SYNDROM VYHOŘENÍ V PRÁCI SESTER SE SENIORY V REGIONU KLADNO. Diplomová práce MASARYKOVA UNIVERZITA. Lékařská fakulta. Vedoucí diplomové práce:

MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta

SYNDROM VYHOŘENÍ V PRÁCI SESTER SE SENIORY V REGIONU KLADNO

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autorka:

PhDr. Marie Macková, Ph.D.,RSW

Bc. Jitka Manová Obor: Ošetřovatelská péče v gerontologii

Brno, březen 2009

ANOTACE DIPLOMOVÉ PRÁCE Jméno a příjmení autora: Bc. Jitka Manová Název diplomové práce: Syndrom vyhoření v práci sester se seniory v regionu Kladno Pracoviště: Katedra ošetřovatelství, Lékařská fakulta MU Vedoucí diplomové práce: PhDr. Marie Macková, Ph.D. Počet stran: 97 Počet příloh: 2 Rok obhajoby: březen 2009 Klíčová slova: syndrom vyhoření, senior, emocionální vyčerpání, depersonalizace, osobní uspokojení Resumé: Diplomová práce se zabývá problematikou syndromu vyhoření u sester pracujících s cílovou skupinou seniorů. Teoretická část se zabývá jednotlivými definicemi syndromu vyhoření, dále popisem projevů a příčin syndromu vyhoření, možnostmi diagnostiky, terapií a prevencí syndromu vyhoření. V praktické části jsou popsány výsledky provedeného kvantitativního výzkumu. Výzkum byl zaměřen na zjištění míry vyhoření u sester pracujících se seniory v regionu Kladno.

Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem. 2

ANNOTATION OF THESIS FOR MASTER’ S DEGREE

Author: Bc. Jitka Manová Title: The burnout syndrome in nurses working with the elderly in region Kladno Workplace: Faculty of Medicine, Department of Nursing , Masaryk University Consultant: PhDr. Marie Macková, Ph.D. Number of pages: 97 Number of attachments: 2 The year of justification: March, 2009 Key words: burn-out syndrome, elder people, emotional exhaustion, depersonalisation, personal satisfaction

Summary: Thesis deals with burn-out syndrome in nurses working with the target group of elder people. The theoretical part deals with various definitions of burn-out syndrome, as well as a description of symptoms and causes of burn-out syndrome, diagnostic, treatment and prevention of burn–out syndrome .The practical part are described results from a quantitative research. Research has focused on detection of burn-out rates for nurses working with elder people in the region Kladno.

3

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Marie Mackové, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne 20. 3. 2009

…………….......................... Bc. Jitka Manová

4

PODĚKOVÁNÍ: Touto cestou bych ráda poděkovala za odborné vedení práce a cenné rady PhDr. Marii Mackové PhD. Děkuji jí také za čas, který mi věnovala při konzultacích, ochotu a porozumění. Mé poděkování patří i Ing. Andrei Jindrové za pomoc při statistickém zpracování diplomové práce a všem sestrám, které byly ochotny vyplnit dotazník a spolupracovat na výzkumu. Poslední díky patří mé rodině za nekonečnou trpělivost.

V Brně dne 20. 3. 2009

………………………….. Bc. Jitka Manová

5

OBSAH 8

ÚVOD

10

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Historie syndromu vyhoření

10

2.2 Definice syndromu vyhoření

11

2.3 Příznaky syndromu vyhoření

13

2.3.1 Psychické příznaky

13

2.3.2 Tělesné příznaky

14

2.3.3 Sociální vztahy

14

2.4 Jak odlišit vyhoření od jiných jevů?

15

2.5 Koho se syndrom vyhoření týká?

17

2.5.1 Rizikové profesní skupiny

17

2.5.2 Osobnostní charakteristiky lidí ohrožených syndromem vyhoření

18

2.6 Fáze procesu vyhoření

20

2.6.1 Průběh procesu

20

2.6.2 Fáze procesu

21

2.7 Příčiny syndromu vyhoření

26

2.7.1 Příčiny spočívající v osobě

26

2.7.2 Příčiny spočívající v organizaci a podmínkách na pracovišti

27

2.7.3 Příčiny spočívající ve společnosti

28

2.8 Diagnostika syndromu vyhoření

29

2.8.1 Diagnostika pomocí dotazníků

29

2.9 Léčba syndromu vyhoření

31

2.9.1 Relaxační metody

32

2.9.2 Psychoterapeutické metody

32

2.9.3 Medikamentózní léčba

33

6

2.10 Prevence syndromu vyhoření

34

2.10.1 Prevence syndromu vyhoření na úrovni jednotlivce

34

2.10.2 Prevence syndromu vyhoření na úrovni organizace

37

2.10.3 Supervize jako pomoc

38

2.11 Syndrom vyhoření v práci se seniory

40

43

3 VÝZKUMNÁ ČÁST 3.1 Cíle a hypotézy diplomové práce

43

3.2 Zkoumaný soubor

44

3.3 Metodika výzkumu

45

3.3.1 Dotazníkové šetření

45

3.3.2 Statistické metody

48

3.4 Sběr dat

49

3.5 Jednorozměrná analýza dat

51

3.5.1 Vyhodnocení dotazníku MBI

51

3.5.2 Vyhodnocení osobních a identifikačních údajů respondentů

56

3.6 Dvourozměrná analýza

66

4 DISKUZE

78

ZÁVĚR

83

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ

84

SEZNAM ZKRATEK

87

SEZNAM GRAFŮ

88

SEZNAM TABULEK

89

SEZNAM PŘÍLOH

91

7

ÚVOD

Největší slávu si nevysloužíme tím, že nikdy neupadneme, ale tím, že se po každém pádu opět zvedneme. Ralph Waldo Emerson

Syndrom vyhoření je téma stále populární. Lze nalézt bezpočet prací, které se tímto tématem zabývají. I přesto jsem se rozhodla tomuto tématu věnovat svoji diplomovou práci. Syndrom vyhoření je podle Maslach1 syndromem, který je charakterizován emocionálním vyčerpáním, depersonalizací a nízkou úrovní osobního uspokojení. Primárně ovlivňuje lidi, kteří se ve své práci nějakým způsobem zabývají ostatními lidmi. Syndrom vyhoření se vyvíjí jako reakce na chronické emoční napětí, které je výsledkem jednání s jinými lidmi a zejména s lidmi, kteří se musí vypořádávat s vážnými problémy. Syndrom vyhoření tak lze považovat za typ profesionálního stresu, který vyplývá ze sociální interakce mezi osobou, která poskytuje pomoc a osobou, která pomoc přijímá. Všeobecné sestry jsou zvláště náchylné k rozvoji syndromu vyhoření a to pro vlastní podstatu svého povolání, které je spojováno s vysokými emočními nároky. Syndrom vyhoření je vážný problém. Přímo ovlivňuje pracovníka a stojí za různými symptomy somatickými i psychickými. Rovněž souvisí se zhoršením vztahů mezi sestrou a pacientem, spolupracovníky, rodinou a okolím. Může dokonce vést ke zhoršení poskytované péče. Vhledem k oboru mého studia jsem se rozhodla zaměřit na problematiku syndromu vyhoření u sester pracujících se seniory. V rámci předkládané práce jsem jednak použila české verze MBI dotazníku, který je v současné době celosvětově 1

Srov. SCHAUFELI, W. B., MASLACH, Ch., MAREK, T., Professional burnout : recent developments in theory and research., s. 299.

8

nejužívanějším dotazníkem pro zjišťování míry vyhoření a jednak jsem zjišťovala subjektivní názory sester na pocity související s mírou vyhoření. Ověřovala jsem rovněž, zda vybrané faktory mají vliv na míru vyhoření.

9

2 Teoretická část

2.1 Historie syndromu vyhoření

S pojmem burnout se setkáváme od sedmdesátých let minulého století. Anglické „burn out“ lze přeložit jako vyhořet, vypálit, vyhasnout, vyčerpat. V českých překladech převládl a v povědomí lidí našel své místo výraz vyhoření. Podle Křivohlavého uvedl pojem do literatury v letech 1974-1975 newyorský psychoanalytik H. J. Freudenberger.2 Burnout byl původně spojován se stavem alkoholiků, u nichž závislost potlačila zájem o vše ostatní.3 Později tento pojem přešel z pouličního slangu, ve kterém označoval narkomana, který klesl na samé dno, do obecného slovníku.4 Postupně také pronikal i do jiných oblastí. Začalo se ho používat pro označení lidí, kteří byli tak pohlceni a opojeni svou prací, že pro nic jiného nebyli s to žít. V současné době tento jev označujeme jako workoholismus.5 Stav, který pojem burnout popisuje, je však dobře známý a stejně starý, jako lidstvo samo. Jde o fenomén celkového vyčerpání, tj. vyčerpání tělesného, psychického (emocionálního a mentálního) i duchovního. Křivohlavý nabízí pestrou paletu příkladů jak z historie, tak běžného života, které s tímto stavem souvisí. Průlomovým okamžikem ovšem bylo, že Freudenberger dokázal tento jev pojmenovat a pro mnoho dalších psychologů se tak stal burnout objektem soustavného studia a výzkumu. Tento trend neustále rostoucího zájmu o tuto problematiku pokračuje a syndrom vyhoření je proto i nadále aktuálním tématem v české i mezinárodní literatuře.6

2

Srov. ROZPRÝMOVÁ, H., Syndrom vyhoření, Aktuální kapitoly z péče o seniory, s. 65.

3

Srov. JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ, E., Syndrom vyhoření, s. 6.

4

Srov. POTTEROVÁ, B. A., Jak se bránit pracovnímu vyčerpání, s. 7.

5

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J., Jak neztratit nadšení, s. 46.

6

Tamtéž: s. 45-47.

10

2.2 Definice syndromu vyhoření

S narůstajícím počtem odborných prací, které byly k tématu burnout publikovány, přibývala i celá řada autorů, kteří se snažili o formulaci svých představ a přesnější ujasnění toho, co burnout je. Je třeba vzít v úvahu, že každá z definic pohlíží na syndrom vyhoření z poněkud jiného pohledu. Některé výroky psychologů, kteří se jevem burnout zabývali, nám předkládá Křivohlavý: • „Burnout je reakcí na práci, která člověka mimořádně zatěžuje. Burnout je situací totálního (úplného) vyčerpání sil. Burnout je pocitem člověka, který došel k závěru, že již nemůže jít dále.“ (Cary Cherniss) •

„Burnout je stav vyplenění všech energetických zdrojů původně velice intenzivně pracujícího člověka (např. lidí, kteří se snaží druhým lidem v jejich těžkostech pomoci a pak se cítí sami přemoženi jejich problémy). Burnout je konečným stadiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce emocionálně něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení (svůj entusiasmus) a svou motivaci (své vlastní hnací síly).“ (Henrich Freudenberger)

•

„Burnout je stavem totálního odcizení a to jak práci, tak druhým lidem i sama sobě.“ (Carol J. Alexandrová)

•

„Burnout je stav člověka, který se podobá vysychání pramenů či vybíjení baterie. Stejně jako stres i burnout není mimo nás, ale v nás. Neznáme ho, dokud se v nás nezabydlí.“ (Shirley Kashoff)

•

•

„Burnout je emoční vyprahlost.“ (Řehulka) „Burnout je formálně definován a subjektivně prožíván jako stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, které je způsobeno dlouhodobým zabýváním se situacemi, které jsou emocionálně těžké (náročné). Tyto emocionální požadavky jsou nejčastěji způsobeny kombinací dvou věcí: velkým očekáváním a chronickými situačními stresy.“ (Agnes Pines a Elliott Aronson)

11

•

„Burnout je syndromem emocionálního vyčerpání, depersonalizace a sníženého osobního výkonu. Dochází k němu tam, kde lidé pracují s lidmi, tj. tam, kde se lidé věnují potřebným lidem.“ (Maslach a Jackson)7

Metaforicky dobře vystihuje efekt vyhoření báseň D. Greitemeyerové, kterou nám v překladu ve své publikaci nabízí Švingalová8 (viz. Příloha č. 2).

Přehlédneme-li řadu definic syndromu vyhoření, neujde naší pozornosti, že mají některé znaky společné: • přítomnost negativních emocionálních příznaků jako např. deprese, vyčerpání atp. • důraz je kladen více na psychické příznaky a chování lidí než na provázející tělesné příznaky • syndrom vyhoření je nejčastěji spojován s určitými druhy povolání, které se jeví jako rizikovější • syndrom vyhoření se vyskytuje u jinak psychicky zdravých lidí, nesouvisí nijak s psychickou patologií • menší efektivita práce není spojována s nižší kompetencí nebo se špatnými pracovními schopnostmi a dovednostmi, ale naopak s negativními postoji a z nich vyplývajícího chování9

7

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J., Jak neztratit nadšení, s. 47-50.

8

Srov. ŠVINGALOVÁ, D., Stres a „vyhoření“ u profesionálů pracujících s lidmi, s. 47.

9


12

2.3 Příznaky syndromu vyhoření

Mezinárodní klasifikace nemocí přiřazuje syndromu vyhoření kód ICD 10, kategorie Z 73.0 s názvem Problémy spojené s obtížemi v uspořádání života, které mají tyto symptomy:

2.3.1 Psychické příznaky Kognitivní rovina (poznávací a rozumová) • ztráta nadšení, schopnosti pracovního nasazení, zodpovědnosti • nechuť, lhostejnost k práci • negativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu • únik do fantazie, potíže se soustředěním Emocionální rovina • sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost • pocit nedostatku uznání10 Emocionálně vyčerpaný člověk se cítí jako ubitý, má pocit bezmoci a beznaděje, ze které nevidí žádné východisko, je podrážděný a nervózní. Tento stav může v extrémních případech vést až k vypuknutí duševní nemoci či k sebevražedným úmyslům.11

10


11

Srov. JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ, E., Syndrom vyhoření, s. 22.

13

2.3.2 Tělesné příznaky • poruchy spánku, chuti k jídlu, náchylnost k nemocím, vegetativní obtíže (srdce, dýchání, zažívání) • rychlá unavitelnost, vyčerpanost, svalové napětí, vysoký krevní tlak12 Lidé trpící syndromem vyhoření jsou zvýšeně náchylní k drobným úrazům, častěji onemocnění, běžné jsou stížnosti na bolesti hlavy, pocity nevolnosti, bolesti zad a šíje. Dalšími příznaky jsou změny stravovacích návyků spojené se změnami tělesné hmotnosti atp. Mnozí lidé se snaží uniknout s pomocí alkoholu, cigaret, barbiturátů nebo jídla, zvyšuje se riziko zneužívání návykových látek. Tyto metody však nemají trvalý účinek, dříve nebo později přestanou působit a jen prohlubují zoufalství a vyčerpání.

