Výskyt a zvládání stresu ženami v těhotenství

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra porodní asistence

Gabriela Žáčková

Výskyt a zvládání stresu ženami v těhotenství

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Radka Wilhelmová

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Radky Wilhelmové a uvedla jsem všechny použité zdroje informací.

V Brně dne 25. 4. 2008

….…………………………… podpis

2

Děkuji PhDr. Radce Wilhelmové za odborné vedení mé bakalářské práce, profesionální přístup, cenné rady a připomínky.

V Brně dne 25. 4. 2008

3

Obsah 1 Úvod ........................................................................................................................ 6 2 Charakteristika problému ..................................................................................... 7 2.1 Psychologie ženy .................................................................................................. 7 2.1.1 Kritická období v životě ženy ............................................................................. 7 2.1.2 Postoj ženy k mateřství ........................................................................................ 8 2.2 Těhotenství ........................................................................................................... 9 2.2.1 Změny v těhotenství a vývoj plodu ..................................................................... 9 2.2.2 Komunikace matky a plodu ................................................................................ 9 2.2.3 Faktory ovlivňující průběh těhotenství ...............................................................12 2.2.4 Prožívání těhotenství nastávajícími rodiči ..........................................................14 2.2.5 Těhotenství a zaměstnání ....................................................................................14 2.2.6 Pracovní neschopnost v těhotenství .....................................................................15 2.2.7 Mateřská a rodičovská dovolená..........................................................................15 2.3 Stres .......................................................................................................................16 2.3.1 Patofyziologie stresu ............................................................................................16 2.3.2 Stres z hlediska psychologie ................................................................................19 2.4 Stres v těhotenství ..................................................................................................22 2.4.1 Spojení plodu s mateřským organismem .............................................................22 2.4.2 Interakce matka – plod .........................................................................................22 2.4.3 Stres ženy v těhotenství .......................................................................................23 2.4.4 Vliv stresu na vývoj plodu v děloze.....................................................................25 2.4.5 Stres v těhotenství a jeho vliv na průběh porodu .................................................26 2.4.6 Vliv stresu na pozdější vývin dítěte .....................................................................28 2.5 Prevence a zvládání stresu v těhotenství.................................................................29 2.5.1 Relaxace v těhotenství .........................................................................................29 2.5.2 Spánek

..............................................................................................................30

2.5.3 Cvičení, tanec, plavání .........................................................................................30 2.5.4 Jóga, masáže, aromaterapie .................................................................................31 2.5.5 Kurzy předporodní přípravy ................................................................................32 3 Výsledky průzkumu .................................................................................................33 3.1 Metodika .................................................................................................................33 3.2 Formulace problému ...............................................................................................35

4

3.3 Cíle práce ................................................................................................................35 3.4 Hypotézy .................................................................................................................35 3.5 Výsledky a jejich interpretace.................................................................................36 3.6 Vyhodnocení hypotéz .............................................................................................57 4 Diskuse ......................................................................................................................61 5 Závěr .........................................................................................................................65 6 Resumé v českém a anglickém jazyce ...................................................................67 6.1 Resumé v českém jazyce ........................................................................................67 6.2 Resumé v anglickém jazyce ....................................................................................67 7 Seznam použité literatury a pramenů ....................................................................68 8 Seznam tabulek a grafů ...........................................................................................71 9 Seznam zkratek ........................................................................................................73 10 Seznam příloh.........................................................................................................74 Příloha 1 Škála sociální readaptace ..............................................................................75 Příloha 2 Žádost o umožnění dotazníkové akce ve FN Brno .......................................77 Příloha 3 Dotazník ........................................................................................................78

5

1 Úvod „ Smyslem života je mnohem víc než stálé zvyšování jeho tempa.“ Mahátma Gándhí

Ve své bakalářské práci se zaměřuji na velmi aktuální problém dnešní doby. Slovo stres je dnes a denně skloňováno ve všech pádech a používáno v souvislosti se sebemenší zátěží, která

člověka

potká.

Stal

se

pravděpodobně

„přirozenou“

součástí

dnešního

přemodernizovaného a přetechnizovaného světa, ve kterém je stále těžší se zorientovat a žít. Což zřejmě v dřívějších dobách nebylo tak náročné, jak je tomu dnes. Nepředpokládám, že v minulosti žili lidé bezstarostný život, ale dnešní doba klade přece jen na každého z nás stále větší požadavky, těhotné ženy nevyjímaje. A právě ony nesou částečně zodpovědnost za další život. Protože především žena se chováním v těhotenství a výchovou dítěte po narození podílí na utváření jeho osobnosti, a tak dochází k ovlivňování toho, jaké budou další generace lidí. Jak již bylo zjištěno, člověku není vše dáno pouze geneticky, ale jeho osobnost je utvářena už během prenatálního vývoje, později také zkušenostmi a výchovou v rodině nebo jiném prostředí, ve kterém vyrůstá. Verny píše, že děloha je prvním světem dítěte. A záleží především na matce, jaký „svět“ uvnitř svého těla během těhotenství pro své nenarozené dítě vytváří. Téma své práce jsem si vybrala nejen proto, že psychika ženy v těhotenství je podle mého názoru velmi důležitou součástí tohoto období, ale také proto, že jsem se sama několikrát setkala s ženami, které byly těhotné v ne příliš lehkém období svého života a mě vždy zajímalo, jak se dokáží během těhotenství vyrovnávat s nelehkou životní situací či starostmi a zda se vnímání různých problémů, které ženu potkávají v těhotenství nějak odlišuje od vyrovnávání se s nimi v jiném období života. Je opravdu v těhotenství složitější zvládat jakékoliv problémy, těžkosti a stres, nebo záleží spíše na osobnosti ženy? Nejen tuhle otázku se pokusím zodpovědět ve své bakalářské práci. Zajímá mě tedy těhotná žena z hlediska její psychiky, přijímání nové role a také vlivy, které působí na utváření vztahu mezi matkou a ještě nenarozeným dítětem. Cílem mé práce je zjistit, jak moc se v dnešní době těhotné ženy cítí stresované a jaká skupina žen je nejvíce stresu vystavena.

6

2 Charakteristika problému 2.1 Psychologie ženy V rámci živočišné říše se i lidský druh snaží o zachování rodu. Žena je svým reprodukčním systémem uzpůsobena k nitroděložnímu vývoji plodu a následnému porodu. Mateřství má pro ni zásadní význam, formuje její postoje a motivuje její chování i sexuální život. Má tedy velký vliv i na rozdíly v psychice obou pohlaví. Obecně vzato se jednání a myšlení ženy řídí spíše citem, jako osobnost je žena zranitelnější a vnímavější k podnětům okolí. Emoce ovlivňují její pracovní výkonnost i duševní rovnováhu daleko více, než je tomu u mužů (21).

2.1.1 Kritická období v životě ženy Nejen život mužů je dnes naplněn prací. Žena se realizuje v povolání, manželství, rodině, veřejně prospěšných činnostech, vztazích s přáteli, v zábavě a ve volném čase. V době, kdy je žena zaujata výchovou dětí a mateřstvím, vše ostatní ustupuje do pozadí před těmito dvěma ústředními činnostmi. Proto změny spojené s mateřstvím tvoří podle Nimelji nejdůležitější přirozenou krizi v životě ženy. Své první těhotenství žena často prožívá jako velkou zátěž, cítí se stísněná a sklíčená. Přibližně u poloviny prvorodiček pozorovala autorka studie poruchy psychické činnosti a asi u 20 % z této poloviny byly poruchy takového rázu, že vyžadovaly odbornou intervenci. Prožívání ambivalentních pocitů touhy po dítěti a strachu ze změny života, u mnoha žen také obav ze změny postavy v důsledku těhotenství, je normálním průvodním jevem této krize dospělé ženy (24). Nastávající mateřství není obdobím klidu, vyrovnanosti a štěstí. Je dobou zátěže psychické, fyzické a pro některé páry i sociální. Žena se musí vyrovnat s proměnou vlastní osobnosti, se změnou tělového schématu, s novými a občas i nepříjemnými pocity, s novou rolí matky atd. Neděje se tak automaticky a každá budoucí matka musí svou životní proměnu nějak zpracovat a přizpůsobit se nové životní situaci. Negativní pocity se občas objeví i tehdy, když se matka na dítě těší. Jejich příčinou může být pocit neodvolatelnosti nové role, strach ze zodpovědnosti, z porodu, zklamání ze ztráty určitého stylu života, odpor k vlastnímu tělu, nebo výčitky ve vztahu k partnerovi (25). V rámci duševní hygieny je třeba vypracovat strategii direktiv a technik, jimiž by se nastávající matky učily konstruktivně zvládat ambivalentní pocity, které doprovázejí jejich těhotenství, i rozpory, které jsou vlastní mateřství. 7

Při hodnocení osobní pohody člověka je nutné brát v úvahu i životní okolnosti, jejichž frustrační závažnost překračuje dovolenou mez. T.H. Holmes a R.H. Rahe (1970) po mnohaletém pozorování psychosomaticky nemocných sestavili inventář kritických událostí, v kterém každé události přidělili váhu vyjádřenou určitou bodovou hodnotou (viz Přílohu 1). Jestliže v krátkém období několika měsíců překročí celková suma bodů prožitých frustračních situací hranici 300, je zvýšená pravděpodobnost, že dotyčný člověk brzy onemocní nebo se zhroutí (24).

2.1.2 Postoj ženy k mateřství Porod zdravého dítěte a péče o něj představuje naplnění biologického poslání ženy. Existence matky je pro zdravý psychický rozvoj dítěte zcela nezbytná a zároveň nenahraditelná. Proto je nutné, aby byla žena k mateřství připravována a vzdělávána. Smyslem této přípravy, která by měla začínat již v elementární rodině, je vybudování zodpovědného přístupu k mateřství i těhotenství. Postoj ženy k mateřství je tedy nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňuje průběh těhotenství i porodu (21). Pro některé ženy je dítě smyslem života, pro jiné prostředkem, jak se zbavit pocitu samoty. Spousta žen je přesvědčena, že teprve narozením dítěte se manželství stane rodinou, a tím se svazek pozvedne na úroveň standardu. Některé ženy touží po zážitcích, které představuje těhotenství, porod, kojení, péče o dítě. Některé zase doufají, že příchodem dítěte se upevní vztahy s partnerem. A také jsou ženy, které podvědomě cítí, že teprve porodem získají status dospělé ženy, a tím větší uznání a úctu nejen v rámci své rodiny, ale obecně ve společnosti. Je také mnoho příčin, proč se ženy vyhýbají těhotenství. Především je to rozpor mezi mateřstvím a povoláním. Žena, která vystudovala a připravovala se na své budoucí povolání, se těžko smíří s myšlenkou, že má zůstat doma a starat se o dítě. Mnoho žen také strádá jistou izolací od okolí, kterou první léta mateřství představují. Další rozpor se může vyskytnout v obtížnosti být současně matkou a partnerkou. Mateřství totiž mnohdy znamená méně času pro partnera a objevení třetího ve vztazích mezi dvěma často vzbuzuje žárlivost. Otec může žárlit na vztah matky k dítěti, ale i matka si někdy těžko zvyká na sympatie mezi otcem a dítětem. Pro některé ženy je nezvládnutelná odpovědnost, kterou mateřství přináší. Spousta žen se také domnívá, že mateřstvím by ztratilo část svého půvabu. V některých rodinách mohou hrát roli i důvody ekonomické nebo určitá ztráta osobní volnosti (24).

8

2.2 Těhotenství Těhotenství je období, kdy v organismu ženy dochází k vývoji plodu. Trvá v průměru 10 lunárních měsíců po 28 dnech, tedy 280 dní. Začíná splynutím mužské a ženské pohlavní buňky a je ukončeno porodem plodu. Období těhotenství lze dělit na oplození, implantaci a nidaci a vývoj plodového vejce (20). Těhotenství má velké důsledky pro matku i dítě. Je zvláštním obdobím, kdy se žena naladí na potřeby svého těla a dítěte, vyžaduje zvýšený odpočinek, péči a také podporu blízkých. Mít dítě bývá zřídka racionálním či logickým rozhodnutím a nelze jej učinit pouze intelektem, ale mělo by být vědomé a moudré (16).

2.2.1 Změny v těhotenství a vývoj plodu Těhotenství je provázeno nejen somatickými, ale i psychickými změnami. Tyto změny jsou ovlivněny změnami fyzickými, dále pak působí také faktory sociální a ekonomické. Jsou příznačné všem těhotným včetně těch, u kterých byla gravidita chtěná, případně vytoužená. Intenzita změn závisí na osobnosti těhotné ženy také a na vlivech okolí (20). Psychika ženy může být těhotenstvím velmi příznivě ovlivněna. Žena se může cítit mnohem lépe a své dřívější problémy v oblasti psychické bere s nadhledem. Působí zde především změny hormonálních hladin v graviditě (21). Nejen ze somatického, ale i z psychologického hlediska lze těhotenství dělit do tří trimestrů (20).

2.2.2 Komunikace matky a plodu V období prenatálním se vytvářejí všechny orgánové systémy; jde tedy především o biologický vývoj. Ale objevují se i první jednoduché psychické reakce. Plod je schopen s matkou určitým způsobem komunikovat a jeho chování závisí na charakteru působících podnětů. Již v této vývojové fázi získává první zkušenosti, je schopen jednoduchého učení. Funkce lidského mozku je základním předpokladem správného biologického i duševního vývoje. Rozvíjí se během celého prenatálního období, a tak je po celou tuto dobu vnímavý vůči všem možným toxickým vlivům. Také organismus matky reaguje v důsledku hormonálních změn intenzivněji na působení různých faktorů a na běžné zátěže (stres, chřipka) (25).

9

První trimestr Žena někdy dokáže jen těžko uvěřit, že je v jiném stavu, protože na sobě žádnou změnu nemusí pociťovat. Až po provedení ultrazvukového vyšetření mnohdy pochopí skutečnost, že se v ní vyvíjí dítě a těhotenství se tak pro ni stává uvěřitelnějším. Velká většina žen vnímá těhotenství zpočátku s rozporuplnými pocity. I když jsou děti chtěné, spousta jich vzniká z neplánovaného těhotenství. Obvykle se stává, že žena či muž ještě nejsou zcela připraveni na výchovu dítěte, měli jiné plány v oblasti vzdělání, kariéry apod. Rozpolcenost je přirozená i pro ženy, které své těhotenství plánovaly nebo dlouho o dítě usilovaly. Přemýšlí, jestli je opravdu vhodná doba pro těhotenství a zároveň mají výčitky z toho, že vůbec pochybují. Během prvního trimestru se žena soustředí především na sebe. Mnoho nových fyzických pocitů a také vyšší hladiny hormonů jsou příčinou psychické „lability“. Tyto pocity se zatím přímo nevztahují k dítěti. Změny nálady, nejistota a nejednoznačný postoj k mateřství jsou v rané fázi těhotenství zcela normální (12). Plod se během prvního trimestru vyvine z oplodněného vajíčka ve velmi celistvý a komplexní organizmus. V tomto období nastává rychlý vývoj - dělení buněk, jejich stěhování a přeskupování, dále se pak formují vrstvy tkání, které se rozbalují a opět zavírají. V průběhu od tří do šesti týdnů je vytvořen základ těla. Jakmile je shluk buněk zanořen do stěny dělohy, nastává pozoruhodný řetězec dějů. Začínají se vytvářet specializované buňky ze tří zárodečných listů. Vznikají krevní buňky, nervové buňky a buňky ledvin. Celkový vývoj probíhá rychle a velmi koordinovaně. Tělo plodu s náznaky končetin a hlava s očima začínají být zřetelné, objevují se i náznaky uší. Jeden z prvních orgánů, které u plodu můžeme rozeznat, je srdce. Začíná bít kolem dvacátého druhého dne po oplodnění. Vývoj mozku a míchy, dýchací, trávicí a močopohlavní soustavy začíná současně. Svaly a kosti se začínají vyvíjet během druhé poloviny prvního trimestru. V desátém týdnu (osmém týdne gestace) se vyvíjející dítě již nazývá plodem a obsahuje všechny orgány a struktury jako donošený novorozenec, ale samozřejmě ještě v nezralé formě (2). Reaguje na dotek v okolí úst a nosu. Je možné pozorovat sací pohyby, pohyby hlavičky, rukou a trupu. Na podráždění sevře prsty (25). Pupeční šňůra a placenta se vyvíjí současně. Zpočátku je plod uložen v amniu – vnitřní plodové bláně, kolem které je chorion – vnější zárodečný obal. Konec prvního trimestru je období, kdy se obě prostředí sloučí. V průběhu prvního trimestru je vyvíjející se dítě v největším riziku vzniku genetických vývojových vad a působení vnějších vlivů, jako jsou infekce, záření, nevyvážená výživa 10

ženy a teratogeny (faktory způsobující malformace plodu). Proto k většině potratů dochází právě během tohoto období, kdy si často žena ani není vědoma, že je těhotná (2). Druhý trimestr Druhý trimestr je obdobím, během něhož se váha matky zvyšuje a rostoucí děloha začíná být patrná jako zvětšující se břicho, takže se plod pro matku stává „hmatatelnějším“ a „viditelnějším“. Brzy po začátku druhého trimestru matka slyší tlukot srdce plodu nebo vidí tlukoucí srdce na ultrazvukovém záznamu, cítí pohyby plodu a to jí pomáhá vnímat plod jako samostatnou bytost, která je však stále součástí jejího těla. Většina žen vnímá druhý trimestr jako nejstabilnější období těhotenství. Mizí počáteční pocity rozpolcenosti, a tak si mohou plně užívat skutečnost, že jsou nastávajícími matkami. Vyvíjející se dítě a proměna těla je zcela v popředí zájmu ženy. Tráví hodně času vybíráním nejvhodnějších jídel a prostředí, která jsou nejlepší pro zdraví její i jejího dítěte. Starostlivé opatrování a výživa plodu mohou být příčinou ztráty zájmu o práci nebo další dříve upřednostňované aktivity. Mohou nastat změny také v oblasti sexuální, způsobené fyzickými změnami, obavou o ohrožení plodu, nepříjemnými pocity z tloustnutí a podobně. A to jak ze strany ženy, tak i muže (12). Druhý trimestr (13. až 24. týden) je u plodu charakterizován velice rychlým růstem. Je pro něj obdobím schopnosti koordinovat různé činnosti a pohyby - předklání a natahuje se, kope, skáče, ohýba se, kroutí a je schopno rukama provádět různé pohyby a zatínat ruce v pěst. Také polyká, saje, zívá. Vývoj mozečku souvisí s rozvojem prostorového vnímání a koordinace. Má již vlasy, vyvíjí se mu nehty a také nervy. Kůže je pokryta ochranným povlakem. Pohlaví lze rozlišit podle přítomnosti spermií nebo vajíček v těle. Plod již sám ve svém těle vytváří odpadní látky – moč a žluč. Už také vnímá zvuky (především tlukot matčina srdce), má vyvinuté boltce i vnitřní ucho (2). Umí rozlišovat základní chutě, měnit výraz tváře a reagovat na tlak. Při podráždění víček netrhne celým tělem jako dříve, ale jen oblastí podráždění. Vytváří se základní reflexy. Intenzita pohybu závisí na rozmanitosti podnětů (např. zvukových) (25). Dozrávají všechny tělesné soustavy, např. oběhová, smyslová a hormonální. Zatím ale nejsou příliš efektivní. Konec druhého trimestru je zároveň začátkem poměrně rychlého přibývání na hmotnosti a rychlého růstu plodu. Proběhlo hlavní stádium jeho vývoje a je tedy v menším riziku ohrožení většinou infekcí a určitými léky, stejně jako vznikem vrozených vývojových vad. Na konci druhého

