STRATEGIE A KONCEPCE BYDLENÍ METODY A INSTRUMENTY

STRATEGIE A KONCEPCE BYDLENÍ METODY A INSTRUMENTY

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ, FAKULTA STAVEBNÍ SBORNÍK, 2006 BRNO

VYDAVATEL Vysoké učení technické v Brně Fakulta stavební Veveří 95 602 00 Brno http://www.fce.vutbr.cz Odborný garant za OFS: Doc.Ing.Igor Babič, CSc. Odborný garant za ÚPST, RC-ČSRB: Ing. Libor Matějka, CSc., Ph.D. Programový výbor: Prof.Ing. Jaromír Císař, CSc. Ing.Milan Grombiřík Doc. PhDr. František Petrášek, CSc. Ing.arch. Iva Poslušná, CSc. PhDr. Karel Vališ Ing. Bc. Sabina Tomíšková Ing. Jan Zámečník Organizační výbor: Ing. Jiří Petráš Ing. JIří Šinogl Ing. Antonín Pospíšil

NÁZEV

Sborník konference Strategie a koncepce bydlení - metody a instrumenty

AUTOR

Kolektiv autorů

TISK

Ústav pozemního stavitelství – FAST VUT v Brně

Texty neprošly odbornou ani jazykovou korekturou. Kvalita obrázků, grafů a schémat je závislá na kvalitě dodaných materiálů. Za původnost a správnost příspěvků odpovídají autoři

VYŠLO První vydání. © Vysoké učení technické v Brně – Fakulta stavební ISBN 80-214-3173-3

květen 2006

OBSAH Nejistoty a anticipace při rozhodování............................................................................................7 Pasivní domy v obecných souvislostech ....................................................................................... 13 Pasivní dům – budoucí standard bydlení....................................................................................... 21 K problému dvou úrovní nájemného............................................................................................. 27 Zajištění základních životních podmínek v bydlení...................................................................... 31 Obnova stávajícího bytového fondu jako součást strategie bydlení měst a obcí .......................... 41 Nízkoenergetické a energeticky pasivní architektura.................................................................... 43 Nové urbanistické požadavky na uspořádání obytných souborů .................................................. 49 Fenomény bydlení na (českomoravském,ale i středoevropském) venkově .................................. 65 Strategie bydlení města Brna......................................................................................................... 69 Bydlení ve střešních vestavbách a nástavbách.............................................................................. 73 Současnost historického jádra města Brna .................................................................................... 79 Vegetační EKO střecha Orsil agro technologie pro nové tisíciletí ............................................... 87 současnost a budoucnost vícepodlažních dřevěných budov .........................................................91 Výběrové řízení na dodavatele stavebních prací na revitalizaci panelových domů jako nástroj pro snižování nákladů.......................................................................................................................... 97 Koncepcia ako nástroj riadenia bytovej politiky na komunálnej úrovni.............................. 103 Nástroje podpory bývania na slovensku...................................................................................... 111 Fáze urbanizačního cyklu............................................................................................................ 117 Náprava disharmobií architektury venkova ................................................................................ 127 Využití odpadních surovin pro bytovou výstavbu ...................................................................... 135 Obvodové stěny nízkoenergetických bytových domů ................................................................ 141 Pohľad na sektor bývania v širších ekonomických súvislostiach ............................................... 149

6

NEJISTOTY A ANTICIPACE PŘI ROZHODOVÁNÍ UNCERTAINTIES AND ANTICIPATION IN THE DECISION MAKING Igor Babič1 Abstract Housing is a very complex system where many actors intervene. To move to knowledgebased society, we must learn how to increase their capacity to act in a right way. Some suggestions are presented and two illustrations are made to initiate discussion about how to identify future problems, what kind of changes are supposed to be stimulated, how forecasting can help to manage risks, and what kind of anticipation are useful to deal with uncertainty.

Key words Housing in flood zones, energy savings, forecasting and planning, interdisciplinary approach, risk and uncertainty, education Problematika bydlení v záplavových územích, úspory energií, výpovědi o budoucnosti a plánování, interdisciplinární přístupy, rizika a nejistoty, vzdělávání

1 ÚVOD Bydlení, které je třeba chápat jako základní potřebu člověka, se dotýká řady aktérů s různými zájmy, někdy společnými, často protichůdnými. Jejich cíle, očekávání, ambice , obecně jejich chování, lze pochopit a vyjádřit podle toho z jakého pohledu jev studujeme a interpretujeme, zda převažují aspekty ekonomické, sociální, technické, přírodovědní, atp. Chování odpovídají také výrazové prostředky, které aktéři používají k formulování svých cílů, záměrů, analytických či diagnostických postupů. Společným znakem posuzování efektů nebo výrazových prostředků pro srovnávání jsou převážně finance. Ekonomika bývá tudíž všudypřítomná. Výpovědi o budoucnosti mají vždy určitou hodnotu a formu, kterou jednotliví aktéři voli, jako např. studie, koncepce, prognózy, plány, projekty, rozpočty, strategie, scénáře, modely, atp. Výrazové prostředky, které jednotliví aktéři používají odpovídají buď konvencím, úrovni věcného a časoprostorového rozlišení, úrovním kompetencí, znalostem a dovednostem a dalším metodologickým a teoretickým aspektům. Futurologie, jako věda o budoucnosti, je založena na metodickém a systematickém zkoumání budoucnosti v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Pluralistický systém společnosti vybízí využívat techniku předpovědí k anticipativnímu chování a rozhodování v dynamicky se měnícím prostředí. Jelikož rozhodování je vždy spojeno s určitými riziky, pak zkoumání budoucnosti si klade za cíl svými výpověďmi rizika snižovat. Speciální postupy teorie řízení aplikované v určitých oblastech umožňují vyhledávat takové nástroje řízení, které dovolí řídit procesy žádoucím směrem v určitých časových horizontech. Tím se dostáváme ke strategickému řízení (5).

1 Igor Babič, Doc, Ing., CSc., OFS, tel. 549257617, e-mail: [email protected] 7

Problematika bydlení se ve svých širokých souvislostech dotýká jednotlivce, skupin a společnosti. Úzké a specifické řešení dílčích problémů bydlení v blízké či vzdálené budoucnosti musí být doprovázeno řešením v širších souvislostech, které se často popisují jako systémové, integrované, komplexní, s holistickým přístupem. Záměrem ve většině případů je, aby bylo dosaženo určité vyváženosti, stability nebo aby byla dosažena žádoucí dynamická nerovnováha ve světě protichůdných zájmů a postojů. Výhradně úzké, jednostranné pojetí řešení problematiky bydlení vede většinou k nepředvídatelným rizikům. Náprava negativních jevů je pak dlouhodobý a zdrojově náročný proces a to v případě vratných situací. Často se takové efekty neprojevují okamžitě a bezprostředně, ale v delších časových horizontech a jejich rozpoznávání je skokové nebo zlomové. Příkladem úzké, jednostranné koncepce bylo u nás i v zahraničí zajištění nedostatku bytů/ sociálního bydlení, v převážné míře, výstavbou sídlišť a panelových domů. Nedostatky příkazové ekonomiky a centrálního plánování jsou obecně známé. Systém tržní ekonomiky, který je založen na autoregulačních principech, je schopen jednoznačně řešit optimální alokaci zdrojů především v krátkých a střednědobých obdobích. Disponuje i nástroji pro období dlouhodobá, pro určité typy a charaktery trhů. Trhy, které se týkají oblasti bydlení mají svá specifika a lze je vymezit od banálních po velice sofistikované trhy. Připomeňme si jen stručně některé zvláštnosti realitního trhu s byty nebo obytnými prostorami. • realitní trh není zastoupen místem • převážně funguje prostřednictvím zprostředkovatelů • prostředkem

směny je nemovitý majetek, nehybný, s fixní nabídkou, lokálně nepřevoditelnou, přístup na pozemek je nutný, produkt je jedinečný- substituce obtížná, cena vysoká (přesahující běžný rozpočet domácnosti)

• koupě má charakter investice • právní stránka je významná • realizace projektu/výstavba- má silný a dlouhodobý dopad na území (viz. externality) • atp.

Aktéři, kteří vstupují na scénu bydlení, patří jak do veřejného sektoru, tak do soukromého sektoru (ziskové organizace), a rovněž k nim patří „domácnosti“. Zatím co u soukromého sektoru chybná rozhodnutí mají bezprostřední odezvu, chybná koncepční rozhodnutí státních a zastupitelských orgánů mají většinou dlouhodobou odezvu. Proto často na krizové a nestandardní situace se reaguje ex-post. Řešení ex-anté jsou spojena se značnou nejistotou a obavami s chybných rozhodnutí. Jak odstranit nebo snížit nejistoty a zvýšit transparentnost rozhodování, které přesahují určité časové horizonty svými dopady? Často taková řešení by vyžadovala ucelený systémový přístup a značnou míru informační podpory, včetně disponibilních legislativních prostředků. Prokázat, že je výhodnější efektivně investovat do předvídání vyšší prostředky a tím zajistit anticipativní chování určitých subjektů, než krýt dodatečně vysoké náklady na řešení negativních jevů, kterým by bylo možno zabránit, je záležitostí podpory relevantního výzkumu. Jsem přesvědčen o tom, že v mnoha případech je možné a potřebné využít současného znalostního a dovednostního potenciálu určitých institucí, právních subjektů a jednotlivců, aby zlepšením organizace a zejména komunikace, došlo ke změně anticipativního chování. Tento požadavek v současném přechodu na informační a učící se společnost je velice významný. Takový krok by byl velmi prozíravý, pokud by se našla politická podpora iniciovat změny tímto směrem. Pokud se nepodaří systémově řešit tento problém,

8

vybrané instituce nebudou podporovat tento záměr a zůstanou setrvačně na svých pozicích, pak prostředky vložené do nápravy budou neefektivní nebo i zbytečné. Zůstaňme ještě v obecné poloze a ukažme si která témata mohou být klíčová: zvyšovat cíleně komunikační schopnost mezi relevantními aktéry- dosáhnout větší synergie, zvýšit dostupnost a filtrování informací, průběžné provádět diagnostiky a predikce, zkoumat možnosti a cesty nápravy, identifikovat a bourat institucionální bariery a vytvářet nové partnerské svazky- kde je to žádoucí, rychle reagovat na nedokonalosti normativních regulativ, implementovat motivační systémy na překonávání setrvačnosti v myšlení a odporu k inovacím, organizačně podporovat překonávání mezioborových barier, atp. Na místě je otázka: jaký typ instituce/institucí by mohl stimulovat takové změny? Uveďme si dva odlišné příklady, které nám přiblíží problém bydlení, někdy v opomíjených širších souvislostech, někdy izolovaně řešených, ve světle nových paradigmat. Snad se podaří pomocí těchto příkladů iniciovat identifikaci těchto a dalších problémů, které se stanou stavebními kameny potřebných změn. První příklad je ukázkou hledání nových forem spolupráce mezi veřejným, privátním sektorem a občany. Druhý příklad ukazuje na koncepce vyvolané technologickými inovacemi a anticipativním chováním „skrytých“ aktérů při snižování nejistoty a předcházení možným negativním účinkům. V nedávné době byl a ještě je, živým problémem bydlení v zátopových oblastech. Jaké jsou vztahy mezi jednotlivými aktéry a jak by bylo možno racionalizovat jejich vztahy? Vodohospodáři a hydrologové: Vyhodnocování n-letých průtoků na vodních tocích a později i soustavách, je řešen vodohospodáři od „nepaměti“ a jsou dokumentovány v hydrologických atlasech. Terénní šetření, založené na historických údajích pamětníků, kteří zaznamenávali výšky hladin v zátopových oblastech byly dávány do souvislosti s měřenými a vypočítávanými hydrologickými daty průtoků a povrchového odtoku. Regulace výstavby v zátopových oblastech, tudíž i obydlí, byla a je v kompetenci správních orgánů. Jejich rozhodování je spojeno s riziky, které v mnoha případech lze ohodnotit pravděpodobností výskytu n-letých vod. Hydrologové monitorují a vyhodnocují povrchové odtoky (včetně antropogenní dynamiky) a modelová řešení, pomocí stochastických metod, společně s koncepcemi vodohospodářů, umožňují schématizovaně regulovat odtoky na základě aktuálních stavů, předpovědí, resp. manipulačních řádů (nádrží) na vodohospodářsky významných tocích, atd. Správci povodí, vodních toků, zajišťují údržbu a obnovu břehových úprav toků a garantují bezpečnost provozu. Výskyt n-letých povodní by tedy bylo možno dokumentovat početně i graficky v mapových podkladech pro různé situace, včetně s náklady spojenými s vyšší zabezpečeností ochrany území a majetku. Prvé otázky tedy zní: jsou územní plány obcí, resp. ÚPD obecně vybaveny dostatečně potřebnými informace pro stavební úřady a odpovídá správní řízení těmto požadavkům? Jaký je tok informací mezi vodohospodářským rozvojem a zpracovateli ÚPD, na jaké úrovni a v jaké fázi zpracování plánů a studií. Jak lze tudíž anticipovat rozhodování v tomto specifickém sektoru bydlení, aby se minimalizovaly ztráty z povodní? Pokročme v úvahách a přejděme na soukromý sektor pojišťoven, jako dalšího potenciálního aktéra v této kause. Lze předpokládat, že informace na škodách majetku jsou pojišťovnami podrobně sledovány a vyhodnocovány. Mohly by se tedy pojišťovny podílet na integrované anticipativní činnosti ochrany proti povodním, tím, že by sdílely své údaje o škodách, a že by se účastnily jako partneři některých aktivity veřejného sektoru i nad rámec vyřizování pojistných událostí? Jsou obyvatelé dostatečně informování o rizicích spojených s bydlením a výstavbou v

9

zátopových oblastech? Jak by měly obce participovat na koncepcích a studiích protipovodňové ochrany? (6) Další ilustrace může být kontroversní, neboť se týká všeobecně uznávaných a přijímaných koncepcí „úspor energie“. O vlastní koncepci není sporu. Lze však diskutovat o tom, jak taková koncepce je předkládaná laické/odborné veřejnosti a zda reakce jsou vždy adekvátní. Jaké jsou důsledky, které tato koncepce přináší? Nezanedbává se něco podstatného, co může později vyvolat nečekané problémy? Jak se chovají jednotliví aktéři? Jaké nejistoty jsou spojeny s touto koncepcí? Pro projektanty a stavební firmy je koncepce významná neboť stimuluje poptávku a tím lukrativní zakázky. Vlastníkům nemovitostí slibuje, že investice vložené do zateplení se vrátí v podobě úspor za energii, jejíž očekávaná cena poroste. Některé kategorie domů mohou získat dotace v podobě státní nebo místní podpory. Tato koncepce má svoji logiku a opodstatnění. Konceptor, který příjme tento záměr, by měl zvážit i další aspekty, které z perspektivního pohledu by měly být významné. Zejména sekundární účinky mohou vyvolat negativní dopady, které v širším měřítku vyžadují systémovou nápravu. Mezi faktory s negativnímu účinky mohou patřit špatná technologie provádění stavebních prací, nevhodný výběr způsobu zateplování, nepřizpůsobivost bydlících novým podmínkám bydlení (např. maximalizování úspor energie na úkor mikroklimatizace- větrání, vedoucí k zdravotně závadným problémům), architektonicky nepřiměřené zásahy do historických staveb v regulovaných zónách, atp. Jaké by tudíž mělo být anticipativní chování při koncipování technologických inovačních změn u dalších aktérů jako jsou hygienici, památkáři, architekti, energetičtí auditoři a další? Je zřejmé, že aby mohli účinně zasahovat a předcházet negativním jevům musí být dostatečně zdokumentovány koncepce tématicky vhodně zvolenými výzkumy, experimenty, monitorovacími systémy, poradenstvím, kontrolou, atp. Pokračujme v úvahách a hledejme další souvislosti mezi koncepcemi „zateplení“ a „privatizací bytového fondu.“. Obecně uznávaná doktrína je, že stát nedovede správně hospodařit se svým majetkem, kdežto adresný vlastník ano. K tomu lze zaujmout i nesouhlasné stanovisko, neboť místní správa ve vyspělých zemích je velice kompetentní v oblasti správy majetku (pravděpodobně je to dáno systémem vzdělávání a personální politikou u státní správy). Vzniklá družstva nebo SVJ (společenství vlastníků jednotek) se dostávají do pozice, kdy většinovým hlasováním se řeší problém zanedbaných oprav a renovace/modernizace bytových domů. Facility management je v „plenkách“. Je to nově vznikající obor stavební ekonomiky. Bohužel nemá své akreditace ve vysokoškolském vzdělávání a sporadicky ve středoškolském (bakalářském). Lze tedy získat kvalifikované odborníky v tomto oboru? Na jedné straně laická znalost problematiky u jednotlivých aktérů politiky bydlení a na druhé straně „vysoké“ sebevědomí techniků s nedostatečným ekonomickým a manažerským vzděláním v této oblasti často vede k nesprávným rozhodnutím. Např. u družstev nebo SVJ preferování „investic“ vlastníky před zanedbanými opravami může vést k neúměrnému zvyšování nákladů na bydlení. Zajištění potřebných podkladů se často opomíjí nebo chybí kapacita takové podklady vypracovat (jako např. inventarizace majetku, kalkulace nákladů, pasportizace, evidence životnosti jednotlivých stavebních prvků- odvození rizika vzniku poruch a havárií, atp.). To však nemusí být vše, neboť jsme nezvažovali další aspekty, které ovlivňují koncepční a plánovací činnost v privátním, neziskovým sektoru. A to je mikroklima, které se vytváří v prostředí nových vlastníků. Je tedy nezbytný i sociologický výzkum mezilidských vztahů, který 10

by dovedl popsat a interpretovat nově vzniklé situace a chování dílčích aktérů. Společenská poptávka na interdisciplinární výzkum by měl být zaměřen na „kvalitu bydlení“ v krátkodobých a dlouhodobých perspektivách a nejvhodnějším iniciátorem by mělo být nejen Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo školství a tělovýchovy, ale i další ministerstva ze sféry sociální, životního prostředí, kultury apod. Pro specialisty z oboru futurologie a prognostiky se naskytuje příležitost vyjádřit se k tomu kdy a jak rozpoznat, že vzniká/vznikne nový problém, který je třeba nejen verbálně identifikovat, ale posoudit s jakými souvislostmi je nutno počítat v dalším vývoji. Nejvhodnějším prostředkem jsou scénáře a studie budoucnosti, ze kterých lze odvozovat další inspirace a náměty pro výzkum. Bohužel, takový přístup je podceňován všeobecně a tudíž i v oblasti bydlení není zaváděn. Dosavadní zkušenosti ukazují, že strategie, koncepce, které se na zakázku zpracovávají pro určitý výřez řízení/správy slabě využívají potenciálů metod kterými prognostika disponuje. Nejoblíbenějším prostředkem je SWOT analýza pro svoji relativní jednoduchost a srozumitelnost. Tomuto přístupu se vytýká jistý stupeň redundance a snadná opakovatelnost a identita výstupů pro analogické objekty. Pokud je SWOT analýza dokumentem, který se permanentně neobnovuje může vypovídací hodnota zůstat na úrovni osvětové a instruktážní. Jiným prostředkem strategie jsou exaktní metody ať s použitím počítačové grafiky nebo bez ní. Základem jsou hromadná statistická data přebíraná ze zdrojů ČSÚ. Nevýhodou tohoto instrumentu je, že nemůže postihovat všechny aspekty problémů, které by bylo třeba vysvětlit, interpretovat nebo predikovat. Samotný fakt, že se předkládají někdy variantně výstupy bez dostatečné interpretace vstupních a omezujících podmínek vede k značné neurčitosti a tudíž k možnosti chybných rozhodnutí. Ať verbální nebo deterministické výpovědi nemohou plně prokázat stupeň neurčitosti se kterou rozhodovací procesy musí pracovat. Proto je i anticipace v rozhodování obtížná. Zvláštní kategorií, a historicky velmi významnou, jsou územní plány, které si přes všechny inovující změny posledních let, zachovávají svoje postavení v systémech řízení a rozvoje území. I když je značný prostor v prognózách, dokumentech, kterými disponuje tento nástroj, není tento prostor dostatečně využit pro experimentování a inovace.

2 ZÁVĚR Informační a znalostní společnost musí řešit problémy bydlení novými metodami a přístupy. Setrvačnost myšlení a chování institucí a jednotlivců musí být systematicky měněno. Nejdůležitější je orientace na vzdělávání a rekvalifikace a změny v systému koncepčních prací. Školský systém by měl být stimulátorem změn společně s dalšími aktéry veřejného a privátního sektoru. Výzkumné projekty v interdisciplinárním pojetí by měly k tomu otevřít cestu. Česká společnost pro rozvoj bydlení , Futurologická společnost, Asociace inovačního podnikání, Svazy stavebních inženýrů a architektu, resp. další instituce by mohly být katalyzátorem procesů. Sestavení pracovních týmů a zájmových skupin těchto veřejně prospěšných organizací s vedením zkušenými odborníky by mělo přispět k identifikování aktuálních problémů, vypisování veřejných soutěží na jejich řešení nebo pro zadávání témat doktorský prací na vysokých školách. Nové směry výuky a akreditace nových interdisciplinárních oborů by mělo přispět k rozvoji systému školství.

11

Současně s navýšením prostředků do veřejných státních a místních rozpočtů na prevenci a anticipaci v prognostické praxi by se měly respektovat změny v paradigmatech. Setrvačností v chování některých aktérů by se mohlo toto úsilí znehodnotit nesprávnými alokacemi zdrojů. Literatura [1] Babič I. : Některá rizika a priority územního rozvoje v podmínkách začleňování do evropských struktur (sborník konference Koncipování budoucnosti v Evropě 2003, Praha, str.112-115, ISBN 8090340403) [2] Babič I. : Informační připravenost území v podmínkách prostorové soutěže (sborník mezinárodního kolokvia vut fa, « technická a socio- ekonomická paradigmata rozvoje území », Brno, 10/2003, ISBN 8021425318) [3] Babič I., Ryšavá H. : Facility management- fenomén změny- zavedení problematiky do výuky architektů v magisterském studiu (2. konference, STU v Bratislavě, SF, 11/2004, :Facility management 2004) [4] Babič I. : Rizika ze změn s dopady na území (sborník z mezinárodního kolokvia VUT PF, « Předcházení rizikům a strategické chování podniků po vstupu ČR do EU »,Brno, 4/2004, ISBN 21426535) [5] Babič I.: Some approaches to risk management and hazardous behaviour in territorial structures (CESES FSV UK Praha, The First Prague Workshop on Futures Studies Methodology, 2004, the contribution, http://ceses.cuni.cz/downloads/040916/040916babic.pdf) [6] Drbal K.. Proces návrhu a posouzení systému ochrany před negativními účinky povodní (sborník mezinárodního kolokvia VUT FA, « Technická a socio-ekonomická paradigmata rozvoje území », Brno, 10/2003, ISBN 8021425318) [7] Situační analýza a hlavní směry rozvoje bydlení v Jihomoravském kraji (IRI , listopad 2003) [8] Tvorba rozvojových plánů- přístupy ke strukturování místních rozvojových procesů (město Brno, Utrecht, 2002, str.109)

12

PASIVNÍ DOMY V OBECNÝCH SOUVISLOSTECH PASSIVHÄUSER – ALLGEMEINE BEMERKUNGEN Jan Bárta1 Abstract Das Passivhaus ist der führende Standard beim energieeffizienten Bauen. Passivhäuser brauchen nur extrem wenig Heizenergie, etwa ein Zehntel im Vergleich zu durchschnittlichen bestehenden Gebäuden. Passivhäuser sind praxiserprobt, mehrere Tausend Wohnungen in Passivhäusern werden in Deutschland und Österreich bewohnt. Auch Bürogebäude, Schulen, Herbergen und sogar Fabrikgebäude wurden erfolgreich im Passivhausstandard errichtet.

Key words Passivhaus, Energieeinsparung, Gebäudesanierung, Altbausanierung, pasivní dům, úspory energie, rekonstrukce

3 ÚVOD Dostatek dostupné energie je jedním z příčin dynamického vývoje lidstva. Současně se však společnost stala na levné energii závislá. K její výrobě se využívají z téměř 90 % neobnovitelné zdroje, které budou během několika generací zcela vyčerpány. S ubýváním zdrojů bude růst i cena vynaložená na jejich získávání. Úspory energie tak představují významný krok k dlouhodobé udržitelnosti kvality života. Uspořená energie je také energií nejlevnější. Dle Evropské komise stojí zvýšení výroby o jeden další kW elektřiny o 50 až 400 % víc než úspora stejného množství elektřiny. V roce 2000 Evropská komise přijala Zelenou knihu, která analyzovala evropskou energetickou situaci a navrhuje strategii pro snížení spotřeby energie v Evropě pomocí lepší energetické účinnosti a strategii pro zvýšení využívání obnovitelných zdrojů energie. Doprava a průmysl jsou sice energeticky náročná odvětví, ale 40 % veškeré energie v Evropě spotřebovávají budovy. Naše poptávka po energii k osvětlení, vytápění, klimatizaci a ohřevu vody v domácnostech, na pracovištích i na místech, kde trávíme volný čas, je vyšší než poptávka dopravy i průmyslu. Budovy v sobě ukrývají největší potenciál pro úspory energie jak pro jejich vlastníky, tak pro společnost jako celek. Pasivní domy mají potenciál výrazně snížit spotřebu energie v budovách. Oproti stávajícím budovám, které jsou spíše tepelnými zářiči, spotřebují o 85-90 % méně energie. Oproti novostavbám splňujícím současné národní normy a předpisy činí tato úspora až 75 %. Těžko se vzdáme aut a omezíme svoji mobilitu. Zato efektivním využíváním energie v budovách svůj životní standard ještě zvýšíme. V německy mluvících zemích se trend pasivních domů rychle prosazuje. Velmi tomu napomohl projekt Evropské unie CEPHEUS, který prokázal, že takové domy lze nejen stavět, ale dokonce obývat, a navíc je v těchto budovách kvalitnější životní prostředí. Dalším významným přínosem bylo zjištění, že investiční náklady na pasivní domy jsou v průměru pouze o 8-10 % vyšší než na domy klasické. 1

Ing. Jan Bárta, centrum pasivního domu, Přímá 14, 64200 Brno, [email protected] 13

4 PASIVNÍ DŮM Termín pasivní dům se používá pro označení určitého standardu řešení budovy. Tohoto standardu lze dosáhnout použitím kombinace různých technologií, návrhů a materiálů. V podstatě lze mluvit o upřesnění a zdokonalení standardu nízkoenergetického domu. Název pasivní dům vychází z využívání pasivních tepelných zisků. Jsou to externí zisky ze slunečního záření procházejícího okny a zisky interní – emise tepla lidmi a domácími spotřebiči. Díky velmi kvalitní tepelné izolaci tyto zisky „neutíkají ven“ a většinou postačí k zajištění příjemné vnitřní teploty po vytápěcí sezonu. V porovnáním s domem splňujícím současnou technickou normu spotřebuje dům pasivní o 75 % méně energie, ve srovnání se současnou zástavbou až o 85-90 % méně energie.

celková energie [kWh/(m2a)]

250 Domácí spotřebiče - 85%

200

Vzduchotechnika Ohřev TUV

150

Vytápění - 75%

100 50 0 Stávající zástavba

ČSN 730540 2002

Nízkoenergetický dům

Pasivní dům

Dům s nulovou spotřebou

Graf. 1) Srovnání měrné spotřeby energie jednotlivých typů staveb Zdroj: Passivhaus Institut v Darmstadtu Pasivní domy jsou budovy, ve kterých je zaručeno příjemné vnitřní prostředí bez konvenčního samostatného aktivního vytápěcího nebo klimatizačního systému, a to jak v létě, tak v zimě. Pro pasivní domy byla stanovena tato kritéria: • roční měrná spotřeba tepla na vytápění nepřesáhne 15 kWh/(m2a) • celková neprůvzdušnost n50 nepřesáhne 0,6 h-1 • a zároveň celková roční spotřeba primární energie na 1 m2 obytné plochy v evropských podmínkách nesmí překročit 120 kWh/(m2a) Na následujícím grafu je znázorněn pokles potřeby energie na vytápění (energie na vstupu do budovy), emisí CO2,ekv. vzniklých krytím potřeby tepla (potenciál globálního oteplování) a provozních nákladů na vytápění budov z různých období výstavby a různých konceptů (spočteno pro 1 rok pro obytnou (vytápěnou) plochu 90 m2, uvažováno vytápění zemním plynem).

14

Graf. 2) Srovnání, resp. přínosy pasivních domů s ostatními typy výstavby zahrnuta spotřeba elektrické energie na zařízení v sytému nuceného větrání, rekuperace apod. Zdroj: VONKA, M. Pasivní domy. Oproti starším domům a domům realizovaným v současnosti je u pasivních domů zřejmý několikanásobný pokles uvedených kritérií, např. konečná spotřeba energie na vytápění je 5 až 15x (i vícekrát) menší, ve stejném řádu jsou nižší i emise CO2 a provozní náklady.

5 VÝVOJ V RAKOUSKU První pasivní dům byl postaven v roce 1991 v Darmstadt – Kranichstein díky spolupráci Dr. Wolfganga Feista a Prof. Bo Adamsona. Od té doby bylo v Německu postaveno více než 4000 rodinných domů, bytových domů, administrativních budov, školských zařízení a ostatních typů staveb splňující kritéria pasivního domu. V Rakousku velký rozvoj nastal také díky projektu CEPHEUS v roce 2000. Na začátku letošního roku byl dokončen tisící rakouský pasivní dům. 120

Pasivní domy v zahraničí

116,16

Počet pasivních domů na 1 milion obyvatel

100 80 60

48,05

40

B

L

0,1

0,02

0

USA

2,21 1,11 1,04 0,63 0,52 0,52 0,33 0,19 0,19 0,18

F

3,9

H

5,49

CH

20

Graf. 3) Počet pasivních domů na 1 milion obyvatel Zdroj: IG Passivhaus Österreich

15

SK

DK

CZ

SLO

I

IR

NL

SLO

NW

D

A

0

Vývoj výstavby pasivních domů v Rakousku 900

Dokumentované

800

Postavené

950

450 400

Kumulativně

600

V jednotlivých letech

350

700

300

510

250

500

200

400

270

300 200 100

1

3

8

33

18

85

55

150

150

100 50

0 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

0

Graf. 4) Vývoj výstavby pasivních domů v Rakousku Zdroj: IG Passivhaus Österreich Typy pasivních domů v Rakousku 180 160

Konstrukční systém 250

69%

221

200

140 120

150

100

102

80

83

100

60 10%

7%

2%

2% Jiné

Škola, školka

0

budova

Kancelářská

Bytový dům

Řadový dům

Dvojdům

Rodinný dům

0

50

M a sivní k o n stru k ce

5%

Sm íše ná k o n stru k ce

6%

20

D řevo sta vba

40

Graf. 5) Typy pasivních domů a konstrukční systém v Rakousku Zdroj: IG Passivhaus Österreich Tento vývoj přinesl nejen významné úspory energií a úspory emisí CO1, ale také přispěl k vytvoření mnoha nových pracovních míst a rozvoji místní ekonomiky. V následující tabulce jsou uvedeny konkrétní údaje k 1. 2. 2006: • • • • •

1 000 pasivních domů 430 000 m2 celkové užitné plochy v pasivních domech 30 GWh uspořené energie ročně vůči běžné novostavbě 14 000 nově vytvořených a udržených pracovních míst 50 seminářů a výstav v roce 2005

16

Úspory CO2 díky postaveným pasivním domům 4517

[tun CO2]

4000

Jiné/Nedokumentované Škola, školka Kancelářská budova Řadový dům/Bytový dům Rodinný dům/Dvojdům

3500 3000 2500 2000

2434

1280

2005

2004

593

840

2003

535

2001

61

429

2000

6

341

1999

2

1997

0

1996

500

1995

1000

1998

1500

2002

4500

Graf. 6) Úspory CO2 díky postaveným pasivním domům Zdroj: IG Passivhaus Österreich

5.1 Rekonstrukce Hospodářský význam důsledného používání obnovitelných zdrojů energie ve spojení s efektivním snižováním energetické náročnosti stávajících budov prokazují nedávno dokončené studie. Potenciál úspor energie a emisí je zřejmý z prvních dokončených rekonstrukcí v souladu s principy pasivního domu. • • • • •

Rodinný dům z 1960 v Pettenbachu Bytový dům z 1957 v Linzi Školní budova z 1972 v Schwanenstadtu Domov důchodců z 1975 ve Weizu Výrobní a skladovací hala s kancelářskými a školícími prostory z 1975 ve Wolfurtu

Přes rozdílné dispoziční řešení stávajících budov a různé typologie byla při těchto rekonstrukcích dosažena úspora energie ve výši 90 – 95 %. Současně byly fosilní zdroje energie nahrazeny zdroji obnovitelnými. Průměrné náklady na rekonstrukci byly pouze o 140 €/m2 vyšší než náklady na běžnou rekonstrukci. Rakousko se obává, že nesplní požadavky stanovené Kjótským protokolem o snižování emisí CO2. Odhaduje, že na pokutách za překročení limitů zaplatí v období 2008 – 2012 nejméně 4 miliardy €. Přitom při použití této částky na rekonstrukce by bylo možno rekonstruovat až 29 milionů m2 obytné plochy na pasivní domy. Tato plocha odpovídá ploše 70 % bytových jednotek postavených v poválečném období, které jsou kvůli své vysoké energetické náročnosti přímo předurčeny pro modernizaci dle zásad pasivního domu. Při současném nahrazení fosilních zdrojů energie zdroji obnovitelnými by bylo možné snížit emise CO2 o 11 milionů tun, což by přesáhlo úspory předepsané Kjótským protokolem.

17

6 EKONOMICKÉ HLEDISKO Pro uživatele jsou samozřejmě rozhodující náklady pasivního domu. Je nutné určit, zda budou vyšší investiční náklady kompenzovány nižšími náklady na energii. Projekt CEPHEUS prokázal, že při spotřebě energie menší než 15 kWh/m2a odpadá konvenční systém vytápění a úspory mohou zaplatit nákladné prvky pasivního domu. V následujícím grafu je uvedena závislost ročních nákladů na měrné spotřebě tepla. Náklady jsou uvedeny jako bezrozměrné, protože se mohou značně lišit podle země a současné ekonomické situace. Z grafu je patrné, že nejoptimálnější ekonomické řešení by byl nízkoenergetický dům se spotřebou kolem 40 kWh/(m2a). Pro ekonomické posouzení pasivního domu je rozhodující, zda úspory na konvenčním topení budou tak velké, aby celkové náklady byly nižší než minimální náklady nízkoenergetického domu. Toho lze dosáhnout buď dotacemi, nebo snížením cen komponent používaných v pasivních domech. Investiční náklady na pasivní domy postavené v rámci projektu CEPHEUS byly průměrně o 8 % vyšší než náklady na klasickou novostavbu. absence konvenčního vytápění

náklady

Náklady na teplo v palivu Anuita investičních vícenákladů na pasivní dům Celkové náklady

pasivní dům

10

15

20

25

30

35

40

45

50

55

60

spotřeba tepla na vytápění [kWh/m2a]

Graf. 7) Závislost ročních nákladů na měrné spotřebě tepla na vytápění Zdroj: Passivhaus Institut Z grafu je rovněž zřejmé, že se snižováním nákladů na nákup energie rostou náklady na vlastní provedení stavby. Zatímco však energie je vyráběna především z neobnovitelných zdrojů surovin pocházejících ze zemí mimo EU, prostředky investované do stavby ve velké míře zůstanou v nejbližším okolí vlastní stavby, což přispívá k rozvoji místní ekonomiky.

7 ZÁVĚR V Rakousku a Německu mají pasivní domy výrazný podíl na počtu novostaveb. Každým rokem se počet pasivních domů zdvojnásobuje. Významný podíl mají také rekonstrukce staveb s použitím prvků pasivních domů. Naproti tomu je výstavba pasivních domů v České republice v počátcích. Existuje pouze málo firem nabízejících pasivní domy, domy splňující kritéria pasivního domu lze spočítat na prstech jedné ruky. V době vzrůstající poptávky po kvalitním bydlení se nabízí příležitost naskočit do již rozjetého vlaku, využít zahraničních zkušeností a znalostí a vyvarovat se dřívějších omylů a slepých cest.

18

Literatura [1] BÁRTA, J. Základní principy pasivního domu. Sborník z konference Pasivní domy 2005, Brno, 18.-19. 10. 2005. Brno – Centrum pasivního domu, 2005. [2] EUROPEAN COMMISSION. Green Paper – Towards a European strategy for the security of energy supply. Luxembourg – Office for Official Publications of the European Communities, 2001. ISBN 92-894-0319-5. [3] PASSIVHAUS INSTITUT. Passivhaus Projektierungs Paket – PHPP 2004. Darmstadt – Dr. Wolfgang Feist, Passivhaus Institut, 2004. [4] SCHNIEDERS, J. CEPHEUS – measurement results from more than 100 dwelling units in passive houses. eceee 2003 Summer Study: Proceedings. Stockholm – eceee Secretariat, 2003, 1295 s. ISBN 91-631-4001-2. [5] TYWONIAK, J. Cíle, podmínky a strategie nízkoenergetického stavění. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/6/00 z průběhu řešení v letech 2000 – 2002. Praha – MŽP, 2002.

19

20

PASIVNÍ DŮM – BUDOUCÍ STANDARD BYDLENÍ Jiří Cihlář1, Libor Matějka2 Abstract The modern development of houses with extremely low heating energy consumption up to a passive energy house is naturally characterized by high insulated constructions and highisolating and radiation-permeable windows. The hygienic air changes should také place via forced ventilation with heat recovery.

Key words sustainable construction, passive house, technical solution of passive multi-family housing trvale udržitelná výstavba, pasivní dům, technické řešení pasivního bytového domu

1 EKOLOGICKÉ SOUVISLOSTI Stavebnictví a jeho produkty spotřebovávají v průběhu celého životního cyklu stavby přibližně 50 % světové spotřeby energií a podílí se tedy stejnou měrou i na produkci skleníkových plynů. Ve vyspělých a ekonomicky stabilních zemích žije pouze 20 % obyvatelstva planety a spotřebuje 80 % energetických zdrojů, je jistě nutné se zamyslet, s přihlédnutím ke zbývajícím zásobám fosilních paliv, nad dalším možným rozvojem v tomto odvětví.[1] Negativní vlivy stavebnictví na životní prostředí jsou dány především následujícími faktory[2]: • vyčerpávání obnovitelných zdrojů surovin a energie; • znečištění a zamoření škodlivými emisemi a odpady; • přímé negativní působení techniky na okolí (hluk, otřesy, tepelná energie); • spotřeba kvalitní vody; • rychlejší čerpání některých obnovitelných zdrojů než je jejich schopnost regenerace. Výše uvedené myšlenky lze shrnout do dílčího závěru, že je „...vhodné navrhovat taková řešení budov, aby bylo požadavku nízké energetické náročnosti dosahováno efektivně, tedy zejména s nízkou investiční náročností a s malou zátěží pro životní prostředí, po celý životní cyklus budovy“. Uvedená citace je z české normy ČSN 73 0540:2 (2002)[3]. [1] Cílem nízkoenergetických (příp. pasivních) domů je především úspora a šetrný přístup ke zdrojům získávaných z fosilních paliv. U referenčních příkladů uváděných v literatuře [2] a na internetu bylo zjištěno, že spotřeba tepla u pasivních domů byla přibližně o 85% nižší než u stávajících budov. Přitom pořizovací náklady spojené s výstavbou pasivních domů se zvyšují 1

Jiří Cihlář, Ústav pozemního stavitelství, FAST VUT v Brně, Veveří 95 602 00 Brno, e-mail: [email protected] 2 Libor Matějka, Ing. CSc., Ph.d., Ústav pozemního stavitelství, FAST VUT v Brně, Veveří 95 602 00 Brno, [email protected] 21

přibližně o 8 – 10 %. Tato forma výstavby je proto šetrnější k životnímu prostředí – dochází k výraznému poklesu nebo úplnému eliminování emisí prachu a skleníkových plynů. To vše se děje ve prospěch udržitelného rozvoje. Pojem udržitelné výstavby definuje dokument Agenda 21 on Sustainable construction [3] vydaný v roce 1999 obsahující základní principy a cíle udržitelné výstavby. Dokument se zabývá oblastí procesu řízení, kvalitou výrobků a stavebních objektů, spotřebou zdrojů (energie, materiálů, vody a půdy), vlivy výstavby na trvale udržitelný rozvoj měst a výstavby pozemních staveb. Jak bylo výše zmíněno, jednou z možných cest k ekologické a trvale udržitelné výstavbě je výstavba tzv. pasivních domů.

2 CO JE PASIVNÍ DŮM? Termín je převzat z němčiny, kde se již zažilo označení Passivhaus. Koncepce pasivního domu byla vytvořena Dr. Wolfgangem Feistem (Německo) již na konci 80. let 20. století. V českém prostředí se termín objevuje pouze ve výše zmíněné ČSN 73 0540, která jej definuje zejména následujícími parametry: • roční měrná potřeba tepla na vytápění ≤ 15 kWh/(m2a); • celková neprůvzdušnost budovy n50 ≤ 0,6 h-1; • celková roční měrná potřeba primární energie ≤ 120 kWh/(m2a). Principem funkčního konceptu pasivního domu je optimalizace základních prvků: • kompaktní tvar – zlepšení faktoru tvaru A/V; • orientace – maximalizace slunečních zisků – ideální je jižní orientace; • minimalizace tepelných ztrát – použití tepelné izolace tak, aby součinitel prostupu tepla U byl u všech neprůsvitných částí budovy menší než 0,15 W/(m2K); • eliminace tepelných mostů – důsledné řešení problematických konstrukčních detailů (balkónový nosník, přechod na terén); • účinný systém větrání – použití nuceného větrání s rekuperací tepla; • alternativní zdroje energie – tepelné čerpadlo, zemní výměník tepla, sluneční kolektory.

22

3 PŘÍKLAD PASIVNÍHO BYTOVÉHO DOMU 3.1 Koncepce návrhu Při návrhu bytového domu v pasivním standardu byly zohledněny všechny výše uvedené prvky. Stavba byla také záměrně navržena z materiálů v současné době dostupných na českém trhu, aby ji mohla realizovat běžná stavební firma pouze se zvýšeným autorským dozorem.

Obr. 1)

Vizualizace návrhu

Energetický koncept je založen na využití pasivních i aktivních prvků: • pasivní prvky – jižní orientace, vynikající tepelná izolace obvodového pláště a střechy, vysoce izolační zasklení okenních otvorů; • aktivní prvky – teplovzdušné vytápění s rekuperací tepla, předehřev v zemním výměníku tepla, teplovodní sluneční kolektory pro ohřev teplé vody.

2

105,4 m

Obr. 2)

80,1 m

2

2

105,4 m

Půdorys obytného podlaží se společnou terasou

23

15,6 m2

14,0 m2 35,5 m2

2,6 m2

12,8 m2 8,9 m2

4,2 m2 1,6 m2

1,6 m2

Obr. 3)

Návrh zařízení bytové jednotky 3+KK – 105,4 m2 SOLÁRNÍ KOLEKTORY

2800

INSTALAČNÍ ŠACHTA

2800

DET 1

SAMONOSNÝ OCELOVÝ RÁM

2800

STÍNÍCÍ PRVKY TEXTILNÍ ROLETY

Su

2580

2260

2260

2460

Obr. 4)

PĚNOSKLO

STROJOVNA

320

1480

PĚNOSKLO

CAN

Řez objektem

3.2 Stavebně-konstrukční řešení Obvodové zdivo je z vápenopískových cihel o tloušťce 240 mm s přídavnou tepelnou izolací z minerální vlny o tloušťce 300 mm. Izolace je přitlačena dřevěným roštem, na který jsou připevněny fasádní cementotřískové desky. Součinitel prostupu tepla fasády je U = 0,108 W/(m2K).

24

240 575 10

25

300

Obr. 5)

Skladba obvodové stěny

Střecha domu je plochá jednoplášťová. Nosnou konstrukci tvoří monolitický strop. Izolaci tvoří desky z expandovaného polystyrenu o celkové tloušťce 320 mm. Součinitel prostupu tepla střechy je U = 0,096 W/(m2K). Okna jsou zasklena trojsklem se dvěma pokovenými vrstvami a kryptonovou plynovou výplní. Součinitel prostupu tepla okna včetně rámu je U=0,68 W/(m2K).

3.3 Použití ekologicky recyklovaných materiálů [4] Zvolený materiál: V současné době je všeobecným trendem využívání nových výrobních technologií, využívání nově vyvinutých materiálů s charakteristickými vysokými užitnými vlastnostmi, a to vše s významným vnímáním a dodržováním ekologických aspektů. Na příčky bytového domu je možné využít technologie suchého zdění s použitím cihel z lehkého betonu DAXNER. Cihla je vyráběna z těžce zpracovatelného papírového odpadu pojeného cementem. Tvarovka z lehkého betonu díky své materiálové struktuře vykazuje špičkové tepelněizolační vlastnosti a pevnost srovnatelnou s výrobky jakými jsou pálené anebo vápenopískové cihly či výrobky z betonu, přičemž si uchovává nízkou hmotnost finálního výrobku (objemová hmotnost je 575 [kg/m3]).

Technologie výroby: Rozmělněná organická složka se mixuje na kaši, která se smíchá ve vhodných poměrech s přípravky na bázi cementu. Následně se směs odebírá, lisuje se s využitím speciální technologie ve formách k tomu uzpůsobených, a ve tvaru zadaných podle odbytových potřeb, zraje na vzduchu. Voda použitá ve výrobním procesu se z 90% vrací zpět do výroby, zbylých 10% se odpaří při dozrávání výrobků. Výrobek v převažující míře obsahuje těžce zpracovatelný odpadový papír, který se již více nevyplatí recyklovat, a který se dál jen finálně spaluje, nebo končí na skládkách odpadu.

25

Možnosti použití: Cihly jsou vhodné pro jakýkoliv typ příček, střešní nadstavby, půdní vestavby často jsou využívány v kombinaci se sádrokartonem. Je možné ji využít jako tepelně izolační (při kontaktu otápěného a částečně otápěného prostoru) - součinitel tepelné vodivosti 0,1 W.m-1.K-1 i jako zvukově izolační - vzduchová neprůzvučnost 37 dB – 65 mm, (150 mm 43 dB).

