SVH Liberec Sekce Napoleonské války

SVH Liberec Sekce Napoleonské války

Sekce SVH Liberec Napoleonské války se zabývá tématikou rakouských zvláštních sborů za napoleonských válek. Jedná se o ženijní službu, která úzce spolupracovala s dalšími částmi armády, zejména dělostřelci a při zajišťování prostupnosti terénu. Sekce se zabývá sapéry, minéry a pontonéry. Hlavní náplní těchto specialistů bylo u saperů (průkopníci) a minérů (podkopníci) dobývání pevností a jiných fortifikací. Dále pak stavba jednoduchých obraných staveb (zátarasy atd.). Nedílnou součástí jejich povinností byla spolupráce s dělostřelectvem. Pontonéři (mostaři) zabezpečovali stavby pontonových mostů přes vodní toky. Název jednotky odkazuje na působení maršála Radeckého, tehdy majora, u ženijních jednotek v Itálii v letech 1796 – 1800. Kontakt na jednotku Petr Fiala [email protected]

Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče Radecký – zákopník Narozen dne 2. listopadu 1766 na zámku Třebnice a zemřel 5. ledna 1858 v Miláně. Tento český šlechtic, příslušník rodu Radeckých z Radče, a rakouský maršál (od 1836) patří k nejlepším vojevůdcům 19. století. Studoval na piaristickém gymnáziu v Praze. Vojenské vzdělání získal na rytířské akademii v Brně a Theresianské vojenské akademii ve Vídni. V osmnácti letech, roku 1784 vstoupil jako kadet do 1. kyrysnického pluku c. a k. rakouské armády. Za dva roky se stal poručíkem, nadporučíkem rok poté. V letech 1788 – 1789 se vyznamenal v bojích s Osmanskou říší, což mu zajistilo místo jednoho z pobočníků maršála Laudona. Od roku 1794 se v hodnosti rytmistra účastnil bojů s revoluční Francií v První koaliční válce. Roku 1796 byl odvelen do severní Itálie, kde působil jako štábní důstojník ve štábu polního zbrojmistra Beaulieu. Za svoji statečnost v bojích na řece Mincio byl povýšen na majora. Současně s povýšením převzal také velení zákopnického sboru. Odchod od jezdeckého pluku k technické jednotce byl společenskou degradací, ale plně odpovídal Radeckého vynikajícím organizačním schopnostem a technickému nadání. Souvisel také se zvyšujícím se významem a potřebou tohoto druhu vojska při budování důmyslných polních opevnění. Plně se to projevilo při obraně pevnosti Mantova v létě 1796. Po její kapitulaci organizoval Radecký nový zákopnický sbor v Korutanech. S tímto novým sborem se dostává do brigády Karla

Schwarzenberka, se kterým později vybojují svá největší vítezství. Radeckého zákopnický sbor na jaře a v létě 1797 opevňuje linie na řece Isonzo a přístupy k Linci. Tyto práce přerušuje až uzavření campoformijského míru. Zimu 1797 – 1798 tráví Radecký se svými zákopníky v Benátsku. Roku 1799 se účastnil vítězné bitvy u Magnana a získáním mostu u Cassana zajistil přístup do Milána. V třídenní krvavé bitvě u Trebie působil Radecký nejen jako velitel zákopnického sboru, ale také jako generální pobočník generála Melase, který jej pochvalně zmínil ve zprávě o bojích. V této bitvě se Radeckého také drželo štěstí. Jeho kůň byl zasažen přímým zásahem dělové koule francouzského děla, Radecký zůstal nezraněn. Při pronásledování nepřítele jej sice zranila střela z ručnice, ale šlo jen o hlubší škrábanec. V červnu 1799 byl povýšen na podplukovníka. V následující bitvě u Novi, kterou vrcholila italská válečná kampaň, se Radecký vyznamenal plánem na obejití francouzského pravého křídla, který značně přispěl ke zhroucení jejich obrany. Generál Melas měl pro Radeckého opět pouze pochvalná slova a zasloužil se tak o jeho povýšení na plukovníka v prosinci 1799. Úspěchy první poloviny roku 1800, kdy se Radecký vyznamenal ztečí návrší Monte Croce a následným postupem na Riviéru, byly změřeny návratem Napoleona z Egypta a jeho překvapivým přechodem Alp. Rozhodujícím střetem tažení byla bitva u Marenga. První kolo bitva vyhráli císařští, kteří ale nedůsledným pronásledováním Francouzů dovolili konsolidaci jejich řad. K obratu ve vývoji také přispěl příchod jejich posil vedených generálem Desaixem. Radeckého zákopníci se v bitvě zasloužili o neobvyklé zajištění obejití vesničky Marengo přes nedalekou říčku. Zákopníci se jeden po druhém postavili do vody, která jim sahala až po lopatky, a vztáhli ruce na vojáka před sebou. Po jejich ramenech přešli vojáci pěších jednotek. Radeckému v bitvě opět přálo štěstí. Přišel o koně a v kabátci měl pět průstřelů, sám zůstal opět nezraněn. Po prohrané válce na italském bojišti dostává plukovník Radecký rozkaz dvorské válečné rady k přemístění do Štýru. Zde se na přání ministra války arcivévody Karla ujímá velení kyrysnického pluku Vévody Alberta Sasko-Těšínského a zakončuje tak své působení u zákopníků.

