Svěřené talenty Kázání D.Kučery dne 17.11.2007 „Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal. Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal. Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ,Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří. Jeho pán mu odpověděl: ,Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů." Mt 25,14-30
Letošní modlitební týden byl zaměřen na křesťanskou naději. Přemýšlel jsem o tématu a uvědomil si, že vedle příslibu naděje Bible zároveň mluví také o jejím naplnění. Protože jednostrannost – např. jen sliby, útěchy a povzbuzování, které nevedou ke konkrétní činnosti, láká jen určité skupiny lidí. Naše podobenství je komplexní. Mluví jak o příslibu, tak o naplnění – jak o daru, tak o jeho zhodnocení – soudu, a ten má v Bibli vždy dvě stránky – odměnu za věrnost a odsouzení na nevěrnost. I to je důležitou součástí fenoménu naděje – konečně oddělit dobro o zla, poctivost od lajdáctví. Kontext Starý zákon sliboval příchod Mesiáše, který nakonec podle proroctví přišel. První naděje byla naplněna. Podobenství mluví o tom, co podstatného nám zde Kristus zanechal a co máme dělat v mezidobí do druhého příchodu. Ježíš doložil, že na své sliby nezapomněl a znovu přislíbil, že opět přijde. Smíme věřit, že jeho příchod naplní staleté naděje, že oddělí dobro od zla. V textu svolává své služebníky. Podle Bible jsme všichni součástí jeho stvoření. Jsme Bohem vykoupeni, omilostněni a ospravedlněni. Bůh za nás zaplatil nekonečnou cenu. Všichni jsme dostali novou svobodu a důstojnost. Boží dary se nevlévají do neživé nádoby, ale do živého lidského organismu, který je schopen růst a být plodný. Ježíš Kristus založil církev, ve které je každý křesťan povolán k její výstavbě a společné odpovědnosti za její rozvoj a pokrok, Samozřejmě, také jsme odpovědni za její úpadek či ztráty! V podobenství
vystupují jak věrní tak nevěrní služebníci. Přitom patříme Bohu všichni – věřící i nevěřící, a proto nás může na konci také hodnotit. Dokonce musí hodnotit, má-li jeho království zůstat zachováno. Majetek Každý z nás dostal od Boha nějaký dar. Každému z nás Bůh svěřil svůj majetek. To svědčí o tom, jak nám Bůh důvěřuje. Bůh věří naším schopnostem, naší víře a věrnosti. Jsou různé dary a také různě velké dary. Představují různé možnosti a schopnosti, které můžeme používáním dál rozmnožovat a znásobovat. I to je velmi povzbudivé a nadějné. Je to vlastně úžasný zázrak! Můžeme plodit děti a rozvíjet společnost. Svou činností můžeme přinést nečekané výsledky.a hodnoty. Bůh nám dává čas, nadání a další prostředky. Dostali jsme víru, naději, lásku, milost, dary, nadání, schopnost se učit, růst. S tímto potenciálem jsme díky Bohu schopni splnit veškerá očekávání. 1 zmíněná hřivna (talenton) = 26 kilogramů stříbra = 6 000 řeckých drachem = 9 000 římských denárů. 1 denár = mzda dělníka nebo zemědělce za 1 den práce! Ježíš tedy najednou dal svému služebníku prostředky za práci na 9 000 dní. To je velký vklad, obrovský majetek a příležitost k podnikání. Hřivna představuje určité nadání, např. tělesné, intelektuální nebo umělecké. Víme, že takové nadání ovšem musíme dále rozvíjet, trénovat, vzdělávat se. S majetkem se musí hospodařit. Četl jsem, že umělečtí géniové tvrdí, že svému úspěchu vděčí z 10% přirozenému talentu a z 90 % své píli. Nevyužitý talent, který dále nerozvíjíme, nazýváme „zakopaná hřivna“ s narážkou právě na toto podobenství. Teologicky musíme říci, že jsme dostali od Boha vynikající prostředky k budování a šíření jeho království! Nikdo se nerodí s prázdnou, Bůh každého z nás něčím obdaříl. Hlavně časem, životem, příležitostí využít život. Pokud se jednou bude Bůh ptát, jak jsme s dary naložili, nebude chtít po nás něco, co by nám dříve nedal nebo neumožnil! Ačkoliv nás každého Bůh bohatě obdařil, nedostali