Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií
Katedra řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích
Bc. Lucie Sommerová
Stresory a zvládání stresu při řízení v organizaci, která poskytuje sociální služby
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Petr Vrzáček
Praha 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a pouţívána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. V Praze dne 28. května 2011
Lucie Sommerová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Petru Vrzáčkovi, své rodině, svým kamarádům.
OBSAH
ABSTRAKT .......................................................................................................................... 1 ABSTRACT........................................................................................................................... 2 1 ÚVOD ................................................................................................................................. 3 2 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 5 2.1 Stres ................................................................................................................................. 5 2.1.1 Co je stres...................................................................................................................... 5 2.1.2 Význam stresu pro ţivot ............................................................................................... 7 2.1.3 Kdy dochází ke stresu a stadia stresu............................................................................ 8 2.1.4 Proč stres ve společnosti narůstá ................................................................................ 10 2.1.5 Čím jsou ovlivněny naše reakce na stres a kdo je náchylnější ke stresu .................... 10 2.1.6 Dělení stresu ............................................................................................................... 14 2.1.7 Pracovní stres .............................................................................................................. 15 2.2 Stresory .......................................................................................................................... 18 2.2.1 Co je stresor ................................................................................................................ 18 2.2.2 Příklady obecných stresorů ......................................................................................... 19 2.2.3 Příklady pracovních stresorů ...................................................................................... 20 2.2.4 Dělení stresorů a další jejich příklady......................................................................... 24 2.3 Projevy stresu ................................................................................................................. 28 2.4 Zvládání stresu ............................................................................................................... 34 2.4.1 Efektivní zvládání obecného stresu ............................................................................ 34 2.4.2 Efektivní zvládání pracovního stresu .......................................................................... 45 2.4.3 Neefektivní zvládání stresu ......................................................................................... 49 2.5 Následky stresu (Ve smyslu škodlivého účinku) ........................................................... 52 3 PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 59 3.1 Charakteristika organizace ............................................................................................. 59 3.2 Charakteristika výzkumu a popis metodologie .............................................................. 65 3.3 Zjištění ........................................................................................................................... 68 3.4 První cíl: Popis, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popis, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba ....................................................................................... 79
3.5 Druhý cíl: Soupis návrhů manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba ................................................................................................................................... 82 4 ZÁVĚR ............................................................................................................................ 85 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................................. 88 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................. 90
ABSTRAKT
Ve své diplomové práci jsem se zabývala stresory a zvládáním stresu při řízení v organizaci, která poskytuje sociální sluţby. Jako organizaci, ve které jsem prováděla kvalitativní výzkum, jsem si vybrala konkrétní Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Tato diplomová práce poskytuje teoretický přehled o problematice stresu (se zaměřením na pracovní stres). Dále poskytuje praktické poznatky o této problematice z jedné konkrétní organizace. Prvním cílem mojí diplomové práce byl popis, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popis, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Zrealizované popisy slouţily vedoucím pracovníkům z této konkrétní organizace jako zpětná vazba a jako podklad pro zrealizovaní druhého cíle. Druhým cílem mojí diplomové práce byl soupis návrhů manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Zrealizovaný druhý cíl poslouţil této konkrétní organizaci jako podklad pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky. Jestli vedoucí pracovníci z této konkrétní organizace budou skutečně tyto návrhy realizovat, záleţí uţ pouze na nich. Má zjištění, která jsem získala prostřednictvím tohoto výzkumu, byla velice podobná informacím z odborné literatury zaměřené na problematiku stresu (zejména pracovního stresu). Časový tlak byl nejčastěji zmíněným stresorem. Tato diplomová práce je určena lidem, kteří se o problematiku stresu (se zaměřením na pracovní stres) zajímají. Ovšem výsledky z tohoto výzkumu, popisy a návrhy se týkají pouze této konkrétní organizace, nelze je tedy zobecnit pro ostatní organizace.
-1-
ABSTRACT
In my thesis I have dealt with stressors and coping with stress during management in organization, which provides social services. As organization, in which I have carried out the qualitative research I have chosen concrete Home for the Elderly and Domiciliary services. This thesis provides theoretical overview about a problems of stress (focusing on work stress). Further it provides practical knowledges about this problems from the one concrete organization. The first target of my thesis was description with such of stressors meet directly the leading workers in this workplace and description how the leading workers cope the stress in the concrete organization Home for the Elderly and Domiciliary services. The implemented descriptions served as a feedback for the leading workers from this concrete organization and also served as the basis for implementing a second target. The second target of my thesis was list of proposals of management measures for improving coping with stress the leading workers in this concrete organization Home for the Elderly and Domiciliary services. The implemented second target served in this concrete organization as the basis for making better coping with stress the leading workers. Whether the leading workers from this concrete organization implement actually these proposals, it will depend on them. My findings, which I have got on the basis in this research, were very similar to information from special literature specialized on problems of stress (especially of stress in the work). Time pressure was most often mentioned stressor. This thesis is designed for people, which are interested in a problems of stress (focusing on work stress). The results from this research, descriptions and proposals concern just this concrete organization, it can´t be therefore generalize for the others organizations.
-2-
1 ÚVOD
Stres při práci je aktuálním tématem této doby. Poukazuje se na to, ţe nepřiměřený stres ohroţuje zdraví populace, z čehoţ vyplývají další problémy, které musí společnost řešit. To je tedy problém, kterému musí čelit nejen jedinec samotný, ale také organizace, ve které pracuje. Aby organizace mohla stresu zaměstnanců čelit, musí být informována o stresorech, se kterými se pracovníci přímo setkávají a o tom, jak stres zvládají. Vedoucí pracovníci by měli v první řadě zvládat stres tím nejefektivnějším způsobem, aby mohli být vzorem pro své podřízené. Umět zvládat stres je důleţitým předpokladem pro kaţdého člověka. V kaţdé organizaci se stres vyskytuje, otázkou je, jak ho jsou vedoucí pracovníci schopni zvládat tak, aby to nenarušilo kvalitu odváděné práce a dobré vztahy na pracovišti. Umět zvládat stres je i důleţitým předpokladem pro dobrého vedoucího pracovníka, aby mohl být vhodným příkladem pro ostatní pracovníky. Toto jsou důvody, proč se věnuji právě tomuto tématu. Ve své diplomové práci se zabývám stresory a zvládáním stresu při řízení v organizaci, která poskytuje sociální sluţby. Jako organizaci, ve které jsem prováděla kvalitativní výzkum, jsem si vybrala konkrétní Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Tuto organizaci jsem si zvolila proto, ţe její management přivítal mnou zvolené téma a byl připraven se mnou spolupracovat. Smyslem teoretické části je přiblíţit čtenáři téma stresu, stresorů, projevů stresu, zvládání stresu a následků stresu. V těchto tématech se zabývám stresem škodlivým, stresem v ţivotě, ale hlavně se zaměřuji na stres pracovní vzhledem k zaměření na praktickou část. Teoretickou část tvoří informace z odborných zdrojů, zaměřených na problematiku stresu a má přispět k lepšímu porozumění informacím v praktické části. Smyslem praktické části je zasvětit čtenáře do charakteristiky konkrétní organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba, charakteristiky výzkumu a popisu metodologie, do zjištění, do popisu, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popisu, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této organizaci a také do soupisu návrhů manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této organizaci. Praktickou část tvoří informace z rozhovorů, z pozorování, z řízené diskuse a z dokumentů organizace.
-3-
Prvním cílem mojí diplomové práce je popis, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popis, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Druhým cílem mojí diplomové práce je soupis návrhů manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba.
-4-
2 TEORETICKÁ ČÁST
2.1 Stres
2.1.1 Co je stres
Problematika stresu je v současné době značně populární, ovšem co pojem stres přesně znamená, uţ mnoho lidí neví. „Co se rozumí slovem „stres“. Jeden způsob, umoţňující hlubší porozumění významu cizích slov v jazyce, je blízký jazykovědcům. Ti se ptají na kořen cizího slova. V daném případě nás upozorňují, ţe slovo „stres“ k nám proniklo z anglického „stress“, a to vzniklo z latinského slovesa „stringo, stringere, strinxi, strictum“. Co znamenalo v latině? Příslušný latinský slovník říká, ţe znamená „utahovati, stahovati, zadrhovati – jako smyčku kolem krku odsouzence, kterého věší na šibenici“. V technickém smyslu slova je slovo „stres“ blízké svým významem „presu“ – lisu: znamená „působit tlakem na daný předmět“, podobně jako působí lis, jenţe ze všech stran najednou. V přeneseném smyslu slova – v oblasti věd o člověku – výroku „býti ve stresu“ můţeme rozumět jako „býti vystaven nejrůznějším tlakům“, a proto „býti v tísni“.“ (Křivohlavý 1994, s. 7) Ve svém okolí se často setkávám s tím, ţe je pojem stres zaměňován za pojem stresor. „Termín „stres“ je mimořádně nejednoznačný. Většinou se pouţívá ve významu působící události (stresoru), někdy ve smyslu odpovědi na tuto událost (stresové reakce). Navíc často bývá chápán v negativním smyslu, pak hovoříme o tzv. distresu, jindy jím bývá popisován chronický stav nerovnováhy.“ (Joshi 2007, s. 19) Hans Selye, nejvýznamnější člověk v oblasti problematiky stresu, v následujících odstavcích více přibliţuje termín stres. „Na ještě ostřejší odpor jsem narazil v souvislosti se slovem „stress“ (vyjadřoval jsem jím „souhrn všech nespecifických změn vyvolaných funkcí nebo poškozením“) a „stressor“, kterým jsem nazval faktory, vyvolávající tyto změny. Vytýkali mi, ţe slovo
-5-
„stress“ (napětí) se pouţívá i ve fyzice, kde má jiný význam, stejný výraz se pouţívá i v současné (psáno ve 30. letech 20. století, pozn. autorky) hovorové angličtině, kde znamená téměř všechno, co vyvolává únavu. Ukázalo se však, ţe název stress se v novém přesně definovaném biologickém smyslu slova rychle vţil a je sporné, zda by se byl jiný výraz osvědčil lépe. Ale i v tomto případě by snad bylo výhodnější, kdybych byl název odvodil z řečtiny nebo z latiny. Bohuţel roku 1935, kdyţ jsem se začal problematikou stressu zabývat, nemyslel jsem na problémy, které by mohly vzniknout při překladu tohoto názvu do jiných jazyků.“ (Selye 1975, s. 436) Výše uvedený rok byl tedy tím rokem významným, kdy Hans Selye vztáhnul pojem stres na ţivé tvory. Při pozorování se ukázalo, ţe i kdyţ jsou činitelé odlišní, tak ţe vyvolávají totoţný syndrom. Potom Hans Selye formuloval koncepci stresu a to i navzdory tomu, ţe ho v jeho snaţení v oblasti stresu, podpořilo jen velmi málo lidí. (Selye 1975) „Stres je stav prejavujúci sa vo forme špecifického syndrómu, ktorý predstavuje súhrn všetkých nešpecificky vyvolaných zmien v rámci daného biologického systému.“ (Selye 1966, s. 82) „Slovo stres teda v tomto zmysle vyjadruje súhrn všetkých nešpecifických účinkov rôznych činiteľov pôsobiacich na organizmus (normálna aktivita, choroboplodné faktory, liečivá a pod.). Samy tieto faktory pre ich schopnosť vyvolať stres nazývame stresormi.“ (Selye 1966, s. 66) „Tieto námietky boli nepochybne oprávnené, a preto som navrhol, aby sme odteraz vyvolávajúci agens nazývali menom stresor a označenie stres vyhradili pre stav, ktorý stresor v organizme vyvolal.“ (Selye 1966, s. 64-65) S následující definicí se nejvíce ztotoţňuji, v knize Proti stresu krok za krokem ji uvádí autoři Praško a Prašková. „V moderní medicíně se pouţívá pro vnější stresující události pojem stresor (zácpa na dálnici, obsazený telefon, propuštění z práce, prasklá stupačka v bytě, apod.) a pro psychickou a tělesnou reakci organismu na stresor pojem stresová reakce (negativní myšlenky, bušení srdce, napětí, pocení se, bezcílné pobíhání po místnosti, zvýšení hladiny kortizolu apod.). Definice: Stres je tělesná a duševní reakce na stresor.“ (Praško, Prašková 2001, s. 11) „…Stres je jakýkoli vliv životního prostředí (fyzikální, chemický, sociální, psychologický, politický), který ohrožuje zdraví některých citlivých jedinců.“ (Schreiber 2000, s. 17) -6-
„Stres je tělesně-duševní reakce na stresory nebo stresové podněty. Tak například stresor „neustálý časový tlak“ vytváří stresovou reakci „noční nespavost a přemílání problémů“.“ (Harss, Maier 1994, s. 17) „Stres je subjektivní, je to pocit a znamená pro kaţdého člověka něco jiného.“ (Joshi 2007, s. 149) „Obvyklé míře stresu říkáváme zátěţ. Ta je ţivotu vlastní. Ale překročí-li zdravou mez, je tu stres.“ (Uzel 2008, s. 4) V knize Proti stresu krok za krokem autoři Praško a Prašková uvádí zajímavou zprávu. „Pocity nepohody jako reakci na zátěţové vnější okolnosti však trpí téměř 40 % lidí.“ (Praško, Prašková 2001, s. 10)
2.1.2 Význam stresu pro život Proč je určité mnoţství stresu pro náš ţivot významné? Na tuto otázku nám nejlépe odpoví následující autoři. „Poněvadţ kaţdá ze situací, do kterých se kaţdodenně dostáváte, způsobuje určitý druh a jistou míru stresu, bylo by nereálné snaţit se stresu zcela vyhnout. Ve skutečnosti kaţdý z nás potřebuje mírné dávky stresu, které udrţují organismus v pohotovosti a zvyšují jeho výkonnost.“ (Boenisch, Haneyová 1998, s. 9) „Určitá úroveň stresu je potřebná v situacích, kdy máme reagovat na nezvyklou nebo překvapivou situaci a kdy potřebujeme mobilizovat síly. Přiměřená hladina stresu vede totiţ k zostření pozornosti, soustředění a k zvýšení schopnosti dobře se rozhodnout, jakou strategii zvolit. Příliš nízká úroveň stresu můţe vést k nedostatečné pozornosti a tudíţ k odkládání rozhodování. Příliš vysoká úroveň stresu blokuje myšlení i účinné chování.“ (Praško, Prašková 2001, s. 11) Tlak na člověka je dobrý, ovšem pouze tehdy, kdyţ jeho míra nepřeroste únosnou hranici. Do té doby působí na člověka motivačně a jeho výkonnost roste. Pokud přeroste únosnou hranici, dostává se člověk do velkého stresu a jeho výkonnost začne klesat. (Armstrong 2006) „Ke stresové reakci organismu dochází při jeho setkání se stresorem. Stresová reakce přivádí organismus do stádia pohotovosti a připravenosti k „boji“ nebo „útěku“. Pokud toto
-7-
řešení není úspěšné, dostává se organismus do stavu útlumu a rezignace (deprese). Důleţitou úlohou stresu je chránit organismus před nebezpečím pomocí toho, ţe: nás stres přímo upozorňuje na nebezpečí či hrozbu, dostává tělo i mysl do pohotovosti – „poplachové reakce“, udrţuje nás ve stavu pohotovosti, dokud nebezpečí nepomine. Stresová reakce je poplachová reakce organismu, ve které mobilizujeme energii potřebnou pro rychlou soustředěnou akci. Mechanismus stresové reakce jsme zdědili po dávných předcích. Spouští se kdykoliv rozpoznáme (ať pravdivě nebo falešně), ţe jsme v ohroţení. Rychle proběhne kaskáda změn, která připraví organismus na boj nebo útěk. Pokud čelíme fyzickému nebezpečí, je mechanismus stresové reakce efektivní. Pokud čelíme psychologické hrozbě, je tento mechanismus spíše neuţitečný.“ (Praško, Prašková 2001, s. 14) Stres je pro nás špatný jen v případě, kdy je ho příliš a kdyţ ho přestáváme zvládat. Ovšem jinak stres k ţivotu nutně potřebujeme. (Irmiš 1996) Z těchto příspěvků je tedy patrné, ţe je velmi důleţitá střední úroveň stresu, protoţe jinak má na nás stres neblahé účinky.
2.1.3 Kdy dochází ke stresu a stadia stresu
Následující autoři nám přiblíţí, kdy ke stresu dochází a jaká jsou jeho stadia. „Stresor vyvolá tedy stresovou reakci (stres), na kterou člověk vědomě nebo podvědomě reaguje.“ (Irmiš 1996, s. 16) Stres vzniká nejen tehdy, pokud reagujeme na reálnou situaci, ale i kdyţ reagujeme na situaci zcela smyšlenou. (Boenisch, Haneyová 1998) „…Stres vzniká, kdyţ se naše ţivotní cíle jiţ nekryjí s našimi potřebami.“ (Brockert 1993, s. 9-10) „…„Stres vzniká nejsou-li vlastní potřeby a vlastní chování v souladu.““ (Brockert 1993, s. 57) „Stres vzniká interakcí tří prvků: vnímané nároky, vnímaná schopnost je zvládnout a vnímaná důleţitost tohoto zvládnutí.“ (Uzel 2008, s. 7) „Jestliţe při akutní situaci ve vnímání člověka nejsou přítomny všechny tři prvky, pak se nedostává do stresového stavu: vnímá-li například situaci jako náročnou, na jejíţ zvládnutí musí vynaloţit své veškeré zdroje, avšak současně si uvědomuje, ţe úspěch či
-8-
neúspěch není důleţitý, pak je stresový stav slabý a málo zřetelný. Je-li jedincovo hodnocení všech tří prvků pozitivní, pak jeho stav nelze označit za stres, i kdyţ jsou nároky prostředí vysoké.“ (Uzel 2008, s. 7) Abychom lépe porozuměli tomu, co se v nás děje, musíme vědět, jaká stádia stres má. „Stressový syndrom neboli všeobecný adaptační syndrom má tři stadia: 1. „poplachovou reakci“, během níţ se mobilizují obranné síly, 2. „stadium rezistence“, během něhoţ se organismus úplně adaptuje působením faktoru, vyvolávajícího stress, 3. „stadium vyčerpání“, k němuţ dochází tehdy, jestliţe faktor, který vyvolává stress, je příliš silný nebo působí příliš dlouho. „Adaptační energie“ nebo adaptabilita ţivého organismu má totiţ své hranice.“ (Selye 1975, s. 79) „Při výzkumu stressu a všeobecného adaptačního syndromu jsme si všimli, ţe přechod mezi jeho třemi typickými stadii (poplachová reakce, stadium rezistence a stadium vyčerpání) není ostrý.“ (Selye 1975, s. 387) „Keďţe sa zdalo, ţe najpríznačnejšou stránkou celého procesu je adaptácia, rozhodol som sa dať systému nešpecifických reakcií názov generálny adaptačný syndróm, čo sa obvykle skracuje ako GAS.“ (Selye 1966, s. 52-53) „Ke stresové reakci organismu dochází při jeho setkání se stresorem. Stresová reakce přivádí organismus do stádia pohotovosti a připravenosti k „boji“ nebo „útěku“. Pokud toto řešení není úspěšné, dostává se organismus do stavu útlumu a rezignace (deprese). Důleţitou úlohou stresu je chránit organismus před nebezpečím pomocí toho, ţe: nás stres přímo upozorňuje na nebezpečí či hrozbu, dostává tělo i mysl do pohotovosti – „poplachové reakce“, udrţuje nás ve stavu pohotovosti, dokud nebezpečí nepomine. Stresová reakce je poplachová reakce organismu, ve které mobilizujeme energii potřebnou pro rychlou soustředěnou akci. Mechanismus stresové reakce jsme zdědili po dávných předcích. Spouští se kdykoliv rozpoznáme (ať pravdivě nebo falešně), ţe jsme v ohroţení. Rychle proběhne kaskáda změn, která připraví organismus na boj nebo útěk. Pokud čelíme fyzickému nebezpečí, je mechanismus stresové reakce efektivní. Pokud čelíme psychologické hrozbě, je tento mechanismus spíše neuţitečný.“ (Praško, Prašková 2001, s. 14) „Na stres reagujeme ve třech fázích: poplachem, vzporou a jednáním.“ (KraskaLüdecke 2007, s. 57) V této práci neuvádím, k jakým procesům v těle dochází, protoţe nejsem odborník v oblasti medicíny a moje práce tímto směrem zaměřená není. -9-
2.1.4 Proč stres ve společnosti narůstá
Proč stres ve společnosti narůstá? Na tuto otázku odpoví následující autoři. „Jistý stupeň stresu provází lidstvo od věků, podílel se na jeho vývoji a bude jej zřejmě provázet i nadále.“ (Schreiber 2000, s. 9) „Dlouhodobé proţívání stresu s pocity nepohody je civilizační problém. Počet lidí, kteří se obtíţně adaptují na stupňující se nároky moderního ţivota, přibývá. I kdyţ je to častý problém, lidé o něm většinou nemluví.“ (Praško, Prašková 2001, s. 10) Ţijeme ve společnosti, kterou je potřeba neustále rozvíjet, stále chceme víc, neţ máme a pokud toho nedosáhneme, tak to hodnotíme jako neúspěch našeho snaţení. (Renaudová 1993) Kaţdý nový rok s sebou nese mnoho nových změn, neţ lidem, ţijícím v dávných dobách, kdy změn nebylo tolik. (Renaudová 1993) „Další příčinou stresu je změna, k níţ došlo v oblasti sociálních vztahů. Jsme uzpůsobeni k ţivotu ve společnosti, v kruhu přátel a známých, s nimiţ si vyměňujeme názory, pocity a případně i výčitky. Tyto vzájemné výměny bývaly dříve předivem efektivní podpory, důleţité jako teplo pro kojence. Zmíněné vztahy však stále rychleji mizí – není čas posedět u kávičky a poklábosit!“ (Renaudová 1993, s. 8) V budoucnu se bezesporu budeme setkávat s pracovními stresy, se stresy rodinnými i se stresy sociálními (sem se řadí například nezaměstnanost). (Schreiber 2000) Z uvedených příspěvků těchto autorů je zřejmé, ţe stres ve společnosti narůstá díky rostoucím nárokům doby. Neustále ţijeme ve spěchu, snaţíme se vyuţít kaţdé příleţitosti, kterou svět nabízí, přestáváme být skromní. Abychom mohli dosáhnout všeho, co chceme, musíme pracovat dvakrát tak více, neţ naši předkové, kteří na rozdíl od nás nepotřebovali vlastnit dvě auta, dvě garáţe, dvě chaty, dva byty, dvě televize a tak dále.
2.1.5 Čím jsou ovlivněny naše reakce na stres a kdo je náchylnější ke stresu
Co všechno můţe za to, proč reagujeme na stres tak, jak reagujeme? A kdo je více náchylnější ke stresu neţ jiní? Na to odpoví následující autoři.
- 10 -
„Člověk tedy na události reaguje podle toho, jaký jim dává význam, jak je interpretuje.“ (Praško, Prašková 2001, s. 45) „Na interpretaci události mají vliv: Vrozené faktory Naučené faktory 1) Vrozené faktory citlivosti/odolnosti ke stresu Křehkost nebo odolnost osobnosti je částečně vrozená. 2) Naučené faktory citlivosti/odolnosti ke stresu Naučené faktory zahrnují vše, co jsme se od narození aţ do současnosti naučili. Jsou to určité pohledy na věci kolem nás, ţivotní styl, hodnotový systém, předsudky, stereotypní způsoby reagování na určité situace apod.“ (Praško, Prašková 2001, s. 39) „Důleţité pro pociťovanou míru stresu je:
Prostředí, v němţ je stres proţíván.