2.3.3 Sociální vztahy • ubývá angažovanosti, snahy pomáhat problémovým klientům • omezení kontaktů s klienty a jejich příbuznými, omezení kontaktů s kolegy • přibývá konfliktů v oblasti soukromí • nedostatečná příprava k výkonu práce Vytrácí se uspokojení z kontaktu s lidmi, nejprve jen v práci, později i v osobním životě. Rodinu a přátele přestává vnímat jako zdroje energie a uspokojení, stávají se pro něj další přítěží, dalšími nároky. Ztrácí citlivost vůči ostatním a schopnost vnímat jejich osobní identitu, neuvědomuje si, že mají stejné pocity a myšlenky. Vidí své okolí spíše jako problém, než jako individua.13

12


13

Srov. JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ, E., Syndrom vyhoření, s. 22-23.

14

M. D. Rush zmiňuje vnější a vnitřní symptomy, které na přítomnost vyhoření upozorňují: Mezi vnější patří: • skutečnost, že aktivita vzrůstá, produktivita však zůstává zpočátku stejná • podrážděnost • fyzická únava • neochota riskovat Vnitřními symptomy bývá: • ztráta odvahy • ztráta osobní odvahy a sebeúcty • ztráta objektivnosti • emocionální vyčerpanost • negativní duševní postoj14

2.4 Jak odlišit vyhoření od jiných jevů? • stres- termínem stres označujeme situaci člověka, který se nachází v tlaku nepříznivých životních podmínek, dostává se do zátěžové situace.15 Princip vzniku stresu se dá obrazně popsat rameny vah, kdy na jedné straně jsou stresory, což jsou faktory stresující člověka, proti nim na straně druhé salutory, tzn. schopnosti jedince situace řešit. Pokud jsou ramena vah v nerovnováze, přichází stres. Řešením je buď ubrat na straně stresorů, např. vzdát se nějaké

14

Srov. RUSH, M. D., Syndrom vyhoření, s. 39.

15

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví, s. 170.

15

činnosti nebo ji na někoho delegovat, nebo posílit salutory relaxací, odpočinkem apod. Do stresu se může dostat každý člověk, avšak vyhoření se objevuje jen u lidí, kteří jsou intenzivně zaujati svou prací. Mají vysokou výkonovou motivaci.16 Pokud je stres přiměřený a nepůsobí dlouhodobě, pak patří k běžnému životu.

• deprese- o syndrom vyhoření se nejedná, je-li stav způsoben duševní poruchou. Vztah mezi depresí a vyhořením je však velmi úzký. Syndrom vyhoření je vázán výhradně na pocity z práce, deprese je přítomna ve všech situacích. U jedince s příznaky vyhoření mizí depresivní prožitky (smutná nálada, pocit marnosti, pokles a ztráta energie) například s nástupem na dovolenou, kdy nemusí na práci nějakou dobu myslet. Po návratu do „běžných kolejí“ dochází opět k zhoršení stavu.

• únava- prostá únava většinou odezní po odpočinku, někdy pozitivně působí vhodná fyzická aktivita (sport). U syndromu chronické únavy je v popředí více somatických projevů a stížností než u vyhoření. Při syndromu vyhoření je únava popisována jako tíživě prožívaná s pocity viny a selhání.

• depersonalizace- základní změna osobnosti, jako by byli neživotní a bez schopnosti cítit bolest, radost, lásku či nenávist.17 Samostatné odcizení se vyskytuje u lidí, kteří nikdy ničím nadšeni nebyli, pro které to, co dělali, nebylo smyslem jejich života. U burnout je tomu právě naopak.18

• vyčerpání- syndrom vyhoření není jen prosté vyčerpání, součástí procesu je vyčerpání v následujících třech oblastech, které se pokusila přiblížit autorská dvojice Pinesová a Aronson: Fyzické vyčerpání je definováno výrazným snížením energie, chronickou únavou a celkovou slabostí.

16

Srov. SNOPKOVÁ, I., Burn – out syndrom čili syndrom vyhoření, Sestra, s. 37.

17

Srov. BARTOŠÍKOVÁ, I., O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry, s. 24.

18


16

Emocionální vyčerpání je charakterizováno pocity beznaděje a představou, že člověku již není pomoci. Mentální vyčerpání je prezentováno negativním postojem člověka k sobě samému, k práci a ke světu (životu) vůbec.19 Obecně lze shrnout, že ze syndromu vyhoření se vylučují případy, kdy některý z příznaků je způsoben psychiatrickým onemocněním, nekompetentností nebo do zaměstnání promítnutými rodinnými problémy. Nelze sem zařadit ani únavu z monotónní práce, protože ta není spojována s pocity neschopnosti.20

2.5 Koho se syndrom vyhoření týká?

Syndromem vyhoření jsou nejvíce postiženi pracovníci pomáhajících profesí, kteří působí ve složitých životních situacích, v nichž klíčovou roli hraje vztah mezi pracovníkem a osobou, které je pomáháno.21

2.5.1 Rizikové profesní skupiny Kebza a Šolcová uvádějí přehled hlavních profesních skupin, u nichž je riziko vzniku burnoutu výrazné: • lékaři • zdravotní sestry • další zdravotničtí pracovníci (ošetřovatelky, laborantky, technici apod.) • psychologové a psychoterapeuti

19

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie zdraví, s. 116.

20


21

Srov. KULKA, J., Vyhoření, Psychologie, s. 355.

17

• sociální pracovníci • učitelé na všech stupních škol • pracovníci pošt • dispečeři a dispečerky (záchranné služby, dopravy atd.) • policisté, kriminalisté • právníci, zvláště pak advokáti • pracovníci vězeňské služby • profesionální funkcionáři, politici, manažeři • úředníci v bankách a úřadech • duchovní a řádové sestry Někdy se burnout objeví i u nezaměstnaneckých kategorií, vždy se však jedná o osoby, které jsou v kontaktu s lidmi a jsou určitým způsobem závislé na jejich hodnocení. • umělci • sportovci22

2.5.2 Osobnostní charakteristiky lidí ohrožených syndromem vyhoření Syndrom vyhoření postihuje motivované osoby, které si stanovily vysoké cíle, pracují s nadšením, zápalem a jsou vysoce emočně angažovaní a plni očekávání.23 Syndrom vyhoření nejčastěji postihne člověka, který: • jedná s mimořádnou energičností 22

Srov. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I., Syndrom vyhoření, s. 8-9.

23


18

• chová se soutěživě až soupeřivě • je pilný a klade na sebe příliš vysoké nároky • je perfekcionalista • je mimořádně tvořivý • má pozitivní, optimistický a nadšený postoj • často zůstává v práci přesčas • neúspěch prožívá jako osobní porážku • práci, kterou nestihne, si bere domů • je netrpělivý k ostatním lidem, zdají se mu pomalí • má vysoké cíle a jde za nimi tvrdě a bezohledně • má nízkou úroveň zdravé asertivity, neumí říct „ne“ • neumí odpočívat či relaxovat • je nadměrně odpovědný • má problém požádat pro sebe o pomoc • upřednostňuje cizí potřeby před vlastními • je dlouhodobě vystaven zátěžovým situacím • má vysokou schopnost empatie24

24

KŘIVOHLAVÝ, J., Jak neztratit nadšení, s. 15-16, 80.

19

2.6 Fáze procesu vyhoření

2.6.1 Průběh procesu Odborníci se shodují, že proces vyhoření trvá zpravidla několik let. Někdy si pracovník ani nepovšimne, že se pozvolna mění jeho vztah k práci a k lidem, se kterými pracuje. Pro chronicky vyčerpané lidi není snadné přiznat sobě nebo blízkému okolí své obtíže, zatajují proto úzkost, strach, vnitřní neklid a tenzi, únavu, nervozitu, neschopnost koncentrace, poruchy spánku atd. Proč tomu tak je? Stále hodně lidí dbá na mínění ostatních, a pokud navíc pracují v pomáhající profesi, připadá jim nepatřičné stýskat si na zpočátku nepodstatné příznaky. Jak důvěryhodně by působil člověk, u kterého ostatní hledají pomoc, kdyby dal najevo, že si neví rady sám se sebou? Vyhoření se do životů vkrádá jako plíživé psychické vyčerpání, jako dlouhodobé působení stresujících podnětů. A také důsledky se dostavují postupně. Postupně se vytrácí počáteční entuziasmus pro práci, nadšení ze seberealizace, uspokojení z prvních úspěchů. Profesionální chování člověka se začíná měnit ve smyslu ztráty zájmu o klienty, pacienty či uživatele služeb, kdy jejich problémy začínají být na obtíž a jsou odbýváni ironickými poznámkami. Nastupuje podrážděnost, střídaná skleslostí, dostavuje se ztráta sebedůvěry a pocit vnitřní prázdnoty. Neklid se postupně přenáší i do rodinného prostředí. Blízcí tuší, že něco není v pořádku, zaznamenávají partnerovy změny nálad, podrážděnost, sklon k hádavosti. Dochází k situaci, kdy se stres z povolání přelévá do domácího stresu a naopak.25 A protože jsou zaměstnání a rodina jako spojité nádoby, může vyrovnané a harmonické domácí prostředí značně zmírnit intenzitu profesionální zátěže.26

25

26

Srov. ROZPRÝMOVÁ, H., Syndrom vyhoření, Aktuální kapitoly z péče o seniory, s. 67-68. Srov. KULKA, J., Vyhoření, Psychologie, s. 356.

20

Z předchozích informací je tedy patrné, že syndrom vyhoření je důsledkem dlouhodobě působícího stresu a nevhodného vypořádání se s psychickou a fyzickou zátěží.27

2.6.2 Fáze procesu Křivohlavý upozorňuje na to, že vyhoření není jevem statickým, ale jde o proces, tj. děj, který má svůj začátek, průběh a výsledný stav. Právě pro svůj charakter časového průběhu je někdy přirovnáván k lidskému životu, kde můžeme pozorovat zrod, průběh a vyvrcholení. V procesu vyhořování, stejně jako v průběhu života, můžeme pozorovat různé fáze jeho vývoje.28 V odborné literatuře jsou popisovány fáze procesu, jehož vrcholem je vyhoření, různě (jak co do četnosti fází, tak do obsahu).29 Zde jsou některá pojetí: Nejjednodušší čtyřfázový model podle Christiny Maslach: 1. Idealistické nadšení a zaujetí pro věc, spojené s přetěžováním. 2. Emocionální a fyzické vyčerpání. 3. Dehumanizace druhých lidí jako obrany před vyhořením. 4. Terminální stadium: stavění se proti všem a proti všemu, objevení se syndromu vyhoření v celé jeho pestrosti.

Hlubší pohled na průběh procesu psychického vyhořování nám nabízí Alfried Laengle: 1. Fáze nadšení- člověk se pro něco cele nadchl, má konkrétní cíl, jeho konání mu připadá smysluplné, protože usnadňuje cestu k vytyčenému cíli

27

Srov. TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J., Burn - out syndrom: Syndrom vyhoření, s. 5.

28


29

Srov. ŠVINGALOVÁ, D., Stres a vyhoření u profesionálů pracujících s lidmi, s. 50.

21

2. Fáze vedlejšího zájmu- z prostředku se začíná stávat cíl (užitková hodnota). Jedinec už není motivován samotným cílem a jeho dosažením, ale prostředky, které za tuto práci získá. Žádoucím se stal vedlejší produkt. Přestává být tím, kým chtěl, čeho chtěl dosáhnout, vzdor tomu v profesi dále funguje, dochází k „odcizení“ 3. Fáze popela- jedinec ztrácí úctu k ostatním lidem, klientům, nerespektuje je, pohlíží na ně jako na věci. Živnou půdu zde nacházejí sarkasmus, ironie a cynismus. Postižený zároveň ztrácí úctu i k sobě samému, k vlastnímu životu, neváží si vlastního snažení, vlastních přesvědčení, ztrácí smysl života30

Podle K. Kopřivy vedou k vyhoření tři hlavní cesty: 1. Ztráta ideálů. Na počátku profesionální kariéry je nadšení. Mladý zdravotník se vrhne do práce, je zvídavý, ochotný a raduje se ze svého smysluplného poslání. Postupně se však objevují překážky, narůstají obtíže, přestává se dařit. Člověk ztrácí ideály a tím se snižuje jeho pozitivní motivace. 2. První negativní myšlenky potlačuje další aktivita, která způsobuje zvýšení pracovního zatížení. Další angažovanost vyčerpává ještě více, monotonie a apatie jsou bránou k vyhoření. 3. Závislost na práci. Práce nahrazuje jiné činnosti, mnohdy i rodinné, intimní a volnočasové. Nutkavá potřeby práce a vyčerpání posléze vedou k vyhoření.31

30


31

Srov. KOPŘIVA, K., Lidský vztah jako součást profese, s. 101-102.

22

Bartošíková prezentuje pojetí, které postupně vznikalo při práci s účastníky na kurzech prevence vyhoření: 1. nadšení • ideály, zaujetí, přetěžování se • práce člověka baví, je ochoten jí dát spoustu energie, někdy se přecení • často rozumí lépe klientům, než spolupracovníkům 2. vystřízlivění • ideály se nedaří realizovat, nadšení dohasíná • pracovník poznává, že případy se opakují • klienty vidí tak, že se někdy málo snaží, zneužívají péči • zažívá už také pocity nevděku, promarněných šancí, neúspěchu • získává rutinu, během pracovní doby myslí na svůj volný čas • požadavky klientů a jejich příbuzných začínají obtěžovat • nespokojenost s finančním ohodnocením, které nestačí na uskutečnění plánů 3. frustrace (nespokojenost) • pracovník vnímá klienta negativně • dle svých zkušeností se kriticky vyjadřuje k věcem, se kterými nesouhlasí • někdy se pokouší i o změnu • klade si otázky po smyslu práce i života • není ochotný pracovat navíc (administrativa apod.) • vytrácí se loajalita k zařízení i k pracovišti, ztráta zájmu 23

Nespokojenost je vždy odrazovým můstkem pro změnu. Pokud pracovník zvolí aktivní přístup, kdy se rozhodne uskutečnit změnu sám, lze tuto fázi nazvat: 4. a) vlastní intervence • další vzdělávání (zvýšení kvalifikace, další rozvoj) • osobní

změna,

přehodnocení

postojů

k práci,

klientům

nebo

spolupracovníkům • snaha o povýšení • dává přednost týmové práci (fáze cílené specializace a týmové spolupráce) • přechod na jiné pracoviště v rámci organizace (zde je nebezpečí v tom, že může proběhnout totéž na jiném místě) • změna pracovního zařazení, útěk od klienta do funkce (svým postojem může ovlivnit nebo poškodit podřízené) Pokud se pracovník o žádnou změnu nepokusí nebo se žádná změna nedaří, začne nastupovat fáze, na jejímž konci hrozí rozvinutý syndrom vyhoření:

4. b) apatie • práce je zdrojem obživy, ale ne uspokojení (práce „ jen do výše svého platu“) • vyhýbání se novým úkolům i klientům, později minimalizuje kontakt i se spolupracovníky • snaha udržet si pracovní místo, ale moc se nenamáhat • o změně mluví, ale už jí není schopen • mezi pracovníkem a klientem vládne nepřátelství, klienty vnímá jako nárokující a nevděčné 24

• v této pozici předstírané práce pasivně čeká, až se „něco stane“32 5. syndrom vyhoření • dosaženo stadia úplného vyčerpání • ztráta smyslu práce • cynismus, odosobnění, odcizení • vymizení reflexe vnitřních norem Některé fáze syndromu vyhoření mohou být na člověku patrné více, jiné mohou být jen v náznaku nebo nevýrazné. Někdy si člověk na sobě uvědomuje, že je „přepracovaný“, jindy se necítí dobře, ale netuší proč. Příčinu nehledá většinou ve svém životním stylu a rytmu, ale někde jinde. Nejlepší předpoklady, aby se rozvoji syndromu vyhoření zabránilo, jsou ve fázi stagnace. Můžeme mluvit o štěstí, pokud se podaří proces pochopit a zastavit ve fázích frustrace, či apatie, protože z poslední fáze úplně rozvinutého syndromu vyhoření bývá cesta zpět již velmi těžká.33 Jak bylo naznačeno, proces vyhoření lze v každé fázi zastavit vnější či vnitřní změnou. Někdy bohužel už není možný návrat beze zbytku, pak v člověku „zůstanou jizvy“. Každá životní krize může být nastavením zrcadla pro poznání svých mezí, chyb a rezerv. Může také vést k ujasnění si životních hodnot, priorit a plánů. I z vyhoření lze ale něco vytěžit, něčemu se naučit. Je to vlastně cenná zkušenost vypovídající o odolnosti člověka a způsobu zvládání zátěží, která by měla umožnit včasné předcházení dalším stavů vyčerpání a vyhoření.34

32

33

34

Srov. BARTOŠÍKOVÁ, I., O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry, s. 30-32. Srov. TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J., Burn - out syndrom: Syndrom vyhoření, s. 5. Srov. BARTOŠÍKOVÁ, I., O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry, s. 33-34.