4 ZÁVĚR Základní předpoklady, které u nás umožní větší rozšíření výstavby pasivních domů, nespočívají v „pouhých“ aplikacích optimálně navržené tloušťky tepelné izolace, utěsnění obvodového pláště nebo použití nejúčinnějších skel. To jsou věci až následné. Cestu k realizaci těchto domů totiž můžeme nastoupit jen za cenu opuštění letitých návyků a stereotypů, nahrazení tradičních technologických postupů a náhledů za nové, v našich společenských a ekonomických podmínkách zatím stále ještě neobvyklého způsobu výstavby. Literatura [1] údaje převzaty z materiálů o.s. Ekodům [2] Doc. Ing. Petr Hájek, CSc., ČVUT Praha, Sborník konference Pasivní domy, Brno 2005 [3] ČSN 73 0540:2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky, ČSNI 2002 [4] Agenda 21 on Sustainable construction, CIB Report 237, 1999

26

K PROBLÉMU DVOU ÚROVNÍ NÁJEMNÉHO Jaromír Císař1 Česká republika se od všech evropských zemí vyznačuje mimořádnou zvláštností. Máme dva druhy nájemného, regulované a tzv. volné a v důsledku toho dvě úrovně nájemného. Volné nebo-li smluvní bylo zavedeno vyhláškou č.176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve znění vyhlášky č.30/1995 Sb. Ta stanovila: „§ 1 Nájemné z bytu je v souladu s ustanoveními zákona Č. 526/1990 Sb., o cenách, regulováno formou maximálních cen nebo věcného usměrňování cen. Výše regulovaného nájemného je nepřekročitelná, umožňuje však pronajimatelům sjednat s nájemci nájemné nižší. Překročení maximálního nájemného nebo věcně usměrňovaného nájemného a maximálních cen služeb se považuje za porušení cenových předpisů podle zákona Č. 526/1990 Sb., o cenách.“ § 2 Regulace nájemného podle této vyhlášky dále neplatí: a) pro byty a domy postavené bez účasti veřejných prostředků, pro které bude vydáno kolaudační rozhodnutí po 30. červnu 1993, b) pro byty, o nichž se sjednává smlouva s novým nájemcem: kromě případů zákonného přechodu nájmu, výměny bytů, bytové náhrady a služebních bytů vojáků z povolání. Úprava správně sledovala, aby pronajimatelé mohli v oprávněných případech, stanovit vyšší nájemné než je regulované. To se v první řadě týkalo nově vzniklé poptávky zahraničních osob. Možnost sjednat vyšší nájemné především pro zaměstnance zahraničních firem, pro které regulované nájemné přestavovalo vzhledem k úrovni jejich příjmů k neuvěření směšnou částku, bylo správným opatřením ve prospěch majitelů bytových domů. Jeho výše byla neúnosná i z pohledu zahraničních firem. Ty, v souladu s domácími zvyklostmi, posuzují přiměřenost úrovně bydlení odpovídající společenskému statusu jejich představitelů popř. zaměstnanců, podle výše nájemného. K vzniku volného nájemného přispěla představa Václava Klause o jeho úloze v rozvíjení trhu bydlení V Hospodářských novinách dne 3.ledna 1994 napsal: „Každý pohyb nájemného a celá řada dalších věcí nepochybně přispívá k rozvíjení tohoto trhu. Deregulovaný prvek trhu bude velmi výrazný, velmi silný a bude umožňovat zřetelný rozvoj trhu s byty. Tím, že regulace bude zasahovat pouze minulé nájemní smlouvy a nikoliv smlouvy v budoucnu, otvíráme velmi výrazný prostor pro tržní fungování i v této sféře." Ukázalo se, že šlo o výslovně teoretickou konstrukci, která se v praxi nenaplnila, protože její úprava byla nekomplexní a nekompetentní. Podstatné je, že vyhláška neobsahovala nic z toho co lze označit jako standardní ochranu nájemníka – spotřebitele, která je nedílnou součástí právní úpravy a prioritou ve všech zemích EU. To znamená, že se opomenulo, že novou nájemní smlouvu uzavírá nejen zahraniční zájemce popř. vznikající vysoce solventní manažeři domácí provenience s vysokými příjmy, ale také mladá česká rodina s průměrným příjmem. Nájemníci se ocitli plně závislí na vůli domácího pána. A proč nevyužít vzniklé situace k dosažení nejvyššího nájemného ? Chceš- li bydlet plať, kde na to seženeš, je tvůj problém. Tento bezpříkladně liberální postup byl zvolen přesto, že nemáme fungující trh bydlení a existuje výrazná převaha nabídky nad poptávkou, tzn. nerovné podmínky mimořádně zvýhodňující domácí pány. Lze konstatovat, že uvedené opatření je bezpříkladně diskriminační především vůči mladé generaci hledající byt k založení rodiny. 1

Jaromír Císař, Prof. Ing. ,CSc., předseda České společnosti pro rozvoj bydlení 27

Výsledkem jsou řádové rozdíly mezi úrovní regulovaného a volného nájemného. Čím větší nerovnováha, tím vyšší rozdíly. To přesvědčivě dosvědčují údaje široce publikované i v denním tisku. Domnívám se, že pro dílčí řešení dvou úrovní nájemného je důležitá následující okolnost. Požadavky bydlení vysoce solventních osob, se značným způsobem liší od požadavků méně solventních osob, zejména mladých rodin. Jsou to dva relativně odlišné segmenty trhu bydlení. Nelze pochybovat o tom, že s velkými potížemi najdeme zahraničního,ale i domácího solventního experta resp. manažera , spokojeně bydlícího v dvouletkovém bytě. Předmětem jejich zájmu jsou exklusivní byty v exkluzivní poloze. V žádném případě se nejednalo o tzv. dvouletkové byty, ani bývalé podnikové byty, ba ani panelákové byty s umakartovým jádrem, ve kterých bydlí našinci. Je tržně konformní, a plně obhajitelné, aby i nájemné mělo mít v tomto případě exkluzivní úroveň. Jinak je tomu s převážně domácí poptávkou, uspokojenou bydlením ve vzpomenutých bytech. V tomto případě není důvodů, aby se smluvní nájemné řádově lišilo od úrovně regulovaného nájemného, jak to umožňuje současná ultraliberální úprava. Plošný přístup nerozlišující uvedenou skutečnost, umožňuje požadovat i po domácí poptávce, v případě uzavírání nové smlouvy o nájmu, relativně exklusivní nájemné i za nepříliš exklusivní byt. Příkladem může být úprava nájemného zákonem č.44/1928 Sb., o ochraně nájemníků. Ten mimo jiné obsahoval v §9 písm. 3 následující ustanovení „Mimo zvýšení uvedené v odst. 1. jest obecně přípustno další zvýšení nájemného o 20 %, základního nájemného u nadměrných ( § 1, odst. 2. č. 16) bytů o 5 nebo více obytných místnostech.“ Je k neuvěření, že neoliberálně zaměření teoretici včetně mluvčích sdružení pronajimatelů a státních úředníků, zasažených vírou v neviditelnou ruku trhu přišli s tvrzením, že nájemné stanovené bez jakéhokoliv omezení je prý vlastně tím pravým tržním nájemným. K zrušení dvojí úrovně má dojít tzv. deregulací, tj. jednorázovým nebo postupným zdražováním regulovaného nájemného.To prý je příčinou vysoké úrovně tzv. tržního nájemného a všech možných nedostatků. Regulaci nájemného označují za protiústavní a v rozporu s přirozeností lidstva a nechybí ani lavina stížností k Štrasburskému soudu pro lidská práva. Z těchto prohlášeních je patrna až hysterické úsilí o prosazení parciálních zájmů a neschopnost objektivního pohledu. Nevadí, že by bylo dosaženo úrovně, která převyšuje úroveň koupěschopné poptávky značného množství obyvatel a zbyly by pro ně jen ty pověstné mosty. Nevnímají, že i podle místopředsedy vlády Jiřího Havla „ Z těchto dvanácti nebo patnácti procent bytů pod regulovaným nájemným je naprostá většina v situaci, kdy regulovaný nájem se kryje s tržním.“ Nevadí, že se budou obtížně hledat ve státním rozpočtu peníze na sociální kompenzace, nevadí, že celá Evropa včetně Švýcarska, nájemné reguluje. Cílem se stalo zrušení regulace, která prý je jejich příčinou řádových rozdílů dvou úrovní nájemného.. Opak je pravdou, příčina spočívá v nevídané liberalizaci, umožňující vyšroubovat nájemné do výšin zajišťující tučný zisk , která je však v rozporu s objektivními fakty. V mnoha případech je oprávněné označit volné nájemné jako spekulační zahrnující mimořádný zisk. Uvedené v žádném případě neznamená obhajobu současného způsobu regulace. Na nedávné konferenci jsem uvedl:“ Hodnocení současného způsobu regulace v naší zemi nevyznívá příznivě v její prospěch. Hodnotí se jako rarita svou tuhostí a sešněrovaností. Výsledkem je, že současný systém nájemného představuje ekonomicky a sociálně neuspořádanou a nezdůvodněnou množinu.“ Je nepopiratelné, že naše . současná regulace, se ještě zdaleka nezbavila podoby zděděné z administrativně byrokratického modelu bytové politiky. Studium regulačních systémů v evropských zemí by nesporně přispělo k poznání, že regulace nájemného je protržním opatřením, legitimní a nezbytná ochrana trhu bydlení. Regulace nikoliv Jako centralistické opatření, ale jako decentralizovaná a demokratická kontrola nezbytná pro nájemníky i pronajimatele. Jako argument pro zrušení regulace se velmi často publikují údaje o rozdílech mezi regulovaným a tzv. tržním nájemným. Jde o údaje z větších měst a nechybí ani větší uzemní 28

celky. Nejpozoruhodnější je však to, že se jedná o rozdíly mezi průměrným regulovaným a průměrným tzv. tržním nájemným. O vypovídací hodnotě průměru se lze poučit v jakékoliv učebnici základů statistiky. Tam se zpravidla uvádí jak to je, když dva snědí v průměru dvě husy. (Podrobně viz Helmut Swoboda Moderní statistika, SNPL 1977, v mém překladu.) Ještě komplikovanější je to se zjištěním průměru v případě tak nekonečně diferencovaného výroku jakým je byt. Bylo by více než žádoucí, jestliže se veřejnosti předkládají tyto údaje k věření, kdyby bylo vysvětleno, jak příslušní autoři vypočítali tyto průměry. Vypadá to, že umí sčítat hrušky s jablky. Z uvedeného vyplývá: 1) nájemné stanovené na základě nově uzavřené dohody mezi pronajimatelem a nájemcem na základě nerovných podmínek, tzn. na základě převahy nabídky nad poptávkou a bez jakékoliv ochrany nájemníka jako spotřebitele, nelze v žádném případě označit jako tržní nájemné. Jedná se jen a jen o nájemné, které lze s určitou nadsázkou, označit jako smluvní. 2) průměrné regulované i průměrné smluvní nájemné, jsou zavádějící veličiny s nulovou vypovídací hodnotou. Vzhledem k tomu nemohou sloužit jako východisko k potřebné úpravě nájemného. Pokus v tomto směru lze označit jako odvážný čin vedoucí k mimořádně negativním sociálním a ekonomickým důsledkům.

1 DVĚ ÚROVNĚ NÁJEMNÉHO A NEROVNÉ PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ Převážné většině tzv. odborníků na politiku bydlení zcela uniklo, že uvedené opatření se netýká jen vztahu nájemník versus pronajimatel, ale co je neopominutelné, také vzájemného postavení pronajimatelů na trhu. . Zavedením tzv. volného nájemného totiž vznikly nerovné podmínky pro podnikání. Pro skupinu pronajimatelů, kteří splňují kriteria stanovené citovanou vyhláškou, vznikly zcela odlišné a mimořádně výhodné podmínky pro jejich podnikání ve srovnání s těmi, kterých se úprava netýkala. To je zjevná diskriminace této skupiny pronajimatelů, která nemohla těžit z uvedeného opatření. To nelze kvalifikovat jinak, než jako hrubé narušení pravidel hospodářské soutěže. Pozoruhodné však je, že nikdo z této skupiny pronajimatelů, ani z představitelů Sdružení majitelů domů neprotestoval a nepožadoval nápravu. Mlčení má zřejmě řadu příčin. Je víc jak pravděpodobné, že své místo měla také solidarita mezi pronajimateli : když nemůžeme my, tak ať si pomohou někteří z nás. To pravděpodobně převážilo.

2 DVĚ ÚROVNĚ NÁJEMNÉHO A ZÁKON O JEDNOSTRANNÉM ZVYŠOVÁNÍ NÁJEMNÉHO Pokus o řešení problému dvojí úrovně nájemného obsahuje zákon o jednostranném zvyšování nájemného. Zákon rozlišuje přechodné a standardní období. Pro „standardní období upravuje trvalé principy řešení změn výše nájemného a z toho důvodu se stalo součástí občanského zákoníku.“ Konkrétně se jedná o návrh § 696a a 696b,. Uvedený návrh řešení však narazil na nesouhlas senátorů. Senátor Miroslav Škaloud v diskusi uvedl : „Přechodová fáze deregulace, o které tady bylo řečeno, platí podle tohoto zákona do roku 2010. Návazně od 1. ledna 2011 má přebrat tuto regulatorní iniciativu právní úprava občanského zákoníku. Část druhá, bod 6, § 696a a 696b, která právě umožňuje zvýšení ale i snížení nájemného. V této části lze vyčíst nejenom jistý právní nedostatek, a to, že zatímco pronajímatel je oprávněn zvýšit nájemné jednou za rok; v případě snížení stejnou lhůtu; limitováno není. Ale to není podstatné. Podstatné je věcná část, a to, že vtahuje do regulace i nájmy, které jsou již svobodně uzavřeny, protože je neeliminuje.

29

Zákon vtahuje do režimu regulace i tzv. nové nájmy, tzn. i ty, na něž předchozí regulace nedopadla. To činí právě § 696a a 696b novelizovaného občanského zákoníku, které se vztahují právě na tyto nájemné, kdy bylo dohodnuto i stranami; na jiné úrovni než regulované. Tyto ale budou platit až od roku 2011.“ Stejného názoru je i místopředseda Sdružení majitelů domů pan Robert Axamit : „Po roce 2012 tu zavládne ještě tužší regulace, než kterou máme dnes. Ve většině lokalit se nájemné nedostane na tržní úroveň a zákon dovolí všem nájemníkům, aby si sami snížili nájem na nižší úroveň,“.tj. na úroveň místně obvyklého nájemného. Uvedený návrh poskytoval možnost skončit s diskriminací část pronajimatelů a nastolit rovné podmínky pro podnikání na trhu bydlení. Proto také předpokládal nezbytnou úpravu nájemného, které vzniklo za existence nerovnováhy bez jakéhokoliv omezení a výrazné převahy nabídky a není tržně přiměřené, protože je výsledkem zneužívání výsadního postavení pronajimatele na prakticky zcela nesoutěžním trhu bydlení. Zákonem o jednostranném zvyšování nájemného má však být účinnost návrhu uvedeného paragrafu občanského zákoníka odložena po dobu přechodného období. To znamená, že po v průběhu přechodného období bude zachován stav, který je ve zjevném rozporu s potřebami tržní ekonomiky. Je zjevné, že senátoři se soustředili jen na problém vztahu nájemník versus pronajimatel. Zcela pominuli důležitost významu nájemného pro podmínky hospodářské soutěže. Promiňme jim tento nedostatek. Snad ani nevědí, že dvě úrovně nájemného mají vztah k této problematice. Tento vztah je mimořádně důležitý vzhledem k tomu, že předpokladem fungování trhu jsou rovné podmínky podnikání. Podstatné je, že tuto skutečnosti po delší době zaregistroval i Ústavní soud. Ten označil skutečnost, že někteří majitelé získávají od nájemníků tržní, a jiní regulované nájemné, jako protiústavní a diskriminační. Promiňme ústavním soudcům, že označují volné nájemné jako tržní, ale pochvalme je za tento nález. Bohužel i Úřad na ochranu hospodářské soutěže zaujímá po dlouhou dobu k tomuto protiústavnímu a diskriminačnímu opatření pozici mrtvého brouka, ačkoliv ochrana trhu spadá do jeho kompetence.

30

ZAJIŠTĚNÍ ZÁKLADNÍCH ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK V BYDLENÍ Karel Černín1 Téma základních životních podmínek a jejich zajištění v oblasti bydlení, k jehož diskutování Vás chci svým příspěvkem přivést, není ani zdaleka tématem výhradně právním. Kvůli svým společenským dopadům se ostatně stalo jedním z důležitých bodů Souhrnné zprávy o činnosti veřejného ochránce práv za loňský rok. JUDr. Otakar Motejl ve své zprávě konstatoval, že v posledních letech dochází v oblasti bydlení k rozšiřování jevu, který by se dal souhrnně označit jako „podstandardní bydlení, sociální izolace a tvorba ghett“ a doporučil proto Poslanecké sněmovně, aby uložila vládě zpracovat koncepci „bydlení pro sociálně slabé“. Proč zvolil ombudsman tak složitý pojem, jakým je „bydlení pro sociálně slabé“ a proč místo toho nemluví prostě o „sociálním bydlení“? Věřím, že nalezením odpovědi na tuto otázku si zároveň odpovíme i na to, proč by toto téma mohlo být zajímavé pro vás, kteří jste se tu sešli. Nejprve mi ale dovolte popsat, v čem podle mě spočívá problém zajišťování základních životních podmínek v oblasti bydlení v České republice. V českém právním řádu není jednotně vymezen pojem bytu. Za minimální požadavky na byt jako prostor určený svým stavebně-technickým vybavením k trvalému bydlení lze nicméně považovat parametry obsažené ve vyhlášce Ministerstva pro místní rozvoj o obecných technických požadavcích na výstavbu. Sledujte prosím spolu se mnou, jak by měl vypadat byt, aby jej bylo možno v souladu s právem za byt opravdu považovat. • • • • •

nejmenší podlahová plocha obytné místnosti je 8 m2 pokud tvoří byt jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m2 u každého bytu musí být alespoň jeden záchod a jedna koupelna obytné místnosti musí mít zajištěno dostatečné denní osvětlení, přímé větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla další méně významné požadavky

Jistě vidíte, že finanční náročnost požadavků, které kladou na byty stavební předpisy, není zanedbatelná. Přitom za zajištění potřeb bydlení svých občanů odpovídají podle zákona jednotlivé obce. Ty pak nutně řeší podle svých aktuálních možností bydlení sociálně slabších skupin občanů v nejrůznějších podstandardních prostorech. Často nově budují či stavebně upravují objekty, které nelze ani po úpravách označit za plnohodnotné bytové domy a které nevyhovují požadavkům stavebních předpisů, ani předpisů na ochranu veřejného zdraví, požární bezpečnost apod. Obce, motivované snahou ušetřit obecní finanční prostředky, pak mnohdy provozují objekt, který sice slouží fakticky k bydlení, ale nesplňuje přitom zákonné požadavky. Celé rodiny zde sdílejí jedinou malou místnost. Sociální zařízení, často představované pouze umyvadlem a tzv. tureckým záchodem, je společné pro několik místností na sdílené chodbě. Kuchyně mnohdy v místnostech úplně chybí. Chci na tomto místě zdůraznit, že pokud jde obyvatele těchto objektů, nejde zdaleka jen o takzvané neplatiče nájemného. V těchto podmínkách žijí i svobodné matky s dětmi či lidé důchodového věku, kteří své závazky 1

Karel Černín, Mgr., zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv 31

v dřívějším nájemním bytě plnili řádně a včas. Protože se však obec rozhodla dům, kde tito lidé bydleli, buď modernizovat a nebo prodat soukromému zájemci, museli se odstěhovat a obec jim nebyla schopna nabídnout jinou alternativu než tuto. Obvyklou praxí, kterou se obce snaží předejít jakýmkoliv závazkům vůči obyvatelům těchto objektů, je nabízet jim namísto nájemních smluv tzv. smlouvy o ubytování, které jsou omezeny na dobu určitou a opakovaně prodlužovány. To má pro obyvatele závažné důsledky mimo jiné i z hlediska možného získání příspěvku na bydlení, protože ten je podmíněn existencí nájemního vztahu. Obce si jsou vědomy toho, že výše popsané objekty požadavky právních předpisů na prostory určené k trvalému bydlení nesplňují. Proto se snaží obejít zákon tím, že označí svou stavbu nikoliv jako bytový dům ale jako pouhé „ubytovací zařízení“. Stavební úřady, které jsou často součástí obecního úřadu obce, jež je sama stavebníkem, se této snaze obcí o obcházení zákona dostatečně důrazně nebrání. Reagují na postupy obcí používáním nejednotného názvosloví, kdy uvedené prostory jsou ve stavebních povoleních a kolaudačních rozhodnutích označovány „holobyty“, „byty IV. kategorie“, „sociální byty“, „ubytovny“ a dalšími podobnými pojmy, které právní řád nezná. Je třeba zdůraznit, že pojem „ubytovací zařízení“ je ve výše citované vyhlášce poměrně přesně definován a vyhrazen pouze pro stavby, kde je veřejnosti poskytováno přechodné ubytování a služby s tím spojené, jako je např. hotel, motel, penzion, turistická ubytovna a podobné. Stavební úřady by proto měly užívání stavby pouze k přechodnému ubytování důsledně kontrolovat a případně pokutovat obec za užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. To, že stavební úřady legalizují problematické postupy obcí v samostatné působnosti, je chybné hned z několika důvodů. Především tak v konečném důsledku stát nechává žít nezanedbatelnou skupinu obyvatel v podmínkách, které nelze označit jako důstojné a které nejsou v souladu s hygienickými požadavky ani s mezinárodními závazky ČR (např. s čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech). Dále tímto způsobem stát fakticky podporuje vznik ghett a sociální segregaci, neboť uvedené bydlení podřadné kvality je obvykle soustředěno v jednom nebo několika objektech v okrajové části obce. Nelze pominout ani ekologický rozměr, neboť tyto objekty jsou velmi často špatně tepelně izolovány, jsou vytápěny elektrickými přímotopy nebo jiným energeticky náročným způsobem a nepočítá se u nich ani v budoucnu s investicemi do snížení energetických nákladů. Takovéto prostory, jsou-li užívány k bydlení, nenaplňují právo na zajištění základních životních podmínek v situaci české společnosti 21. století. Hlavním zdrojem celého problému je fakt, že v českém právním řádu neexistuje komplexní systém podpory „bydlení pro sociálně slabé“ ve smyslu bydlení v nízkonákladových bytech zajišťujících obyvatelům alespoň základní životní podmínky. Veřejný ochránce práv se pokouší prozatímně tuto situaci řešit koordinací postupů ústředních orgánů státní správy na úseku stavebnictví a hygieny – tedy snahou potírat snahy obcí o užívání nevyhovujících objektů k zajišťování trvalého bydlení občanů. Protože se však jedná o systémový problém, apeluje ochránce opakovaně každým rokem na Poslaneckou sněmovnu, aby věnovala svou pozornost problematice koncepčního řešení této otázky. Vraťme se nyní k otázce položené v úvodu. Proč ochránce nepoužívá pro soubor nástrojů k řešení popsaného problému pojem „sociální bydlení“? Důvodem je především obava z nedorozumění. V současné době řeší Česká republika nutnost zvýšení DPH u stavebních prací, jak to po ní požaduje Evropská Unie. Jedinou výjimkou má být právě tzv. sociální bydlení. Můžeme proto sledovat snahu vlády vyhnout se zvýšení DPH ze stavebních prací tím, že pod pojem sociální bydlení budou zařazeny byty, které bychom v našich podmínkách při jejich

32

rozloze a vybavení rozhodně za „sociální“ neoznačili (dle předpokladů byty o celkové výměře až 90 m2). Dá se tedy předpokládat, že dojde v budoucnu k určité devalvaci pojmu „sociální bydlení“. Je to ale zároveň určitá výzva. Jestliže budeme ostatním státům Evropské Unie tvrdit, že bydlení v bytech o rozloze 90 m2 je u nás bydlením sociálním, jak budeme zároveň obhajovat, že nezanedbatelná část obyvatel ani zdaleka tohoto standardu nedosahuje? Že dokonce bydlí v bytech, které svým stavebně technickým vybavením nedosahují ani zákonného minima? Domnívám se, že toto je příležotost pro architekty, investory, stavitele, urbanisty a další odborníky. V budoucnu bude nutné umět postavit alespoň onu „minimalistickou“ garsonku s pokojem o velikosti 16 m2 a samostatným záchodem a koupelnou, a to za cenu, která bude přijatelná pro obce, jež budou výstavbu financovat. Bude nutné orientovat se v systému podpor, které vláda na nejrůznější sociální výstavbu již poskytuje nebo v budoucnu pod nejrůznějšími tituly poskytovat bude a umět nabídnout obci vyřízení některé z těchto podpor tak, aby na ni tzv. „dosáhla“. Firmy také budou muset být schopny provést výstavbu rychle, protože dokončení výstavby do určitého data bývá častou podmínkou přiznání státního příspěvku či dotace. To vše se budou muset projektanti a realizátoři staveb naučit, aby byly jejich nabídky byly pro obce zajímavé. Jsem přesvědčen o tom, že pokud to dokážou a pro obce tak nebude výstavba „skutečných“ sociálních bytů něčím nedosažitelným, pak obce začnou postupně naplňovat svou úlohu předvídanou zákonem a bydlení sociálně slabých obyvatel dostane takovou podobu, která mu v civilizované zemi náleží. Literatura [1] Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2005 (www.ochrance.cz) [2] zákon č. 128/2000 sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů [3] vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů [4] „Národní akční plán sociálního začleňování na léta 2004-2006“ (schválen usnesením vlády ČR ze dne 21. 7. 2004 č. 730) [5] „Koncepce bytové politiky“ (schválena usnesením vlády ČR ze dne 16. 3. 2005 č. 292)

33

20. STOLETÍ Z POHLEDU SPRÁVY A ÚDRŽBY BYTOVÝCH OBJEKTŮ 20TH CENTURY IN HOUSING BUILDING ADMINISTRATION AND MAINTENANCE Jan Česelský, František Kuda1 Abstract The Housing as a general idea includes many aspects and possibilities of view. The one, which is ranked among, are problems of housing building administration and maintenance. It is paradoxical that these questions are very necessary for housing but in couple last decade was too neglected. These problems take up also too little area of theoretical line. The article attends to research housing building administration and maintenance in last century.

Key words building administration and maintenance (správa a údržba domovního fondu), housing (bydlení), property (majetek)

1 ÚVOD Problematika správy a údržby je spojena s bydlením od pradávna, i když ne v takové viditelné formě. Již v dávných dobách museli obyvatelé svých chýší a později primitivních domů provádět různé udržovací úkony, které předcházely havarijním stavům, nebo přímo opravy svého majetku. Bez těchto procedur by již v těch dobách dlouho obydlí nesloužilo své funkci a lidé by byli nuceni častokrát měnit své bydliště. Do viditelné formy vyplynula problematika správy a údržby obydlí až v dobách mohutného rozvoje průmyslu a tím odstartovaného mohutného rozvoje měst v 19. století. Vlivem vzrůstu nových středisek pospolitého života se měnila i forma bydlení – vlastní dům, jako zděné tradicionélní středisko rodiny ustoupil postupně bytu najatému. Vše je tedy spojováno s velkým rozmachem výstavby činžovních domů a rozmachem nájemního bydlení se všemi výhodami a nedostatky společného bydlení pod jednou střechou. Tedy již v ranných dobách přistupovali vlastníci ke svému majetku s péčí řádného hospodáře. Na jedné straně mohli užívat výhod vlastnictví, ale na druhou stranu museli, tedy v té době dobrovolně, vzít na sebe i povinnosti z tohoto vlastnictví plynoucí. A jak se dnes často uvádí, s péčí řádného hospodáře museli spravovat svůj majetek a dali tak základ procesům, které po celá staletí neubraly na důležitosti či téměř nutnosti. Rozvojem různých forem bydlení, ale především různých forem vlastnictví začala problematika správy a údržby nabývat na složitosti a nutně se promítla do nových právních norem, které ve všech formách vlastnictví bydlení rozdělily role jednotlivých účastníků. V neposlední řadě, tak, jako většina problematik týkajících se bydlení, je i tato velmi ovlivněna ekonomickým stavem oblasti bydlení potažmo stavem ekonomie státu. 1

Jan Česelský, Ing., e-mail: [email protected] , František Kuda, Ing.,CSc., e-mail: [email protected] , VŠB-TU Ostrava, Fakulta stavební, Katedra městského inženýrství, L. Podéště 1875, OstravaPoruba, 70833

34

2 ETAPIZACE Z hlediska správy a údržby lze při značném zjednodušení rozčlenit období největšího rozvoje této problematiky – 20.století na 3 základní časové periody : Období konce Rakousko-uherské monarchie a meziválečné období Československého státu – dvě období, které obecně vystupují každé zvlášť, z hlediska správy a údržby spojeny do jedné a to především z důvodu minimálních rozdílů po stránce správy a údržby domovního a bytového fondu. Respektive proces správy a údržby po roce 1918 z velké míry vycházel z předešlých postupů a uzpůsobil se pouze na nové právní regule a normy a cenovou úroveň. V obou těchto obdobích získala velkou úlohu v problematice správy domů pozice domovníka. Období po druhé světové válce do roku 1989 – období charakteristické centrálně plánovaným hospodářstvím, zvýšenou bytovou výstavbou a velkým podílem bytového fondu ve vlastnictví státu, jako majetkem v socialistickém vlastnictví. V tomto období hráli velkou roli tzv. organizace bytového hospodářství a obecně národní výbory Současné období od roku 1989 – období přechodu k tržnímu hospodářství, převodu domovního a bytového majetku státu do rukou komunální a privátní správy a následně období velké privatizační vlny komunálních a družstevních bytů. Tyto nejdůležitější změny na poli domovním a bytovém, které společně se strnulým a nepružným trhem s byty a problémy s nájemným (deregulace a její následky), měly velký vliv na problematiku správy a údržby.

3 SPRÁVA MAJETKU Tento pojem které se po staletí, buď samotnými vlastníky nebo později určenými správci či správcovskými firmami, vyprofilovaly do celkem obsáhlé definice. Správou domů se zpravidla rozumí vyřizování a administrativy související s vlastnictvím domů, zajišťování běžné nebo havarijní údržby a oprav tohoto majetku, provádění rekonstrukcí, zabezpečování služeb spojených s vlastním užíváním bytů v domě atd. Z této primitivní „definice“ lze snadno zjistit, že proces správy je procesem soustavným, tedy pouze v případě jestli vlastník majetku chce přistupovat ke svému majetku se správnou péčí. Během tohoto předurčeného století prošel proces správy domovního a bytového fondu z hlediska plnění několika základními formami : přímá správa – vlastník nemovitého majetku provádí správu osobně jako fyzická osoba. Do této skupiny můžeme zařadit také plnění správy majetku, které provádí obce nebo města přímo svým aparátem. zprostředkovaná – správa prováděná jiným subjektem např. domovník, který ve většině případů zastával tuto funkci v první půli 20. století, po II. světové válce tuto funkci převzali organizace bytového hospodářství či příspěvkové nebo rozpočtové organizace. V současné době tuto funkci nejčastěji plní realitní kanceláře nebo specializované subjekty zabývající se správou nemovitého majetku či komplexním facility managementem.

4 FORMY SPRÁVY 4.1 Institut domovníka Funkce domovníka nabyla na významu v první půli dvacátého století. Domovnický poměr byl společenským vztahem mezi domovníkem a vlastníkem domu, byl to tedy pracovněprávní poměr s určitými odchylkami od běžného typu pracovněprávního poměru zaměstnanců. 35

Nehledíc k jeho vlastní náplni a obsahu, např. zvláštnost domovníkovy mzdy, která se skládala z odměn a domovnického bytu. Domovník měl spolupracovat i s nájemníky a stále se snažit, aby o dům bylo pravidelně a náležitě pečováno. Současně bylo nutné v každém domě vykonávat řadu administrativně technických úkonů drobného rázu, takže existence domovníka byla zcela opodstatněná. Souhrn domovníkových povinností, po jejichž splnění vznikly domovníkovi i určitá práva ve formě různých nároků, vyplýval vždy z pracovní smlouvy. Obecně se podle tehdejšího domovnického zákona rozlišovaly dva druhy základních prací, které měl domovník v popisu : domovnické (dohled, aby na svěřeném majetku nebylo závad, práce potřebné k udržování domu, zejména k udržování pořádku a čistoty v domě a na dvoře, péče o osvětlování schodiště, chodeb a jiných prostorů atd.) a nedomovnické (čištění chodníků odklízení sněhu z něho, posypávání chodníků atd.). Mzdové nároky domovníka byly několikeré a jejich různost pramenila z toho, že domovník vykonával v domě práce rozmanitého druhu. Mzdové nároky byly řízené vyhláškou, nejčastěji podle obytné plochy bytu nájemníka nebo podle rozměrů místností užívání. Na konci padesátých let se vyskytla řada vážných obtíží, zejména z toho důvodu, že mnoho domovníků přestalo funkci domovníka plnit, a to často bez souhlasu a proti vůli vlastníka domu. Postupně přibývající problémy zcela převážily efektivitu a užitečnost této „záslužné“ práce. Tato situace dala impuls k jinému způsobu správy domovního a bytového fondu. Domovnická profese tak přešla do útlumu, funkci využívala pouze bytová družstva.

4.2 Státní bytový majetek Převážná část bytového fondu v období od začátku padesátých let až do devadesátých let byla ve vlastnictví státu, jako majetek ve státním socialistickém vlastnictví. Stát přenášel výkon svého vlastnického práva na socialistické organizace tím, že bytový majetek svěřoval do jejich operativní správy. Těmito organizacemi byly nejčastěji rozpočtové organizace nebo samostatné hospodářské organizace – největší fond spravovaly organizace bytového hospodářství národních výborů. Pokud národní výbory pro správu bytového majetku nezřídily samostatnou organizaci, která by měla právní subjektivitu, mohla mít domy v přímé správě. Posláním organizací bytového hospodářství bylo v prvé řadě uspokojování potřeb obyvatelstva bydlícího v obvodu, a to především řádnou a hospodárnou správou, údržbou, opravami a zvelebováním bytového fondu., který měla organizace ve své správě. K tomuto poslání neodmyslitelně patřila ještě jeho „druhá část“ v podobě zabezpečování služeb spojených s bydlením, v té době v rámci státního plánu a pokynů nadřízených orgánů. Základní úkoly zabezpečovaly jednotlivé organizace bytového hospodářství několika formami, které závisely na struktuře řízení v organizacích. Stejně jako při domovnické profesi náležela také za správu touto formou odměna. Odměňování jednotlivých technicko-hospodářských pracovníků, kteří prováděli správu bytového fondu se řídilo výnosem ministerstva vnitra podle katalogu technickohospodářských funkcí a pracovních činností. Při určení odměn za vykonanou práci se vycházelo z tarifních platových tříd tehdejší doby, které byly samozřejmě doplněny kvalifikačními předpoklady jednotlivců, osobními vlastnostmi a dosahovanými výsledky v práci.

4.3 Družstevní bytový majetek Družstevní majetek byl ve vlastnictví jednotlivých družstev. Jelikož družstevní vlastnictví bylo jednou z forem socialistického společenského vlastnictví, s družstevním majetkem mohlo 36

družstvo nakládat jen k plnění svých úkolů. Tedy i správa domů bytových družstev se řídila obdobnými principy a pravidly jako správa domů státního socialistického sektoru. Za užívání družstevních bytů platily členové družstev úhradu podle vyhlášky č.60/1964 Sb. ve stejné výši, jako uživatelé bytů ve státním socialistickém vlastnictví. K zabezpečení výkonu nezbytných činností spojených se správou a provozem bytového hospodářství mohly družstva trvale zaměstnávat potřebné pracovníky. Vzhledem k vysokému úvěrovému zatížení bytových objektů bylo bytové hospodářství bytových družstev vysoko ztrátové. Tato ztráta byla umořována ze strany státu formou podpor především na úhradu provozních nákladů. Tato podpora byla poskytována na nezbytné provozní náklady, jako byly mzdy provozních zaměstnanců, částka nemocenského pojištění připadající na zaměstnavatele, spotřeba materiálu, energie, otop, opravy, podniková režie, ostatní přímé náklady. Výše podpory se určovala vždy na základě odůvodněnosti, kterou prověřoval v šetření odbor místního hospodářství ve spolupráci s finančním odborem národního výboru. Vzhledem k ekonomické povaze bytových družstev, bylo v zájmu všech členů – uživatelů družstevních bytů – dbát o to, aby družstevní majetek byl užíván řádně, aby se zabránilo jeho poškozování a aby všichni členové bytových družstev společně napomáhali jeho údržbě. Podobně jako tomu bylo v domech státního majetku, které byly ve správě organizací bytového majetku, podíleli se jednotliví členové družstva na správě, provozu a údržbě družstevního majetku pomocí domovních komisí (domovních důvěrníků). Činnost stavebních bytových družstev řídily a kontrolovaly volené funkcionářské aktivy, kterým za tuto činnost mohla být vyplacena odměna dle Směrnice pro poskytování odměn funkcionářům ČSBD. K výkonu některých činností mohla bytová družstva zaměstnávat stálé technickohospodářské pracovníky. Dělnická profese byla odměňována základní mzdou, popřípadě příplatky a prémiemi podle Směrnice ČSBD, která ve svých přílohách obsahovala základní stupnice mzdových tarifů a tarifní kvalifikační katalogy. U domovníků se odměňování práce řídilo zvláštním právním předpisem. Poskytnutí služebního bytu a placení úhrady za jeho užívání si, na rozdíl od situace před první světovou válkou, kdy tato profese v naší republice zažívala největšího rozmachu, ponechávala na rozhodnutí představenstva jednotlivých bytových družstev. Bytová družstva dále mohla, nejenom na práce spojené se správou, údržbou a opravami, uzavírat s pracovníky dohody na práce konané mimo pracovní poměr.

4.4 Bytový majetek v soukromém vlastnictví Do roku 1948 zajišťovali přímou nebo zprostředkovanou správu a údržbu svého nemovitého majetku vlastníci domovního fondu, včetně pronajímání domů a bytů a všech dalších činností spojených s problematikou nájemního bydlení. Po roce 1948 nebyl vlastník domu oprávněn s byty ve svém domě disponovat. Uvolněné byty v soukromém domě přidělovaly tehdejší národní výbory podle schváleného pořadníku uchazečů o byt. Vlastník soukromého bytového domu stále zajišťoval v podstatě stejné úkoly a obdobným způsobem jako organizace nebo družstvo spravující bytový majetek. V období reálného socialismu se vytvořila situace, kdy výnos nájemného nestačil ke krytí nutných oprav. Zákonem byla stanovena soukromým vlastníkům povinnost odvádět nájemné, přesahovalo-li 3 000,- Kč ročně, na zvláštní bezúročný účet nájemného u peněžního ústavu. Peníze byly použity na úhradu daně, nutné opravy a správní a jiné výdaje. Určitým specifikem za éry socialismu byla situace, kdy i údržbu a úpravy soukromých nájemních bytových domů prováděl národní výbor. Vše bylo prováděno od roku 1960 podle dokumentu ústředního výboru Komunistické strany Československa o řešení bytového problému 37

v tehdejším ČSSR. Tato povinnost byla národním výborům uložena zákonem č. 71/1959 Sb. a vyhláškou č. 236/1959 Sb.. Podle těchto předpisů měly národní výbory zabezpečovat běžné a generální opravy, stavební úpravy (modernizace), změny staveb. Zabezpečením bylo myšleno zajištění peněžních a materiálových prostředků, popřípadě kapacity stavebních podniků. Uvedené předpisy se nevztahovaly na rodinné domky a domky stavebně upravené pro bydlení jedné rodiny.

4.5 Majetek v osobním vlastnictví Specifickým majetkem v období socialismu bylo osobní vlastnictví, do kterého se v souvislosti s nemovitostmi řadili rodinné domky, byty, ale také třeba rekreační chata či garáže. Institut osobního vlastnictví vycházel z tehdejšího znění občanského zákoníku. V souvislosti s bytovým majetkem mohl mít občan ve svém vlastnictví jen jeden byt nebo rodinný domek, přičemž velikost bytu, který mohl být v osobním vlastnictví, se řídila zákonnými ustanoveními o rodinném domku. Společné části domu s byty v osobním vlastnictví, jakož i pozemek, na kterém dům stál, byly v osobním podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotlivých bytů. Instituce osobního vlastnictví bytů nahradila výstavbu rodinných domků. Výhody byly spatřovány především v úsporách pozemků, stavebních nákladů a nákladů na inženýrské sítě. Byty postavené v individuální bytové výstavbě byly v osobním vlastnictví stavebníka, který s nimi disponoval majetkově i z hlediska uspokojování vlastních bytových potřeb. Všechny náklady spojené s provozem, udržováním a opravami rodinného domu hradil vlastník. Z hlediska správy a údržby bylo po celo dobu 20. století pro vlastníky rodinných domů limitující pouze povinnost vlastníka udržovat dům (v dřívější době domek) v dobrém technickém stavu, tak, aby nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad a aby nedocházelo k jeho znehodnocení nebo ohrožení jeho vzhledu a aby se prodloužila co nejvíce jeho životnost. Tato povinnost, která je vlastně v souvislosti se soukromým nemovitým majetkem jediným nařízením z pozice státní správy.

4.6 Změny konce 20. století Razantní změny v oblasti vlastnictví a tím následné správy domovního a bytového fondu nastaly v České republice po politických a hospodářských změnách roku 1989. Tyto změny se projevily u všech tehdejších forem vlastnictví, především však u soukromého a státního bytového majetku. Od roku 1993, kdy stát přestal být hlavním investorem bytové výstavby v zemi, přešly veškeré tyto povinnosti zákonně na obce. Touto změnou přešla také veškeré povinnost správy o státní domovního fond. Převedení kompletního státního domovního fondu postavilo obce a města před velice závažný problém, jak naložit s domovním a bytovým fondem a provést kompletní transformaci. Na nutné opravy chyběly z valné části finanční prostředky. Tato situace, vzhledem k rozdílným podmínkám jednotlivých měst a obcí vedla různým směrem. Ve většině to však vedlo k masovému procesu deetatizace, často bez základních strategických dokumentů charakteru bytové politiky. Převod komunálního domovního fondu do privátních rukou situaci vyřešil jen z části. Města a obce se sice z větší či menší míry zbavily majetku, který by svými náklady příliš zatěžoval komunální rozpočty, ale technický stav a kompletní regeneraci především panelových domů to vyřešilo jen v některých případech. Privatizace bytového fondu byla prováděna dvěma formami. První způsob prodeje je založen na převodu vlastnických práv k celému domu nebo jeho části. Velmi často byla a je v roli kupujících právnická osoba představovaná samotnými nájemci bytů, kteří založí nejčastěji 38

bytová družstva. Z právního hlediska daleko složitější a jak se později ukázalo, z hlediska i samotné regenerace problematičtější, bylo započetí privatizace po jednotlivých bytových jednotkách, dle zákona o vlastnictví bytu. Velkou nevýhodou se stal především problém se zabezpečením správy a údržby společných částí domu. Výsledkem druhého způsobu byl často stav, že jednotlivé domy byly privatizovány jen z části. Částečná privatizace byla poté hlavním důvodem nekoordinovaného vývoje jak správy domovního fondu, ale také problémem při provádění stavebních úprav při procesu regenerace, kdy byl stavebním úřadem vyžadován souhlas všech vlastníků bytových jednotek (pozn. v současné době se již požaduje pouze 75%). Převod majetkových práv ze strany státu na komunální úroveň však nebylo jedinou změnou na poli vlastnictví. Velkou roli sehrál v této oblasti také převod do vlastnictví společností či restituční procesy, tedy navrácení původního privátního majetku. Vlastnická struktura tedy na konci 20. století zaznamenala radikální změny. V důsledku popsanými rozsáhlých majetkových změn na začátku 90. let minulého století došlo také k značným transformacím na poli správy bytového fondu. Prvořadým úkolem „novodobých“ vlastníků domovního fondu bytového charakteru bylo přijmout zásadní rozhodnutí o způsobu provádění správy, zda ji bude vykonávat osobně (v případě fyzické osoby) či vlastní firmou (jednalo-li se o právnickou osobu) nebo ji svěří firmě, která se zabývá správou domů a bytů. Univerzální řešení pro zabezpečení správy neexistovalo. Ve spojitosti s třetí variantou rozhodnutí správy nabyla na vážnosti tzv. obstaravatelská smlouva, na které především závisí kvalita výkonu správy jiným profesionálním subjektem. Od začátku 90. let v souvislosti s uvolněním podnikatelského prostředí se začaly objevovat první privátní subjekty, které se správou a údržbou objektů, jako jednou ze svých činností, začaly zabývat. Nejpočetnější skupinou těchto subjektů byly realitní kanceláře, které vedle své hlavní činnosti, tj. obchodování s nemovitostmi, provozovaly také správu těchto nemovitostí. Logicky další skupinou byly subjekty, které se zabývaly čistě správou bytových domů. Zabývaly se tedy správou tak, jak ji rozumíme dodnes. Jde tedy o vyřizování administrativy související s vlastnictvím, zajišťování běžné i havarijní údržby a oprav tohoto majetku, provádění rekonstrukcí, zabezpečování služeb spojených s užíváním bytu atd.

5 ZÁVĚR Různé formy vlastnictví, tak, jak se objevovaly v průběhu 20. století, ukázaly, že proces správy a údržby probíhal různým způsobem v závislosti na tomto vlastnictví. Proces správy a údržby je v současnosti v problematice bydlení, především ve spojitosti s regeneračními procesy domovního fondu velice aktuální a nelze ho opět opomíjet. Naopak, i předložený článek ukázal, že správa a údržba není proces jednoduchý, neexistuje na něj obecný vzorec a je tedy nutno mu věnovat pozornost nejenom na poli praktickém, ale i na poli teoretických rozborů a analýz. Doufejme tedy, že problematika správy a údržby si v oblasti bydlení vybuduje zpět svou nedílnou pozici a zůstane jedním z hlavních směrů pohledu na oblast bydlení. Tento příspěvek vznikl v rámci výzkumného projektu 103/05/2775 „Výzkum proměn bydlení v České republice“ podporované Grantovou agenturou ČR. Literatura [1] BERAN, K., FOIT, F. : Správa a údržba bytového majetku, SNTL – Nakladatelství technické literatury, Praha, 1979 [2] CHYSKÝ, J., : Domovník, jeho práva a povinnosti, Orbis, Praha, 1961

39

[3] LÉROVÁ, I., : Bydlení a ekonomika, Melantrich, Praha, 1981 [4] NOVÁKOVÁ, H. : Abeceda bydlení – díl I., nakladatelství Polygon, Praha, 1998 [5] NOVÁKOVÁ, H., MUSILOVÁ, E., KMOCHOVÁ, A. : Pasporty domů, bytů a nebytových prostor, nakladatelství Polygon, Praha, 1996 [6] NOVÁKOVÁ, H. : Příručka manažera správy a provozu bytů a domů, BOVA POLYGON, Praha, 2004 [7] PELIKÁN, V., : Hospodaření s byty, Nakladatelství V. Linhart, Praha, 1948 [8] PELIKÁN, V., : Bytová péče a její provádění v ČSR, Nakladatelství Orbis, Praha, 1949 [9] TARABA, M. : Správa domu a obnova bytového fondu, EUROUNION Praha, Praha, 2004 [10]

Zákon č. 67/56 Sb. o hospodaření s byty

40

OBNOVA STÁVAJÍCÍHO BYTOVÉHO FONDU JAKO SOUČÁST STRATEGIE BYDLENÍ MĚST A OBCÍ RENEVAL OF EXISTING HOUSING FUNDS AS COMPONENT OF STRATEGY CITY AND VILLAGE LIVING Milan Grombiřík1 Key words byt – flat, nástavba – superstructure, městská část - urban neighbourhood

1 ÚVOD Strategie bydlení měst a obcí je fenomén, který nemůže fungovat jako samostatný celek, vytržený s kontextu celkového rozvoje měst a obcí. Základním materiálem musí být rozvojové plány měst a obcí, navazující na celostátní a regionální rozvojové plány. Z těchto materiálů je nutno vycházet, jako ze základních kamenů,důležitých pro rozvoj bydlení. Desítky ovlivňujících faktorů rozvoje jednotlivých lokalit, udávají základní směr rozvoje v dané problematice. Smyslem tohoto materiálu není vypočítávat tyto faktory, ale upozornit na jejich význam, pro úspěšné řešení dílčích oblastí rozvoje bydlení v jednotlivých lokalitách. Problematika obnovy stávajícího bytového fondu je jednou z těchto dílčích oblastí a příklady jejího řešení, jsou uvedeny na konkrétní lokalitě – město Brno. V průběhu roku 2001 vznikl úkol a v polovině roku 2002 byl zpracován materiál s názvem Strategie pro Brno – strategický plán rozvoje města Brna (schválen Zastupitelstvem města Brna den 25. 6. 2002). Tento materiál se, mimo širokou škálu problematik, ovlivňujících rozvoj města, zabýval problematikou rozvoje bydlení města. Byly stanoveny strategické záměry a programové cíle i v této oblasti. Strategický záměr QZ2- Rozšíření a diferenciace nabídky bydlení ve městě. Cílem bylo zpřístupnění přiměřeného bydlení co nejširšímu spektru obyvatel.Obsahem záměru je obnova stávajícího bytového fondu,oživení nové rezidenční výstavby, konsolidace vlastnických poměrů a aktivizace standardního trhu s byty v transparentní prostředí. Jedním z programových cílů byl Programový cíl Qc4 – Podpora regenerace a výstavby bydlení. V oblasti regenerace stávajícího bytového fondu ze statistických údajů vyplývá, že převážná část obyvatel města Brna žije v bytových domech. Z těchto bytových domů (cca 90 000 bytů) je asi čtvrtina starších 80 let a ostatní jsou postaveny panelovou technologií. V obou případech je nutná modernizace, tak aby odpovídaly nejen současnému trendu bydlení, ale i energetické náročnosti současných stavebních konstrukcí. Obnova stávajícího bytového fondu v obou uvedených oblastech (starší bytový fond a panelová výstavba) potřebuje individuální přístup, a tak bylo i k této problematice přistupováno. Proveďme si nyní malou analýzu, jak se promítla Strategie pro Brno do obnovy panelového bytového fondu. Na počátku mělo Brno okolo 22 000 bytů v majetku města.V polovině devadesátých let byl odstartován pilotní projekt regenerace panelových domů v Brně – Kohoutovicích.Zde byly získávány první zkušenosti, nejen v oblasti aplikace moderních stavebních technologií, ale i v oblasti energetických sanací těchto domů a následných úspor spotřeby tepla. Ověřily se zde 1

Ing. Milan Grombiřík, DEA – Energetická agentura 41

náklady na jednotlivé sanace, které sloužily k tvorbě ekonomických modelů pro případnou revitalizaci panelových domů v jiných městských částech, a to nejen pro domy v majetku obce, ale též pro družstevní domy. Součástí těchto obnov stávajícího bytového fondu byly i snahy o rozšíření počtu bytů formou nástaveb. Na území Brna začaly vznikat projekty, které řešily komplexně oba problémy a v městských částech se objevovaly regenerované domy s více či méně zdařilými nástavbami. V této době (konec devadesátých let) byla uvedena v život i Pravidla prodeje domů, bytů a nebytových prostor v majetku města. Pozitivem těchto pravidel byly následující aspekty. Prodejní cena byla nastavena tak, aby se z bytových jednotek nestalo zboží,které by se mohlo stát předmětem spekulace (viz. některá města, která privatizovala za příliš nízkou cenu). Město nevytvářelo tlak na uživatele bytů a nechalo je svobodně rozhodnout zda si dům odkoupí do vlastnictví či nikoliv. Velkým pozitivem byla i motivační sleva (40%) z kupní ceny, v případě že noví majitelé domu zahájí do 3 let revitalizaci domu. Tato sleva byla realizována proti vynaloženým nákladům. Všechny tyto zkušenosti byly zapracovány do materiálu Strategie pro Brno a nestaly se pouhou proklamací, ale byly uváděny do konkrétních podob. Město přijalo dokument, který stanovil podmínku, že finance získané prodejem bytového fondu zůstanou v kapitole sloužící rozvoji nového a obnově stávajícího bytového fondu. Jednotlivé městské části zahájily, více či méně, práce na revitalizaci panelových domů,které měli městem svěřeny. Tyto projekty byly postupně realizovány a dnes můžeme vidět jejich výsledky v městských částech Kohoutovice, Bystrc, Brno – sever, Brno – jih, Nový Lískovec, Líšeň apod. Další městské části se na tuto činnost připravují a mají je ve stádiích projektů – Vinohrady, Královo Pole, Řečkovice apod. Finanční prostředky pro realizaci těchto projektů byly získány z úvěrů, které byly kryty financemi z nájemného,úvěry z fondu rozvoje bydlení měst a obcí a přímými dotacemi, získanými z prodeje městských bytových domů.Tím vznikl dostatečný finanční prostor pro jejich realizaci. Město Brno se stalo vlajkovou lodí realizace obnovy panelového bytového fondu.Díky pozitivním výsledkům realizace, finančním modelům a vyhodnocováním úspor spotřeby tepla, dalo příklad brněnským družstvům a domům s byty v osobním vlastnictví. V současné době je připravováno velké množství projektů a příprav realizace právě v těchto domech.Zde pomáhá nemalou měrou i program Panel (Nařízení vlády 299/2001 Sb.), který vytváří díky dotacím k úrokům (4 %), nejvýhodnější úvěrový produkt na trhu (výsledný úrok 0,5-2%). Na uvedeném příkladu města Brna je vidět, že zpracování základního materiálu rozvoje města má zásadní význam pro rozvoj všech činností města. Obnova stávajícího bytového fondu se stala v Brně jednou s důležitých položek a jejím nositelem se staly jednotlivé městské části, v koordinaci s Magistrátem města Brna. Pozitivní vliv na ostatní majitele domů(družstva,SVJ) je více něž významný. Pro ostatní města či obce v ČR je strategie rozvoje nezbytným materiálem, který obsahuje i strategii bydlení. Stanovení samostatné strategie bydlení bez rozvojových plánů měst(obcí)není možné. Pro stanovení této strategie je nutno znát všechny ovlivňující faktory rozvoje.Mezi tyto patří hlavně územní plány, rozvoj zaměstnanosti, předpokládané investice apod. Čas je neúprosný a současné prostředí vybízí k okamžité reakci. Existence programu Panel,hrozba zvýšení DPH pro stavební práce ,schválení růstu nájemného jsou argumenty, které sami burcují města a obce tak, aby se začaly starat o budoucnost svého majetku a nejen o něj.