Osobní hodnocení stresové situace: Zastává-li někdo stanovisko, ţe „všechno není tak špatné“, pak se můţe vyrovnat se stresem, který jiné lidi porazí.
Posouzení vlastních moţností: Má-li člověk pocit, ţe je zahnán do kouta, nezůstává jiţ „ledově klidný“.
Mnoţství podpory, jíţ se člověku dostane.“
(Brockert 1993, s. 53-54) „Strategie vyrovnání se se stresovou situací, které jedinec přijímá, jsou ovlivňovány mnoţstvím faktorů, mezi které lze zahrnout: osobnostní rozdíly (např. typ chování A), demografické faktory (např. věk, pohlaví), sociodemografické faktory (např. vzdělání, příjem), dosaţitelnost coping zdrojů (sebehodnocení, zkušenost).“ (Šnýdrová 2006, s. 139) „Strategie vyrovnání se stresem nejsou vědomé, ale člověk si je osvojuje v průběhu svého ţivota, tedy na základě svých ţivotních zkušeností.“ (Šnýdrová 2006, s. 140)
- 11 -
„Způsob, kterým člověk reaguje na různé události, do značné míry určuje jeho osobnost a jeho schopnost vypořádat se s těmito nejrůznějšími změnami. Osobnost představuje nejvýznamnější faktor, který ovlivňuje reakci na různé události a situace. Hodnoty, postoje a vzorce chování, které souhrnně určují individualitu kaţdého člověka, jej činí více či méně zranitelným vůči stresu.“ (Šnýdrová 2006, s. 123) „Z tohoto důvodu také i převáţná část stresu, který člověk pociťuje má svůj původ v jeho názoru či pohledu na sebe, jako například malá sebeúcta, nadměrná ctiţádost, perfekcionismus, negativní sebehodnocení, neschopnost smířit se s věcmi, které změnit nelze, apod. mohou být příčinou řady problémů vyvolávajících stres. Neschopnost přizpůsobit se, snaha klást na sebe nepřiměřené poţadavky a nedostatečná asertivita mohou být i příčinou nedokonalého vyjádření vlastních pocitů.“ (Šnýdrová 2006, s. 123) Z toho tedy vyplývá, ţe člověk sám sobě můţe být stresorem. Ještě, ţe nám následující věta dává naději, ţe se částečně změnit můţeme. „Osobnostní charakteristiky nejsou trvalé, člověk je můţe aktivním přístupem změnit a svou zranitelnost tak sníţit.“ (Joshi 2007, s. 56) Adaptační schopnost lidí je velice důleţitá, ta jim umoţnila přeţít ve zlých časech, jakými byly například války. Tato schopnost se dá během ţivota posilovat. (Gregor 2002) „Závaţnost s jakou stres proţíváme záleţí na mnohých biologických, osobnostních a sociálních faktorech.“ (Praško, Prašková 2001, s. 55) „Tedy krátce řečeno: náchylnost ke stresu můţe být dědičná. Svou roli s největší pravděpodobností hraje rovněţ výchova. Přehnaně a naprosto zjednodušeně řečeno, můţeme zde lidstvo (jako všude) rozdělit na dvě skupiny:
na lidi, kteří mají pocit, ţe svůj ţivot do značné míry určují sami nebo
na lidi, kteří mají pocit, ţe jejich ţivot je do značné míry určován jinými lidmi, „okolnostmi“, démony, zaměstnavateli, manţely, sousedy.“
(Brockert 1993, s. 49) „Pročtěte si následující charakteristiky. Platí-li pro vás alespoň částečně, lze předpokládat, ţe vám hrozí riziko vysoké míry stresu.
Kladete na sebe vysoké poţadavky.
Všechno chcete dělat co nejlépe.
Neodpustíte si ţádnou chybu.
- 12 -
Nároční a kritičtí jste i ve vztahu k druhým lidem.
Máte tendenci k pesimistickému pohledu na svět.
Nenaučili jste se odmítnout poţadavky druhých.
Přidáváte si víc a víc práce.
Cítíte se za všechno a všechny zodpovědní.
Chcete, aby vás všichni lidi, s nimiţ přicházíte do styku, měli rádi, nebo vás alespoň uznávali.
Domníváte se, ţe kdyţ problémy obejdeme, vyřeší se samy.
Nezastáváte názor, ţe byste se dokázali změnit. Nereagujete na varovné tělesné příznaky, případně je nedokáţete rozpoznat.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 53) Myslím si, ţe mnozí vedoucí pracovníci by se s některými předchozími body jistě ztotoţnili. Čímţ naráţím na další příspěvky z pracovního prostředí. „Podle chování na pracovišti je moţné rozpoznat osobnosti silněji ohroţené stresovými vlivy. K takovým projevům patří předráţděnost, odmítání rad a pomoci, izolovanost od kolegů v práci, špatná pracovní morálka, ale i nadměrná oddanost práci a vznik jisté závislosti na pracovním zatíţení („workoholismus“), změny ve vzhledu (upravenosti) i chování, zvýšená spotřeba cigaret, alkoholu nebo i drog (potřebná k udrţení vysokého pracovního výkonu).“ (Schreiber 2000, s. 48) Workoholismus je v dnešní době velice známý pojem, workoholiky můţeme jistě najít i mezi vedoucími pracovníky. „Speciální metoda, jak nemít čas a vystavovat se tak stresu, spočívá v tom, ţe naplníme kaţdou minutu dne prací. To je oblíbená nemoc. Říká se jí „workaholism“ – sloţeno z anglického slova pro práci (work) a alkoholismus (alcoholism). Tito lidé posedlí prací mohou být vysoce výkonní a velmi produktivní. Přesto si najdou cestu, jak se vyhnout ţivotu tím, ţe si nakládají stále více a více práce, stále více pracovního stresu.“ (Brockert 1993, s. 38) „Vědci pátrali po odlišnostech struktury osobnosti a rozdělili jedince na dvě velké skupiny: A a B.
Osobnost typu A je ctiţádostivá, netrpělivá, silně orientovaná na výkon, je perfekcionistická. Ochotně přebírá odpovědnost za svůj díl práce. Zpravidla
- 13 -
uvaţuje v extrémech, všechno chce mít dokonalé: prostě buď všechno, nebo nic. Vnitřní neklid a napětí nebývají na první pohled patrné, naopak si druzí nezřídka myslí, ţe mají co do činění s naprosto klidným a sebevědomým člověkem.
Osobnost typu B jedná ve stresových situacích jinak, pozvolněji. Dokáţe získat nadhled, věci bere jen tak váţně, jak je zapotřebí, do ničeho se nevrhá po hlavě. Zachová si klidnou hlavu, stanoví si priority, to, co je nepodstatné, odsune na druhou kolej. Tato osobnost si dokáţe vydatně odpočinout, nepotřebuje se ustavičně za něčím hnát.“
(Kraska-Lüdecke 2007, s. 31) Toto dělení na typ A a B je velikým přínosem, protoţe si myslím, ţe pokud člověk zjistí, ţe je spíše typ A a přečte si následující odstavec, tak se minimálně zamyslí nad tím, ţe by se měl asi změnit. Popřípadě začne na změně na sobě pracovat, protoţe následující odstavec je opravdu velkou motivací, proč se změnit. „Osobnost typu A je náchylná k infarktu a mrtvici. Riziko infarktu je dvojnásobně vyšší neţ u typu B. Naprosto kritickou kombinaci představuje intenzivní snaha o dosahování vysokého výkonu a stres, přičemţ pravděpodobnost na úspěch je mizivá. Čím častěji na jedince působí stresory, čím jsou různorodější a dlouhodobější, tím intenzivněji vnímá stres.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 32)
2.1.6 Dělení stresu
Následující autoři uvádí, jak stres ve společnosti dělíme. Stres dělíme na akutní (tedy náhlý) a na chronický (tedy opakovaný). (Brockert 1993) „Rozlišujeme však mezi přijatelným stresem, kterému se říká eustres, a negativním stresem, který nazýváme distres. Eustres je spojen např. s překonáváním překáţek, s příjemným očekáváním, se sledováním detektivky – je tedy všude tam, kde situaci máme pod dobrou kontrolou. Distres se objeví tam, kde věci přestáváme zvládat, cítíme se přetíţeni, ztrácíme jistotu a nadhled. Eustres i distres se tělesně projevují podobně.“ (Praško, Prašková 2007, s. 14) „Pozitivní i negativní události mohou vyvolat stresové napětí. Pozitivním se říká eustres, negativním distres nebo prostě stres.“ (Gregor 2002, s. 133) - 14 -
„Předpony dis- a eu- v těchto termínech jsou známé z řady jiných, z řečtiny odvozených a zdomácnělých slov – například euforická, tj. radostná, veselá nálada oproti náladě disforické, tj. depresivní, stísněné, smutné.“ (Křivohlavý 1994, s. 12)
2.1.7 Pracovní stres
Do problematiky pracovního stresu nás uvedou následující autoři. Proč je práce pro nás natolik důleţitá, ţe i za cenu kaţdodenního vystavování se stresu, do ní i tak chodíme? „Práce představuje pro kaţdého člověka jednu ze základních podmínek jeho existence jako sociální bytosti. Uspokojuje jeho základní biologické i sociální potřeby, dochází při ní k vytváření a udrţování řady sociálních kontaktů, člověk se můţe v práci realizovat, rozvíjet a získat i společenské uznání. Lze říci, ţe člověk si díky pracovnímu procesu upevňuje svoje postavení ve společnosti a získává tak určitý sociální status.“ (Šnýdrová 2006, s. 25) „Pracovní stres je nesoulad mezi nároky pracovní činnosti, pracovního i sociálního prostředí a kapacitou pracovníka.“ (Uzel 2008, s. 7) „Koncept stresu v managementu je relativně nový fenomén, který na sebe strhává stále větší pozornost, zejména v posledních dvou desetiletích.“ (Šnýdrová 2006, s. 113) A proč na sebe pracovní stres více a více upoutává pozornost? To vysvětlují následující příspěvky. „V moderním světě práce se stal neúměrný stres velkým zdravotním rizikem. Vyplynulo to z výsledků řady celosvětových šetření včetně členských států EU. Přispívá k tomu mimo jiné stále rostoucí intenzita výkonu, rychlost práce a časový tlak. Mění se charakter práce. Lidé čím dál více hodnotí svoji práci jako psychicky náročnou a zejména vykonávanou ve vysokém pracovním tempu, neţ jako fyzicky namáhavou.“ Svobodová, L.: Stres, stres, stres. BOZP info. VÚBP, V. V. I. Dostupné z: «http://www.bozpinfo.cz/knihovna-bozp/citarna/tema_tydne/stres08.html»[navštíveno 13.11.2010]. „Nejméně jeden ze tří pracujících v Evropě, tedy více neţ 40 miliónů lidí tvrdí, ţe jsou v práci ovlivněni stresem. Ve Velké Británii dochází kaţdý rok ke ztrátě 40 miliónů pracovních dnů v důsledku zdravotních poruch, jejichţ příčinou je stres. Čísla mluví sama
- 15 -
za sebe, ale příliš mnoho lidí trpí v tichosti a rovněţ příliš mnoho organizací si neuvědomuje rozsah působení nadměrného stresu na produktivitu práce svých zaměstnanců.“ (Uzel 2008, s. 4) „Jak ukazuje Evropský průzkum podniků na téma nových a vznikajících rizik (ESENER), čtyři z pěti evropských manaţerů vyjadřují své obavy ze stresu při práci. Stres při práci se tak stává pro společnosti stejně důleţitý jako pracovní úrazy (79 %). Stres při práci představuje velmi naléhavý problém v oblasti zdravotnictví a sociální péče (91 % společností jej uvádí jako oblast, které se věnuje určitá nebo značná pozornost) a v oblasti vzdělávání (84 %).“ Stresu při práci věnuje pozornost 79 % evropských manaţerů, postupy pro jeho zvládání však zavedla méně neţ třetina společností. BOZP info. EU-OSHA. Dostupné z: «http://www.bozpinfo.cz/knihovnabozp/citarna/clanky/ochrana_zdravi/euosha100604.html»[navštíveno 13.11.2010]. „Stres vedoucích pracovníků je hojně studovanou záleţitostí, protoţe statistiky ukazují častější postiţení těchto lidí s vyšší odpovědností stresovými chorobami, zejména infarktem myokardu. Uţ byla řeč o „manaţerské nemoci“. Jaké jsou příčiny? Je to pocit odpovědnosti,
problémy s dodrţováním
termínů,
rozpory s vnějším
(dodavatelé,
odběratelé) i vnitřním (podřízení, odbory) světem podniku. A pak také dnešní finanční krize...“ (Schreiber 2000, s. 50) Proto je tedy velice důleţité věnovat značnou pozornost především vedoucím pracovníkům, proto i já svůj výzkum a vlastně vůbec praktickou část zaměřuji pouze na vedoucí pracovníky, protoţe jsem si vědoma těchto a dalších následků, které jsou uvedeny v podkapitole s názvem Následky stresu. Protoţe v této práci jsou často zmiňovaní vedoucí pracovníci, je vhodné uvést autora, který popisuje, kdo jsou vedoucí pracovníci. „Nazval jsem „vedoucími pracovníky“ ty odborné pracovníky, manaţery a jednotlivé vysoce kvalifikované specialisty, od nichţ se očekává, ţe vzhledem k svému postavení nebo svým znalostem budou při své práci rozhodovat, přičemţ jejich rozhodnutí význačně ovlivňují výkon a výsledky celku.“ (Drucker 2002, s. 169) „Podle průzkumů přibývá objem práce, sílí časový tlak, tempo se zrychluje. Polovina pracujících spadajících pod Evropskou unii má dojem, ţe je na ně vyvíjen tlak, aby pracovali rychleji. Dvě třetiny se trvale cítí pod časovým tlakem.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 37)
- 16 -
S vyšší pracovní funkcí rostou nároky na zaměstnance nejen ve smyslu nárůstu administrativy, ale také ve smyslu vedení podřízených. Ovšem dochází i k tomu, ţe zaměstnanec, který byl pověřen vyšší pracovní funkcí, nebyl na tuto pozici vyškolen. Odmítnout nabízené povýšení, umí opravdu velmi málo lidí, příčinou je to, ţe na to společnost nahlíţí negativně. (Brockert 1993) „Z výsledků výzkumu vyplývá, ţe některá povolání a zaměstnání podněcují vyšší míru stresu neţ jiná, jinak řečeno, jsou spojena s vyšší pravděpodobností výskytu stresu. Například náročné pracovní podmínky lékařů v nemocnicích a poţadavky na ně jsou naprosto zřejmými stresory. Však ani učitelé nemají nenáročnou práci, ba naopak. Téměř polovina
předčasně
odchází
z oboru,
především
v důsledku
psychosomatických
onemocnění. Další profese, v nichţ se v nadprůměrné míře objevují stresové reakce, jsou: sociální pracovníci, vychovatelé, lidé pečující o seniory, kuchaři, nekvalifikovaní dělníci, uklízeči, vrátní, administrativní pracovníci, zdravotní sestry a pečovatelé.“ (KraskaLüdecke 2007, s. 35-36) Protoţe se ţivot děje nejen na úrovni pracovní, ale také na úrovni rodinné, můţe se u ţen objevit konflikt rolí mezi tou ţenou ve vedoucí funkci a tou, která musí plnit povinnosti v rámci domácnosti. U muţů k tomuto konfliktu nedochází. (Šnýdrová 2006) Myslím si, ţe k tomuto konfliktu rolí dochází i u některých muţů, kteří se podílí na chodu domácnosti, ale k častějšímu konfliktu rolí přeci jen dochází u ţen.
- 17 -
2.2 Stresory
2.2.1 Co je stresor
Uţ zde byla několikrát řeč o stresorech, co vlastně pojem stresor je? Na to odpoví následující autoři. „V moderní medicíně se pouţívá pro vnější stresující události pojem stresor (zácpa na dálnici, obsazený telefon, propuštění z práce, prasklá stupačka v bytě, apod.) a pro psychickou a tělesnou reakci organismu na stresor pojem stresová reakce (negativní myšlenky, bušení srdce, napětí, pocení se, bezcílné pobíhání po místnosti, zvýšení hladiny kortizolu apod.). Definice: Stres je tělesná a duševní reakce na stresor.“ (Praško, Prašková 2001, s. 11) „Situace, které způsobují stres, jsou označovány jako stresory.“ (Boenisch, Haneyová 1998, s. 9) „Stresorem můţe být nepříjemná událost, ale i očekávání nepříjemné nebo dokonce i příjemné události. Stresorem můţe být také naše myšlenka nebo představa, kterou se obíráme. Stresorem je navozen: a) pocit ohroţení, b) strach, ţe se něco stane, c) pocit, ţe ztrácíme kontrolu.“ (Praško, Prašková 2001, s. 34) „Stresor vyvolá tedy stresovou reakci (stres), na kterou člověk vědomě nebo podvědomě reaguje.“ (Irmiš 1996, s. 16) „Termín „stresor“ je moţné chápat jako „negativně na člověka působící vliv“. Stresorem můţe být materiální faktor – například nedostatek potravy či tekutiny.“ (Křivohlavý 1994, s. 12) „Ţivotní událost je cokoliv, co se vám stane a co vás přinutí změnit váš rutinní způsob ţivota.“ (Praško, Prašková 2001, s. 36)
- 18 -
Nervový systém určuje, co je pro nás stresové, a teprve podle toho zvolí reakce na konkrétní stresor. (Joshi 2007)
2.2.2 Příklady obecných stresorů
O tom, jaké jsou příklady obecných stresorů nás poinformují následující autoři. „Kaţdý z nás uţ v ţivotě něco takového zaţil „na vlastní kůţi“, nebo byl v blízkosti druhých lidí, kteří se dostali do těţkých ţivotních situací. Dovedeme si tedy představit, kdy se asi někdo dostane do stresu. Uveďme si několik takových případů stresových situací:
rodičům umírá (zemře) dítě nebo dítěti rodič,
někdo očekává bolestivý zákrok lékaře, operaci (srdce, mozku, páteře apod.),
někdo ovdoví, případně mu odchází blízký přítel,
ţena je proti své vůli znásilňována sexuálním maniakem,
voják se dostane do vřavy bitvy,
někdo je napaden násilníkem, teroristou, vrahem ap.,
automobilista se řítí do sráţky, případně je při havárii raněn,
blíţí se chvíle rozhodnutí, termín splnění úkolů, které nejsme s to ukončit,
propuká-li u někoho „smrtelná“ nemoc, psychiatrické onemocnění, nevyléčitelná nemoc, chronické zdravotní postiţení,
někdo je zahanbován, ztrácí důvěru či sebedůvěru,
někdo zklame něčí důvěru a vychází to najevo,
někdo „ztrácí tvář“ ap.
Jiný způsob, jak hovoříme o stresech, je ten, ţe pro situace stresu máme speciální termíny – hovoříme o ţivotních krizích, o neřešitelných konfliktech, o katastrofách, a to jak osobních (třeba kdyţ někdo náhle ztratí zrak), tak společenských či přírodních (zemětřesení, povodeň, oheň, vichřice, výbuch sopky apod.).“ (Křivohlavý 1994, s. 21-22) Ztráty, které jsou trvalé, jako je například úmrtí někoho z rodiny nebo rozvod či rozchod, jsou stresory, které vyvolávají největší stres. (Gregor 2002)
- 19 -
„Společenská izolace patří k jedné z nejkrajnějších stresových situací, kterých můţe být lidská bytost vystavena.“ (Joshi 2007, s. 79) Pokud člověk v něčem nebyl úspěšný, tak i to můţe být stresorem, který v něm vyvolá stres. (Gregor 2002) „Jsou však lidé, na které působí očekávání předvídané události jako stres, zabývají se s ním v myšlenkách a v pocitech, nemohou se zbavit obav a strachu. Taková nezdravá pocitová a myšlenková anticipace (předvídání) vede k prodlouţení stresového stavu ještě dávno před tím, neţ k obávané situaci dojde. Můţe nastat pocit beznaděje a bezmocnosti spolu s tíţivou pasivitou, dotyčný člověk se cítí před obávanou událostí depresivní, sedí a »tupě zírá«, nemůţe se odhodlat k aktivní přípravě, nemůţe se mnohdy ani pohnout. Teprve tehdy, kdyţ obávaná událost nastane, zmírní se stresové napětí z očekávání. Mnohdy se stává, ţe stres z očekávání je tíţivější neţ stres z události samotné.“ (Gregor 2002, s. 133-134)
2.2.3 Příklady pracovních stresorů
O tom, jaké jsou příklady pracovních stresorů nás poinformují následující autoři. „Přitom právě zaměstnání bývá bohatým zdrojem stresorů, tedy činitelů způsobujících stres. I je lze rozdělit do několika skupin. K fyzickým stresorům řadíme práci na směny, hluk, horko, nedostatečné osvětlení, k duševním nároky na rychlé dokončování zakázek, naléhání na dodrţování neúměrně krátkých termínů, nadměrné, či naopak nedostatečné poţadavky, konflikty s kolegy, nadřízenými či zákazníky, nepřesné vymezování cílů, nejistota ohledně budoucího pracovního vývoje, nedostatečné zapracování, obavy z neúspěchu. Nemalým stresorem a zdrojem napětí se stává i vystupňovaná konkurence mezi kolegy, především tehdy, cítí-li se někdo znevýhodňovaný nebo opomíjený. Kdyţ k tomu všemu přidáme obavy ze ztráty zaměstnání a jeden z nejsilnějších stresových faktorů – týrání, šikanování a zesměšňování na pracovišti – je stres víc neţ jistý.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 16-17) „Nepříjemné nebo nedůtklivé vztahy mezi spolupracovníky, donášení, pomlouvání, nadměrná kritika, nebo naopak velmi studené neosobní vztahy, málo důvěry, perfekcionizmus nadřízených, emoční sterilita – to vše můţe vést k silně proţívanému stresu v pracovních vztazích.“ (Praško, Prašková 2007, s. 35-36)
- 20 -
„Co vás ničí?
Základní obavy – jako třeba strach o jistotu zaměstnání.
Termínovaný tlak přicházející zvenčí.
Nudná práce.
Konflikty s představenými.
Konflikty s podřízenými.
Konkurenční orientace mezi kolegy.
Několikanásobná práce.
Povýšení.
Nutnost muset činit rozhodnutí.
Časté cestování.
Vlastní chyby.
Příliš mnoho pracovat.
Citové problémy.
Chybějící přesný popis úkolů.
Konflikty mezi osobními zájmy a zájmy zaměstnavatele.
Noční práce.
Nepravidelnou pracovní dobu.“
(Brockert 1993, s. 55-62, 65) „Čím více stresorů se vyskytuje ve vaší práci, tím blíţe jste vyčerpání. Organizace
Nejasná pravidla.
Špatné vedení.
Nemoţnost pracovního postupu.
Časté změny personálu bez moţnosti ovlivnění.
Nejasné, nedostatečné nebo naprosto scházející pokyny k práci.
Nemoţnost podílet se na rozhodnutích vedení.
Nedostatek ocenění za dobře vykonanou práci.
Neustálé přetěţování nebo naopak nedostatečné pracovní vytíţení.
Příliš rychlý nebo pomalý pracovní postup.
Nedostatek moţnosti dalšího vzdělávání (školení apod.). - 21 -
Lidé
Nedostatek spolupráce v rámci pracovního kolektivu.
Špatná kontrola provedené práce.