25

2.7 Příčiny syndromu vyhoření Syndrom vyhoření nevzniká jen z prosté přemíry práce.35 Ukazuje se, že proces může být spuštěn jak osobností pracovníka, tak pracovní organizací a příčiny přináší i měnící se společnost.

2.7.1 Příčiny spočívající v osobě K vyhoření přispívají skutečnosti na úrovni psychické i tělesné. na úrovni psychické: • negativní myšlení • to, že nenalézá nebo ztrácí v každodenní práci smysl (nedostatek smyslu je někdy příčinou, jindy důsledkem vyhoření) • neúčinné strategie zvládání stresu, a to především neúčelné hospodaření s časem • nahromadění nepříznivých životních událostí na úrovni tělesné: • nedostatek odolnosti vůči zátěži • nezdravý způsob života • neschopnost „pracovat s vlastní energií“36

35

36

Srov. TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J., Burn - out syndrom: Syndrom vyhoření, s. 5. Srov. BAŠTECKÁ, B., a kol., Klinická psychologie v praxi, s. 140.

26

2.7.2 Příčiny spočívající v organizaci a podmínkách na pracovišti Řízení organizace do velké míry ovlivňuje vyhoření svých zaměstnanců. Nyní můžeme pozorovat narůstající snahu organizací si dostatečně zkušené pracovníky dlouhodobě udržet. Dobrá pracoviště počítají s tím, že některá pracovní zařazení jsou pro vznik vyhoření rizikovější a mají pro pracovníka přichystané další možnosti pracovního rozvoje.37 Pro vznik syndromu vyhoření jsou rozhodující také pracovní podmínky a kultura pracovního prostředí. Jako riziková jsou uváděna ta pracoviště, kde: • není zaměstnancům poskytováno dostatečné ocenění • není věnována dostatečná pozornost potřebám zaměstnanců • nově příchozí zaměstnanci nejsou zaškoleni staršími, zkušenými kolegy • neexistují plány osobního rozvoje • pracovník nemá možnost na někoho se obrátit s prosbou o pomoc • jsou časté konflikty • vládne „nezdravě“ soupeřivá atmosféra • snížená možnost tvůrčího rozvoje pracovníků38 • je na pracovišti extrémní míra svobody nebo naopak kontroly • vázne komunikace v týmu, neřeší se organizační záležitosti • je autoritativní vedoucí • není podporováno další vzdělávání zaměstnanců 37

38

Srov. BAŠTECKÁ, B., a kol., Klinická psychologie v praxi, s. 141. Srov. JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ, E., Syndrom vyhoření, s. 17.

27

• je nevhodné pracovní prostředí (hluk, nedostatečný prostor pro sebe)39

2.7.3 Příčiny spočívající ve společnosti Měnící se společnost klade i nové nároky. I změny k lepšímu zatěžují. Společenské nároky přináší: • změnu ve složení klientely (větší náročnost problémů u lidí, kteří žádají o pomoc) • změnu expertního přístupu v partnerský • větší nároky na angažovanost pomáhajících pracovníků • ztrátu jednotné společnosti (přítomnost menšin, cizinců, přistěhovalců) a jednotícího pohledu na normalitu • malé společenské a finanční ohodnocení pomáhajících profesí40

Deset nejběžnějších příčin, které vyhoření působí, zmiňuje ve své knize M. D. RUSH: • pocit nutkání namísto povolání • neschopnost přibrzdit • snaha udělat všechno sám • přehnaná pozornost cizím problémům • soustředěnost na detaily • nereálná očekávání • příliš velká rutina 39

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J., Jak neztratit nadšení, s. 30-32

40

Srov. Baštecká, B., a kol., Klinická psychologie v praxi, s. 141.

28

• nesprávný pohled na Boží priority v našem životě • špatný tělesný stav • neustálé odmítání ze strany druhých41

2.8 Diagnostika syndromu vyhoření

Určovat, zda se u daného člověka jedná o syndrom vyhoření, je možné různými způsoby: • vlastním pozorováním příznaků a změn v chování • rozhovorem při psychologickém vyšetření • dotazníky, které jsou založeny na posuzovacích škálách (nejužívanější metoda)42

2.8.1 Diagnostika pomocí dotazníků Orientační dotazník Tento dotazník sestavila čtveřice autorů Dno Hawkins, Frank Minirth, Paul Maier a Chris Thursman. Jde o velice jednoduchý dotazník pro rozpoznání blížícího se syndromu vyhoření. Orientační dotazník se skládá z 24 otázek, na které lze odpovědět ano či ne. Pokud na většinu otázek odpoví osoba ano, pak to naznačuje, že se může jednat o začátek syndromu vyhoření.43

41

Srov. RUSH, M. D., Syndrom vyhoření, s. 18.

42

Srov. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I., Syndrom vyhoření, s. 17.

43


29

Dotazník Maslach Burnout Inventory (MBI) První verze tohoto dotazníku byla publikována Ch. Maslachovou a S. Jacksonovou v roce 1981 (úprava v roce 1986). MBI slouží ke zjišťování stupně syndromu vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání, depersonalizace a sníženého pracovního výkonu. EE – emotional exhaustion (emocionální vyčerpání) – 9 otázek DP – depersonalizace (ztráta úcty k druhým lidem jako k lidským bytostem) – 5 otázek PA – personal accomplishment (snížení výkonnosti) – 8 otázek Odpovědi se vybírají ze sedmibodové stupnice podle subjektivního hodnocení vlastních pocitů.44 Inventář projevů syndromu vyhoření Tento dotazník zjišťuje projevy syndromu vyhoření v rovině rozumové, emocionální, tělesné a sociální. Skládá se z 24 otázek. Na každou otázku lze odpovědět na stupnici od 0 až 4 (0 – nikdy, 4 – vždy). Součet výsledků čtyř rovin tvoří celkové skóre, které určuje celkovou míru náchylnosti ke stresu a syndromu vyhoření. Autoři tohoto dotazníku upozorňují, že se jedná o orientační zjištění a ne o hodnotící test. Tento dotazník nám může pomoci v prevenci rozvoje syndromu vyhoření.45 Hodnocení míry naprostého vyčerpání Opět se nejedná o test. Jde o pomůcku, která má poskytnout obecná vodítka k rozpoznání syndromu vyhoření. Dotazník se skládá z 20 otázek, které se hodnotí škálou od 1 do 5 (1 znamená rozhodně ne, 5 znamená jasné ano).46

44


45

TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J., Burn - out syndrom: Syndrom vyhoření, s. 6-7.

46

RUSH, M. D., Syndrom vyhoření, s. 16.

30

Dotazník BM – Psychického vyhoření (Burnout Measure) Autory tohoto dotazníku jsou Ayale Pinesová a Elliot Aronson. Pomocí tohoto dotazníku si může každý vypočítat míru psychického vyhoření. Dotazník mapuje míru vyčerpání ve třech oblastech (fyzické, emocionální a duševní) v rozsahu 21 otázek, na které lze odpovědět jedním ze sedmi stupňů hodnotící škály. Dotazník BM vykazuje vysokou míru shody mezi údaji, když se hodnotí osoba sama, a když ji hodnotí ten, kdo ji dobře zná (člen rodiny, spolupracovník).47 Pozor nehoří!!! Tento orientační dotazník z knihy „Sám sobě mluvčím“ je dalším vodítkem k rozpoznání syndromu vyhoření. Je sestaven z deseti otázek, na které lze odpovědět ano či ne. Každá kladná odpověď získává 1 bod, záporné odpovědi se nehodnotí. Podle hodnotící škály lze jednoduše a vtipnou formou zjistit míru vyhoření.48

2.9 Léčba syndromu vyhoření

Tak jako u všech jiných onemocnění platí i zde, že čím dříve se problém začne řešit, tím menší vznikají škody. V ideálním případě je problém rozpoznán již ve fázi stagnace, kdy jsou nejlepší předpoklady zabránění rozvoji syndromu vyhoření. Ve fázi plně rozvinutého syndromu vyhoření je cesta zpět velmi těžká.

49

Takto

zasažený člověk potřebuje intervenci – jakýkoliv krok, který mu pomůže vystoupit z tohoto koloběhu, který vede nejen ke změně, ale v důsledku i záchraně emočně vyprahlého jedince.50 Léčba syndromu vyhoření se opírá o tři základní pilíře, kterými jsou relaxační cvičení, psychoterapie a podpůrná medikamentózní léčba. Léčebná opatření je nutné 47


48

Srov. CAPPONI, V., NOVÁK, T., Sám sobě mluvčím: Jak prezentovat sám sebe, s. 57-58.

49


50

Srov. MINIBERGEROVÁ, L., DUŠEK, J., Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory, s. 37.

31

individualizovat.

Vzhledem

k tomu,

že

je

velice

rozšířený

odpor

proti

psychoterapeutickým metodám, je nutné celý léčebný program vypracovat ve spolupráci s postiženým.51

2.9.1 Relaxační metody Pokud člověk vnímá určité situace jako ohrožující, aktivuje se jeho sympatický nervový systém, což se většinou projevuje bolestivým napětím svalstva, zrychlením tepu, zažívacími potížemi, oslabením imunitního systému, zvýšením hladiny cukru v krvi, bolestmi hlavy. Tyto problémy se dají odstranit relaxačními metodami: uvolňováním svalstva jógou, autogenním tréninkem, dechovým cvičením, meditací či pohybovou terapií.52 Jako jednu z možností lze využít např. Jacobsonovu progresivní relaxaci, která je založena na střídání napětí a relaxace v určitých svalových skupinách za kontroly dýchání.53 Pravidelně vypnout ze shonu všedního dne, a to jakoukoli formou, je nezbytným protipólem k mnoha stresovým faktorům, se kterými se dennodenně setkáváme. Význam relaxace je tedy třeba neustále zdůrazňovat, protože jejím prostřednictvím lze nalézt cestu k posílení duševního zdraví.54

51

VOLLMEROVÁ, H., Pryč s únavou: syndrom vyprahlosti, s. 152-153.

52

Tamtéž: s. 152.

53

SNOPKOVÁ, I., Burn- out syndrom čili syndrom vyhoření, Sestra, 2007, č. 7-8, s. 38

54

GEISSELHART, R. R., HOFMANN-BURKAT,Ch., Zvítězte nad stresem, s. 21.

32

2.9.2 Psychoterapeutické metody Psychoterapie má za cíl pomoci postiženému změnit chování a umožnit pohled na problém z jiného zorného úhlu. Postižený může o problému hovořit, osvojí si taktiku zvládání stresu.55 K hlavním psychoterapeutickým zdrojům patří existenciální psychoterapie, která je soustředěna na vnitřní svět prožitků a umožňuje pacientům vyrovnat se s otázkami lidského bytí, smyslu života, svobody a odpovědnosti člověka. V návaznosti na existenciální východiska vznikly v evropských podmínkách dvě psychoterapeutické školy, v jejichž názorech můžeme najít vhodné zázemí pro terapii burnoutu:56 • deseinsanalýza – přispívá k pochopení existence postiženého a pomáhá provádět následné nápravy k naplnění existence, naučit se být sám sebou. • logoterapie – spočívá v pomoci nalezení smyslu života, řešení frustrační situace, objevení nových hodnot a přijetí tohoto smyslu.57 Vedle individuálních forem psychoterapie lze z hlediska léčby burnoutu využít i psychoterapie skupinové. Při skupinové terapii dochází k emoční úlevě a zmírnění pocitů viny účastníků. Tito si postupně uvědomují, že se nejedná o charakterovou vadu, ale poměrně častý problém pracovně motivovaných lidí. Také se naučí lepšímu sebepoznání a zvládání stresových situací.58 Lidem, kteří mají problém si včas uvědomit a vyjádřit své potřeby a pocity, může pomoci obrazná terapie. V této formě terapie např. střídavě mluví postižená osoba v dialogu za sebe i za svůj strach. Vnitřní konflikty se zvýrazní a je možné je odstranit.59

55

VYMĚTAL, J., Úvod do psychoterapie, s. 69.

56

Srov. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I., Syndrom vyhoření: Funkční duševní porucha, s. 19.

57

Srov. SNOPKOVÁ, I., Burn- out syndrom čili syndrom vyhoření, Sestra, 2007, č. 7-8, s. 38.

S

Srov. VYMĚTAL, J., Úvod do psychoterapie, s. 69-70.

59

Srov. VOLLMEROVÁ, H., Pryč s únavou: syndrom vyprahlosti, s. 153.