11

trimestru je plod považován za životaschopný, tj. schopný přežít mimo dělohu, i když zatím jenom s odbornou péčí (2). Třetí trimestr Třetí trimestr žena prožívá jako období smíšených pocitů, kdy si na jedné straně připadá krásná a starostlivá, na druhé straně však zase jako moc tlustá, pro partnera odpuzující, nemilovaná. Tyto pocity a proměny nálad způsobují zranitelnost a závislost na partnerovi. Přichází také strach z porodu a někdy opět psychická labilita, která odezněla ke konci prvního trimestru. Žena se připravuje na pečování o dítě a postupně se smiřuje s koncem těhotenství. Prodělává jakýsi posun od pocitu „jsem těhotná“ k pocitu „stávám se matkou“. Společně s partnerem se chystá na příchod dítěte. Jakékoliv potíže spojené s těhotenstvím mohou být pro ženu v posledních týdnech čím dál tím únavnější. Může mít také pocit, že těhotenství nikdy neskončí. Potřebuje porozumění a lásku svých blízkých, podporu rodiny i zdravotníků (12). Ve třetím trimestru (25. až 40. týden) plod dále intenzivně přibírá tělesnou hmotnost a procvičuje si zívání a sací, polykací a uchopovací reflex, potřebné pro přežití mimo dělohu po narození. Jeho hmotnost se ztrojnásobí a délka těla zdvojnásobí. Vytváří se mu podkožní tuková vrstva, která napomáhá udržení tepla. Zvýšený přísun bílkovin umožňuje růst svalů a dalších tkání. Do kostí se ukládá velké množství vápníku a jiných látek, např. železa, aby byla zajištěna správná funkce těla. V mozku se tvoří stále nové mozkové buňky a nervová spojení. Pro jeho vývoj je velmi důležitá látka bílkovinné povahy – myelin, který je obalem pro nervy a zajišťuje rychlejší přenos nervových vzruchů. V pozdním třetím trimestru dozrává plicní tkáň. Budoucí váčky pro vzduch - alveoly se až do porodu nerozpínají. Pod vlivem surfaktantu v alveolech s postupem těhotenství klesá povrchové napětí, takže k rozepnutí plic dojde ihned po narození dítěte (2).

2.2.3 Faktory ovlivňující průběh těhotenství O tom, jak bude probíhat těhotenství a vývoj plodu se rozhoduje už v době před otěhotněním. Záleží především na tom, jestli žena přistupuje ke svému životu zodpovědně z hlediska svého zdraví. Výsledek početí ovlivňují faktory, které lze rozdělit na změnitelné a nezměnitelné. Mezi první zmíněné se řadí například stav výživy, způsob zaměstnání, životní prostředí a styl, očkování, trvalá léčba a momentální zdravotní stav ženy. Druhou skupinu tvoří například 12

věk, genetická, reprodukční a osobní anamnéza ženy. Také nezměnitelné faktory však mohou mít pozitivní vliv na vývoj plodu, na průběh a výsledek těhotenství. Již v období před početím mohou být zjištěny faktory negativně působící na průběh těhotenství, jako například zdravotně vysoce rizikové prostředí (s vysokým rizikem rozvoje virového infekčního onemocnění – učitelky v mateřské škole) nebo škodlivé životní návyky (kouření, alkohol). Tyto faktory je nutno co nejdříve odstranit, aby zbytečně nekomplikovaly průběh těhotenství a zdravý vývoj plodu. Během těhotenství se mění normální fyziologie ženy a současně také potřeby výživy. Většina látek je nutno přijímat ve zvýšeném množství. Potřeba vitaminů a minerálů přitom převyšuje nároky na energetický přísun. Ten stoupá asi jen o 300 kcal, zatímco potřeba některých vitaminů a minerálů se zvyšuje až o 100 %. Žena by tedy během těhotenství měla dbát na správné složení stravy a zároveň zabránit nadměrnému přibývání na váze. Vhodná výživa matky snižuje výskyt předčasného porodu, zvyšuje průměrnou porodní hmotnost a podporuje kojení. Kvalita a kvantita výživy ovlivňuje průběh těhotenství. Vliv životního stylu na těhotenství není zanedbatelný, ale současně by neměl být přeceňován. Přehodnotit životní styl je nutné hlavně z hlediska odstranění či omezení nezdravých návyků (alkohol, kouření, drogy). Období plánování těhotenství je vhodnou dobou k případné změně každodenních špatných návyků. Například přestat kouřit až v těhotenství bývá obtížné a mnohdy může být pozdě (33). Z psychosomatického pohledu patří mezi výrazně komplikující faktory těhotenství předcházející potraty, komplikované porody, či porody mrtvého dítěte. Strach o vývoj plodu může vyvolávat velké množství somatických potíží, včetně nežádoucích kontrakcí nebo předčasných porodů (21). Vztahy ženy k blízkým lidem jsou dalším faktorem ovlivňující těhotenství. Pokud nemá oddaného partnera nebo není-li schopna prožívat hluboký cit vzájemnosti a lásky, chybí jí pocit bezpečí. Nemá-li dobré vztahy se svou matkou, může se cítit nejistá jako žena i jako matka. Její matka bývá totiž mnohdy velkým vzorem a příkladem toho, jak se o dítě starat, jak jej vychovávat a současně velkou oporou ve chvílích, kdy si žena není jistá v oblasti mateřství a výchovy. V době dětství je svou matkou vedena jistými vzorci výchovy, které později sama jako matka uplatní (24). Také zaměstnání ovlivňuje těhotenství. Ženy, jejichž výdělek je pro domácnost hlavním příjmem, často špatně přijímají a přizpůsobují se těhotenství (27). Nejzávažnější okolností, která ovlivňuje první pocity těhotné ženy a která ovlivňuje i celý další průběh těhotenství a formování vztahu k dítěti, je podle psycholožky Marie 13

Pečené fakt, zda je dítě očekáváno a vítáno, nebo zda těhotenství partnery zaskočilo. Žena, která dítě plánovala a chtěla, těhotenské změny vítá a těší se na ně (29). Zdravotničtí profesionálové mohou mít na emoční stav těhotných žen, jejich způsob vyjadřování a styl života, ale i řeč těla a stravování, velmi pozitivní vliv. Mohou povzbuzovat k účasti, ale také přímo organizovat setkání či semináře, které jsou jen zdánlivě mimo oblast jejich profesionálního působení. V porodnici v nemocnici v Pithiviers probíhají pravidelně v úterý v podvečer setkání u piana. Všichni společně: těhotné ženy, čerstvé maminky se svými novorozeňaty, porodní asistentky, ale i uklízečky, sekretářky atd. vždy vytvoří velmi intenzivní atmosféru štěstí a dokonce euforie. Taková setkání jsou s velkou pravděpodobností pro růst a zdravý vývoj plodu daleko užitečnější než série složitých ultrazvukových a jiných vyšetření a monitorování, uvádí Odent (17).

2.2.4 Prožívání těhotenství nastávajícími rodiči Očekávaní dítěte významným způsobem zasáhne do života partnerů, zejména pokud jde o první dítě. Tato doba představuje náročnou životní situaci pro oba partnery. Budoucí rodiče procházejí obdobím přeměn jejich rolí, vzájemného vztahu a dosavadního způsobu života. Ne vždy je příchod potomka vítanou rodinnou událostí. Vztah budoucích rodičů k očekávanému dítěti ovlivňuje jejich aktuálně prožívaná zkušenost a ta je značně rozdílná. Otec nikdy nezažije své dítě jako součást vlastního organismu. I když dítě zplodil, nepociťuje v raném těhotenství prakticky žádnou změnu. Nevnímá dítě ještě tak intenzivně jako matka. To může ovlivnit jeho vztah k dítěti. Budoucí otec může prožívat existenci svého potomka jako životní komplikaci, jako konkurenci, která ho připravila o jeho práva a pozornost matky. Zejména v případě, že se chování jeho partnerky v důsledku těhotenství ve větší míře změnilo a otec není dostatečně zralý a vyrovnaný, aby byl schopný tuto změnu přijmout. Musí pochopit a vyrovnat se se skutečností, že těhotná žena je trochu jinou osobností s poněkud jinými reakcemi, než jaké měla dřív a na jaké byl již zvyklý (25).

2.2.5 Těhotenství a zaměstnání Práce se stala součástí života pro miliony žen. Narozdíl od mužů jsou však ženy často zatíženy požadavky, které klade mateřství a zároveň i jejich zaměstnání. Většina žen zvládá povinnosti v obou „sférách“ s obdivuhodnou obratností. Nové poznatky o citlivosti a schopnostech nenarozeného dítěte dávají těmto povinnostem nový rozměr. Poslední tři měsíce těhotenství a první rok po narození představují pro dítě období největšího rozvoje. 14

Během formování jeho duševní a emoční stránky osobnosti, které budou ovlivňovat jeho život, potřebuje matčinu pozornost, podporu a péči. Nejlepší způsob jak tohle vše dítěti poskytnout je prodloužená mateřská dovolená, zahrnující poslední tři měsíce těhotenství (žena pracující v hlučném nebo vysoce stresujícím prostředí by měla odejít ze zaměstnání co nejdříve) a první rok po narození. Je to dlouhá doba, a spousta žen, ať už z finančních či jiných důvodů, si ji nemůže dopřát. V těchto případech by měla být vyvinuta veškerá snaha, aby pečlivým uspokojováním potřeb dítěte byl nahrazen ztracený čas (27).

2.2.6 Pracovní neschopnost v těhotenství Je třeba, aby posuzování pracovní neschopnosti v těhotenství bylo zcela individuální. Největším problémem současného porodnictví je obtížný boj za snížení výskytu předčasných porodů, dosud jen málo úspěšný. Je řada prací, které dávají do souvislosti nespecifický stres a riziko předčasného porodu; další autoři uvádějí vyšší výskyt u zaměstnaných žen. Pokud těhotná žena nechce pracovat pro subjektivní potíže, které jsou způsobeny zaměstnáním nebo dopravou do něj, měla by jí být neschopnost poskytnuta. Pracovní neschopnost posuzuje gynekolog a je poskytována také v případech, kdy lze u těhotné ženy nalézt některé závažnější „rizikové“ faktory, spojované se zvýšeným rizikem pozdějšího rozvoje těhotenské patologie (3).

2.2.7 Mateřská a rodičovská dovolená Mateřská a rodičovská dovolená trvá 28 týdnů (při porodu dvou nebo více dětí nebo jde-li o osamělou ženu trvá 27 týdnů) a její podmínky jsou ustanoveny v zákoně č. 85/2001 Sb. Na mateřskou dovolenou žena obvykle nastupuje 6 – 8 týdnů před předpokládaným termínem porodu. Jestliže porodí dříve než nastoupila mateřskou dovolenou, pak je dnem nástupu mateřské dovolené den porodu. V případě porodu mrtvého dítěte trvá mateřská dovolená 14 týdnů. Pokud dítě zemře během mateřské dovolené, poskytuje se mateřská dovolená ještě po dobu 2 týdnů. Mateřská dovolená nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nikdy nesmí skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů po porodu. Rodičovská dovolená se poskytuje otci i matce na jejich žádost, otci od narození dítěte, matce po skončení mateřské dovolené, nejdéle však do 3 let věku dítěte (3).

15

2.3 Stres Stres může být definován jako souhrn fyzických a duševních rekcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Je to stav organismu, který je obecnou reakcí na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují organismu, aby přežil v nebezpečných situacích (28). Hans Selye, který jako jeden z prvních zkoumal stresové reakce, navázal na Cannonovu práci. Cannon zkoumal psy a kočky, jejich reakce v situaci ohrožení. Zajímal se o to, jak se brání agresivním útokům, napadení a nebezpečí zranění. Při tom zjistil, že při různých druzích napadení se v nich vybavuje vždy jedna ze dvou obecných forem chování a tuto dvojici způsobů reagování na ohrožení nazval termínem „F-F“ (z anglického „fight or flight“, tj. „boj nebo útěk“) (11). Selye definuje stres jako stav projevující se ve formě specifického syndromu, který představuje souhrn všech nespecificky vyvolaných změn v rámci daného biologického systému (22).

2.3.1 Patofyziologie stresu Stres je soubor regulačních mechanismů nastupujících při ohrožení vnitřní homeostázy organismu. Jsou sice možné plynulé přechody mezi adaptací a stresem, ale většinou se stresovou reakcí rozumí situace na hranici patologického stavu. V neurofyziologii se dnes stresem rozumí reakce organismu. Podnět ji vyvolávající nazýváme stresorem. Stresory mohou být způsobeny nejrůznějšími vlivy: fyzikální (teplo, chlad, toxické vlivy apod.), ale i psychické. V celek je spojuje jejich neurohumorální odpověď (23). Mozek vyhodnocuje zátěž, řídí chování, které má za cíl tuto zátěž překonat a zároveň vyvolává v těle fyziologické reakce umožňující krátkodobě aktivovat rezervy organizmu pro boj nebo útěk. Řízení stresové reakce organismu lze dělit na nervové a hormonální. A) Nervové řízení Je stimulována činnost sympatiku, tj. jedna ze složek vegetativního nervového systému, které neovládáme svojí vůlí. Neuromediátorem, tedy látkou, která přenáší nervové impulzy sympatiku na výkonné orgány, je noradrenalin (norepinefrin). Druhou složkou vegetativního nervového systému je parasympatikus. Má převládající vliv v organismu,

16

protože řídí životně důležité funkce. Poměr vlivu sympatiku a parasympatiku na vnitřní orgány závisí na tom, zda je organismus v klidu, nebo podává nějaký výkon (28). V rámci stresových reakcí existuje jistá posloupnost působení nervových struktur. Nejdůležitějším článkem tohoto řetězu je hypothalamus (23). V hypothalamu se nacházejí různá řídící centra, např. pro kontrolu hladin různých hormonů v krvi. Když je potřeba, vysílá chemické signály do podvěsku mozkového (hypofýzy), který reaguje vyplavením hormonů přímo ovlivňující činnost jiných žláz s vnitřní sekrecí. Při stresové reakci jsou stimulovány nadledviny (28). V supraoptických a paraventrikulárních jádrech hypothalamu vzniká antidiuretický hormon (ADH, adiuretin, vasopresin) a oxytocin. ADH podporuje už v několika minutách po svém vstupu do oběhu zpětnou resorpci vody v distálních kanálcích ledvin. Tímto mechanismem se organismus snaží si udržet objem vnitřního prostředí pro nastávající zátěž v podobě působení stresu (10). Oxytocin a vasopresin stimulují sekreci ACTH (adrenkortikotropní hormon, kortikotropin) a jsou pravděpodobnou součástí komplexního působení „releasing“ faktorů stimulujících sekreci ACTH (23). B) Hormonální řízení Hlavními hormonálními mechanismy stresu jsou aktivace osy hypothalamus – SAS (sympatoadrenální systém) – dřeň nadledvin a osy hypothalamus – CRH (kortikotropin regulační hormon) – adenohypofýza – ACTH – kůra nadledvin – glukokortikoidy. Dále přistupuje řada přídatných reakcí, z nichž nejkonstantnější je aktivace sekrece prolaktinu (PRL) a somatotropinu (STH), variabilní změny TSH (thyreotropin) a většinou útlum sekrece gonadotropinů. Velmi významnými faktory v humorální reakci na stres je sekrece fragmentů proopiomelanokortinu; vedle ACTH jsou to hlavně endorfiny a enkefaliny. Sympatoadrenální systém je sympatický nervový systém a dřeň nadledvin tvořící funkční celek. Noradrenalin, mediátor sympatiku, je současně hormon dřeně nadledvin. Převážná část noradrenalinu však pochází z nervových zakončení sympatických vláken. Ve stresových reakcích má SAS dvojí význam. Za prvé je jeho aktivace součástí a hlavním spouštěčem první fáze stresové reakce, tj. tzv. poplachové reakce, za druhé je SAS modulátorem dalších stresových dějů, zejména aktivace hypofyzárně korové sekrece. Aktivace sympatiku nastává za všech stresových situací, tj. když se živočich musí rychle připravit na útěk nebo boj. Způsobuje vazokonstrikci v kůži a ve vnitřních orgánech, umožňující přesun krve pro mozek, kosterní svaly a kardiovaskulární systém (23). Adrenalin (epinefrin), který je strukturálně podobný noradrenalinu a má i podobné (ne však úplně stejné) účinky, je uvolněn do krve ze dřeně nadledvin (28). 17

Stimulační vliv adrenalinu na srdce, vazodilatace koronárních cév, zástava střevní peristaltiky a dilatace bronchiolů – všechny tyto reakce zvyšují schopnost organismu vydávat energii při boji nebo útěku. Lipomobilizace, glykogenolýza a glukoneogeneze jsou tři hlavní složky metabolické reakce na dřeňové hormony. Lipomobilizace poskytuje volné mastné kyseliny jako vydatný zdroj energie pro svalovou činnost, glykogenolýza poskytuje glukózu pro energetické reakce. Glukóza však musí být zachována především pro centrální nervový systém, který je na ni energeticky závislý a tak je významnou součástí reakce i jaterní glukoneogeneze. Při té je využito laktátu uvolněného ze svalů (23). Celková metabolická reakce na stres má však význam pouze tehdy, pokud organismus reaguje na stres svalovou aktivitou, tj. bojem nebo útěkem. Civilizovaný člověk však na většinu svých zátěžových situací (nejčastěji emoční povahy) svalovou prací nereaguje. Tak vzniká rozpor mezi biochemickou přípravou organismu na výdej energie a skutečnou energetickou potřebou. To je patrně jedna z příčin tzv. stresových nemocí (10). V kůře nadledvin jsou produkovány steroidní hormony, kortizol a kortizon - tzv. glukokortikoidy, které se podílejí na regulaci metabolismu. Glukokortikoidy společně s adrenalinem se řadí mezi tzv. stresové hormony (obvykle se mezi nimi uvádí i noradrenalin) (28). Základním mechanismem všech stresových reakcí nadledvinové kůry je reflexní vyplavení ACTH stimulačním účinkem kortikoliberinu (CRH). Uvolnění a aktivní novotvorba ACTH ze zásob v hypofýze vyvolá biosyntézu nadledvinových steroidů a jejich sekreci. Touto cestou se aktivují nadledvinové steroidy, především glukokortikoidy, v menší míře i mineralokortikoidy u naprosté většiny stresových situací (chemické, mechanické, termální poškození organismu nebo psychický či emoční stres u člověka). K obranným potřebám organismu slouží vyplavení kortikoidů při zátěžových reakcích. Glukokortikoidy mobilizují energetické rezervy, šetří glukózu, pro energetické reakce nabízejí glycerol a volné mastné kyseliny. Zvýšený výdej aldosteronu - hlavního lidského mineralokortikoidu slouží k přednostnímu udržení a úpravě objemu extracelulární tekutiny. Tím je zabezpečen adekvátní průtok krve všemi orgány a integrita kardiovaskulárních funkcí (23). Jakmile je však ACTH vyplavován příliš často a v nadbytku, začne toxicky účinkovat i na jiné orgány (např. na ledviny) (10). Význam stresové hyperprolaktinémie je patrně v antigonadotropním působení PRL. Prolaktin brání účinku gonadotropinů v ovariích. U mužů je hyperprolaktinémie často 18

spojena s impotencí. Tento účinek může být považován za biologickou ochranu před otěhotněním během nepříznivých životních podmínek. Hlavní funkcí endorfinů je modulace reaktivních a afektivních složek stresu, zejména pak vyvolávání stresové analgezie. Zřejmě se podílejí na spouštění stresových hormonálních reakcí, ale také na jejich ukončování. Někdy při stresu dochází ke zvyšování množství endorfinů v hypofýze. Toto stresové zvýšení sekrece endorfinů se podílí na modulaci dalších endokrinních reakcí, např. se tak inhibuje reflexní sekrece oxytocinu při kojení z neurohypofýzy (23).