Stíţnosti a neshody mezi zaměstnanci.
Nedostatek konstruktivní komunikace s nadřízenými.
Nedostatek formálních či neformálních schůzek.
Nedostatek uznání za odvedenou práci.
Absence vzájemné důvěry a upřímnosti mezi spolupracovníky.
Pracovní prostředí
Špatná komunikace mezi zaměstnanci.
Nedostatek prostoru pro vlastní iniciativu, chyby či odlišné názory.
Stálé odkládání neřešených problémů.
Monotónní pracovní náplň (stále stejná kancelář, stále stejné úkoly).
Nečisté praktiky a politikaření mezi zaměstnanci a nadřízenými.
Nezdravé pracovní prostředí (nedostatek soukromí, nadměrný hluk).
Velká zodpovědnost bez moţnosti rozhodovat.“
(Boenisch, Haneyová 1998, s. 198-199) „Mapa stresu práce
Neustále musím pracovat pod časovým tlakem.
Nejsem schopen dokončit ţádný úkol, protoţe mě někdo neustále vyrušuje.
Většinou si musím brát práci domů.
Nevycházím s některými spolupracovníky.
Měl bych se zapsat do večerních kurzů, abych si doplnil své vzdělání/drţel krok s vývojem ve své profesi.
Práce mi neposkytuje pocit uspokojení, nevidím v ní ţádný smysl.
Stále si přibírám nové úkoly, aniţ bych se dokázal zbavit starých.
Moje práce je jednotvárná a nudná.
Často cítím, ţe svou práci nezvládám.
Kdyţ jsem pod tlakem, neumím reagovat pozitivně.
Chtěl bych, abych si lépe rozuměl/dovedl lépe spolupracovat se svými kolegy v práci.
Má práce vyţaduje velké citové vypětí. - 22 -
Cítím se vyčerpán a chtěl bych změnit místo/zaměstnání, ale nemohu se k tomu odhodlat.
Mám potíţe s problémy, které nemají rychlé a jednoduché řešení.
Během oběda a svačiny (pokud na ně mám čas) se nedokáţi uvolnit.
Na cestě do práce a z práce musím neustále myslet na pracovní problémy.
Jen pomalu se dostávám do pracovního tempa a nedokáţi se dlouho soustředit.
Pracuji dlouho do noci a většinou také o víkendech.
V palbě otázek se nedokáţi soustředit/rozhodovat.
Trápí mě, ţe nedokáţi být zároveň výkonným zaměstnancem a dokonalým manţelem a otcem.
Neustále se bojím propuštění.“
(Boenisch, Haneyová 1998, s. 53-54) „V USA představují 30-40 % pracovní neschopnosti duševní poruchy a stres a jako hlavní faktory se uvádějí:
příliš rychlý pracovní postup nebo naopak zklamání z nepovýšení,
příliš mnoho nebo příliš málo práce,
přeloţení, změna pracovního prostředí, změna spolupracovníků,
změna charakteru práce nebo stylu řízení,
nevyjasněné vztahy nadřízenosti, nedostatek prostoru pro samostatné rozhodování,
nepravidelná nebo nadměrně dlouhá pracovní doba, monotónnost práce,
nebezpečná práce (pocit rizika), násilnosti na pracovišti. Při stresovanosti prací se uplatňují i faktory soukromého ţivota pracovníka:
nemoc nebo úmrtí rodinného příslušníka,
problémy v manţelství nebo v rodině, stěhování,
sníţení dosavadní výkonnosti v souvislosti se stářím nebo nemocí.“
(Schreiber 2000, s. 47-48) „Řadu trvale působících stresorů si ani neuvědomujeme. Co třeba takové nedostatečné osvětlení, blikající monitor, nenápadný, ovšem neustávající tlumený hluk přístrojů, ustavičné zvonění telefonů ve velkoplošných kancelářích?“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 37)
- 23 -
Toto jsou tedy některé stresory, se kterými se můţeme setkat na pracovišti. Před psaním této práce by mě nenapadlo, ţe pracovník musí čelit aţ tolika stresorům. Člověk se nedostane do stresu jen tehdy, pokud je přetíţený, ale i tehdy pokud není dostatečně vytíţený, čili pokud se nudí. (Kraska-Lüdecke 2007) To je pravda, ze své vlastní zkušenosti vím, ţe kdyţ se delší čas nudím, tak u mě nastává stres, protoţe mám pocit, ţe nejsem ničemu a nikomu prospěšná. „Dnešní ţena je, stejně jako její předkové z doby lovců a sběračů, stavěna na to, ţe bude pravidelně konfrontována se stresory. Potřebuje určitou míru stresu, aby se cítila dobře. Jednotvárný ţivot nebo práce „stresuje“ jiným způsobem se stejným výsledkem jako přeplněný pracovní kalendář, spěch a časový tlak. Pokud všední den nenabízí dostatek podnětů nebo stresorů, pak si je sami uměle vytváříme.“ (Harss, Maier 1994, s. 29) Předchozí příspěvek od autorek Harss a Maier bychom mohli vztáhnout nejen k ţenám, ale jistě i k muţům.
2.2.4 Dělení stresorů a další jejich příklady
Z následujících příspěvků se dozvíme, jak se stresory dělí a další jejich příklady.
„Psychické stresory - Tento druh stresorů se v pracovním prostředí vyskytuje například při zahájení nového projektu nebo převzetí nové pracovní náplně. Pracovník není dostatečně zapracovaný, přesně neví, za co je a není zodpovědný, co všechno bude a nebude dělat, výjimkou nejsou rozporuplné informace a instrukce. Většina jedinců si musí zvyknout na jiný objem práce, odlišné pracovní tempo, případně se musí prodrat nepřehledným pralesem, v němţ je třeba udělat pořádek. Tento stres se o slovo hlásí i tehdy, nezískává-li výkonově orientovaný pracovník dostatečnou zpětnou vazbu od nadřízeného, takţe neví, jak si vede, nakolik je ceněný. Stresorem bývá i monotónní práce, protoţe s sebou přináší pocit nedostatečného vyuţití vlastních kapacit, pracovník se nudí, připadá si méněcenný.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 32)
„Sociální stresory - Do druhé skupiny patří sociální stresory. Hlásí se o slovo především tehdy, necítí-li se zaměstnanec na pracovišti dobře, převládají-li zde
- 24 -
konflikty, závist, hádky, rivalita nebo dokonce objevuje-li se tu šikanování. Člověk si záhy připadá jako vyděděnec, někdo je posléze do slova a do písmene vyloučen z dění, ostatní jej ignorují. Ještě si přidejme všudypřítomný strach z toho, ţe něco uděláme špatně, ţe nebudeme stačit nárokům a poţadavkům a ţe nakonec o práci přijdeme.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 32-33)
„Fyzické stresory - Fyzické stresory bezprostředně působí na fyzické aspekty práce. Konkrétně se jedná o práci na směny, práci v nepřiměřeném horku nebo chladu, při špatném osvětlení, ve vydýchaném prostředí nebo pod tlakem ustavičného hluku.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 33) Autorka Kraska-Lüdecke rozdělila výše uvedené stresory do tří kategorií. Nyní se pojďme podívat, jaké kategorie uvádí autoři Praško a Prašková.
„Řekněme si něco o nejčastějších kaţdodenních stresorech, se kterými se lidé setkávají. Schematicky si je můţeme rozdělit do 4 kategorií:
Vztahové stresory.
Pracovní a výkonové stresory.
Stresory související s ţivotním stylem.
Nemoci a handicapy.“
(Praško, Prašková 2001, s. 35) „Vztahové stresory Období významného stresu často souvisí s problémy v soukromém ţivotě. Vzájemné vztahy mezi lidmi a způsoby komunikace mají na svědomí celou řadu projevů stresu. Spouštěči psychického stresu v osobních vztazích nejčastěji jsou:
Neshody s rodiči.
Závislost (materiální či citová) na rodičích.
Společné bydlení s rodiči.
Ztíţený kontakt s rodiči (např. pro vzdálenost).
Rozvod, rozchod nebo jeho hrozba ve vztahu s partnerem.
Závislost (citová či materiální) na partnerovi.
Neshody v partnerském vztahu.
- 25 -
Ţárlivost (jak pro ţárlivce, tak i pro druhého).
Nesoulad v sexuálním ţivotě.
Narození dítěte a vliv této události na celou rodinu (ţenu, muţe, sourozence).
Problémy dětí ve škole.
Výchovné problémy s dětmi, neposlušnost.
Potíţe s dětmi v pubertě.
Odchod dítěte z rodiny.
Pracovní a výkonové stresory
Nízký příjem, který nestačí na uţivení rodiny.
Ztráta práce nebo její hrozba.
Velké dluhy a splátky.
Konfliktní vztahy s nadřízenými, kolegy nebo podřízenými.
Nedostatečná organizace práce, chaotičnost, měnící se podmínky, „nestíhání“.
Potíţe delegovat práci na druhé.
Neschopnost říci ne při přetěţování.
Nedostatečné ohodnocení práce.
Práce v těţkých zevních podmínkách (hluk, prach, špatné osvětlení, chemické látky, horko, vlhko apod.).
Nuda nebo nesmyslnost pracovní činnosti.
Vlastní workaholismus nebo workaholismus u partnera.
Stresory související se ţivotním stylem
Nevyhovující bydlení.
Nedostatek příjemných aktivit.
Monotónní a stereotypní ţivotní styl.
Chybění koníčků a zájmů.
Nedostatek přátel a izolace.
Uzavřenost rodiny.
Nemoci, závislosti a handicapy
Vlastní tělesná nebo psychická nemoc nebo nemoc člena rodiny.
Zhoršování tělesného a psychického stavu rodičů.
Závislost na drogách, alkoholu či lécích, hraní.
Drogy, alkohol nebo jiná závislost u partnera.
- 26 -
Droga a alkohol u dětí.
Hazardní hráčství či závislost na automatech u člena rodiny.
Tělesný nebo psychický handicap člena rodiny.“
(Praško, Prašková 2001, s. 35-36)
- 27 -
2.3 Projevy stresu
Z následujících příspěvků se dozvíte, jaké jsou projevy stresu.
„Fyziologické či tělesné potíţe: bušení srdce, nepravidelná činnost srdeční (arytmie), zrychlení srdeční činnosti, bolesti nebo tlak v hrudi, přechodné zvýšení krevního tlaku, poruchy zaţívání (zácpa, průjmy, ţaludeční potíţe aj.), pocení (např. dlaní nebo čela), poruchy prokrvení (studené ruce a nohy), bolesti v kříţi a zádech, třes, škubání víček, pláč, ztuhlé svaly, staţení v krku (knedlík v krku), sucho v ústech, časté močení, sexuální potíţe, různé bolesti svalů aj.“ (Irmiš 1996, s. 75)
„Psychické potíţe (emocionální, subjektivní): pocit vyčerpání (nezlepšující se odpočinkem), nespavost, děsivé sny, přemýšlení o problémech, ranní únava, úzkostnost, pocity napětí, pocit ohroţení, vztek, hostilita (nepřátelské postoje k druhým), agresivita, pocit samoty, poruchy soustředění a zhoršená paměť, předráţděnost, netrpělivost, přecitlivělost (nic nemá cenu), lítost, bolesti hlavy, větší potřeba spánku, únava a vyčerpanost, ztráta radosti z práce. Jde většinou o různé citové reakce. Dále sem patří téţ nepřiměřené reakce v myšlení, kdy problém stále rozebíráme, neustále se nám myšlenky vrací, nemůţeme je zahnat a pouţíváme uklidňujících léků.“ (Irmiš 1996, s. 75-76)
„Změny v chování (činnosti): přejídání, nechutenství, vyhýbání se povinnosti, nápadné nonverbální (neslovní) chování, např. zvýšená gestikulace, různé útočné postoje nebo ztrnulost, dále rychlá chůze, okusování nehtů, zvyšování hlasu, přecházení z místa na místo, rychlé přijímání potravy, skákání do řeči, zvýšené pití alkoholu, nadměrné kouření.“ (Irmiš 1996, s. 76)
„Kognitivní rovina – Tento stres se projevuje takříkajíc „v hlavě“. Člověk nemůţe vypnout, cítí se přepracován, dělá si starosti atd. Motorická rovina – Stres se projevuje na našich svalech, takţe se mohou objevit bolesti v zátylku nebo v ramenou nebo celkové svalové napětí.
- 28 -
Vegetativní rovina – Stres ovlivňuje i náš vegetativní nervový systém. Ten řídí „nevědomé“ tělesné funkce (pocení, dýchání, trávení apod.). Na této rovině vede stres např. k poruchám prokrvení nebo trávení.“ (Harss, Maier 1994, s. 123) „Můţeme jej vnímat zejména ve čtyřech hlavních úrovních, které se vzájemně ovlivňují: a) v myšlení, b) v emocích (náladě, pocitech), c) v chování, d) v tělesných příznacích.“ (Praško, Prašková 2001, s. 21)
„Projevy stresu v myšlení - Podstata projevů stresu v myšlení je v „dělání si starostí“, v kaskádách automatických negativních myšlenek a v katastrofických představách.“ (Praško, Prašková 2001, s. 22)
„Projevy stresu v emocích (náladě, pocitech) - Typickým emočním proţitkem ve stresu je pocit nepohody. Můţe být proţíván velmi různými způsoby. Jako napětí, vztek, úzkost, strach, smutná nálada, bezradnost, ztráta radostného proţívání, náladovost, rozmrzelost, bezmoc, ztráta chuti k činnosti, někdy paradoxně v přehnaném nepřirozeném veselí, křečovité rádoby pohodě, hlučnosti anebo hněvivosti.“ (Praško, Prašková 2001, s. 24)
„Projevy stresu v chování - Patří sem vyhýbání se kaţdodenním povinnostem, kontaktům s lidmi, rozhodování, odkládání nepříjemných úkolů, nervózní chování nebo naopak zrychlení pracovního a ţivotního tempa (rychlá chůze, hltání jídla, zrychlený tón řeči, rychlá jízda autem, pokusy dělat více věcí najednou, omezení spánku a odpočinku, vymizení příjemných aktivit) či konflikty s lidmi, hádání se, nesnášenlivost. Zjednodušeně se dají tyto projevy stresového chování rozdělit na zabezpečování, vyhýbání se a zrychlení činností (útěk), projevy agrese (boj) a nervózní chování (směs obojího).“ (Praško, Prašková 2001, s. 25)
- 29 -
„Projevy stresu v tělesných příznacích - Vznikají nepříjemné příznaky, jako je bušení srdce, bolesti hlavy, závratě, průjmy, nebo naopak zácpa, potíţe s dýcháním, nejrůznější svědění, pocity tepla nebo chladu na končetinách, mravenčení, svědění, pocity ţaludku „na vodě“, bolesti ţaludku, bolesti hlavy, potíţe s močením, pískání v uchu, závratě, výrazné pocity únavy, nechutenství, nebo naopak nadměrná chuť k jídlu, problémy se spánkem, slabost v nohách, nadýmání, necitlivost v částech těla, třes rukou, pocity na zvracení, nadměrné pocení, potíţe s polykáním, průjem, sucho v ústech, rozmazané vidění, apod.“ (Praško, Prašková 2001, s. 26-27)
„Některé projevy stresu v tělesných příznacích
Zrychlený tep.
Bolest hlavy.
Bušení srdce.
Bolest (píchání) na hrudi.
Nepravidelný tep.
Bolesti páteře.
Lapání po dechu.
Bolesti ţaludku.
Nervozita v ţaludku.
Potíţe se spánkem.
Nechutenství.
Potíţe s močením.
Přejídání se.
Červenání se.
Zácpa.
Únava a malátnost.
Průjem.
Pocení se.
Pocity na zvracení.
Potíţe s polykáním.
Zvracení.
Sucho v ústech.
Závratě. - 30 -
Časté infekce.
Omdlívání.
Mravenčení prstů.
Slabost v nohách.
Třes.“
(Praško, Prašková 2001, s. 29) Stres se projevuje i tak, ţe nejsme schopni se rozhodovat, koncentrovat se, nacházet slova pro to, abychom vyjádřili to, co vyjádřit chceme, popřípadě máme výpadky paměti. Projevem stresu můţe být také příliš velká vzrušivost, nebo naopak můţe docházet k utlumení a úzkostným stavům. (Šnýdrová 2006) „Nervové reflexy – kousání nehtů, zatínání pěstí, zatínání čelistí, bubnování prsty, skřípání zubů (často v noci), hrbení se, popotahování se za různé části obličeje, trhání záděr na prstech, podupávání nohou, tahání se za vlasy. Onemocnění v souvislosti se stresem – bolesti zad, astma, poruchy trávení, bolesti hlavy, migrény, bolest svalů, poruchy v sexuálním ţivotě, koţní projevy (vyráţky), nepravidelné dýchání, poruchy spánku (nespavost), zvýšený krevní tlak, sníţená činnost imunitního systému. Změny nálady - úzkost, deprese, frustrace, apatie, nuda, trvalý pocit ţivotního neuspokojení, pocity viny, studu, trvalý vztek nebo pocit nepřátelství, bezmocnost, beznaděj, netrpělivost, neklid, podráţděnost. Změny v chování - agresivita, snaha dělat několik věcí najednou, citové výlevy, nedodrţování termínů, odkládání důleţitých úkolů na poslední chvíli, nepřiměřené reakce, příliš rychlý nebo hlasitý hovor, tendence k hádkám, skákání lidem do řeči, obhroublý způsob řeči, ztráta smyslu pro humor, podráţděné reakce na běţné zvuky, trhavé pohyby.“ (Šnýdrová 2006, s. 128) Člověk, který je dlouhodobě pod vlivem stresu se cítí zesláblý, bezmocný, bezradný. Chybí mu energie a elán do ţivota. Neumí se z ničeho těšit. Projevy stresu jsou: bolest hlavy, trávicí obtíţe, bušení srdce, potíţe s dechem, napjatost, dermatologické problémy, studené končetiny, potíţe se spaním a další. Také můţeme upadat do paniky a úzkosti, to
- 31 -
uţ je známkou toho, ţe bychom si měli jít pro pomoc k nějakému odborníkovi. (KraskaLüdecke 2007) Autor Engel uvádí projevy stresu, ze kterých můţeme rozpoznat, jak jsme na tom s vytíţením. „Jste nadměrně nebo nedostatečně vytíţení? Přetíţení se můţe projevit například:
chronickou únavou,
nedostatečnou koncentrací,
bolestmi hlavy,
potíţemi se srdcem nebo krevním oběhem,
bloky myšlení,
svalovým napětím,
nervozitou.
Nedostatečné vytíţení se projevuje například:
apatií,
nejistotou,
depresivní náladou,
nedostatečným pocitem sebehodnoty,
nedostatečnou koncentrací,
nedostatečnou motivací.“
(Engel 2009, s. 18) Autorka Šnýdrová uvádí zajímavý test, ze kterého vyplyne, zda se u Vás projevuje stres. „Jste ve stresu?
Je vám často do pláče?
Často se rozčílíte a křičíte na své blízké a spolupracovníky?
Trpíte nespavostí?
Jste neklidný/a, koušete si nehty či si neustále pohráváte s vlasy?
Nedokáţete se soustředit a těţko se rozhodujete?
- 32 -
Stále obtíţněji komunikujete s lidmi?
Jíte, i kdyţ nemáte hlad, nebo se jídlu vyhýbáte?
Cítíte se často unavený/á?
Máte pocit, ţe vám dochází smysl pro humor?
Jste podezřívavý/á?
Pijete alkohol nebo kouříte, abyste snadněji překonal/a namáhavý den?
Máte pocit, ţe to uţ nevydrţíte?
Jestliţe na čtyři z těchto otázek odpovíte ano, trpíte stresovými příznaky a je nutné, abyste do svého programu zařadil/a některé z protistresových aktivit.“ (Šnýdrová 2006, s. 116-117)
- 33 -
2.4 Zvládání stresu
2.4.1 Efektivní zvládání obecného stresu
Jakými způsoby se dá obecný stres efektivně zvládnout? To nám poradí následující autoři. „Lepší neţ léčba je vţdy prevence. Prevence znamená předcházení. Jsou lidé, kteří svým způsobem ţivota dovedou stresu předcházet. Ţijí rytmicky, s dostatkem aktivního odpočinku, tělesné aktivity, dovedou se uvolnit, jejich myšlení je většinou konstruktivní, proto si nedělají starosti, ale problémy přímo řeší. Zaţívají dostatek příjemných aktivit tak, ţe se dovedou ze ţivota těšit. Dovedou příjemně, jasně a otevřeně komunikovat s druhými lidmi a v případě potřeby se prosadit bez toho, ţe by někoho uráţeli nebo poniţovali. Mají rádi lidi a většinou i druzí mají rádi je. Z jejich chování, práce a komunikace je vidět smysluplné zaměření, které přesahuje je i jejich rodinu. Je fajn, kdyţ jsou nám vzorem.“ (Praško, Prašková 2001, s. 11) „Stressmanagement wird in Zukunft Teil unserer persönlichen Grundausstattung sein. Je früher wir uns damit beschäftigen, desto einfacher fällt die Umsetzung.“ (Fiedler, Plank 2009, s. 10) „Zvládání (anglicky coping) je proces řízení vnějších a vnitřních faktorů, které jsou člověkem ve stresu hodnoceny jako ohroţující jeho zdroje. Jedním z veledůleţitých faktorů zvládání stresu je vnímání umístění centra kontroly. Má-li někdo vnitřní centrum kontroly, znamená to, ţe podle jeho názoru (obecně řečeno) můţe to, co se v jeho ţivotě odehrává, ovlivňovat – kontrolovat. Naopak, má-li jedinec vnější centrum kontroly, má pocit, ţe toho moc neovlivní. Podle něj má nade vším kontrolu někdo jiný, systém jako takový nebo nějaká jiná síla. V důsledku toho si připadá bezmocný, frustrovaný a proţívá mnohem více stresu neţ ti s vnitřním centrem kontroly.“ (Uzel 2008, s. 32) Je třeba si uvědomit, co vlastně přesně chceme zvládnout. Více se o tom dozvíme v následujícím odstavci. „Dovednosti zvládání stresu můţeme dělit na zvládání zaměřené na problém (stres je odstraněn vyřešením problému) a zvládání zaměřené na emoce (stres je redukován
- 34 -
prostředky duševní hygieny a psychoterapie – například relaxačními technikami).“ (Uzel 2008, s. 35) Je nějaký rozdíl mezi zvládáním stresu ţenou a muţem? Na to nám odpoví autorky Harss a Maier. „Ţeny při stresu a přetíţení mají sklon spíše k přílišné sebekontrole a pasivitě, muţi naproti tomu k nedostatečné sebekontrole a aktivitě.“ (Harss, Maier 1994, s. 22) „Pro zvládání stresu je velmi důleţité získání pocitu kompetence – pocitu, ţe jsme schopni účinně ovlivňovat okolnosti a děje v našem ţivotě.“ (Uzel 2008, s. 32-33) Pro řešení je zapotřebí:
víra, ţe je změna moţná,
víra v sebe,
stanovit si reálné cíle,
nevzdávat to,
nezapomenout se odměnit.
(Praško, Prašková 2001) Následující příspěvek, který uvádí autoři Praško a Prašková je základem pro zvládání stresu. „Podle druhu situace tento adaptivní přístup můţe spočívat ve:
Změně situace – můţe to být velké rozhodnutí (např. přestěhovat se blíţe pracovišti, rozvíjet se v partnerském vztahu, začít pravidelně cvičit, přestat kouřit), ale i jednouchá věc (např. opravit kapající kohoutky, vymalovat v bytě).
