) ZNEBEJÁNEK, František: Sociální hnutí. Praha, Sociologické nakladatelství 1997.
67
PŘÍLOHY SEZNAM A. Textové přílohy Text Bílej jezdec Text Čech B. Obrazové přílohy Fotografie z domobrany v Orlové
68
A. Textové přílohy Bílej jezdec Bílej jezdec jede tmou bílej meč má nad hlavou jede cvalem s tuhou svou jede smutnou Evropou. Prachem cest je pokrytej nese svoje poselství. Pohled krví podlitej jede sám to každej ví. Bílej jezdec, bílá zář bílej den a bílá tvář. Bílej jezdec, bílá zář bílej den a bílá tvář. Jeho kůň je unaven paže s mečem znavená z čistý noci už je den mladá dívka zmámená podala mu vody pít rytíř se jen usmívá v čistý zemi chtěl by žít dní už mu moc nezbývá. Bílej jezdec, bílá zář bílej den a bílá tvář. Bílej jezdec, bílá zář bílej den a bílá tvář. Kolik bílejch rytířů padlo pro tu pravdu svou kolik lesklejch pancířů rozdupáno většinou tak buďte trochu šlechetní ať tu neni jako host na tu bitvu postední je vás tady přece dost. Bílej jezdec, bílá zář bílej den a bílá tvář.
69
Bílej jezdec, bílá zář bílej den a bílá tvář. Poslední bitva vzplála dejme se na pochod banda blbounů plešatejch mu možná přijde vhod. (text z alba Orlík-Oi! Miloš Frýba for president, Monitor EMI, 1990) Zdroj: Diskografie.cz
70
ČECH Milióny parazitů na slávě se přiživuje jak pošpinit druhýho a závody kdo víc bonzuje mračno zlodějů se na ulicích pohybuje jenže proti tomu tady dávno nikdo nebojuje. Jsi Čech Čech Čech tak si toho važ jsi Čech Čech Čech a narovnat se snaž jsi Čech Čech Čech a čechům dělej čest přelez, přeskoč, ale nepodlez. Křivost nad křivost se každý den jen prohlubuje slovo už nic neznamená nechuť všema prostupuje český holky, český kluci, český pivo obklopuje zachraňme si čest tím hlavním co nás tu všechny spojuje. Jsi Čech Čech Čech tak si toho važ jsi Čech Čech Čech a narovnat se snaž jsi Čech Čech Čech a čechům dělej čest přelez, přeskoč, ale nepodlez. Jsi Čech Čech Čech tak si toho važ jsi Čech Čech Čech a narovnat se snaž jsi Čech Čech Čech a čechům dělej čest přelez, přeskoč, ale nepodlez. Čech Čech Čech tak si toho važ Čech Čech Čech a narovnat se snaž Čech Čech Čech a čechům dělej čest přelez, přeskoč, ale nepodlez. (text z alba Orlík-Oi! Miloš Frýba for president, Monitor EMI, 1990) Zdroj: Diskografie.cz
71
B. Obrazové přílohy
Fotografie z domobany v Orlové
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A051205_070723_d omaci_miz
72
ABSTRAKT This paper explores the skinheads movement in the Czech Republic after the year 1989. It is focused on the racist and neo-Nazi part of this movement. The first part of this work describes the terminology and the starting points needed for the deeper analysis. The second part examines the history of the skinheads movement, the social reasons for his creation and also conducts the classification of the skinheads part which is demonstrably racist. There is also the place for the classification of the others ultraconservative subcultures which are not primarily racist, but which are tending to racist or neo-Nazis ideas. The third part is focused on the collation of two Czech neoNazis organizations – Blood&Honour Division Bohemia and Národní odpor. It argues that despite a trend of a decentralization and the decadent straight propagation of the neo-Nazis and racist ideas, there is still a danger to the Czech society.
Tato práce zkoumá skinheadské hnutí v České republice po roce 1989. Je zaměřena na rasistickou a neonacistickou část tohoto hnutí. První část této práce popisuje terminologii a východiska potřebné pro hlubší analýzu. Druhá část se zabývá historií skinheadského hnutí, sociálními příčinami jeho vzniku a provádí také klasifikaci té části skinheadského hnutí, která je prokazatelně rasistická. Prostor je věnován také ostatním ultrapravicovým subkulturám, které nejsou primárně rasistické, ale inklinují k rasistickým nebo neonacistickým názorům. Třetí část je zaměřena na srovnání dvou českých neonacistických
organizací
Blood&Honour
Division
Bohemia
a Národní odpor. Dokazuje, že navzdory decentralizačnímu trendu a
ustupující
přímé
propagaci
neonacistických
a
rasistických
myšlenek, představují pro českou společnost stále nebezpečí.
73
OBSAH ÚVOD
2
1. TERMINOLOGIE A VÝCHODISKA
9
1. 1. Subkultura, hnutí
9
1. 2. Radikalismus, extremismus
10
1. 3. Antisemitismus, rasismus
11
1. 4. Neonacismus (neonacionální socialismus)
13
2. HNUTÍ SKINHEADS
15
2. 1. Vývoj hnutí skinheads
15
2. 2. Společenské příčiny vzniku hnutí skinheads
18
2. 3. Klasifikace rasisticky zaměřené ultrapravicové části
20
hnutí skinheads 2. 3. 1. Tradicionalističtí skinheads
20
2. 3. 2. Nazi-skinheads
21
2. 3. 3. White Power (WP)
23
2. 4. Ultrapravicové subkultury, jež se neprojevují
24
primárně rasisticky 2. 4. 1. Hooligans (Rowdies)
24
2. 4. 2. Metalisté
25
2. 4. 3. Nazi-punks
26
2. 5. Původní skinheadská scéna v Čechách
29
3. SROVNÁNÍ BLOOD&HONOUR DIVISON BOHEMIA A
32
NÁRODNÍHO ODPORU 3. 1. Vznik organizací a podmínky členství
34
3. 2. Srovnání činnosti s extremistickým podtextem
38
3. 2. 1. Hudební produkce, koncerty
38
3. 2. 2. Tisk a Internet
41
3. 2. 3. Veřejné akce
45
74
ZÁVĚR
50
PRAMENY A LITERATURA
57
PRAMENY
57
Elektronické prameny
57
LITERATURA
61
PŘÍLOHY
68
Seznam
68
A. Textové přílohy
69
B. Obrazové přílohy
72
Abstrakt
73
75