2.3.2 Stres z hlediska psychologie V psychologii je pojem „stres“ definován jako komplexní stav organismu a osobnosti, který se rozvíjí ve třech typických fázích: (1) mobilizace rezerv, alarm, aktivizace, (2) rezistence, odolávání a (3) zvládnutí stresu nebo zhroucení, je-li stres vyhodnocen osobností jako nezvládnutelný. Zátěžové, svízelné situace (stresory) člověk prožívá jako stav frustrace. Zda reakce na frustraci bude mít podobu zvládnutí nebo zhroucení, závisí na základním vyladění, orientaci osobnosti na ohrožení nebo výzvu a tzv. frustrační toleranci, tj. míře odolnosti vůči frustraci. Frustrační tolerance se odvíjí od zdravotního stavu, stavu psychických a adaptačních rezerv i na dovednostech relaxovat a schopnosti mobilizovat své rezervy (24). Každý z nás reaguje na tentýž stresor odlišně. Někteří lidé se dostávají do stresu snadno a rychle, vždy a všude, jiní jsou odolnější. A existují i osobnosti, mající schopnost do určité míry stresu odolávat (imunita vůči stresu). Reakce probíhající uvnitř organismu mají při různých stresech u všech lidí do značné míry stejný základní charakter (tzv. GAS – general adaptional syndrom, tj. všeobecný adaptační syndrom), i když interindividuální způsoby reagování na podněty vyvolávající stres mohou být velice rozdílné (11). Příčina, proč pro některé jedince je určitá událost stresorem a pro jiné ne, tkví kromě osobní vnímavosti také v tom, jak se jedinec naučil kontrolovat stresogenní účinek události. „Změň postoj k věcem, které tě znepokojují, a budeš mít od nich pokoj,“ radí v této souvislosti velmi současně Marcus Aurelius (24).

19

Intenzita stresové reakce Existují odlišné termíny vztahující se ke stresu, podle toho, zda se vztahují k malé či velké intenzitě stresové reakce. Hyperstres je stres překračující hranice adaptibility, schopnosti vyrovnat se stresem, naopak hypostres je stres nedosahující obvyklých tolerancí stresu, jak je tomu například u tzv. ministresorů. Ministresory představují plíživé negativních vlivy monotónnosti, nudy, senzorické deprivace, frustrace apod. Kvalita stresové reakce Podle působení stresu na člověka, je možno jej charakterizovat jako negativní nebo pozitivní. V závislosti na kvalitě stresu se používá dvou různých termínů: Distres (negativně působící stres) je používán pro nejnepříznivější stresové situace a v případě negativního vlivu stresu na člověka, např. vznik nemoci v důsledku vystavení stresu. (V běžné mluvě má termín „stres“ vždy nádech tohoto negativního vlivu). Eustres je kladně působící stres. Příkladem může být rozechvění při očekávání kladně emocionálně zabarvené události (příjezd milované osoby apod.) (11). Eustres v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším anebo lepším výkonům. Patří k hlavním motivačním prvkům lidského jednání (28). Chování v náročných životních situacích Běžné, každodenní situace často vedou k tomu, že se člověk projevuje rovněž stereotypně, jedná podle zavedených zvyklostí, nemá příležitost ukázat, co v něm je nebo čeho se mu nedostává. Náročné, nečekané situace však mají „výzvový“ ráz. Člověk nemůže uplatnit navyklé stereotypní reakce a buď pohotově zmobilizuje a zkombinuje vhodné prvky svého dosavadního způsobu chování v nový funkční celek, nebo selže a projeví svou nezpůsobilost, nepřipravenost na zvládání situace či úkolu. Dále jsou neobvyklé situace i příležitostí ke zjištění toho, jak rychle se dokáže přizpůsobit novým podmínkám, jak dokáže mobilizovat své zdroje a rezervy, jak rychle a efektivně se dovede učit ze svých chyb a novým zkušenostem. Má tedy smysl při sledování člověka v nových nebo extrémních situacích hledat odpověď i na to, zda reaguje konstruktivně, nebo agresivně či vyhýbavě, regresivně, nebo se vzdává, zda se rychle orientuje a vytvoří si psychickou rovnováhu, nebo se zhroutí a jedná panicky či chaoticky, zda je chladnokrevný, nebo citově labilní, zda je aktivní nebo pasivní, zda využívá produktivně svých zkušeností, nebo „staví na zelené louce“, zda si uchovává své zásady a hodnoty, nebo se jich vzdává, zda se dovede rozejít se svými chybnými návyky a přesvědčeními, nebo na nich lpí, zda si uchovává čestnost a opravdovost, nebo je neupřímný k sobě i ke svému okolí. Sledování člověka v náročných 20

životních situacích tak odhaluje nejen jeho temperament, schopnosti a adaptační dynamismy, ale i jeho morální charakterové vlastnosti (24). Stresové stavy Jsou spojeny zejména s chronickou úzkostí, dále pak s potlačovaným vztekem, s erotickými problémy, s problémy v zaměstnání, se sociálními bariérami, s nadbytkem stimulace i s jejím nedostatkem, s nedostatkem spánku a odpočinku, s ustavičným neklidem, neustálými starostmi atd. Mnoho stresových stavů souvisí se soukromým a intimním životem člověka, ale také s jeho veřejnou činností, zejména s prací (práce, s níž člověk není spokojen, je silně stresujícím činitelem). Stresující může být zvyšování osobní odpovědnosti či převzetí odpovědnosti vůbec. Je-li stres chápán jako nadměrně silný podnět, mohou být stresem i radostné události a jiné pozitivní emoce (14).

21

2.4 Stres v těhotenství Těhotenství je fyziologicky i psychologicky složitý proces. Ambivalence ve vztahu k dítěti i k nastávající mateřské roli kladou na psychiku ženy i na její okolí vysoké nároky. Psychologové těhotenství přirovnávají k vývojové krizi. Svět ženy prochází obrovskou životní proměnou – těhotenství provází rozsáhlé fyziologické změny. Některé z nich jsou nevratné, jako např. změny v psychosociální oblasti – dítě zásadně změní vztahovou strukturu rodiny, přináší s sebou novou roli. Jako každá změna, u níž není předem jasné, jak dopadne, znamená i těhotenství pro ženu zvýšený stres a napětí. Krize je zejména na počátku provázena strachem, úzkostmi a nejistotou z průběhu těhotenství a z nové psychosociální role. Žena si uvědomuje, že se jedná o důležité a existenciální období pro ni i pro její dítě a že záleží především na ní, jak se bude těhotenství vyvíjet (29).

2.4.1 Spojení plodu s mateřským organismem Spojení s mateřským organismem je důležitý pro rozvoj plodu a po celou dobu prenatálního života jej ovlivňuje. Funkci spojení mezi matkou a plodem plní placenta. Jakákoliv změna ve vnitřním prostředí organismu matky se tak projeví i v organismu plodu. Tímto způsobem se přenáší např. signál intenzivní emoční reakce matky na plod. Proto může plod trpět také stresem, který

matka prožívá. Děje se tak pomocí

metabolických, např. hormonálních, změn v krvi, která prochází placentou a je hlavním komunikačním systémem mezi matkou a plodem. Dalšími možnostmi komunikace jsou pohybové a tlakové změny, zvukové podněty apod. Plod slyší zvuky z vnitřního i vnějšího prostředí, modifikované amniovou tekutinou, která ho obklopuje. Vnímá je tedy trochu jinak než později, kdy jsou přenášeny vzduchem (25).

2.4.2 Interakce matka – plod Matka a plod tvoří určitý komunikační systém, v němž převládá podíl matky - je bohatší a diferencovanější. Ale i dítě je v této komunikaci aktivním účastníkem. Reaguje na různé podněty specifickým způsobem, a tím podává informaci o svých pocitech, resp. potřebách. Verny rozlišuje tři druhy komunikace mezi matkou a plodem. Fyziologický způsob komunikace je zprostředkován krví procházející placentou. Krev může obsahovat různé látky, např. krevní cukr či adrenalin, které putují z mateřského organismu do plodu a nějakým způsobem jej ovlivňují. Pokud matka např. prožívá stres, její prožitky stimulují určité fyziologické reakce. Dítě získává o jejích pocitech jednoznačnou informaci přinejmenším touto cestou. Pokud dochází k nadměrnému 22

vylučování neurohumorálních látek v organismu matky, může dojít až k přetížení organismu plodu. Další je komunikace smyslová (behaviorální). Zvýšená intenzita a frekvence pohybů signalizuje nadměrnou stimulaci plodu nějakým, aktuálně působícím podnětem. Komunikace emoční a racionální spočívá v tom, že matka na plod soustředí svou pozornost, uvažuje o něm, prožívá určitým způsobem jeho existenci a vnímá jej jako součást svého těla (25).

2.4.3 Stres ženy v těhotenství Už od dávných dob je budoucí matka tvorem hájeným, kterému je potřeba „umetat cestičku“ životem tak, aby pro ni byly měsíce čekání na dítě těmi nejkrásnějšími v životě. To všechno souvisí se stresem, který se v našem životě díky dnešní uspěchané době objevuje stále častěji. Délka těhotenství je řízena určitými vnitřními hodinami a načasování porodu látkami, které uvolňuje placenta. Pokud je žena v prvním trimestru pod nátlakem, tedy vystavena nějakému stresu, začnou tyto hodiny tikat o něco rychleji a dítě se může narodit dříve. Hormonální změny, ke kterým dochází během druhého a třetího trimestru, naopak zvyšují odolnost ženy ke stresu (a to tím výrazněji, čím více se blíží termín porodu). Z placenty jsou totiž uvolňovány látky, které napomáhají snižovat stres budoucí matky (např. hormon progesteron má uklidňující a tišící účinky). Látky, které tělo samo tvoří jako obranu proti stresu, se tak nedostanou krevním řečištěm do těla plodu. Pokud se tedy pomocí hormonů podaří snížit stres, sníží se i objem těchto látek (34). Když je matka během těhotenství šťastná a zdravá, je to nejlepší začátek pro její dítě. Má-li některá žena stresy a problémy, je dokonce velmi těžké vůbec otěhotnět. Proč je najednou tak problematické v dnešní době otěhotnět? Je příčinou genetika? Ne, důvodem je stres. Když žena žije ve stresu, je do jejího organismu vyplavováno větší množství adrenalinu. Spousta žen dnes musí pracovat v náročném zaměstnání, např. jako sekretářka musí pořád psát, telefonovat, vést jednání a hledat na internetu a přitom se zodpovídat dvěma nebo třem šéfům. Adrenalin působí proti početí tak, že oplodněné vajíčko se nemůže uhnízdit, a pokud se přece uhnízdí, tak dochází k samovolnému potratu. Dnes je známo, že 30 % oplodněných vaječných buněk, které se uhnízdí, samovolně odchází během prvních dvanácti týdnů.

23

Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Často může být zdrojem stresu otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také matka či otec těhotné ženy. Dále zde působí také rodiče partnera. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině (6). Northrupová naopak uvádí, že nejdůležitějším faktorem špatně probíhajícího těhotenství je skutečnost, že těhotenství je nechtěné či neplánované nebo žena v souvislosti těhotenstvím trpí nepoznanými a nejednoznačnými pocity. Padesát procent těhotenství je přitom neplánovaných. Rozporné pocity matek týkající se jejího těhotenství jsou podkladem ke komplikacím, pokud je žena v průběhu těhotenství neřeší. Je zřejmé, že špatným výsledkům těhotenství se dá zabránit pomocí pojmenování jednotlivých stresů, které ženu i dítě negativně ovlivňují (16). Může se zdát, že téměř vše, co těhotná žena dělá, od užití léku na bolest hlavy až po občasné negativní myšlenky nebo napjaté situace, ovlivňuje její vztah k dítěti. Ale tak to není. Občasné negativní emoce nebo stresové události neovlivňují vazbu mezi matkou a dítětem nepříznivě. Nebezpečí hrozí tehdy, pokud fyzické a psychické potřeby jsou nepřetržitě zanedbávány a dítě se cítí „být odtrženo“ od své matky. Úzkost a stresové hormony jsou nejzjevnější formou fyziologické komunikace matky s dítětem. Takové úzkosti, které se přímo týkají dítěte, těhotenství, partnera nebo pocitu nejistoty mají největší dopad na plod. Ale pouze silný a nepřetržitý stres je nebezpečný. Žena, která má jen občasné obavy týkající se financí nebo přibývání na váze, zajisté nijak svými starostmi dítě neohrožuje. Krátkodobý mateřský stres by tedy neměl dítě ovlivňovat tak hluboce jako dlouhodobé působení stresu na matku. Stott ve studiích prováděných s těhotnými ženami zjistil, že pro ženy vystavené intenzivnímu, ale krátkodobému stresu v těhotenství nemá tento stres žádné vážné následky. Je tedy podstatné, jak dlouho a jakému druhu stresu je žena vystavena a zda přímo tento stres ohrožuje psychickou rovnováhu ženy. Každá žena, která vidí, jak se její tělo proměňuje a obává reakcí svého manžela, která ve svých snech prožívá představy o deformovaném či retardovaném dítěti nebo která pochybuje o své schopnosti být matkou, prožívá stres spojený s těhotenstvím. Tyto obavy jsou běžné a často neškodlivé, ale jsou nebezpečné tím, že některé ženy se jim mohou příliš poddávat a nechat se jimi příliš ovlivňovat. Jejich nejběžnějším problémem je často nedostatečná podpora v rodině, nepochopení jejich obav manželem. A nevyslovené problémy je tíží více a více s postupujícím časem. Často přitom stačí pouze možnost promluvit si s někým a sdílet tak své obavy (27).

24

2.4.4 Vliv stresu na vývoj plodu v děloze Změny v chemických reakcích krve způsobují mimo jiné také úzkostné stavy a stresové situace. Do krevního oběhu se dostávají z endokrinního systému látky, které mají své specifické účinky a tyto látky pronikají placentou přímo k plodu. Vnímavost embryonálních orgánu je přitom zvýšena. Matka a plod mají každý svůj vlastní mozek, svůj nervový systém a svůj krevní oběh. Neurohormonální spojení je tak jedním z mála způsobů, kterým matka a její nenarozené dítě komunikují. Tento dialog zpravidla začíná matka - její mozek zachytí nějaký vnější podnět a okamžitě jej zpracuje na emoci. Mozková kůra dá signál hypothalamu, který je ústřednou pro zpracování citu. Citové stavy jako úzkost, deprese či vzrušení začínají v hypothalamu. Odtud pak běží pokyn endokrinnímu systému a autonomnímu nervovému systému, aby patřičně reagovaly. V případě, že se těhotná žena něčeho lekne, zvýší se ihned frekvence srdečních tepů, rozšíří se zorničky, potí se ruce, zvýší se krevní tlak a endokrinní systém spustí neurohormonální produkci. Pokud k takovým stavům dochází dlouho a často, může být nepříznivě ovlivněn biologický vývoj dítěte. Předpokládá se, že hypothalamus v době vývoje plodu je zvláště citlivý a zranitelný těmito nepříznivými vlivy. Katastrofálně silný stres, který postihne plod ve třetím nebo čtvrtém měsíci prenatálního vývoje, může poškodit jeho další nervový vývoj. Verny uvádí, že až do šestého měsíce je tento vliv převážně fyzický, protože mozek plodu není ještě tak vyspělý, aby mohly být převáděny informace z matčina těla na emoce. To vyžaduje určitou intelektovou aktivitu na úrovni mozkové kůry a tu lze prokázat až od šestého měsíce. Od tohoto období je plod schopen převádět počitky na emoce (13). Výzkumy provedené na zvířatech prokázaly, že smrt plodu v těle matky může souviset s úzkostí, kterou matka prožívá. U těhotných samic opic, morčat a králíků vystavených emocionálnímu stresu byl průtok krve dělohou a placentou omezen adrenalinem, který je uvolňován v reakci na stres. V důsledku toho plody neměly dostatečné množství kyslíku a odumřely na asfyxii. Úzkost a stres matky také způsobí, že v děloze dojde vlivem signálů zprostředkovaných hormony a neurotransmitery k zúžení cév. Tak je omezen přísun kyslíku k plodu a to může mít souvislost s těhotenskými komplikacemi, jako je odloučení placenty, výhřez pupečníku, obtočení pupečníku kolem krku plodu nebo také poloha plodu koncem pánevním.