Nácviku dovedností zvládat situaci – jde o učení se novým věcem, které člověk potřebuje, aby stresující situaci byl schopen lépe zvládat. Rovněţ můţe jít o relativně velké úsilí (např. naučit se asertivitě, plánování času, relaxaci, chození s partnerem za manţelských poradcem) nebo o jednoduchou dovednost na pravém místě (např. odmítnutí přehnaného poţadavku nadřízenému, zneuţívajícímu příteli, kompliment nebo ocenění partnerce apod.).
Změně pohledu na situaci – jde o učení se vidět jak situaci a její důsledky z různých perspektiv, tak i vlastní schopnosti ji zvládat plněji a reálněji.“
(Praško, Prašková 2001, s. 64)
- 35 -
„Pro odbourávání stresu byste měli především vědět, ţe se vţdy jedná pouze o optimální a nikdy o maximální řešení. Jednodušeji řečeno: pro tělo, ducha a duši existují ideální „stavy napětí“, a tyto jsou v kaţdém případě vyšší neţ nula, neboť jinak bychom byli jiţ dávno mrtví.“ (Brockert 1993, s. 9) Je důleţité, abychom rozpoznali, zda situaci
můţeme změnit,
nemůţeme změnit. Podle toho volíme strategii, situaci tedy
akceptujeme a bereme ji jako hotovou,
bojujeme s ní a řešíme potíţe výběrem správné strategie, tedy útok nebo obrana. (Křivohlavý 1994) „Ale úplně všechny děje a okolnosti ovlivňovat nedokáţeme. Někdy se stanou věci, které přes veškerou snahu neovlivníme, a musíme se s nimi vyrovnat. Tehdy můţeme pouţít strategii pozitivního zvládání situace (positive coping), které mohou sníţit závaţnost škod napáchaným stresem. K technikám úspěšného zvládání stresu patří i pozitivní myšlení. Své myšlenky můţeme nasměrovat buď tak, aby pracovaly pro nás, anebo tak, aby pracovaly proti nám. Kdyţ se na situaci díváme černými brýlemi, stres se tím jen zintenzivňuje.“ (Uzel 2008, s. 33) „Tím jediným, co můţeme změnit, často bývá náš postoj ke stresovým situacím, avšak ani to se nedá provést snadno, protoţe naše postoje jsou v nás hluboce zakořeněny.“ (Brockert 1993, s. 19) Následující poznatek je určen zejména pesimistům. „Přijmout věci a události tak, jak jsou. Zkušení lidé tvrdí, ţe asi 70 % problémů se stejně vyřeší samo nebo vůbec nenastanou, tak proč si dělat zbytečné starosti... Je ovšem dobré problém spíše řešit nebo vyřešit, neţ ho nosit v hlavě. Řešení často vyţaduje úsilí, čas a odpovědný přístup.“ (Gregor 2002, s. 74) „Při volbě strategie je třeba brát v úvahu tři oblasti: myšlenkovou (kognitivní), emocionální (citovou) a volní, projevující se chováním (činností) toho, kdo se pro danou strategii rozhodl.“ (Křivohlavý 1994, s. 52)
- 36 -
„Při hodnocení účinnosti adaptačních snah a strategií zvládání stresu je třeba od sebe odlišit dvě hlediska: 1. hledisko momentální efektivity, 2. hledisko dlouhodobé perspektivní účinností.“ (Křivohlavý 1994, s. 54) „Co znamená boj proti stresu? Především musíme sníţit počet stresujících situací. To znamená ovlivnit jejich příčiny, tedy do jisté míry i události, které se na nás řítí.“ (Renaudová 1993, s. 133) „Duševní hygiena je stejně nutná jako tělesná!“ (Gregor 2002, s. 85) Je dobré si udělat plán pro zvládnutí stresu, který uvádí autoři Praško a Prašková. Dozvíme se z něj, co všechno má obsahovat. „Plán překonání stresu 1) Definice problému: Co chci řešit, co chci změnit? 2) Cíl: Jak má po změně problém vypadat? 3) Konkretizace problému: Jak tento problém vypadá? a) Okolnosti problému: Které vnější okolnosti a vnitřní postoje a chování s tím souvisí? b) Spouštěče stresu: Co se děje před objevením stresu? Kdy, s kým a kde se objevuje? c) Projevy stresu: Jaké myšlenky, emoce, chování a tělesné reakce se ve stresu objeví? d) Důsledky stresu: Jaké mohou být pozitivní a negativní důsledky mého chování ve stresu? e) Modifikující faktory: Co modifikuje průběh stresu? 4) Strategie řešení problému: Jaké metody povedou ke změně? a) Změna okolností: Jak mohu změnit okolnosti, které souvisejí se stresem? b) Kontrola spouštěčů: Jak mohu začít ovládat to, co stres spouští? c) Kontrola projevů stresu: Jak změnit myšlenky, emoce a chování ve stresu? d) Změna důsledku stresu: Jak mohu sníţit pozitivní důsledky stresu? e) Kontrola modifikujících faktorů: Jak kontrolovat to, co stres zmírňuje a co ho zhoršuje? 5) Časový plán uţití vybraných strategií: Co musím udělat nejdříve a co později? Jakým tempem je moţné pokračovat? - 37 -
6) Hodnocení řešení problémů: Jak mi to jde, co jsem dosáhl(-a)? 7) Sebeodměňování: Co si zaslouţím, kdyţ jsem to dokázal(-a)?“ (Praško, Prašková 2001, s. 71) „Odborníci zabývající se stresem určili šest základních bodů psychologické strategie k získání účinné obrany proti zátěţi. Je třeba 1) naučit se vést konstruktivní vnitřní monolog, 2) ujasnit si vlastní hodnotový ţebříček, 3) uvědomit si, do jaké míry sami můţeme za to, co se nám přihodí, 4) navázat a udrţet kontakt s druhými lidmi, 5) pochopit, jak fungují vztahy mezi tělem a psychikou a 6) poznat, kde je míra vlastní rovnováhy a umět ji udrţet.“ (Renaudová 1993, s. 60) „Několik zásad a tipů pro boj se stresem
Snaţte se myslet racionálně, pozitivně a optimisticky.
Nezavírat oči před realitou.
Nepěstovat ţádné podezíravé a nepotvrzené domněnky.
Nepěstovat perfekcionizmus. Dělej vše tak, jak nejlépe umíš a jak za daných okolností je moudré. Ale ne lépe.
Nezveličuj problémy.“
(Uzel 2008, s. 36, 38) Abychom efektivně zvládali stres, musíme reálně nahlíţet nejen na okolí, ale také na sebe. Tedy nepřeceňovat ani nepodceňovat sebe ani své okolí, aby nedocházelo ke stresu. (Harss, Maier 1994) Zvládání stresu
Sestavit si plán, co je nejdůleţitější.
Snaţit se vyhnout tomu, o čem víme, ţe by nás mohlo stresovat.
Umět vypnout, nenosit si starosti z práce domů. Doma se odreagovat nějakým jiným druhem činnosti. Věnovat se svým zálibám.
Věnovat se sportu, protoţe pohyb nám prospívá, odbourává špatnou energii.
Pěstovat vztahy. Sociální zázemí je důleţité.
Správně se stravovat, abychom byli v dobré kondici.
Dopřávat si relaxaci, která nás uvolní a navodí u nás příjemný pocit.
- 38 -
Nevynechávat spánek, jehoţ potřebná délka trvání je u kaţdého člověka jiná. Spánek je nezbytný, protoţe slouţí k regeneraci.
Všímat si projevů stresu a nebrat je na lehkou váhu.
(Šnýdrová 2006) „Antistresové metody. Zkusme si načrtnout obecný způsob či spíše doporučený sled kroků:
Vyhodnocení stávající situace.
Stanovení cílů.
Pryč s rušivými faktory (Některé stresory nemůţeme ze ţivota vyloučit, naopak jiné lze docela dobře vymítit.).
Kvalita organizování.
Mluvte o stresu.
Relaxační techniky (Relaxační techniky jsou dalším cenným pomocníkem. Existuje jich tolik, ţe si kaţdý určitě najde tu svou. Cvičení se dělí na tělesná, duševní a tvořivá, rozhodnutí je jen na vás. K nejosvědčenějším a nejčastěji vyuţívaným technikám patří jóga, dechová cvičení, terapie barvami, aromaterapie.).
Pryč s tunelovým viděním (Většina kaţdodenních starostí je zbytečná.).
Znovu si uţívat.“
(Kraska-Lüdecke 2007, s. 54-57) Pokud nechcete být otrokem svých myšlenek, musíte nad nimi získat vládu a stát se jejich pánem. A nehledat metodu, která by stres zcela vymítila, protoţe taková metoda není, stres prostě patří k ţivotu. Musíte se tedy naučit udrţet proţitky, plynoucí z něho, v takové úrovni, která bude pro vás únosná. (Praško, Prašková 2001) Následující techniku, kterou uvádí autorky Harss a Maier mám vyzkoušenou sama na sobě. Musím říci, ţe mě osobně pomáhá, proto ji rozhodně doporučuji. „Myšlenkové „stop“ pomáhá proti poruchám soustředění a katastrofickým myšlenkám (např. „To se určitě nepodaří!“, „To bude katastrofa!“). Řekněte si vědomě „stop“ a pak se přinuťte myslet na něco jiného nebo se znovu soustředit na vlastní úkol. Po nějaké době Vám signál „stop“ pomůţe uţ při „vypínání“. Uţ jste se někdy zamyslela nad tím, kvůli kolika budoucím katastrofám jste zbytečně proţívala napětí? Pro nic za nic jste připravila své tělo na boj nebo útěk, protoţe katastrofa vznikla jen ve vaší fantazii a ve
- 39 -
skutečnosti probíhal ţivot úplně normálně. Proto byste teď vţdycky měla uváţit, jak velká je pravděpodobnost, ţe katastrofa nastane. Neustále přemýšlet o nepravděpodobných katastrofách je promarněná energie! Uţitečné je také domyslet vyfantazírované katastrofy aţ do konce. Zeptejte se: „Co by se stalo, kdyby k této katastrofě skutečně došlo? Bylo by to skutečně tak zlé, nebo bych pak měla ještě moţnost jednat? Dostanu se do nebezpečí ţivota?“ Téměř vţdycky se zjistí, ţe tato „katastrofa“ je pro další ţivot málo významná.“ (Harss, Maier 1994, s. 129-130) Účinným prostředkem, jak sníţit distres je komunikace. Komunikací můţeme nejen předcházet úzkosti, ale také díky ní můţeme zastavit vliv stresorů a konflikty jiţ v počátku. Pokud umíme sdělit své pocity a potřeby, dokáţeme s nimi nakládat tak, abychom zabránili bezmoci. Kdo se dokáţe podělit o stresory s druhým člověkem, tak dojde k tomu, ţe se mu velice uleví a pocítí bezpečí. (Praško, Prašková 2007) „Nejlepší způsob, jak se zbavit napětí z nevyjádřeného pocitu, je naučit se negativní pocity či stresy ventilovat, nedusit je v sobě.“ (Gregor 2002, s. 71) „Společenské interakce mohou mít pozitivní účinek a patří ke strategiím, které se pouţívají pro zmírnění stresu.“ (Joshi 2007, s. 79) Tyto následující způsoby, kterými lze stresu předcházet či ho zvládat jsou známé, přesto jsem tento příspěvek, který uvádí autorka Kraska-Lüdecke sem zahrnula. „Dělitelé stresu.
Kamarádi.
Zdravá výţiva.
Sportem ke klidu.
Koníčky a záliby.“
(Kraska-Lüdecke 2007, s. 68-69, 73-74) „Wichtig ist, dass die sportlichen Aktivitäten nicht übertrieben werden und so neue Stressquellen entstehen.“ (Fiedler, Plank 2009, s. 81) Následující autoři vysvětlí, jaký význam má asertivita ve vztahu ke stresu. „Pokud víte, ţe úkol nemůţete převzít nebo ţe je nad vaše síly, naučte se říci ne.“ (Gregor 2002, s. 82)
- 40 -
„Důvody, proč neříci »NE« bývají různé: a) To, ţe se očekává jako samozřejmost, ţe vám nedělá potíţe brát na sebe další a další úkoly, vám jistě lichotí. b) Někdo je přesvědčený, ţe to bez něho prostě nejde. c) Někdo si odmítnout netroufá, nemá dost silné vůle odmítnout či nechce zklamat důvěru, se kterou se od něj to či ono očekává.“ (Gregor 2002, s. 83) „Být asertivní znamená stát si na svých právech bez toho, abychom poniţovali druhého.“ (Praško, Prašková 2007, s. 10) „Je to umění prosadit se a zároveň respektovat potřeby druhých.“ (Praško, Prašková 2007, s. 10) „Asertivita nás učí následujícím schopnostem:
snášet bez stresu i komplikované mezilidské situace,
jasně a přiměřeně vyjadřovat své pocity,
říkat ano nebo ne v souladu s tím, co doopravdy chceme,
poţádat o to, co potřebujeme,
přijmout odmítnutí od druhého bez pocitu uráţky,
přijmout kritiku bez vzdoru či sebeodsuzování,
umění konstruktivně kritizovat,
vyjádřit i přijmout kompliment,
prosadit svoje oprávněné poţadavky,
citlivě naslouchat druhému,
uzavírat rozumné kompromisy,
spolupracovat s druhými k oboustranné spokojenosti.“
(Praško, Prašková 2007, s. 11) „Proč máme být asertivní?
Nebýt asertivní vede k postupnému střádání frustrace, coţ zvyšuje stres (úzkost, depresi) a vede k jiným ţivotním problémům.
- 41 -
Druzí mohou sice s vámi sympatizovat jako s „ubohou chudinkou“ a můţe to vypadat, jako ţe se jim vaše „neasertivita“ líbí. Ale brzy je začnete dráţdit, zvlášť kdyţ si začnete stěţovat na to, jak je ţivot nespravedlivý.
Ignorování konfliktů je můţe krátkodobě oddálit, ale dlouhodobě vede ke zvýšení napětí a frustrace. Je mnohem zdravější vyrovnávat se se situacemi ihned, kdyţ se objeví.“
(Praško, Prašková 2007, s. 27-28) „Projevy úzkostného nebo depresivního chování
neusmívání se, nepříjemný výraz tváře,
uhýbání před pohledem druhého,
fňukání, naříkání,
stěţování si nebo hlasité uvaţování o svých problémech,
skleslá poloha vsedě nebo vestoje,
neupravený zevnějšek,
nervózní gestikulace, přesedávání, poklepávání,
nekladení otázek nebo chybění jiných projevů zájmu, kdyţ mluví někdo jiný,
příliš tichá řeč, která znemoţňuje jiným, aby vás poslouchali,
pomalá řeč s dlouhými pomlkami,
mluvení s kaţdým jen o vlastních problémech,
častý pláč na veřejnosti,
neodpovídání na otázky,
kritizování druhých,
ignorace druhých.“
(Praško, Prašková 2007, s. 19) Je důleţité si ohlídat, zda napětí, ve kterém se ocitáme a odpočinek je v rovnováţném stavu, aby nenastala situace, kdy bude napětí převyšovat odpočinek, nebo naopak. To by totiţ směřovalo ke stresu. Pokud není toto v rovnováţném stavu, nelze se ani spoléhat na to, ţe podáme skvělé výkony. (Kraska-Lüdecke 2007) „Moţnosti odpočinku.
Soustředění.
- 42 -
Dýchání.
Tajemství relaxace.
Přestávky.
Malování a kreslení.
Smích.“
(Kraska-Lüdecke 2007, s. 78-79, 81, 83, 84) Následující autoři vysvětlí, jaký význam má relaxace. „Metody odpočinku a relaxace přitom můţeme rozdělit do tří oblastí: metody duševního odpočinku (autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, řízené představy), metody tělesného odpočinku (jóga, Feldenkreisova metoda, tělesná cvičení, dechová cvičení), metody tvořivého odpočinku (aromaterapie, terapie barvami).“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 16) „Stručně řečeno je nejdůleţitější, aby si kaţdý našel činnost, která mu poskytne zaručený odpočinek, která jej baví a oprostí ho od starostí všedního dne. Velmi uţitečné bývají klidné a ritualizované, opakující se činnosti.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 15) „Relaxace znamená uvolnění, povolení napětí, uklidnění. Je to běţný pojem ze svalové fyziologie, kde označuje uvolnění (opak napětí, stahu) svalů. Protoţe napětí ze svalů se přenáší do mozku a naopak napětí nervů se přenáší na svaly, směřuje relaxace k uvolnění napětí v obou systémech. Soustavou cviků, poloh a duševním soustředěním (nejlépe alespoň zpočátku pod odborným vedením psychoterapeuta nebo rehabilitačního pracovníka), které směřují k uvolňování svalů, se záměrně snaţíme vnímat toto uvolnění, a tak směřovat k pocitu duševní pohody.“ (Schreiber 2000, s. 90) „Ostatně pojem „relaxovat“ se dostal i do běţné mluvy a znamená uvolnit se, zklidnit se. K relaxaci můţe přispět hudba, kniha nebo i činnost spojená s příjemnou tělesnou námahou (sport, strečink, aerobik, práce na zahradě).“ (Schreiber 2000, s. 90) „Lidé, kteří dovedou relaxovat, se lépe vypořádávají s následky stresových situací. Tvořivé myšlenky a nápady se spíše objeví, kdyţ je mysl relaxovaná.“ (Gregor 2002 s. 160) „Relaxací můţeme podle potřeby vstoupit do kterékoliv ze tří fází stresového mechanismu. Za prvé zabránit nebo zadrţet působení stresového podnětu. Za druhé zmírnit stres, jestliţe uţ stresová situace nastala. A konečně za třetí posilnit zdravou adaptaci na
- 43 -
stres,
a
tak
předejít
maladaptaci
(psychosomatické
poruše)
nebo
exhausci
(psychosomatické chorobě).“ (Gregor 2002 s. 162) Příklad relaxace: Poloţte se na záda. Uvolněte se. Zavřete si oči. Soustřeďte se na to, abyste postupně napínali jednotlivé části těla, po napnutí vţdy tuto část těla uvolněte. Postupujte směrem od zdola nahoru, přitom nezapomínejte správně dýchat. Zaměřte se na to, jak pociťujete tíhu a teplo v nohou a rukách. Po uvolnění celého těla ještě chvíli leţte a vnímejte pocit, který proudí tělem. (Šnýdrová 2006) „Rozdýchejte stres Ocitnete-li se ve stavu zvýšeného napětí, nepohody a nervozity, zkuste si jednoduché cvičení, jehoţ cílem je celkové zklidnění organismu:
Zhluboka se nadýchněte, na chvíli zadrţte dech. Napočítejte do pěti, vydýchněte, znovu se zhluboka nadýchněte, opět zadrţte dech. Tento cyklus opakuje tři aţ pět minut, dokud nepocítíte, ţe se vám v těle rozlévá uvolnění a klid.
Nedýchejte přehnaně zhluboka, aby se vám neudělalo nevolno. Máte-li pocit, ţe doba zadrţování dechu je příliš dlouhá, zkuste napočítat pouze do tří.
Podaří-li se vám dosáhnout tímto cvičením uvolnění, navaţte vizualizací nebo cestou do fantazie. Zavřete si oči, představte si nějaké místo, na němţ vám bylo nebo by bylo dobře, dejme tomu pobřeţí moře. Lehněte si na písek nebo se procházejte po břehu, vnímejte teplý vánek, sluneční paprsky, příjemné zvuky moře. Relaxujte, odpočívejte.“
(Kraska-Lüdecke 2007, s. 101-102) Způsobů, jak efektivně zvládat obecný stres, je mnoho, stačí si jen vybrat, které zařadíte do svého ţivota.
- 44 -
2.4.2 Efektivní zvládání pracovního stresu
Jakými způsoby se dá pracovní stres efektivně zvládnout? To nám poradí následující autoři. Na to, jak je zvládán pracovní stres můţe mít vliv nejen pracovník samotný, ale i management organizace. Pojem management popisují autoři různě, já jsem vzhledem k zaměření této práce pouţila následující definici od autora Armstronga. „Management je proces, jehoţ účelem je dosahovat výsledků prostřednictvím co nejvhodnějšího vyuţití lidských, finančních a materiálních zdrojů, které má organizace a jednotliví manaţeři k dispozici. Je spojen s přidáváním hodnoty těmto zdrojům, která závisí na odborné způsobilosti a závazku lidí, kteří jsou zodpovědní za řízení obchodu.“ (Armstrong 2006, s. 18) „To, co manaţeři dělají, závisí na jejich funkci, postavení, organizaci (typu, struktuře, kultuře, velikosti) a jejich pracovním prostředí obecně (do jaké míry je bouřlivé, předvídatelné, ustálené, pod jakým je tlakem, jak je stabilní).“ (Armstrong 2006, s. 22) „Majitel a management, jimţ záleţí na zdraví a bezpečnosti svých zaměstnanců a na růstu produktivity práce, se proto snaţí stresory z pracoviště odstraňovat. Především zlepšováním pracovních, sociálních a psychologických podmínek.“ (Uzel 2008, s. 5) „Při přílišném stresu je nutné sniţovat nároky práce nebo prostředí, či zvyšovat kapacitu jedince.“ (Uzel 2008, s. 7) „Situace vedoucích pracovníků na jedné straně vyţaduje, aby byli efektivní, a na straně druhé má značný vliv na to, ţe dosáhnout efektivnosti je pro ně mimořádně obtíţné. Dokud ovšem tito vedoucí pracovníci nebudou skutečně usilovat o to, aby byli efektivní, jejich vlastní podmínky a situace je dotlačí k neúčinnosti.“ (Drucker 2008, s. 32) „Pracovní vztahy, podobně jako rodinné, potřebují naše investice do vztahů. Těmito investicemi jsou všímavost k druhým, ochota jim naslouchat, porozumět, ocenit je, vzpomenout si např. na jejich narozeniny, ale i vyslechnout jejich kritiku, otevřeně s nimi mluvit o tom, co je problémem mezi námi, naučit se říkat, co sami potřebujeme a cítíme, ale i naslouchat tomu, co druzí potřebují, naučit se uzavírat kompromisy v případě konfliktu zájmů.“ (Praško, Prašková 2007, s. 36) „Většina odborníků na problematiku managementu uvádí, ţe pro úspěšného managera je důleţité, aby uměl navodit příznivou atmosféru nejen v organizaci, ale zejména v týmu svých podřízených. Manaţer by měl mít pochopení pro problémy svých
- 45 -
spolupracovníků či podřízených a měl by mít také zájem tyto problémy řešit.“ (Šnýdrová 2006, s. 60) Zachování klidu
Při práci si zachovejte klid, rozmyslete se a pracujte uvolněně. V opačném případě by se mohlo stát, ţe byste se nemuseli dopracovat k úspěchu.
Pokud začínáte panikařit, tak zhluboka dýchejte, abyste získali více kyslíku a celkově jste se uklidnili a byli jste opět schopni pracovat.
Rozhodně si při práci dopřávejte krátké přestávky, práce potom půjde lépe od ruky.
Pokud se něco nedaří vyřešit, tak přejděte k řešení něčeho jiného a potom se k tomu zpátky vraťte, třeba si uţ budete vědět rady.
(Kraska-Lüdecke 2007) „Dobrá organizace
Zamyslete se nad svými silnými a slabými stránkami, nesnaţte se nic lámat přes koleno. Víte-li, ţe dopoledne před desátou nevyplodíte jedinou souvislou myšlenku, nemá smysl plánovat si důleţité úkoly hned na ráno. Po příchodu do práce spíše vyřiďte běţné záleţitosti, které nevyţadují velké úsilí.