42

NÍZKOENERGETICKÉ A ENERGETICKY PASIVNÍ ARCHITEKTURA LOW-ENERGY AND PASSIVE-ENERGY ARCHITECTURE Josef Chybík1 Abstract The paper reports on the development of low- energy and passive-energy buildings, taking for example student projects awarded in a public architectural competition.

Key words Passive-energy house, low-energy house.

1 ÚVOD Jsme v období navrhování a výstavby budov s nízkou spotřebou tepla. Je to čas poznamenaný stálým hledáním společenských, ekonomických, tvůrčích a technických možností, které nejprve architekty a inženýry a posléze uživatele staveb přivedou k nízkoenergetickým (NED) nebo energeticky pasivním domům (PD) [1], [2]. Tento trend musí také reflektovat vzdělávací soustava, tzn. studijní programy středních a vysokých škol.

2 ENERGETICKY PASIVNÍ DOMY Na Fakultě architektury VUT v Brně se navrhování NED a PD pěstuje v několika předmětech. Základním je Pozemní stavitelství. Ve IV. semestru jsou studenti v přednáškovém cyklu seznamování s principy, které je dovedou k poznatkům jak energeticky úsporně koncipovat stavbu. Nabyté teoretické vědomosti následně rozvíjejí ve cvičeních. V individuálních zadáních řeší architektonický koncept, který nepostrádá analýzu výtvarných, provozních, konstrukčních a energetických možností optimálního návrhu domu. Výstupem je komplexně zpracované řešení v úrovni stavebního projektu. Tato koncepce se v posledním období osvědčila a v roce 2006 přinesla zajímavé výsledky, které můžeme doložit úspěchem zaznamenaným v jednokolové, architektonicko – konstrukční, ideové, veřejné anonymní soutěži nazvané „Dřevěný dům“. Jejím vyhlašovatelem bylo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem pro místní rozvoj, Českou komorou architektů, Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků, Technologickým centrem Akademie věd ČR a Nadací dřevo pro život. Zájem o vypsané téma byl značný, což plyne ze skutečnosti, že se soutěže zúčastnilo 136 návrhů [3]. S ohledem na její charakter se vedle prací profesionálních architektů objevily také návrhy studentské. Potěšitelné je, že z řad současných studentů brněnské Fakulty architektury bylo podáno devět prací. I to je známka skutečnosti, že se problematika na naší škole vyučuje a vede studenty k porovnávání schopností v oblasti energeticky úsporné výstavby. Součástí návrhu bylo zpracování konstrukčních detailů v místě styku budovy s terénem (soklu) a u okapu. Nezbytnou a důležitou složkou bylo také doložení energetického štítku, podle 1

Josef Chybík, doc. Ing., CSc. 43

kterého bylo možno návrh kategorizovat. Studenti prokázali dostatek erudice, aby i výpočtovou část soutěžních podmínek splnili. Jakých výsledků bylo dosaženo? Soutěž byla vypsána pro dvě kategorie: bytový dům a rodinný dům. V kategorii bytový dům první cena nebyla udělena. Druhou cenu získali Ing. arch. Aleš Břečka a Ing. arch. Jan Lefner, kteří jsou čerství absolventi FA VUT v Brně. V kategorii rodinný dům byla naše fakulta ještě úspěšnější. První cenu získali studenti 4. ročníku Petr Jureček a Michal Kotlas. Druhou cenu tým jehož členem byl loňský absolvent Ing. arch. Marek Danyš. Odměnu ještě vedle mladého absolventa Ing. arch. Tomáše Pavlase, získala také dvojice Ing. arch. David Průša a Ing. arch. Oldřich Bajger a také tým ve složení Ing. arch. Rudolf Müller a Bc. Michal Štourač.

3 PŘÍKLADY NÍZKOENERGETICKÝCH A PASIVNÍCH DOMŮ Na tři z návrhů se podívejme podrobněji. Vítězný projekt studentů Petra Jurečka a Michala Kotlase, graf. 1, porota ocenila jako architektonicky vyzrálý dům, který je dobře řešen jak po stránce dispoziční tak i vzhledové. Upoutal kompaktním tvarem, tolik důležitým předpokladem pro nízkou spotřebou tepla na vytápění. Příznivě byly hodnoceny dobré proporce a odpovídající užití stavebního materiálu. Konstrukce byla posouzena jako jednoduchá a přehledná. Dům vhodně využíval systém teplovzdušného vytápění s rekuperací tepla a zemní kolektor. Z hlediska stavební biologie bylo příznivě řešeno garážování osobního automobilu, který se umístil v přístřešku mimo rodinný dům. Obvodové konstrukce byly shledány jako dobře navržené. Pochvalně bylo hodnoceno modelování obvodového pláště, když systematickým střídáním konstrukčních prvků, jejich vrstvením, došlo k eliminování tepelných mostů. Stavební detaily byly hodnoceny jako výborné, téměř optimalizované. A ze závěru poroty v oblasti výsledků stavebně energetického hodnocení bylo potěšitelné konstatování, že se jedná o návrh, ve kterém jeho tvůrci prokázali „zřejmou zkušenost.“

Obr. 1) Kategorie rodinný dům - perspektiva vítězného návrhu, autoři Petr Jureček & Michal Kotlas Dům z hlediska potřeby tepla na vytápění vykazoval náročnost nižší než 15 kWh/(m2.a), což jej charakterizuje do kategorie PD. I z toho je zřejmé, že pro studenty není tato oblast neznámým

44

pojmem a jsou schopni na profesně vysoké úrovni, tvůrčím způsobem modelovat energeticky úsporné stavby. Podívejme se na některé části tohoto vítězného návrhu a doložme je stavebními detaily v kritických částech stavební konstrukce, graf 2. Plechový žlab je řešen jako nástřešní. Funkce parozábrany byla svěřena desce OSB s přelepenými spárami. Nad pojistnou hydroizolací je ve střešním plášti fólie TYVEK. Vzduchová dutina o síle 100 mm je příčně větraná. Obvodová stěna z nosných prvků širokých 200 mm je opláštěná tepelně izolačními minerálně vláknitými vrstvami o síle 75 + 200 + 60 mm. Z vnější strany je odvětraná vertikální vzduchová dutina široká 30 mm. Vnější plášť je z dřevěných prken s horizontálními spárami spojenými na péro a drážku. Část obvodového pláště - překladu u okna, navazuje na strop, který je vytvořen suchým způsobem. K nosné části stropní konstrukce s minimální výškou trámů 140 mm je přibita OSB deska. Na ní spočívá zvuková izolace, která z roznášecí vrstvy vytvořené z desek Rigips, eliminuje dynamické účinky. Nášlapnou vrstvou je laminovaná podlaha. Okno je dřevěné vrstvené, když mezi dvěma vlysy je vlepena tepelně izolační vrstva z pěnoplastické hmoty. Průsvitnou částí je skelný systém Heat Miror. Nesporným nedostatkem návrhu je chybějící zaclonění okna chránící interiér před účinky insolace. V místě styku budovy s terénem je dřevěná konstrukce uložena do prahu, který spočívá na hydroizolační vrstvě. Tomuto detailu by jistě prospělo vhodnější kotvením dřevěného prahu do boční části základu, čím by se odstranilo porušení vodorovné části hydroizolace. Správně jsou navrženy tepelně izolační vrstvy v podlaze, uložené pod deskou podkladního betonu a na vnější straně základového pásu. Dole je plášť odsazen. Tím vzniká možnost pro přívod vzduchu, jehož proud na systémové hranici zajistí větrání konstrukce. Obr. 2)

Komplexní detail obvodového pláště

Druhým příkladem je soutěžní návrh, který sice nezískal cenu ani odměnu, přesto jej můžeme považovat za zajímavý, graf 3. Vytvořila jej dvojice studentů 4. ročníku Václav Kocian a Štěpán Eliáš. Zajímavost návrhu spočívá v tom, že obvodový plášť tvoří tepelně izolační vrstva ze slámy. V ČR je již několik domů, které tento přírodní materiál jako izolační hmotu využívají. Je však nutno připomenout, že účinnost tohoto tepelně izolačního materiálu je dána mírou slisování – stlačení hmoty výchozí suroviny. Snad nejznámější realizací je rodinný dům postavený v Mladé Boleslavi. Jeho autorem je architekt doc. Petr Suske. S ohledem na zranitelnost materiálu, byl objekt zastřešen velkorozměrovým akrylátovým „deštníkem“, chránícím slaměnou vrstvu vnější povrchové úpravy.

45

Obr. 3)

Václav Kocian & Štěpán Eliáš - dům ve slaměném „kožichu“ V rámci soutěže, dům se slaměnou fasádou postoupil do druhého kola a stal se předmětem hodnocení poroty, která podotkla, že výraz je založen na přiznané struktuře slaměného obkladu, který však má spornou funkčnost. Použití slámy jako stavebního materiálu porota shledala jako ekonomicky náročné pro provoz budovy. Kritizovala chybějící ochranu proti transportu vlhkosti a její akumulaci, což například ve vzpomenutém domě v Mladé Boleslavi je řešeno již vzpomenutým deštníkem. Domnívám se, že přes řadu výtek je třeba ocenit schopnost a odvahu studentů pouštět se do málo probádané problematiky a to přesto, že použití slámy je známé i z dalších českých staveb. Například na skladovacím objektu v Hostětíně, který je v péči společnosti Veronika jsou jako tepelně izolační materiál použity slaměné balíky. Z vnější strany jsou však opatřeny pletivem, které vynáší omítkovou vrstvu. Obr. 4) Detail domu ve slaměném „kožichu“ Konstrukčně je detail navržen jako nevětraný jednoplášť, graf 4. Jeho nosné prvky jsou doplněny minerálně vláknitou tepelně izolační hmotou v tloušťce 170 mm. Na ně v celé ploše navazuje opláštění ze slámy, které má tloušťku 300 mm. Pod vnitřní sádrokartonovou deskou je parotěsná zábrana. Okno je zasklené trojsklem a je vybavené vnější žaluzií, které 46

chrání prostor interiéru před účinky insolace. Sokl je v dolní části opatřen tepelně izolační vrstvou z extrudovaného polystyrénu. Vodorovnou nosnou konstrukci tvoří dřevěné nosníky ve tvaru písmene I. Na nich jsou uloženy OSB desky, které vynášejí suchou podlahu. Střešní konstrukce je izolována 310 mm silnou vrstvou minerálně vláknitého materiálu. Podívejme se blíže ještě na jeden systémový detail, který se týkal fasády dalšího domu přihlášeného do soutěže, graf. 5. V dolní části je na podkladním betonu uloženo hydroizolační souvrství. Na něm je aplikována tepelně izolační vrstva z extrudovaného polystyrénu, která zajistí dostatečnou tepelnou ochranu podlahové konstrukce. Na tepelné izolaci je železobetonová deska tloušťky 150 mm, do které se bez přerušení hydroizolace ukotví práh dřevěné konstrukce a provede podlaha. Tato úprava umožní do značné míry uplatnit v budovách z lehkých dřevěných konstrukcí mnohdy postrádanou hmotu, která alespoň v omezené míře přispěje k zajištění schopnosti akumulovat teplo. Vnější část pláště je již důsledně provětrávaná. Obr. 5)

Detail jednoho z domů

Dřevěné okno má vloženou pěnoplastickou vrstvu a je v rovině s tepelnou izolací fixováno kovovými osazovacími úhelníky. Ty lze alespoň v dolní části okenní konstrukce alternativně nahradit dřevěnými hranoly. Poněkud slabším prvkem tohoto detailu je kontakt svislé stěnové konstrukce a šikmé střechy, kde je tepelná izolace poněkud oslabena. Pro tyto části, kde by například bylo až v neúměrné míře potřebné zvětšovat tloušťky vrstev, a to na úkor větrané dutiny, se zřejmě v podstatnějším rozsahu než je tomu dosud budou v brzké budoucnosti používat vakuované tepelně izolační materiály, se součinitelem tepelné vodivosti pohybujícím se kolem hodnot blízkých 0,002 W/(m.K). Do praktických aplikací záhy vstoupí moderní hmoty, které se v současnosti pro běžné stavitelství využívají jen zcela výjimečně.

47

4 ZÁVĚR Projekty prokázaly, že výuka v oblasti navrhování energeticky šetrných budov je na FA VUT v Brně vedena systematicky a na odpovídající odborné úrovni. Studenti o ni mají mimořádný zájem. Získávají v ní komplexní výbavu znalostí a dovedností, které jim dovolují, aby se v oblasti architektonického a stavebního navrhování střetávali nejen s posluchači jiných škol, ale i s profesionálními architekty a inženýry. Takto zaměřenou výuku je možno chápat jako významný vklad do budoucnosti, kdy nízkoenergetický a resp. energetický pasivní standard v navrhování a realizaci budov se stane běžnou a rutinní záležitostí. Vzorem nám v tom mohou být výsledky, které jsou v českých podmínkách zatím jen ojedinělé, ale především v blízkém zahraničí – Rakousku nebo v Německu se nejen v oblasti bytové výstavby, ale i při výstavbě budov občanské vybavenosti stávají zcela běžnými. Proto je nejvýše nutné, aby se tento způsob výstavby na technických univerzitách pěstoval a rozvíjel. K tomu mimořádnou měrou přispěla i veřejná architektonicky-konstrukční soutěž. Literatura [1] Pasivní dům, zkušenosti z Rakouska a české začátky. Brno, 2004, Veronica, 42 s. ISBN 80239-3048-6 [2] Chybík, J.: Pasivní domy perspektivní výstavba. In Pasivní domy, Passivhäuser, sborník mezinárodní konference, Brno, 2005, s. 172-175. [3] Protokol s výsledky soutěže „Dřevěný dům“, 2006.

48

NOVÉ URBANISTICKÉ POŽADAVKY NA USPOŘÁDÁNÍ OBYTNÝCH SOUBORŮ NEW URBAN DEMANDS FOR PLANNING HOUSING DEVELOPMENT Gabriel Kopáčik1 Abstract This article has chosen to deal with certain urban and architectural factors affecting built environment. Given due information and will of the participants those can be quickly applied even without raising realization cost. Main focus are the need for clear definition of the role of open spaces, the need for clear definition of private and public, semi-private and semi-public spaces. Those definitions not only contribute to the public safety but also to the aesthetic quality as well because private spaces are usually better taken care of. Key issue of contemporary cities is the difficulties involved in placing a house development in the inner parts of the metropolitan areas. Usually along the main traffic routes we find high levels of noise and pollution, the interpretation of norms by Czech hygiene officials blocks any development. Another major issue of current building practice is the incorporation of investor and builder in one subject – an ltd of some sort. Given this situation we’re missing the control interested investor would exercise – look up best areas, inspect quality of work and fine-tune the project. The author, architect and urban planner, is citing examples from Austria and his own realized projects in Brno. Those prove that cheap developments can provide pleasant, practical and aesthetically pleasing environment. Many real possibilities how to build better today lie not only in the hands of those who organize – developers, investors, cities and the state itself – but also in the hands of urban planners and architects as well. Widely spread deformity in our undeveloped capitalism system is speculation with land. The difference in price between land used for farming and same land with permission to build on in not reinvested in the development but is spent by the original owner. This combined with the fact that the owner of land inside the city is not pressed in any way to develop his property. The Border of Currently Developed Land is an empty legal definition and new projects are still being built mostly outside the cities.

Key words Housing development, housing estate, build environment, street, inner yard, door yard, public space, ground level, private space, semi-private, noise isolation, barrier housing, organized housing development, investor and contractor, speculation with land, Border of Currently Developed Land. Obytný soubor, obytné prostředí, ulice, dvůr, zápraží, obytný parter, veřejný prostor, soukromý prostor, polosoukromý prostor, ochrana proti hluku, bariérové domy, organizace 1

Doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr., FA VUT Brno, ústav teorie urbanismu, e-mail: [email protected], http://www.fa.vutbr.cz/home/kopacik 49

obytné výstavby, investor a dodavatel stavby, spekulace s pozemky, hranice současně zastavěného území.

1 ÚVOD V nepříliš vzdálené minulosti se potřeba bydlení u nás řešila centrálně plánovanou, tzv. komplexní obytnou výstavbou, navrhováním rozsáhlých anonymních a monofunkčních panelových sídlišť na okrajích zejména větších měst. V současnosti za hranicemi urbanizovaných území těchto sídel vyrůstají satelity rodinných domů, realizovaných již na bázi komerčního přístupu. Oba tyto dominantní modely jsou často jako nevhodné hodnoceny jak odbornou veřejností, tak samotnými obyvateli. Překonání mnohých s nimi spojených kritizovaných jevů se ale jeví možné. Lze to doložit na řadě zahraničních příkladů, kde i relativně levné bydlení může vytvořit příjemné, obytné, funkční a esteticky atraktivní prostředí. Ojedinělé vlaštovky se objevují také v Českých zemích. Na formování urbanistických souborů s převažující obytnou funkcí se podílí řada vlivů, ať už je to samotné umístění v rámci města, determinující hodnoty okolního urbánního či vůbec životního prostředí, dopravní obsluha, návaznost na občanské vybavení, práci a rekreaci, hygienické, estetické a sociální mikroklima. A v neposlední řadě vlastní uspořádání domů a dispoziční řešení a velikost nebo vybavení bytů. Z této rozsáhlé škály faktorů se soustředím zejména na ty, které by se při větší informovanosti a vůli všech zainteresovaných daly poměrně rychle aplikovat, a to dokonce bez navýšení nákladů na vlastní realizaci. Dále krátce rozvedu související problémy, s nimiž se setkáváme při vlastním projektování obytných souborů. Nejdříve chci vyzvednout potřebu jasného definování funkce venkovních ploch, důsledného členění prostorů obytného souboru na veřejné a soukromé, resp. poloveřejné či polosoukromé prostory, přispívá to totiž ke ztrátě anonymity, posílení obecné bezpečnosti a koneckonců také k větší vlastní prostorové kvalitě a upravenosti. Ve větších našich městech lze vůbec těžko umístit obytnou funkci v intenzivně využívaném intravilánu. Kolem většiny městských komunikací totiž převyšuje hluk z dopravy limity přípustné pro obytné prostředí a demagogický výklad některých předpisů českými hygienickými orgány zde odmítá bytové domy. Při organizování současné bytové výstavby se také jeví problémem přímá provázanost investora s realizační firmou - pozemky kupuje, projekt zadává a byty staví a prodává jedna osoba, byť je jí k tomu účelu vytvořená akciová společnost či nějaká forma sdružení - při tomto postupu pak chybí standardní „dozor investora“, který by připravoval atraktivní lokality, hledal nejlepší projekt a nejlepšího dodavatele a pečlivě sledoval kvalitu výsledného díla. Rozšířeným nešvarem ranného kapitalismu v našich zemích je spekulace s pozemky, rozdíl ceny mezi zemědělsky využívanou plochou a stejnou zemědělskou plochou, na níž se již umožňuje stavět, se nereinvestuje do přípravy území, ale spotřebuje původním vlastníkem pozemku. Kromě toho vlastník stavebního pozemku uvnitř města není nijak nucen k jeho využití, hranice současně zastavěného území - už několik let definovaná stavebním zákonem - zůstává jen prázdným pojmem, a tak domy rostou spíše v krajině, než aby se stavěly ve městě. Své teoretické úvahy bych si dovolil podložit několika ukázkami z nedalekého Rakouska, kde se obytná výstavba dlouhodobě těší velkému společenskému zájmu, a také nesmělým pokusy svými a mých spolupracovníků, v našich brněnských podmínkách.

50

2 ORGANIZACE OBYTNÉHO SOUBORU Vlastní uspořádání obytných domů, vzájemné vazby mezi domy a okolními plochami, bývá obvykle určováno požadavky na přístup ke každému objektu, na zajištění odstupů pro dostatečné oslunění a osvětlení, na vybavení parteru zelení a zařízeními pro denní rekreaci či nějakým souvisejícím domovním vybavením a parkovišti. Vlastní pohoda a spokojenost obyvatel, jejich pocit bezpečí, sounáležitosti, domova netkví pouze v mechanickém uspokojení těchto potřeb. Dosud nedoceněné možnosti, alespoň z dnešního pohledu, lze nalézt v sociálních aspektech organizace celého souboru, ve struktuře zastavěných a nezastavěných ploch, která by umožňovala logické a přirozené využití všech pozemků, tak aby každý dům měl svou přední a zadní tvář a každý kousek země svého majitele, co by se o něj s láskou staral. Nechť se život neodehrává jen za zdmi privátních bytů, ale ať se „žije i mezi budovami“. Zvulgarizované pojetí funkcionalistických idejí v socialistických sídlištích 60. až 80. let minulého století nevyústilo v „zářící města v zeleni“, nýbrž v anonymní neutěšené kolosy, do nichž se v krátkém čase soustředilo velké množství navzájem se neznajících lidí, často jedné generace a mnohdy také z podobného sociálního prostředí zaměstnanců velkých výrobních závodů. Bydlí ve velkých bytových domech, které spolu nesousedí, ale byly navrhovány jako solitéry, v lepších případech jako solitéry v zeleni. Uplatnily se urbanistické principy do té doby netypické pro městské prostředí. Z těchto městských částí se vytratila náměstí, náměstími nazýváme rozlehlé, bezbřehé pláně. Ulice byly nahrazeny silnicemi, které sice spojily mezi sebou vzdálené cíle, ale rozdělily nejbližší sousedy. Nemáme již dvory, mnohdy ani nevíme, co je to zápraží. Na těchto sídlištích se porušily principy teritoriality, nové prostředí nevytvořilo podmínky pro utváření standardních sociálních vazeb. Okolí domů je anonymní, patří všem, tedy spíše nikomu, je cizí, není kontrolovatelné a ani bezpečné. Člověk se proto zavírá za bezpečnostními zámky svého bytu. Přitom na principu veřejných a soukromých, případně poloveřejných či polosoukromých prostorů, bylo město organizováno odjakživa. Také sociologové tradičně mluví o primárních (soukromých), sekundárních (skupinových) a veřejných teritoriích [1]. Jen v několika minulých desetiletích jsme na tyto zásady jaksi zapomněli. Dovolím si tvrdit, že problémem našich tehdejších sídlišť není jen jejich monofunkčnost, nízká technická kvalita stavebních prací, uniformní architektura, malé byty s malými koupelnami a umakartovými hygienickými jádry, nevyhovujícími fyzikálními vlastnostmi obvodového pláště, ale zejména nevhodné urbanistické uspořádání a příliš velké územní jednotky, z nichž se skládají.2 Jednoznačně se ukazuje, že fungující obytné území musí mít jasně definované veřejné a soukromé prostory, případně celou škálu od veřejného k soukromému3. Veřejné prostory („public“) – náměstí, parky, ulice; setkávají se zde lidé z širšího okolí, je zde umístěno také odpovídající občanské vybavení. V ideálním případě je vymezují polyfunkční městské domy. Ulice nesmí být monofunkčně dopravní.4 Pro plnohodnotnou funkčnost ulic a náměstí, jejich bezpečnost, atraktivnost a nakonec i příjemný obraz je důležité, aby na nich stále bylo hodně lidí, aby se na nich pořád něco dělo. Musí mít výraznou společenskou funkci. S tím souvisí také nutnost orientovat do ulic čelní strany domů - vstupy, výkladce, posezení kavárenského charakteru apod. [3]

2

Holandský urbanista prof. Gehl uvádí jako příklad fungující organizace obytných čtvrtí sousedský blok o 15 až 30 domácnostech [2]. 3 Nemusí se jednat jen o právní vlastnictví, ale o způsob užívání. 4 K přesnějšímu definování nároků dopravy v ulicích přispělo také nové znění ČSN [4] 51

Poloveřejné (resp. převážně veřejné, „semi-public“) prostory – obytná ulice s dominantní pobytovou funkcí a výrazně zklidněnou a většinou nesegregovanou automobilovou dopravou, jako dopravní kategorie je již od konce 70. let (v západní Evropě, nejdříve v Holandsku) poměrně jednoznačně definována.5. Do ulice jsou orientovány hlavní vstupy do bytových domů se svými zápražími a předzahrádkami. Ulice je také z oken okolních bytů vystavena společenské kontrole. Na ulici se odehrává řada místních společenských aktivit (rozhovory se sousedy, rekreační posezení, hry dětí atd., v omezené míře také parkování osobních vozidel). Tomuto charakteru musí být jednoznačně přizpůsoben parter, povrchové úpravy a další vybavení. Polosoukromé (resp. převážně soukromé, „semi-private“) prostory – jedná se o tradiční domovní dvory (vnitrobloky), které jsou z větší části vymezeny dvorními fasádami okolních bytů - samozřejmě že s okny, balkóny a privátními terasami. V zásadě nejsou veřejně přístupné, užívá je pouze úzce vymezená skupina lidí – obyvatelé okolních domů. Jsou zařízeny pro aktivity související s danou komunitou: hry nejmenších dětí, rekreační posezení, venkovní domovní vybavení, prostory a drobné objekty pro zájmové činnosti, rekreační a okrasné bazénky, obytná zeleň, případně také privátní zahrádky, v části možno vymezit plochy pro stání osobních vozidel (nejlépe kryté – „carports“)6. Soukromé („private“) prostory – jsou zastoupeny především vlastními byty. Ale navazující obytné plochy mohou expandovat malými soukromými zahrádkami do vnitrobloku, přízemní byty, často etážové, se tak vlastně stávají řadovými rodinnými domy. Ukazuje se že je důležité, aby privátní prostory byly jednoznačně vůči svému okolí vymezeny. V souvislosti s výše uvedeným členěním je třeba konstatovat, že podíl veřejných ploch by měl být jen takový, aby byl úměrný požadovaným veřejným aktivitám. Rozsáhlejší veřejné prostory jsou pak prázdné, a tím ztrácejí svou hodnotu, a navíc je nutné je nákladně ze společných prostředků udržovat. Zatímco soukromé plochy, jsou prodány konkrétnímu zájemci, který se o ně víceméně stará, přestože jako architekt mnohdy nemusím souhlasit s vysazeným druhem zeleně nebo s roztodivnými malými stavbičkami, tak jsou tyto plochy funkční a živé a vypadají vždy lépe než rozlehlá anonymní sídlištní zeleň, jak ji známe z realizací před 20 až 40 lety. Kromě provozních, estetických a ekonomických hodnot spojených s takovou hierarchickou diferenciací městských čtvrtí je její výraznou devizou vyšší společenská kontrola a bezpečnost, výraznější se stotožnění obyvatel se svým územím – dobré to předpoklady pro vznik skutečného domova. Příklady viz obr 1, 2.

3 PROSTOROVÉ ASPEKTY OCHRANY PROTI HLUKU V této kapitole se nechci zabývat měřením venkovního hluku, ani technickými charakteristikami stavebních výrobků jako zvukově izolačních a zvukově pohltivých materiálů. Úvodem si dovolím jen připomenout obecně známý fakt, že ve všech našich velkých městech je prostředí kolem značné části městských komunikací výrazně zatíženo hlukem a to tak, že jsou překročeny platné limity pro venkovní chráněné obytné prostředí. Obdobná situace je také v Brně. Shodou okolností projektujeme v současné době dva rozsáhlejší, převážně obytné komplexy, které mohou sloužit jako příklad. Jeden se nachází v cípu ulic Křenová-Masná [8]a druhý podél ulice Řipské v Brně-Slatině [7] (viz obr. 3). Obě dvě lokality jsou územním plánem určeny pro bydlení. V prvním případě by se mělo stavět v návaznosti na současnou stavební 5 6

V dopravních souvislostech v našich podmínkách tomu přibližně odpovídá tzv. „obytná zóna“ Bylo by ideální, kdyby se podařilo většinu parkovacích míst umístit pod terénem. 52

čáru, tedy těsně u ulice, kde se hluk pohybuje kolem 63-64 dB ve dne a 49-54 dB v noci. Ve druhém případě se má stavět až ve druhém plánu, tj. cca 30 m od zdroje hluku, ale i zde je hladina akustického tlaku v rozmezí 57-64 dB ve dne a 48-55 dB v noci; na území přiléhajícím ke komunikaci bude možná někdy hlukově stínit nějaký nebytový objekt, nicméně zatím v nedohledné perspektivě. V obou dvou případech jsou tedy překročeny limity hluku stanovené NV 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, v platném znění NV 88/2004 Sb., pro venkovní chráněný prostor staveb. Jak funkčně, z hlediska urbanistického, tak z pozice zamezení šíření hluku do vnitřních území by bylo nejpříznivější postavit nové obytné objekty paralelně s obvodovými dopravními komunikacemi, tzv. domy bariérové. Ty by byly navrženy tak, aby se hluk nedostal do domu, přitom zbývajících cca 80% řešeného území by již bylo hlukově zcela odstíněno s ideálními podmínkami pro venkovní pobytové plochy a pro případné další standardní bytové domy. Nabízí se různá technická řešení tohoto obvodového, bariérového domu, a to při zachování vysoké kvality bytů a ekonomické realizovatelnosti. Lze navrhnout různé dispozice bytů s větráním do dvorní části, souvislou předsazenou skleněnou uliční fasádu vytvářející jakousi zimní zahradu, okna a obvodový plášť vysoké neprůzvučnosti, klimatizaci apod. Tato řešení ale nejsou dle hygieny možná, neboť údajně musí být chráněný venkovní prostor 2 m od fasády [9]. Myslím, že by úředníci měli domýšlet důsledky svých rozhodnutí, i když nejsou v oblasti urbanizmu vzděláni. Pokusím se to domyslet za ně a naznačit scénář dalšího vývoje měst, pokud by tento názor byl obecně platným precedentem pro všechny další obdobné situace: To, že se staví podél komunikací je logické, neboť dopravní komunikace jsou ve městě především proto, aby obsluhovaly domy. Nebyly-li by podél nich domy, tak by nebyly ani tyto komunikace. Také si nelze představit uvnitř měst rozsáhlejší byť dopravně zatížené plochy bez obytné funkce, bydlení představuje nejvýraznější podíl z funkčních ploch města, a bez bydlení by tedy nebylo ani město. A že by se kolem vozovek ve vnitřním městě standardně budovaly protihlukové zdi, to je šílená představa. Stanoviska bránící rozvoji bydlení v intenzivně urbanizovaných územích nutně vedou k degradaci tradičních měst, obytné satelity pak rostou za jejich hranicemi, hrozí, že vznikne jakási kompletně urbanizovaná krajina s poměrně řídkým osídlením, ovšem nutně s dalšími nároky na dopravu, a tím i celkově větším zatížením životního prostředí souvisejícími negativními dopady. Tedy výsledek by byl právě opačný, než jaký sleduje zákon o ochraně veřejného zdraví, jehož plnění právě hygiena jako dotčený orgán státní správy kontroluje. Doufám, že k této absurdní situaci nedojde. Nechť alespoň malou měrou k tomuto přispěje i tento můj příspěvek. Pro úplnost je třeba dodat, jak oba případy nakonec dopadly. Na ulici Keřová-Masná se podařilo domluvit, že tam podél komunikací lze připustit plný bariérový dům, tzn. chodbový dvoutrakt s chodbou otočenou k ulici. Toto může být v některých urbánních situacích vhodným řešením, dokonce důsledně nahrávající požadované prostorové organizaci dle předchozí kapitoly, ale v naší konkrétní lokalitě s poměrně úzkou parcelou, to znamená, že kromě tohoto domu, který sám osobě je vždy poměrně úzký a tedy nepříliš ekonomický, by na pozemku investora nemohl být z důvodu dodržení normového oslunění žádný další dům, což by snížilo kapacitu téměř o polovinu, a projekt by nebyl realizovatelný. Nevyužít tuto lokalitu pro výstavbu si ovšem investor také nemohl dovolit, a protože po jiných funkcích není v daném území poptávka, nakonec by to ani územní plán nepřipustil, výsledkem zřejmě bude tak trochu urbanistický a architektonický paskvil – uvnitř, kde by měl být klidový dvůr vyroste relativně široký a vysoký dům s potřebným počtem bytů a podél ulice Masné bariérový dům, který musí být nízký a úzký, aby nestínil, snad nebude připomínat oplocení původního výrobního areálu. V Brně-Slatině to dopadlo ještě hůře, tam se na půlce pozemku nejvíce dotčeném hlukem zatím nestaví, protože se zde nedal použít princip chodbového bariérového domu, tak jako v lokalitě Křenová-Masná, hlukově exponované uliční průčelí směřuje totiž k jihu, a musí být 53

proto tímto směrem orientována část obytných místností každého bytu. Jiné technické řešení, které by se dalo realizovat na pozemku investora, hygiena nepřipustila. Tento pozemek tedy nelze v současnosti zastavět, ač všechny obecně-technické podmínky jinak splňuje. Je to vůbec možné? Nemělo by město hradit ztráty, které zavinilo špatnou řídící, koordinační či územně plánovací činností?

4 ORANIZACE VÝSTAVBY Podrobně rozebrat možnosti koordinace a řízení dnešní bytové výstavby v souvislosti s dopady na kvalitu by si vyžadovalo přinejmenším samostatnou přednášku. Ale poměrně rozdílný výsledek stavebního díla mezi většinou našich současných realizací a obdobnou výstavbou v sousedním Rakousku, přitom se staví z víceméně stejných materiálů a výrobků, nutně vede k zamyšlení, proč ty zahraniční příklady působí lépe. Bytová výstavba se těší velké pozornosti jak státu, tak měst a má dlouhodobou nepřetržitou tradici. Organizuje ji buď přímo město nebo k tomu určené neziskové diveloperské organizace. Město také řídí „přidělování“ bytů, tak aby zájemce dosáhl na přiměřený velikostní typ a odpovídající podporu dle rodinné a finanční situace. Z cca 10.000 bytů, které se staví ročně např. ve Vídni, je 10 – 15 % soukromých (vlastnických), 15 – 20 % městských a celý zbytek družstevních7. Přibližně 75 % ze všech bytů je tzv. podporovaných, jedná se o městské nájemní byty a ty družstevní nebo vlastnické byty, jejichž cena za m2 je nižší než místně platný limit. Podpora se uskutečňuje formou dlouhodobé půjčky, např. vlastníkovi stačí zaplatit cca 25 % z ceny bytu, 25 % může získat půjčkou z banky (úrok cca 10 %) a až 50 % od města či země (úrok 1-2 %, splatnost až 40-50 let). Ještě výhodnější je družstevní výstavba, družstva jsou nezisková a staví na městem k tomu účelu svěřených pozemcích. Družstevník tedy nemusí splácet cenu pozemku, obvykle stačí, když složí 10-15% z ceny úměrné části domu, zbytek pak dlouhodobě splácí družstvu jako půjčku. Vlastní koncepce obytného souboru vzniká obvykle formou soutěže, nevětší akce formou soutěže otevřené. Architekt pak pro družstvo domy vyprojektuje, musí samozřejmě dodržet ekonomii a také vyhovět předpokládané poptávce budoucích obyvatel, ale jinak tvoří svobodně, za cenu obvyklou, dle svého nejlepšího přesvědčení a taky tak, aby se blýskl před svými kolegy nápaditým projektem. Družstvo poté hledá dodavatele, který splní podmínky cenového limitu. Byty se ve většině případů nejdříve postaví a až pak se prodávají, klient si tedy může vybrat z toho, co skutečně vidí. U nás je situace zcela jiná. Většina bytů se „vyrábí“ jako každé jiné zboží na základě tržního principu. Všechny tři větší obytné soubory, které se nyní staví nebo připravují podle našich projektů, realizuje nějaká společnost - sdružení, kde dominantní podíl má stavební firma. Tento privátní investor draho, a to dokonce i od města, kupuje pozemky, organizuje jejich „scelování“, hledá projektanta, který poskytuje jakousi záruku, že je s to bez větších chyb vyprojektovat na daném místě nejvíc co nejlevnějších prodejných bytů za nejnižší projekční cenu. Investor, protože nemá žádné volné prostředky, se snaží byty prodat hned po vydání stavebního povolení a pokud se to nedaří, pak raději nestaví. A když staví, tak se samozřejmě snaží maximalizovat svůj zisk, a proto ho zajímají jen ty věci, co kontroluje konkrétní klient. Jak vypadá budova z venku nebo její okolí, hraje až podružnou roli. V celém tomto řetězci není nikdo, kdo by věci komplexně rozuměl a současně měl zájem na kvalitě obecně. Koncový klient v projektové etapě nedohlédne na závěr celé akce a také ho především zajímá, kde se staví, za jakou cenu a jestli je za tím seriózní firma, aby nepřišel o své peníze. 7

Uvedená čísla je nutné brát pouze orientačně, jsou získána konzultací s vedoucím příslušného odboru magistrátu v roce 1997. 54

5 ZÁVĚR Na řadě příkladů lze doložit, že i relativně levné bydlení může vytvořit příjemné, obytné, funkční a esteticky atraktivní prostředí. Mnohé z reálných možností, jak lépe dnes stavět obytné soubory, leží v rukou organizátorů výstavby – diveloperů a investorů, obcí i státu – ale také v promyšleném přístupu samotných urbanistů a architektů. Literatura [1] Schmeidler, K. Lidé v ulici. In: Kopáčik, G. a kol.: Ulice v urbanistické struktuře. FA VUT V Brně, 2003, str. 66 [2] Gehl, J.: Život mezi budovami. Nadace Partnerství, Brno, 2000, str. 57 – 58. [3] Kopáčik, G.: Typologie ulice. VUT v Brně, 2005, ISBN 80-214-3078-8 [4] Projektování místních komunikací, ČSN 73 6110, Český normalizační institut, 2005, ICS 93.080.10 [5] Prinz, D.: Städtebau, Band 1: Städtebauliches Entwerfen. W. Kohlhammer GmbH, Stuttgart, 1999, ISBN 3-17-015691-8 [6] Kopáčik, G.; Sátora, J.: Brno-Žebětín, Za Kněžským hájkem, územní plán zóny. Ateliér KO&SA, Brno, 12/1996 [7] Kopáčik, G.: Brno-Slatina, Obytný soubor Šmahova, DÚR. Ateliér KO&SA, Brno, 9/2004 [8] Sátora, J.: Polyfunkční dům Křenová-Masná, DÚR. Ateliér KO&SA, Brno, 1. verze 05/2005, 2. verze 08/2005 [9] Králová, Staněk, Fajkošová, Lucký: Brno-Slatina, Obytný soubor Šmahova, stanovisko DOSS k DÚR. KHS JMK, Brno, 21.4.2005, BM-3362/2005/HOK Recenzoval Prof. Ing. arch. Jan Koutný, CSc., FA VUT v Brně, vedoucí ústavu teorie urbanismu, tel: 541146740, e-mail: [email protected]

55

Obr. 6)

Organizace obytného souboru Za Kněžským hájkem v Brně, Kopáčik+Sátora [6]

56

Obr. 7)

Organizace obytných souborů - Vídeň

57

původní řešení upravené řešení

Obr. 8) Vliv hluku na uspořádání bytového souboru: ul. Řipská v Brně-Slatině [7] a ul. Křenová –Masná [8]

58

PROBLEMATIKA BYDLENÍ VE VÝZKUMNÉ ČINNOSTI KATEDRY MĚSTSKÉHO INŽENÝRSTVÍ FAST VŠB - TU OSTRAVA THE ISSUE OF HOUSING IN RESEARCH ACTIVITIES OF THE DEPARTMENT OF URBAN ENGINEERING OF THE FACULTY OF CIVIL ENGINEERING OF VŠB-TU OSTRAVA Vladimír Koudela, František Kuda1 Abstract The Faculty of Civil Engineering of VŠB-TU Ostrava solves a grant project called “Research on changes of housing in the Czech Republic” focused on prognosis of development of housing from typological, architectural and urban aspects. And also the project of the Ministry for Regional Development called “Research of areas for residential housing in context of economical development of Moravian-Silesian region”, which is focused on evaluation of proposals of areas for residential function in selected towns.

Key words changes of housing, residential function, case studies, research of housing needs, proměny bydlení, rezidenční funkce, případové studie, průzkum potřeb bydlení

1 ÚVOD Bydlení představuje komplexní sociálně ekonomický fenomén, který vyjadřuje řešení jedné ze základních lidských potřeb, potřeby „střechy nad hlavou“. Ve vztahu k zaměření výuky na stavebních vysokých školách představuje bydlení – jeho standard a úroveň - cílovou funkci, cílový požadavek na stavebně technické a urbanistické řešení obytných budov i celkového obytného prostředí. Jakékoliv stavebně technické řešení objektů pro bydlení nemůže proto pominout společensko ekonomické požadavky na bydlení, protože jinak by pominulo vlastní účel stavebně technického návrhu. Obytná stavba, vnější i vnitřní obytné prostředí musí co nejlépe uspokojovat dobově podmíněné požadavky na bydlení. Tyto velmi stručně naznačené souvislosti jsou důvodem, proč se Fakulta stavební VŠB – TU zabývá kromě ryze stavebně technických problémů také širšími souvislostmi bydlení a v tomto směru také vyvíjí svou výzkumnou činnost. V roce 2005 získala katedra městského inženýrství FAST dva projekty výzkumu v oblasti bydlení. Je to jednak projekt Grantové agentury ČR č. 103/05/2775 „ Výzkum proměn bydlení v ČR“, jednak projekt z výzkumného programu Ministerstva pro místní rozvoj ČR „ Výzkum 1

Vladimír Koudela,Ing. CSc., VŠB-Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební,katedra městského inženýrství, Tř. 17.listopadu č. 15, [email protected] František Kuda, Ing., CSc., VŠB-Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební,katedra městského inženýrství, Tř. 17.listopadu č. 15, [email protected] 59

ploch pro rezidenční bydlení v kontextu ekonomického rozvoje Moravskoslezského kraje“. Grantový projekt je rozvržen na léta 2005 – 2007 a je řešen ve spolupráci s katedrou organizace a řízení staveb Stavební fakulty ČVUT Praha. Projekt MMR je rozvržen na léta 2005 – 2006 a je řešen ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci, Agenturou pro regionální rozvoj MSK a OSA projektem, s.r.o. Ostrava.