25

Pokud matky automaticky přenášejí svůj stres na plod, mohou se však také naučit zprostředkovat mu zdravé emoce, a dokonce i zabránit předčasnému porodu či zastavit progresi preeklampsie (16).

2.4.5 Stres v těhotenství a jeho vliv na průběh porodu Každá těhotná žena má unikátní osobní, rodinnou a kulturní minulost, která výrazně ovlivňuje průběh jejího porodu. V různých kulturách je porod vnímán jako různě složitý proces. Snadný porod může být v některých rodinách přímo tradicí. Naopak pokud žena ví, že byla porozena klešťovým porodem, lze očekávat, že i její vlastní porod bude obtížný. Žena vnáší do porodu celou svou životní zkušenost, která sahá zpět až do jejího vlastního dětství a porodu. Často tedy existuje souvislost mezi tím, jak se narodila sama a jakým způsobem přivede na svět své vlastní dítě. Dále mají vliv na prožití porodu také každodenní zvyky a její psychické postoje. Ženy, které pravidelně cvičí, jsou na porod připraveny lépe, než ty, které vedou sedavý způsob života. Nastávající matky, které nejsou vystaveny velkému stresu, přistupují rovněž k porodu v lepší kondici (17). Aktuální otázkou dnes je, zda stres v těhotenství vede k problémům při porodu. Odpověď zní: Ano, stres v těhotenství, jak potvrzují empirické studie, vede ke komplikacím při porodu. Otázkou zůstává, proč stres k problémům vede a jak? Podle studií je stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, akutní císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Jak dítě prožívá stres v děloze? Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. Má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí zvýšit svou srdeční činnost až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí tedy touto zvýšenou srdeční činností pracovat, aby přežily. Například také kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Plod je díky přílivu nikotinu pupečníkovou krví nucen přizpůsobit se nevlídné situaci omezením dodávky kyslíku do končetin a to flexí nožiček s koleny do stran, aby zbylo dostatečné množství kyslíku pro zásobení mozku. Pupečníkové cévy totiž procházejí třísly, takže stažením nožiček a tudíž i těchto cév dosáhne dítě záměru vystačit s nižším obsahem kyslíku, kdy nejdůležitější je zásoba kyslíku pro vývoj mozku.

26

Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas (sval tvořící součást musculus iliopsoas - sval začínající v oblasti pánve a bederní páteře, začíná od 1. až 4. bederního obratle), aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě (pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev). U dítěte se tak projeví tzv. „pánevní šok“ - stažené psoastické svaly. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné. Napíná psoas, a na ultrazvuku je možno pozorovat prohnutý kříž, kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (musculus gluteus maximus) je také úplně stažený. Tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Pokud plod napíná psoas, nemůže dojít k porodu. Aby mohl porod proběhnout, musí mít totiž dítě nohy uvolněné. Stejným způsobem jako nikotin působí na dítě i stres. Když matka prožívá stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, proč stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům (např. vakuumextrakce) i u malých plodů. V kojeneckém věku se tyto potíže projeví v častých bolestech bříška. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a tak i k bolestivým porodům (6). Výzkumy potvrzují významný vliv psychologických faktorů na výsledek porodu. Jinými slovy předčasný porod odpovídá nedostatečnému emocionálnímu a fyzickému vcítění matky do těhotenství. Studie také prokázaly, že ženy, jejichž porod trvá dlouhou dobu, mají specifické osobnostní rysy. Většinou trpí vnitřním konfliktem, týkající se reprodukce a mateřství. Při porodu neumí komunikovat a připustit své obavy. Tyto psychologické faktory mohou vést k nedostatečným děložním kontrakcím a následně k dlouhotrvajícímu porodu. Pro většinu žen je porod krizová situace, a tak k němu přistupují jako k jakékoliv jiné životní krizi. Některé si připadají bezmocné, jiné se snaží převzít kontrolu. Jejich postoj ke krizovým situacím tedy do jisté míry také předurčuje výskyt komplikací při porodu (16).

27

2.4.6 Vliv stresu na pozdější vývin dítěte Dnes už je dokázáno, že negativní zkušenosti z prenatálního vývoje výrazně ovlivňují další vývoj člověka a mohou mít dlouhotrvající důsledky jak na tělesné, tak na psychické zdraví. Dowling rozdělil rané období života člověka podle vlivu na jeho pozdější zdraví, na čtyři etapy - předporodní, porodní, poporodní a předškolní. Pokud se objeví potíže v pozdějším věku, pak je prvním krokem k jejich následnému řešení pátrání po tom, ve kterém z těchto období problematické skutečnosti nastaly. I když je možné předchozí negativní zážitky z období těhotenství a porodu potlačit a obtížně se vybavují, nemizí z podvědomí úplně. Stresy během těhotenství a traumata během porodu mohou mít zásadní vliv na vývoj osobnosti dítěte a na problémy v dospělosti. Dowling zdůrazňoval důležitost toho, aby nastávající maminky prožily těhotenství opravdu v klidu a bez stresu, což ovšem v dnešní době není zcela jednoduché. Těhotné ženy chodí dlouho do práce, žijí aktivně a tempo svého života v těhotenství moc nezklidňují. Mnohdy vlastně žijí stále ve stresu, aniž by si to uvědomovaly. Pokud říkáme, že je žena v jiném stavu, měla by se také skutečně jinak chovat, vypustit maximálně stresové skutečnosti, už jen kvůli svému dítěti. Účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivation syndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství se soustředilo na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravý vývoj v dospělosti (6). Dle studií je stres matky v těhotenství považován za rizikový faktor pro vznik duševních chorob. V pozdějším věku je u dětí, které byly tomuto riziku prenatálně vystaveny, vyšší pravděpodobnost vzniku schizofrenie, poruch chování, deprese a dalších obtíží a chorob (18). 28

2.5 Prevence a zvládání stresu v těhotenství Prevence stresu nespočívá jen ve vyhýbání se stresovým situacím, ale je třeba si vůči němu vytvořit jakousi imunitu. Stres patří mezi nejdůležitější faktory způsobující různá onemocnění (bolesti hlavy, kardiovaskulární poruchy nebo rakovina). Pro zdraví člověka je přitom zásadní jakým způsobem se snaží stres zvládnout. Z různých studií vyplývá, že důležitější je pracovat na vlastní osobnosti, než se snažit stresu vyhýbat, či bojovat se stresory, které nelze změnit nebo odstranit. Osobnost s jistou dávkou imunity vůči stersorům přispívá k fyzickému zdraví, protože tělo a mysl představují jeden celek. Imunitu je možné zvýšit relaxací, kontrolou výživy a fyzickým cvičením. Každé ženě vyhovuje jiný druh relaxačních technik, a proto je nutné vycházet z individuálních specifik, aby tyto techniky byly co nejúčinnější. Holistické pojetí prevence stresu znamená prevenci nemocí a zahrnuje evaluaci zdravotního stavu, úpravu životního stylu, kontrolu stresu, výživu a cvičení. Je třeba, aby prevence stresu byla holistická, protože původ stresorů je velmi různorodý (19).

2.5.1 Relaxace v těhotenství Možnosti relaxace závisejí na mnoha faktorech. Snad tím nejdůležitějším jsou děti, o které v průběhu současného těhotenství žena pečuje. Představit si plnohodnotný odpočinek ženy, která se dvacet čtyři hodin denně stará o malé dítě vyžadující nepřetržitou péči, je opravdu obtížné. V takovém případě je nejlepší navyknout si na režim dítěte (spát v době, kdy i dítě spí). Do podobné situace se často dostává i plně vytížená zaměstnaná žena, která „nemá čas“ relaxovat. Odpočinek nepředstavuje jen jednu z možností psychické a fyzické relaxace, ale je rovněž považován za nejjednodušší a zároveň nejefektivnější způsob zlepšení prokrvení dělohy a placenty. Co se týče polohy, v těhotenství je stání zpravidla méně vhodné než ve stavu netěhotném. Zvyšující se hmotnost a s tím související tlak na chodidla a velké klouby dolních končetin, vedou často k přetížení celého pohybového aparátu s nepříjemnými dozvuky i v období po porodu. V průběhu stání se také zvyšuje krevní tlak v žilách dolní poloviny těla, a tím se tvoří křečové žíly v oblasti zevních rodidel a dolních končetin. Stání dále zvyšuje tlak v drobných cévách a kapilárách na nohou, roste tak pravděpodobnost vzniku otoků dolních končetin. Mírné otoky okolo kotníků postihují přibližně tři čtvrtiny těhotných, a proto se obvykle považují za normální a nepředstavují komplikaci gravidity. Při chůzi se pohybem svalů zlepšuje návrat krve z dolní poloviny těla, a otoky se proto 29

tvoří méně. Sezení sice není ideální těhotenskou polohou, ale vždy se doporučuje upřednostnit jej před stáním. Optimální odpočinkovou polohu představuje ležení (31).

2.5.2 Spánek Pravidelný spánek je důležitý pro obnovování fyzických i psychických sil organismu. V těhotenství se v důsledku většího zatížení obvykle zvyšují nároky na dobu odpočinku. Za optimální je považován spánek alespoň osm hodin v noci a přibližně jedné hodiny během odpoledne. Člověk se již rodí s určitou větší či menší individuální potřebou relaxačního spánku. Některé životní podmínky ovšem mohou změnit zaběhnutý spánkový model každého z nás. Nejznámější příčinou poruchy spánkového režimu je depresivní stav. Nejčastějšími důvody jsou však těhotenství a mateřství. Začátek gravidity je obvykle spojený se zvýšenou únavou. Potřeba spánku přichází kdykoli v průběhu dne a noci. S postupem gravidity a s pomalu se blížícím termínem porodu vznikají problémy se spaním. Rušivé vlivy zevního prostředí, duševní neklid, strach, starosti v rodině a noční močení často brání klidnému spánku. Neméně důležitou příčinou je také postupně rostoucí a zvětšující se děloha, která zamezuje najít vhodnou a pohodlnou spánkovou polohu. Není známa univerzální rada, která by pomohla zvládnout nespavost (pouze doporučení jako např. krátká procházka před spaním, vlažná sprcha, klidná hudba, nejíst před spaním, raději zkusit hrnek teplého mléka se lžičkou medu, před spaním vyvětrat místnost, ideální teplota je dvacet stupňů, používat tenkou a lehkou přikrývku a nepříliš naplněný polštář, aby se nekřivila krční páteř) (31).

2.5.3 Cvičení, tanec, plavání Některé aktivity, které dříve tvořily běžnou součást života ženy, je nutné vypustit nebo změnit. Tak je tomu i u sportu. V těhotenství je sportování velmi specifickou činností a je třeba individuální přístup ženy. Záleží především na aktuálním zdravotním stavu těhotné ženy, její předchozí sportovní aktivitě a trénovanosti. Rozhodně není vhodné zahájit pravidelnou fyzickou aktivitu, cvičení v posilovně, nebo běhání právě v období těhotenství. Je spousta jiných sportovních aktivit speciálně určených pro těhotné, které je vhodné začít provozovat. Byl prokázán pozitivní vliv cvičení na ženu, ale neexistují důkazy o vlivu na hmotnost nebo donošení plodu. Obecně udržuje pohyb v těhotenství optimální kondici organismu ženy jak fyzickou, tak i psychickou. Cílem není zvyšování výkonnosti, ale zvládání zvýšených nároků na 30

organismus v období těhotenství. Speciální cvičení pro těhotné napomáhá snadnějšímu a méně vyčerpávajícímu průběhu porodu (1). Nenáročné a pohodlné je například cvičení na míči. Kromě posilování svalů umožňuje skvělou relaxaci a kroužení vsedě na míči uvolňuje a posiluje svalstvo pánevního dna. K oblíbeným způsobům relaxace pohybem patří také břišní tance, které v Orientě původně sloužily právě ke zmírnění potíží v těhotenství a k usnadnění porodu. Spojení pohybu a příjemné hudby odplavuje stres a krouživé pohyby pomáhají uvolnit pánev. Fyzickou a psychickou kondici pomáhá udržet také plavání pro těhotné pod dohledem porodní asistentky. Pohyb ve vodě přispívá k uvolnění pánevního dna, podporuje správný rytmus dýchání a zmírňuje bolesti páteře a kloubů (32). Jakákoliv fyzická aktivita provozovaná v průběhu gravidity musí být schválena gynekologem, který posoudí toleranci zátěže těhotnou a její celkový zdravotní stav. Při výskytu potíží, jako jsou např. bolesti břicha nebo hlavy, dušnost, bušení srdce, otoky, přehřátí a podobně, je nutné cvičení přerušit a dále se poradit s lékařem (1).

2.5.4 Jóga, masáže, aromaterapie Fyzickou i psychickou pohodu příznivě ovlivňuje jóga pro těhotné, neboli gravidjóga. Obsahuje cvičení, prokládaná relaxacemi. Je zaměřená na správnou funkci těla, jeho vnitřních orgánů, zejména svalů pánevního dna, což přispívá k snadnějšímu průběhu porodu. Příjemnou relaxací jsou těhotenské masáže, které uvolní ztuhlé partie těla a odplaví stres. Masáž šiacu (není vhodná při rizikovém těhotenství) pomáhá zbavit se potíží jako jsou ranní nevolnosti, únava, bolesti v kříži či zácpa. Relaxovat se dá také s využitím aromaterapie. Éterické oleje se zklidňujícími účinky (například levandule), které je možné použít buď do aromalampičky, jako přísadu do koupele nebo k masážím, pomáhají k odplavování stresu a při potížích s usínáním. Možností, jak relaxovat v těhotenství, je mnoho. Každá žena si může pro sebe vybrat tu, která jí bude nejlépe vyhovovat (32).

31

2.5.5 Kurzy předporodní přípravy Změny v psychice, od euforií až po deprese, způsobují přehnané reakce a obavy o průběh porodu, zdraví dítěte a následnou péči o něj. Z toho plynou pocity úzkosti, pláč, i přesto, že se žena na dítě těší a těhotenství vnímá pozitivně. Tyto obavy lze alespoň zmírnit přípravou ve specializovaných kurzech pořádaných porodnicemi nebo organizacemi zaměřujícími se na těhotenství, přípravu k porodu, atd. Žena se zde dozví, co ji čeká, může se na cokoliv zeptat a také sdílet své pocity s ostatními těhotnými. Mnohdy se tak spousta problému vyřeší a zbytečný stres mizí. Součástí kurzů může být i těhotenské cvičení pod vedením porodní asistentky, která ženám rovněž poskytuje odborné rady a v případě potřeby i soukromý rozhovor (1).

32

3 Výsledky průzkumu 3.1 Metodika Metodou průzkumu této bakalářské práce bylo dotazníkové šetření. Sběr dat proběhl v období od prosince 2007 do ledna 2008 po předchozím získání souhlasu od vedení FN Brno Bohunice (viz Přílohu 2) a provedení pilotáže u několika žen v mém okolí. Po úpravě dle jejich připomínek byly těhotným ženám na konci třetího trimestru postupně rozdávány anonymní dotazníky na ambulanci porodního sálu během natáčení kardiotokografického záznamu. Respondentky byly záměrně zvoleny tak, aby již měly prožité téměř celé těhotenství a mohly jej tedy pomocí dotazníku zhodnotit. Většinu dotazníků jsem rozdávala osobně v rámci praxe na ambulanci, byla tedy zaručena jejich stoprocentní návratnost a zároveň možnost zodpovězení případných dotazů a také rozhovoru s těhotnými ženami o problematice stresu. 40 dotazníků jsem na ambulanci zanechala a požádala staniční sestru porodního

sálu

o

zajištění

jejich

rozdání

sloužícími

porodními

asistentkami.

K vyhodnocení jsem použila celkem sto dotazníků, předtím muselo být 8 vyřazeno pro neúplné vyplnění. Dotazník (viz Přílohu 3) byl sestaven na základě stanovených cílů a hypotéz a skládá se celkem z 27 položek, z nichž úvodních 5 zjišťuje a charakterizuje situaci respondentky, tedy věk, počet porodů, vzdělání, místo bydliště a pracovní stav během těhotenství. Otázky 6 a 7 se týkají těhotenství a jeho přijetí partnerem. U otázky č. 8 žena hodnotí partnerský vztah na stupnici 1 – 5, stejně tak u otázky č. 17, kde na obdobné stupnici udává intenzitu stresu a otázky č. 21 vyjadřuje taktéž pomocí stupnice 1 - 5 momentální spokojenost ve svém životě. Dále jsem zjišťovala, zda má žena nějakou oporu v těžkých chvílích a její pocit bezpečí v místě, kde bydlí (otázka 9 a 10). Na ně už pak navazují otázky týkající se samotného vnímání stresu, pocitů s ním souvisejících, reakce ženy na krizové události života a její současné konkrétní obavy (11 – 19). V otázce č. 14 žena doplňuje prioritní zdroj stresu, pokud nějaký má. Zařadila jsem také otázku týkající se kvality spánku, čímž sleduji vztah problémů ženy k její schopnosti klidně usnout (č.20). Otázky 22 – 25 zjišťují, jakým způsobem těhotná žena relaxuje a zda navštěvovala kurzy předporodní přípravy. Závěrečné otázky 26 a 27 dávají ženě možnost vyjádřit se k uvedené problematice, z nichž první vybízí ženu k popisu asociace ke slovu stres. Podle formy požadované odpovědi obsahuje dotazník 3 otázky otevřené (č. 14, 26, 27), 5 uzavřených (dichotomických) s možnostmi odpovědi ano – ne (č. 11, 16, 23, 24, 25), přičemž u dvou z nich (č. 11 a 25) je požadováno u vybrané možnosti konkrétní vyjádření.

33

V otázce první respondentky uváděly konkrétní věk. Jsou zařazeny i 3 otázky stupnicové, zbylých 15 je z kategorie otázek polynomických typu výběrové. Dotazníky byly ručně vytříděny a odpovědi vyhodnoceny pomocí funkcí programu Microsoft Excel. Současně byla využita čárkovací metoda u otázek s konkrétními odpověďmi. Zjištěné údaje jsou prezentovány v absolutních (n) a relativních hodnotách (%), uspořádány do tabulek, grafů a opatřeny komentářem.