Nenechte se vlákat do pracovní rutiny, snaţte si práci okořenit. Máte-li moţnost organizovat si pracovní den po svém, vsaďte na pestrost. Monotónní třídění dokladů by tudíţ mělo následovat po tvořivém výkonu, a naopak.
Čeká-li vás záplava práce, sepište si seznam priorit. Napište si, co je bezpodmínečně nutné vyřídit, nejlépe podle časové souslednosti, aby jedna poloţka následovala za druhou. Stačí pak jediný pohled a hned víte, co je třeba udělat. Máte se oč opřít, nemusíte na všechno myslet, vaše práce má řád.
Plánujte si objem práce realisticky, úměrně časovým moţnostem. Dohodnete-li si na dopoledne deset pracovních schůzek, ani se nenadějete a máte časový skluz jako hrom.“
(Kraska-Lüdecke 2007, s. 21-22) Jak navodit příznivou atmosféru?
Při práci je nutné čas od času změnit polohu těla, to znamená projít se v kanceláři, protáhnout se. Také si do kanceláře pustit svěţí vzduch.
- 46 -
Ze svého okolí odstranit nebo alespoň omezit rušivé faktory, jakými jsou například hlasité zvuky nebo prudké osvětlení.
Obklopit se ve své kanceláři hezkými dekoracemi, tedy fotografiemi, květinami.
Pěstovat humor a smích.
O svém stresu si s někým pohovořit.
Zvyšovat si energii tím, ţe se budeme na něco těšit.
(Kraska-Lüdecke 2007) „Ukazuje se, ţe jednou z cest, jak čelit stresu, je i poloha těla. Při fyzické práci si uţ tělo samo najde nejlepší polohu, protoţe se tím sniţuje únava organismu. Jak je tomu ale při práci duševní? Jednou z významných maličkostí je sklon desky pracovního stolu. Běţná vodorovná poloha není optimální a se zřetelem na námahu očí a krční páteře je lepší, kdyţ deska stolu má sklon asi 10º. Někteří výrobci psacích stolů se uţ tomu přizpůsobili.“ (Schreiber 2000, s. 49) V následujícím odstavci je velice zajímavý poznatek o rozdílnosti zvládání pracovního stresu muţem a ţenou. „Uvádí se, ţe jeden z důvodů, proč se muţi evidentně lépe vyrovnávají se stresem, je, ţe volí strategie zaměřené na problém, tedy adresně k situaci, v protikladu k emocionálně zaměřeným strategiím ţen. Ţeny se potýkají hlavně s pocity v reakci na stresovou situaci. Muţi-manaţeři více inklinují k plánování a rozumovému zpracování situací, coţ je v souladu s pozitivním myšlením, vytrvalostí, sebeakceptací a osobním růstem. Manaţerky naopak mají sklon k sebeobviňování, touţí po sociální podpoře a publiku pro vyjádření svých emocí. Tyto emocionálně zaměřené strategie však zvyšují emocionální distres a jsou spojeny s depresivním laděním.“ (Šnýdrová 2006, s. 139) „Pokud cítíte, ţe jste vystaveni nadměrnému stresu, můţete pouţít některou z následujících deseti rad:
Pokuste se zjistit, proč jste ve stresu – existují nějaké zvláštní důvody nebo je to jen všeobecný pocit, ţe vám práce přerůstá přes hlavu?
S někým si o tom promluvte – se svým nadřízeným (pokud je pravděpodobné, ţe bude chápavý), se svým kolegou, přítelem nebo partnerem.
Pokud je váš stres příliš velký, zjistěte, zda vám můţe organizace poskytnout profesionální konzultaci.
- 47 -
Promluvte si se svým nadřízeným o náplni vaší práce a termínech, které musíte dodrţet, abyste zjistili, zda je moţné nějak zmírnit jejich dopad na vás.
Zvaţte, jestli by nebylo moţné pověřit některými vašimi činnostmi někoho ve vašem týmu.
Rozhodněte, co nemůţete ovlivnit, a nekompromisně to odloţte stranou. Zaměřte se na to, co můţete ovlivnit, a pokračujte v tom.
Během dne si udělejte volno – na několik minut si odpočiňte („vypněte“) a dejte si s kolegy šálek kávy.
Nepracujte přesčas.
Neberte si práci domů.
Pravidelně se protahujte a procvičujte.“
(Armstrong 2006, s. 178) „Nejhoršími zloději času jsou lidé, kteří k vám jen tak vpadnou.“ (Brockert 1993, s. 40) Pokud se nacházíte v takové organizaci, ve které se trápíte den co den, měli byste zváţit, zda je rozumné v takové organizaci i nadále setrvat. (Harss, Maier 1994) Způsoby, jak zvládat stres
dopřejeme si na úkoly více času, tím zabráníme vzniku časového tlaku,
dopřejeme si procházku a nebudeme neustále někam pospíchat,
budeme delegovat práci na ostatní pracovníky a budeme se soustředit jen na to podstatné,
budeme dělat vţdy jen jeden úkol a po jeho dokončení se pustíme na další úkol,
drobnosti budeme řešit aţ po splnění důleţitých úkolů,
rozhodování nebudeme odkládat,
lidem ze svého blízkého okolí, tedy i spolupracovníkům, budeme naslouchat, dáme i jim prostor, aby se mohli vyjádřit,
odpočinek se naučíme plánovat a realizovat ho tak, abychom se opravdu zrelaxovali a cítili se lépe.
(Kraska-Lüdecke 2007)
- 48 -
2.4.3 Neefektivní zvládání stresu
Neefektivní zvládání stresu je takové, které nám sice na chvíli pomůţe, ovšem při dlouhodobější aplikaci nám spíše začne škodit. Jedná se tedy o následující způsoby. „Nejčastější obranné mechanismy- přizpůsobovací techniky - Vzrušení a útlum také určují chování, jako je boj-útěk a ústup.“ (Šnýdrová 2006, s. 129) „Tyto přizpůsobovací techniky, které bývají nazývány také obrannými mechanismy, jsou naučenými způsoby redukce napětí, potřeb, pocitů viny a úzkosti a mají tedy své kořeny v dětství. Jsou jakousi spojkou mezi normou a patologií. Stanou-li se součástí chování, respektive stanou-li se trvalými, fungují jako kterékoliv jiné naučené automatické reakce.“ (Šnýdrová 2006, s. 129) „Agrese – aktivní přizpůsobovací metody
Identifikace znamená ztotoţnění se s druhou osobou, přisvojení si vlastností a výrazových prostředků někoho jiného do té míry, ţe to můţe vést aţ ke ztrátě identity (gesta, mimika, účes, styl oblékání, ţivotní styl, přejímání ţivotních hodnot, názorů, postojů).
Racionalizace vyjadřuje snahu ospravedlnit nevhodné či neopodstatněné chování tak, aby bylo sociálně přijatelné. Racionalizace vede k potlačení vlastních pocitů viny a výčitek. Nejedná se však o alibismus, který je vědomou manipulací faktů do jiných významových rovin.
Projekce je metodou redukující pocity viny, úzkosti a napětí, která spočívá v promítání negativních vlastností do druhých osob. Při asimilační projekci si své negativní vlastnosti uvědomuje a připisuje je i druhým (všichni lţou a kradou), zatímco u negativistické projekce je u sebe popírá a promítá je jen do druhých (všichni lţou a kradou, jenom já ne).
Upoutávání pozornosti – jedná se o zvýšenou egocentričnost, potřebu zbavit se svého komplexu méněcennosti. Často lze tento mechanismus pozorovat u lidí odmítaných, podceňovaných, zanedbávaných. Můţe se projevovat zvýšenou mluvou, neustálým skákáním do řeči a vkládáním vlastních poznámek, vytahováním se, přeháněním, nápadným oblékáním či účesem apod.).
Substitucí rozumíme pouţití náhradních přizpůsobovacích mechanismů.
- 49 -
Nahrazení
společensky
neschvalovaného
chování
chováním
přijatelným,
akceptovatelným, tedy usměrnění vnitřních instinktivních sil na společensky uţitečnou, hodnotnou činnost nazýváme sublimací.
Kompenzace se projevuje jako snaha o vyváţení neúspěchů v jedné oblasti vyniknutím v oblasti jiné.
Somatizace znamená přesunutí duševního napětí do fyzické sféry (bolesti hlavy, svalů, zad, ţaludeční vředy, alergie).“
(Šnýdrová 2006, s. 129-130) „Únik – pasivní přizpůsobovací mechanismy
Regrese znamená návrat k vývojově překonaným formám chování, návrat k dětským projevům. Bývá často u osob emočně zklamaných, starých, nemocných.
Represe – úplné či částečné potlačení a popření skutečnosti, která je pro jedince traumatizující, společensky či osobně nevýhodná. Je to de facto symbolické zavírání očí či ucpávání uší.
Negativismus je spojen s projevy přesně opačného jednání, neţ je v dané situaci očekáváno. Tento mechanismus často bývá posilován ústupky ze strany druhých lidí. Typický je pro období dospívání, kdy je spojen se snahou o osamostatnění.
Izolací rozumíme tendenci vyvázat se ze sociálních vztahů, stáhnout se z obavy před neúspěchem, řešením sloţité situace. Izolace je často spojena s rezignací.
Fantazie je únik z reálného, nebezpečného světa do světa vlastního, bezpečného. Jde o mechanismus uspokojování frustrovaných a deprivovaných potřeb.“
(Šnýdrová 2006, s. 131) „Správnou, přiměřenou volbou technik dosahuje člověk dobrého ţivotního přizpůsobení. Je třeba však zdůraznit, ţe obranné mechanismy situaci neřeší, ale jejich úkolem je sniţovat úzkost, která z ní pramení.“ (Šnýdrová 2006, s. 131) „Jak ne – jak se doporučuje stres rozhodně neřešit. Distres (stres s negativními charakteristikami) je rozhodně nepříjemný stav. Není divu, ţe se ho člověk snaţí změnit jakýmkoliv způsobem. Snaţí se ulevit si, zbavit se napětí, zapomenout – třeba jen na chvíli -, ţe ho něco tíţí, tlačí, svírá. A tak sáhne po tom, co mu tuto úlevu nabízí. Pro někoho je tímto „zázračným lékem proti stresu“ cigareta, pro jiného alkohol. Drogy v různé formě. Někdy s výrazným označením „psychotropní látky“. Pravdou je, ţe to, co tyto látky
- 50 -
nabízejí, se někdy do určité míry splní a přinesou na chvíli určitou úlevu. Z napětí se tak člověk můţe dostat nejen do stavu uvolnění, ale dokonce (v případě psychodelických látek) i do stavu povzneseného. Není to však zadarmo. Obvykle se za to platí, často aţ příliš draho. Někdo za kouření platí rakovinou hrtanu, jiný astmatem.“ (Křivohlavý 1994, s. 55) Vláda Japonska se zabývá problematikou stresu, protoţe v této zemi se zvyšuje počet sebevraţd, jejichţ příčinou je přepracování. (Schreiber 2000) Tyto dva výše uvedené odstavce, které popisují, jak někteří lidé neefektivně zvládají stres, jsou obzvlášť alarmující.
- 51 -
2.5 Následky stresu (Ve smyslu škodlivého účinku)
Jaké jsou ty nepříjemné následky stresu? To nám objasní následující autoři. Stres je pro nás špatný jen v případě, kdy je ho příliš a kdyţ ho přestáváme zvládat. Ovšem jinak stres k ţivotu nutně potřebujeme. (Irmiš 1996) „Nezvládnuté, mohutné anebo dlouhodobé i kdyţ středně intenzivní stresy mohou vyústit ve vyhoření, tělesné nebo duševní onemocnění. I kdyţ se do tak extrémních podmínek většinou nedostaneme, stres je pro nás něčím nepříjemným, ztěţuje nám ţivot. A i kdyţ s ním dokáţeme ţít a někdy i dost dlouho, přináší nám negativní následky. Jsme méně tolerantní neţ dříve, chybí nám dobrá nálada, snadno vybuchujeme na ty, co máme rádi. Nezvládnutý stres můţe mít na naše vztahy doslova ničivý vliv.“ (Uzel 2008, s. 32) „Proţívání stresu však ještě neznamená duševní nemoc. Neznamená, ţe by člověk měl brát antidepresiva, natoţ uklidňující léky nebo se měl psychiatricky léčit. Vyţaduje však přehodnocení stylu ţivota a plán, jak ţivot změnit tak, aby nevedl k takové nepohodě. Zavírání očí před nepříjemnou skutečností vede k přehlídnutí varovných příznaků váţnějšího stresu. Popření můţe vyústit do psychického selhání nebo tělesného onemocnění.“ (Praško, Prašková 2001, s. 10-11) „Tak jako uţ mnohokrát předtím, opět jsem vykreslil obrovské perspektivy studia stressu a zdůraznil jsem, ţe tento jev jistě hraje důleţitou úlohu při kaţdém onemocnění, téměř při všech způsobech terapie a při kaţdém napětí.“ (Selye 1975, s. 57) „Náš organizmus dokáţe dobře rozlišovat mezi pozitivním a negativním stresem, ale i pozitivní stres můţe mít dlouhodobě negativní následky. Pociťujeme-li jeho důsledky zátěţe, ať uţ jsou příjemné či nikoli, je vlastně uţ pozdě.“ (Engel 2009, s. 18) „Stresová reakce v nás je vyvolávána příliš často a navíc bez moţnosti odbourání stresových hormonů a nahromaděné energie. Tato energie, pokud nemůţe být odreagována, působí dlouhodobě v těle jako jed. Obrací se proti organismu. Zasahuje ho na jeho slabých místech. Proto stres působí na člověka dvacátého století škodlivě, nebezpečně a někdy dokonce smrtelně.“ (Harss, Maier 1994, s. 31) Jaký je rozdíl mezi ţenami a muţi ve smyslu četnosti potíţí? To se dozvíme z následujícího příspěvku. „Ţeny-manaţerky opakovaně mají sklon k negativním psychickým pocitům a stavům (úzkost, deprese, rozladění, emoční labilita, zlost), častěji neţ muţi uvádějí různé
- 52 -
somatické (tělesné) obtíţe související se stresem (bolesti hlavy, poruchy spánku, ţaludeční obtíţe, nechutenství, či naopak tendenci k přejídání se apod.).“ (Šnýdrová 2006, s. 116) „Choroby spojené s vlivem stresu Označte všechny nemoci, které jste měli za poslední rok:
vředy,
srdeční mrtvice,
mozková mrtvice,
rakovina,
hypertenze (vysoký krevní tlak),
cukrovka,
kolitida (zánět tlustého střeva),
bolesti v zádech,
gastritida (zánět ţaludku),
chronický průjem, nebo zácpa,
nevolnost,
nadměrné pocení,
artritida (zánět kloubů),
nespavost nebo poruchy spánku,
pomočování,
nechutenství,
nadměrná chuť k jídlu,
vyráţky,
bolesti hlavy (pocit napětí a migréna),
chronická únava,
infekce,
alergie,
astma,
dočasná ztráta vědomí,
koktání nebo jiné poruchy řeči,
nachlazení, chřipka, virózní nebo bakteriální onemocnění,
bolest ve svalech.
- 53 -
V případě, ţe máte jakoukoli z uvedených nemocí, snad pouze s výjimkou běţného nachlazení, okamţitě se obraťte (pokud jste tak jiţ neučinili) na svého lékaře.“ (Boenisch, Haneyová 1998, s. 18) „Chronický stres se podílí na většině onemocnění od úzkostných a depresivních stavů, přes alergie a imunitní poruchy, bolesti páteře, obezitu, srdeční a oběhové potíţe, rakovinu aţ k Alzheimerově chorobě.“ (Uzel 2008, s. 7) „Opakovaný stres znamená pro srdce, krevní cévy a ledviny pracovní přetíţení. Jednoduše řečeno, způsobí opotřebování celého systému. Opakovaná aktivace tak vyvolá únavu a poškodí srdce a další hlavní systémy.“ (Joshi 2007, s. 47) „Kaţdý z nás si dokáţe představit situaci, kdy se tělo, opakovaně zatěţované stresem, snaţí úpěnlivě se stresory bojovat, a v důsledku tohoto úsilí se unaví. Výsledkem je rychlejší stárnutí a tělo trpící různými chorobami v důsledku stresu nebo stresové reakce.“ (Joshi 2007, s. 117) „Ve Francii podobně jako ve většině průmyslových zemí (kromě Japonska), průzkumy ukazují, ţe průměrně 80 % dotázaných osob uvádí na prvním místě škodlivin stres. Lékaři zase konstatují, ţe podstatná část pacientů trpí psychosomatickými potíţemi, které souvisejí s trvalým stavem napětí čili stresem.“ (Renaudová 1993, s. 7) „Neuvolní-li se svalová tenze buď cíleným odreagováním pomocí protistresových cviků, které nyní probereme nebo tělesnou prací, sportováním či spontánním způsobem, coţ můţe být pláč, výbuch zlosti, ale i smích, nedojde-li tedy k uvolnění, můţe napětí narůst natolik, ţe nastanou psychosomatické poruchy (bolesti hlavy, kloubů, v zádech, trávicí obtíţe, pocity nejistoty, úzkosti, nesoustředěnost apod.). Takový déle trvající stav můţe nakonec vést ke vzniku psychosomatických chorob.“ (Gregor 2002, s. 190) Protoţe je zde řeč o psychosomatice, je zapotřebí tento pojem trochu přiblíţit a o to se postará autorka Renaudová. „Slovo „psychosomatika“ patří do medicíny, ale obor není přesně vymezen – všechno můţe být v jistém smyslu psychosomatické, neboť chování a afektivní dění mívají často rozhodující úlohu ve vzniku prakticky všech onemocnění – zdá se, ţe i rakoviny.“ (Renaudová 1993, s. 111) „Stres, zátěţový stav emočního napětí, je nejlepším příkladem psychosomatického jevu: příčina je psychická – člověk si připadá nepříjemně skřípnutý v nějaké situaci, z níţ zdánlivě není úniku, záhy však se příčina objeví i na somatické úrovni – některé tělesné funkce pod tlakem stresu běţí naprázdno a vzniká pocit únavy, který ztěţuje jakoukoli - 54 -
činnost. Zároveň únava posiluje pocit neschopnosti, a ten vede ke stresu. Vzniká bludný kruh, který se jen těţko rozmotává. Z toho vyplývá, ţe účinná obrana proti stresu by měla probíhat na psychické i somatické rovině zároveň.“ (Renaudová 1993, s. 112) Nyní zde bude řeč o syndromu vyhoření, následující autoři tuto problematiku více přiblíţí. „Syndrom vyhoření (burn-out) patří k nejčastějším nemocím vzniklým na základě dlouhodobě proţívaného stresu. Zasahuje tělo i duši.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 39) „Stav vyhoření lze definovat jako druh stresu a emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimţ dochází v důsledku toho, ţe sled (nebo souhrn) určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, ţivotního stylu nebo zaměstnání dotyčného jedince nepřinese očekávané výsledky. Uvedený stav je obvykle typický pro výkonné lidi, kteří se snaţí něčeho dosáhnout a být úspěšní.“ (Rush 2003, s. 7) „Vyhoření můţe potkat kohokoli.“ (Rush 2003, s. 7) „Jednou z největších tragédií, kterou s sebou naprosté vyčerpání nese, je, ţe postihuje ty nejproduktivnější osoby. Protoţe se jedná o vysoce výkonné a cílevědomé lidi, dochází ke zničující ztrátě nejen na rovině osobní, ale i na rovině celých organizací či podniků.“ (Rush 2003, s. 7) Syndrom vyhoření u člověka nenastane ze dne na den, ale postupem času. Má tyto fáze:
Nejprve se pracovník nadšeně vrhne na práci, má mnoho nápadů a je motivovaný.
Po nějakém čase, co se setkává s nesnázemi, jeho nadšení klesá a začíná se objevovat frustrace. Na výkonu se to ještě neprojeví.
Frustrace stále roste, pracovník se soustředí pouze na práci, jiný ţivot neţ pracovní jakoby nebyl, coţ se odráţí na jeho vztazích s ostatními. Pociťuje samotu a vyloučení ze společnosti. Má pocit, ţe je na všechno sám.
S beznadějí nastupuje i apatie. Je stále více sám a funguje jako robot.
V poslední fázi se tento pracovník cítí vyčerpaný, bezmocný, nesoustředěný. K potíţím se spaním se přidává i deprese.
(Kraska-Lüdecke 2007) „Lidé, které syndrom vyhoření postihne, bývají nadaní a pracovně vysoce angaţovaní. Podle jiného výzkumu je čtvrtina pracovníků na vedoucích pozicích natolik zasaţená přetíţením, poruchami spánku a depresemi, ţe musí vyhledat odbornou pomoc.
- 55 -
Řada velkých firem a společností jiţ poznala, jak velké riziko pracovní přetíţení přináší, a proto zaměstnancům nabízí programy a kurzy, které jim pomáhají bojovat se stresem a vedou je i k prevenci syndromu vyhoření.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 40) „Uvádíme zde několik typických příznaků vyčerpání souvisejícího s organizací práce:
Mnoţí se pracovní absence (nárůst dnů strávených na nemocenské, dlouhé přestávky na jídlo apod.).
Častá obměna zaměstnanců.
Mnoţí se stíţnosti na vykonanou práci (od spolupracovníků, vedení a zákazníků).
Ztráta motivace a vlastní iniciativy.
Zvýšený výskyt potenciálně frustrujících situací.
Svalování viny za neúspěchy na vybrané vedoucí pracovníky.
Poruchy komunikace.
Snaha vyhýbat se určitým lidem a úkolům.
Sníţená kvalita práce a menší výkonnost.
Přehnaná soutěţivost a z toho vyplývající napětí.
Vznik nezdravého sektářství.
Zkostnatělost ve vztazích a přidělování úkolů.
Nedodrţování stanovených termínů.
Celková niţší výkonnost a upadající zájem o práci.
Opakující se neschopnost plnit svěřené úkoly.
Zvýšené mnoţství konfliktů s nadřízenými.
Autoritářský způsob rozhodování.
Nekonstruktivní jednání (nečekaný odchod z jednání, nekonstruktivní kritika, vyzdvihování nepodstatných problémů).
Neochota řešit problémy a konflikty.
Hašteřivost, hnidopišství a sabotování výsledků druhých.
Konzumace alkoholu či uţívání drog na pracovišti.