jsme něco, co bychom si něčím zasloužili, Nikdo nedostal dary předem jako odměnu. Za co také, když jsme proti Bohu zhřešili? Proto také chápeme, proč své dary chce kontrolovat. Boží dary byla jakási počáteční investice, vklad do nás na dobrý začátek. Jako první se nabízí náš život, možnost pracovat. K tomu nám zjevil své slovo, evangelium. Co s tím vším uděláme? Dáme ho do vitríny a budeme pečlivě střežit? Anebo svůj život vezmeme vážně a budeme jím aktivně svědčit o svém Bohu Stvořiteli, Vykupiteli a dárci? Ježíšův příběh nás má především chránit před překvapením jeho budoucího návratu a hodnocení. Rozdělení Bůh rozdává své dary různým lidem různě. Podle jejich schopností. Nikdo nedostává víc, než by byl schopen zvládnout. Není potřeba druhým závidět, pokud se nám zdá, že mají více. Od těch zase bude více očekávat. Bůh v tom není nespravedlivý. Bůh svobodně rozděluje podle své moudrosti a úsudku o možnostech každého člověka. Nemusíme ho za to obviňovat, protože za tyto rozdíly nás ani nebude soudit. Budeme hodnoceni podle svých možností. Víra a práce Čteme, že první služebník začal s dary pracovat ihned, Nečekal na nic a začal podnikat. Bible tu skutečně používá tak pracovní termíny.A je dobře, že začal hned, protože Pán dlouho nešel a délka toho mezidobí svádí k nečinnosti. Nepřítomnost a délka Ježíšovy nepřítomnosti také mnohé klame a vede k falešnému ukolébání, že už Bůh na nás zapomněl a že zapomněl i na ty své investice. Ve stavu takového falešného ukolébání se nachází i
mnoho našich současníků, kteří přestali brát vážně skutečnost, že každým dnem se blíží příchod Pána, který bude hodnotit náš život. Povzbudivá zpráva je, že většina lidí začala hned pracovat a hospodařit. Tak se podařilo, že postupně své dary několikrát znásobili. Tito služebníci se chovali jak praví správcové Božích darů. Nacházím v těch slovech velkou útěchu, že naše práce s Božím vkladem má smysl, může přinést užitek, rozvoj, růst. Víte, přírodní zdroje jsou u konce, růst je už možný především díky lidskému potenciálu. Ten má ještě obrovské rezervy. A společnost, která si to uvědomuje, profituje. Musíme si připomenout, že toto podobenství především znamená investice do Božího království, ale během dějin se mnozí vykladači neubránili dojmu, že přispívá i tuzemskému rozvoji našeho podnikání. Během středověku existoval velký pesimismus v osobní angažovanosti a iniciativě v podnikání. Výsledky patřily středověkým pánům a církvi. Dělníci dostávali pouze nejnutnější mzdu. Změna nastal až reformací. Luther osvobodil středověkého člověka od svazujícího tlaku církve, a tím mu dal svobodu nového podnikání. Po reformaci se začalo rozvíjet svobodné řemeslnictví a města. Německá knížata uměli nové situace nezávislosti dobře využít pro svůj rozvoj národa a nakonec celé západní Evropy. Zcela jiné dějiny sledujeme na katolickém Jihu, či na islámském Východě. Tajemství hospodářského úspěchu smíme hledat v protestantské etice. Luther dal lidem novou důstojnost na základě rozpoznání Kristovy milosti pro všechny. Bohoslužbou vděčnosti se stal každodenní život a práce. A k tomu dodal švýcarský reformátor Kalvin ještě moment výsledku. Nemusíme dlouze zdůvodňovat dopad Kalvinské teologie na hospodářský růst a zázrak Švýcarska. Lidé odpovídali na Boží dary. Sloužili mu a své zemi jako odpověď a touhu patři mezi ty „věrné služebníky“. S touto vírou přicestovali puritáni také do Ameriky a dali základ nejrychleji se rozvíjejícímu hospodářství na světě! Od dob reformace se na Božím díle nepodíleli jen preláti a kněží, či knížata, ale i laici – každý člověk, který si uvědomil své výsostné postavení v Kristu a jeho osobní pozvání k práci! Přestože podobenství má svůj první smysl v budování duchovních hodnot Božího království, Boží požehnání je patrno i rostoucí úrovni tohoto života