33

2.9.3 Medikamentózní léčba Medikamentózní léčba se používá jen jako léčba podpůrná. Vždy se musíme snažit odstranit příčinu obtíží. 60

2.10 Prevence syndromu vyhoření

Co člověku pomůže, aby nevyhořel? Za prvé jsou to kvalitní mezilidské vztahy, tedy existence blízkých lidí, kteří jedinci poskytnou to, co si on sám dát nemůže. Jde hlavně o aktivní naslouchání, povzbuzování a emocionální pomoc v těžkých situacích. Dále „osvícení“ zaměstnavatelé, kteří podporují účast svých pracovníků na workshopech, kde se setkávají členové pomáhajících profesí ohrožených burnoutem a předávají si své informace a zkušenosti.

2.10.1 Prevence syndromu vyhoření na úrovni jednotlivce Prevence ze strany jedince představuje vytváření si zdravého systému sebepodporypostarat se o vlastní smysluplný, příjemný a fyzicky aktivní život mimo roli pomáhajícího.61 Uvedená kritéria může splnit zralá osobnost, která zrovna zažívá dobré životní období. Ovšem ne vždy můžeme zrání a štěstí ovlivnit. Ani společnost přímo neovlivníme. Nároky, které od ní pro pomáhající profese přicházejí lze proto chápat jako výzvu, nikoli jako přímý důvod k vyhoření.62 Jako nezbytný předpoklad úspěšné prevence syndromu vyhoření se jeví: • osvojení si základních postupů a strategií hodnocení stresogenních situací a zvládání stresu

60

Srov. ŠVINGALOVÁ, D., Stres a „vyhoření“ u profesionálů pracujících s lidmi, s. 59.

61


62

Srov. ROZPRÝMOVÁ H., Aktuální kapitoly z péče o seniory, s. 72.

34

• úprava životosprávy, denního režimu, celkového životního stylu63 Aktivní přístup k životu a zásady duševní hygieny v sobě zahrnují: • péče o vlastní zdraví, osvojit si zdravý životní styl • stanovení priorit, umět si práci naplánovat • nebát se změn, považovat je za příležitost ukázat, co dovedu • počítat se stresujícími situacemi, aktivně hledat způsob, jak jim čelit • nepotlačovat své pocity, umět o nich mluvit • důsledně oddělovat pracovní život od soukromého • jasné rozlišení profesionálního přístupu ke klientům od přístupu k ostatním lidem • duševní a psychická hygiena (výživa, spánek, odpočinek, relaxace, realizace zájmů) • pěstování dobrých mezilidských vztahů • využívání kladných vlivů sociální opory (rodiny, přátel), nebát se přijmout pomoc • věnovat pozornost celoživotnímu vzdělávání64

Návod, jak zpět získat energii, nabízí K. Hájek: • nečekejme na výjimečné chvíle, jako je dovolená atp. • uvědomujme si v každodenním životě, co se povedlo, co nás baví a na co se těšíme65

63

Srov. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I., Syndrom vyhoření: Funkční duševní porucha, s. 22.

64

Srov. HORÁČKOVÁ, M., Ochrana zdraví sestry, IN: Čes. a Slov. Gastroent. a Hepatol., 2007, č. 3, s. 198.

35

Tamara a Jiří Tošnerovi nabízí hned několik užitečných rad, jak bojovat se stresem a vyhnout se syndromu vyhoření: 1. Snižte příliš vysoké nároky. Kdo na sebe i druhé klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Přijměte skutečnost, že člověk je nedokonalý a chybující. 2. Nepropadejte syndromu pomocníka. Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Pohybujte se v rozmezí mezi soucítěním a emocionálním odstupem. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno. Čím více budete ostatním pomáhat, tím více budou bezmocní. 3. Naučte se říkat NE. Nenechávejte se přetěžovat. Řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás nakládáno příliš. Myslete někdy také na sebe. 4. Stanovte si priority. Nemusíte být všude a vždy. Nevyplýtvejte svou energii na nesčetné aktivity. Soustřeďte se na činnosti, které si vyberete jako podstatné. 5. Dobrý plán ušetří polovinu času. Zacházejte rozumně se svým časem. Rozdělte si rovnoměrně práci. Větší úkoly si rozdělte na dílčí etapy, které budete schopni zvládnout. Snažte se vyhnout odkládání práce. 6. Dělejte přestávky. Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená. Nežeňte se z jedné činnosti do druhé. 7. Vyjadřujte otevřeně své pocity. Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého. 8. Hledejte emocionální podporu. Sdělená bolest, poloviční bolest. Najděte si „vrbu“, důvěrníka, kterému můžete otevřeně vylíčit svoje problémy. 9. Hledejte věcnou podporou. Všechny problémy nemůžete vyřešit sami. Není nutné lámat si hlavu se vším sám. Pohovořte si s kolegyněmi a kolegy, požádejte je o radu a návrhy na řešení. 10. Vyvarujte

se

negativního

myšlení.

Jakmile

zabřednete

do

hloubání

a sebelítosti, řekněte si „stop“. Položte si otázku: „Co je na mně dobrého?“ Radujte se z toho, co umíte a dokážete. Užívejte také pozitivních stránek života. Vychutnávejte všechno, co podle vás má v životě nějakou hodnotu.

65

Srov. HÁJEK, K., Práce s emocemi pro pomáhající profese: Tělesně zakotvené prožívání, s. 100.

36

11. Předcházejte komunikačním problémům. Práci si dobře připravte, sdělte spolupracovníkům i klientům hned na začátku svá očekávání a cíle. Vyhýbejte se ukvapeným rozhodnutím, planým slibům i výhružkám. 12. V kritických okamžicích zachovejte rozvahu. V konfliktní situaci se nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulsivnímu jednání. Uvědomte si váš manévrovací prostor a přiměřené způsoby řešení konfliktu. Konfliktní situaci můžete vyřešit paradoxní reakcí, nebo humorem. 13. Následná konstruktivní analýza. Projděte si zpětně kritické situace. Analyzujte svoje chování, navrhněte alternativy řešení. Zapojte do rozboru kolegyně a kolegy. 14. Doplňujte energii. Vaše práce není pupek světa. Vyrovnávejte pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku. Věnujte se činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře a které vás naplňují. Osvojte si relaxační techniky. 15. Vyhledávejte věcné výzvy. Buďte otevření novým zkušenostem, dále se učte a vzdělávejte. Rozšiřování obzoru a repertoáru komunikačních technik zlepšuje schopnost zvládat stres. 16. Využívejte nabídek pomoci. Jestliže máte pocit, že v kritických situacích nereagujete dobře, měli byste se snažit změnit své chování. Přihlaste se do vhodného výcviku, zorganizujte mezi kolegyněmi a kolegy diskusní skupiny, požadujte na nadřízených supervizi vaší práce. 17. Zajímejte se o své zdraví. Berte vážně varovné signály vašeho těla. Zmírněte pracovní nasazení, dopřávejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte, sportujte, udělejte si radost.66

2.10.2 Prevence syndromu vyhoření na úrovni organizace Předcházení syndromu vyhoření u pracovníků je výrazem zájmu organizace o své podřízené. Je také zárukou, že klientům se pak dostává vlídné a zaujaté péče lidí, kteří práci nepředstírají, ale plně se jí věnují, kteří nejsou stále vyčerpaní, podráždění a citově okoralí.67

66


67


37

Prevence v oblasti pracovní - na úrovni zaměstnavatele zahrnuje: • péče o zdraví zaměstnanců • jasná definice profesionální role pracovníka • dostatečná informovanost • podpora v dalším vzdělávání • přiměřené pracovní zatížení • rozvoj týmové spolupráce • emocionální podpora • kladné hodnocení (projev důvěry) • zajistit dobré pracovní podmínky68 V prevenci vyhoření se zdůrazňuje především vliv sociální opory.69 Jako sociální oporu chápeme podporu lidí v našem okolí, rodinu, přátele, spolupracovníky apod.70Burnoutem jsou více ohroženi lidé, kteří pro mnoho práce a angažování v profesi omezili jiné vztahy. Vztahy s lidmi jsou ale zdrojem energie a poskytují zázemí v horších chvílích. Každý z nás někdy potřebuje někoho, kdo bude naslouchat…71 Dobrý pracovní tým a přátelské kolegiální vztahy představují jednu z podmínek prevence syndromu vyhoření.72Jednou z možností, jak udržet krok v této náročné oblasti je vazba na profesní skupiny, odborné a vzdělávací společnosti. Významné, i když v dnešní době stále méně vídané je i společenství duchovní.73

68

Srov. HORÁČKOVÁ, M., Ochrana zdraví sestry, IN: Čes. a Slov. Gastroent. a Hepatol., 2007, č. 3, s. 198.

69

Srov. BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry, s. 51.

70

Srov. JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ, E., Interní supervize, s. 24.

71

Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory, s. 83.

72

Srov. KULKA, J., Syndrom vyhoření, Psychologie, s. 356.

73


38

2.10.3 Supervize jako pomoc K pravidelné korekci profesionálního chování a zároveň zajišťování prevence v rámci syndromu vyhoření je často používaný proces zvaný supervize.74 Supervize je typ kvalifikované pomoci, která ještě nemá zmapovány všechny své možnosti, je však nepochybné, že může přinášet erudovanější a radostnější práci těm, kteří se rozhodli pomáhat druhým. Její přínos můžeme spatřovat také v dalším osobním i profesionálním rozvoji.75 Autorská dvojice Tamara a Jiří Tošnerovi vidí supervizi v pomáhající profesi jako systematickou pomoc (individuální či skupinovou) při řešení profesionálních problémů v neohrožující atmosféře, která dovolí pochopit osobní, zejména emoční podíl člověka a jeho profesním problému.76

2.11 Syndrom vyhoření v práci se seniory Přístup ke stárnutí a stáří by měl vycházet ze soudobých znalostí této problematiky a zaměření na specifiku seniora, jako jednu z hlavních priorit civilizované společnosti.77 Pracovníci se seniory zastávají práci, o které se dá říci, že je náročnější než mnohá jiná zaměstnání. Spojuje v sobě totiž více profesí. Týmová spolupráce s cílem ulehčit a zpříjemnit seniorům poslední etapu života, pomoci jim využívat všech schopností, které mají, tak aby dosáhli pocitu vlastní hodnoty, smyslu života a harmonie, to jen část obsahu této profese. Tato psychologická stránka je stejně tak důležitá, ne-li důležitější, než ustlané postele, úklid či podobné úkony. Milé slovo, úsměv

74

Srov. TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J., Burn-out syndrom: syndrom vyhoření, s. 15.

75

Srov. JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ, E., Interní supervize, s. 7.

76

Srov. TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J., Burn- out syndrom: syndrom vyhoření, s. 15.

77

Srov. MINIBERGEROVÁ, L., DUŠEK, J., Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory, s. 29.

39

a pohlazení, ujištění o bezpečí a láskyplném vztahu by měly doprovázet každodenní činnosti pomáhajících.78 Vztah je nutné navázat se všemi klienty, a to někdy může přinést úskalí. Aby vztah dobře fungoval, je ze strany pracovníků potřeba notná dávka vůle a profesionality, což je citově náročné. Navazování vztahu je běh na dlouhou trať i z pohledu seniorů. V obavě ze zklamání si důvěru v pracovníky budují dlouho, bývají často přecitlivělí a vztahovační. Vztah je často ukončen smrtí klienta nebo jeho překladem do jiného zdravotnického zařízení ve zhoršeném stavu. Obranou před smutkem může být pomahače podvědomá tendence příliš se emočně neangažovat, zůstat chladnějším.79 Mnozí pracovníci na sobě pozorují stresové reakce v podobě únavy, nedostatku energie, negativního přístupu k sobě, druhým i práci samotné. Tím ovšem netrpí jen oni sami, ale i jejich spolupracovníci a ti, o které se starají. Staří lidé se pak někdy domnívají, že je nemají rádi, zlobí se na ně a trestají je. Jindy mohou mít naopak i pocit viny, že oni sami jsou příčinou tohoto chování.80 Stresující situace mohou také nastat při střetu mezi profesionalitou a požadavky klienta či jeho rodiny. Příkladem může být konflikt vzniklý v situaci, kdy rodina nebo klient očekávají, že zařízení převezme veškerou péči i úkony, které klient může bez problémů zvládnout sám. To vyvolává útoky rodiny, která pracovníka obviňuje z neochoty a špatné péče.81 Ve hře je také pojetí pomáhajícího v očích společnosti i sebe samého. Často už v průběhu příprav k výkonu profese vzniká přesvědčení, že kdo chce opravdu dobře pomáhat druhým, musí umět potlačit své potřeby, rychle se adaptovat na zátěž a nedávat na sobě nic znát. U citlivých jedinců dochází k pochybování o sobě samém, o tom, zda jsou dobrými pracovníky, jestliže nedokážou „ustát“ i velký stres. Není divu, že i velmi přetížení profesionálové se pak zdráhají nebo i obávají přijmout

78

Srov. RHEINWALDOVÁ, E., Novodobá péče o seniory, s. 80.

79


80


81


40

profesionální podporu, například formou supervize. Zde jsou odpovědi na to, proč je to tak těžké: • Pracovníci mají velké očekávání sami od sebe. • Společnost podporuje obraz silného pomáhajícího profesionála. • Organizace preferuje bezproblémového a silného pracovníka. • Pomáhající mají osobní problém s přijímáním pomoci od druhých. • Projevují se vlivy rodinné a profesní výchovy.82 Následující přehled uvádí, jaké vlastnosti a chování pracovníků v zařízeních pro seniory jsou zárukou ochrany před stresem z vyčerpání: • Stojí pevně na zemi – jsou vyrovnaní. • Připomínají si, že jejich životní cíle se liší od cílů dezorientovaných seniorů – nesmějí se s nimi ztotožňovat. • Jsou si vědomi reality – toho, že dezorientovaní obyvatelé žijí ve vlastním světě fantazie, dovedou se vcítit do jejich myšlení a jednání: napodobit jejich chůzi, rytmus apod., což působí jako účinná terapie. • Nikdy svou realitu nevnucují, vědí, že staří lidé mají svoji realitu a nedokázali by ji pochopit. • Nepoučují. • Nikdy nic nepředstírají, protože stáří je moudré a intuicí pravdu vycítí. To by vedlo ke ztrátě důvěry. • Uvědomují si, že i když se senioři chovají dětinsky, nejsou to děti, a podle toho se k nim chovají. • Chovají se k lidem s respektem. Staří lidé poznají například i kvalitu doteku. Snadno rozliší ponižující poplácání z pozice autority od vřelého doteku. 82

Tamtéž: s. 82.

41

• Neužívají slov: „měl byste, musíte“. • Nikoho neodsuzují. • Nevyvolávají strach, netrestají a nezastrašují. • Nepotlačují v druhých city, ale ani si je nevynucují. • Měli by být vnímáni jako důvěryhodní.83

83


42

3 VÝZKUMNÁ ČÁST

3.1 Cíle a hypotézy diplomové práce

CÍLE Diplomová práce, kterou předkládám k obhajobě, sleduje tyto cíle: 1. Posoudit míru vyhoření u sester pracujících s cílovou skupinou seniorů v regionu Kladno. 2. Ověřit závislosti mezi mírou vyhoření ve sledovaných oblastech a vybranými faktory.