34

3.2 Formulace problému

Je obecně známo, že dlouhodobý stres v těhotenství negativně ovlivňuje psychiku ženy. Tím je narušen fyziologický průběh těhotenství a porodu a v neposlední řadě vývoj plodu.

Jsou v současnosti těhotné ženy vystaveny nadměrnému stresu? Která skupina žen vnímá stres intenzivněji? Klesá míra stresu se stoupajícím stupněm dosaženého vzdělání? Jsou si ženy s vyšším vzděláním vědomy důsledků stresu a snaží se mu tedy předcházet více než ženy s nižším vzděláním?

3.3 Cíle práce




Zjistit, jaká skupina těhotných žen je v dnešní době nejvíce vystavena stresu.




Určit nejčastější příčiny výskytu stresu u těhotných žen ve sledovaném souboru.




Zjistit, jestli a jaké formy relaxace jsou těhotnými ženami nejvíce využívány a zda těhotné ženy relaxují pravidelně denně.

3.4 Hypotézy




Předpokládám, že ženy s nižším vzděláním budou udávat vyšší míru stresu než ženy s vyšším stupněm dosaženého vzdělání.




Předpokládám, že ženy s vyšším vzděláním budou pravidelně denně relaxovat narozdíl od žen se vzděláním nižším.




Předpokládám, že ženy rodící poprvé budou udávat vyšší frekvenci příznaků a pocitů souvisejících se stresem než ženy, které již v minulosti rodily.

35

3.5 Výsledky a jejich interpretace Respondentky byly rozděleny do skupin na základě stanovených hypotéz. Podle stupně nejvyššího dosaženého vzdělání do tří skupin: základní (základní, středoškolské s výučním listem), střední (středoškolské s maturitou, vyšší odborné) a vysokoškolské. A podle parity do dvou skupin: primipary a multipary. Věk sledovaného souboru respondentek Věkové rozmezí těhotných žen se pohybovalo od 17 do 40 let. V první věkové kategorii 17 – 23 let bylo 29 % těhotných žen ze skupiny základního vzdělání (ZV), 7 % žen se středním vzděláním (SV) a žádná žena se vzděláním vysokoškolským (VV). Rozmezí od 24 do 29 let bylo v 50 % zastoupeno ženami se SV, v 37 % ZV a ve 40 % vysokoškolačkami. Kategorie 30 – 34 let byla nejvíce zastoupena ženami s VV, a to ve 49 %, dále ve 32 % ženami se SV a nejméně zastoupena ženami se ZV, konkrétně 24 %. Poslední kategorie 35 – 40 let byla zastoupena vyrovnaně: 10 % ZV, 11 % SV a 11 % VV. Celkově převažovaly ženy od 24 do 29 let se vzděláním středním, tedy ve věku z biologického hlediska vhodném pro porod dítěte (viz tabulku 1, graf 1).

Tabulka 1: Věk sledovaného souboru respondentek Věkové rozmezí 17 - 23 24 - 29 30 - 34 35 - 40 Celkem

ZV n 6 8 5 2 21

% 29 37 24 10 100

SV n 3 22 14 5 44

VV % 7 50 32 11 100

n 0 14 17 4 35

% 0 40 49 11 100

Celkem n 9 44 36 11 100

% 9 44 36 11 100

Graf 1: Věk sledovaného souboru respondentek 100 90 80 70 %

60

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 17 - 23

24 - 29

30 - 34

36

35 - 40

Počet porodů Prvorodičky i vícerodičky byly v jednotlivých kategoriích zastoupeny velice rovnoměrně. Mezi prvorodičkami však mírně převažovaly ženy vysokoškolsky vzdělané, tedy 51 %, následovalo 48 % žen se základním vzděláním a nejméně, 45 % žen, které dosáhly vzdělání středoškolského. Naopak vícerodiček bylo nejvíce mezi ženami se středním vzděláním, konkrétně 55 %, dále 52 % žen se základním vzděláním a 49 % vysokoškolaček. Celkově největší podíl - 55 % tvořily vícerodičky se středním vzděláním (viz tabulku 2, graf 2).

Tabulka 2: Počet porodů ZV Počet porodů primipary multipary Celkem

n 10 11 21

% 48 52 100

SV n 20 24 44

VV % 45 55 100

n 18 17 35

% 51 49 100

Celkem n % 48 48 52 52 100 100

Graf 2: Počet porodů 100 90 80 70 %

60 50

ZV

40 30

VV

SV

20 10 0 primipary

multipary

Vzdělání Zastoupení respondentek na jednotlivých úrovních nejvyššího dosaženého vzdělání naznačuje, že ve společnosti klesá počet žen se vzděláním nejnižším. Nejvíce žen - 44 % však spadalo do kategorie středního vzdělání. 35 % byly zastoupeny ženy vysokoškolsky vzdělané a pouze 21 % ženy se základním vzděláním, které však zahrnuje také vzdělání ukončené výučním listem (viz graf 3).

37

Graf 3: Vzdělání 50 40 30 % 20 10 0 základní

středoškolské

vysokoškolské

Závislost lokality bydlení na frekvenci stresu Otázka byla zvolena za účelem zjištění případné souvislosti mezi udávanou frekvencí stresu a místem bydliště. Předpoklad byl, že ženy žijící ve městě budou více vystaveny stresu a cítit se tedy častěji stresované, než ženy žijící na vesnici. Tento se však nepotvrdil. Naopak ženy z Brna udávaly ve 25 %, že se necítí stresované téměř nikdy, narozdíl od žen z menších měst a vesnic, které tuto možnost volily pouze v 19 %. Nejčastěji byla však volená možnost „někdy“, tedy frekvence stresu párkrát do měsíce, nezávisle na místě bydliště v téměř srovnatelném procentu 62 %, 67 %, 65 % v pořadí Brno, menší město, vesnice. Mírný nárůst byl zaznamenán v případě odpovědí „občas“, tedy několikrát do týdne, 13 %, 14 % a 16 %, ve stejném pořadí. Takže nejvyšší číslo opět připadá na ženy z vesnic, což také naznačuje jejich vyšší frekvenci stresu. Často se necítí stresovaná žádná z dotazovaných žen (viz tabulku 3, graf 4).

Tabulka 3: Závislost lokality bydlení na frekvenci stresu Frekvence stresu často občas někdy téměř nikdy Celkem

Brno n 0 6 30 12 48

% 0 13 62 25 48

jiné město n % 0 0 3 14 14 67 4 19 21 21

vesnice n % 0 0 5 16 20 65 6 19 31 31

38

Celkem n % 0 0 14 14 64 64 22 22 100 100

Graf 4: Závislost lokality bydlení na frekvenci stresu 100 90 80 70 často

60 %

50

občas

40

někdy

30

téměř nikdy

20 10 0 Brno

jiné město

vesnice

Práce během těhotenství Po celou dobu pracovalo 29 % žen vysokoškolsky vzdělaných, tedy nejvíce ze všech tří skupin. Následovaly ženy středoškolsky vzdělané s 27 % a nakonec ženy se základním vzděláním pouze s 10 %. Nejčastější volbou byla pracovní neschopnost. Až v 52 % u žen se základním vzděláním, ve 34 % u vysokoškolaček. U žen se středním vzděláním pak pracovní neschopnost se 30 %, převýšila už jen mateřská dovolená ve 33 %. Na mateřské dovolené také zůstalo 31 % žen vysokoškolsky vzdělaných. Nezaměstnaných bylo celkově pouze 7 %, nejvíce však mezi ženami se základním vzděláním. A v domácnosti zůstala pouhá 3 % žen, mezi nimiž však nebyla žádná vysokoškolačka. Je tedy možné shrnout, že ženy s vyšším vzděláním obecně zůstaly spíše v práci, popřípadě na MD, a ženy se vzděláním nižším zase raději volily pracovní neschopnost (viz tabulku 4, graf 5).

Tabulka 4: Práce během těhotenství Práce v těhotenství po celou dobu PN MD domácnost nezaměstnaná Celkem

ZV n 2 11 4 1 3 21

SV % 10 52 19 5 14 100

n 12 13 15 2 2 44

% 27 30 33 5 5 100

39

VV n 10 12 11 0 2 35

% 29 34 31 0 6 100

Celkem n % 24 24 36 36 30 30 3 3 7 7 100 100

Graf 5: Práce během těhotenství 60 50 40 ZV % 30

SV VV

20 10 0 po celou dobu

PN

MD

domácnost

nezaměstnanost

Plánovanost těhotenství Celkově největší procento tvořila těhotenství plánovaná a chtěná. Tuto odpověď zvolilo 80 % žen. Nejvíce jsou však v plánování zastoupeny ženy vysokoškolsky vzdělané, a to až v 89 %. Dále ženy se středním vzděláním s 80 % a nakonec s 66 % ženy se vzděláním základním. Těhotenství neplánovalo celkem 19 % respondentek, bylo ovšem chtěné. V závislosti na vzdělání je zde přesně opačné pořadí, než bylo u těhotenství plánovaného. Ženy se základním vzděláním neplánovaly těhotenství ve 29 %, za nimi ženy se středním vzděláním s 20 % a nakonec vysokoškolačky s 11 %. Jinou možnost zvolila pouze jedna žena se vzděláním základním, která doplnila, že těhotenství bylo zpočátku také nechtěné. Lze říci, že se stoupajícím vzděláním roste počet plánovaných těhotenství (viz tabulku 5, graf 6).

Tabulka 5: Plánovanost těhotenství Plánovanost těhotenství plánované, chtěné neplánované,chtěné jiná možnost Celkem

ZV n 14 6 1 21

SV % 66 29 5 100

n 35 9 0 44

% 80 20 0 100

40

VV n 31 4 0 35

% 89 11 0 100

Celkem n % 80 80 19 19 1 1 100 100

Graf 6: Plánovanost těhotenství 100 90 80 70 %

60

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 plánované a chtěné

neplánované, ale chtěné

jiná možnost

Přijetí těhotenství partnerem Ženy v 90 % volily „možnost a“, tedy že se partner těší hned od počátku. Srovnatelná procenta byla u žen se základním, středním i vysokoškolským vzděláním. Méně nadšeně přijali těhotenství nejčastěji partneři žen se vzděláním středoškolským, přesně v 9 %, srovnatelnými procenty byla tato varianta zastoupena u dalších dvou skupin těhotných žen. Jinou možnost zvolila jedna žena se vzděláním základním, která doplnila, že ji partner opustil a dvě ženy se vzděláním vysokoškolským. První uvedla, že očekávání je realistické bez větších emocí, protože čeká druhé dítě. Druhá napsala, že byl partner překvapený, protože otěhotněla velmi brzy po seznámení, ale byl rád (viz tabulku 6, graf 7).

Tabulka 6: Přijetí těhotenství partnerem Přijetí těhotenství partnerem možnost a možnost b možnost c Celkem

ZV n 19 1 1 21

SV % 90 5 5 100

n 40 4 0 44

VV % 91 9 0 100

41

n 31 2 2 35

% 88 6 6 100

Celkem n % 90 90 7 7 3 3 100 100

Graf 7: Přijetí těhotenství partnerem 100 90 80 70 %

60

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 a

b

c

a – nadšeně a těší se od počátku b – méně nadšeně, dítě zatím neplánoval, ale už se těší c – jiná možnost

Kvalita partnerského vztahu Na stupnici od 1 do 5 vybíraly ženy celkem v 79 % číslo 1, čímž značily maximální spokojenost ve svém vztahu. Dále bylo 16 % zastoupeno číslo 2, tedy velmi spokojené. Dle vzdělání volily maximální spokojenost ženy vysokoškolsky vzdělané až v 91 %, zbylých 9 % hodnotilo číslem 2. Ženy se vzděláním středním uvedly maximální spokojenost v 77 % a s nejnižším vzděláním v 61 %. Velmi spokojeno je ve vztahu 24 % žen se základním a 18 % středním vzděláním. Celkem tři ženy zhodnotily svůj vztah číslem 3, ovšem žádná z nich nebyla vysokoškolského vzdělání. Dvě ženy se základním vzděláním uvedly nespokojenost a absolutní nespokojenost. Lze tedy shrnout, že nejvíce spokojené jsou ve svém vztahu ženy vysokoškolsky vzdělané (viz tabulku 7, graf 8).

Tabulka 7: Kvalita partnerského vztahu ZV Kvalita vztahu max.spokojená velmi spokojená spokojená nespokojená zcela nespokojená Celkem

n 13 5 1 1 1 21

SV % 61 24 5 5 5 100

n 34 8 2 0 0 44

VV % 77 18 5 0 0 100

42

n 32 3 0 0 0 35

% 91 9 0 0 0 100

Celkem n 79 16 3 1 1 100

% 79 16 3 1 1 100

Graf 8: Kvalita partnerského vztahu 100 90 80 70 60 %

50

ZV

40

SV

30

VV

20 10 0 max.spokojená velmi spokojená

spokojená

nespokojená

zcela nespokojená

Největší opora v těžkých chvílích Partner představuje největší oporu pro 83 % těhotných žen, nehledě na jejich vzdělání. Dalo by se říci, že s klesajícím vzděláním hledají ženy oporu spíše jinde než u partnera, v horším případě nikoho takového nemají, což může také souviset s výše zmíněným hodnocením partnerského vztahu, kde se alespoň procentuálně jevily nejméně spokojené ženy se vzděláním nižším. Matku uvedlo 10 % žen se základním vzděláním, nejvíce ze všech tří skupin. Jako blízkou osobu respondentky uváděly v 6 % své děti, pouze jednou byla uvedena sestra. Možnost „nikdo“ zvolily celkově pouze dvě ženy, jedna se vzděláním základním a druhá se středoškolským (viz tabulku 8, graf 9).

Tabulka 8: Opora v těžkých chvílích Opora v těžkých chvílích partner kamarádka matka jiná blízká osoba nikdo Celkem

ZV n 16 1 2 1 1 21

% 75 5 10 5 5 100

SV n 36 2 2 3 1 44

VV % 81 5 5 7 2 100

43

n 31 1 1 2 0 35

% 88 3 3 6 0 100

Celkem n 83 4 5 6 2 100

% 83 4 5 6 2 100

Graf 9: Opora v těžkých chvílích 100 90 80 70 60 %

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 partner

kamarádka

matka

jiná osoba

nikdo

Pocit bezpečí a dobrého zázemí v prostředí, kde bydlí Velká většina žen udávala pocit dobrého zázemí a jistoty. Ženy s vysokoškolským a středním vzděláním odpověděly kladně až v 86 %, o něco méně - 76 % bylo žen se vzděláním základním, které odpověděly stejně. Pouze 1 žena se základním vzděláním uvedla zápornou odpověď. Částečný pocit zázemí udalo celkem 15 % žen, přičemž tuto odpověď volily častěji ženy se vzděláním základním (viz graf 10).

Graf 10: Pocit bezpečí 100 90 80 70 %

60

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 ano

ne

částečně

Prožití stresující události Většina žen (75 %) během těhotenství neprožila jakýkoliv intenzivnější stres. Zbylých 25 % žen uvádělo kladnou odpověď. Nejčastější příčinou stresu bylo úmrtí v rodině a stěhování, přičemž úmrtí je zařazeno mezi nejkritičtější životní události (viz Přílohu 1).

44

Dále se v jednotlivých případech vyskytovalo: operace dcery, stres s rodiči manžela, autonehoda, obava o možnou ztrátu manželova zaměstnání, zdravotní problémy, stres při podstoupení genetických testů a pubertální dcera jako trvalý zdroj stresu. V položce nebyl nalezen významný rozdíl v závislosti na vzdělání, protože úmrtí či jiná stresující událost může potkat kohokoliv bez ohledu na dosažené vzdělání (viz graf 11).

Graf 11: Prožití stresující události 80 70 60 50 % 40 30 20 10 0 ne

ano

Reakce na krizové životní situace Nejsnáze se těžkým životním situacím přizpůsobují ženy s vysokoškolským vzděláním. Odpověděly v 60 %, že krize přijímají jako součást života. Špatně se přizpůsobují krizím zejména ženy ze skupiny základního vzdělání, které odpověděly v 57 %, že jim trvá déle se s těžkostmi vyrovnat a ovlivňují celkově i jejich chování. Odpověď „velmi špatně“ volily častěji také ženy se základním vzděláním. Lze konstatovat, že s klesajícím vzděláním je adaptabilita žen na krizové situace horší (viz tabulku 9, graf 12).

Tabulka 9: Reakce na krizové životní situace ZV Způsob reakce dobře špatně velmi špatně Celkem

n 8 12 1 21

SV % 38 57 5 100

n 21 23 0 44

VV % 48 52 0 100

45

n 21 13 1 35

% 60 37 3 100

Celkem n % 50 50 48 48 2 2 100 100

Graf 12: Reakce na krizové životní situace 100 90 80 70 %

60

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 dobře

špatně

velmi špatně

Problémy momentálně zatěžující těhotnou ženu nejvíce V této otázce mohly ženy zvolit i více odpovědí z několika uvedených možností, popřípadě doplnit další problémy, které je trápí. Přirozeně u všech žen převažovala obava o dítě, které čekaly. Dle stupně vzdělání měly však nejmenší obavu ženy se vzděláním nejnižším. Volily tuto odpověď pouze ve 36 %, narozdíl od žen vysokoškolsky vzdělaných se 48 %. Dále převažoval strach z porodu, celkově 23 % odpovědí. Se stoupajícím vzděláním však tento problém klesal. Naopak strach o již narozené děti se stoupajícím vzděláním rostl. Finanční potíže uváděly nejčastěji ženy se základním vzděláním, a to až v 17 %. S tím související problémy s bydlením rovněž převažovaly u stejné skupiny žen. Možnost „jiné“ zvolily celkem 4 ženy. Jejich konkrétní obavy byly: jak dokončí školu, jak se postará o miminko, syna a domácnost, pokud manžel nechce pomáhat, potíže s rodiči a v rodině. U žen s vyšším vzděláním tedy převažovaly obavy o miminko, popřípadě děti již narozené. Ženy s nižším vzděláním naopak uváděly spíše problémy existenční povahy (viz tabulku 10, graf 13).