a pozemské společnosti. Růst v každodenním životě je jistě pozoruhodným povzbuzením naděje na budoucí odměnu v Kristu. Hodnocení Pán se vrátil! Naplnila se další naděje. Utěšování se má smysl. Ježíš se opět vrátí a ukončí plahočení všedního dne. Ano, ač po dlouhé době! Je úžasné, že se Pán vrátil. Vždyť se tím plní tisíciletá naděje. - Až na to hodnocení. Tím se nám to podobenství začíná komplikovat. Na jedné straně je pěkné, že většina služebníků v Božím povolání obstála. Dva ze tří. Podle Lukáše devět z deseti! To jsou ti, kteří pochopili, k čemu je Ježíš povolal v době před jeho návratem na zem. Pak zde ovšem vystupuje i nevěrný služebník, který se nemohl pochýlit ničím jiným, než tím, že vrátil Pánu to, co před časem dostal. Nic s tím neprovedl, nijak nezhodnotil, nerozvinul, neznásobil dané hodnoty ani o možný úrok. Svůj dar zakopal. Tento služebník nebyl označen jako pracovitý ani věrný. Představuje ospalé křesťany a křesťanství s pasivním postojem, které je v rozporu k energické a živé práci prvních dvou sluhů..Ti se neprojevovali pouze vděčností za dary, že mohli přežít další rok bez odpovídajících výsledků. Podobenství jasně říká, že nejde o to, kolik jsme dostali, kolik máme, ale jak s tím, co jsme dostali, naložíme. Pán od nás očekává, že s Božími schopnostmi
a dary budeme po dobu svého života zodpovědně hospodařit. Jsme povinni dobře vyžít všeho, co nám Bůh svěřil. Jediný Bůh se nám nemusí zodpovídat za to, že po nás něco bude chtít. Ježíšův postoj ke třetímu nevěrnému služebníku ukazuje, že přirozeně od nás očekává, že svých schopností využijeme tak, aby se rozhojnily. Nestačí je pouze zakonzervovat. Je nutné je rozmnožit, zúročit, investovat a zajistit plodné výsledky. Boží království nemůže zůstat statické, musí se šířit, růst. Každého z nás se Bůh jednou zeptá, jak jsme přispěli k tomuto růstu. Ve 25. verši nás Ježíš varuje před lhostejnosti, pohodlností a pasivitou. I když je dnes tak běžná. Jenže ono nelze být lhostejným a nerozhodným ve vztahu k dobru a zlu. Nelze pouze čekat na příchod Pána! Nezáleží na tom, zda je náš pracovní úsek společensky důležitý či zdánlivě bezvýznamný. Každá, i sebemenší pracovní funkce má v Božím plánu důležitý. Nestačí jen nekonat zlo. Kdo jen nedělá nic zlého, nevyužívá svůj život, jak by měl , čeká ho Boží velmi kritické hodnocení. Je pravda, že i ten třetí – nevěrný služebník - vynaložil určité úsilí, když zakopal svěřenou hřivnu. Snažil se vykázat nějakou svou aktivitu. Leč nesmyslnou. Jeho úsilí nesměřovalo k rozmnožení hodnot. Spíše jen k jistotě, že nic neztratí. Tento poslední muž myslel jen na sebe – hrál na jistotu a snažil se pojistit před tzv. „přísným pánem.“ Motivem jeho činu nebylo velkorysé následování pánovy vůle, ale strach před předvídaným trestem. Je zajímavé, že tento strach se propojuje s přirozenou leností. U křesťanů se strach podnikat a lenost může ještě pojit s tzv. pokorou. Je to výmluva, jak co nejméně pracovat a něco obětovat. Na jedné straně nevěrný služebník mlží zdánlivou aktivitou, aby se mu nedalo nic vytknout a přitom aby ještě mohl obstát. Na druhé straně však předem obviňuje svého pána z předpojatosti. Ten, kdo takto kalkuluje s domněnkou, že se tím zajistí proti Pánu Bohu, je varován závěrem tohoto podobenství.. EGW v knize „Perly moudrosti“ k podobenství napsala: „Často máme sklon označovat lenost za pokoru. Být pokorný však neznamená ztrácet odvahu, bát se odpovědnosti. Pravá pokora uskutečňuje Boží záměry a přitom se opírá o Boží sílu.