HYPOTÉZY Hypotéza č. 1: H0: Je předpoklad, že není závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání. HA: Je předpoklad, že je závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání. Hypotéza č. 2: H0: Je předpoklad, že není závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti depersonalizace. HA: Je předpoklad, že je závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti depersonalizace.

43

Hypotéza č. 3: H0: Je předpoklad, že není závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti osobního uspokojení. HA: Je předpoklad, že je závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti osobního uspokojení. Hypotéza č. 4: H0: Je předpoklad, že není závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání. HA: Je předpoklad, že je závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání. Hypotéza č. 5: H0: Je předpoklad, že není závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti depersonalizace. HA: Je předpoklad, že je závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti depersonalizace. Hypotéza č. 6: H0: Je předpoklad, že není závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti osobního uspokojení. HA: Je předpoklad, že je závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti osobního uspokojení.

3.2 Zkoumaný soubor

Pro zkoumaný vzorek byli osloveni respondenti, kteří splňovali tato kritéria: 1. profese sestry 44

2. práce s cílovou skupinou seniorů 3. místo pracoviště se nachází v okrese Kladno Syndrom vyhoření u pracovníků ve zdravotnictví je i dnes aktuálním tématem, zejména v profesi sestry. Důvod, který vedl k tomu, že jsem svůj výzkum zaměřila jen na specifickou skupinu sester pracujících se seniory, je oborové zaměření mého studia.

Výzkumnou část diplomové práce jsem se rozhodla zpracovat v místě svého bydliště a jeho okolí. Statutární město Kladno je největším městem Středočeského kraje a do jeho okresu spadá 100 obcí s celkovým počtem 155 314 obyvatel. Dle údajů Českého statistického úřadu z konce roku 2007 žije v tomto okrese 14,6 % obyvatel nad 65 let. V přípravné fázi výzkumu bylo nutné v rámci regionu podrobně zmapovat síť poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb, kdy nabízené služby jsou určeny seniorům. Z uvedeného šetření vyplynulo, že pro získání potřebných informací budou osloveny sestry pracující v domovech pro seniory (7 poskytovatelů), v agenturách domácí péče (4 agentury) a ve dvou lůžkových zařízeních (LDN a oddělení následné péče).

3.3 Metodika výzkumu

3.3.1 Dotazníkové šetření Pro získání potřebných údajů byla zvolena nejrozšířenější technika sběru dat a ve zdravotnictví osvědčená dotazníková technika. Výhody dotazníkové techniky: • nepřítomnost výzkumníka při vyplňování dotazníku • získání údajů i od osob prostorově vzdálených 45

• jednoznačná formulace otázek bez emocí dotazovaného • možnost hromadného počítačového zpracování • není náročná po stránce organizační ani finanční Nevýhody této techniky jsou spatřovány v tom, že: • při eventuálním neporozumění nelze nic opravit, doplnit nebo zpřesnit. Vlastnímu sestavování dotazníku předcházelo přesné formulování daného problému a studium odborné literatury, která má úzký vztah k problematice daného tématu. Při samotné tvorbě dotazníku jsem také využila cenné rady ing. A. Jindrové z katedry statistiky ČZU v Praze. Syndrom vyhoření je velmi citlivé téma, proto jsem k šetření použila anonymní dotazník. Anonymita dotazníku zabraňuje pocitu nepříjemného „vyzvídání“, a také zaručuje získání pravdivějších údajů i zvýšení návratnosti dotazníků. Pro umocnění anonymity byl každý dotazník opatřen obálkou. Pro zvýšení návratnosti jsem také dotazníky doplnila průvodním dopisem, který vysvětluje respondentům účel výzkumu. (viz. Příloha č. 1)

Dotazník byl rozdělen do dvou částí: V první části jsem k řešení výzkumného problému použila MBI dotazník, který se stal v uplynulých letech jedním z nejpoužívanějších dotazníků v mnoha zemích celého světa k detekci a diagnóze syndromu vyhoření. U nás se zatím s tímto dotazníkem pracuje málo, ve většině případů jen při tvorbě prací studentů různých škol. V této diplomové práci byla použita česká verze MBI dotazníku, kterou vytvořila pro Zdravotní ústav se sídlem v Brně PhDr. Zdeňka Žídková. Tato dotazníková metoda zjišťuje míru vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání (EE), depersonalizace (DP) a v oblasti osobního uspokojení (PA). Úroveň vyhoření se v každé z těchto oblastí měří ve třech stupních – vysoký, mírný a nízký. Pro emocionální vyhoření a depersonalizaci korespondují vysoké hodnoty s vysokým 46

stupněm vyhoření, naopak u osobního uspokojení korespondují s vyhořením hodnoty nízké. Schéma hodnocení (viz. Tabulky č. 1, 2, 3, s. 47-48 ). Dotazník MBI obsahoval 22 položek (9 položek bylo zaměřeno na EE, 5 položek na DP a 8 položek na PA). Respondenti měli možnost vyjádřit odpověď na všech 22 položek jedním ze sedmi stupňů odpovědní škály. Tato škála vyjadřuje četnost pocitů, které respondent obvykle prožívá a zároveň je i bodovým hodnocením položky. Vyhodnocení spočívá v součtu všech bodových hodnocení v jednotlivých oblastech (EE, DP, PA). Odpovědní klíč: • 0 - nikdy • 1 - několikrát za rok nebo méně • 2 - jednou měsíčně nebo méně • 3 - několikrát za měsíc • 4 - jednou týdně • 5 - několikrát týdně • 6 - každý den

Tabulka č. 1: Emocionální vyčerpání (EE) STUPEŇ EMOCIONÁLNÍHO BODOVÉ ROZPĚTÍ VYČERPÁNÍ nízký

00 – 16

mírný

17 – 26

vysoký

27 a více = vyhoření!

47

Tabulka č. 2: Depersonalizace (DP) STUPEŇ DEPERSONALIZACE

BODOVÉ ROZPĚTÍ

nízký

00 – 06

mírný

07 – 12

vysoký

13 a více = vyhoření!

Tabulka č. 3: Osobní uspokojení (PA) STUPEŇ OSOBNÍHO USPOKOJENÍ BODOVÉ ROZPĚTÍ vysoký

39 a více

mírný

38 – 32

nízký

31 – 00 = vyhoření!

Druhou část tvořil dotazník vlastní konstrukce, který je zaměřený na identifikační a osobní údaje dotazovaných. Tato část obsahuje 10 položek. V této části dotazníku byly použity uzavřené otázky: • dichotomické, kdy respondent mohl vybrat jednu ze dvou variant • polytomické, kdy respondent vybíral jednu z několika možností84

3.3.2 Statistické metody Získaná data ze správně a úplně vyplněných dotazníků byla analyticky vyhodnocena. K tomuto účelu byla vytvořena datová tabulka, kde jsou data z jednoho dotazníku zapisována do jednoho řádku tak, aby mohla být interpretována podle potřeby ve vícestupňovém třídění v kontingenční tabulce. Do datové tabulky byla zároveň implementována hodnotící kritéria pro MBI dotazník. 84

Srov. BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V., Výzkum a ošetřovatelství, s. 49 -50.

48

Pro vyhodnocení identifikačních a osobních údajů respondentů byly vypracovány tabulky, ve kterých jsou vypočítány absolutní četnosti (n), relativní četnosti (%) a marginální součty. Základem pro testování a výpočet míry závislosti byla kontingenční tabulka. Jako testovací kritérium byl zvolen chí – kvadrát. V případě, že nebyly splněny předpoklady pro jeho použití, byl aplikován Fischerův exaktní test. Pomocí Pearsonova kontingenčního koeficientu byla sledována intenzita (síla) závislosti. Pro testování hypotéz bylo použito statistického softwaru SPSS verze 16. Pro lepší názornost a přehlednost byly zjištěné výstupní hodnoty zaneseny do výsečových nebo sloupcových grafů. K počítačovému zpracování dat byl použit program Microsoft Office Word a Excel v operačním systému Windows Vista.

3.4 Sběr dat

Vlastnímu zahájení dotazníkového šetření předcházela tzv. „pilotní studie“, jejímž smyslem je prokázat, že dotazník je pro respondenta srozumitelný a položky v něm obsažené jsou vhodně formulované. Připravená verze dotazníku byla předložena pěti osobám, které splňovaly kritéria pro zkoumaný vzorek. Výsledek pilotáže byl pro mne poučný. Odhalil totiž, že jeden z oslovených respondentů se v první části dotazníku (MBI dotazník) k některým položkám místo dané číselné škály vyjadřoval hodnocením slovním. Abych takové situaci v dalších případech předešla, přidala jsem do průvodního dopisu stručné pokyny pro vyplnění dotazníku. Sběr dat probíhal v průběhu měsíců ledna a února 2009. Kontaktní osobu (ve většině případů se jednalo o vrchní nebo vedoucí sestru) jsem osobně seznámila s tématem diplomové práce, účelem a problematikou výzkumu. Tyto osoby pak dále distribuovaly dotazníky na vlastních pracovištích. 49

V této fázi výzkumného šetření se většinou musí výzkumník obrnit trpělivostí nebo lze uplatnit „follow-up“, což znamená, že po určitém počtu dnů (obvykle 14 dnů) se respondenti, kteří dotazník vyplněný nevrátili, urgují. V mém případě to znamenalo neustále se připomínat kontaktním osobám. Celkem bylo rozdáno 150 dotazníků, z toho se vrátilo 126, tj. 84 %. Pět dotazníků jsem musela z důvodu neúplného vyplnění vyřadit pro jejich nehodnotitelnost.

50

3.5 Jednorozměrná analýza získaných dat

3.5.1 Vyhodnocení dotazníku MBI Míra vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání (EE)

Tabulka č. 4: Míra vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání STUPEŇ EE

ABSOLUTNÍ ČETNOST (n)

RELATIVNÍ ČETNOST (%)

nízký

66

54,5

mírný

29

24,0

vysoký = vyhoření !

26

21,5

Celkem

121

100,0

Graf č. 1: Míra vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání V oblasti emocionálního vyčerpání vykazuje příznaky vyhoření 26 respondentů, tj. 21,5 %.

51

Míra vyhoření v oblasti depersonalizace (DP)

Tabulka č. 5: Míra vyhoření v oblasti depersonalizace STUPEŇ DP



nízký

85

70,2

mírný

28

23,2

vysoký = vyhoření !

8

6,6

Celkem

121

100

Graf č. 2: Míra vyhoření v oblasti Z celkového počtu 121 respondentů byl u osmi zjištěn vysoký stupeň depersonalizace, tj. 6,6 %.

52

Míra vyhoření v oblasti osobního uspokojení (PA)

Tabulka č. 6: Míra vyhoření v oblasti PA STUPEŇ PA



vysoký

46

38

mírný

42

34,7

nízký = vyhoření !

33

27,3

Celkem

121

100,0

Graf č. 3: Míra vyhoření v oblasti PA Z dotazníkového šetření vyplynulo, že 33 respondentů ze zkoumaného vzorku je vyhořelých v oblasti osobního uspokojení, tj. 27,3%.

53

Průměrné bodové hodnocení jednotlivých položek dotazníku MBI Tabulka č. 7: Odpovědní škála 0

1

2

nikdy

několikrát za rok nebo méně

jednou měsíčně nebo méně

3

4

několikrát za měsíc

jednou týdně

5

několikrát týdně

6 každý den

Tabulka č. 8: Průměrné bodové hodnocení jednotlivých položek dotazníku MBI 1

EE

Práce mne citově vysává

1,9

2

EE

Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil

2,5

3

EE

Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím 1,8 se unaven/a

4

PA

Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů

5

DP

Mám pocit, že někdy s klienty jednám jako s neosobními 0,8

5,0

věcmi 6

EE

Celodenní práce s lidmi je pro mne skutečně namáhavá

2,7

7

PA

Jsem schopen/a velmi účinně vyřešit problémy svých klientů

4,7

8

EE

Cítím „vyhoření“, vyčerpání ze své práce

1,7

9

PA

Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňuji a nalaďuji

4,3

10 DP

Od té doby, co vykonávám svou profesi, jsem se stal/a méně 0,9 citlivým/citlivou k lidem

11 DP

Mám strach, že výkon mé práce mne činí citově 1,0 tvrdým/tvrdou

54

12 PA

Mám stále hodně energie

4,5

13 EE

Moje práce mi přináší pocit marnosti, neuspokojení

1,3

14 EE

Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mne to 2,3 vyčerpává

15 DP

Už mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty

0,8

16 EE

Práce s lidmi mi přináší silný stres

1,6

17 PA

Dovedu u svých klientů vyvolat uvolněnou atmosféru

4,7

18 PA

Cítím se svěže a povzbuzeně, když pracuji se svými klienty

4,1

19 PA

Za roky své práce jsem byl/a úspěšný/á a udělal/a hodně 4,3 dobrého

20 EE

Mám pocit, že jsem na konci svých sil

1,5

21 PA

Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně

4,3

22 DP

Cítím, že klienti mi přičítají některé své problémy

1,7

Komentář a srovnání průměrných hodnot jednotlivých položek dotazníku MBI s výzkumem Kocmanové (viz. Diskuze s. 79).

55

3.5.2 Vyhodnocení osobních a identifikačních údajů respondentů Typ pracoviště Tabulka č. 9: Typ pracoviště TYP PRACOVIŠTĚ



domov pro seniory

44

36,4

agentura domácí péče

42

34,7

lůžkové zdravotnické zařízení

35

28,9

Celkem

121

100,0

Graf č. 4: Typ pracoviště Z celkového počtu 121 respondentů uvedlo 44 osob, že pracuje v domově pro seniory, tj. 36,4 %. V agentuře domácí péče bylo zaměstnáno 42 respondentů, tj. 34,7 %. Nejméně respondentů (n=35) uvedlo jako své pracoviště lůžkové zdravotnické zařízení, tj. 28, 9 %.

56

Délka praxe se seniory Tabulka č. 10: Délka praxe se seniory DÉLKA PRAXE SENIORY

SE ABSOLUTNÍ ČETNOST (n)


méně než 1 rok

9

7,4

1-5 let

33

27,3

6-10 let

35

29,0

11-15 let

17

14,0

16-20 let

11

9,1

více než 20 let

16

13,2

Celkem

121

100,0

Graf č. 5: Délka praxe se seniory Nejpočetnější (n=35) skupinou byli respondenti pracující s cílovou skupinou seniorů v časovém rozmezí 6-10 let, tj. 29,0 %, nejméně respondentů (n=9) pracovalo se seniory kratší dobu než 1 rok, tj. 7,4 %. Délku praxe 1-5 let uvedlo 27,3 % (n=33) dotazovaných a již 11-15 let setrvává v práci se seniory 14 % respondentů (n=17). Do kategorie 16-20 let spadalo 9,1 % pracujících se seniory (n=11), 16 oslovených respondentů, tj. 13,2 % pracuje se seniory více než 20 let.