2 VÝZKUM PROMĚN BYDLENÍ V ČR Grantový projekt „Výzkum proměn bydlení v ČR“ si klade za cíl vytvořit prognózu vývoje bydlení v následujících dvaceti až třiceti letech z hlediska typologického, architektonického a urbanistického s podporou sociologicko – ekonomických a demografických podkladů. Jedním ze základních předpokladů úspěšného řešení dané problematiky je správná volba členění sociálních skupin obyvatel, která bude stanovena na základě odborných statistických výsledků a prognóz. Následným krokem pak bude analýza chování a požadavků na bydlení každé dílčí skupiny, přičemž bude kladen důraz na zohlednění změny a diferenciace chování jednotlivce proti dosud známým zvyklostem. Poslední aktuální sociologické průzkumy budou právě zde významným podkladem pro správný odhad především typologie a architektury bytových jednotek a domů vůbec. Zvýšený počet lidí žijících samotně a naopak mnohočlenné rodiny, pro nás neznámá situace domácích kanceláří, vícegenerační byty, to jsou jen některé z aspektů které budou zohledňovány. Důležitým aspektem je vytvoření vhodných forem bydlení pro specifickou skupinu osob se zdravotním postižením a požadavek na možné způsoby bezbariérového řešení bytového fondu. Hlavním cílem v této oblasti je vytvářet podmínky pro důstojné a přiměřené bydlení, poskytovat podporu při přizpůsobování bydlení potřebám těchto skupin, zlepšovat podmínky bydlení s důrazem na jeho individuální charakter a zamezit odchodu do objektů, kde jsou tito lidé odloučeni od rodin a ztrácejí společenské kontakty. Společnost by měla vytvářet důstojné podmínky a přiměřené bydlení seniorů a zdravotně postižených, jehož výsledkem nebude segregace těchto skupin obyvatelstva do domů a zařízení odloučených od společnosti, naopak by měla umožnit seniorům a postiženým lidem se přizpůsobit svému prostředí a plně se podílet na běžném každodenním životě komunity bok po boku se zdravými spoluobčany. Zároveň by měla být věnována pozornost tomu, aby v daném sektoru aktivity nedošlo k přílišné koncentraci zařízení určených pro danou sociální skupinu. Tyto osoby mají plné právo se rozhodnout žít a bydlet v místě, odpovídajícím jejím požadavkům a potřebám. Prostředí bytu jednotlivých prostor má významné poslání ve spolupůsobení na psychiku jeho uživatelů a jim má odpovídat dobré prostorové a dispoziční řešení, dostatečná velikost a potřebný rozsah příslušenství. Problematika grantového projektu je rozčleněna do dílčích úkolů: Dílčí úkol č.1 Vývoj technických a provozních stránek bydlení v ČR Dílčí úkol č.2 Vývoj demografických a socio-ekonomických stránek bydlení v ČR Dílčí úkol č.3 Analýza proměn bydlení – ekonomicko-sociologický rozbor Dílčí úkol č.4 Analýza proměn bydlení – typologický a urbanistický rozbor Dílčí úkol č.5 Vhodné formy bydlení a sociální skupiny Dílčí úkol č.6 Zhodnocení proměn bydlení ve vybraných regionech české republiky Dílčí úkol č.7 Prognóza bydlení v české republice V roce 2005 byly zpracovány dílčí úkoly 1 a 2

60

První dílčí úkol (zpracovaný FAST VŠB – TU) se zabýval deskripcí vývoje bydlení v posledním století v souvislosti s hlavními faktory ovlivňující současné a budoucí podmínky bydlení jak ve městech tak na venkově. Těmito faktory byly urbanismus (umístění obytných zón ve struktuře sídla, zajištění zásobování obyvatel potravinami a zbožím denní potřeby, zajištění služeb, zásobování vodou a energiemi, odstraňování odpadů, umožnění rekreace, dopravní obsluha a přeprava informací), forma a technologie (materiálová základna, používané stavební technologie, vliv interiérů na vývoj bydlení, módní trendy jednotlivých period, architektura vnějšího prostředí), typologie (podíly jednotlivých typů domů na počtu bytů, zásady bydlení, provoz, funkce a dispozice bydlení, domovní vybavení, plošný a technický standard, informace o spec. formách bydlení – azylové, přechodné atd.), správa a údržba (institut domovníka, obnova a údržba, modernizace a rekonstrukce, vliv forem vlastnictví na typy a úrovně správy). Dále byly formulovány základní rozměry analytické části. Druhý dílčí úkol ( zpracovaný ČVUT Praha) se zabýval ekonomickými aspekty proměn bydlení. Byl proveden výběr statistických dat týkajících se ekonomiky investic, demografie a sociologie a na základě nich byly zpracovány některé analýzy, např.: hodnocení počtu dokončených bytů, citlivost počtu dokončených bytů na výši dlouhodobých úrokových sazeb, vztah bytové výstavby k vývoji průměrné mzdy, indexu cen nákladů na bydlení a indexu cen stavebních materiálů, dostupnost nájemního bydlení vzhledem k průměrné nominální mzdě, energetická náročnost bydlení vzhledem k příjmům domácností. Dále byla provedena analýza vztahu ekonomických cyklů a rozvoje bydlení. Makroekonomické souvislosti bydlení porovnávají hospodářské cykly s vývojem cen nemovitostí. Řešitelé identifikovali významné indikátory, které lze zobecnit a použít pro predikci budoucího vývoje cen na trhu aktiv v ČR. Z popisu předchozího vývoje a současného stavu vyplynuly základní vztahy, které budou ovlivňovat podmínky bydlení . Jsou to např.podmínky dynamické a statické dopravy (Podíl bytů v koridorové uliční zástavbě, podíl bytů v centrálních jádrech měst různých velikostních kategorií, podíl bytů v sídlištní zástavbě , podíl bytů v přímém vlivu silně frekventovaných silničních průtahů obcemi), dopravní dostupnost hromadnou dopravou. Z technického vybavení např. kapacity zdrojů vody pro výhledové potřeby, potřeba rekonstrukcí vodovodních a kanalizačních sítí, možnosti dosažení technicky reálného podílu obyvatel připojených na kanalizaci a na ČOV, provozně technický a kapacitní stav a rozmístění napájecích bodů elektrické energie v současné zástavbě a výhledových plochách bytové zástavby, stupeň plynofikace venkovských obcí, možnosti rozšíření CZT ve městech, podmínky netradičních zdrojů vytápění obytných objektů aj. Z typologických hledisek jsou podmiňující současné trendy funkce a vlastního provozu bytu, diferencované a nediferencované dispozice, prostorové potřeby dispozice – pro městské, příměstské bydlení a bydlení na venkově; přizpůsobení dispozice rodinnému cyklu uživatelů rodiny, cílené projektování s individuálním přístupu navrhování bytu pro seniory a zdravotně postižené, národnostní menšiny a další sociální skupinu; normové požadavky na jednotlivé místnosti bytu a jejich plochy v porovnání s dosavadním vývojem a požadavky vybraných zemí EU, včetně statistických údajů uplynulého období; požadavky na domovní vybavení bytových domů a rodinných domů s ohledem na historický vývoj. Podkladem pro stanovení prognózy použití stavebních konstrukcí v nejbližších letech s ohledem na požadavky trhu s byty bude také analýza využití jednotlivých druhů konstrukcí a materiálů pro výstavbu bytových objektů. Rozbor problematiky správy a údržby bytového fondu bude tedy orientován na současný stav bydlení z hlediska vlastnických poměrů, současné formy správy bytového fondu od právního

61

rámce až po ekonomiku správy a dále na možnosti pro integrovaný management bytového fondu formou facility managementu.

správy

3 „VÝZKUM PLOCH PRO REZIDENČNÍ BYDLENÍ V KONTEXTU EKONOMICKÉHO ROZVOJE MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Cílem výzkumného projektu v rámci programu MMR „Výzkum ploch pro rezidenční bydlení v kontextu ekonomického rozvoje Moravskoslezského kraje“ je přispět k ekonomickému rozvoji Moravskoslezského kraje zhodnocením ploch pro rezidenční funkci a návrhem možností řešení se zaměřením na potřeby měst, investorů, kvalifikované a vzdělané pracovní síly a související zvýšení atraktivity regionu. Rezidenční funkce je pojata jako funkce zabezpečující bydlení spolu s přiměřeným rozsahem občanské, dopravní a technické vybavenosti. Bydlení představuje významný rozvojový faktor pro celou společnost a zejména pro jednotlivé regiony a sídla. Při vytyčování rozvojových směrů a cílů regionů nelze aspekt bydlení pominout. Je nezbytné poznávat současný stav bydlení, rozhodující trendy a tendence bydlení i rezidenčních funkcí celkově a ozřejmovat jejich sociální, kulturní a ekonomické souvislosti. V dosavadních územních plánech i programových dokumentech pro rozvoj regionů a měst jsou plochy pro rozvoj funkce bydlení vymezovány často podle zažitých hledisek a zúženého pohledu jako plochy pro individuální bydlení nebo hromadné bydlení (v bytových domech). Přitom požadavky na bydlení samotné i funkce s bydlením spojené procházejí procesem často podstatných změn. Projekt zmapuje připravenost jednotlivých měst a obcí Moravskoslezského kraje na příchod strategických investorů a její kvalifikované pracovní síly. Touto připraveností řešitelské týmy myslí přípravu kvalitních rozvojových ploch a případných projektů rezidenčního charakteru. Řešení tohoto projektu přispěje k podpoře vyváženého rozvoje Moravskoslezského kraje v oblasti bydlení. Zajistí začlenění nevyužívaných ploch a objektů do komplexního „organismu“ měst a obcí. V neposlední řadě zvýší sounáležitost současné mladé generace s krajem současně se zvýšením celkové atraktivity měst Moravskoslezského kraje pro potencionální investory rezidenčního bydlení. Uplatnění výsledků projektu pomůže místní a regionální veřejné správě, jakožto decizní sféře v oblasti bytové politiky, územního plánování a ekonomického rozvoje, k zefektivnění využívání ploch obcí a měst pro rozvojové plochy rezidenční funkce a tím pokrytí bytové poptávky po kvalitním bydlení současného standardu. Předmětem úkolu bude souhrnná analýza bydlení na území Moravskoslezského kraje, která bude vycházet jednak z analýzy stávajících územně technických podkladů obcí a měst, jednak z vlastního rozsáhlého sociogeografického výzkumu mezi potenciálními "uživateli" (v závislosti na sociodemografických a jiných relevantních znacích populace). V obou případech bude výběrem relevantních kritérií zaručena reprezentativnost výsledků. Analýza stávajících podkladů bude rozdělena do několika aktivit, jako analýza již existujících předešlých průzkumů, které byly uskutečněny v posledních letech v Česku i v zahraničí. Dále bude k dosažení cíle provedena analýza územně plánovací dokumentace vybraných obcí a všech relevantních dat vztahujících se k bydlení a bytovému fondu v Česku, které publikuje Český statistický úřad (ČSÚ). Jde zejména o datové sady, které poskytuje ČSÚ v souvislosti se sčítáním lidu. Analýza současného stavu ekonomiky ve vztahu k trendu lákání zahraničních investorů, podpory malého a středního podnikání, udržení vzdělané a kvalifikované pracovní síly a změny struktury ekonomických aktivit. Cílem této analýzy bude prognóza budoucího ekonomického vývoje ve vztahu k současným aktivitám.

62

Provedení a vyhodnocení průzkumů využije zkušeností z obdobných výzkumů, řešených pracovištěm UP. Zpráva o výsledcích analýzy bude mít charakter analytické studie, která poslouží jako základ pro následné aktivity. Výsledky budou prezentovány formou, která je obvyklá studiím regionálně geografickým a socioekonomickým výzkumům (grafy, mapy apod.). Součástí úkolu budou řešení konkrétních území, na něž budou zpracovány případové studie na takové úrovni, aby mohly být dále rozvíjeny. Výstupy budou sloužit jako podklad pro začlenění území do struktury města, přípravu změny územního plánu, další projektové práce, případně lákání investorů. Výstupy budou prezentovány obcím. Lokality pro případové studie budou vybrány na základě identifikovaných potřeb ve spolupráci s obcemi. Jelikož se navržený výzkumný úkol zaměřuje na potřeby rezidenčních funkcí související s předpokládaným ekonomickým rozvojem, budou případové studie orientovány na pokrytí potřeb těch sociálních a kvalifikačních skupin obyvatel, které se budou na předpokládaném ekonomickém rozvoji zejména podílet. Při výběru lokalit pro studie bude brán ohled na obecnou vhodnost lokality z hlediska její velikosti, majetkových vztahů a polohy. Případové studie budou pojaty jako urbanistické studie, jejíchž součástí bude technické vyhodnocení území a komplexní urbanistické návrhy využití včetně řešení technické a dopravní infrastruktury. Studie budou zpracovány do úrovně, které zabezpečí jejich použitelnost k dalšímu stupni projektových prací na daných lokalitách. Současně urbanistické studie bude možno používat jako základní podklad pro možné změny územních plánů obcí/měst nebo jako nabídkový dokument pro eventuelní zájemce z řad investorů. Všechny provedené případové studie budou vyhodnoceny z hlediska jejich úspěšnosti při zapojení ploch do území obcí. Z tohoto srovnání vyplynou některé principy úspěšnosti a neúspěšnosti při tvorbě rozvojových koncepcí. Na základě celkového vyhodnocení nabídky ploch pro rezidenční funkce v určených městech budou doporučeny plochy, které by z hlediska střednědobého výhledu bylo vhodné využít pro investice do rezidenčních funkcí. Návrh lokalit bude opatřen zdůvodňující zprávou. Tyto vybrané plochy budou identifikovány a v přehledu připraveny pro zapracování do územních plánů. Na studiích bude demonstrován základní přístup k řešení problematiky ploch pro rezidenční funkce v souvislosti s připravovaným ekonomickým rozvojem měst a obcí. Výsledkem další etapy vyhodnocení stavu a návrhů řešení bude shrnutí poznatků z výzkumného úkolu a návrhů řešení. Účelem dokumentu je vytvoření konzistentního podkladu k nastartování procesu řešení dané problematiky ve vybraných obcích. Přehledná textová podoba formou zprávy doplněná tabulkami a grafickými výstupy. Kromě analytických socioekonomických podkladů budou plochy vyhodnoceny také s ohledem na jejich technické parametry (infrastruktura, dopravní napojení atd.).Výsledkem bude dokument založený na porovnání údajů z průzkumů stavu (velikosti a kvality stávajících rezidenčních ploch), připravenosti lokalit a stávajícího potenciálu území pro rozvoj rezidenčních funkcí v územních plánech na straně jedné a zjištěné poptávce s ohledem na středně až dlouhodobý výhled na straně druhé. Z vyhodnocení vyplynou disharmonie jak v oblasti kvantity tak kvality ploch. Na základě vyhodnocení stavu přípravy lokalit pro rezidenční funkce a výsledků případových studií bude ve spolupráci s obcemi navržen způsob dalšího postupu. Tento postup bude zobecněn pro řešení dané problematiky. Ke každé z vytipovaných lokalit pak bude doporučen další postup, který zajistí její co nejrychlejší a nejkomplexnější zapojení do urbanizovaného celku obce. Doporučení se budou týkat vhodnosti umístění, hustoty zastavění, postupu přípravy infrastruktury, financování atd.

63

Pro vybraná města bude zpracován soubor doporučení řešení problematiky lokalit pro rezidenční funkce s ohledem na jejich hospodářský růst a stávající nabídku rezidenčních ploch. Doporučení se budou týkat rovněž možného zapojení soukromého sektoru do této problematiky. Doporučení budou zahrnovat tzv. "nejlepší praktiky" - představení možností řešení problematiky rezidenčního bydlení v ostatních evropských zemích. Vhodné formy bydlení budou definovány pro určené cílové sociální skupiny a to v závislosti na členění bytů dle počtu obytných místností. Socioekonomické hledisko bude respektováno při specifikaci vhodných forem bydlení. rozhodující roli však budou sehrávat tradiční (v předchozích dílčích úkolech hodnocená) hlediska typologická, urbanistická, architektonická, provozně-správní a exploatační. Zejména bude sledována otázka plošných a technických standardů, materiálové náročnosti a investiční a provozní ekonomie. Sledována bude též vhodnost jednotlivých typů bytových domů z hlediska rozsahu jejich domovního vybavení. Materiál dílčího úkolu bude doplněn o odborný odhad kvantitativních návrhů na netradiční formy bydlení, jako je bydlení penzionové, chráněné, ryze sociální, startovací, od forem kolektivního bydlení až po formy bydlení rezidenčního. Odborný odhad v sobě bude zahrnovat především jednoznačné definice těchto možných forem bydlení včetně úvah o reálném zájmu o tyto formy. V rámci projektu proběhl v prosinci 2005 seminář pro zástupce vybraných obcí a měst v Moravskoslezském kraji, kde byl představen projekt. Obsahem závěrečného semináře bude prezentace výsledků výzkumného projektu a souboru doporučení a možností nových řešení problematiky rezidenčního bydlení. Součástí projektu bude také zjišťování potřeb zahraničních i tuzemských investorů ve vztahu k potřebám rezidenčního bydlení. Cílem bude snaha o zajištění funkcí rezidenčního bydlení pro investory a jednotlivce, kteří se výrazným způsobem podílejí na ekonomickém růstu regionu Zjištěné potřeby budou sloužit jako podklad pro návrh aktivit a opatření. Příspěvek byl vypracován s podporou grantového projektu č. 103/05/2775 „ Výzkum proměn bydlení v ČR“ a projektu MMR WB-06-05 „ Výzkum ploch pro rezidenční bydlení v kontextu ekonomického rozvoje Moravskoslezského kraje“. Literatura [1] HORSKÁ, P., MAUR, E., MUSIL, J.: Zrod velkoměsta – urbanizace českých zemí a Evropa, Paseka, Praha-Litomyšl, 2002, ISBN 80-7185-409-3 [2] ČELECHOVSKÝ, G., ŠIPLER, V.: Města jako systémy, Academia, Praha, 1983 [3] MEDEK, F.: Technická infrastruktura měst a sídel, ČVUT, Praha, 2002, dotisk 2. vydání, ISBN 80-01-00708-1 [4] ANDERLE, A. a kol.: Bytová výstavba a bydlení v územích ČSSR, VÚVA 1985 [5] FRAMPTON K.: Moderní architektura - kritické dějiny, Academia, Praha, 2004, [6] KONICAR, J.: Obytné a rodinné domy v České republice, SNTL Torus, Praha, 1997

Recenzoval Prof. Ing. Vítězslav Kuta, CSc.,VŠB – TU Ostrava, Kuršova 690, Ostrava-Svinov 721 00, tel. 596966473, mobil 603556609, e-mail [email protected]

64

FENOMÉNY BYDLENÍ NA (ČESKOMORAVSKÉM,ALE I STŘEDOEVROPSKÉM) VENKOVĚ PHENOMENS OF HOUSING IN THE (BOHEMIAN-MORAVIAN AND CENTRAL EUROPEAN) COUNTRY Mojmír Kyselka1 Abstract There is only a little advancement and conversion in village living in our central Europe conditions. Specific current data surroundings make designing houses and urbanism at villages more difficult. Society must describe more accurate methods of designing, which corresponding with actual needs.

Key words village – vesnice, suburbanization – suburbanizace (vytváření satelitních sídlišť „venkovského“ typu)

1 ÚVOD – VÝVOJ VE SVĚTĚ A U NÁS Překotný (bouřlivý nebo nekontrolovatelný) růst měst nám v našem geografickém a sociálním prostoru nehrozí.Takový vývoj je charakteristický zejména pro země rozvojové nebo mladé. Třetí svět se svojí populační explozí a chudnoucími obyvateli vesnic s neprosperujícím zemědělstvím dává narůstat milionovým metropolím s výrazným podílem chudých obyvatel podřadného až brlohového bydlení.Ti jsou však ve velkých komunitách (asi) šťastnější, neboť ty jim dávají pocit možnosti většího výběru zaměstnání, ale častěji jen způsobu života.

2 POROVNÁNÍ Nicméně je sociologicky zcela zřejmé,že každý společenský člověk - i ten,který žije v rezidenčním bytě ve dvacátém pátém poschodí v „downtown“ velkoměsta, žije také ve vesnici - o maximálním počtu 1500 obyvatel. Více lidí - od rodiny, přátel a známých, přes sousedy, pošťáka, instalatéra, filmové a televizní idoly až po prezidenty Bushe, Putina a Klause totiž ani znát nemůže aniž by s nimi mohl komunikovat. Ti ostatní městští lidé, kterých potkává denně až tisíce, vytváří jen městské krajinné pozadí, tak jako na vesnici stromy. Zato dospělý obyvatel vesnice o 1500 obyvatelích je prakticky všechny zná, víceméně se s nimi stýká a vytváří si na ně dosti jasný názor. Avšak nespornou výhodou města v němž žijeme byť v takové početně omezené vesnici je přirozeně nejen pocit, ale i jistota možnosti většího výběru obyvatel “mojí“ vesnice. Ale tyto výhody nepřestávají platit i při bydlení v suburbanizovaném regionu větších i menších měst.

2.1 Situace na Českomoravském venkově Současný nářek nad nekontrolovaným rozvojem t,j, výrazným nárůstem výstavby bydlení suburbanizací - na vesnicích tento vývoj nemůže podstatně ovlivnit. Je stejně přirozený, tak jako bylo opouštění až vylidňování vesnic, zejména v poválečné etapě industrializace naší země 1

Prof. Ing. arch. Mojmír Kyselka, CSc., VŠB TU, FASt Ostrava 65

doprovázené kolektivizací zemědělství.Útěk z našich vesnic počal ustávat asi v polovině devadesátých let. Větší dědiny - nad 1000 obyvatel s přijatelnou, zejména školní, vybaveností v okruhu asi 30-50 km od většího města přestaly stagnovat a počaly mírně početně růst.Pro takovou situaci je zcela klasický vývoj počtu obyvatel brněnského městského regionu aglomerace: podle výsledků posledního sčítání lidu, domů a bytů 1991 - 2001 má relativně největší úbytek obyvatel město Brno, ale největší přírůstek okres Brno venkov. Snižování počtu obyvatel probíhá ve všech českých metropolích - populace stárne ,natalita stagnuje a snižuje se a imigrace tento vývoj podstatně neovlivní. Trvalý úbytek obyvatel pokračuje u malých vesniček vzdálených od měst, ale i tam dochází k zajímavému vývoji - starší městští chalupáři - důchodci zde žijí trvale nebo po většinu roku a uvolňují byt ve městě. Téměř všechny - i malé vesnice s volenou samosprávou - si pořídily s pomocí dotací - často poprvé ve své staleté historii územní plán nebo alespoň studii a nabízí výrazně levnější a větší pozemky pro výstavbu rodinných domů a stavebníci tyto nabídky přijímají jako výhodné z řady důvodů.

2.2 Výhody a nevýhody bydlení na vesnici Bydlení na vesnici je zdravější. Veškerá kriteria kvality životního prostředí jsou zde výhodnější. Čistější ovzduší a méně hluku vyvažují leckde horší kvalitu místních zdrojů vody,které se však rychle zlepšují i pomalu se zlepšující kanalizaci a čištění splašků. Topení plynem se přirozeně kombinuje se dřevem, ale při současných cenách plynu i – žel – uhlím. Bydlení na vesnici v městském regionu je otázkou dopravy nejen ekonomicky aktivních obyvatel do zaměstnání, školy, za nákupy a kulturou. Stále více přibývá drobných i větších podniků se sídlem na vesnici, stále více je možno pracovat za vesnickým stolem s elektronickou komunikací s velmi vzdálenými klienty. Ale také individuelní a hromadná doprava i na větší vzdálenost do práce, za vzděláním a společností se stává dostupnější pro určité sociální skupiny. Bydlení na vesnici je podstatně přátelštější k ekonomicky neaktivním obyvatelům. Nejstarší a nejmladší generace zde má bezpečné,zdravé, ale hlavně rozsáhlé volné prostory pro svoje aktivity. Všechny generace přirozeně a blízce pociťují ve městě potlačené biorytmy přírody,zdravě se jim přizpůsobují. Často ještě také aktivně pěstují rostliny - ovocné stromy, zeleninu i květiny - a zvířata - hospodářská i pejsky a kočičky. Vysoký stupeň soužití s přírodou také mírně tlumí elektronické hysterie, které otupují městské obyvatele jako převládající způsob zábavy a poučení. Bydlení na vesnici je bezpečnější. Kriminalita je zde podstatně nižší: babičky i hospodyně poměrně rychle zaregistrují neznámou a podezřelou postavu. Naopak malicherné místní konflikty mohou úporně přetrvávat. Bydlení na vesnici podněcuje pohybovou aktivitu. Denní chůze za různého počasí stimuluje imunitu. Venkovské bydlení přináší však také negativa - zejména společenská. Rozvoj výstavby stále více samostatně stojících rodinných domů na velkých parcelách,které nejsou organicky spjaty se starou,většinou kompaktně zastavěnou vesnicí vyvolává ekonomicky náročné až nesmyslné požadavky na inženýrskou infrastrukturu. Tu nemůže vesnický rozpočet realizovat ani s dotacemi a účastí stavebníků a dlouhodobá provizoria jímek na vybírání,štěrkových silnic, absence zeleně a dětských hřišť jsou charakteristickým znakem soudobých souborů,často naivně pompézních drahých domů až zámečků.

66

3 ZÁVĚR Nelze však reálně očekávat útlum nebo zpomalení tohoto vývoje. Podřadné bydlení v městské starší i nové panelové výstavbě s deregulovaným nájemným vyvolá další zájem o venkovskou rodinnou výstavbu na levnějších pozemcích s nižšími daněmi a výhodami ,které jsou vychvalovány výše. Zdá se, že pro tuto další „vlnu“ bude nezbytné připravit novou koncepci územních, ale lépe regulačních plánů. Ty by měly potlačit zmíněná negativa, Dnes již vyzrála početná množina autorů územních plánů, kteří získali zkušenosti i ze svých chyb a omylů. S porozuměním staletému i zcela nedávnému vývoji je nutno nabídnout projekty. Autor tohoto příspěvku si vytvořil jednoduchou metodu pro citlivé porozumění „své“ zpracovávané dědině. Je to osvědčená metoda „tří H“. Vesnici charakterizují Hospoda - Hřiště - Hřbitov. Podle interiéru, kvality piva, příp. jídla a řeči chlapů v hospodě poznáte ducha střední generace. Hřiště a hasička mluví o těch mladších a hřbitovní květiny a svíčičky na upravených nebo zanedbaných hrobech o duchovním životě a úctě ke tradicím. K nim se přirozeně přidají i ti, kteří se s vesnicí spojili svým domem. Někdy to může trvat i jednu generaci.

67

68

STRATEGIE BYDLENÍ MĚSTA BRNA Kalášková Jitka1

Strategie bydlení města Brna byla schválena Zastupitelstvem města Brna na jeho zasedání Z3/033 konaném od 11.12.2001. Byla sestavena Bytovým odborem Magistrátu města Brna ve spolupráci s odborníky na bydlení z nizozemského UTRECHTU a dále s: • odborníky z oblasti bydlení v městě Brně • zástupci magistrátu města Brna - jednotlivých odborů • vedením města – politiky, členy RMB a ZMB • zástupci městských částí • zástupci ústředních orgánů MMR- odboru bydlení a odboru koncepce bytové politiky Strategie bydlení města Brna byla zpracovávána v rámci projektu „Integrovaný přístup k bydlení“, který byl realizován městem Brnem- bytovým odborem a nizozemským městem Utrechtem v letech 1999-2001, byla jedním z výstupů tohoto projektu Jedná se o koncepční materiál, který má za úkol a cíl napomoci řešení současné bytové situace obyvatel města. Popisuje vizi rozvoje bydlení v Brně a kroky, které jsou nezbytné pro zlepšování kvality bydlení. Je nástrojem řešeným z úrovně města a současně ve vztahu k městským částem. Je určen politické reprezentaci města i městských částí a všem ostatním zúčastněným stranám pro usnadnění rozhodování o změnách vedoucích ke zlepšení situace v oblasti bydlení. Při řešení problémů je důsledně používán integrovaný a systémový přístup. Bydlení je zde považováno jako jeden ze základních podmiňujících faktorů existence a dalšího rozvoje města. Vytvoření příznivých podmínek pro bydlení je významným aspektem, který může napomoci ke změně současné nepříznivé demografické struktury města z hlediska věku jeho obyvatel a může příznivě nastavit migrační trendy zejména mladých a vzdělaných skupin obyvatelstva. Pohodu bydlení pak ovlivňuje celý komplex faktorů - od kvality bytů a objektů bydlení až po kvalitu veřejných prostranství, úroveň občanské vybavenosti, atd. Vzhledem k tomu, že se jedná o strategický koncepční materiál, jsou v něm záměrně obsaženy pouze základní statistické údaje vážící se k bydlení, neboť má formulovat pouze vizi města o vývoji bydlení v Brně, stanovit priority a definovat, jakými nástroji je lze naplnit. Zpracovatelé záměrně chtěli uchovat obecnost materiálu s tím, že teprve při zpracování konkrétních nástrojů k dosažení cílů v jednotlivých oblastech bydlení – např. rekonstrukce bytového fondu, nová výstavba, privatizace majetku apod., se bude vycházet ze statistických údajů a rozborů vážících se k danému problému. Obsahem dokumentu je koncepce bydlení v horizontu deseti let, sestavená na základě analýzy současných hlavních trendů ve vývoji bydlení a navrhující řešení zásadních problémů souvisejících s bydlením v Brně. Dokument Strategie bydlení města Brna navazuje na GENEREL BYDLENÍ města Brna, zpracovaný v roce 1997 a pravidelně aktualizovaný / poslední aktualizace je zpracována k datu 1

Kalášková Jitka, Ing., Odbor dispozic s majetkem Magistrátu města Brna 69

06/1999/ , který obsahuje základní analytické údaje z oblasti bydlení ve městě Brně. Generel bydlení je členěn do dvou základních kapitol – “Podmínky rozvoje bydlení v ČR” a “Podmínky rozvoje bydlení v Brně”. Generel bydlení je k dispozici na Internetu na prezentačních stránkách města Brna – www.brno. cz/main a dále v informační místnosti Magistrátu města Brna v budově na Malinovského náměstí 3, kde je k nahlédnutí nebo zakoupení. Pro zpracování Strategie bydlení byly použity dostupné koncepční materiály o bydlení v ČR, statistické materiály a analytické materiály jako např. Generel bydlení města Brna, , který byl jedním ze zpracovaných podkladů pro tuto strategii. Dalším ze zpracovaných podkladových materiálů pro Strategie bydlení Města Brna je i analýza SWOT, kde silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby byly definovány v pěti specifických oblastech bydlení: kvantita, kvalita, dosažitelnost, přidělování a institucionální rámec.Tato analýza SWOT tvoří přílohu č. 1 Strategie bydlení Města Brna. Další relevantní informace, které byly podkladem pro předloženou Strategie bydlení Města Brna , jsou shrnuty v SOUBORU INFORMACÍ Z OBLASTI BYDLENÍ VE MĚSTĚ BRNĚ. Tento soubor tvoří přílohu č. 2 Strategie bydlení Města Brna. Strategie bydlení Města Brna je členěna na 9 kapitol: Kapitola 1 – anotace Kapitola 2 – definice problémů, která obsahuje základní trendy vyjadřující stav v oblasti bydlení v Brně, základní trendy vyjadřující stav legislativního rámce státu a nejdůležitější dosavadní kroky realizované v oblasti bydlení v Brně Kapitola 3 – ambice města Brna Kapitola 4 – překážky – černý trh s obecními byty, dlužníci nájemného, růst nákladů na pořízení bydlení Kapitola 5 – cíle a priority cíl.č.1-podpora uchování a regenerace stávajícího bytového fondu cíl.č.2-podpora všech forem bytové výstavby cíl.č.3-rozvoj trhu s byty cíl.č.4-podpora bydlení pro specifické skupiny obyvatel cíl.č.5-spolupráce o obyvatelstvem a jinými subjekty Kapitola 6 – nástroje pro dosažení jednotlivých cílů Kapitola 7 – organizace Kapitola 8 – komunikace Kapitola 9 – monitoring a hodnocení Jednotlivé cíle jsou dále v přehledných tabulkách rozpracovány na dílčí podcíle a pro jednotlivé podcíle jsou specifikovány nástroje /v členění na nástroje z úrovně státu, nástroje z úrovně města a úvěry peněžních ústavů/. Současně jsou formulovány postupy k dosažení jednotlivých podcílů a termíny stanovené pro jednotlivé konkrétní postupy a úkoly. V procesu přípravy hrála a procesu realizace strategie bydlení města Brna nadále hraje důležitou roli komunikace, která by měla být neustále vedena mezi všemi zainteresovanými účastníky, tj. realizátory a cílovými uživateli. Strategie proto obsahuje i komunikační plán,který byl zpracován v počátku jejího vzniku a na základě kterého bylo zajišťováno projednání jejího koncept. V komunikačním plánu jsou popsány role jednotlivých zájmových skupin a jejich vliv na řešení v různých fázích přípravy strategie bydlení. Dále jsou zde uvedeny způsoby zapojení jednotlivých cílových skupin. 70

Cíle komunikace Hlavní cíle komunikace byly následující: A. Informovat obyvatele o základních myšlenkách strategie bydlení města Brna. B. Zorganizovat politickou debatu o bydlení ve městě Brně. C. Shromáždit komentáře a příspěvky zájmových skupin ke konceptu vize, ambicí a priorit, cílů a nástrojů obce. D. Využít získaných informací ke zdokonalení konceptu strategie bydlení, pro fázi rozhodování a realizační fázi. Aby bylo možno řídit politiku bydlení v souladu s přijatou strategií bydlení ve městě Brně, je nezbytné průběžně a soustavně sledovat stav realizace jednotlivých kroků vedoucích k zamýšleným cílům. Tyto informace musí být periodicky vyhodnocovány politickými orgány města. Proto je ve strategii v kapitole „Monitoring a hodnocení“ stanoveno, že každé dva roky bude bytovým odborem MMB ve spolupráci s městskými částmi zpracován bilanční dokument obsahující nejen aktuální stav realizace strategie bydlení, ale i návrhy případných korekcí dalšího postupu včetně zdůvodnění. Tento dokument bude pak v souladu s komunikačním plánem projednán orgánech vedení města Brna, bude v něm vyhodnocen dosavadní postup realizace a navržena k přijetí rozhodnutí, reflektující záměry dalšího vývoje realizace strategie bydlení. V roce 2005 byla strategie bydlení vyhodnocena z hlediska plnění jednotlivých úkolů a cílů, v roce 2006 bude zhodnocena jako celek. Na základě tohoto hodnocení bude možné předefinovat či upravit dílčí části podle aktuální situace, aby bylo možné dosáhnout ve stanoveném období do roku 2011 v maximální míře stanovených ambicí v oblasti bydlení v městě Brně.

71

72

BYDLENÍ VE STŘEŠNÍCH VESTAVBÁCH A NÁSTAVBÁCH LIVING IN ROOF BUILDING-IN STRUCTURES AND SUPERSTRUCTURES Ivana Košíčková1 Abstract Living in attic is similar to living in a family house – especially for sence of privacy and authentic. There is necessary guarantee several conditions for comfortable living in given space. Within location of a flat, design of space, sunniness, lighting, ventilation, visual connection to exterior, availability, equipment, it is also assuring so-called „thermal comfort of man“. Key words Attic – podkroví, family house – rodinný dům, privacy – soukromí, authentic – originalita, space – prostor, sunniness – proslunění, lighting . osvětlení, ventilation – větrání, availability – dostupnost, equipment – vybavení, assuring – zajištění, thermal comfort – tepelná pohoda.

1 ÚVOD Počet dokončených bytů je považován za jeden z nejvýznamnějších ukazatelů bytové výstavby. Velmi často bývá používán jako rozhodující kriterium při hodnocení úspěšnosti bytové politiky. Z tabulky (1) je patrný vývoj počtu dokončených bytů v jednotlivých investičních formách v období 1997 – 2004.

Tab. 1)

Počet a struktura dokončených bytů 1997 – 2004 podle investičních forem

Zvláštní pozornost zasluhují byty realizované formou nástaveb, přístaveb či vestaveb ve starších obytných objektech. Zejména ve druhé polovině devadesátých let, v období krize velkého stavebnictví, která postihla nejvíce výstavbu nových bytových domů, sehrály poměrně 1

Ivana Košíčková, Ing. arch., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav pozemního stavitelství, Veveří 95, 602 00 Brno, e-mail: [email protected] 73

významnou úlohu, neboť představovaly přírůstek bytů úspornější cestou (odpadají náklady na přivedení inženýrských sítí, nehrozí komplikace s vyvlastněním pozemků apod.). Kolem roku 1995 zaznamenala výstavba bytů formou nástaveb, přístaveb či vestaveb ve starších obytných objektech mohutný rozvoj, zejména zásluhou dříve téměř neexistujících nástaveb a přístaveb k bytovým domům. Jak je vidět z tabulky (2), další vývoj této v minulosti netradiční formy výstavby byl poněkud odlišný – v poměru k ostatní bytové výstavbě.

Tab. 2) Počet a struktura bytů dokončených v nástavbách a přístavbách 1997 – 2004 podle druhů objektů 1.1 Historie vývoje funkcí podkrovních prostor Nepohodlné, špatně osvětlené podkrovní prostory bez izolace a vytápění byly dlouho určené jen pro nemajetné nebo se využívaly jako pomocné místnosti. K zásadní změně ve vnímání prostoru, který je situovaný v horní části budovy, přispěl technický pokrok v posledních desetiletích. Izolace a vytápění přestaly být problémem a do bytu se dostává záplava světla díky střešním oknům, jejichž technické parametry se ustavičně zdokonalují. Zvyšující se hustota populace a vysoké stavební náklady a ceny stavebních pozemků dodaly tomuto existujícímu, ale nedostatečně využívanému prostoru nezanedbatelnou ekonomickou přitažlivost. Po splnění všech důležitých architektonických a konstrukčních požadavků a po vynaložení určitých finančních nákladů na technické vybavení podkrovního bytu lze v těchto prostorech vytvořit harmonické a zdravé bydlení, které může být i kvalitnější než bydlení v bytě s rovným podhledem. 1.2 Originální obytný prostor Bydlení v podkroví je podobné bydlení v rodinném domě. Vzniká zde dostatek prostoru pro tvořivé nápady, jejich přitažlivost povýšila bydlení pod střechou na svébytnou formu bydlení. Bydlení v podkrovním bytě umožňuje člověku poznat pocit soukromí a originality a poskytuje mu příležitost uplatnit svoje představy o kráse v bydlení. V žádném jiném typu bytu se nedají umocňovat tyto pocity tak jako v podkrovním bytě se šikmým podhledem, s různými úrovněmi bydlení, s otevřenou nebo zasklenou terasou… A to všechno lze realizovat i v panelovém domě. Genius loci můžeme intenzivně pocítit právě v podkrovním bytě . Takový byt se stává součástí našeho životního stylu, ať už se jedná o byt klasický, zabydlený, plný milých drobností, s puristicky jednoduchým interiérem, ovládajícím rozlehlý prostor, nebo o jeho malometrážní variantu s důmyslnou minimalistickou dispozicí. Bydlení v podkroví je určeno pro individuality se specifickým životním stylem, bydlení pro lidi, kteří umí využít psychologické možnosti, které poskytuje tvarování obrysů bytu. Bydlení v podkroví může být projevem životního úspěchu jeho obyvatele. Ale na rozdíl od bydlení v rodinném domě podkroví znamená vnitřní velkolepost a individualitu a současně představuje hranici, která nedovolí vnější prezentaci moci a bohatství. 74

2 KVALITA BYDLENÍ V PODSTŘEŠNÍCH PROSTORECH Jsou obytná podkroví opravdu tak ideální k bydlení? K tomu, aby se člověk cítil v daném prostoru příjemně, je nutné zajistit hned několik podmínek. Jednou z prvních je bezpochybně poloha bytu a vzhled prostoru, kde trávíme značnou část svého života. Dalšími jsou samozřejmě proslunění, osvětlení, větratelnost, vizuální propojení s exteriérem, dostupnost, vybavení atd. Neméně důležitou podmínkou je zajištění tzv. „tepelné pohody člověka“. Zde je zahrnuto hned několik požadavků a to na teplotu, vlhkost a rychlost proudění vzduchu v interiéru a na teploty okolních povrchů. Jednou z možností, jak zajistit optimální podmínky k životu, je použití vzduchotechniky, která upravuje parametry vzduchu v interiéru na požadované hodnoty. Je ale pravda, že za takto uměle upravované parametry vzduchu v interiéru zaplatíme nemalé finanční částky. Další možností, jak zajistit vhodné podmínky k bydlení, může být např. vhodný návrh obalových a vnitřních konstrukcí včetně okenních otvorů. Se současným trendem výstavby z lehkých dřevěných konstrukcí obalených tepelnou izolací však není jednoduché v letním období zajistit, aby nedocházelo k přehřívání interiéru. Z tohoto důvodu je třeba se zaměřit na optimalizaci stavebních konstrukcí z hlediska přehřívání v letním období tak, aby další náklady do vzduchotechniky byly zanedbatelné nebo v ideálním případě vůbec žádné. Z praxe je všeobecně známo, že u místností s těžkými obalovými konstrukcemi (např. ze železobetonu, cihel, apod.) dochází k menšímu vzestupu a kolísání teploty v interiéru oproti konstrukcím lehkým (dřevo s tepelnou izolací). V souvislosti s touto problematikou si lze položit několik otázek: • Jak ovlivňuje orientace okenních otvorů přehřívání místnosti? • Jak ovlivňuje větrání venkovním neupraveným vzduchem tepelnou pohodu v místnosti? • Jaký vliv má kvalita a stínění oken na přehřívání? • Jaký význam má navyšovat tloušťku tepelné izolace pro snížení z požadované na doporučenou hodnotu součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540-2? • Do jaké míry se liší hodnoty vzestupu teploty vzduchu u místností, u nichž jsou navržena šikmá střešní okna, oproti místnostem, kde jsou umístěna okna ve svislé stěně? • Jaký vliv má hmotnost konstrukce na přehřívání místnosti? Problém těchto otázek byl řešen v souvislosti s normou ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Požadavky. Norma zavádí termín „tepelná stabilita místnosti v letním období“, kde „kritická místnost“ (definovaná v této normě) musí splňovat:

a. Nejvyšší denní vzestup teploty vzduchu v místnosti v letním období ∆Θai,max ≤ ∆Θai,max,N

=

5o C

pro nevýrobní objekty b. Nejvyšší denní teplota vzduchu v místnosti v letním období ∆Θai,max ≤ ∆Θai,max,N =

27o C

75

Pro analýzu problému byl použit program Stabilita 2005, který přebírá všem dostupnou výpočtovou metodiku podle ČSN 73 0540-4 Tepelná ochrana budov – Výpočtové metody. Uvedená výpočtová metodika byla zjednodušena a nedokáže zohlednit některé důležité fyzikální jevy, ale dokáže odpovědět na základní otázky týkající se pohody prostředí v podstřešních bytech. Vyhodnocení pro názornost bylo provedeno na modelové místnosti o půdorysných rozměrech 5 x 5m se dvěma střešními okny o rozměrech 0,8 x 1,5m s vnitřní žaluzií, přičemž byla postupně měněna hmotnost konstrukcí tvořících místnost viz. (1)

Obr. 9)

Modelová místnost

Při zkoumání vlivu orientace okenních otvorů na přehřívání místnosti, byla modulová místnost natáčena tak, aby okenní otvory byly natočeny postupně na sever, jih, východ a západ a přitom byly kombinovány lehké a těžké konstrukce. Výsledky jsou znázorněny na obr. 2. Z grafu je patrné, že pro okna směřující na sever by pro splnění normy stačily pouze těžké stropy spodního podlaží. U oken směřujících na jih by musely být těžké i příčky. U oken směřujících na východ a západ by musely být těžké všechny konstrukce kromě krovu. Větrání venkovním neupraveným vzduchem má význam pouze v nočních a ranních hodinách, protože teplota v exteriéru je nižší než v interiéru. Naopak v denních hodinách (kritické období z hlediska přehřívání) by naopak docházelo ještě k většímu zvyšování teploty. Zde je nutné si uvědomit, že za slunečných dnů dojde k výraznému zvýšení teploty krytiny (cca 50 – 700C) a v případě větrání okny k následnému ohřívání vzduchu v interiéru. Nelze tedy využívat větrání okny ani ráno ani v noci. Problém je výrazný u těžkých betonových nebo keramických krytin, kde přes den krytina naakumuluje velké množství tepla, které pak sáláním ohřívá okolní vzduch. Pokud je střešní okno nad touto krytinou, může teplý vzduch ohřátý od krytiny proudit do interiéru, proto se při větrání střešními okny teplota v interiéru může zvýšit nad původní teplotu vzduchu v interiéru. Při posuzování vlivu kvality stínění oken na přehřívání místnosti výsledky potvrdily předpoklady, že kvalita a stínění oken mají velký význam na teplotu vzduchu v interiéru, protože vhodně provedené stínění (žaluzie, pergoly,atd.) výrazným způsobem snižuje tepelné zisky od slunce. Výpočty ukázaly, že rozdíl teplot u místnosti s žaluzií a bez ní činí cca 50C. Na základě výpočtů při posuzování významu při navyšování tloušťky tepelné izolace pro snížení z požadované na doporučenou hodnotu součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540-2 bylo zjištěno, že ubírat se směrem navyšování tepelné izolace také nemá z hlediska teplot v interiéru v letním období velký význam.

76

Dalšími měřeními bylo zjištěno, že pokud je okno ve svislé stěně nebo v šikmé střeše, má větší význam z hlediska vzestupu teploty pouze v případě, kdy jsou okna směrována na sever. Všechny provedené výpočty jednoznačně potvrdily, že hmotnost konstrukcí tvořících místnost má zásadní vliv na výslednou teplotu vzduchu v interiéru. To ve výsledku znamená, že bychom se měli snažit provádět co nejvíce konstrukcí hmotných. Na základě výsledků posouzení modelové místnosti bychom mohli stanovit postup při navrhování konstrukcí podstřešních místností, tak abychom se co nejvíce přiblížili požadovaným parametrům vnitřního prostředí. Rozdělme si návrh na rekonstrukce, kde jsme většinou limitováni statikou a rozmístěním stávajících konstrukcí budovy, a na novostavby. Jako první příklad vezměme místnost, kde jsou okna situována na sever. Plochy orientované na sever nejsou tolik zatěžovány radiací slunce, a proto není tepelný zisk od slunce a sálání krytiny tak významný. V tomto případě stačí v návrhu uvažovat minimálně s těžkými stropy spodního podlaží a těžkými příčkami. Bylo by výhodné umístit z důvodů přehřívání prostoru nad stropem (kleštinami) i těžkou stropní konstrukci (s větší akumulační schopností). To je však většinou při rekonstrukcích ze statických důvodů problematické. Pokud bychom měli navrhnout podkrovní místnost, kde jsou okna situovaná na jih, východ nebo západ, byla by situace nepříznivější, což klade i větší nároky na konstrukce. Zde je již vliv sálání slunce a krytiny nezanedbatelný, a proto není účinné provádět výměnu vzduchu střešními okny (u vikýřů záleží na poloze), ale je vhodné přivádět do interiéru chladnější vzduch jiným způsobem, např. ze severní strany objektu. Samozřejmostí jsou účinné žaluzie, případně vnější markýzy, rolety a kvalitní zasklení. Pro tento případ je vhodné navrhovat těžké stropy spodního podlaží v kombinaci s těžkými příčkami a těžkou stropní konstrukcí.

Obr. 10) Zvýšení teploty v interiéru , vzestup teploty pro všechny konstrukce U novostaveb je situace trochu jednodušší, protože zde již nejsme limitováni statikou domu ani podmínkou zachovat stávající nosnou konstrukci. Můžeme tedy již v začátcích zvolit vhodný tvar konstrukce. Již víme, že velmi významné jsou tepelné zisky ze sálání slunce, větrání šikmými okny směřujícími na jih, východ a západ je z důvodu sálání krytiny taktéž velmi problematické a samozřejmě nezanedbatelné nejsou ani tepelné zisky z přehřátého půdního prostoru. Tato úskalí lze eliminovat u šikmých střech tím, že se budeme inspirovat u plochých střech, kde lze vhodným předsazením stínících markýz nebo vyložením střechy zamezit tepelným ziskům od slunce. Dále tím, že střecha je až nad okenním otvorem, nebude proudit teplý vzduch od rozehřáté krytiny do interiéru. Nakonec jsou také eliminovány tepelné zisky od

77

přehřátých půdních prostor. Na základě analogie lze pak uvažovat s tím, že pokud provedeme obdobná konstrukční opatření u šikmé střechy, docílíme obdobných parametrů vnitřního prostředí, při velmi jednoduchém provedení konstrukcí.

Obr. 11) Plochá střecha – předsazení stínících markýz nebo krytiny, analogie pro šikmou střechu V případě, že by nešlo provést střešní konstrukci jako těžkou, tzn. V případě rekonstrukcí, se naskýtá řešení v použití lehké, ale účinně větrané střechy dvouplášťové, kde by horní plášť tvořil zábranu proti záření slunce a navržené větrání by pak sloužilo k odvedení tepla do exteriéru. Účinné větrání by zamezilo přehřívání vzduchové mezery. Při návrhu obdobné konstrukce je však nutné mít na paměti, že je nezbytné splnit i ostatní požadavky související se stavební fyzikou, zejména vzduchotěsnost dolního střešního pláště, součinitel prostupu tepla atd.

3 ZÁVĚR K tomu, abychom v podkrovích zajistili vhodné parametry pro bydlení, je nutné realizovat celý soubor konstrukčních opatření s ohledem na použité stavební konstrukce a jejich umístění. Pokud uvedená opatření nezohledníme, nezajistíme tak pravděpodobně ani standardní podmínky prostředí k bydlení obvyklé v ostatních bytech, natož pak podmínky nadstandardní. Literatura [10]

DUBOISOVÁ PETROFFOVÁ, Marie-Pierre, SELCOVÁ, Ĺubica. Podkroví. Bratislava : Jaga, 2005. 154 s. ISBN 80-8076-026-8.

[11] DEKTIME. DEKTRADE a.s. 2006- , č. 1- . Praha : 2006- . Dostupný z WWW: <dektrade.cz>. [12] SELCOVÁ, L'uba. Kvalita bydlení v podkroví. Renovujeme stavíme zařizujeme : Vše o podkroví. 2003, 3, č. 2, s. 26-29. Dostupný z WWW: <jaga.sk>. [13] Www.czso.cz : Analýza bytové výstavby v území České republiky 1997 - 2004 [online]. 2006 [cit. 2006-05-03]. Dostupný z WWW: <www.czso.cz>. [14]

ČSN 730540-2 Tepelná ochrana budov – Požadavky

[15]

ČSN 730540-4 Tepelná ochrana budov – Výpočtové metody

78

SOUČASNOST HISTORICKÉHO JÁDRA MĚSTA BRNA PRESENTS OF HYSTORICAL CENTER OF BRNO Jitka Makovská1 1 REGULAČNÍ PLÁN MPR MĚSTA BRNA – ÚVOD Zastupitelstvem města Brna byl dne 22. června 1999 schválen nejrozsáhlejší územněplánovací dokument týkající se historického jádra města Brna současný Regulační plán Městské památkové rezervace Brno, který vychází ze změněných ekonomicko-společenských podmínek po roce 1989 i z nové koncepčně-metodické základny a jeho naplňování v současné době probíhá. V práci se budu zabývat otázkami jaký je aktuální stav a jaká jsou v současnosti řešení při naplňování zásad Regulačního plánu městské památkové rezervace Brna.