Výskyt různých onemocnění (například hypertenze, vředy, zánět tlustého střeva, srdeční onemocnění, migréna, bolesti hlavy).“
(Boenisch, Haneyová 1998, s. 202-203)
- 56 -
„Kaţdý člověk podléhající dlouhodobému stresu dříve či později zjistí, ţe se u něj objevují příznaky nějaké nemoci, navíc přestává být výkonný. Tento stav se nejvíce projeví v zaměstnání.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 16) „Pracovník, na nějţ působí stresor či stresory, nepodává optimální výkon. Pod vlivem stresu totiţ automaticky saháme k rutinnímu způsobu jednání, jelikoţ je dobře známe, můţeme se na něj spolehnout. Prostor pro tvořivost a experimentování se vytrácí, energie na ně nezbývá. Mozek nepracuje na plné obrátky, spíše najíţdí na úsporný reţim. Nedokáţeme zváţit všechny nabízející se moţnosti řešení problémů nebo úkolů, výkonnost je silně omezená. Soustředíme se spíše jen na základní rozhodovací procesy, do velkých akcí se nepouštíme. Hájíme se, ţe se řídíme pravidly a nařízeními, tak oč jde. Nic neţ pravidla najednou nemá v našem pracovním ţivotě místo. Pochopitelně se objevují, případně násobí chyby. Kvalita práce klesá. A s kvantitou je tomu nejinak.“ (KraskaLüdecke 2007, s. 17) „Nejlepší pracovní výsledky podávají odpočatí a spokojení zaměstnanci. To není hypotéza, nýbrţ prokázaný fakt. Potřebují vědět, ţe se o svoji pozici nemusejí obávat, aby k práci přistupovali se zájmem a nadšením, sytili svou motivaci a angaţovanost. Necítímeli se dobře, výkonnost klesá, tvořivost ustupuje do pozadí, kvalita práce neodpovídá nárokům. Lidé podléhající trvalému stresu po určité době začnou opakovaně docházet k lékaři, nezřídka odcházejí na nemocenskou, takţe jejich práci musejí vykonávat kolegové.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 17-18) „Zvyšování poţadavků neodpovídá mnoţství času, tyto tendence jsou protichůdné. Přestávky se zkracují, někdy na ně vůbec není čas. Totéţ platí o běţných rozhovorech s kolegy. V důsledku uvedených faktorů (a mnoha dalších) zpravidla dochází k těmto projevům: Výkonnost pracovníků klesá. Dodrţet termíny není v lidských silách. Pracovníci nezřídka volí únik do nemoci a zůstávají doma. Míra podávání výpovědí je neobyčejně vysoká. Mnoţí se výskyt nehod a úrazů. Konflikty mezi kolegy nabývají na intenzitě, někdy přerůstají aţ v šikanování (mobbing). Dochází-li k výše popsaným projevům často či stále častěji, je nutné změnit pracovní podmínky.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 38-39) „Časový tlak a rozsah zodpovědnosti stále stoupá. V zaměstnání se čím dál častěji objevují problémy s provozem a vnitřními procesy. Konflikty se zákazníky, případně nadřízenými nejsou ţádnou výjimkou. Dochází k mnohým chybám, které mohou mít dalekosáhlé důsledky.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 38) „Vyvolané reakce – stresy mohou pro pracovníky znamenat stigmatizaci, izolaci, nemoc či úraz a mohou končit i smrtí. Pro podniky pak znamenají váţné ohroţení činnosti, - 57 -
negativní obraz v mínění odborné i laické veřejnosti a mohou vést ke zvýšené absenci a fluktuaci pracovníků, k pracovním úrazům a následně i k vyšším sazbám úrazového pojištění nebo zvýšení vyplácených náhrad.“ (Uzel 2008, s. 4) Vláda Japonska se zabývá problematikou stresu, protoţe v této zemi se zvyšuje počet sebevraţd, jejichţ příčinou je přepracování. (Schreiber 2000) Z těchto příspěvků je tedy patrné, ţe škodlivé následky stresu nejsou jen v oblasti zdraví, ale i v oblasti práce a i v oblasti financí.
- 58 -
3 PRAKTICKÁ ČÁST
3.1 Charakteristika organizace
Tuto konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba jsem si zvolila proto, ţe její management přivítal mnou zvolené téma a byl připraven se mnou spolupracovat. Neuvádím v jakém městě se tato organizace nachází z důvodu zachování její anonymity a anonymity vedoucích pracovníků. Takto podobně jsem se následující informace v tomto odstavci dozvěděla od ředitele. Tato organizace patří mezi poskytovatele sociálních sluţeb, řídí se zákonem o sociálních sluţbách a samozřejmě dalšími zákony. Je to příspěvková organizace, jejímţ zřizovatelem je město. Nadřízeným orgánem je Rada města. Statutárním orgánem je ředitel. Je financována klienty (příspěvky na péči, klienti platí poplatky za sluţby), ze státních dotací a dotací od zřizovatele. Počet klientů v Domově pro seniory se pohybuje kolem 90. Počet klientů Pečovatelské sluţby se pohybuje kolem 270.
Struktura organizace V této organizaci je pět vedoucích pracovníků - vedoucí sociálního úseku, vedoucí zdravotního úseku, vedoucí pečovatelské sluţby, vedoucí ekonomicko-provozního úseku a ředitel. S těmito pěti vedoucími pracovníky jsem spolupracovala při tvorbě praktické části diplomové práce. S nimi jsem prováděla rozhovory a pozorovala je při práci v organizaci. Také to byli oni, kteří si na diskusi, kterou jsem řídila, vytvořili návrhy manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této organizaci. Následující organizační schéma pochází z Organizačního řádu organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba, ze kterého je přesně citováno, jen jsem z důvodu anonymity musela vymazat město, které bylo za názvem. Pozice vedoucího kuchaře byla v polovině roku 2010 zrušena a jeho povinnosti byly přesunuty na vedoucí ekonomicko-provozního úseku.
- 59 -
Zdroj: (Organizační řád organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba)
- 60 -
Vedoucími pracovníky této organizace jsou: Ředitel – nejprve se vyhlásí výběrové řízení, po kterém jmenuje Rada města ředitele. Určí řediteli zásady hmotné zainteresovanosti a plat. Ředitel zodpovídá Radě a to za uskutečňování sluţeb v souladu se standardy kvality a také za realizaci úkolů. Ředitel se řídí právními předpisy. Je odpovědný za efektivní hospodaření a řídí politiku Domova pro seniory a Pečovatelské sluţby (a to konkrétně personální, mzdovou a sociální). Vedoucí pracovníci konkrétních úseků organizace jsou podřízenými pracovníky ředitele, ale zároveň slouţí jako jeho poradci. Vedoucí ekonomicko-provozního úseku je vlastně zároveň i ekonom organizace, který zastupuje ředitele v případě jeho nepřítomnosti. Zajišťuje účetnictví, různé statistiky, plánování, tedy i finanční prostředky a ekonomické rozvahy. Zastupuje ho v případě jeho nepřítomnosti účetní, která je součástí ekonomicko-provozního úseku. Vedoucí sociálního úseku, tuto pracovní pozici zastává sociální pracovník, který zajišťuje chod celého sociálního úseku. A to prostřednictvím sociálních, terapeutických pracovníků, pracovníků sociální péče, uklizeček a pradleny. Vedoucí zdravotního úseku, tuto pracovní pozici zastává zdravotní pracovník, který zajišťuje chod celého zdravotního úseku. A to prostřednictvím zdravotních sester a fyzioterapeuta. Vedoucí pečovatelské sluţby, tuto pracovní pozici zastává sociální pracovník, který zajišťuje chod pečovatelské sluţby. A to prostřednictvím pečovatelek. (Organizační řád organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba) „Úkoly vedoucích pracovníků Vedoucí pracovníci jsou zaměstnanci organizace, kteří jsou pověřeni vedením jednotlivých úseků. Jsou oprávněni stanovit a ukládat podřízeným pracovníkům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a vydávat k tomuto účelu závazné pokyny. Vedoucí pracovník organizace kromě výše uvedených práv a povinností má tyto další povinnosti a práva:
odpovídat za dodrţování standardů kvality sociálních sluţeb,
zajišťovat spolupráci svého úseku s ostatními úseky,
seznamovat podřízené pracovníky s vnitřními předpisy, které se týkají jejich činnosti a sledovat jejich dodrţování,
zajišťovat dodrţování pracovní kázně a ochrany majetku,
- 61 -
zachovávat při vydávání příkazů funkční postup,
navrhovat zařazení do funkce a odvolání z funkce podřízené pracovníky,
vytvářet a zajišťovat účinný systém vnitřní kontroly v okruhu své působnosti,
plnit povinnosti stanovené v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární ochrany, zejména zajišťovat podřízeným pracovníkům podmínky pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a pro poţární ochranu a seznamovat je s jejich povinnostmi v této oblasti,
dbát o dobré jméno organizace,
je povinen zachovávat mlčenlivost sluţebního rázu.“
(Organizační řád organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba)
Domov pro seniory Posláním tohoto Domova pro seniory je to, aby byla udrţena nejvyšší míra soběstačnosti klientů (tedy seniorů). Pro zajištění důstojného ţivota tvoří takové podmínky, které vychází z klientových přání a potřeb. Poskytované sluţby jsou pobytové, stravovací, sociální, zdravotní a rehabilitační. (Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba) „Zásady (Principy)
individuální přístup na základě přání a potřeb klienta,
jednání s klientem jako s rovnocenným partnerem,
dodrţování základních práv a svobod, zejména se zdůrazněním práva volby trávení volného času,
informovanost klienta a veřejnosti srozumitelnou formou,
poskytování sluţeb kvalifikovanými pracovníky a v souladu s vnitřními pravidly.“
(Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba) Cílovou skupinou jsou lidé, kteří se ocitli v nepříznivé situaci a to vlivem věku, sníţené soběstačnosti či zdravotního stavu a z tohoto důvodu nejsou schopni ţít v jejich dosavadním domácím prostředí a vyţadují podporu jiného člověka. Tento Domov pro
- 62 -
seniory je pro obyvatele starší 65 let z tohoto města a jeho spádových oblastí. (Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba) „Cíle Podporovat jednotlivce v zachování si maximální moţné míry svého běţného ţivota těmito prostředky:
poskytovat sluţby na základě přání a potřeb klientů prostřednictvím individuálního plánování, s ohledem na podporu co největší míry soběstačnosti a s respektováním základních práv a svobod,
zajistit podmínky pro plnohodnotný ţivot tak, aby se co nejvíce přiblíţil běţnému ţivotu a tím sniţovat rizika sociálního vyloučení,
podporovat rodinné vztahy a vztahy s blízkými, zprostředkovat komunikaci s místní komunitou,
vytvořit podmínky pro aktivní proţívání volného času a pro zapojování do zájmových aktivit,
zvyšováním odbornosti zaměstnanců a jejich vzděláváním zajistit podmínky pro kvalitní týmovou spolupráci.“
(Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba) Pokud mají klienti potřebu navštívit nějaký úřad, obchod, kulturní akci nebo jiné sluţby, zařídí jim tento Domov pro seniory doprovod. V případě, ţe není moţné zajistit některou sluţbu klientovi, zprostředkuje tento Domov pro seniory tuto sluţbu tak, ţe zkontaktuje jinou instituci nebo jiného odborníka. Pokud klienti ze zdravotních důvodů nemohou navštěvovat nějaké sluţby, tedy zejména kadeřnici, pedikérku mimo tento Domov pro seniory, realizují se tyto sluţby v rámci tohoto Domova pro seniory. (Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba)
Pečovatelská sluţba Posláním této Pečovatelské sluţby je realizovat podporu obyvatelům tohoto města a jeho spádových oblastí, které jsou vzdálené do 12 km. Tato podpora jim umoţní setrvat v jejich domácím prostředí a to i tehdy, pokud vyţadují pomoc s domácností a péči o sebe
- 63 -
tak, aby byla udrţena jejich nejvyšší soběstačnost. (Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba) Cílem této Pečovatelské sluţby je to, aby klient mohl i nadále setrvat ve svojí domácnosti, aby byl ve své komunitě i nadále, aby si uchoval stejný způsob ţivota, aby byl schopen se v co nevyšší míře o sebe a svou domácnost za podpory jiného člověka, tedy pečovatelky, postarat. (Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba) Cílovou skupinou této Pečovatelské sluţby jsou osoby, které se vlivem věku, zdravotního postiţení nebo chronického onemocnění vyskytly v situaci, ve které vyţadují podporu při péči o sebe a o domácnost. Tato Pečovatelská sluţba je určena lidem ve věku od 27 let. (Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba) „Zásady – kterými se řídíme
Individuální přístup ke klientovi, respektování jeho osobnosti, názoru, potřeb a přání.
Důraz na dodrţování lidských práv a svobod, zejména práva na vlastní volbu a informovanost.
Zachovávání původního ţivotního stylu.
Podpora při udrţování kontaktů s původním prostředím a veřejnými sluţbami.
Poskytování kvalitní sociální sluţby v souladu s kvalifikací pracovníků.
Přizpůsobování sluţby aktuální sociální situaci a potřebám klienta.“
(Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba)
- 64 -
3.2 Charakteristika výzkumu a popis metodologie
Pro splnění cílů diplomové práce jsem provedla kvalitativní výzkum. „Kvalitativní výzkum
Mnoho informací o velmi malém počtu jedinců.
Generalizace na populaci je problematická a někdy i nemoţná.“
(Disman 2008, s. 286) „Na začátku výzkumného procesu je pozorování, sběr dat. Pak výzkumník pátrá po pravidelnostech existujících v těchto datech, po významu těchto dat, formuluje předběţné závěry a výstupem mohou být nově formulované hypotézy nebo nová teorie.“ (Disman 2008, s. 287) „Kaţdý člověk podléhající dlouhodobému stresu dříve či později zjistí, ţe se u něj objevují příznaky nějaké nemoci, navíc přestává být výkonný. Tento stav se nejvíce projeví v zaměstnání.“ (Kraska-Lüdecke 2007, s. 16) To je tedy problém, kterému musí čelit nejen jedinec samotný, ale také organizace, ve které pracuje. Aby organizace mohla stresu zaměstnanců čelit, musí být informována o stresorech, se kterými se pracovníci přímo setkávají a o tom, jak stres zvládají. Vedoucí pracovníci by měli v první řadě zvládat stres tím nejefektivnějším způsobem, aby mohli být vzorem pro své podřízené. Proto provádím výzkum, který zaměřuji pouze na vedoucí pracovníky organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Pro sběr dat jsem zvolila rozhovory a pozorování. V rámci výzkumu jsem odpovídala na dvě otázky. První výzkumná otázka: S jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti? Druhá výzkumná otázka: Jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba?
- 65 -
Rozhovory
Provedla jsem rozhovory s pěti vedoucími pracovníky. A to s vedoucí sociálního úseku, s vedoucí zdravotního úseku, s vedoucí pečovatelské sluţby, s vedoucí ekonomicko-provozního úseku a s ředitelem. Vedoucím pracovníkům jsem dávala otázky tohoto typu: S jakým stresorem (prvním, druhým,…) se přímo setkáváte na tomto pracovišti? Jak se stres, při setkání se s tímto stresorem, projevuje? Jak Vy osobně zvládáte stres, při setkání se s tímto stresorem, v této konkrétní organizaci? Co obecně děláte proto, abyste uměl/a zvládat stres v této konkrétní organizaci? Způsobuje Vám stres, z těchto všech Vámi vyjmenovaných stresorů, nějaké následky? Tyto otázky jsem měla připravené dopředu, protoţe jsem na tyto otázky potřebovala získat odpověď od všech informantů, ovšem i tak se mi při rozhovoru vynořovaly další otázky, které jsem pokládala. Díky rozhovorům jsem získala odpovědi na tyto otázky a tedy i informace pro zpracování popisu, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popisu, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této organizaci. Rozhovory jsou anonymní. Byly prováděné v období od 2.2.2011 do 8.2.2011. Délka jednoho rozhovoru se pohybovala v rozmezí 11 minut aţ 20 minut. Rozhovory byly nahrávané na mp3 a poté jsem je doslovně přepsala, jsou tedy přepsány nespisovně. Přepisy rozhovorů
jsou
uvedeny v přílohách.
Následně
jsem
kaţdý rozhovor
prostřednictvím kódování analyzovala zvlášť.
Pozorování
Po rozhovorech jsem pozorovala stejné vedoucí pracovníky, se kterými jsem dělala rozhovory. Pozorovala jsem, s jakým stresorem (prvním, druhým,...) se vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti, jak se stres, při setkání se s tímto stresorem, projevuje, jak zvládá stres vedoucí pracovník, při setkání se s tímto stresorem, v této konkrétní organizaci. Díky pozorování jsem mohla zjistit něco nového, dalšího, co mi v rozhovoru vedoucí pracovníci zapomněli říci nebo o čem moţná ani nevěděli. Díky pozorování jsem získala informace pro zpracování popisu, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popisu, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této
- 66 -
organizaci. Pozorování jsem provedla v období od 2.2.2011 do 16.2.2011. Kaţdého pracovníka jsem pozorovala zvlášť a to polovinu jednoho pracovního dne a polovinu druhého pracovního dne. U všech jsem vypozorovala nějaké stresory, které v nich vyvolávají stres. Vedoucí pracovníci byli informováni, pro jaký účel je pozoruji. Takţe jsem tedy seděla mlčky v rohu kanceláře a dělala si zápisy z pozorování. Zápisy z pozorování jsou uvedeny v přílohách.
Rozhovory, pozorování a diskuse
Po analýze rozhovorů a pozorování jsem tato data interpretovala u kaţdého vedoucího pracovníka zvlášť. A teprve potom jsem interpretovala data celkově (tedy data za všechny zúčastněné vedoucí pracovníky). Na základě dat zjištěných z rozhovorů a z pozorování jsem sestavila popis, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popis, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Popisy slouţily vedoucím pracovníkům jako zpětná vazba. Na základě těchto popisů si vedoucí pracovníci vytvořili návrhy manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této organizaci. Toto se uskutečnilo při diskusi mezi vedoucími pracovníky, kterou jsem řídila. Diskuse se účastnili vedoucí pracovníci, se kterými jsem dělala rozhovory a které jsem pozorovala. Konala se po poradě vedoucích pracovníků a to 11.3.2011. Tato diskuse trvala hodinu. Dbala jsem na to, aby měl kaţdý stejný prostor na vyjádření se, aby diskuse probíhala v klidu, bez hádek, aby tato diskuse skončila vytvořenými návrhy, které jsem si heslovitě zapisovala. A poté jsem provedla soupis návrhů manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Jestli vedoucí pracovníci budou skutečně tyto návrhy realizovat, záleţí uţ pouze na nich. Některé návrhy jiţ realizují, více se dozvíte v podkapitole 3.5. Tyto popisy a tyto návrhy se týkají pouze této konkrétní organizace, nelze je tedy zobecnit pro ostatní organizace.
- 67 -
3.3 Zjištění
Interpretace dat č. 1 (vedoucí zdravotního úseku) Vysvětlivky: Kaţdému stresoru je zde přiřazeno číslo a podle tohoto čísla poznáme, jak se stres, při setkání se s tímto stresorem, projevuje a jak je tento stres, při setkání se s tímto stresorem, zvládán. U toho, co obecně dělá pro to, aby uměl zvládat stres v této organizaci a u následků čísla nejsou, protoţe je to obecné, nelze to tedy přiřadit k určitému stresoru. Vysvětleno na tomto příkladě: časový tlak (stresor) je zde označen číslem dva, tento stresor ve vedoucím pracovníkovi vyvolá stres, který se můţe projevovat třesem rukou, bolením ţaludku, potem na rukou, vyšším tlakem, depresí a tak dále (zkrátka vším, co má v závorce uvedeno číslo dva). V této organizaci vedoucí pracovník zvládá tento stres, který vyvolá časový tlak tím, ţe se uklidňuje, ţe se odreagovává prací, povídá si s klienty a tak dále (zkrátka vším tím, co má v závorce uvedeno číslo dva). Interpretace dat na základě informací od tohoto vedoucího pracovníka, zjištěných z rozhovorů a na základě toho, co jsem vypozorovala: Stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti, jsou konflikty s ostatními vedoucími pracovníky (1), časový tlak (2), chybí informace, které potřebuje (3), pomluvy (4), zodpovědnost (5). Vypozorovala jsem stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti. Tyto stresory jsou mnoho práce (6), časový tlak (2) (coţ bylo řečeno i v rozhovoru), nedostatek klidu na práci – vyrušování kolegou (7), nedostatek klidu na práci – vyrušování klienty, kteří se neustále chodí na něco ptát (8). Projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka jsou třes rukou (1, 2), třes těla (1, 3, 5), bolení ţaludku (1, 2, 3), pot (na rukou) (1, 2, 3, 5). Tento vedoucí pracovník pláče (1), je nejistý (1, 3), má vyšší tlak (2), má deprese (2), je nervózní (3), bezmocný (4), bezradný (4), úzkostný (1, 4). Obává se, ţe práci nestihne (2). Obává se, aby nepřišel o místo (2). Vypozorovala jsem projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka a to skleslost (2, 6, 7, 8), rychlé pohyby (2, 6, 7), postesk (2), nervozitu (7, 8), třes rukou (8). Vedoucí pracovník v této organizaci zvládá stres následujícími způsoby. Zahání myšlenky (1). Uklidňuje se (2). Odreagovává se prací (1, 2). Povídá si s klienty (2). Lidem z práce se nesvěřuje (1). Ţádal o nápravu ohledně informací, kterých se mu nedostávalo, - 68 -
která se neuskutečnila (3). Uţ nemá snahu to řešit (3, 4). Kdyţ se něco děje, tak to samozřejmě řešit musí (5). Musí práci dokončit (2). Vypozorovala jsem způsoby zvládání stresu tímto vedoucím pracovníkem v této organizaci. Nadechne se, usměje se a hned se pustí do práce, aby ji všechnu za ten den udělal (6). Dělá nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnuje práci, která tolik nespěchá (2). Při vyrušení kolegou, odpovídá mu krátce a stále pracuje, aby práci stihl udělat (7). Při vyrušení klientem, zodpoví jeho otázky a opět usedá k práci (8). Tento vedoucí pracovník obecně dělá proto, aby uměl zvládat stres v této organizaci následující. Plánuje. Komunikuje s klienty a s podřízenými. Odstraňuje to, co ho přivádí do stresu. Účastní se supervizí, které probíhají v rámci pracovní doby a způsobují, ţe je potom málo času na práci. Něco ty supervize tomu vedoucímu pracovníkovi dávají. Školení pomáhají také v oblasti stresu, ovšem tento vedoucí pracovník čerpá na tato školení dovolenou. Shání školení, která mu budou uţitečná v práci. Na poradách se řeší jiné záleţitosti, neţ problematika stresu. Procházky se psem. Věnuje se četbě. Napustí si vanu, zapálí si svíčky. Lenoší. Navštěvuje známé a oni jeho. Svěřuje se rodině. Následky stresu se u tohoto vedoucího pracovníka projevují tak, ţe má zdravotní obtíţe a to konkrétně vředy v ţaludku a vysoký tlak.