“ = Nevyhýbejme se tomu, k čemu nás Bůh povolal. Náš čas, schopnosti a peníze nepatří nám, jsme pouze správci, nikoli vlastníci. Jestliže nakládáme se svěřeným vlastnictvím rozmařile, přehlížíme ho nebo zneužíváme, chováme se vzpurně a je nad námi vyřčen soud. Tzv, strach před Bohem připomíná pohanský obraz uctívačů falešných bohů. Lidské hodnocení Božího charakteru je velmi nebezpečné a předem odsouzeno k neúspěchu. Kdo si myslí, že Ježíš je přísný, nepochopil ho. Pán neočekává od svých služebníků nic, co by jim předem nepředal. Bůh není otrokářem. V Kristu dostatečně prokázal svou božskou dobrotu a své nekonečné milosrdenství. Toto podobenství popisuje důsledky dvou naprosto různých postojů vůči smyslu Kristova návratu. Je nebiblické zamlčovat smysl Kristova návratu jako účtování. Je nebiblické odmítat denní zodpovědnost za svěřené dary a nevyužitý čas. Bůh odměňuje pouze věrnost, ne spekulativní kalkul spojený s leností. Neužiteční dělníci nemohou očekávat, že s nimi Bůh naloží stejně jako s věrnými a pracovitými. Nejsmutnější moment příživníka smíme spatřovat v tom, že místo aby poctivě pracoval, zabývá se zpochybňování Božího charakteru, Je to stará satanská metoda od dob Adama a
Evy. Jejich filosofický kolega v podobenství postupuje stejně. Nejprve zpochybňuje osobnost pána, na což si klidně troufá; Pak postrašen vlastní nevhodnou odvahou zruší podstatu své existence jako správce majetku; a proto také daný majetek nespravuje. Vychází ze svého pojetí vlastní spravedlnosti. - Nakonec je mu vzato i to, co si myslel, že má, totiž jeho vlastní sebeospravedlnění, které ho k ničemu nezavazovalo. Sám sebe ocenil jako spravedlivého vůči nespravedlivému pánovi. Pán však vyvádí dotyčného z omylu poukazem na obecně platná pravidla trhu a posílá jej do pekel. Potrestána byla falešná sebespravedlnost, ne domnělý disidentský postoj vůči přísným pánům. Třetí správce chtěl vytvořit absolutně spravedlivá pravidla hry, ale nedodržel přitom ani ta běžně užívaná, platná pravidla pro každého od stvoření světa. Utopické projekty vychytralých jedinců se dlouhodobě nevyplácejí. Právě dnes – 17. listopadu si to smíme znovu připomenout… Boží spravedlnost je v tom, že každý dostal potřebný vklad a každý, kdo jej používá a nezakope, dostane stejnou odměnu - bude přijat do společenství Božího království. Bude vysvobozen z prázdnoty a nicoty, Máme-li tedy od Boha víru, lásku a naději, máme všechno, co potřebujeme. Teď jen ukažme, jak si Boží důvěry vážíme. Závěr Když někdo pracuje a využívá investice pro Boží království - nemůže nikdy zkrachovat! Vzájemná důvěra je vždy plodná. A Bůh ji inicioval. Když ji neodmítáme a poctivě plníme své denní povinnosti, do kterých jsme byli postaveni, žijeme podle Kristova plánu pro náš život. Když jsme užiteční svému okolí doma či v práci, či ve společnosti, jsme dobří správci. Když pomůžeme řešit denní úkoly, poradíme, podpoříme, vykonáme, třeba i odpustíme, když někoho povzbudíme k životu atd., to nikdy není marné a zbytečné. Když sledujeme potřeby kolem nás a navštívíme třeba nemocného - přinese to vždycky užitek. Jsou to semínka, která plodí ovoce. Každým užitečným činem a skutkem roste také naše osobnost. Skladovat Boží dary, pohrdat jimi pro každodenní využití a rozmnožování je opravdu hloupost a věčná ztráta. Představte si pole, které zůstane po léta neoseto. Zrno, které nikdo nezaseje. Strom, jehož ovoce nikdo neotrhá. Dítě, kterému se nikdo nevěnuje. Mládí, které jsme promarnili. Čas, který se už nikdy nevrátí. Člověku jde přitom až mráz po zádech! Ta největší hřivna, kterou máme je čas. A největší hřích je promarněný čas, nevyužitá příležitost, pasivita a nečinnost. Naše lhostejnost a strach něco změnit. To je ta zakopaná hřivna. To, co jsme mohli učinit a neučinili. To, co jsme zůstali dlužní Pánu Bohu, svým bližním a sami sobě. To jediné, oč nyní běží, je začít pracovat pro Boží království. Začít myslet a žít ne pro sebe, ale pro druhé. Zatím je ještě čas. Náš Pán rozdal své dary a ještě se nevrátil. A my víme, že s tím, co jsme od něho dostali, nemůžeme prodělat. Díky Bohu ani v práci v našem vinohradském sboru. Amen.