57

Fyzická namáhavost práce Tabulka č. 11: Fyzická namáhavost práce FYZICKÁ NAMÁHAVOST PRÁCE



ano

100

82,6

ne

13

10,8

nedokážu posoudit

8

6,6

Celkem

121

100,0

Graf č. 6: Fyzická namáhavost práce Jako fyzicky namáhavou hodnotilo svou práci 100 respondentů, tj. 82,6 %, dalších 13 respondentů svou práci jako fyzicky namáhavou nevnímalo, tj. 10,8 %. Jednoznačně odpovědět na tuto otázku nedokázalo 8 respondentů, tj. 6,6 %.

58

Změna pracoviště Tabulka č. 12: Změna pracoviště ZMĚNA PRACOVIŠTĚ



ano

20

16,5

ne

101

83,5

Celkem

121

100,0

Graf č. 7: Změna pracoviště Se seniory chce i nadále pracovat 83,5 % respondentů (n=101), o práci s jinou cílovou skupinou uvažuje jen 20 z dotazovaných, tj. 16,5 %.

59

Typ provozu Tabulka č. 13: Typ provozu TYP PROVOZU



jednosměnný

51

42,2

dvousměnný

24

19,8

třísměnný

46

38,0

Celkem

121

100,0

Graf č. 8: Typ provozu Nejvíce respondentů pracovalo v jednosměnném provozu (n=51), tj. 42,2 %. Nejméně zastoupený typ provozu byl dvousměnný (n=24), tj. 19,8 %. Práci ve třísměnném provozu uvedlo 38,0 % dotazovaných (n=46).

60

Vztahy na pracovišti Tabulka č. 14: Vztahy na pracovišti VZTAHY NA PRACOVIŠTI



velmi dobré

52

43,0

dobré

55

45,5

snesitelné

13

10,7

špatné

1

0,8

velmi špatné

0

0.0

Celkem

121

100

Graf č .9: Vztahy na pracovišti Jako velmi dobré hodnotilo vztahy na svém pracovišti 52 respondentů, tj. 43,0 %. Téměř stejný počet (n=55) je posoudilo jako dobré, tj. 45,5 % respondentů. Ke kategorii snesitelné se v hodnocení přiklonilo 13 dotazovaných, tj. 10,7 %. Jen jeden respondent pociťoval vztahy na pracovišti jako špatné, tj. 0,8 %. Žádný z respondentů neoznačil pracovní vztahy jako velmi špatné.

61

Pocit vyhoření Tabulka č. 15: Pocit vyhoření POCIT

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

VYHOŘENÍ

ČETNOST (n)

ČETNOST (%)

ano

26

21,5

ne

95

78,5

Celkem

121

100,0

Graf č. 10: Pocit vyhoření Z oslovených respondentů se 78,5 % (n=95) domnívalo, že syndromem vyhoření netrpí, 26 respondentů známky vyhoření pociťovalo, tj. 21,5 %.

62

Dosažené vzdělání Tabulka č. 16: Dosažené vzdělání DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ



SZŠ

74

61,2

SZŠ + PSS

34

28,1

VZŠ

9

7,4

VŠ

4

3,3

Celkem

121

100,0

Graf č. 11: Dosažené vzdělání Jako nejvyšší dosažené vzdělání uvedlo 74 dotazovaných SZŠ, tj. 61,2 %. Do kategorie SZŠ + PSS se zařadilo 34 respondentů, tj. 28,1 %. Vyšší zdravotní školu ukončilo 9 respondentů, tj. 7,4 %. Čtyři respondenti dosáhli úrovně vysokoškolského vzdělání, tj. 3,3 %.

63

Věk respondentů Tabulka č. 17: Věk respondentů VĚK RESPONDENTŮ



20 – 29 let

19

15,7

30 – 39 let

31

25,6

40 – 49 let

29

24,0

50 a více let

42

34,7

Celkem

121

100,0

Graf č. 12: Věk respondentů Nejpočetnější skupinou ve zkoumaném vzorku byli respondenti nad 50 let (n=42), tj. 34,7 %. Nejmenší skupinu tvořili respondenti z nejmladší věkové kategorie (n=19), tj. 15,7 %. Do rozmezí 30 – 39 let spadalo 31 dotazovaných, tj. 25,6 %, poslední věková kategorie 40 – 49 let byla zastoupena 29 respondenty, tj. 24,0 %.

64

Pohlaví respondentů Tabulka č. 18: Pohlaví respondentů POHLAVÍ RESPONDENTŮ



muž

2

1,7

žena

119

98,3

Celkem

121

100,0

Graf č. 13: Pohlaví respondentů Z celkového počtu 121 respondentů bylo 119 osob ženského pohlaví, tj. 98,3 %, zbylých 1,7 % tvořili muži (n=2).

65

3.6 Dvourozměrná analýza

Pro testování závislostí byl vybrán Pearsonův chí-kvadrát test. Předpokladem tohoto testu je, aby očekávané četnosti v 80% políček kontingenční tabulky neklesly pod hodnotu 5 a ve zbylých políčkách se vyskytovaly aspoň hodnoty 1. Nebyl-li splněn tento základní předpoklad, byly výpočty doplněny o Fischerův exaktní test. Pro sledování intenzity (síly) závislosti byl použit Pearsonův kontingenční koeficient, který nabývá hodnot intervalu <0;1>, přičemž hodnota 0 znamená nezávislost. Z toho vyplývá, že z hodnot blízkých 0 lze usuzovat na slabou závislost obou proměnných, naopak z hodnot blízkých 1 na závislost silnou.

Hypotéza č. 1: 1H0: Je předpoklad, že není závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání. 1HA: Je předpoklad, že je závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání. Tabulka č. 19: Stupně emocionálního vyčerpání x typ pracoviště, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ pracoviště

vyčerpání

Domov pro seniory

Agentura domácí péče

Lůžkové zdravotnické zařízení

Řádkové součty

nízký

31

18

17

66

mírný

13

9

7

29

vysoký = vyhoření

0

15

11

26

Celkem

44

42

35

121

Stupně emocionálního

66

Tabulka č. 20: Stupně emocionálního vyčerpání x typ pracoviště STUPNĚ EMOCIONÁLNÍHO VYČERPÁNÍ X TYP PRACOVIŠTĚ statistický test

Hodnota

sv

signifikance - p

4

,001

testovacího kritéria Pearsonův chíkvadrát

19,257

Fischerův exaktní test

27,742

,000

100% mírný 80%

vysoký

vysoký

60%

mírný mírný

vysoký mírný nízký

40% nízký nízký

nízký

20%

0% Domov pro seniory



Graf č. 14: Stupně emocionálního vyčerpání na jednotlivých pracovištích sv = 4 (stupeň volnosti) p = ,000 (hladina statistické významnosti) Cp = ,371 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost.

67

1H0 se zamítá. 1HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že stupeň emocionálního vyčerpání je závislý na typu pracoviště sester. V tomto případě se jedná o slabou závislost mezi proměnnými. Z grafu lze vysledovat, že nejnižší stupeň emocionálního vyčerpání je patrný v Domovech pro seniory. Vysoký stupeň emocionálního vyčerpání nebyl v tomto typu zařízení vůbec zaznamenán. Naopak ve zbývajících dvou typech zařízení můžeme pozorovat i vysoké stupně emocionálního vyčerpání. V agenturách domácí péče je výskyt vysokého stupně emocionálního vyčerpání dokonce 35 %.

Hypotéza č. 2: 2H0: Je předpoklad, že není závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti depersonalizace. 2HA: Je předpoklad, že je závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti depersonalizace. Tabulka č. 21: Stupně depersonalizace x typ pracoviště, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ pracoviště Stupně depersonalizace Domov pro Agentura seniory domácí péče

Lůžkové Řádkové zdravotnické součty zařízení

nízký

40

23

22

85

mírný

4

15

9

28

vysoký = vyhoření

0

4

4

8

Celkem

44

42

35

121

68

Tabulka č. 22: Stupně depersonalizace x typ pracoviště STUPNĚ DEPERSONALIZACE X TYP PRACOVIŠTĚ Statistický test

Hodnota testovacího kritéria

Pearsonův chí-kvadrát 15,779 Fischerův exaktní test

16,663

sv

signifikance - p

4

,003 ,001

100% mírný

vysoký

vysoký

80% mírný

mírný 60%

vysoký mírný nízký

nízký

40% nízký

nízký 20%




Graf č. 15: Stupně depersonalizace na jednotlivých pracovištích sv = 4 (stupeň volnosti) p = ,001 (hladina statistické významnosti) Cp = ,340 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 2H0 se zamítá. 2HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že stupeň depersonalizace je závislý na typu pracoviště sester. Zde se opět jedná o slabou závislost. 69

Z grafu lze vysledovat, že nejnižší stupeň depersonalizace je zřejmý v Domovech pro seniory. Zastoupení nízkého stupně depersonalizace dosáhlo hranice 91 %, devíti procenty

byl

reprezentován

mírný

stupeň

depersonalizace.

Vysoký

stupeň

depersonalizace nebyl v tomto typu zařízení vůbec zaznamenán. Vysoké stupně depersonalizace můžeme pozorovat ve zbývajících dvou typech zařízení, ovšem oproti předchozí hypotéze již ne v takové míře.

Hypotéza č. 3: 3H0: Je předpoklad, že není závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti osobního uspokojení. 3HA: Je předpoklad, že je závislost mezi typem pracoviště sester a mírou vyhoření v oblasti osobního uspokojení. Tabulka č. 23: Stupně osobního uspokojení x typ pracoviště, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ pracoviště Stupně osobního uspokojení

Domov pro seniory

Agentura Lůžkové Řádkové domácí zdravotnické součty péče zařízení

vysoký

15

23

8

46

mírný

18

12

12

42

nízký = vyhoření

11

7

15

33

Celkem

44

42

35

121

70

Tabulka č. 24: Stupně osobního uspokojení x typ pracoviště STUPNĚ OSOBNÍHO USPOKOJENÍ X TYP PRACOVIŠTĚ Statistický test


Pearsonův chí-kvadrát 11,269

sv

signifikance - p

4

,023

100% nízký nízký 80%

nízký mírný

60%

nízký

mírný

mírný mírný

40%

vysoký

vysoký 20%

vysoký vysoký




Graf č. 16: Stupně osobního uspokojení na jednotlivých pracovištích sv = 4 (stupeň volnosti) p = ,023 (hladina statistické významnosti) Cp = ,292 Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 3H0 se zamítá. 3HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že stupeň osobního uspokojení je závislý (slabá závislost) na typu pracoviště sester.

71

Je nutné připomenout, že v oblasti osobního uspokojení koresponduje s vyhořením nízký stupeň. Z grafu je patrné, že nízký stupeň osobního uspokojení se výrazně profiluje v lůžkových zdravotnických zařízeních (43 % ! sester). Nejvyšší stupeň osobního uspokojení lze zaznamenat v agenturách domácí péče (54,8% sester). V domovech pro seniory je znatelný spíše mírný stupeň osobního uspokojení.

Hypotéza č. 4: 4H0: Je předpoklad, že není závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání. 4HA: Je předpoklad, že je závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání. Tabulka č. 25: Délka praxe se seniory x stupně emocionálního vyčerpání, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Stupně emocionálního vyčerpání Délka praxe se seniory

nízký

mírný

vysoký

Řádkové součty

méně než 1 rok

4

5

0

9

1 - 5 let

21

6

6

33

6 – 10 let

20

6

9

35

11 – 15 let

9

5

3

17

16 – 20 let

3

3

5

11

více než 20 let

9

4

3

16

Celkem

66

29

26

121

72

Tabulka č. 26: Délka praxe se seniory x stupně emocionálního vyčerpání DÉLKA PRAXE SE SENIORY X STUPNĚ EMOCIONÁLNÍHO VYČERPÁNÍ Statistický test


Pearsonův chí-kvadrát 13 Fischerův exaktní test

sv

signifikance - p

10

,230

11,829

,276

100% vysoký

vysoký

vysoký

vysoký 80%

vysoký mírný

mírný mírný

mírný

mírný

60% vysoký mírný

nízký 20%

nízký

mírný

40% nízký

nízký

nízký

nízký nízký

0% méně než 1 rok

1 -5 let

6 – 10 let

11 – 15 let

16 – 20 let

více než 20 let

Graf č. 17: Stupně emocionálního vyčerpání při různých délkách praxe sv = 10 (stupeň volnosti) p = ,276 (hladina statistické významnosti) Závěr: p ≥ ,05 = není významnost. 4H0 je potvrzena, tedy ji přijímáme, což znamená, že není závislost mezi délkou praxe se seniory a stupněm emocionálním vyčerpání. 4HA se zamítá. 73

Hypotéza č. 5: 5H0 Je předpoklad, že není závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti depersonalizace. 5HA Je předpoklad, že je závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti depersonalizace. Tabulka č. 27: Délka praxe se seniory x stupně depersonalizace, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Stupně depersonalizace Délka praxe se seniory

nízký

mírný

vysoký

Řádkové součty

méně než 1 rok

9

0

0

9

1 -5 let

21

11

1

33

6 – 10 let

31

3

1

35

11 – 15 let

12

5

0

17

16 – 20 let

5

3

3

11

více než 20 let

7

6

3

16

Celkem

85

28

8

121

Tabulka č. 28: Délka praxe se seniory x stupně depersonalizace DÉLKA PRAXE SE SENIORY X STUPNĚ DEPERSONALIZACE Statistický test


Pearsonův chí-kvadrát 28 Fischerův exaktní test

23,944

sv

signifikance - p

10

,002 ,002

74

vysoký

vysoký

100% mírný

vysoký mírný

vysoký

mírný

80%

60%

mírný

mírný vysoký

nízký

mírný nízký

nízký

40% nízký

nízký 20%

nízký

nízký

16 – 20 let

více než 20 let


1 - 5 let

6 – 10 let

11 – 15 let

Graf č. 18: Stupně depersonalizace při různých délkách praxe sv = 10 (stupeň volnosti) p = ,002 (hladina statistické významnosti) Cp = ,433 Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 5H0 se zamítá. 5HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že délka praxe se seniory má vliv na stupeň depersonalizace. Tuto závislost můžeme označit jako středně silnou. Všeobecně lze konstatovat, že v oblasti depersonalizace převažuje nízký stupeň v celé šíři grafu. Z grafu je rovněž patrné, že u sester s praxí do jednoho roku se vyskytuje jen nízký stupeň depersonalizace. S trendem nárustu délky praxe lze registrovat i výskyt mírného a vysokého stupně depersonalizace. V délce praxe 1 – 5 let a 6 – 10 let je vysoký stupeň zastoupen ve velmi malé míře (v obou případech asi 3 %). Vysoký stupeň depersonalizace je zřejmý v kategorii 16 – 20 let (27,3 %),

75

v kategorii nad 20 let je to o něco méně. Zvláštností je skupina 11 – 15 let praxe, kde není vysoký stupeň depersonalizace vůbec zaznamenán.