2 POSTAVENÍ HISTORICKÉHO CENTRA V RÁMCI MĚSTSKÉ ČÁSTI MČ Brno - střed má v rámci města specifické postavení, vyplývající z její lokalizace. Svou rozlohou 1503 hektarů zaujímá 6,5% celkové plochy města a je tedy plošně čtvrtou největší městskou částí (215 m.n.m.). Je těžištěm společenských a kulturních aktivit celoměstského a nadměstského významu. Vlastní historické jádro města je nositelem historické paměti a nejcharakterističtějším místem města Brna s neopakovatelnou atmosférou. Centrální část městské části zaujímá městská památková rezervace se svými třemi ústředními náměstími, jež jsou v povědomí lidí zapsány jako duše, srdce a břicho města. Duší je Dominikánské náměstí s dnešní městskou radnicí. V minulosti zde byl umístěn "Rybný trh" a nejbohatší měšťané si stavěli své domy v této nejbezpečnější části města za středověkými hradbami. Srdcem je nejstarší brněnské náměstí, náměstí Svobody trojúhelníkového půdorysu, nazývané dříve "Dolní trh". Břicho města, "Zelný trh", vzniklo již počátkem 13. století a bylo původně nazýváno "Horní náměstí". Pro řadu návštěvníků města a do jisté míry i samotných obyvatel města je tato městská část představitelem města samotného. Je jakousi jeho vizitkou, ať již v dobrém či špatném slova smyslu. Město Brno žije, když je aktivní centrum, žije s probíhajícími akcemi kulturního a společenského rázu, jež se ponejvíce mohou odehrávat zde. Zároveň se dá říct, že Brno spí, když se v centru nic neděje a život v centrálních ulicích provází šeď a nuda. Na území Brna - střed jsou místa, spojovaná tradičně s Brnem - Špilberk, Petrov, která jsou chápána jako symboly, jako nositelé génia loci Brna. Nacházejí se zde lokality bydlení tradičně oceňované jako "dobrá adresa" (Masarykova čtvrť), ale také svým způsobem nejzaostalejší části města, charakterizované určitou segregací a polarizací (část brněnského "BRONXU", či oblast kolem nádraží), které obyvatelé vnímají jako nejnepřívětivější a nejnebezpečnější ve městě.

3

VLIV ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ NA ROZVOJ CENTRA MĚSTA

V posledních letech pozorujeme (mimo intenzivních dojížďkových - především pracovních a nákupních - toků) postupnou prostorovou expanzi jádrového území města do příměstského 1

Jitka Makovská, Ing.arch, VUT, fakulta stavební, Ústav pozemního stavitelství, Veveří 331/95, 602 00 Brno, spojení [email protected] 79

prostoru. Mezi nejmarkantnější známky tohoto vývoje patří zejména projevy rezidenční a komerční suburbanizace. Realizuje se většinou buď v administrativních hranicích města nebo v relativně úzkém kontaktním lemu, za hranicemi Brna. Historické centrum města je ovlivněno komercionalizací a prudkým rozvojem služeb. Dochází zde k postupnému vytěsňování rezidenční funkce (od roku 1991 došlo v městské části Brno střed k úbytku trvale obydlených bytů téměř o 15 %) a posilování obchodní a administrativní role. Prostorový vývoj v centru vede k fyzické obnově nemovitostí a intenzivnímu využívání plochy. Strategickým záměrem, obsaženým v RP MPR je regenerace a funkční rekonverze upadajících či zanedbaných území. Cílem záměru je zabránění vzniku fyzicky a sociálně degradovaných území ve městě. Obsahem záměru je regenerace a oživení oblastí postižených funkčními změnami ve středu města, podpora gentrifikace, realizace velkých rozvojových projektů jako ohnisek dalšího rozvoje území.

4

CHARAKTERISTIKA URBANISTICKÉ KONCEPCE REGULAČNÍHO PLÁNU MPR

V rámci širších územních vztahů je postavení MPR charakterizováno v souladu se schváleným Územním plánem města Brna jako hlavní součást celoměstského centra. V souvislosti s dopravním zklidněním centrální městské zóny se předpokládá nezbytné odlehčení jeho historické části, širší rozvrstvení centrálních a obslužných funkcí i složek dopravy ve prospěch zklidnění a obyvatelnosti MPR. Využití jejího atraktivního území je limitováno historicky daným rozsahem. Další důležitý činitel, uplatňující se v širších vztazích, je ochrana charakteristického panoramatu historické části města ze všech směrů. Regenerace památkového stavebního fondu zahrnuje stovky objektů resp. Souborů. Po stránce funkční je preferována zásada „živé památky“, přiměřeně zapojené do současného života, adekvátně rekonstruované bez narušení její památkové podstaty. Komplexní rekonstrukce veřejných prostorů v rozsahu celého parteru MPR je plošně nejrozsáhlejší záměr, je koncipován jako ucelený a spojitý systém v hierarchickém uspořádání, s diferencovanými společenskými funkcemi. Je to neobyčejně rozmanitá soustava ulic, náměstí, pasáží, průchodů, nádvoří, zelených ploch, odpočivných zákoutí atd., kde je uplatňován princip důsledné preference pěšího člověka a přísná koexistenční pravidla pro dopravně obslužný provoz. Vždy se musí jednat o komplexní řešení, včetně tzv. malých služeb, infosystému, městského mobiliáře, apod. Základním cílem se stává obnovení či dosažení vyššího stupně obyvatelnosti prostředí, s uplatněním různých forem společenského života, tedy nejen nákupních potřeb, ale i pobytu, oddechu, zábavy, kulturního vyžití, turismu, lidových slavností a tradic, festivalů. V oblasti provozně-funkční struktury obchodního parteru a služeb je regulační prioritou vymezení hran obchodního parteru budov v závazné nebo směrné účinnosti. Cílem je udržovat nebo obnovovat živé, společensky potřebné a atraktivní funkce a zamezit umrtvování parterů např. skladovacími funkcemi, veřejnosti nepřístupnými provozy bank či kanceláří. V této souvislosti je v RP MPR koncipována i obnova a rozšíření plynulých tahů historických obchodních ulic a pasáží, a také zachování funkce tradičních trhů zeleniny, ovoce, květin, resp. Umělecko-řemeslných suvenýrů. Trvalé bydlení je nosnou a oživující funkcí historického prostředí MPR. Regulační plán svými závaznými regulativy vytváří předpoklad pro obrat v dosavadním trendu úbytku bytů a

80

obyvatelstva MPR. Postupuje se formami regulačních zábran ve změně účelu využití bytových domů nebo jejich částí, dále předepsáním bytové funkce v novostavbách a využíváním podkroví pro bydlení ve vytipovaných prověřených případech stávajících objektu. Další účinný zdroj obnovy bydlení lze v budoucnu očekávat od rekonverze – návratu bytové funkce do dřívějších bytu, živelně změněných na kanceláře a nebytové prostory v uplynulých desetiletích. Regulační plán podmiňuje obnovu a atraktivitu funkce bydlení v MPR obyvatelností veřejných prostoru, včetně vnitrobloku. PR ve svém souhrnu představuje nejsložitější a nejvýznamnější urbanistický celek v organismu města. Po mnohaletém útlumu zaznamenáváme obnovení všestranného zájmu investorů o toto centrální území. Dochází zde k častým střetům zájmů, dopravně – provozním a jiným kolizím.

5

ROZVOJ BYDLENÍ

Další úsilí o získání nových bytových jednotek nutno koncentrovat do zástavby proluk v historické zástavbě a do realizace střešních nástaveb a vestaveb. Regenerace bytových objektů, především historické části města, patří k úkolům prvořadým. Územní plánování ovlivňuje také společenskou kvalitu obytného prostředí při návrhu nové zástavby i zásahu do stávající struktury. Nové kompoziční i funkční vazby prostorovou hierarchii obytného prostředí buď respektují a jeho kvalitu tím zlepšují, nebo je svým zásahem poškozují. Například rozmístění, vybavení a údržba ploch a vybavení pro pobyt a hry dětí, ale také pro posezení starých občanů v blízkosti obytných domů zvyšují společenskou hodnotu bydlení.Promyšlená kompozice veřejných prostorů a umístění lokálních institucí usnadňuje prostorovou orientaci a posiluje identifikaci občanů s místem jejich bydliště. Naopak některé necitlivé urbanistické zásahy do historicky stabilizovaného obytného prostředí (nevhodné trasování kapacitních komunikací, rozsáhlé demolice a nepřiměřený způsob dostavby...) mohou zcela zničit strukturu místních společenských vazeb, které vznikaly po generace. Rekonvalescence organismu místních společenství trvá léta a vyžaduje také celospolečenské výdaje i když vynaložené v jiných oblastech - na sociální politiku, prevenci kriminality... Město Brno může díky různorodému vývoji svých jednotlivých částí nabídnout pro bydlení různé typy obytného prostředí. Stejně jako v jiných městech probíhal i v Brně dlouhodobý odliv bydlení z centra města. Od r.1970 zde počet obyvatel klesl o 42 %. Bylo to způsobeno kromě všeobecně klesající obsazenosti bytů zejména nekontrolovaným úbytkem bytového fondu. Zachování bydlení je však v zájmu přirozeného fungování centra města i pocitu bezpečí jeho návštěvníků. Schválený územní plán zóny MPR proto navrhuje v řešeném území (o rozloze 158,3 ha) specifická opatření, která by měla tento trend zastavit a počet bytů naopak mírně zvýšit.

81

Obsazenost bytů

Úbytek obyvatel

Tab. 1) 20 000

4

15 000

3 2

10 000

1 0

5 000 0 1970

1997

1970

1997

Úbytek bytů 8 000 6 000 4 000 2 000 0 1970

1997

VÝVOJ POČTU BYTŮ PODLE ÚP ZÓNY MPR Současný stav 4 545

Přírůstek 346

Úbytek 166

Návrh 4 725

Podmínky pro naplnění přírůstku bydlení v historickém jádru města jsou v zásadě pokračovat v privatizaci bytových domů podle jednoznačně daných pravidel s důrazem na rychlost procesu a příjmy z privatizace využívat i na výstavbu a rekonstrukci "startovacích" bytů pro začínající rodiny a bytů pro handicapované občany z Brna a podporovat rekonstrukce "vybydlených" domů prostřednictvím soukromých investorů za podmínek stanovených městem Brnem. Je nezbytné zefektivňovat správu bytového fondu a jeho využití přesným vymezením kompentencí a zodpovědnosti, podporovat bytovou výstavbu v půdních vestavbách a nástavbách a podpořit bytovou výstavbu nových, bytových domů v prolukách a rozvojových lokalitách.

82

Obr. 1)

6

EKONOMICKÉ SOUVISLOSTI

Kompaktně zastavěná centrální část města je tvořena převážně staršími domy. Bydlení je tu často kombinováno s dalšími funkcemi. Tato kombinace je specifickou vlastností městského bydlení a je atraktivní pro obchod i služby. Tradičně vysoká hustota obyvatel v této části města se však postupně snižuje. Zhruba 1/3 bytového fondu spravuje město, 1/3 bytová družstva a 1/3 soukromí vlastníci. Co dělají tito aktéři, pokud jde o správu a údržbu, kterými problémy je třeba se zabývat, jaké jsou možnosti ke zlepšení situace? V zemích východní a střední Evropy se často domnívají, že problémy spojené se správou a údržbou bytového fondu se vyřeší privatizací. Praxe ukazuje opak. Noví majitelé nejsou schopni investovat do oprav a údržby, především do společných částí budov. Sdružení majitelů domů nefunguje správně, a vzhledem ke zvýšení nákladů na údržbu je sporná i funkce bytových družstev. Investice do nemovitostí jsou v tomto ohledu důležité, protože pronájem nemovitostí (domů, kanceláří, nákupních pasáží) představuje zeď proti inflaci. Roční zvýšení nájemného se řídí mírou inflace. Investice do nemovitostí je proto spolehlivou investicí. Toto opravdu platí, protože speciálně v bydlení kde si můžete být dost jisti, že se hodnota pozitivně vyvíjí. Na konci určeného období (20 až 25let ) se může rozhodnout,že majetek se prodá a peníze budou znovu investovány. Institucionální investoři mají zájem o dlouhodobé investice. Je v jejich vlastním zájmu, aby kvalita oblasti , kde jsou jejich majetky, byla dobrá a taková zůstala. Kvalita, kterou vlastník nemovitosti může vyprodukovat, se stává stále důležitá, pokud poptávka po ubytování klesá. Demografické faktory mohou například způsobit situaci, ve které daleko méně lidí chce bydlet ve specifické oblasti; nebo méně lidí má zájem o specifický typ

83

bytů. V takovéto situaci kvalita produktu, kterou můžete nabídnou, určuje míru úspěchu v konkurenčně tržním prostředí. Jestliže je kvalita špatná, je zde evidentní riziko ztráty peněz. Nájemníci se stěhují pryč a noví lidé se snaží najít k bydlení jinou oblast - riziko volných míst. Toto také ovlivňuje vývoj hodnoty majetku – prodej nemusí být vždy možný nebo přinejmenším za mnohem nižší cenu. Není to jenom kvalita majetku samotná, která je důležitá, pokud jde o výnosnost investice,ale je to také kvalita životního prostředí, veřejná a poloveřejná sféra. A ne jenom fyzický stav oblasti určuje konečný výsledek. Je to i ne fyzický stav (sociálně ekonomické aspekty ), který je v tomto ohledu důležitý.

7

TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA

Regenerace v centální oblasti je ze strany města dále podmíněna systematickou územněplánovací přípravou a investicemi do technické infrastruktury. Rozhodnutí vybudovat ve městě systém primárních kolektorů bylo rozhodnutím zásadním. Dosavadní zkušenosti potvrzují správnost uvedeného rozhodnutí. Efektivnost celého systému se plně projeví po jeho dokončení a to především v souvislosti s připojením na budované sekundární kolektory.

8

ZKVALITŇOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Dalším prvkem zkvalitňování městského centra jsou plochy parků. Město Brno má poměrně rozsáhlé plochy parků v centru města, v současné době probíhá jejich rekonstrukce s důrazem na odborné ošetření stávajících perspektivních dřevin a výsadbu nových, včetně oprav parkových cest . Dalším důležitým prvkem je úprava veřejných prostranství v centru města, kterou lze řešit v případě možnosti výsadbou zeleně nebo rozmístěním mobilní zeleně a městského mobiliáře, podporovat obnovu uličních stromořadí i výstavbu jednotlivých stromků. Dále je třeba kultivovat plochy veřejné zeleně ve správě městské části, veřejnou zeleň doplňovat dětskými hřišti a výbavou pro pohybové aktivity. V neposlední řadě je nutno pokračovat ve zřizování výběhů pro psy a v podpoře separovaného sběru odpadu.

9

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A DOPRAVA

Plochy veřejné městské zeleně výrazně napomáhají zlepšení životního prostředí městské části. Určitou rezervu je možno vidět ve výhledovém “ vyčištění”, otevření a ozelenění vnitrobloků kompaktní historické zástavby. Ovzduší: zvláště území Městské památkové rezervace ( MPR) je nejvíce znečištěným územím ve městě Brně a je řazeno k oblastem, vyžadujícím zvláštní ochranu ovzduší. Trpí zhoršenou intenzitou rozptylu atmosferických příměsí, vysokým imisním zatížením a intenzitou dopravy nad 10 000 vozidel za den (v pásmu tzv. historického okruhu se průměrné denní intenzity pohybují v rozsahu 13 – 29 000 vozidel). Rozhodujícími znečišťovateli ovzduší jsou zde především spalovací procesy ze stacionárních zdrojů. Jejich exhalace společně s nadměrnými exhalacemi individuální automobilové dopravy tvoří převážnou část plynných a tuhých emisí.

84

Hluk: obzvláště v prostředí MPR patří hluk k prokazatelně nejvýraznějším škodlivinám životního prostředí, pocházejícím z hluku z dopravy. Přitom nárůst intenzit dopravy na komunikacích MPR i radiálách je kontinuální a progresivní. Část MPR byla již vyhlášena za “pěší zónu”. Doprava: na území MČ Brno střed, především v oblasti MPR je patový nedostatek ploch pro dopravu v klidu ( parkovacích stání), který každodenně znepříjemňuje život obyvatelům města. Řešení, mimo jiné, nutno vidět v preferenci městské hromadné dopravy. Zvláště v období nárazových špiček, tj. začátků a ukončení pracovní doby a ranního zásobování dochází k dopravním zácpám historického okruhu s radiálami z důvodu nedokončenosti středního a velkého městského okruhu, tj. jednotlivých stupňů ochrany města před nadměrnou dopravou. Výhledově by dnešní malý městský okruh ( historický) měl sloužit pouze funkci distribuční a cílové. Ke zlepšení dopravní situace v rámci pěší zóny je třeba realizovat montáž výstražných oranžových semaforů na problematických přechodech pro pěší a postupně opravovat zdevastované chodníky. Dále je nutné aktivně řešit dopravní situaci v centru města cestou změny kompetencí, a to převodu ze Statutárního města Brna na MČ Brno-střed při vydávání výjimek k vjezdu a aktivně řešit změnu dopravního značení v centru, včetně posílení funkce pěší zóny s regulací zásobování v určené době a pokračovat v obnově komunikací a veřejných prostorů v centru města . V roce 1998 byla schválena Zastupitelstvem města Brna „Dopravní politika města Brna“, ve které je obsažen požadavek na výstavbu bezkolizní kolejové tratě v podzemí a požadavek na zajištění plynulého provozu povrchové městské hromadné dopravy různými formami segregace. V roce 2000 bylo Zastupitelstvem města Brna schváleno technicko ekonomické zadání na 1. stavbu severojižního tramvajového diametru , jedná se zejména o tunelový úsek v centru města. Tato dopravní stavba by po její realizaci zpřístupnila centrum města pro obyvatele se zhoršenou pohyblivostí a zároveň by doplnila stávající přeplněné trasy MHD.

10 ÚZEMNÍ ROZVOJ CENTRA MĚSTA Území do něhož je směrován rozvoj centra města Brna leží jižně od historického jádra. Základní urbanistická koncepce vychází z poznání a analýzy celého známého předešlého vývoje v Brně a snah urbanizovat území. Stanovit správně koncepci rozvoje území znamená současně také, pochopit tradice a danosti města jako stále se měnícího organismu, který navenek při všech změnách tvoří jednotný harmonicky se dotvářející celek. Město Brno na rozdíl od mnoha českých měst, kde také bylo dosti investic na větší novou výstavbu si zachovalo rostlé kompaktní historické jádro, ale hlavně v převážné míře také i ostatní navazující území centrální části. Návrh nové výstavby ve vazbě na historické centrum města vychází a navazuje na stávající charakteristickou strukturu zastavění, která je patrná z centrální části města. Kompoziční osou Jižního centra města je hlavní pěší propojení ve směru S-J, zachovávající propojení nám. Svobody s novým uzlem autobusové a železniční dopravy, které se výhledově dotvoří propojením do Komárova, které bude možné po zrušení rosického nádraží. To je však vázáno na rozhodnutí města, zda bude odsunuto nádraží směrem na jih města. Postupná zástavba nové městské struktury umožní zachovat měřítko města, pestrost a různorodost architektonického výrazu budov a veřejných prostranství. 85

11 ZÁSADY PRO TRVALE UDRŽITELNÉ MĚSTO – ZÁVĚR Zdroje musí být využívány hospodárně a množství odpadů minimalizováno díky využívání uzavřených cyklů. Znečišťování je třeba snížit na takovou úroveň, s níž se přírodní systémy dovedou vyrovnat, aniž by byly poškozovány. Rozmanitost přírody je považována za významnou hodnotu a musí být chráněna. Místní potřeby by měly být pokud možno uspokojovány z místních nabídek. Každá má mít přístup ke kvalitní potravě, vodě, obydlí a zdrojům energie za sociálně přijatelné ceny. Místní ekonomika nabízí každému, kdo má zájem, možnost získat uspokojivé pracovní místo. Lidské zdraví je chráněno. Lidé žijí beze strachu před fyzickým násilím způsobeným jak zločinem, tak zvůlí moci. Přístup k službám, zboží a ostatním lidem není zajišťován na úkor životního prostředí. Každý má přístup ke vzdělání, znalostem a informacím. Příležitosti pro kulturní a rekreační aktivity jsou snadno všem dostupné. Všechny sektory společnosti jsou oprávněny účastnit se rozhodovacího procesu. Různost a odlišnost je ceněna a chráněna. Literatura [1] www.brno.cz [2] RP MPR Průvodní zpráva, MMB ÚHA, Brno 1999 [3] Regulační plán, odkaz a budoucnost, Městská památková rezervace BRNO, Magistrát statutárního města Brna, ÚHA, Brno 2002

86

VEGETAČNÍ EKO STŘECHA ORSIL AGRO TECHNOLOGIE PRO NOVÉ TISÍCILETÍ VEGETATIVE EKO ROOFING ORSIL AGRO – TECHNOLOGY FOR NEXT MILLENIUM Ivan Moudrý1 Abstrakt Moderní města naší doby mají stále méně zeleně. Důvodem je stále ještě rostoucí potřeba stavebních pozemků, a to jak pro průmysl tak pro bytovou výstavbu. To má ovšem negativní vliv na mikroklima města:

1 ÚVOD Minimum zeleně má ovšem negativní vliv na mikroklima města: • • • • • •

více prachu nedostatečné zadržování dešťové vody a větší zatížení kanalizační sítě menší vydávání vlhkosti rostlinami menší produkce kyslíku z rostlin vyšší teploty málo prostoru pro zvířata a rostliny.

2 ŘEŠENÍ Jednou z cest, jak mikroklima ve městě stabilizovat nebo pozitivně ovlivnit je ozelenění plochých nebo nakloněných střech. Tradiční vegetační střechy (tzv. zelené střechy ) jsou v běžné praxi známy již z dávných dob. Představovaná vegetační střecha EKO STŘECHA ORSIL AGRO je zcela založena na jiném principu. Její zásadní podstatou je, že se v souvrství vegetační střechy nepoužívá půda / zemina, substrát / do které jsou zakořeněny rostliny. Místo ní se užívají minerální desky ORSIL AGRO. Jedná se o nový výrobek a technologii, která se v tuzemsku i v zahraničí neobjevila. Ve spolupráci s firmou ORSIL s.r.o., FATRA a.s. a VUT BRNO fakultou stavební byla vegetační střecha ORSIL AGRO jako jedinečný výrobek a technologie oficiálně představena veřejnosti jako 100% český výrobek ze 100 % českých produktů po několikaletém výzkumu při 4. Mezinárodním stavebním veletrhu IBF Brno 99, kde v soutěži o Zlatou Medaili, byla nominována na ocenění. Po druhé byla veřejnosti představena na 10 jubilejním mezinárodním stavebním veletrhu FOR ARCH 99 v Praze, kde v soutěži o cenu GRANG PRIX 99 odborná porota udělila tomuto výrobku čestné uznání. Vystavovatelem tohoto produktu byla firma ORSIL s.r.o. Častolovice jako dodavatel. Vegetační střecha EKO ORSIL AGRO v soutěži o cenu Inovace roku 1999, kterou vyhlašuje asociace inovačního podnikání v ČR se sídlem v Praze pod záštitou místopředsedy vlády a

1

Moudrý Ivan, Doc. Ing., CSc., Brno, Veveří 95, PSČ 602 00 Tel.: 541147413, fax: 555 555 666, e-mail: [email protected] 87

ministra financí doc. Ing. Pavla Mertlíka, CSc. získala Čestné uznání INOVACE ROKU 1999 za „ Vegetační střechu ORSIL AGRO bez použití zeminy „. Doporučená skladba vegetační střechy EKO ORSIL AGRO, která byla navržena a odzkoušena Fakultou stavební v Brně, Ústavem pozemního stavitelství ve spolupráci s firmou Saint Gobain Orsil s.r.o. Častolovice , a Fatra a. s. Napajedla v následujícím souvrství:

Graf. 1)

Popis konstrukce

2.1 Krycí vrstva zajišťuje počáteční ochranu při zakořeňování zejména travin a dále plní funkci dekorativní. Krycí vrstva může být tvořena cca 20 mm zahradnického substrátu popř. mulčovací kůry. 2.2 Vegetační vrstva je tvořena deskami z minerální plsti ORSIL AGRO, které jsou osázeny rostlinami. Tloušťka minerální plsti je 100 mm. 2.3 Drenážní vrstva zadržuje přebytečnou vodu po nasycení desek ORSIL AGRO. Tato vrstva je tvořena prostorově tvarovanou fólií z měkčeného PVC Technodren 2015 S1. 2.4 Separační vrstva slouží zároveň jako vrstva dilatační a pokládá se na hydroizolaci střešního pláště (hydroizolace musí být provedena z materiálu odolného proti prorůstání kořínků). Byla použita hydroizolace FATRAFOL 808. Separační vrstva je tvořena vhodnou geotextilií.

88

3

ZELENÁ STŘECHA EKO ORSIL AGRO MÁ PŘÍZNIVÝ VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ZEJMÉNA • Vegetační souvrství chrání střešní konstrukci, zvláště pak vrstvu hydroizolační, před vlivem slunečního a nebezpečného UV záření a proti velkému rozkmitu teplot • Vegetačním souvrství se zadržuje až polovina vodních srážek. Jejich pozvolným odpařováním se zvlhčuje ovzduší v okolí ozeleněné střechy, čímž se vylepšuje jeho celkové mikroklima. • Vegetační souvrství přispívá ke zlepšení kvality ovzduší transpirací, zadržováním oxidu uhličitého, produkcí kyslíku a zachycování části prašnosti z ovzduší. • Střechy pokryté vegetací a AGRO ORSILEM působí do značné míry jako tepelný izolant. • Vegetační střecha ORSIL AGRO tlumí hlučnost ze vzdušné i pozemní dopravy. • Vegetační střecha ORSIL AGRO podstatně omezuje šíření požárů. • Vegetační střechy ORSIL AGRO působí z hlediska rekreace a odpočinku v městském prostředí velmi esteticky především svou zelení. Živá zeleň tak signalizuje rytmus ročních období a v podstatě vytváří dynamický prvek ve statickém, neměném prostředí budov • Vegetační střechy AGRO ORSIL se stávají do jisté míry přirozeným prostředím pro život drobných živočichů (ptáků, hmyzu). Je tedy žádoucím prvkem ekologizace obytného prostředí zejména ve městech. • Vegetační střechy ORSIL AGRO mohou být koncipovány i jako zahrádky, kde lze pěstovat prakticky všechny druhy květin a vybrané druhy zeleniny.

3.1 Osázení desek ORSIL AGRO K osázení EKO střech ORSIL AGRO je vhodné použít zejména suchomilné a samoregenerující rostliny. Při osazován í by rostliny měly být menšího vzrůstu a s menším kořenovým balem. Rostliny s kořenovým balem se vkládají do otvorů vytvořených v deskách ORSIL AGRO nožem a trávníky se sejí do krycí vrstvy.

89

Trávy: Klasický okrasný trávník – výsev kdykoliv během sezóny (od jara do podzimu), po výsevu nesmí osivo vyschnut, proto denně zálivka, popřípadě hnojení pro podporu počáteční vegetace. Po vzejití do výšky 10 cm sečeme mladé výhonky srpem nebo stříháme nůžkami ( než trávník dostatečně zakoření v deskách ORSIL AGRO ). Denní zálivka podle potřeby a hnojení po 14 dnech. Je doporučeno použít travní směs určenou pro golfová hřiště. Okrasná tráva Festuca cinerea ( Kostřava popelavá ) je zahradnicky velmi významná pro trsovitou výsadbu a pro doplnění okrasného vzhledu trávníku. Velmi proměnlivý druh, snese sucho, vytváří polokulovité trsy. Nestříhá se, udržuje si svou výšku podle druhu ( trvalka ). Skalničky: Rostliny drobného vzrůstu, nenáročné na zálivku, ale je nutné odplevelování od nežádoucích druhů, které je mohou obírat o světlo, vláhu a prostor. Vytváří celistvý bochánkový porost. Sem se řadí i sukulenty, které nejsou tolik náročné na vodu. Velmi lehce se rozmnožují oddělováním trsů. Např. sukulent: Sedum spectabile – rozchodník. Plazivé a pnoucí dřeviny: Hedera helix – Břečťan - popínavá dřevitá okrasná rostlina, stínumilovná, chladnomilná bez problému přezimuje. Je nenáročná na údržbu – dá se tvarovat a stříhat. Eunonymus nanus – Brslen nízký – keř nenáročný, který se dá stříháním upravovat. Jiné druhy rostlin je možné použít na základě návrhu zahradního architekta pro konkrétní střechu. Návrh by měl také obsahovat rozmístění chodníčků a obslužných cest tak, aby byl volný přístup k osázeným rostlinám z důvodu jejich ošetřování.

90

SOUČASNOST A BUDOUCNOST VÍCEPODLAŽNÍCH DŘEVĚNÝCH BUDOV PRESENT AND FUTURE OF HIGH-RISE WOOD BUILDING Ján Neupauer, Libor Matějka1 Abstract A home building wooden houses today is not so extended. Their future is in connection with technology of buildings with passive standard.

1 ÚVOD Výsledky analýzy dokončených bytů podle nosné konstrukce Českého statistického úřadu z let 1997-2004 ukazují, že zděné konstrukce jsou stále převažujícím nosným materiálem, jejich podíl ovšem značně kolísá. V závislosti na vývoji podílu těchto konstrukcí výrazně poklesl podíl konstrukcí montovaných. Dřevěná konstrukce hraje ve výstavbě bytových domů zcela zanedbatelnou roli, ve třech z osmi sledovaných let dokonce zcela absentovala. Podrobnější procentuální údaje podle typu bytové výstavby a zvolené technologie jsou uvedeny v následující tabulce: Tab. 1)

Analýza bytové výstavby na území České republiky v období 1997-2004 [1]

Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Nosná konstrukce rodinných domů [%] zděná montovaná dřevěná jiná 93,7 2,7 1,4 2,2 93,7 2,4 1,5 2,4 94,6 2,5 1,1 1,8 95,4 1,3 1,3 2,0 95,0 1,6 1,6 1,8 94,3 1,7 1,4 2,6 93,9 1,7 2,4 2,0 94,1 1,6 2,6 1,7

Nosná konstrukce bytových domů [%] zděná montovaná dřevěná jiná 58.5 22,5 19,0 65,3 1,6 0,1 24,0 52,0 19,8 0,7 27,5 70,3 9,4 20,3 71,3 2,8 25,9 63,7 6,8 0,5 29,0 68,0 9,7 0,1 22,3 75,9 4,6 0,5 19,0

Právě nízké procento dřevěných bytových domů je alarmující. Přitom řešení dřevostaveb je krokem k vytvoření rovnováhy mezi kvalitou životního prostředí a ekonomickým rozvojem. Při navrhování a realizaci staveb v dnešní době je nutné akceptovat i dlouhodobější – ekologický pohled, využívání druhotných surovin a úsporu energií. Udržitelný rozvoj stavění je tedy nutné akceptovat nejenom v současnosti ale i v budoucnu. „Ve výrobcích ze dřeva se dlouhodobě uchovává uhlík, tím se stabilizuje jeho množství v přírodě a zmenšují se dopady globálních klimatických změn. Jeden m3 dřeva váže až 250 kg CO2. Při průměrné spotřebě 100 - 150 m3 dřeva na jeden dům a životnosti stavby minimálně 100 1

Ján Neupauer, Ústav pozemního stavitelství , FAST VUT v Brně, Veveří 95 602 00 Brno,608509349 [email protected] Libor Matějka, Ing. CSc., Ph.D., Ústav pozemního stavitelství , FAST VUT v Brně, Veveří 95 602 00 Brno, 603424648, [email protected]

91

let se jedná o nezanedbatelná množství. Přitom na místě, kde se na dřevěný dům vytěžil les, za sto let vyroste les nový - a ten váže další tuny tohoto skleníkového plynu. Naopak při výrobě cementu, pálení cihel a vápna, přepravě stavebních hmot se obrovská množství tohoto plynu pouze uvolňují…[2]“ bylo by jistě možné nad uvedenými čísly polemizovat, avšak nesporná podstata pravdy je v nich obsažena. Cílem tohoto příspěvku není přesvědčovat, že dřevo je jediným východiskem ze současného stavu, je však snahou vyvolat diskusi o tom, kterým směrem by se mohlo stavitelství ubírat. Nebudou analyzovány vlastnosti dřeva jeho přednosti a nedostatky. V uvedeném projektu dřevěného bytového domu bude snaha přiblížit výhody spojení dřeva a budov s pasivním standardem.

2 DŘEVĚNÉ NOSNÉ SYSTÉMY VYUŽÍVANE V SOUČASNÉ VÝSTAVBĚ Tisíce let dlouhá tradice dřevěných skeletů má značný vliv i na současná řešení. Ve srovnání s ocelovými a betonovými skelety vývoj dřevěných skeletů probíhal relativně pomalu. Zvláště však od druhé poloviny 20 století se více prosazuje technika ocelových spojovacích prostředků, resp. lepených spojů. Přirozeným způsobem tak kontinuálně probíhá symbióza tradice a současnosti. Mezi současné systémy patří: • TDS – těžký dřevěný skelet, • Roubené – stěnové konstrukce, • LDS – lehký dřevěný skelet. [3] V následujících kapitolách bude z důvodu nejoblíbenější aplikace v bytových domech analyzován lehký dřevěný skelet (LDS). 2.1 LDS – lehký dřevěný skelet Americká legenda spojuje vznik lehkého skeletu s Chicagem a tesařem Taylorem, který v r. 1833 místo tradičního těžkého skeletu použil lehké dřevěné profily 50 x 100 a 50 x 200 mm a ve chvíli geniální intuice realizoval rámovou konstrukci s hřebíkovými spoji – Baloon frame systém, osová vzdálenost sloupků a stropnic 400 mm, sloupky průběžné přes dvě podlaží. Druhá varianta je Platform frame systém, který má sloupky na výšku jednoho podlaží a postupně se stala převládající formou v americkém a kanadském bytovém stavění a přes Skandinávii se postupně přesunula do celé Evropy. [3] 2.2 Příklad nosného systému Platforme frame Nosný systém je složen se svislých prvků tvořících stěny, které jsou připojovány k podlaze jednotlivých podlaží a spojovány vruty a hřebíky. Délka stěn vzhledem k velké hmotnosti a omezené tuhosti by neměla přesáhnout 7200 mm a výška stěn je max. 3000 mm. Sloupky jsou profilu 50/100 mm v osové vzdálenosti 600 mm. Stropní konstrukce přenáší svislé zatížení a podílí se na prostorové tuhosti objektu a rezistenci vůči vodorovným silám. Byly navrhnuty stropnice 50/200 mm v osové vzdálenosti 600 mm a jsou použity s maximálním rozpětím 5400 mm nad středním bytem. Z důvodu finanční efektivnosti jsou použity stropnice z rostlého dřeva, které jsou z obou stran opláštěny. Podle rozměrů sloupků je uložení stropnic 100 mm, což vyhovuje z hlediska tlaku. Překlady nad okny a dveřmi jsou navrženy do max. rozponu 1500 mm z rostlého dřeva profilu 50/200 mm, pouze v jedné místnosti bylo nutno překlenout délku 2100 mm, a proto byly navrženy profily 50/300 mm.

92

Opláštění stěn a stropů je navrženo z OSB desek tl. 25 mm s více kumulovanými funkcemi. Primárně zajišťuje ztužení stěn a celé budovy proti vodorovným silám a podílí se i na přenášení svislého zatížení. Jako opláštění je možno použít různé druhy dřevin. Cena OSB desek není optimální, ale vzhledem k ztužující funkci a lehké manipulaci mají značný význam. Připojení pláště je možné zhotovit pouze hřebíkovými spoji, tedy klasickým řešením pro staveništní řemeslnou výrobu. Vhodnější jsou lepené spoje, avšak ty je možné zhotovit pouze v dílenské výrobě. 2.3 Použití LDS u staveb s pasivním standardem Při projektování „Dřevěného bytového pasivního domu“ se setkáváme s jeho přednostmi ale i nedostatky. Co je možné si představit pod pojmem budovy s pasivním standardem? Jsou to budovy, které mají minimální tepelné ztráty konstrukcemi s maximální snahou tzv. „pasivních zisků“, ke kterým patří zisky ze slunce, spotřebičů a lidí uvnitř budovy. Nevyužívá se klasická otopná soustava, ale větrání a dotápění je zajištěno pomocí teplovzdušné jednotky s rekuperací. Při návrhu pasivních a nízkoenergetických domů je rozhodující tepelná izolace opláštění s důrazem na minimalizaci průvzdušnosti pláště. Podporou udržitelného rozvoje stavění je využití tepelné izolace z recyklovaných organických materiálů dostupných na našem trhu. Nejznámějšími výrobky z rozvlákněné celulózy jsou zřejmě CLIMATIZER PLUS – výrobce CIUR a.s., TEMPLNÁN – výrobce ENROLL a nebo ISOFLOC – od výrobce Isofloc Wärmedämtechnik GmbH. Ze lnu a konopí, pod obchodním názvem ISOFLACHS nebo HERAFLACHS, je možno najít desky, plsť nebo sypaninu. Z odpadní bavlny se vyrábí rohože, vata, pletence a proužky s názvem ICOCOTION. Aby bylo dosaženo minimálních tepelných ztrát je nutné dostatečně tepelně zaizolovat opláštění budovy. Tloušťka tepelné izolace se pohybuje kolem 300 mm a tím se někdy nevhodně zvětší tloušťka konstrukce. Značným a finančně nákladným problémem je řešení kotvení tepelné izolace. Tyto nedostatky jsou právě u dřevostaveb vyřešeny, a to malou tloušťkou nosné konstrukce, 150 mm včetně opláštění a lehkými dřevěnými spoji. Menší akumulace tepla v těchto konstrukcích a zvýšení rizika kondenzace vody vystupují do popředí. Tyto nedostatky je možné vyřešit vhodnými skladbami konstrukcí. Tepelně technické vlastnosti objektu: • Stěny U = 0,10 W(m2.K) • Podlaha nad suterénem U = 0,10 W(m2.K) • Střecha U = 0,11 W(m2.K) V následujícím textu a na uvedených obrázcích je dokumentován příklad dřevěného bytového domu. Jedná se o čtyřpodlažní podsklepenou budovu, obdélníkového půdorysu s plochou střechou. Prostor schodiště a balkóny jsou samonosné z důvodu vyloučení tepelných mostů. Na obr.2 je svislý řez, na obr. 3 půdorys typického podlaží a na obr. 4 je ukázka půdorysu typického bytu.

93

Obr. 1)

Půdorys typického podlaží

Obr. 2)

Svislý řez

94

Obr. 3)

Ukázka půdorysu typického bytu

Obr. 4)

Skladba obvodového pláště

Obr. 5)

Řez balkónovými dveřmi

95

Obr. 6)

Půdorys rohu budovy

3 ZÁVĚR V článku byly uvedeny některé výhody spojení dřeva a budov s pasivním standardem. Stále zůstává problém připravenosti firem na takovou výstavbu. V současné době stoupá poptávka po rodinných domech, na kterou firmy odpovídají cílenými nabídkami. U bytových domů a zvláště pasivních, kde je odlišná technologie a přístup ke kontrole stavebních prací, se očekává podobný trend vývoje. Bude to ale trvat delší dobu. Příspěvek vznikl s podporou MSM 00216 305 11 progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí.

Literatura [1] Analýza bytové výstavby v územích České republiky 1997 – 2004. Praha : Český statistický úřad, 2003. 101 s. ISBN 8025005046. [2] Informatorium o dřevě [online]. c 2006 [cit. 2006-03-21]. česky. dostupný z www: http://www.drevoprozivot.cz/view.php?up_rubrika=4&rubrika=27 [3] BÍLEK, Vladimír. Dřevostavby : navrhování dřevěných vícepodlažních budov. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. ISBN 8001031594.

96

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA DODAVATELE STAVEBNÍCH PRACÍ NA REVITALIZACI PANELOVÝCH DOMŮ JAKO NÁSTROJ PRO SNIŽOVÁNÍ NÁKLADŮ DRAFT MANAGEMENT TOO SUPPLIER OF BUILDING WORKS FOR RENOVATIN OF PANEL-BUILDING AS IMPLEMENT FOR DOWN OF CHARGES Jiří Petráš1 Abstract This paper is a reaction to the current and very important problems of the panel-buildings rebuilding, from the point of view of the selection of suppliers for reconstruction according to the costs of this reconstruction. The last part of this paper is focused on the investors’ valuation of the organizing possibilities of the panel-buildings reconstructions.

Key words Panel-buildings, rebuilding, costs of reconstruction, organization of panel-buildings reconstructions

1 ÚVOD Současný stav panelových domů neodpovídá požadavkům na standardní bydlení. Je to dáno především značnou zanedbaností těchto domů, které jsou nebo donedávna byly státním majetkem a později pak majetkem jednotlivých obcí. Nyní se tyto objekty bydlení tzv. privatizují, tj. prodávají se obyvatelům, kteří v těchto domech (příslušných bytech) bydlí. Domy jsou však vybydlené, několik let neopravované a velmi zanedbané. Finanční prostředky, které v rámci nájmu správní orgány v uplynulých letech získaly, použily pro jiné účely, než byly nezbytné opravy a údržba těchto domů, takže deficit na opravách a údržbě v současné době dosáhl mimořádné výše. Po privatizaci, tj. po prodeji domů obyvatelům bydlících v těchto domech (bytech), alespoň část těchto neprávem zadržených finančních prostředků, dávají správní orgány k dispozici těmto tzv. „novým majitelům“ na provedení nezbytných oprav jako např.: • • • • • • • •

opravy fasád opravy nebo výměna oken, parapet opravy chodeb, sklepů opravy výtahů opravy střechy opravy rozvodů vody, plynu, odpadů opravy rozvodů elektřiny a hromosvodů opravy okapových chodníků apod.

1

Jiří Petráš, Ing., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, Ústav ekonomiky, 612 00 Brno, Kolejní 4, tel.: +čěo54146914, e-mail: [email protected] 97

V rámci těchto dotovaných oprav nesmí dojit v žádném případě ke zhodnocení objektu bydlení, jako je na příklad zateplení objektu. Proto nelze hovořit o nedovolené podpoře, jak bylo v některých případech ze strany některých institucí deklarováno. K tomu nemůže docházet proto, že současný stav některých zařízení je v rozporu se zákonnými požadavky (rozvody elektřiny) nebo s nemožností je v současné době využívat (zvonky, domácí telefony, nekvalitní a prosakující střechy apod.) Při bilanci nákladů na nezbytné provedení oprav lze zdokumentovat, že přidělené prostředky ze strany správních orgánů nedosahují ani poloviny nákladů, které jsou nutné na nezbytné opravy vynaložit. Protože je ale nutné v co nejkratší době k celkové regenerací panelových domu přistoupit a finančních prostředků ve většině případů je nedostatek, je žádoucí při zajišťování stavebních a dalších prací vyhledat takové dodavatelé, kteří provedou práce na opravách v požadované kvalitě a s co nejnižšími náklady.

2 VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA OPRAVY PANELOVÉHO DOMU Jednou z možných cest, jak snížit náklady na plánované opravy, je provést kvalitní výběrové řízení pro opravy zanedbaných panelových domů. Aby toto výběrové řízení proběhlo tak, aby bylo dosaženo požadovaných výsledků, je nutné ho velmi pečlivě připravit. V rámci přípravy je nutné specifikovat veškeré přípravné, prováděcí a dokončovací práce, (včetně doprovodných prací). Jedině za těchto předpokladů může výběrová komise posoudit úroveň nákladů pro jednotlivé subdodávky a objektivně určit vhodného dodavatele. Současně je nutné v přípravné etapě vypracovat seznam budoucích firem, které budou v rámci výběrového řízení osloveny. Např. „výměnu oken“ v inzerci nabízí v Brně více než 30 firem, přičemž prakticky všechny tyto firmy jsou schopné zakázku na bytová okna převzít a provést. Obdobná situace je též při zakázce „zateplení obvodového pláště“, kde tuto práci nabízí více než 20 firem, nebo rekonstrukcí elektrických rozvodů, kde počet firem pro tuto práci je ještě vyšší. Zkušenosti, které vyplývají z prováděných výběrových řízení na „výměnu oken“ jednoznačně ukazují na některé problematické okolností, které doprovázejí nabídky ze strany jednotlivých firem. Mezi ně zejména patří nekomplexnost cenové nabídky, nepřesnosti v kalkulací apod. což dokladuje dále uvedená tabulka, která ukazuje na neúplnost cen jednotlivých dodávek materiálů i jednotlivých částí souvisejících prací a na značný rozptyl u jednotlivých cen.

Subdodávka

Cena oken Cena balkónových sestav Cena parapet vnitřních Cena parapet venkovních

Počet firem s Počet firem s jednoznačnou nejednoznačnou nabídkou (%) nabídkou (%)

76,4 70,6 47,1 Bude součástí zateplení

11,8 17,6 17,6

98

Počet firem, které neuvedly nabídku (%) 11,8 11,8 35,3 100,0

Rozptyl ceny nabídky, dodávky (+;- v %) 34,6 45,6 48,9 Bude součástí zateplení

Cena za zabudování oken (montáž) Cena za zednické zapravení Cena za demontáž stávajících oken Cena za dovoz nových oken Cena za likvidaci oken Odvoz likvidovaných oken Náklady ostatní (skladování, řezání atd.)

53,0

23,5

23,5

40,3

58,8 52,9

5,9 5,9

35,3 41,2

69,6 18,5

0

100,0 52,9 100,0

V ceně oken 57,7 V ceně likvidace Nebyly vykázány

V ceně oken 47,1 V ceně likvidace Nebyly vykázány

100,0

Z uvedené tabulky je zřejmé, že stavební firmy nevycházejí z běžně využívaných kalkulací nabízených prací, což dokládá značný rozptyl cen jednotlivých nabízených výrobků, služeb i prací. Podíl počtu firem, které zaslaly nabídku do výběrového řízení, byl na úrovni cca 67 % obeslaných firem. Z těchto nabídek pak podíly firem, kde cenová nabídka jednotlivých subdodávek byla jednoznačná, ukazuje modrý sloupec v dále uvedeném grafu, a podíl firem, které neuvedly cenovou nabídku vůbec pak znázorňuje sloupec žlutý. CENOVÁ NABÍDKA SUBDODÁVEK NA VÝMĚNU OKEN 100%

80%

60% podíl

Počet firem, které neuvedly nabídku (%) Počet firem s nejednoznačnou nabídkou (%) Počet firem s jednoznačnou nabídkou (%)

40%

20%

ra za pe íc bu tv h do en vá ko C n vn í en ok íc C a h en en za a (m ze za dn o nt de ic áž ké m ) on za tá p ž C ra st en ve áv a ní aj za íc do íc h vo o z ke no n C vý en ch a N za ák ok O la en lik dv dy vi oz da os lik ci ta v tn ok id í( ov en sk an la ýc do h vá ok ní en ,ř ez án ía td .)

vn itř n

se s

pe t C

en a

za

C

en a

pa

pa

ra

ýc h en a C

C C

en a

ba

lk ón ov

en a

ok

en

ta v

0%

subdodávky

Graf č. 1 Relativní počet firem s cenovou nabídkou na výměnu oken Nabídka subdodávky s minimální cenou vyjadřuje modrý sloupec, nabídka subdodávky s maximální cenou zobrazuje žlutý sloupec a střední hodnotu znázorňuje hnědý sloupec.

3 REALIZACE OPRAV PANELOVÉHO DOMU Ideální z hlediska ceny by zřejmě bylo složit investici z nabízených částí, vykazující v jednotlivých nabídkách nejnižší ceny. Tento postup není však reálný, neboť nelze v jedné investici využit několik stavebních technologií a technologických postupů.