Tabulka 10: Problémy v těhotenství ZV Problémy v těhotenství strach z porodu strach o dítě,které čeká strach o narozené děti finanční problémy problémy s bydlením partnerské problémy jiné Celkem

n 9 13 3 6 4 0 1 21

SV % 25 36 8 17 11 0 3 100

n 15 29 8 7 1 1 2 44

46

VV % 24 45 13 11 2 2 3 100

n 10 23 9 3 3 0 1 35

% 20 48 18 6 6 0 2 100

Celkem n % 34 23 65 43 20 14 16 11 8 5 1 1 4 3 148 100

Graf 13: Problémy v těhotenství 50 45 40 35 30 % 25

ZV

20

SV

15

VV

10 5 0 strach z porodu

strach o dítě, které čeká

strach o děti

finanční problémy partnerské problémy s bydlením problémy

jiné

Prioritní zdroj stresu Respondentky zde měly možnost doplnit, co považují za hlavní příčinu své životní nepohody. 39 % žen na tuto položku v dotazníku neodpovědělo vůbec. Nelze však jednoznačně říci, že žádný zdroj stresu nemají. Je možné, že nechtěly odpovědět, nebo je v danou chvíli nic konkrétního nenapadlo. Ve zbylých 61 % odpovědí se nejčastěji jako zdroj stresu vyskytovalo zaměstnání, obava o zdraví miminka, o své blízké a o rodinu, zdravotní potíže v rodině. Také samotní členové rodiny byli uváděni jako příčina životní nepohody, ať už to bylo první dítě nebo rodiče manžela. Dále těhotné trápí nedostatek času, únava, bydlení, finance. Deset žen uvedlo, že se necítí být ve stresu a žádný zdroj stresu nevnímají.

Výskyt nepříjemných pocitů Celkem 62 % žen pociťuje příznaky stresu občas. Nejvíce tuto možnost však volily ženy středoškolsky vzdělané, a to až v 70 %. Často má pocity beznaděje a vyčerpání 14 % žen se základním vzděláním, nejvíce ze všech tří skupin těhotných. V kontrastu toho je nikdy nemá 40 % vysokoškolsky vzdělaných žen. Lze říci, že se tedy více vyskytují u žen se základním vzděláním (viz tabulku 11, graf 14).

47

Tabulka 11: Výskyt nepříjemných pocitů ZV

Výskyt nepříjemných pocitů často občas nikdy Celkem

n 3 12 6 21

SV % 14 57 29 100

n 0 31 13 44

VV % 0 70 30 100

n 2 19 14 35

Celkem % 6 54 40 100

n 5 62 33 100

% 5 62 33 100

Graf 14: Výskyt nepříjemných pocitů 100 90 80 70 %

60

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 často

občas

nikdy

Pocit stresu Procentuálně nebyl výrazný rozdíl v pocitu stresu v závislosti na vzdělání. Celkově více žen - 68 % uvedlo, že se někdy cítí stresované. Ženy vysokoškolsky vzdělané však uváděly kladnou odpověď častěji, přesně v 71 %, a tedy o něco méně odpovědí záporných oproti ženám se středním a základním vzděláním (viz graf 15).

Graf 15: Pocit stresu 100 90 80 70 %

60

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 ano

ne

48

Obvyklá intenzita stresu, pokud se vyskytne Stres hodnotily na stupnici 1 až 5 všechny těhotné ženy nejčastěji číslem tři, tedy střední intenzity. Za velmi mírný jej považuje 34 % žen vysokoškolsky vzdělaných, které tuto variantu volily nejčastěji ze všech tří skupin. Hodnocení číslem dvě volily nejvíce ženy se vzděláním základním, konkrétně ve 29 %. Intenzitu silnou a vysokou popisovaly také častěji ženy se vzděláním nižším než vysokoškolačky. Není zde však jednoznačný nárůst intenzity stresu v závislosti na klesajícím vzdělání, protože počet vysokoškolaček, které hodnotily intenzitu stresu jako střední, byl nejvyšší ze všech tří skupin (viz tabulku 12, graf 16).

Tabulka 12: Intenzita stresu ZV Intenzita stresu velmi mírná mírná střední silná vysoká Celkem

n 5 6 7 2 1 21

SV % 24 29 32 10 5 100

n 13 11 15 3 2 44

VV % 30 25 33 7 5 100

n 12 8 13 2 0 35

% 34 23 37 6 0 100

Celkem n % 30 30 25 25 35 35 7 7 3 3 100 100

Graf 16: Intenzita stresu 50 40 30

ZV

%

SV 20

VV

10 0 velmi mírná

mírná

střední

silná

vysoká

Frekvence stresu Většina žen, nezávisle na svém vzdělání, se cítí stresovaná někdy, tedy párkrát do měsíce. Tuto variantu volilo celkem 64 % respondentek, nejvíce z řad vysokoškolaček a nejméně ženy se základním vzděláním. Denně stresovaná se necítí žádná z dotazovaných žen. Občas (několikrát do týdne) pociťují stres nejvíce ženy se vzděláním středním,

49

nejméně vysokoškolačky. Variantu „téměř nikdy“ volily ženy se základním a vysokoškolským vzděláním ve srovnatelném procentu (24 % a 23 %). Výsledek tedy neukazuje na nárůst frekvence stresu s klesajícím vzděláním (viz tabulku 13, graf 17).

Tabulka 13: Frekvence stresu ZV Frekvence stresu často občas někdy téměř nikdy Celkem

n 0 3 13 5 21

SV % 0 14 62 24 100

n 0 7 28 9 44

VV % 0 16 64 20 100

n 0 4 23 8 35

% 0 11 66 23 100

Celkem n % 0 0 14 14 64 64 22 22 100 100

Graf 17: Frekvence stresu 70 60 50 ZV

40 %

SV

30

VV 20 10 0 často

občas

někdy

téměř nikdy

Frekvence úzkostných pocitů Také pocity podrážděnosti a napětí u sebe pozoruje většina žen párkrát do měsíce bez ohledu na vzdělání. Nejméně, konkrétně v 57 %, však tuto odpověď volily ženy vysokoškolsky vzdělané, ženy se středním a základním vzděláním v 71 %. Několikrát do týdne je úzkostlivých až 26 % vysokoškolaček oproti 14 % žen se vzděláním základním. Ale ženy vysokoškolsky vzdělané byly také v největším zastoupení u výběru možnosti „vůbec nikdy“. Často pociťuje úzkost procentuálně srovnatelné množství žen ve všech třech skupinách. Ani frekvence úzkostných pocitů tedy nenarůstá s klesajícím vzděláním, naopak 12 % rozdíl mezi skupinou žen s nejvyšším a nejnižším vzděláním u varianty „občas“ naznačuje vyšší frekvenci úzkosti u vysokoškolaček (viz tabulku 14, graf 18).

50

Tabulka 14: Frekvence úzkostných pocitů Frekvence úzkostných pocitů často občas někdy vůbec nikdy Celkem

ZV n 1 3 15 2 21

SV % 5 14 71 10 100

n 1 11 31 1 44

VV % 2 25 71 2 100

n 1 9 20 5 35

Celkem

% 3 26 57 14 100

n 3 23 66 8 100

% 3 23 66 8 100

Graf 18: Frekvence úzkostných pocitů 80 70 60 50

ZV

% 40

SV

30

VV

20 10 0 často

občas

někdy

vůbec nikdy

Kvalita spánku Byla zjištěna přímá závislost kvality spánku na vzdělání respondentek. Velmi často spí kvalitním spánkem osm hodin denně 65 % vysokoškolaček oproti pouhým 43 % těhotných žen se vzděláním základním, kterým také připadla nejvyšší hodnota – 57 % u možnosti „zřídka“, což jednoznačně dokazuje, že kvalitnější spánek mají ženy vysokoškolsky vzdělané (viz graf 19).

Graf 19: Kvalita spánku 70 60 50 ZV

40 %

SV

30

VV 20 10 0 ano, často

ne, zřídka

51

Celková životní spokojenost ženy Nejen v partnerském vztahu, ale i celkově v životě jsou více spokojené vysokoškolsky vzdělané ženy. S rostoucím číslem na stupnici, a tak horším hodnocením osobní spokojenosti, ubývalo vysokoškolaček a také jich nejvíce ze všech tří skupin - 54 % ohodnotilo spokojenost číslem 1. Pouze jedna žena ze skupiny vzdělání nejnižšího byla poslední dobou v životě nespokojená (viz tabulku 15, graf 20).

Tabulka 15: Celková životní spokojenost ženy ZV Spokojenost ženy max. spokojená velmi spokojená spokojená nespokojená zcela nespokojená Celkem

n 9 8 3 1 0 21

SV % 43 38 14 5 0 100

n 15 23 6 0 0 44

VV % 34 52 14 0 0 100

n 19 14 2 0 0 35

Celkem % 54 40 6 0 0 100

n 43 45 11 1 0 100

% 43 45 11 1 0 100

Graf 20: Celková životní spokojenost ženy 60 50 40 ZV

% 30

SV 20

VV

10 0 maximálně spokojená

velmi spokojená

spokojená

nespokojená

zcela nespokojená

Nejčastější způsob řešení stresu Respondentky měly možnost zvolit více odpovědí a vybrat, popřípadě doplnit, jak nejčastěji stres řeší. Celkově nejvíce všechny ženy relaxují na procházce a poslechem hudby. Výraznější rozdíl byl ve sledování televize ženami se základním a vysokoškolským vzděláním, přičemž o 10 % více žen ze skupiny ZV raději relaxuje u televize. Také cigaretu si zapálí v 7 % ženy se vzděláním základním, zatímco těhotné se vzděláním vyšším tímto způsobem stres neřeší vůbec. U kávy byla procenta ve všech třech skupinách žen srovnatelná. Žádná těhotná žena by stres „nezapíjela“ alkoholem ani nebrala jakékoliv léky. 38 % těhotných doplnilo také další možnosti řešení stresu a jejich vlastní způsoby

52

relaxace, z nichž se převážně objevovalo: povídání a čas strávený s manželem, hra se svými dětmi, setkání s kamarádkou, přáteli, rodinou, spánek, četba, relaxace sportem či jinou aktivitou a čokoláda (viz tabulku 16, graf 21).

Tabulka 16: Možnosti řešení stresu Možnosti řešení stresu procházka hudba televize káva cigareta léky alkohol jiné Celkem

ZV n 15 12 8 2 3 0 0 2 21

SV % 35 29 19 5 7 0 0 5 100

n 28 23 14 6 0 0 0 17 44

VV % 32 26 16 7 0 0 0 19 100

n 25 16 6 4 0 0 0 19 35

% 35 23 9 6 0 0 0 27 100

Celkem n % 68 33 51 26 28 14 12 6 3 2 0 0 0 0 38 19 200 100

Graf 21: Možnosti řešení stresu 50 45 40 35 30

ZV

% 25

SV

20

VV

15 10 5 0 procházka

hudba

tv

káva

cigareta

léky

alkohol

jiné

Navštěvování předporodních kurzů Kurzy předporodní přípravy navštěvovalo pouze 36 % z celkového počtu respondentek. Ženy, které předporodní kurzy ignorovaly byly z 95 % základního vzdělání. 57 % žen, které o kurzy zájem měly byly naopak vzdělání vysokoškolského. Z hlediska vzdělání navštěvují předporodní kurzy tedy hlavně vysokoškolačky (viz graf 22).

53

Graf 22: Navštěvování předporodních kurzů 100 90 80 70 60 % 50

ZV

40 30

VV

SV

20 10 0 ano

ne

Relaxační techniky jako součást předporodních kurzů Relaxace, nebo alespoň nácvik relaxačního dýchání, by měla být součástí každého předporodního kurzu. 28 % žen však potvrzuje, že tomu tak doopravdy není. Větší procento však zůstává pro kladnou odpověď, takže většina žen měla možnost relaxovat v rámci vybraného předporodního kurzu (viz graf 23).

Graf 23: Zastoupení relaxačních technik v předporodních kurzech

28% ano ne 72%

Pravidelná denní relaxace Všechny respondentky bez ohledu na vzdělání častěji uváděly, že pravidelně denně relaxují, konkrétně 65 % z celkového počtu. O 7 % více však bylo pravidelně relaxujících vysokoškolaček než žen se základním vzděláním. Ženy, které nerelaxují pravidelně, uváděly v zásadě dva hlavní důvody. Nejčastější překážkou byl nedostatek času, menší část respondentek uvedla jako důvod starost o své dítě (děti). Dále ženy jednotlivě poznamenaly, že ani neví proč, necítí potřebu, nebo že je zvyklá pořád něco dělat. 12 respondentek žádný důvod neuvedlo (viz tabulku 17, graf 24).

54

Graf 24: Pravidelná relaxace 70 60 50 ZV

40

SV

% 30

VV

20 10 0 ano

ne

Asociace ke slovu stres Těhotné ženy napadaly nejrůznější asociace na téma stres. Určitá souvislost byla zaznamenána mezi prioritními zdroji stresu a uvedenými problémy ženy a tím, co se jí vybaví, když se řekne slovo stres. Respondentky, které měly zdravotní potíže či úmrtí v rodině, uváděly především asociace jako ohrožení zdraví, strach o rodinu a úmrtí blízké osoby. Těm, které měly finanční potíže, se vybavoval stres spojený s nedostatkem financí a ženám, jejichž zdrojem stresu bylo zaměstnání, se asociovalo nejčastěji slovo práce, popřípadě kolegové z práce. Mezi nejvíce uváděné však patřily výrazy jako strach, nejistota, bezmoc, nepohoda, neřešitelná situace, vyčerpání, spěch, smutek, slzy, ale také svíravý pocit v žaludku, nebo probouzení nad ránem. Pro představu jsou uvedeny citace některých respondentek: „Uspěchaná doba a žití ve městě“, „může být běžná součást života, důležité je mu předcházet“, „obtížný úkol při studiu, v zaměstnání“, „zbytečná nemoc současné doby“, „téměř se mě netýká, nepřipouštím si ho“, „starost o domácnost, nemocné dítě“, „neklid, roztěkanost, kouření, napětí“, „že je tento pojem špatně používán, špatná nálada je pro krátkodobé stavy výstižnější“.

55

Vnímání a prožívání těhotenství V závěru dotazníku se respondentky mohly vyjádřit k problematice stresu, popsat vlastní prožívání těhotenství a také dodat, čím případný stres zaručeně odbourají. Této možnosti využilo celkem 51 % žen. Nejčastěji se shodovaly ve vnímání příjemných pocitů z pohybů miminka a užívání si těhotenství. Jako „zaručený lék“ u většiny žen funguje popovídání si s partnerem, pohoda a bezpečí v rodině a věnování se oblíbené činnosti. Během rozdávání dotazníku a rozhovoru také často ženy zmiňovaly, že stres nevnímají tak intenzivně, jako před otěhotněním, protože „jsou pod vlivem nových hormonů.“ Tři respondentky uvedly, že jim pomáhá víra v Boha. Zároveň odpověděly naprosto stejně v otázkách na pocit, intenzitu a frekvenci stresu. U všech byla shoda v nulovém pocitu stresu a tedy uvedené frekvenci „téměř nikdy“. Přestože svou víru přiznaly pouze tři ženy, je pravděpodobná určitá souvislost mezi vírou a vnímáním stresu, ve smyslu větší životní vyrovnanosti a pohody věřících. Opět jsou zde přiblíženy pocity těhotných pomocí následujících citací.

„Těhotenství prožívám velmi příjemně. Zaručený lék na uvolnění je nutnost přijmout i vlastní nedostatky a zbytečně se nehonit. Vnímat i ostatní.“ „Zdroj mých stresů je první dítě, které je v období prvního vzdoru a prožívá jej velmi intenzivně. Pomáhá mi plavání a babička.“ „Těhotenství vnímám jako pozitivní stav, jako přirozenou součást života, důležitá je podpora a pomoc manžela a rodiny.“ „Doufám, že alespoň chvilkové uvolnění nastane po porodu.“ „Nejdůležitější a nejpříjemnější je pro mě 100 % opora mého muže a celé rodiny, jejich empatie a zájem.“ „Stresující jsou de facto všechny milníky těhotenství, ale je to krásné.“ „Očekávání dítěte mnoho problémů udělá mnohem menšími. V těhotenství zažívám objektivně o 80 % méně stresu, protože mi většina problému přišla nicotných.“ „ Nejvíce mi pomáhá vést normální život a zaměstnání až do porodu a sportovní aktivita.“ „Nejkrásnější je pocit, že uvnitř sebe máte malého člověka a on vás kope.“ „Říkám si, že to všichni zvládli.“ „Nikdy nemyslím na tu nejhorší variantu, vše se dá řešit, jsem věřící, modlím se.“ „Těhotenství je druhé a prožívám ho mnohem intenzivněji než to první.“ „První těhotenství jsem si užívala víc, druhé je více ve stresu už kvůli prvnímu dítěti.“

56

3.6 Vyhodnocení hypotéz Předpokládala jsem významné rozdíly ve vnímání a zvládání stresu u těhotných žen v závislosti na jejich vzdělání, ale také paritě. Lepší informovanost žen vysokoškolsky vzdělaných mě vedla k domněnce, že se budou více snažit stresu předcházet, uvědomovat si jeho důsledky a zároveň vést celkově kvalitnější a zdravější život. Za neméně významný faktor v nižším výskytu stresu u žen s vyšším vzděláním jsem považovala jejich lepší zázemí jak finanční tak rodinné, vyplývající z jejich vyššího společenského postavení. U prvorodiček jsem předpokládala vyšší frekvenci stresu z důvodu prožívání nového, pro ně doposud neznámého, období života.




Předpokládám, že ženy s nižším vzděláním budou udávat vyšší míru stresu než ženy s vyšším stupněm dosaženého vzdělání.

Vysokoškolačky sice častěji udávaly velmi mírnou intenzitu a ženy s nižším vzděláním zase častěji volily silnou intenzitu stresu, ale nebyl zjištěn přímý nárůst intenzity u žen se vzděláním nižším. Hypotéza tedy byla pravdivá pouze částečně (viz graf 25). Ani frekvence stresu jednoznačně nenarůstá se snižujícím se stupněm dosaženého vzdělání. Párkrát do týdne (občas) pociťuje stres o 3 % více žen se základním a o 5 % více žen se středním vzděláním než vysokoškolaček, nižší frekvenci (někdy) udalo více vysokoškolaček než žen se základním vzděláním. Nebyl však zaznamenán také nárůst vysokoškolsky vzdělaných žen u odpovědí „téměř nikdy“, takže lze v tomto případě konstatovat nepravdivost hypotézy (viz graf 26).

Graf 25: Intenzita stresu 50 40 30

ZV

%

SV 20

VV

10 0 velmi mírná

mírná

střední

silná

57

vysoká

Graf 26: Frekvence stresu 70 60 50 ZV

40 %

SV

30

VV 20 10 0 často




občas

někdy

téměř nikdy

Předpokládám, že ženy s vyšším vzděláním budou pravidelně denně relaxovat narozdíl od žen se vzděláním nižším.