Interpretace dat č. 2 (vedoucí ekonomicko-provozního úseku) Vysvětlivky: Kaţdému stresoru je zde přiřazeno číslo a podle tohoto čísla poznáme, jak se stres, při setkání se s tímto stresorem, projevuje a jak je tento stres, při setkání se s tímto stresorem, zvládán. U toho, co obecně dělá pro to, aby uměl zvládat stres v této organizaci a u následků čísla nejsou, protoţe je to obecné, nelze to tedy přiřadit k určitému stresoru. Vysvětleno na tomto příkladě: časový tlak (stresor) je zde označen číslem jedna, tento stresor ve vedoucím pracovníkovi vyvolá stres, který se můţe projevovat nervozitou, tlakem na člověka a tak dále (zkrátka vším, co má v závorce uvedeno číslo jedna). V této organizaci vedoucí pracovník zvládá tento stres, který vyvolá časový tlak tím, ţe odchází od práce, plánuje, rozvrhuje si práci a tak dále (zkrátka vším tím, co má v závorce uvedeno číslo jedna). Interpretace dat na základě informací od tohoto vedoucího pracovníka, zjištěných z rozhovorů a na základě toho, co jsem vypozorovala: - 69 -
Stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti, jsou časový tlak (1), mnoho práce (2), nedostatek klidu na práci, protoţe do kanceláře vstupují ostatní (3). Dále také zodpovědnost (4), konflikty mezi zaměstnanci (5), komunikace s podřízenými v případě, ţe se jim musí sdělit něco nepříjemného (6). Vypozorovala jsem stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti. Tyto stresory jsou mnoho práce (2) (coţ bylo řečeno i v rozhovoru), časový tlak (1) (coţ bylo řečeno i v rozhovoru), nedostatek informací (7), špatná ţidle a stůl (8). Projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka jsou nervozita (1, 2, 4, 5), myslí na to doma (4), tlak na člověka (1, 2), neklid (3, 4), zamračenost (3), roztěkanost (4), třes (4, 6), negativní myšlenky (5), napruţenost (5), projevy obličeje a těla (5), zpomalení se (6), zrychlení se (4), bušení srdce (6), nejistota (6). Vypozorovala jsem projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka a to postesk (1, 2), zčervenání (1, 2), mračení se (7, 8), hrbení se (8), hlavu si drţí ve dlaních (1, 2), podpírá si hlavu (8), neklid (7), neustálý pohyb po místnosti (7). Vedoucí pracovník v této organizaci zvládá stres následujícími způsoby. Aby se odreagoval, tak odchází od práce (1). Plánuje (1). Rozvrhuje si práci (1, 2). Načasuje si, co dělat nejdříve a co můţe počkat (1). Chová se asertivně a je schopen říci ostatním, aby počkali (1). Dělá si přípravy (2). Kdyţ je zapotřebí, tak deleguje práci (2). Snaţí se zklidnit (3). Popřemýšlí (3). Kdyţ je potřeba, tak umí postrašit a zakřičet (4). Nevyhledává zaměstnance, kteří si mu chodí postěţovat, ale nejde mu to, tak si je poslechne a příliš nereaguje (5). Kdyţ uţ podřízeným musí sdělit nějakou nepříjemnost, tak se to snaţí do poslední chvíle odkládat a po vyřčení se uklidní (6). Vypozorovala jsem způsoby zvládání stresu tímto vedoucím pracovníkem v této organizaci. Zorganizuje si práci do jednotlivých dnů tak, aby ji všechnu zvládl udělat (připraví si hromádky práce na kaţdý den) (2). Dělá nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnuje práci, která tolik nespěchá (1). Jde se zeptat toho dotyčného, který ty informace má a zeptá se ho na ně (7). Snaha srovnat si záda (8). Tento vedoucí pracovník obecně dělá proto, aby uměl zvládat stres v této organizaci následující. Organizuje práci, kolegyně je pro něj někdo, s kým si rozumí. Účastní se supervizí, které mu ale neposkytnou řešení, ovšem pomáhají mu urovnat myšlenky a svěřit se. Umí vypnout, ovšem pokud je něco důleţitého, co nelze v zaměstnání vyřešit, tak to zvládne doma. Na školení o stresu nejezdí. Porady mají, na nich se spíše předávají informace, neţ ţe by řešili čas od času problematiku stresu. Kdyţ přijde domů, tak má svůj rituál, při kterém si odpočine. - 70 -
Následky stresu se u tohoto vedoucího pracovníka neprojevují, protoţe pro něj ten stres není natolik váţný, aby mu způsoboval nějaké následky.
Interpretace dat č. 3 (ředitel) Vysvětlivky: Kaţdému stresoru je zde přiřazeno číslo a podle tohoto čísla poznáme, jak se stres, při setkání se s tímto stresorem, projevuje a jak je tento stres, při setkání se s tímto stresorem, zvládán. U toho, co obecně dělá pro to, aby uměl zvládat stres v této organizaci a u následků čísla nejsou, protoţe je to obecné, nelze to tedy přiřadit k určitému stresoru. Vysvětleno na tomto příkladě: časový tlak (stresor) je zde označen číslem jedna, tento stresor ve vedoucím pracovníkovi vyvolá stres, který se můţe projevovat tím, ţe neusne, myslí na to doma, mírnou nervozitou a tak dále (zkrátka vším, co má v závorce uvedeno číslo jedna). V této organizaci vedoucí pracovník zvládá tento stres, který vyvolá časový tlak tím, ţe je v práci přesčas, musí práci dokončit a tak dále (zkrátka vším tím, co má v závorce uvedeno číslo jedna). Interpretace dat na základě informací od tohoto vedoucího pracovníka, zjištěných z rozhovorů a na základě toho, co jsem vypozorovala: Stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti, jsou časový tlak (1), situace kdyţ musí propouštět nebo sniţovat plat (2), mnoho práce (3), konflikty (4). Vypozorovala jsem stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti. Tyto stresory jsou mnoho práce (3) (coţ bylo řečeno i v rozhovoru), časový tlak (1) (coţ bylo řečeno i v rozhovoru), konflikt mezi kolegy (4) (konflikty byly řečeny i v rozhovoru). Projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka jsou následující. Neusne (1, 2), myslí na to doma (1). Projevuje se u něj mírná nervozita (1), vyšší tlak (1, 4), buší mu srdce (2, 4), je bezmocný (2, 3, 4), bezradný (4). Vypozorovala jsem projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka a to skleslost (1, 3, 4), mračení se (1, 3, 4). Vedoucí pracovník v této organizaci zvládá stres následujícími způsoby. Je v práci přesčas (1, 3). Musí práci dokončit (1). Kdyţ je zapotřebí, tak deleguje práci na ostatní (1, 3). Musí popřemýšlet, jak vylepšovat (2). Někdy je pro zvládání lepší nic neudělat nebo vyřešit spor či problém, popřípadě dát tomu čas (4). Vypozorovala jsem způsoby zvládání stresu tímto vedoucím pracovníkem v této organizaci. Zorganizuje si práci do jednotlivých - 71 -
dnů tak, aby ji všechnu zvládl udělat (při pozorování řekl, co bude dělat dnes, co zítra) (3). Dělá nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnuje práci, která tolik nespěchá (1). Promluví si s kolegy (4). Tento vedoucí pracovník obecně dělá proto, aby uměl zvládat stres v této organizaci následující. Poslouchá hudbu, věnuje se četbě. Jeho zálibou jsou dějiny, architektura, kutilství. Účastní se supervizí a školení. Má dojem, ţe by bylo lepší účastnit se něčeho jiného neţ supervizí. Školení, která jsou zaměřená i na stres, vnímá jako přínosná. Pomáhá mu rodina (můţe se jí svěřit), klid. Následky stresu se u tohoto vedoucího pracovníka projevují zdravotními problémy.
Interpretace dat č. 4 (vedoucí sociálního úseku) Vysvětlivky: Kaţdému stresoru je zde přiřazeno číslo a podle tohoto čísla poznáme, jak se stres, při setkání se s tímto stresorem, projevuje a jak je tento stres, při setkání se s tímto stresorem, zvládán. U toho, co obecně dělá pro to, aby uměl zvládat stres v této organizaci a u následků čísla nejsou, protoţe je to obecné, nelze to tedy přiřadit k určitému stresoru. Vysvětleno na tomto příkladě: časový tlak (stresor) je zde označen číslem šest, tento stresor ve vedoucím pracovníkovi vyvolá stres, který se můţe projevovat skleslostí, mračením se, rychlými pohyby (zkrátka vším, co má v závorce uvedeno číslo šest). V této organizaci vedoucí pracovník zvládá tento stres, který vyvolá časový tlak tím, ţe dělá nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnuje práci, která tolik nespěchá (zkrátka tím, co má v závorce uvedeno číslo šest). Interpretace dat na základě informací od tohoto vedoucího pracovníka, zjištěných z rozhovorů a na základě toho, co jsem vypozorovala: Stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti, jsou nedostatek informací (1), nedostatek času na práci, aby byla odváděna tak, jak je ţádoucí (2), nedostatek času na klienty (3), zbytečně věnovaná pozornost záleţitostem, které tuto pozornost nevyţadují a neřešení záleţitostí, které by se řešit potřebovaly (4). Vypozorovala jsem stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti. Tyto stresory jsou mnoho práce (5), časový tlak (6), konflikt s kolegou (7), počítačový systém - tento systém není úplně vhodný pro hodnocení některých zaměstnanců (8). - 72 -
Projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka jsou bolest břicha (1, 4), nechuť chodit do zaměstnání (2, 4), bolest ţaludku (2), nepříjemný pocit (3), bezradnost (4), pocit zbytečnosti (4). Vypozorovala jsem projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka a to skleslost (5, 6), mračení se (5, 6, 8), rychlé pohyby (5, 6), vztek (7), zčervenání (7), postesk (8), bubnování prsty (8). Vedoucí pracovník v této organizaci zvládá stres následujícími způsoby. Kdysi se chodil někomu svěřovat (1). Dnes se zavře v kanceláři a uţ nemá zájem ani snahu něco ohledně informací řešit, protoţe má dojem, ţe to k ničemu nevede (1). Uţ nemá snahu to řešit (4). Musí si obstarávat informace (1). Také zvládá stres tím, ţe zůstává v zaměstnání přesčas (2). Zajde za klienty načerpat sílu (3). Vypozorovala jsem způsoby zvládání stresu tímto vedoucím pracovníkem v této organizaci. Zorganizuje si práci do jednotlivých dnů tak, aby ji všechnu zvládl udělat (při pozorování řekl, co bude dělat dnes, co zítra) (5). Dělá nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnuje práci, která tolik nespěchá (6). Vypovídá se kolegům (7). Musí to stejně udělat (8). Tento vedoucí pracovník obecně dělá proto, aby uměl zvládat stres v této organizaci následující. Věnuje se svému psovi, chodí na procházky, věnuje se studiu na škole, věnuje se rodině, věnuje se sportování a to konkrétně cyklistice. Neumí vypnout. Účastní se supervizí, které ale neprobíhají podle jeho představ, protoţe má dojem, ţe zbylí vedoucí pracovníci supervize neberou váţně. Ţádného školení o stresu se neúčastnil. Následky stresu se u tohoto vedoucího pracovníka projevují tak, ţe nerad uţ chodí do tohoto zaměstnání. A uţ chtěl dát i výpověď.
Interpretace dat č. 5 (vedoucí pečovatelské sluţby) Vysvětlivky: Kaţdému stresoru je zde přiřazeno číslo a podle tohoto čísla poznáme, jak se stres, při setkání se s tímto stresorem, projevuje a jak je tento stres, při setkání se s tímto stresorem, zvládán. U toho, co obecně dělá pro to, aby uměl zvládat stres v této organizaci a u následků čísla nejsou, protoţe je to obecné, nelze to tedy přiřadit k určitému stresoru. Vysvětleno na tomto příkladě: časový tlak (stresor) je zde označen číslem jedna, tento stresor ve vedoucím pracovníkovi vyvolá stres, který se můţe projevovat rychlými pohyby, rychlou mluvou, nervozitou a tak dále (zkrátka vším, co má v závorce uvedeno číslo jedna). V této organizaci vedoucí pracovník zvládá tento stres, který vyvolá časový tlak
- 73 -
tím, ţe se snaţí zhluboka dýchat, vede rozhovor sám se sebou a tak dále (zkrátka vším tím, co má v závorce uvedeno číslo jedna). Interpretace dat na základě informací od tohoto vedoucího pracovníka, zjištěných z rozhovorů a na základě toho, co jsem vypozorovala: Stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti, jsou časový tlak (1). Dále vyrušování ostatními (2). S čímţ souvisí i telefonní hovory, které jsou pro někoho jiného a které ho odvádí od práce (3). Dále akutní provozní záleţitosti (4), konflikty mezi zaměstnanci (5). Přemísťování pomůcek při měnění kanceláří, coţ zabere nějaký čas, který pak chybí na práci (6). Vypozorovala jsem stresory, se kterými se tento vedoucí pracovník přímo setkává na tomto pracovišti. Tyto stresory jsou mnoho práce (7), časový tlak (1) (coţ bylo řečeno i v rozhovoru), stíţnost (8). Projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka jsou rychlé pohyby (1), rychlá mluva (1), nervozita (1, 2, 3), klepání nohou (2), naštvanost (3), třes rukou (4), bušení srdce (4), zvuky v ţaludku (4), negativní myšlenky (4), pocit nevděku od druhých (5), pocit nedůvěry od druhých (5), zklamanost (5), mrzí ho to (5), trápí ho to (5), myslí na to doma (5), hůře spí (5), únava (6), znechucenost (6). Vypozorovala jsem projevy stresu u tohoto vedoucího pracovníka a to skleslost (1, 7, 8), rychlé pohyby (1, 7, 8), nervozitu (8), mračení se (8), postesk (8). Vedoucí pracovník v této organizaci zvládá stres následujícími způsoby. Snaţí se zhluboka dýchat (1). Zklidnit se (2). Vede rozhovor sám se sebou (1, 2). Občas musí práci přerušit (3). Či odloţit práci (3, 4). Bohuţel někdy i jídlo (3). Udělá si přestávku, při které se psychicky připraví na to, ţe bude nyní pracovat a přichystá si veškeré materiály, aby je měl po ruce (3). Deleguje práci (4). Tvoří si takové vztahy se zaměstnanci, aby se mu mohli kdykoliv s čímkoliv svěřit (5). Komunikuje se zaměstnanci (5). Musí to stejně udělat (6). Kdyţ někdo někoho shání, tak mu poradí (3). Vypozorovala jsem způsoby zvládání stresu tímto vedoucím pracovníkem v této organizaci. Zorganizuje si práci do jednotlivých dnů tak, aby ji všechnu zvládl udělat (při tom vyuţívá diář) (7). Dělá nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnuje práci, která tolik nespěchá (1). Zhluboka dýchá (8). Snaţí se zklidnit (8). Šel stíţnost vyřídit (8). Tento vedoucí pracovník obecně dělá proto, aby uměl zvládat stres v této organizaci následující. Tvoří dobré vztahy se zaměstnanci, chodí se nechat masírovat, cvičí jógu, bruslí, věnuje se cyklistice, věnuje se myslivosti, jezdí na motorce. Supervizí se účastní a
- 74 -
vnímá je jako prospěšné. Školení se také účastní a také je vnímá jako prospěšná. Sice ta školení nebyla přímo o stresu, ale mohla pomoci v předcházení stresu. Následky stresu se u tohoto vedoucího pracovníka projevují tak, ţe má zdravotní obtíţe, kdyţ je toho moc a to konkrétně bolení hlavy, bolesti očí a nechuť k jídlu.
Celková interpretace dat (za všechny vedoucí pracovníky) Vysvětlivky: Kaţdému stresoru je zde přiřazeno písmeno (písmeno z toho důvodu, ţe je hodně stresorů, tak abych nemusela pouţívat dvojciferná čísla) a podle tohoto písmena poznáme, jak se stres, při setkání se s tímto stresorem, projevuje a jak je tento stres, při setkání se s tímto stresorem, zvládán. U toho, co obecně dělají pro to, aby uměli zvládat stres v této organizaci a u následků písmena nejsou, protoţe je to obecné, nelze to tedy přiřadit k určitému stresoru. Vysvětleno na tomto příkladě: časový tlak (stresor) je zde označen písmenem B, tento stresor ve vedoucích pracovnících vyvolá stres, který se můţe projevovat třesem (těla, rukou), bolestí ţaludku, vyšším tlakem a tak dále (zkrátka vším, co má v závorce uvedeno písmeno B). V této organizaci vedoucí pracovníci zvládají tento stres, který vyvolá časový tlak tím, ţe se odreagovává prací, povídá si s klienty a tak dále (zkrátka vším tím, co má v závorce uvedeno písmeno B). Celková interpretace dat na základě informací od těchto vedoucích pracovníků, zjištěných z rozhovorů a na základě toho, co jsem vypozorovala: První výzkumná otázka: S jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti? Odpověď na první výzkumnou otázku. Stresory, se kterými se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti, jsou konflikty (na pracovišti) (A), časový tlak (nedostatek času) (B), nedostatek informací (C), pomluvy (D), zodpovědnost (E), mnoho práce (F), nedostatek klidu na práci - vyrušování (ostatními, telefony, které jsou určené někomu jinému) (G), komunikace s podřízenými v případě, ţe se jim musí sdělit něco nepříjemného (H), situace kdyţ musí propouštět nebo sniţovat plat (CH), akutní provozní záleţitosti (I), přemísťování pomůcek při měnění kanceláří (J), stíţnost (K), zbytečně věnovaná pozornost záleţitostem, které tuto pozornost nevyţadují a neřešení záleţitostí, které by se řešit potřebovaly (L), špatná ţidle a stůl (M), počítačový systém, který není úplně vhodný pro hodnocení některých zaměstnanců (N). - 75 -
Projevy stresu u těchto vedoucích pracovníků jsou třes (těla, rukou) (A, B, C, E, G, H, I), bolest ţaludku (A, B, C), bolest břicha (C, L), bušení srdce (A, H, CH, I), vyšší tlak (A, B), pocení (rukou) (A, B, C, E), zvuky v ţaludku (I), projevy obličeje a těla (A), pláč (A), klepání nohou (G), bubnování prsty (N), hrbení se (M), hlavu si drţí ve dlaních (B, F), podpírá si hlavu (M), neustálý pohyb po místnosti (C), rychlé pohyby (zrychlení se) (B, E, F, G, K), rychlá mluva (B), zpomalení se (H), zamračenost (mračení se) (A, B, C, F, G, K, M, N), zčervenání (A, B, F), únava (J), neusne (B, CH), hůře spí (A), nejistota (A, C, H), tlak na člověka (B, F), nervozita (A, B, C, E, F, G, K), deprese (B), úzkost (A, D), bezmocnost (A, D, F, CH), bezradnost (A, D, L), neklid (C, E, G), roztěkanost (E), napruţenost (A), negativní myšlenky (A, I), obavy, ţe práci nestihne (B), obavy, aby nepřišel o místo (B), myslí na to doma (A, B, E), nechuť chodit do zaměstnání (B, L), pocit zbytečnosti (L), pocit nevděku od druhých (A), pocit nedůvěry od druhých (A), zklamanost (A), nepříjemný pocit (B), znechucenost (J), skleslost (A, B, F, G, K), postesk (B, F, K, N), mrzí ho to (A), trápí ho to (A), vztek (A), naštvanost (G). Druhá výzkumná otázka: Jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská služba? Odpověď na druhou výzkumnou otázku. Vedoucí pracovníci v této organizaci zvládají stres následujícími způsoby. Zahání myšlenky (A). Odreagovává se prací (A, B). Aby se odreagoval, tak odchází od práce (B). Povídá si s klienty (B). Lidem z práce se nesvěřuje (A). Vypovídá se kolegům (A). Promluví si s kolegy (A). Kdysi se chodil někomu svěřovat (C). Dnes se zavře v kanceláři a uţ nemá zájem ani snahu něco ohledně informací řešit, protoţe má dojem, ţe to k ničemu nevede (C). Ţádal o nápravu ohledně informací, kterých se mu nedostávalo, která se neuskutečnila (C). Uţ nemá snahu to řešit (C, D, L). Kdyţ se něco děje, tak to samozřejmě řešit musí (E). Musí to stejně udělat (J, N). Práci dokončit musí (B). Dělá přesčasy (B, F). Plánuje (B). Rozvrhuje si práci (B, F). Nadechne se, usměje se a hned se pustí do práce, aby ji všechnu za ten den udělal (F). Dělá nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnuje práci, která tolik nespěchá (B). Při vyrušení kolegou, odpovídá mu krátce a stále pracuje, aby práci stihl udělat (G). Při vyrušení klientem, zodpoví jeho otázky a opět usedá k práci (G). Načasuje si, co dělat nejdříve a co můţe počkat (B). Chová se asertivně a je schopen říci ostatním, aby počkali (B). Dělá si přípravy (F). Kdyţ je to zapotřebí, tak deleguje práci (B, F, I). Snaţí se zklidnit (uklidnit) (B, G, K). Popřemýšlí (G, CH). Kdyţ je potřeba, tak umí postrašit a zakřičet (E). Nevyhledává zaměstnance, kteří si mu chodí postěţovat, ale nejde mu to, tak si je poslechne a příliš nereaguje (A). Kdyţ uţ podřízeným musí sdělit nějakou nepříjemnost, - 76 -
tak se to snaţí do poslední chvíle odkládat a po vyřčení se uklidní (H). Zorganizuje si práci do jednotlivých dnů tak, aby ji všechnu zvládl udělat (připraví si hromádky práce na kaţdý den) (při pozorování řekl, co bude dělat dnes, co zítra) (při tom vyuţívá diář) (F). Jde se zeptat toho dotyčného, který ty informace má a zeptá se ho na ně (C). Musí si obstarávat informace (C). Snaha srovnat si záda (M). Někdy je pro zvládání lepší nic neudělat nebo vyřešit spor či problém, popřípadě dát tomu čas (A). Zajde za klienty načerpat sílu (B). Snaţí se zhluboka dýchat (B, K). Vede rozhovor sám se sebou (B, G). Občas musí práci přerušit (G). Či odloţit práci (G, I). Bohuţel někdy i jídlo (G). Udělá si přestávku, při které se psychicky připraví na to, ţe bude nyní pracovat a přichystá si veškeré materiály, aby je měl po ruce (G). Tvoří takové vztahy se zaměstnanci, aby se mu mohli kdykoliv s čímkoliv svěřit (A). Komunikuje se zaměstnanci (A). Kdyţ někdo někoho shání, tak mu poradí (G). Šel stíţnost vyřídit (K). Tito vedoucí pracovníci obecně dělají proto, aby uměli zvládat stres v této organizaci následující. Plánuje. Organizuje si práci. Tvoří dobré vztahy se zaměstnanci. Komunikuje s klienty a s podřízenými. Odstraňuje to, co ho přivádí do stresu. Kolegyně je pro něj někdo, s kým si rozumí. Chodí se nechat masírovat, cvičí jógu, bruslí. Dělá cyklistiku. Věnuje se myslivosti a jezdí na motorce. Chodí na procházky, věnuje se studiu na škole, věnuje se sportování. Domácí zvíře (pochody se psem). Věnuje se četbě. Poslouchá hudbu. Jeho zálibou jsou dějiny, architektura, kutilství. Napustí si vanu, zapálí si svíčky. Lenoší. Klid. Kdyţ přijde domů, tak má svůj rituál, při kterém si odpočine. Navštěvuje známé a oni jeho. Rodina (svěřuje se jí). Někdo po práci neumí vypnout. Někdo po práci umí vypnout. Pokud je něco důleţitého, co nelze v zaměstnání vyřešit, tak to zvládne doma. Všichni vedoucí pracovníci se účastní supervizí, někteří vedoucí pracovníci se účastní i školení o stresu (či jiných školení, která by také mohla pomáhat v předcházení stresu), někteří ne. Někdo vnímá supervize jako prospěšné (svěří se, urovná si myšlenky), někdo by se raději účastnil něčeho jiného, někdo by byl raději, kdyby probíhaly mimo pracovní dobu (je potom málo času na práci), někdo by byl rád, kdyby supervize poskytly řešení a někdo by byl rád, aby je druzí brali váţně. Ti, co se účastnili školení o stresu (či jiných školení, která by také mohla pomáhat v předcházení stresu), je vnímali jako přínosná, ovšem někdo čerpá na tato školení dovolenou. Na poradách se řeší jiné záleţitosti neţ problematika stresu. Následky stresu u těchto vedoucích pracovníků buď spočívají ve zdravotních obtíţích (vředy v ţaludku, vysoký tlak, bolení hlavy, bolesti očí, nechuť k jídlu) či jiných obtíţích
- 77 -
(nerad chodí do tohoto zaměstnání a chtěl dát i výpověď) anebo se ţádné následky neprojevují. Odpovědi některých vedoucích pracovníků se občas shodovaly, ale některé byly také řečeny pouze jednou. Má zjištění, která jsem získala prostřednictvím tohoto výzkumu, byla velice podobná informacím z odborné literatury zaměřené na problematiku stresu (zejména pracovního stresu).