99

Stejně problematická by byla i celková záruka za realizovanou investici, která by v takovém případě zůstala na investorovi, přestože za jednotlivé části i nadále by ručili jejich dodavatelé. Je ale obecně známo, že po provedení navazujících prací obvykle dodavatel předchozích prací nechce nést záruky za předchozí dodávku, protože následné práce se nějakým způsobem dotkly předaných výsledků předchozí práce. Vše výše uvedené pak znemožňuje využití většího počtu dodavatelů na menší investiční akci. Rozptyl cen subdodávek 180 160

Min, střed, max cena (%)

140 120 Řada1

100

Řada2 80

Řada3

60 40 20

vi d os

ta tn

O dv

í( sk la

oz

do

l ik

ía

vá n

í,

ov an

ře zá n

ýc h

ok ac i vi d l ik

za

td .)

ok en

en

n ýc h a C en

do C en

a

za

áž on t m de

a

za

no v vo z

va j st á

ni ze d za a

N ák la

dy

C en

C en

ok e

en ok íc íc h

za ck é

ok en í ov án ud

za b

pr av en

tá on (m

nk o pe t za a

C en

í

ž)

ch vn í

ch ve

vn pa ra a C en

pa ra a en C

C en

a

ba lk ón

ov

pe t

ýc h

C en

a

se

itř ní

st a

v

ok en

0

subdodáv ky

Graf č. 2 Rozptyl cen u nabídky subdodávek Z uvedeného důvodu je nezbytné některé nabízené části dodávky dále konzultovat s dodavatelem s cílem snížení ceny nabídky, případně uvažovat i o možnosti zajištění této části zakázky investorem od jiného dodavatele. Ve druhém případě se však objeví problémy se záručními podmínkami. Proto je vhodnější budoucího dodavatele přimět k tomu, aby on sám přistoupil na to, aby tu část zakázky, která je v nabídce výrazně dražší, zajistil jako subdodávku pro připravovanou zakázku a tím snížil celkovou cenu nabídky, aniž by došlo ke změně záručních podmínek . Takový postup, který sleduje postupné snižování ceny nabídky, je náročný jak na čas, který před zahájením investice obvykle nemáme, tak i na náročná jednání a dokladování vlastních připomínek. Není od věci ani náročnost samotného výběrového řízení, se kterým souvisí organizace výběrového řízení, zpracování došlých nabídek do srovnatelných přehledů, vyhodnocení jednotlivých nabídek, upřesnění ne vždy jednoznačných, případně deficitních údajů a nakonec výběr dodavatelské organizace. Mnohé nedostatky vznikají také tím, že nabídku většina stavebních firem zpracovává na různých softwarových produktech a firmy nejsou ochotné přizpůsobit zpracování nabídky požadavkům investora.

100

4 ORGANIZACE OPRAV INVESTOREM Investor může vlastní organizací oprav významnou měrou ovlivnit celkové náklady na opravy panelového domu. V prvé řadě jde o rozdělení oprav na jednotlivé investiční akce tak, aby každá z nich tvořila samostatný , oddělený celek, bez dalších vzájemných podmínečných vazeb na ostatní dílčí práce příslušného komplexu oprav. V návaznosti na uvedené rozdělení oprav potom lze i na jednotlivé části vypsat výběrová řízení. Jednou z nejdůležitějších podmínek pro úspěšné výběrové řízení je vysoká odbornost managementu tohoto výběrového řízení a dodržování dříve uvedených zásad.

101

102

KONCEPCIA AKO NÁSTROJ RIADENIA BYTOVEJ POLITIKY NA KOMUNÁLNEJ ÚROVNI HOUSING CONCEPT AS A HOUSING POLICY TOOL AT THE MUNICIPAL LEVEL Katarína Poluncová1 Abstract The article deals with the importance of formation of conceptions, which are necessity prerequisity to achieve effective housing policy. Author analyses conceptual documents at the state level (Housing Policy Concept), regional level and municipal level. The exploitation of conceptual documents in the selected municipalities of South-Moravia region is analyzed.

Key words housing policy (bytová politika), housing policy concept (koncepcia bytovej politiky), conception (koncepcia), municipal housing policy (komunálna bytová politika)

1 ÚVOD Bytová politika európskych štátov sa v čase vyvíja a spolu s ňou sa menia aj jej strategické ciele. Po 2. svetovej vojne nedostatok bytov spôsobil, že bytová politika sledovala hlavne napĺňanie kvantitatívnych cieľov spojených s odstraňovaním nedostatku bytov. V súčasnosti, keď hlavným problémom bytovej politiky nie je kvantitatívny nedostatok bytov, ale nízka dostupnosť bývania pre početné skupiny obyvateľstva, sa bytová politika zameriava hlavne na distribučné ciele. Obecne môžeme tento posun charakterizovať ako prechod od zabezpečenia bývania k vytváraniu podmienok umožňujúcich získať dostupné bývanie na voľnom trhu (from housing supply to enablement).[1] Tento posun v chápaní bytovej politiky a role jednotlivých aktérov, ktorý nastal v posledných 20-tich rokoch je často označovaný sloganom „od potreby bývania k právu na bývanie“ (from housing needs to housing rights).

2 PREDPOKLADY EFEKTÍVNEJ BYTOVEJ POLITIKY Dotačné programy v oblasti bývania vytvárajú tlak na verejné rozpočty, preto jedným z cieľov bytovej politiky je zvyšovanie efektívnosti. Nevyhnutnými predpokladmi dosiahnutia efektívnej bytovej politiky sú dve základné skutočnosti: • rozdelenie kompetencií medzi jednotlivé úrovne verejnej správy, teda medzi centrálnu vládu a decentralizované miestne orgány • uplatnenie mechanizmu riadenia vo verejnom sektore v oblasti uspokojovania potreby bývania Na základe rozdelenia kompetencií môžeme hovoriť o štátnej, regionálnej a komunálnej bytovej politike. V Európe môžeme v zásade hovoriť o troch typoch: • centralizovaný model bytovej politiky doplnený decentralizáciou vo fáze realizácie (Luxembursko, Portugalsko, Francúzsko) 1

Katarína Poluncová, Ing., Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Katedra veřejné ekonomie, Lipová 41a, 602 00 Brno- Pisárky, email: [email protected] 103

• čiastočne centralizovaný model (Nemecko, Španielsko, Taliansko, Holandsko, Dánsko) • decentralizovaný model bytovej politiky (Belgicko). [2] Bytová politika v ČR je silne centralizovaná, kedy hlavnú úlohu v definovaní cieľov bytovej politiky, nástrojov, a taktiež kritérií financovania má vo svojej kompetencii centrálna vláda. Mechanizmus riadenia vlastný verejnému sektoru si vyžaduje voľbu takých foriem, nástrojov a metód riadenia, ktorými sa vytvoria predpoklady pre účinné riadenie. Mechanizmus riadenia prebieha v jednotlivých fázach, jednou z nich (týkajúca sa našej problematiky) je fáza predvídania, ktorú je možné ďalej rozdeliť na tri subfázy: fáza prognózovania, fáza koncipovania a fáza plánovania. Nástroje riadenia sú vytvárané a následne uplatňované v jednotlivých fázach riadenia. Vo fáze predvídania ide najmä o nasledujúce nástroje: prognóza, koncepcia a plán. [10] Prognóza je obecne považovaná za objektívnu predpoveď pravdepodobného vývoja určitého objektu, ktorý je predmetom prognózovania. V anglosaskom pojímaní managementu je tento pojem nahradzovaný pojmom stratégia. Koncepcia je zrejme najvýznamnejším nástrojom riadenia, ktorá plní hlavne tieto funkcie: • stanovuje ciele, ktoré majú byť dosiahnuté • stanovuje podmienky dosiahnutia cieľov • stanovuje časový horizont dosiahnutia cieľov V literatúre bývajú zdôrazňované tieto vlastnosti koncepcií: • komplexnosť- je dosahovaná tým, že pri spracovaní koncepcie nie je opomínaná žiadna z funkcií, ktorú koncipovaný subjekt plní • konzistentnosť- je zabezpečená vzájomnou previazanosťou stanovených cieľov • konkrétnosť- je dosahovaná zrozumiteľnou sústavou ukazovateľov, ktorými sú vyjadrené stanovené ciele • adresnosť- je dosahovaná jednoznačným určením subjektov, ktoré naplňujú stanovené ciele. Plán je konkrétnym nástrojom riadenia, ktorý má odpovedať jednoznačne na otázky čo, kto, kedy a kde má urobiť, aby ciele boli dosiahnuté. [10] 2.1 Vytváranie koncepcií v štátnej bytovej politike Štátnu bytovú politiku v ČR realizuje Ministerstvo pre miestny rozvoj (ďalej len MMR), ktoré plní úlohu ústredného orgánu štátnej správy vo veciach politiky bývania, rozvoja domového a bytového fondu a vo veci nájmu bytov a nebytových priestorov. MMR koordinuje činnosť ministerstiev a ďalších orgánov štátnej správy pri zabezpečovaní politiky bývania, vrátane koordinácie financovania týchto činností. Koncepcia bytovej politiky je nevyhnutným predpokladom realizácie bytovej politiky v ČR. Prvou koncepciou spracovanou MMR bola Koncepcia bytovej politiky z roku 1999, ktorá bola v roku 2001 aktualizovaná. Ide o prvé komplexné pojatie bytovej politiky, ktorá nie je zameraná len na pomoc vybraným skupinám obyvateľstva, ale intervenuje v celej šírke. V Koncepcii je zmienená potreba regionálneho prístupu k politike bývania a taktiež posilnenie úlohy obcí v bytovej politike. [3] V roku 2005 bola spracovaná a 16. marca 2005 vládou schválená nová Koncepcia bytovej politiky, ktorá má strednodobý charakter a týka sa obdobia do roku 2010. Jedná sa o základný politický dokument, v ktorom sú stanovené základné smery vývoja a ciele v oblasti bývania.

104

2.2 Vytváranie koncepcií v regionálnej bytovej politike So vznikom krajov v ČR k 1. januáru 2001 sa stretávame s novou úrovňou verejnej správy. Rola krajov v oblasti bývania vychádza zo zákona č. 129/2000 Sb. o krajoch. Z komparácie bytových politík podľa miery (de)centralizácie vyplýva, že regióny neplnia významnú úlohu v bytových politikách jednotlivých európskych krajín. Výnimkami sú veľké krajiny (Nemecko, Španielsko, Taliansko), kde regióny stanovujú kritéria využitia finančných prostriedkov plynúcich do oblasti bývania. Koncepcia bytovej politiky z roku 2005 vychádza zo súčasnej situácie v oblasti bývania. Predpokladá ponechanie možnosti zapojenia krajov do oblasti bývania na ich vôli s tým, že prípadné kroky v tejto oblasti musia byť v súlade s cieľmi a zámermi štátnej bytovej politiky (vyjadrené v koncepcii bytovej politiky). Zároveň predpokladá, že rola krajov v oblasti bytovej politiky bude zameraná na sprostredkujúcu, monitorovaciu a informačnú činnosť. [3] Vzhľadom k tomu, že v súčasnosti v podstate nie je možné jednoznačne plošne vymedziť ciele, kompetencie a nástroje regionálnej bytovej politiky, regionálna bytová politika bude demonštrovaná na príklade Juhomoravského kraja. JMK vychádza z dvoch základných programových dokumentov: • Stratégia rozvoja kraja • Program rozvoja kraja. Programový dokument Stratégia rozvoja Brnenského kraja bol vypracovaný už v roku 1999. Program rozvoja kraja bol spracovaný v náväznosti na zákon č. 248/2000 Sb. a bol schválený Zastupiteľstvom JMK ako programový dokument, ktorý určuje zameranie regionálnej politiky kraja a vymedzuje základné priority pre jeho rozvoj. Podrobne naväzuje na strategické smery rozvoja kraja vymedzené v Stratégii rozvoja a tieto konkretizuje do jednotlivých opatrení a aktivít (bližšie viď [4]). Je programom cielených opatrení a intervencií prijatých pre stimuláciu ekonomického a sociálneho rozvoja kraja. Problematika bývania je rozobratá v časti Ľudské zdroje- Rozvoj územia, kde je stanovený základný cieľ „všestranne rozvíjať územie a sídla kraja“. Pre splnenie tohto cieľa sú stanovené tri opatrenia: • podpora koncepčného rozvoja územia a využitia jeho vnútorného potenciálu • podpora rozvoja vyváženej funkčnej štruktúry sídel s dôrazom na koncepčný rozvoj bývania a jeho kvality • podpora rozvoja občianskej spoločnosti Okrem tohto základného strategického dokumentu, má JMK spracovanú Koncepciu sociálnej politiky Juhomoravského kraja. Širšie uplatňovanie sociálnej politiky v oblasti bývania a možnosti rozdeľovať dotácie potrebným skupinám obyvateľstva nie je krajom dostatočné umožnené z dôvodu ich malých kompetencií v bytovej politike. 2.3 Vytváranie koncepcií v municipálnej bytovej politike Obec patrí medzi najvýznamnejších aktérov bytovej politiky. Jej významnosť vyplýva z princípu subsidiarity a tiež z faktu, že je vlastníkom významnej časti bytového fondu, prostredníctvom ktorého môže napĺňať stanovené ciele. Úlohu obce v bytovej politike definuje zákon č. 128/2000 Sb. o obciach, kde do samostatnej pôsobnosti obce patrí starostlivosť o uspokojovanie potreby bývania v súlade s miestnymi predpokladmi a zvyklosťami. Vzhľadom k takto široko postavenej úlohe obce nie je rola obcí jasne vymedzená. Ako konštatuje Koncepcia bytovej politiky, obce majú v súčasnosti dvojitú úlohu: • ekonomickú, ktorú môžeme charakterizovať ako úlohu riadneho hospodára, ktorý sa snaží maximalizovať výnos tak, aby sa naplnila príjmová stránka obecného rozpočtu

105

• sociálnu, teda úloha starostlivosti o rozvoj podmienok pre svojich občanov, vrátane podmienok na bývanie. [3] Tieto dve funkcie sú v súčasnosti protichodné, a tak sa obce musia rozhodnúť, ktorú uprednostnia. K poskytovaniu pomoci osobám ohrozeným sociálnou exklúziou nie sú obce zaviazané. Sociálnu rolu ale dokážu najlepšie plniť práve obce, pretože dokážu reagovať na lokálne pomery na trhu s bytmi a vytvoriť pre potrebných podmienky. Pre zabezpečenie efektívnej bytovej politiky na komunálnej úrovni je potrebné definovať záväzný rámec, v rámci ktorého sa komunálna bytová politika v strednodobom horizonte bude pohybovať a základné strategické ciele. Výhody koncepcie obecnej bytovej politiky spočívajú najmä v jej dlhodobom charaktere a širokom spektre využiteľnosti. Zároveň slúži ako podkladový materiál pre rozhodovanie vedúcich úradníkov a tzv. street-level úradníkov. Existencia koncepcie obecnej bytovej politiky uľahčuje hlasovanie obecných zastupiteľstiev v problematike obecného bytového fondu (otázky privatizácie, revitalizácie a pod.) atď. Local Government Initiative a Open Society Institute v Budapešti v roku 2000 realizovali projekt umožňujúci komparáciu obecnej politiky bývania vo vybraných stredoeurópskych krajinách (Bulharsko, ČR, Estónsko, Poľsko, Rumunsko a Slovensko) pod názvom Local Government and Housing Survey. V každej krajine boli obce s počtom obyvateľov nad 5000 (v Poľsku nad 20 000) požiadané o vyplnenie dotazníka týkajúceho sa cieľov obecnej bytovej politiky. Jedná z otázok sa týkala problematiky prípravy a realizácie koncepcie bytovej politiky. Z prieskumu vyplýva, že v ČR má len 1/3 obcí koncepciu obecnej politiky bývania schválenú zastupiteľstvom, ďalších 9 % má koncepciu, ktorá ešte nebola schválená zastupiteľstvom. Situácia na Slovensku je podobná: koncepciu má takmer 40 % obcí, ďalších 20 % koncepciu má, avšak nie schválenú zastupiteľstvom. Medzi sledovanými krajinami ČR a SR patria medzi krajiny s najmenším podielom obcí s prijatou koncepciou obecnej politiky bývania. Najlepšia situácia je v Poľsku a Rumunsku, kde prijatú koncepciu má okolo 60 % obcí a ďalších 20 % obcí túto koncepciu nemá schválenú zastupiteľstvom. Situáciu zistenú v tomto prieskume potvrdzujú aj výsledky prieskumu Ústavu územného rozvoja, ktoré potvrdzujú, že iba 36 % českých obcí malo v dobe tohto prieskumu spracovanú koncepciu obecnej bytovej politiky. [1]

3 VYUŽÍVANIE KONCEPCIE AKO NÁSTROJA RIADENIA OBECNEJ BYTOVEJ POLITIKY V JUHOMORAVSKOM KRAJI Cieľom kapitoly je analýza súčasného stavu v tvorbe a využívaní koncepcií v municipalitách Juhomoravského kraja, teda zistiť, do akej miery mestá vytvárajú a pracujú s koncepciami ako s nástrojom riadenia vo verejnom sektore v oblasti bývania. Juhomoravský kraj (JMK) vznikol v roku 2001 ako jeden zo 14 krajov. JMK s rozlohou 706 674 ha a počtom obyvateľov 1 123 tisíc sa radí na štvrté miesto v ČR. Pre výkon štátnej správy je územie JMK od roku 2003 rozdelené na 21 správnych obvodov obcí s rozšírenou pôsobnosťou. Tieto správne obvody sa delia ďalej na 34 obvodov poverených obecných úradov a 672 obcí. Sídelným mestom JMK je Štatutárne mesto Brno. V Juhomoravskom kraji sa nachádza 9 miest s počtom obyvateľov nad 10 000, všetky sú zároveň sídlom správnych obvodov obcí s rozšírenou pôsobnosťou. Ďalších 11 sídel obcí s rozšírenou pôsobnosťou patrí do veľkostnej kategórie 5000 – 10000 obyvateľov. Okrem týchto 11 sídel sú v JMK ďalšie 4 mestá tejto veľkostnej kategórie- Dubňany (6638), Letovice (6799), Rousínov (5010) a Strážnice (5859). Koncepcia ako nástroj riadenia má veľký význam najmä vo väčších sídlach, preto nasledujúci text je zameraný na mestá s viac ako 10 tisíc obyvateľmi. Jedná sa o mestá Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Hodonín, Kyjov, Veselí nad Moravou,

106

Vyškov a Znojmo. Informácie o jednotlivých mestách uvedené v nasledujúcom texte sú získavané len z internetových stránok jednotlivých mestských úradov, čím mohlo dojsť k uvedeniu nepresných informácií v prípade, že jednotlivé koncepčné materiály nie sú zverejnené. Tab. 1)

Obce s rozšírenou pôsobnosťou v Juhomoravskom kraji

Obce s rozšírenou pôsobnosťou v JMK Blansko Boskovice Brno Břeclav Bučovice Hodonín Hustopeče Ivančice Kuřim Kyjov Mikulov

Počet obyvateľov 20 290 10 909 367 729 25 716 6 415 26 290 5 937 9 395 9 552 12 030 7 624

Obce s rozšírenou pôsobnosťou v Počet JMK obyvateľov Moravský Krumlov 6 023 Pohořelice 4 414 Rosice 5 331 Slavkov u Brna 6 062 Šlapanice 6 422 Tišnov 8 235 Veselí nad Moravou 12 032 Vyškov 22 259 Znojmo 35 177 Židlochovice 3 133

Prameň: Český štatistický úrad, autor 3.1 Blansko Mesto Blansko spracovalo a prijalo v septembri 2003 Strategický plán rozvoja mesta. Strategický plán je chápaný ako nástroj riadenia mesta, zahrňuje komplexný pohľad na mesto a na jednotlivé sféry života. Problematika bývania je jednou z oblastí, ktorá ovplyvňuje kvalitu života a je v dokumente analyzovaná. Následne sú stanovené základné strategické smery v časti Rozvoj ľudských zdrojov- rozvoj bývania. Napriek tomu, že mesto Blansko v súčasnosti vlastní relatívne malý počet bytov, nespochybňuje svoju úlohu v napomáhaní dynamizácie bytovej výstavby a podpore uchovania a regenerácie súčasného bytového fondu. (bližšie viď [5]) 3.2 Boskovice Mesto Boskovice je počtom obyvateľov najmenšie v skúmanom súbore miest. Magistrát nemá spracovaný žiadny koncepčný dokument týkajúci sa problematiky bývania. Mesto má však spracované pravidlá pre privatizáciu bytových domov a bytov v majetku mesta Boskovice. 3.3 Brno Brno je sídelným mestom Juhomoravského kraja a druhé najväčšie mesto v ČR. Magistrát mesta Brna akcentuje úlohu koncepcie ako nástroj riadenia v oblasti bývania. Už v roku 1997 magistrát prvý krát pripravil dokument Generel bývania v Brne, ktorý sumarizuje informácie o aktuálnej bytovej situácii a identifikuje hlavné problémy v oblasti bývania. Generel je pravidelne aktualizovaný- v roku 1999 a v roku 2002. Zastupiteľstvo v roku 2001 prijalo Stratégiu bývania mesta Brna, ktorá predstavuje základný koncepčný materiál, ktorý má napomôcť riešeniu súčasnej bytovej situácie obyvateľov mesta. Obsahom dokumentu je koncepcia bývania v horizonte 10 rokov, teda do roku 2010. Hlavné ciele definované v stratégii pre mesto Brno sú nasledovné: • podpora uchovávania a regenerácia súčasného bytového fondu • podpora všetkých foriem bytovej výstavby 107

• rozvoj trhu s bytmi • podpora bývania pre špecifické skupiny obyvateľstva • spolupráca s obyvateľstvom a inými subjektami 3.4 Břeclav Mesto Břeclav nemá spracovanú koncepciu rozvoja mesta, v ktorej by bola spracovaná problematika bývania. Hoci Břeclav v spolupráci s mestom Hodonín už v roku 2000 spracovali dokument Spoločná stratégia ekonomického rozvoja miest Hodonína a Břeclavi, ktorý slúži ako podkladový materiál pre jednanie komisie pre strategický rozvoj. Stratégia bola spracovaná v rámci projektu „Municipal economic development Coopereation in the CBC Area- BreclavHodonín Pilot Project“, ktorý bol financovaný z programu Phare CBC. V dokumente je zhodnotená oblasť bývania oboch miest, avšak vzhľadom k tomu, že problematiku ľudských zdrojov si rieši každé mesto osobitne z dôvodu jej miestneho charakteru, stratégia sa ňou zaoberá len v pozícii vzájomnej informovanosti oboch miest. (bližšie viď [6]) 3.5 Hodonín Mesto Hodonín sa v roku 2005 rozhodlo vytvoriť Strategický plán mesta, v ktorom majú byť stanovené priority pre riešenie ďalšieho rozvoja mesta. V priebehu roka prebehol dotazníkový prieskum medzi občanmi, v ktorom sa zisťovali názory k jednotlivým problémovým otázkam mesta Hodonín. Po spracovaní výsledkov riešiteľský tým navrhol päť hlavných priorít k dlhodobému aj krátkodobému riešeniu, pričom jednou z priorít je stav a dostupnosť bývania v meste. Navrhnuté priority boli schválené zastupiteľstvom mesta 25. 10. 2005. (bližšie viď [7]) 3.6 Kyjov Mesto Kyjov podľa výsledkov dotazníkového prieskumu Ústavu územného rozvoja nemá spracovaný žiadny koncepčný dokument, ktorý by upravoval oblasť bývania a ani na jeho príprave zatiaľ nepracuje. 3.7 Veselí nad Moravou Veselí nad Moravou prijalo základný koncepčný dokument Program rozvoja mesta Veselí nad Moravou, v ktorom rozlišuje krátkodobé ciele (2003-2006) a dlhodobé ciele rozvoja mesta (do r. 2010). Jednou z oblastí rozvoja je aj bývanie, kde sú stanovené krátkodobé ciele do roku 2006. Jedná sa hlavne o realizáciu výstavby bytov za podpory štátnych a krajských dotácií, predaj obecných bytov vo vybraných bytových domoch a príprava územia pre stavbu rodinných domov. (bližšie viď [8]) 3.8 Vyškov Na internetových stránkach mesta nie je zverejnený žiadny koncepčný dokument, takže môžeme predpokladať, že koncepcia bytovej politiky, prípadne iný koncepčný dokument nie je spracovaný. Mesto má spracované Zásady poskytovania podpory investorom rodinných domov. 3.9 Znojmo Znojmo má prijatý dokument Strategický plán rozvoja mesta Znojmo, ktorý bol spracovaný externou firmou v období október 2004- október 2005 a zahŕňa aj problematiku bývania. V profile mesta sú uvedené základné charakteristiky bytového fondu v Znojme a v strategickom pláne je podpora bývania zahrnutá pod Komplexnú starostlivosť o rozvoj ľudských zdrojov. Základné stanovené ciele opatrenia podpory bývania sú:

108

• • • • •

obmedzenie odchodu ľudí z mesta ponúknuť podmienky pre novú bytovú výstavbu zlepšenie stavu bytového fondu v meste ponúknuť vhodné bývanie mladým rodinám integrácia znevýhodnených osôb

4 ZÁVER Podľa posledného prieskumu realizovaného Ústavom územného rozvoja vo vybraných mestách v rokoch 2003 a 2004 má 41% miest spracovanú a schválenú koncepciu bytovej politiky, eventuálne iný podobný dokument, a to buď samostatne alebo ako súčasť iného dokumentu, 12% miest v súčasnosti pracuje na príprave dokumentu a 35% miest zatiaľ nemá a ani na jeho príprave nepracuje, 10% respondentov na túto otázku vôbec neodpovedalo. [9] Z predchádzajúcej analýzy vyplýva, že v súčasnosti má spracovaný koncepčný dokument upravujúci problematiku bývania 5 z 9 sledovaných miest v Juhomoravskom kraji s počtom obyvateľov nad 10 tisíc. Štatutárne mesto Brno systematicky pristupuje k obecnej politike bývania a využíva koncepčné dokumenty ako nástroj riadenia tejto oblasti. U ďalších 8 skúmaných miest s počtom obyvateľov od 10 tisíc do 35 tisíc môžeme vysledovať pozitívny trend: kým v roku 2002 ani jedno z týchto miest nemalo spracovanú stratégiu rozvoja, v súčasnosti ju má polovica sledovaných miest. Záverom môžeme konštatovať, že výsledky prieskumu realizovaného Ústavom územného rozvoja a závery tohto príspevku sú podobné. Naviac, môžeme stanoviť hypotézu, že významnosť koncepcie ako nástroja riadenia v oblasti bývania u sídiel s menším počtom obyvateľov klesá. Verifikácia tejto hypotézy otvára ďalší priestor v skúmaní tejto problematiky. Literatúra [1] Standardy bydlení 2002/03: Finanční dostupnost a postoje občanů. Praha: Sociologický ústav AV ČR. [2] Analytická studie zaměřená na rozdělení kompetencí v oblasti bytové politiky mezi centrální úrovní veřejné správy, kraji a obcemi. MMR, 2001. [3] Koncepce bytové politiky, MMR, 03/2005, HTTP://www.mmr.cz [4] Zvyšování projektové absorpční kapacity Jihomoravského kraje, http://www.partnerstvijmk.cz/ [5] Strategický plán rozvoje města, Blansko, 09/ 2003, HTTP://www.blansko.cz [6] Společná strategie ekonomického rozvoje měst Hodonína a Břeclavi, 8/2000, HTTP://www.breclav.org [7] Strategický plán, Hodonín, http://www.hodonin.com [8] Program rozvoje města Veselí nad Moravou, http://www.veseli-nad-moravou.cz [9] Výsledky dotazníkové akce o změnách v obecním bytovém fondu ve vybraných městech (2003, 2004). Ústav územního rozvoje, http://www.uur.cz [10] Strecková, Y.: Řízení a rozhodování ve veřejném sektoru. 05/2005. Nepublikovaný materiál. Recenzoval Doc. PhDr. Jan Šelešovský, CSc., Ekonomicko-správní fakulta MU, Lipová 41a, Brno, tel: 549 49 7686, email: [email protected]

109

110

NÁSTROJE PODPORY BÝVANIA NA SLOVENSKU INSTRUMENTS OF HOUSING DEVELOPMENT SUPPORT IN SLOVAKIA Iveta Romancová1 Abstract In the article are described the basic principles and instruments of housing development support, allocated annually a relevant amount of funds to the housing developement in the state budget and the role of individual actors ( citizens, state, municipalities and the private sector) of the housing sector in Slovakia.

Key words State housing policy ( štátna bytová politika), housing development ( rozvoj bývania), loan and tax policy (úverová a daňová politika), investment in the housing construction and renewal of the housing stock ( investovanie do bytovej výstavby a obnovy bytového fondu), supply ( ponuka), demand ( dopyt)

1 ÚVOD Bývanie je kľúčovou otázkou každého občana, je jednou zo základných ľudských potrieb. V súčasnosti nastala v bytovom hospodárstve na Slovensku špecifická situácia. Trh s bytmi nedokáže svojou ponukou ( lokalitou, veľkosťou, kvalitou a ani cenou ) vyriešiť vysoký dopyt po bytoch. Mladý človek skončí školu, zamestná sa a hľadá si ubytovanie. V osobitnej situácii sa nachádzajú práve mladí ľudia, ktorých zmena bytovej politiky postihla najviac, navyše bez reálnej šance zabezpečiť si svojim príjmom alebo úsporami adekvátne bývanie. Zväčša jediná možnosť je prenájom izby alebo bytu. Sú však i vrstvy obyvateľstva, ktoré vzhľadom na charakter bytu ako tovaru, nie sú schopné si samy obstarať bývanie. Tu pri riešení bytovej otázky pristupuje štát, svojou štruktúrovanou podporou jednotlivým skupinám populácie – prijatím a uplatňovaním bytovej politiky. Najlepším prostriedkom riešenia problému bývania je vytvorenie trhu s bytmi. Riešenie otázok ako prístupnosť k primeranému bývaniu, cenová dostupnosť a kvalita bývania nie je možné zabezpečiť bez určitých invencií štátu a iných verejných subjektov na trhu s bytmi. Je nevyhnutné v úvode zdôrazniť, že rozvoj bytovej výstavby je výrazne ovplyvňovaný výkonnosťou ekonomiky, nakoľko stavebníctvo vykazuje multiplikatívny efekt, prejavujúci sa v celom národnom hospodárstve, disponibilnými zdrojmi vo verejnom a súkromnom sektore a schopnosťou finančnej dostupnosti bývania pre jednotlivé príjmové skupiny obyvateľstva, ako aj cenami ponuky.

2 FINANCOVANIE BÝVANIA V SR Na finančnom trhu existuje rad ponúk na financovanie bývania. Peniaze na bývanie pri absencii vlastných finančných prostriedkov je možné získať tromi spôsobmi. Pri výbere spôsobu financovania bývania je potrebné si vopred zvážiť : 1

Iveta Romancová, Ing., PhD., Stavebná fakulta STU, Katedra ERS, Radlinského 11, 811 36 Bratislava,[email protected]

111

• Časové hľadisko – kedy budeme nový byt potrebovať; • Finančné hľadiská - koľko máme vlastných peňazí; • Koľko si chceme požičať. V súčasnosti možno využiť finančné prostriedky na bývanie z týchto zdrojov: • Štátny fond rozvoja bývania; • Stavebné sporenie; • Hypotéky. Úver zo Štátneho fondu rozvoja bývania je jeden z najvýhodnejších úverov na financovanie kúpy bytu alebo domu. Je však dostupný iba určitej skupine ľudí – väčšine sociálne slabším skupinám. Úver z fondu dostanú len tí, ktorých čistý príjem neprekračuje 3,5 násobok životného minima a po odrátaní splátky úveru musí domácnosti zvýšiť aspoň 1,3 násobok životného minima. Úročenie pôžičiek sa zjednotilo na ročnej sadzbe 3%, oproti roku 2005 kedy úroky boli 2%. Výnimkou je pôžička na výstavbu nájomných bytov, ktorá sa úročí 1% ročne. Štát prispieva na bývanie každý rok menej. Každý rok znižuje výšku štátnej prémie pri stavebnom sporení a od roku 2005 úplne zrušil štátnu podporu pri hypotékach. Zatiaľ štát nesiahol len na podporu bývania pre sociálne slabších. Stavebné sporenie je cielené najmä na dlhodobú tvorbu úspor a ich výhodné zhodnocovanie s cieľom financovania rekonštrukcie alebo ako doplnkový finančný zdroj pri kúpe nehnuteľnosti. Okrem sporenia ponúka aj stavebný úver. Jeho výhodou je oproti hypotéke, že na stavebný úver má človek právny nárok. To znamená, že ak si nasporí dostatok peňazí, sporiteľňa mu musí požičať. Hypotéky sú určené pre všetkých lepšie zarábajúcich ľudí, ktorí sú si vedomí dlhodobého finančného zaťaženia a rozhodli sa riešiť bytovú otázku touto formou. Tab. 1)

Úrokové sadzby pri úveroch na bývanie [ %/ rok] Typ úveru

sadzba

Hypotekárne úvery Stavebné sporenie –stavebný úver

od 3,5 od 2,9 do 7

Stavebné sporenie- medziúver od 4,99 do 9,8 Štátny fond rozvoja bývania 3 Zdroj: banky, sporiteľne a ŠFRB 2.1 Projektové financovanie bývania Projektové financovanie bývania je dobrým nástrojom, ak budúci vlastník nemá dostatočné množstvo finančných prostriedkov v hotovosti, ale je pre bankové subjekty dostatočne bonitný na to, aby mu v budúcnosti poskytla hypotekárny úver. Pre hypotekárne banky je takýto model veľmi príťažlivý, nakoľko prvý raz dosahuje zisk pri poskytnutí úveru developerovi a druhý raz pri poskytnutí hypotekárneho úveru budúcemu vlastníkovi. Banka má vynikajúcu možnosť riadiť riziko, čo vyplýva i s minimálnej klasifikácie týchto úverov v slovenských bankách. Developeri odhadujú, že viac ako 80% budúcich vlastníkov hradí časť nákladov na obstaranie bývania z hypotekárnych úverov.

112

2.2 Financovanie zo záloh budúcich vlastníkov V súčasnosti najviac rozšíreným spôsobom financovania bytovej výstavby je poskytnutie preddavkov ( platieb) budúcich vlastníkov developerovi, ktorý zabezpečuje výstavbu bytov. Nájdu sa na realitnom trhu i novostavby, ktoré si môže záujemca kúpiť za hotové, stále však prevažuje systém zálohových platieb. Od objednávateľa bytu v bytovom dome sa pri podpise zmluvy o dielo, prípadne zmluvy o výstavbe zväčša vyžaduje prvá splátka 30 až 40% z celkovej ceny. V zmluve na nový byt sú dohodnuté ďalšie splátky, ich výška a splatnosť. Napríklad 20% z celkovej ceny diela po skončení základov bytového domu a obvodových múrov, 20% po dokončení inštalácií, vonkajších a vnútorných omietok, 5% pri prevzatí diela a rovnaký diel aj po kolaudácii bytového domu. V momente hrubej stavby chce mať zvyčajne developer zaplatených 60 až 70% z ceny diela. V blízkej budúcnosti sa však očakávajú zmeny v spôsobe financovania. Bremeno financovania prejde na plecia developera, ktorý vzhľadom na vcelku vhodné bankové produkty stavbu prefinancuje sám. Záujemca o byt vstúpi do celého procesu až v záverečnej fáze. Tab. 2)

Údaje o počte bytov podľa vlastníctva v roku 2005

Druh vlastníctva Súkromné tuzemské vlastníctvo Družstevné vlastníctvo Štátne vlastníctvo Obecné vlastníctvo Vlast.združení, polit.strán, cirkví Medzinárodné súkrom.vlastníctvo Zahraničné vlastníctvo SPOLU

začaté 11 638 0 33 2 162 13 0 0 13 846

dokončené rozostavané 7 560 42 298 302 570 45 261 1 034 5 438 10 89 0 53 4 123 8 955 48 832 Zdroj: ŠU SR

3 BYTOVÝ REALITNÝ TRH NA SLOVENSKU Rozvoj bytovej výstavby sa rozbehol až počas posledných niekoľko rokov , keď došlo k výraznému posunu úrokových sadzieb smerom nadol, čím zlacnelo financovanie ako pre developerov, tak i pre obyvateľov. Výstavba bytov na Slovensku sa postupne rozbieha. Súkromní investori, developeri si uvedomujú, že vďaka nedostatku bytov má tento segment veľký potenciál a začínajú sa tejto oblasti viac venovať. Bytová situácia je jedným z indikátorov životných podmienok na Slovensku. Výstavba bytov ako i obnova existujúceho bytového fondu sa neuskutočňuje podľa skutočnej potreby . Na základe dobrých ekonomických ukazovateľov sa tento segment rozbieha najmä v hlavnom meste – Bratislave a v menšej miere aj v ďalších väčších mestách. Bratislavský kraj je najrýchlejšie sa rozvíjajúcim regiónom Slovenska. Za posledných päť rokov vzrástol počet novostavieb niekoľkonásobne. V hlavnom meste má do roku 2020 pribudnúť celkovo 43-tisíc bytov. V návrhu územného plánu je na to vytipovaných 400 lokalít. V hlavnom meste sa stavia prakticky všade. Určitým spôsobom na tento systém postupne nabiehajú ostatné krajské mestá a zahusťujú obytné zóny. Existujú však i regióny kde sa nestavia vôbec alebo takmer vôbec. Ponuka projektov a cena bývania sú faktorom, ktorý môže ale i nemusí vypovedať o ekonomike regiónu.

113

3.1 Vývoj bytového realitného trhu Predpokladalo sa, že vstupom Slovenska do EÚ ( 1.5.2004) cena bytov vzrastie. Došlo k ich špekulatívnym nákupom. V tom čase sa prejavila abnormalita slovenského trhu, keď ceny bytov rástli bez ohľadu na lokalitu, štandart, parametre a vek. Po vstupe do EÚ však k výraznejšiemu nárastu cien nedošlo. Situácia sa stabilizuje a normalizuje. Ceny starých, najmä panelových bytov na periférii zaznamenávajú dokonca pokles. Vyplýva to i z toho, že v prípade starých bytov je potrebné rátať s nákladmi, ktoré sa vzhľadom na rast energií a vek bytových domov v najbližších rokoch objavia ( opravy, zatepľovanie a iné). Začína sa výrazne prejavovať diferencovanosť podľa lokality a ponúknutému štandardu. Najdrahšie je už tradične hlavné mesto a priľahlé okolie. V ponuke sú projekty od 35 do 50 tisíc korún za štvorcový meter vrátane dane z pridanej hodnoty (DPH) a pozemku, ktorý na rozdiel od iných regiónov tvorí nezanedbateľnú položku v konečnej sume bývania. Developeri rátajú s tým, že v tomto regióne sú takí príjmovo silní zákazníci, ktorí za takúto cenu kúpia byt a budú spokojní. Niekoľko desiatok kilometrov od Bratislavy, odkiaľ sa už zväčša neoplatí každodenne dochádzať do hlavného mesta za prácou, však idú ceny prudko dole. Tab. 3)

Ceny novej bytovej výstavby

Mesto Bratislava Banská Bystrica Nitra Poprad Zvolen Trnava Senec Žilina

Cena ( v Sk/m2) 30 – 60 000 35 700 26 650 25 000 22 400 26 400 31 000 25 200

Zdroj: realitné kancelárie

V Bratislave si môže kupujúci vybrať z bytov rôznych kategórií a najmä podľa toho koľko má na kúpu bytu vyčlenených peňazí. Rozdiel medzi predajnými cenami bytov v novostavbách môže v Bratislave predstavovať až sumu 20– tisíc korún za štvorcový meter bytu tej istej kategórie, v závislosti od lokality, kde sa bytovka nachádza. V Bratislave nie je problém kúpiť byt v okrajovej časti, kde sa cena pohybuje okolo 27 tisíc korún za štvorcový meter. Nedostatky danej oblasti predajca vyrovnáva výhodnou cenou. Na porovnanie byt s takým istým vybavením, ktorý sa však nachádza vo vychytenejšej lokalite mesta, už možno obstarať v sume okolo 35 až 40 tisíc korún/m2. Na ostatnom území krajiny nové byty pribúdajú len vo veľmi malej miere. Je málo klientov, ktorí by vzhľadom na svoje finančné možnosti a perspektívu prejavili záujem o kúpu bytu. Postaviť byty a predať ich potom pod cenu je vopred stratená investícia pre developera. Novými bytovkami sa môže pochváliť len málo miest na Slovensku, v príprave sú však viaceré projekty. Nezanedbateľná je i cena pozemku, ktorá rastie úmerne so záujmom o výstavbu. Cena pôdy sa reálne na Slovensku sa pohybuje od 50 halierov do 120 korún za meter štvorcový. Najdrahšie sú opäť pozemky v Bratislave a okolí, najlacnejšie v chudobných regiónoch najmä na východe. Pozemok v dedine pri Bratislave sa dá kúpiť cca za 2 tisíc korún na meter štvorcový, za pozemok v lukratívnej časti Bratislavy aj za 14 tisíc. Výstavba nových bytov síce pokračuje, ale nie takým tempom ako by bolo potrebné. Ročne sa stavia približne 13- 16 tisíc bytov, pričom celková potreba bytov osciluje okolo 200 tisíc 114

bytov. V rámci týchto bytov sa nachádzajú predovšetkým byty trvalo neobývané, byty nevhodné na bývanie, z dôvodu ich technického stavu, ako aj byty v rámci rôznych súdnych a dedičských konaní. 3.2 Segmenty bytového realitného trhu Identifikácia segmentov trhu a cieľových skupín je veľmi dôležitá pre efektívne rozhodovanie o tom, ako rozdeliť trh zákazníkov a ich potreby. Bytový trh možno rozdeliť na niekoľko segmentov, ktoré sa odlišujú rôznymi želaniami, potrebami a možnosťami. Rozdelenie trhu do segmentov je možné na základe určitých kritérií segmentácie, ktoré môžu byť napríklad : Geografické kritériá - územný plán, osídlenie jednotlivých častí, hustota osídlenie, predpoklady ďalšieho územného rozširovania na účely bývania, Demografické kritériá – veková štruktúra obyvateľstva, príjmov, domácností, veľkosť rodiny, životný cyklus rodiny, pohlavie, štruktúra pracovných miest a pracovných príležitostí apod., Psychografické faktory – sociálne triedy, životný štýl apod. Kombináciou aspektov je možné vytvoriť širokú škálu ponuky rôznych typov bývania ( rodinný dom, byty rozličných kategórií), ktoré môžu uspokojiť jednotlivé segmenty a ich potreby a navrhnúť stratégiu realizácie.

4 ZÁVER Bytový realitný trh by sa mal v najbližších rokoch normalizovať. Nové byty v kvalitných lokalitách s vysokým štandardom budú mať vyššiu cenu a ich trhová hodnota nebude klesať. Byty na perifériách, alebo s nižším štandardom budú za nižšie ceny. Nakoľko výstavba bytov nepokračuje žiaducim tempom, nepredpokladá sa prehriatie rezidenčného trhu na Slovensku v horizonte najbližších rokoch. Pomerne vysoká nezamestnanosť robí bytový trh citlivý na príchod zahraničných investícií, čoho dôkazom boli vysoké ceny existujúcich bytov napr. v Trnave a Žiline po ohlásení príchodu automobiliek. Mení sa i mentalita ľudí, ktorí sú schopní presťahovať sa za prácou, čím vzniká potreba výstavby. V oblasti bytovej politiky je v súčasnosti na Slovensku platný dokument, ktorý vláda schválila v máji roku 2000 a má názov Koncepcia štátnej bytovej politiky do roku 2005 s výhľadom do roku 2010. Predmetný dokument definuje bytovú politiku štátu, úlohy jednotlivých zúčastnených v oblasti bývania, o ich zámeroch a cieľoch. Koncepcia jednoznačne konštatuje , že základnú zodpovednosť za obstaranie a udržanie bývania má občan. Aby sa Slovensko do roku 2010 priblížilo k úrovni pôvodných členov Európskej únie, musí v najbližšom období postaviť 25 tisíc bytov ročne. Predstavuje to päť, šesť bytov na tisíc obyvateľov vo všetkých formách výstavby. Príspevok bol spracovaný v rámci grantovej výskumnej úlohy VEGA 1/3781/06 Európsky rozmer bytovej politiky a rozvoja bytového sektoru na Slovensku Literatúra [1] Ivanička,k. Vybraté aspekty transformácie bytovej politiky na slovensku, stu bratislava, 1997, isbn 80-227-0963-8 [2] Jankovichová, e. Nájomné bývanie , stu bratislava, 2003, isbn 80-227-1989-7 [3] Http://www.buid.gov.sk

115

[4] Koncepcia štátnej bytovej politiky do roku 2005 s výhľadom do roku 2010,uznesenie vlády sr č.335 z 24.5.2000 Recenzoval Ing. Eva Jankovichová, PhD., Stavebná fakulta STU Bratislava, KERS, (odborný asistent), Radlinského 11, 811 36 Bratislava, [email protected]

116

FÁZE URBANIZAČNÍHO CYKLU PHASES OF THE URBANIZATION CYCLE Karel Schmeidler1 Abstract At the beginning of the 21st century post–communist cities are at the front line of the development campaign. The transition from a centrally planned to a market-based economy has offered significant opportunities to increase economic prosperity and social well being of urban residents through democratic governance. In this context, municipal policies affecting urban areas - planning, housing, transportation and delivery of urban services- - have major ramifications for the efficient operation of businesses and communities. But not all the changes could be seen as positive for the citizens. Since the 1960s, a new phenomenon has started to occur in the statistics of cities and urban areas of Europe: the largest cities have stopped growing and marks of de-concentration have arisen. At this time, geographers of settlements have come up with the “general theory of modern urban development”. This theory is based on the assumption that the development of cities consists of successive phases of urban development (for example Berg, Drewett, Klaassen, Rosi, Vijveberg, 1982, or Cheshire and Hay, 1989, M. Tosics 1989). According to this theory, which serves as a general model, certain cycles are always repeated in all cases of urban development; first of all they appear in innovative centres and then they are extended to the rest of the world. This conception is in compliance with the general theory specifying that urban process be determined by economic development and industrialization, which has a crucial impact on optimal location of population. The optimum is more or less independent of the political system or social and economic establishment, which only constitutes side and modifying factors. The basic urbanization model is partly modified by historical and national features of different regions. Essential changes in the settlement structure of European countries affect the style and life quality of their inhabitants.

Key words Spatial planning, Land Use, Urbanism, Traffic Planning, Housing, Urban Development Urbanistické plánování, Urbanismus, Využití území, dopravní plánování, bydlení, urbánní rozvoj

1 ÚVOD Od šedesátých let se ve statistice měst a městských populací Západní Evropy a USA objevuje nový fenomén: největší města se přestávají zvětšovat a navíc se objevuj stopy dekoncentrace. Geografové sídel v té době přicházejí s "všeobecnou teorií moderního urbánního rozvoje". Tato teorie je založena na předpokladu, že rozvoj měst se skládá z po sobě následujících fází urbánního rozvoje (např. Berg, Drewett, Klaassen, Rosi, Vijveberg, 1982 nebo Cheshire a Hay 1989, M. Tosics 1989.) Podle této teorie, která slouží jako všeobecný model, se určité cykly vždy opakují u všech případů urbánního rozvoje, nejprve se objeví v inovativních centrech a 1

Doc. Ing. arch. PhDr. Karel Schmeidler, CSc. Vedoucí sekce 15 – sociální a humánní problematika, CDV Brno, Vinohrady 10, ČR, [email protected], tel. 00420714027356 117

potom se rozšiřují do zbytku světa. Tato koncepce zapadá do všeobecné teorie, jejíž hlavní tezí je, že urbanizační proces je určován ekonomickým rozvojem a industrializací, což má rozhodující vliv na optimální lokalizaci populace. Toto optimum je víceméně nezávislé na politickém systému a sociálním a ekonomickém zřízení, které jsou pouze vedlejšími a modifikujícími faktory. Základní model urbanizace je částečně modifikován historickými a národními rysy v rozdílných regionech.