Domněnka, že ženy vzdělanější si více uvědomují potřebu relaxace a negativní důsledky přetěžování organismu stresem a v důsledku toho pravidelně relaxují, byla správná. S hodnotou 69 % převyšují ženy vysokoškolsky vzdělané ostatní dvě skupiny žen. Rozdíl je také patrný ze záporných odpovědí respondentek - schodek mezi ženami se základním a vysokoškolským vzděláním tvořil 7 %. Hypotéza byla tedy v tomto případě potvrzena (viz graf 27).

Graf 27: Pravidelná relaxace 100 90 80 70 %

60 50

ZV

40 30

VV

SV

20 10 0 ano

ne

58




Předpokládám, že ženy rodící poprvé budou udávat vyšší frekvenci příznaků a pocitů souvisejících se stresem než ženy, které již v minulosti rodily.

Východiskem poslední hypotézy byla větší úzkostlivost, obavy a stres prvorodiček daný samotným těhotenstvím, jako pro ně zcela novou situací. Také je u prvorodiček větší pravděpodobnost neplánovaného těhotenství, a tak vzniku obtížného nežádoucího období, ve kterém původně zamýšlely něco jiného, než přípravy na život s dítětem. Časté nepříjemné pocity beznaděje a vyčerpanosti však v 6 % udávaly vícerodičky a ve 4 % prvorodičky. Rozdíl byl sice minimální, ale z části hypotézu vyvrací. Vzhledem k absolutně shodnému počtu prvorodiček a vícerodiček, konkrétně 33 %, nepociťujících vyčerpanost nikdy, nelze jednoznačně určit nepravdivost hypotézy (viz graf 28). Významnější roli ve výskytu nežádoucích pocitů tedy hrálo vzdělání respondentek, přičemž jejich frekvence rostla se snižujícím se vzděláním těhotných žen (viz graf 29). Naopak frekvence úzkostných pocitů naznačuje jejich vyšší výskyt u žen rodících poprvé. Procentuálně nebyly sice zaznamenány významné rozdíly mezi prvorodičkami a druhorodičkami, ale výsledek je možno hodnotit jako tendenci k vyšší frekvenci úzkosti u prvorodiček. Postupný pokles prvorodiček u odpovědí charakterizujících nižší frekvenci těchto pocitů poukazuje na pravdivost hypotézy. Vůbec nikdy nepociťuje úzkost 10 % vícerodiček a jen 6 % prvorodiček (viz graf 30). Vzdělání nemělo významnější vliv na frekvenci úzkosti (viz graf 31). Hypotéza však nebyla jednoznačně potvrzena.

Graf 28: Výskyt nepříjemných pocitů (parita) 70 60 50 40

primipary

30

multipary

%

20 10 0 často

občas

nikdy

59

Graf 29: Výskyt nepříjemných pocitů (vzdělání)

100 90 80 70 %

60

ZV

50

SV

40

VV

30 20 10 0 často

občas

nikdy

Graf 30: Frekvence úzkostných pocitů (parita) 70 60 50 40

primipary

% 30

multipary

20 10 0 často

občas

někdy

vůbec nikdy

Graf 31: Frekvence úzkostných pocitů (vzdělání)

80 70 60 50

ZV

% 40

SV

30

VV

20 10 0 často

občas

někdy

60

vůbec nikdy

4 Diskuse Těhotenství představuje pro každou ženu psychicky náročné období, které ji opravňuje k plnému projevu své osobnosti, svých přání a snů. Během těhotenství však žena snadněji podlehne obavám a úzkosti souvisejících s úsilím o získání společenského uznání a se zodpovědností, kterou má. Přehnaná úzkost vede k přetrvávání sekundárních těhotenských symptomů (nevolnost, zvracení), nezvládání každodenního života, nespavosti, nervozitě, snížené schopnosti čelit realitě a následné depresi. Nejvyšší hladina stresu se vyskytuje v nejnižších sociálních vrstvách, zejména kvůli vyššímu počtu významných životních událostí. Vysoká míra mateřského stresu je spojena s vysokou hladinou adrenalinu a současně zvýšenou hladinou fetálních katecholaminů (5). Do nižších sociálních vrstev obvykle spadají ženy s nižším vzděláním, které v mém průzkumu hodnotily intenzitu stresu častěji jako silnou, popř. vysokou ve srovnání se ženami vysokoškolsky vzdělanými. Vysokoškolačky častěji hodnotily intenzitu stresu jako velmi mírnou (viz graf 25). Zatímco úzkost, která roste úměrně se stupněm těhotenství, nevede k jakýmkoliv patologiím v těhotenství, úzkost u ženy jako její charakterový rys je spojena s předčasným porodem a dalšími komplikacemi v těhotenství. Velmi častý výskyt jakéhokoliv typu úzkosti v prvním trimestru a velký počet životních událostí ve druhém a třetím trimestru jsou spojovány s abnormálním vývojem těhotenství, zahrnující také předčasný porod (5). Úzkostné pocity se vyskytovaly u všech respondentek nezávisle na vzdělání až v 66 % párkrát do měsíce. Tato frekvence je s přihlédnutím ke konci gravidity a obavám z porodu u dotazovaných žen pochopitelná a je příznivé, že odpovědi charakterizující frekvenci vyšší byly zastoupeny pouze v nízkém procentu (viz graf 18). Caplan (1957) popsal těhotenství jako krizi ženy. Předpokládal, že emoční stav ženy je odlišný v různých fázích těhotenství v závislosti na jejím přizpůsobování se fyziologickým a psychologickým změnám. Emoční stav během těhotenství je ovlivněn reakcemi ženy na sexuální aspekty procesu reprodukce. To také ovlivňuje její psychologický vývoj v průběhu těhotenství a proměnu do role matky. Tento proces je ovlivněn vztahem s její vlastní matkou nebo ženami, které považuje za vzory této role. Osofsky (1980) uvádí, že citové narušení v těhotenství se vztahuje k vyzrálosti a připravenosti ženy, její emoční stabilitě a nestabilitě v průběhu těhotenství, dřívějším životním zkušenostem, celkové sociální situaci a také významnějším hormonálním nerovnováhám (4).

61

Podpora okolí může mít tlumící efekt na působení životních stresorů, nebo dokonce může redukovat množství prožívaných nepříznivých životních událostí. Další teorie předpokládají, že také může zlepšit reakce ženy na stres. Norbeck a Tilden zjistili souvislost mezi vysokou hladinou stresu/nízkou společenskou podporou a komplikacemi v těhotenství (5). Až 83 % těhotných žen uvedlo svého partnera jako největší oporu, což považují za velmi důležité a tuto potřebu často zmiňovaly ve volných odpovědích. Dále hledaly oporu v kamarádce, matce a také svých dětech. Pouze dvě respondentky nikoho takového neměly, ale neudávaly vyšší frekvenci ani intenzitu stresu (viz graf 9). Gorsuch a Key (1974) provedli studii na 118 ženách s nízkým finančním příjmem, u kterých sledovali okolnosti vzniklé úzkosti a závažnost životních změn v průběhu těhotenství. Výsledky ukázaly, že úzkost během prvního trimestru souvisela s výskytem abnormalit v těhotenství, v průběhu porodu a stavem dítěte. Stres ve druhém a třetím trimestru byl podobně spojen se stejnou mírou abnormalit. Bylo zjištěno, že úzkost a stres nezávisle přispívají k abnormalitám v těhotenství a jsou rozhodující v různém období. Nebyly nalezeny důkazy o ovlivnění vývoje a výsledku těhotenství stresem prožitým před koncepcí (7). V otázce na konkrétní problémy uváděly finanční potíže a problémy s bydlením častěji ženy s nižším vzděláním. Zároveň u těchto respondentek byla zjištěna vyšší intenzita i frekvence v položkách hodnocení stresu (viz graf 13). Vztah psychosociálního stresu v těhotenství a nízké porodní váhy dítěte sledovala studie z roku 1984. Autoři Newton a Hunt k ní použili inventář životních událostí a ukazatel stavu úzkosti. Nízká porodní hmotnost a prematurita byla jednoznačně spojena s vyšším počtem životních událostí, ne však s úzkostí. Výskyt významných událostí v životě ženy ve třetím trimestru může hrát důležitou roli ve vyvolání předčasného porodu. Výsledek studie nebyl podmíněný sociální skupinou (15). Northrupová uvádí vztah stresu a těhotenství u těhotných lékařek. Pilotní studie prokázala, že katecholaminy v moči tvořené nadledvinami a jinými tkáněmi se při psychickém nebo fyzickém stresu zvyšují během pracovního zatížení až o 58 % ve srovnání s obdobím odpočinku. Hladiny katecholaminů u těhotných lékařek se však zvýšily až o 64 % ve srovnání s kontrolní skupinou nelékařek ve srovnatelném gestačním období (16). To může souviset s pocitem stresu dotazovaných respondentek. Kladnou odpověď totiž uvedlo o něco více žen vysokoškolsky vzdělaných oproti ženám se vzděláním nižším. Vysokoškolačky zároveň častěji během těhotenství pracovaly, zatímco ženy s nižším vzděláním preferovaly pracovní neschopnost, popř. byly nezaměstnané (viz graf 5 a 15).

62

V souboru českých těhotných žen zahrnutých do mezinárodní studie ELSPAC byly mimo jiné sledovány prevalence jevů, které by mohly být zdrojem chronických stresů respondentek: rozpory, rozluky a rozvody rodičů, kruté zacházení a pohlavní zneužívání v dětství, velmi špatné vztahy ve škole, disharmonické rodinné vztahy těhotných žen (rozluky a rozvody, svobodné a osamocené matky) a následky jejich nerozvážného sexuálního chování (opakovaná nechtěná těhotenství, umělá přerušení těhotenství). Ženy, které získaly jen základní, případně nižší odborné úrovně vzdělání, vyrůstaly častěji než středoškolačky a vysokoškolačky v sociálním prostředí, které je větším zdrojem různých stresů. Signifikantně častěji měly stresovou anamnézu kuřačky. Také v dospělém věku byl v sociální skupině žen s nízkým vzděláním výskyt zdrojů chronického stresu významně častější než u žen s vyšším dosaženým vzděláním. Významné rozdíly mezi kuřačkami a nekuřačkami byly nalezeny jen ve skupině žen s vyšším vzděláním (9). V mém průzkumu byly pouze tři kuřačky, všechny ze skupiny základního vzdělání. Uvedly, že se cítí stresované párkrát do měsíce a intenzitu zhodnotily také všechny číslem 3 (střední). Častěji se však u těchto žen vyskytovaly úzkostné pocity a potíže se spaním. Nebyla zjištěna vyšší frekvence stresu u žen s nižším vzděláním (viz graf 26). V mezinárodní studii ELSPAC byla také zahrnuta pracovní anamnéza, která zjišťovala expozici žen vybraným faktorům pracovního prostředí před jejich otěhotněním a v těhotenství. Porodníci a pediatři vyplňovali obsáhlé dotazníky o průběhu těhotenství, porodu a o novorozenci. Výsledky předložené v této práci se týkají pouze souboru 3897 žen z ČR. Většina sledovaných znaků profese představuje určité zdroje stresu (práce směnná, monotónní, v hluku, s duševním napětím). Těmto stresogenním faktorům byly obvykle exponovány častěji kouřící ženy než nekuřačky. Za určitý typ stresu lze pokládat i práci s počítačem. Z dalších potenciálních rizik pro reprodukci byly zjišťovány expozice žen chemickým látkám. Pracovní podmínky hodnotily ženy subjektivně. Bez rozlišení jejich kuřáckého chování nebyl výskyt znaků, které charakterizují patologický průběh těhotenství a vývoje plodu, statisticky významně odlišný mezi exponovanou a neexponovanou skupinou žen. Po rozdělení souboru těhotných žen podle jejich kuřáckého chování se již statisticky významné rozdíly ve frekvenci patologických znaků projevily. U kuřaček byl vyšší výskyt abnormalit placenty a malformací plodu spojen s trvalou prací vsedě, růstová retardace plodu byla zvýšena u pracujících na směny a krvácení v těhotenství s expozicí chemickým látkám. U nekuřaček exponovaných chemickým látkám byl častější výskyt malformací a růstové retardace plodu u těch, které pracují s počítačem (8). 63

Výsledky nizozemské studie uveřejněné v roce 2004 potvrzují, že stres matky v těhotenství patří mezi rizikové faktory pro vznik duševních chorob. Autoři zjistili souvislost mezi stresem matky v období gravidity a psychopatologií potomků v pozdějším věku. Nebyl však prokázán konkrétní mechanismus vzniku této souvislosti. Vědci se nejčastěji domnívají, že prenatální stres je příčinou pozdějšího rizika vzniku schizofrenie, což také bylo potvrzeno studií z roku 1998, kde byl významně vyšší výskyt této nemoci u osob, jejichž matky prožívaly stres způsobený německou invazí v roce 1940 (18). Překvapivý výsledek studie amerických vědců z roku 2006 naopak informuje o pozitivním vlivu mírného stresu v těhotenství na vývoj plodu a později i dítěte. Bylo dotazováno 137 zdravých žen mezi 24. a 32. týdnem gravidity s normálním průběhem. Vědci předpokládali poruchy chování a emoční dysfunkce u dětí ve věku dvou let, ale opak byl pravdou. Děti matek, které během těhotenství udávaly vyšší míru stresu, se rychleji vyvíjí. Pozitivní účinek je připisován stresovému hormonu kortisolu, který může přispívat k lepšímu vývoji orgánů plodu. Autorka studie DiPietro však dodává, že důležitou roli hraje také osobnost matky, tedy i způsob výchovy vlastního dítěte. Bylo také zjištěno, že prenatální stres neovlivňuje schopnost dítěte ovládat emoce a chování (35).

64

5 Závěr Stres, ať už chceme nebo ne, dnes vstupuje do našich životů téměř automaticky. Všichni více či méně prožíváme permanentní psychický stres a jeho zvládání záleží především na genetické zranitelnosti organismu a výchově. Osobnost člověka tedy nepochybně hraje důležitou roli, kterou lze jen stěží ovlivnit. Stanovila jsem si tři cíle. Prvním bylo určení skupiny těhotných žen, které jsou stresu vystaveny nejvíce. Z hlediska frekvence stresu se mi nepodařilo tuto skupinu jasně určit, protože nebyly zaznamenány významné procentuální rozdíly v závislosti na vzdělání. Pocity beznaděje a vyčerpání, tedy příznaky stresu, se však častěji vyskytovaly u žen s nejnižším dosaženým vzděláním. Dotazem na konkrétní problémy respondentek a zdroje jejich stresu jsem splnila druhý cíl své práce. Všechny ženy nejvíce trápil strach o dítě, které čekaly. Strach z porodu převažoval u žen s nejnižším vzděláním, což souvisí s výše zmíněnou informovaností. Obecně udávaly ženy s vyšším vzděláním spíše obavy o miminko, popřípadě děti již narozené, ženy s nižším vzděláním naopak problémy existenční povahy – finanční potíže a problémy s bydlením. Respondentky, které uvedly v následující otázce prioritní zdroj stresu nejčastěji zmiňovaly své zaměstnání, obavu o zdraví miminka, o své blízké a rodinu, zdravotní potíže v rodině. Posledním cílem bylo zjistit konkrétní způsoby, kterými těhotné ženy relaxují a také zda je u nich relaxace pravidelnou součástí dne. Všechny ženy bez ohledu na vzdělání nejvíce relaxují na procházce a poslechem hudby. Relaxaci u televize, tedy méně vhodný způsob uvolnění, však mnohem častěji volí ženy se vzděláním základním než vysokoškolačky. A také cigaretu si zapálí ženy se vzděláním nejnižším, zatímco těhotné se vzděláním vyšším tímto způsobem stres neřeší vůbec. Některé respondentky také doplnily vlastní způsoby relaxace, z nichž se převážně objevovalo: povídání a čas strávený s manželem, hra se svými dětmi, setkání s kamarádkou, přáteli, rodinou, spánek, četba, relaxace sportem či jinou aktivitou a čokoláda. Velká většina dotazovaných žen relaxuje pravidelně denně, což je pozitivní zjištění. Ty, které odpověděly záporně, tvrdily, že na relaxaci nemají dostatek času, nebo jim brání péče o malé dítě. Lze shrnout, že výskyt stresu u těhotných žen přímo nesouvisí se stupněm jejich dosaženého vzdělání a významnější rozdíly nebyly nalezeny ani v závislosti na paritě. V souvislosti se vzděláním však byly zjištěny rozdíly v konkrétních problémech, které ženy trápí a také v metodách zvládání stresu.

65

Problémem stále zůstává nezájem žen s nižším vzděláním o navštěvování kurzů předporodní přípravy a s tím související jejich menší informovanost. Přicházejí tak o možnost sdílet své pocity s ostatními těhotnými ženami, což mnohdy může mírnit různé obavy a stres. Nelze ženám jakkoliv vnucovat tyto kurzy, pokud je považují za zbytečné, ale bylo by vhodné, aby každá žena nehledě na její společenské postavení mohla využít možnosti osobní návštěvy porodní asistentky u ní doma, jak je tomu v jiných státech EU. Rozhovor nebo řešení problémů s porodní asistentkou, která zná relaxační techniky a má správný psychologický přístup k těhotné ženě, může přispět k celkové pohodě ženy v těhotenství a tak snižovat výskyt škodlivého stresu. Poměrně vysoké procento poukazující na absenci relaxace v předporodních kurzech by mělo vést ke snaze zvýšit podíl relaxačních technik, uvědomit si důležitost psychického i fyzického uvolnění těhotné ženy, plodu a tak vytvářet základ pro zdravé budoucí generace.

66

6 Resumé v českém a anglickém jazyce

6.1 Resumé v českém jazyce

Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku výskytu a prevence stresu u těhotných žen v dnešní době. První část se zabývá psychikou ženy v průběhu vyvíjejícího se těhotenství, patofyziologií a psychologií stresu obecně a dále už jsou uvedena specifika působení stresu v těhotenství a metody jeho prevence. Následuje analýza a interpretace dat zjištěných dotazníkovým průzkumem u souboru těhotných žen.

6.2 Resumé v českém a anglickém jazyce The thesis focuses on the issue of stress incidence and its prevention in pregnancy at the present time. First part deals with the psyche of woman during prergnacy progression, pathophysiology and psychology of stress. After that follow specifics of stress effect during pregnancy and its prevention techniques. Second part analyzes the data based on questionnaire enquiry within group of pregnant women.