Zdroje: HAVEL, Petr; ROMAŇÁK, Andrej. Maršál Radecký. Vojevůdce pěti císařů. Praha: Paseka, 2000. 368 s. ISBN 80-7185-297-Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Radeck%C3%BD_z_Rad%C4%8De Dobové obrazy – Ottenfeld (Rakouské speciální jednotky za napoleonských válek) Ilustrační kresby – web. KVH Ostrava Fotografie – archív SVH Liberec

Rakouská mušketa vzor 1898 Rakouská šavle granátnického typu s ozubením (pilou) pro ženijní jednotky

Klobouk zvaný ,,korsický“, vzor 1806 S chocholem v Polní láhev

Tornistra na materiál a osobní věci Nosné řemení na patrontašku a šavli

Bajonet na mušketu

Uniforma sapéra vzor 1809, doplněná o dlouhé pracovní kalhoty a vysoké boty Kořistní francouzská mušketa vzor 1777

Vícehlavňová puška tzv. varhany – konec 18. stol., zbraň používaná na obranu pevností

Mušketa je u naší jednotky kořistní francouzská vzor 1777, což u těchto jednotek nebylo nic neobvyklého. Konkrétně u pušek a pistolí, jednotky dostávaly, co zrovna bylo skladem nebo ukořistěno protivníku. Nedílnou součástí vybavení je pracovní nářadí a doplňky: sekery, pily, lopaty, rýče, pracovní zástěry atd. Specialitou je vybavení při práci v boji a to je zákopnický kyrys a přilba u sapérů a minérů.

Pietní akt u pomníku padlého francouzského vojáka v Křižanech 2015

Léto roku 1813 sebou přineslo válečné události do našeho kraje. Císař Napoleon vyslal jednotky na území v ose Šluknov – Jablonné pod Ještědí – Liberec – Frýdlant - Harrachov. Jeho záměrem bylo zjistit pohyby Rakouské a Pruské armády. Pro tento úkol si vybral polské a vestfálské vojáky sloužící v jeho řadách. Rozběhl se koloběh událostí, které ovlivnili životy vojáků i civilistů. Rakouská armáda zde nedisponovala velkou silou (převážně jízdní jednotky, myslivecké prapory, hraničářské oddíly). Francouzské jednotky převyšovali početně rakouské, mnohdy třikrát. K významným bojům došlo na Frýdlantsku u obce Kunratice, dále pak Liberci a v Jablonném v Podještědí. Ztráty na životech dnes připomínají pietní místa v Kunraticích („Tongrundská šarvátka“), kříž u kostela sv. Maxmiliána v Křižanech (padlý francouzský poddůstojník), Liberec městská část Kunratice (srážka hlídek). Všechny tyto události si zaslouží naší pozornost. Naše jednotka, ve spolupráci s regionálním badatelem Pavlem Kněbortem, se snaží o připomenutí těchto mnohdy nelehkých událostí. S podporou obcí (Kunratice, Křižany a dalších) se pravidelně setkáváme na těchto místech bojů a připomínáme si je s úctou. Petr Fiala - Sekce SVH Liberec - Napoleonské války

Pietní akty u památníku Tondrundu – u obce Kunratice 2013 – 2015

Bojová ukázka ,,Srážka hlídek“ Kunratice 2015