Hypotéza č. 6: 6H0: Je předpoklad, že není závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti osobního uspokojení. 6HA: Je předpoklad, že je závislost mezi délkou pracovního zařazení u seniorů a mírou vyhoření v oblasti osobního uspokojení. Tabulka č. 29: Délka praxe se seniory x stupně osobního uspokojení, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Stupně osobního uspokojení Délka praxe se seniory

vysoký

mírný

nízký = vyhoření

Řádkové součty

méně než 1 rok

3

4

2

9

1 -5 let

11

14

8

33

6 – 10 let

18

11

6

35

11 – 15 let

6

7

4

17

16 – 20 let

3

3

5

11

více než 20 let

5

3

8

16

Celkem

46

42

33

121

76

Tabulka č. 30: Délka praxe se seniory x stupně osobního uspokojení DÉLKA PRAXE SE SENIORY X STUPNĚ OSOBNÍHO USPOKOJENÍ Statistický test


Pearsonův chí-kvadrát 11

sv

signifikance - p

10

,366

100% nízký

nízký

nízký

nízký

80%

nízký

nízký

mírný 60% mírný

nízký

mírný

mírný

mírný mírný

40%

mírný

vysoký

vysoký 20%

vysoký

vysoký

vysoký

vysoký

vysoký


1 -5 let

6 – 10 let

11 – 15 let

16 – 20 let

více než 20 let

Graf č. 19: Stupně osobního uspokojení při různých délkách praxe sv = 10 (stupeň volnosti) p = ,366 (hladina statistické významnosti) Závěr: p ≥ ,05 = není významnost. 6H0 je potvrzena, tedy ji přijímáme, což znamená, že není závislost mezi délkou praxe se seniory a stupněm osobního uspokojení. 6HA se zamítá.

77

4 DISKUZE

Ve své práci se zabývám problematikou syndromu vyhoření u sester pracujících se seniory. Výzkumné šetření bylo provedeno v okrese Kladno za pomoci anonymního dotazníku. Sběru dat předcházela pilotní studie na vzorku pěti osob, jež měla za cíl ověřit srozumitelnost dotazníku. Při vlastní distribuci dotazníků jsem se setkala s velkou ochotou ze strany vedoucích pracovníků oslovených zdravotních a sociálních zařízení. O dobré spolupráci a snad i pro zájem o dané téma u oslovených sester svědčí vysoká návratnost dotazníků. Z celkového počtu 150 rozdaných dotazníků bylo vráceno 126 dotazníků, což je 84 %. Pět dotazníků bylo pro neúplnost vyřazeno. Téměř 100% návratnost jsem zaznamenala v domovech pro seniory. Mohu se jen domnívat, že je to dáno velikostí kolektivu, kdy v domovech pro seniory pracuje dle mého šetření od pěti do osmi sester. Naproti tomu výrazně nižší návratnost dotazníků byla z agentur domácí péče (75 %), které zaměstnávají velké množství externích pracovnic a ani samotné vedoucí sestry agentur mi nebyly schopny sdělit přesný počet svých zaměstnanců. Na doporučení statističky byl jako první část dotazníku zařazen standardizovaný MBI dotazník. Tento dotazník je náročnější na vyplnění a vyžaduje vyšší míru soustředění. Ukázalo se, že v oblasti emocionálního vyčerpání dosáhlo ve sledovaném souboru všeobecných sester vysokého stupně vyhoření 26 sester. V oblasti depersonalizace dosáhlo stupně vyhoření 8 sester a v oblasti osobního uspokojení dokonce 33 sester. Vysoká míra vyhoření v oblasti osobního uspokojení může být dána tím, že sestry pracující se seniory provádí daleko více chronickou a paliativní péči, a proto musí ve své práci nalézt jiné uspokojení, než je úplné vyléčení pacienta. Dalším důvodem může být to, že v rámci tohoto oboru nebývá většinou možný kariérní postup.

78

Novotná a Hlaváčová85 zkoumaly za použití MBI dotazníku míru vyhoření u 104 sester pracujících v oblasti akutní a chronické péče (52 sester pracovalo na metabolické a koronární JIP, 52 sester bylo ze standardních oddělení geriatrie). Jejich výsledky ukázaly, že v rámci celého zkoumaného souboru se vysoká intenzita syndromu vyhoření objevila v oblasti emocionálního vyčerpání. Při porovnání syndromu vyhoření u jednotlivých sester v oblastech akutní a chronické péče dospěly k závěru, že v oblasti citového vyčerpání a odosobnění jsou vyhořením více postiženy sestry z geriatrických oddělení. Autorky toto zjištění vysvětlují tím, že časté setkávání se se smrtí a utrpením nemocných se velice negativně odráží v emocionální stránce osobnosti sester. V porovnání s autorkami jsem vysokou intenzitu syndromu vyhoření v oblasti depersonalizace ve zkoumaném vzorku nevysledovala. Pokusila jsem se o srovnání průměrných hodnot jednotlivých položek dotazníku MBI s výzkumem Kocmanové.86 Kocmanová administrovala dotazník 48 sestrám z oboru intenzivní medicíny (pracoviště resuscitační péče a operační sály). Z této vzájemné komparace lze usoudit, že sestry pracující se seniory posuzovaly jednotlivé položky o něco pozitivněji. Z tabulky č. 31 (hodnoty získané Kocmanovou jsou v závorkách) vyplývá, že většinu položek dotazníku MBI sestry nehodnotily výrazně kladně, ani záporně. Z uvedeného šetření vyplynulo, že v oblasti emocionálního vyčerpání práce sestrám nepřináší velký stres, pocit marnosti a neuspokojení, ale sestry spíše konstatují, že jsou v závěru pracovního dne unavené, cítí se na konci svých sil. V oblasti depersonalizace sestry použily z hodnotící škály, která jim byla nabídnuta, výrazně příznivá hodnocení, což dokazuje, že jim nedělá problémy chovat se k seniorům citlivě a empaticky. Dalším příznivým faktorem je to, že sestry nepociťují, že by je klienti viděli jako zdroj svých problémů a obviňovali je z neuspokojení svých potřeb. Bodové hodnocení položek týkajících se osobního ohodnocení se nachází v oblasti průměru, výrazně negativní hodnocení se nevyskytlo.

85

86

Srov. NOVOTNÁ, H., HLAVÁČOVÁ, M., Syndrom vyhoření bohužel není minulostí, Sestra, 2004, č. 10, s. 36-37. Srov. KOCMANOVÁ, A. Syndrom vyhoření, Sestra, 2005, č. 12, s. 20-22.

79

Tabulka č. 31: Průměrné bodové hodnocení jednotlivých položek dotazníku MBI- komparace 1

EE


1,9 (2,9)

2

EE


2,5 (3,4)

3

EE

Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, 1,8 (1,9) cítím se unaven/a

4

PA

Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů

5

DP

Mám pocit, že někdy s klienty jednám jako s neosobními 0,8 (2,0) věcmi

6

EE

Celodenní práce s lidmi je pro mne skutečně namáhavá

7

PA

Jsem schopen/a velmi účinně vyřešit problémy svých 4,7 (3,6) klientů

8

EE

Cítím „vyhoření“, vyčerpání ze své práce

9

PA

Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňuji a 4,3 (3,3) nalaďuji

10 DP

Od té doby, co vykonávám svou profesi, jsem se stal/a 0,9 (2,3) méně citlivým/citlivou k lidem

11 DP

Mám strach, že výkon mé práce mne činí citově 1,0 (2,6) tvrdým/tvrdou

12 PA


4,5 (3,5)

13 EE

Moje práce mi přináší pocit marnosti, neuspokojení

1,3 (1,6)

14 EE

Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mne to 2,3 (2,7) vyčerpává

15 DP

Už mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty

0,8 (2,3)

16 EE


1,6 (1,8)

17 PA

Dovedu u svých klientů vyvolat uvolněnou atmosféru

4,7 (4,1)

18 PA

Cítím se svěže a povzbuzeně, když pracuji se svými 4,1 (3,1) klienty

19 PA

Za roky své práce jsem byl/a úspěšný/á a udělal/a hodně 4,3 (4,2) dobrého

80

5,0 (4,2)

2,7 (3,1)

1,7 (2,1)

20 EE


1,5 (1,5)

21 PA

Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně

4,3 (3,3)

22 DP

Cítím, že klienti mi přičítají některé své problémy

1,7 (1,5)

V druhé části dotazníku, která byla věnována osobním a identifikačním údajům respondentů, jsem došla k následujícím závěrům: Oslovení respondenti pocházeli ze tří typů pracovišť: z domovů pro seniory, agentur domácí péče a lůžkových zdravotnických zařízení. Ve zkoumaném souboru bylo zastoupení všech typů zařízení rovnoměrné. Tato položka byla jedním ze sledovaných faktorů pro sledování závislostí. Z výzkumného šetření lze vysledovat, že v domovech pro seniory není vůbec zaznamenán vysoký stupeň v oblasti emocionálního vyčerpání a depersonalizace. V oblasti osobního uspokojení dosáhlo vysokého stupně vyhoření 11 respondentů (n=44). Z průměrných identifikačních a osobních údajů lze sestavit obraz pracovníka v tomto zařízení: je to žena ve věku nad 50 let, která má jako nejvyšší dosažené vzdělání SZŠ a s největší pravděpodobností neuvažuje o práci s jinou cílovou skupinou. Z předchozího se domnívám, že taková sestra se dokáže identifikovat se seniory, nemá potřebu se k nim chovat necitlivě. Ve sledovaném souboru sester byla nejčastěji uváděnou délkou praxe se seniory doba do deseti let. Tento údaj uvedlo 56 % respondentů. Délka praxe je jedním z tradičních faktorů sledovaných ve výzkumech zaměřených na syndrom vyhoření u všeobecných sester. Dalšími tradičně sledovanými faktory jsou vztahy na pracovišti - ve sledovaném souboru je označilo 88,5 % respondentů za velmi dobré a dobré, dále subjektivní pocit fyzicky namáhavé práce ( 82 % respondentů se domnívá, že jejich práce je fyzicky namáhavá), směnnost provozu ( 42,2 % respondentů pracuje v jednosměnném provozu a 38 % ve dvousměnném) a konečně subjektivní pocity vyhoření. Ve sledovaném souboru se domnívá 21,5 % respondentů, že jsou vyhoření, což 81

koresponduje s objektivními výsledky MBI dotazníku, kde 27 % respondentů dosáhlo hranice vyhoření v oblasti osobního uspokojení a 21 % v oblasti emocionálního vyčerpání. Dalšími sledovanými údaji byly údaje demografické. Vzdělání (v souboru respondentů převažuje středoškolské a středoškolské doplněné o specializační vzdělání), pohlaví (dominují ženy) a věk (zastoupení věkových kategorií bylo poměrně vyrovnáno). První tři hypotézy sledovaly závislost mezi typem pracoviště a mírou vyhoření všeobecných sester v jednotlivých oblastech. V oblasti emočního vyčerpání dosáhly v dotazníku MBI nejčastěji hranice vyčerpání sestry z agentur domácí péče. Tento výsledek lze odůvodnit tím, že sestry v agenturách domácí péče pracují s klienty převážně samy, nemohou využít podporu kolektivu jako sestry z lůžkových zařízení a domovů pro seniory. Srovnatelné výsledky lze nalézt například ve studii Everse (2001).87 V oblasti depersonalizace byla zjištěna nejnižší míra vyhoření. Obdobné výsledky uvádí studie Kilfendera a kolektivu (2001)88. V této oblasti dosahovaly hranice vyčerpání především sestry z agentur domácí péče a z lůžkových zařízení. Konečně v oblasti osobního uspokojení dosahovaly nejčastěji hranice vyčerpání sestry ze zdravotnických lůžkových zařízení. Lze se jen domnívat, co asi za tímto výsledkem stojí. Přetíženost personálu, nízké finanční ohodnocení nebo nízká společenská a odborná prestiž?

87

Evers, W., Tomic, W. and Brouwers, A. Effects of aggressive behavior and perceived self-efficacy on burnout among staff of homes for the elderly. 2001. 88

Kilfedder, C.J., Power, K.G. and Wells, T.J. Burnout in psychiatric nursing. Journal of Advanced Nursing, 2001.

82

5 ZÁVĚR Předkládanou diplomovou práci tvoří dvě části. Teoretická a empirická. Cílem teoretické části bylo seznámit čtenáře se základními pojmy a definicemi v problematice syndromu vyhoření. Dále jsem v teoretické části věnovala projevům syndromu vyhoření, možnostmi diagnostikování a možnostmi terapie syndromu vyhoření. V neposlední řadě jsem se rovněž věnovala prevenci syndromu vyhoření. V praktické části práce jsem si stanovila dva cíle a čtyři hypotézy. Prvním cílem bylo posoudit míru vyhoření u sester pracujících s cílovou skupinou seniorů v regionu Kladno. Tento cíl byl splněn. Dle výsledků MBI dotazníku jsem zjistila, že v oblasti emocionálního vyčerpání trpí nejvyšší mírou vyčerpání, tedy vyhořením, téměř 1/5 sester ve sledovaném souboru. V oblasti depersonalizace dosáhlo nejvyšší míry vyčerpání a tím pádem vyhoření 6,6 % sester. Konečně v oblasti osobního uspokojení dosáhla nejvyšší míry vyčerpání (vyhoření) ¼ sester. Druhým cílem bylo ověřit závislost mezi mírou vyhoření v jednotlivých oblastech a vybranými faktory. Tento cíl jsem naplňovala za pomoci šesti hypotéz. Domnívám se, že i tento cíl byl splněn. V prvních třech hypotézách jsem ověřovala, zda míra vyčerpání v jednotlivých oblastech souvisí s typem pracoviště. Ve všech třech sledovaných oblastech (emocionální vyčerpání, depersonalizace a osobní uspokojení) se potvrdila statisticky významná závislost na typu pracoviště. V oblasti emocionálního vyčerpání byla zjištěna nejčastěji nejvyšší míra vyčerpání u sester pracujících v agenturách domácí péče. V oblasti depersonalizace uváděli nejvyšší míru vyčerpání sestry z agentur domácí péče a rovněž sestry pracující ve zdravotnických lůžkových zařízeních. V oblasti

osobního

uspokojení

uváděli

nejvyšší

míru

vyčerpání

sestry

ze zdravotnických lůžkových zařízení. V dalších třech hypotézách jsem ověřovala, zda míra vyčerpání v jednotlivých oblastech souvisí s délkou pracovního zařazení u seniorů. Zde se potvrdila závislost pouze v oblasti depersonalizace. Sestry s delší praxí vykazovaly větší míru vyčerpání než sestry s kratší praxí. V oblasti emocionálního vyčerpání a osobního uspokojení nebyla statisticky významná závislost potvrzena. 83

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ

MONOGRAFIE BÁRTLOVÁ, S, SADÍLEK, P, TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetřovatelství. 1. vyd. Brno : NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno : NCO NZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9. BAŠTECKÁ, B, et al. Klinická psychologie v praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 42 s. ISBN 80-7178-735-3.