67

7 Seznam použité literatury a pramenů 1. Bejdáková, J. Cvičení a sport v těhotenství. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 136 s. ISBN 80-247-1214-8. 2. Campbell, S. Podívej, jak rostu! 1. vydání. Praha: Mladá fronta, a.s., 2004. 112 s. ISBN 80-204-1120-8. 3. Čepický, P.; Kurzová, H. Gynekologie a porodnictví v ordinaci praktického lékaře. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2003. 174 s. ISBN 80-246-0677-1. 4. Dennerstein, L.; Burrows G. D. Handbook of psychosomatic obstetrics and gynaecology. Amsterdam: Elsevier Biomedical Press, 1983. 515 s. ISBN 0-44480444-7. 5. Dennerstein, L.; Fraser, I. Hormones and behaviour. ICS 707. Amsterdam: Elsevier Science Publisher B. V. (Biomedical Division), 1986. 613 s. ISBN 0-444-80837 x. 6. Dowling, T. Sympozium „Události před narozením a jejich důsledky.“ Brno, 26. února 2007 (CD forma přednášky). 7. Gorsuch, R. L.; M. K. Key. Abnormalities of pregnancy as a function of anxiety and life stress. Psychosomatic Medicine, 36, 352-362, 1974. (cit. 2008-4-11). Dostupné z: http://www.psychosomaticmedicine.org/cgi/content/abstract/36/4/352 8. Hrubá, D.; Kukla, L.; Tyrlík, M. Profesionální expozice těhotných žen ve vztahu k vývoji těhotenství a plodu. Pracovní Lékařství, 51, 4, od s. 166-171, 6 s., 1999. ISSN 0032-6291. (cit. 2008-4-10). Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/publikace/publikace_simple.pl?id=493344 9. Hrubá, D.; Kukla, L.; Tyrlík, M. Vztah vzdělání a kouření k výskytu stresorů v anamnéze těhotných žen. Psychológia a patopsychológia dieťaťa. Bratislava, 35, 3, od s. 209-221, 13 s. ISSN 0555-557. (cit. 2008-4-10). Dostupné z: http://www.aepress.sk/ppd/ppd300.htm 10. Charvát, J. Život, adaptace a stress. Vydání 1. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, n. p., 1969. 136 s. ISBN 08-073-69. 11. Křivohlavý, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994. 192 s. ISBN 807169-121-6. 12. Leifer, G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Vydání 1. české. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 988 + 5 stran barevné přílohy. ISBN 80-2470668-7.

68

13. Matějček, Z.; Langmeier, J. Počátky našeho duševního života. Praha: Panorama, 1986. 368 + 8 stran obrazových příloh. ISBN 11-060-86. 14. Nakonečný, M. Motivace lidského chování. Vydání 1. Praha: Academia, 1997. 270 s. ISBN 80-200-0592-7.¨ 15. Newton, R. W.; Hunt, L. P. Psychosocial stress in pregnancy and its relation to low birth weight. British Medical Journal. 288, 1191–1194, 1984. (cit. 2008-4-11). Dostupné z: http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=1441330 16. Northrupová, Ch. Žena, tělo a duše. Vydání 1. Praha: Columbus, spol. s. r. o. 2004. 716 s. ISBN 80-7249-092-3. 17. Odent, M., Znovuzrozený porod. Vydání 1. Praha: Argo, 1995. 152 s. ISBN 8085794-05-2. 18. Psychologie dnes. Časopis, 2004, 10. ročník, 3. číslo, strana 4 – 5. 19. Rheinwaldová, E. Dejte sbohem distresu. Vydání 1. Praha: Scarabeus, 1995. 211 s. ISBN 80-85901-07-2. 20. Roztočil, A. et al. Porodnictví. 1. vydání. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2001. 333 s. ISBN 80–7013–339–2. 21. Roztočil, A. et al. Vybrané kapitoly z gynekologie a porodnictví. II. část – porodnictví. 1. vydání. Brno:

Institut pro další vzdělávání pracovníků ve

zdravotnictví v Brně, 1994. ISBN 80-7013-182-9. 22. Selye, H., Život a stres. Vydání 1. Bratislava: Obzor, 1966. 460 + 4 strany přílohy. ISBN 65-093-66. 23. Schreiber, V. Stres. Patofyziologie, endokrinologie, klinika. Vydání 1. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1985. 384 s. ISBN 08-045-85. 24. Smékal, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Druhé, opravené vydání. Brno: Barrister & Principal, 2004. 523 s. ISBN 80-8659865-9. 25. Vágnerová, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Vydání 1. Praha: Portál, 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0. 26. Velký

lékařský

slovník

On-line.

(cit.

2007-12-28).

Dostupné

z:

http://www.maxdorf.cz/maxdorf/vls/index.php?ctest=1 27. Verny, T.; Kelly, J. The secret life of the unborn child. 1.vydání. London: Sphere Books Ltd., 1982. 240 s. ISBN 0–7221–8821–8.

69

Další internetové zdroje 28. http://cs.wikipedia.org/wiki/Stres (cit. 2007-11-1) 29. http://www.rodina.cz/clanek920.htm (cit 2007-12-5) 30. https://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_2258.html (cit. 2007-12-20) 31. http://www.zdravcentra.sk/cps/rde/xchg/zcsk/xsl/3141_23861.html (cit. 2008-2-3) 32. http://www.mojedite.cz/article_detail.php?id=180 (cit. 2008-2-3) 33. http://www.gyn.cz/tree.php?up=273 (cit. 2008-2-9) 34. http://www.rodice.cz/disp_art2.php?artID=242 (cit. 2008-2-9) 35. http://news.bbc.co.uk/1/hi/health/4987080.stm (cit. 2008-4-11)

70

8 Seznam tabulek a grafů Tab. 1: Věk sledovaného souboru respondentek ..........................................................36 Tab. 2: Počet porodů .....................................................................................................37 Tab. 3: Závislost lokality bydlení na frekvenci stresu ..................................................38 Tab. 4: Práce během těhotenství ...................................................................................39 Tab. 5: Plánovanost těhotenství ....................................................................................40 Tab. 6: Přijetí těhotenství partnerem.............................................................................41 Tab. 7: Kvalita partnerského vztahu .............................................................................42 Tab. 8: Opora v těžkých chvílích ..................................................................................43 Tab. 9: Reakce na krizové životní situace ....................................................................45 Tab. 10: Problémy v těhotenství ...................................................................................46 Tab. 11: Výskyt nepříjemných pocitů...........................................................................48 Tab. 12: Intenzita stresu ................................................................................................49 Tab. 13: Frekvence stresu .............................................................................................50 Tab. 14: Frekvence úzkostných pocitů .........................................................................51 Tab. 15: Celková životní spokojenost ženy ..................................................................52 Tab. 16: Možnosti řešení stresu ....................................................................................53

71

Graf 1: Věk sledovaného souboru respondentek ..........................................................36 Graf 2: Počet porodů .....................................................................................................37 Graf 3: Vzdělání............................................................................................................38 Graf 4: Závislost lokality bydlení na frekvenci stresu .................................................39 Graf 5: Práce během těhotenství ...................................................................................40 Graf 6: Plánovanost těhotenství ....................................................................................41 Graf 7: Přijetí těhotenství partnerem ............................................................................42 Graf 8: Kvalita partnerského vztahu .............................................................................43 Graf 9: Opora v těžkých chvílích ..................................................................................44 Graf 10: Pocit bezpečí...................................................................................................44 Graf 11: Prožití stresující události ................................................................................45 Graf 12: Reakce na krizové životní situace ..................................................................46 Graf 13: Problémy v těhotenství ...................................................................................47 Graf 14: Výskyt nepříjemných pocitů ..........................................................................48 Graf 15: Pocit stresu .....................................................................................................48 Graf 16: Intenzita stresu ................................................................................................49 Graf 17: Frekvence stresu .............................................................................................50 Graf 18: Frekvence úzkostných pocitů .........................................................................51 Graf 19: Kvalita spánku ................................................................................................51 Graf 20: Celková životní spokojenost ženy ..................................................................52 Graf 21: Možnosti řešení stresu ....................................................................................53 Graf 22: Navštěvování předporodních kurzů................................................................54 Graf 23: Zastoupení relaxačních technik v předporodních kurzech .............................54 Graf 24: Pravidelná relaxace.........................................................................................55 Graf 25: Intenzita stresu ................................................................................................ 57 Graf 26: Frekvence stresu .............................................................................................58 Graf 27: Pravidelná relaxace.........................................................................................58 Graf 28: Výskyt nepříjemných pocitů (parita) ..............................................................59 Graf 29: Výskyt nepříjemných pocitů (vzdělání) .........................................................60 Graf 30: Frekvence úzkostných pocitů (parita) ............................................................60 Graf 31: Frekvence úzkostných pocitů (vzdělání) ........................................................60

72

9 Seznam zkratek ADH

antidiuretický hormon

ACTH

adrenokortikotropní hormon

SAS

sympatoadrenální systém

CRH

kortikotropin regulační hormon

PRL

prolaktin

STH

somatotropin

TSH

thyreotropin

GAS

general adaptional syndrom

ZV

základní vzdělání

SV

střední vzdělání

VV

vysokoškolské vzdělání

ELSPAC European Longitudial Study of Pregnancy and Childhood ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

73

10 Seznam příloh Příloha 1: Škála sociální readaptace Příloha 2: Žádost o umožnění dotazníkové akce ve FN Brno Příloha 3: Dotazník

74

Přílohy Příloha 1

ŠKÁLA SOCIÁLNÍ READAPTACE Životní událost střední hodnota 1. Smrt životního partnera 100 2. Rozvod 73 3. Rozchod s manželským partnerem 65 4. Nucený pobyt např. ve vězení, psychiatrické léčebně apod. 63 5. Úmrtí člena rodiny 63 6. Vážný úraz nebo nemocnění 53 7. Sňatek 50 8. Propuštění ze zaměstnání 47 9. Usmíření s manželským partnerem 45 10. Odchod do penze 45 11. Závažná změna zdravotního stavu nebo chování člena rodiny 44 40 12. Těhotenství 13. Sexuální potíže 39 14. Nový člen v rodině (narození dítěte, adopce, přistěhování starého 39 příbuzného atd.) 15. Závažné změny v zaměstnání (fúze podniků, reorganizace, úpadek 39 firmy atd.) 16. Závažné změny ve finanční situaci (k horšímu nebo k lepšímu) 38 17. Smrt blízkého přítele 37 18. Přechod na jiný druh práce 37 19. Neshody s manželským partnerem týkající se výchovy dětí, 35 osobních zvyklostí atd.(mnohem více, ale mnohem méně než obvykle) 20. Hypotéka nebo půjčka na pořízení bytu, domu nebo jinou investici 31 atd. 21. Zabavení hypotéky nebo vypovězení půjčky 30 22. Zásadní změny v míře odpovědnosti v zaměstnání 29 (povýšení,degradace,přemístění) 23. Odchod syna nebo dcery z domu 29 24. Problémy s příbuznými manželského partnera 28 25. Dosažení významného úspěchu 26 26. Manžel nebo manželka začala nebo přestala chodit do zaměstnání 26 27. Zahájení nebo ukončení studií 26 28. Zásadní změny životních podmínek (výstavba nového domu, 25 adaptace bytu, zhoršení bydlení nebo sousedských vztahů) 29. Změny v osobních zvyklostech (jiný způsob oblékání a chování), 24 navazování nových přátelství atd. 30. Neshody s vedoucím 23 31. Zásadní změny pracovní doby nebo pracovních podmínek 20 32. Změna bydliště 20 33. Přechod na jinou školu 20

75

34. Zásadní změna obvyklého způsobu a délky rekreace 35. Zásadní změna v náboženských aktivitách (podstatně více nebo podstatně méně) 36. Zásadní změna ve společenském uplatnění (kluby, tanec, návštěvy kin a známých) 37. Hypotéka nebo půjčka na menší investice (koupě automobilu, televizoru, mraznice apod.) 38. Velká změna spánkových návyků (podstatně více nebo podstatně méně spánku, změna doby usínání) 39. Značná změna v počtu rodinných setkání (podstatně častěji nebo daleko méně často) 40. Značná změna ve stravovacích návycích (příjem podstatně většího nebo podstatně menšího množství potravy, nebo změna v době a místě přijímání potravy 41. Dovolená 42. Vánoce 43. Menší přestupky zákona (pokuta za dopravní přestupek, nerespektování dopravních předpisů pro chodce, rušení pořádku atd.) Holmes TH, Rahe RH: The Social Readjustment Rating Scale. J.Psychosom Res ll:2l3, l967. (30).

76

19 19 18 17 16 15 15 13 12 11

Příloha 2

77

Příloha 3

Dotazník Vážená paní, studuji obor Porodní asistentka na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Držíte v ruce dotazník, který je součástí mé bakalářské práce na téma Výskyt a zvládání stresu ženami v těhotenství. Dotazník je anonymní, a proto se prosím nebojte sdělit své osobní pocity nebo problémy provázející Vaše těhotenství. Zjištěné údaje budou sloužit nejen ke zpracování mého průzkumu, ale v budoucnu mohou také přispět ke zkvalitnění péče o těhotné ženy. Děkuji za Váš čas a ochotu. Gabriela Žáčková Pokyny pro vyplnění: U otázek, kde není uvedeno jinak, volte, prosím, vždy pouze jedinou možnost odpovědi. Stejně tak na stupnicích kroužkujte pouze jedno číslo. Děkuji. 1. Kolik je Vám let? ........................ 2. Budete rodit: a) poprvé b) podruhé c) potřetí a více 3. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání je: a) základní b) středoškolské s výučním listem c) středoškolské s maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské 4. Bydlíte: a) v Brně b) v jiném menším městě c) na vesnici 5. Během těhotenství jste: a) pracovala po celou dobu b) v pracovní neschopnosti c) na mateřské dovolené d) v domácnosti e) nezaměstnaná 6. Vaše těhotenství je: a) plánované a chtěné b) neplánované, ale chtěné c) jiná možnost - jaká:……………………………………………………

78

7. Jak přijal Vaše těhotenství partner? a) nadšeně a těší se společně se mnou hned od počátku b) méně nadšeně, dítě zatím neplánoval, ale teď už se těší c) jiná možnost – jaká: ……………………………………………………… 8. Zhodnoťte, prosím, Vaše manželství nebo Váš partnerský vztah na stupnici 1 - 5:

1

2

3

spokojenost

4

5 nespokojenost

9. Pokud se někdy cítíte unavená, ve špatné náladě či smutná, kdo je Vám největší oporou? a) partner b) kamarádka c) matka d) jiná blízká osoba – uveďte kdo: …………………………………… e) nikoho takového nemám 10. Cítíte se bezpečně v prostředí, kde bydlíte? Máte pocit dobrého zázemí? a) ano b) ne c) částečně (mohlo by to být lepší) 11. Zažila jste během těhotenství nějakou výrazně stresující událost (úmrtí, stěhování, rozchod, úraz, atd.)? a) ne b) ano – uveďte, prosím, jakou: …………………………………………… 12. Jak reagujete na krizové (těžké) životní situace? a) dobře, přijímám je jako součást života b) špatně, trvá mi déle se s nimi vyrovnat, ovlivní celkově i mé chování c) velmi špatně, vůbec je sama nezvládám, potřebuji pomoc blízké osoby 13. Která z níže uvedených možností Vás v současnosti trápí nejvíce? Je možné vybrat více odpovědí: a) strach z porodu b) strach o dítě, které čekám c) starost o již narozené dítě/děti d) finanční problémy e) problémy s bydlením f) problémy ve vztahu s partnerem g) jiné – uveďte, prosím, konkrétně: …………………………………………… 14. Co pokládáte za prioritní zdroj Vašeho stresu/životní nepohody? ............................................................................................................................

79

15. Měla jste v posledním měsíci snížený zájem o jakoukoliv aktivitu, pocit beznaděje, vyčerpanosti, nebo jiné nepříjemné pocity? a) ano, často b) občas ano c) ne nikdy 16. Cítíte se někdy stresovaná? a) ano b) ne 17. Když už se cítíte ve stresu, jaká je obvykle jeho intenzita?

1

2

3

4

mírná

5 vysoká

18. Jak často se cítíte stresovaná? a) často (denně) b) občas (několikrát do týdne) c) někdy (párkrát do měsíce) d) téměř nikdy 19. Jak často u sebe pozorujete následující pocity: pocit strachu, úzkosti, zlost, hněv, podrážděnost, napětí, výčitky svědomí, pocity bezmocnosti? a) často (denně) b) občas (několikrát do týdne) c) někdy (párkrát do měsíce) d) vůbec nikdy 20. Spíte klidným spánkem alespoň osm hodin denně? Je Váš spánek kvalitní (po probuzení se cítíte odpočatá)? a) ano, vždy b) velmi často c) zřídka d) ne, nikdy 21. Jste ve svém životě v poslední době spokojená? Řekla byste, že prožíváte nejkrásnější období svého života? Zhodnoťte, prosím, na stupnici:

1

2

3

maximálně spokojená

4

5 zcela nespokojená

22. Jak nejčastěji řešíte stres, jak relaxujete? Je možné vybrat více odpovědí: a) procházka b) hudba c) televize d) káva e) cigareta f) léky na uklidnění g) sklenka něčeho ostřejšího h) jiné – uveďte, prosím, konkrétně:…………………………………………

80

23. Navštěvovala jste kurzy předporodní přípravy? a) ano b) ne 24. Pokud ano, byly součástí relaxační techniky? a) ano b) ne 25. Relaxujete pravidelně denně? a) ano b) ne – uveďte, prosím, důvod:…………………………………………… 26. Když uslyšíte slovo stres, co Vás napadne? ……………………………… ………………………………………………………………………………….

27. Chtěla byste cokoliv k uvedené problematice dodat či sdělit? Napište vše příjemné i nepříjemné, co dosud provází Vaše těhotenství, jak to vnímáte a co je Vaším „zaručeným lékem“ na tělesné a psychické uvolnění. …………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

81

Souhlas se zapůjčováním práce Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována podle platných norem.

V Brně dne 25. 4. 2008

…….…………………….. podpis

82

Anotace

Název práce:

Výskyt a zvládání stresu ženami v těhotenství

Jméno a příjmení:

Gabriela Žáčková

Fakulta:

LF MU

Katedra:

Katedra porodní asistence

Vedoucí práce:

PhDr. Radka Wilhelmová

Počet stran:

74

Počet příloh:

3

Počet titulů literatury:

35

Klíčová slova:

stres, těhotenství, stres v těhotenství, prevence stresu

83