2 FÁZE 1: URBANIZACE Město našlo nové místo na geopolitické scéně, městská struktura se stala dominantním typem struktury ve světě. Schopnost města integrovat a civilizovat někdy kolabuje v důsledku městské expanze, která je podporována rychlým ekonomickým růstem. Základem je proces urbanizace, kdy vznikají v sídlech velké průmyslové komplexy, které rychle rostou, takže se zde může usadit pracovní síla přicházející z rurálního prostředí. Rozvoj techniky (ve smyslu technologie) je klíčovým činitelem, který ovlivňuje rozvoj moderního města. Umožňuje masovou produkci, distribuci i konzumování zboží. Technologické změny v určité oblasti jsou vždy doprovázeny změnami v sociální struktuře. Např. změny ekonomických institucí vyvolávají změny ve struktuře rodiny a v její funkci. Na to navazují změny v bydlení. Rychlá industrializace vyvolává potřebu nového vzdělávacího systému, který zase produkuje množství vzdělaných a vyučených pracovníků. Rozvoj průmyslu je doprovázen mnohými sociálními a ekonomickými změnami, které ovlivňují tempo urbanizace. Tyto změny můžeme měřit, např.: změnu produktivity práce, účast na politickém životě a spoluúčast v řízení atd. Rychlá industrializace a vyvolaná urbanizace umožňují v otevřených společnostech značnou míru sociální mobility. Ekonomický růst tak vyvolává potřebu flexibilní adaptace ekonomických a sociálních institucí, která naopak může sama stimulovat ekonomický růst. Politický a ekonomický systém se tak adjustuje technologickým změnám. Rychlá urbanizace přináší radikální restrukturalizaci sociální struktury: •

přináší značnou sociální mobilitu, kdy rychlost změny závisí na stávající sociální struktuře, požadovaných změnách a tenzích mezi nimi • změnu rolí a statusů, tj. nové profesionální role, nové pozice a způsoby vedení, nový systém odměn a sankcí, nové standardy efektivního výkonu i nové hodnoty. Nová technologie a nový řád tak vytvořily z měst něco více než centra náboženství a vlády. Podstatně se mění sídelní struktura: vedle rozvoje hlavního města či několika hlavních elementů vzniká celá řada průmyslových měst. V samotných městech se rozvíjí obytná zástavba v bezprostřední blízkosti továren a center, což je zapříčiněno nerozvinutou veřejnou dopravou. Další vliv je způsoben rozvojem dopravy - železnic, vytvářením sítí vodovodů a kanalizace a základními formami obytné výstavby a formování města. Obvyklou formou je radiokoncentrické město - městské aglomerace ve tvaru hvězdy, jejíž ramena se protahují ve tvaru komunikací. Industriální urbanizace vrcholí vznikem souvislých urbanizovaných oblastí. Někdy se používá termín konurbace – termín ražený Patrickem Geddesem v roce 1915 a používaný k označení velkých městských regionů jako je např. Velký Londýn, souměstí New York – Boston nebo Porúří. Není to žádný statistický koncept, ale znamená velké město nebo konglomerát velkých měst. Vytváří se tak kontinuální městská a průmyslová zástavba. V mnoha případech transportní systémy vytváří spojení všech součástí konurbace, takže vytváří jediný městský trh práce a dopravní spojení. Alternativní termíny jsou městská aglomerace, ve Spojených státech se užívá také termín metropolitní oblast. Ve střední Evropě a ve Východní Evropě zvlášť tento proces nabyl některých zvláštních rysů, kterými se odlišuje od všeobecného modelu: ve srovnání se Západní Evropou jsou změny často o 118

desítky let opožděny a transformace sídelní struktury není tak razantní v závislosti na odlišných politických faktorech a pomalých změnách v oblasti zemědělské výroby. Postupně osvobozovaná pracovní síla nachází zpočátku v průmyslu málo míst. Teprve později se tento proces urychluje. V některých oblastech dochází k intenzivnímu urbánnímu rozvoji až za řízené tzv. "socialistické urbanizace" po druhé světové válce, kdy ale nedochází k optimálnímu vytváření infrastruktury. Termín „sub-urbanizace“ je užíván k popsání situace v bývalých socialistických státech, kde růst průmyslových aglomerací nedoprovázel odpovídající růst bydlení a urbánní infrastruktury pro pracovní sílu. Urbánní rozvoj je proto zpožděn ve dvou ohledech: počet lidí pracujících ve městech značně převyšuje počet těch, kteří se tu mohou usadit - výsledkem je množství denně dojíždějících. Úroveň infrastruktury není vyrovnána s četností urbánní populace, proto přistěhovalci se usazují především v pásu sídlišť kolem měst. Ačkoli největším problémem se jeví prudce rostoucí městské aglomerace v rozvojovém světě, v samotné Evropě činí podíl městského obyvatelstva více než osmdesát procent, tzn. Evropa jako celek dosáhla již „stropu urbanizace“.

3 FÁZE 2: SUBURBANIZACE Je průvodním jevem nové fáze socioekonomické revoluce, kdy se přesunuje těžiště ekonomické aktivity od industriální produkce ke službám, které jsou náročné na znalosti, dovednosti a přísun informací. Tato "ekonomika služeb" založená na vizi technologické a managerské revoluce podle teorií Daniela Bella, Johna Kennetha Galbraitha, Zbygniewa Brzezinského, Kennetha Bouldinga a Amitai Etzioniho je ekonomikou informací založenou na výuce a školství, vědě a odborném managementu jako kritickém zdroji rozvoje. Výzkumní a vývojoví pracovníci jako "dělníci vědy" a pracovníci v oblasti informací jsou rozhodujícím elementem v postindustriální společnosti, kde se znovu klade důraz na plánování, vzniká propojená síť korporací a vládní byrokracie kontrolovaná manažery a technickými odborníky, kteří představují elitu moci a prestiže, spíše než vlastníky a politiky. Za suburbanizaci je považována lokalizace nových aktivit (bydlení, obchod, skladování, výroba) na dosud nevyužívaných plochách mimo kompaktní zástavbu města – intravilánu. Důsledkem suburbanizace je stagnace a úpadek vnitřních částí měst (greenfields versus brownfields), která ztrácejí ekonomické zázemí. Dalším důsledkem suburbanizace je obrovský nárůst individuální automobilové dopravy a budování nových silničních komunikací, vzhledem k plochám měst, které musí doprava obhospodařovat. Jde tedy o významné narušení udržitelného rozvoje města a vytváření konfliktů ve využití ploch. Změny v sídelní struktuře fáze 2 jsou tedy vyvolávány změnami v ekonomice a společnosti. Tento proces je ovlivňován útlumem těžkého průmyslu a odchodem pracovníků do terciérní sféry a lehkého průmyslu, s produkcí v montážních linkách vyžadujících jednopodlažní průmyslové haly s velkou plochou. Ty je možné snáze budovat na zelené louce a jsou kapitálově náročné, vzhledem k vyspělému technickému vybavení. Díky mechanizaci a automatizaci není třeba mnoho zaměstnanců - proto pracoviště mohou být zřízena ve větších vzdálenostech od městských center. Proto jsou high-tech pracoviště zřizována v suburbiích, kde na jejich pořízení není třeba vynaložit tak mnoho prostředků a jsou vzhledem k charakteru výroby obsazována kvalifikovanější pracovní silou. Klasická výroba zůstává v městských centrech, kde zůstává i méně kvalifikovaná a hůře placená pracovní síla. Administrativní a výzkumné parky s ověřovacími poloprovozy tak sledují průmyslové parky v suburbánní poloze, která umožňuje využívat výhod nových rychlých komunikací, levnějších stavebních pozemků a dostatku parkování a vystříhat se nevýhod měst jako je špatná kvalita životního prostředí, kriminalita, nárůst chudoby v centrálních oblastech a další negativní jevy.

119

Administrativní parky jsou levné lokality pro nezavedené podniky, které potřebují levné rozjezdové podmínky. V důsledku přetlaku investic u nás houfně vznikají nové stavby (především skladovací a obchodní) "„na zelené louce"“v těsné blízkosti městských aglomerací. Podél výpadovek zase vznikla takřka samovolně nákupní centra a dálnice jsou lemované desítkami kilometrů plechových montážních hal, skladišť a prodejen. Města se tak chaoticky rozšiřují na účet zemědělsky využívané krajiny, což opět zvyšuje tlak na neekologickou intenzifikaci zemědělské výroby. Jsme svědky zastavení tempa klasické rychlé urbanizace, typické ještě pro prvá poválečná desítiletí. Extenzivní urbánní rozvoj se zpomaluje a stále více obyvatel velká města opouští, v suburbiích se naproti tomu zlepšuje infrastruktura (obchody a zařízení se přesouvají za lidmi) i životní prostředí v důsledku vzrůstu počtu pracovních příležitostí a zvýšených příjmů zde bydlících (většinou kvalifikovaných zaměstnanců středního věku tzv. bílých límečků). Tercializace společnosti ve většině vyspělých zemí vede i ke změnám v požadavcích na bydlení. Lidé s možností opatřit si prostředky individuální dopravy mění bydliště. Prudké zvýšení tempa osobní automobilizace umožňuje stále větším skupinám obyvatelstva rychlé přemísťování mezi bydlišti a pracovišti. Útěk z města se stává spíše charakteristickým pro ty bohatší, pro které jsou v blízkém okolí větších měst budována satelitní či vilová městečka navazující na příměstské vesnické či maloměstské osídlení. Začíná se mluvit o sociální exkluzivitě nových lokalit. To způsobuje koncentraci do jisté míry sociálně podobných obyvatel. Přistěhovalci se většinou nestýkají ani s původními obyvateli vesnic pro značnou sociální distanci. Na druhé straně již byly nastartovány procesy sociálního vyčlenění shora. Skupiny zbohatlíků a jiných příslušníků vyšší třídy se z důvodů bezpečnosti a lepší kvality životního prostředí stěhují do zvláštních čtvrtí a uzavřených satelitních městeček. Nemají zájem podílet se na komunitních aktivitách, nepřijímají roli mecenášů a vůdců společenského života a vědomě se izolují od zbytku populace. S neřízeným růstem měst se dál posílí všechny nezdravé celospolečenské trendy jak v oblasti energetiky, tak v zemědělství. Víkendové výjezdy obyvatel velkoměst na venkov začnou připomínat stěhování národů, zamořující území exhalacemi, pokud k němu vůbec dojde v důsledků kolabujícího dopravního systému. Za těchto okolností je nutný spíše pragmatický pohled na využívání krajiny a na strukturu rozptýlení obyvatelstva, který vyzvedává jeho dopravní nároky. Okupovaná města trpí tím, že z nich mnohde byl auty vytlačen život - chodec. Auta zabrala silnice, chodníky, náměstí, nábřeží... Důvodem byla touha všude se dostat autem, což si lidé často spojují s pocitem svobody. Zde platí vztah, že čím hustější osídlení v rámci města tím menší nároky na dopravu a zároveň tím více místa zbývá nezastavěné krajině a divoké přírodě. Evropská federace pro dopravu a životní prostředí z těchto poznatků vyvodila principiální doporučení pro územní plánování. Různá měření spotřeby energie na dopravu, prokázala jednoznačný vztah mezi hustotou obyvatelstva a vzdáleností jednotlivých měst a spotřebou energie v dopravě. V projektu se můžeme dočíst: “… potřeba cestování prudce klesá jestliže hustota zalidnění daného místa vzroste na 50 osob/ha. Je-li hustota zalidnění nižší než 30 osob/ha, závislost na automobilu se zdá být nevyhnutelnou … města s hustotou 17 osob/ha a s nejvíce decentralizovanou strukturou bydlení spotřebují na dopravu o 70% energie více než města s 33 osobami na hektar a s vysokou koncentrací bytů” (Greening Urban Transport, 1999). Citovaná čísla jsou zcela výmluvná a jednoznačně podporují pragmatický pohled na vztah venkova a městských center. Bydlení na čerstvém venkovském vzduchu blízko přírody ale s nutností dojíždět do města je v důsledku dopravní náročnosti daleko nezdravější než bydlení v samotných městských centrech. Suburbanizace ve smyslu rozrůstání města na jeho okraji je pevně svázána s procesem prostorové specializace a segregace. Je to koncentrace určitých odvětví průmyslu v určitých

120

částech města a koncentrace určitých vrstev populace ve specifických zónách městské struktury. Specializace a segregace vede například k zvětšování vzdálenosti mezi domovem a místem práce. Protože tyto procesy se většinou dějí nekoordinovaným způsobem a nezávisle na existujícím dopravním systému, vzdálenosti se stále zvětšují a vyvolávají tlak na užívání automobilů a znevýhodňují veřejnou dopravu (De Boer, 1976). Je to postupný proces, kde veřejná doprava ztrácí na významu, eventuálně mizí. Důsledkem je, že četné kategorie obyvatelstva, patří sem především senioři, ženy v domácnosti a děti mají zhoršený přístup k transportu a jejich prostorová mobilita se zmenšuje.

4 FÁZE 3: DESURBANIZACE Tato fáze je vyvolána novou proměnou ve výrobní technologii, kdy produkce na montážních pásech je nahrazena kooperací v síti zapojených menších podniků, což se realizuje ve velkých vzdálenostech od center měst. Statistiky ukazují, že podstatnou část hospodářského růstu generují právě podniky malé a střední, průměrná velikost podniku se zmenšuje. Exportní artikly jsou v čím dál větší míře dematerializovány - informace, služby, inovace. Zvyšující se role terciérního sektoru (služby) přispívá k migraci populace do menších sídel. Tam, kde jsou levnější jak pozemky, tak pracovní síla, migrují i firmy poskytující služby. Tyto tendence stimuluje obrovský rozvoj dálkového přenosu informací (faxy, mobilní telefony, počítače v síti, Internet, telekomunikační družice atd.). Řízení firem i finančních operací je možné i ze vzdálených lokalit díky telekomunikační technice. V důsledku dopravního přetížení se vnitřní části měst stávají méně dostupné pro jejich obyvatele. To je doprovázeno neregulovaným růstem měst a krizí dopravních systémů a růstem individuální automobilové dopravy v souvislosti s výstavbou komerčních, nákupních center a bytových zón někdy i nekoordinovanou bytovou výstavbou. Aby bylo možné řešit problematiku dopravního napojení a parkování, jsou realizována nákladná dopravní a parkovací zařízení. Také se vytváří podmínky pro zintenzivnění dopravy. Důsledkem je masivní mobilita lidí, devastace životního prostředí za hranice postižených regionů. Často tím dochází k poškození historických částí jader měst, mnohdy se zhoršuje životní prostředí. Konstrukce rychlostních komunikací spojujících suburbánní rozvojové lokality s centrální částí města může paradoxně přispívat k destrukci centrálních částí města, zvyšováním disperze zvláště těch funkcí, které jsou kriticky nezbytné pro centrum. Tzn. jestliže koncentrace maloobchodu, lehké výroby, rekreačních, kulturních a vzdělávacích funkcí, které jsou vitální pro tuto část města je zmenšována, dochází k destrukci centra. Silniční systém podporuje prostorové rozmístění populace, ale umožňuje také odčerpání těchto vitálních aktivit do nových, vzdálenějších center. Dalším problémem se stal neuvážený a neregulovaný nárůst administrativních staveb v evropských městských centrech. Tam, kde nemohly být postaveny nové budovy, využívaly se staré. Pokud tam bydleli lidé – zvláště v České republice senioři, měli smůlu. Z přilehlých historických náměstí se pak automaticky stala parkoviště. Opuštěná města poznáme podle arogance k chodcům. Budovy jsou již tak blízko silnice, že nezbývá místo na chodníky a velké vzdálenosti neumožňují do těchto míst jiný přístup než automobilem. Tuto situaci všichni známe i z našich nákupních center na okrajích měst. Tímto přístupem se málo získá, proto se zvyšuje tendence obyvatel opustit města, která se stávají neobývatelná, často se v nich koncentrují veškeré negativní civilizační jevy. Proto roste touha lidí trávit ve městě co nejméně volného času, jehož množství se stále zvyšuje. Městské obyvatelstvo vyjíždí mimo město. Nejdříve do poměrně blízkého zázemí měst, avšak suburbanizace stále rozšiřuje zastavěné příměstské oblasti, takže lidé ve snaze přiblížit se přírodě jsou nuceni zvyšovat výjižďkové vzdálenosti od svých bydlišť, aby ukojili svou potřebu - objektivní nebo ryze subjektivní - kontaktu s přírodou a nezničenou krajinou. Růst automobilizace dramaticky zhoršuje životní prostředí a tento jev se

121

blíží i k dosud méně postiženým oblastem - tzv. „urban sprawl“. I obchodní a kulturní centra jsou stavěna mimo město v blízkosti dálnic, aby se umožnilo parkování mase zákazníků. To zase zhoršuje poměry v transportu (kongesce, zplodiny a prašnost, nehodovost a úrazy atd.) v blízkosti velkých měst. Města ohrožuje únik investic z centrálních částí, bezbřehé rozšiřování měst tzv. „urban sprawl“, rozšiřující se sociální separace podle příjmů, zhoršení životního prostředí ve městech, ztráta zemědělské půdy a původního krajinného prostředí i eroze stavebních památek. Zhoršuje se image center měst - v tisku se mluví o "krizi měst", "úpadku", "patologii měst ", "odcizení" i snižujícím se množství investic v území a jeho vybavení. Změny v přístupnosti a kvalitě prostředí (hluk, znečištění vzduchu, vibrace, vysoká nehodovost na pozemních komunikacích atd.) mohou vyprovokovat migraci. Lidé s vyšším sociálním statusem se stěhují pryč z lokality, kde dosud bydleli, protože pociťují ztrátu obytnosti prostředí. Migranti směřují do méně urbanizovaných částí, které ale musí být dobře dostupné. Za nimi následují služby, které přispívají k rychlému rozvoji těchto sídel, často na úkor kvality životního prostředí. Zvýšená mobilita se stává rysem doby, má ovšem i stinné stránky. Vazba k místu není ve skutečnosti něčím spoutávajícím, ale umožňuje například i intenzifikaci vztahů mezi lidmi. Každým rokem jsou naše velkoměsta chudší o několik set obyvatel. Vzhledem k tomu, že migrují především rodiny se středními a vyššími příjmy, jejich daňový podíl pak schází při rehabilitaci zanedbaných a upadajících částí měst. Stejně tak podniky a instituce, které se stěhují mimo města, jsou v jistém smyslu ztraceny pro rehabilitaci existujících průmyslových ploch tzv. brownfields. Sídelní síť se tak stává vyváženější, počet obyvatel center velkých měst i počet pracovních míst se rychle snižuje. Výsledkem takových změn je transformace dříve přelidněných vnitřních částí a zón přechodu. Některé části měst ztratí funkci či se stávají místem pobytu skupin s nižším statusem. Tyto skupiny osídlují vyprázdněné území a s nimi se objevují sociální problémy. V posledních 20 letech, vytvářena sílami globalizace, vznikla silná sociální polarizace, která je zjevná zejména v městských obytných oblastech, které jsou značně sociálně fragmentovány a segregovány. Dříve nebo později není jiné možnosti než asanovat ty obytné obvody, které se stávají redundantní. V USA šel tento proces někde tak daleko, že se plochy bez funkce zatravňují nebo rekultivují.

5 FÁZE 4: REURBANIZACE Reurbanizace je svázána se světovou ekonomikou, kdy některé metropole dosáhnou zvláštní příznivé situace, stávajíce se uzly zvýšeného toku informací a kapitálu (odtud také název nodální urbanizace). Nová expanze center některých měst může být zapříčiněna depresí v tradičních odvětvích průmyslu a zvyšující se rolí zpracovávání informací a služeb. Jiným faktorem je reakce velkých měst na desurbanizační situaci, patří sem rehabilitace centrálních částí, legislativní brzdy suburbanizace, snižující se objem transportu (mikroelektrotechnika) a rovnoměrnější rozmístění míst práce v organismu města. Je zjevná snaha učinit města znovu atraktivní – jsou aplikovány trvale udržitelné rozvojové postupy, prevence a omezování sociální výlučnosti, kooperace mezi managery nové přístupy, spolupráce a mediace. Urbanismus se stává nástrojem zatraktivnění měst pro obchod, investování, turistiku a pro zvýšení jejich ceny na vysoce kompetitivním globálním trhu. Projevuje se to ve formální stránce měst - (obnova uličních tahů, městských tříd, nábřeží a náměstí pro městské slavnosti, vkládání nových parků a renovace stávajících, budování nákupních ulic, parkovacích příležitostí atd.), takže určité skupiny populace se začínají znovu do města vracet. Aby se tento trend udržel, jsou renovovány centrální městské části aby se znovu staly atraktivní i pro průmysl obchod a turistiku. V nově přestavovaných vnitřních částech měst se movitější vrstvy stěhují do renovovaných domů a tímto 122

vlastně vytlačují nižší třídy s trhu bydlení. Bydlení je často nahrazováno administrativou a obchodem. Ne vždy je třeba bourat starší objekty, leckdy lze najít nové využití i pro stará skladiště, pivovary, montážní haly. Tyto prostory, kdysi opuštěné střední třídou a obchodem, nabízí moudrá a podnikavá administrativa některých měst aby přitáhla společnosti a mezinárodní kapitál k reinvestování právě v těchto lokalitách. Argumentuje se pro restauraci existujících městských center s koherentními městskými regiony, pro rekonfiguraci rychle rostoucích velkoměstských suburbií na komunity s pozitivními sousedskými vztahy, pro zachování přírodního prostředí a stavebního odkazu minulých generací. Jde o proces označovaný jako revitalizace, gentrifikace, obnova, kdy je zdůrazňována transformace prostředí negativního "mrtvého", "chudého" a "neproduktivního" na cosi pozitivního, "živého", nákladně je zvyšována kvalita prostředí a komerční cena pozemků, takže nakonec městská centra získávají rysy suburbánních administrativních parků. Na konci XX. a v XXI. století prožívá Evropa renesanci města. Centra měst, často pokládaná za špatná a proto ignorovaná i vylidněná v opakovaných vlnách suburbanizace, se stala znovu centrem dění. Znovudobytá města omezila individuální dopravu, podpořila a rozvinula hromadnou dopravu, ekologii a hlavně dala přednost člověku před automobilem. Je zde evidováno zvýšení investic a ekonomický pohyb, který přináší růst počtu pracovních příležitostí v centrech. Jsme svědky expanze kulturních zařízení, inovace v maloobchodním prodeji, růstu městského turismu a z tohoto hlediska nového image některých měst či jejich částí. Vznikly nové "městské" či přímo "uliční" sporty (streetbal, skateboarding, jogging, kolečkové brusle atd.), množí se zde společenské, konferenční a zábavní komplexy. Zvyšuje se poptávka po bydlení, což může být vysvětlováno jako předzvěst přírůstku zde bydlící populace. Důležitým úkolem je udržet určitý podíl bydlení v centrech měst, aby se z nich nestala jedna velká kancelář, která je v noci mrtvá. Stálí obyvatelé napomáhají pocitu zabydlenosti, tepla a živosti, ten cítíme v noci, když se do ulic line světlo z oken bytů. Je významné, že se mění i veřejné mínění. Mění se postoj k městům. Zlepšuje se image center a je jim věnována řada článků v tisku. Navzdory mnohde tíživému dědictví minulosti se objevují ekonomické, sociální a kulturní síly sjednocené ve jménu tradičních hodnot měst a urbánního života. Je kritizováno roztříštění zástavby v území způsobené suburbanizací a diskutuje se o nevýhodách suburbánního životního stylu, nudě a stereotypu v suburbiích a jejich negativním vlivu na děti a dopívající. Často dochází k saturaci poptávky po bydlení v suburbiích a komerčních zařízeních v nich. Naproti tomu nové pracovní příležitosti v urbánních lokalitách zvyšují koupěschopnost městských obyvatel. Mění se demografické charakteristiky a vznikají nové typy rodinné struktury a způsobů bydlení. Vzdělanější a bohatší populace potřebuje diversitu a stimulaci, hledá "ducha komunity" a "identitu místa". Roste environmentální povědomí a ochranářský přístup k hodnotám města. Města tak znovu přitahují lidi, kteří si přejí v nich žít a pracovat a nebo je navštěvovat jako turisté nebo za kulturními účely.

6 ZÁVĚR Ze zobecnění poznatků jednotlivých případů úspěšné reurbanizace vyplývá, že ideálem by mělo být kompaktní město s mobilitou chránící životní prostředí. Takové město je nejen schopno zastavit odliv obyvatelstva, ale může jeho počet i zvyšovat, což má příznivé důsledky pro sociální diversitu, ochranu půdního fondu, koncentraci a optimalizaci městské obslužnosti, možnost budování vnitroměstských optimalizovaných dopravních tras, budování stezek pro cyklisty a pěších zón. Zvyšuje se využívání kvalitní městské hromadné dopravy. Prokázalo se, že lze omezit vnitroměstskou osobní dopravu vlastními vozidly, pokud je nahrazena fungující městskou dopravou, která může snížit objem soukromé dopravy až o 20-30%. Kompaktní

123

městská struktura a mobilita chránící životní prostředí vede i k vyšší ekonomické efektivitě tím, že městská centra jsou atraktivnější, snižují se náklady na infrastrukturu jako jsou dopravní trasy Vzrůstající nerovnost a zhoršující se podmínky života na lokální úrovni ukazují na nové přístupy k urbanistického plánování. Je jasné, že současná role urbanismu a rozmístění a rozmísťování aktivit a statků by měla být analyzována a jeví se příhodné užít radikálnějších forem plánování. Literatura: [1] Conference AESOP – Association of European Schools of Planning: Community based Planning and Development, University Bergen, Norvay, 7.-11. July1999 [2] Gregorcik j., kopacik g., schmeidler k., prokes j.: citiair project, cost 616, vut fa brno 1996 [3] Hammersley, r. (1997), environment and regenerations in the czech republic. International planning studies 2 (1), pp. 103-122 [4] Hammersley, r. (1997), urban heritage in the czech republic. In: ashworth, g.j., larkham, p.j., eds, building a new heritage: tourism, culture and identity in the new europe. London, routledge, pp. 178-200. [5] Hegedus, j., tosics, i. (1998), towards new models of the housing system. In: enyedi, g. (ed.), social change and urban restructuring in central europe, pp. 137-167. Budapest, akademiai kiado. [6] Horska p., maur e., musil j.: urban development of czech countries and europe, prague 2002 [7] Musil, j. (1992), recent changes in the housing system and policy in czechoslovakia: an institutional approach. In turner, b., hegedus, j., tosics, i., eds, the reform of housing in eastern europe and the soviet union, pp. 62-70, london: routledge. [8] Proceedings of the international conference 20th century urbanisation and urbanism, bled, slovenia, urban planning institute of the republic of slovenia, 1999 [9] Rehnicer, r. (1998), new challenges for urban planning in central and eastern europe. In: kovács, z., wiessner, r. (eds), procese und perspektiven der stadtentvicklung in ostmitteleuropa, münchener geographische hefte 76, s. 63-71. Passau, l.i.s. verlag. [10]

Schmeidler k.: asi project: asses implementations in the frame of the cities of tomorrow (s doc. R. Risserem, prof. L. Martincigh, l. Steg), aesop congress vienna: the dream of greater europe, track 7: european programmes, round table, wien, july 13th-17th 2005

[11]

Schmeidler k.: aspects related to life quality according to expert discussion, asi conference, městská rada města umbertide, itálie, 23.-24. Května 2005

[12]

Schmeidler k.: focus group – senior citizens results of size interviews, mezinárodní konference univerzity lund, švédsko, ústav technologie a společnosti: mobility in old age, 19.-20. Května 2005

[13]

Schmeidler k.: size – life quality of senior citizens in relation to mobility conditions, id 184, aesop congress vienna: the dream of greater europe, track 7: european programmes, wien, july 13th-17th 2005

[14]

Schmeidler k.: urban form and structure of czech cities and growing mobility, mezinárodní konference chalmers univerzity göteborg, švédsko, „life in the urban landscape“, sekce „accessibility and urban quality“, 29. Května – 2. Června 2005 124

[15]

Schmeidler, k.: asi project – asses implementation in the frame of the cities of tommorrow, congress aesop, metropolitan planning and environmental issues, sustainable cities and transport, grenoble, université pierre mendes, francie, 1.- 4. Července 2004, sborník vydán formou cd a abstrakta na str. 218 sborníku abstract

[16]

Schmeidler, k.: east – west comparisons and exchange of experiences: housing estates in the czech republic, john hopkins urban fellow association and european spatial research and policy, lodž, poland 1998

[17]

Schmeidler, k.: humanization of the housing estates in the czech republic, aesop congress the regeneration of the peripheral regions, university of sthrathclyde, glasgow, skotsko, 1995, pp. 115-117

[18]

Schmeidler, k.: lepší život na sídlištích, psychologie dnes, vydává portál s.r.o., strana 1719, 1 fotografie, číslo 7-8, ročník 10., 2004

[19]

Schmeidler, k.: problematika bydlení v 21. Století vyžaduje multidisciplinární přístup, konference „bydlení-nové formy a dimenze“ uměleckého centra a přírodovědecké fakulty univerzity palackého v olomouci, státního fondu rozvoje bydlení a česká geografická společnost, 23. 6. 2004, strana 167-181 sborníku

[20]

Schmeidler, k.: sociologie v architektonicke a urbanicke tvorbe, novotny, brno, 2001

[21]

Schmeidler, k.: sustainable growth, land use and growing mobility in czech cities, alfa spectra – planning studies, central european journal of architecture and planning fa stu, centre of excellence, bratislava, slovensko, číslo 2, 2004

[22]

Schmeidler, k.: the impact of growing urban traffic in the czech republic on the urban living conditions, 2nd international t2m conference on the history of transport, traffic and mobility, university of michigan, dearborn, usa, příspěvek ve sborníku na cd z conference, 4. - 7. Listopadu 2004

[23]

Schmeidler, k.: two paradigms – urban design and urban planning, alfa spectra – planning studies, central european journal of architecture and planning fa stu, centre of excellence, bratislava, slovensko, číslo 1, 2004

[24]

Schmeidler, k.: urban form and structure of czech cities and growing mobility, mezinárodní konference winds of societal change: remaking postcommunist cities, ralph and ruth fischer forum, sborník university of illinois, urbana-champaign, usa, strana 281294 sborníku, june 2004

Recenzoval Ing. Arch. Petr Hubáček, PhD. Fakulta architektury, Vysoké učení technické 639 00 Brno, Poříčí 5, Czech Republic, [email protected]

125

126

NÁPRAVA DISHARMOBIÍ ARCHITEKTURY VENKOVA DISHARMONIES OF COUNTRYSIDE ARCHITEKTURE AND THEIR REPARATION Jiří Skála1 Abstract On the basis of long-lasting trends (Kondratev´s cycle), we can see the beginning of the countryside rennaissance. Some European countries (especially Austria and Germany) take an interest in renewal of the countryside since eighties already. This process has just started in Czech Republic - public knowledge of the problems of the coutryside has increased in last ten years. The villages who take care for environment and social life, don´t usually have problems with people leaving for cities - on the contrary – there is a trend of moving from cities back to the countryside. Regions and microregions will have a very important role after incorporating into EU. If the representatives want to decide competently, they need to have as much information as possible.

Key words Disharmony, Architecture, Urbanism, Microregion, Countryside, Country Disharmonie, architektura, urbanismus, mikroregion, venkov, venkovský prostor

space,

1 TRENDY BUDOUCÍHO VÝVOJE VENKOVA V současné době je venkov u nás v útlumu. Ale v zemích EU, zvláště v Rakousku a SRN po podobném útlumu začíná renesance venkovského prostoru. Tuto renesanci předvídali již v 80. letech vědci v západních zemích – studijní skupina pro mezinárodní analýzy STUDIA Laxemburg prováděla šetření příčin hospodářské neefektivnosti a snížení kvality života. Tento systémový analytický výzkum vedl k závěru, že společnost trpí něčím, co by se dalo nazvat chorobami stáří. Tyto nemoci stáří naší společnosti můžeme označit za brzdící faktory a lze je vyjádřit matematicky, neboť závisejí na časovém integrálu hrubého domácího produktu na hlavu – tedy na délce trvání a úrovni blahobytu. Tuto závislost můžeme zobrazit pomocí aplikace teorie dlouhých vln – tzv. Kondratěvův cyklus [4]. Na základě tohoto cyklu se dají vyvodit principy budoucího vývoje: • sféra života před výrobní sférou • duchovní faktory před faktory materiálními • dlouhodobost a všestrannost • alternativní mírnost Ukazuje se, že tyto čtyři principy (podle začátečních písmen v německém jazyce nazvané LILA) již aplikují úspěšní jedinci v rozhodující sféře a předjímají tak nastupující vzestup. Znamenají revoluční změnu, kterou můžeme nazvat „návrat k životu“, což znamená: • způsoby výroby vyhovující veškerému životu • organizační formy přiměřené člověku 1

Skála Jiří, Ing.arch. , Ph.D.,VUT v Brně Fakulta stavební, ÚPS, Veveří 331/95, spojení : [email protected] 127

• smysluplný životní způsob Hodnoty, které venkov uchoval, budou nyní rozhodující pro budoucnost industriální společnosti: • množící se požadavky na kvalitu životního prostředí jsou vlastně poptávkou po vesnickém přístupu k životu • existuje čím dál větší poptávka po potravinách vyprodukovaných způsobem, který odpovídá zdravému životu pomocí nastupující telekomunikace, která umožní přesun pracovních příležitostí z centrálních aglomerací do okrajových oblastí. Vzniká tak zcela nový obraz sedláka, který má zemědělství jako vedlejší zdroj obživy – dá se vyjádřit symbolem traktoru a obrazovky [6]. Venkovský prostor, který ještě nedávno byl chápán jako relikt minulosti a který bylo poměšťován a urbanizován, se paradoxně stává nadějnou alternativou odlidštěných a z hlediska životního prostředí nevyhovujících aglomerací. Statistické údaje ukazují, že se již zastavilo vylidňování venkova migrací. S koncem minulého režimu se obrátil směr migrace. Češi už nemíří z venkova do měst, ale naopak. Nejvíce lidí se podle statistik stěhovalo právě z největších měst – z Prahy, Brna, Ostravy. Ročně z měst odejde v průměru 2000 lidí. Ukazuje se, že vnitřním stěhováním malé obce obyvatelstvo získávají, a to na úkor měst. Migrace je především záležitostí mladých lidí, polovina migrantů v ČR je trvale ve věku nižším než 26 let. Po čtyřiceti letech věku motivace ke stěhování klesá a znovu mírně ožívá až po odchodu do důchodu. Celkový nepříznivý demografický vývoj je na venkově mírnější než ve městech [7]. Výše uvedené skutečnosti navozují mírný optimismus a podporují předvídané oživení venkovského prostoru. Podstatou úspěchu renesance venkova je zainteresovanost a participace místních obyvatel na obnově venkova. Vše totiž záleží na citu, angažovanosti a vzdělání zastupitelů i samotných obyvatel obce. Existuje mnoho příkladů, kdy vesnice žijí a navazují na dřívější tradice (jižní Morava). Lze doufat, že lidé na venkově postupem času objeví a obnoví mnohé další dnes zasuté hodnoty a jevy, typické pro prostředí venkova.

2 DISHARMONIE VE VENKOVSKÉM PROSTORU 2.1 Disharmonie v urbanismu Centrální prostory obce Nejvýznamnějším a současně nejexponovanějším prostorem obce je náves. Mnoho center obcí je různými nevhodnými urbanistickými a architektonickými úpravami znehodnoceno, ale zdaleka nejhorší je situace, pokud toto centrum zcela chybí. Není to totiž jen urbanisticky a architektonicky upravený prostor, ale jde především o místo setkávání a pobývání obyvatel. Z toho vychází i představa, že náves jako centrální prostor obce by měla být dostatečně atraktivní, upravená a esteticky ztvárněná. Z hlediska narušení harmonického vzhledu hlavního prostoru jsou největším nebezpečím novostavby, dostavby, nástavby a bourací práce. K nim můžeme přičíst i nevhodné zahradnické zásahy. V mnoha případech se v centrech obcí vyskytuje plno disharmonických závad : • jsou zde umístěny zcela nevhodné objekty z hlediska funkce (stavby vyžadující hygienický odstup, soustřeďující na sebe nadměrné dopravní zatížení atd.) • nachází se tu dopravní závada

128

• • • • • • •

je narušená výšková hladina, případně měřítko zástavby není dodržena stavební čára jsou zde různé sklony a materiály střech je používáno cizích materiálových prvků na fasádě, v dlažbě, v oplocení není využíváno vhodného barevného řešení, objekty se utápí v šedi chybí parkoviště a pěší komunikace mobiliář včetně autobusových zastávek je v naprosto nevyhovujícím stavu nebo zcela chybí. Cílem by mělo být obnovení občanské vybavenosti, oživení a zobytnění veřejného prostoru pomocí drobné architektury, zeleně a vodních prvků a zajištění soudobých provozních požadavků. Dopravní řešení Nejhorší je situace v obcích, kudy prochází průtah dálkové dopravy. To samozřejmě není urbanistický detail, ale zásadní urbanistické řešení. I v takových případech, kdy není možné dálkovou dopravu z obce vymístit, je nutné se s touto skutečností vyrovnat – snížením rychlostí, zřizováním přechodů, šetrných retardérů atd. Toto řešení naopak umožňuje vtáhnout motorizované návštěvníky do obcí, což má vliv na rozvoj obchodu a služeb v obci. V ostatních případech je nutné se zaměřit na vytipování dopravních závad v rámci obce: • nepřehledné napojení vedlejší ulice • úseky vedoucí k zvyšování rychlosti vozidel • neoddělená vozovka od ostatních ploch – chodníku a ploch využívaných k jiným účelům • neohraničená zbytečně široká komunikace • nejsou zřízeny odstavné pruhy pro autobusy • neexistence parkovacích míst Prostorové celky vesnice, nová výstavba Téměř každá vesnice se dá dělit na několik vzájemně odlišných prostorových celků. Ke každému z těchto celků je třeba přistupovat zcela odlišně a při jejich úpravách a dostavbách respektovat jejich individuální rozdíly. Jiná bude situace v historickém jádru obce a jiná v prostorovém celku nové výstavby, kde převládají rodinné domy s rovnou střechou. Územní plány vymezují i prostorový celek zcela nové výstavby. Tato nová výstavba by měla být podporována až v okamžiku, kdy nejdříve dojde k důslednému dostavění proluk a jiných vhodných volných ploch v zastavěném území vesnice. Nová zástavba rodinnými domky by potom měla být co nejlépe včleněna do současného obytného území a měla by respektovat typické znaky zastavěného území a jeho prostorové struktury. To by měl řešit podrobný regulační plán. 2.2 Disharmonie architektury Úpravy a přestavby rodinného domu Úpravy vesnického domu zahrnují modernizaci, rekonstrukci, přístavby, nadstavby, úpravy podkroví. U modernizace se jedná z hlediska vnějšího vzhledu maximálně o výměnu nevhodných oken a dveří. U rekonstrukce už jde mnohdy o novu úpravu průčelí. Zásahy obvykle mění celkový výraz domu a v mnoha případech vznikají zcela nevhodné a nevyvážené proporce.

129

Nejzávažnější z hlediska celkového působení v obrazu obce jsou přístavby a nadstavby. U nadstaveb jde o nejvýraznější zásah do prostoru ulice nebo návsi z hlediska jednotné výškové hladiny zástavby. Nové rodinné domy Do venkovských sídel nepatří městské typy domů, zvláště typy s rovnou střechou, ale disharmonií u novostaveb rodinných domů je více – proporce, tvar, měřítko a materiál nejsou úměrné prostředí obce, v panoramatu se projevují disharmonie rozměrné hmoty a převýšené budovy. Tvary, sklony a krytina střech, pokud nejsou jednotné, narušují celkový výraz obce. Další disharmonické prvky jsou např. schodiště, umístěná před průčelím domu, příliš vysoká podezdívka a množství přístavků a kůlen s náplní, s kterou nepočítal hlavní objekt. 2.3 Architektonický detail Střechy se spádem menším než 40° působí v tradiční vesnické zástavbě cizorodě, podobně i strmé střešní konstrukce o spádu větším než 55°. Vesnickou zástavbu charakterizují velké klidné střešní plochy kryté jednotným materiálem. Disharmonicky působí výrazně odlišná krytina od krytin převažujících. Nejhůře vypadá změť různých sklonů a druhů krytiny. Nedílnou součástí každého domu je komín, který může značně ovlivnit celkový vzhled domu. Často je porušena zásada, že by komín měl být umisťován co nejblíže hřebenu střechy, nikoli k jejímu okraji, případně do štítu. Okno dodává domu výraz svým umístěním, tvarem, proporcemi a materiálem. Při přestavbě tradičních vesnických domů v uplynulých desetiletích došlo na vesnici ke znehodnocení mnoha původních domů právě výměnou oken – opouštěním původních tvarů a členění a jejich náhradou tzv. typovými okny, ponejvíce třídílnými. Okna nedělená příčlemi způsobí, že dům „oslepne“. Při výměně oken a úpravě fasády mnohdy byly zrušeny všechny články průčelí, související s okenními otvory (šambrány, výzdoby meziokenních pilířů, podokenní římsy). Vstupy do domů byly na vesnici nejčastěji v úrovni terénu. Tvořily je dva, nejvýše tři kamenné stupně, které dělily vstupní dveře od zahrady a dvora. Tento malý výškový rozdíl odpovídá bezprostřednímu styku obyvatelů s nejbližším okolím domu – s přírodou. Jednou ze specialit nové výstavby rodinných domů je zvýšené přízemí a garáž pod úrovní terénu. Toto prostorové uspořádání si vynucuje předsazené schody a kamenné zdi lemující rampy do garáží, nebo přístavky nalepené na vlastní dům ve štítu. Plochá střecha přístavků má obvykle sloužit jako terasa. Velkým nešvarem je používání cizorodých prvků a materiálů (plechová vrata, plastové části, barevné skleněné tvárnice). Balkony a lodžie jsou typickými prvky městské architektury, kde nahrazují u nájemních bytů mít možnost vyjít z bytu „na vzduch“. Tato potřeba ve venkovských sídlech je plně saturována možností přímého vstupu do venkovního prostoru. Přesto téměř všechny novostavby na venkově mají buď balkon nebo lodžii [3]. U prostorových prvků s převažující novou zástavbou mohou balkony či lodžie při dobře řešeném návrhu přispět k příznivému architektonickému řešení celkové hmoty objekty. Rozhodujícím architektonickým článkem balkonů a lodžií je zábradlí, jehož řešení bývá často nevkusné a znehodnocuje výraz jinak dobře řešeného průčelí.

130

Jedním z prvků ovlivňujících tvářnost venkovského prostoru je oplocení. Mnozí stavebníci se právě zde rozhodli uplatnit svůj „vkus“ a ve veřejném prostoru (předzahrádky) vznikají velmi nepěkné napodobeniny městské módy – různě svařované tyče, pestře natřené ocelové plechy, masivní podezdívky. V obcích lze spatřit přímo vedle sebe oplocení různého tvaru, materiálu a výšky [3]. 2.4 Zeleň a přírodní prostředí vesnice Zeleň na návsi Podstatnou závadou a disharmonií je chybějící zeleň v centrální části obce. Na původních návsích byly zpravidla veliké listnaté stromy (převážně lípy) rozložené v okolí kostela, školy nebo stojící uprostřed ve skupině na travnaté ploše či u návesního rybníku.Vzrostlá zeleň nemá jen estetickou funkci, která dotváří harmonický obraz centrálního prostoru, ale přispívá i k ekologické stabilitě krajiny a vytváří příznivé mikroklima. Pokud byl na návsi založen park, byly v mnoha případech vysazené stromy rozptýleny po celé ploše trávníku, což je na jedné straně neestetické a na druhé straně ztěžuje pravidelnou údržbu, především kosení trávníku. Vodní plochy v zastavěném území obce Většina malých rybníků na návsi byla přeměněna na požární nádrže, které působí svými geometrickými tvary, případně železným zábradlím, rušivě v porovnání s rybníkem, jehož břehy jsou přirozené. Negativně též působí, pokud návesní rybník postrádá břehový porost [2]. Malé vodní toky procházející intravilánem vesnice bývají většinou technicky upravovány s ohledem na možné vyšší průtoky při povodních. Výsledkem těchto úprav bývá umělé koryto, většinou zpevněné, jehož příčný profil není adekvátní drobnému toku, v létě téměř vyschlému. Přechod vesnice do krajiny Kvalitní spojení vesnice s krajinou je proměněno v mnoha obcích na periferii vesnice, kde je nepořádek a řada provizorních objektů. Došlo též k likvidaci zeleně při provádění pozemkových úprav. Na okrajích většiny vesnic se rozprostírají střediska zemědělské výroby. Tyto areály, ať již budou sloužit zemědělské či jiné výrobě, postrádají zapojení do krajiny pomocí vzrostlé zeleně.

3 MOŽNOSTI ŘEŠENÍ NÁPRAVY DISHARMONIÍ V RÁMCI MIKROREGIONU 3.1 Možnosti mikroregionů Všechny výše uvedené disharmonické závady jsou součástí životního prostředí obce. Je jasné, že nebudou prioritou v obci, ve které chybí kanalizace a ČOV. Na druhé straně noví migranti z velkých měst, většinou movitější, přinášející do obecních pokladen část svých daní, se nebudou chtít ve svém novém bydlišti smířit s prostředím, vykazujícím celou řadu disharmonických závad. Na jejich odstranění, které je v kompetenci obcí, nezbývají žádné finanční prostředky. Určitou nadějí jsou různé fondy z EU. Celá Evropa je dělená nejen dle administrativních hranic (okresy, kraje, země, atd.), ale i na jednotlivé regiony a mikroregiony ve smyslu modálním neboli sociálně geografickém. Z pohledu EU nemá důležitost pouze jedna obec, ale určitý celek, který je spojen určitými znaky. A právě mikroregionům jsou určeny také dotace směřující na vylepšení životního prostředí obcí. 131

Vzhledem k tomu, že většina obyvatel obcí, které jsou poznamenány různými estetickými závadami, si na ně již zvykla a jako závady je nevnímá, je zapotřebí na tyto disharmonie poukázat. Představitelům regionu je pak potřeba poskytnout co nejvíce odborných informací o tomto problému ve všech obcí regionu. Je to proto, aby mohly být formulovány projekty na dotace z EU, které pomohou řešit problémy s životním prostředím. Je totiž nutné určit kam soustředit síly a finance k nápravě. To je možné jen, když bude mít mikroregion přehled a představu o stavu svých obcí např. z hlediska disharmonických závad. 3.2 Postup při napravování disharmonických závad Při procesu nápravy navrhuji postupovat takto : • Na základě sběru informací je třeba analyzovat disharmonické závady u všech obcí a provést multikriteriální hodnocení celého regionu. • Dalším krokem je vytipování všech konkrétních disharmonických závad již v jednotlivých obcích. • Následuje popis návrhu řešení těchto disharmonických závad. • Vedení mikroregionu spolu se starosty jednotlivých obcí potom rozhodne, která obec a která závada bude při nápravě upřednostněna a u té bude proveden grafický návrh (studie) včetně detailního popisu řešení. • Aby tento návrh odstranění určené disharmonie měl reálnou naději na provedení, je potřeba podrobit jej analýze SWOT, neboli analyzovat silné a slabé stránky návrhu, příležitosti a ohrožení celého záměru. • Na základě vyhodnocení analýzy SWOT se rozhodne, zda je možno počítat s realizací. V případě, že ano, provedou se projekční práce minimálně do výkonové fáze stavebního povolení. U jednodušších případů, např. úprava fasády, stačí grafický návrh. Potom je šance na zajištění financování celého záměru např. z nějakého dotačního titulu. • Posledním krokem před realizací nápravy disharmonické závady u náročnějších případů je realizační projekt. Aby odstraňování disharmonických závad mělo naději na úspěch, je třeba hned od začátku získat obyvatele obcí a zapojit je do spolurozhodování o vzhledu veřejných prostranství své obce. V důsledku paralelně prováděné osvěty se snad začnou zajímat i o vzhled svých soukromých objektů – rodinných domů i provozoven.