- 78 -
3.4 První cíl: Popis, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popis, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská služba
Tyto popisy, které jsou uvedeny v názvu této podkapitoly se kromě informací o projevech stresu a následcích stresu shodují s celkovou interpretací dat v předchozí podkapitole. Důvodem je to, ţe data z rozhovorů a z pozorování slouţila k sestavení těchto popisů a pro ně musela být tedy nejprve interpretována. Tyto popisy jsou prvním splněným cílem diplomové práce a proto jim věnuji samostatnou podkapitolu. Vysvětlivky: Kaţdému stresoru je zde přiřazeno písmeno (písmeno z toho důvodu, ţe je hodně stresorů, tak abych nemusela pouţívat dvojciferná čísla) a podle tohoto písmena poznáme, jak je tento stres, při setkání se s tímto stresorem, zvládán. U toho, co obecně dělají pro to, aby uměli zvládat stres v této organizaci písmena nejsou, protoţe je to obecné, nelze to tedy přiřadit k určitému stresoru. Vysvětleno na tomto příkladě: časový tlak (stresor) je zde označen písmenem B. V této organizaci vedoucí pracovníci zvládají tento stres, který vyvolá časový tlak tím, ţe se odreagovává prací, povídá si s klienty a tak dále (zkrátka vším tím, co má v závorce uvedeno písmeno B). Sestaveno na základě informací od těchto vedoucích pracovníků, zjištěných z rozhovorů a na základě toho, co jsem vypozorovala: Stresory, se kterými se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti, jsou konflikty (na pracovišti) (A), časový tlak (nedostatek času) (B), nedostatek informací (C), pomluvy (D), zodpovědnost (E), mnoho práce (F), nedostatek klidu na práci - vyrušování (ostatními, telefony, které jsou určené někomu jinému) (G), komunikace s podřízenými v případě, ţe se jim musí sdělit něco nepříjemného (H), situace kdyţ musí propouštět nebo sniţovat plat (CH), akutní provozní záleţitosti (I), přemísťování pomůcek při měnění kanceláří (J), stíţnost (K), zbytečně věnovaná pozornost záleţitostem, které tuto pozornost nevyţadují a neřešení záleţitostí, které by se řešit potřebovaly (L), špatná ţidle a stůl (M), počítačový systém, který není úplně vhodný pro hodnocení některých zaměstnanců (N). Vedoucí pracovníci v této organizaci zvládají stres následujícími způsoby. Zahání myšlenky (A). Odreagovává se prací (A, B). Aby se odreagoval, tak odchází od práce (B).
- 79 -
Povídá si s klienty (B). Lidem z práce se nesvěřuje (A). Vypovídá se kolegům (A). Promluví si s kolegy (A). Kdysi se chodil někomu svěřovat (C). Dnes se zavře v kanceláři a uţ nemá zájem ani snahu něco ohledně informací řešit, protoţe má dojem, ţe to k ničemu nevede (C). Ţádal o nápravu ohledně informací, kterých se mu nedostávalo, která se neuskutečnila (C). Uţ nemá snahu to řešit (C, D, L). Kdyţ se něco děje, tak to samozřejmě řešit musí (E). Musí to stejně udělat (J, N). Práci dokončit musí (B). Dělá přesčasy (B, F). Plánuje (B). Rozvrhuje si práci (B, F). Nadechne se, usměje se a hned se pustí do práce, aby ji všechnu za ten den udělal (F). Dělá nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnuje práci, která tolik nespěchá (B). Při vyrušení kolegou, odpovídá mu krátce a stále pracuje, aby práci stihl udělat (G). Při vyrušení klientem, zodpoví jeho otázky a opět usedá k práci (G). Načasuje si, co dělat nejdříve a co můţe počkat (B). Chová se asertivně a je schopen říci ostatním, aby počkali (B). Dělá si přípravy (F). Kdyţ je to zapotřebí, tak deleguje práci (B, F, I). Snaţí se zklidnit (uklidnit) (B, G, K). Popřemýšlí (G, CH). Kdyţ je potřeba, tak umí postrašit a zakřičet (E). Nevyhledává zaměstnance, kteří si mu chodí postěţovat, ale nejde mu to, tak si je poslechne a příliš nereaguje (A). Kdyţ uţ podřízeným musí sdělit nějakou nepříjemnost, tak se to snaţí do poslední chvíle odkládat a po vyřčení se uklidní (H). Zorganizuje si práci do jednotlivých dnů tak, aby ji všechnu zvládl udělat (připraví si hromádky práce na kaţdý den) (při pozorování řekl, co bude dělat dnes, co zítra) (při tom vyuţívá diář) (F). Jde se zeptat toho dotyčného, který ty informace má a zeptá se ho na ně (C). Musí si obstarávat informace (C). Snaha srovnat si záda (M). Někdy je pro zvládání lepší nic neudělat nebo vyřešit spor či problém, popřípadě dát tomu čas (A). Zajde za klienty načerpat sílu (B). Snaţí se zhluboka dýchat (B, K). Vede rozhovor sám se sebou (B, G). Občas musí práci přerušit (G). Či odloţit práci (G, I). Bohuţel někdy i jídlo (G). Udělá si přestávku, při které se psychicky připraví na to, ţe bude nyní pracovat a přichystá si veškeré materiály, aby je měl po ruce (G). Tvoří
takové vztahy se zaměstnanci, aby se mu mohli kdykoliv
s čímkoliv svěřit (A). Komunikuje se zaměstnanci (A). Kdyţ někdo někoho shání, tak mu poradí (G). Šel stíţnost vyřídit (K). Vkládám i následující část z celkové interpretace dat, protoţe to, jak vedoucí pracovníci zvládají stres v této organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba, ovlivňuje i to, co obecně dělají proto, aby uměli zvládat stres v této organizaci. Sestaveno na základě informací od těchto vedoucích pracovníků, zjištěných z rozhovorů a na základě toho, co jsem vypozorovala: - 80 -
Tito vedoucí pracovníci obecně dělají proto, aby uměli zvládat stres v této organizaci následující. Plánuje. Organizuje si práci. Tvoří dobré vztahy se zaměstnanci. Komunikuje s klienty a s podřízenými. Odstraňuje to, co ho přivádí do stresu. Kolegyně je pro něj někdo, s kým si rozumí. Chodí se nechat masírovat, cvičí jógu, bruslí. Dělá cyklistiku. Věnuje se myslivosti a jezdí na motorce. Chodí na procházky, věnuje se studiu na škole, věnuje se sportování. Domácí zvíře (pochody se psem). Věnuje se četbě. Poslouchá hudbu. Jeho zálibou jsou dějiny, architektura, kutilství. Napustí si vanu, zapálí si svíčky. Lenoší. Klid. Kdyţ přijde domů, tak má svůj rituál, při kterém si odpočine. Navštěvuje známé a oni jeho. Rodina (svěřuje se jí). Někdo po práci neumí vypnout. Někdo po práci umí vypnout. Pokud je něco důleţitého, co nelze v zaměstnání vyřešit, tak to zvládne doma. Všichni vedoucí pracovníci se účastní supervizí, někteří vedoucí pracovníci se účastní i školení o stresu (či jiných školení, která by také mohla pomáhat v předcházení stresu), někteří ne. Někdo vnímá supervize jako prospěšné (svěří se, urovná si myšlenky), někdo by se raději účastnil něčeho jiného, někdo by byl raději, kdyby probíhaly mimo pracovní dobu (je potom málo času na práci), někdo by byl rád, kdyby supervize poskytly řešení a někdo by byl rád, aby je druzí brali váţně. Ti, co se účastnili školení o stresu (či jiných školení, která by také mohla pomáhat v předcházení stresu), je vnímali jako přínosná, ovšem někdo čerpá na tato školení dovolenou. Na poradách se řeší jiné záleţitosti neţ problematika stresu. Odpovědi některých vedoucích pracovníků se občas shodovaly, ale některé byly také řečeny pouze jednou. Připadalo mi, ţe tito vedoucí pracovníci byli s těmito popisy spokojeni, nikdo k nim neměl výhrady a bylo vidět, ţe při jejich čtení si někteří pokyvovali hlavou. Tím, ţe jsme si jiţ na počátku vysvětlili, ţe mi nejde o to, je nějak poškodit nebo je cíleně prezentovat ve špatném světle. Ale, ţe to opravdu bude pro ně slouţit jako zpětná vazba, jako jiný úhel pohledu od nezaujatého člověka, tak k tomu přistupovali s důvěrou a s otevřeností.
- 81 -
3.5 Druhý cíl: Soupis návrhů manažerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská služba
Tyto návrhy manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této organizaci, si vytvořili tito vedoucí pracovníci při diskusi, kterou jsem řídila. Tyto návrhy jsem sepsala takto:
Rozdělit současný ekonomicko-provozní úsek na úsek ekonomický a úsek provozní. Budoucí ekonomický úsek povede současný vedoucí ekonomickoprovozního úseku. Na novou pozici vedoucího provozního úseku bude přijat nový zaměstnanec a ten bude mít některé podřízené z původního ekonomickoprovozního úseku a ze sociálního úseku. Tím se tedy sníží množství práce u vedoucího sociálního úseku a u vedoucího budoucího ekonomického úseku a bude více času. Toto by se realizovalo aţ v roce 2012, ovšem pokud na to bude dostatek finančních prostředků. (Na starost ředitel)
Přijmout personalistu. Tím se sníží množství práce u ředitele a u současného vedoucího ekonomicko-provozního úseku, kteří převedou část své práce na tohoto člověka a budou mít více času. Toto by se realizovalo aţ v roce 2012, ovšem pokud na to bude dostatek finančních prostředků. (Na starost ředitel)
Přijmout nové zaměstnance na přímou práci s klienty, tedy na úsek sociální, zdravotní a pro pečovatelskou sluţbu. Vedoucí sociálního úseku, vedoucí zdravotního úseku a vedoucí pečovatelské sluţby budou moci delegovat nějakou práci na podřízené a tím se jim sníží množství práce a bude více času. Toto by se realizovalo aţ v roce 2012, ovšem pokud na to bude dostatek finančních prostředků. (Na starost ředitel, vedoucí sociálního úseku, vedoucí zdravotního úseku, vedoucí pečovatelské sluţby)
Důleţité informace si budou vedoucí pracovníci předávat nejen na poradách, ale hned, jak bude něco aktuálního, tak se to tomu dotyčnému oznámí telefonicky. Telefonicky proto, protoţe dosavadní elektronická forma sdělování nefungovala.
- 82 -
Vedoucí pracovníci mi sdělili, ţe toto začnou jiţ realizovat. (Na starost všichni vedoucí pracovníci)
Problémy a konflikty se nebudou tzv. „tutlat mezi sebou“, ale řeknou se na poradě vedoucích pracovníků nahlas, aby se hned řešily. Vedoucí pracovníci mi sdělili, ţe toto začnou jiţ realizovat. (Na starost všichni vedoucí pracovníci)
Supervize bude i případová, aby se mohly probrat i případy, se kterými mají vedoucí pracovníci potřebu se podělit s někým nezaujatým. Supervize začne aţ od poloviny roku 2011, takţe se toto začne realizovat aţ v tomto období. (Na starost ředitel)
Celý sociální úsek se v dubnu roku 2011 bude účastnit školení o syndromu vyhoření. (Na starost vedoucí sociálního úseku)
Vedoucí pracovníci se začnou chovat asertivně a v případě vyrušení kolegou v nevhodnou dobu, se s ním domluví, aby přišel v jinou dobu. Samozřejmě pokud se nebude dít něco akutního, co nelze odloţit. Doposud to někteří nedělali, ale shodli se, ţe je na čase, chovat se asertivně. Vedoucí pracovníci mi sdělili, ţe toto začnou jiţ realizovat. (Na starost všichni vedoucí pracovníci)
Vedoucí pracovníci budou i nadále pokračovat v dobrém plánování a v dobrém organizování. (Na starost všichni vedoucí pracovníci)
Počítačový systém, který není úplně vhodný pro hodnocení některých zaměstnanců se bude pouţívat jen pro hodnocení těch zaměstnanců, na které půjde tento systém aplikovat. Pro ty, pro které nebude vhodný, se bude hodnocení psát mimo tento systém. Vedoucí pracovníci umí rozlišit, pro jaké zaměstnance je vhodný a pro jaké ne. Vedoucí pracovníci mi sdělili, ţe toto začnou jiţ realizovat. (Na starost všichni vedoucí pracovníci)
- 83 -
Vedoucí pracovníci budou na sobě více pracovat, aby uměli lépe zvládat stres. Budou vyuţívat školení, která jsou jim nabízena. Vedoucí pracovníci mi sdělili, ţe toto začnou jiţ realizovat. (Na starost všichni vedoucí pracovníci) Připadalo mi, ţe tito vedoucí pracovníci byli spokojeni s těmito návrhy, které si
společně vytvořili a které jsem takto sepsala, nenašel se nikdo, kdo by proti nim měl výhrady nebo, kdo by při jejich vytváření nespolupracoval. Podle jejich spolupráce jsem usoudila, ţe pochopili, ţe nám společně šlo o změnu k lepšímu a proto k tomu přistupovali s důvěrou a s otevřeností. Tyto návrhy jsem sepsala, ovšem jestli je vedoucí pracovníci z této organizace budou skutečně realizovat, záleţí uţ pouze na nich. Zvyšovat počet zaměstnanců mi připadá, vzhledem k dnešní době finančních škrtů, nereálné. Nicméně si to vedoucí pracovníci na diskusi navrhli, tak jsem to zde uvedla.
- 84 -
4 ZÁVĚR
Ve své diplomové práci jsem se zabývala stresory a zvládáním stresu při řízení v organizaci, která poskytuje sociální sluţby. Jako organizaci, ve které jsem prováděla kvalitativní výzkum, jsem si vybrala konkrétní Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Tato diplomová práce poskytla teoretický přehled o problematice stresu (se zaměřením na pracovní stres). Dále poskytla praktické poznatky o této problematice z jedné konkrétní organizace. Prvním cílem mojí diplomové práce byl popis, s jakými stresory se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti a popis, jak zvládají stres vedoucí pracovníci v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Zrealizované popisy slouţily vedoucím pracovníkům z této organizace jako zpětná vazba a jako podklad pro zrealizovaní druhého cíle. Druhým cílem mojí diplomové práce byl soupis návrhů manaţerských opatření pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky v této konkrétní organizaci Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Zrealizovaný druhý cíl poslouţil této organizaci jako podklad pro zlepšení zvládání stresu vedoucími pracovníky. Jestli vedoucí pracovníci budou skutečně tyto návrhy realizovat, záleţí uţ pouze na nich. Z toho je tedy patrné, ţe výzkum měl smysl nejen pro to, abych naplnila cíle této diplomové práce, ale i pro organizaci samotnou, která mé působení hodnotila jako přínosné. Bylo by dobré za dva roky zmonitorovat, zda tyto návrhy vedoucí pracovníci skutečně realizovali a zda skutečně došlo ke zlepšení jejich zvládání stresu v této konkrétní organizaci. Odpovědi na výzkumné otázky jsou obsaţeny v celkové interpretaci dat. V celkové interpretaci dat jsem v podstatě shrnula ty nejdůleţitější informace, získané z rozhovorů a z pozorování. Má zjištění, která jsem získala prostřednictvím tohoto výzkumu, byla velice podobná informacím z odborné literatury zaměřené na problematiku stresu (zejména pracovního stresu). Jistě stojí za uvedení alespoň nejčastěji zmíněný stresor, jak při rozhovorech, tak při pozorování, se kterým se vedoucí pracovníci přímo setkávají na tomto pracovišti, coţ byl časový tlak. Na existenci tohoto stresoru poukazuje i odborná literatura. Následující příspěvky se zabývají významem času pro vedoucího pracovníka.
- 85 -
„Má-li být znalostní pracovník, a zejména kaţdý vedoucí pracovník efektivní, musí být schopen uspořádat si čas tak, aby měl k dispozici poměrně velké časové úseky.“ (Drucker 2008, s. 51) „Přesto však většina úkolů vedoucích pracovníků, mají-li být alespoň minimálně efektivní, vyţaduje poměrně velké mnoţství času.“ (Drucker 2008, s. 50) Další příspěvek poskytuje radu, jak je moţné zvládnout stres, který vyvolává časový tlak. Toto zvládání stresu spočívá v eliminaci stresoru. „Pravidlo „otevřených dveří“ je skvělou teorií, ale v praxi znamená plýtvání časem. Naučte se říkat „ne“ podřízeným, kteří s vámi chtějí mluvit, kdyţ máte na práci důleţitější věci. Vţdy jim však nabídněte termín, kdy mohou přijít, a tento slib dodrţte.“ (Armstrong 2006, s. 184) Tuto radu lze vztáhnout nejen k podřízeným pracovníkům, ale vůbec ke všem zaměstnancům či klientům. Další způsob, jak zvládnout tento stresor je ten, který jsem mnohokrát vypozorovala u vedoucích pracovníků a který spočíval v tom, ţe dělají nejprve práci, která musí být splněná v nejbliţším čase a teprve aţ potom se věnují práci, která tolik nespěchá. Na časový tlak jsem se zde zaměřila především proto, protoţe se domnívám, ţe kdybych výzkum prováděla v jiné organizaci, která poskytuje sociální sluţby, byl by časový tlak také nejčastěji zmíněným stresorem. Bylo by zajímavé provádět výzkum ještě v jiné organizaci, která poskytuje sociální sluţby, aby se ukázalo, zda by byla zjištění z tohoto výzkumu také podobná těm, které uvádím já nebo by byla zcela odlišná. Tato diplomová práce je určena lidem, kteří se o problematiku stresu (se zaměřením na pracovní stres) zajímají. Ovšem výsledky z tohoto výzkumu, popisy a návrhy se týkají pouze této konkrétní organizace, nelze je tedy zobecnit pro ostatní organizace. Díky psaní diplomové práce jsem získala znalosti o problematice stresu (zejména o pracovním stresu, vzhledem k zaměření mojí praktické části) a obohatila je o praktické poznatky o této problematice z jedné konkrétní organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. O problematice stresu existuje mnoho odborné literatury, ovšem vesměs se tyto informace opakují. Proto jsem se snaţila pro tuto práci pouţít jen ty nejlepší informace. Bylo pro mě velice přínosné spolupracovat s těmito vedoucími pracovníky. Zapojili mě do veškerého dění této organizace. Chovali se ke mně vstřícně a maximálně se mnou spolupracovali. - 86 -
Aţ díky mému působení v této organizaci jsem si uvědomila, jak je náročné být vedoucím pracovníkem a o to více, kdyţ se snaţíte být vhodným příkladem pro své podřízené. A to platí i v případě zvládání stresu. Kdyţ vedoucí pracovník neumí efektivně zvládat stres, tak ho přenáší na své podřízené a atmosféra na pracovišti není příznivá.
- 87 -
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ARMSTRONG, M.: Jak se stát ještě lepším manaţerem, 6. vydání, Praha, Ekopress 2006. ISBN 80-86929-00-0. BOENISCH, E., HANEYOVÁ, M. C.: Stres, 1. vydání, Brno, Books 1998. ISBN 80-7242015-1. BROCKERT, S.: Ovládání stresu, 1. vydání, Praha, Melantrich 1993. ISBN 80-7023-1599. DISMAN, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost, 6. dotisk 3. vydání, Praha, Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum 2008. ISBN 978-80-246-0139-7. DRUCKER, F. P.: Efektivní vedoucí, 2. vydání, Praha, Management Press 2008. ISBN 978-80-7261-189-8. DRUCKER, F. P.: To nejdůleţitější z Druckera v jednom svazku, 1. vydání, Praha, Management Press 2002. ISBN 80-7261-066-X. ENGEL, S.: Bez stresu za 15 minut, 1. vydání, Praha, Grada Publishing 2009. ISBN 97880-247-2611-3. FIEDLER, C., PLANK, H.: Stressmanagement, München, Verlag C. H. Beck 2009. ISBN 978-3-406-58556-2. GREGOR, O.: Ţít se stresem, to je kumšt, 2., rozšířené vydání, Praha, Galén 2002. ISBN 80-7262-053-3. HARSS, C., MAIER, K.: Stres, cena úspěchu?, 1. vydání, Vimperk, Tina 1994. ISBN 8085618-15-X. IRMIŠ, F.: Nauč se zvládat stres, 1. vydání, Praha, Alternativa 1996. ISBN 80-85993-02-3. JOSHI, V.: Stres a zdraví, 1. vydání, Praha, Portál 2007. ISBN 978-80-7367-211-9. KRASKA-LÜDECKE, K.: Nejlepší techniky proti stresu, 1. vydání, Praha, Grada Publishing 2007. ISBN 978-80-247-1833-0. KŘIVOHLAVÝ, J.: Jak zvládat stres, 1. vydání, Praha, Grada Avicenum 1994. ISBN 807169-121-6. Organizační řád organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H.: Asertivitou proti stresu, 2., přepracované a doplněné vydání, Praha, Grada Publishing 2007. ISBN 978-80-247-1697-8. PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H.: Proti stresu krok za krokem, 1. vydání, Praha, Grada Publishing 2001. ISBN 80-247-0068-9.
- 88 -
RENAUDOVÁ, J.: Stres, 1. vydání, Praha, Práce 1993. ISBN 80-208-0297-5. RUSH, D. M.: Syndrom vyhoření, 1. vydání, Praha, Návrat domů 2003. ISBN 80-7255074-8. SELYE, H.: K záhadám vědy, 1. vydání, Praha, Orbis 1975. ISBN není. SELYE, H.: Ţivot a stres, 1. vydání, Bratislava, Obzor 1966. ISBN není. SCHREIBER, V.: Lidský stres, 2., upravené vydání, Praha, Academia 2000. ISBN 80-2000240-5. Standardy kvality sociálních sluţeb organizace Domov pro seniory a Pečovatelská sluţba. Stresu při práci věnuje pozornost 79 % evropských manaţerů, postupy pro jeho zvládání však zavedla méně neţ třetina společností. BOZP info. EU-OSHA. Dostupné z: «http://www.bozpinfo.cz/knihovnabozp/citarna/clanky/ochrana_zdravi/euosha100604.html»[navštíveno 13.11.2010]. SVOBODOVÁ, L.: Stres, stres, stres. BOZP info. VÚBP, V. V. I. Dostupné z: «http://www.bozpinfo.cz/knihovna-bozp/citarna/tema_tydne/stres08.html»[navštíveno 13.11.2010]. ŠNÝDROVÁ, I.: Manaţerka a stres, 1. vydání, Praha, Grada Publishing 2006. ISBN 80247-1272-5. UZEL, J.: Prevence a zvládání stresu, 1. vydání, Praha, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. 2008. ISBN 978-80-86973-99-9.
- 89 -
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Přepis rozhovoru č. 1, Zápis z pozorování č. 1 Příloha č. 2 - Přepis rozhovoru č. 2, Zápis z pozorování č. 2 Příloha č. 3 - Přepis rozhovoru č. 3, Zápis z pozorování č. 3 Příloha č. 4 - Přepis rozhovoru č. 4, Zápis z pozorování č. 4 Příloha č. 5 - Přepis rozhovoru č. 5, Zápis z pozorování č. 5 Příloha č. 6 – Projekt diplomové práce
- 90 -