CAPPONI, V, NOVÁK, T. Sám sobě mluvčím : Jak reprezentovat sám sebe. 1. vyd. Praha : G, 1994. 152 s. ISBN 80-7169-064-3. GEISSELHART, R. R, HOFMANN-BURKAT, CH. Zvítězte nad stresem. Iva Michňová. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 112 s. ISBN 80-247-1518-X. HÁJEK, K. Práce s emocemi pro pomáhající profese :Tělesně zakotvené prožívání. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 12O s. ISBN 80-7367-107-7. HERMANOVÁ, M, et al. Aktuální kapitoly z péče o seniory. 1. vyd. Brno : NCO NZO pro T.I.G.E.R., 2008. 111 s. ISBN 978-80-7013-475-7. JEKLOVÁ, M, REIMAYEROVÁ, E. Syndrom vyhoření. Petra Konvalinková. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 32 s. ISBN 80-86991-74-1. JEKLOVÁ, M, REITMAYEROVÁ, E. Interní supervize. 1. vyd. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 24 s. ISBN 978-80-86991-06-1. KEBZA, V, ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření : Funkční duševní porucha. 1. vyd. Praha : SZÚ, 1998. 24 s. ISBN 80-7071-099-3. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha : Portál, 2006. 147 s. ISBN 80-7367-181-6. 84

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. 1. vyd. Praha : Grada, 1998. 136 s. ISBN 807169-551-3. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 280 s. ISBN 80-7178-551-2. MINIBERGEROVÁ, L, DUŠEK, J. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory. 1. vyd. Brno : NCO NZO, 2006. 67 s. ISBN 80-7013-436-4. POTTEROVÁ, BEVERLY A. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání :„pracovní vyhoření"- příčiny a východiska. Věra Moravová. Olomouc : Votobia, 1997. 259 s. ISBN 80-7198-211-3. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha : Grada, 1999. 88 s. ISBN 80-7169-828-8. RUSH, M. D. Syndrom vyhoření. Přeložila Miroslava Čejková. Praha : Návrat domů, c1987. 131 s. Moudrost do kapsy; sv. 2. ISBN 80-7255-074-8. SCHAUFELI, W. B., MASLACH, Ch., MAREK, T. Professional burnout : recent developments in theory and research. Bristol : Taylor & Francis, 1993. 299 s. ISBN

1560322624.

ŠVINGALOVÁ, D. Stres a „vyhoření“ u profesionálů pracujících s lidmi. 1. vyd. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2006. 82 s. ISBN 80-7372-105-8. TOŠNEROVÁ, T, TOŠNER, J. Burn - Out syndrom : Syndrom vyhoření. Praha : HESTIA, 2002. 16 s. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory : Příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. VOLLMEROVÁ, H. Pryč s únavou : syndrom vyprahlosti. Zlata Kufnerová. 1. vyd. Praha : MOTTO, 1998. 171 s. ISBN 80-85872-90-0.

85

ČASOPISY HORÁČKOVÁ, M. Ochrana zdraví sestry, syndrom vyhoření. Čes a Slov Gastroent. a Hepatol.. 2007, roč. 61, č. 3, s. 198. KOCMANOVÁ, A. Syndrom vyhoření. Sestra. 2005, roč. 15, č. 12, s. 20-22. KULKA, J. Syndrom vyhoření. Causa subita. 2005, roč. 8, č. 9, s. 355-356. NOVOTNÁ, H. Syndrom vyhoření bohužel není minulostí. Sestra. 2004, roč. 14, č. 10, s. 36-37.

JINÉ ZDROJE Evers, W., Tomic, W. and Brouwers, A. Effects of aggressive behavior and perceived self-efficacy on burnout among staff of homes for the elderly. 2001. Issues in Mental Health Nursing, 22(4):439-454. [cit. 1.4.2009] Dostupné na World Wide Web: http://dspace.learningnetworks.org/bitstream/1820/1219/1/EFFECTS%20OF%20AGG RESSIVE%20BEHAVIOR%20AND%20PERCEIVED%20SELFEFFICACY%20ON%20BURNOUT%20AMONG%20STAFF%20OF%20HOMES% 20FOR%20THE%20ELDERLY.pdf

Kilfedder, C.J., Power, K.G. and Wells, T.J. Burnout in psychiatric nursing. 2001.Journal of Advanced Nursing, 34(3):383-396[cit. 1.4.2009] Dostupné na World Wide Web: www.diva-portal.org

86

SEZNAM ZKRATEK atp. – a tak podobně BM – Burnout Measure č. – číslo ČZU – Česká zemědělská univerzita DP – depersonalizace EE – emotional exhaustion LDN – Léčebna dlouhodobě nemocných MBI – Maslach Burnout Inventory MU – Masarykova univerzita PA – personal accomplishment tj. – to je

87

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Míra vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání – s. 51 Graf č. 2: Míra vyhoření v oblasti depersonalizace – s. 52 Graf č. 3: Míra vyhoření v oblasti osobního uspokojení – s. 53 Graf č. 4: Typ pracoviště – s. 56 Graf č. 5: Délka praxe se seniory – s. 57 Graf č. 6: Fyzická namáhavost práce – s. 58 Graf č. 7: Změna pracoviště – s. 59 Graf č. 8: Typ provozu – s. 60 Graf č. 9: Vztahy na pracovišti – s. 61 Graf č. 10: Pocit vyhoření – s. 62 Graf č. 11: Dosažené vzdělání – s. 63 Graf č. 12: Věk respondentů – s. 64 Graf č. 13: Pohlaví respondentů – s. 65 Graf č. 14: Stupně emocionálního vyčerpání na jednotlivých pracovištích – s. 67 Graf č. 15: Stupně depersonalizace na jednotlivých pracovištích – s. 69 Graf č. 16: Stupně osobního uspokojení na jednotlivých pracovištích – s. 71 Graf č. 17: Stupně emocionálního vyčerpání při různých délkách praxe – s. 73 Graf č. 18: Stupně depersonalizace při různých délkách praxe – s. 75 Graf č. 19: Stupně osobního uspokojení při různých délkách praxe – s. 77

88

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Emocionální vyčerpání (EE) – s. 47 Tabulka č. 2: Depersonalizace (DP) – s. 48 Tabulka č. 3: Osobní uspokojení (PA) – s. 48 Tabulka č. 4: Míra vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání – s. 51 Tabulka č. 5: Míra vyhoření v oblasti depersonalizace – s. 52 Tabulka č. 6: Míra vyhoření v oblasti osobního uspokojení – s. 53 Tabulka č. 7: Odpovědní škála – s. 54 Tabulka č. 8: Průměrné bodové hodnocení jednotlivých položek dotazníku MBI – s. 54 Tabulka č. 9: Typ pracoviště – s. 56 Tabulka č. 10: Délka praxe se seniory – s. 57 Tabulka č. 11: Fyzická namáhavost práce – s. 58 Tabulka č. 12: Změna pracoviště – s. 59 Tabulka č. 13: Typ provozu – s. 60 Tabulka č. 14: Vztahy na pracovišti – s. 61 Tabulka č. 15: Pocit vyhoření – s. 62 Tabulka č. 16: Dosažené vzdělání – s. 63 Tabulka č. 17: Věk respondentů – s. 64 Tabulka č. 18: Pohlaví respondentů – s. 65 Tabulka č. 19: Stupně emocionálního vyčerpání x typ pracoviště, kontingenční – s. 66

89

Tabulka č. 20: Stupně emocionálního vyčerpání x typ pracoviště – s. 67 Tabulka č. 21: Stupně depersonalizace x typ pracoviště, kontingenční tabulka – s. 68 Tabulka č. 22: Stupně depersonalizace x typ pracoviště – s. 69 Tabulka č. 23: Stupně osobního uspokojení x typ pracoviště, kontingenční tabulka – s. 70 Tabulka č. 24: Stupně osobního uspokojení x typ pracoviště – s. 71 Tabulka č. 25: Délka praxe se seniory x stupně emocionálního vyčerpání, kontingenční tabulka – s. 72 Tabulka č. 26: Délka praxe se seniory x stupně emocionálního vyčerpání – s. 73 Tabulka č. 27: Délka praxe se seniory x stupně depersonalizace, kontingenční tabulka – s. 74 Tabulka č. 28: Délka praxe se seniory x stupně depersonalizace – s. 74 Tabulka č. 29: Délka praxe se seniory x stupně osobního uspokojení, kontingenční tabulka – s. 76 Tabulka č. 30: Délka praxe se seniory x stupně osobního uspokojení – s. 77 Tabulka č. 31: Průměrné bodové hodnocení jednotlivých položek dotazníku MBIkomparace – s. 80

90

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA 1 – Dotazník – s. 92 PŘÍLOHA 2 – Báseň „Vyhoření“ od D. Greitemeyerové – s. 96

91

PŘÍLOHA 1 – Dotazník

Milé kolegyně, milí kolegové, Jmenuji se Jitka Manová a jsem studentkou magisterského oboru Ošetřovatelská péče v gerontologii. Součástí mého studia je i zpracování diplomové práce na téma:

Syndrom vyhoření v práci sester se seniory v regionu Kladno

Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění následujícího dotazníku, který bude sloužit jako podklad pro výzkumnou část mé práce. Věnujte prosím pozornost instrukcím i zadání otázek a zřetelně označte jednu zvolenou odpověď. Každá z Vašich odpovědí je pro správné vyhodnocení výsledků důležitá. Prosím Vás proto o úplné a pravdivé vyplnění všech odpovědí. Dotazník je anonymní, jeho vyplnění a účast na výzkumu je dobrovolná. Děkuji za Váš čas, věnovaný dotazníku a ochotu ke spolupráci na výzkumu.

92

PŘÍLOHA 1 - pokračování

MBI dotazník

Maslach Burnout Inventory V tomto dotazníku doplňte do vyznačených políček u každého tvrzení čísla, označující podle níže uvedeného klíče četnost pocitů, které obvykle prožíváte. 0 1 2 3 4 5 6 několikrát jednou několikrát každý den jednou nikdy několikrát za měsíc týdně týdně měsíčně za rok nebo nebo méně méně 1


2


3

Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se unaven/a

4

Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů/pacientů

5

Mám pocit, že někdy s klienty/pacienty jednám jako s neosobními věcmi

6

Celodenní práce s lidmi je pro mne skutečně namáhavá.

7

Jsem schopen/a velmi účinně vyřešit problémy svých klientů/pacientů

8

Cítím “vyhoření”, vyčerpání ze své práce

9

Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňuji a nalaďuji.

10 11

Od té doby, co vykonávám svou profesi, stal/a jsem se méně citlivým/citlivou k lidem Mám strach, že výkon mé práce mne činí citově tvrdým/tvrdou

12


13

Moje práce mi přináší pocity marnosti, neuspokojení

14

Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mne to vyčerpává

15

Už mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty/pacienty

16


17

Dovedu u svých klientů/pacientů vyvolat uvolněnou atmosféru

18

Cítím se svěže a povzbuzeně, když pracuji se svými klienty/pacienty

19

Za roky své práce jsem byl/a úspěšný/ná a udělal/a hodně dobrého

20


21

Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně.

22

Cítím, že klienti/pacienti mi přičítají některé své problémy

93

PŘÍLOHA 1 - pokračování OSOBNÍ A IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE RESPONDENTA: 1. Zaškrtněte prosím Vaše pracoviště: o domov pro seniory o domácí péče o lůžkové zdravotnické zařízení /LDN, následná péče/

2. Jak dlouho pracujete s cílovou skupinou seniorů? o méně než 1 rok o 1 - 5 let o 6 - 10 let o 11 - 15 let o 16 - 20 let o více než 20 let

3. Myslíte si, že je Vaše práce fyzicky namáhavá a má vliv na Váš zdravotní stav? o ano o ne o nedokážu posoudit

4. Uvažujete o práci s jinou cílovou skupinou? o ano o ne

5. Pracujete v provozu: o jednosměnném o dvousměnném o třísměnném 94

PŘÍLOHA 1 - pokračování 6. Jaké jsou vztahy na Vašem pracovišti? o velmi dobré o dobré o snesitelné o špatné o velmi špatné

7. Máte pocit, že trpíte syndromem vyhoření? /syndrom emocionálního vyčerpání, odosobnění, sníženého osobního výkonu/ o ano o ne

8. Jaké je Vaše vzdělání? o SZŠ o SZŠ +PSS o VZŠ o VŠ

9. Kolik je Vám let? o 20 – 29 let o 30 – 39 let o 40 – 49 let o 50 a více let

10. Jste: o muž o žena

95

PŘÍLOHA 2 - Báseň „Vyhoření“ od D. Greitemeyerové

Vyhoření

Vyhasl oheň. Myslím na dům, který vyhořel. Zbyly jen prázdné místnosti.

Kdo ten oheň rozdmýchal? Kdo jej nestihl uhasit? Cožpak se oheň, jenž měl vyhřát místnosti, obrátil proti domu a spálil jej?

Vyhoření je následek… jsem vyhaslá, protože... jsem dala všechno ostatním a pro mne nezůstalo nic.

Protože jsem překročila všechny svoje hranice. Vydala jsem se sama ze sebe, rozplynula se v naplnění ostatních.

Je to dar, že tohle dokážu, a obrátil se proti mně. Zašla jsem příliš daleko, přehnala jsem to.

96

Proč to vlastně dělám? Myslím si, že méně by nebylo dost? Řídím se heslem: Dávám, tedy jsem? Heslem: Já nesmím brát? Co mi brání se o sebe postarat? Jsem jen bezmocný pomocník?

Práce je jako netvor.

Já jsem netvor. Spotřebuji, spálím všechnu energii. Nemám žádné čerpací stanice, kde bych získala novou energii.

Ve spánku si dopřeji odpočinek, když mě však zachvátí nespavost, je i on ten tam. Práce mě pak pronásleduje i v noci. Utkvělé myšlenky mě mají ve své moci!

Musím to zvrátit. Musím to vzít do svých rukou, musím jinak rozdělit svůj čas. Musím více hospodařit se svými silami.

97

SYNDROM VYHOŘENÍ V PRÁCI SESTER SE SENIORY V REGIONU KLADNO. Diplomová práce MASARYKOVA UNIVERZITA. Lékařská fakulta. Vedoucí diplomové práce:

Recommend Documents