4 LEGISLATIVNÍ A OSVĚTOVÉ MOŽNOSTI NÁPRAVY Pro nápravu stávajícího stavu v současné době není mnoho legislativních možností. Je to pouze územně plánovací dokumentace a regulativy obsažené v závazné části regulačního plánu. Ty se však v prvé řadě věnují nově navrhovaným stavbám. Jde však jednak o nápravu stávajících disharmonií a jednak o nástroje nedovolující, aby vznikaly disharmonie nové. U nové výstavby je věc zdánlivě jednoduchá. Pomocí nástrojů územně plánovací dokumentace stavební úřad kvalifikovaně rozhodne, zda návrh respektuje dané regulativy a stavbu buď povolí nebo zamítne. Tato představa je pouze teoretická. Ve hře je příliš mnoho faktorů, které proces povolování nové výstavby ovlivňují: • možnosti regulativů jsou v rámci regulačních plánů příliš omezené a nemohou obsáhnout celou stavbu v její složitosti • personální obsazení stavebních úřadů není mnohdy plně kvalifikované a mnohdy stavební úřady povolí stavby, které nerespektují místní ráz obce

132

• vítězí myšlenka, že stavebník si na svém pozemku může postavit za své peníze cokoliv (je přece demokracie) • vzhledem k provázanosti obyvatel v menších obcích je těžké nepovolit stavbu (či úpravu), která nerespektuje regulativy Mnoho disharmonií způsobují projektanti sami – i architekti zvučných jmen, kteří ovšem nevnímají specifika venkovského prostoru a snaží se o seberealizaci nevhodným způsobem. Jinou kapitolou jsou stavebníci, kteří mají potřebu vydělit se a chtějí postavit svůj dům zcela odlišně od okolních tak, aby demonstrovali své postavení. Je tu i nebezpečí korupčních praktik. Otázkou je, do jaké míry regulovat a kdy nechat volnou tvorbu a omezovat stavebníky co nejméně. To je věčná otázka sváření se principu zákazů a příkazů a svobodného nakládání se svým majetkem. Problém je skutečnost, že ten, kdo staví, nestaví jen pro sebe, ale vytváří prostředí, ve kterém se pohybují ostatní. A to je ten moment, kdy jistý stupeň svého suverénního rozhodovacího práva musí přenechat společnosti, aby celkové prostředí bylo harmonické. Původní vesnice nepůsobily disharmonicky, přestože žádné regulativy, příkazy a zákazy neexistovaly. Stavebníci totiž používali přírodní materiály, které byly po ruce – dřevo, kámen, později keramické materiály. Byly tu také vzory a detaily, které se uplatňovaly v jednotlivých oblastech. Přirozený cit pro vhodné proporce, měřítko a materiály lidé za posledních 50 let na venkově ztratili. Proto je nutné tento cit pro harmonii v lidech znovu probudit a pěstovat jej. V první fázi je však třeba provést legislativní opatření, které by situaci nezhoršovalo. Regulační plán by měl stanovit podle stavebního zákona zásadní regulativy. Ty by však měly být podrobněji rozpracované v obecní vyhlášce o podmínkách výstavby. Takovouto vyhlášku náš zákon připouští – v ní by měly být shrnuty všechny náměty i podněty, které se zabývají stavební činností a vytvářením prostředí tak, aby směřovaly k harmonii prostředí v obci, tzn. nejen novou výstavbou, ale i úpravou stávajícího stavu. S podobnou vyhláškou pracují již několik let s kladnými výsledky vesnice v Rakousku. Tuto vyhlášku by schválilo a vydalo zastupitelstvo konkrétní obce. Jejímu schválení by předcházela celá řada kroků tak, aby ji obyvatelé brali jako své dílo a ne jako vynucené nařízení shora. Od samého začátku je třeba získat zájem obyvatel na řešení místních problémů – ideálním nástrojem jsou komunikační herní techniky - strukturované rozhovory, mapování oblasti dětskýma očima, ankety mezi občany, hledání nápadů v malých skupinách [5]. Nezbytným předpokladem je ovšem současné provádění komplexní osvěty – pořádat besedy, přednášky, výstavky, organizovat zájezdy, vydávat např. periodickou publikaci, zaměřenou na obnovu venkova distribuovanou do každé domácnosti zdarma a financovanou na principu inzerce. Všechny tyto osvětové činnosti by měly být zabezpečovány a organizovány pro určitý konkrétní region (např. Sdružení obcí a měst Orlice) a touto činností vytvářet pocit sounáležitosti k určitému ohraničenému a vymezenému území. Daleko efektivnější a účinnější než zákazy a příkazy jsou kladné motivace – pokud majitel opraví nebo upraví dům dle odborného návrhu, přispěje mu obec určitou částkou z obecního rozpočtu. Tento návrh, by měl garantovat např. architekt, nezávislý na vztazích v obci, který by mohl mít na starosti několik sídel, nejlépe spádově příslušných k určitému městu. Tento odborník by měl být specializovaný na problematiku venkova. Byl by konzultantem při tvorbě výše zmíněné vyhlášky a nezávislým arbitrem ve sporech, též poradcem stavebního úřadu pro určitou oblast. Vše totiž nelze vtělit do regulativů a vyhlášek, je třeba hodnotit vždy konkrétní případ. Takovýto specialista by se neměl stát dalším z nesčetných úředníků, které stavebníkovi ztěžují život, ale

133

měl by být rádcem projektantům a investorům, tzn. jeho služby v oblasti poradenství by měly být honorovány z rozpočtu regionu, nikoliv obce či stavebníka.

5 ZÁVĚR Je nabíledni, že disharmonické závady architektury není to, co by hýbalo dnešním venkovem. Problémy se zaměstnaností, infrastrukturou, zásobováním, dopravní dostupností atd. jsou daleko důležitější a pro život obyvatel vesnic podstatnější. Těmto problémům je také patřičně věnováno dostatek pozornosti v rovině politické a v rovině územních plánů. Vzhled obcí a narušení jejich harmonie jsou v tomto ohledu mimo okraj pozornosti. Pro obyvatele, zvláště pro ty nově se přistěhovavší, je však životní prostředí v těchto obcích důležitým aspektem jejich života a spokojenosti. Literatura [1] KNOPP, A. Stavby a krajina mají svůj řád. 1. vydání. Brno, Ústav územního rozvoje Brno, 1994, ISBN 80 – 85124 96-3. [2] KOCOURKOVÁ, J. Přírodní prostředí vesnice. Brno, Ústav územního rozvoje, 1995, edice Vesnice, ISBN 80-85124-37-8. [3] HRON, P. Domov – kolébka lidskosti. 1. vydání. Moravský Beroun, Moravská expedice, 1999, ISBN 80-902730-0-9. [4] GLÜCK,A., MAGEL, H. a kol. Venkov má budoucnost. 1. vydání, Praha, Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992. [5] LENKA CHALOUPKOVÁ, H. Moje obec, moje město – věc veřejná. Nadace VIA, Praha, 2000. [6] SCHOELLER, D. Dorferneuerung, 1992, ISBN 3-7022-1808-4. [7] URBÁŠKOVÁ, H. Ekologická vesnice, PhD Thesis, FA VUT , Brno 1997.

134

VYUŽITÍ ODPADNÍCH SUROVIN PRO BYTOVOU VÝSTAVBU USE WASTES FOR HOME BUILDING Jiří Šinogl, Libor Matějka1 Abstract Plan of waste economy Czech republic is assumed with run to use waste material 50% of total production wastes in year 2010. This number is very interesting for building industries. By one of method of use wastes is their materials recycling. With this process, we get material with analog quality as waste. It is tendency to use this commodity for building industry more and more, becouse nature sources are not unexhaustible.

Key words Waste (odpad), recycling (recyklace), nature sources (přírodní zdroje)

1 ÚVOD V současnosti, se vzrůstajícím rozvojem stavebnictví vzniká velká spotřeba materiálů a s ním spojená i vedlejší produkce odpadů. Tuto spotřeba materiálů, jako vyčerpatelných přírodních zdrojů, je možno částečně nahradit využíváním odpadních surovin jako potenciálních zdrojů stavebních materiálů. Tato koncepce úzce souvisí s nařízením vlády České republiky z roku 2003. Materiálová potřeba pro výstavbu nových, kvalitních bytů by mohla být vhodně doplněna s využitím odpadních surovin. Tato vize však naráží na problém požadavků kladených na výrobky a konstrukce. Rozeznáváme tyto požadavky: mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, ochrana zdraví, ochrana zdravých životních podmínek a životního prostředí, ochrana proti hluku, bezpečnost při užívání, úspora energie a ochrana tepla. Některé odpady sebou nesou značení „nebezpečné odpady“ dle přílohy č. 2 zákonu o odpadech. Výrobek z uvedeného odpadu by nesplňoval požadavky hygienické, ochrany zdraví a životního prostředí. Pokud se však nebezpečné odpady z využívání pro nové výrobky určené pro bytovou výstavby vyloučí, nebo se podaří odstranit jejich nebezpečné vlastnosti, pak je naopak odpadní surovina velice vhodným a strategickým materiálem budoucnosti. Každý výrobek se po ukončení své životnosti stává odpadem. Již při výrobě vzniká menší množství odpadu vlivem nižší účinnosti výrobního procesu. [2] Odpad je dle zákona, movitá věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit, nebo která byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu. Dle zákona rozeznáváme následující formy nakládání s odpady: shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování.[1] Z hlediska trvale udržitelného rozvoje a vyčerpatelnosti přírodních zdrojů je důležité především využívání odpadů. Rozeznáváme dvě základní formy využívání odpadu:

1

Jiří Šinogl, Ing., VUT v Brně, fakulta stavební, Ústav pozemního stavitelství, Veveří 95, Brno, 602 00, Brno, [email protected] 1 Libor Matějka, Ing., CSc., Ph.D., VUT v Brně, fakulta stavební, Ústav pozemního stavitelství, Veveří 95, Brno, 602 00, Brno, mailto:[email protected] 135

• materiálové využití odpadů - náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie, • energetické využití odpadů - použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie. [1] Zákon rozlišuje v příloze č. 3 třináct skupin způsobů využívání odpadů. Pro využití ve stavebnictví jsou důležité zejména skupiny R5 – Recyklace – znovuzískání anorganických materiálů a R3 – Získání – regenerace organických látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla. [1] Jednotlivé odpady se dále zařazují dle vyhlášky do katalogu odpadů, seznamu nebezpečných odpadů. Každý odpad získá šesti místné číslo, které je uvedené v katalogu odpadů. První dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu. Při zařazování se postupuje následujícím způsobem. Podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, se nejdříve vyhledá odpovídající skupina, uvnitř skupiny potom podskupina odpadu. V dané podskupině se vyhledá název druhu odpadu s příslušným katalogovým číslem. V případě, že se odpad skládá z více složek, které jsou v katalogu odpadů uvedeny pod samostatnými katalogovými čísly, má přednost přiřazení k takovému druhu odpadu, který je z hlediska škodlivých účinků na člověka a na životní prostředí nejvíce nebezpečný. Vyhláška rozeznává dvacet skupin odpadů a pro jejich využití ve stavebnictví jsou nejzajímavější skupiny: • 01 – Odpady geologického průzkumu, těžby, úpravy a dalšího zpracování nerostů a kamene, • 03 – Odpady ze zpracování dřeva a výroby desek, nábytku, celulózy, papíru a lepenky, • 17 – Stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst), • 20 – Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek z odděleného sběru. [3] Nebezpečné vlastnosti odpadů zákon rozděluje na patnáct skupin v příloze č. 2. Odpady zařazené do některé z těchto skupin nejsou pro další využívání odpadu vhodné. Dle nařízení vlády je snaha zvýšit využívání odpadů a to s upřednostněním recyklace na 55 % všech vznikajících odpadů do roku 2012 a zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50% do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. Naopak je snaha snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 s výhledem dalšího postupního snižování. [4] Tento trend zvyšujícího se podílu využívaných odpadů je vhodné využit ve stavebnictví, jakožto největšího spotřebitele materiálů.

2 MATERIÁLOVÉ VYUŽITÍ ODPADŮ Z dlouhodobé perspektivy je nutná kombinace preventivních opatření spolu s transformací jednosměrného materiálového a energetického toku na tok cyklický. Jednosměrný tok není z hlediska udržitelného rozvoje možný, protože neexistuje dostatek surovin a není dostatek prostoru pro ukládání vyprodukovaného odpadu. Cyklický tok však kopíruje přírodu a koloběh přírodních materiálů v ní. Takový postup můžeme nazývat recyklací. Recyklace je opětovné využívání výrobních, zpracovatelských a spotřebních odpadů, látek a energií jako zdrojů druhotných surovin v původní nebo pozměněné formě. Recyklace odpadů je cestou k řešení surovinového problém, k úspoře materiálů a energií a zároveň k ochraně přírody. Regenerace je speciální forma recyklace, při níž se získává materiál s původními vlastnostmi. [2]

136

2.1 Vyhodnocení efektu recyklace odpadu Potenciální možnost návratu odpadu ve formě nového výrobku lze hodnotit čtyřmi parametry. První, vhodný na posouzení recyklace odpadů, je index zohledňující ochranu přírodních zdrojů. Označuje se RCI (Resourses conservation index) a je definován takto: ochrana zdrojů použitím recyklovaného produktu

RCI =

množství zdrojů na výrobu recyklovaného produktu

.

Tento index je možné aplikovat na jakoukoliv recyklační metodu. Je vhodný pro prvotní rozhodování, zda je vhodné odpad recyklovat. Neudává však nic o technické, ekonomické a enviromentální stránce recyklace. K tomu slouží následující tři indexy. TSI (technical specifical index) n

charakteristické technické kritéria recyklovaného produktu

i =1

charakteristické technické kritéria primárního produktu

∑

TSI =

, slouží pro rozhodování zda recyklovat.

ESI (economical specifical index) n

ESI =

∑

charakteristické ekonomické kritéria recyklovaného produktu charakteristické ekonomické kritéria primárního produktu

, dává pohled na náklady spojené s recyklačními metodami. ENSI (environmental specifical index) i =1

ENSI =

n

kontaminace okolí spojený s výrobou recyklovaného výrobku

i =1

kontaminace okolí spojený s výrobou primárního výrobku

∑

.

Z těchto třech indexů se vytvoří matice, která slouží jako základ pro rozhodování zda je vhodné recyklovat a pomůže s výběrem vhodné recyklační metody. [5] 2.2 Recyklační technologie Je-li výrobní proces považován za subsystém nadřazeného systému výroby, je recyklační technologie subsystémem, který umožňuje požadovanou transformaci odpadu z výrobního subsystému na druhotnou surovinu, která vstupuje do jiného výrobního subsystému. Recyklační technologie je tedy souborem na sebe navazujících procesů a technologických operací, jejíchž cílem je přeměna odpadu na druhotnou surovinu. Typickým znakem recyklační technologie je její relativní samostatnost v technologickém schématu výroba - odpad - výroba. Zatímco u maloodpadových technologií, které jsou charakteristické zpracováním odpadu v rámci dané výrobní technologie, jsou recyklační technologie realizovány zpravidla samostatně, často v podobě dodatkových investic, jež mají zvýšit ekonomickou i environmentální účinnost existujících výrobních procesů. Hranice subsystému recyklační technologie a jeho příslušnost k výrobnímu subsystému je nezbytné dobře vymezit, protože na tom do značné míry závisí i cena druhotné suroviny, optimální umístění recyklačního zařízení v regionu aj. Mohou nastat následující základní případy: • recyklační technologie je subsystémem v rámci výrobního subsystému, kde odpad vzniká, tj. v samotné firmě. Odpad zpracuje na druhotnou surovinu jeho producent, • recyklační technologie je subsystémem výrobního subsystému, kde je odpad používán. Odpad převede na druhotnou surovinu jeho odběratel – zpracovatel,

137

• recyklační technologie je složena ze dvou částí, z nichž každá náleží jednomu výrobnímu subsystému. Odpad částečně zpracuje producent a zpracování dokončí odběratel. V podstatě jde o kombinaci obou výše prezentovaných případů, • recyklační technologie je samostatným výrobním systémem. Specializovaný ekonomický subjekt uzavírá s producenty odpadů dohody o převzetí resp. zakoupení odpadu, odpad zpracuje na vlastním zařízení a předá resp. prodá jej odběrateli jako druhotnou surovinu. V prvním případě se jedná o tzv. interní recyklaci, v případech dvě a čtyři se hovoří o recyklaci externí. Třetí případ je kombinace obou zmíněných variant. [2] 2.3 Recyklační metody Z hlediska stupně recyklace je možno ji rozdělit následovně: • primární recyklace - proces, při kterém se z odpadového materiálu získá materiál či výrobek podobných vlastností, • sekundární recyklace - proces, při kterém se z odpadového materiálu získá materiál či výrobek odlišných vlastností. Z hlediska technologie se recyklace rozděluje následovně: • fyzikální (přímá, materiálová) recyklace - využití odpadních surovin, většinou ve formě hrubší či jemnější drti, jako druhotné suroviny pro výrobu nových výrobků, • chemická recyklace - proces, při kterém se odpad chemicky či tepelně rozkládá na jednotlivé složky, z nichž se chemicky vyrobí nový materiál či výrobek. • energetická (oxidační) recyklace - spalování odpadů za účelem využití jejich energetické hodnoty. Kvalita recyklátu je závislá na charakteru (kvalitě) vstupní suroviny. Pravděpodobnost získání kvalitního recyklátu klesá v řadě: • typově tříděná vstupní surovina, • druhově tříděná vstupní surovina, • částečně tříděná vstupní surovina, • netříděná surovina. Typem se rozumí výrobek označený obchodním názvem a kódem specifikace, se zakódovanými vlastnostmi, zpracovatelností a aplikačními možnostmi. Druhem je myšleno základní rozdělení odpadů podle chemického složení a molekulární struktury.

3 SOUČASNÝ STAV V ČESKÉ REPUBLICE Celková produkce odpadů v České Republice pro rok 2004 činila 29 425 000 t. Rozdělení produkce odpadů je uvedena v grafu 1. Tato hodnota každý rok narůstá. V roce 2004 bylo využito 24,1 % veškerých odpadů. Celkem bylo odstraněno 23,4 % veškerých odpadů. Poměr využívání odpadů oproti jejich odstraňování je 24,1 % ku 23,4 % ve prospěch využívání odpadů. V roce 2003 ještě převažovalo odstraňování odpadů (30,7 %) nad využíváním odpadů (17,7 %). Nejčastěji používaným způsobem odstraňování i nadále zůstává skládkování. V roce 2004 bylo uloženo na skládky 18,5 % veškerých odpadů. Největším producentem odpadů je skupina stavebních a demoličních odpadů a odpadů z tepelných procesů. [6]

138

1244

odpad ze zemědělství a lesnictví odpad z dolování a těžby

708 8751

odpad průmyslový 4563

odpad z energetiky

8263

odpad ze stavebnictví odpad z dopravy odpad z odstraňování odpadních vod, pevného odpadu a čištění měst

311 1367

odpad komunální

Graf. 1)

2841

Rozdělení produkce odpadů v roce 2004

4 ZÁVĚR Z hodnot odpadového hospodářství je zřejmé, že produkce odpadů je v České Republice velice významná a v souvislosti s nařízením vlády se bude podíl využitého odpadu do roku 2010 zvyšovat ze současných 24,1% na 50,0%. Lze očekávat, že v roce 2010 bude produkce odpadů s meziročním nárůstem na hodnotě cca 33 000 000 t. V souvislosti s nařízením vlády by mělo být v roce 2010 využito cca 16 500 000 t celkové produkce odpadů. Potenciál takového množství materiálu je zřejmý. Stavebnictví, jakožto největší spotřebitel materiálu, musí sledovat tento trend a přizpůsobovat se vzrůstajícímu nároku na opětovné využití odpadních surovin. V současné době se recyklované odpadní suroviny ve stavebnictví příliš nepoužívají. Je naprosto nezbytné objektivně prokázat zdravotní a hygienickou nezávadnost druhotných surovin a materiálů, potenciálně využitelných v bytové výstavbě. Jedním z důvodů je i nedůvěra investorů k odpadu, jakožto materiálu. Je třeba tuto nedůvěru odbourat. To se může podařit větším uplatněním recyklátů ve výstavbě, a tím větší možností veřejnosti se s takovými výrobky setkat, s možností vzbuzení důvěry k novým směrům a technologiím. Využití progresivních stavebních materiálů z druhotných surovin v bytové výstavbě je strategickou myšlenkou k podpoře udržitelného rozvoje stavebnictví. Tento článek vznikl s podporou VVZ MSM 0021630511 „Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí“. Literatura [1] Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. [s.l.] : [s.n.], 2001. 60 s. [2] BOŽEK , František, URBAN , Rudolf, ZEMÁNEK , Zdeněk. Recyklace. [s.l.] : [s.n.], 2003. 238 s. ISBN 80-238-9919-8. [3] Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů. [s.l.] : [s.n.], 2001. 10 s. [4] Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky. [s.l.] : [s.n.], 2003. 7 s. [5] CHRIAŠTEĹ, Ladislav. Recyklácia odpadov. [s.l.] : [s.n.], 2000. 102 s. ISBN 80-227-14038. [6] Český statistický úřad [online]. c2005 [cit. 2006-03-26]. Dostupný z WWW: .

139

140

OBVODOVÉ STĚNY NÍZKOENERGETICKÝCH BYTOVÝCH DOMŮ EXTERIOR WALLS IN LOW ENERGY FLAT HOUSES David Veselý, Libor Matějka1 Abstract Comparing systems of exterior walls with the use of contemporary and developing materials, recycled materials and secondary raw materials from the thermo-technological, economic, and ecological view.

Key words Building materials – stavební materiály, Exterior walls constructions – sendvičové konstrukce

- obvodové zdi, Sandwich

1 ÚVOD V rozvoji stavebnictví a tedy i v bytové výstavbě hraje rozhodující roli myšlenka udržitelného rozvoje. Je nutno se intenzivně zabývat otázkami energetické náročnosti nejen energie spotřebované, ale i energie primární, potřebné pro výrobu stavebních materiálů. Hledisko ekologické, produkce CO2 při výrobě stavebních hmot, využití druhotných surovin a recyklace jsou vážné otázky blízké budoucnosti, kterými je nutné se zabývat. Následující analýza možností využití současných a v budoucnu vyráběných materiálů i konstrukcí by tyto myšlenky u nízkoenergetických bytových domů chtěla podpořit.

2 TEPELNĚ TECHNICKÉ POŽADAVKY NA OBVODOVÉ STĚNY Obvodové stěny musí splňovat požadavek normy ČSN 730540 na součinitel prostup tepla konstrukcí UN. Norma rozlišuje dva typy obvodových stěn. Konstrukce těžké, což jsou stěny o plošné hmotnosti nad 100 kg/m2, a konstrukce lehké, které této hodnoty nedosahují. Požadované hodnoty součinitele prostupu tepla konstrukcí jsou pro obvodové stěny: • těžké … UN = 0,38 W/m2K; • lehké … UN = 0,30 W/m2K; [1] Dodržení těchto hodnot zaručuje zamezení kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu obvodové konstrukce. Ovšem pouze v ploše. V rozích a koutech často teploty klesají pod požadovanou nejnižší vnitřní povrchovou teplotu. Tento jev následně provází vznik plísní a jiné problémy. V moderní bytové výstavbě je požadováno zvýšení komfortu bydlení a snížení nákladů na užívání bytů. To znamená z tepelně technického hlediska zvyšování vnitřní povrchové teploty konstrukcí a snižování spotřeby energie na vytápění. Těchto efektů lze docílit pouze návrhem 1

David Veselý, VUT v Brně, fakulta stavební, ústav pozemního stavitelství, Veveří 331/95, 602 00 Brno, [email protected] 2 Ing. Libor Matějka, CSc., PhD., VUT v Brně, fakulta stavební, ústav pozemního stavitelství, Veveří 331/95, 602 00 Brno, [email protected] 141

obálky objektu s lepšími tepelně technickými vlastnostmi. Pozitivním jevem ve stavebnictví je postupné přibližování se doporučovaným hodnotám součinitele prostupu tepla U. Norma doporučuje navrhovat obvodové stěny na tyto hodnoty součinitele prostupu tepla U: • těžké … UN = 0,25 W/m2K; [1] • lehké … UN = 0,20 W/m2K; V současné době se začínají navrhovat tzv. nízkoenergetické budovy a jejich dokonalejší verze, domy pasivní. Měrná potřeba tepla na vytápění nízkoenergetických domů je 50 kWh/m2, u domů pasivních dokonce pouze 15 kWh/m2 [2]. Pro zajištění takovýchto hodnot je zapotřebí navrhnout obálku budovy minimálně na hodnoty součinitele prostupu tepla doporučené. Pro pasivní domy se doporučuje další snížení součinitele prostupu tepla U na 2/3 hodnot požadovaných.

3 MATERIÁLY PRO OBVODOVÉ KONSTRUKCE Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud bude stavebnictví směřovat směrem k nízkoenergetické výstavbě, bude nutno změnit obvyklý systém veškerých obvodových konstrukcí. V obvodových stěnách stále hrají důležitou roli pálené keramické bloky. Výrobci těchto bloků se snaží neustále snižovat součinitel prostupu tepla svých výrobků. Tepelně izolační vlastnosti keramických bloků, které udává výrobce, je možno ovšem považovat za korektní pouze v ploše a za určitých podmínek (použití tepelně izolační malty, správné provedení, vlhkost materiálu). V koutech, rozích, u překladů a v dalších detailech tyto hodnoty neplatí. Jedná se tedy často o bodové nebo lineární tepelné mosty. Jako výhodnější se jeví rozdělení nosné a tepelně izolační funkce do více odlišných materiálů, tedy vytvářet tzv. sendvičové konstrukce. V těch je nosná část vytvořena únosnými materiály. Tloušťka této vrstvy se minimalizuje tak, aby bezpečně přenesla požadovaná zatížení a zároveň nebyla zbytečně předimenzovaná. Na nosnou část nejsou kladeny žádné tepelně izolační nároky. Oproti tomu na tepelnou izolaci jsou přesně opačné požadavky. Musí především dokonale izolovat objekt. Jejich únosnost musí zajistit většinou pouze stabilitu vlastní vrstvy a povrchové úpravy. Tepelná izolace bývá kvůli posunu rosného bodu co nejdále od interiéru situována do exteriéru. 3.1 Materiály pro nosnou část Jak bylo popsáno výše, nekladou se na nosnou část sendvičových zdí žádné tepelně izolační požadavky. Proto se nejeví použití keramických, příčně děrovaných bloků a podobných výrobků jako opodstatněné. Nejnovější tzv. superizolační keramické bloky dosahují doporučených hodnot součinitele prostupu tepla, ovšem pouze za cenu snížení jejich pevnosti. Tyto zdi už nepotřebují další vrstvu tepelné izolace, ovšem detaily a nekvalitní provedení zde mohou být velkým problémem, jak ukazuje obr. 1). Navíc při stejné tloušťce je možno u sendvičových zdí dosáhnout lepších vlastností. A to jak tepelně izolačních, tak pevnostních.

142

Graf. 1)

Snímek z termovizní kamery – zdivo z příčně děrovaných cihel [3]

Nosná část sendvičové konstrukce může být tvořena jakýmkoli vhodným dostatečně únosným materiálem, např. z recyklovaných hmot nebo druhotných surovin. Její tloušťka by neměla přesahovat 250 mm. Vhodné jsou například vápenopískové cihly, betonové tvárnice s využitím druhotných surovin nebo železobeton. Výrobci těchto tvárnic se snaží prosadit na trhu nejen vlastními tvarovkami, ale celými systémy obvodových stěn. Tyto systémy počítají s tloušťkou tepelné izolace většinou do 200 mm, někdy až 260 mm. Alternativou může být sendvičová konstrukce z pálených cihel získaných z demolice vhodného starého objektu. Další variantou obvodových plášťů jsou sendvičové konstrukce s nosným skeletem ze dřeva. Tento systém je velmi vhodný pro pasivní domy. U pasivních domů se tloušťka tepelné izolace pohybuje mezi 300 – 400 mm. Dřevěný skelet kromě nosné funkce tvoří zároveň i rošt pro vynesení velké tloušťky tepelné izolace. Vnější a vnitřní krycí vrstva je tvořena většinou z OSB desek. Z interiérové strany musí být umístěna parozábrana, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry v tepelné izolaci. Na tu se nanáší konečná povrchová úprava. Dřevostavby mají oproti těžkým konstrukcím velkou výhodu v rychlosti výstavby. 3.2 Tepelně izolační materiály Na trhu jsou pro obvodové stěny dostupné a nejčastěji používané tepelné izolanty - fasádní polystyreny a minerální vaty. Nelze jednoznačně rozhodnout, který z těchto materiálů je vhodnější. Tepelně izolační vlastnosti mají velmi podobné. Výhodou minerální vaty je hlavně požární odolnost a lepší akustické vlastnosti, nevýhodou je jejich vyšší cena. Další materiály se běžně nepoužívají. Například polyuretan má vynikající tepelně izolační vlastnosti, ovšem jeho vysoká cena využití omezuje. Pro pasivní domy lze dále použít pěnosklo. Na pěnoskle se zakládají obvodové stěny, pro eliminaci tepelného mostu mezi základy a stěnou. Do fasádních systémů je ovšem technologicky nevhodné. Nedovoluje to rovněž jeho struktura (je pevné v tlaku, ale velmi křehké) a hlavně velmi vysoká cena. Tepelně izolačním materiálem budoucnosti budou rohože a desky vyrobené z dřevěného buněčného vlákna. Takto vytvořená izolace je zdravotně nezávadná, plně recyklovatelná s menší potřebou primární energie na její výrobu. Takovým výrobkem je na našem trhu ještě nedostupný KRONOTHERM FG flexible Gefachdämmung [9] (vlastnosti tab. 1). Aplikace v obvodových pláštích nízkoenergetických domů je znázorněna na obr. 2). Pro fasádní tepelnou izolaci bude možno využít desek z buničitých vláken, které jsou v současné době ve vývoji.

143

Graf. 2) Příčný řez stěnou systému KRONOPOL z desek OSB s výplňovou tepelnou izolací, a) kontaktní vnější tepelnou izolací z dřevovláknitých desek, b) provětrávaná fasáda, tepelná izolace z dřevovláknitých desek chráněná proti provzdušnění OSB deskou [9] upraveno 1Kontaktní tepelně izolační systém z dřevovláknitých desek 2Sloupek KVH S10 3Kronopol OSB d=12mm 4Tepelná izolace z dřevovláknitých desek KRONOTHERM FG flexible Gefachdämmung 5Kronopol OSB d=12mm 6PE folie 0,2mm jako parozábrana 7Sádrokartonová deska GKB d=9,5mm 8Přizdívka z lícového zdiva 9Větraná vzduchová mezera

Tab. 1)

Vlastnosti tepelné izolace KRONOTHERM FG flexible Gefachdämmung [9]

Parametr Označení Součinitel tepelné vodivosti λ Chování při požáru Třída stavebního materiálu Objemová hmotnost Součinitel difuzního odporu µ Měrná tepelná kapacita c Složení

Norma DIN EN 13 171 DIN V 4108-4 DIN EN 13501-1 DIN 4102

Zatřídění odpadu

EAK-Code

Charakteristika WF – EN 13171 – T2 0,039 W.m-1.K-1 E B2 ca. 45 kg.m-³ 1 2100 J.kg-1.K-1 Dřevěná vlákna, buničitá vlákna, fosforečnan amonný 030105

4 POROVNÁNÍ SYSTÉMŮ OBVODOVÝCH ZDÍ V tab. 1) je uvedeno srovnání různých systémů obvodových stěn. Při návrhu tloušťky tepelné izolace bylo počítáno s fasádním polystyrenem se součinitelem tepelné vodivosti λ=0,039 W.m1 -1 .K nebo minerální vatou s λ=0,042 W.m-1.K-1. Povrchová úprava byla zvolena podle běžně používané pro jednotlivé systémy. Cena je určena podle rozpočtového programu RTS Stavitel [7] s použitím cen materiálů aktuálních v 1. čtvrtletí roku 2006.

144

Graf. 1) Obvyklé skladby sendvičových konstrukcí – a) tepelná izolace z polystyrenu, b) tepelná izolace z minerální nebo buničité vaty, c) provětrávaná fasáda s tepelnou izolací z minerální nebo buničité vaty se vzduchonepropustnou vrstvou [4] upraveno a)

b)

c)

Na obr. 3) jsou zobrazeny tři typy obvyklých sendvičových konstrukcí. Obr. 3) a) a b) je zobrazen kontaktní zateplovaní systém. V něm je blíže interiéru umístěna nosná část konstrukce s vnitřní omítkou. Z vnější strany je nalepena tepelná izolace z polystyrenu obr. 3) a) nebo minerální vaty obr.3) b). Teplná izolace bývá ve většině případů kotvena talířovými hmoždinkami. Na tepelné izolaci je podkladní vrstva z lepidla s vtlačenou armovací síťovinou. Povrchovou úpravu v exteriéru tvoří tenkovrstvá šlechtěná omítka. Obr. 3) c) ukazuje příklad provětrávané fasády. Jako tepelná izolace zde musí být použita minerální vata určená do provětrávaných fasád. Provětrávaná dutina o tloušťce 40 mm je vymezena tepelnou izolací a vnějším pláštěm. Ten může být samonosný zděný nebo zavěšený na pomocné konstrukci. Systémy obvodových zdí, v tab. 2), byly navrženy pro nízkoenergetický dům. Pro tyto typy domů by hodnoty součinitele prostupu tepla měly dosahovat minimálně hodnot doporučených, v lepším případě 2/3 UN a lepších. V tomto případě jsou voleny tloušťky tepelné izolace do 200 mm a zároveň, aby bylo možné srovnání různých systémů, hodnoty součinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí U=0,20 - 0,21 W.m-1.K--1. Tloušťka tepelné izolace do 200 mm je většinou největší tloušťkou, kde se nemusí pro vrstvu tepelné izolace zřizovat přídavný nosný systém. Pro ilustraci je v tab. 2) také obvodová stěna ze „superizolačního“ bloku Porotherm 44Si, který je momentálně zřejmě z tepelně technického hlediska nejlepším materiálem pro obvodové stěny. Tab. 2)

Porovnání různých systémů obvodových stěn [4], [5], [6], [7], [8], [10]

Nosná konstrukce

Tepelná izolace

Porotherm 44Si Porotherm Minerální 44P+D vata Polystyren z

0

Celková tloušťka konstrukce [mm] 480

70

530

Tloušťka TI [mm]

U Cena 2 [W/m K] [Kč/m2] 0,24 0,20 0.21

145

2250 2400 2250

recyklátů Porotherm Minerální 30P+D vata Polystyren z recyklátů Vápenopísková Minerální cihla 240mm vata Polystyren z recyklátů Betonová Minerální tvarovka vata 200mm Polystyren z recyklátů Železobetonová Minerální stěna 200mm vata Polystyren z recyklátů Cihla plná Minerální 290mm vata Polystyren z recyklátů

160

480

0,20

140

460

0,20

180

440

2400 2100 2300

0,20 160

420 0,21

180

2000

400

2350 2100

0,20 200

3400

420 0,20

180

400

180

470

160

490

3100 2300

0,21

2000

Jak je patrné z tab. 1), rozdíly v cenách jsou většinou minimální. Důležitým faktorem pro výběr systému se nakonec může stát konečná tloušťka konstrukce. U objektu o vnějších rozměrech 10 x 15m může být rozdíl v podlahové ploše mezi nejtlustší a nejtenčí konstrukcí až 6 m2. Volba konstrukce s větší tloušťkou potom může v konečném efektu znamenat ztrátu kolem 100 000 Kč. Výhodou hutných materiálů, jako je beton, nebo vápenopísková cihla je vyšší tepelná akumulace. Nedá se jednoznačně říci, který materiál je nejvhodnější. Každý stavebník by si měl nechat poradit a rozhodnout se podle toho, jaké vlastnosti od konstrukce očekává.

5 ZÁVĚR Stavebnictví patří k velmi dynamickým oborům. Požadavky nejen norem, ale i investorů a konečných uživatelů se stále zvyšují. Momentálně je kladen velký důraz na snižování energie potřebné pro vytápění. Vývoj domů se nezastavil pouze u nízkoenergetických domů, ale šel dále k pasivním, nulovým a dokonce tzv. plusovým domům, které vyprodukují více energie, než samy spotřebují. Návrh a realizace posledních třech jmenovaných systémů jsou ovšem tak specifické a složité, že se nedá v nejbližší době předpokládat jejich masivní výstavba. Nízkoenergetické domy jsou podstatně bližší tradičním domům, proto by se mohly objevovat stále častěji. Jak bylo psáno výše, bude ovšem nutné změnit některé standardní postupy, a to ne jenom v obvodových konstrukcích. Příspěvek vzniknul s podporou MSM 00 216 305 11 Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životní prostředí.

146

Literatura [1] ČSN 730540-2 ZMĚNA 1 : Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. [2] ČSN 730540-2 : Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. [3] Jaký stavební materiál je nejlepší? [online]. 2004 [cit. 2006-04-10]. Dostupný z WWW: . [4] KMB SENDWIX [online]. 2006 [cit. 2006-04-10]. Dostupný z WWW: . [5] Porotherm - Technické informace: cihly [online]. 2006 [cit. 2006-04-10]. Dostupný z WWW: . [6] KB-BLOK - produkty [online]. 2006 [cit. 2006-04-10]. Dostupný z WWW: . [7] Sborník cen stavebních prací RTS 2005. [8] ČSN 730540-3 : Tepelná ochrana budov - Část 3: Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování. [9] Kronotherm Dämmstoffe [online]. 2006 [cit. 2006-04-14]. Dostupný z WWW: . [10]

Recyklovaný polystyrén [online]. 2006 [cit. 2006-04-14]. Dostupný z WWW: .

147

148

POHĽAD NA SEKTOR BÝVANIA V ŠIRŠÍCH EKONOMICKÝCH SÚVISLOSTIACH THE OVERVIEW OF THE HOUSING SECTOR IN A WIDER ECONOMIC CONTEXT. Mária Zúbková1 Abstract This article pays attention to development’s trends in the country economics and their contexts with the housing sector development. It shows their interconnections, how to analyse the factors of housing offers, and as well as the importance of the housing market development on the national economy.

Key words Housing sector, national economy, housing offer , demand.

1 ÚVOD Bývanie, vlastne dom či byt je tovar zvláštneho charakteru. Položme si otázku, v čom spočíva jeho špecifikum. Je to predovšetkým a hlavne jeho vysoká cena a s ničím nezameniteľná potreba. V spoločnosti vždy existujú určité skupiny obyvateľstva, ktoré si nedokážu alebo len s problémami dokážu zabezpečiť zodpovedajúce bývanie vlastnými silami. Vždy ide o sociálne najslabšie vrstvy obyvateľstva. Toto znevýhodnené postavenie v spoločnosti môže byť prechodného charakteru a súvisí napríklad s určitými fázami životného či rodinného cyklu, so zdravotným handicapom, ale na druhej strane môže mať aj trvalý charakter, ktorý vyplýva zo sociálneho a ekonomického zaradenia. Deklarovanie bývania ako jedného zo základných ľudských právd vytvára záväzok pre verejné subjekty – štát a obce, aby sa v tejto oblasti angažovali. Znamená to intervencie na trhu s bytmi prostredníctvom ekonomických, legislatívnych prípadne administratívnych nástrojov, ktoré zabezpečia nevyhnutnú mieru sociálnej spravodlivosti a rovnováhy. Samotné nástroje nechápeme len ako pasívne prostriedky, ale naopak, je nevyhnutné ich funkčne spájať s nástrojmi, ktoré sú uplatňované v oblasti ponuky a tak aktívne ovplyvňovať situáciu na trhu s bytmi a tým dostupnosť bývania pre ľudí. Otázka bývania patrí v súčasnej dobe pre mnohých ľudí k najakútnejším a najpodstatnejším. Ako tento problém riešiť? Na jednej strane rôznorodosť modelov bytovej politiky v trhovo orientovanom hospodárstve a na druhej strane nemožnosť ich všeobecnej aplikácie na ktorúkoľvek krajinu je ovplyvnená vonkajšími a vnútornými faktormi (spoločenskými, ekonomickými a politickými). Veľký vplyv na koncepciu bytovej politiky má hospodárska a sociálna politika krajiny, verejné financie, dosiahnutá životná úroveň obyvateľstva a pod.

1

Mária Zúbková, Doc. Ing. PhD., STU, Stavebná fakulta, Katedra ekonomiky a riadenia stavebníctva, Radlinského 11, 813 68 Bratislava, e-mail: [email protected] 149

Bývanie vplýva na sociálny a hospodársky blahobyt domácností rôznymi spôsobmi. Keď sa vezme do úvahy dôležitosť bývania neprekvapuje, že väčšina európskych krajín mala v uplynulých rokoch svoju formu bytovej politiky, ktoré sa zaoberali nasledovnými otázkami: • Prístupnosťou, t.j. prístupom k primeranému bývaniu, správcovskými činnosťami • Cenovou dostupnosťou, ktorá zahŕňa aj zmiernenie bremena platieb za bývanie pre domácnosti s najnižšími príjmami • Kvalitou vrátane zvyšujúcich sa štandardov novej výstavby alebo poskytovania údržby a obnovy, aby sa zaistili vyhovujúce príbytky aj pre najchudobnejšie domácnosti Vlády krajín EÚ podporujú dlhodobo aktívnu bytovú politiku často pohlcujúcu od 1 do 4% HDP. Hlavným cieľom je, aby bolo adekvátne, cenovo dostupné bývanie prístupné pre všetkých.

2 MAKROEKONOMICKÉ ÚDAJE Potrebné je tiež uviesť, že bývanie je dôležité z hľadiska rozvoja spoločnosti a čo je hlavné, je meradlom ekonomickej, sociálnej a kultúrnej úrovne vyspelosti národa. HDP je mierou národnej produkcie, mierou ekonomickej vyspelosti a stavebníctvo svojím podielom na HDP je jedným so základných stabilizujúcich faktorov národného hospodárstva. Stavebná výroba môže byť dôležitým akcelerátorom rastu celého hospodárstva vďaka svojmu multiplikačnému efektu na ostatné odvetvia. Tab. 1)

Vývoj HDP za obdobie rokov 1989 - 2003

Rok 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Vývoj HDP v stálych cenách (1995) Hrubý domáci produkt predchádzajúci rok = Hrubý domáci produkt v stálych cenách 100 (1995) v bežných cenách v mld. Sk v mld. Eur v mld. Sk v mld. Eur index 267,3 6,91 614,3 15,36 278,0 6,95 599,2 14,98 97,5 319,7 7,99 511,9 12,79 85,4 332,3 8,31 478,5 11,96 93,5 411,4 10,28 512,8 12,82 495,6 12,39 544,7 13,62 106,2 576,5 14,41 576,5 14,41 105,8 638,4 15,96 611,9 15,29 106,1 712,7 17,82 640,2 16,01 104,6 781,4 19,53 667,1 16,68 104,2 844,1 21,10 676,9 16,92 101,5 934,1 23,35 690,7 17,27 102,0 1009,8 25,24 716,8 17,92 103,8 1096,4 27,41 748,3 18,71 104,4 1195,8 29,89 779,9 19,49 104,2

Z dlhodobého hľadiska má stavebníctvo veľkú perspektívu pretože ľudia budú vždy potrebovať „strechu nad hlavou“, a tiež bude potrebné budovať komunikácie, ktoré spájajú ľudí.

150

Čas sa „podpisuje“ rovnako pod fyzickú životnosť bytového fondu, dôsledkom čoho je, a v budúcnosti bude, nárast stavebných prác pri obnove, údržbe a modernizácií existujúceho bytového fondu.

Tab. 2)

HDP vytvorený v odvetví stavebníctva a podiel stavebníctva na HDP

Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Podiel Podiel Hrubý domáci Hrubý domáci stavebníctva stavebníctva produkt produkt v stavebníctve v stavebníctve na HDP v SR na HDP v SR v stálych v stálych cenách v bežných v bežných cenách cenách (1995) cenách v mld. v mld. v mld. v mld. % % Sk Eur Sk Eur 26,73 0,67 26,73 0,67 4,6 4,6 43,32 1,08 40,52 1,01 6,8 6,6 46,86 1,17 39,93 1,00 6,6 6,2 50,17 1,25 33,69 0,84 6,4 5,0 41,85 1,05 23,63 0,59 5,0 3,5 44,28 1,11 24,27 0,61 4,9 3,5 45,61 1,14 23,90 0,59 4,6 3,4 53,10 1,33 25,76 0,64 4,8 3,4 59,22 1,48 27,53 0,69 5,0 3,5

Ak ekonomika krajiny rastie, taká je prognóza pre Slovensko, predpokladaný rast 5 % a dynamika tohto rastu by mala pokračovať aj v budúcich rokoch, potom je predpoklad, že podiel verejných finančných prostriedkov plynúcich z verejných zdrojov do oblasti bývania bude rásť. Otázkou však je, aby tieto prostriedky boli vynakladané efektívne. To znamená, aby podpory: smerovali k tým, čo sú najviac odkázaní (nízkopríjmové skupiny, handicapovaní, mladé rodiny s deťmi, dôchodcovia, okrajové skupiny), neboli vynakladané celoplošne a nepriamo nepodporovali tých, čo pomoc nepotrebujú (vlastnia dva alebo viac bytov, pričom jeden a viac prenajímajú, dokonca na čierno a tým sú zvýhodňovaní najmenej dvakrát. Neodvádzajú dane – ochudobňujú verejné zdroje, ktoré sa prerozdeľujú a podieľajú sa na získaní napr. dotácií z verejných finančných zdrojov na odstránenie systémových porúch, pre dom, v ktorom prenajímajú byt. Následne po obnove bytového domu môžu žiadať zvýšené nájomné. Iste je to problém, ktorý presahuje rámec etický, právny (nedostatočné legislatívne nástroje a ich nedôsledná kontrola), sociálny a ekonomický. Pomerne značný objem finančných prostriedkov z verejných zdrojov bol v minulých 10 – 15 rokoch na Slovensku investovaných do bývania (tab. č. 1.3), boli to však celoplošné podpory, ťažko povedať koho podporovali.

3 VEKOVÁ ŠTRUKTÚRA A VLASTNÍCTVO BYTOVÉHO FONDU Bytový fond na Slovensku patrí k najmladším v Európe (priemerný vek bytov v bytových domoch je 30 rokov, v rodinných domoch 50 rokov) a z hľadiska času výstavby, ho môžeme rozdeliť do 4 hlavných skupín, a to na:

151

• domy zo začiatku 20. storočia (v historických častiach miest) • domy medzivojnového obdobia (murované prevažne z tehál) • hromadná prefabrikovaná výstavba (1970 – 1989)* • domy postavené po roku 1990 a na začiatku 21. storočia (moderné technológie) Životnosť celého bytového domu je závislá na životnosti jeho jednotlivých konštrukčných častí. Najčastejšími nedostatkami súčasného stavu sú statické nedostatky, nedostatočné tepelnoizolačné schopnosti, s tým súvisiace hygienické nedostatky a vysoká energetická náročnosť. Vlastnícka štruktúra bytového fondu sa veľmi zmenila jeho privatizáciou, ktorá prebieha podľa zákona č. 182/1993 Z.z. o vlastníctve bytov a nebytových priestorov v znení neskorších predpisov. V súčasnosti, vychádzajúc z výsledkov sčítania obyvateľov, domov a bytov z mája roku 2001, sa z celkového množstva trvale obývaných bytov (t.j. 1 665 536 bytov), vo vlastníctve fyzických osôb nachádza 913 610 bytov (55,03% z bytov spolu), vo vlastníctve bytových družstiev 194 723 bytov (11,69% z bytov spolu), vo vlastníctve obcí už len 39 676 bytov (2,38% z bytov spolu) a vo vlastníctve štátu dokonca len 20 847 bytov (1,25% z bytov spolu). Rozsiahla výstavby z čias pred rokom 1989 je v súčasnosti už minulosťou, ročné prírastky bytov sa počítajú len v tisíckach. Nové byty teda nepribúdajú tak rýchlo, aby bolo možné existujúci bytový fond ponechať bez obnovy. Obnova bytového fondu je nevyhnutnosťou. Tab. 3)

Bytový výstavba v rokoch 1996 – 2003

Ukazovateľ Počet začatých bytov celkom (vydané stavebné povolenie) Počet dokončených bytov celkom (vydané kolaudačné rozhodnutie) v tom dokončené byty vo verejnom sektore v tom dokončené byty v súkromnom sektore

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

6 443 12 844 1 857 11 168 9 884 12 128 14 607 14 065

6 257 7 172

8 234 10 745

12 931

1 428 2 177

1 432

951

806

1 201

4 829 4 995

6 802

9 794

12 125

9 120 11 784 9 987

10 525 14 213 13 980

2 429

3 993

* Od roku 1970 – 1989 bolo postavených 493 778 bytov v bytových domoch, čo z celkového počtu bytov v bytových domoch 852 629 predstavuje 57,9% 152

Počet dokončených bytov v 4 869 7 739 9 608 7 282 9 095 7 589 rodinných domoch Priemerná podlahová plocha dokončeného 109,1 105,5 121,3 132,8 135,0 129,1 117,8 114,3 bytu v m2 Priemerná obytná plocha 70,3 79,8 82,5 80,5 76,6 71,8 dokončeného 65,1 64,5 2 bytu v m Počet 44 rozostavaných 31 256 38 050 46 780 47 342 270 45 905 46 271 39 593 bytov k 31.12. ....

4

ZÁVER

V Koncepcii štátnej bytovej politiky na Slovensku je zdôraznená zodpovednosť občanov v zaobstaraní a udržiavaní si bývania, ale aj úloha štátu v oblasti legislatívy a vytvárania ekonomických nástrojov pre oblasť bývania. Rovnako dôležitú úlohu zohrávajú aj mestá a obce, ktorých úlohou je vytvárať programy ekonomického a sociálneho rozvoja a programov rozvoja bývania. V rámci Programu rozvoja bývania poskytuje Ministerstvo výstavby a regionálneho rozvoja SR dotácie na obstarávanie nájomných bytov a prípravu územia a výstavbu technickej vybavenosti a odstraňovanie systémových porúch. Literatura [1] Strategické zámery a tendencie vývoja stavebníctva do roku 2005. MVRR SR, Bratislava 2002 [2] Ročenka slovenského stavebníctva. MVRR SR, Bratislava 2002 [3] Aktualizácia strednodobého makroekonomického rámca. MVRR SR, Bratislava 2001 [4] Očakávaný vývoj stavebnej výroby. MVRR SR, ÚVS Bratislava 2002 Recenzoval Prof. Ing. Koloman Ivanička , PhD., vedúci Katedry ekonomiky a riadenia stavebníctva, Stavebná fakulta, Slovenská technická univerzita v Bratislave, Radlinského 11, 813 68 Bratislava, Tel: +421 2 59274 248, E-mail: [email protected].

153